Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická
Absolventská práce
Vojtěch Houška
Křesťanské hodnoty ve sportu
Katedra:
Výchovy
Vedoucí práce:
Mgr. Michal Pařízek
Studijní program: Sociální práce a sociální pedagogika Studijní obor: Praha 2014
Sociální pedagogika a teologie
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto absolventskou práci s názvem Křesťanské hodnoty ve sportu napsal samostatně a výhradně s pouţitím uvedených pramenů. Tuto práci nepředkládám k obhajobě na jiné škole. Souhlasím s tím, aby uvedená práce byla pro studijní účely zpřístupněna dalším osobám nebo institucím prostřednictvím knihovny Jabok a v elektronické podobě prostřednictvím IS Jabok.
V Praze dne: 23. 4. 2014
Podpis: ……………………..
2
Toto dílo je licencováno pod licencí Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika licencí. Pro zobrazení kopie této licence, navštivte http://creativecommons.org/licenses/by-ncnd/3.0/cz/ nebo pošlete dopis na adresu: Creative Commons, 171 Second Street, Suite 300, San Francisco, California, 94105, USA.
3
Bibliografická citace Křesťanské hodnoty ve sportu [rukopis] : Absolventská práce /Vojtěch Houška; vedoucí práce: Mgr. Michal Pařízek. -- Praha, 2014. – 109 s.
Anotace Tato absolventská práce se zabývá moţností vyuţití křesťanských hodnot pro člověka v oblasti sportu. Je zde vyzvednut přínos křesťanských hodnot pro dnes ohroţené sportovní jednání ve stylu fair play. Dále pak vzájemné obohacení participací křesťanství a sportu na rozvoji člověka. Text poukazuje na to, jak křesťanské hodnoty kladně ovlivňují člověka (sportovce) v jeho jednání, a to jak k sobě samému, tak i druhým. Práce je postavena na teoretickém zpracování informací a rozdělena do pěti hlavních kapitol. První kapitola vymezuje význam základních pojmů, kam patří sport a pohyb, následně se pak zaměřuje na situaci sportu v dnešní společnosti. Následující kapitola se věnuje historickému vývoji vzájemného vztahu křesťanství a sportu. Třetí kapitola se zabývá především rozborem hodnot a jejich významem pro dnešní dobu a osobnost sportovce. Čtvrtá kapitola je zaměřena na hodnoty ve sportu samotném a blízký vztah mezi křesťanstvím a sportem, který přesahuje etický kodex fair play, slouţí k radosti a rozvoji člověka. Závěrečná kapitola ukazuje jiţ praktickou aplikaci křesťanských hodnot ve sportu na základně křesťanských ctností desatera a blahoslavenství.
Klíčová slova Křesťanství, hodnoty, sport, fair play.
4
Summary This thesis deals with the application of Christian values in the field of sport. The contribution of Christian values to currently endangered fair play behaviour is highlighted. Both sport and Christianity develop the human personality. Christian values positively influence the behaviour of a person (a sportsman) in the respect to him/herself as well as to other people. This thesis compiles theoretical information and divides it into five main chapters. First chapter defines the meaning of the fundamental terms such as ´a sport´ or ´a motion´ and further focuses on the situation of sport in the present society. Second chapter describes the history and evolution of Christianity-sport relationship. The analysis of values, their importance for recent time and the formation of sportsman personality are discussed in the third chapter. Fourth chapter is focused on values in sport itself and on the close relationship between sport and Christianity, which exceeds the ethical code of fair play and leads to joy and personal development. The final chapter concludes the practical application of Christian values in sport based on Christian virtues, Ten Commandments and the Beatitudes.
Keywords Christianity, values, sport, fair play.
5
Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat Mgr. Michalu Pařízkovi, za dobré odborné vedení absolventské práce, ochotu, cenné připomínky a trpělivost.
6
"Pane, Ježíši Kriste, pomáhej těmto sportovcům, aby se stali tvými přáteli a svědky tvé lásky. Pomáhej jim, aby ve svém osobním životě dokázali jednat se stejným úsilím, jako to dělají při sportování, pomáhej jim uskutečňovat harmonickou jednotu duše a těla. Ať se stanou opravdovými vzory pro ty, kdo je objevují. Pomáhej jim, ať se stávají stále sportovci ducha, aby dostali tvoji nevyčerpatelnou odměnu - korunu, která nepomíjí a přetrvá věčně." sv. Jan Pavel II.
7
Obsah Úvod ............................................................................................................................... 11 1
2
Sport ......................................................................................................................... 13 1.1
Charakteristika sportu ...................................................................................... 13
1.2
Pohyb................................................................................................................ 14
1.3
Sport v 21. století ............................................................................................. 16
Křesťanství a sport ................................................................................................. 20 2.1
Sport a Bible ..................................................................................................... 20
2.2
Historický vývoj vztahu sportu a církve .......................................................... 22
2.2.1 Sport a ideál rytířství........................................................................................ 23 2.3
Maskulinní křesťanství ..................................................................................... 25
2.3.1 YMCA – Young Men´s Christian Association ................................................ 27 2.3.2 FICEP – Federation Internationale Catholique Educatio Physique et sportive 27 2.3.3 Americké církevní vysoké školy 20. století a sport ......................................... 28 2.4 3
4
5
Dnešní postoj křesťanských církví ke hrám a sportu ....................................... 30
Hodnoty.................................................................................................................... 34 3.1
Pojem hodnota .................................................................................................. 34
3.2
Důleţitost hodnot pro dnešní svět .................................................................... 35
3.3
Sportovec z pohledu křesťanství ...................................................................... 36
3.4
Mravní a hodnotový vývoj sportovce .............................................................. 39
3.5
Naplňování potřeb ve vztahu k rozvoji hodnot ................................................ 40
Hodnoty ve sportu ................................................................................................... 43 4.1
Sportovní krize ................................................................................................. 43
4.2
Odraz fair play ve sportu .................................................................................. 45
4.3
Antické olympijské hry a jejich ideály............................................................. 47
4.4
Moderní olympijské hry a jejich ideály ........................................................... 48
Křesťanské hodnoty a ctnosti ................................................................................ 51 5.1
Srdce a svědomí ............................................................................................... 52
5.2
Křesťanské ctnosti ............................................................................................ 54
5.2.1 Ctnost lásky...................................................................................................... 55 8
5.2.2 Ctnost víry........................................................................................................ 56 5.2.3 Ctnost naděje.................................................................................................... 56 5.2.4 Ctnost moudrosti .............................................................................................. 57 5.2.5 Ctnost spravedlnosti ......................................................................................... 57 5.2.6 Ctnost statečnosti ............................................................................................. 58 5.2.7 Ctnost umírněnosti ........................................................................................... 59 5.3
Křesťanské hodnoty obsaţené v Dekalogu ...................................................... 59
5.4
Základ křesťanské mravnosti obsaţený v Jeţíšově blahoslavenství ................ 65
Závěr .............................................................................................................................. 72 Seznam literatury .......................................................................................................... 77 Internetové zdroje ......................................................................................................... 83 Příloha 1: Dekalog ......................................................................................................... 85 Příloha 2: Český klub fair play – desatero ..................................................................... 86 Příloha 3: České křesťanské organizace zabývající se sportem..................................... 87 3.1 Orel ....................................................................................................................... 87 3.1.1 Činnost Orla ....................................................................................................... 88 3.1.2 Historie Orla ...................................................................................................... 88 3.2 Salesiáni Dona Boska ........................................................................................... 89 3.2.1 Působení Salesiánů Dona Boska ........................................................................ 89 3.2.2 Historie salesiánů v Itálii ................................................................................... 90 3.2.3 Historie Salesiánů v České republice................................................................. 91 3.3 Atleti v akci (Athletes in Action) .......................................................................... 91 3.3.1 Atleti v Akci v ČR ............................................................................................. 92 Příloha 4: Rytíři sportu .................................................................................................. 94 4.1 Skokan na lyţích Jan Böklev .............................................................................. 94 4.2 Basketbalistka Linda Fröhlich ............................................................................ 96 4.3 Fotbalista Nicola Legrottaglie ............................................................................ 96 4.4 Snowboardistka Ursula Bruhin ........................................................................... 97 4.5 Zápasník řeckořímského stylu Dariusz Jablonski ............................................... 99 4.6 Maratonská běţkyně Catherine Ndereba .......................................................... 100 9
Příloha 5: P. Alois Stork, TJ.: Z duchovního ţivota .................................................... 102 Příloha 6: Kázání Jana Pavla II. ................................................................................... 104 Příloha 7: Manifest sportu............................................................................................ 108
10
Úvod Pro svou absolventskou práci jsem si zvolil téma: Křesťanské hodnoty ve sportu, neboť mám ke sportu blízko. Hodnoty vyplývající ze vzájemného vztahu křesťanství a sportu se odráţí v jednání jak k sobě samému a, k druhým lidem, tak i k Bohu. Snahou mé práce je tedy poukázat na blízkost vzájemného vztahu mezi sportem a křesťanstvím, i přes to, ţe na první pohled není vzájemný vztah zřejmý. Avšak při bliţším zaměření na tento vztah můţeme vidět spojitost nejen v základních hodnotách, ze kterých křesťanství i sport vyrůstají, ale například i v provádění rituálů. Věřím, ţe sport i křesťanství se ve svém vztahu vzájemně obohacují, a to v dnešní době mnohem více neţ kdy jindy. Cílem mé práce je zmapovat přínos křesťanských hodnot ve sportu a nastínit reciprocitu ve vztahu křesťanství a sportu odráţející se v osobnosti sportovce a ve sportovním jednání. Ke stanovenému cíli budu postupovat v následujících krocích: V první kapitole nejprve upřesním základní pojmy, mezi které patří sport a pohyb. Následně se zaměřím na význam sportu pro dnešní společnost v 21. století, který je oslaben touhou zvítězit za kaţdou cenu, přičemţ je opomíjena myšlenka fair play. V následující druhé kapitole zmapuji vývoj vzájemného vztahu křesťanství a sportu na pozadí jejich historického vývoje. Uvedu důvody, které zpočátku vedly církev vůči potlačení konání sportovních aktivit. Ty vyplývaly především z tehdejšího ideálu člověka jakoţto světce asketické podoby, který měl potlačovat své fyzické potřeby a světské zájmy. Neopomenu téţ uvést rytířské řády, ve kterých můţeme vidět první kladnou spojitost mezi fyzickou aktivitou a zušlechťováním těla ve spojení s křesťanstvím a naplňováním křesťanských hodnot. Poté zmíním “maskulinní křesťanství”, ve kterém můţeme vidět, jak toto hnutí bořilo hluboko do minulosti zakořeněná přesvědčení křesťanů o tom, jak jsou fyzická aktivita a sport rozptylujícími faktory vůči Boţímu záměru. Zde představím organizace vyrůstající z identických 11
zásad, pracujících v souladu s evangeliem – YMCA, FICEP apod. Na závěr této kapitoly pak uvedu dnešní postoj křesťanských církví ke sportu a sportovním hrám. Ve třetí kapitole se budu věnovat hodnotám z hlediska obecné úrovně, kde vysvětlím význam tohoto pojmu z několika pohledů, a to filosofického, pedagogického a psychologického. Zmíním důleţitost hodnot pro dnešní svět, osobu sportovce z pohledu křesťanství a jeho mravní a hodnotový vývoj, zde se budu opírat o stádia amerického psychologa Lawrence Kohlberga. Ve vztahu k rozvoji hodnot se téţ budu zabývat naplňováním potřeb, coţ podloţím Maslowovou hierarchií potřeb. Ve čtvrté kapitole své práce jiţ budu aplikovat do oblasti sportu hodnoty, které procházejí v dnešní době krizí. Hodnoty, které se v křesťanské společnosti tak běţně vyskytují, se totiţ dnes ve sportu rychle vytrácejí a známé heslo „Není důleţité vyhrát, ale zúčastnit se“ je zatlačováno do pozadí. Zmíním proto odraz fair play ve sportu a ideály olympijských her, a to jak těch antických, tak i těch současných, moderních. V páté kapitole se budu věnovat křesťanským hodnotám a ctnostem. V jejich souvislosti však nejprve osvětlím nutnou sloţku pro naplňování úlohy fair play, kterou je svědomí. Následně se pak zaměřím na křesťanské ctnosti, z nichţ vyzdvihnu především
ctnost
lásky,
víry,
naděje,
moudrosti,
spravedlnosti,
statečnosti
a umírněnosti. Poté se budu věnovat křesťanským hodnotám, které jsou uvedené v Dekalogu. Zde vyzvednu ta přikázání, jejichţ hodnoty lze prakticky aplikovat na oblast sportovního jednání. Následně uvedu aktualizaci Dekalogu Jeţíšem Kristem, jenţ mu dodává hloubku především díky důrazu na propojení těchto přikázání s přikázáním lásky, jeţ najdeme v páté kapitole Matoušova evangelia.
