KNIHY FRANTI KA KOTLETY V NAKLADATELSTVÍ EPOCHA. Série Bratrstvo krve. Vlci (prequel) Hustej náfiez Fakt hustej náfiez Mega hustej náfiez

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 1

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 2

KNIHY FRANTI·KA KOTLETY V NAKLADATELSTVÍ EPOCHA

Série Bratrstvo krve Vlci (prequel) Hustej náfiez Fakt hustej náfiez Mega hustej náfiez

Perunova krev Perunova krev I Perunova krev II

Voln˘ cyklus paranormálních detektivek Pfiíli‰ dlouhá swingers party Velké problémy v Malém Vietnamu

Lovci (samostatná kniha) Spad (samostatná kniha)

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 3

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 4

Copyright © Franti‰ek Kotleta, 2016 Cover Illustration © Piotr Wojciech CieÊliƒski, 2016 Cover Art © LukበTuma, 2016 Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2016 ISBN 978-80-7557-336-0 (pdf)

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 5

„¤íká se, Ïe zrzaví lidi nemaj du‰i.“ UÏ jenom ten tón, jak˘m to fiekl, naznaãoval, pro co si pfii‰el. Mohlo mu b˘t sotva pûtadvacet. Celej obliãej potetovanej atomovejma hfiibama a na krku kfiíÏ smrti. Místo JeÏí‰e se na nûm kroutil lidskej plod. Tak nûjak v jeho vûku jsem trãel v zákopech u Odûsy a cpal se potkanama ‰pikovan˘ma tabletkama proti ozáfiení. Smrti v‰ude okolo bylo dost, takÏe jsem nemusel chodit po barech a provokovat chlápky, ktefií se narodili dlouho pfied tím v‰ím. Ale oni to dûlali. Vûfiili, Ïe kaÏdej, kdo byl dospûlej pfied osmadvacát˘m rokem, udrÏoval kletbu na t˘hle zparchantûl˘ zemi, a dokud na‰e generace nevychcípá, lidstvo se nevykoupí ze sv˘ch hfiíchÛ. Zasran˘ kultisti. Poslední dobou jich bylo v‰ude plno. KaÏdá parta s jin˘mi hesly. Obãas se pfiimotali i do mojí hospody. „Je to dost dobfie moÏn˘. Moje první manÏelka fiíkala nûco podobn˘ho. Teda neÏ ji v Bruselu usmaÏila atomovka. Dበsi panáka?“ usmál jsem se na nûj a podrbal se levou rukou ve vousech. Zrzav˘ch. Nechtûl jsem se dneska s nik˘m bít. Ráno to vypadalo na pûkn˘ a klidn˘ den a doufal jsem, Ïe to tak i zÛstane. Dokud nevytáhnu zbraÀ, nemÛÏe mû zabít. Je to proti zákonu. Souboje, to je ale

5

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 6

FRANTI·EK KOTLETA jiná. Vláda mûsta je povoluje. Lidi tím upou‰tûjí páru a reguluje to poãet obyvatel, jeÏ je tfieba Ïivit. Navíc pfii nich zpravidla umírají ti nejproblémovûj‰í. A nejpomalej‰í. „Alkohol lidem krade du‰i,“ odvûtil. „Vidí‰, proto ho piju, nemá mi co ukrást,“ uculil jsem se. „¤íká se, Ïe jsi rychlej. Chci to vidût. Pojì ven, Satan touÏí po tv˘ du‰i!“ Tu du‰i vykfiiknul uÏ dost hystericky, takÏe na nás upoutal pozornost celé hospody. Dokonce i Sam pfiestal hrát, a Sam do klavíru zpravidla bu‰il, i kdyÏ se chlapi prali, nebo si to holky rozdávaly na kuleãníkov˘m stole. „Já ti nerozumím, chlapãe. ¤íkal jsi, Ïe Ïádnou du‰i nemám. Nebude strejda Satan zklamanej, aÏ zjistí, Ïe jsi mu tam nic neposlal?“ zakroutil jsem hlavou a v tu chvíli mládenec zaãal z kapsy tahat bouchaãku – nûjakou starou ãezetu. Moc mu to ne‰lo. Byl evidentnû sjetej nûãím opravdu o‰kliv˘m, proto dokola ty zmaten˘ kecy o du‰i. „Prásk!“ Jedna 357 Magnum z mého Coltu Python mu proletûla hrudníkem. Chlápek spadl dozadu na dfievûnou podlahu a roztáhl pfiitom ruce a nohy, jako by chtûl dûlat ve snûhu andílka, akorát tam Ïádn˘ sníh nebyl. Pomalu ale z nûho zaãala na podlahu z fale‰ného mramoru stékat krev. Vrátil jsem revolver zpátky pod barov˘ pult, kde zpravidla leÏel pfiipraven˘ na dal‰ího podobného pitomce, a zapálil si doutník. „Jasná sebevraÏda,“ prohlásila nahlas Alice, která na pult odloÏila tác s prázdn˘mi pÛllitry a pfii-

6

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 7

SPAD pravila mrtvého o pistoli a pfiívûsek. Bouchaãka bûhem okamÏiku zmizela kdesi v útrobách jejích kalhot. Zítra ji mÛÏe na trhu vymûnit za nûjaké masové konzervy. Pfiívûsek pak zku‰enû hodila obloukem do pfiekliÏkové krabice na baru. Ozvalo se cinknutí, jak dopadl na ostatní podobné cetky, které patfiily mládencÛm, zkou‰ejícím svou rychlost v minulosti. Mnû to pfii‰lo jako zbyteãná frajefiina, ale Alice je sbírala. Pr˘ pro ‰tûstí. „Zahraj to znovu, Same, kvÛli tomu pitomci jsem nic nesly‰el,“ pronesl jsem do ztichlé hospody, jejíÏ osazenstvo zíralo na mrtvého ne‰Èastníka na podlaze, a v‰em tak dost jasnû oznámil, Ïe zábava skonãila. Budu muset tûlo odtáhnout k ãetníkÛm a vyplnit pár fiádek formuláfie. Fakt jsem se na to netû‰il. „KdyÏ u nûkteré z Ïen zfiím oãi tmavohnûdé…,“ spustil pfies sto let starou píseÀ Sam a bar se znovu ponofiil do svého pravidelného klidu a míru. Prastar˘ song hran˘ na klavír, kter˘ pamatoval lep‰í ãasy, to prostû k Americké kavárnû patfiilo. KvÛli tomu sem lidé chodili. Názvu navzdory tu mohli pít hlavnû pivo a tvrd˘ alkohol, hrát kuleãník, poslouchat songy dávno mrtv˘ch lidí a tváfiit se, Ïe posledních tfiicet let byla jenom noãní mÛra.

7

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 8

16. 3. 2027

The Hokkaido Shimbun Press Boje o Kyjev trvají uÏ dva mûsíce PfiestoÏe pfiekvapiv˘ a zdrcující útok ruské armády zaskoãil ukrajinskou armádu nepfiipravenou, podafiilo se jí opevnit u hlavního ukrajinského mûsta tak dobfie, Ïe pro ruskou váleãnou ma‰inérii je uÏ druh˘ mûsíc nedobytná. Pfiitom ruská letadla po mûsíci tvrd˘ch bojÛ na pfiedmûstích pfiistoupila k totálnímu bombardování v‰ech objektÛ ve mûstû, vãetnû civilních. PfiipomeÀme, Ïe útok krátce poté v OSN odsoudila vût‰ina státÛ kromû âíny, Severního Vietnamu, Severní Koreje, Zimbabwe a Turecka. Dal‰ích sedm státÛ se hlasování o rezoluci zdrÏelo. Velkou pomocí pro Kyjev jsou brigády dobrovolníkÛ z celého svûta, hlavnû pak souãasn˘ch a b˘val˘ch zemí Evropské unie. Neustávající pfiíliv nov˘ch posil tak pomáhá ukrajinské armádû k experty neãekanému úspûchu v boji s poãetnû silnûj‰í ruskou armádou. Ukrajinská vláda vãera opût vyzvala NATO k zásahu proti Rusku. Mnohé evropské zemû Severoatlantické aliance se v‰ak zmítají ve vnitfiních nepokojích v souvislosti s vleklou ekonomickou krizí a odchodem nûkter˘ch zemí z Evropské unie. To je jeden z dÛvodÛ, proã ruská vláda pfiedpokládá,

8

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 9

SPAD Ïe se NATO do celého konfliktu, kter˘ oznaãuje pouze za protiteroristickou operaci, nebude vmû‰ovat. Japonsk˘ premiér poãátkem t˘dne vyzval válãící zemû, aby spolu usedly k jednacímu stolu…

Pro tûlo si nakonec pfii‰ly ãtyfii holky. âekaly venku, aÏ jim jejich hrdina ukáÏe, Ïe sejmul barmana z Americké kavárny. KdyÏ dlouho ne‰el, do‰lo i jejich vyfetovan˘m mozeãkÛm, Ïe se stalo to, co vÏdycky. Nevypadaly moc pfiekvapenû. Mohlo jim b˘t sotva sedmnáct. V‰echny mûly koÏen˘ kraÈasy a pevn˘ vojensk˘ boty. Na nohách dûrav˘ punãochy a od pasu nahoru nic. Bradavky mûly propíchnuté rezav˘mi spínacími ‰pendlíky a obliãeje plné atomov˘ch hfiibÛ. Nevím, kter˘ trouba jim to tetoval, ale nejménû dvû mûly ksichty zanícené a slézala jim z toho kÛÏe. Potfiebovaly by antibiotika. A taky na zadek a pofiádnou pfiev˘chovu, pomyslel jsem si a nechal to rad‰i vyfiídit Alici. Já bych se zbyteãnû vyptával, co s tím tûlem chtûjí vlastnû dûlat. MoÏn˘ bylo cokoliv od toho, Ïe jej pohfibí nûkde v troskách na okraji mûsta, aÏ po to, Ïe ho spoleãnû za syrova rituálnû seÏerou. Za barem zÛstal jenom Robert, jeden z m˘ch ãí‰níkÛ, kter˘ mûl zrovna sluÏbu. Vzal jsem si ze staré plechové krabice od su‰enek doutník, pfiipálil jej od jedné ze svíãek na stole a vyrazil za sv˘mi ‰tamgasty. Ti nejvûrnûj‰í (a nejdÛleÏitûj‰í) se nacházeli v malém salonku na konci baru. Velk˘ kulat˘ stÛl tu ozafiovaly dvû olejové lampy. Za ním sedûli tfii chlápci a hráli tisíc.

9

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 10

FRANTI·EK KOTLETA Bez ptaní jsem si pfiisedl na jednu z voln˘ch Ïidlí a podíval se na v˘voj hry. Petr Vrána zahlásil pikov˘ trumf a teì s ním drtil ostatní hráãe. BlaÏenû se pfiitom usmíval. Byl je‰tû o nûco dfiíve narozen˘ neÏ já. Mohlo mu b˘t tak pûtapadesát. Za star˘ch dobr˘ch ãasÛ pr˘ dûlal úspû‰n˘ internetov˘ byznys – fiíkalo se mu „dravé ‰tûnû sociálních sítí“. Jeho k‰efty za‰ly spolu s internetem. Dafiilo se mu ale i dneska. Obchodoval s otroky. Posílal je vodní cestou do Hamburku. Karel BlaÏek mûl sotva ãtyfiicet. KdyÏ to zaãalo, studoval ekologii. Musel jsem se smát vÏdycky, kdyÏ na to vzpomínal. Vedl teì jednu partu, která lovila u hranic uprchlíky, cejchovala je a prodávala Vránovi. Vûdûl jsem, Ïe ãasto schválnû prohrává, aby mûl Vrána pocit, Ïe nad ním má navrch. Tfietího chlápka jsem moc neznal. Vím jenom, Ïe sedûl v radû mûsta. Takov˘ lidi vût‰inou moc nemluvili. Nebylo tfieba. Volby se tu konaly naposled pfied dvaceti lety. Prahu fiídili ti, co mûli nejvíc penûz a chlapÛ se zbranûmi. No, takÏe alespoÀ tady se toho nakonec moc nezmûnilo. „Novej trumf,“ zahlásil radní nad‰enû, kdyÏ se koneãnû dostal ke slovu a vyhodil na stÛl károvou dámu. „Kurva, mohl jsem ji z tebe vymlátit na zaãátku hry,“ za‰klebil se Vrána a hodil na ni kárové eso. BlaÏek pfiihodil kárového kluka a Vrána shrábl ‰tych. Pokud jsem dobfie poãítal karty, nemusel to dûlat. Podle mû mûl v ruce je‰tû károvou osmiãku, takÏe se zbavil vût‰ího trumfu a bodované karty v jednom. Nejspí‰ má v plánu po konci partie

10

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 11

SPAD s Vránou domlouvat nûjak˘ k‰eft a chce, aby byl obchodník dobfie naladûn˘. Odklepl jsem popel z doutníku do popelníku a sledoval, jestli jsem rozloÏení zb˘vajících karet odhadl správnû. Zaujat˘ hrou jsem si ani nev‰iml, Ïe se do salonku pfii‰oural nûkdo pát˘. „Nerad ru‰ím, plukovníku, ale nemám moc ãasu,“ ozval se mi za zády znám˘ hlas. * * * Ve tmû za námi vypadal jako duch. Mûl na sobû ãerné vojenské kalhoty a ‰edou leteckou bundu. Opíral se levou rukou o zadní stûnu salonku a oãi mu divnû jiskfiily. Beze slova jsem vstal a vyrazil k nûmu. Usmál se a pokusil zasalutovat. Pfiitom se málem zkymácel na podlahu. „Co to, sakra?“ zaklel jsem a zachytil ho. Na dlani jsem ucítil nûco mokrého a lepkavého. Krev. „Men‰í nehoda, bratfie plukovníku,“ odvûtil. * * * Naposledy jsem Stanislava âecha vidûl po bitvû u Hradce Králové. Myslím, Ïe vzhledem k místu, kde se stfietly zbytky guvernérovy armády s rudou a hnûdou frakcí, mûl BÛh smysl pro krut˘ humor. A co teprve v˘sledek bitvy. Trvala t˘den a nevyhrál nikdo. Nebo moÏná ano, ale tûÏko to rozsoudit. V‰echny tfii armády byly po bitvû natolik vyãerpané, Ïe uÏ Ïádná z nich nemûla sílu pokraãovat. Do‰li lidi, technika, v˘zbroj i munice.

