"Cesta za lepší kvalitou života" Interview s Ashinem Ottamou (Dotek, 12/1996) Buddhistický mnich Ashin Ottama, p vodním jménem Pavel Smr ka, strávil posledních 27 let mimo svoji domovinu ve Švýcarsku a Barm . Tento rok navštívil eskou republiku, aby hovo il o závislosti mezi životní etikou a kvalitou našeho života. B hem svých návšt v také vedl medita ní kursy všímavé pozornosti. Otázka: Je nezvyklé, že n kdo, kdo se obléká do tak exotického od vu mluví esky. Váš zp sob života a vaše životní orientace je snad ješt mén obvyklá. P ed p ti lety jsem v Barm p ijal ordinaci "bhikkhu" - trochu nep esn se to p ekládá jako "buddhistický mnich". Oble ení a zp sob života bhikkhu se m že jevit nezvykle; je to forma tradovaná beze zm ny po dva a p l tisíce let. D ležit jší je ale smysl za touto formou. Bhikkhu je n kdo, kdo si dostate n jasn uv domil, že jeho život je omezen a limitován v mnoha ohledech a snaží se o nápravu. Na zlepšení vlastního života pracuje skoro každý, k tomu si p ece nepot ebujeme holit hlavu! Ne každý si je pln v dom rozsahu a hloubky problému a tím pádem v tšina lidí na to jde nedostate ným zp sobem nebo z nesprávné strany. Obvykle zlepšujeme sv j život tím, že se snažíme odstra ovat p ekážky z cesty, pokoušíme se p ekonávat naše mentální blokády, d láme p edsevzetí, pracujeme na posílení našich slabostí a pod. Toto všechno je dobré, ale nepostihuje to ko en problému. Já se snažím být tak trochu "profesionálem" v této v ci: vlastní pokusy se mi moc neda ily a tak jsem si nechal poradit od zkušen jšího. Tím zkušen jším byl pro vás jist Buddha. Kdy jste se setkal s jeho u ením? To už je hodn dávno. Po absolvování typografického u ilišt jsem za al v Praze ve ern navšt vovat výtvarnou školu. Více než výtvarni ení m ale v té dob zajímala ta trochu bohémská atmosféra. Nekone né diskuse s mými p áteli na r zná témata nakonec vyústily do té nejzákladn jší otázky: Má všechno to lidské snažení n jaký význam? Má tento sv t a m j život v n m v bec n jaký smysl? Lidé vylepšují život již nejmén dva tisíce let. Dv st let na tom pracujeme intensivn ; posledních sto let na to jdeme dokonce v decky a jaký je výsledek? Zlepšení životních podmínek a rozvoj techniky jsou neblaze vyvažovány novými negativními d sledky civilizace. Nevím, ze které strany se na to díváte vy, ale já nemám dojem, že se obecná kvalita lidského života n jak zlepšila. A kvalitu lidského života nem ím podle po tu prodaných knih nebo hodin, které pot ebujeme k obcestování zem koule, nýbrž podle toho, jak napln ný je život lidí, jaká je jejich kapacita skute ného št stí, jak dalece trpí bolestí a strastí. V krátkodobé perspektiv jakoby život šel dop edu; s v tším odstupem se poslední smysl lidského snažení za ne m nit ve veliký otazník: nejpozd ji za pár miliard let naše zem koule sho í v rozpínajícím se, vychládajícím slunci... Pražské jaro 68 a následující srpnové události dodaly konci mé vojenské služby speciální kolorit a vzbudily zájem o sv t. Využil jsem první p íležitosti a odjel do Švýcarska otevírat