12
1 Sport Sport má dnes mnoho odvětví a na jejich základě i mnoho různých členění. Tato práce však vymezí pouze ty oblasti, které se přímo týkají sportu a aplikací hodnot. Bude se tedy především zabývat myšlenkou fair play a krizí sportovních hodnot v 21. století. Avšak ještě před tím, neţ se bude věnovat křesťanským hodnotám ve sportu, vymezí nejprve samotné pojetí sportu. Vzhledem k tomu, ţe sport zahrnuje širokou škálu různých aktivit a dovedností, tak není jeho definování zrovna jednoduché. Je však fenoménem, ke kterému si člověk můţe vytvořit jak aktivní, tak i pasivní vztah.
1.1 Charakteristika sportu Sport zahrnuje širokou oblast různých aktivit a dovedností, a tudíţ není tak jednoduché nalézt jednotnou definici. Sportovní divize Rady Evropy definuje sport v tzv. Evropské Chartě Sportu (1993) takto: ,,Sport znamená všechny formy fyzické aktivity, které prostřednictvím náhodné či organizované účasti jsou zaměřeny na vyjádření nebo zlepšování fyzické zdatnosti a mentální pohody, formulující přitom sociální vztahy a dosahující výsledky (výkony) v soutěžích všech úrovní.“1 Slovo sport je anglosaského původu a odvozuje se od francouzského slova „desport“ či „déport“. Pojmem „deportare“ byl ve 12. století označován aristokratický hon a toto slovo v sobě obsahuje obveselení, rozptýlení, zábavu, vášeň.2 Sport je fenoménem, který spojuje celý svět a získává si mnoho lidí všech věkových kategorií. Je nositelem hodnot, a to jak pozitivních, tak negativních (kázeň, trpělivost, mírnost, vytrvalost, odvaha, milosrdnost, dobrota, nesobeckost, tolerance, čest, statečnost, odhodlání, pravdivost, spravedlnost, zodpovědnost, cílevědomost, nezdolnost,
obětavost,
bezohlednost,
agrese,
důvěra,
důstojnost,
zdvořilost,
odpovědnost, vděčnost, radost, výkon, krása, zdraví, pokora)3. Proto bývá sport
1 2 3
Evropská charta sportu (1993). In: http://aplikace.msmt.cz/PDF/ECHS.PDF. Srov. HOŠEK, Václav: HÁTLOVÁ, Běla, Psychologie sportu, str. 12. Pozn.: Zde je patrná shoda některých pojmů, či jejich ekvivalentů se sedmi dary Ducha svatého (moudrost, rozum, rada, síla, umění, zboţnost a bázeň Boţí), které jsou oporou mravního ţivota křesťana a dvanácti plody Ducha svatého (láska, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, mírnost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrţenlivost, čistota). – viz Katechismus k. c., čl. 1830–1832.
13
vyzdvihován, ale i kritizován. Ke sportu si člověk můţe získat vztah jako aktivní sportovec nebo i jako pasivní fanoušek. „Tato forma fyzické aktivity získává postupem času nejen stále více nadšených příslušníků, ale také se rozšiřují mnohá její další odvětví. Tato odvětví vznikají nejen vymýšlením nových činností, ale i kombinací jednotlivých sportovních disciplín, či díky vzniku nových sportovních nástrojů a v neposlední řadě přestavbou fyzických činností, jež byly dříve využívány k jiným účelům. Sport se dnes může vyskytovat jako pracovní náplň vrcholových sportovců, stejně jako forma rekreace pro širokou veřejnost.“4 Provozování sportovní aktivity nabízí člověku uspokojení z dosaţení vlastních cílů. Sport dává člověku pocit naplnění a uspokojení. Člověk můţe provozovat sport z různých důvodů, např. pro peníze, pro udrţení zdravého ţivotního stylu, pro sport samotný, pro radost z pohybu či jako součást duševní hygieny. Sport je pro člověka a jeho ţivot obohacením, ať uţ jej provozuje za jakýmkoli účelem. Sportovní aktivita je pro soudobého člověka velmi důleţitou součástí ţivotního stylu pro jeho zdravý rozvoj, neboť dnešní svět je přesycen sedavým způsobem ţivota. Je trochu smutné, ţe se sport stal během 20. století silně profesionálním, a tím pádem se dostal do silného spojení s marketingem nebo i politikou.5
1.2 Pohyb Pohyb je veličina, která je nedílnou součástí pro všechny ţivé organismy. Hippokrates zařazuje pohyb mezi čtyři základní atributy ţivota, a to společně s jídlem, pitím a odpočinkem. Kromě těchto čtyř atributů můţe člověk na sport také nahlíţet z fyzikálního hlediska: tedy ţe pohyb popisuje změnu polohy tělesa vzhledem k prostoru a času. Pohyb slouţí člověku jako nástroj pro vnímání okolního světa, jako prostředek k tomu, aby mohl vyjádřit své názory a pocity.6
4 5 6
SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu, str. 12. Srov. HOŠEK, Václav: HÁTLOVÁ, Běla, Psychologie sportu, str. 2. Pozn.: „Pohyb nám umoţňuje rozvíjet svou kreativitu, něco pěkného vytvářet, dát najevo své emoce nebo se mimoslovně vyjádřit. Díky pohybu, je lidem umoţněno získávat zkušenosti, které jim umoţní rozvoj osobnosti.“ In: Srov. HÁTLOVÁ, Běla: Kinezoterapie: Pohybová cvičení v léčbě psychických poruch, str. 11.
14
Jan Patočka roku 1966 napsal, ţe lidský pohyb se nedá redukovat pouze na pohyb těla, patří k němu i myšlení, cítění a vůle. Pohyb je pro člověka nepostradatelným médiem v práci se světem a díky pohybu je člověku umoţněno získávat nové zkušenosti. Pokud by nebyl člověku umoţněn pohyb, byl by pro něj intelektuální rozvoj nesrovnatelně těţší. Díky pohybu můţe člověk kvalitně proţívat ţivot. Pohyb je totoţný s celým ţivotem člověka. Je prokázán vliv pohybu na všestranný rozvoj člověka, tzn. ţe nejen tělo, ale i mysl je pohybem rozvíjena, a tak dochází k utváření osobnosti člověka po celý ţivot. Medicínské vědy si jsou vědomy kladných účinků pohybu na duševní i fyzické zdraví člověka. Pohyb je nutný k udrţení ţivota a jeho rozvoji, je symptomem změny aktivity. Pohyb posiluje imunitu, zlepšuje krevní tlak a zabraňuje vzniku obezity. Pohyb má dobrý vliv i na psychiku, kde odbourává úzkosti, deprese a zvyšuje sebehodnocení.7 Díky pohybu člověk stimuluje lidské myšlení a poznává sám sebe. Při pohybové aktivitě dochází u člověka k poznávání svých limitů, a tím i k poznání sebe samého. „Pohyb živé bytosti je základním projevem jejího života. Motorika se promítá do schopnosti vnímat, hodnotit a užívat prostorové vztahy. Tělo je hlavním prostředkem sebevnímání, sebepochopení a interakce s okolím. Prostřednictvím pohybu těla je umožněno vnímání změn. To, jak se vnímáme a hodnotíme, ovlivňuje zásadním způsobem naše chování.“8 Právě tyto skutečnosti jsou církví vyzdvihovány. Církev si je velmi dobře vědoma vlivu pohybu na zdravý rozvoj člověka a jeho formování osobnosti. Pohyb i křesťanství mohou být chápány v důsledku svého působení jako rozdílné cesty k sebepoznání. Skrze pohyb je člověku umoţněn sport a hra. Pohyb v podobě sportu pomáhá člověku zapojit se mnohem lépe do socializačního procesu. Sport je společenským jevem, který vytváří specifické sociální prostředí. Sport poskytuje nezměrnou paletu sociálních interakcí, modifikovanou charakterem sportovního odvětví, jeho tradicemi, kulturním, ekonomickým a společenským zázemím. Sportovní prostředí s řadou
7 8
Srov. HÁTLOVÁ, Běla: Kinezoterapie: Pohybová cvičení v léčbě psychických poruch, str. 11. HOŠEK, Václav: HÁTLOVÁ, Běla, Psychologie sportu, str. 32.
15
specifických hodnot a norem ovlivňuje jedince, který se v tomto prostředí pohybuje.9 Díky pohybu je člověku umoţněno dosáhnout svých cílů, sáhnout si na dno svých sil a proţít zkušenosti, které ovlivní jeho chápání. Pohyb je základem sportu, ve kterém dochází k zhodnocení a ocenění pohybu. Rozvoj, který člověku pohyb nabízí, se tak promítá i do sportovní činnosti, kde je navíc rozšířen o další rozměr sportu, a to je soupeření, spolupráce, participace ostatních hráčů a postoj k pravidlům. K tomuto rozměru by se měl sportovec snaţit postavit co nejlépe, tedy tak, aby soupeření bylo ve zdravé míře a aby jeho chování mohlo být označeno za čestné. Pohyb je tak ve sportu obohacen o další rozměr a uţitek ze sportu se tím stává větším. „Sportovní činnost nachází své skutečné naplnění pouze tehdy, stojí-li ve službě člověku. Nemá se tudíž zaměřovat na pouhé respektování pravidel, nýbrž na celistvý pohled na člověka, který sportuje, ale zároveň potřebuje výchovu, spiritualitu a transcendentní hodnoty.“10 Člověk je bytost předurčená k pohybu, dále pak ke hře jako nástroji pro rozvoj ve formě zábavy a v konečném stupni ke sportu posunujícímu hranice lidského sebepoznání. Pohyb je základním prostředkem pro vývoj hry a sportu.