11

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 12

FRANTI·EK KOTLETA Prosm˘kl jsem se s ním skrz hospodu aÏ za bar, a pfiitom ti‰e hvízdl na Alici. Ostatní hosté se tím nenechali rozru‰ovat, vypadalo to, Ïe jenom odvádím chlápka, kter˘ pfiebral. Pro‰li jsme pfies sklad do zadní místnosti bez oken. Dfiív ‰lo snad o ‰pajz nebo nûco podobného. Teì tu na rozvrzaném kanapi pfiespával vybran˘ ãlen personálu, kter˘ s pu‰kou v ruce hlídal hospodu bûhem zavíraãky. „Au,“ vyjekl âech, kdyÏ jsem ho poloÏil na gauã. Pod bundou mûl triko celé od krve. „Vodku,“ fiekl jsem smûrem k Alici, ale ta uÏ fla‰ku s ãirou tekutinou drÏela v ruce. „Na to se vyser. Prostfielili mi plíci a taky paj‰l. Tohle nespraví‰,“ zavrtûl opatrnû hlavou. „To nebylo pro tebe, Àoumo,“ odvûtil jsem, vytáhl korkov˘ ‰punt a pofiádnû si pfiihnul. âech se jenom vûdoucnû usmál. Bylo mu jasné, Ïe kecám. „Nevím, jestli jsem jim utekl. MoÏná je tu za chvíli bude‰ mít, plukovníku,“ vzdechl. „Koho?“ Zavrtûl hlavou. „VÛbec netu‰ím. Mûli jsme tu vyzvednout generálovu dceru. Nic sloÏit˘ho. Zaplatili jsme za pfiechod pfies Pustinu. Dost penûz. Îádn˘ problémy jsme neãekali. Nikde…,“ mluvení jej unavovalo, zatínal ruce v pûst, a i kdyÏ ho to bolelo, nadechoval se zhluboka, jenom aby mi mohl v‰echno fiíct. „Hanu pfiivezli vodní cestou z Hamburku. Mûli jsme sraz dnes pfied západem slunce v pfiístavu…,“ zas˘pal, jako by to mûlo b˘t jeho poslední vydechnutí, „… ãekali tam oni…“ „Hej, ‰éfe,“ ozvalo se mi za zády. Byl to Robert.

12

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 13

SPAD „Teì nemÛÏu, kurva,“ odvûtil jsem a chytil âecha za ruku. Kdysi velel obrnûné brigádû. KdyÏ do‰la nafta, nauãil sv˘ tankisty jezdit na koních. „Nûjak˘ lidi tu hledaj chlápka, co prej pfied chvilkou ve‰el do na‰í putyky. Nevypadaj moc trpûlivû,“ nenechal se odb˘t ãí‰ník. „Vyfiídím to a vrátím se.“ „Ne,“ prohlásil âech. „Já… Ty… mus퉅 Generál potfiebuje…,“ vloÏil si pravou ruku do kapsy a po chvilce ‰átrání z ní vytáhl zmaãkanou pohlednici. Byla na ní Braniborská brána v Berlínû. „DluÏí‰ mu to… Vy v‰ichni… Najdi Hanu a taky…,“ fiekl. „Naser si,“ odvûtil jsem a vyrazil zpátky do lokálu. „On… Generál… rozehrál…,“ snaÏil se mi nûco vysvûtlit, ale já uÏ mífiil ze dvefií. * * * Ve skladu jsme se s Alicí rozdûlili. Dalo se odsud totiÏ odejít dvûma moÏn˘mi cestami. Jedna vedla pfies záchody k hráãskému salonku, druhá rovnou k baru. Já se vydal tou druhou. Chlápky, ktefií ‰li po stopách starého tankisty, jsem poznal hned. âpûlo to z nich na první pohled, jako kdyÏ do ohrady plné ovcí vlezou tfii vlci. Nemusejí ani na ty ovce vrãet nebo je prohánût, staãí, jak sebejistû se nesou. Ve tváfiích tûch chlapÛ bylo jasnû vidût, Ïe kdyby chtûli, mohli by mi vystfiílet cel˘ bar dfiív, neÏ by Vrána v ruce vymûnil karty za ‰patnû promazaného lugera, kter˘ se mu fe‰ácky houpal v podpaÏním pouzdfie.

13

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 14

FRANTI·EK KOTLETA „MÛÏu vám nûjak pomoci? Tenhle bar je mÛj,“ roztáhl jsem ústa v úsmûvu, ale ty tfii jsem neo‰álil. Vlk vlka pozná. „Ten postfielen˘, kde je?“ vy‰tûkl na mû jeden z chlápkÛ. Mûl polsk˘ pfiízvuk, takÏe nejspí‰ nûkdo z b˘valého pohraniãí. Roztáhl pfiitom svÛj koÏen˘ kabát, aby ukázal dvû pistolová pouzdra za pasem. V obou si hovûly ãezety, alespoÀ podle mého skromného odhadu. Pod kabátem mûl jenom bílé, trochu prÛhledné triãko, takÏe jsem zahlédl ãást levého ramene. Neslo jasnou známku nemoci z ozáfiení. Dal‰í dva se rozestoupili strategicky kolem baru. Jeden mû hlídal na mé tfietí hodinû, druh˘ sledoval osazenstvo baru. Nikdo z hostÛ si zatím nev‰iml, Ïe majitel hospody má problémy. Sam dokonãil svÛj oblíben˘ prvorepublikov˘ cajdák o sluneãnici, co se kaÏd˘ den otáãí za sluncem nebo co, a otoãil ke mnû svÛj zjizven˘ obliãej s jedním okem, které vyãuhovalo zpoza dlouh˘ch vlasÛ st˘kajících se na krku s mohutn˘mi vousy. V tu chvíli se na nûj hned zamûfiil jeden z drsÀákÛ a moc si pfiitom nev‰ímal Alice, která ze stolÛ pobrala nûjaké ‰pinavé sklenice a nenápadnû se pfiimotala ke dvûma mládencÛm, ktefií opodál vá‰nivû hráli kuleãník. „Jen hrej, Same. Hosté se chtûjí bavit,“ vyzval jsem ho a dodal: „Co tfieba »Jen pro ten dne‰ní den«?“ A Sam zaãal hrát. „Tak co? Dejte nám toho chlápka, nebo si ho najdeme sami, a to váÏnû nechcete,“ prohlásil sebevûdomû ‰éf nezvan˘ch hostÛ. Kdyby vûdûl, Ïe Jen

14

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 15

SPAD pro ten dne‰ní den je stará bojová píseÀ 3. brigády, takzvané guvernérovy armády, a zároveÀ nástroj, s jehoÏ pomocí se v podobn˘ch pfiípadech vzájemnû koordinujeme, nejspí‰ by tak sebevûdom˘ nebyl. V okamÏiku, kdy se totiÏ Sam sv˘m prokoufien˘m chraplákem dostal k „po niãem jiném netouÏit“, uÏ do klavíru bu‰il jenom levou rukou. Tou pravou vytrhával zpod své otáãivé Ïidliãky revolver. * * * Prázdné ‰pinavé sklenice leÏely na kuleãníkovém stole a Alice v ruce svírala jedno tágo ze stojanu u kuleãníku. Na „netouÏit“ se vrhla po bouchaãovi, kter˘ stál kousek od ní a sledoval ‰tamgasty, místo aby se koukal na kolena postar‰í servírce. To by mu totiÏ zachránilo Ïivot. * * * „… netouÏit,“ zazpíval Sam a já se natáhl po svém revolveru. Na‰tûstí o chvíli pozdûji, neÏ Sam pfiestal hrát a neãekané pfieru‰ení písnû vyvedlo ‰éfa té nezvané partiãky z koncentrace. Ohlédl se smûrem ke klavíristovi a v tu chvíli jsem do nûj narval tfii kulky ze svého pythona. * * * Sam, na rozdíl ode mû, náboji nepl˘tval. Chlápka poblíÏ sebe odstfielil jedinou ranou z revolveru. PouÏíval Smith&Wesson. Oba jsme dávali pfied-

15

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 16

FRANTI·EK KOTLETA nost revolverÛm. Ke konci války docházely náboje v‰em a revolver ãlovûka nauãil stfiílet pfiesnû a úspornû. Mûl ale mnohem víc v˘hod. Tfieba kdyÏ do nûj ãlovûk narval au‰usov˘ náboj, které teì pfievaÏovaly, nezasekl se mu uprostfied boje. * * * Alice si poradila i bez palné zbranû. Kopla svého chlapíka jen tak ledabyle zezadu do kolene, a kdyÏ se otoãil, vrazila mu tágo do oka. Vycáklo na podlahu a pak mu prostû v‰í silou zarazila dfievo do mozku. B˘t z nûãeho tvrd‰ího, nejspí‰ by mu ho prorvala skrz hlavu. * * * V˘stfiely vyburcovaly zbytek hostÛ, ktefií tu zÛstávali i pfies to, Ïe obstaroÏní pendlovky, které jsem vydoloval z jednoho vybombardovaného muzea, ukazovaly blíÏící se pÛlnoc. Nûktefií dokonce vstali, aby se podívali, koho jsem zabil tentokrát. „Pánové, klid. Máme tu jenom tfii jasné sebevraÏdy,“ oznámila Alice a mrkla na Sama. Ten si schoval revolver za opasek a zaãal tfiískat do kláves, nebo jak se tomu u klavíru fiíká. Nikdy jsem se ho na takové pitomosti neptal. Tentokrát nûjak˘ vesel˘ cajdák. Hosté se uklidnili. Jen jeden k ostatním nevrle prohodil: „Zasran˘ kultisti,“ a tím bylo v‰e vyfiízeno k dennímu pofiádku.

16

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 17

SPAD * * * „Ve skuteãnosti tu píseÀ nesná‰ím. Pfiipomíná mi, kolik lidí jsem uÏ za Ïivot odkrouhla,“ povzdechla si Alice, kdyÏ jsme spolu táhli do sklepa mrtvoly cizákÛ a já si pfiitom hvízdal Jen pro ten dne‰ní den. Na ruce jednoho z nich jsem na‰el vytetovan˘ nûmeck˘ kfiíÏ a oznaãení 123. v˘sadkové brigády bundeswehru. „Hele, b˘valí spojenci,“ ukázal jsem tuhnoucí ruku Alici. „Teì uÏ nikdo Ïádn˘ spojence nemá,“ odvûtila a hodila na hromadu posledního chlápka. V‰echny pfiitom obrala o pistole. Byly v mnohem lep‰ím stavu neÏ bouchaãka toho potetovan˘ho chudáka. Mrtví byli v‰ichni b˘valí vojáci. Stali se z nich nejspí‰ nájemní Ïoldáci. MoÏná lovci lidí nebo otrokÛ, tûÏko fiíct. Kromû zbraní, nábojÛ a dvaceti praÏsk˘ch tolarÛ u sebe totiÏ nemûli nic, podle ãeho by je ‰lo identifikovat. „Budeme muset zjistit, co nám k tomu fiekne brigádní generál âech,“ zamruãel jsem zklamanû, kdyÏ jsme dokonãili marné prohledávání. * * * JenÏe nበb˘val˘ spolubojovník uÏ nám nic nefiekl. Byl mrtv˘. Podle v‰eho umfiel jen chvíli potom, co jsme vypadli vyfiídit si to s jeho pronásledovateli. „Není blb˘ ho taky narvat do sklepa k tûm debilÛm?“ zeptala se Alice. Na Ïenskou, co sv˘m noÏem podfiízla podle záznamÛ sedmaosmdesát RusÛ, devûtapadesát TurkÛ a sedmdesát kusÛ blíÏe ne-

17

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 18

FRANTI·EK KOTLETA identifikovatelné svoloãe bûhem obãanské války, mûla záchvaty útlocitnosti aÏ neãekanû ãasto. „Dáme ho nahoru a prdel mÛÏe mít tfieba na ksichtû toho ozáfien˘ho parchanta. To by se mu urãitû líbilo,“ odbyl jsem ji a jak jsem fiekl, tak jsme udûlali. * * * A to jsem mûl ráno pocit, Ïe mû ãeká krásn˘ den.

18

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 19

20. 7. 2027

The Hokkaido Shimbun Press Polsko vyhlásilo válku Rusku! Prvních dvacet divizí polské armády vãera v ‰est hodin stfiedoevropského ãasu pfiekroãilo hranice Ukrajiny. Bûhem nûkolika hodin do‰lo k prvním stfietÛm mezi polsk˘m a rusk˘m letectvem. K polské armádû se pfiidaly i armády v‰ech tfií pobaltsk˘ch zemí – Litvy, Loty‰ska a Estonska. „Ruská armáda stojí na hranicích Ukrajiny se státy NATO, jehoÏ velení proti ruské agresi nic nepodniká. Proto jsme na základû prosby ukrajinské vlády, která se nyní nachází v azylu na území Estonska, vyslali na‰e jednotky na pomoc ukrajinskému lidu,“ stojí ve spoleãném prohlá‰ení tûchto státÛ. Velení NATO v okamÏitém komuniké ruskému prezidentovi zdÛraznilo, Ïe nejde o spoleãnou akci a útoku se neúãastní Ïádná ze zemí aliance, která vlastní jaderné zbranû. Japonsk˘ premiér v souvislosti s tím vyzval válãící zemû k okamÏitému zastavení bojÛ a usednutí za jednací stÛl…

Sam zevnitfi nasadil závoru a zamkl dva masivní visací zámky, které jistily Ïelezné dvefie hospody.

