klára jirková
www.klaara.net
[email protected] l www.inigallery.cz
Klára Jirková * 1983 Praha studium / stáže 2008-2010 Akademie výtvarných umění v Praze, Monumentální tvorba, Jiří Příhoda 2004-2008 Akademie výtvarných umění v Praze, Nová média I, Michael Bielický 2007 Universität der Künste Berlin, Gestalten mit Digitalen Medien, Joachim Sauter, DE 2006 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Grafický Design a Nová média, Petr Babák 2002-2005 Vyšší odborná škola grafická, Multimediální tvorba, Jihlava ocenění 2008 Leif Rumke Preis (+ Erik Sikora), DE výstavy 2010 14. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava, Jihlava 2010 63. Umělecký salon v Poličče, Městské muzeum a galerie Polička, Polička 2010 Dimplomanti AVU dvatisíce deset, dvorana Veletržního paláce, Praha 2010 Transgression, Videotage, Hong Kong, CHN 2010 Nechoď ke mně tak blízko, já už tě pak nevidim (+ Kateřina Vorlová), 100m3, Všetaty 2009 Drazí, galerie Půda, Jihlava 2009 4+4 dny v pohybu, budova bývalého federálního shromáždění, Praha 2009 SHEvening, Chapeau Rouge, Praha 2008 Leif Rumke Preis (+ Erik Sikora), Lothringer 13, Mnichov, DE 2008 Videoart is Dead, galerie Cell /Vítkov/, Praha 2007 VideoArt Festival Prague, IndigoSpace, Praha 2007 Signale, Ostrale, Drážďany, DE 2007 AVU 18, Veletržní palác, Praha 2007 Electronic Sheep, Galerie Akademie výtvarných umění, Praha 2006 OUTPUT Galerie, Praha 2006 Doma, České centrum, Praha 2004 Zoom in - Crossroads For Ideas, Slovanský dům, Praha 2000 Krakow 2000, knihovna GJN, Praha 2000 Galerie Bříství, Bříství články New York Times Sunday Magazine, USA, 9.12. 2007 Wired: Underwire, UK, 10/2007 Süddeutsche Zeitung, DE, 17.11.2007 Current TV, UK,12/2007 SABAH, TR, 1.12. 2007 Blond Mag, DE, 01/2008 Spiegel online, DE, 2/2008 Dazed & Confused Korea, KR, 09/2008 Goedele, BE, 10/2009 La Gazette de Berlin, DE, 12/2009 web: www.klaara.net e-mail:
[email protected] tel: +420 724 115 355
Klára Jirková *1983 Prague, CZ 2008-2010 Academy of Fine Arts in Prague, Monumental Art, Jiří Příhoda 2004-2008 Academy of Fine Arts in Prague, New Media I, Michael Bielický 2002-2005 Graphic school in Jihlava, Multimedia Art internship 2008 Academy of Fine Arts in Prague, Šaloun studio, Magdalena Jetelová 2007 Universität der Künste Berlin, Germany, Gestalten mit Digitalen Medien, Joachim Sauter 2006 Academy of Fine Arts, Architecture and Design in Prague, Graphic design and New Media, Petr Babák award 2008 Leif Rumke Preis (+ Erik Sikora), Germany exhibitions 2010 Nechoď ke mně tak blízko, já už tě pak nevidím (+ Kateřina Vorlová), 100m3, Všetaty, CZ 2009 Drazí, Půda gallery, Jihlava, CZ 2009 4+4 Days in Motion, building of the former Federal Assembly, Prague 2009 SHEvening, Chapeau Rouge, Prague 2008 Leif Rumke Award (+ Erik Sikora), Lothringer 13, Munich, Germany 2008 Videoart is Dead, gallery Cell/Vítkov/, Prague 2007 Videoart Festival Prague, Indigo space, Prague 2007 Signale, Ostrale, Dresden, Germany 2007 AVU 18, Veletržní palác, Prague 2007 Electronic Sheep, Gallery of Academy of Fine Arts, Prague 2006 OUTPUT Gallery, Prague 2006 Doma, The Czech Center, Prague 2004 Zoom in – Crossroads For Ideas, Slovanský dům, Prague 2000 Krakow 2000, library of GJN, Prague 2000 Gallery Bříství, Bříství, CZ (solo) articles New York Times Sunday Magazine, USA, 9.12.2007 Wired: Underwier, United Kingdom. 10/2007 Süddeutsche Zeitung, DE, 17.11.2007 Current TV, UK,12/2007 SABAH, TR, 1.12. 2007 Blond Mag, DE, 01/2008 Spiegel online, DE, 2/2008 Dazed & Confused Korea, KR, 09/2008 Goedele, BE, 10/2009 La Gazette de Berlin, DE, 12/2009 web: www.klaara.net e-mail:
[email protected] tel: +420 724 115 355
