Boris Kozlík Viera Nemcová
Křížová cesta za vnitřní uzdravení
Úvod Milí bratři a sestry, vítáme vás na této křížové cestě, kterou budeme prožívat spolu s naším Pánem. On má radost, že jsme sem přišli, neboť nám chce nabídnout svou uzdravující lásku. Pán Ježíš řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní." Každý z nás od svého početí až dosud prožil mnohé bolestné chvíle, které zanechaly v našem podvědomí nezahojené rány. Mohou být příčinou našich opakovaných svázaností, smutku, psychických potíží, komplexů, slabostí a hříchů. Duchu Svatý, který pronikáš nejen Boží hloubky, ale i hloubky našeho podvědomí, vyčisti nyní naši paměť. Vzbuď v nás živou víru v tvou uzdravující moc. Odevzdáváme ti celý svůj život, všechna naše vnitřní zranění, o kterých víme, i ty, o kterých víš pouze Ty. Sjednoť nás v lásce, abychom prosili nejen za sebe, ale i za ty, kteří to z nás nejvíce potřebují. (Ticho) Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.
I. zastavení – Ježíš je odsouzen Klaníme se ti, Ježíši Kriste, a dobrořečíme ti, neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět. Uvědomme si nyní, bratři a sestry, co se před dvěma tisíci stalo! Hříšný člověk odsoudil na smrt svého Spasitele, vtělené Boží Slovo, skrze které a pro které bylo všechno stvořeno, tedy i člověk. Byl to nejnespravedlnější soud všech dob. Pán Ježíš se nebránil nespravedlivému obvinění a rozsudek přijímá s tichostí a odevzdaností do vůle Otce. Pane, já jsem ve svém životě často nedokázal/a přijmout ani spravedlivé napomenutí, natož pomlouvání, posuzování či křivé svědectví proti mé osobě. Laskavý Ježíši, v této chvíli ticha ti chci odevzdat všechna tato bolestivá místa ve svém nitru, abych se uzdravil/a. Dej mi sílu úplně odpustit. Prosím tě za ty, kterým jsem i já takto ublížil/a. Uzdrav jejich nitro a dej, aby i oni odpustili mně. Duchu Svatý, pomoz mi vyhýbat se takovýmto hříchům. (Ticho) Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.
II. zastavení: Pán Ježíš bere kříž na svá ramena Klaníme se ti... Pán Ježíš s láskou bere kříž na svoje ramena. Jak je těžký! Vždyť je obtížený našimi hříchy, slabostmi, bolestmi, chorobami. I já jsem nesl/a ve svém životě mnohé kříže. Některé byly tak těžké! Ztráta milované osoby, těžká nemoc, zklamání v lásce. Kolik by se toho dalo vyjmenovat. Nedokázal/a jsem je všechny přijmout. Zůstaly ve mně výčitky vůči lidem a možná i vůči Bohu, že je dopustil. Milosrdný Ježíši, uzdrav ve mně všechna nepřijetí mých křížů, všechny výčitky vůči lidem i vůči tobě. V této chvíli modlitby mi dej sílu, abych všem odpustil/a. A prosím tě i za ty, kterým jsem já ublížil/a, aby i oni odpustili mně. Duchu Svatý, pomoz mi přijmout všechny moje kříže a obětovat je za spásu mou i mých bližních. (Ticho.) Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.
III. zastavení: Pán Ježíš poprvé padá pod křížem Klaníme se ti... Pán Ježíš vyčerpaný krutým bičováním a trním korunováním padá znavený pod těžkým křížem k nohám svých katů. Prach se mu lepí na zakrvavenou a zpocenou tvář. Vypadá hrozně! Kdo by uvěřil, že je Božím Synem? Ve svém životě jsem mnohokrát padal/a. Jak mě mnohé pády ponížily - v očích mých i očích druhých. Ještě nyní se stydím, když si na některé z nich vzpomenu. Ještě jsem je úplně nepřijal/a. Ještě jsem zcela neodpustila těm, kteří mi dopomohli k pádům. Nyní je tu chvíle, Pane, kdy ti to všechno mohu odevzdat. Svou pýchu, své nepřijetí toho, že jsem spadl/a. Moje výčitky vůči bližním i vůči tobě. Uzdrav mě nyní, Pane, a uzdrav i ty, kterých jsem já dopomohl/a k pádům. Duchu Svatý, pomáhej mi vyhýbat se pádům. (Ticho.) Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi i nad dušemi v očistci.