19

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 20

FRANTI·EK KOTLETA Tentokrát zÛstal uvnitfi i s Robertem. Jeden bude je‰tû spát, druh˘ hlídat. My dva s Alicí jsme spali jenom pár hodin, ale i tak jsem cítil, Ïe mám plno energie. My‰lenky na mrtvolu starého spolubojovníka ve sklepû mû nenechaly pofiádnû si odpoãinout, takÏe jsem se pfiestal pfiemáhat a vykopal rozespalou Alici z gauãe uprostfied baru, na kterém si ustlala. Normálnû jsme oba bydleli kousek od baru, ale nechtûl jsem, abychom se teì rozcházeli. Zpravidla také staãilo, kdyÏ pfies noc v hospodû zÛstával jen jeden ãlovûk, ale po dne‰ku jsem nechtûl nic riskovat. TûÏko fiíct, kolik ti Ïoldáci mají ve mûstû kamarádÛ. Proto jsem domÛ nepustil ani Roberta se Samem. Vytáhl jsem si doutník a zapálil ho star˘m vojensk˘m benzinov˘m zapalovaãem. Byla to tro‰ku frajefiinka, protoÏe sehnat dneska benzin bylo tûωí neÏ obstarat dítûti pofiádné oãkování, ale v hospodû se dalo vy‰melit leccos. Nasál jsem do plic studen˘ ranní vzduch smíchan˘ s tepl˘m koufiem a rozka‰lal se. Slunce zrovna vycházelo nad Star˘m Mûstem, kde sídlila vláda, velení ãetnictva a nacházely se domy nejbohat‰ích obyvatel a také nemocnice. Na nûkolika kilometrech ãtvereãn˘ch se dokonce rozpínala funkãní elektrická síÈ napájená ze solární elektrárny. Pro to v‰echno byla Praha povaÏována za v˘spu civilizace stovky kilometrÛ ‰iroko daleko. Dál byla uÏ jenom divoãina. A z ní do Prahy proudili lidé z celého okolí. DováÏeli jídlo, vûci, které pfieÏily války a daly se zhodnotit, a také otroky rekrutované z b˘val˘ch vojensk˘ch zajatcÛ ãi pfiivandrovalcÛ bez domovského práva na území, kde

20

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 21

SPAD je chytili, dluÏníkÛ nebo zloãincÛ. Praha z toho v‰eho Ïila a prostfiednictvím vodní cesty se odsud dostávalo zboÏí do dal‰ích osad po Evropû a hlavnû do Hamburku. Pan radní mi kdysi nabízel, Ïe mi za levno do baru také natáhne elektfiinu, ale radûji jsem zÛstal u lamp a svíãek. Elektfiina znamenala bohatství a bohatství pfiitahovalo problémy. UÏ tak jsem jich mûl cel˘ Ïivot víc neÏ dost. „Zasran˘ kultisti,“ vytrhla mû z pfiem˘‰lení Alice. Otoãil jsem se a uvidûl, na co ukazovala. Na dvefie nám nûkdo vyryl atomov˘ hfiib a kfiíÏ s plodem. „Nejspí‰ ty holky ze vãerej‰ka,“ mávnul jsem rukou a znovu potáhl z doutníku. Po‰krábané dvefie restauraci stejnû na kráse neubraly. Obhlédl jsem si dÛvûrnû známou ruinu, ve které se Americká kavárna nacházela. PÛvodnû ‰lo o tfiicetipatrov˘ mrakodrap patfiící nûjaké obrovské korporaci. Vrchní patra baráku i celou korporaci poslala k ãertu válka. PfieÏila jenom restaurace v pfiízemí. Byla vydrancovaná a právoplatné majitele nûkam odvál radioaktivní vítr, takÏe jsme ji silou sv˘ch zbraní obsadili. Dûlali to tak v‰ichni. Pozemkové úfiady byly vypálené, jestli nûkde nûco zbylo, nikoho to nezajímalo, a internet, ten uÏ pro ty blbeãky s atomovejma hfiibama na ksichtû byl akorát stejná legenda jako rusalky a dûda Mráz. Vûci patfiily tûm, co si je dokázali zabrat a udrÏet. * * * „Tak kam mífiíme?“ ozvala se znovu Alice. Nechala si krátkou sukni, ale pfies sebe pfiehodila starou

21

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 22

FRANTI·EK KOTLETA maskáãovou bundu. Pfiece jenom, i kdyÏ byl ãervenec, vládla venku zima. Pamatoval jsem si doby, kdy Praha v tohle roãní obdobní Ïhnula horkem aÏ do konce záfií. JenÏe to mûla milion obyvatel. Teì tu nastálo Ïilo sotva tfiicet tisíc lidí a moÏná pár stovek dal‰ích Ïivofiilo v troskách nûkdej‰ích sídli‰È, hlavnû v Zónû. S rozpadem prÛmyslu se navíc obecnû dost ochladilo. Lovec otrokÛ a b˘val˘ student ekologie BlaÏek to po sedmém panáku jablkovice dokázal poutavû vysvûtlovat. Alice si zapnula bundu aÏ ke krku. Nejen kvÛli zimû. Pod ní skr˘vala pouzdra s vrhacími noÏi. V boji na blízko jsou lep‰í a ti‰‰í neÏ pistole. To já jsem si vzal do podpaÏních pouzder oba revolvery a také je zakryl. Na to jsem si oblékl nenápadné hnûdé sako. Místo odpovûdi jsem jenom pfiidal do kroku. KoÀská tramvaj touhle dobou je‰tû nejezdila, takÏe nás ãekala víc neÏ ãtyfikilometrová zacházka pfies Noclehárnu. ¤íkalo se tak ãtvrti, na jejímÏ okraji se nacházela Americká kavárna. Nûkolik domÛ zde pfiestálo válku, a tak v nich Ïila znaãná ãást populace mûsta. Nejhor‰í bylo, Ïe kdyÏ skonãila jaderná válka, zÛstala Praha, vyhlá‰ená jako sanitní mûsto, kompletnû u‰etfiena ve‰kerého váleãného ‰ílenství. To v‰echno ji potkalo aÏ bûhem obãanské války. Ano, té války, co jsme mûli tak trochu na triku my. * * * Noclehárna se také probouzela ze spánku. První vycházely ven Ïeny a roztápûly pod kotlíky, aby

22

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 23

SPAD udûlaly snídani, neÏ vyrazí na trÏi‰tû k‰eftovat, hlavnû shánût v˘hodnû jídlo. VzhÛru uÏ byli ale i nûjací muÏi. Nûktefií pomáhali s pfiípravou jídla, jiní jenom tak zevlovali, neÏ se Ïvanec pfiipraví a oni vyrazí buì do práce, nebo hledat v troskách nûco cenného, co by se dalo smûnit. Práce totiÏ v Praze nebylo moc, ale pomalu se to zaãínalo zlep‰ovat. Znova se rozjíÏdûly nûkteré manufaktury na v˘robu zboÏí. Hlavnû toho základního, jako byly zbranû, obleãení a náfiadí. Zbranû se tedy spí‰ opravovaly. Základních surovin se po Praze a okolí válelo totiÏ víc neÏ dost. Zpravidla k nim patfiila kostra b˘valého majitele. Pro‰li jsme zrovna kolem hlouãku mal˘ch dûtí, které si ãutaly se starou petfla‰kou zmuchlanou pfii notné dávce fantazie do tvaru míãe. Odhodil jsem na zem zbytek doutníku, ale neÏ jsem ho staãil za‰lápnout, probûhlo mi mezi nohama asi ‰estileté dítû a doutnající oharek uzmulo. Prcek se hned potom rozbûhl do hlouãku ostatních, kde zmizel pro pfiípad, Ïe bych si náhodou vzdání se vlastnictví toho zbytku je‰tû rozmyslel. „Jsou rychlí, smradi,“ zasmála se té scénû Alice a proãísla si rukou vlasy. V tom svûtle ranního slunce a s koufiem z ohni‰È jako kulisou za zády vypadala vlastnû docela sexy. Ale my jsme si tyhle vûci uÏ kdysi dávno vyfiíkali v hofiícím Istanbulu, tak jsem tu náhlou a neãekanû vilnou my‰lenku rychle zahnal a pfiidal do kroku. * * *

23

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 24

FRANTI·EK KOTLETA Hned za Noclehárnou se nacházelo TrÏi‰tû. Pamatuji si, kdyÏ to je‰tû bylo námûstí s obrovsk˘m kostelem, laviãkami a vzrostl˘mi okrasn˘mi stromy, snad odnûkud z Asie. Mûly rÛÏové kvûty a vonûly nûkolik ulic daleko. Dnes se pfies to místo dalo jenom tûÏko projít. V‰ude stály dfievûné nebo plechové stánky narvané v‰emoÏn˘m zboÏím a u nich uÏ se srocovali lidé. Nûktefií se dohadovali o cenû, aÈ uÏ platili praÏsk˘mi tolary, nebo jen smûÀovali zboÏí za zboÏí, jiní jen tak zevlovali. Tfieba jen pfiem˘‰leli, s k˘m zaãnou smlouvat, nebo hledali nejlep‰í pfiíleÏitost nûco ukrást. Zlodûjna teì ale byla tûÏké fiemeslo. Pfii prvním chycení ãetníci vypalovali na ruku cejch a pfii druhém ãlovûk ztratil svobodu a stal se otrokem. Proto si tu také dávali lidé pozor na kaÏdého, kdo mûl rukavice, a zlodûji se neÏin˘rovali vraÏdit svûdky, kdyÏ uÏ na to pfii‰lo. Za vraÏdu byl totiÏ stejn˘ trest jako za krádeÏ – otroctví, takÏe vlastnû docela stálo za to to risknout. „Hej, ty, vypadበjako chytrej chlap!“ ozvalo se mi za zády. Otoãil jsem se a uvidûl nahánûãe pfied stánkem se zbranûmi. „Ty urãitû poznበdobr˘ zboÏí a mÛj ‰éf dobr˘ zboÏí má!“ pokraãoval v pfiesvûdãování. Spûchal jsem, ale ze zvûdavosti jsem se ke stánku pfiimotal. Na dfievûném pultu se tam válely automatické pu‰ky, samopaly i pistole. V‰echno tuctové zboÏí posbírané nejspí‰ nûkde venku, kde o nû obrali mrtvé vojáky. Tomu odpovídala i obãasná rez, kterou se prodejci nepodafiilo úplnû vyãistit. Na okraji stánku leÏely i krabice s náboji. Pár by se nám jich hodilo, ale moc jsem takov˘m prodejcÛm nedÛvûfioval. âlovûk pak zmáãkl spou‰È a zjistil, Ïe cvakl naprázdno.

24

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 25

SPAD „Kolik za ty tfiipûtsedmiãky?“ zeptal jsem se. „Deset kusÛ tolar,“ odvûtil chlápek. Mohlo mu b˘t tak dvacet a uÏ mûl vlastní stánek na TrÏi‰ti s dvûma gorilama, jedna sledovala mû, druhá v davu tipovala, koho pfiilákat ke koupi, takÏe vlastnû na aktuální pomûry udûlal docela kariéru. Otevfiel jsem krabiãku ze zaÏloutlého papíru a vyndal jeden náboj. Nábojnice vypadala pouÏitû. Stiskl jsem náboj a roztrhl jej. Z nábojnice se vysypal písek místo stfielného prachu. Prodavaã i gorila ztuhli. Alice si opatrnû sáhla pod bundu. „Nevím, kolik tomu kfiiklounovi dává‰, ale je to moc. Otipoval mû na hejla a to já nejsem,“ usmál jsem se na nûj, abych obrousil hrany. Moc se to nepovedlo. Prodavaã vydû‰enû zíral chvíli na mû, chvíli na ãetníka, kter˘ stál opodál a tlumil nûjakou hádku u stánku s jablky. „Ale nebudeme to rozmazávat, co?“ mrknul jsem na nûj. Chlápek pok˘val hlavou. „Koupíte si od nás tyhle ãtyfii pistole. Tfii jsou v perfektním stavu,“ obrátil jsem se k Alici, která z koÏeného batÛÏku na zádech vylovila na‰i vãerej‰í kofiist. „Cena?“ zeptal se. „Deset tolarÛ.“ „To je moc, já…,“ zaãal prodavaã. „âetníku?“ fiekl jsem potichu tak, aby mû stráÏce zákona nesly‰el. „… myslím, Ïe vám to ale zaplatím,“ dodal rychle a z kapsy vylovil deset tolarÛ, které si pfiivlastnila Alice. Pfied ãetníky by ho ty gorily ani au‰usov˘ arzenál neochránily. Dostal by cejch na ruku.

25

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 26

FRANTI·EK KOTLETA * * * Proplétali jsme se houstnoucím davem. U stánku s ovocem jsme si koupili nûjaká jablka a dvû hru‰ky na snídani. Snûdli jsme je cestou do pfiístavu. * * * V docích uÏ bylo také Ïivo. Dûlníci a otroci tu pfiená‰eli bedny se zboÏím obûma smûry – na TrÏi‰tû a na lodû, které na fiece kotvily. Nejvût‰í proud muÏÛ se fiinul k ¤íãnímu rackovi. Byla to Vránova chlouba. Nákladní fiíãní loì byla vybavená osmi dûly a deseti kulometn˘mi hnízdy. Dokázala se plavit i po mofii, takÏe kdyÏ na to pfii‰lo, Vrána mohl obchodovat i s mûsty a osadami, které pfieÏily jadern˘ holokaust na britsk˘ch ostrovech. Vím, Ïe jednou za rok z nich pfiiváÏel mladé otrokynû. Britové totiÏ nemûli moc s ãím obchodovat, a tak prodávali své dcery v˘mûnou za základní suroviny. „Héj, je‰tû jednou na ni sáhne‰ a jde‰ na Racka házet uhlí do kotle!“ zafival zdej‰í pfiedák na chlápka, kter˘ zrovna z lodi vyvádûl dvû sotva patnáctileté otrokynû. Poznaly se snadno – mûly pokorné pohledy a na levém rameni vytetovanou otrockou znaãku. ·lo o znak, kter˘ se kdysi pouÏíval pro mûnu jménem euro. Chlapík se zfiejmû neudrÏel a popleskal jednu z dívek po zadku. Obû pfies sebe mûly nûjaké potrhané britské uniformy. Vût‰ina lidí dnes chodila v nûãem podobném. Uniformy a zbranû byly v posledních letech válek nejãastûji vyrábûné zboÏí po celém svûtû.