5 let ve sbírce / 5 years in collection rok / year: 2010 Instalace – dokumentace projektu. Projekt navazuje na předchozí práci ´vzkaz pro příjemce´. Jedná se o sérii fiktivních rozhovorů vedených v rámci prostoru bankovních účtů uměleckých galerií. V rozhovorech se prolínají a konfrontují názory významných osobností z uměleckých kruhů. Umístěním těchto vět do bankovních výpisů – prostřednictvím zaslání platby na účet a vložením textu do zprávy pro příjemce – vzniká kontrast mezi obsahem samotným a prostorem nezvyklým pro jeho prezentaci. Sféra bankovních účtu evokuje především problematiku spojování peněz/obchodu a umění, i otázku galerie jako instituce, kde je umění pravidelně prezentováno veřejnosti a je také především jedním z míst, kde se definuje jeho hodnota. dva lidé spolu vedou inscenovaný dialog, v rámci účtu galerie, do kterého tím vstupují. Dialogy jsou sestaveny z krátkých úryvků z knih a citují slavné teoretiky umění, umělce, výtvarné kritiky, sběratele, výtvarné publicisty atp. Jednotlivé dialogy jsem pak rozesílala galeriím na základě určité blízkosti k danému tématu. Posláním na účet se text dostává do bezpečného úložiště, je vtištěn do systému, nemůže být pozměněn nebo vymazán, je to určitým způsobem násilný postup jak někomu něco sdělit, běžně máme možnost si vybírat, které písemné informace budeme přijímat a uchovávat a které ne. Galerie si musí dle zákona výpis s dialogem uložit do svého účetnictví a archivovat jej nejméně pět let, což může být s mírnou nadsázkou považováno za zastoupení ve sbírce. Práce obsahuje určitý prvek absurdity a může navozovat v divákovi zmatek, způsobený spojováním nesourodých a přesto souvisejících informací. A series of dialogues held at bank accounts of art galleries. Short sentences send as a message for recipient are composed into confrontation of two people, made by part of texts or quotations of important figures of the art world of last 50 years (artists, theorists, collectors, gallerists, etc.) each dialogue was held at account of one important czech gallery by virtue of the closeness to the discussed topic. Using the bank accounts allows us to imprint the texts through the systém, so it can not be deleted or thrown away. The galleries have to keep the printed state of accounts for more then 5 years (according to czech law). The area of bank accounts evoke also the problem of connection between money and art and influence of galleries at defining the value of an art work.
Nechoď ke mně moc blízko, já už tě pak nevidim / Don‘t come so close to me, I can‘t see you anymore rok / year: 2010 Zvuková situace, 4 audio smyčky, stereo. Vytvoření situace - prostoru pro bezeslovnou interakci. Čtyři návštěvníci mohou sedět u stolu a každý poslouchat ve sluchátkách odlišný dialog, šeptaný dvěma ženskými hlasy. Stůl je záměrně obdélníkový, dvojice sedící blíž u sebe poslouchá poměrně intimní, příjemné dialogy, zatímco druhé dva dialogy jsou spíše chladné a odtažité, s úplně odlišnou atmosférou. Vzniká tak mezi nimi rozpor. Všechny rozhovory jsou osobní, pocitové a nejednoznačné, je možné si je vyložit různě, dle vlastní zkušenosti nebo dojmu. Návštěvníci mají možnost reagovat na osobu naproti, dívat se na ni nebo jinak komunikovat anebo pouze poslouchat. U stolu tak mohou vznikat rozdílné situace na základě lidí, kteří se zde sejdou, jejich rozmístění, reakcí a interakcí. Audio situation, 4 stereo audio loops. Situation based on the visitors who come and sit around the table, each listening to his own sound footage through headphines. Each one listens to a different dialogue whispered silently by two female voices into his/her ears. The table is quadrengular, so two people sitting closer to each other are listening to rather intimate dialogues, more nicely. Another two people sitting more far from each other are listening to dialogues which are rather cold and disagreeable. The dialogues are personal, quite emotional and ambiguous, they could be perceived variously by each listener, depending on his own experience and feeling.