1.3
Sport v 21. století V dnešní honbě za výkonem jsou ovšem sportovní pravidla často vědomě
překračována. Heslem mnoha lidí se stává „vítězství nadevše“ a hmotný či mocenský zisk je jediným měřítkem úspěchu. Proti tomuto jevu se staví myšlenka fair play podporující ušlechtilé hodnoty sportovců. Původní smysl sportu, který je jiţ z dob antického Řecka chápán jako oslava člověka a Boha, spojující široké zástupy lidí, je převrácen. Místo k setkání dochází ke střetu a důleţitým faktorem se stává výkon. S nároky doby se uzpůsobuje i ţivotní filosofie, jeţ upřednostňuje pragmatický a egocentrický přístup k ţivotu. Společně se změnou společnosti a společenského myšlení dochází logicky i ke změně chápání sportu. Rigauer v roce 1969 uvedl, ţe moderní výkonnostní sport je produktem industriální společnosti. „Jednání podle pravidel fair play může být v dnešním výkonnostním sportu označováno za slabost. 9 10
Srov. SLEPIČKA, Pavel, Psychologie sportu, str. 100-101. Radio Vaticana. In: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17574.
16
Přednost dostává agresivní přístup a prosazení se. Postoje moderní doby mají své kritiky, kteří ukazují na to, že technický rozvoj přes všechny své úspěchy je nositelem nedořešených problémů. Mezi tyto problémy můžeme zařadit: konzumní způsob života, úbytek životních zkušeností a prožitků dětí a mládeže nebo ekologické katastrofy.“11 Je potřeba si uvědomit, ţe technologický rozvoj nedokáţe nahradit náboţenství a filosofii a přes své vysoké výsledky není schopen řešit otázky ţivota. Sport se dnes stává masovou zábavou, jeţ zasahuje do všech moţných společenských oblastí, je nástrojem politiky a důleţitou sloţkou ekonomiky. „Sport je nepochybně sociologicky barvitou scénou reflektující dynamiku změn hodnotového světa, zájmů a činností současného lidstva.“12 Velkého rozvoje dosáhla hlavně komerční stránka sportu. V krajnosti lze o této formě sportu uvaţovat i jako o obchodování s vlastním tělem. Toto pojetí je proti lidské důstojnosti. Hráči a sportovní kluby jsou kupovány a prodávány za obrovské sumy, na sportovních prostranstvích a na dresech sportovců jsou vylepena loga firem. Média se přetahují o vysílací práva. Sport, jenţ je zakládán na peněţním zisku, má samozřejmě svá specifika. Kladnou stránkou tohoto systému například je, ţe medializace zaručuje propagaci a rozvoj sportu. Na druhou stranu tento systém nese i negativní aspekty. „Hlavním z těchto aspektů je pokřivení hodnot. Při sportech, na něž dohlížejí rozhodčí, se dnes hráči zbavují své odpovědnosti za své sportovní chování. Způsob hry, kdy si hráč snaží nemorálním způsobem dopomoci k vítězství a jedná tak, aby nebyl viděn rozhodčím, se stále rozmáhá. Sám hráč se ospravedlňuje myšlenkou, že pokud nebyl jeho způsob hry potrestán a stále nese výsledky, jedná vlastně správně. Dalším faktorem poškozujícím sport jsou pak samotní rozhodčí a jejich chybná prohlášení.“13 Donnelly mluví o myšlence, ţe jediné, co se počítá, je vítězství a agresivita a odchylování se od pravidel je v pořádku, pokud to pomůţe k vítězství. Jinak řečeno, jedná se o stále se opakující vítězství za kaţdou cenu.
11 12 13
SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu, str. 16. SEKOT, Aleš. Sociologické problémy sportu, str. 9. SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu, str. 19.
17
V profesionalizovaném sportu se dosáhlo pokřivení, které je za hranicí lidskosti. Na mnoha místech sice nejsou agrese a násilí příliš tolerovány, přesto jsou na hráčích vyţadovány a dochází tak k jakýmsi morálním prázdninám ve sportovním prostředí. Jedním z důvodů vyţadování takového chování je například zvýšení atraktivity pro mediální fanoušky, přičemţ cílem je samozřejmě peněţní zisk. Dalším důvodem můţe být získání prestiţe klubu či sportovce.14 Takto vyţadované chování je zaloţeno na divákovi, který jako člověk ve své podstatě touţí po nevšedním vzrušení, násilí a boji.15 Toto násilí projevované sportovci ale není ze strany diváků jen ţádané. V mnoha profesionalizovaných sportech je doslova pěstováno. Sami trenéři podporují své svěřence k praktikování fyzického násilí. Plně se zde projevuje touha zvítězit za kaţdou cenu přes veškeré morální zásady. Fyzické násilí ve sportu se tak stává součástí strategie k vítězství. V menší míře můţe jít například jen o jakési formy zastrašování. Mnohem váţnější formou nesportovního jednání jsou hráči, kteří jsou cvičeni přímo za účelem zranit nebo vyřadit určitého protihráče. V profesionálním hokeji jsou údajně někteří hráči určeni právě k tomu, aby sice chránili své spoluhráče, ale aby na druhé straně asistovali svému týmu provokováním a zastrašováním, a dokonce aby vyřazovali ze hry vybrané protihráče.16 U takovéto strategie hry se jiţ předem počítá s potrestáním agresivního hráče a vzhledem k stanovenému cíli, tj. vyhrát, postaveným nadevše se toto jednání s trestním následkem chápe jako přijatelná cena. Mnohem zručnější hráč ohroţující cestu k cíli se stává vyřazeným z důvodu fyzické újmy a hráč, který je určen k odstranění a ve sportu technicky (téměř jistě i morálně) slabší, na stupuje na trest. Součástí této strategie je samozřejmě zákaz přiznání k faulu, takové přiznání je chápáno jako poškození vlastního týmu. Společně s komercializací sportu dochází i k jeho korupci. Populární sporty jsou oceňovány mnohem více neţ nepopulární, a tím vzniká i propast mezi sporty. Nahlíţením na tělo člověka pouze jako na prostředek, jenţ je bičován k vyšším
14 15 16
Srov. SEKOT, Aleš. Násilí ve výchově umění a sportu, str. 52. Srov. SEKOT, Aleš. Násilí ve výchově umění a sportu, str. 50. Srov. SEKOT, Aleš. Násilí ve výchově umění a sportu, str. 55.
18
výkonům, dochází k jeho moţnému poškození,17 a tím i ohroţení na fyzickém a psychickém zdraví člověka.18 Ve výsledku ovšem záleţí pouze a jen na sportovci a jeho osobnosti, jak se ve sportu zachová a jakých hodnot se bude drţet. Pokud sportovec získá díky sportu vysoký společenský status a je sportovní hvězdou, je jen na něm, jak svého vlivu vyuţije. Můţe svým působením motivovat ostatní k lepšímu chování a k boji za dobrou věc.
17 18
Pozn. Sami sportovci často zatajují svůj zdravotní stav před lékaři, aby mohli hrát. Pozn. Příkladem náhlých úmrtí ve sportu je třeba: fotbalista Stefan Vrabioru (Rumun) – zástava srdce, při pitvě nalezen v organismu anabolický steroid metadenon; fotbalista Serginha (Brazilec, 30 let) – zástava srdce, o své srdeční arytmii věděl; krasobruslař Heiko Fischer (Rus, 28 let); fotbalista Daniel Ortiz (Guatemalec, 28 let) po sráţce s protihráčem na následky vnitřního krvácení / a další…
19
2 Křesťanství a sport Předchozí kapitola zmiňuje definici sportu, který je nositelem jak pozitivních, tak i negativních hodnot. Ten je zároveň významnou součástí ţivotního stylu člověka. V dnešní době však dochází ke krizi sportovních hodnot, neboť pro většinu lidí je vítězství, výkon a zisk jediným měřítkem úspěchu, který je však proti ušlechtilé hodnotě „fair play“. Následující kapitola této práce se bude zabývat vztahem křesťanství a sportu. Nejprve uvede jeho ukotvení v Bibli a následně představí postupný vývoj tohoto vztahu, který byl ze strany církve zpočátku značně odmítavý. Pro lepší propojení uvedu „maskulinní křesťanství“ a následně současné stanovisko křesťanských církví, které vnímají sport jako partnera v pastoraci.
2.1
Sport a Bible V Bibli se člověk o sportovních aktivitách mnoho nedočte. Dozví se však
o tom, jak je chápáno tělo, které je hlavním nástrojem sportovce. Bůh stvořil tělo člověka a obdaroval ho ţivotem. Bůh to chápe jako velmi pozitivní čin.19 Písmo svaté bere tělo a ducha jako neoddělitelnou jednotu. Člověk je podle Písma stvořen k obrazu a podobě Boha. Podobenství člověk naplňuje úsilím v přiblíţení se Bohu ve svém jednání a má tedy projevovat snahu o rozvoj a zušlechtění jak těla, tak ducha. Apoštol Pavel poukazuje na spojitost mezi tělem a duší v tom, ţe tělo je chrámem ducha. „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.“ (1 Kor 6,19–20). Tento vztah těla a ducha je realizován ve skutcích statečných bojovníků Izraele ve Starém zákoně například příběh siláka Samsona (Sd 13,24–16,31) nebo Davida a Goliáše (1 S 17,4–51). Ti všichni museli projevit velké fyzické úsilí a nezlomnou vůli. Ve Starém zákoně se dokonce nalézá citát o konání her k oslavě korunovace Davida:
19
Srov. Gn (1, 26-31).
20
„Abnér navrhl Jóabovi: „Ať nastoupí družiny a uspořádají před námi bojové hry.“ Jóab souhlasil: „Ať nastoupí.“ (2 S 2,14). Bojovníci ţijící v souladu s křesťanskými ctnostmi a uvědomující si biblické pojetí těla i ducha byli i křesťanští rytíři, kteří chápali tělo jako nástroj k prosazování Boţí vůle, o který je potřeba se pečlivě starat a cvičit ho. Tělo jiţ nebylo moţné umrtvovat na úkor rozvoje ducha po dřívějším vzoru asketických světců, ale bylo ţádoucí ho společně s duchem harmonicky rozvíjet za účelem umoţňujícím ochranu slabších či prosazení spravedlnosti. Toto pojetí pomohlo k naplnění křesťanských ctností (jak fyzických, jako je síla a zdraví, tak duševních, jako je moudrost a umírněnost) a rytířských ideálů. Dále v Bibli zaznívá výrok, ţe „vystavěli v Jeruzalémě stadion podle vzoru pohanů“ (1 Mak 1,14). Z tohoto úryvku lze soudit, ţe přestoţe si křesťané byli vědomi spojení sportu a rizikových faktorů, které se k provozování sportu přidruţují a o kterých bude psáno v následující podkapitole, sport samotný neodsuzovali a byli schopni docenit jeho potenciální přínos pro rozvoj člověka a důleţitost naplnění potřeby člověka se sportovně projevit nebo se jen pobavit. Dále se dokonce dočítáme, ţe i kněţí se osobně aktivně účastnili na sportovních aktivitách (2 Mak 4,14). Jejich sportovní působení je zde ovšem kritizováno z toho důvodu, ţe na úkor sportovního cvičení zanedbávali svou sluţbu. Snad jediným přiblíţením sportu v Novém zákoně jsou metafory apoštola Pavla: „Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali! Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný. Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.“ (1 Kor 9,24–27). Dále pak: Gal 5,7; Fil 2,16 a 3,14; 2 Tim 2,5 a 4,7; Ţid 12,1.