26

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 27

SPAD „Pfiedáku,“ oslovil jsem zhruba ãtyfiicetiletého muÏe, kterému pupek vylézal zpod triãka. Vypadal, Ïe se mu ve Vránov˘ch sluÏbách dafií víc neÏ dobfie. „Ale, pane Michálek, co vy tady?“ oslovil mû s úsmûvem. Také patfiil mezi náv‰tûvníky mého baru. „·éfa tu máte?“ zeptal jsem se a z kapsy vytáhl pouzdro s doutníky. Jeden jsem mu nabídl. Na‰pulil uznale spodní ret a jeden si okamÏitû vzal. Ten nejvût‰í. Pfiipálil jsem mu a sám si také jeden doutník vrazil do pusy. Sefivan˘ dûlník mého vstupu na scénu vyuÏil k tomu, aby popohnal otrokynû a zmizel s nimi nûkde v docích. „Vãera veãer mûla z Hamburku pfiijet nûjaká loì s nákladem,“ fiekl jsem jakoby bez v˘raznûj‰ího zájmu. „No jo, Rote Frosch. Tamhle kotví,“ potáhl a mávl rukou ke stfiední nákladní fiíãní lodi. Na její palubû stáli dva muÏi s dlouh˘mi pu‰kami. Vidûl jsem i dvû kulometná hnízda. ¤íãní racek by ji potopil bûhem pár minut, kdyÏ by na to pfii‰lo. „Co pfiivezla?“ „Uhlí a nûjak˘ alkohol. Zpátky zamífií s parníma kotlema,“ odvûtil. „A pasaÏéfii?“ Zavrtûl v˘mluvnû hlavou. „Ani otroci?“ „Kdepak. Jenom neÏiv˘ zboÏí,“ pokrãil rameny. UÏ jsem chtûl podûkovat, kdyÏ si pfiedák potáhl z doutníku a dodal: „Víte, co je zajímav˘? Îe nejste první, kdo se na tyhle vûci ptá.“

27

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 28

FRANTI·EK KOTLETA „Ale?“ povytáhl jsem oboãí. „Bych mohl fiíct, kdo se taky ptal, kdyÏ mi dáte je‰tû jeden doutník,“ zakfienil se li‰ácky. „Myslím, Ïe to není tfieba. Byl to takovej nafiachanej typ s polsk˘m pfiízvukem a nemocí z ozáfiení?“ prohlásil jsem. „No jo,“ pokrãil pfiedák smutnû rameny. „Mûl tady sedm chlapÛ. Jeden vostfiej‰í neÏ druhej,“ fiekl. * * * Dostat se na Rote Frosch, tedy âervenou Ïábu, byl problém. Ne, Ïe bych neumûl nûmecky, ale muÏi, ktefií hlídali vstup na palubu, byli neoblomní. Jen co jsme se k nim pfiiblíÏili, odjistili pu‰ky a namífiili na nás. Bûhem chvíle si toho v‰imli i stráÏní na palubû a udûlali to samé. Potáhl jsem ze zbytku doutníku a pok˘vl hlavou. „Chci mluvit s va‰ím kapitánem.“ Nûmci jenom zavrtûli hlavami. „Odejdûte. Nemáme dÛvod s vámi mluvit. Veãer odplouváme,“ vyhrkl na mû jeden ze stráÏn˘ch celkem obstojnou ãe‰tinou. Nejspí‰ na nûj má nûmãina neudûlala dojem. „Posílá nás Stanislav âech,“ prohlásil jsem. StráÏní na chvíli zaváhali, ale pak zase za‰ermovali sv˘mi pu‰kami. „Vypadnûte, Ïádn˘ho takov˘ho neznáme,“ odvûtil znovu hlídaã. „Ta blonìatá holka, co jste pfiivezli, je moje netefi. Jestli se jí nûco stane, vyhodím vám tu loì do vzduchu,“ ozvala se mi za zády Alice.

28

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 29

SPAD StráÏní se znovu zarazili, nejspí‰ jsme toho vûdûli zatracenû hodnû. Ten aktivnûj‰í za‰eptal druhému nûco do ucha a jeho kolega po chvilce váhání nakonec odklusal po vachrlatém dfievûném mostku na loì. Po pár minutách byl zpátky i s vychrtl˘m ‰edesátníkem, kter˘ nemohl b˘t nik˘m jin˘m neÏ kapitánem téhle kocábky. „Ja?“ zeptal se obezfietnû a pfiitom se rozhlédl okolo, jestli nás nûkdo nesleduje. Odpálil jsem opatrnû zbytek doutníku do fieky. A zopakoval, Ïe jsme si pfii‰li pro holku, kterou pfiivezli z Hamburku. Kapitán nás chvíli sledoval, jako by se rozm˘‰lel, co udûlat. Nakonec jen vyprskl: „Peníze nevracíme!“ a otoãil se na patû. „Hele, frajere, to, co teì cítí‰ na ledvinách, je mÛj ocelov˘ nÛÏ. Je natolik dlouh˘, Ïe ti tûma ledvinama projde skrz, a dost zubat˘ na to, aby tû uÏ nezachránil ani svatej Petr. A neÏ ty hovada, co na nás mífií tûma starejma flintama, pochopí, která bije, postfiílí je tady Herr Michálek dfiív, neÏ bys fiekl »Das ist aber grosse Scheisse«,“ prohlásila Alice a v tu chvíli uÏ levou rukou drÏela kapitána pod krkem a pravou mu tlaãila nÛÏ do ledvin. âlenové jeho posádky na‰tûstí zpanikafiili jenom trochu, takÏe sice dva z nich zavrãeli „Was ist los?“, ale ani jeden nevystfielil. V‰iml jsem si, Ïe se na‰ím smûrem zrovna kouká pfiedák z dokÛ, tak jsem se na nûj vesele usmál a zamával mu, jako Ïe se vÛbec nic nedûje a jen tady klábosí dva kámo‰i, co spolu za star˘ch dobr˘ch ãasÛ lovili pokémony. „Peníze nevracíme, uÏ je nemáme,“ trval na svém kapitán.

29

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 30

FRANTI·EK KOTLETA „Na peníze ti seru, chci tu holku,“ odvûtila Alice, a podle toho, jak kapitán sykl bolestí, mu nejspí‰ tro‰ku zavrtala ‰piãkou noÏe do tûla. „NemÛÏeme za to. Ta holka byla osina v zadku. Pofiád mrmlala, Ïe se ke sv˘mu otci nevrátí, Ïe je to stra‰nej po‰uk,“ rezignoval nakonec kapitán. „Stra‰nej po‰uk, to sedí,“ za‰klebil jsem se. „KdyÏ jsme se dostali do Prahy pfies kontrolu fiíãní hlídky, skoãila do fieky a odplavala na bfieh. Stfiílet jsme po ní nechtûli, plavat za ní taky ne,“ kápnul koneãnû boÏskou. „Urãitû se vás na to ptal i ten chlápek s polsk˘m pfiízvukem,“ zeptal jsem se. Zavrtûl hlavou. „Îádnej takovej tady nebyl,“ odvûtil. „Alice, asi bude‰ muset Hanse zabít, lÏe nám,“ prohlásil jsem smutnû. Pfiedák sem Ïoldáky poslal, takÏe bylo jasné, Ïe s nimi kapitán mluvil. Kdyby se pfiitom lhaní alespoÀ trochu snaÏil. StráÏní na to konto zaãali zase nervóznû ‰ermovat sv˘mi pu‰kami. „Zaplatili mi,“ ‰pitl kapitán. Dost moÏná, Ïe se Hans i doopravdy jmenoval, nebo jenom nechtûl b˘t nezdvofiil˘. Lidé v objetí Alice a s ostfiím jejího noÏe pfiitisknut˘m na tûlo se vÏdycky chovali velmi uctivû. Alice byla vÛbec chodící praktická lekce slu‰ného chování. „TakÏe jsi jim fiekl v‰echno,“ konstatoval jsem. Star˘ mofisk˘ vlk jenom pok˘val hlavou. „Tu holku jsme naposledy vidûli pfied dvanácti lety, kdyÏ jí bylo pût. Jak teì vypadá?“ vloÏila se do rozhovoru opût Alice, pfiitom pomalu a opatrnû pustila kapitána ze sevfiení a popo‰la na metr

30

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 31

SPAD od nûj. Její nÛÏ zároveÀ zmizel nûkde v záhybech bundy, aniÏ by si toho kdokoliv v‰iml. Nûmec si úlevnû oddechl a instinktivnû se chytil za místo, kde ho tlaãilo ostfií. „Má vlasy ostfiíhan˘ na krátko a v kaÏd˘m uchu asi deset náu‰nic. Dost hubená na mÛj vkus,“ zavrãel kapitán. „A ty jsi na mÛj vkus moc ukecan˘ pfied nesprávn˘ma lidma. âím dfiív naloÏí‰ sv˘ zboÏí a vypadne‰, tím lépe pro tebe,“ poradil jsem mu a opatrnû zaãal odcházet. Pfiitom jsem pofiád sledoval mládence s pu‰kami, jestli se náhodou nebudou chtít pomstít za pfiíkofií, které jsme u‰tûdfiili jejich kapitánovi. Na‰tûstí mûli dost rozumu, aby si Ïáhu zchladili spí‰ rumem neÏ stfiílením po nás. * * * „Kdybys byl sedmnáctiletá mokrá blond˘na, kam bys ‰el?“ nadhodila Alice, kdyÏ dojedla svÛj obûd. Na jídlo jsme se vrátili k TrÏi‰ti. Dalo se tu najíst nejlépe v celé Praze. Pracovaly tu staré zku‰ené dámy, které vafiily ajntopf v hrnci a braly doslova drobné za vrchovatou misku. âlovûk nemohl mít moc velké nároky, ale chodit do snobsk˘ch restaurací ve Starém Mûstû, kde kuchafii díky elektfiinû pouÏívali nejen sporáky, ale i ledniãky, se nám nechtûlo, i kdyÏ jsme teì zásluhou vãerej‰í náv‰tûvy celkem slu‰nû zbohatli. „Doufám, Ïe ne‰la do Star˘ho Mûsta nebo sem, protoÏe první ãetník, kter˘ ji zkontroluje, zjistí, Ïe nemá domovsk˘ list ani propustku k náv‰tûvû Prahy, takÏe poputuje rovnou na trh otrokÛ se zis-

31

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 32

FRANTI·EK KOTLETA kem pro Radnici,“ odvûtil jsem a vymázl zbytkem svého chleba obsah misky. Paní Müllerová tvrdila, Ïe je to z kance, kterého vãera pfiivezli na trh lovci z jedné osady za Prahou, a já byl ochoten jí vûfiit. Chutnalo to opravdu v˘bornû. Divok˘ch zvífiat se v‰ude pohybovalo váÏnû hodnû. KdyÏ lidé vyklidili místo ve svûtû, pfiíroda jej znovu zaãala obsazovat, a tak se zvûfiina stala vlastnû základem bûÏné stravy. Jedin˘ problém spoãíval v tom, Ïe divoká zvífiata se toulala, kde chtûla, takÏe mohla pfiicházet i z území b˘valého Polska nebo Rakouska, které se prakticky promûnily v obrovské radioaktivní bu‰e. âlovûk holt musel doufat, Ïe takov˘ch kusÛ nezba‰tí víc, a preventivnû polykat tablety proti ozáfiení. „Tak blbá není. Nebo je?“ „Nevím,“ pokrãil jsem rameny. „Nevidûl jsem ji milion let a generál byl vÏdycky tak trochu rapl, takÏe ji nejspí‰ vychoval k obrazu svému, kdyÏ místo, aby se s ochrankou vydala na v˘chod k tatínkovi, skoãila do fieky plné sraãek.“ „Myslím, Ïe jenom v tom to nebude,“ natáhla se Alice po hrnku s meltou, kter˘ jí pfiinesla jedna z pûti dcer paní Müllerové. „Dûje se tu nûco, ãemu nerozumíme. Co dûlala Hana v Nûmecku, nebo kde to vlastnû pob˘vala? A proã po ní jdou ti Ïoldáci?“ Vzal jsem si vlastní hrnek a zadíval se na to hemÏení lidí okolo. Obãas jsem tu jenom tak sedával s doutníkem v puse a vzpomínal, jak to vypadalo pfied válkou. Myslím, pfied tou první válkou, tou, která to v‰echno spustila. V hlavû se mi zpravidla vynofiila vzpomínka, jak jsme s klukama zrovna vyhráli zápas v americkém fotbale nad t˘mem z Var-

32

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 33

SPAD ‰avy. Myslím, Ïe se jmenovali Var‰av‰tí orli nebo tak nûjak. Dorazil jsem sem metrem, ve stánku koupil tfii rÛÏe, usadil se na jedné laviãce a ãekal na Marii. Dorazila v letních ‰atech, i kdyÏ uÏ v noci b˘valo chladno, protoÏe záfií se postupnû ch˘lilo ke konci. Byly ãervené a nahofie s obrovsk˘m v˘stfiihem. Ta laviãka, na které jsme se pak po západu slunce líbali, se nacházela na místû, kde se teì vousat˘ chlápek s ple‰í a zlat˘m fietûzem na krku snaÏil prodat tfii vyhublé muÏské otroky. Podle v˘kfiikÛ, kter˘mi zkou‰el zaujmout pfiípadné kupující, ‰lo o nûjaké Skandinávce, ktefií se sem dostali pfii cestû za ‰tûstím na jih a chytili je na b˘val˘ch hranicích. Pravdûpodobnû nakonec skonãí v nûjaké manufaktufie, kde budou dfiít za jídlo a stravu. Podle toho, jak vypadali, to pro nû vlastnû bude docela v˘hra. Navíc se za pût let mohli vykoupit, coÏ stejnû málokdo dûlal. „Héj, pane Michálek!“ zakfiiãel na mû uÏ z dálky kluk. Urãitû mûl nûjaké jméno, ale nemûl jsem kapacitu si ho zapamatovat. Patfiil do ‰iroké rodiny paní Müllerové, která sbírala na ulici sirotky a vytvofiila z nich v podstatû dokonalou informaãní síÈ po celém mûstû. âasto si dûlala srandu, Ïe funguje líp neÏ po‰ta pfied válkou. „âetník fiíkal, Ïe Ïádná blond˘na se v márnici neobjevila uÏ t˘den,“ zahlásil, kdyÏ ud˘chan˘ dobûhl aÏ k nám. Dopil jsem meltu a z kapsy vytáhl jeden stfiíbrÀák. Nebyl ze stfiíbra. Odlíval se ze Ïeleza s raÏbou praÏské Radnice, ale nûjak˘ kreativní blbec, kter˘ mûl na Radnici tyhle vûci na starost a pfied válkou nejspí‰ dûlal v reklamce, mûl pocit, Ïe archaické názvy jsou v rozvráceném svûtû to pravé pro zvednutí morálky pfieÏiv‰ích.

