Knižní dar španělského velvyslance Guilléna de San Clemente roudnickému proboštovi Janu Kyrchpergerovi z Kyrchpergu

Knižní dar španělského velvyslance Guilléna de San Clemente roudnickému proboštovi Janu Kyrchpergerovi z Kyrchpergu Jaroslava Kašparová

V

TOMTO PŘÍSPĚVKU BYCH RÁDA PŘIPOMNĚLA NÁLEZ, K NĚMUŽ DOŠLO

v souvislosti se stěhovacími akcemi Knihovny Národního muzea v létě roku 2010. Spolu s řadou provenienčně a exemplářově zajímavých tisků 16. a 17. století univerzálního fondu knihovny byl nalezen drobný španělský tisk z roku 1570, s chybějícím titulním listem a začátkem textu, zato však se zajímavou majitelskou proveniencí a velice cennou dedikací. Jedná o první vydání španělského tisku Jardín de ores curiosas (Zahrada podivuhodných květů) Antonia de Torquemada (cca 1507–1511 – cca 1596), které vyšlo roku 1570 v Salamance u Juana Baptisty Terranova.1 Knížka osmerkového formátu (145 mm) je vázána v měkké pergamenové vazbě, na hřbetě poničena, knižní blok je uvolněn z vazby a z původních čtyř textilních tkanic se dochovala jen jedna horní. Defektní je bohužel i samotný tisk – chybí nejen titulní list, ale též více než třetina vlastního textu.2 Autorem tohoto díla je Antonio de Torquemada, o jehož životě mnoho nevíme: lze uvést jen to, co sám na sebe prozradil ve svých dílech. Vzhledem k tomu, že španělská literární historie jeho osobě i dílu věnovala značnou pozornost,3 můžeme načrtnout alespoň jeho základní biograi. 1) [Iardin de ores curiosas, en q[ue] se trata[n] algunas materias de humanidad, philosophia, theologia, y geographia, con otras cosas curiosas, y apazibles. / Co[m]puesto por Antonio de Torquemada. Dirigido al muy ilustre y reuerendissimo señor don Diego Sarmiento de Soto Mayor, Obispo de Astorga. ... Va hecho en seys tratados, como parecera en la sexta pagina de esta obra]. En Salamanca, en casa de Iuan Baptista de Terranoua, año de 1570. 8°. (113–285), [1] ff (Knihovna Národního muzea, sign. 5 F 3). Viz faksimilovanou edici díla z roku 1982, kterou připravil Giovanni Allegra podle prvního salamanského vydání z roku 1570, viz Antonio de TORQUEMADA, Jardín de ores curiosas. Edición, introducción y notas de Giovanni ALLEGRA. Madrid 1982. 500 s. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=IHqzcNTLxnYC&lpg=PP1&ots=WF8Yn21fm8&dq= Torquemada%20Antonio%20de&pg=PA89#v=onepage&q&f=false (srov. zejm. úvod editora – s. 9–86). Srov. též Giovanni ALLEGRA, Sobre la fábula y lo fabuloso del Jardín de ores curiosas de Torquemada, in: Thesaurus XXXIII. nr. 1 (1978), s. 96–110. Dostupné z: http://cvc.cervantes.es/lengua/thesaurus/pdf/33/TH_33_001_096_0.pdf. 2) Chybí prvních 8 nečíslovaných folií, dále složky A8 –O8, tj. dalších 112 listů (text začíná na fol. 113, tj. fol. P1r). Závěr knihy je kompletní – text končí na foliu 286v (fol. N6v). Na foliu N7r je závěrečné impresum: „EN SALAMANCA. En casa de Iuan Baptista de Terranoua. Año de. M.D.LXX. [= 1570]“. Na fol. N7v je umístěn dřevořezový signet tiskaře (v oválné kartuši lilie a zkratka „IHS“, v oválu devíza „SVB TIMORE SANCTISSIMI NOMINISTVI LABORAMVS“). Folio N8r–v je vakát. 3) Viz Antonio de TORQUEMADA, Jardín de ores curiosas, Edición ... G. ALLEGRA, op. cit. v pozn. č. 1, s. 9–86. Julissa GARCÍA, Antonio de Torquemada: Jardín de ores curiosas. Indice general. Thesis. Roma, Università degli Studi La Sapienza 2006–07. Do-