21
2.2
Historický vývoj vztahu sportu a církve Tělo bylo s postupem času (hlavně v období středověku) církví chápáno jako
hříšné, a proto se církev stavěla ke sportu velmi odmítavě. „Zatímco kultovní oběti bohům byly v antickém světě vždy doprovázeny různými formami tělesných pohybů, v rituálech křesťanství byly vytlačeny. Kult nahého řeckého těla, tak příznačný pro řecké fyzické aktivity, je naopak považován za výraz nemravnosti a satanské morálky.“20 Církev kázala proti veškerým světským zájmům a nabádala k potlačování fyzických potřeb a k rozvoji duševních schopností. Tehdejší ideál člověka byl podle církve světec asketického podoby, tedy osoba neduţivého vzhledu, nerozvíjející fyzické schopnosti člověka, osoba ponořená ve studiu a plně se připravující na ţivot věčný. „Popřením fyzické existence člověka by bylo popřením základních zákonů hygieny a čistoty. Zatracení lidského hříšného těla blokovalo vše, co přispívalo k lidskému zdraví, radosti a štěstí.“21 Přitom v Bibli se slovo čistota zmiňuje velmi často. Z velké části je zmiňována především čistota duše. Ale ani čistota těla nebývá opomíjena. Jedním z příkladů je také příběh o uzdravení slepého v evangeliu podle Jana (Jan 9,7– 11). Počáteční odpor církve ke sportu pramení z těchto argumentů: „Za prvé, podle církve sport není nejlepší možnost trávení času. Za druhé sport je často provozován v neděli. A za třetí, sport byl často spojován s pitím, hazardem a špatnou společností.“22 Tehdejší představitelé církve odmítali veřejné hry, které podle nich vedly k zfanatizování davu a probouzely v lidech divokost. Z těchto důvodů došlo dokonce ve čtvrtém století k zakázání řeckých olympijských a gladiátorských her na nátlak křesťanské církve.
20 21 22
SOMMER, Jiří. Malé dějiny sportu, str. 114. SOMMER, Jiří. Malé dějiny sportu, str. 115. BRAILSFORD, Dennis. Sport and society: Elizabeth to Anne, str. 132–133.
22
2.2.1
Sport a ideál rytířství První kladnou spojitost mezi fyzickou aktivitou, zušlechťováním těla ve
spojení s křesťanstvím a naplňování křesťanských hodnot nalézáme právě u rytířských řádů. Rytířské řády se začaly rozvíjet v 11. a 12. století jako protiklad světským armádám tehdejších panovníků. Aby křesťanská církev západní Evropy mohla prosazovat své zájmy, bylo nutné zřídit ozbrojené sloţky podléhající církvi. Rytíři se tak stávají pravou rukou církve a vzniká nový ideál, ideál hrdiny. Mezi nejvýznamnější rytířské řády patřili němečtí templáři a johanité, později známí jako maltézští rytíři. „Právě oni nadřazovali rytířské ideály nad službu Bohu. Proto pro ně byla náročná fyzická příprava samozřejmostí.“23 Od předešlého ideálu světce asketického vhledu, umrtvující projevy těla na úkor upřednostnění duševních vlastností, který s Boţí pomocí koná zázraky, se do popředí dostává ideál hrdiny rytíře. Je to muţ čistého srdce, oddaný Bohu, ochraňující Boţí záměry vlastním tělem, schopnostmi a především válečnými dovednostmi.24 S novým hrdinou tedy dochází k obnově ideálu známého z antického Řecka.25 Hlavním přínosem antického proudu je povznesení těla a jeho respektování v rozvoji. Tento přístup, lze chápat jako křesťanskou filosofii, podle které má být tělo vyškoleno, ovládnuto a pouţito k ochraně slabých, dosaţení spravedlnosti a podrobení země, kterou dal Bůh svým lidem.26 Díky tělu je člověku umoţněno uskutečňovat skutky naplňující víru v Boha a zodpovědně spravovat zemi a veškeré stvoření, které mu bylo bohem zadáno. „Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.“ (Jk 2,26) Jiří Sommer vyjádřil myšlenku, ţe středověký rytíř z hlediska hodnot, které
23 24 25
26
SOMMER, Jiří. Malé dějiny sportu, str. 122. Pozn.: Ideál hrdiny se dnes nalézá také ve sportu, kde jsou profesionální sportovci, často díky medializaci, oslavováni širokou masou veřejnosti jako opravdoví hrdinové. Pozn.: Ideál kalokagathie (kalos kai agathos „krásný a dobrý“) představuje přesvědčení, ţe krásné a dobré patří k sobě. Jedná se o harmonii ve vyváţenosti těla i ducha, kde krásné tělo je nositelem ctnostné duše s dobrými hodnotami. Hrdina tedy nezanedbává rozvoj ani těla ani duše, neboť jsou vzájemně propojeny. V tomto ideálu je kladen důraz na rozvoj antických ctností moudrosti, spravedlnosti, statečnosti a umírněnosti, které se projevují jak ve sloţce těla, tak ducha. Ideál antického Řecka není provázán jen se středověkým rytířstvím, ale i s olympijskou myšlenkou a současnou tělovýchovnou organizací Sokol a s jejím křesťanským protějškem, sportovní organizací Orel, či skautingem. Srov. HUGHES, Thomas. Tom Brown at Oxford, str. 112–113.
23
má reprezentovat, byl neobyčejným pozitivem v „posouvání“ doby k uznání fyzických aktivit jako rovnocenných k aktivitám duševním. Toto se dá nalézt i v textech Bible. „Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev, vždyť jsme údy jeho těla.“ (Ef 5,29–30). „Muž milosrdný činí dobře i sám sobě, kdežto nelítostný drásá i vlastní tělo.“ (Př 11,17). Tělo se tak stává nástrojem k oslavě Boha.27 Rytířské řády byly tvořeny pro ochranu a prosazování mocenských zájmů církve silou, a proto byla mezi nimi všeobecně rozšířená idea, ţe tělesnou stránku nelze podceňovat.28 Proto se rytíři od raného dětství cvičili v celé řadě fyzických aktivit a dovedností. Mezi tyto schopnosti patřil běh, plavání, šplh, jízda na koni, boj a zacházení s kontaktními i střelnými zbraněmi. Ale jak uţ bylo řečeno, rytíři nerozvíjeli jen tělo, ale i ducha. Rozvoj těla a jeho udrţování ve zdravé fyzické kondici podporuje i rozvoj ducha a obráceně. U středověkého rytíře byl kladen srovnatelný důraz na znalost poezie, literatury, etiky, dodrţování křesťanských ctností, schopnost velení a strategie. Tímto přispívali k obohacování rozvoji kultury tehdejší doby. Osoba absolvující kompletní výcvik se tedy vyznačovala všestrannými znalostmi. „Ideální rytíř měl být zbožný, velkorysý, statečný, ochotný pomáhat slabým a bezbranným, věrný králi a své dámě, kterou si zvolil (nebyla to ovšem jeho žena, ale vysněný ideál ztělesněný jinou ženou, která pro něho byla nepřístupná).“29 Vyvrcholením výcviku bylo takzvané pasování na rytíře. Při pasování musel budoucí rytíř přísahat, ţe nikdy nezradí ideál hrdinství, zavázat se k dodrţování morálních hodnot a k dalšímu rozvoji fyzické kondice a v neposlední řadě stvrdit věrnost lennímu pánovi a Bohu.30 Důleţitým znakem rytířské kultury jsou rytířské turnaje. Rytířské turnaje byly velmi oblíbenou zábavou feudální Evropy. Rytířská klání můţeme srovnávat s dnešními sportovními turnaji. Turnaje byly připravovány dlouho dopředu. Byla budována bohatá kolbiště a tribuny pro širokou veřejnost, jeţ dostávala volno v den konání her. Turnaje
27 28 29 30
Pozn.: Stejně jako v případě antických olympijských her. Srov. SOMMER, Jiří. Malé dějiny sportu, str. 116. KÖSSL, Jiří; ŠTUMBAER, Jan; WAIC, Marek. Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury, str. 29. Srov. SOMMER, Jiří. Malé dějiny sportu, str. 130.
24
byly jednak přípravou na válku, jednak sportem urozeného rytířstva. Pravidla turnajů respektovala ideál rytířských ctností, mezi něţ byly zahrnuty statečnost, odvaha, milosrdnost k slabšímu a další ušlechtilé morální vlastnosti.31 S těmito turnaji a sportovci v podobě rytířů, s jejich ctností a morálním kodexem můţeme mluvit o počátku fair play ve sportu. „Mezi další morální vlastnosti můžeme řadit sebeovládání, ohleduplnost a potírání bezpráví.“32 Pravdou ovšem zůstává, ţe ne všude se tato pravidla zcela dodrţovala. Přes všechnu opatrnost docházelo ke smrtelným zraněním. Na těchto turnajích dokonce docházelo i k rozlišování čestných a nečestných zásahů, například zásahů do zad protivníka a podobně. Rytířské turnaje se vyvíjely aţ do podoby tzv. “Artušovských her“, jeţ byly pojmenovány po legendárním králi Velké Británie a jeho rytířů kulatého stolu. „Dobrodružství krále Artuše a jeho družiny znázorňuje usilování o křesťanskou dokonalost a popisuje dokonalého fyzicky i humanisticky kultivovaného rytíře se všemi náležitými ctnostmi.“33 „Soumrak“ rytířství nastává s příchodem palných zbraní ke konci 15. století. Rytíři přestávají plnit svou vojenskou, a tedy politickou funkci. Z toho důvodu se stávají rytířské jednotky ekonomicky nevýhodné a rytířská kultura je na ústupu. Odkazem rytířských turnajů a upomínkou na bojové schopnosti hrdinů středověku je moderní šerm, který je součástí novodobých olympijských her jiţ od samotného počátku obnovení her v roce 1896.
2.3
Maskulinní křesťanství Pro pochopení vývoje vztahu mezi sportem a křesťanstvím je nutné popsat
vývoj maskulinního křesťanství, které má své kořeny v Anglii. Tento pojem vychází z anglického „muscular“, který se dá přeloţit jako „svalový, svalnatý“ a zároveň obsahuje
31 32 33
významy
„muţský,
chlapský,
silný“
atd.
Organizace
Srov. SÁDOVSKÝ, Stanislav. Hodnoty ve výchově a sportu, str. 187. SOMMER, Jiří. Malé dějiny sportu, str. 131. SOMMER, Jiří. Malé dějiny sportu, str. 133.
25
vyrůstajících
z identických zásad a pracujících v souladu s evangeliem jsou například YMCA, FICEP a další,34 o kterých se zmíníme níţe. Pojem „muscular“ se poprvé objevil v roce 1857 jako reakce na zesměšňující označení hrdinských, sportovních a křesťanských aktivit popsaných v knize „Před dvěma lety“, jejímţ autorem byl prominentní britský spisovatel a křesťan Charles Kingsley. Přestoţe toto označení bylo zamýšleno jako zesměšňující a Kingsley s ním nesouhlasil, došlo veřejností k jeho přijetí. Přítel Charlese Kingsleyho Thomas Hughes, napsal později knihu „Školní dny Toma Browna“, kde uvedl tento pojem v běţném pouţití. Zmíněný výraz však vychází spíše z antického „mens sana in corpore sano“ („ve zdravém těle zdravý duch“) neţ z křesťanství samotného. Základní myšlenku tohoto proudu uvnitř anglického protestantského prostředí formuloval Thomas Arnold, učitel na škole v Rugby uţ v roce 1830. Svou myšlenku postavil na tom, ţe křesťanské ctnosti, morálka, muţnost a patriotismus mohou vycházet z fyzických aktivit a sportu. Toto hnutí se později dostalo do anglických soukromých internátních škol aţ ke Kingsleymu a Hughesovi. Díky tomuto hnutí se mezi křesťany bořilo hluboko do minulosti zakořeněné přesvědčení, ţe fyzická aktivita a sport jsou rozptylujícími faktory, ne-li provinění vůči Boţímu záměru. Kingsley a Hughes byli zakladatelé opoziční myšlenky, která propagovala hru a soutěţ. Tato myšlenka sportu utvářející charakter se stávala populární v celé společnosti. Dospívající chlapci navštěvující tyto soukromé školy tak měli moţnost účastnit se sportovních aktivit, skrze něţ se mohli naučit hodnotám pozitivně ovlivňujícím jejich morálku. Toto hnutí zdůrazňovalo, ţe podíl na sportovních aktivitách v mládí se můţe kladně odrazit v budoucím ţivotě, myšlenku tohoto hnutí popsal Andrew Miracle a Roger Rees: „Povinná výuka týmových her, atletiky atd. měla komplexní vliv na vývoj charakterových vlastností včetně mužnosti a vůdčích schopností. Ideály sebekontroly a fair play vychovávaly chlapce v gentlemany.“35
34 35
Pozn.: Například Athletes in Action či působení Salesiánů Dona Boska, v České republice pak organizace Orel – viz příloha. MIRACLE, Andrew W.; REES, Roger C. Lessons of the Locker Room: The Myth of School Sports. 1994.
