Kladu zde důraz na způsoby nakládání a tříděný sběr. Podstatnou část věnuji odpadu nebezpečnému a biodegradabilnímu, který je v dnešní době

7

Úvod „Co oči nevidí, to srdce nebolí“ a „sejde z očí, sejde z mysli“ - jak známá a výstižná

rčení pro dnešní „společnost na jedno použití“. Mohli jsme si je říct v dřívějších dobách,

tehdy ale lidstvo vyprodukovalo mnohem méně odpadu, a to nemluvím o tom, že jen málo z nich bylo vysoce toxických. Dnes je ale vše jinak. O naši pozornost se hlásí

přetékající skládky, rostoucí počet černých skládek, spalovny otravující vzduch, i když

v rámci limitů. Stále vyvstává otázka osudů vytříděných odpadů a metod na jejich

zpracování, aby nám z očí i z mysli skutečně sešly. Bohužel neustále přetrvávají mýty, že je třídění zbytečné, které se opírají především o případy z minulosti, kdy se vytříděný

odpad svezl dohromady. Takže je důležité nejen vysvětlovat důležitost třídění odpadů, ale i co z vytříděného odpadu vzniká.

Z předchozích slov vychází diplomová práce: „Osudy vytříděných odpadů“, jejímž

cílem je popsat a analyzovat stav hospodaření s odpady v Brně na základě principů

odpadového hospodářství včetně zjištění dalšího využití vytříděných odpadů. Na

základě této analýzy je zpracována koncepce odpadového hospodaření Centra volného času Lužánky. Především je zaměřena na komunální odpad, obaly, biodegradabilní odpad a nebezpečný odpad.

Metodou použitou v diplomové práci je analýza odborných textů o dané problematice, právních norem a Koncepce odpadového hospodářství Jihomoravského kraje.

V první kapitole jsem pokládala za relevantní uvést čtenáře do problematiky odpadového hospodářství a zabývám se definicí odpadu a odpadového hospodářství,

příčinami, prevencí a minimalizací odpadů. Protože odpad je předmětem několika disciplín, je nutné evidovat informace o nakládání s odpady. Dále jsem soustředila svoji

pozornost na možnosti nástrojů, které lze v oblasti odpadového hospodářství použít. Závěrem první kapitoly se zaměřuji na aspekty pro vytvoření koncepcí, neboť odpad je

problémem velmi komplexním a nalézt ze všech aspektů nejpřijatelnější řešení skutečně není nejjednodušší.

V druhé kapitole jsem se pokusila postihnout nejpodstatnější stránky problematiky nakládání s odpadem jak směsným, tak tříděným v souvislosti s uplatněním metody

analýzy LCA. V úvodu této kapitoly se zabývám historickým vývojem, protože odpadní

jámy, do kterých se v předhistorických dobách odhazovaly různé odpady, jsou dnes zdrojem informací o způsobu života v minulých etapách vývoje člověka a společnosti.

8 Kladu zde důraz na způsoby nakládání a tříděný sběr. Podstatnou část věnuji odpadu nebezpečnému a biodegradabilnímu, který je v dnešní době nejdiskutovanější.

Třetí kapitola se zabývá rozborem Koncepce odpadového hospodářství Jihomoravského kraje, zvláště pak se zřetelem na stav hospodaření s odpady ve městě Brně, včetně zjištění dalšího využití vytříděných odpadů. Pro zajímavost a pro srovnání rozebírám danou situaci i v ostatních krajích České republiky a možnosti nakládání s tříděným odpadem v zemích EU.

Ve čtvrté kapitole navrhuji koncepci odpadového hospodaření CVČ Lužánky a jeho pracovišť. Vycházím zde se současného stavu a na základě odpadového hospodářství tento stav rozšiřuji o další možnosti. Konkrétními prvky jsou: předcházení a minimalizace odpadu, dále pak preference přednostního využití komunálního odpadu a na tom postavený sběr využitelných složek komunálního odpadu.

9 1. Odpadové hospodářství 1.1 Charakteristika odpadového hospodářství

Podle § 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech je odpadové hospodářství (anglicky waste management, německy Abfallwirtschaft): „Činnost zaměřená na předcházení

vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a kontrola těchto činností.“

Z definice není patrné, že ze všech stupňů by měl být kladen největší důraz na prevenci

vzniku nadbytečných odpadů a minimalizování nezbytných tak, aby se stala prevence vzniku odpadů základním prvkem udržitelného rozvoje odpadového hospodaření. Tím

se dostává do konfliktu s principem trvale udržitelného odpadového hospodářství

a neumožňuje snižovat negativní dopady nakládání s odpady na životní prostředí a zdraví lidí. Předcházení vzniku odpadu znamená i úsporu energií neobnovitelných zdrojů s důsledkem snížení všech emisí, což v součtu znamená perspektivu zdravějšího

života v čistém prostředí, a tím naplnění zprávy „Naše společná budoucnost“1, která

vidí řešení globální ekologické krize v trvale udržitelném rozvoji. Je jím míněn rozvoj, „při němž bude současná generace uspokojovat své možnosti příštích generací uspokojovat jejich potřeby.“

potřeby

tak, aby neomezila

V následujících úvahách se budu opírat o článek Evy Pongrácz v časopise Odpadové

fórum s názvem: Je trvale udržitelné odpadové hospodářství záležitostí definice?

Autorka pro novou definici a klasifikaci odpadů použila modelového jazyka PSSP2.

Provedením pečlivé analýzy lze zjistit, že charakteristiky účelu a uplatnění jsou tím (viz pozn. 3 a 4 níže), co odlišuje odpad3od ne-odpadu4.

Orientace na minimalizaci odpadu vyžaduje, aby se firma sama zavázala ke zvýšení, ale podle mého názoru i občan, na podílu ne-odpadu. Odpadové hospodářství by mělo

zahrnovat kontrolu procesů produkujících odpady, manipulací s odpady a využívání

odpadů. Řízení těchto aktivit se provádí úpravou účelu odpadu (viz pozn. 3 a 4). Vypracována komisí vytvořenou Gro Harlem Brundtlandtovou v roce 1987. PSSP je dle Pongrácz (2004: 27) : „Modelový jazyk, který se opírá o myšlenku, že cokoliv lze definovat popisem jeho účelu nebo cíle (Purpose), struktury nebo složení (Structure), stavu (State) a uplatnění nebo upotřebení (Performance).“ 3 Podle § 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech je odpad: „Každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.“ 4 Definován dle Pongrácz (2004: 28): „Ne-odpad je věc, které byl jejím potenciálním vlastníkem přidělen účel a její vlastník buď věc v tomto smyslu využije, nebo úpravou stavu a struktury zajistí, že bude schopna přidělený účel plnit.“ 1

2

10 V tomto případě lze odpadové hospodářství definovat podle Pongrácz (2004: 28) takto: „Odpadové hospodářství je řízení aktivit souvisejících s odpadem, jejichž záměrem a cílem je ochrana životního prostředí a uchování zdrojů.“ 1.2 Příčiny vzniku odpadů

Vezmeme-li v úvahu veškerou výrobní i nevýrobní činnost dnešní společnosti, vznikají zde vedlejší produkty. Pokud výrobce nebo společnost neumí tyto produkty dále zpracovat, tedy zařadit je do koloběhu společenské prospěšnosti, nazývá je odpadem.

To stejné platí i v přírodě. Moldan (1989: 92-93) popisuje: „Odpad z ekologického

hlediska jako látku, energii produkovanou při nějakém metabolickém procesu daného

organismu (nebo souhrnu organismů), která je pro organismus nepotřebná nebo škodlivá, a je proto odvrhována do vnějšího prostředí. Z hlediska ekosystému daného

místa se však mluví o odpadu především tehdy, jestliže se určitá látka v prostředí hromadí. To nastává tehdy, chybí-li mechanismus jejího dalšího zapojení do látkového

koloběhu.“ K tomu však dodává, že toto platilo především v geologické minulosti, důkazem jsou dnešní ložiska uhlí.

Podíváme-li se na problematiku odpadů z pohledu fyziky, je podle 2. věty

termodynamické každý samovolně probíhající proces spojen s růstem entropie5.

Prakticky to znamená, že nelze nikdy materiály ani energii stoprocentně využít bez vzniku odpadních produktů. Zatímco se cenné suroviny mění na odpady, nevíme kam se stávajícím, dosud nevyužitelným a jedovatým odpadem.

Neopomenutelný je i kulturní aspekt euroamerické civilizace. K tomu se vyjadřuje

Šauer (2003: 162): „Soukromá spotřeba v zemích OECD tj. Severu za poslední dvě

desetiletí vzrostla a očekává se, že do roku 2020 bude nadále sledovat růst HDP. Produktové a technologické inovace značně snížily nároky na energii a materiál u mnoha druhů spotřebního zboží. Nicméně „indukce spotřeby“ vede ke vzrůstajícím

objemům spotřebovaného a vyhozeného zboží a struktura spotřebitelské poptávky převážila nad dosaženou efektivitou. Spotřeba v průmyslu, státní spotřeba i méně

významná individuální spotřeba v zemích OECD má tlak na ŽP, v průběhu příštích dvou dekád bude zesilovat6. Množství komunálního odpadu v zemích OECD by mělo

od roku 1995 do roku 2020 vzrůst o 43% tj. o 70 milionů tun ročně. V roce 1997 se Entropie je mírou samovolnosti systému přecházet z uspořádanějších (a člověkem využitelných) stavů do pravděpodobnějších stavů méně uspořádaných (a pro člověka nevyužitelných). 6 OECD Environmental Outlook, 2001.

5

11 domácnosti zemí OECD na množství komunálního odpadu podílely v průměru 67%. Míra recyklace vzrostla, což zpomalilo rychlost tvorby odpadu určeného pro konečný odvoz, ale nedošlo ke snížení celkového objemu vytvořeného odpadu.“

Dokladem pro situaci v České republice je tabulka: Evidované souhrnné nakládání s odpady v letech 2002 a 2003 z Konference Odpady a obce 15. a 16.6.20057. Tabulku jsem pozměnila tak, že jsem nebezpečné a ostatní odpady sečetla do odpadů celkem,

aby bylo na první pohled patrné, že i v České republice míra recyklace vzrostla, ale nedošlo ke snížení celkového objemu vytvořeného odpadu. Rok

2002

2003

20 057 996

20 478 784

401 669

336 697

Způsob nakládání

Množství odpadů celkem (t) Množství odpadů celkem (t)

Energetické využití

401 209

Recyklace- využití Spalování

545 113

Skládkování

7 731 062

7 233 034

Jiný způsob

3 415 315

3 141 634

Skladování Celkem

30 651

32 037 902

3 068 186

34 803 448

1.3 Prevence vzniku odpadů

Strategie prevence vzniku odpadů vyžaduje na jedné straně změnu vzorců chování

obyvatel a na straně druhé spočívá v tom, že se přestanou používat technologie, jež ve

výrobě i spotřebě produkují odpady, které není možno vrátit zpět do oběhu. Přednost mají taková technologická řešení, kde se aspoň část odpadu vrací zpět do výrobního

procesu, čímž se nejen předchází vzniku odpadu mnohdy i nebezpečných, ale současně vzniká úspora prvotní suroviny. Opětovné použití odpadu však musí být účelné a nesmí být spojováno s nadměrnou spotřebou energie a vytváření odpadu jiného druhu.

Změnu vzorců chování u obyvatel lze podpořit různými nástroji. Jde o nástroje administrativní, ekonomické a ostatní8.

Vraťme se zpět k preventivním opatřením, o nichž se zmiňují Altman9 a Dirner10, spatřující řešení v odstranění všech procesů, při kterých vznikají škodliviny, jež se

dostávají do prostředí. Prevence ovšem znamená změnu procesu, vývoj nového procesu Tabulka viz přílohy. Jednotlivé nástroje jsou rozebrány níže. 9 ALTMAN, V.: Odpadové hospodářství. Praha: ČZU, 1996. 89 s. ISBN 80-7078-372-9. 10 DIRNER, V.: Ochrana životního prostředí. Ostrava: VŠB, 1997. 333 s. ISBN 80-7078-490-3. 7 8

12 i použití jiných surovin, ze kterých by vznikalo co nejméně odpadů. Tento koncept je

základem bezodpadové technologie. Bezodpadové hospodářství se snaží dosáhnout program nazvaný „Zero Waste“ neboli nulový odpad. Tento program rozebírá Kropáček

(2005: 16): „Cílem programu je šetrné nakládání s odpady bez využití skládek a spaloven. Název Zero Waste byl poprvé použit v roce 1996 v hlavním městě Austrálie Canbeře, kde se političtí představitelé města společně s občany dohodli, že nechtějí své

území zatěžovat skládkami ani spalovnami. V praxi není nezbytné dosažení „úplného

zrušení“ odpadů, neboť je zřejmé, že tento cíl je nereálný. Název programu ukazuje

směr – je možné snížit produkci odpadů o 70%, 80%, možná i 90%“. I zde nemůžeme

opomenout důležitost jednotlivých nástrojů. Jako příklad jsou v článku uvedeny

ekonomické nástroje, kdy k podpoře vyšší míry recyklace je třeba rozšířit např. zálohové systémy. Záloha na nápojové obaly by měla být naprostou samozřejmostí. Zálohovat je však možné i další výrobky jako pneumatiky, baterie apod. Také občané

musí být motivováni k separaci odpadů. Ti, kteří produkují minimální množství odpadu, by měli platit za jeho odvoz mnohem méně než ti, kteří se na systému nepodílí.

Z důvodů nemožnosti úplného zrušení odpadů se odborníci přiklánějí k pojmu

maloodpadové technologie. Malý ekologický a environmentální slovníček (Máchal, Husták, 1996: 25) uvádí, že „maloodpadové technologie je označení hospodářské

činnosti, v jejímž průběhu prakticky nevznikají pro přírodu škodlivé odpady.

Maloodpadové technologie jsou praktickou aplikací principu koloběhu látek v přírodě do výrobních postupů.“

1.4 Minimalizace odpadů

Pojem minimalizace odpadu vystihuje Kohák (2000: 22), podle kterého musíme začít úplně jinak přistupovat k věcem „na jedno použití“: „Po tisíciletí připadalo lidem samozřejmé, že budou mít a chtít jen tolik, kolik měli jejich předkové. Dnes nám

připadá samozřejmé chtít a mít víc, než měla předešlá generace. Dědeček měl kolo,

tatínek babetu, syn chce nejméně forda – to přece je přirozené, či ne?“ K tomuto citátu je ale třeba vyjádřit pochyby slovy Librové (1994: 170): „Zapomínáme, že obdivuhodný

soulad života primitivních kmenů s přírodním okolím byl důsledkem existenčního vynucení, nikoliv dílem záměrné ochrany přírody“.

Realizace zásady minimalizace odpadu opět vyžaduje na jedné straně změnu přístupu

obyvatel a na straně druhé by výrobci měli být nuceni k omezování mnohovrstevného balení výrobků často smíšeného charakteru, které se obtížně recyklují, a motivováni

13 k výrobě opakovaně použitelných a vratných obalů. Všeobecně by měl být kladen důraz na prodlužování životnosti výroku, na jejich opakované používání ke stejnému účelu nebo znovupoužití výrobků či jejich částí k jiným účelům, dříve

než se stanou

odpadem. Tímto jsme se opět dostali ke správnému použití jednotlivých nástrojů, které jsou rozebrány níže.

I zde narážíme na zúžený pohled na problém opakovaně použitelných výrobků, na který

upozorňuje Librová (2003: 100). Jde o pořizování nového trička na rozdíl od koupení

třeba v second-handu. „Například v Německu jsou odložené věci asi z poloviny

odesílány do second-handů, převážně do východní Evropy a do Afriky. Tam ovšem takový dovoz vyvolává útlum textilní výroby.“

Již v úvodu jsem se zmínila o nahlížení na odpadové hospodářství z pohledu trvalé udržitelnosti. S tím souvisí otázka: Jak sledovat udržitelnou spotřebu? Touto otázkou se zabývá v kapitole: (Ne)udržitelná spotřeba a výroba Ondřej Velek v publikaci: Jak

neplatit za domovní odpad od Šauera (2003). Jde o ukazatele alternativní, které je třeba prosadit a bude třeba zavést některé nové indikátory „kvality života“ (viz např. návrh 13

indikátorů kvality života (Hazel Henderson 2000) nezávislé na současných „prorůstových indikátorech“ (HDP). Mezi tzv. alternativní ukazatele se řadí ekologickou stopu11, environmentální prostor12 a indukce spotřeby13.

Dalším problémem, kterým jsem se v úvodu zabývala, je v souvislosti s trvalou udržitelností ochrana životního prostředí. Touto problematikou se zabývá aplikace LCA

studie na odpadové hospodářství. Historií metody a postupem při provádění této metody se zabývá Kaiserová (1996). Životní cyklus výrobku – LCA – Life Cycle Assessment je metoda, jejíž počátek lze hledat v počátku 80. let, kde se začala v Evropě věnovat

zvýšená pozornost obalové technice a v ekologicky vyspělých společnostech se kritizovala mezi jiným i zbytečně velká spotřeba obalů, plýtvání surovinami atd. Bylo

vypracováno mnoho studií porovnávajících používané obalové materiály (hliník, umělé

hmoty, sklo, papírové kartony) z hlediska jejich celkových nároků na surovinové

a energetické zdroje. Pojem celkové nároky znamená, že při výpočtu spotřeby surovin a energie byl již uvažován celý výrobní proces daného typu obalu, tj. získání suroviny

Ekologická stopa definované populace je celková plocha ekologicky produktivní země a vodní plochy, využívaná výhradně pro zajištění zdrojů a asimilaci odpadů produkovaných danou populací, při používání běžných technologií. 12 Environmentální prostor je celkový objem energie, obnovitelných i neobnovitelných zdrojů a absorbční kapacity prostředí, který je možno využívat, aniž by tak byl přístup příštích generací k těmto zdrojům významněji omezen. 13 Indukce spotřeby je dána zákonem poptávky, základního principu, že pokud cena klesá, spotřeba obvykle vzroste. 11

14 z přírodního zdroje, výroba potřebného materiálu ze získané suroviny a výroba konečného obalu. Zároveň, vedle nároků na energetické a surovinové zdroje, začala být posuzována i vhodnost zkoumaného typu balení z hlediska lidského zdraví.

Koncem 80. a začátkem 90. let se začíná věnovat stále větší pozornost nejen vlivu

výrobku na lidské zdraví, ale na životní prostředí vůbec. Proto se začal vedle

posuzování spotřeby energie a surovin posuzovat i vliv samotného používání výrobku a jeho poslední životní etapa tj. likvidace. Takto se dospělo k hodnocení životního cyklu výrobku, produktu – analýze životního cyklu.

Postup při provádění LCA lze rozdělit do čtyř fází:


Stanovení cílů a vymezení rozsahu LCA - iniciační fáze

Stanovují se podle důvodu zpracování studie a potřeb zadavatele, pro který se

daná studie provádí. Podstatné je také vymezení hranic zkoumaného systému





a přehledné uvedení hlavních předpokladů, z nichž se bude vycházet. Stanovení vstupů a výstupů - inventarizační analýza životního cyklu

Jde o kvalitativní a kvantitativní soupis všech vstupů a výstupů vážících se ke zkoumanému produktu – výrobu a jeho spojení s životním prostředím. Hodnocení vlivů životního cyklu

V této fázi je nutné si uvědomit, že působení jednotlivých látek na životní prostředí nelze posuzovat jen jednotlivě, ale musí se brát v úvahu jak existence nejrůznějších řetězců příčin a následků, tak i vlivu, kterými látky uvolněné do

životního prostředí působí na sebe navzájem. Konečným výsledkem je tzv.


environmentální profil studovaného systému (ekoprofil). Návrh na zlepšení – realizace

Metoda LCA má neocenitelnou přednost v tom, že přímo v její podstatě je zakotven holistický přístup k řešení problému ochrany životního prostředí.

1.5 Administrativní a ekonomické nástroje odpadového hospodářství

Současné závazně platné nástroje odpadového hospodářství jsou vymezeny právními a dalšími předpisy a akty. Základním právním předpisem je zákon o odpadech14.

Dle zákona č. 185/2001, o odpadech, má každý při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti, odpady, jejichž vzniku nelze zabránit, musí být využity, případně odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí. Zákon upřednostňuje využití odpadů před jejich odstraněním. Materiálové využití odpadů má přednost před jiným využitím. U vybraných druhů výrobků je stanovena povinnost zajistit jejich zpětný odběr. Ve všech fázích nakládání s odpady vzniká povinnost zařazovat odpady podle druhů a kategorií, zajistit přednostní využití

14

15 Za hlavní nástroje odpadového hospodářství se považují: ekonomické nástroje15 (poplatky, daně, daňová zvýhodnění, sankce, dotace a jiné), administrativní nástroje (právní, institucionální a jiné normativní nástroje) a ostatní nástroje (dobrovolné

dohody, informační kampaně, vzdělávání aj.). Vzhledem k tomu, že se v závěrečné kapitole zabývám konkrétním odpadovým hospodářstvím pro CVČ Lužánky, považuji ostatní nástroje za podstatné, a proto jim věnuji samostatnou podkapitolu.

Výhodami a nevýhodami ekonomických a administrativních nástrojů se zabývá Slavík, Vlčková (2004) a podrobnější text studie je na www.cemc.cz v programu Odpady.

Jako zcela klíčová výhoda ekonomických nástrojů je uváděna skutečnost, že ponechávají subjektům trhu prostor pro hledání vlastních řešení problému vzniklého

v souvislosti s produkcí odpadu. Ekonomické nástroje neustále podněcují ke zlepšování

situace, neboť výsledným efektem tohoto chování mohou být úspory nákladů vynaložených v souvislosti s produkcí a nakládáním s odpady. Zpravidla vyžadují nižší náklady na administrativu a minimálně deformují tržní prostředí.