IV. zastavení: Pán Ježíš se setkává se svou matkou Klaníme se ti... Pán Ježíš potkává Pannu Marii. Jeho i naši matku. Hluboko se zadívali do očí. Byl v nich smutek či povzbuzení? Myslím, že víc to druhé. Kdyby ještě žil svatý Josef, určitě by byl s nimi. Svatá rodina stále sjednocená v lásce. V radosti i v utrpení. Pane, jaké byly a jaké jsou naše rodiny? Děti nepřijaté s láskou snášejí následky po celý život. Odcizení, nevěra či rozvod hluboko poznamenávají celou rodinu. Neláska, neúcta k rodičům, hlavně v jejich stáří je příčinou jejich těžkého utrpení. Vnitřní zranění prožívaná v rodinách jsou tedy velmi hluboká. Pane, ve tvé moci je uzdravit i tyto rány. Prosím tě na přímluvu Panny Marie a svatého Josefa, abys svým Svatým Duchem léčil v této chvíli v mojí duši i takovéto rány. Dej, abychom si navzájem úplně odpustili. Duchu svatý, naplň moji rodinu svojí láskou. Ticho Ukřížovaný Ježíši...
V. zastavení: Simon z Cyrény pomáhá Pánu Ježíši nést kříž Klaníme se ti.... Netrpěliví vojáci donutili Šimona nést Ježíšovi kříž. Náš Spasitel určitě těžko přijímal Šimonova neochotu. Také já jsem ve svém životě často potřeboval/a pomoc. Už jen přiznání, že pomoc potřebuji, mi připadalo těžké. A o to víc mě bolelo, když se mi pomáhalo neochotně. Necitlivost a nepozornost mých nejbližších byly příčinou mého zklamání. Nyní ti, Pane, odevzdávám tato zranění. Uzdrav je svou uzdravující láskou a opět tě prosím o sílu k odpuštění. Prosím tě za ty, kterým jsem já nepomohl/a, nebo jsem jim posloužila neochotně, aby mi odpustili. Duchu Svatý, nauč nás nést si navzájem obětavě své kříže. (Ticho) Ukřižovaný Ježíši...
VI. zastavení: Veronika podává Pánu Ježíši roušku Klaníme se ti… Určitě každý z nás v duchu obdivuje Veroniku. Co jí dalo sílu takto posloužit Pánu před nepřátelským davem? Byla to láska! Neboť „dokonalá láska vyhání strach“ – napsal apoštol sv. Jan. Pane, nyní ti odevzdávám svůj strach veřejně se k tobě přiznat, vyznat svou víru tam, kde riskuji odpor nebo výsměch. Pane, uzdrav mou bojácnost postavit se proti mocným tohoto světa. Dej mi sílu chránit slabé, prosazovat pravdu, spravedlnost, toleranci a křesťanskou lásku. Duchu svatý, proměň moje ustrašené srdce na srdce naplněné láskou, abych ti mohl/a sloužit jako svobodné dítě Boží. Ticho. Ukřižovaný Ježíši…
VII. zastavení: Pán Ježíš podruhé padá pod křížem Klaníme se ti… Pane, zranily mě nejen moje vlastní pády, ale i pády těch, od kterých jsem očekával/a, že budou mým vzorem, příkladem, a pády těch, na které jsem měl/a příliš vysoké nároky. Pohoršovaly mě slabosti našich církevních představených, rodičů, učitelů, vychovatelů, nadřízených v zaměstnání a veřejných činitelů. Moje představy o nich se nesplnily a těžko jsem to přijímal/a. Namísto modlitby jsem zbytečným posuzováním prohluboval/a svoje zatrpknutí a zklamání. I toto, Pane, odevzdávám tvé uzdravující lásce. Odpusť mi, že jsem se za ně málo modlil/a. Nyní prosím, abys jim požehnal. Sešli svého Ducha, ať osvítí jejich rozum, aby moudře a spravedlivě spravovali své úřady. Duchu Svatý, dej mi ochotné srdce modlit se za naše představené. Ticho. Ukřižovaný Ježíši…