33

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 34

FRANTI·EK KOTLETA „Chtûl za to u mámy jednu porci gulá‰e. Sem mu to musel slíbit,“ za‰klebil se, kdyÏ se mu stfiíbrÀák objevil v ruce. Vzal jsem druh˘ a hodil ho kuchafice, která s neutrálním v˘razem obãas promíchala jídlo v hrnci. Zachytila ho s minimální námahou a obratem ho nechala zmizet v utajen˘ch záhybech své obrovské ‰edé suknû. O hrnek melty pozdûji dobûhl i druh˘ informátor. Mûl o nûco nároãnûj‰í práci – pro‰el v‰echny obchodníky s otroky, jestli nedostali horké blonìaté zboÏí. Nedostali. „TakÏe Zóna?“ nadhodila Alice. „TakÏe Zóna,“ pok˘val jsem hlavou a vyrazil na zastávku koÀské tramvaje. * * * Zóna byla nejhor‰í místo v celé Praze, i kdyÏ ãistû technicky uÏ k ní nepatfiila. ·lo o jedno okrajové sídli‰tû, v jehoÏ troskách pfieÏívali ti, kdo se nechtûli zapojit do nové spoleãnosti. Anebo o nû nestála ta spoleãnost. ·lo o lidi, ktefií na v‰echno rezignovali – vyznavaãi rÛzn˘ch kultÛ, party hledaãÛ, vydûdûnci a zloãinci, ale hlavnû ti, co se o sebe v novém svûtû nedokázali postarat a prostû jenom tak zoufale pfieÏívali ze dne na den v troskách Prahy. âetníci tam ãas od ãasu udûlali ‰Èáru, ale vût‰inou se po stfielbû ze v‰ech smûrÛ museli stáhnout. Zóna byla místo pro lidské krysy, které se zavrtaly pod zem a pfieÏívaly tak, Ïe ze sebe zpravidla smyly v‰echno lidství. KdyÏ mûl ãlovûk dost penûz a umûl v Zónû jednat s tûmi prav˘mi lidmi, mohl v ní se-

34

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 35

SPAD hnat cokoliv a uÏít si v‰echno, co mu jeho pfiedstavivost dovolovala. Klidnû i o‰ukat nûjakou holku a pak si z ní nechat o hodinu pozdûji naservírovat steak na stfiíbrn˘m podnose. AlespoÀ se to povídalo v mé hospodû, a i kdyÏ ãást tûch legend b˘vala pfiehnaná, lidé ze Zóny byli schopní v‰eho. Podle toho, co z ní obãas v noci vylezlo, jsem tomu i vûfiil. Proto kdyÏ jsme ze starého tramvajového vozu bez oken, taÏeného koÀsk˘m ãtyfispfieÏím, vystoupili na koneãné zastávce u ãetnického stanovi‰tû jako poslední cestující na trase, pfiendal jsem si pouzdra s revolvery z podpaÏního závûsu za opasek a ten trochu povolil, abych mûl kolty co nejníÏ. Nenápadnost mi tu byla k niãemu. Potfieboval jsem b˘t pfiipraven˘ co nejrychleji tasit a stfiílet. Alice si stejnû tak rozepnula bundu, aby mûla rychlej‰í pfiístup ke sv˘m noÏÛm. Zapálil jsem si doutník a ostrou chÛzí jsme se snaÏili co nejrychleji minout stanovi‰tû ãetníkÛ, kterému se celkem vtipnû fiíkalo „checkpoint Charlie“. Tvofiila ho dvojitá barikáda z betonov˘ch skruÏí a rozfiezaného Ïelezného kontejneru. Mûli tam i protileteck˘ kulomet, kter˘ vypadal udrÏovanû. Moc jsem ale nevûfiil, Ïe by do nûj je‰tû mûli náboje. Nejspí‰ slouÏil jenom jako stra‰ák na pfiípadné ptáãky ze Zóny, co by chtûli lítat do Prahy zobat cizí jahody. „Hej, kam jdete?“ ozval se nûkdo od checkpointu. Pfiidali jsme do kroku. Vstupovat do Zóny nebylo zakázané. „Héj!“ ozval se znovu nûjak˘ mlad˘ kluk, kter˘ se k nám rozbûhl. Jednou rukou si pfiidrÏoval ‰ed˘ ãetnick˘ baret, v druhé drÏel brokovnici. Vypadalo to, Ïe si nûkdo pfii‰el pro úplatky.

35

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 36

FRANTI·EK KOTLETA * * * „Mífiíte do Zóny, víte to?“ zeptal se mladík, kdyÏ dobûhl. Vypadal maximálnû na osmnáct. Huben˘, na tváfii sem tam je‰tû akné. Nemohl b˘t u ãetníkÛ dlouho. Hnûdá bunda a maskáãové kalhoty mu nesedûly. Obojí pÛvodnû nosil nûkdo o deset centimetrÛ vy‰‰í a dvacet kilo tûωí. A podle díry v levém boku v té uniformû navíc zemfiel. Mladík si ji je‰tû nenechal spravit a zapo‰ít. „Nepovídej. ¤ekli nám, Ïe tam je botanická zahrada. Jsme turisti, víte?“ odvûtila sarkasticky Alice. Mládenec chvíli vypadal, Ïe tomu snad i uvûfií, ale pak se podíval na mé revolvery. „Lovíte otroky? Dneska bych to nedûlal. Îolík pofiádá nûjakou slavnost. Táhlo se tam docela dost divn˘ch individuí z mûsta. Vyhlásili jsme kvÛli tomu pohotovost,“ pohodil hlavou smûrem k „checkpointu Charlie“, kde se v malém stínu vrhaném betonem a Ïelezem tísnilo osm ãetníkÛ. Nevypadali, Ïe mají pohotovost, spí‰ siestu. „No jo, tak to berte tak, Ïe jsme jenom dal‰í podivná individua, co mífií na tu Îolíkovu párty,“ usmál jsem se na nûj. Chvíli jsem pfiem˘‰lel, Ïe mu váÏnû nabídnu nûjak˘ úplatek, ale nevypadal na to, Ïe by je bral. VáÏnû nebyl ãetníkem dlouho. Mládenec se mi podíval do oãí a chvilku v nich nûco zkoumal. „Neznáme se?“ zeptal se opatrnû. „Pokud nechodíte na pivo do Americké kavárny, tak tûÏko,“ odsekl jsem a otoãil se na patû. âetník na to nijak nezareagoval, takÏe jsem vykroãil smû-

36

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 37

SPAD rem k velké haldû betonu, kterou tu nûkdo nahrnul, aby vytvofiil ochranu pro zastávku tramvají. Alice mû následovala. Za chvíli jsme mûli checkpoint i s horliv˘m ãetníkem daleko za zády. * * * Lidem ze Zóny jsem obãas dodával zboÏí, které mi zÛstalo za prsty. Nûkdy zbranû a munici, jindy tfieba jídlo. Tyhle vûci vût‰inou zaji‰Èoval Sam. Nerad chodil po Praze, ale Zóna byla v˘jimkou. Tu‰il jsem proã, ale nikdy jsme to nerozebírali. Respektive od konce obãanské války jsme vlastnû nic nerozebírali, ani spolu nemluvili. Obãas jsem ho ale doprovázel, takÏe jsem vûdûl, která místa jsou bezpeãnûj‰í neÏ jiná. Tûch opravdu nebezpeãn˘ch ve skuteãnosti nebylo moc. ·lo hlavnû o oblast okolo Chrámu. Sídlil tam totiÏ Îolík. Také si fiíkal Pán krkavcÛ, Vládce krys, HrÛza lÛzy a kdoví jak je‰tû. Po válce hráblo spoustû lidí, co to v‰echno pfieÏili, ale Îolík, no, Îolíkovi hráblo tak nûjak víc. Kdysi byl rocková hvûzda s miliony zhlédnutí sv˘ch klipÛ na YouTube.com. Svût mu leÏel u nohou. V roce 2050 z toho svûta zbyla jenom Zóna. A on byl její král, její miláãek, ochránce a tyran v jednom. Sídlil v b˘valé zastávce metra, kdysi monumentálním produktu pfiedváleãné architektury. Dnes z ní byl ÎolíkÛv Chrám, kde pofiádal své velkolepé koncerty a party. Chodila na nû tajnû spousta lidí z mûsta. Tedy jenom urãitá sorta lidí. Ti, co si chtûli uÏít nûco velkolepého a zároveÀ byli dost ostfií na to, aby se vrátili zpátky.

37

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 38

FRANTI·EK KOTLETA A mûli pfiitom v‰echny své konãetiny na tûch správn˘ch místech. * * * Stejnû jako vût‰inu Prahy i Zónu tvofiily ruiny a sutiny. V Praze byly ale odklizené a vyhrabané cesty, kter˘mi se mezi nimi dalo chodit. To tady nehrozilo. Nûkdej‰í panelákové sídli‰tû vypadalo jako obrovsk˘ útes na bfiehu mofie. Lidé tu Ïili hlavnû ve sklepech pÛvodních domÛ, do kter˘ch se prohrabali, anebo prostû jenom tak natáhli nûjakou plachtu ãi igelit mezi kusy betonu. Nûkterá místa proto vypadala jako stanové mûsteãko. U jednoho takového jsme se zastavili. Vylezli jsme na vyv˘‰en˘ kus nûjaké zfiíceniny a Alice pofiádnû zahvízdala. Mnû to nikdy ne‰lo. Teprve kdyÏ si nás v‰imli, jsme pomal˘m krokem postupovali dál. NetouÏil jsem totiÏ po tom, aby se na‰í náv‰tûvou cítil nûkdo pfiekvapen˘, a tím pádem ohroÏen˘, a hned na nás tahal maãetu. Zvlá‰È, kdyÏ ti lidé byli na‰i obchodní partnefii. * * * „Kde je Sam? VÏdycky chodí Sam,“ pronesl podezfiívavû Petr Ludvík. Vedl tady malou partu sbûraãÛ a ‰melináfiÛ. PÛlka z nich mûla jasnû viditelné známky nemoci z ozáfiení. Takoví lidé v Praze moc populární nebyli. „Sam je v hospodû. ¤e‰í tam nûjak˘ k‰efty,“ mávl jsem rukou a nabídl mu doutník. To vût‰inou fungovalo k nastolení pfiátelské atmosféry. Vzal si

38

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 39

SPAD ho, ale nezapálil. Místo toho si ho strãil do kapsy u‰mudlaného kabátu. „Nemáme teì nic na prodej. Mûli jsme smolnej tejden,“ ohrnul pfiitom ne‰Èastnû horní ret, a ukázal tak tfii zaÏloutlé a jeden ãern˘ zub. Pát˘ uÏ na svém místû nebyl, zbyla jen díra. Ta byla mnohem estetiãtûj‰ím záÏitkem neÏ to okolí. „Nepfii‰el jsem obchodovat. Hledám jednu holku. Mûli jsme si ji vyzvednout vãera v pfiístavu, ale zdrhla nám. Jdou po ní nûjací jiní frajefii, takÏe bych docela ocenil, kdybych ji dostal dfiív neÏ oni. Za informaci zaplatím,“ strãil jsem si pfii tom slovû v˘znamnû ruku do kapsy a zacinkal v ní tolary. Ludvíkovi pfii tom zvuku zazáfiily oãi. „Jestli se nûjak dostala do Zóny, bude v Chrámu. Anebo si z ní uÏ nûkdo udûlal otrokyni,“ pokrãil rameny a pak dodal: „Jak vypadala?“ „Mladá holka, na krátko ostfiíhaná, blonìaté vlasy a v u‰ích miliarda náu‰nic,“ odpovûdûla za mû Alice. „Vypadnûte!“ zafivala najednou zniãehonic star‰í cikánka, která pfiedtím nûco mírumilovnû kuchtila v kotlíku nad skomírajícím ohni‰tûm. Dfiív neÏ ostatní stihli zareagovat, vytáhl jsem z pouzder oba revolvery. Jeden mífiil na cikánku, druh˘ na ‰éfa party. „Nûjak˘ problém?“ zeptal jsem se klidn˘m hlasem. * * * Lekli se oba, cikánka i Petr Ludvík. Ostatní muÏi, ktefií se ve stanu nacházeli, se najednou dívali nûkam na zem, jako by tam objevili moc zajímav˘

39

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 40

FRANTI·EK KOTLETA kousek betonu. Ludvík nakonec vytfie‰til oãi a u‰tûdfiil cikánce facku. Málem pfiitom sletûla z hromádky cihel, na které sedûla. „DrÏ hubu, ·uhino,“ vyprskl. Cikánka zastrãila hlavu mezi ramena. „No tak, co se dûje? Má snad TourettÛv syndrom?“ zeptal jsem se. Revolvery jsem pofiád svíral v ruce, ukazováãky jen kousek od spou‰tí. „Vidûla jsem ji ráno. Maj ji v Chrámu. ¤íkali, Ïe je po‰kozená,“ odvûtila cikánka. Podíval jsem se nechápavû na Alici. Pokrãila bezradnû rameny. V rukách drÏela noÏe. ProtoÏe ale nikdo z hledaãÛ nejevil známky agresivity, mrkli jsme na sebe a nechali své zbranû zmizet v pouzdrech. Místo toho jsem vytáhl doutník a zapálil si. Teì se ke mnû pfiidal i Petr Ludvík, kter˘ pro jistotu cikánce je‰tû u‰tûdfiil dvû facky. Pfiipálil jsem mu benziÀákem. * * * „Voni ji tam maj v kleci. ¤íkali, Ïe je po‰kozená,“ popotahovala cikánka. „Co to u v‰ech ruskejch hlavic znamená?“ zeptal jsem se uÏ ponûkud nevrle a pofiádnû si potáhl z doutníku. Mûl jsem si ho zapálit uÏ dfiív, protoÏe koufi, kter˘ z nûj vycházel, neutralizoval v‰udypfiítomn˘ zápach dlouho nemyt˘ch tûl a rozkládajících se potravin. Teda, doufal jsem, Ïe to byly potraviny a ne nûco jiného. „¤íkali, Ïe je prokletá, Ïe pfiiná‰í zhoubu a zkázu, Ïe ji musí opravit,“ vysvûtlovala ·uhina, ale moc mi to neobjasnila. Vlastnû vÛbec.