Jednoznačnou nevýhodou ekonomických nástrojů je fakt, že nemohou měnit chování

všech subjektů, neboť tato změna je vázána na možnost alternativního řešení situace16.

Dalším problémem je nastavení prostoru jejich působení a stanovení jejich výše, neboť pokud budou stanoveny příliš vysoké poplatky za odpady, pak se subjekty budou snažit

uniknout z působení těchto poplatků nelegálním způsobem. Další nevýhodou je, že nepodporují vždy zásadu „znečišťovatel platí“.

Dále jsou v textu studie rozebrány jednotlivé ekonomické nástroje s potenciálním

vlivem na zvýšení materiálového využití odpadů a návrhy nových ekonomických nástrojů podporujících materiálové využití odpadů. Neboť není cílem mé diplomové

práce rozebírat jednotlivé ekonomické nástroje, zmíním se o nich jen okrajově. V textu studie jsou doporučovány jako vhodné ekonomické nástroje daňová zvýhodnění,

odpadů v souladu se zákonem a ustanovit odpadového hospodáře v případě nakládání s nebezpečným odpadem. O všech odpadech je nutno vést průběžnou evidenci, která je zasílána příslušnému správnímu úřadu. Za původce komunálního odpadu je považována obec. Jednou z obecných povinností původce odpadů je zajištění odděleného sběru. Obec je tedy povinna zabezpečit celý systém nakládání s odpady a určit místa, kam mohou fyzické osoby komunální odpad odkládat. Uložení na skládku je v posloupnosti nakládání s odpady až na úplném konci a lze je použít pouze pro odpady, které již byly upravené. Za ukládání odpadů na skládky je původce povinen platit poplatek. Původci odpadů, kraje a Ministerstvo životního prostředí zpracovávají plány odpadového hospodářství. Jejich účelem je vytváření podmínek pro předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi podle zákona. 15 Ekonomické nástroje jsou založeny na ekonomickém zvýhodnění činností a nebo produktů žádoucích a ekonomickém znevýhodnění činností/produktů nežádoucích. 16 Jen těžko si lze představit situaci, kdy se bude zvyšovat míra recyklace a využívání vybraných složek odpadu, pokud nebude existovat poptávka po recyklovatelných materiálech a cena primárních surovin bude nižší než cena druhotných surovin.

16 zejména zvýhodnění výrobků s obsahem recyklovaného materiálu nebo ekologicky šetrných výrobků, rozšířená odpovědnost výrobce, povinné finanční rezervy, zálohy, poplatek za ukládání odpadů na skládky, pokuty a sankce.

Mezi administrativní nástroje se řadí opatření, jež lze chápat jako přímé předpisy pro

chování různých subjektů (podniků i jednotlivců) ve vztahu k životnímu prostředí. Jsou to různé zákazy, příkazy, limity, normy, standardy, administrativní postupy a omezení, jež jsou součástí především právních norem v odpadovém hospodářství.

Mezi výhody administrativních nástrojů patří to, že jejich působení je spojené s větší

jistotou reakce ze strany subjektů na trhu a je-li jejich účinnost dostatečně kontrolována, pak jsou spojeny s rychlými efekty v plnění cílů odpadového hospodářství. V kritických

situacích, např. při akutním ohrožení lidského zdraví, nelze spoléhat na dobrovolné a ne

zcela předvídatelné reakce na působení ekonomických stimulů. Administrativní nástroje

se údajně mnohdy ve srovnání s jinými nástroji ekologické politiky vyznačují jednodušší aplikovatelností, protože příkazy a zákazy jsou jasně formulovány a jejich dodržení lze bez větších obtíží kontrolovat, dopady zákazů jsou jasné a nevyžadují

ekonomické znalosti a myšlení. Právníkům, kteří zajišťují vypracování zákonů pro oblast péče o životní prostředí, je soubor normativních nástrojů nejbližší

a nejjednodušeji použitelný, stejně tak experti, kteří zajišťují kontrolu jejich dodržování, znají ze své profesní praxe podobné zákazy či příkazy.

Mezi nevýhody patří to, že po dosažení cíle nevytvářejí žádný stimul k dalším

zlepšování situace v odpadovém hospodářství a tlaku normativních nástrojů se

znečišťovatelé snaží vyhnout. Hlavním nedostatkem je však skutečnost, že neberou v úvahu náklady subjektů na snížení produkce odpadu, které mohou být navzájem odlišné.

Relativní

průhlednost

normativních

nástrojů

vytváří

podmínky

pro

jednoznačnou negativní reakci hospodářských subjektů, které zejména hrozbou ztráty pracovních míst vytvářejí tlak na politiky a státní správu. Normativní řešení je oproti

ekonomickému řešení méně „konformní z hlediska tržního hospodářství“, protože

jednoznačný předpis s výrazným tlakem podstatně více omezuje rozhodovací prostor podniků a tím brání mikroekonomicky i makroekonomicky nejvýhodnějšímu řešení. Obecně závazné normativy nemají stejný ekonomický dopad na jednotlivé subjekty, protože neberou ohled na individuální náklady na eliminaci znečištění, jak už bylo

řečeno výše. V případě, že je předepsáno snížení emisí o určitý procentní podíl nebo stejné absolutní množství, jsou silněji zatíženy ty podniky, které se o redukci znečištění

snažily již v minulosti. Dochází tak ke zkreslení konkurenceschopnosti jednotlivých

17 hospodářských subjektů. Administrativní nástroje staví na individuální kontrole

každého znečišťovatele. Při velkém počtu znečišťovatelů a obtížném stanovení přípustného množství emisí nelze soubor administrativních nástrojů plně uplatnit.

Dále jsou v textu studie rozebrány jednotlivé administrativní nástroje s potenciálním

vlivem na zvýšení materiálového využití odpadů a návrhy nových administrativních nástrojů podporujících materiálové využití odpadů. Jelikož není cílem mé diplomové práce rozebírat jednotlivé administrativní nástroje, zmíním se o nich jen okrajově.

V textu studie jsou doporučovány jako vhodné administrativní nástroje např. obecně

závazná vyhláška obce o systému nakládání s komunálním odpadem, zpětný odběr

vybraných výrobků - nástroj posiluje odpovědnost výrobců a dovozců výrobků za odpad vzniklý po jejich upotřebení. Plán odpadového hospodářství se jeví jako účinný nástroj

ovšem za předpokladu, že bude vymahatelný, a že se najdou finanční prostředky na jeho realizaci.

1.6 Ostatní nástroje

Skupina nástrojů označena jako „ostatní“ zahrnuje soubor nástrojů, které ovlivňují

využívání odpadů nepřímo, prostřednictvím dobrovolných aktivit nebo definováním pravidel, která jsou určena převážně rozhodnutím vlády. Informační 17, institucionální

nástroje18 a výzkum a vývoj patří ke skupině obecně definovaných prvků řízení systému odpadového hospodářství. Pro potřeby studie, ze které čerpám informace byly k výše

uvedeným nástrojům doplněny organizační 19 a dobrovolné nástroje20. Výhodou těchto nástrojů je, že dokáží měnit hodnotové postoje lidí, a tak se vyplatí z dlouhodobého hlediska.

Většina organizačních nástrojů je v kompetenci veřejné správy a jsou jimi např.:

zařazení kritérií využívání odpadů do výběrových řízení a veřejných zakázek, včetně např. ekologicky šetrných výrobků, vládní programy, např. Program Ekologicky

šetrných výrobků a výrobků s obsahem recyklovaných materiálů, Národní program Informační nástroje představují oblast získávání, zpracování a předávání informací. Institucionální nástroje se vztahují k institucím, které konají veřejnou správu a k institucím, které poskytují podporu výkonu veřejné správy. 19 Organizační nástroje jsou založeny na změně vztahů a vazeb mezi subjekty a nebo činnostmi, i když jejich aplikace může vyvolat ekonomické dopady, liší se od ekonomických nástrojů právě primárním důrazem na změnu vztahů. 20 Dobrovolné nástroje jsou aktivity subjektů, které nejsou normativně uloženy jako povinnost a jsou motivovány snahou zlepšit postavení na trhu nebo zvýšit flexibilitu regulace ze strany orgánů veřejné správy. 17

18

18 EMAS, Národní program čistší produkce a státní programy. Celá řada organizačních nástrojů, které lze v současnosti využít k podpoře vyššího využívání odpadů, není užívána dostatečně. Jde zejména o cílené vymezení veřejných zakázek směrem

k využívání odpadů a směrem k prokazatelné kvalitě vybrané firmy (držitelé EMAS, EMS, ISO 9 000 apod.). Institucionální

nástroje:

optimalizace

výkonu

veřejné

správy

v

odpadovém

hospodářství, odborná podpora výkonu státní správy, podpora financování projektů v odpadovém hospodářství.

Pro odpadové hospodářství jsou informace základním vstupem pro jakékoli modelování

současného stavu a budoucího vývoje oboru v České republice. Je velmi důležité řídit odpadové hospodářství v jakémkoli územním průmětu na základě věrohodných

a standardizovaným způsobem získaných informací. To je v současnosti velmi problematické, vzhledem ke stavu informačního zabezpečení oboru. Trvají požadavky

na začlenění environmentálního vzdělávání do všech stupňů vzdělávací soustavy České republice a realizovat diferencované

vzdělávání

pracovníků

veřejné

správy.

Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta by měly být komplexním, fungujícím,

státem podporovaným systémem. Ekologická výchova ve školách je velmi důležitá,

protože se zde formují vlastnosti budoucích generací a zároveň mohou děti ovlivňovat chování svých rodičů. Vzdělávání a osvěta v podnikové a veřejné sféře je neméně důležitá.

Častým

jevem

je

snaha

podnikatelských

subjektů

řešit

svoji

konkurenceschopnost zvyšováním produkce na úkor životního prostředí. U většiny

podnikatelských subjektů, zvláště pak malých a středních, chybí znalost prevenčních strategií a tedy i jejich používání. Působení na veřejnost ve smyslu vyššího materiálového využívání odpadů je nedostatečné a není ani vedena žádná profesionální

kampaň k naplnění „recyklačních“ cílů Plánů odpadového hospodářství. Jedinou aktivitou, která je koncipována v požadovaných parametrech, je mediální kampaň EKOKOMu.

Podrobněji se v následujícím textu zmíním o kampani, ale nejdříve se zkoumají postoje

obyvatel, neboť na základě zjištění je třeba volit odlišné komunikační akcenty při propagaci třídění. Problematikou zkoumání postojů se zabývá Remr ve svém příspěvku na Konferenci odpady a obce 15. a 16.6.2005.

Protože významná část populace vnímá problematiku třídění v kontextu ochrany

životního prostředí a v důsledku toho inklinuje k sebestylizaci, mnoho jednotlivců zkrátka považuje třídění za součást moderního životního stylu, a proto zkresluje své odpovědi

19 týkající se třídění domovního odpadu, proto byla vypracována metodika ověřování podílu

domácností, v nichž alespoň jeden člen třídí vyprodukovaný domovní odpad. Nicméně struktura individuálních pohnutek k uvedenému zkreslení je mnohem pestřejší. Z důvodu

této sebestylizace jsou jednotlivé odpovědi vždy validizovány skupinou samostatně zjišťovaných ukazatelů, které dotvářejí obraz o způsobu nakládání s odpadem a na základě této validizace jsou rozlišovány tři skupiny obyvatel.

První skupinu tvoří tzv. „třídící domácnosti", jejichž zástupci o sobě tvrdí, že domovní

odpad separují a přitom validizační testy jejich tvrzení konfirmují. Z aktuálních dat

vyplývá, že v současnosti třídí přibližně dvě třetiny domácností v celé České republice,

přičemž dlouhodobý trend naznačuje postupné zvyšování podílu těchto třídících domácností od roku 1999.

Druhou skupinu představují lidé, kteří tvrdí, že domovní odpad třídí, nicméně provedená validizace jim nedává za pravdu. Z mnohých analýz se ukazuje, že tito lidé nezaujímají

principiálně odmítavé stanovisko k třídění domovního odpadu jako takovému, nicméně

z řady důvodů (nedostupnost separačních kontejnerů, nízká produkce odpadu, nedůslednost při vlastním třídění) tito lidé de facto netřídí. Z této skupiny obyvatel se obyčejně rekrutují „noví třídiči", a to zejména v těch situacích, kdy se podaří eliminovat či

alespoň redukovat některou z bariér faktického netřídění (např. zahuštění sítě separačních kontejnerů v rámci dané obce) nebo kdy je tato skupina vystavena vlivu (tlaku) sociálního

okolí či reklamy podporující separaci domovního odpadu. Mimochodem, právě tato skupina obyvatel je typickým cílem mnoha komunikačních aktivit realizovaných jak na celostátní úrovni, tak také v konkrétních regionech.

Třetí skupina zahrnuje domácnosti, které domovní odpad netřídí a nikterak tuto skutečnost nezastírají. Tato skupina, představující přibližně pětinu až čtvrtinu obecné dospělé populace v České republice, má však velmi daleko k postojové homogenitě pokud jde o otázky

související s problematikou třídění domovního odpadu. Zahrnuje totiž jak jednotlivce, kteří

třídění domovního odpadu ignorují a tato problematika jim je lhostejná, tak také

přesvědčené, radikální ne-třidiče, jejichž postoje jsou oproti „ignorantům“ mnohem více vyostřené.

Tím se dostávám ke kampani „Nebuďte líní, třiďte odpad“, kterou popisuje Šťastná

(2005): „Výtěžnost byla před kampaní (v roce 2003) kolem 27 kg na osobu a rok. Po prvním roce stoupla na 34 kg/os/rok. Samotný růst bez propagace třídění odpadů a změny postoje obyvatel by byl mnohem pomalejší. Dalším hlediskem je zapojení

obyvatel do třídění. To nestoupá tak rychle, ale nárůst je také významný. Už před

20 kampaní třídilo poměrně hodně lidí, zhruba 60%. Během loňského roku toto množství poskočilo o 6%. Takže celková kvalita a výtěžnost se zlepšuje, ale nepovažuji za reálné

se dostat přes 80% populace.“ Doplnila bych k tomu slova Librové (1994: 190): „Člověka změnit mohu, ale jenom jediného – sama sebe. Ostatním mohu pouze napovědět.“

Další možnosti informačních a vzdělávacích nástrojů jsou indoor komunikace21, internet22, akce pro veřejnost, semináře pro učitele23 a krajské komunikační kampaně.

Kvalitu vytříděných odpadů ovlivňuje i přístup občanů. Motivace obyvatel ke třídění odpadu musí být přirozená, podložená dobrou informovaností o důvodech, způsobech

a skutečných nákladech na hospodaření s odpady, podpořená dobrou obsluhou

a údržbou sběrného systému. Tímto se zabýval výzkumný projekt PAYT24

(z anglického „Pay as you Throw“), který v letech 2001-2003 provedli partneři ze šesti zemí (Německa, Dánska, Irska, Španělska, Řecka a České republiky). Zkoumal

problematiku nakládání s tuhým komunálním odpadem v souvislosti se způsobem jeho odstraňování z obytných zón v návaznosti na způsoby úhrady této služby domácnostmi.

Vycházel přitom z předpokladu, že existuje politický konsensus, že je žádoucí usilovat o maximalizaci vytříděných složek domovního odpadu a současně o minimalizaci

produkce směsného (zbytkového) odpadu a o minimalizaci produkce domovního odpadu vůbec. Důraz byl kladen především na ekonomický nástroj v podobě platby

domácností vázané na objem vyprodukovaného netříděného odpadu v kontrastu k platbě

na občana. Zkoumány však byly nejen faktory ekonomické, ale i faktory technické, politické a sociální, proto jsem jej zařadila do této části diplomové práce. Šetřením se

podařilo prokázat, že ochotu domácností třídit vyprodukovaný odpad (na 95% hladině významnosti) ovlivňují následující faktory:


míra informovanosti o způsobu správného třídění domovního odpadu,




používání spalovacího zařízení na tuhá paliva,













technické podmínky v kuchyni,

existence kontejnerů na tříděný odpad v obci, použitelnost kontejnerů na tříděný odpad,

subjektivní hodnocení podmínek pro třídění v místě bydliště,

postery, floorstickery v supermarketech, fitness centrech, multikinech a restauracích www.jaktridit.cz, www.ekokom.cz, www.tonda-obal.cz 23 Nejen semináře, které pořádá EKO-KOM, ale i semináře pořádané Lipkou DEV – fotky v příloze. 24 PAYT: „Plať podle toho, kolik (netříděného domovního) odpadu vyhodíš“, který je podrobně rozebrán v publikacích Šauera (2003).

21

22

21


subjektivní hodnocení legislativy České republiky ve vztahu k podpoře třídění domovního odpadu a zajištění druhotných surovin pro průmysl.

Domácnosti, které svůj odpad třídí, produkují statisticky významně méně směsného odpadu v přepočtu na hlavu (12,3 l za týden) než ty domácnosti, které netřídí (13,5 l za týden).

Mezi ostatní nástroje patří ještě dobrovolné nástroje: dobrovolné environmentální

dohody se subjekty odpadového hospodářství, producenty i subjekty nakládajícími

s odpady, včetně subjektů povinných ke zpětnému odběru a podpora dobrovolných aktivit.

1.7 Evidence odpadů

Lze říci, že v současné době disponuje Česká republika čtyřmi zdroji informací

o hospodaření s odpady: ISOH, Český statistický úřad, informační soubory Ministerstva

financí České republiky, ostatní informační soubory (EKO-KOM, Ecobat apod.). Podrobnosti k evidenci odpadů můžeme najít na jednotlivých webových stránkách výše

uvedených informačních zdrojů, na www.EnviWeb.cz a www.vuv.cz. Podrobnostmi o evidenci odpadů se zabývá i Šauer (2003).

Doposud užívaná zkratka ISO je nyní nahrazena zkratkou ISOH25. Důvodem změny je

především fakt, že ISO je mezinárodně užívanou zkratkou pro ISO normy. Původce

odpadu26 a oprávněná osoba27 jsou povinny zasílat každoročně do 15. února

následujícího roku pravdivé a úplné údaje o druzích, množství odpadu a způsobech nakládání s nimi místně příslušnému pověřenému obecnímu úřadu. Pověřený obecní

úřad zpracovává evidenci odpadů a způsobů nakládání s nimi, zařízení k nakládání s odpady, zařízení uvedených v § 14 odst. 2 zákona, shromažďovacích míst

nebezpečných odpadů, sběrových míst odpadů a skladu a zasílají každoročně do 30. dubna následujícího roku Ministerstvu životního prostředí prostřednictvím zařízení pro přenos dat nebo technickém nosiči dat. Ministerstvo životního prostředí deleguje

povinnost vedení evidence na provozovatele, jímž je Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.M.

Informační systém ISOH je celostátní databáze, ve které jsou shromažďována data o produkci a nakládání s odpady. 26 Dle zákona č. 185/2001, o odpadech jsou původci odpadů: „Právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání při jejichž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Pro komunální odpady vznikající na území obce se za původce odpadů považuje obec.“ 27 Dle zákona č. 185/2001, o odpadech je oprávněná osoba: „Každá osoba, která je oprávněna k nakládání s odpady podle zákona o odpadech nebo podle zvláštních právních předpisů.“ 25

22 Data zpracovávaná Českým statistickým úřadem28 pochází z Ročního výkazu o odpadech, jež jsou zasílány vybraným respondentům. Těmito respondenty jsou

ekonomické subjekty (podávají informace o průmyslovém odpadu) a obce zařazené do OKEČ 751 (podávají informace o komunálním odpadu).

Z hlediska informací potřebných pro makroekonomický model obsahují informační soubory Ministerstva financí České republiky informace o příjmech a výdajích veřejného sektoru v členění podle rozpočtové skladby.

1.8 Tvorba Koncepce odpadového hospodářství a její aspekty

Při aplikaci LCA29 studie na odpadové hospodářství mohou být zjištěny jednotlivé

environmentální aspekty. Metoda posuzování životního cyklu výrobku potvrdila, že třídit a znovuvyužívat odpad je oproti jeho spalování či skládkování z hlediska dopadů

na životní prostředí výhodnější. Konkrétními dopady na životní prostředí se budu zabývat v příslušných kapitolách.

Problematikou vytváření pracovních příležitostí pro občany se změnou pracovní

schopnosti se zabývá článek Jaroslava Brabce: Chráněné dílny se prosadily v časopise

Odpadové fórum (2005). Dílny vznikají jako potřeba najít pracovní uplatnění pro absolventy tzv. „specky“, což je škola pro absolventy ze zvláštních škol nebo

nedokončeného devátého ročníku ZŠ. Chce dětem pomoci, protože na trhu práce je čeká

jen čekání na úřadech práce. Chráněné dílny vytvářejí řadu výhod speciálně pro zpracování elektroodpadů. Jako nejdůležitější uvádí, že nezkrachují.. Elektroodpadu je a

bude čím dál více30. Demontáž na rozdíl od montáže, která vyžaduje přesnost, spolehlivost a maximální soustředěnost, tyto vlastnosti nepreferuje. Stačí určité

zaškolení a chuť do práce a není co pokazit. Chráněných dílen je v současné době u nás asi 12 a žádná zatím nezanikla. Myšlenku dávat tuto práci lidem se změnou pracovní schopnosti podporuje od samého začátku MŽP a stejně kladně se k ní hlásí i nově vznikající kolektivní systémy.

Český statistický úřad má za úkol shromažďovat a zpracovávat data ze všech oblastí národního hospodářství. 29 Posuzování životního cyklu je komplexní metoda, která umožňuje posouzení environmentálních aspektů v holistickém pojetí celého produkčního, uživatelského a odpadového sytému. 30 Podrobnosti uvádí Jerry Mander ve své knížce s názvem V nepřítomnosti posvátného.

