Cesta za Legendami 2009 - 2. díl Autor: Petr Kubíni, 20. 9. 2010 08:08 SOBOTA V sobotu v klidu vstáváme, posnídáme a vyrážíme směr RZ. Přijíždíme a dost dlouho hledáme místo k parkování. Naštěstí náš Allroad umí parkovat i na mezi ze svahu. Jediná nevýhoda je při otevírání kufru, půlka věcí nám jde naproti. Protože mi včera neuschly boty, vyrážím v pantoflích. Po chvíli sledování zjišťuju, že jsem asi jedinej. Zapoměl jsem si náhradní plný boty. A nebo že bych si je nebral schválně? Jedu přece k moři :-).
.c z
Vyrážíme při trati na náš vybraný úsek na šotolině. Cestou už kvanta diváků, ten kilometr nejdeme sami. Na „našem“ místě se rozmisťujeme každý jinam, nebudeme přece fotit všichni to samé. Později sleduji pokaždý jinde dvě skupinky italských mladíků s foťáky za 6-místné sumy. Vždycky celá parta stojí a fotí z jednoho místa. Nepochopil jsem.
eW
R
C
A už začínají projíždět předjezdci. Nejet jako první soutěžící A8 a WRC, ani by nebylo poznat, že jde o předjezdce.
Tedy kromě pětistovkovýho Abartha a San Mariňana Raschiho s Cliem R3. Mimochodem ten kluk se stal Pirelli Star Driver pro příští rok (2010) a na Legendách vodil Clio úplně skvostně, radost se dívat. Stojím u malé skupinky mladých Italů s 15 l demižonem vína. Podle spotřeby si tipujeme, kolik toho uvidí. Nezklamali, po 100 autě jeden spí v rozkládacím křesle a další se už nevrátil z toalety. Snad si do toho nelehnul :-)) 100 aut jsou skoro 2 hodiny, vydržely dost, někdy se člověk uspí i rychleji )) Ale dokud jsou na živu, fandí jak o život.
.c z C
R
Průjezdy jsou různé, od dravých, rychlých až po šetření techniky. Dva rychlíci to přeženou a vyhánějí ze svého místa fotografy. Nic se neděje, na další auto už jsou zase zpátky a foťáky cvakají. O větší vzrušení se stará jezdec s R5, který v nájezdu do lesíka chybuje a uráží LP kolo. Najednou stojim na svém místě sám, všichni to musí vidět. Přehánim, ale půlka diváků to byla. Vložka pokračuje, pořadatel akorát zpomaluje a upozorňuje projíždějící žlutou vlajkou.
eW
Před koncem pole po Vojíkovi s Mini začínáme přecházet při RZ zpátky na asfaltový úsek trati. Opět jsme každej jinde, ale je to spíš tím, kdo chce kde být. A taky tím, jak to komu šlape do kopce. Viď Vlku?! Už si s tím kloubem dojdi k tomu doktorovi. Nemá on ordinaci náhodou na kopci, že se tě tam nechce?? Na dojeté závodníky z prvního průjezdu hned volně navazují předjezdci druhé rundy. Největší rozptyl po silnici má otec Valentina Rossiho, Graziano. Jede se Subaru Legacy a rovně nejde ani po rovince. Všude vlaje jak hadr na holi, nádhera.