FB deníky / FB Diaries rok / year: 2009 Materiálem, se kterým jsem pracovala byl portál facebook, kde lidé sdílejí ohromné množství soukromých údajů, v domnění, že k nim mají přístup pouze jejich přátelé a známí. Tyto informace, z velké části komerčně využitelné se např. prodávají třetím stranám (firmám) a pro zainteresovaného jedince není až tak těžké data nějakým způsobem získat a zneužít. Původně soukromá sdělení a privátní fotografie určené pro okruh nejbližších, tak mohou díky internetu skončit velmi nečekaným způsobem, což si většina lidí nepřipouští. Vytvořila jsem si profil s minimem vlastních osobních údajů a vybrala si tři „přátele“, se kterými na facebooku sdílím osobní informace a o kterých toho příliš nevím a mnoho let jsem je neviděla. Na základě jejich statusů, komentářů, účastech na akcích, ve skupinách a dalších zdrojů, jsem jim psala každý den jejich vlastní deník v klasické papírové podobě. Ručně psaný deník v první osobě, jaký mívali dříve lidé schovaný doma, aby ho nikdo nenašel. Facebook ukládá na svých serverech veškeré informace od chvíle, kdy se člověk na síť poprvé připojil, takže jeden z deníků obsahuje zápisy skoro z každého dne téměř dvou let cizího života. Deníky jsem pak anonymně zanechala na místech, kde jsem díky facebooku věděla, že dané osoby budou, zajímala mě jejich reakce. The project concerns our privacy voluntarily shared on the internet, mostly using the social networks, such as facebook, twitter etc. In contrast to the secret and carefully hidden classic personal diaries. I have been writing for more than 6 months, everyday, diaries of three chosen people, based on the informations thay share on facebook (their statuses, pictures, actions, comments, dialogs with others etc.) These handwritten diaries, in first person I then left anonymously to be found by the appropriate person on place I knew from facebook they will go to...
Road back rok / year: 2009 video smyčka, 0´49´´, HD Video ve kterém zimní krajina běží kupředu, zatímco silnice ubíhá opačným směrem. Snažíme se jít dál, ale zároveň stále žijeme minulostí. video loop, 0‘49‘‘, HD A video where winter landscape runs forwards but the road goes in the opposite direction. We try to move forward, but at the same time we live in the past.
Vzkaz pro příjemce / Message for recepient rok / year: 2009 Při posílání peněz, máme možnost poslat příjemci také krátký vzkaz. Tato možnost se využívá většinou pouze ke specifikaci transakce, ale může být také použita jako komunikační platforma. Rozhodla jsem se posílat malý finanční obnos na účty nalezené na internetu, spolu s krátkým vzkazem, který se pak objeví na výpisu z účtu v tištěné i elektronické podobě. Vzkaz – krátké osobní sdělení nebo myšlenka vytržená z kontextu – narušuje tento citlivý prostor a stává se parazitickým prvkem mezi mechanickými daty – něco jako byrokratické graffiti. realizováno společně s Janem Blínem. When sending money, we have option to send a short message to recipient. This opportunity is mostly used for specification of the transactions but beside this it can be also used as a communication platform. I decided to send small amount of money to accounts which i found on the internet together woth message, which appears in state of account both on the internet and in printed form. The message – short personal note or thought out of context – disturbs the delicate space and becomes a parasitic element among the mechanic data – sort of bureaucratic graffiti. Realized in cooperation with Jan Blín.
Hana a Hana / Hana and Hana rok / year: 2009 Zvukový objekt, audio smyčka, stereo. Práce se zvukem, návštěvníkem a okamžikem. Intimní dialog tiše šeptaný dvěma ženskými hlasy do sluchátek - uší člověka sedícího v galerii, zatímco okolo chodí další lidé, může v návštěvníkovi vzbuzovat příjemný pocit nebo naopak rozpačitost. Dialog je dost osobní, dráždivý a nekonkrétní, lze ho chápat a vnímat odlišně, na základě vlastních asociací a představivosti každého posluchače.