28

23 2. Nakládání s odpady 2.1 Historický vývoj nakládání s odpady

Produkce a zneškodňování odpadů je stará jako lidstvo samo. Podrobněji se tomuto tématu věnuje Altman (1996), Dirner (1997) a Hrušová (2004). Ve starém Řecku a Římě již existovaly přesně stanovené komunální služby, které byly vykonávány

převážně válečnými zajatci. V Římě již existovala forma občanského generálního úklidu. Ve středověku upadlo v zapomenutí téměř vše, čeho bylo dosaženo v době rozkvětu Řecka a Říma, takže řada velkých míst měla základní potíže se zásobováním vodou i se zajištěním elementárních podmínek čistoty.

Teprve v 18. století a především 2. polovina 19. století přináší konkrétní opatření

organizačního i technického charakteru zlepšení hygieny a pořádku v odvozu odpadků a čištění komunikací. Na počátku 20. století je již technologicky a organizačně zvládnut odvoz odpadků z měst a prosadily se i zásady omezování prašnosti při sběru a svozu.

V Praze se však ještě v roce 1920 používalo 170 v podstatě otevřených vozů k vyvážení

odpadků na okraj města. Nádobový systém byl zaveden postupně od roku 1923 a používání „KUKA“ vozů od roku 1930.

Hygienicky vyhovující zneškodňování tuhých komunálních odpadů31 se uskutečnilo až

zvládnutím tří základních technologií tedy kompostování, spalování a řízeného skládkování odpadů. První spalovny byly uvedeny do provozu koncem 70. let minulého století ve Velké Británii, řízené skládky se poprvé objevily před 60 lety tamtéž.

Světový standard odpadového hospodářství byl postupně formován aktivitami

celosvětových vládních i nevládních organizací: OSN-UNEP, UNIDO, dále světovou zdravotnickou organizací WHO, Mezinárodní obchodní komorou ICC, Asociací pro odstraňování odpadů a čištění měst ISWA aj.. 2.2 Charakteristika nakládání s odpady

Neboť nakládání s odpadem32 se skládá z několika kroků, zvolila jsem pro lepší

přehlednost této kapitoly schéma Juchelkové (2005: 15)33, které jsem dle potřeb své

Komunální odpad je podle § 4 zákona č. 185/2001 Sb.: „Veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob.“ 32 Nakládání s odpady je podle § 4 zákona č. 185/2001 Sb.: „Jejich shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a odstraňování.“ 33 Tabulka viz přílohy. 31

24 diplomové práce upravila. Směsné odpady34 se přepravují, a pak dále zpracovávají při

spalování s využitím tepla nebo kompostováním nebo odstraňují na skládkách. Separované odpady 35 se přepravují, a pak následují dvě možnosti. Buď se upravují, využívají a odstraňují se nevyužité zbytky, anebo se zpracovávají jako směsné odpady. 2.3 Sběr, svoz a odstraňování směsného odpadu

Po vytřídění využitelných složek zůstane směsný komunální odpad. Sběr36 se nejčastěji

provádí jako odvážecí (nádoby před jednotlivými domy) případně přinášecí (nádoby pro několik domů jsou umístěny na jednom společném místě, např. vnitrobloky činžovních domů). Ke sběru jsou užívány kovové žárové zinkové nádoby (70, 110, 1100 l) nebo

plastové nádoby (60, 120, 240, 360, 1200 l). Řešením pro menší sídliště může být sběr odpadů do velkoobjemového kontejneru.

Svozové automobily jsou většinou vybaveny nástavbami s univerzálním výsypným zařízením. Směsné komunální odpady jsou většinou odváženy přímo k odstranění, tj. na

skládku nebo do spalovny. K přepravě odpadů se využívá také železnice a lodní doprava. Tyto způsoby jsou ale v České republice velmi ojedinělé.

Odstraňování směsného komunálního odpadu probíhá těmito způsoby:


uložením na skládku37, touto formou likvidace se zabývá ve své publikaci Jurnik




spalováním, jehož výhodami a nevýhodami se zabývá Obroučka (1997),




(1994),

kompostováním, kterým se zabývá např. Altman (1996).

Skládky představují uprostřed systému hospodaření s odpady poslední článek v řetězci likvidace odpadů. Jsou to zařízení sloužící ke konečnému uložení odpadů zřizovaná s přihlédnutím na hygienická, geologická, hydrologická, geomechanická a ekologická hlediska, jež mají vést k úplnému zamezení ohrožení okolního prostředí. Z hlediska

stavebního jsou skládky technickými stavbami, na které jsou ve vztahu na dlouholetou funkční jistotu kladené velké nároky. Různými opatřeními se má zajistit, že nenaruší

reliéf okolní krajiny a jsou trvale odolné proti mechanickým, fyzikálním, chemickým Směsný odpad (Šauer, 2003: 7): „Ta část domovního odpadu, která zůstává po oddělení tříděného odpadu a je odkládán do příslušných nádob (popelnice, kontejnery různého typu).“ 35 Tříděný odpad (Šauer, 2003: 7): „Je odkládán občany a firmou (fyzickými osobami) do speciálních sběrných nádob.“ 36 Sběr odpadů je podle § 4 zákona č. 185/2001 Sb.: „Soustřeďování odpadů právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání od jiných subjektů za účelem jejich předání k dalšímu využití nebo odstranění.“ 37 Skládkou odpadů se rozumí podle § 4 zákona č. 185/2001 Sb.: „Technické zařízení určené k odstraňování odpadů jejich trvalým a řízeným uložením na zemi nebo do země.“

34

25 a biologickým vlivům. Oproti tomu existují divoké skládky, v kterých se tajně ukládají odpady v lesích, roklích a jámách.

Základní předností spalování odpadů ve srovnání s ostatními metodami jejich zneškodňování je značná redukce původního objemu odpadů a podstatné snížení

množství kontaminátů, což zjednodušuje podmínky pro konečné uložení zbytků po spalování na skládkách. Pro některé odpadní materiály, zejména zvláštní odpady ze

zdravotnických zařízení, nebo odpady z chemického průmyslu je to v podstatě jediný

způsob jejich možného zneškodnění. Příznivým aspektem této metody je rovněž možnost využití tepla, uvolněného při spalování odpadu, nebo jeho konverze na jinou formu energie pro průmyslové nebo veřejné využití.

Spalování odpadů však má rovněž své nevýhodné stránky, k nimž patří zejména vysoké investiční náklady na výstavbu spalovny a na provoz a údržbu zařízení, potřeba kvalifikovaného personálu pro provoz a údržbu. Mohou nastat problémy s možnostmi využití

vyrobeného

tepla

dochází

k destrukci

odpadních

látek

potenciálně

recyklovatelných a je nezbytností opatřit nákladná zařízení k zábraně emisí do ovzduší a vody.

Je jasné, že skládkování i spalování mají negativní dopady na životní prostředí. Porovnáme-li však oba dva systémy pomocí metody LCA38, pak prakticky ve všech

parametrech (s výjimkou celkové spotřeby energie, emisí skleníkových plynů

a produkce odpadů) ze srovnání vychází hůře spalování. Pokud se ale teplo vyrobené ve spalovně

smysluplně

využije

a

nahradí

jiný

energetický

zdroj

využívající

neobnovitelného paliva, potom je třeba odečíst odvrácené emise do ovzduší. Tak

vychází spalování po odečtení odvrácených emisí do ovzduší ze srovnání se

skládkováním v oblasti emisí do ovzduší výrazně lépe. V oblasti spotřeby upravené vody a emisích do vody jsou dopady spalování vyšší.

Kompostování komunálních odpadů všech, nebo jen tříděných složek ve formě

lokálních nebo průmyslových kompostů je další možnost systému zneškodňování a využívání odpadů. Formy těchto činností jsou různé a závisí například na druhu, množství, způsobu shromažďování odpadů a na dostupné a prověřené technologie

třídění a samotného kompostování. Jeho význam a použití je široké. Pro ilustraci

uvádím několik příkladů: využití odpadních organických látek, doplnění organických látek a biogenních prvků do půdy, oživení půdy potřebnými mikroorganismy a celkové

Rozborem aplikace LCA studie na odpadové hospodářství se zabývá stejnojmenný článek v časopise Odpadové fórum autorů Černík, Tichá a Procházka v číslech 5, 6 a 9 z roku 2004. 38

26 zlepšení fyzikálního stavu půdy se sníží možnosti vzdušné a vodní eroze. Používá se

k doplnění odčerpané organické hmoty v zemědělsky a zahradnicky využívané půdě,

zlepšuje jak lehké písčité, tak těžké jílovité půdy. Dá se použít na městskou zeleň, pro mulčování půdy v ovocnářství a při pěstování vinné révy a na veškerou rekultivaci. 2.4 Tříděný sběr, svoz a systém využitelných složek komunálního odpadu

Pro fungování tříděného sběru využitelných složek komunálního odpadu je nutná

dostatečná vybavenost území, jednak nádobami na shromažďování odpadů a jednak prostředky pro sběr a přepravu odpadu. Důležitou složkou je i systém sběru a svozu

odpadu. Analýzou tohoto problému se ve své publikaci zabývá Vrbová (2003). Pro potřeby své diplomové práce vybírám preferované způsoby sběru jednotlivých komodit a v systému sběru uvádím i pytlový systém, který ale není v Brně zaveden. Preferované způsoby sběru jednotlivých komodit

Pro sběr, svoz papíru a plastu jsou velmi vhodné kontejnery s horním výsypem a vozidlo s lineárním lisem, vysvětlením je vyšší efektivita přepravy. Sklo se sbírá odděleně podle barvy na bílé a barevné do kontejnerů se spodním výsypem. Svoz je

preferován vozidlem s hydraulickou rukou pro vyšší kvalitu a prodejnost suroviny. Pro kov je preferován sběrný dvůr a pro nápojové kartony39 pytle.

Přinášecí systém, kdy občané přináší vytříděné zhodnotitelné látky na sběrná místa

nepříliš vzdálená od domácnosti a odkládají je do oddělených nádob nebo

vícekomorových přepravníků. Nádoby se většinou rozmisťují v místech zvýšeného

výskytu obyvatel (obchody, restaurace, zastávky MHD). Pro zachování efektivnosti systému by donášková vzdálenost neměla přesáhnout 100-200 metrů. Přednosti systému:








celkově nižší pořizovací náklady na zakoupení dostatečného počtu sběrových

kontejnerů,

nižší frekvence svozu vytříděných odpadů,

menší nároky na organizaci tříděného sběru u obyvatel.

Nedostatky systému:


39

při používání kontejnerů se spodním výsypem v případě plastu a papíru je přeprava nestlačeného odpadu neekonomická (auta „vozí vzduch“),

V Brně se nápojové kartony nesbírají. Důvod je uveden ve třetí kapitole.

27











kvantita sebraného odpadu ze systému v přepočtu na jednoho obyvatele obce je

malá, neboť kontejnery jsou využívány často jen omezeným počtem obyvatel, kteří žijí v bezprostřední blízkosti hnízda,

sběrové kontejnery jsou často poškozovány obyvatelstvem,

při svozu a přepravě odpadů může dojít ke znečištění okolí,

ještě bych k tomu dodala, že celková kvalita sebrané suroviny je malá, protože občané často nerespektují požadavky na správné třídění odpadu.

Odvážecí systém, kdy vytříděné zhodnotitelné látky jsou podnikem zajišťující sběr

vyzvednuty přímo u domů z označených nádob, do kterých je obyvatelé uložili. Vzdálenost sběrových nádob od domu by neměla přesáhnout 30 m. Přednosti systému:


malá donášková vzdálenost,




vysoká účinnost tříděného sběru,



















preference obyvatelstvem,

dobrá kvalita sbíraných surovin, je otázkou nakolik je kvalita dobrá, je-li

možnost, že se sběru účastní i běžní kolemjdoucí, kteří neberou ohled na požadavky sběru a užívají kontejner jako odpadkový koš,

při nakládání sebraného odpadu nedochází k výraznému znečišťování okolí, nižší provozní náklady než v případě donáškového systému, menší pravděpodobnost poškození sběrových nádob,

jednodušší manipulace se sběrnými nádobami (lehké, mobilní).

Nedostatky systému:


vyšší pořizovací náklady na zavedení celého systému,




vyšší nároky na organizaci tříděného sběru u obyvatel.




vyšší frekvence svozu tříděného odpadu,

Pytlový způsob, pro který je vhodné použít barevně rozlišené pytle. Optimální je použití

pytlů o objemu 70 l. Pytlový způsob může být provozován jako donáškový nebo odvozový systém. Přednosti sytému:


pořizovací náklady na zavedení tříděného sběru jsou nižší než při nákupu sběrových nádob,

28


provozovatel systému nehradí údržbu sběrových nádob nebo pronájem




odvozový systém pytlového sběru je výhodný a pohodlný zejména pro obyvatele




z veřejných prostranství, rodinných domků,

systém vyžaduje jednoduchou svozovou techniku (postačí nákladní automobil s korbou).

Nedostatky sytému:


provozní náklady na pořizování dostatečného množství plastových pytlů do




v případě donáškového systému vznikají obcím náklady na pronájem, údržbu







jednotlivých domácností jsou příliš vysoké, a provozování skladovací plochy,

pytle na nákladním automobilu je nutné zabezpečit sítí, aby nedošlo při přepravě ke znečištění vozovky,

mobilní způsob svozu pytlů je náročný na organizaci a propagaci a předpokládá dobrou spolupráci s občany,

pytlový sběr u občanů lze provozovat spíše v rodinných domcích, kde jsou dostatečné prostory ke skladování naplněných sběrných pytlů,

jednotlivé sbírané suroviny je nutné před odvozem ke zpracovateli vysypat z pytlů, popř. dotřídit.

Sběrný dvůr, tento způsob je obdobou donáškového sběru. Je to ohraničené,

zabezpečené místo, které má svůj vlastní provozní řád a splňuje požadavky stanovené

zvláštními právními předpisy na ochranu životního prostředí. Musí být provozován a vybaven tak, aby nedocházelo ke znečišťování přístupových cest a jeho okolí

sbíranými odpady. Rovněž musí splňovat technické požadavky dle vyhlášky 383/2001,

o podrobnostech nakládání s odpady, tj. provozovatel je povinen vést evidenci osob, od kterých odebral nebo vykoupil vybrané druhy odpadů. Dle mého názoru jsou klady a zápory tohoto systému následující: Přednost systému:


poučená obsluha má možnost zajistit dodržení požadavků na třídění odpadu.




bývají ve značné vzdálenosti od většiny domácností, doprava často vyžaduje

Nedostatek systému:

užití osobního automobilu.

29 2.5 Sběr nebezpečných odpadů a dalších vybraných odpadů

Pojmem nebezpečný odpad se zabývá Veverka (2005: 11-12): „Jedná se o jednu ze

dvou kategorií odpadů, které zákon zná. Jedná se o kategorii vytvořenou jako prvek preventivního přístupu k nakládání s odpady. V rámci prevence šíření znečištění

životního prostředí a snížení rizik pro zdraví má tato kategorie odpadu zabránit nežádoucímu a nekontrolovatelnému šíření znečištění a nakládání s odpady, které mají nebo mohou mít některou z nebezpečných vlastností stanovených v zákoně.“

Nebezpečné odpady jsou sbírány prostřednictvím sběrných dvorů nebo pomocí pojízdné sběrny nebezpečných odpadů.

Následující problematikou se zabývá Vrbová (2003) v publikaci s názvem: Hospodaření s odpady v obcích. Každý z níže uvedených výrobků má určité specifické vlastnosti, které mohou:


ohrozit bezpečnost a zdraví pracovníků nakládajících s odpady,




ohrozit kvalitu podzemních vod, ovzduší a půdy v případě nesprávného




znehodnotit složení komunálního odpadu z hlediska dalšího možného využití, nakládání s odpadem.

Několik příkladů: Z rozbitých teploměrů nebo zářivek se může uvolnit rtuť – jeden z nejtoxičtějších kovů. Při nesprávné manipulaci s vyřazenými chladicími zařízeními

může dojít k úniku freonů – chlorovaných látek, které významně přispívají k destrukci ozonové vrstvy. Zbytky ředidel, barev a jiných hořlavých látek bývají často příčinou požárů na skládkách.

Tabulka nebezpečných odpadů podle Vrbové (2003): Čisticí prostředky

Pro toalety a tekuté odpady Pro sanitární keramiku Na leštění nábytku

Prací a bělicí prostředky Automobilové prostředky

Chemikálie pro provoz a údržbu bazénů

Motorové oleje Autobaterie

Čistič karburátorů

Brzdové a převodové kapaliny nemrznoucí směsi

30 Zahradnické potřeby

Herbicidy

Insekticidy Fungicidy

Domácí pesticidy

Domácí dílny

Mořidla

Prostředky pro deratizaci

Protokolové tablety a spreje

Repelenty a spraje proti obtížnému hmyzu

Lepidla a tmely Barvy a laky

Ředidla a rozpouštědla Fotochemikálie Elektrická a elektronická zařízení

Odstraňovače barev a laků

Chladničky a mrazáky Zářivky a výbojky

Obrazovky a monitory

Ostatní

Přenosné baterie

Ruťové teploměry

V nakládání s nebezpečnými odpady v současné době dochází ke změnám, neboť podle § 38 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech se povinnost zpětného odběru vztahuje na:

a) Oleje jiné než surové minerální oleje a surové oleje z živičných nerostů, přípravky jinde neuvedené ani nezahrnuté obsahující nejméně 70 % hmotnostních olejů, jsou-li tyto oleje podstatnou složkou těchto přípravků,

b) elektrické akumulátory,

c) galvanické články a baterie, d) výbojky a zářivky, e) pneumatiky,

f) chladničky, mrazící zařízení a jejich kombinace, určené pro použití v domácnostech, použité elektrozařízení pocházející z domácností nebo svým

charakterem a množstvím jemu podobný elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání.

31 2.6 Úprava vytříděných odpadů

Cílem odděleného sběru využitelných složek komunálních odpadů je vytvořit z vytříděného odpadu druhotnou surovinu, která je posléze použitelná při materiálové

recyklaci, tedy dále ve výrobě. Odpad sebraný a svezený je nutno upravit a dotřídit tak, aby byl dále zpracovatelný a obchodovatelný. Papír a plasty jsou nejčastějšími

komoditami, které se na linkách dotřiďují. Suroviny jsou potom lisovány do standardních balíků, aby mohly být expedovány ke zpracovatelům. Dotřídění skla lze

zajistit pouze na speciálních zařízeních, které splní požadavky sklářů. V České

republice jsou taková zařízení pouze dvě (Příbram, Kyjov) a na ně je směřována většina sesbíraných skleněných odpadů.

Pro jednotlivé druhotné suroviny existují oborové normy, které přesně specifikují, za jakých podmínek lze odpad považovat za druhotnou surovinu, určenou k prodeji.

V normách jsou uvedena maximální množství znečišťujících příměsí, fyzikální vlastnosti suroviny (např. vlhkost), způsob dodávek apod.

Kvalitu vytříděných odpadů ovlivňuje přístup občanů a sběrný systém, především technika používaná při svozu. Pro ilustraci uvádím důležitost těchto principů u skla. Na problémy spojené s obchodním hlediskem upozorňuje v časopise Odpady (2005)

Stanislav Cimburek, jednatel společnosti AMT Příbram, která je jedním ze dvou podniků u nás zabývajících se sběrem skla ve velkém a jeho zpracováním.

Kvalita střepů závisí už na prvním kroku, a to v přístupu občanů, kdy se v kontejnerech objevují kromě jiného nežádoucí složky

pro výrobu skla, a to zejména porcelán,

keramika, sklokeramika, kamení. Tyto materiály se nedají roztavit, rozpouštějí se

pomalu a zůstávají ve sklovině ve formě neprotavenin nebo kaménků a negativním způsobem ovlivňují pevnost lahví. Druhým krokem je používání nádob se spodním

výsypem. Sklo by se nemělo svážet auty na svoz nádob s horním výsypem, kterými se

vozí komunální odpad. Střepy by byly jednak velmi rozbité a/nebo velmi znečištěné.

Nejslabším ekonomickým článkem tohoto systému jsou zpracovatelské firmy. Tyto firmy musí separované sklo nakoupit, dopravit k třídícím linkám, zpracovat a dopravit do skláren, takže firmy platí za surovinu už od počátku na rozdíl od Německa, kdy se

recyklační systémy dotují na začátku. Z toho vyplývá, že české sklárny vozí 50-60 %

skleněných střepů z Německa a Rakouska. Čeští zpracovatelé silně dotovanému sklu nemohou konkurovat. Koncerny Owens-Illinois i Vetropack, které působí i v naší

republice, jsou jasně strategicky mezinárodně orientovány, nejen co se týká prodeje, ale

i co se týká nákupu. Převis nabídky míchaných upravených střepů od zahraničních

32 recyklačních firem nad poptávkou má za následek trvalý tlak na snížení prodejní ceny skutečné recykláže na území České republiky.

V této části diplomové práce se budu věnovat environmentálními dopady využití druhotných surovin z komunálního odpadu pomocí aplikace LCA studie na odpadové

hospodářství, nad kterými se zamýšlí Černík, Tichá a Procházka v časopise Odpadové fórum (2004). Shrnují tuto problematiku takto:








environmentální dopady využívání sekundární vlákniny ze sběrového papíru

jsou převážně pozitivní. Platí to ve všech parametrech s výjimkou aromatických uhlovodíků a emisí do vody,

ekologické dopady využití směsných plastů pro výrobu paliva jsou ve srovnání

s jejich materiálovým využitím až na výjimky nižší. Výjimkou jsou jen mírně zvýšené emise nerozpuštěných látek,

výroba skloviny ze střepů má vesměs pozitivní efekt na životní prostředí, a to nejen v obecně známé úspoře energie a primární suroviny.