36

2012

Narodil se ve městě Astorga v provincii León v první polovině 16. století, pravděpodobně mezi léty 1507–1511. V deseti letech začal studovat humanitní vědy v Salamance. Bohužel není známo, zda svá studia dokončil; patrně ne. V letech 1528 – cca 1531 pobýval v Itálii – na Sardínii, v Římě i v jiných městech (sloužil tam dvěma šlechticům). Po návratu do Španělska vstoupil do služeb Antonia Alonsa de Pimentel, šestého hraběte a třetího vévody de Benavente († 1574).4 Ve funkci jeho sekretáře strávil Torquemada přinejmenším dvacet let života. Na jednu stranu to bylo pro něho obrovské štěstí, neboť jako velký čtenář, zejména antické literatury, měl k dispozici proslulou rodinnou knihovnu hraběte de Benavente5 i další šlechtické knižní sbírky v provincii Zamora. Na druhé straně, jak se někteří španělští literární vědci domnívají, se Torquemada cítil ve funkci sekretáře nespokojen a nedoceněn. Nebylo to však kvůli tomu, že by snad nepožíval intelektuální vážnosti, ale spíše proto, že se nemohl svobodně literárně vyjadřovat, jak by si přál. Ve funkci sekretáře byl ve svých aktivitách limitován požadavky hraběte, musel psát konvenční dopisy, které mu diktoval jeho pán. Torquemada sice žil plným společenským životem – v době, kdy působil u hraběte, se pořádaly v jeho valladolidském paláci schůzky s význačnými lidmi, jichž se účastnil dokonce i španělský král Filip II., ale jinak byl údajně velmi samotářský, zcela oddán četbě knih a své literární činnosti. Nemáme doklady o tom, že by si dopisoval s jinými intelektuály, s výjimkou humanisty Aleja Venegase.6 Knihy z rodinné sbírky Benavente, která patřila již od 15. století k nejproslulejším v celém Španělsku, byly jeho tichými, ale milými společníky. A právě v této knihovně našel nejen Silva de varia lección (Háj rozličných čtení) a další spisy Pedra Mejíi, ale také řecké klasiky jako byl Platón, Aristoteles, které četl v latině, jazyku, který dokonale ovládal. Mezi jeho oblíbenou četbu patřila též díla Vergiliova, Boccacciova i Petrarkova a řada dalších knih, o nichž se pak zmiňuje ve svých pracích. Za života vyšly Torquemadovi pouze dvě knihy. První spis El Ingenio, o juego de marro, de punto, o damas vyšel ve Valencii v roce 1547; dnes je bohužel ztracen. Druhá kniha s názvem Los Coloquios satíricos, soubor stupné z: http://www.tesionline.it/default/tesi.asp?idt=18868. Srov. též George Davis CROW, Antonio de Torquemada: Spanish Dialogue. Writer of the Sixteenth Century, in: Hispania, vil. 38, no. 3 (Sep., 1955), s. 265–271. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/ 335570. Sborník z konference, která se konala v roce 2003 („La maravilla escrita, Antonio de Torquemada y el Siglo de Oro“. Actas del Congreso Internacional ,Antonio de Torquemada y la literatura del Siglo de Oro‘, celebrado en León y Astorga durante el mes de mayo de 2003. León 2005, cca 733 s.), mi bohužel nebyl k dispozici. Blíže k němu viz: http://hispanismo.cervantes.es/revista.asp?DOCN=1429. 4) Rod Pimentel, původem ze Portugalska, se na konci 14. století usadil v Kastílii, roku 1398 získal panství Benavente v provincii Zamora a panství Mayorga a Villalón. Rod de facto ovládl celou provincii Valladolid a snažil se dokonce proniknout svým vlivem do Galicie. 5) Základy proslulé knihovny položil Rodrigo Alonso de Pimentel, čtvrtý hrabě a první vévoda de Benavente, třetí vévoda de Mayorga, señor de Villalón († 4. 9. 1499). 6) Alejo Venegas del Busto (1497 nebo 1498–1562), španělský renesanční spisovatel, humanista, lexikograf a ortograf.

37

Knihy a dějiny

lukianovských dialogů, ovlivněných jak Boccacciem, tak Erasmem Rotterdamským a sepsaných v kritickém reformním duchu, byla vydána poprvé roku 1553 v Mondoñedu (podruhé vyšla roku 1584 v Bilbao). O posledních letech Torquemadova života přinášejí španělští historikové protichůdné informace,7 ale víme, že Torquemada byl ženat a měl dva syny – Luise de Torquemada a Jerónima de los Ríos. Ti vydali v roce 1570 Torquemadovu knihu Jardín de ores curiosas; královské privilegium knize udělené roku 1569 právě jeho synům dokazuje, že spisovatel nebyl již v roce 1569 mezi živými. Poslední léta strávil Torquemada ve službách biskupa astorgského Dona Diega Sarmienta y Sotomayor (cca 1517– 1571),8 jemuž tuto knížku dedikoval s nadějí, že bude moci ocenit jeho sbírku „de materias curiosas y peregrinas“. Konec Torquemadova života byl poznamenán velkým životním zklamáním. Nejenže se nedožil vydání svého nejúspěšnějšího díla Jardín de ores curiosas, ale nedočkal se ani publikování Manual del escribiente, příručky, do níž uložil svoje autobiogracké zkušenosti sekretáře (kniha vyšla roku 1574 v Mondoñedo). Literární a čtenářský úspěch ho dokonce minul i v případě vydání rytířského románu Olivante de Laura. Román sice vyšel za jeho života, avšak bez uvedení jména autora. Torquemadovi byl totiž rukopis této práce jistým mnichem z Toleda odcizen9 a dílo bylo anonymně vydáno v Barceloně Claudiem Bornatem roku 1564 bez vědomí autora; zloděj i nakladatel tak okradl Torquemadu nejen o slávu, ale také o peněžitou odměnu, na niž měl jako autor nepochybný nárok. Jardín de ores curiosas (Zahrada podivuhodných květů, v níž se pojednává o některých záležitostech lidského společenství, otázkách lozockých, teologických a geograckých a dalších zvláštních i půvabných věcech) je soubor šesti vyprávění ve formě dialogů (vlastně „trialogů“, tj. rozhovoru tří osob – učitele Antonia a jeho žáků Luise a Bernarda) na obecné téma týkající se věcí reálných stejně jako fantaskních a magických, přirozených i nadpřirozených, normálních i abnormálních. Rozhovory čerpají námět nejen v antice, ale též v lidové moudrosti, mytologii nebo v rytířských románech a autor se nevyhýbá ani tématům, která byla do jisté míry tabu (existence různých monster, hermafroditů, démonů a čarodějnic, problematika magie apod.). K oblibě přispěla i zvolená forma didakticky pojatého eseje, tzv. „miscellanea“ neboli také „silva“. Ta byla v 16. století velice oblíbeným a čtenářsky vyhledávaným žánrem, jemuž v té době kraloval