Audio object, audio loop, stereo. Working with sound, visitor and the situation. A very intimate dialogue whispered silently by two women voices into visitor‘s ears when sitting in the gallery with other people passing around him/her may create a strange feeling, it can make the visitor feel pleasant or uneasy, good or excited as well as embarassed or confused. The dialogue is quite sensitive and unconcrete, could be understood and sensed differently up to the listener, his own association and imagination
Inter:imper:impro rok / year: 2005/2009 Interaktivní imperující improvizace inovativně inscenovaná i improvizovaná. Divadelní představení, které vzniklo na základě mého původního staršího konceptu inter:act:theatre, vycházejícího z principu kinoautomatu (interaktivního kina z roku 1967), přeneseného do prostředí divadla, kde je možné děj skutečně v reálném čase přetvářet, ne pouze vybírat ze dvou předtočených variant. Ve spolupráci s divadelní skupinou Krepsko, vzniklo improvizované představení usměrňované diváky. Zelená a červená barva zde neznamenají pouze souhlas či nesouhlas s vývojem děje, ale postupně umožňují i manipulaci s určitými předměty na scéně, s herci a také ovlivňování hudebního doprovodu. Představení bylo uvedeno v červnu 2009 v experimentálním prostoru NoD. An inspiration for this project has been the kinoautomat (interactive cinema created in 1967). Moving this concept in the theatre allowes to the really improvise and react in real time not just deciding between the two preshooted versions of the movie. I wanted to use a simple, intuitive system. To eliminate the interruptions of the performance for „counting the votes“, I decided to give each viewer two small torches, one with a green light (meaning yes) and the second one with a red light (that signifies no). Using these torches, each person in the audience can decide the actions of the actors, in the moment when he turns to audience and depending on which colours is dominant after a while he reacts. In case it is not quite obvious, he improvises neutrally and gives the audience some more information, so after a few minutes he let them decide again. It should be possible to interact the same way also with the musicians during the performance. Realized as „inter:imper:impro“ with the theatre group Krepsko in June 2009 in NoD.
KJB rok / year: 2008 Myšlenkou projektu bylo vnesení intimního prvku do instituce galerie, vytvoření iluze života. Neočekávaný až nepatřičný osobní předmět, umístěný na toaletách tradičních galerií je nástrojem k posunu ve vnímaní prostoru galerie návštěvníkem (jako až posvátného místa pro umění). Osobní předměty jako pantofle, růžový krajkový župan, noční košile atp. mají vždy ručně vyšitý monogram KJB, jež je podpisem autorů, zároveň dělá věc skutečně osobní. Toalety se tak stávají rozšířením výstavních prostor a předmět majetkem galerie. Projekt probíhá dlouhodobě ve vybraných galeriích po celém světě. Realizováno společně s Janem Blínem.
The idea of the project is to bring an intimate moment into the environment of gallery institution, to create a feeling of habitat space. Inexpected personal object, left in the rest rooms of traditional galleries should be the momentum for the shift in visitors perception of gallery (as almost sacred place for art). Slippers, pink housecoat, nightdress etc., have always hand inwrought monogram KJB, which makes them more personal. The item is also becoming (for a while) part of the gallery collection. The project is being held and realized in cooperation with Jan Blín.