2.7 Využití (recyklace) odpadů

Recyklace vychází z anglického slova recycling = recirkulace, což znamená vracení

zpět do procesu, znovuvyužití, znovuuvedení do cyklu. Recyklace odpadů je tedy definována jako využívání výrobních, zpracovatelských a spotřebních odpadů látek a

energií (spalováním s využitím tepla) v původní (primární recyklace) nebo pozměněné formě (sekundární recyklace), bez ohledu na místo nebo čas vzniku odpadu a jeho

použití. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech (v § 4) nedefinuje pojem recyklace, pouze rozlišuje využití odpadů materiálové40 a energetické41. S pojmem recyklace se setkáváme také v zákoně o obalech.

Primární recyklace je proces, při němž se z odpadu získává materiál či výrobek z tohoto

materiálu, který má stejné nebo podobné vlastnosti jako materiál či výrobek původní. Je

to například využití odpadního papíru pro výrobu papíru, střepů skla pro přípravu

sklenářského kamene, returního prachu pro výrobu cementu, okují a železného šrotu pro výrobu železa atd. V tomto pojetí lze recyklaci považovat za strategii, která opětovným

Materiálové využití = náhrada prvotních surovin látkami získanými z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny, nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo k jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie 41 Energetické využití = použití odpadů hlavně způsobem obdobným jako paliva za účelem získání jejich energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie

40

33 využíváním odpadů šetří přírodní zdroje a současně omezuje zatěžování prostředí škodlivinami.

Sekundární recyklace je proces, při němž se z odpadu získává materiál či výrobek, jehož vlastnosti jsou značně odlišné od materiálu či výrobku původního. Příkladem je výroba podlahovin z ojetých pneumatik.

Energetické zhodnocení odpadu spalováním, kdy se jedná o využití tepelné energie vznikající při spalování jinak nevyužitelného odpadu.

Efektivnost recyklace odpadů se ukazuje v mnoha oblastech. Efektivními příklady

recyklace odpadů se zabývá článek v Sedmé generaci Koteckého (2004). Jeden

z příkladů efektivnosti je úspora při čerpání neobnovitelných zdrojů a úspora energie u elektroniky a dalšího elektrického zboží, které doslouží a jsou dále využity. Pokud by

skončilo jako odpad, ztrácí se tím velké množství materiálů, mimo jiné mědi, které se

získávají za vzniku velkých ekologických škod. Kov tvoří pouze 9 gramů z každého kilogramu měděné rudy, zbytek je odpadní hlušina. Výroba jedné tuny mědi vyžaduje 68 gigajoulů energie.

V předchozím odstavci jsem zmínila ekologické škody, takže dalším efektivním

příkladem recyklace odpadů je omezení negativních vlivů na životní prostředí a úspory

dopravních nákladů. Jedná se o to, že velká část, zejména veškeré rudy a téměř všechna

ropa, se k nám dováží. Takže způsobují značné ekologické škody, které se odehrávají

tisíce kilometrů od českých hranic. Devastace krajiny převrácené naruby, miliony tun hlušiny, toxické úniky, kontaminace řek i podzemní vody, prach a hluk či ničení vzácných přírodních lokalit zanechávají vážné následky i v České republice.

V neposlední řadě je to vznik pracovních míst v celém procesu, počínaje sběrem.

Tříděný sběr komunálního odpadu vytváří v závislosti na použitém řešení o 10 až 30 %

více pracovních příležitostí než klasický svoz odpadu. Samozřejmě se sníží počet pracovníků v sektorech, které dobývají přírodní suroviny - především v dřevařském průmyslu a těžbě nerostných surovin. Ovšem dostupná data přesvědčivě dokládají, že

tyto ztráty budou bohatě převýšeny vyšší zaměstnaností v recyklaci, opakovaném využití a službách. V českém papírenském průmyslu tvoří recyklovaný materiál

necelých 46 % používaných surovin. Odhaduje se, že na každých tisíc tun sebraného a recyklovaného papíru připadá 12 pracovních příležitostí. Pokud by se míra recyklace

odpadního materiálu zvýšila z dnešních asi 36 % spotřebovaného papíru na 63% jako v Německu, znamenalo by to tedy bezprostřední zkrácení front na úřadech práce o přibližně 3 500 lidí. Část tohoto příznivého efektu by se zřejmě částečně snížila

34 ztrátou pracovních míst v těžbě a zpracování dřeva, avšak celkový výsledek by byl patrně pozitivní.

Výsledky z různých míst se shodují, že kombinace recyklace a kompostování

komunálního odpadu je pro snížení nezaměstnanosti nesrovnatelně přínosnější než

skládky a spalovny. Podle nejčastěji uváděného srovnání vytvoří recyklace

a kompostování milionu tun odpadu kolem 400 – 590 pracovních míst, zatímco jeho spálení asi 100 – 290 pracovních míst a uložení na skládku pouze 40-60.

Problematikou recyklace se zabývá Kropáček (2000), kdy obtížně recyklovatelný není

jen směsný odpad, ale také vytříděný směsný plast. Plastové obaly jsou totiž vyrobeny z více druhů plastů: polyetylen, polystyren, PVC, PET… Tyto plasty mají různé

vlastnosti a složení, je z nich tedy možno vyrobit jen málo hodnotné produkty (patníky, lavičky, květináče…). Říkat tomuto recyklace je velmi nadnesené. Jde spíše

o downcyklaci42. Další obtíže vznikají u obalů kombinovaných z více materiálů.

Klasický příklad jsou nápojové kartony, které jsou složeny z venkovní laminované vrstvy polyetylenu (PE), tiskařské barvy, běleného papíru, další PE laminované vrstvy,

hliníkové folie a dvou dalších vnitřních PE vrstev. Tyto vrstvy je skoro nemožné od

sebe oddělit na jednotlivé složky. Pokud jsou tyto kombinované obaly vytříděny z odpadu, je v současnosti nejlepším způsobem jejich downcyklace: posekání na malé

kousky, lisování a výroba stavebních materiálů nebo nábytku. Deska vyrobená z nápojových kartonů putuje po použití stejně na skládku či do spalovny, protože jejich lepší využití nepřipadá v úvahu. Jde tedy v podstatě pouze o jeden cyklus navíc. Také papír není možné recyklovat neomezeně dlouho. Vlákna celulózy jsou každým cyklem

zkracována a lze je recyklovat pouze pětkrát. Recyklace tedy není všelék, je to výroba

jako každá jiná. I při ní vzniká znečištění vzduchu, vody a spotřebuje se energie a další materiál, takže třídění a recyklace řeší pouze část problému. Zajistí využití odpadů,

které v domácnostech, kancelářích, veřejných budovách či obchodech vznikají. Neméně

důležité je ovšem vzniku odpadů předcházet43 a obaly před recyklací vícekrát použít

(například používat vratné obaly).

42 43

Downcyklace = proces, při kterém vzniká produkt horší kvality než původní výrobek. Podrobněji rozebráno v první kapitole.

35 2.8 Biodegradabilní odpad

Biodegradabilní odpad jsem zařadila do samostatné kapitoly, neboť v odpadovém hospodářství je v dnešní době nejdiskutovanějším problémem a má svá specifika v oblasti nakládání s ním.

V souladu s vyhláškou MŽP č. 383/2001 Sb. je biologicky rozložitelným odpadem

(BRO) jakýkoli odpad, který je schopen anaerobního nebo aerobního rozkladu (např. potraviny, odpad ze zeleně, papír). Za biologicky rozložitelný komunální odpad

(BRKO) jsou pak považovány všechny druhy biologicky rozložitelného odpadu ve

skupině 20 Katalogu odpadů. Do skupiny BRKO patří zejména odpady z domácností,

městské zeleně a svým způsobem i kaly z komunálních čističek odpadních vod. Tyto odpady tvoří celkem stabilní podíl na celkové produkci odpadů. Tvoří přibližně 10-15% celkové produkce odpadů v krajích.

Nakládání s biodegradabilními komunálními odpady (BRKO) je regulováno především směrnicí EU 99/31/EC, která je implementována do české legislativy. Biodegradabilní

odpady zneškodňované prostým skládkováním největší měrou ovlivňují množství

a kvalitu průsakové vody a mají rozhodující vliv na produkci bioplynu – skleníkového

plynu. Množství biodegradabilních odpadů ukládaných na skládky bude nutné do roku 2010 snížit na 75 % produkce roku 1995.

Problematikou biodegradabilního odpadu se v časopise Odpadové fórum (2005)

zabývají Hejč, Hřebíček a Piliar. BRKO má velmi různorodé složení, původce odpadu není navíc tak jednoznačný (občan, obec), jako je tomu v případě zemědělských odpadů, a způsob shromažďování BRKO také není zcela jednotný.

BRKO se shromažďuje několika způsoby. Základním způsobem je jeho separace u občana, kdy občan buď BRKO sám přímo využívá (domácí kompostování, využití

jako krmivo atd.), nebo ukládá do vlastní odpadní nádoby, kterou sváží obec, nebo se BRKO odevzdává například ve sběrných dvorech. Obec se pak musí postarat jak o svezené, tak i o BRKO vyprodukované v rámci aktivit obce (městská zeleň atd.).

Separace u občana (oddělený sběr) BRKO sama o sobě je z hlediska obce na první pohled bezproblémová. Zdání ovšem klame. Obec musí přesvědčit občany, aby si na svoje náklady pořídili další odpadní nádoby, druhou možností je poskytnout občanům

odpadní nádoby na BRKO na náklady obce. Samostatnou kapitolou je pak osvětová kampaň, kdy obec musí občany přesvědčit, aby BRKO separovali. Výsledné náklady na

tuto separační fázi jsou proti původním očekáváním poměrně vysoké a jsou jednou z největších bariér pro zavádění odděleného sběru BRKO.

36 Další problémy vznikají při svozu separovaného BRKO. Svoz je možno považovat za přibližně stejně drahý jako svoz směsného komunálního odpadu, ale je nutno jej

složitěji naplánovat. Rozdělením domovního odpadu u občanů do nádob na BRKO

a zbytkový odpad dojde k prodloužení intervalu zaplnění odpadních nádob. Tato skutečnost komplikuje optimalizaci logistiky svozu odpadů (vzroste jejich cena). Kromě

toho zde vzniká zejména v letních měsících nutnost zkracovat intervaly svozu z hygienických důvodů. Výsledkem je další nárůst ceny svozu (řádově až na 150% původní ceny).

Separovaný BRKO je možno zpracovávat několika základními způsoby:

Aerobním rozkladem separovaného BRKO vzniká oxid uhličitý a kompost, který je

možno využít v zemědělství nebo při rekultivacích. Jedná se o technologii, která je nejlevnější z hlediska pořizovacích i provozních nákladů.

Anaerobním rozkladem separovaného BRKO vzniká bioplyn, který je možno využít.

Vedlejším produktem je méně kvalitní surovina, vhodná pouze k rekultivacím nebo jiným méně náročným aplikacím. Pořizovací i provozní náklady technologie jsou vyšší než u aerobního zpracování.

Po určité úpravě (sušení) je možno BRKO využívat jako palivo k energetickému

využití.

Odbyt výstupů, tj. kompostů z aerobního zpracování, je v současné době bohužel

značně problematický a obtížně konkurenceschopný. Zemědělci komposty příliš nevyužívají, protože byla zrušena podpora ze strany státu pro aplikaci v zemědělství.

Obtížně uplatnitelný na trhu substrátů je rovněž kompost vyrobený z bioodpadů, kdy

nemůže cenově konkurovat např. rašelině (neobnovitelný zdroj). Důkazem toho je např.

ukončení podnikatelského záměru firmy provozující kyjovskou kompostárnu a převzetí tohoto zařízení městem. V této souvislosti je nutné podotknout, že připravované

směrnice o bioodpadu stanoví povinnost používat kompost jako náhradu rašeliny pro veřejný sektor.

Z výše uvedeného je zřejmé, že komerční využití kompostů je v současné době nereálné. Pro změnu v této oblasti je nutná podpora ze strany státu (ekologická daňová reforma, finanční podpora pro aplikaci kompostů v zemědělství).

Kompost vyrobený z bioodpadů nachází využití především ve dvou oblastech. Jednak jako náhrada hnojiv při údržbě zelených ploch (parků) ve městech a obcích. Dále je

využíván při rekultivacích a sanacích. Potřeba kompostu v těchto aplikacích je omezená.

37 Další využití bioodpadů je jejich anaerobní zpracování ať už v nově postavených zařízeních, v bioplynových stanicích nebo fermentorech pro anaerobní stabilizaci kalů

z čističek odpadních vod. Produktem anaerobního zpracování je bioplyn (teplo, popřípadě elektrická energie), který má větší potenciál uplatnění na trhu než kompost.

Třetí a nejméně problémový je odbyt suroviny pro přímé energetické využití. Jedná se

např. o dřevní štěpku, která je v současné době na trhu dobře uplatnitelná, ba naopak existuje převis poptávky nad nabídkou.

Dále se odbytem a využitím produktů zabývá Vrbová (2003), která konstatuje, že pro trvalý odbyt kompostů vyrobených z odpadů nejsou v České republice zatím vytvořeny potřebné podmínky. Vyrobené komposty a pěstební substráty se uvádějí do oběhu prodejem podle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, ve znění pozdějších předpisů.

Podle tohoto zákona smějí výrobci a dodavatelé uvádět do oběhu pouze komposty, které jsou registrovány.

Uvádí zde zkušenosti s kompostováním bioodpadů


kompostárna Odpady a.s., Nová Paka s návazností na sběr bioodpadů




kompostárna OTR s.r.o., Buchlovice v areálu skládky odpadů,










z domácností,

ekonomicky efektivní kompostárna firmy Ekodendra Chotějovice,

kompostárna bioodpadu a odpadu ze zeleně firmy JENA Velké Přílepy u Prahy,

malé kompostárny odpadů ze zeleně v Bystřici nad Pernštejnem, Žďáru nad Sázavou, ve Ždírci nad Doubravou, v Technických službách Chomutov.

Domácí kompostování organizují např. Technické služby města Bystřice nad

Pernštejnem. V tomto městě je možno vidět i komunitní kompostování bioodpadů, organizované při místní základní škole.

38 3. Rozbor koncepce odpadového hospodářství Jihomoravského kraje 3.1 Charakteristika Jihomoravského kraje

Následující informace jsem čerpala z publikace Šauera (2003). Jihomoravský kraj (dále jen JmK) se rozprostírá v jihovýchodní části České republiky, čímž vytváří přirozenou spojnici mezi Středozemím, Střední a Severní Evropou. S rozlohou 7066 km2 je čtvrtým

největším krajem v zemi. Kraj sousedí s Rakouskem a Slovenskem, v rámci České

republiky pak hraničí na jihozápadě s Českobudějovickým krajem, na západě s krajem Vysočina, na severu s Pardubickým krajem, na severovýchodě s Olomouckým krajem a na východě se Zlínským krajem.

Metropolí kraje je město Brno, které je zároveň i největším moravským a druhým největším městem České republiky. Kraj zahrnuje celkem 647 obcí z toho 47 obcí má

status města. Reformou veřejné správy byla s koncem roku 2002 ukončena činnost

okresních úřadů a nově od 1.1.2003 vznikly správní obvody obcí II. a III. stupně. V současné době je v kraji 34 obcí s pověřeným obecním úřadem a z nich 21 obcí s rozšířenou působností.

JmK se s celkovým počtem 1 121 792 osob (2002) a s hustotou obyvatel 159 osob na

1km2 řadí na třetí příčku v rámci České republiky. Z tohoto počtu osob žije 63% ve

městech. Jen v samotném Brně jich žije asi třetina, což odpovídá asi 373,3 tisíce

obyvatel, což představuje koncentraci velkého množství průmyslových závodů, celé řady institucí, škol a úřadů v brněnské aglomeraci. S tím souvisí produkce komunálních odpadů, které v Brně činí rovněž 1/3 krajské produkce (130 000 t v roce 2002).

JmK je jeden ze tří krajů v České republice, kde je v provozu spalovna komunálních

odpadů. Směsný komunální odpad především z města Brna je energeticky využíván ve

spalovně (95 037 t v roce 2002). Ostatní produkovaný směsný komunální odpad je

odstraňován na skládkách v kraji (186 985 t v roce 2002) a částečně i mimo kraj. Jednou z priorit kraje v odpadovém hospodářství podle Koncepce je omezit skládkování

materiálově a energeticky využitelných odpadů, včetně nalezení způsobu finanční podpory rekultivací a monitoringu skládek. Prioritou Jihomoravského kraje však není budovat další skládky, ale efektivně využít současných skládkových kapacit.

Velký vliv na nakládání s komunálním odpadem má u občanů systém jeho sběru, svozu a využití/odstranění. Důležitou roli v systému hrají sběrné dvory. V JmK se nachází celkem 110 sběrných dvorů, z nichž 48 je provozováno v Brně.

39 3.2 Východiska koncepce odpadového hospodářství JmK

Návrhová část Koncepce odpadového hospodářství Jihomoravského kraje (dále jen

KOH) plně respektuje a vychází z priorit EU a ČR v oblasti ochrany životního prostředí vyjádřené v zákonných normách EU a platné legislativě ČR, koncepčních dokumentech Jihomoravského kraje, a především v: •

6. Akčním programu Evropského společenství pro životní prostředí, kde je

•

Zákonech č. 185/2001 Sb., o odpadech, č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně

jednoznačně upřednostňováno využívání odpadů před jejich odstraňováním.

některých dalších zákonů, v platném znění a jejich prováděcích předpisech včetně norem pro oblast odpadového hospodářství, a dalších právních předpisech souvisejících s oblastí odpadového hospodářství.

•

Státní politice životního prostředí České republiky a v Akčním plánu zdraví

•

Surovinové politice České republiky.

• • •

a životního prostředí České republiky.

Návrhu Plánu odpadového hospodářství České republiky. Programu rozvoje Jihomoravského kraje.

Koncepci Environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty Jihomoravského kraje, na kterém stojí systém environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, ale

také informovanost a motivaci občanů ale i podnikatelské sféry k předcházení vzniku a třídění odpadů, odborné pomoci a poradenství v oblasti odpadového

hospodářství. Pro dobrou informovanost občanů je v Koncepci navrhováno

vytvořit efektivní krajský informační a kontrolní systém odpadového hospodářství podporující vymahatelnost práva v odpadovém hospodářství.

Dále pak vychází z environmentální politiky v oblasti odpadového hospodářství založenou mj. na zásadě: „Podporovat aktivity vedoucí k prevenci a omezení vzniku odpadů“, což dále bohužel nespecifikuje.

3.3 Integrovaný systém nakládání s odpady

Základní prioritou kraje v odpadovém hospodářství (Koncepce): „Je vytvořit efektivní krajský integrovaný systém nakládání s odpady využívající potenciálu kraje včetně

logistiky ekologického systému sběru a svozu odpadů, který bude spolupracovat se sousedními kraji.“

40 Srovnáním integrovaného a duálního systému nakládání s odpady se zabývá článek v časopise Svět balení (2001) s názvem Integrovaný versus duální. V zemích EU 15 se

uplatňuje kromě integrovaného systému, systém duální, a to v Německu a Rakousku. Oba modely vycházejí z iniciativy průmyslu, přitom každá národní legislativa

o odpadech nabídla jinou možnost, jak nakládat s odpadem. K těmto modelům lze ještě

přidat systém zálohování vybraných druhů obalů, který se uplatňuje především ve Skandinávii a nově také v Německu.

Duální systém znamená, že v obci existují dvě sféry odpadového hospodářství, obalový

odpad a ostatní domovní odpad. Jinými slovy, obaly se sbírají odděleně od ostatního odpadu s tím, že obalovým a domovním opadem se zabývají i různé firmy. Z praktického hlediska má občan k dispozici dva systémy popelnic, do jedněch odkládá

obaly a náklady spojené s likvidací tohoto druhu odpadu hradí výrobce. Do druhého odkládá ostatní odpad, náklady v tomto případě obec. Jde tedy o zdvojenou infrastrukturu svozu odpadu s odděleným financováním.

V celém státě je sběr a třídění odpadu fakticky řízen a financován jednou organizací výrobců, to výrazně omezuje hospodářskou soutěž v oblasti nakládání s odpadem, ale

současně umožňuje výrobcům prostřednictvím této organizace přímý vliv na firmy, které sběr odpadu zajišťují. Výrobci tak rozhodují o tom, která firma bude v jakém městě působit, a to bez ohledu na postoj města.

V integrovaném modelu existuje pouze jeden systém popelnic, občan odkládá odpad

podle druhu materiálu a financování je společné, podílí se na něm obce i výrobci na

základě vzájemných smluvních vztahů. Z ekonomického hlediska je zjevné, že společná

infrastruktura pro odpad pocházející z jednoho zdroje (domácností) je výhodnější,

protože efektivněji využívá zdroje. Výběr firmy obvykle provádí obec, která tak rozhoduje o koncepci odpadového hospodaření sama. To podporuje hospodářskou soutěž v této oblasti, ale současně snižuje vliv výrobců na samotnou ekonomiku sběru.

Přesto jsou náklady obvykle nižší, protože pokud města postupují na základě výběrových řízení, mají stejný záměr jako výrobci, tedy zajistit sběr a třídění domovního odpadu za nejnižší možnou cenu.

Z pochopitelných důvodů v žádném státě nepůsobí souběžně duální a integrovaný sytém. Současně jsou ale náklady na odpadové hospodářství výrazně ovlivněny

legislativními podmínkami, geografií i kulturní tradicí. Proto přímé porovnání není

možné. Přesto se běžně odhaduje, že z (Integrovaný, 2003: 56): „makroekonomického hlediska je integrovaný model oproti duálnímu třikrát až čtyřikrát efektivnější.