nové duševní horizonty, poznávat jiný styl života. Krátce na to jsem se setkal s u ením Buddhy v jedné malé knížce. Ten extatický šok, který to u m vyvolalo, byl zp soben hlavn tím, že Buddha zodpov d l bezezbytku všechny otázky mé mysli i hledajícího srdce. Navíc nep ímo potvrdil moje neblahé tušení, že totiž život a celá existence jako taková žádný hlubší smysl nemá. V propasti asu se vše jen donekone na cyklicky opakuje: sv ty vznikají a zanikají, celé "veškerenstvo" vzniká a zaniká v rytmu eon . Buddha konstatoval neblahou skute nost ale zárove ukázal, že životu smysl a sm r m žeme dát. A tak jsem se rozhodl použít tento život na to veliké dobrodružství p iblížit se co nejvíce cíli, který Buddha ozna il jako to nejjemn jší št stí a volnost srdce, mír Nibbány. Ve Švýcarsku jste potom za al meditovat. Jak dalece se vám poda ilo p iblížit se Nirván ? Asi tak o rok pozd ji jsem najal malou horskou chatu a v zim jsem se tam stáhnul na 4 m síce k mé první intenzivní meditaci. Bylo to velice obtížné a dramatické období velkého utrpení ale i neuv itelné vnit ní p em ny. Z této meditace jsem odešel jako jiný lov k. Ale op t se potvrdilo, že zážitky z meditace nevy eší všechno. Jistá ást této p em ny je trvalá. Tato ást se dá nazvat pokrokem na cest osobní zralosti, kdy lov k "odroste" n kterým neprosp šným tendencím a zájm m a také docení že je, jaký je. Za ne mít sám k sob lepší pom r, za ne být svým vlastním p ítelem a tím pádem za ne žít v lepším vztahu a harmonii i ke svému okolí. Tato ást p em ny, a zásadní, je relativn nenápadná a lidé si jí málo všimnou. V této oblasti se lov k praxí meditace vhledu skute n stává svobodn jším. A pak je tu druhá, více z ejmá a zjevná ást prom ny, kdy meditující prožívá nevyslovitelné, hluboké št stí, radost a krásu, "spojení s vesmírem" a podobné v ci. Vysoká úrove mysli zpravidla po jisté dob zase opadne. Ten kdo ulp l na tomto pozlátku meditace, na t chto nepodstatných, pr vodních zjevech, ten si po ádn od e nos. Blažené stavy meditace jsou pomíjivé a ten, kdo je považuje za st žejn d ležité dostane depresi, když se rozplynou. Doporu il byste meditaci každému? Intenzivní meditace je náro né cvi ení, které vyžaduje silnou motivaci a není tudíž pro každého. Intenzivní formu praktikování také nemohu doporu it mentáln labilním lidem. Ale najít si p l hodiny, vzp ímen si sednout a pozorn sledovat vlastní dech, to má blahodárný ú inek pro každého. Denní pravidelná meditace 20 - 40 minut p sobí na každého jako balzám, jako osv žující mentální sprcha. Pozorovat vlastní dech je jist dobré pro za áte níky, ale jaká je ta pokro ilejší instrukce? Všímavé pozorování vlastního dechu je základní instrukce, která vede jako zlatá nit až k plnému osvobození. Jestli tomu nev íte, tak si to zkuste. Budete p ekvapen, jak se vám to nebude da it. Ale n jak se dostáváme z proporce. Mluvíme o intenzivní meditaci, jako kdyby to byla jediná cesta ke zlepšení života. V pravd , meditace je cvi ení a p íprava, která by nám m la pomoci a m la by nás vybavit na ten hlavní "medita ní objekt", totiž na náš život. Zde "spirituální" stejn jako "sv tská" cesta se spojuje v jeden sm r: odstranit zbyte né utrpení z našeho života. Skoro každý lov k si je v dom, že velkou ást životních t žkostí si vlastn d lá sám. Naše problémy nejsou reálné, to my si je tvo íme a pak zveli ujeme. Ale tato tendence v naší mysli je skute ná a existující.