VIII. zastavení: Pán Ježíš těší a napomíná jeruzalémské ženy Klaníme se… Pane Ježíši, ve tvém laskavém napomenutí plačících žen je cítit i ocenění jejich soucitu. Právě toto připravilo jejich srdce na přijetí tvého usměrnění: „Neplačte nade mnou, ale nad svými hříchy a hříchy svých synů“. Pane, soucit, kterým spolucítím s tvým utrpením, mě vede k lítosti nad mými hříchy a k předsevzetí se jim co nejvíc vyhýbat. Tvůj příklad zřeknutí se soucitu plačících žen ať léčí mou vlastní přecitlivělost a urážlivost. Laskavý Ježíši, dej, abych se netočil/a pouze kolem sebe a nesetrvával/a ve stavu sebelítosti. Učiň mě citlivou na potřeby bratrů a sester. Duchu svatý, přetvoř a oprav moje srdce podle srdce Ježíšova. (Ticho) Ukřižovaný Ježíši…
IX. zastavení: Pán Ježíš potřetí padá pod křížem Klaníme se ti…. Třetí pád. Pane, co jsi nám chtěl tolika svými pády povědět? Napadá mě citát z knihy Exodus, ve kterém Bůh promlouvá k izraelskému národu: „Neboť já Pán, tvůj Bůh, jsem žárlivý Bůh, který trestá nepravosti otců do třetího až čtvrtého pokolení u těch, co mě nenávidí, milosrdenství však prokazuji až do tisícího pokolení tě, co mě milují a zachovávají moje příkazy“. Začínám chápat, jak velké následky mají hříchy a odcizení se Bohu. Zasahují nejen do přítomnosti, ale jejich následky postihují i další pokolení. Můj Bože, uzdrav nyní svou milosrdnou láskou všechny negativní vlivy, které mi způsobily hříchy mých předků. Chci i touto křížovou cestou za ně zadostiučinit. Prosím tě, Bože, o odpovědnost vyhýbat se hříchům, abys skrze můj zbožný život mohl požehnat budoucím pokolením. Duchu svatý, nauč mě s láskou zachovávat Boží přikázání. Ticho. Ukřižovaný Ježíši….
X. zastavení: Pána Ježíše svlékají ze šatů Klaníme se ti… Můj Ježíši, ve své lásce jsi šel až do krajnosti. Pane, ty víš, jak se bojím odhalení mých nedostatků, slabostí, komplexů a neschopností. Jak mi je zatěžko podívat se na sebe v plné nahotě své bídy, kterou si tak těžko přiznávám. Pane, dej, ať tvůj svatý Duch odkryje ve mně vnitřní pýchu, abych dokázal/a být upřímná vůči sobě i vůči tobě, abych všechno mohl/a odevzdat do tvé uzdravující moci. Ať mi on pomáhá dobře se připravit na svátost smíření. Uzdrav, Pane, zklamání, které jsme si způsobili prozrazením našich tajemství. Dej nám sílu vzájemně si odpustit. Duchu Svatý, prosím tě o upřímnost v mezilidských vztazích a dej mi k tomu potřebnou moudrost a rozlišování. Ticho. Ukřižovaný Ježíši….
XI. zastavení: Pána Ježíše přibíjejí na kříž Klaníme se ti… Našeho Pána přibili na kříž a vyzdvihli ze země. Farizeové a zákoníci se mu posmívali. Ježíš kromě krutých bolestí musel snášet ještě větší duchovní a duševní bolesti, a to urážení svého Božství, ve které neuvěřili. Zvolal: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“. Odpuštění! Jak je důležité pro naše vnitřní zdraví. Proto se připomíná v každém zastavení. Proč, Pane, tak těžce odpouštím? Možná i proto, neboť si málo uvědomuji, jak mi velmi odpouštíš ty, svatý Bůh! Panem, uvědomění si naší vlastní hříšnosti a tvé úžasné velkorysosti ať nám pomáhá vzájemně si odpustit. Děkuji ti, Pane, za tvůj příklad odpouštějící lásky, za to, že mi pomáháš, abych to i já dokázal/a. Duchu svatý, nauč mě pravé velkorysosti. Ticho. Ukřižovaný Ježíši….