26
2.3.1
YMCA – Young Men´s Christian Association Společnost YMCA – Young Men´s Christians Association, v překladu
„Asociace mladých křesťanských muţů“, vznikla v roce 1844 v Anglii. Jejím zakladatelem je George Williams. Cílem tehdejší asociace bylo pomoci mladým lidem „ztraceným“ v rychle se industrializujících městech Anglie. YMCA se velmi rychle rozšířila do mnoha zemí světa a jejím posláním bylo pomáhat sociálně slabším vrstvám obyvatelstva. Jedná se o nejstarší, největší a nejrozšířenější mládeţnickou organizaci na světě. Usiluje o harmonický rozvoj člověka, jeho duše, těla i ducha. Je otevřena všem lidem bez rozdílu rasy, pohlaví, náboţenského vyznání, fyzických i duševních schopností. V období, kdy se rychle šířilo přesvědčení, ţe sport utváří charakter, a kdy sport získává na popularitě, dochází i ke změně konceptu Asociace YMCA, která do té doby působila výhradně mezi sociálně slabšími vrstvami obyvatelstva. YMCA si plně uvědomuje velký potenciál sportu pro zvěstování evangelia a křesťanství. Nyní vstupuje mezi střední třídu a dále na akademickou půdu, kde se snaţí působit na studenty skrze jejich sportovně úspěšné současníky, které vzdělává jak ve sportovních, tak i v biblických a diskusních oblastech. Dříve trvající přesvědčení, ţe sport omezuje rozvoj ducha, bylo s koncem 19. století překonáno. Naopak se ukazuje, ţe aktivní participace vede k pozitivnímu rozvoji charakterových vlastností člověka. 2.3.2
FICEP – Federation Internationale Catholique Educatio Physique et sportive FICEP je organizací zaloţenou na samém počátku 20. století za účelem
spojení všech katolických sportovních organizací v jednu mezinárodní. Zakladatelé této katolické sportovní organizace byly FGSPF a FASCI.36 Posláním federace je usilovat o rozvoj člověka ve všech jeho dimenzích prostřednictvím sportu na základě poselství
36
Pozn.: FGSPF (The French Catholic Sporting Federation), FASCI (The Catholic Italian Sports Federation).
27
evangelia. Snahou federace je předávat ideály, jako je spravedlnost, tolerance, láska a respekt k ţivotu prostřednictvím sportu.37 Tato myšlenka byla podpořena papeţem Piem X. Motivem pro vznik FICEP byla encyklika „Rerum novarum“ papeţe Lva XIII. Tato organizace i dnes usiluje o výchovu mladých lidí ke křesťanským hodnotám skrze sport.38 Jedním z nástrojů jak přirozeně předávat křesťanské hodnoty skrze sport mladým lidem je konání her FICEP organizované ve čtyřletém cyklu v jednom z měst členských zemí. V současné době má tato federace jedenáct evropských a dva mimoevropské členy. Celkový počet osob členských organizací této federace se pohybuje okolo čtyř milionů. Největší členskou organizací této federace je italské Centro sportivo italiano (CSI). V České republice tuto federaci zastupuje od počátku organizace Orel.39
2.3.3
Americké církevní vysoké školy 20. století a sport Myšlenka, ţe sport kladně ovlivňuje formování člověka a jeho duchovní
hodnoty, se dostává také na půdu amerických křesťanských škol, které existují od dvacátého století současně se světskými universitami. Mnohé z těchto škol se vyznačují studijními obory zahrnujícími sportovní aktivity a péči o tělo jako podstatnou součást výuky, například kineziologie, volnočasový referent, dobré zdraví (wellness) a další. Na smysl těchto tělu prospěšných oborů zaloţených církevními školami provedl výzkum J. A. Mathisen40 („Religion and Sport in Christian Colleges“). Odpovědi výzkumu se odráţejí v těchto čtyřech oblastech: 1) Možnost zapojit se do aktivit mimo stanovené kurikulum Sportovní setkání a spolupráce různých křesťanských škol se datuje od 50. let 20. století. První hnutí objevující pravý obsah výrazu „přitaţlivost sportu“ a míru atraktivity Kristova poslání, kterou mělo hlavně pro mladé dospívající muţe, byla 37 38 39 40
Srov. FICEP. In: http://www.ficep.org/en/menu_main/aboutus. Srov. POWER, C., Sport and business. In: PONTIFICIUM CONSILIUM PRO LAICIS, The World of sport today. str. 123–124. Srov. FICEP. In: http://www.ficep.org/en/menu_main/aboutus. MATHIESEN, J. A. Religion and Sport in Christian Colleges. In: http://www.goodnewssports.com/support/article/art008.html.
28
organizace „Mládeţ pro Krista“ („Youth For Christ“). Sportovní akce zaštítěné touto organizací měly velkou popularitu. Tyto směry vznikají především v prostředí protestantských a letničních církví. Následující roky docházelo ke stále větší profesionalizaci sportu. Díky tomu bylo moţné, aby studenti mohli sledovat své oblíbené hrdiny, často křesťany, v televizi a v jiných médiích. Díky této skutečnosti byli velmi motivováni pro vstup na křesťanské univerzity, které nabízely mnoho mimoškolních aktivit v čele se sportem. V šedesátých letech vzniká „Národní sportovní asociace při křesťanských univerzitách“ (NCCAA).41 Do této asociace patří téměř sto křesťanských univerzit svobodných umění,42 nebo biblických vysokých škol. NCCAA organizuje pro své členy velmi pestrou nabídku sportovních aktivit a jiných soutěţí i v období mimo sezónu. Tato skutečnost můţe být motivací pro mnoho mladých lidí hlásit se na tyto školy. 2) Evangelizace a pastorační činnost Velké mnoţství mladých sportovců chápe účast na sportovních aktivitách také jako nástroj k pastorační činnosti, a to nejen během studia, ale hlavně po jeho skončení. Po zjištění efektivity sportu v pastoraci a vlivu jeho představitelů na studenty se začaly rychle formovat organizace, které těchto skutečností vyuţívají. Mezi tyto organizace patří: „Vyslanci sportu“ (1952), „Společenství křesťanských sportovců“ (1954) a „Atleti v akci“ (1966), jeţ jsou spojovány s „Campus Crusades for Christ“.43 V 60. letech byl v protestantském prostředí zformulován postulát, ţe křesťanští sportovci mají vyuţít všech sportovních aktivit téţ jako moţnosti ke sdílení a šíření své víry i mezi nevěřícími sportovci. Tím byl sportu přiznán vyšší smysl. 3) Získání studentů S postupným zmenšováním počtu studentů a nárůstu počtu evangelikálních univerzit byly školy nuceny k zvyšování kvality své výuky, aby byly schopny
41 42 43
Pozn.: National Christian College Athletic Association. Pozn.: Liberal Arts Colleges – druh univerzity v USA. Pozn.: Sports Ambassador, Fellowship oh Christian Athletes, Athletes in Action (AIA).
29
konkurence. Proti zavedeným akademiím s dobrou reputací sázely nové subjekty na atraktivní a výborně propracované sportovní programy s vyloţeně křesťanskou atmosférou ve svých kampusech. 4) Styk s veřejností Stojí za zamyšlení, jestli je moţné dosahovat vynikajících výsledků na poli sportovním a zároveň akademickém. Školám se zdařilo utvořit představu, ţe sportovní úspěchy jsou vzájemně ve vztahu s úspěchy akademickými, a takzvaný “haló efekt“ tehdejší společnosti byl dokonalý.
2.4 Dnešní postoj křesťanských církví ke hrám a sportu „Stejně jako všechny lidské činnosti musí být i sport prozářen Bohem skrze Krista, aby hodnoty, které představuje, byly pročištěny a pozdviženy, jak na osobní, tak i na společenské úrovni.“44 V náboţenství se nalézají formy zábavy a hry především v souvislosti se slavením svátků. Slavení svátků lidem ukazuje, ţe člověk není jen nástrojem pro výrobu, ale je stvořen i k dalšímu ţivotu. Slavení uvolňovalo člověka ze všední kaţdodennosti a stávalo se příjemným proţitkem. Bůh, který stvořil člověka ke své podobě a spojil tělo s duchem v jeden celek, daroval člověku společně s tělem také pohyb, aby člověk mohl ve své aktivitě oslavovat Boha a zviditelnit to, co je dosud těţko uchopitelné a Boţské. Dnešní římskokatolická církev se oficiálně staví k otázkám spojení církve a sportu velmi pozitivně. Papeţská rada pro laiky stanovila k příleţitosti Olympijských her v Athénách 2004 sekci s názvem “Church and Sport“, ve které se snaţí prosazovat jeho autentické hodnoty sportu spojené s křesťanstvím. O zaloţení této sekce se zaslouţil především papeţ Jan Pavel II. Oficiální vatikánské prohlášení stanoví funkce této sekce následovně:45 -
Být styčným bodem pro komunikaci mezi církví a národními a mezinárodními sportovními organizacemi.
44 45
Ratzinger, Joseph. 365 dní s Benediktem XVI. Tiskové středisko České biskupské konference. In: http://tisk.cirkev.cz/art/clanek.asp?id=5899.
30
-
Povzbudit místní církve k pastoraci sportovců a zdůraznit potřebu spolupráce mezi asociacemi katolických sportovců.
-
Napomáhat rozvoji kultury sportu, která by prosazovala sport jako součást integrálního rozvoje jedince a jako nástroj míru a partnerství mezi lidmi.
-
Prosazovat důkladné studium specifických otázek v oblasti sportu, zejména z etického hlediska.