7) Např. jako data narození a úmrtí bývá udáván rok 1530 a 1590, též data překladu Jardín de ores curiosas do francouzštiny a italštiny bývají někdy mylně uvedena s jinými letopočty (francouzská verze 1582, italská 1596) apod. 8) Diego Sarmiento y Sotomayor (cca 1517–1575), biskup z Astorgy, inkvizitor barcelonský, účastník Tridentského koncilu, generální komisař Katalánského království. 9) Plným názvem Historia del invencible cavallero don Olivante de Laura Príncipe de Macedonia, que por sus admirables hazañas vino a ser emperador de Constantinopla. ... Barcelona, en casa de Claudio Bornat, impresor y librero, año 1564. Kniha se nacházela i v osobní knihovně Hanse Ulricha z Eggenbergu (eviduje ji librář z roku 1649, s. 54) – k tomu blíže Jaroslava KAŠPAROVÁ, Soupis jazykově španělských tisků eggenberské knižní sbírky, in: Knižní sbírka rodiny Eggenbergů a její čtenáři (v tisku).

38

2012

Pedro Mejía se svým Hájem věcí rozličných (Silva de varia lección) vydaným poprvé roku 1540.10 Kniha Jardín de ores curiosas, na níž Torquemada pracoval od roku 1564 a kterou spolu s rytířským románem Olivante de Laura zesměšnil ve svém Donu Quijotovi Miguel de Cervantes (jemuž toto odsouzení nikterak nebránilo v tom, aby z Torquemadova díla nečerpal téma pro svůj román Los trabajos de Persiles y Sigismunda), spatřila světlo světa poprvé roku 1570, tedy v době, kdy byl její autor více než rok mrtev. V 16. století vyšla kniha celkem devětkrát, další vydání – Zaragoza 1571, Lérida 1573, 1574, Antverpy 1575, 1599, Salamanca 1577, Medina del Campo 1587, 1589. Dílo vyšlo ještě na počátku 17. století – v Barceloně roku 1621.11 První překlad díla vyšel o devět let později – jednalo se o překlad do francouzštiny. Autorem překladu, který vyšel poprvé v Lyonu 1579 pod názvem Hexameron, ou six journées, je Gabriel de Chappuys (mezi léty 1546 až 1550– 1611), uznávaný renesanční překladatel z italštiny a španělštiny.12 V tomto překladu vyšly dvě edice v 16. století (Lyon 1582, Paris 1583) a v roce 1610 a 1625 v Rouenu pak další dvě vydání. V italštině si mohli čtenáři knihu poprvé přečíst roku 1590, kdy vyšel v Benátkách překlad Celia Malespina – Giardino di ori curiosi. Do roku 1628 byla italská verze vydána ještě šestkrát (Venetia 1597, 1600, 1604, 1612, 1620 a 1628). Anglický překlad s názvem The Spanish Mandeville of Miracles vyšel poprvé v Londýně roku 1600 a znovu v roce 1618 (autorem převodu je Ferdinando Valker). Německy bylo Torquemadovo dílo vydáno dvakrát. Nejedná se však o přímé překlady. První edice, překlad přes italštinu, byla publikována roku 1626 ve Štrasburku, druhý překlad, tentokrát pořízený z francouzské verze, vyšel roku 1652 v Casselu.

10) Blíže k charakteristice díla viz Antonio de TORQUEMADA, Jardín de ores curiosas, Edición ... G. ALLEGRA, op. cit. v pozn. č. 1, s. 9–86. Viz též Giovanni ALLEGRA, Antonio de Torquemada, mitúgrafo „ingenuo“ y popular, in: Actas del Sexto Congreso de la Asociación Internacional de Hispanistas [Toronto, 22–26 agosto de 1977]. Ed. Alan M. GORDON y Evelyn RUGG. Toronto 1980, s. 55–59. Dostupné z: http://cvc.cervantes.es/ obref/aih/pdf/06/aih_06_1_013.pdf. TÁŽ, Sobre la fábula y lo „fabuloso“ del „Jardín de ores curiosas“, in: Thesaurus XXXIII, nr. 1, 1978, s. 96–210. Dostupné z: http://cvc.cervantes.es/lengua/thesaurus/pdf/33/TH_33_001_096_0.pdf. Viz též Lina RODRÍGUEZ CACHO, La selección de lo curioso en ,silvas‘ y ,jardines‘: notas para la trayectoria del género, in: Criticón 58, 1993, s. 155–168, dostupné z: http://cvc.cervantes.es/literatura/criticon/PDF/058/058_153.pdf. 11) Srov. James H. ELSDON, On the Life and Work of the Spanish Humanist Antonio de Torquemada, in: University of California Publications in Modern Philology, vol. 20, No. 3, Berkeley 1937, s. 171–172. Ke španělským edicím a překladům viz Antonio PALAU Y DULCET, Manual del librero hispano-americano: bibliografía general española e hispanoamericana desde la invención de la imprenta hasta nuestros tiempos con el valor comercial de los impresos descritos. 2. ed. T. 23. Barcelona, Tecla-Tovar 1971, nr. 334907–334927. 12) Srov. J. H. ELSDON, On the Life and Work of the Spanish Humanist ..., op. cit. v pozn. č. 11, s. 172–174.