XII. zastavení: Pán Ježíš umírá na kříži Klaníme se ti… „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Tento Ježíšův výkřik mi hluboko proniká do srdce. Snad opravdu prožíval opuštěnost i od svého Otce? Pane, často jsem se cítil/a opuštěný/á i naproti tomu, že okolo mě bylo mnoho lidí. Ale ještě více mě bolelo, když jsem to prožíval/a v kruhu svých nejbližších. Ale nejtíže mi bylo, když jsem se cítil/a opuštěný/á i od tebe. Ježíši, odevzdávám ti tyto chvíle, abys uzdravil jejich následky v mém srdci. Děkuji ti, že s tebou nejsem nikdy sám/sama. Nauč mě důvěřovat ti v každé chvíli, děkovat ti a chválit tě ve všem. Zvláště ti odevzdávám hodinu své smrti, abych s velkou důvěrou spolu s tebou mohl/a říct: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha.“ Duchu svatý, dej mi pravou důvěru v Boží lásku. Ticho. Ukřižovaný Ježíši….
XIII. zastavení: Pána Ježíše snímají z kříže Klaníme se ti… Panna Maria drží v náručí mrtvé tělo svého milovaného Syna. Ví, že Ježíš patří v první řadě Otci a skrze plán spásy i nám všem. Přijímá Boží vůli odevzdaně. Jaký byl dosud můj vztah k těm, které miluji? Respektoval/a jsem, že v první řadě patří Bohu? Dokázal/a jsem přijmout jejich ztrátu? Kdo je na prvním místě v mém životě? Můj Bůh nebo někdo jiný? Pán Ježíš říká: „Kdo miluje otce nebo matku více než mne, není mě hoden. A kdo miluje syna nebo dceru více než mne, není mne hoden.“ Pane, uzdrav moje bolesti ze ztráty mých nejbližších. Odstraň ve mně každou spoutanost s lidmi, která tě odsouvá z prvního místa v mém životě. Očisti mou lásku od sobectví, aby takto očištěná mi pomáhala na cestě k tobě. Duchu svatý, nauč mě pravé svobodě Božích dětí. Ticho. Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi a nad dušemi v očistci.
XIV. zastavení: Pána Ježíše ukládají do hrobu Klaníme se… Je po všem. Ježíšovo tělo vloží do hrobu a hrob zavalí kamenem. Učedníci plní strachu a zklamání se schovávají. Jejich představy a naděje o jejich mistrovi zhasly jako sfouknutá svíčka. Zůstal pouze dým úzkosti a rozčarování. Po dobu života jsem pochoval mnoho svých šancí a nadějí. Někdy svou vinou, někdy vinou jiných nebo různými okolnostmi. Moje představy o životě – ať o lásce, manželství, kariéře, úspěších – se nesplnily. Zůstalo ve mně zklamání, smutek, výčitky. Nyní, Pane, všechno odevzdávám do tvé uzdravující moci. Uzdrav moje výčitky vůči sobě, druhým a vůči tobě za všechny zmařené naděje. Pane, děkuji ti, že jedna naděje však stále zůstává. Ta nejúžasnější! Je to naděje na věčnou blaženost v tvém království. Duchu svatý, pomoz mi plněním Boží vůle dosáhnout života věčného. Ticho, Ukřižovaný Ježíši…
Závěr Děkujeme ti, Pane, za tvou uzdravující lásku, kterou jsi nás zahrnoval po dobu této křížové cesty. Děkujeme ti, že nás uzdravuješ i během jiných pobožností, zvláště během mše svaté a bolestného svatého růžence. Tvoje milosrdenství je úžasné! Děkujeme ti, že nás učíš ve všem tě chválit a obětovat všechny naše kříže za spásu naši i za spásu světa. Děkujeme ti, že nám pomáháš zříkat se naší vůle a dáváš nám sílu plnit tvou vůli. A to je naše největší uzdravení.
Závěrečné požehnání
(V Kněžském semináři sv. Františka Xaverského v Badíne, 1. dubna 2000) Vydalo Združenie Jas, Zvolen 1997 jako příspěvek k duchovní obnově k roku 2000 Imprimatur: Msgr. Rudolf Baláž, diecézní biskup Banská Bystrica 7. 7. 1997, č. j. 903/97 Nihil obstat: ThLic. Vít Tužinský, diecézní cenzor
Ze slovenštiny přeložila M. M.