.c z C
eW
R
Ale ani Depping s dakarským Touaregem se asfaltu nebojí. Prolítnou předjezdci, kteří rozdmýchají oheň a po nich začíná hořet. Juha s Celicou, Markus s 206, Liatti a Impreza, Aghini s Deltou a další. Nemá cenu vyjmenovávat, všichni jste viděli startovku. Pomalu, hodně pomalu se přesouvám proti srsti RZ zpátky. Procházím sérii zatáček, chvíli kouknu u retardéru na rovince, až přijdu k druhé P5. Zajímavější mi přijde ten předcházející, takže si ještě popojdu. Po dlouhém náletu přichází pro závodníky P5. Vlevo svah, uvnitř strom, proti mezička. A všude plno lidí. S diváky si asi až tak velkou hlavu nedělají. Chvíli fotíme uvnitř zatáčky, nikdy jsem v takovém místě nestál. Jsem spíš takovej, že se dlouho rozhlížím, kde budu stát. Ale tohle jsem si nemohl nechat ujít, alespoň na chvilku. A zase průjezdy čisté, ale i krásně rozevláté, jak to má být. Cestou k autu je taky občas na co koukat, s čím fandové přijeli. Fotím si krásnou bílou Deltu, 500 Abarth, Punto Abarth, ale vedle taky třeba pěkný vraky. Natlačíme věci do kufru a rychle ho zavíráme, aby se nám zase nevrátily nazpátek. Allroad poslušně opouští mezičku a míříme na diváckou speciálku. Představoval jsem si plný město, ale bylo toho ještě 2x tolik. Nakonec parkujeme mezi nákupními centry, zakládáme novou řadu. Cestou na speciálku míjíme odstoupené Mini druhé české posádky. Takže úmrtnost Čechů je 100%. Škoda. Na speciálce se rozdělujeme na dvě místa. Nejdřív vlastně na tři, ale nakonec to Vlk za mnou do kopce dobelhá, zase ten kloub. Kluci stoji ještě nad námi v retardéru na zamotání rukou. Jsme tam akorát včas, sledujeme Miki Biasiona se „svojí“ Deltou, jinak jako předjezdec jede s 037 Rally. Chvíli tak přemýšlím, jaký je vlastně rok? 89, nebo 09? Miki si vyloženě užívá, dole pod námi točí kolečka pro „čumili“, čumíme vlastně všichni a na všechno, jak jinak to říct. Prolítávají předjezdci, největší šoumen zase Rossi, co ten s tim dělá. Auto už má lehké šrámy a při dalším průjezdů si přiveze mezi předním blatníkem a dveřmi i trs slámy z balíku retardéru. A po nich zase všichni počínaje (už se opakuju, já vim) krásnou Celicou s Juhou (bez knírku) za volantem. Všichni 3x, jednou fotim, podruhý video, nebo na střídačku. Ale hlavně je stále co sledovat.
.c z C
eW
R
S příchodem soumraku přestává muj soňáckej kompakt stíhat, takže ho schovávám. A hele, jezdí ještě rychleji, než přes displej. Ale to přece vim, akorát by mě mrzelo, nemít z Legend svoje vlastní fotky. Foťák nakonec ještě vytahuji na MG Metro, který ve třetím průjezdu nějak moc svítí zezadu. Kolem nás to byl ještě ohýnek v počátku na zadním nárazníku. Při průjezdu mezi budovami, kam vidíme, asi o 20 vteřin dál, již jasně nárazník hoří. A nakonec začne za jednou z budov stoupat zlověstný černý dým. Ten potom pomalu přejde do bílého. Už konečně hasí, říkáme si.
Ale v tom už je po trati plno, ale diváků. Jako kdyby se všichni domluvili, že je konec. Čekáme na
eW
R
C
.c z
kluky, přečkáme největší nával a míříme ze speciálky taky. Trochu jsem se divil, že kvůli jednomu shořelýmu autu ruší vložku tak nabitou lidmi. Možná vypadam jako cynik s tim „jednim shořelým“, ale taky mě to mrzelo, škoda každý závodničky. Při pochodu v davu objevujeme místo hašení a o kousek dál i samotný MG. Z toho malého plamínku, kdy jel kolem nás, se stala pěkná škoda. Fotim pro dokumentaci.
Než dojdem k autu, domlouváme se, vzhledem k provozu, že zajdem do rally centra kouknout na výsledky. Píšu „provozu“, ale asi se to tak ani nedá nazvat. Silnice byly plné aut, která se nepohybovala, ale stála. Nesedět v těch autech lidi, vypadalo by to jako apokalypsa. Prostě šílenci, nehnou zadkem ani o píď. Vlk by jel nejradši taky autem, ten jeho bolavej kloub. Rozumně ale uznává, že je to nesmysl a tak s ním v závěsu capeme k centru.
eW
R
C
.c z
Přicházíme a akorát začíná vyhlašování, to nás snad ani nenapadlo. Prý, jdeme hledat výsledky a my je máme přímo na živo. Půjčujeme si z prázdného stánku židle a máme krásný výhled přes ostatní. Skoro každý jezdec dělá před nájezdem na rampu kolečka, občas se auto v kouři od gum ztratí. Nejdříve probíhá vyhlášení WRC. Takže Markus si po čase opět vyzkouší nejvyšší stupínek. Když jsou stupně vítězů obsazeny, začínají lítat špunty a blesky fotografů. Chtěl bych jim ty objektivy čistit :-) Hned potom vyhlášení „Clasiků“, počkáme opět na obsazení stupínků a jdeme konečně k ředitelství najít výsledky.