40

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 41

SPAD „Jednou se to uÏ stalo, tady v Zónû. Byla to jedna z manÏelek Îolíka. Porodila mu dvouhlav˘ dítû. ¤íkali, Ïe je po‰kozená. Taky ji opravili. Ji i celou rodinu,“ fiekl místo toho ‰éf party. ·uhina pfiitom pokyvovala hlavou a dívala se vydû‰enû na mû s Alicí, jako bychom byli také po‰kození a mohli to na ni pfienést. No nevím, jak by zrovna ji ‰lo je‰tû víc porouchat. „Pofiád tomu nerozumím,“ zavrtûl jsem nakonec na‰tvanû hlavou. „Upálí ji. Je to ãarodûjnice. A ti, co patfií k ní, jsou také prokletí,“ vyprskla cikánka a ãekala, kdy jí Ludvík znova jednu natáhne. Nemusela ãekat dlouho. * * * Chrám. Vidûl jsem to místo jenom jednou, kdyÏ mû tam zatáhl Sam. Nemyslel jsem, Ïe se k nûmu je‰tû nûkdy vrátím. „Vypadá to jako zombijáck˘ Disneyland,“ konstatovala Alice a odplivla si. V tomhle byla taky dobrá. Dostfielila klidnû sedm metrÛ. Pamatuji si, Ïe jednou takhle závodila s partiãkou BelgiãanÛ, kdo plivancem sestfielí krabiãku zápalek na pût krokÛ. Dala to napoprv˘, nejlep‰í z tûch mládencÛ aÏ na tfietí pokus. Vyhráli jsme tenkrát nad nimi fla‰ku skotsk˘ whisky. Ta uÏ v t˘ dobû byla vzácná, protoÏe Skotsko se tak nûjak vypafiilo a zbyla z nûj jenom radioaktivní pou‰È. Vychlastali jsme ji je‰tû veãer v zákopu s v˘hledem na Bospor. Ráno pak ty Belgiãany zmasakroval útok Svaté armády Islámského chalífátu.

41

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 42

FRANTI·EK KOTLETA To pfiirovnání sedûlo. Ocelov˘ skeleton pÛvodní sklenûné kopule stanice metra pfieÏil bombardování a získal v˘zdobu, jakou mohl mít na svûdomí jenom nûkdo jako Îolík. K ocelov˘m trubkám byly pfiipoutány tisíce kostlivcÛ, ktefií chrastili pokaÏdé, kdyÏ zafoukal siln˘ vítr. Kolem Chrámu pak stály oãouzené dfievûné stoÏáry, nejspí‰ z pÛvodního elektrického vedení, a na nich pfiibité zbytky bomb, raket a granátÛ, které z tohoto místa udûlaly Zónu. Pfied Chrámem se pak tyãil monument. Musela jej vytvofiit opravdu hromada lidí. ·lo o sochu poskládanou z kouskÛ betonu a cihel. Pfiedstavovala atomov˘ hfiib. K nûmu se pomalu ze v‰ech stran scházeli lidé. Z dálky to vypadalo, jako by se táhli za ãern˘m koufiem, kter˘ z hfiibu stoupal. Uvnitfi byl totiÏ komín a v tom dûsivém monumentu nûkdo topil pneumatikami. Teda v tom lep‰ím pfiípadû. Popo‰li jsme blíÏ a zachytili zvuky bubnÛ. Mlátily do nich bez v˘jimky mladé Ïeny s obliãeji potetovan˘mi atomov˘mi hfiiby. Byly celé nahé. Jen na krku mûly rezavé obojky s dlouh˘mi ocelov˘mi lanky. Ta vedla aÏ na zrezlou vysutou plo‰inu. V ruce je nesvíral nikdo jin˘ neÏ sám Îolík. Mûl na sobû dlouh˘ koÏen˘ kabát, jak˘ nosili dÛstojníci rudé frakce, a vyfivával do mikrofonu: „Slavnost tisíce slastí! Slavnost tisíce hrÛz! Slavnost tisíce stvÛr! Slavnost Pána krkavcÛ zaãíná! Pfiijìte, zaplaÈte a zapomeÀte na v‰e, co vás suÏuje, na v‰e, co suÏuje tento proklet˘ svût!“ „Zasran˘ kultisti,“ odplivla si Alice * * *

42

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 43

SPAD Fronta, ve které jsme stáli, se táhla dobr˘ch dvû stû metrÛ. A postupovala pomalu. Problém byl totiÏ se vstupn˘m. Vût‰ina lidí nemûla peníze, a tak pfiiná‰ela rÛzné vûci, které se hodily ke smûnû. Nûktefií toho prostû pfiinesli málo a ochranka je bez milosti vyhazovala, coÏ vÏdycky celou frontu jenom zdrÏelo kvÛli následnému dohadování a strkanicím. Ty rudofrakãní kabáty mûli ho‰i od ochranky taky. S atomov˘mi hfiiby na obliãejích vypadali docela dûsivû. AÏ na jednoho ãernocha, kterému ta tetování vÛbec nebyla vidût. Strãil jsem mu do ruky dva tolary, ale moÏná jsem to pfiehnal, protoÏe se dost podezfiívavû podíval na mé pythony. Na‰tûstí zezadu se uÏ tlaãili dal‰í náv‰tûvníci, ktefií pfiiná‰eli nûjaké konzervy, takÏe nás pustil dovnitfi. * * * KdyÏ jsme ve‰li do Chrámu, Alice pfiekvapenû hvízdla. Teda alespoÀ jsem to pfiedpokládal, protoÏe jsem vidûl, jak na‰pulila rty. Mûl jsem co dûlat, abych nûco sly‰el. Uprostfied Chrámu hrála na betonovém pódiu dvacetiãlenná kapela. Nevím, kde bral Îolík elektfiinu, ale v‰echny elektrické kytary byly pfiipojené k zesilovaãÛm a v kombinaci s bubnováním venku zaÏívaly na‰e u‰ní bubínky úplná Tantalova muka. A to jsem byl od v˘buchÛ granátÛ dávno lehce nahluchl˘. V b˘valé stanici metra se uÏ tísnily stovky lidí – nûktefií na horních ochozech, dal‰í dole na rozlehlém nástupi‰ti. V koleji‰tích pak stály vlaky metra, které se promûnily v bary a stánky s obãerstvením. V tom nejbliωím se dokonce nad otevfien˘m

43

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:18

Stránka 44

FRANTI·EK KOTLETA ohni‰tûm grilovala dvû prasata. Hned vedle pak bylo oddûlení zrÛd, aÈ uÏ tomu fiíkal Îolík jakkoliv. ·lo o partu osmi holek, tak od tfiinácti do osmnácti, s tûly deformovan˘mi dûtskou obrnou, a pfiedvádûly nûco jako stript˘z. Vypadalo to dûsivû. Nûkteré se pohybovaly jenom po jedné zdeformované noze za pomoci rukou, dal‰í se komíhaly trhav˘mi pohyby, jak jejich tûla znetvofiila nemoc, která se ne aÏ tak dávno povaÏovala za vym˘cenou. Zájem o tohle panoptikum byl neskuteãn˘. Válka z lidí setfiela tenkou patinu civilizace a pfietváfiky. Teì zas mohli dát lidé prÛchod své pfiirozenosti. Nûktefií si ty holky dokonce odvádûli, nebo spí‰ odná‰eli do dal‰ích vagonÛ. Myslím, Ïe jsem si dost jasnû dokázal pfiedstavit, za jak˘m úãelem. „Nesliboval tûch zrÛd tisíc?“ zafivala mi sarkasticky do ucha Alice. Pokrãil jsem rameny a ukázal dozadu, kde z kopule viselo pût Ïelezn˘ch klecí. Ve ãtyfiech sedûli chlápci v uniformách ãetníkÛ se zavázan˘ma rukama a v jedné do mfiíÏí vztekle kopala mladá blond˘na s krátk˘mi vlasy. Mûla na sobû zelené maskáãové kalhoty a ãerné vojenské polobotky. A to bylo v‰echno. Od pasu nahoru byla nahá. Jen na krku mûla masivní Ïelezn˘ obojek. Podívali jsme se s Alicí bezradnû na sebe. Byla to Hana.

44

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 45

12. 1. 2028

The Hokkaido Shimbun Press Spojenecké jednotky dobyly Donbas Nad donbaskou radnicí vãera v poledne zavlála vlajka Ukrajiny. „Ta fotografie vejde do dûjin. Bude stejnû slavná jako vztyãení americké vlajky na ostrovû IwodÏima nebo té sovûtské nad fií‰sk˘m snûmem,“ okomentoval fotografii agentury Reuters na svém twitterovém úãtu americk˘ prezident Juan Estebario. Bylo to jeho rozhodnutí o neomezen˘ch dodávkách zbraní a munice spojeneck˘m armádám Ukrajiny, Polska a pobaltsk˘ch zemí, které vedlo k zimní katastrofû rusk˘ch vojsk na Ukrajinû. Jak se v‰ak spojenecká vojska pfiibliÏují k ruské hranici, stupÀuje se jaderná rétorika Kremlu. „Fa‰istické hordy se opût valí smûrem k Moskvû a opût dopadnou jako v‰ichni nájezdníci, ktefií se snaÏili zniãit velikou Rus. Pokud noha jejich vojáka pfiekroãí ruskou hranici, povaÏujeme za adekvátní pouÏít preventivní jadern˘ úder na strategické cíle v Polsku,“ prohlásil mluvãí moskevské vlády. Ta nyní ãelí nejhor‰ímu propadu dÛvûry obyvatelstva za posledních dvacet let. V ustupující ruské armádû se mnoÏí dezerce a na demonstracích proti prezidentovi se objevuje stále více lidí. Vedení ãínské komunistické strany vãera oznámilo, Ïe v pfiípadû agrese státÛ NATO proti Rusku na jeho

45

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 46

FRANTI·EK KOTLETA území je âína pfiipravena splnit své spojenecké závazky, které ji s Ruskou federací pojí. âína také pohrozila vládû JiÏního Vietnamu, Ïe v pfiípadû uωí spolupráce s NATO pfiestane b˘t garantem mírové dohody ze Saigonu. Situaci má dnes opût fie‰it Valné shromáÏdûní OSN. Iniciativa Japonska, Brazílie a Austrálie se snaÏí zmírnit napûtí ve svûtû a donutit znesváfiené strany zasednout k jednacímu stolu.

Byl jsem nervózní jako li‰ka chycená do pasti. Pro‰li jsme cel˘ Chrám skrz naskrz a nepfii‰li jsme na jedin˘ nápad, jak odsud generálovu dceru bez problémÛ dostat. I kdyÏ to tady vypadalo jako nefiízen˘ chaos, Îolík mûl v‰echno perfektnû zorganizované. Nahofie na ochozech stáli co ãtyfii metry chlápci s pu‰kami a automaty. Poznali se snadno. NejenÏe mûli lep‰í zbranû neÏ ostatní náv‰tûvníci Chrámu, ale v‰ichni nosili ty rudofrakãní kabáty. Nejspí‰ nûkde vybrali star˘ sklad nebo továrnu, kde si je tenkrát mar‰ál Koba nechal dûlat. Chlápci z ochranky tady dole mûli pistole a jako doplnûk maãety. Ty se nebáli pouÏít. Vidûli jsme, jak jednomu chlápkovi rozsekli lebku vejpÛl, staãilo, Ïe si ‰Àupnul nûjakého bílého prá‰ku z jednoho „stánku“ a jak za to zaplatí, zaãal pfiem˘‰let aÏ pak. KdyÏ zjistil, Ïe nemá ãím, zaplatil to Ïivotem. Situace v Chrámu se je‰tû zhor‰ila, kdyÏ se skrz kopuli snesl dolÛ Îolík. * * *

46

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 47

SPAD „Vládce krys! Vládce krys! Vládce krys!“ skandoval dav, kdyÏ kapela pfiestala troubit na trumpety a mlátit do kytar a lidé si v‰imli, jak pomalu klesá na pódium. Stál pfiitom na takové vachrlaté plo‰inû uvázané na lana. Z venku ji pomalu a opatrnû spou‰tûli dolÛ. ÎolíkÛv obliãej jsem naposledy vidûl na internetu, kdyÏ byl je‰tû rocková hvûzda. Myslím, Ïe se fotil v nûjakém útulku, kde apeloval na lidi, aby se „válka neválka“ ujali opu‰tûn˘ch psÛ. Zestárl pfiímo neuvûfiitelnû. Nemohlo mu ale b˘t víc neÏ nûjak˘ch ãtyfiicet let. V obliãeji mûl spoustu vrásek, byl aÏ extrémnû huben˘ a vlasy mûl úplnû ‰edé. TûÏko fiíct, ãím si bûhem válek nakonec pro‰el. Anebo spí‰ po nich. To bylo v mnoha ohledech je‰tû hor‰í. JenÏe pofiád mûl v sobû nûco, co dav miloval. Staãilo mu lehce pokynout rukou a v‰ichni ztichli. Teda aÏ na pár nad‰encÛ, ktefií sjetí pervitinem pofiád skandovali „Vládce krys!“, neÏ jim ochranka ruãnû vysvûtlila, Ïe mají sklapnout. „Moje krysy, moje zrÛdy, mí veleváÏení hosté!“ zafival Îolík a v‰ichni nad‰enû propukli v jásot. Nûco podobného jsem naposledy zaÏil, kdyÏ mûl v tfiiatfiicátém guvernér na Václaváku proslov o znovusjednocení Evropy a záchranû lidstva a civilizace, jaderné zkáze navzdory. „Dne‰ní slavnost bude v˘jimeãná. Bude krásná, bude zapamatováníhodná!“ deklamoval dál a pokaÏdé, kdyÏ nûco fiekl, lidé nad‰enû kfiiãeli. „VáÏnû mu ruplo v kouli,“ po‰eptala mi do ucha Alice. Jenom jsem pokrãil rameny. Tady nebyl normální snad nikdo.