-
Organizovat a podporovat iniciativy, které jsou schopné vydávat svědectví křesťanského ţivota mezi sportovci. Sport a volný čas jsou církví chápány jako prostor pro seberealizaci, kultivaci
těla i ducha, prostor pro socializaci spojující všechny lidi bez rozdílu. Sport je tedy i dobrým nástrojem pro hlavní činnost církve, tedy hlásání evangelia. Důkazem toho je i sdělení papeţe Jana Pavla II k italskému národnímu olympijskému výboru z roku 1979: „Církev vždy měla zájem o sport, protože si cení všeho, co konstruktivně přispívá k harmonickému a celkovému rozvoji člověka.“46 Papeţ Jan Pavel II. se vţdy vyznačoval svým velmi kladným vztahem ke sportu. Podle něho se při takovémto postoji sport nestává cílem, nýbrţ prostředkem „vybízejícím člověka, aby ze sebe vydal to nejlepší a vzdálil se od toho, co jeho samotného či ostatní může ohrožovat či působit vážné škody.“47 Dokument Druhého vatikánského koncilu „Gaudium et spes“ se ve třetím oddílu vyjadřuje k trávení volného času a sportu takto: „Volného času je třeba správně využívat k uvolnění ducha a k posílení duševního i tělesného zdraví. Tomu slouží rozmanité záliby a zájmy, např. cestování do jiných zemí (turismus), které člověka vnitřně zušlechťují, ale také lidi obohacují vzájemným poznáním, nebo cvičení a sportovní podniky, jež pomáhají k udržení duševní vyrovnanosti jednotlivce i společnosti a k uskutečnění bratrských vztahů mezi lidmi každého postavení, národnosti nebo odlišné rasy. Křesťané mají tedy spolupracovat na tom, aby kolektivní
46 47
Feeney, R. 1995, str. 60. In: http://moses.creighton.edu/JRS/2005/2005-2.html. Radio Vaticana. In: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16560.
31
kulturní projevy a podniky, které jsou naší době vlastní, byly proniknuty lidským a křesťanským duchem.“48 Dnešní křesťanství chápe sport velmi kladně. Důkazem toho je účast církevních představitelů na sportovních kláních, kde vedou promluvy k olympionikům, sportovním lékařům apod. Církev ale varuje před přístupem, který ohroţuje lidský organismus, např. doping či neţádoucí jednání spojené se sportem, jako je hazard, agresivita fanoušků či sportovců. „Tlak na dosažení výjimečných výsledků nesmí nikdy vést ke zkratkovitému jednání, jakým je například doping. Týmová spolupráce by sportovce měla povzbudit, aby se vyhnuli slepým uličkám. Družstvo by zároveň mělo podpořit toho, kdo uznal chybu, aby cítil přijetí a pomoc.“49 Stále více se rozšiřuje literatura spojující teologii a sport. Křesťanství chápe sport jako partnera v pastoraci. Benedikt XVI. poukazuje na to, ţe sport je důleţitým prvkem k výchově mládeţe a při zachování etické bdělosti se stává školou zdravého soustředění, fyzického zdokonalení, růstu odvahy, vytrvalosti a dalších hodnot duchovních a mravních. Dále připomíná, ţe sport je nutno chápat jako příleţitost pro formování mládeţe a nesmí se proto zapomínat na pěstování křesťanských ctností,50 díky nimţ člověk dosahuje opravdové zralosti.51 Pro lepší pochopení vztahu mezi křesťanstvím a sportem můţe být zmíněn další citát papeţe Benedikta XVI. k italským olympionikům roku 2012: „Chtěl bych zdůraznit, že sportovní činnost může člověka vychovat také k duchovnímu „závodění“, tedy ke snaze o vítězství dobra nad zlem, pravdou nad lží a láskou nad nenávistí. Především pak ve vztahu k sobě samým. Každému z vás přeji, abyste zakoušeli největší radost – den po dni se zlepšovat a milovat stále o něco více.“52 Sport je prostředkem umoţňujícím člověku zdravý rozvoj ve všech jeho dimenzích. Avšak důleţité je neopomenout správné srovnání ţivotních hodnot. Úskalí
48 49 50 51 52
Gaudium et spes 3,61. Radio Vaticana. In: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17574. Pozn.: Víra, naděje, láska, moudrost, statečnost, spravedlnost, umírněnost. Viz Katechismus katolické církve, čl. 1803–1845. Srov. RadioVaticana.cz. In: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12006. Radio Vaticana. In: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17574.
32
sportu tkví v rozvoji člověka, který přistupuje ke sportu s nevyzrálým duševním základem, který je následně dále prohlubován.
33
3 Hodnoty Předchozí kapitola se věnovala vývoji vztahu křesťanství ke sportu, který postupoval od negativního, značně odmítavého postoje k postoji pozitivnímu. V nynější době je sport církví vnímán jako fenomén s moţností pozitivního rozvoje těla i ducha, který má moţnost vzájemné reciprocity s křesťanským učením. A mimo jiné je také vnímán jako nástroj k hlásání evangelia, a to díky svému prostoru pro seberealizaci a socializaci. Jak jiţ bylo jednou výše zmíněno, ani sport se neobjede bez přítomnosti hodnot, které jsou pro něj značně důleţité. Tato část práce se proto bude věnovat hodnotám obecně. Ty bývají vnímány jako něco cenného, utvářejícího myšlení a jednání člověka. Lze k nim však přistupovat z více hledisek, které budou přiblíţeny právě v této kapitole. Některé z nich (např. spravedlnost, soucítění apod.) se podle Schildse a Bredemeierové, dají ztotoţnit s hodnotami v křesťanství. Zároveň zde bude uveden i mravní a hodnotový vývoj sportovce, který bude vycházet ze stádií Lawrence Kohlberga. V souvislosti s hodnotami však nemůţe být opomenuto naplňování potřeb, které vedou k rozvoji hodnot. Zde uvedu Maslowovu hierarchii potřeb.
3.1 Pojem hodnota Hodnota je přirozenou sloţkou lidského ţivota. Kaţdý člověk si jiţ od svého dětství rozvíjí cit pro hodnoty. Díky hodnotám se člověk můţe rozhodnout, co je pro něj důleţité, a to na základě osobního ţebříčku hodnot, jenţ si během ţivota vystavěl. „Když hovoříme o hodnotách, máme na mysli nejen to, co je k životu nutné, potřebné a užitečné, ale i to, čeho si vážíme, co obdivujeme, co ctíme, i to, co milujeme, co je nám drahé, milé, co je blízké našemu srdci.“53 Z filosofického hlediska je na hodnotu nahlíţeno jako na „to, co světu, věcem, událostem a lidským jedincům dává smysl, má platnost pro člověka a poskytuje mu měřítko pro jeho konání.“54 Případně je hodnota „vlastnost určitého předmětu, jevu,
53 54
KUČEROVÁ, Stanislava. Člověk, hodnoty, výchova: Kapitoly z filosofie výchovy, str. 45. OLŠOVSKÝ, Jiří. Slovník filosofických pojmů současnosti, str. 232.
34
ideje apod. uspokojovat některou z lidských potřeb, mít pro člověka nezastupitelný význam.“55 Pedagogický slovník charakterizuje pojem hodnota ze sociálněpsychologického pohledu a definuje ji následovně: „subjektivní ocenění nebo míra důležitosti, kterou jedinec přisuzuje určitým věcem, jevům, symbolům, jiným lidem aj. Hodnoty (hodnotové orientace) jsou osvojovány v procesech socializace a enkulturace. Některé hodnoty jsou sdíleny celými skupinami nebo celou společností. Určité hodnoty (např. morální) mají trvalou, „absolutní“ platnost, jiné jsou proměnlivé a mají krátkodobé trvání.“56 Poslední z uvedených pohledů je pohled psychologický: „vlastnost, kterou jedinec přisuzuje určitému objektu, situaci, události nebo činnosti ve spojitosti s uspokojováním jeho potřeb, zájmů“, které „se vytvářejí a postupně diferencují v procesu socializace“ a rozděluje je na hodnoty pozitivní (co je žádoucí) a negativní (nežádoucí); absolutní a relativní; přímé a nepřímé; a podle obsahu na etické, estetické, logické aj.“57 Hodnota je tedy něco, co je cenné, vzácné, jedinečné a o co by se mělo usilovat.58
3.2 Důležitost hodnot pro dnešní svět Dnešní svět klade na člověka vysoké nároky. Velký důraz je kladen na produktivitu a výkon, v důsledku čehoţ se můţe stát, ţe nezbývá dost prostoru na kvalitu ţivota. Výkon se stává měřítkem pro posuzování hodnoty člověka. Společně s novými nároky a nedostatkem prostoru pro rozvoj člověka se mohou vytrácet i hodnoty, proto můţe být pro společnost přínosné čerpat hodnoty tam, kde jsou stále stabilní, například z ideálů a hodnot, na kterých stojí křesťanství. Thomas Moore v knize „O duši“ říká: „velkou nemocí 20. století, která znásobuje všechny naše potíže
55 56 57 58
NESVADBA, Petr. Slovník základních pojmů z filosofie, str. 152. PRŮCHA, Jan. Pedagogický slovník, str. 91–92. HARTL, Pavel.; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník, str. 192. Srov. ČERVENÁ, Vlasta a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, str. 97.
35
a ovlivňuje náš individuální i společenský život, je ‚ztráta duše‘.“59 Symptomy tzv. „ztráty duše“ můţou být ztráta smyslu ţivota, prázdnota, deprese, narušené vztahy a další. Jedním z těchto symptomů je právě ztráta hodnot. Dnešní svět potřebuje dobré morální hodnoty pro správný rozvoj společnosti. Hodnoty, které v sobě společenství církve uchovává, vytvářejí váţnou alternativu: obsahují pozitivní zhodnocení postoje dnešního člověka k volnému času (sportu a zábavě) spolu s kritickou schopností rozlišení všech rizik s ním dnes těsně vázaných. Zasazení
volného
času
do
oblasti
náboţenské
se
stává
stále
zřetelněji
nepřeslechnutelnou výzvou pro celou českou církev.60 Z toho je dobře patrné, ţe církev si je velmi vědoma potenciálu sportu pro rozvoj člověka, o který sama usiluje, a zároveň moţnosti vyuţití sportu jako nástroje pro sebe samu. Velmi důleţitou skutečností je silný reciproční vztah mezi sportem a křesťanstvím. Tento vzájemný vztah má navíc schopnost se dále zesilovat a stupňovat.
3.3 Sportovec z pohledu křesťanství Sportovec je člověk jako kaţdý jiný, není ničím víc nebo méně neţ všichni ostatní. Můţeme odkázat na rovnost mezi lidmi z pohledu křesťanské etiky ve stvoření člověka k obrazu a podobě Boha (imago Dei). Pojem „obraz Boha“ se vyskytuje v Bibli hlavně v knize Genesis.61 Zde je obsaţena nejvyšší pravda lidské existence. Člověk je stvořen Bohem, představující nejhlubší spravedlnost a milosrdenství. Z pohledu křesťanství se člověk stává člověkem skrze to, co má společného se svým stvořitelem. Nejhlubší podstata lidství je tedy obsaţena především v tom, ţe člověk je stvořen Bohem a Bohu se podobá. Člověk tak dostává účast na Boţském způsobu ţivota. „Vyslovená idea má také univerzální charakter, tzn. že je vztažena na každého člověka
59 60 61
MOORE, Thomas. Kniha o duši: Pohled hlubinné psychologie a spirituálních tradic na problémy všedního života, str. 11. Srov. AMBROS, Pavel. Teologicky milovat církev, str. 306. Srov. Gen 1,26.