Je to tedy tak, že Buddhovo u ení vidí ešení problému lidské existence v odstran ní nebo ve vy ist ní t chto mentálních "uzlin"? Buddhovo u ení je nauka, která je zam ena na kultivaci mysli. My neprožíváme život naším t lem, žijeme naší myslí. Kvalita a úrove naší mysli ur uje kvalitu a úrove našeho života. Naše t lo je v procesu života pouhým prost edníkem. Když naše mysl bude volná a bez deformací potom i náš život bude smysluplný, š astný a napln ný. Co je ale základní p í inou všech mých t žkostí, pro trpím? Peníze? Rodi e? Traumata z d tství? Nesprávná diagnosa snižuje vyhlídky na zlepšení. Nejv tší p ínos Buddhy byl snad v tom, že p esn rozpoznal základní p í inu všech nežádoucích v cí v život : cht ní. Touha a z toho vyplývající ulpívání na požitcích, na názorech, na p edstav sama sebe to je ten základní zdroj neprosp šného a zcela zbyte ného utrpení v našem život . Když mysl bude plná chtivosti, nenávisti a zaslepenosti, život se stane strastiplným problémem. K tomuto tématu bych se cht l ješt vrátit; te m ale p išla jiná otázka: jak souvisí sledování dechu v meditaci se snižováním intenzity chtivosti, nenávisti a zaslepenosti? Správný druh meditace praktikovaný správným zp sobem mysl posiluje, zklid uje, istí, kultivuje a otvírá. Je to proces, který p sobí na mnoha r zných úrovních. V meditaci se také u íme nereagovat na p íjemné podn ty cht ním a na nep íjemné odporem. Mysl, která je ovládána vlivy chtivosti a nenávisti je jako pokroucené boubínské zrcadlo. Když odstraníme vlivy, které naši mysl deformují, za neme v ci vnímat ne jak se normáln jeví, nýbrž tak jak skute n jsou. Mezi tím je jemný, ale zásadní rozdíl. Tím se zmenšuje naše zaslepenost. Vid t, jak tyto 3 ko eny všech neprosp šných v cí fungují, jak deformují mou mysl a jak vytvá ejí všechnu neut šenost mého života je jedna ást. Vid t, že 3 opaky, totiž nesobeckost, p átelství a chápání, mysl istí a zjas uje je druhá ást cesty ke zlepšení situace. Tendence žádosti, odporu a mentální deformace jsou v naší mysli velmi siln zako en né. Tyto neblahé sklony je pot eba zmenšovat všemi dostupnými prost edky; meditace vhledu je jeden silný pomocník. Mluvíte o odstran ní ulp ní. Myslíte, že je možné vést zodpov dný a platný rodinný a spole enský život bez jisté zaangažovanosti a zapojení do lidského d ní? Nemluvím v bec proti angažovanému, dynamickému životu. íkám ale, že ulpívání p ináší do našeho života mentální zt žklost, nepružnost a setrva nost. Všechno má tendenci vznikat a zanikat. Když zaniknou v ci nebo hodnoty na kterých lpím, budu trp t. Úpln zbyte n . Tvrdím, že angažovaný, dynamický život, jak v rodin tak i ve spole nosti, bude bez ulpívání lepší a prosp šn jší pro všechny. Ale jist uznáte, že lidé i spole nost se musí držet n jakých hodnot, morální vakuum, tak rozší ené v minulé i sou asné eské spole nosti nese v sob skute né nebezpe í! Jedna z nejd ležit jších v cí, které se snažím lidem vysv tlit, je práv p ímá souvislost našeho etického standardu a št stí našeho života. Ale op t, mohu se p idržovat a ídit etickými i jinými hodnotami aniž bych na nich musel lp t. Ulpívání i na dobrých názorech v ci nikdy neprosp je. To tedy znamená nelp t na vlastním život , nelp t na št stí vlastní rodiny, nelp t na p edstav , že by se jiným lidem m lo pomoci, nelp t na pocitu zodpov dnosti.Ulp ní na Buddhov nauce zajisté netvo í výjimku!