39

Knihy a dějiny

Na index španělských zakázaných knih se dílo dostalo v roce 1677 a 1790.13 Portugalská inkvizice dílo zakázala již v roce 1581 (zda se jednalo o dnes již ztracený portugalský překlad, či španělskou verzi, není známo).14 V našich knihovnách se první vydání Torquemadových souboru dialogů dochovalo pouze ve fondu Knihovny Národního muzea. Pozdější antverpské vydání španělského originálu z roku 1575 měla ve své osobní knihovně Polyxena z Lobkowicz (dědictví po matce Maríi Manrique de Lara).15 Edici z roku 1587 vytištěnou v Medina del Campo vlastní Národní knihovna ČR a najdeme ji také v Roudnické lobkowiczké knihovně (podle rytého exlibris byla součástí sbírky Ferdinanda Augusta, třetího knížete z Lobkowicz).16 Některé ze španělských vydání měl ve své knihovně také Hans Ulrich z Eggenbergu, jak to dokládá rukopisný inventář z roku 1649.17 V knižních fondech českých i moravských knihoven frekventují také italské překlady díla publikované na počátku 17. století.18 Salamanské vydání z roku 1570 je vzácné nejen z hlediska bibliograckého,19 ale také z hlediska unikátnosti dochovaného exempláře. Do Knihovny Národního muzea se dostalo nepochybně s knižní sbírkou březnického zámku hrabat z Kolowrat-Krakovských, i když toto vlastnické březnické označení v knize chybí (možná bylo na titulním listě či prvním foliu, tisk je defektní). Vzácný je však starší provenienční přípisek na předním přídeští. Jedná se o perem psané rukopisné exlibris českého teo13) Viz A. PALAU Y DULCET, Manual del librero hispano-americano ..., op. cit. v pozn. č. 11, s. 320 a J. H. ELSDON, On the Life and Work of the Spanish Humanist ..., op. cit. v pozn. č. 11, s. 132 a 171 – uvádějí zákaz španělským inkvizičním indexem v roce 1677 a roku 1790. Některé práce uvádějí, že se dílo ve Španělsku ocitlo mezi zakázanými knihami již roku 1632. 14) Viz J. H. ELSDON, On the Life and Work of the Spanish Humanist ..., op. cit. v pozn. č. 11, s. 172 a Jésus Martínez de BUJANDA, Index des livres interdits. Vol. IV: Index de l’Inquisition portugaise (1547, 1551, 1561, 1564, 1581). Genève 1995, nr. 144. 15) Viz Roudnická lobkowiczká knihovna (sign. I Ch 43). 16) Národní knihovna ČR (sign. 37 J 48 – v dobově pozdější jezuitské vazbě). Roudnická lobkowiczká knihovna (sign. I Dg 5). Národní knihovna ČR vlastní také vydání německého překladu pořízeného z francouzštiny – Hexameron oder sechs Tage-Zeiten oder vielmehr sechs-tätiges Gespräch ... Cassel, Köhler 1652. Národní knihovna ČR (sign. 37 J 20). 17) Viz Inventarium 1649, s. 85. 18) Giardino di ori curiosi, in forma di dialogo, diviso in sei trattati. ... tradotto di spagnuolo in italiano per Celio Malespino. Venetia, Bertano 1612. Národní knihovna ČR (sign. 37 J 57 – exemplář pocházející ze zrušené klášterní knihovny pražských trinitářů). Vydání pozdější, opět v překladu Celia Malaspiny (Venetia, appresso Giovanni Alberti, 1620), je dochováno v exempláři Národní knihovny ČR (sign. 37 J 87) a též Vědecké knihovny v Olomouci (sign. 27.174). 19) A. PALAU Y DULCET, Manual del librero hispano-americano ..., op. cit. v pozn. č. 11, nr. 334907 uvádí pouze exempláře v British Library a Národní španělské knihovně. Biblioteca Nacional de España uchovává dva exempláře vydání 1570 s různou kolací – srov. Biblioteca Nacional de España, Catálogos, dostupné z: http://catalogo.bne.es/ (sign. U/1575 – rozsah [8], 286, [1] h., [1] en bl.; a sign. U/8309 – rozsah [1], 286 h.). Ve Velké Británii podchycuje elektronický katalog COPAC (http://copac.ac.uk/) kromě exempláře Britské knihovny ještě další, a to v National Library of Scotland.

40

2012

loga Jana Kyrchpergera z Kyrchpergu hovořící o tom, že mu knihu 1. října roku 1596 daroval španělský velvyslanec v Praze Guillén de San Clemente († 1608). Zápis začíná: „Sum ex libris S[acerdo]tis Joannis Kyrchperger à Kyrchperg Pragensis Bohemi, Theologi“ a pokračuje stejnou rukou: „Dono dedit mihi Ill[ustrissi]mus P. D. Don Wilhelm de Sancto Clemente, Ser[enissi]mi et Potentissimi [His]paniarum Regis Philippi 2di, Catholici, Ora[tor] et delegatus, apud Sacram Caesaream Regia[m] Maiestatem Rudolphu[m] 2. Rom[anorum] Imp[eratorem] Sem[pre] Augustum, Christianissimu[m] et inuichtissimum. Pragae 1. Octobris. Anno 1596. In Curia[m].“ O jednotlivých knižních exemplářích a knižních darech Guilléna de San Clemente dochovaných ve fondu Národní knihovny ČR odborná literatura referovala před několika lety.20 Tato kniha nově objevená v Knihovně Národního muzea tak představuje další příspěvek k osobní knihovně španělského velvyslance a k jeho knižním darům. O osobě Jana Kyrchpergera z Kychpergu toho mnoho nevíme. Drobné zmínky přináší starší literatura, a to především v souvislosti s Kyrchpergerovým působením v Roudnici nad Labem a jeho bibliolskými zájmy.21 Jako katolický teolog působil v Praze, svědčí o tom mj. i jeho formulace v rukopisných přípiscích (podepisoval se nejčastěji jako „Sacerdotus“ a „Pragensis Bohemus“ a „Theologus“). Polyxena z Rožmberka, která na sklonku 16. století obnovuje v Roudnici katolické probošství, ho povolala roku 1594 do Roudnice, aby pomohl majitelům panství v protireformačním úsilí, a jmenovala ho roudnickým farářem a také prvním světským roudnickým proboštem. Pro farní účely byl upraven zchátralý objekt bývalého kláštera augustiniánů kanovníků v Roudnici nad Labem, založený v roce 1333 pražským biskupem Janem IV. z Dražic a vypálený za husitských válek, který byl koncem 15. století mnichy opuštěn. Před Kyrchpergerem