47

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 48

FRANTI·EK KOTLETA „Pane plukovníku?“ ozval se mi za zády ne úplnû neznám˘ hlas. * * * Otoãil jsem se a uvidûl tam toho pohublého ãetníka, co nás tak snaÏivû odrazoval od náv‰tûvy Zóny. „Poznal jsem, Ïe jste to vy, hrdina z Istanbulu,“ prohlásil a zazáfiily mu oãi. Alice se uchechtla. Vûdûla, Ïe tohle oznaãení k smrti nenávidím. Autora té knihy jsem dokonce plánoval osobnû sefiezat, kdyby ho nevypafiila ãínská atomovka. Mládenec mûl na sobû ãetnické kalhoty, ale kabát vymûnil za ‰edou ko‰ili. Pod ní se mu boulila pistole v podpaÏním pouzdfie. „Co tu dûláte, ãetníku?“ zeptal jsem se opatrnû. A potichu. Hlavnû to poslední slovo. I tak se ale leknul a rychle se rozhlédl okolo nás, jestli to nûkdo nesly‰el. Nebyl ale dÛvod se bát. V‰ichni fascinovanû civûli na Îolíka. „Já…, chtûl jsem vám pomoci,“ fiekl. „Co?“ za‰klebil jsem se a zavrtûl zoufale hlavou. „Plukovník Michálek, hrdina z Istanbulu, muÏ, kter˘ nikdy neopustil své vojáky a vÏdy bojoval za spravedlivûj‰í svût,“ zadeklamovala s potuteln˘m pobavením ve tváfii Alice. Pfiesnû tohle totiÏ stálo na zadní stranû té pitomé knihy. Jediné, co mi na celém tom stavu zdej‰ího svûta vyhovovalo, byla skuteãnost, Ïe e-booky zmizely s internetem a papírové knihy lidé pouÏívali hlavnû na topení a balení cigaret. „Pfii‰el jste pfiece zachránit na‰e muÏe, ne? Víte, velení to vzdalo, Ïe se to nemÛÏe podafiit, ale fiíkal

48

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 49

SPAD jsem si, Ïe kdyÏ jdete do Zóny vy, bude to mít nûjak˘ hlub‰í smysl,“ prohlásil a ukázal na ty potrhané chlápky v klecích vedle Hany. Zavfiel jsem na chvíli oãi a po pamûti vytáhl z kapsy doutník a zapalovaã. DÛvod, proã jsem kdysi pfie‰el z cigaret na doutníky, byl, abych nekoufiil hodnû. Dneska se mi to ale nûjak moc nedafiilo. Zapálil jsem si a mocnû potáhl hutn˘ koufi. Zalechtalo mû to v krku, ale uklidnilo. „Jak bych ti to…,“ zaãal jsem opatrnû, ale Alice mi vrazila loket do Ïeber. Podíval jsem se zpátky k pódiu. Ochranka tam zrovna zaãala spou‰tût klece dolÛ. „… mé krysy, mé milované krysy, jste vzne‰ená zvífiata,“ pokraãoval pfiitom ve svém proslovu Îolík, „ale toto je zvûfi, která vzne‰ená není. âetníci. Pfii‰li do Zóny, aby si od nás vzali úplatky. Aby zat˘kali, aby tu vykonávali právo a moc. Ale tady není jiné právo neÏ moje. Tady není jiná moc neÏ ta, kterou mám já,“ zakfiiãel, a kdyÏ se nabaÏil skandování „Vládce krys!“, nechal se koneãnû spustit na pódium i on. Vedle nûj pfiitom pomalu pfiistály klece i se sv˘m obsahem. „A tahle!“ vykfiikl s odporem. „Je po‰kozená. Cizorodá. Je v˘smûchem v‰em zrÛdám!“ zafival a ukázal pfiitom na Hanu, která pofiád srdnatû mlátila do klece. Dav na to zareagoval frenetick˘m: „Opravit! Opravit! Opravit!“ * * * „Do prdele,“ zasyãel jsem k Alici. „Co s ní chce teì dûlat?“ dodal jsem zoufale.

49

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 50

FRANTI·EK KOTLETA „Popraví je. V‰echny. Zabije je noÏem, aby to kaÏd˘ vidûl. VÏdycky to tak dûlá. Vím to. Já jsem tady vyrostl,“ prohlásil ãetník a vrhl pfiitom na mû zboÏn˘ pohled. Nûco takového jsem naposledy vidûl, kdyÏ mû babiãka vzala do kostela a klekla si pfied sochou panenky Marie. „Tak jo, akce volavka. Nûkoho si vyber,“ ‰Èouchl jsem do Alice. „Mám,“ pok˘vala hlavou a já vytáhl svého pythona. * * * Kapela na pódiu v tu chvíli zaãala bu‰it do kytar, coÏ mi pfii‰lo víc neÏ vhod. Plán byl totiÏ jednoduch˘ – postfiílet pár chlápkÛ z ochranky a zpÛsobit chaos. Alice pfiitom vybere nûjakého podezfielého mládence a zaãne hystericky kfiiãet, Ïe to byl on, ãímÏ ode mû odvede pozornost. UÏ se nám to jednou povedlo, i kdyÏ jsme se tenkrát nepohybovali na pfiecpaném zvráceném rockovém koncertû. JenÏe neÏ jsem staãil vystfielit, provedl akci nûkdo jin˘. Jenom nevím, jméno jakého ptáka tomu chaosu dát. * * * V˘stfiely pfii‰ly z druhé strany pódia a srazily k zemi dva chlápky s kytarou, ktefií stáli nejblíÏ Îolíka. Král krys se zachoval jako krysa a zalezl nûkam za bubny. V Chrámu nastal dokonal˘ chaos, jen párek ‰pinav˘ch chlápkÛ sjet˘ch pikem dál nad‰enû vyfivával „Vládce krys!“, proto-

50

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 51

SPAD Ïe si myslel, Ïe to v‰echno je souãástí dne‰ního pfiedstavení. Hnali jsme se s Alicí k pódiu, coÏ bylo o to sloÏitûj‰í, Ïe se dav lidí fiítil proti nám. Aby nás neu‰lapali, nezbylo neÏ si vypomáhat údery. Cel˘ prostor ovládl fiev, kfiik, náfiek lidí, ktefií se dostali pod nohy ostatních, a stfielba. Chlápci z ochozÛ zaãali bezhlavû pálit do kaÏdého dole, kdo se jim zdál podezfiel˘. U pódia pak probíhala regulérní pfiestfielka. Kdo stfiílel po kom, jsem ale nevidûl, jen to v‰echno sly‰el. „Uhni,“ zavrãel jak˘si hromotluk v odrbaném ãerném kabátû, kter˘ se hnal proti mnû. Pfied chvílí mi k nohám srazil nûjakého chlápka, kter˘ se mu pfiipletl do cesty, a je‰tû mu ‰lápl na hlavu. „Au!“ zafival dfiív, neÏ jsem se staãil rozhodnout, které koleno mu prokopnu. Alice jej totiÏ bodla noÏem do nohy. Chlápek se podlomil v kolenou a já ho vzal loktem do t˘la. Za chvíli se ocitl pod nohama ostatních on sám. BlíÏ k pódiu davy bûhem pár sekund profiídly, coÏ mûlo i jednu zásadní nev˘hodu – bylo na nás vidût. „Vzunk!“ proletûla kolem nás stfiela odnûkud shora. Alice se kotoulem skryla za reprákovou bednu. Já vytáhl i druhého pythona. „Prásk!“ dostal jsem prvního ze stfielcÛ, kterého jsem zahlédl. Vedle nûj stál dal‰í ranafi. KdyÏ mÛj revolver odkopl jeho parÈáka k zemi, zaãal se rozhlíÏet, kdo jej dostal. Myslím, Ïe umfiel dfiív, neÏ si tu otázku dokázal zodpovûdût. Postupnû jsem vyfiadil dal‰ích pût chlapÛ na ochozech a zasunul revolver s prázdn˘mi nábojnicemi zpût do pouzdra. VáÏnû nemám rád lidi, co do mû stfiílí.

51

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 52

FRANTI·EK KOTLETA * * * „Plukovníku!“ zafivala Alice. Ohlédl jsem se a uvidûl ji na pódiu, jak se pere s chlápkem v lehkém vojenském svetru. Mûl v ruce také nÛÏ a umûl s ním velmi dobfie zacházet. Tak dobfie, Ïe se dokázal postavit i Alici. O ni jsem se ale nebál. Pfiehlédl jsem pódium a zjistil, Ïe z nûj zmizela Hana. Vyskoãil jsem na nûj a prostfielil bfiicho chlápkovi s noÏem, protoÏe se s ním Alice nûjak moc párala. Vypadal pfiekvapenû. Pfieskoãil jsem dva mrtvé muzikanty s tradiãními atomov˘mi hfiiby na ksichtû a také Îolíka. SnaÏil se choulit co nejblíÏ k tûm mrtvolám, jako by jej snad bezvládná tûla dokázala ochránit, a tfiásl se strachem. Na chvíli, jen malinkou chvilinku, se na‰e oãi setkaly. Automaticky jsem na nûj namífiil revolver, ale nezmáãkl jsem spou‰È. Nemûl jsem dÛvod. „Rychle, otevfiete ty klece!“ ozval se vedle nás hlas mladého ãetníka. Hnal se pfiitom ke sv˘m uvûznûn˘m kolegÛm. Ignoroval jsem ho. „Kde je Hana?“ zeptal jsem se Alice. „Odvedli ji tam,“ pohodila hlavou k jedné fiadû vagonÛ, kde se lidé snaÏili navzájem u‰lapat. Vzadu jsem pak uvidûl ãtyfii chlápky, jak odvádûjí blond˘nu nahofie bez nûkam pryã a cestu si klestí olovem. „Jdeme,“ zavelel jsem, ale pfiitom narazil na ãetníka. „NemÛÏu to otevfiít,“ zápasil se zámky klecí. „Uhni,“ zavrãel jsem a s pomocí pythona ty zámky odstfielil.

52

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 53

SPAD Vyklopil jsem nábojov˘ válec, vysypal prázdné nábojnice na podlahu a vloÏil tam vûneãek. ·lo o jednoduchou vychytávku – tenk˘ ocelov˘ krouÏek, ve kterém bylo zasazen˘ch ‰est nábojÛ. Revolver se tak dal snadno pfiebít bûhem pár sekund. Staãilo vyklepnout star˘ obsah, vloÏit v‰ech ‰est nábojÛ naráz a zaklapnout. „Rychle, nebo nám uteãe!“ naléhala Alice. JenÏe v tu chvíli se na‰li dal‰í odváÏlivci, ktefií na nás zahájili palbu. Tentokrát ne z ochozu. ·lo o tfii ãleny ochranky, ktefií se dokázali vymotat ze skrumáÏe a vyrazili na pomoc ochromenému Îolíkovi svíjejícímu se na podlaze. Na‰tûstí stfiíleli na ãetníky a ne na nás. Dva z nich si tak svobodu moc neuÏili. * * * Vyfiídit útoãníky nebylo sloÏité. Byly to snadné terãe. „Stejnû mû ty jejich kabáty iritovaly,“ zavrãel jsem a vyrazil za Hanou. PfieÏiv‰í ãetníci se mi drÏeli v patách. * * * Únosci na‰tûstí za sebou nechávali docela slu‰nou stopu z mrtvol. Bylo to lep‰í neÏ drobeãky na lesní cestiãce. Vylezli na staré vagony metra a utíkali po nich do tunelu. Cestou odkopávali lidi, ktefií si na vagony vylezli, aby mûli lep‰í v˘hled nebo se zachránili pfied u‰lapáním dole. Teì toho asi litovali.

53

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 54

FRANTI·EK KOTLETA Hnali jsme se za nimi a za chvíli se ocitli v tunelu. Já s Alicí vepfiedu, dva osvobození ãetníci a jejich zachránce za námi. Mládenec dokonce vytáhl nûjakého starého glocka a dvakrát z nûj vystfielil za sebe. Nejspí‰ aby odradil pfiípadné pronásledovatele. Seskoãili jsme z posledního vagonu metra a dál pokraãovali po kolejích. Teda, koleje se vyskytovaly jenom sem tam. Ne, Ïe by na zemi snad nezÛstaly, ale zavalily je hromady odpadkÛ a koster. Mrtvol tady bylo váÏnû poÏehnanû. Bûhem obãanské války lidé pouÏívali praÏské metro jako úkryt pfied bombardováním a boji v ulicích. Ho‰i z hnûdé frakce pak na nûkolika místech metra pouÏili bojov˘ plyn. KdyÏ bitva o Prahu skonãila, nemûl uÏ nikdo sílu ani chuÈ rozpadající se zbytky tûch chudákÛ vytahat ven a pohfibít. Po zhruba kilometru usilovného bûhu jsme se zastavili. Je‰tû pfied chvílí jsem pfied námi sly‰el dupot nohou a funûní, ale teì nic. „¤eknu vám…,“ zaãal mlad˘ ãetník, ale jasn˘m gestem ruky jsem jej zarazil. Naslouchal jsem. Pfied námi byla jenom absolutní tma, za námi ztrácející se svûtlo z Chrámu a náfiky a fiev lidí, ktefií si pfii‰li uÏít Îolíkovu slavnost a místo toho utrpûli záÏitky mnohem dobrodruÏnûj‰ího charakteru. „Musí tu nûkde ãíhat ve tmû. AÏ se pfiiblíÏíme, odstfielí nás. PÛjdu dopfiedu na prÛzkum,“ za‰eptala Alice. „Ne, ‰li do servisní ‰achty,“ ozval se mlad˘ ãetník netrpûlivû. „Kam?“ zeptal jsem se.