41 Z pohledu výrobce a tedy i spotřebitele, je integrovaný model obvykle třikrát až sedmkrát levnější“.

Německý model sice přesahoval maximální limity recyklace podle evropské obalové

Směrnice, ale bylo to na úkor vysokých ekonomických nákladů. Tento dosah se

přenášel do sociální a ekologické sféry (německý trh nedokázal absorbovat vytříděné suroviny, proto je za dumpingové ceny vyvážel do třetích zemí, čímž narušoval

ekologickou rovnováhu). Prevence vzniku odpadu a inovace s cílem vyššího využití se nejlépe dosahují, pokud jsou do systému zapojení výrobci, baliči a plniči obalů, spolu

s obchodem a ve spolupráci s obcemi. Proto z hlediska vlivu na spotřebitelské ceny při dosažení cílů se model integrovaného nakládání s komunálním odpadem jeví jako nejvhodnější řešení.

3.4 Sběr a svoz komunálního odpadu v městě Brně

Pro sběr skla jsou určeny zelené nádoby a můžeme sem odhodit: láhve od nápojů,

skleněné nádoby, skleněné střepy – tabulové sklo. Nepatří sem: keramika, porcelán, autosklo, drátěné sklo a zrcadla44.

Do modrých nádob můžeme odhodit: noviny, časopisy, kancelářský papír, reklamní

letáky, knihy, sešity, krabice, lepenku, kartón, papírové obaly (např. sáčky). Nevhazuje se sem: mokrý, mastný nebo jinak znečištěný papír, uhlový a voskovaný papír, použité plenky a hygienické potřeby.45

Plastové láhve se vhazují do drátěných kontejnerů.46

Na směsný odpad jsou určeny plechové nebo plastové nádoby o objemu od 70l do 1.100l. Nejčastěji mají šedou nebo černou barvu.

Za účelem svozu působí v městě Brně tři společnosti. Svoz směsného odpadu v určitých

částech města Brna provádí společnost SAKO Brno, a.s. cca 60% města, A.S.A. spol. s r. o. cca 22% města a van Gansewinkel, a. s. cca 18% města. Následující informace jsou z webových stránek jednotlivých svozových firem.

SAKO Brno, a.s., která je ve 100% vlastnictví města, sváží jak směsný komunální odpad, tak tříděný komunální odpad.

.A.S.A., spol. s r.o. začala provozovat Centrum využití odpadů (CVO) již v roce 2000, kdy celý areál odkoupila od brněnských Sběrných surovin, a.s. Odpadové centrum

Značky obalů ze skla a kontejneru jsou v přílohách. Značky obalů z papíru a kontejneru jsou v přílohách. 46 Značky plastových obalů a kontejneru jsou v přílohách. 44 45

42 společnosti .A.S.A. využívá sběrný systém, který je založen na síti 15 výkupen surovin, 12 sběrných dvorech a přímých odběrech surovin přímo v místě jejich vzniku.

Jednou z činností, kterou CVO zajišťuje, je i systém dotřiďování a následného zpracování druhotných surovin (papír, plasty, sklo, kovy, barevné kovy).

Společnost van Gansewinkel patří k nejstarším evropským firmám zabývajícím se

nakládáním s odpady. Byla založena jako soukromá firma v roce 1964 v Holandsku a dnes je jednou z největších společností, která řeší problematiku odpadů komplexně

nejen v zemích Beneluxu, ale i v dalších zemích Evropy (Česká republika, Polsko, Francie, Portugalsko).

V roce 1995 založila v Brně firma van Gansewinkel svou první pobočku v České republice. Služby firmy zahrnují zejména: nakládání s odpady pro obce, firmy

a podnikatele, sběr, svoz a zneškodňování komunálního a separovaného odpadu z měst a obcí, sběr, svoz, transport, zneškodňování a recyklaci nebezpečných odpadů atd. 3.5 Obaly

Podle Návrhu Koncepce odpadového hospodářství JmK: „Účinnost odděleného sběru

spotřebitelských obalů alespoň 50% je obecně podmínkou pro splnění požadavků zákona č. 477/2001 Sb., o obalech. Povinné osoby podle tohoto zákona musí odebírat

část obalů od spotřebitelů zpět a část ještě recyklovat. První společnost, která získala

autorizaci MŽP, je akciová společnost EKO-KOM, a.s. Ta nastavila podmínky pro spolupráci s obcemi v rámci integrovaného systému odpadového hospodářství obcí tak,

že obce za zajištění vytřídění a využití/recyklace spotřebitelských obalů získávají od

EKO-KOMU, a.s. příspěvek, který by měl střednědobě krýt veškeré náklady na tuto činnost.“

3.5.1 Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, a.s.

Jak už je výše napsáno, EKO-KOM, a.s fyzicky nenakládá s obalovým odpadem

(www.ekokom.cz), ale podílí se zejména na financování nákladů spojených se sběrem,

svozem, tříděním a využitím obalového odpadu. Vychází přitom ze dvou zákonných povinností:


Dovozci, plniči, distributoři a maloobchody, uvádějící na trh či do oběhu obaly nebo balené výrobky, mají dle zákona o obalech povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů.

43


Obce a města mají dle zákona o odpadech povinnost třídit a využívat komunální odpad, jehož součástí jsou také použité obaly.

Na jedné straně společnost EKO-KOM, a.s uzavírá Smlouvy o sdružení plnění s osobami, které uvádějí obaly na trh či do oběhu. Na základě tohoto smluvního vztahu shromažďuje údaje o produkci obalů a přijímá platby, jejichž výše je závislá na výši vykazované produkce obalů.

Na straně druhé společnost EKO-KOM, a.s uzavírá Smlouvy o zajištění zpětného odběru a recyklace odpadu z obalů s obcemi a osobami oprávněnými nakládat

s odpadem. Tyto subjekty mají poté povinnost vést evidenci o množství zpětně odebraného a využitého odpadu z obalů, na základě které společnost EKO-KOM, a.s. přispívá finančními prostředky na systémy sběru, třídění a využití obalového odpadu.

Kromě zajištění zpětného odběru a využití obalů a obalových odpadů systém

EKO-KOM provozuje řadu doprovodných činností: informační, poradenskou, výzkumnou a vzdělávací. 3.5.2 Zelený bod

Značka ZELENÝ BOD47 je ochrannou známkou – k používání jsou oprávněni pouze

klienti společnosti EKO-KOM. Umístění značky na obalu znamená, že za něj byl

uhrazen finanční příspěvek organizací zajišťující sběr, třídění a využití obalů (tzn. výrobce zaplatil za jeho recyklaci). Použití ochranné známky ZELENÝ BOD na

výrobcích distribuovaných v České republice je možné pouze se souhlasem autorizované obalové společnosti EKO-KOM, která je nositelem práv na území České republiky.

3.5.3 Problém monopolu

Touto problematikou se zabývá Knězů ve článku s názvem: Zobali vrabci zobali

a článek s názvem Monopol EKO-KOMu v časopise Svět balení (2003). V České republice zatím existuje jediná autorizovaná obalová společnost, která tak užívá

výsostného postavení. I když ze zákona o obalech není autorizovaná obalová společnost, jako specifická akciová společnost zřízena za účelem podnikání, tj.

soustavné činnosti za účelem dosažení zisku, ale k zajištění plnění povinnosti zpětného

odběru, využití a recyklace, nelze toto postavení opominout. Situace u nás totiž nutí 47

www.ekokom.cz

44 k pozastavení: nejprve existovala společnost, která na základě dobrovolné dohody

s Ministerstvem životního prostředí zajišťovala zpětný odběr obalových odpadů za řadu jiných společností a po přijetí zákona o obalech se právě tato společnost stala jedinou autorizovanou obalovou společností.

O autorizaci už přitom požádala další společnost, avšak Ministerstvo životního prostředí ji nejprve z formálních důvodů vrátilo a po novém podání žádosti zamítlo pro nízký

kapitál žadatele. Tato situace je podivná, protože podmínky pro zřízení nejsou teoreticky nikterak tvrdé:


Uzavřít smlouvy s výrobci/plniči a vybírat poplatky za třídění odpadů vzniklých




Odebírat od spotřebitelů odpady z obalů (rozestavit svoje vlastní popelnice,







z jejich obalů.

kontejnery nebo uzavřít několik tisíc smluv s obcemi resp. sběrovými firmami). Zajistit smluvně třídění.

Zajistit předání k recyklaci.

Existenci dvou a více autorizovaných obalových společností nebrání ani tak finanční

a technické podmínky jako plnění administrativních požadavků, jež jsou na

autorizovanou obalovou společnost kladeny. Výrobci/plniči totiž musí podle zákona rozdělovat jednotlivé typy obalů nejen podle jejich druhu, tedy na papír, sklo, plast a kovy (tak jak je to běžné ve většině zemí Evropské unie), ale navíc se musí například

plast ještě rozdělovat na další jeho typy (PET, PE, PVC, PP, PS a jiné). Pak je také nutné rozlišit obaly na ty, které jsou vyrobeny v České republice, které byly do České

republiky dovezeny a které naopak někdo exportoval. To zdražuje nejen evidenci pro jednotlivé firmy, ale především smysl a existenci samotné autorizované obalové společnosti.

Na přísné podmínky pak paradoxně doplácí veřejná správa, protože obce dostanou od autorizované obalové společnosti méně peněz a musí třídění odpadů dotovat ze svého

rozpočtu, protože příjmy od autorizované společnosti nepokryjí náklady spojené se

sběrem. Obce přitom podle uzavřených smluv s autorizovanou obalovou společností mají povinnost shromažďovat podrobné údaje o obalech, a tato administrativní

povinnost obcím znovu zvyšuje náklady. Za tyto údaje ovšem platí autorizovaná obalová společnost původci odpadů.

Z takové situace nejvíce profitují

výrobci/plniči, kteří jsou krytí smlouvou

s autorizovanou obalovou společností, a přenášejí na ni tak svou odpovědnost. Kdyby

existovalo více autorizovaných obalových společností, zůstávala by odpovědnost

45 výrobců/plničů více na nich, neboť by byli nuceni uzavírat smlouvy s více společnostmi a kontrolovat jejich plnění prostřednictvím kvalitního shromažďování informací

o výrobě, sběru a recyklaci svých obalů. V dnešní situaci se navíc mezi nimi mohou

objevit „černí pasažéři“ – každý rok by autorizovaná obalová společnost měla udělat audit tolika firem, aby zkontrolovala 5% vyrobených obalů, teoreticky se tak každá společnost může dostat na řadu jednou za dvacet let.

Řešením je snížení administrativních podmínek, umožnění vstupu další autorizované

obalové společnosti na trh, z čehož budou profitovat obce, které si budou moci vybírat,

které firmě budou za sběr a třídění obalového účtovat, a určitě získají více prostředků do rozpočtu. Musíme si ale uvědomit existenci reálné možnosti, že dojde k tlaku na zvýšení produkce obalů, aby se obě obalové společnosti „uživily“.

3.6 Úprava, využití a použití tříděného odpadu v městě Brně 3.6.1 Sklo

Separované sklo v Brně sváží od dubna letošního roku subdodavateli Sako, a.s. firma van Gansewinkel. Sklo se pak ještě musí zbavit nežádoucích příměsí – komunálního

odpadu a pak je dopravováno do Kyjova, kde ho přebírá společnost Remat Glass, která dodává sklo Vetropacku.

Sklo patří k materiálům, které jsou velmi dobře recyklovatelné. Podíl skleněných střepů ve sklářském kmenu může dosáhnout u zelené skloviny až plných sto procent, u bílé skloviny v závislosti na kvalitě střepů až osmdesát procent. 3.6.2 Papír

Papír z modrých kontejnerů a sběrných středisek odváží firma SAKO a odváží jej do firmy REMAT v Tuřanech48. Týdenní objemy činí cca 30 tun, z toho množství cca 10%

činí nečistoty nevhodné pro zpracování v papírenském průmyslu, které se vrací zpět na spalovnu k termickému využití.

Ze separovaného sběru se vytřídí lepenka, noviny, časopisy a zbytek se dodává jako smíšený papír. Papírový odpad z kanceláří a různé odstřižky se dodávají v kategorii –

smíšený papír. Takto vytříděný a slisovaný papír se dodává do tuzemských

a slovenských papíren jako výchozí surovina pro výrobu nového papíru. Papírna Tišnov vyrábí z dodaného sběrového papíru – kartonu novou lepenku, papírna Štětí vyrábí

48

Vyjádření firmy REMAT v příloze.

46 novinový papír, slovenské papírny Žilina a Harmanec vyrábí z novin a časopisů

hygienické papírové výrobky. Ze smíšeného papíru se vyrábí převážně hladká lepenka v papírně Prudká a Otrokovice.

Na můj přímý e-mailový dotaz kam svozové firmy vozí jednotlivé komodity mně

bohužel neodpověděly, ale zjistila jsem, že v Brně působí ještě firma na tříděný papír Ravos, do které dle mých informací sváží papír .A.S.A., spol. s r.o.. 3.6.3 Plast

Podle Koncepce je nejhorší situace u obalů z plastů, kde pouze PET má uplatnění na trhu. O směsné plasty ze separovaného sběru není téměř zájem 49. Opatřením v rámci

kraje je vybudovat vhodné zařízení na zpracování PET lahví.

Opatření se podařilo splnit a v Brně Modřicích vznikla firma PETKA CZ, a.s., která je

společným podnikem brněnské firmy Brnometal spol. s r.o.50 a české pobočky

nizozemské firmy van Gansewinkel a.s.51.

U firmy PETKA CZ, a.s. (www.petkacz.cz) je provozována technologie fyzikální recyklace PET. To znamená, že do recyklačního procesu vstupuje PET a bez

chemických změn je výstupem opět PET, ale vyčištěný a vhodný pro opětovné použití. Velmi stručně lze technologii popsat takto: Balíky slisovaných lahví jsou rozdruženy

a dopraveny k třídícímu pásu, na třídícím pásu jsou ručně odděleny zjevně cizorodé

látky (např. papír, plastové fólie atd.) a pak jsou z hmoty odděleny kovy na detektoru kovů, PET láhve jsou pomlety. Pomletý materiál vstupuje do procesu několika

násobného praní a oplachování. Vypraná PET drť je usušena. Z drtě jsou znovu oddělovány případné poslední nepatrné částice kovů. Hotová drť je pytlována do obřích vaků.

Firma PETKA CZ, a.s. používá technologii italské firmy AMUT S.p.A., která se

vyznačuje těmito charakteristikami: velmi kompaktní uspořádání jednotlivých aparátu v celkovou jednotku, minimální zátěž pro životní prostředí, minimální spotřeby energií, vody a pomocných látek, voda je důmyslně recyklována a produkce odpadních vod je

tak malá. Toto malé množství je možno bez dalších úprav zpracovávat v běžné čistírně Polemizace viz níže Firma Brnometal spol. s r.o. podniká v oblasti recyklace kovů a plastů, zvláště pak PET, již od roku 1999, ale před založením PETKA CZ a.s. prováděla pouze výkup, sběr a jednoduché třídění PET lahví. Do nové firmy PETKA CZ a.s. vyčlenila svoje aktivity v oblasti recyklace PET lahví. 51 Společnost van Gansewinkel patří k nejstarším evropským firmám zabývajícím se nakládáním s odpady. Byla založena jako soukromá firma v roce 1964 v Holandsku a dnes je jednou z největších společností, která řeší problematiku odpadů komplexně nejen v zemích Beneluxu, ale i v dalších zemích Evropy (Česká republika, Polsko, Francie, Portugalsko).

49 50

47 odpadních vod. Žádné pomocné látky poškozující ozónovou vrstvu, žádné pomocné

látky testované na zvířatech, pomocné látky tvořící největší objem jsou (budou) od tuzemských výrobců, oddělené cizorodé látky (plastové etikety, špinavá papírová

vlákna atd.) budou dále využity a neskončí na skládce, vysoká jakost produkce (praná PET drť).

Hlavním použitím PET recyklovaného z lahví je výroba vláken, konkrétně vláken

střižových. Jedná se o cca. 80% z celého množství. Tam bude směřovat i podstatná část produkce firmy PETKA CZ a.s. Z celosvětového hlediska je největším výrobcem

střižových vláken z recyklovaných PET lahví Čínská lidová republika. Hlavní použití je

pak pro svrchní i spodní ošacení. Další významnou aplikací je výroba obalových fólií, tvořící cca. 10%. Na místě třetím jsou vázací pásky a monofily s cca. 5%. Nejvíce

různorodý odpad představují zbytky papírových etiket, které obsahují i mnoho běžné špíny (hlína, prach atd.) také velké množství tiskových barev a částice polyolefinů.

Použít je při výrobě papíru tudíž nelze. Budou ale využity pro výrobu topných pelet. Směs polyolefinů se stopami PET bude dále zpracovávána a po oddělení PET

recyklována na granulát polyolefinů. Další možností je využití pro výrobu topných pelet. Voda bude zpracována v čistírně odpadních vod. Anorganická filtrační hmota s oddělenými nečistotami bude využita pro výrobu topných pelet nebo sládkována.

Popis jednotlivých způsobů zpracování plastových odpadů podle Daňkové (2005: 52):


zpracování PET obalů na textilní stříž a kabely na lince umožňující výrobu

z recyklovaných materiálů. Předcházející úprava – drcení, praní, separace

příměsí a sušení. Udávaná kapacita v roce 2002 byla 6 kt/rok. Tento způsob používá např. firma silon, a.s. Planá nad Lužnicí, jejíž kapacita se ale v roce


2004 výrazně zvýšila.

zpracování PET lahví drcením. Jedná se o zpracování PET obalů z tříděného

sběru mletím za sucha na drť. Po zabalení do vaků je většina drtě vyvážena do zahraničí jako druhotná surovina. Odhadovaná kapacita v roce 2002 byla 12

kt/rok. Např. firma RE-PLAST DESIGN, s r.o. Bechyně, jejíž současná kapacita


také vzrůstá.

zpracování plastů na regranulát. Jedná se o zpracování plastových fólií z obchodních řetězců, průmyslových odpadů, výjimečně dotříděný komunální

sběr po odloučení PET, na druhotně rozlišené granuláty. Předpokládaná kapacita

v roce 2002 byla 15 kt/rok. Výraznější regranulace bude možno očekávat po

48 případném zavádění postupů automatizovaného třídění směsných plastů (fyzikálními metodami) z odvozného systému domovního sběru, pravděpodobně


až po roce 2012. Např. firma JELÍNEK – TRADING, s r.o. Zlín.

zpracování směsných plastů na masivní profily. Jedná se o zpracování převážně směsných plastů z tříděného komunálního sběru po oddlělení PET a PVC na

výrobky typu palet, zahradních palisád, zatravňovacích dlaždic apod.


Předpokládaná kapacita 18 kt/rok. Např. MOSEV plast, s r.o. Nová Hradečná52.

chemická recyklace plastů. Z různých postupů chemické recyklace byla v České

republice provozně úspěšně ověřena metoda zplyňování směsných plastů

v tlakové plynárně s energetických využitím syntezního plynu. Postupy

chemické recyklace PET s úplnou hydrolýzou až na monomery a novou polykondenzací monomerů jsou již v zahraničí používány, při čemž jsou vyvinuta zařízení pro zpracování i menších objemů PET (10-50 kt/rok). V České


republice tato technologie není.

energetické využití směsných plastů v cementárnách a vysokých pecích. Tato technologie je v České republice provozně ověřená. Výhodou je bezodpadovost,

plnohodnotná náhrada paliva (PE 43 MJ/kg, černé uhlí 28MJ/kg), možnost zpracování i některých nebezpečných odpadů (obaly od motorových olejů),

kladná cena, velké zpracovatelské kapacity. Je nutná předem mechanická

úprava, oddělení PET a někde i PVC (limitované hodnoty chloru). Lze doporučit jako řešení pro uplatnění velkých objemů směsných plastů nepoužitelných pro


materiálovou recyklaci. Např. OZO Ostrava, s r.o.

Doplnila bych k tomu, že v Jílové u Prahy existuje technologie „bottle to bottle“ (z láhve láhev).

3.6.4 Textil

Firma E+B textil vznikla v roce 1993. Provozuje velkoobchod second hand

v Pohořelicích, síť prodejen Maxi second hand a Second hand. Jako první v České republice zavedla v roce 1999 sběr oděvů a textilního materiálu. Dále dodává čistící

textilie na čištění strojů a zařízení do autodílen, tiskáren a domácností. Bezplatná zelená linka: 800 100 373.

52

Ukázky výrobků jsou uvedeny v příloze.

49 Rozmístění kontejnerů53 v Brně: Brno sever, Řečkovice, Vinohrady, Královo Pole,

Kohoutovice, Bystrc, Líšeň, Bohunice, Nový Lískovec, Brno střed, Žabovřesky, Žebětín, Jundrov, Starý Lískovec, Kníničky, Medlánky, Židenice, Slatina, Obřany, Ivanovice, Černovice a Modřice.

Dále jsou na www stránkách firmy informace o tuzemském sběru:


od roku 1999 provozuje síť kontejnerů ke sběru oděvů a textilního materiálu




vlastní oprávnění k podnikání v oblasti nakládání s komunálním odpadem








(kat.č. 20 01 10, 20 01 11) na území města Brna, a jeho využitelnými složkami ve městě Brně,

tříděním použitého textilu a dalším jeho zpracováním minimalizuje množství zbytkového odpadu,

recykluje využitelné složky komunálního odpadu,

textilní materiál zpracovává na surovinu pro výrobu netkaných textilií a čistících textilií.

a informace pro občany


chcete-li přispět ke zlepšení životního prostředí odkládejte do speciálních




vkládejte do kontejnerů textil zabalený do igelitových tašek či pytlů,





kontejnerů použitý a nepotřebný textil,

do kontejneru patří veškeré oděvy, bytový textil - záclony, závěsy, povlečení,

potahy, ubrusy, deky,

do kontejneru nepatří boty, tašky, koberce, matrace, molitan, znečištěný textil.