20) Viz Jaroslava KAŠPAROVÁ, Příspěvek k působení španělských vyslanců Juana de Borja a Guilléna de San Clemente na dvoře Rudolfa II., in: Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků 15, 1998. Praha 2000, s. 141–161. TÁŽ, Knižní dary španělské šlechtičny Maríe Manrique de Lara y Mendoza a španělského vyslance Guilléna de San Clemente jezuitské klementinské koleji v Praze, in: K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. „Čtenář a jeho knihovna“. Ed. Jitka RADIMSKÁ. Opera romanica 4. České Budějovice 2003, s. 133–156. K osobě Guilléna de San Clemente naposledy viz Vojtěch KROUŽIL, Juan de Borja, Guillén de San Clemente a formování „španělské strany“ na dvoře Rudolfa II., in: Časopis Národního muzea, řada historická 179, (1–2), 2010, s. 18–28. 21) K osobě Jana Kyrchpergera z Kyrchpergu viz Jan PAVLA, Dějepis prvního kláštera řeholních kanovníků sv. Augustina v Čechách, v městě Roudnici nad Labem, in: Časopis katolického duchovenstva 23, 1850, sv. 1, s. 180–191, dále František Michálek BARTOŠ, Z dějin rukopisné sbírky zámku březnického, in: Časopis Národního musea, 1927, roč. 101, s. 214–215, též Zikmund WINTER, Život církevní Čechách (Kulturně-historický obraz z XV. a XI. století). Díl I–II. Praha 1895–1896, s. 156. Naposledy více viz Kamil BOLDAN, Knihovna Jana Zajíce z Házmburka (1496–1553), in: K výzkumu zámeckých, měšťanských a církevních knihoven. „Čtenář a jeho knihovna“. Opera romanica 4. České Budějovice, 2003, s. 60–61 a Milada SVOBODOVÁ, „Weiter folgen alten pargamenene geschriebene Bücher“. Sbírka středověkých rukopisů v knihovně Václava Jana hraběte Michny z Vacínova († 1667), in: Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny ČR 21, Intelektuálové zamilovaní do knih. Praha 2011, s. 27–59.

41

Knihy a dějiny

byl proboštem utrakvistický kněz Jan Musophilus ze Soběslavě22 a jistý Joachim Petronel, katolický farář, který svoje působení mezi kacíři zřejmě nezvládal a byl i přes svoji horlivost vrchností odvolán. Ve funkci ho střídal právě Jan Kyrchperger z Kyrchpergu.23 Rekatolizace utrakvistického roudnického panství postupovala však evidentně pomalu a ani Kyrchperger nebyl ve svém úřadě údajně nikterak spokojen, a to i přes to, že se těšil zvláštní přízni Polyxeny. Po roce toužil dostat se pryč a zbavit se správy „nepokojného probošství“. Roudničtí jej prý považovali za jezuitu a nenáviděli ho, o roudnickém hejtmanovi prý naopak Kyrchperger prohlašoval, že je kacíř. Dokonce to došlo tak daleko, že se roudnický probošt obával o svůj život;24 přesto však v Roudnici zůstal až do roku 1597. Jeho další působení je pak doloženo v Budyni nad Ohří, kde na počátku 17. století působil jako děkan.25 Datum Kyrchpergerova úmrtí není známo, zemřel však v Bechyni někdy kolem roku 1611–1612.26 Počátky Kyrchpergerových bibliolských aktivit jsou spjaty patrně s jeho pobytem v Roudnici. V budově zaniklého kláštera totiž nalezl cennou středověkou klášterní knihovnu (nebo její zbytky), kterou později převezl do nedaleké Budyně nad Ohří, kde byl ustanoven děkanem. Pozoruhodná knižní sbírka vzdělaného teologa Jana Kyrchpergera z Kyrchpergu se jako celek sice nedochovala, ale její části se badatelům daří postupně rekonstruovat. Podstatná část jeho knihovny (rukopisy, inkunábule i staré tisky) se totiž dochovala rozptýleně ve fondu Knihovny Národního muzea, kam přišla v 19. století s knihovnou rodiny Kolowrat-Krakovských uloženou na zámku Březnice.27 Bádání Milady Svobodové, odborné pracovnice oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny ČR, nad rukopisným inventářem pozůstalosti hraběte Václava Jana Michny z Vacínova († 1667), který se dochoval v Národní knihovně ČR, kam přešel z fondu