Netvo í. Chránit sv j život i život jiných lidí mohu bez ulp ní mnohem efektivn ji. Pomáhat lidem s utkv lou p edstavou, že jim musím pomoci protože se oni beze mne neobejdou je špatný p ístup, který znehodnocuje moji innost. Mnohem lépe pomohu nejen lov ku v nouzi, ale i sob samému, když si p estanu hrát na spasitele a pomohu, protože je to p irozené a rád to d lám. Výraz základního pozitivního postoje a respektu k životu spo ívá v tom, že než n co za nu kritizovat a p ed lávat, uv domím si nap ed hodnoty, které tam již jsou. A když rozší ím volnost vlastní mysli tímto zp sobem, mohu se pak mnohem lépe aktivn zasadit o zlepšení kvalit žití, aniž p i tom sám budu trp t. Myslím, že vidím, co máte na mysli. Ale ješt k tomu tématu cyklického opakování vzniku a zániku. Buddhismus v í v nekone né p evt lování. V íte tomu také vy osobn ? Otázka p erozování se stala na Západ jistou módou. Ne že by tomu mnoho lidí skute n v ilo, ale lidé s touto p edstavou rádi koketují, takže na ve erní párty u našeho kolegy m žeme slyšet: "Moje manželka byla v minulém život krokodýl, ale v p íštím život se ur it narodí mezi nebeskými muzikanty..." Nebylo by p esné tvrdit, že na p evt lování v ím, jako spíš, že teorii p erozování považuji za velice pravd podobnou. Možná, že se vám to jeví jako trochu bizarní pojetí, ale když si vezmete p edstavu, že smrtí naprosto všechno definitivn kon í, nejste na tom lépe. Materialisté mají obavu ze smrti, protože v í že smrtí docela zaniknou. Lidé asijských duchovních systém mají naopak obavu, že se budou p erozovat donekone na - narození, smrt, narození smrt... Lidský život je ve "veškerenstvu" klasifikován spíš jako dobrá a výhodná forma existence, ale tak výborné to zase také není: nemoci, mentální limitace, zklamání, frustrace, války, strádání...Sám za sebe mám dojem, že po desáté, nejpozd ji po sté repríze bych toho m l tak akorát dost.. Dost podobn se stavím i k otázce jiných forem života ve "veškerenstvu". Bytosti se podle této teorie p erozují do r zných existen ních úrovní, do r zných "sv t ", nebo jak já íkám, do r zných hustot skute nosti. Nechci vás t mito tématy zat žovat, ale ekn te mi, jaká je pravd podobnost, že mými smysly vnímám všechno, co existuje? Jestli jste trochu p emýšlivého založení, tak si uv domíte, že evidentn existují v ci a fenomény, které nevnímám. Televizní a radiové vlny doslova pronikají mojí hlavou a p esto ty stovky hlas a obraz naprosto nevnímám. A kdybych se zeptal, jaká je pravd podobnost, že existuje víc toho co nevnímám než toho co vnímám, asi uznáte, že docela pravd podobn existuje mnohem víc toho, co nejsem schopen vnímat, než toho, co mými p ti smysly mohu registrovat a obsáhnout. Buddhovo u ení má ale smysl i pro toho, kdo se t mito v cmi nezabývá. V u ení jde o odstran ní životní nedostate nosti, o odstran ní zbyte ného utrpení, které si nev dom sami vyrábíme. A to je universální hodnota, která má platnost pro každého. Ale ješt jedeno ožehavé téma: zmínil jste, že etické hodnoty mají p ímou souvislost se št stím v život . Idealismus je jist hezká v c, ale v praktickém život , jak jist víte, to vypadá asto dost jinak. Nemyslete si, že se p imlouvám za idealismus. I nekontrolovaný optimismus deformuje skute nost. Jediný postoj, který uznávám, je citlivý, osvícený realismus. To znamená vid t v ci tak, jak skute n jsou.