36
jako člověka. Nemluví se zde např. jen o Židech, křesťanech.“62 Na základě této myšlenky si jsou všichni lidé rovni.63 Pro křesťana by sport měl být především oslavou Boha a moţností se k Bohu přiblíţit a pocítit Boţí přítomnost, lásku a radost aţ v kostech.64 Jednou z cest k Bohu je i askeze ve smyslu „cvičení, zápas“.65 Askeze umoţňuje člověku lepší spojení se svým srdcem66 jakoţto jádrem člověka, ve kterém působí Boţí láska. Díky tomu dochází k přetvoření slepých vášní ve ctnosti. „Askezi lze pochopit pouze v perspektivě těla vzkříšeného, těla liturgického. Askeze je – úsilí nevoluntaristické, ale odevzdanostní; nenapjaté, ale napřené – strhnout masky přilepené k naší tváři, odstranit neurotické persony, které uzurpují naše osobní povolání, zkrátka svléknout mrtvou kůži a v důvěře a v pokoře dát v sebe vplynout životu vzkříšeného Krista, tedy Ducha svatého. Toto úsilí/odevzdanost otevřenosti a víry umožňují, aby jeho vanutí proměnilo anonymní tělo druhu v tělo-řeč osoby a společenství osob, a to tak, že krůček po krůčku přecházíme od posesivního těla, pro něž je svět kořistí, k tělu slavení, které se přidává k liturgii církve a skrze ni k liturgii veškerenstva.“67 Tak se tělo ve své sportovní aktivitě stává prostředkem komunikace s Bohem a společenstvím lidí. Sport a hra se tak mohou stát modlitbou k Bohu. Díky tomu sport přestává být obyčejnou fyzickou aktivitou, ale stává se něčím hlubším přetvářejícím člověka, umoţňujícím mu hlubší proţitek, ve kterém člověk můţe poděkovat za stvoření. Toto sdělení bude ovšem křivé, pokud bude tělo vystaveno dopingovým látkám, nebo bude jednání sportovce jiným způsobem falešné. Sport poskytuje sportovci rozvoj těla i ducha, tedy za předpokladu, ţe provozování sportu je jedincem zdravě a uváţlivě reflektováno s ohledem na rozvoj člověka v jeho celistvosti a je v souladu s hodnotami fair play. Ale není to jediná cesta 62 63 64 65 66 67
MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 75. Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 75. Srov. CLÉMENT, Olivier. Tělo pro smrt a pro slávu: malé uvedení do teopoetiky těla, str. 48. Srov. CLÉMENT, Olivier. Tělo pro smrt a pro slávu: malé uvedení do teopoetiky těla, str. 39. Pozn.: Pojem srdce viz Kapitola 5.1 Srdce a svědomí. CLÉMENT, Olivier. Tělo pro smrt a pro slávu: malé uvedení do teopoetiky těla, str. 55.
37
k rozvoji člověka. Proto sportovce sport nijak zásadně nevyvyšuje ani nesniţuje vůči ostatním lidem, kteří se sportu nevěnují aktivně. Sportovec je osoba, jeţ vyhledává sportovní aktivitu a vyzvedává ji ve svém ţebříčku potřeb. Tato osoba mívá často touhu vítězit, soupeřit a dosahovat vyšších výkonů. Těmito touhami můţeme označit hlavní charakterové rysy sportovce. Vášeň však můţe mít za následek vyhrocení obyčejné hry ve váţný konflikt.68 Sport je činností, jeţ nese dva aspekty, a to svou váţnou a hravou stránku. Problém ovšem nastává, pokud motivační faktory pro vítězství převáţí morální stránku věci. V tomto okamţiku ztrácí sport aspekt hry a stává se pouze smrtelně váţným. Ceníli si sportovec vítězství více neţ dodrţování pravidel fair play a morálního jednání, nebo je dokonce nucen okolnostmi k nemorálnímu jednání, dochází k tomu, ţe sportovec zvolí jednání, jeţ mu zajistí vítězství. Zvláště u profesionálních sportovců je velmi vysoký tlak na to, aby dosahovali výsledků, a podle toho i jednali. V důsledku smýšlení moderní společnosti, která si klade za cíl především výkon, je ohroţeno morální jednání u všech sportovců včetně amatérů. Dodrţování pravidel fair play ovšem vede k ovlivňování postojů sportovce a jeho čestného jednání i mimo sportovní aktivitu. Rytíři sportu nezapomínají na to, ţe sport je i hra, a nesníţí své morální jednání kvůli vidině zisku. Vliv sportu na mravní rozvoj sportovce je neurčitý. U sportovce se můţe díky sportu rozvinout jak jeho dravost a egocentrismus, tak i sebezapření a obětování, coţ bude mít vliv i na jeho jednání v osobním ţivotě. Proto je důleţité, aby člověk přistupující ke sportu vlastnil dobrý hodnotový základ. O tento základ se můţe posléze během své sportovní aktivity opřít a dále ho rozvíjet.69 Tento základ lze například získat v křesťanském společenství a dále jej prohlubovat v oblasti sportu, coţ se projeví i v širším měřítku ţivota sportovce. Schields a Bredemeierová uvádějí čtyři tendence pro mravní rozvoj sportovce: soucítění, spravedlnost, sportovní cítění a integrita osobnosti. 1) Soucítěním se rozumí smysl pro lidskou solidaritu a empatii (schopnost vcítit se do myšlení druhého). 68 69
Srov. HOŠEK, Václav. Psychologie sportu, str. 97. Srov. SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu, str. 108.
38
2) Spravedlnost je cit pro rovné podmínky soutěţe, konstruktivní myšlení. 3) Sportovní cítění znamená preferování herního přístupu, tj. udrţení morálního chování ve vztahu k atraktivním hodnotám soutěţe. 4) Integrita osobnosti je důsledné dodrţování mravních záměrů v akci.70 Tyto hodnoty se dají ukázat i v křesťanském pojetí na základě „imago Dei“, coţ bude hlouběji rozebráno v kapitole křesťanských ctností. Určení „imago Dei“ znamená podle staroorientálního porozumění také spravedlnost, zodpovědnost za druhé a ochranu slabých.71 Pro sportovce z toho tedy vyplývá dodrţování pravidel a hru fair play. Toto jednání se neomezuje jen na mravní chování sportovce, ale je zde i zodpovědnost k druhým a soucítění s nimi. Nestačí pouhé dodrţování pravidel pro vlastní činy, ale je třeba i postavit se proti jejich porušování druhými lidmi. Tato idea vybízí k jednání, nepostavení se proti bezpráví a jeho tolerování, znamená se na něm podílet.
3.4 Mravní a hodnotový vývoj sportovce Sport a cvičení rozvíjí mravní vývoj osobnosti, ten je rozvíjen jiţ od narození. Opírá se o vývoj jak pohybu, tak zejména intelektu člověka.72 Mravní formování člověka je závislé na prostředí, ve kterém se pohybuje a ve kterém jsou vyznávány určité hodnoty (například křesťanské a sportovní prostředí). S touto myšlenkou se ztotoţnilo jiţ dříve zmíněné maskulinní křesťanství propagované od 2. poloviny 20. století v Anglii. Myšlenka, ţe sportovní aktivita v mládí se pozitivně projeví na budoucím ţivotě, byla podporována například výše zmíněnou asociací YMCA. Americký psycholog Lawrence Kohlberg stanovil tři základní stádia morálního vývoje.73 První stádium tohoto vývoje je prekonvenční morálka. Prekonvenční morálka je období, kdy dítě ještě nemá vyvinutý smysl pro morálku. Dítě chápe dobro a zlo 70 71 72 73
Srov. SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu, str. 109. Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 78. Pozn.: Více v kapitole 1.2. Pohyb. Srov. Portál. In: http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=1552.
39
podle vnějších důsledků, jeţ následují po jeho konání. Hlavní motivace je systém odměny a trestu. Druhým stupněm je konvenční morálka. Prvním stádiem konvenční morálky je snaha být hodným dítětem, kdy se dítě snaţí zavděčit potřebám svého nejbliţšího okolí (rodiny, přátel, učitele, trenéra). Dítě dokáţe vnímat potřeby druhých a chápe společenské normy. Druhým stádiem je orientace na řád a zákon, kdy je pro člověka důleţité dodrţování platných právních norem. Posledním stupněm je postkonvenční morálka. Myšlení člověka dospívá do sporu mezi pozitivistickým právem a právem stojícím nad zákony. Jedinec chápe, ţe zákon je pro člověka, a ne člověk pro zákon. Je zde důraz na svědomí74 a dodrţování základních práv, jako je právo na ţivot, svobodu a spravedlnost. V tomto stádiu člověk dokáţe uplatňovat mravní normy v rozličných ţivotních situacích. Mravní chování je jednání, které by mělo být dodrţováno všude a ve všech vztazích mezi lidmi. Zářným příkladem postkonvenční morálky je jednání Jeţíše Krista. Takovýmto jednáním se projevovalo i mnoho velkých náboţenských vůdců, například Konfucius, Gándhí, Budha. Příkladem postkonvenčního jednání v osobě Jeţíše Krista, můţe být například jeho porušení dodrţování soboty a upřednostnění blaha člověka (Mt 12,2–13).
3.5 Naplňování potřeb ve vztahu k rozvoji hodnot Důleţitým faktorem pro morální a hodnotový vývoj člověka je naplňování jeho potřeb. Potřeby člověka jsou motivačním75 faktorem pro jeho jednání. Motivace člověka má za následek nejen kvalitu jeho výkonu (tedy poţadovaný výsledek), ale i způsob jeho provedení (například v rámci fair play). Pokud má člověk jistou potřebu, je motivován k jednání, které tuto potřebu naplňuje. Problematikou potřeb se zabýval Abraham Maslow, který vytvořil tzv. pyramidu potřeb. Základní potřeby jsou označovány jako nedostatkové (potřeby fyziologické, potřeby bezpečí, lásky a úcty). Potřeba seberealizace je takzvaná potřeba růstová. Pro dosaţení vyšší potřeby musí být vţdy naplněna potřeba niţší. Pokud se 74 75
Pozn.: Důleţitost pojmu svědomí viz kapitola 5.1 Srdce a svědomí. Slovo motivace je odvozeno z latinského slova motus – pohyb.
40
vyzvednou jednotlivé potřeby, vyjde najevo, ţe kromě základních fyziologických potřeb (i kdyţ i zde se křesťanství snaţí naplnit tyto potřeby skrze charitativní a humanitární činnost) usiluje křesťanství ve svém následování cesty Jeţíše Krista v rámci činnosti pastorační práce76 o naplnění všech ostatních potřeb (lásky, sounáleţitosti, bezpečí a jistoty), a tím podporovat potřebu seberealizace (naplnit své moţnosti růstu a rozvoje). Tímto způsobem dochází k růstu a sebezdokonalení člověka, a to nejen v jeho duševním rozvoji, ale například i v jeho sportovní činnosti. Zde je patrná spojitost v naplňování těchto růstových potřeb s jednáním v duchu fair play. Nejprve je nutné naplnit základní potřeby a poté můţe dojít k rozvoji člověka. O naplnění těchto potřeb z křesťanského pohledu pojednává kapitola Křesťanské hodnoty a ctnosti. Maslowova pyramida potřeb77
K obsahu seberealizujícího člověka se vyjádřil Milan Nakonečný takto: Seberealizující jsou podle Maslowa lidé motivovaní něčím vyšším, neţ jsou prosté fyziologické a sociální potřeby, mají pocit vlastní ceny a sebeúcty, pocit, ţe někam patří
76
77
Pastorace je soubor činností, jejichţ cílem je podpora kvality ţivota člověka ve všech jeho dimenzích (biologické, spirituální, sociální, psychologické) tato podpora má svá východiska v evangeliu, a je zakotvena v křesťanském pojetí ţivota. Srov. Fakulta informatiky Masarykovy univerzity. In: http://www.fi.muni.cz/~qprokes/socka/socka.html.