22) Jonáš HÁJEK, Archa, jež se nepotopila. Mše k svátku Nanebevzetí Panny Marie z rkp. B roudnického probošství, in: Hudební věda 44, 2007, č. 2, s. 128–129. 23) Viz Václav CHALOUPECKÝ, Česká rebelie na Podřipsku. Historie o poddaných i pánech z let 1619–1621. Praha 1918, s. 10–11. 24) Tamtéž, s. 11. Chaloupecký cituje archiválie dochované v Archivu Arcibiskupství Pražského a v Roudnickém lobkowiczkém archivu. 25) Viz K. BOLDAN, Knihovna Jana Zajíce z Házmburka ..., op. cit. v pozn. č. 21, s. 60 zmiňuje s odvoláním na další literaturu pravděpodobné datum rok 1605 jako datum nástupu do funkce; srov. též F. M. BARTOŠ, Z dějin rukopisné sbírky ..., op. cit. v pozn. č. 21, s. 214 (ten uvádí jeho působení jako děkana k roku 1612). 26) Srov. J. PAVLA, Dějepis prvního kláštera ..., op. cit. v pozn. č. 21, s. 190 – informace o existenci jeho poslední vůle k roku 1611. 27) K dějinám březnické knihovny srov. Stanislav ZEMAN, Březnická knihovna v Národním museu v Praze. Praha 1940; F. M. BARTOŠ, Z dějin rukopisné sbírky zámku březnického, op. cit. v pozn. č. 21, s. 212–216 a Helga TURKOVÁ, Březnice [Březnitz]. Schlossbibliothek, in: Handbuch deutscher historischer Buchbestände in Europa. Hrsg. von Bernhard FABIAN. Band 2. Tschechische Republik. Schlossbibliotheken unter der Verwaltung des Nationalmuseums in Prag. Bearb. von Petr MAŠEK. Redaktion Claudia BLUM und Matthias BAUER. Hildesheim – Zürich – New York 1997, s. 47–49 (zde další literatura).

42

2012

Pražské lobkowiczké knihovny,28 a který obsahuje soupis zatím neznámé rodové knihovny umístěné v Michnovském paláci v Praze na Malé Straně, přineslo nové poznatky mj. i o Kyrchpergerově knihovně. Svobodová se domnívá, že jádro Kyrchpergerovy rukopisné knižní sbírky tvořila právě roudnická klášterní knihovna, a to i přesto, že si teolog knihy opatřoval i na svých dalších působištích, včetně Budyně. Dochované rukopisy pocházející z Kyrchpergerovy knihovny (ze 149 zapsaných položek se jí většinu podařilo určit) přešly spolu s březnickou knihovnou Kolowrat-Krakovských do Knihovny Národního muzea.29 Otázkou zůstává, kdy, jak a za jakých okolností se Kyrchpergerova knižní sbírka (nebo její část)30 dostala z Budyně, kde Kyrchperger před svou smrtí působil, na zámek v Březnici. Svobodová nabízí vysvětlení – budyňská Kyrchpergerova sbírka se stala součástí michnovské rodové knihovny, jež se dědictvím dostala do držení rodu Kolowrat-Krakovských,31 uložena patrně na zámku Chyše u Karlových Varů, odkud se přestěhovala nejpozději před rokem 1747 do knihovny v Březnici.32 Knihám z majetku Kyrchpergera věnoval před několika lety částečnou pozornost rovněž Kamil Boldan a to při rozboru knihovny Jana Zajíce z Házmburka.33 Vycházel přitom z tištěného katalogu prvotisků Knihovny Národního muzea Jitky Šimákové a Jaroslava Vrchotky.34 Ti ve svém sou28) Národní knihovna ČR (sign. XXIII D 59). Srov. M. SVOBODOVÁ, „Weiter folgen alten pargamenene geschriebene Bücher“ ..., op. cit. v pozn. č. 21. 29) K rukopisům původem z březnické knihovny viz František Michálek BARTOŠ, Soupis rukopisů Národního musea v Praze. Svazek I–II. Praha 1926–1927; S. ZEMAN, Březnická knihovna ..., op. cit. v pozn. č. 27, s. 34–46; Pavel BRODSKÝ, Katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního muzea v Praze. Praha 2000; M. SVOBODOVÁ, „Weiter folgen alten pargamenene geschriebene Bücher“ ..., op. cit. v pozn. č. 21 (se soupisem všech identikovaných rukopisů). 30) Je možné, že část sbírky či některé její jednotlivosti se mohly dostat i jinam – v Moravské zemské knihovně v Brně se na sign. ST1–0706.087 dochoval tištěný misál – Missale Romanum, Ex decreto Sacrosancti Concilii Tridentini restitutum, Pii V. Pont.Max. iussu editum ... Antverpiae, ex ofcina Plantiniana, apud viduam, & Ioannem Moretum 1594, který patřil Janu Kyrchpergerovi. Darovala mu jej roku 1595 Polyxena z Rožmberka („Dono dedit mihi Illma Dna mea Clemma Polixena Rosensis etc. cui Deus uitam aeternae salutis donare dignabitur. Pragae, Die 1. Martij Anno Dni 1595 ; Sum ex libris S. Joannis Kyrchpergeri Pragensis a Kyrchperg Theologi“). Podle další rukopisné provenience se kniha nacházela v roce 1640 v knihovně jezuitské koleje v Chomutově („Societatis JESV Collegii Comotovij Anno 1640 Cubiculi P. Spiritualis“). 31) Karel Jiří Michna z Vacínova (1658–1710), který se oženil s Annou Ludmilou Krakovskou z Kolowrat (1639–1718). Přes jejího synovce Viléma Albrechta Krakovského z Kolowrat (1678–1738) a jeho syna Jana Josefa se ze zámku Chyše dostala na zámek v Březnici. K rodině Krakovských z Kolowrat viz např. Petr MAŠEK, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. Díl I, A–M. Praha 2008, s. 480–481. 32) Viz M. SVOBODOVÁ, „Weiter folgen alten pargamenene geschriebene Bücher“ ..., op. cit. v pozn. č. 21. 33) K. BOLDAN, Knihovna Jana Zajíce z Házmburka ..., op. cit. v pozn. č. 21, s. 60–61. 34) Jitka ŠIMÁKOVÁ – Jaroslav VRCHOTKA a kol., Katalog prvotisků Knihovny Národního muzea v Praze a zámeckých a hradních knihoven v České republice. Praha 2001 (zejm. provenienční rejstřík Kyrchperger z Kyrchpergu).