Etické jednání zde zahrnuje kvality jako nezabíjet, nekrást, nelhat, neklamat lidi, nebýt sobecký, nepodvád t, dodržovat jistou st ídmost ve smyslových požitcích a také pozitivní hodnoty jako respekt k sob a k životu, št drost, velkorysost, up ímnost, myslet na sebe i ostatní lidi stejným zp sobem, kultivace mysli apod. Všimn te si, že v tomto p ípad do toho nespadají charakteristiky jako est, "princip", estnost a pod. Možná namítnete, že "morální flexibilita", jako šikovné podvád ní, správn presentovaná lež, p im ená arogance s trochou agresivity a opovrhování povede k úsp chu rychleji než korektní jednání. Ale zde nemluvíme o jedné a té samé v ci. Nemluvím zde o finan ním nebo sociálním úsp chu. Co já mám na mysli je vnit ní pocit št stí a napln ní. Asi mi dáte za pravdu, že lov k, který respektuje základní principy lidskosti bude mít po dvaceti letech jiný životní pocit než bezcharakterní podvodník. V d tství jste dostal jistou k es anskou výchovu, pozd ji jste byl atheistou. Jak jste se vlastn stal Buddhistou? Kdyby mi v mém v ku 17 let n kdo ekl, že se stanu buddhistickým mnichem, asi bych se byl na n j soucitn usmál: "Mnichem! Blázníš?!" O pár let pozd ji mi setkání s Buddhovým u ením otev elo p ístup do nové spirituální dimenze mysli. Vid l jsem, že spirituální systémy jdou do mnohem v tší hloubky než filosofie. Dokonce jsem potom za al íst i Bibli - zvlášt Nový zákon. Najednou jsem to chápal, rozum l jsem, o em Ježíš mluvil. Z stal jsem ale u Buddhovy nauky v neposlední ad také proto, že Buddha vytý il velmi jasnou a praktickou cestu. Buddha byl úžasn moudrý lov k; on neu il žádný "buddhismus". On objevil a u il cestu, jak se dostat ze svízele ven. Buddhovo u ení má mnoho úrovní - každý si tam m že na erpat prosp ch podle vlastní kapacity. Nena kl vás nikdo z toho, že chcete v eské republice založit n jakou novou sektu? Ne, opravdu ne. Každý hned pozná, že nejsem žádný fanatik a že se také nesnažím n koho p esv d ovat. Navíc Theravádový Buddhismus, na který jsem napojen, nemá žádného "Guru", "Božího proroka" nebo "Spirituálního v dce". U itel a žák žijí ve vztahu vzájemné pomoci - a ob as si mohou role prohodit. Nikdo nemá na moudrost výlu ný patent. Na jednom kursu v Americe velice p ísný barmský u itel meditace dostal zdravotní potíže a jeden z ú astník kursu mu nabídl speciální masáž zad. Ve er nám pak u itel s úsm vem vypráv l jak to bylo pro n j zajímavé stát se na chvíli terapeutovým žákem a p esn následovat jeho nezvyklé instrukce. Jak se stavíte k nebezpe í zvrácených spirituálních kult ? Jejich po et je mnohem menší, než se obecn usuzuje, ale to nebezpe í je reálné, protože v dce takového kultu v tšinou ve svou úchylnou ideu skute n v í. S ím se setkáme mnohem ast ji jsou r zné skupiny, které svým charakterem pat í "n kam mezi". Nabízejí n jaký ucelený, v tšinou terapeuticko-spirituální program a mnoha lidem tím skute n dokáží do jisté míry pomoci. Ale na druhé stran z toho d lají byznys: zisk a žádost expandovat tam hraje v tší roli, než pomoci lov ku. Nezastávám názor, že pravá spiritualita by vždycky musela žít v chudob . To je k es anský a možná hinduistický model. Materiální a manažerské zájmy se ale se ale nikdy nesmí dostat do pop edí. Jakmile n kdo za ne "prodávat" spirituální v ci jako mantry, instrukce, spirituální kompetenci a pod., velká obez etnost je namíst . Jako indikátory, které by m ly vzbudit velikou opatrnost a oprávn né pochyby o správnosti spirituální skupiny bych uvedl: požadavek bezvýhradné poslušnosti, náznaky fanatismu,