Take me home rok / year: 2008 Tento projekt má ambici „vpašovat“ umění přímo až k lidem domů. Samolepky s krátkými texty jsou lepeny na produkty v obchodech, kupující se pak nevědomě stávají majiteli uměleckého artefaktu. Po té, co je obal zahozen, dílo je zničeno, což odráží pomíjivost dnešního umění, kdy je téměř nemožné vytvořit nadčasové umělecké dílo, jelikož doba a společnost, která umělce inspiruje a kterou dílo odráží, se mění příliš rychle. Současná díla jsou nepřetržitě nahrazována novými – současnějšími. Proto jsou také nálepky lepeny na potraviny, jež mají obecně krátkou životnost. umění jakožto produkt. Druhou variantou bylo lepení samolepek s nápisem „originál“, vždy pouze na jeden kus výrobku, na ostatní, totožné pak nálepky „kopie“. Jako metafora na zužující se hranici mezi originálním – původním dílem/myšlenkou a jeho zdařilou kopií. Stejný produkt, vždy pouze jeden kus se stává originálem, zbytek jsou pouhé kopie. Realizováno společně s Janem Blínem. This project‘s main focus is to „infiltrate“ the art directly into your home. Stickers with short texts are discreetly put on various products in supermarkets, their buyers are then unconsiously becoming owners of art artefacts. After the package is thrown away, the art piece is destroyed, which corresponds to the short lifetime of contemporary art, when nowadays is amlost impossible to create supertemporal work, because of fast changing social environment. The contemporary art works are continuously replaced by newer, more actual ones. The second variation of this project is using stickers with only two words. „Original“ or „Copy“ as a metaphor on slowly disapearing border between original piece and its unrecognisable copy, one piece of each random product is labelled as original ant the rest of the identicial products are marked as copies. Realized in cooperation with Jan Blín.
Rec kontaktní čočky / Rec contact lenses rok / year: 2007 Rec kontaktní čočky jsou metaforou na všudypřítomné sledovací technologie - průmyslové, ale i ve formě lidí kolem nás s videorekordéry a foťáky ve svých mobilech, kteří pak sdílí svá videa a fotky na youtube nebo na facebooku. Čočky mohou vytvářet nepříjemný kontrast a navozovat pocit ´jsi sledován a nahráván - vidím tě´. Rec contacts are a metaphore for the omnipresent surveillance technologies – the industrial ones but also people with video recorders in their mobile phones or cameras (then sharing their videos on youtube). Creating the feeling of ‚ you are being watched and recorded – i see you‘ …
Braille “Tattoo” rok / year: 2007 Dotykové „tetování“ pro zrakově postižené. Tělesná modifikace jejíž cílem není pouze dekorovat kůži, ale možnost čtení dotykem. Malé implantáty, umístěné pod kůží (nebo přímo v kůži) vytvářejí reliéfní text v braillově písmu, který lze následně číst pomocí dotyku kůže. Text je vytvořen z kuličkových podkožních implantátů (v tom případě by měla být velikost kuliček o něco větší než je standardizovaná velikost braillova písma) nebo z transdermálních implantátů (umístěných částečně pod a částečně nad kůží). implantáty mohou být ze silikonu (nebo chirurgické oceli/titanu). Další alternativou může být také branding. Haptic „tattoo“ for blind people. Body modification wich purpose is not just to decorate the skin but to be touched and read. Small implants creationg embossed text in braille placed in or under the skin, can be read by touch/stroke. Made either by beadsstyle implants (in this case the size of the beads should be probably a bit bigger than the standardized size of the braille text) or transdermal implants, placed partially below and partially above the skin. The implants can be made of silicone (or surgical grade stainless steel or titanium). Another alternative may be also branding.
Livingscreen rok / year: 2006 Interaktivní instalace, video záznam. Pokus o zachycení “života” skrytého v technologii a vytvoření interaktivního obrazu, reagujícího na pohyby mezi dvěma zařízeními. Zpětná vazba byla využívána umělci již dříve, s novými technologiemi a obrazovkami (jako lcd nebo plazmové monitory), jsou tu nové možnosti zkoumání tohoto média. Livingscreen je interaktivní instalace založená na zpětné vazbě lcd obrazovky při konkrétním přiblížení. Lidé mohou měnit tvary pomocí pohybu před obrazovkou. Zpětná vazba lcd monitoru je unikátní, tím, že odráží objekt ještě třikrát pod úhlem 90 stupňů na obrazovce, proto je finální obraz vždy souměrný a nestálý. Možnost dalšího využití například jako pozadí tanečního představení. Interactive installation, video. Trying to capture the „life“ hidden in the technology – and create an interactive image that reacts on movements between the two feedbacking devices. The feedback has been used by many artists before, but with new technologies and screens (such as lcd or plasma monitors), there are new possibilities to explore... Livingscreen is an interactive installation based on the feedback of lcd monitor, with different objects display on the screen. People can change the shapes of the image by moving their hands. Lcd monitor feedback is unique because it reflects the object three more times in the angle fo 90 degrees on the screen, so the final image is always symmetric and fluid.