3.6.5 Nápojové kartony54

V Brně sběr nezahájen z důvodů, na které upozorňuje Vaněček (In: Gajdošíková, 2005): „K tetrapakům jsme se nepřiklonili proto, že zpracovatelské firmy požadují, aby ty obaly byly vymyté. Zkušenosti z jiných měst nám říkají, že lidé je nevyplachují. Navíc

na založení sítě na tetrapaky nemáme finanční prostředky.“. Problémem se zabývá Vrbová (2003).

Nápojové kartony jsou kombinované obaly, které obsahují nejméně 70% papíru

a zbytek je tvořen plastovou a kovovou fólií. Obaly jsou určeny pro plnění tekutých potravin: čerstvého a trvanlivého mléka, mléčných výrobků, ovocných šťáv, vína apod.

53 54

Obrázek kontejneru v příloze. Obrázek nálepky v příloze.

50 V zahraničí je tento odpad běžně recyklován papírenskými technologiemi a slouží jako

zdroj kvalitní papírenské suroviny. V České republice byl zahájen v roce 1996 společný pilotní projekt firem Tetra Pak a SIG Combibloc na ověření možnosti materiálové recyklace použitých nápojových kartonů. Později se k nim připojil třetí výrobce Elopak. Lisováním za tepla se vyrábějí desky, které se dají využít

ve

stavebnictví například na izolace nebo na výrobu palet. Zpracovatelská linka byla nainstalována ve městě Nová Paka. Vzhledem k technickým problémům byla linka provozována jen omezeně.

V srpnu 2002 se dohodli výrobci nápojových kartonů prostřednictvím společnosti EKO-

KOM, a.s., se zpracovateli sběrového papíru na zahájení celoplošného systému sběru a recyklace použitých nápojových kartonů. Jedná se o dobrovolnou aktivitu výrobců, kteří mají zodpovědný přístup k ochraně životního prostředí a zájem na zajištění recyklace odpadů z těchto obalů.

Sběr zkušebně probíhá ve vybraných oblastech na území České republiky, převážně do

nádob na tříděný sběr plastů nebo papíru, popř. do pytlů, nebo je prováděn sběr do samostatných nádob a sběr ve školách. V současné době sběr probíhá v cca 700 obcích Čech a Moravy.

Smlouva o pilotním projektu na zajištění recyklace byla uzavřena se společností Kappa

Karton Morava v Žimrovicích a Papírnou Bělá pod Bezdězem. Obě papírny odpad využívají ve výrobě. Rozvlákňováním lze získat vysoce kvalitní papírenskou surovinu, která se přidává do nových výrobků a která zvyšuje kvalitu materiálu. Rozvlákňování

a využití při výrobě lepenek či získávání kvalitního primárního vlákna pro papírenskou výrobu jsou podstatou recyklace nápojových kartonů v Evropě.

Další společností zabývající se zpracováním nápojových kartonů je R.P.O. v Hrušovanech u Brna a také firma Kuruc na Slovensku, kde se z použitých nápojových kartonů vyrábějí desky podobné dřevotřískovým, které nacházejí uplatnění zejména ve stavebnictví. 3.6.6 Kovy

Kovové odpady se odnášejí do sběren, nebo na sběrné dvory55. V Koncepci k tomuto účelu je navrhováno dobudovat a optimalizovat dostatečnou a efektivní síť sběrných

55

Obrázek kontejneru v příloze.

51 dvorů. V rámci osvěty je v Koncepci zdůrazněna propagace sběru obalů z kovů, zejména z hliníku.

Jednou z firem, které se v České republice zabývají sběrem a recyklací drobného tenkostěnného hliníkového odpadu, je firma ALUTHERM z Mníšku pod Brdy. 3.7 Nebezpečný odpad

Nebezpečné odpady jsou sbírány prostřednictvím sběrných dvorů, pomocí kolektivních

systémů pro elekroodpady56 nebo pomocí pojízdné sběrny nebezpečných odpadů. Informace o tom, kdy a kam sběrna přijede, jsou uvedeny na www.brno.cz. Mezi nebezpečné druhy odpadů patří: léky, zářivky, výbojky, akumulátory, galvanické články

(baterky), elektroodpad, barvy, lepidla, oleje a nádoby jimi znečištěné atd. Další

možností je v zákoně ukotvená povinnost ukládající výrobcům a dovozcům zajistit zpětný odběr.

3.7.1 Zpětný odběr přenosných baterií

Na tuto komoditu se vztahuje povinnost zpětného odběru podle § 38 zákona č. 185/2001

Sb., o odpadech, kterou má povinná osoba (výrobci a dovozci57). Z hlediska zátěže pro životní prostředí se jedná především o nikl – kadmiové články a alkalické galvanické články s obsahem rtuti.

Sběr přenosných baterií je v České republice zajišťován od konce roku 2002 sdružující organizací výrobců ECOBAT. Sběrná místa přístupná pro spotřebitele jsou zřízena v prodejnách, školách či sběrných dvorech po celé republice. Bohužel se podle příspěvku na Konferenci odpady a obce (15. a 16. 6. 2005): „Nedaří v dostatečné míře zapojit do sběru velké obchodní řetězce. Přestože většina z nich má s organizací

ECOBAT uzavřenou smlouvu, sběrné boxy 58 v hypermarketech objevíte často po značně usilovném pátrání.“

Již od začátku své působnosti zajišťuje organizace ECOBAT ve spolupráci se

specializovanou firmou Eurobattery svoz veškerých vrácených baterií do centrálního Kolektivní systémy jsou vyjmenovány v časopise Odpadové fórum (2006: 8) a jsou jimi: ASEKOL, EKOLAMP, ELEKTROWIN, RETELA. 57 Podle příspěvku na Konferenci Odpady a obce (15. a 16. 6. 2005) se však velmi málo angažují dovozci baterií zabudovaných do větších funkčních celků, přitom vyhláška č. 237/2002 Sb. o podrobnostech ke zpětnému odběru zní jasně, že povinnost zpětného odběru se vztahuje i na dovozce. 58 Box je dvou plášťový, jeho rozměry jsou 390 x 260 x 250 mm a jeho objem je cca 30 litrů. Prázdný box je doručován zásilkovou službou, stejným způsobem je zajištěn i odvoz plného boxu a jeho výměna za prázdný. Obrázek sběrného boxu v příloze. 56

52 skladu v Kladně. Předloni byl zahájen vývoz vytříděných zinkochloridových a alkalických baterií do pyrometalurgického recyklačního zařízení Fernwarme Vídeň. 3.7.2 Elektrotechnický a elektronický odpad

Zákonem č. 7/2005 Sb. o odpadech byly navrženy změny a doplněna nová ustanovení upřesňující nakládání s elektrickými a elektronickými zařízeními. Podle této novely se

smí držitelé elektroodpadu a elektrozařízení pocházejícího z domácností tohoto zbavit

dnem 13.8.2005 pouze jeho předáním zpracovateli nebo na místo zpětného odběru nebo odděleného sběru. Dnem 13.8.2005 při nákupu nového elektrozařízení zaplatí zákazník

odděleně od ceny zboží finanční částku (pokud jsou náklady uváděny výrobcem

oddělené), která slouží k úhradě nákladů na zpětný odběr, zpracování a odstranění elektrozařízení uvedených na trh do 31.8.2005.

Vzhledem k tomu, že sběrná střediska odpadů nejsou místy zpětného odběru nebo

odděleného sběru, ani zařízeními dle § 37l zákona a povinnost zajištění zpětného odběru elektrozařízení pocházejícího z domácností je plně na výrobcích, zpoplatnilo město Brno odložení elektrozařízení na sběrných střediscích odpadů. V Brně je vyhláškou ustanoveno 12 Kč za kg, ale je však účtována pouze na sběrných střediscích, která současně nejsou místy zpětného odběru elektrozařízení 59.

Elektrotechnický a elektronický odpad (elektrošrot) je komodita, která představuje budoucí obrovský problém. V kraji působí několik malých firem, které se zabývají demontáží elektrošrotu. Další firmy působí v okolních krajích. Tyto firmy mnohdy

zaměstnávají lidi se sníženou pracovní schopností (chráněné dílny), rozvoj takových

dílen je samozřejmě v zájmu kraje. Problém je však s využitím demontovaného elektrošrotu, to je problém v rámci celé České republiky. Je běžnou praxí, že demontovaný elektrošrot končí na skládkách. Kovohutě Příbram, a.s. jsou schopny

zpracovat část elektrošrotu (osazené desky) v rámci výroby olova, z něhož dokáží rafinovat slitiny drahých kovů obsažené v elektrošrotu. Tato kapacita je však velmi omezená.

Likvidace elektronického odpadu podle Weissmana (2002: 19-20) je velmi složitá, neboť obsahuje více než 1000 různých, zpravidla nebezpečných komponent. Mezi rizikové látky v elektronickém odpadu patří olovo (obsažené ve velkém množství v monitorech počítačů), kadmium, rtuť, šestimocný chrom, plasty (včetně PVC, při

Seznam sběrných středisek odpadů, kde je prováděn zpětný odběr elektrozařízení: Ukrajinská, Dusíkova, Křídlovická, Plynárenská, Jílová-Vídeňská, Veveří, Vaňkovo náměstí, Páteřní, Mírová, Žebětínská, J. Faimonové, Hapalova, Mikulčická, Sladovnická, Sochorova.

59

53 jehož spalování vznikají dioxiny), barium, berylium, fosfor, bromové nehořlavé vrstvy a různá barviva. Recyklace počítačů není výnosný byznys, protože materiály v nich použité mají jen malou hodnotu. V důsledku nízké hodnoty použitých surovin by měli zákazníci platit recyklovatelům. 3.7.3 Zářivky

Na tuto komoditu se vztahuje povinnost zpětného odběru podle § 38 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.

3.8 Biodegradabilní odpad

V Koncepci je uveden domácí kompostér, ale samostatný sběr zde uveden není. Sběr lze

provádět pomocí kompostovacích sáčků, které lidé často využívají pro transport bioodpadů na domácí kompost, pokud mají kompostoviště více vzdálené od bytu. Při odděleném sběru bioodpadů v bytové zástavbě správné použití kompostovacích sáčků HBABio snižuje hmotnost a tím i cenu za svoz a zpracování bioodpadů. Plast Mater-bi,

ze kterého jsou sáčky vyrobeny, snadno absorbuje vlhkost. Pokud se sáček umístí tak, aby okolo jeho vnější strany mohl proudit vzduch, obsah sáčku přirozeným prouděním vzduchu vysychá. Tím dochází k „odsávání" vlhkosti z bioodpadů a úbytku jeho hmotnosti.

54 4. Návrh koncepce odpadového hospodářství CVČ Lužánky a jeho poboček 4.1 Charakteristika

Návrh vychází z předchozích kapitol této diplomové práce, z disciplíny odpadové hospodářství

a

z

Koncepcí

odpadového

hospodářství

České

republiky

a Jihomoravského kraje. Konkrétními prvky jsou: předcházení a minimalizaci odpadu.

Dále pak preference přednostního využití komunálního odpadu a na tom postavený sběr využitelných složek komunálního odpadu. Důraz je kladen na zpětný odběr

nebezpečných odpadů a na znovuvyužití biodegradabilního odpadu. Důležitým prvkem je osvěta.

4.2 CVČ Lužánky

Centrum volného času Lužánky a jeho pobočky 60 jsou otevřené pro Brňany všech

věkových kategorií od kojenců po seniory, a to v průběhu celého školního roku od rána až do večerních hodin. Dopoledne zde probíhají výukové programy, nejrůznější

olympiády a postupové soutěže pro žáky brněnských škol. V odpoledních a večerních

hodinách zde najdeme zájmové kroužky a kurzy, přednášky, semináře, poradny

a koncerty. O víkendech a prázdninových dnech jsou pořádány výpravy, výlety a soustředění zájmových útvarů, kurzy a dílny, setkání, různé festivaly, přehlídky, soutěže a závody, plesy, koncerty či divadelní představení. Druhy nabízených aktivit:


příležitostné výchovné, vzdělávací, zájmové a tématické akce,




výukové programy,










pravidelná výchovná, vzdělávací a zájmová činnost, vzdělávací programy, táborová činnost.

4.3 Jaký odpad je nejlepší aneb jak předcházet vzniku odpadu?

Na první část otázky je na první pohled odpověď lehká, ale když ji někomu položíme,

často se setkáme s váháním. Přemýšlíme, jestli odpovědět sklo nebo papír. Přitom

nejlepším odpadem je ten, který ani nevznikne. Nápady na předcházení vzniku odpadu

jsem čerpala z příspěvku Jiřiny Popelkové z 2. konference mateřských škol

o ekologické výchově – Mrkvička, konané 11. února 2005 v lesní škole Jezírko, 60

CVČ Lužánky se nachází na Lidické 50. Pobočky: Lesná, Lány, Labyrint, Lávka, Lata.

55 pracoviště Lipky DEV61 a z letáku: Nápady, ne odpady vydané Ekologickým institutem Veronica62.

Konkrétní rady a tipy:

1. Šetřením papírem v kanceláři, použitím papíru z obou stran. 2. Oboustranným tiskem a kopírováním. 3. Používáním recyklovaného papíru.

4. Jednostranně popsaný papír je vhodné schovávat k dalšímu využití – jako pomocný papír při výtvarných a ručních pracích.

5. Některý odpad (například víčka od PET lahví nebo ruličky od toaletního papíru) lze schovávat a použít při výtvarné činnosti.

6. Pořádání burzy dětského oblečení či sportovních potřeb.

7. Při nákupu psacích a výtvarných potřeb nebo hraček je vhodné zaměřit se na kvalitní výrobky s dlouhou životností.

8. Při nákupech můžeme využívat ekonomická balení.

9. Při výběru hraček a výtvarných potřeb bychom měli upřednostňovat přírodní materiály, omezit obsah chemikálií (například nelakované pastelky).

10. Vhodným způsobem zpracování biologického odpadu je jeho kompostování na zahradě.

11. Kvalita místní vody z vodovodu je minimálně stejně dobrá jako vody balené.

12. Používání dobíjecích baterií.

4.4 Nakládání s využitelnými složkami komunálního odpadu V této části se zabývám sběrem a svozem skla, papíru, PET, textilu a hliníku.

Nezabývám se směsnými plasty a nápojovými kartony, neboť v Brně se tyto komodity nesbírají.

4.4.1 Sklo

U této komodity volím přinášecí systém, neboť ho není vyprodukováno tolik, aby bylo

třeba objednat zvlášť kontejner. Doporučuji odkládat na jedno místo a podle potřeby Dům ekologické výchovy je specializované školské zařízení s právní subjektivitou zřízené Školským úřadem Brno. Od svého vzniku v září 1991 se Lipka aktivně podílí na školní i mimoškolní ekologické výchově a vzdělávání zejména v brněnském regionu. V roce 1998 byl Lipce udělen status fakultního školského zařízení Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. 62 Ekologický institut Veronica byl ustanoven v roce 1999 jako profesionální pracoviště ZO ČSOP Veronica. Jejich posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám 61

56 odvážet. Koš na tento odpad by měl být označen bíle nebo zeleně a stačí ve vstupní hale jednotlivých pracovišť.

Co patří do zelených (bílých) nádob?


Láhve od nápojů,




velké skleněné střepy.




skleněné nádoby,

Sklo musí být čisté, bez zátek, víček a šroubovacích uzávěrů.

Do zelených (bílých) nádob nepatří!


Keramika, porcelán,




žárovky, zářivky,










kamenina, zrcadla,

sklo s drátěným výpletem.

4.4.2 Papír

Papír odváží svozové firmy za poplatek a je netříděný. Možnost odvozu firmou Remat. Doporučuji rozmístění modrých košů v jednotlivých učebnách a kancelářích. Co patří do modrých nádob?


Noviny a časopisy,




knihy, sešity,
















kancelářský papír,

neznečištěné papírové sáčky, krabice, lepenka, kartón, čistý obalový papír, papírové ubrousky.

Do modrých nádob nepatří!


Nápojové kartony,




voskovaný papír,













uhlový papír „kopírák“, papír znečištěný potravinami,

obvazy, vložky, použité plenky, kombinované

papírové

obaly

s plasty a kovovými fóliemi.

4.4.3 PET

Na tuto komoditu doporučuji buď zavěšení pytle, nebo koš označený žlutou barvou. Stačí vymezené místo ve vstupní hale. 4.4.4 Textil

Dle potřeby odnášen do kontejneru, využívat při výtvarných činnostech nebo uspořádat burzu. Není potřeba zvláštní koš. 4.4.5 Hliník

Sbírat do malého koše a odvážet firmou BARKO Syrovice 547 233 199. Hliník je potřeba umýt před vhozením do koše. Hliníkový obal patří k těm, kterým bychom se měli raději vyhýbat. Jak uvádí Kropáček (2000: 13): „Jeho výroba je energeticky velmi

náročná a produkuje miliony tun nebezpečného odpadu. Drastické důsledky na krajinu

57 má také těžba bauxitu, ze kterého se hliník vyrábí. Statistiky pak uvádějí, že 13 %

veškerého vyrobeného hliníku je používáno na výrobu hliníkových plechovek. Jejich recyklace v České republice prakticky neprobíhá, proto u nás veškeré plechovky odhozené do odpadkového koše končí zbytečně na skládce.“ 4.5 Nakládání s nebezpečným odpadem

Na galvanické články a baterie použít malý koš. Buď nechat odvážet, nebo sami odnášet. Možnost sepsání smlouvy a objednání kartónového boxu od firmy ECOBAT63.

Zářivky a elektroodpad nechat odvážet firmou nebo odnést do sběrného dvora. Další nebezpečný odpad jako barvy a laky odnášet dle potřeby do sběrného dvora. Nejbližší sběrné dvory jednotlivým pracovištím s provozní dobou: Lužánky, centrum volného času: Lidická 50


Plynárenská

Po 13-17, Út-Pá 8:00-12:00,13:00-17:00, So 8:00-12:00




Okružní

Po 14-18, ÚT-Pá 7:30-12:00, 14:00-18:00, So 8:00-12:30,




Dusíkova

Po 14-18, ÚT-Pá 7:30-12:00, 14:00-18:00, So 8:00-12:30,

Lesná, bezbarierové centrum volného času: Milénova 13 přestávka 11:00-11:30

přestávka 11:00-11:30

Lány, centrum volného času: Lány 3


Ukrajinská

Út-Pá 9:30-12:30, 13-18, So 8:30-12:30, 13:00-17:00




Ukrajinská

Út-Pá 9:30-12:30, 13-18, So 8:30-12:30, 13:00-17:00




Vaňkovo náměstí

1.11.-31.3.: Po 12-16:00, Út-Pá 8:00-16:00, So 8:00-12:00

Labyrint, studio dramatické výchovy: Švermova 19

Lávka, multimediální centrum pro mládež: Kraví hora 1

1.4.-31.10.: Po 13-17:00, Út-Pá 8:00-12:00, 13:00-17:00, So 8:00-12:00

Lata, centrum rodinných aktivit: Plovdivská 8


Sochorova

1.5.-31.10.: Po 15-19:00, Út-Pá 9:00-12:00, 15:00-19:00, So 9:30-12:00, 15:00-19:00, Ne 15:00-19:00

1.11.-30.4.: Po 14-18:00, Út-Pá 9:0-12:00, 14:00-18:00,
63

Korejská

Smlouva v příloze.

So 9:30-12:00, 14:00-18:00, Ne 14:00-18:00

Út-So 9:00-12:00, 14:00-18:00

58 4.6 Biodegradabilní odpad

O park Lužánky se stará Veřejná zeleň města Brna. Na zpracování biodegradabilního

odpadu jsem se ptala Miroslava Hurycha, který mi odpověděl: „Biologický odpad

kompostujeme a přidáváme do zeminy používané v parcích. Dřevní hmotu štěpkujeme a používáme jako mulč do keřových skupin.“

Nákup kompostovacích sáčků na bioodpad a kompostér aspoň na Lidickou. Lze objednat na adrese www.ecoshop.cz. Co patří do kompostovacích sáčků?


Zbytky jídel včetně potravin




zbytky ovoce a zeleniny, slupky,








s prošlou záruční lhůtou,

skořápky od vajíček a ořechů, papírové

potravinami,

obaly

znečištěné

čajové sáčky, kávová sedlina,

rostlinný odpad ze zahrady – listí, větve, plevel, tráva.

Do kompostovacích sáčků nepatří!


Maso, kosti,




silně mastné, slané a kořeněné
















uhynulá zvířata, potraviny,

oleje z potravin,

nadměrné množství papíru, časopisy,

obaly od potravin – sklo, plasty, plechovky.

4.7 Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta

Ve vstupní hale umístit nad koše tabuli, co do jednotlivých košů patří a co ne. Po každé svačině informovat návštěvníky o třídění. Možné aktivity k motivaci ke třídění 64:

1. Výroba košů pomocí kašírování.

2. Ukázky věcí z recyklovaného papíru např. sešity, krabice, toaletní papír.

3. Výroba recyklovaného papíru pomocí novin a sít. 4. Návrh textu na nástěnku

5. Recyklační běh (opětovné zhodnocování odpadu). 6. Koláže.

7. Počítání množství vyrobeného kyslíku zelenými rostlinami. 8. Ekoznačky.

9. Příběhy dětí na jedno ze zadaných témat. 10. Křížovky.

64

Podrobnosti v příloze.

59 11. I příroda recykluje: spadlé listí, včely rozmělňují kusadly kousky kůry – hnízdo, něco neumí využít – vápenité schránky měkkýšů – ukládají se na mořské dno, skořápky od vajec (trvá jí to dlouho).

12. Co patří a co nepatří na skládku, jak dlouho se jednotlivé odpady rozkládají. 4.8 Finanční náročnost

4.8.1 Koše na tříděný komunální odpad

Každé středisko jedna celá sada košů + koš na papír do každé klubovny.