Ty už vlastně známe, ale alespoň sledujeme dosažené časy. Cestou ještě odchytáváme ke společné fotce M.Biasiona a A.Aghiniho. Pak už jen smutný pohled k rampě. Pohled na půl smutný, že je konec, ale napůl veselý, že je zase na co se za rok těšit. Pomalu se přesunujeme k autu. Provoz se zatím lehce zklidnil, docela v klidu odjíždíme na hotel. Na televizi skoukneme fotky a jdeme do hajan. Ráno brzy vstáváme. NEDĚLE Další část už není o rallye, ale rychlá kola jsou v tom namočená taky. Cestou zpátky na Šumavu se zastavujeme v Maranellu, sídle Ferrari. Je to cestou, pár kilometrů od dálnice. Před vstupem do muzea dostáváme pozvánky do půjčovny Ferrari. 10-min projížďka za 60 euro. Slečna tvrdí, že se pojede okruh. V Maranellu má továrna i svoji zkušební dráhu, závodní okruh. Chvíli nad nabídkou přemýšlíme, ale po zjištění, že je okruh zavřený si to rozmýšlíme. Nejedeme. Slečna asi myslela okruh městem, takže naše závodní srdce to neuspokojuje. Jdeme do muzea, vstupné 13 euro. Přízemí je věnované F1, stojí tam mraky formulí, od roku výroby
eW
R
C
.c z
1947 do 2008. Na podstavcích potom motory, ve vitrínách poháry a další propriety, které k tomu patří. V dalších patrech jsou vystaveny různé modely značky. A zase motory, ráfky s pneu a další. Dole u vchodu stojí dvě formule s obrazovkou. Posílam Petra pro žeton ke hře, ale vrací se s nepořízenou, dneska to nejezdí. Alespoň do obou zkoušíme zasednout. S mými 180cm se do kokpitu F.Massy moc dobře nevejdu. U Kimiho už je to lepší. Nevim, jak moc jsou tyhle vystavené na hraní reálné, ale začínam ty blázny obdivovat. V jakém prostoru podávat špičkové skoro dvě hodiny.
C
R
eW .c z
.c z C
eW
R
V muzeu to balíme, zajedeme ještě do ofiko obchodu Ferrari, kde ale stejně nic nekupujeme (proč taky, u Subaru by se mi líbilo víc). Nasedáme a už si to míříme zpátky k dálnici. Cestou nás ještě zaujme mini závodní okruh se spoustou lidí. Stavíme tam a půl hodiny sledujeme závody RC modelů, podle mě na špičkové úrovni. Nad okruhem stojí tribuna, kde stojí s vysílačkami šoféři, pod nimi u depa čekají mechanici. Do depa se zajíždí každé přibližně patnácté kolo na dotankování, trvá tak 2-3 vteřiny. Po chvíli se i díky obří digitální tabuli s časami orientujeme v průběžném pořadí. Po stém kole to vzdáváme, zase se uvelebíme do sedaček a konečně míříme k dálnici. A už známý směr Verona, Trento, Brenner a kolem Mnichova zpátky na Šumavu. Tak skončil náš výlet na naše první Legendy. Doufám, že se z toho pro nás stane tradice a pojedeme znovu. Ale kdo ví, co bude …. Jen pro představu statistika, pro toho, kdo by se rád vydal. Celkem jsme najeli z Klatov 2.222 km (fakt nekecam). Za cestu (palivo, mýta, známku), ubytování a muzeum v Maranellu jsme dali 15.000 Kč. Děleno na čtyři hlavy. Každý si koupil lístek za 25 euro (vstup do servisu, na speciálku, 1xDVD historie Legend ze všech 6 předcházejících ročníků a šnůru na krk). Za jídlo a různé blbosti dalších 25 euro. Suma sumárum, jsem měl 4-denní výlet – BOMBA výlet – za 5.000,- Kč. Vřele každému doporučuji, nemá to chybu. Jsou to prostě skvěle prožitý dny. PS. Hlavně se tam nehrňte všichni, ať se tam příští rok vejdeme, zase tak velký stát to San Marino není :-)))