43

Knihy a dějiny

pise uvádějí 16 prvotisků z osobní knihovny Kyrchpergera dochovaných v Knihovně Národního muzea; jedná se o akvizice z let 1593–1609 získané převážně v Roudnici či Praze (ale též v Litoměřicích a Budyni), které všechny zjevně prošly zámeckou knihovnou na Březnici (téměř ve všech knihách je uveden vpisek hlásící se provenienčně k fondu zámku Březnice a také ke knihovně Kolowrat-Krakovských).35 Poměrně zajímavým zjištěním je skutečnost, že dva prvotisky daroval Kyrchpergerovi Pavel Paminondas († 1607), původně utrakvista, od roku 1591 katolík, v letech 1592– 1599 opat kláštera benediktinského v Emauzích,36 autor Písniček křesťanských k poctivosti vší velebné Trojice svaté i blahoslavené Panny Marie, jež sepsal na počet pana Ladislava Popela z Lobkowicz (1501–1584).37 V obou případech se jedná o knižní dar z roku 1593 („ad sui memoriam Pragae Anno salutis 1593“), kdy Kyrchperger pravděpodobně působil ještě v Praze. Dar tvoří Legenda aurea sanctorum od Jacoba de Voragine z roku 149038 a basilejský prvotisk z roku 1486 velmi populární sbírky kázání německého kněze Meffretha Sermones de tempore et de sanctis sive Hortulus reginae.39 Při sondách do fondu starých tisků ve správě hlavního depozitáře Knihovny Národního muzea bylo v souvislosti se stěhováním knihovních fondů v roce 2010 objeveno 7 tisků 16. století (šest latinských a jeden španělský), z nichž část obsahuje i majetnické označení bývalé březnické knihovny, a které Kyrchperger získal v letech 1602–1603 za svého působení v Roudnici nad Labem.40 Ve třech případech se jedná o latinské tisky z první poloviny 16. století, z nichž vyniká Münsterovo vydání Ptolemaiovy Geographiae universalis, jež vyšlo v Basileji u H. Petriho roku 1542 a které si Kyrchperger pořídil roku 1603.41 Dále je možno jmenovat Enarrationes quas cathenam vere auream dicunt in quatuor evangelia Tomáše Akvinského v pařížské edici Ambroise Giraulta z roku 1532,42 bibliolovu akvizici z roku 1602; zbytek tvoří knihy vydané v druhé polovině 16. století. Konvolut pedagogických spisů ze 16. století, který obsahuje čtyři hudebně teoretické práce a dvě učebnice matematiky a který se nachází

35) J. ŠIMÁKOVÁ – J. VRCHOTKA a kol., Katalog prvotisků ..., op. cit. v pozn. č. 34, č. 157, č. 207, č. 261, č. 366, č. 436, č. 726, č. 758, č. 1069, č. 1286, č. 1288, č. 1368, č. 1370, č. 1455, č. 1827, č. 1831, č. 1887. 36) Též Jan Pamindonas nebo Jan Horský. K němu viz Václav PUMPRLA, Databáze autorů digitalizovaného Knihopisu, dostupné z: http://database.aipberoun.cz/avaut/index.php. 37) Pijsničky Křestianské k poctiwosti wssy welebné Trogice swaté y Blahoslawené Panny Marye wěrným Křestianům k potěssenj ... w Starém Městě Pražském v Anny Ssumanowy 1596 – viz Knihopis, č. 6828. 38) Viz J. ŠIMÁKOVÁ – J. VRCHOTKA a kol., Katalog prvotisků ..., op. cit. v pozn. č. 34, č. 1288. Knihovna Národního muzea (sign. 68 B 5). 39) Tamtéž, č. 1286 Knihovna Národního muzea (sign. 66 C 10). 40) Viz Knihovna Národního muzea (sign. 1 F 36, 3 F 232, 9 G 70, 5 A 29, 5 F 3, 82 C 4, 99 A 55). 41) Viz Knihovna Národního muzea (sign. 99 A 55). 42) Viz Knihovna Národního muzea (sign. 82 C 4).