Kašírováné koše

Umělohmotné koše:

 odlišená barevnost čtyř košů www.mevatec.cz: sada za 1340 Kč nebo jeden za 375 Kč, možnost nákupu mobilní varianty za 5490 Kč65,

 krabička s víkem SORTERA za 299 Kč z IKEI - je umyvatelný vodou bez

použití čistících prostředků a má sklápěcí víko pro snadný přístup k obsahu boxů, rozměry: délka 55cm, šířka 39cm, výška 28cm, objem 30l 66,

 obyčejný koš, jeden přibližně za 100 Kč 10l nebo 150 Kč 25l – možná


i barevná odlišnost.

Koš na bioodpad + kompostér:

Držák sáčků/koš – bioMat Combi 299 Kč.

bioMat Combi je speciální držák / koš na kompostovací sáčky pro ukládání biologicky

rozložitelného odpadu produkovaného v domácnosti. Koš může stát samostatně nebo jej

lze zavěsit na speciální konzolky do kuchyňské linky. Odvětrávací systém bioMat Combi byl speciálně navržen pro praktický a zároveň hygienický způsob domácího

sběru bioodpadu. bioMat Combi je perfektním řešením pro biologicky rozložitelné kompostovací sáčky vyrobené z kukuřičného škrobu ve velikostech od 5 do 15 litrů.

Zaručuje, že kompostovací sáček větrá ze všech stran, což je důležité pro zabránění předčasného rozkladu a zápachu. Dále se výrazně snižuje hmotnost odpadu, jak dokazuje studie Insbrucké univerzity. Víková jednotka může být vzhledem ke dnu

otočená o 180 st. tak, aby umožňovala otevírání levou či pravou rukou. Samostatná vzpěra by měla být vždy na vnější straně, aby umožňovala jednodušší vyjmutí plného sáčku. bioMat Combi lze snadno sejmout z podpěrek a podle potřeby přiblížit

k pracovnímu místu. 65 66

Obrázky a dalšími možnostmi v příloze. Obrázek v příloze.

60 Kompostovací sáčky – 15 sáčků 66 Kč.

Kompostovací sáčky se záložkou z kompostovatelného plastu Mater-Bi jsou určeny ke vložení do odpadkového koše na bioodpad (bioMat Combi). Sáčky jsou vyrobeny

z obnovitelných přírodních materiálů (škrobu). Na roli je navinuto 15 sáčků. Sáčky jsou vyrobeny se záložkou a zavinuty do roličky. Návin je perforován a sáčky se z roličky

odtrhávají. Sáčky propouští vlhkost a dochází tak k příznivému vysoušení bioodpadu, ke snížení jeho zápachu a k významnému snížení hmotnosti. Za tímto účelem je vhodné

mít sáček umístěn v odvětrávané nádobě. Po naplnění je sáček se svým obsahem z koše

vyjmut a uložen na kompost, do kompostéru nebo sběrné nádoby na bioodpad. Manipulace je snadná a hygienická, odpadá nepříjemné vymývání košů. Sáček je

zkompostován i s biologickým odpadem. Každý sáček je opatřen návodem co do sáčku patří a jak se sáčkem zacházet.

Držák sáčků/koš + kompostovací sáčky – 90 sáčků 695 Kč67.

Kompostéry AL-KO mají provzdušňování systém a jsou vyrobeny z recyklovatelného materiálu. Tento plast je navíc zcela odolný vůči atmosférickým vlivům. Kompostéry

zaberou minimální prostor. Nádoby nemají dno a přímý styk s půdou tak umožňuje

volný přístup červům, kteří se podílejí na procesu dekompozice a na tvorbě plnohodnotného, na živiny bohatého humusu.

Výhody kompostérů AL-KO jsem čerpala z webových stránek této firmy:


plnohodnotný, na výživné látky bohatý humus vzniká až sedmkrát rychleji než




zabrání zápachu a vábení hmyzu,










v obyčejném kompostu,

lze zužitkovat přes 30% odpadu z domácnosti, odstranění nevzhledné hromady kompostu,

2 vybírací a 1 plnící, 30 otvorů pro přívod vzduchu.

Některé příklady použití kompostu:





v zahrádce, kde je pěstována zelenina, se roztrušuje kompost mezi rostlinné

řádky. To zabezpečí kyprost půdy, chrání před vysycháním a ušetří časté okopávání,

vrstva kompostu chrání před okoráním půdy, má příznivý vliv na přijímání

dešťové vody. Zahradní půda dostane temně hnědé zbarvení, kyprou drobivou strukturu,

67

Obrázky jsou v příloze.

61


vrstva kompostu chrání jemné kořínky rostlin a mikroorganismy při teplotních




vrstva kompostu potlačuje růst plevele, v kypré půdě je plení výrazně snazší

výkyvech, to vytváří dobré podmínky růstu rostlin

Technická data AL-KO 290, AL-KO 390: Rozměry d: 630, š: 630, v:740

Rozměry d: 660, š: 660, v: 1100

Hmotnost 9 Kg

Hmotnost 13 Kg

Obsah 390l

Obsah 290l

1 490 Kč

1 090 Kč

4.8.2 Svoz

odvoz papíru firmou:

Lužánky

Lesná

Slovinská

Lávka

Lata

Firma

Van G.

Sako, a.s.

Sako, a.s.

.A.S.A.

.A.S.A.

Ročně

56 652 Kč 7 132 Kč

1 880 Kč

1 142 Kč

13 792 Kč

Čtvrtletně

4 721 Kč68 1 783 Kč

470 Kč

Možnost odvozu firmou Remat zdarma. Informace o této možnosti mně poskytlo Gymnázium v Řečkovicích, které tuto eventualitu využívá. odvoz PET láhví firmou:





Brnometal, s r.o., Čechyňská 25, 602 00 Brno Petka cz, a.s., U Vlečky 592, 664 42 Modřice

odvoz hliníku firmou: BARKO (Syrovice) 8-15 Kč kilo. Odvoz nebezpečného odpadu:





Elektroodpad: Recom

přenosné baterie: ECOBAT = zdarma

Ekologické zpracování světelných zdrojů firmou RAVOS. Na webových stránkách tyto informace: Ceny (bez DPH)

68

měsíčně

62 Zářivka

5,90 Kč

Výbojka (sodík, rtuť)

8,50 Kč

Kompaktní zářivka

9,00 Kč

Halogenidová výbojka Germicidní zářivka

15,00 Kč

15,00 Kč

Trubice ze solárního zařízení 15,00 Kč Služby spojené s likvidací

mechanicky narušené (rozbité) zdroje obaly na zářivky, výbojky

zpracování evidence likvid. odpadu

57,00 Kč/kg

zdarma

85,00 Kč

Nadstandardní služba - přeprava vyřazených zdrojů

Úhrada za přepravu vyřazeného zdroje do místa likvidace činí 3,00 Kč/kus (+DPH) bez

omezení přepravní vzdálenosti nebo 5,60 Kč/km (+DPH). V případě jednorázového množství nad 500 kusů je cena přepravy dohodou. 4.8.3 Osvěta

Informační nástěnka nad koši obsahující, co do jednotlivých košů patří a co ne69. Nemusí být napsáno, mohou být nalepeny jednotlivé odpady pro nejmenší.

Možnost podání projektu na město Brno nebo JmK s žádostí na finanční výpomoc.

69

viz výše

63 Závěr Přínos mé práce spatřuji v celkovém pohledu na systém hospodaření s odpady od

teoretické disciplíny odpadové hospodářství, přes Koncepci odpadového hospodářství,

až po praktický Návrh odpadového hospodářství CVČ Lužánky a jeho poboček. Vzhledem k rozsahu diplomové práce a k praktickému Návrhu jsem se zaměřila na komunální odpad, obaly, nebezpečný odpad a biodegradabilní odpad.

Jedním z cílů mé diplomové práce bylo popsat disciplínu nazvanou odpadové hospodářství. Tuto rozsáhlou kapitolu jsem nakonec rozdělila na dvě části. V první části

se mi detailně podařilo rozpracovat princip předcházení a minimalizace odpadu. Tento princip jsem pak konkrétně uplatnila v Návrhu Koncepce pro CVČ Lužánky. Věnovala jsem této problematice velkou část diplomové práce, neboť lze jednoznačně říci, že

obdobně jako celé odpadové hospodářství (v České republice je situace umocněna

paušálním poplatkem za odvoz odpadu, což způsobuje, že lidé nejsou nuceni odkládat méně odpadu), ani politika nakládání s odpady se zatím neumí vypořádat s narůstající produkcí a spotřebou odpadu, daří se to snad jen lokálně. Další možností plnění principu

předcházení a minimalizace odpadu je investice do vědy a výzkumu. Měly by být podporovány nové technologie na výrobu materiálu, které přinesou nová řešení, jež se

budou týkat jak balení výrobků, tak jejich efektivního opětovného využití majícího co

nejmenší dopad na životní prostředí. Před zavedením každého nového obalu, každého nového opatření, by mělo být samozřejmé udělat analýzu jeho environmentálního

dopadu. Jednou z neméně důležitých možností, jak uplatňovat tento princip, je použití ostatních nástrojů. Je nutné si uvědomit, že za všemi účastníky hospodaření s odpady

jsou lidé. Proto k vytouženému cíli vede, tak jako v případě jiných oblastí ochrany životního prostředí, dlouhá cesta přes environmentální vzdělávání, přes informační

kampaně, a také přes ovlivňování chování firem, kterým je nutné neustále připomínat, že jejich vstřícné ekologické chování se v budoucnu stane jejich výhodou na trhu.

V první kapitole diplomové práce jsou popsány základní pojmy, které jsou dále používány. Kapitola druhá, v níž jsou popsány jednotlivé fáze nakládání s odpadem má rešeršní charakter.

Dalším cílem této práce byl nástin situace v nakládání s odpadem v Jihomoravském

kraji s důrazem na recyklaci využitelných složek odpadu a jeho možnost porovnání se situací v ostatních krajích České republiky. Tříděný sběr využitelných složek

domovního odpadu včetně upotřebených obalů je v obcích České republiky sledován od

64 roku 1999 systémem EKO-KOM. Bohužel se v Brně nedaří zajistit třídění směsného plastu a nápojových kartonů. Princip předcházení a minimalizace odpadu je v Koncepci

JmK příliš obecně definován a neobsahuje žádné konkrétní ustanovení, které by jednotlivé obce donutilo snižovat produkci odpadu.

Nejdůležitější částí diplomové práce byl návrh koncepce pro CVČ Lužánky a jeho pracovišť, který vychází z předchozích kapitol této diplomové práce, z disciplíny odpadové hospodářství a z Koncepcí odpadového hospodářství České republiky

a Jihomoravského kraje. Konkrétními prvky jsou: předcházení a minimalizaci odpadu.

Dále pak preference přednostního využití komunálního odpadu a na tom postavený sběr využitelných složek komunálního odpadu. Důraz je kladen na zpětný odběr

nebezpečných odpadů a na znovuvyužití biodegradabilního odpadu. Důležitým prvkem je osvěta. V příloze jsem pak uvedla možné aktivity k motivaci ke třídění. Součástí Návrhu jsou i konkrétní rady a tipy, jak vzniku odpadu předcházet.

Počet slov: 18 090

65 Anotace Diplomová práce „Osudy vytříděných odpadů“ se zabývá odvětvím zvaném odpadové

hospodářství. Metodou použitou v diplomové práci je analýza odborných textů o dané problematice, právních norem, Koncepce odpadového hospodářství Jihomoravského

kraje s důrazem na město Brno a přehled jednotlivých komodit tříděného odpadu, s ohledem na další využití. Na základě této analýzy je zpracován Návrh odpadového hospodářství CVČ Lužánky. Součástí Návrhu jsou i konkrétní rady a tipy, jak vzniku

odpadu předcházet, neboť na základě získaných informací lze konstatovat, že existující

politika na podporu předcházení vzniku odpadů všeobecně a hlavně stanovení cílů předcházení vzniku odpadů nezaznamenaly očekávaný úspěch. Diplomová práce je především zaměřena na komunální odpad, obalový odpad, biodegradabilní odpad a odpad nebezpečný. Abstract The thesis “The fate of the sort waste” is about the branch called Waste management. There is analysis of the professional literature abou this problem, rule of law, the level

of the waste management of the South Moravian region, focused in Brno and the survey of individual commodity of the sort waste according to following exploitation. The

waste management of suggestion the House of children Luzanky is elaborate in this analysis. Part of the suggestion is concrete advices and tips, how to precede formation

of the waste, because under the information I obtained it can be said that existing policies are not successful in promoting waste prevention in general, and in setting

waste prevention targes. The main orientation is on home waste, package waste, biodegrade waste and hazardous waste.

66 Seznam použité literatury ALTMAN, V. Odpadové hospodářství. Praha: Česká zemědělská univerzita, 1996. 89 s. ISBN 80-7078-372-9. AMUNDSEN, A. Omezování vzniku odpadů – čistší produkce. Praha: ENZO, 1995. 161 s. ISBN 80-901732-2-5. .A.S.A., spol. s r.o. [on line]. [cit. 8. ledna 2006]. Dostupné na World Wide Web: www.asa-cz.cz.

BRABEC, Jaroslav. Chráněné dílny se prosadily. Odpadové fórum, 2005, č. 11, s. 28. ISSN 1212-7779.

BEZDĚČKA, P., et. al. Projekt WILD. Břeclav: Moraviapress, 1993. 270 s.

CIMBUREK, Jan. Recyklace skla v ČR. Odpady, 2005, č. 9, s. 14. ISSN 1210-4922.

ČERNÍK, B., TICHÁ, M., PROCHÁZKA, O. Aplikace LCA studie na odpadové hospodářství. Odpadové fórum, 2004, č. 5, s. 30-33. ISSN 1212-7779.

ČERNÍK, B., TICHÁ, M., PROCHÁZKA, O. Aplikace LCA studie na odpadové hospodářství. Odpadové fórum, 2004, č. 6, s. 28-31. ISSN 1212-7779.

DAŇHOVÁ, J. Problematika recyklace plastů v České republice. Diplomová práce, Přírodovědecká fakulta UP, Olomouc: 2005, 152 s.

DENISON, R., A., RUSTON, J.: Recycling and incineration. Washington, D.C.: Island press,1990. 322 s. ISBN 1-55963-055-8.

DIRNER, V., et.al. Ochrana životního prostředí. Ostrava: VŠB, 1997. 333 s. ISBN 80-7078-490-3. GAJDOŠÍKOVÁ, V. Třídění odpadů. MF Dnes, 29. července 2005.

GOLDMAN, B., A., HULME, J., A., CAMERON, J.: Hazardous waste management. Washington, D.C.: Island press,1986. 316 s. ISBN 0933280300

E+B TEXTIL. [on line]. [cit. 15. ledna 2006]. Dostupné na World Wide Web: www.e+btextil.cz.

ECOBAT, s.r.o. [on line]. [cit. 15. ledna 2006]. Dostupné na World Wide Web: www.ecobat.cz.

ECOSHOP. [on line]. [cit. 8. dubna 2006]. Dostupné na World Wide Web: www.ecoshop.cz.

EKO-KOM. [on line]. [cit. 23. února 2006]. Dostupné na World Wide Web: www.ekokom.cz.

Evidované souhrnné nakládání s odpady v ČR v letech 2002 a 2003. Sborník přednášek konference Odpady a obce [on line]. 2005, [cit. 14. února 2006]. Dostupné na World Wide Web: Integrovaný versus duální. Svět balení, 2001, roč. 2, č. 2, s. 34-35. ISSN 1212-7809.

Harmonogram mobilního svozu zastávkovým způsobem. [on line]. 2006, [cit. 11. února 2006]. Dostupné na World Wide Web:

67 HEJČ, M., HŘEBÍČEK, J., PILIAR, F.. Biologicky rozložitelný komunální odpad. Odpadové fórum, 2005, č. 1. ISSN 1212-7779.

HRUŠKOVÁ, Ivana. Problematika nakládání s komunálním odpadem. České právo životního prostředí, 2004, roč. 4, č. 1, s. 3-76. ISSN 1213-5542. IKEA. [on line]. 2006, [cit. 21. března 2006]. Dostupné na World Wide Web:

Informační systém odpadového hospodářství. [on line]. 2006, [cit. 11. února 2006]. Dostupné na World Wide Web:

Integrovaný versus duální. Svět balení, 2001, roč. 2, č. 2, s. 34-35. ISSN 1212-7809. JAREŠOVÁ, Jindřiška. Aplikace LCA studie na odpadové hospodářství. Odpadové fórum, 2004, č. 9. s. 29-32. ISSN 1212-7779.

JUCHELKOVÁ, D. Odpady, vedlejší produkty a nakládání s nimi. Ostrava: VŠB, 2005. 100 s. ISBN 80-248-0753-X.

JURNIK, A. Ekologické skládky. Olomouc: ALDA, 1994. 179 s. ISBN 80-85600-32-3.

KAISEROVÁ, D. Recyklace odpadů v podmínkách ČR. Praha: BIJO TC, 1996. 79 s.

Koncepce odpadového hospodářství ČR. [on line]. 2001, [cit. 28. října 2005]. Dostupné na World Wide Web: www.env.cz.

KOHÁK, E. Zelená svatozář. Praha: Slon, 2000. 204 s. ISBN 80-85850-86-9.

KOTECKÝ, Vojtěch. Přírodní zdroje a odpady. Sedmá generace, 2004, roč. 13, č. 2, s. 14-17. ISSN 1212-0499. KNĚZŮ, Jakub. Zobali vrabci zobali [on line]. 2002, [cit. 5. března 2006]. Dostupné na World Wide Web:

KROPÁČEK, Ivo. Odpadové hospodářství pro 21. století – Zero waste. Sedmá generace, 2002, roč. 6, č. 2, s. 16-17. ISSN 2112-0499.

KROPÁČEK, I. Chcete to zabalit? Olomouc: Hnutí Duha/Přátelé Země, 2000. 19 s.

LIBROVÁ, H. Pestří a zelení: kapitoly o dobrovolné skromnosti. Brno: Veronica a Duha, 1994. 218 s. ISBN 80-85368-18-8.

LIBROVÁ, H. Vlažní a váhaví. Brno: Doplněk, 2003. 320 s. ISBN 80-7239-149-6. MÁCHAL, A., HUSTÁK, J. Malý ekologický a environmentální slovníček. Brno: Rezekvítek, 1996. 48 s.

MANDER, J. V nepřítomnosti posvátného: selhání moderních technologií a zápas indiánských národů o přežití. Brno: Doplněk, 2003. 388 s. ISBN 80-7239-075-9 MEVATEC. [on line]. [cit. 21. března 2006]. Dostupné na World Wide Web: www.mevatec.cz.

MOLDAN, B., et al. Životní prostředí očima přírodovědce. Praha: Academia, 1989. 163 s. ISBN 80-200-0042.

MOLDAN, B. Příroda a civilizace. Praha: SPN, 1997. 147 s. ISBN 80-04-26434-4.

Monopol EKO-Komu?. Svět balení, 2003, č.1, s. 54-56. ISSN 1212-7809.

68 MOSEV plast, s r.o. [on line]. [cit. 8. dubna 2006]. Dostupné na World Wide Web: www.mosev.cz.

Návrh Koncepce odpadového hospodářství Jihomoravského kraje. [on line]. 2004, [cit. 16. října 2005]. Dostupné na World Wide Web: www.kr-jihomoravský.cz.

NEKVASIL, F. Katalog spaloven. Kutná Hora: NSO, 1998.

OBROUČKA, K. Termické zneškodňování odpadů. Ostrava: VŠB – Technická univerzita Ostrava, 1997. ISBN 80-7078-505-5.

PETKA CZ, a.s. [on line]. [cit. 15. ledna 2006]. Dostupné na World Wide Web: www.petkacz.cz.

PONGRÁCZ, Eva. Je trvale udržitelné odpadové hospodářství záležitostí definice? Odpadové fórum, 2004, č.2, s. 27-29. ISSN 1212-7779.

POPELKOVÁ, J. Jak může mateřská škola předcházet vzniku odpadu, 2005.

PIKE, G., et. al. Cvičení a hry pro globální výchovu. Praha: Portál, 2000. 253 s. ISBN 80-7178-369-2. Recyklace odpadu. [on line]. [cit. 28. října 2005]. Dostupné na World Wide Web: www.hnutiduha.cz./odpady/index.html

REMR, Jiří. Postoje obyvatel k problematice třídění domovního odpadu. Sborník přednášek konference Odpady a obce [on line]. 2005, [cit. 14. února 2006]. Dostupné na World Wide Web:

SAKO Brno, a.s. [on line]. [cit. 8. ledna 2006]. Dostupné na World Wide Web: www.sako.cz.

Sběrná střediska odpadů. [on line]. [cit. 1. listopadu]. Dostupné na World Wide Web: www.brno.cz.

Separace skla. [on line]. 2006, [cit. 22. ledna 2006]. Dostupné na World Wide Web:



Seznam nebezpečných odpadů odebíraných v rámci mobilního svozu zastávkovým způsobem. [on line]. 2006, [cit. 11. února 2006]. Dostupné na World Wide Web:

Síla a smysl statistického zjišťování je v propojování dat. [on line]. 2006, [cit. 29. ledna 2006]. Dostupné na World Wide Web:

SLAVÍK, Jan, VLČKOVÁ, Jitka. Ekonomické a administrativní nástroje řízení. [on line]. 2004, [cit. 12. března 2006]. Dostupné na World Wide Web: www.cemc.cz.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 94/62/ES o obalech a obalových odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 75/442/EHS o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

ŠAUER, P. PAYT Výsledky statistických analýz o způsobech plateb za domovní odpad v ČR. Praha, 2003. 120 s. ISBN 80-245-0639-4.

69 ŠAUER, P. Jak neplatit za domovní odpad. Praha, 2003. 132 s. ISBN 80-245-0638-6.