nemožnost nebo dokonce zákaz kritiky, nep im ené finan ní nároky, psychologický nátlak, manipulace a p esv d ování, ne isté metody uvnit skupiny i navenek, zakazování styku s d ív jšími p áteli nebo rodinou a vytvá ení psychické nebo materiální závislosti. Jak se díváte na vývoj v eské republice po roce 89? I když se o politiku zajímám jenom okrajov , tu tak zvanou "Sametovou revoluci" jsem sledoval s pochopitelným zájmem. V té dob jsem žil ve Švýcarsku a sledoval ve erní zprávy na r zných televizních kanálech. Trochu jsem doufal, že nadaný a vynalézavý eský duch se pou il z dlouhé doby kapitalismu i socialismu, že si z obojího vezme to nejlepší a vytvo í nový spole enský ád, založený na lidskosti a moudrosti, který se stane modelem celému sv tu. Tento sen se mi zatím tak docela nesplnil, musím p iznat. Ale držme se reality jaká je: i tak se v eské republice cítím velmi dob e. Dá se íct, že by meditace mohla být také nebezpe ná? Intenzivní meditace je nebezpe ná asi tak jako kácení strom v lese nebo ježd ní autem. Ten proces ist ní mysli nese v sob jisté p irozené risiko, že n které nedobré v ci našeho nitra se mohou odkrýt p íliš rychle. To m že znamenat problém pro mentáln labilní lidi. Tito lidé by m li praktikovat mén intenzivn . Denní pravidelná meditace 20 - 40 minut p sobí na každého jako balzám, jako osv žující mentální sprcha: p l hodiny pozorujeme vlastní dech. Sledovat vlastní dech je asi dobré pro za áte níky, jaká je ta pokro ilejší instrukce? Všímavé pozorování vlastního dechu je základní instrukce, která vede jako zlatá nit až k plnému osvobození. A jestli tomu nev íte, zkuste si to na 10 minut. Asi budete p ekvapeni, jak se vám to nebude da it. A tam ve švýcarských horách jste 4 m síce pozoroval vlastní dech? Ano. Tehdy jsem nem l žádného u itele, který by mi vysv tlil, že se dá také meditovat v ch zi. Spirituální cesta v mnoha bodech je prost to, d lat v ci, o kterých víme, že je dobré je d lat a ned lat v ci, o kterých víme, že nejsou prosp šné. Kdo z nás je schopen podle toho žít. Buddha poukázal na nedostate nost a neut šenost lidské existence ne proto, že byl pesimista, nýbrž proto, že vid l možnost zásadního zlepšení a cht l lidi inspirovat k dosažení Nibbány, tzn. stavu osvobození a volnosti srdce, stavu subtilního, jemného št stí, kam utrpení nemá p ístup. V nejzašším bod to znamená nelp t na p edstav , že v ci by m ly anebo musely být jinak, než jak jsou. To samoz ejm neznamená, že bychom m li se vším souhlasit a složit ruce do klína. Spíš to znamená si uv domit, že sv t i p ed tím, než za nu intervenovat, má již svoji hlubokou vyváženost. Ulp lost znamená chtít n co mít. A když to dostanu, tak chtít toho víc nebo chtít to mít nav ky. Ulp lost je chtít, aby v ci byly tak, jak já chci, myslet si, že jenom m j názor je správný. Jiný druh ulpívání bývá na p edstav sama sebe, kdo jsem a kdo nejsem. Když n kdo tuto p edstavu zpochybní, tak oby ejn velmi trpím.
Abychom si toto uv domili, myslím, že se pot ebujeme pozastavit nad tím, co vlastn zp sobuje problém v našem život . A v tomto bod jsem myslím nejvíc ocenil Buddhovu genialitu, že v té nep eberné mnohosti jev rozpoznal zcela p esn , co zp sobuje a co je p í inou jakéhokoliv utrpení: cht ní a ulpívání.