Di5place rok / year: 2006 Instalace Jsme zvyklí přijímat zprostředkované informace - v televizi, na internetu, v tisku atp. Tyto informace bývají často zkreslené a upravené přenosem přes různá vysílací a přijímací zařízení. Zprostředkované informace nám umožňují vidět pouze část obrazu, tu která byla vybrána, aby byla ukázána veřejnosti. Tato myšlenka je reprezentována instalací, kde je přímý televizní přenos (který sám již prošel několika zařízeními), v reálném čase přenášen skrze digitální fotoaparát do mobilu, jehož display je nahráván na kameru, výsledný obraz je stahován do počítače a promítán na stěnu projektorem (viz schéma). Po té co obraz projde pěti různými zařízeními, s odlišným rozlišením a frekvencí displejů, vidíme již pouze základní informace, podstatné detaily se ztratí během přenosu. Každé zařízení zároveň ořízne část obrazu. Výsledná informace je zkreslená a nepřesná, je to jakýsi pulzující obraz, zachycující pouze matně skutečnou realitu. Installation We are used to getting mediate information – on tv, on the internet. Such information is often distorted and modified by the transmission, through different broadcasting and receiving devices. Mediate information also allows us to see only a part of the image that has been chosen to be shown in public. This was being represented by an installation where the live TV broadcasting (that has already been processed by several devices), is transferred throught the digital camera to a mobile phone in real time, which is recorded by camcorder. The resulted information is brought into the laptop and projected on the wall by projector (scheme). After passing throuht six different devices, with different resolutions are frequencies of the displays, we can only see the basic information but the important details disappear the transmission and each device cut off part of the image.
Big Sister rok / year: 2005 video, 1´39´´ Inspirací pro tento projekt bylo permanentní monitorování lidí pomocí průmyslových kamer, nainstalovaných na čím dál více veřejných místech. Zvykli jsme si na ubývání našeho soukromí a v podstatě neexistují žádné zákony limitující přítomnost těchto kamer. Krátké video, vytvořené jako fiktivní záznam z mnoha průmyslových kamer z míst, kde bychom je neočekávali a kde - snad zatím ještě nainstalovány nejsou, jako na vrcholcích hor, v lese, na poušti, na louce, na moři atp. Záznam jakoby přepíná z jedné kamery na druhou. Přítomnost stovek kamer na těchto nezvyklých, přesto stále veřejných místech je naznačena vysokým číslem kamery a zóny, které jsou pokryty v levém dolním rohu obrazu. video, 1´39´´ Inspiration for this project has been permanent monitoring of people by surveillance cameras, installed at many different public places. We have got used to losing our privacy, there are no rules limiting the presence of these cameras. A short video, made as a fictive footage from many surveillance cameras, from places where we would not expect it and where – hopefully – they have not been installed yet, like on the top of the mountains, in forests, deserts or meadows, by the see etc. The presence of hundreds of cameras on these strange – yet a public – places is indicated by the high amount of camcorders and zones that are covered in the left bottom corner of the footage.
Comp:you:ter rok / year: 2005 Aplikace, video, +- 10´ Krátký interaktivní film o ztrácení hranic mezi virtuálním počítačovým prostorem a realitou. Divák může ovlivňovat akce hlavního hrdiny pomocí dobře známých počítačových oken, panelů a nástrojů. Podílí se tak na vývoji dalšího děje, ale ovlivňuje pouze nepodstatné věci. Interaktivita je zde omezena - podobně jako při práci s počítačem - akce jsou předdefinovány a výsledek je vždy proveden počítačem. Takže žádná z akcí nemá ve výsledku na skutečný vývoj filmu vliv. Je to počítač sám, kdo nakonec náhodně vybírá jeden ze tří alternativních možných konců. Divák tedy ovlivňuje pouze malé detaily a to co se nakonec opravdu stane, je vždy otázkou náhody, aniž by si toho on sám byl vědom. Programmed application, video, approximate time 10‘ Short interactive film about losing barrier between the virtual computer space and reality. The viewer can interact with the movie and influence the actions of the main character using the well known computer windows, panels, and toolboxes. But the interactivity is limited – similarly like in using computers – the action are predefined, but the result is always done by the computer – so finally the computer chooses randomly one out of the three alternative endings.