44

2012

v Českém muzeu hudby, jež je součástí Národního muzea,43 má na přídeští nalepenu část listu papíru s rukopisným Kyrchpergerovým exlibris vypovídající o tom, že knihu získal v Roudnici 5. července 1602. Vzhledem k tomu, že se konvolut dochoval v převazbě z 19. století, není jasné, ke kterému z těchto šesti tisků se Kyrchpergerovo exlibris vztahuje (blíž k celé knize Dagmar Štefancová, kurátorka sbírky starých tisků Českého muzea hudby).44 Další kniha z majetku Kyrchpergera, misál vydaný v Benátkách 1515, se dochoval ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě.45 Knihu, která se od roku 1635 nacházela v augustiniánském klášteře v České Lípě, získal Jan Kyrchperger od kněze Tomáše Soběslavského, faráře v Betlémské kapli v Praze 20. dubna 1594 (29. ledna 1597). Španělský tisk Antonia de Torquemada patří bezesporu k nálezům nejcennějším. Spolu s knihou, která se dochovala v Moravské zemské knihovně, dokládá těsné kontakty mezi Kychpergerem a Polyxenou z Lobkowicz a okruhem jejích přátel a známých, mezi něž patřil i španělský velvyslanec San Clemente. Rodinný archiv rodiny Lobkowiczů skrývá španělskou korespondenci mezi Polyxenou a Kyrchpergerem,46 jež je důkazem toho, že vzdělaný teolog uměl španělsky a byl schopen v tomto jazyce číst, psát a také zřejmě i komunikovat. Bohužel tento archivní fond je rovněž z důvodů stěhování ze zámku Žitenice do rukou Lobkowiczů momentálně nepřístupný. Nezbývá než doufat, že rodinný lobkowiczký archiv bude časem badatelsky zpřístupněn, takže bude moci k dané problematice přinést další poznatky. Nové informace pak jistě přinese zpracování zbytků knihovny Jana Kyrchpergera z Kyrchpergu dochované ve fondu Knihovny Národního muzea. Předpokládá to však systematické zpracování březnické Kolowrat-Krakovské knihovny rozptýlené v knižních muzejních sbírkách.47 F. M. Bartoš svůj příspěvek k dějinám březnické knihovny končí slovy: „Knihy tvoří ovšem podstatnou součást knihovny březnické nepochybně hned od časů Kyrchpergerových. Kdo proto přibere k řešení naší otázky i staré tisky, což může učiniti jedině snad úředník knihovny musejní, bude moci dojíti k závěrům jistě přesnějším a snad ještě zajímavějším, než bylo možno mně.“ 48 Nezbývá než s tímto jeho názorem vysloveným před více než osmdesáti lety souhlasit. 43) Signatura NM-ČMH 98 B 46, součást tzv. knihovny Ondřeje Horníka. 44) Viz Dagmar ŠTEFANCOVÁ, Vlastnické přípisy v konvolutu historických učebnic ze 16. století (v tisku). Autorce srdečně děkuji za informace o této Kyrchpergerově knize i za zpřístupnění jejího ještě nevydaného článku. 45) Missale Romanum noviter impressum. [Benátky, 1515]. Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě (inv. č. 28 994). Za informaci o jeho existenci děkuji dr. Štefancové a také Mgr. Janě Fridrichové z českolipského muzea. 46) Viz Lobkowiczové roudničtí – rodinný archiv (sign. R 8/1, materiály z let 1595– 1600 – za ověření informace děkuji Soně Černocké). 47) Pracovníci oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea se systematickým podchycováním Kyrchpergerových knih hodlají pokračovat. 48) Viz F. M. BARTOŠ, Z dějin rukopisné sbírky zámku březnického, op. cit. v pozn. č. 21, s. 216.

45

Knihy a dějiny

Zusammenfassung Ein Buchgeschenk des spanischen Gesandten Guillén de San Clemente an den Raudnitzer Propst Jan Kyrchperger von Kyrchperg Jaroslava Kašparová

Die Verfasserin informiert über einen Fund, zu dem es im Sommer 2010 im Zusammenhang mit Vorbereitungsarbeiten für den Umzug des Prager Nationalmuseums gekommen ist. Damals wurde ein kleiner spanischer Druck aus dem Jahre 1570 gefunden, bei dem zwar das Titelblatt und der Textanfang fehlen, der aber dafür eine interessante Besitzerprovenienz und eine sehr wertvolle Dedikation enthält. Bei dem Buch (Bibliothek des Nationalmuseums, Sign. 5 F 3) handelt es sich um die Erstausgabe des spanischen Werkes Jardín de ores curiosas (Ein Garten von wunderbaren Blumen) von Antonio de Torquemada (cca 1507/1511 – cca 1596), die 1570 bei Juan Baptista Terranova in Salamanca erschienen ist. Die Salamanca-Ausgabe ist nicht nur unter dem bibliograschen, sondern auch unter dem Aspekt des erhaltenen Exemplars wertvoll. Am vorderen Innendeckel bendet sich ein mit Feder geschriebenes Exlibris des tschechischen Theologen und Propstes von Roudnice (Raudnitz) Jan Kyrchperger von Kyrchperg († cca 1611/1612), das darüber spricht, dass ihm das Buch am 1. Oktober 1596 vom spanischen Gesandten in Prag, Guillén de San Clemente († 1608), geschenkt wurde. In die Bibliothek des Nationalmuseums von Prag gelangte das Buch zweifelsohne zusammen mit der Büchersammlung der Grafen Kolowrat-Krakovský aus dem Schloss in Březnice, obwohl das Buch selbst keinen Stempel oder handschriftliches Exlibris des Fonds von Březnice hat. Der Aufsatz stellt somit einen Teilbeitrag zu bibliophilen Aktivitäten des spanischen Gesandten und seinen Buchgeschenken dar. Neue Informationen zur persönlichen Büchersammlung von Kyrchperger kann eine systematische Bearbeitung der Bibliothek der Familie Kolowrat-Krakovský bringen, die sich in Březnice befand und nun im Bücherfonds der Bibliothek des Prager Nationalmuseums zerstreut ist. Übersetzt von Václav Bok

46

2012

Příloha

Vlastnický přípis Jana Kyrchpergera z Kyrchpergu na přídeští knihy Antonia de Torquemada Jardín de ores curiosas z roku 1570. Knihovna Národního muzea (sign. 5 F 3).

47