ŠŤASTNÁ, Jarmila. Ovlivňování postojů veřejnosti se nedá dělat na koleně: Kampaň „Nebuďte líní, třiďte odpad“. Odpady, 2005, č. 6, s. 11. ISSN 1210-4922.

van Gansewinkel. [on line]. [cit. 8. ledna 2006]. Dostupné na World Wide Web: www.vangansewinkel.cz.

VELEK, O. (Ne)udržitelná spotřeba a výroba. In Šauer, P. Jak neplatit za domovní odpad. Praha, 2003. s. 161-167. ISBN 80-245-0638-6.

VEVERKA, Zdeněk. Víte,co říká pojem „nebezpečný odpad“? Odpadové fórum, 2005, č. 4, s. 11-12. ISSN 1212-7779. VRBOVÁ, M., et al. Hospodaření s odpady v obcích. Praha: EKO-KOM, 2003. 184 s. ISBN 80-239-0743-3.

WEISSMAN, Robert. Recyklace po americku. Sedmá generace, 2002, roč. 6, č. 8, s. 19-20. ISSN 1212-0499.

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zpětný odběr přenosných baterií v ČR po 2 letech. Sborník přednášek konference Odpady a obce [on line]. 2005, [cit. 14. února 2006]. Dostupné na World Wide Web:

70 Jmenný index ALTMAN, V.

11, 23, 24

VANĚČEK, M.

CIMBUREK, J.

31

VEVERKA, Z.

29

VRBOVÁ, M.

26, 29, 37, 49

BRABEC, J. ČERNÍK, B.

22

25, 32

DAŇKOVÁ, J.

47

HEJČ, M.

35

DIRNER, V.

11, 23

HRUŠKOVÁ, I.

23

HUSTÁK, J.

12

HŘEBÍČEK, J.

35

GAJDOŠÍKOVÁ, V. 49 JUCHELKOVÁ, D. 23 JURNIK, A.

24

KAISEROVÁ, D.

13

KOHÁK, E.

12

KNĚZŮ, J.

43

KOTECKÝ, V.

33

LIBROVÁ, H.

12, 13, 20

KROPÁČEK, I.

12, 34, 56

MÁCHAL, A.

12

MOLDAN, B.

10

MANDER, J.

22

OBROUČKA, K.

24

PONGRÁZ, E

9, 10

PROCHÁZKA, O.

25, 32

SLAVÍK, J.

15

PILIAR, F.

POPELKOVÁ, J. REMR, J.

35

54

18

ŠAUER, P.

10, 13, 20, 21, 38

TICHÁ, M.

25, 32

ŠŤASTNÁ,

19

VELEK, O.

VLČKOVÁ, J.

WEISSMAN, R.

49

13

15

52

71

Přílohy Příloha č. 1: Evidované souhrnné nakládání s odpady v ČR v letech 2002 a 2003.

Příloha č. 2: Semináře o odpadech pro učitele a maminky s dětmi na SEV Rozmarýnku. Příloha č. 3: Schéma nakládání s odpady (Juchelková, 2005: 15).

Příloha č. 4: Značky skla, papíru a plastu + kontejnery, kontejner na kov, nálepka

nápojových kartónů, kontejner na textil a kartónový box na přenosné baterie.

Příloha č. 5: Vyjádření REMATU o nakládání s odpadovým papírem. Příloha č. 6: Ukázky výrobků firmy MOSEV plast, s r.o. Příloha č. 7: Smlouva s ECOBATEM.

Příloha č. 8: Aktivity k motivaci ke třídění. Příloha č. 9: Obrázky košů.

Příloha č. 10: Koše na bioodpad + kompostéry.

Příloha č. 1 Rok

Způsob nakládání Název Recyklacevyužití Energetické využití Spalování

Kód R2 – R11, N1 R1

2002

Množstv % í (t) 32, 582 833 9

Množstv % í (t) 19 475 64, 163 3

Odpady celkem Množstv % í (t) 20 057 62, 996 6

38 773

362 436

401 209

Nebezpečné

2,2

Ostatní

1,2

1,3

2003

Množstv % í (t) 21, 499 285 9

Množstv % í (t) 10 979 61, 499 4

Odpady celkem Množstv % í (t) 20 478 58, 784 8

37 213

507 900

545 113

Nebezpečné

1,6

Ostatní

1,6

D10 D1, D5, D12 Elektroodpad

38 278

2,2

363 391 7 611 683

1,2 25, 1

401 669 7 731 062

1,3 24, 1

81 336

3,6

Skladování

N5, R13, D15

8 031

0,5

22 620

0,1

30 651

0,1

537 264

23, 6

255 361 7 045 311 2 530 922

Jiný způsob

R12, N2, D2, D3,D4, D8, D9, D13, D14

982 838

55, 5

2 432 477

8,0

3 415 315

10, 7

933 126

41, 0

2 208 511

6,8

3 141 634

9,0

1 770 132

100

30 267 770

100

32 037 902

100

2 275 947

100

32 527 504

100

34 803 451

100

Skládkování

Celkem

119 379

6,7

187 723

8,3

0,8 21, 7 7,8

336 697 7 233 034 3 068 186

1,6

1,0 20, 8 8,8

Příloha č. 2

Příloha č. 3

Příloha č. 4

Značky a kontejner na sklo:

Nálepka nápojových kartonů:

Značky a kontejner na papír:

Kontejner na kovy:

Značky a kontejner na plast:

Kontejner na textil:

Kartónový box na přenosné baterie:

Příloha č. 5

Příloha č. 6 dlaždice

lavičky

kuželky

pískoviště

květináč

plot

DOHODA O SPOLUPRÁCI

PŘI ZAJIŠTĚNÍ ZPĚTNÉHO ODBĚRU PŘENOSNÝCH BATERIÍ Název společnosti: IČ: se sídlem: zastoupená: (dále jen „partner“) a

Název společnosti : ECOBAT s.r.o. se sídlem : Praha 6 , Soborská 1302 / 8, PSČ 160 00 IČ : 267 25 967 zastoupená : RNDr Petrem Kratochvílem, jednatelem společnosti (dále jen provozovatel)

uzavírají tuto dohodu s cílem vytvořit a provozovat místa zpětného odběru použitých přenosných baterií podle § 38 zákona č. 106/2005 Sb., o odpadech a podle vyhlášky MŽP ČR č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění pozdějších předpisů, v rámci systému ECOBAT, který vznikl a je provozován v souladu s písemnou dohodou mezi MŽP ČR a Českým sdružením výrobců a dovozců přenosných baterií ze dne 13. 12. 2001 (tzv. dobrovolná dohoda).

I.

Výklad pojmů

Přenosné baterie jsou veškeré suché galvanické články (primární i sekundární) bez ohledu na značku nebo elektrochemický typ do hmotnosti 1.000 g. K přenosným bateriím nelze řadit tzv. mokré galvanické články, tj. obsahující elektrolyt v kapalné fázi (např. startovací olověné autobaterie).

Místo zpětného odběru je takové místo, kde je na základě této smlouvy umožněno žákům, studentům a dalšího školního personálu, odevzdat použité přenosné baterie do typizovaného sběrného boxu. Shromažďovací místo je místo pro dočasné skladování použitých nebo zmetkových přenosných baterií partnera.

II.

Povinnosti provozovatele

1. Provozovatel dodá partnerovi nejpozději do 5 pracovních dnů od podpisu této smlouvy pro místa zpětného odběru místě partnera.

2. Provozovatel dodá partnerovi do 14 dnů od podpisu smlouvy potřebný počet letáků nebo samolepek formátu A5 k označení míst zpětného odběru. 3. Provozovatel zajistí na základě telefonické nebo E-mailové výzvy partnera odvoz nashromážděných použitých přenosných baterií a to nejpozději do 14 kalendářních dnů od data výzvy. 4. Provozovatel se zavazuje, že následné nakládání s přenosnými bateriemi bude prováděno v úplném souladu s platnou legislativou na území ČR a v souladu s Dohodou. 5. Provozovatel je oprávněn plnit svoje povinnosti prostřednictvím pověřené třetí osoby.

6. Provozovatel zajistí vedení evidence zpětně odebraných přenosných baterií a na vyžádání poskytne záznamy z této evidence partnerovi.

III. Povinnosti partnera

1. Partner po převzetí sběrných boxů, samolepky a písemného poučení vytvoří místa zpětného odběru dle seznamu uvedeného v bodě VII nejpozději do 5 kalendářních dnů, a to tak, že - umístí sběrné boxy na viditelném a dobře přístupném místě - označí místo zpětného odběru dodanou samolepkou

2. Partner umožní všem žákům, studentům a dalšímu školnímu personálu, kteří o to projeví zájem, bezúplatné odevzdání použitých přenosných baterií v místech zpětného odběru určených provozoven, po celou řádnou provozní dobu a případně poskytne výše zmíněným potřebné informace v rozsahu poučení dodaného provozovatelem.

DOHODA O SPOLUPRÁCI

PŘI ZAJIŠTĚNÍ ZPĚTNÉHO ODBĚRU PŘENOSNÝCH BATERIÍ 3. Partner bude včas avizovat provozovateli potřebu odvozu použitých baterií před naplněním sběrného boxu. 4. Partner se zavazuje, že bude pečovat o neporušenost označení sběrných míst, sběrných boxů a dbát na nezneužívání sběrného místa, případně sběrných boxů pro odkládání jiných odpadů nebo přenosných baterií, než pro které jsou určeny. 5. Partner se zavazuje, že bude předávat sebrané přenosné baterie po dobu trvání této smlouvy výhradně provozovateli. IV.

Doba trvání dohody

1. Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou.

2. Výpovědní lhůta činí 3 měsíce s tím, že výpovědní lhůta začíná běžet od prvního kalendářního dne měsíce následujícího po termínu doručení písemné výpovědi. V.

Ostatní ujednání

1. Plnění vzájemných povinností provozovatele a posledního prodejce vyplývajících z této smlouvy probíhá bezúplatně.

2. Provozovatel si vyhrazuje právo nepřevzít použité přenosné baterie v jiném než k tomu určeném sběrném boxu, ve výrazně poškozeném nebo neuzavřeném sběrném boxu.

VI.

Komunikace

Zástupce provozovatele Ve věcech smluvních Zástupce provozovatele Ve věcech operativních Zástupce partnera Ve věcech smluvních Zástupce partnera Ve věcech operativních

Jméno

RNDr Petr Kratochvíl Alice Kyselová

Telefon

E – mail

233 332 787

[email protected]

721 651 056

[email protected]

VII. Seznam míst zpětného odběru Název provozovny (místa ZpO)

V

dne :

Ulice, č.p.

Město/Obec

V Praze

za partnera Příloha č. 1- Poučení

dne:

za provozovatele

PSČ

Příloha č. 8 Recyklační běh (opětovné zhodnocování odpadu) Cíl: žáci dokáží rozeznávat recyklovatelné odpady Pomůcky: šest listů papíru, na každém z nich je napsán velkými písmeny jeden

z následujících nápisů: „papír“, „kov“, „sklo“, „plast“, „textil“, „kompost“. Každý žák má k dispozice nastříhaný papír na čtverečky a tužku.

Postup: Rozmístíme listy papíru s nápisy po místnosti. Učitel přečte žákům příběh (viz dále). Nejdříve jim však vysvětlí, že vždy, když si budou myslet, že v příběhu bylo odhozeno něco, co lze recyklovat, musí napsat recyklovatelný odpad na lísteček. Po přečtení příběhu žáci umísťují lístečky ke správnému papíru s nápisem. Následuje společná kontrola.

Dnes ráno jsem se vzbudil a šel jsem do koupelny. Na kartáček jsem vytlačil poslední

zbyteček zubní pasty a tubu hodil do koše. Ze skříňky jsem si vzal nové mýdlo, rozbalil jsem je a obal vyhodil. Ve sprše mi došel šampon, a tak jsem hned zahodil plastovou láhev. Jakmile jsem se umyl a osušil, začal jsem se oblékat. Všiml jsem si, že mé

ponožky mají na patě díru, a tak jsem je hodil do koše a vzal si nové. Sešel jsem dolů, abych si vzal něco ke snídani. Nejprve jsem ale musel nakrmit kočky. Prázdnou

plechovku od krmení pro kočky jsem hodil do odpadkového koše. Z papírové krabice jsem vysypal zbylé kukuřičné lupínky a snědl jsem je s banány. K pití jsem si nalil

pomerančovou šťávu ze skleněné láhve. Chutnala mi tak, že jsem láhev dopil. Podíval

jsem se do poštovní schránky, ale našel jsem tam jen reklamní letáky, které u nás nikdo nečte a nechce. Vynášel jsem odpadky a po cestě jsem na schodech zavadil o sklenici kompotu. Sklenice se roztříštila a kompot se rozlil po zemi. Naštěstí byly po ruce

papírové ubrousky. Chtěl jsem si ještě vzít krajíc chleba. Byl ale tak tvrdý, že se nedal ani ukrojit. Místo toho jsem tedy dojedl sušenky v plastikovém obalu. Z tašky jsem

vytáhl sáček od páteční svačiny se zbytkem housky a ohryzkem jablka. Ještě jsem se zbavil vlněných rukavic, které mi už byly hodně malé, a vydal jsem se do školy.

Počítání množství vyrobeného kyslíku zelenými rostlinami 1 strom (100 letý buk) za 24 hodin vyrobí 36 kg kyslíku.

15

Teď je na zemi 6 miliard lidí – spotřeba 90 mld kg kyslíku.

90

1 dospělý člověk spotřebuje 15 kg kyslíku za 24 hodin. Pevnina : Evropa 10,5 mil km Asie

44,5 mil km

Amerika 45 mil km

140 mil km

Austrálie 10 mil km

z toho pro stromy asi 1/5 – 28 mil km

Afrika

30 mil km

(Antarktida – bez lesů)

1 strom – 20 m x

*6

- 28 000 000 000 000 m

1,400 miliard stromů

0,5 lidské stavby – města, silnice

1 km = 1000 m

1 km = 1000 000 m

1 400 000 000 000 * 36 = 50,4 bilionu kg kyslíku

lidi ……………………….0,9 bilionu kg kyslíku Nepočítali jsme s půdními bakteriemi, které spotřebují polovičku vyrobeného kyslíku , se zvířaty a s rostlinami, které mimo výroby kyslíku, potřebují kyslík k dýchání.

Poznámka: Stromy zajišťují 1/4 kyslíku nutného pro lidi a zvířata. 3/4 zajišťují mořské řasy. Tzn. Že se znečišťováním oceánů a atmosféry (UV záření řasy zabíjí) se budeme stále více dusit!

Příběhy dětí na jedno ze zadaných témat Znečištění ŽP postihuje všechny formy života. Odpadky ohrožují život v přírodě a

všechny živočichy. Mohou způsobit choroby, zranění nebo i smrt. Silonový rybářský

vlasec se může zaplést kolem nohou a zobáků vodních ptáků, jako jsou husy a volavky. Někteří z těchto ptáků musí krátkou vzdálenost běžet, aby se vznesli. Rybářský vlasec tomu zabrání. Také jim ztěžuje plavání. Ptákům s dlouhým zobákem se často vlasec

omotá kolem zobáku, ptáci potom nemohou zobák otevřít a zahynou hlady. Vlasec se jim také může zamotat do křídel a zabránit jim v létání.

Někdy se ryby nebo ptáci navlečou do smyčky z držadla plastové tašky. Zvíře roste dál, ale smyčka zůstává stažena. Výsledkem je pomalá smrt.

Dalším problémem jsou polootevřené konzervy. Zvířata, např. jeleni, si o ně mohou

rozříznout jazyk. Menší zvířata strčí někdy dovnitř konzervy hlavu a už ji nevytáhnou. Čeká je smrt hladem. Myši prolezou do otevřených lahví a uvnitř zůstanou chyceny jako v pasti, protože nejsou schopny zapřít se na hladkém skle, aby se protáhly ven skrze malý otvor. Volně žijící zvířata, včetně ryb, mohou spolknout lesklé uzávěry

lahví, to jim způsobí zranění nebo i smrt. Obaly cigaret, celofánové pytlíky a plastové nádoby, pokud je sežere např. jelen, mohou zvířeti způsobit vnitřní problémy. Střepy

skla z lahví a jiných skleněných předmětů mohou poranit člověka, domácí i volně žijící zvířata. -

-

příběh odpadku

příběh zvířete, které uvízlo v odpadku

Křížovky S

P

L

A

O

B

Ě

R

N

O

V

C

E

S

S

D

E

T

Y

K

L

K

A

K

O

L

O

G

I

O

M

P

O

S

T

E

Z

O

O

P

A

D

Ž

E

L

a) místo, kde se vykupují odpadové suroviny b) věda zabývající se ŽP c) zvíře dávající vlnu

d) jiným slovem umělé hmoty

e) místo, kam dáváme odpad jako např. ohryzek, listí ze stromu apod. f) druh odpadu, který je většinou křehký a průsvitný g) vyřazené nepotřebné předměty a materiály h)

i) kovový odpadový materiál

E

Příloha č. 9 Nádoby s odklápěcím víkem + mobilní varianta:

Nádoby

SLIM JIM:

Mobilní odpadkové koše:

Odpadkový koš Sirius: Cena 60l: 940,- Kč

Hl. rozměry (š x h x v): 510 x 370 x 670 mm

Výklopný koš 70l:

Cena za 1 ks: 2 790,- Kč

Hl. rozměry (šxhxv): 400x400x1020 mm

Krabička s víkem SORTERA:

Výklopný koš 40l:

Cena za 1 ks: 1 890,- Kč

Hl. rozměry (šxhxv): 320x280x700 mm

Příloha č. 10

Držák sáčků/koš:

Kompostéry AL-KO:

Kompostovací sáčky: Držák sáčků/koš + kompostovací sáčky:

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií

Osudy vytříděných odpadů Diplomová práce

Brno 2006

Vedoucí diplomové práce: Ing. Zbyněk Ulčák, Ph.D.

Vypracovala: Kristýna Kalendová

Děkuji svému diplomovému vedoucímu Ing. Zbyňkovi Ulčákovi, Ph.D. za

obětavou pomoc a cenné připomínky v průběhu konzultací, které mi umožnily vypracování této diplomové práce.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu použité literatury, který je v práci uveden.

…………… podpis

Obsah Úvod ............................................................................................................................ 7 1. Odpadové hospodářství............................................................................................. 9 1.1 Charakteristika odpadového hospodářství............................................................ 9

1.2 Příčiny vzniku odpadů....................................................................................... 10 1.3 Prevence vzniku odpadů.................................................................................... 11

1.4 Minimalizace odpadů ........................................................................................ 12

1.5 Administrativní a ekonomické nástroje odpadového hospodářství ..................... 14

1.6 Ostatní nástroje ................................................................................................. 17

1.7 Evidence odpadů............................................................................................... 21 1.8 Tvorba Koncepce odpadového hospodářství a její aspekty ................................ 22

2. Nakládání s odpady................................................................................................. 23 2.1 Historický vývoj nakládání s odpady................................................................. 23 2.2 Charakteristika nakládání s odpady ................................................................... 23

2.3 Sběr, svoz a odstraňování směsného odpadu ..................................................... 24

2.4 Tříděný sběr, svoz a systém využitelných složek komunálního odpadu ............. 26 2.5 Sběr nebezpečných odpadů a dalších vybraných odpadů ................................... 29 2.6 Úprava vytříděných odpadů .............................................................................. 31 2.7 Využití (recyklace) odpadů ............................................................................... 32

2.8 Biodegradabilní odpad ...................................................................................... 35 3. Rozbor koncepce odpadového hospodářství Jihomoravského kraje ......................... 38 3.1 Charakteristika Jihomoravského kraje ............................................................... 38

3.2 Východiska koncepce odpadového hospodářství JmK ....................................... 39 3.3 Integrovaný systém nakládání s odpady............................................................. 39

3.4 Sběr a svoz komunálního odpadu v městě Brně ................................................. 41

3.5 Obaly ................................................................................................................ 42 3.5.1 Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, a.s. ..................................... 42

3.5.2 Zelený bod ................................................................................................. 43 3.5.3 Problém monopolu ..................................................................................... 43

3.6 Úprava, využití a použití tříděného odpadu v městě Brně .................................. 45

3.6.1 Sklo............................................................................................................ 45

3.6.2 Papír........................................................................................................... 45 3.6.3 Plast ........................................................................................................... 46

3.6.4 Textil.......................................................................................................... 48 3.6.5 Nápojové kartony ....................................................................................... 49

3.6.6 Kovy .......................................................................................................... 50

3.7 Nebezpečný odpad ............................................................................................ 51 3.7.1 Zpětný odběr přenosných baterií................................................................. 51

3.7.2 Elektrotechnický a elektronický odpad ....................................................... 52

3.7.3 Zářivky....................................................................................................... 53

3.8 Biodegradabilní odpad ...................................................................................... 53

4. Návrh koncepce odpadového hospodářství CVČ Lužánky a jeho poboček .............. 54 4.1 Charakteristika .................................................................................................. 54

4.2 CVČ Lužánky ................................................................................................... 54 4.3 Jaký odpad je nejlepší aneb jak předcházet vzniku odpadu?............................... 54 4.4 Nakládání s využitelnými složkami komunálního odpadu.................................. 55

4.4.1 Sklo............................................................................................................ 55 4.4.3 PET............................................................................................................ 56

4.4.4 Textil.......................................................................................................... 56 4.4.5 Hliník ......................................................................................................... 56

4.5 Nakládání s nebezpečným odpadem .................................................................. 57

4.6 Biodegradabilní odpad ...................................................................................... 58 4.7 Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta.................................................. 58

4.8 Finanční náročnost ............................................................................................ 59 4.8.1 Koše na tříděný komunální odpad............................................................... 59

4.8.2 Svoz ........................................................................................................... 61

4.8.3 Osvěta ........................................................................................................ 62 Závěr .......................................................................................................................... 63

Anotace ...................................................................................................................... 65

Seznam použité literatury............................................................................................ 66 Jmenný index.............................................................................................................. 70 Přílohy ........................................................................................................................ 71