54

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 55

SPAD „Je tady vchod do b˘valé servisní ‰achty. V ní vedly elektrické dráty a tak. Znám to tu. ¤íkal jsem vám…“ „Jojo, Ïe jsi tady vyrostl,“ pfieru‰il jsem ho. „Ale jak tu pitomou servisní ‰achtu najdeme? Nevzal jsem si svûtlo a hledat to se zapalovaãem potrvá hodiny,“ povzdechl jsem si a v tu chvíli protnulo tmu svûtlo ruãní baterky. âetník se spokojenû usmál a kuÏelem svûtla namífiil doprava, kde se na podlaze nacházel nenápadn˘ Ïelezn˘ poklop. Po rozsvícení se nám za zády ale ozvala zbûsilá stfielba, která znamenala jediné – Ïe my sice pronásledujeme, ale zároveÀ jsme sami pronásledováni. Rozbûhl jsem se k poklopu a otevfiel ho. Pfiitom jsem dolÛ mífiil revolverem. Nikde nikdo. „Ty sviÈ a vy ostatní hejbnûte prdelí,“ fiekl jsem ãetníkovi a vrhl se po Ïebfiíku dolÛ. * * * Bral jsem ‰pru‰le po tfiech, abych se co nejdfiív dostal dolÛ. Za mnou uÏ totiÏ lezla Alice a ãetníci a za zadkem jim hvízdaly kulky od Îolíkov˘ch chlapcÛ. Îebfiík na‰tûstí nebyl moc dlouh˘. Po asi tfiech metrech jsem sestoupil do nûãeho kfiupavého. Byly to kosti. Nûktefií lidé nejspí‰ tenkrát ‰achtu také objevili a hledali v ní záchranu. Plyn se ale dostal v‰ude. * * * ·achta mûla na ‰ífiku sotva metr a pÛl a toho pÛl metru zabíraly svazky drátÛ a nûjaká potrubí. Dal

55

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 56

FRANTI·EK KOTLETA jsem Alici jeden ze sv˘ch revolverÛ a druh˘ si dobil nov˘m vûneãkem. „Kolik v tom mበnábojÛ?“ zeptal jsem se ãetníka. „Je‰tû dva. Vypl˘tval jsem uÏ pÛlku mûsíãního pfiídûlu,“ pokrãil rameny. „Fajn, tak hlavnû sviÈ,“ poruãil jsem mu a rozbûhl se dopfiedu. Po zhruba kilometru mírného bûhu jsem pfied sebou spatfiil dva kuÏely svûtla. Dohnali jsme je. âetník mûl na‰tûstí dost rozumu, aby v okamÏiku, kdy spatfiil svûtlo pfied námi, vypnul baterku a schoval ji do kapsy. „Îádn˘ stfiílení, mladíku. Je tam holka, kterou chci dostat Ïivou,“ za‰eptal jsem. „Je mi to jasné, musíte ji zachránit a je postavit pfied spravedlnost,“ pok˘val hlavou. Jenom to, Ïe mi Alice silnû stiskla rameno, mi zabránilo, abych ho na místû zastfielil. * * * Pokraãovali jsme v pronásledování. ·li jsme zhruba pût metrÛ od sebe a snaÏili se co nejopatrnûji na‰lapovat, abychom Haniny únosce neupozornili, Ïe jsme za nimi. To na‰i pronásledovatelé si takové starosti nedûlali. âetník, bohuÏel, nebyl jedin˘, kdo o ‰achtû vûdûl, takÏe brzo vyrazili po na‰ich stopách. * * * Ke stfietu do‰lo v okamÏiku, kdy na‰i pronásledovatelé zkrátili vzdálenost natolik, Ïe je usly‰eli

56

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 57

SPAD i Hanini únosci. Svûtla jejich baterek zhasla a v‰ichni se najednou zastavili a ztichli. Byl to takov˘ trojit˘ pat. V‰ichni ãekali na místû a mlãeli – my, ti pfied námi i ti za námi. Ale to brzo skonãí. Musí. Nûkdo to nevydrÏí a zaútoãí jako první. A my jsme se pfiitom nacházeli pfiesnû uprostfied dvou ozbrojen˘ch skupin, které zatím neváhaly kohokoliv zavraÏdit, takÏe jsem pochyboval, Ïe by se jim teì nûjak v˘raznû hnulo svûdomí. A tahle ‰achta nemûla Ïádné odboãky ani skr˘‰e. Vzal jsem svého pythona a vrazil ho do ruky mladému ãetníkovi. Nevidûl jsem mu do tváfie, ale umûl jsem si pfiedstavit, jak se mu po ní rozlil blaÏen˘ úsmûv. Hlavnû, aby z toho rozru‰ení nedostal infarkt. „ZÛstanete tady a zdrÏíte ty Îolíkovy bastardy. My zkusíme vyfiídit Ïoldáky pfied námi,“ za‰eptal jsem mu a na to konto pfiedala Alice mÛj druh˘ revolver jednomu z osvobozen˘ch ãetníkÛ. Mnû pak vrazila do ruky jeden ze sv˘ch noÏÛ. „Poãítej do sto padesáti, pak zaãnûte stfiílet. Dfiív ani ránu, jasn˘?“ vyprskl jsem autoritativnû do obliãeje mladému ãetníkovi. „Rozkaz, bratfie plukovníku,“ prohlásil. „Za co, BoÏe?“ zaklel jsem. * * * Pustil jsem Alici pfied sebe. VÏdycky jsem to dûlal. Alice byla totiÏ mnohem ti‰‰í, rychlej‰í a vraÏednûj‰í neÏ jak˘koliv prÛzkumník, kterého jsem znal nebo o nûm jenom sly‰el. A ona to o sobû vûdûla.

57

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 58

FRANTI·EK KOTLETA SebedÛvûra jí totiÏ nakonec vydatnû pomáhala v tom, b˘t nejlep‰í. Jednou se vsadila s chlápkem z americké námofiní pûchoty, kdo do zákopÛ první pfiinese libovolné ãínské dÛstojnické pr˘mky. Aby nepodvádûli, tak je pfiedtím, neÏ vyrazili, prohledal vojensk˘ kaplan, samozfiejmû nalit˘ jako Ïok, protoÏe jinak by proti tomu asi protestoval. Alice se vrátila za dvû hodiny. V kapse mûla nárameníky dvou poruãíkÛ a jednoho kapitána. Ameriãan se nevrátil vÛbec. Mûli tu debilní knihu napsat o ní, ne o mnû. Opatrnû jsem na‰lapoval, poãítal a doufal, Ïe ten mlad˘ trouba poãítal stejnû rychle, respektive pomalu jako já. Nepoãítal. Nûkde u m˘ch sto a dvaceti se za námi ozval v˘stfiel. A potom druh˘. Na‰i pronásledovatelé na to konto spustili razantní palbu. „Áááághrch,“ zachroptûl mezi vzdálen˘mi v˘stfiely Ïoldák pfiede mnou. Alice uÏ totiÏ byla u nich a konala svou práci. I kdyÏ jsme v Chrámu nemûli ãas pofiádnû si ty chlapy prohlédnout, vûdûl jsem jistû, Ïe patfií ke skupinû, jejíÏ men‰í ãást je‰tû leÏí ve sklepû mé hospody. V tom pfiípadû nebyl dÛvod ty zmrdy ‰etfiit. Rozbûhl jsem se vpfied. „Prásk! Prásk! Prásk!“ Ïoldáci zaãali stfiílet v‰ude okolo. Chyba. Ve tmû na vás v˘stfiel jenom upozorní a nepfiítele patrnû netrefíte. Bodl jsem do místa, kde se pfied malinkatou chvílí objevil jeden záÏeh. Ostfií noÏe narazilo na cosi mûkkého. Rychle jsem se k postavû pfied sebou pfiisunul a znovu bodl. Chlápek zafival, ale to uÏ jsem byl tûsnû u nûj, chytl jsem ho pod krkem a probodl

58

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 59

SPAD mu srdce. Úplnû jsem cítil, jak mu pfiestalo tlouct. Musel jsem Ïoldáka pevnûji sevfiít, aby se mi v posledním záchvûvu nevykroutil. „Prásk!“ dal‰í v˘stfiel ‰el proti mnû. JenÏe mezi stfielcem a mnou se nacházelo umírající tûlo. Zavfiel jsem na chvíli oãi a zatnul zuby. âekal jsem, Ïe v˘stfiel projde skrz. Nic. Uf, je‰tû Ïe tak. Kulka uvízla v Ïoldákovi. Mrtvé tûlo jsem odhodil proti stfielci, a zatímco do nûj hystericky ládoval kulku za kulkou, jsem ho dvûma pfiískoky obe‰el a bodl mu nÛÏ do krku. Trhnutím zápûstí jsem mu podfiízl krkavici a proud krve mû ohodil. V˘stfiely v na‰í blízkosti ustaly. „Alice?“ zeptal jsem se. „Dva,“ odpovûdûla. „Já taky dva.“ Jeden chybûl. * * * Za zvukÛ neustávající intenzivní pfiestfielky za námi jsem prohledal jednoho z mrtv˘ch a na‰el u nûj baterku. Rozsvítil jsem. âtyfii mrtví, Alice a já, to sedûlo. Nastavil jsem ji na vût‰í paprsek a asi deset metrÛ od nás stála Hana. Ruce mûla pofiád svázané. Vydû‰enû zírala do paprsku svûtla. „Kde je ten pátej?“ vy‰tûkl jsem na ni. „Utekl. Tam,“ pohodila hlavou, nejspí‰ pfiekvapená, Ïe se se mnou baví. „Kdo jste?“ dodala. „Buì v klidu. Nás se nemusí‰ bát, po‰leme tû k tvému otci,“ usmál jsem se a snaÏil se dát do svého hlasu, co nejvíc dÛvûryhodnosti ‰lo.

59

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 60

FRANTI·EK KOTLETA Blond˘na se otoãila na patû a rozbûhla se pryã od nás. „Cooo?“ zaúpûl jsem nechápavû. „SviÈ pofiádnû, sakra,“ zavrãela Alice. Namífiil jsem paprsek svûtla na záda prchající generálovy dcery, a aniÏ bych postfiehl víc neÏ vymr‰tûní Aliciny paÏe, uvidûl jsem, jak se Hana v bûhu zhroutila k zemi. Z levého l˘tka jí trãel nÛÏ. „Fajn, doÏeÀ ji, já jdu pro ãetníky.“ Alice ale jenom zavrtûla hlavou. Podíval jsem se na ni pofiádnû a teprve teì zjistil, Ïe ta krev na jejím pravém boku není od ÏoldákÛ, ale její vlastní. „Jeden z tûch píãusÛ mû stfielil. ZÛstalo to tam,“ fiekla. „Prohledej je,“ rozkázal jsem a rozbûhl se k Hanû. * * * „âuráci zasran˘. Ta ãubka mû mohla zabít!“ rozefivala se na mû Hana. Vyndala si nÛÏ z nohy a teì s ním pfiede mnou ‰ermovala. Celkem bez problémÛ jsem ji o nûj pfiipravil. „Kdyby tû chtûla zabít, jsi mrtvá a necekla bys uÏ ani slovo,“ odvûtil jsem a zkroutil jí jednu ruku za záda. „Aaaaaaach,“ kÀuãela, ale poslu‰nû mû následovala. Vûdûla, Ïe ta bolest by mohla b˘t je‰tû hor‰í. * * *

60

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 61

SPAD „Plukovníku! Plukovníku!“ rozneslo se ‰achtou, sotva jsem Hanu dovedl k Alici. Ta mezitím stáhla bundoko‰ili z jednoho Ïoldáka a naházela do ní v‰echno, co u mrtv˘ch na‰la. Pak mi podala jednu pistoli. ·lo o osvûdãenou polskou MAG-08. Kdysi jsem také jednu takovou mûl. „Vem to,“ nafiídil jsem Hanû a ukázal pfiitom v˘mluvnû na uzlíãek, kter˘ Alice z bundoko‰ile udûlala. „Prásk! Prásk!“ stfielba ze ‰achty se k nám pfiibliÏovala. âetníci ustupovali. „BûÏte napfied. KdyÏ se ti pokusí zdrhnout, znovu po ní hoì nÛÏ,“ prohlásil jsem, zkontroloval zásobník v magu a vyrazil ãetníkÛm naproti. * * * ZÛstali jenom dva. A ten druh˘ byl ranûn˘. Mladík ho podpíral. Dostal to nûkam do bfiicha. Podal jsem mu MAG-08 a vzal si od nich své pythony. „Jsou to skvûlé zbranû,“ poznamenal mlad˘ ãetník. „Jo, proto jsem rád, Ïe je mám zpátky,“ odvûtil jsem a bûhem okamÏiku jsem v obou válcích vymûnil vûneãky s prázdn˘mi nábojnicemi za plné. „Za jak dlouho narazíme na nûjak˘ v˘chod?“ zeptal jsem se. „Asi kilometr.“ „Fajn, tak bûÏte napfied. Alice je na tom taky ‰patnû, tak je naviguj, já ty Îolíkovy psy zdrÏím,“ prohlásil jsem a vystfielil do tmy pfied sebou. Odpovûdûly mi dva záblesky a hned nato jsem usly‰el, jak se jedna z kulek zavrtala nûkam mezi kabely po mé levé ruce.

61

Kotleta 8 - zlom

12.10.1956 17:19

Stránka 62

FRANTI·EK KOTLETA * * * Svalil jsem se na zem. Pfiedtím jsem ale znovu zapnul baterku a hodil ji daleko pfied sebe. Dokutálela se tak dvacet metrÛ ode mû. Na‰tûstí ten pád pfieÏila. KuÏel jejího svûtla se sice zabofiil do kabelÛ a trubek na stûnû, ale i tak to krásnû osvûtlovalo prostor o velikosti dobrého metru. Víc jsem nepotfieboval. Îolíkovi ho‰i spustili smûrem k baterce stfielbu, ale netrefili ji. Ani jsem s tím nepoãítal. Dnes mûl pistoli kaÏd˘, ale stfiílet s ní pofiádnû umûl málokdo. Drtivá vût‰ina poctivû vycviãen˘ch vojákÛ umfiela v prvních letech války a pak uÏ nezbyl nikdo zku‰en˘, kdo by nauãil ãerstvé rekruty dobfie stfiílet nebo se správnû starat o svou zbraÀ, aby byla pfiesná a spolehlivá. V pouliãních rvaãkách a pfiestfielkách to nebylo aÏ tak potfieba, takÏe tyhle hochy to netrápilo. V situacích, jako je tahle, se ale zpravidla nedostatek zku‰eností a v˘cviku projevil naplno. Jediné, co mû trápilo, byla moÏnost náhodné trefy zbloudilou kulkou a skuteãnost, Ïe netu‰ím, kolik tam tûch zmetkÛ vÛbec je. * * * Asi po pûti minutách jsem v obryse svûtla zahlédl postavu. Odstfielil jsem ji jedin˘m v˘stfielem a pfiitiskl se co nejvíc k podlaze a kabelÛm. Tûlo se zhroutilo na zem a hned nato zaãaly kolem mû létat kulky. Podle zábleskÛ tam nûkde bylo zaklekl˘ch nejménû pût stfielcÛ. Museli tam b˘t naÀahÀaní vedle sebe jako sardinky, aby se navzájem nepostfiíleli. Tak jsem to udûlal za nû.

62

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.