41
a mají někde své kořeny. Stejně tak lidé zakořeněni ve vztahu s Bohem jsou ve svém jednáni motivováni tímto transcendentálním přesahem, jeţ je směřuje k mravnímu jednání, a zároveň jim tento vztah dává důstojnost lidského bytí. Důleţitým prvkem tedy je, zdali je pro sportovce důleţitý úspěch za kaţdou cenu, nebo úspěch v mezích fair play, tedy v mezích pravidel a hodnot, které přijme daný sportovec za vlastní. V druhém případě tedy bude sportovec jednat v rámci pravidel a hodnot, které si sám nastavil, a vymezí se vůči jednání poškodit druhé i sebe (příklad výše zmíněných hokejistů cvičených pro boj), aniţ by se muselo jednat o vědomou snahu.78 Ustanovené hodnoty, postoje, naplňování potřeb a s ní spojená motivace se stávají důleţitou sloţkou pro fair play. Motivace je hybnou silou sportu, ať jiţ pro férové či nesportovní jednání (ohroţující lidské tělo a ducha). Toto jednání můţe být ovlivněno právě naplněním potřeb v závislosti na duševním rozvoji. Právě o rozvoj a naplňování potřeb člověka usiluje i většina křesťanských denominací. Motivačním faktorem pro jednání fair play se můţou stát i hodnoty vycházející z křesťanství. „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.“ (1 Kor 6, 19). Tělo je darem od Boha a Bůh je v něm přítomen. Proto se ke svému tělu a k tělu ostatních (spoluhráčů, protihráčů) musí člověk chovat zodpovědně a usilovat o oslavu Boha, protoţe ublíţení tělu se rovná ublíţení Bohu. O úctě k tělu a postojích ve sportu hovoří i Benedikt XVI.: „Každá sportovní činnost, jak amatérská, tak závodní, vyžaduje poctivost v soupeření, úctu k vlastnímu tělu, smysl pro solidaritu a altruismus. Má však také přinášet radost, uspokojení a svátek. To vše předpokládá proces lidského zrání, ke kterému náleží sebezápor, vytrvalost, trpělivost, ale především pokora. Pokoře nikdo netleská, ale právě v ní tkví tajemství vítězství.“79
78 79
Pozn.: Toto stanovisko v dodrţování pravidel a postojů se nalézá i v křesťanské etice a v biblickém pojetí srdce (svědomí), jehoţ rozborem se bude zabývat následující kapitola. Radio Vaticana. In: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17574.
42
4 Hodnoty ve sportu Předchozí kapitola se věnovala obecnému představování hodnot. Bylo poukázáno na nutnost dobrých morálních hodnot pro správný vývoj společnosti, neboť nynějším měřítkem pro posuzování hodnoty člověka se stává výkon. Hodnoty, jako jsou umírněnost, spravedlnost, lidská důstojnost apod., jeţ jsou v křesťanské společnosti běţné, se v oblasti sportu rychle vytrácejí. Čtvrtá kapitola se tedy bude zabývat hodnotami ve sportu. Bude zde ukázána shoda mezi sportovními zásadami fair play, které jsou stanoveny například v desateru80 Českého klubu fair play, a rytířskými ideály vycházejícími z křesťanských hodnot pro ţivot v obrazu Boha. Dále budou zmíněny ideály olympijských her jak antických, tak moderních.
4.1 Sportovní krize Přesto ţe na základě Evropské charty sportu má být sport chápán jako hra, mnoho sportovců a především sportovních fanoušků s tímto přesvědčením vnitřně nesouhlasí a sport se tak v dnešní době dostává do krize hodnot. Sport se tak dostává do slepé uličky, ovlivňován východní i západní kulturou. Široce rozvinutý evropský sport vychází z řeckého proudu, který nese znaky soutěţivosti zaloţené na měření výsledků, v kolektivním pojetí vedoucí ke kolektivnímu vítězství nad soupeřem, k výchově podřízení osobních tuţeb potřebám kolektivu, k výchově prosazení se a prokázání lepšího výkonu. Naproti tomu je méně upřednostňovaný východní proud, který je spíše introvertně zaloţený a nese tyto znaky: odpoutání se od vnějšího zneklidnění (světa), nekonzumnost, neusilování, důraz na vnitřní proţitky, poznávání a regulace fyziologických
funkcí,
výchova
k souladu,
k seberegulaci.81„Snad
se
příliš
upřednostňuje západní přístup, kde je kladen důraz především na výkon, a vítězství je zde postaveno jako hlavní cíl.“82
80 81 82
Pozn.: Viz příloha – Český klub fair play – desatero. Srov. HOŠEK, Václav; HÁTLOVÁ, Běla, Psychologie sportu, str. 17–18. HOŠEK, Václav; HÁTLOVÁ, Běla, Psychologie sportu, str. 16.
43
Tyto přístupy byly rozvíjeny především díky poţadavkům jednotlivých kultur v rozdílném historickém průběhu. Západní styl je postaven na základech starořeckého gymnastického přístupu, jenţ dominoval výchovnému systému helénské kultury v prvním tisíciletí před naším letopočtem. V této kultuře se boj a vítězství cenilo nad vše ostatní. Proto je u tohoto typu přístupu rozvíjeno především kosterní svalstvo. Rozvíjení fyzické zdatnosti má posléze vliv i na psychické změny osobnosti. „Do pozadí v průběhu let ustoupila myšlenka kalokagathie i politicky významná myšlenka mírotvornosti.“83 Naproti tomu východní systém tělesných cvičení je postaven především na náboţenské a filosofické tradici. Tento přístup postrádá jakékoliv známky soutěţivosti či bojového úsilí (leda cíl sebeobrany a ochrany). Cílem tohoto přístupu je poznání sebe sama a pochopení okolního světa skrze vnímání polohy či pohybu a snaha o jeho provedení v co nejdokonalejší formě. Oba tyto přístupy mají své výsledky a ţádný z nich nelze upřednostnit. Do popředí se dostává myšlenka vítězství před morálkou. Člověk je posuzován pouze na základě dosaţených výkonů a tím dochází ke ztrátě hodnoty člověka. Hodnota lidské důstojnosti je zaloţena na potenciálu člověka stvořeného k obrazu Boha a hodnotit člověka pouze na základě dosaţených výkonů poniţuje lidskou osobu pod tento obraz. Na tělo člověka nesmí být nikdy nahlíţeno pouze jako na nástroj. Zde by se mohl uplatnit Kantův kategorický imperativ.84 Pro hodnotu člověka je důleţitá jednota těla i ducha. Upřednostňování těla jako nástroje a nezapojování duše (obrácená dualita po vzoru křesťanského askety) degraduje lidskou důstojnost. Přes všechny soudobé poklesky objevující se na sportovních akcích je sport stále fenoménem s velkou paletou kladných hodnot obohacující lidskou společnost. „Nemají pravdu ti, kdo hovoří o tom, že sport ztratil účel sám v sobě, že sportovci se předvádějí, že i neprofesionální sport se stal módou, exkluzivitou ztrácející svou identitu, dokonce, že není ani zdravý (srdeční onemocnění, zranění, úmrtí), s dopingem
83 84
HOŠEK, Václav; HÁTLOVÁ, Běla, Psychologie sportu, str. 16. Pozn.: Jednej tak, abys pouţíval lidství své i lidství druhého vţdy jako účel, nikdy ne jako prostředek.
44
jako vrcholem ledovce.“85 Organizace zabývající se sportem, mezi které se řadí například Mezinárodní olympijský výbor, se snaţí tyto poklesky omezit. Na sportovních utkáních jsou dány přesné normy, zajišťující rovnost podmínek a dodrţování pravidel. Tyto normy jsou provázeny přísnou kontrolou. Prostředek proti porušování těchto pravidel jsou stanoveny sankce v podobě vysokých pokut či omezení ve sportovním konání. Nejrůznější sportovní dokumenty sestavené sportovními orgány a sportovními kluby se snaţí vnést do sportu více morálního působení. Dochází k vyhledávání správného sportovního chování, jeho ocenění, vyzvedávání a dávání za příklad všem ostatním. To vše má napomáhat k pozvednutí správných sportovních hodnot, ale je pouze na jednotlivých sportovcích, jestli se s těmito hodnotami vnitřně ztotoţní. Tuxill Wigmore pronesl větu, která v tomto případě jistě stojí za zamyšlení, a to ţe: ,,Není příliš cynické, když prohlásíme, že společnost není ani příliš podváděna, ale že má prostě sport a sportovce, jaké si zaslouží.‘‘ Tolik známé heslo „Není důleţité vyhrát, ale zúčastnit se“ je v současnosti zatlačováno do pozadí. Hodnoty, které se v křesťanské společnosti tak běţně vyskytují (umírněnost, spravedlnost, lidská důstojnost…), se dnes ve sportu rychle vytrácejí.
4.2 Odraz fair play ve sportu Pojem fair play vznikl ve 12. století v Británii a je synonymem pro správné a dobré chování. Termín fair play byl pouţit a následně rozšířen anglickým spisovatelem Shakespearem (v díle Ţivot a smrt krále Jana), ale pramen fair play můţeme nalézt jiţ v dobách starých Keltů. Zde se objevoval pod termínem „fír fer“ a měl původně náboţenský rozměr. Slovo fair má od prvopočátku estetickou hodnotu a následně získává charakter etický. Sousloví fair play označuje jak spravedlivost a slušnost, tak příjemnost a krásu.86 Fair play odráţející se ve sportu se odvíjí od Kódu sportovní etiky, jenţ byl vydán divizí sportu Rady Evropy v roce 1993.87 Zde je fair play definováno jako:
85 86 87
SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu, str. 106. Srov. JIRÁSEK, Ivo. Filosofická kinantropologie: setkání filosofie, těla a pohybu, str. 256–257. Srov. Kodex sportovní etiky. In: http://www.msmt.cz/sport/kodex-sportovni-etiky.
45
„mnohem více než jen hra podle pravidel. Zahrnuje i koncepty přátelství, respektování druhých sportovců a chování vždy v duchu pravého sportu. Je definován jako způsob myšlení, ne jako způsob chování.88 Součástí je eliminace podvádění, používání nedovolených prostředků, dopingu, násilí (fyzického i slovního), vykořisťování, nerovnosti podmínek, nadměrné komercionalizace a korupce.“89 Fair play je spojeno s pojmy, jako jsou čestnost, čistota, ušlechtilost či slušnost. Benedikt XVI. v roce 2012 promluvil k italským olympionikům takto: „Sportovní činnost nachází své skutečné naplnění pouze tehdy, stojí-li ve službě člověku. Nemá se tudíž zaměřovat na pouhé respektování pravidel, nýbrž na celistvý pohled na člověka, který sportuje, ale zároveň potřebuje výchovu, spiritualitu a transcendentní hodnoty.“90 V tomto citátu se nachází jasná spojitost s myšlenkou fair play přesahující obyčejnou sportovní aktivitu, vyzdvihnutí morálního jednání a posun za pouhé respektování pravidel. Fair play tedy klade důraz na zralé svědomí a mravnost člověka, jenţ je schopen respektovat důstojnost člověka nad pravidly a zákonem (viz postkonvenční morálka). Sport nesmí být smyslem sám pro sebe, v takovém případě nevede k rozvoji, ale stává se utopií. Při srovnání kodexů zabývající se etikou sportu a podporující fair play je patrné, ţe obsahují hodnoty shodné s křesťanskými. Mravně uvědomělá společnost usiluje o jednání fair play, a tak jsou zakládány kluby fair play, které podporují gentlemanské chování sportovců. Duch fair play se staví proti úsilí vyhrávat za kaţdou cenu a nebrat ohledy na druhé. Sportovec s duchem fair play by měl mít úctu ke svému soupeři, dokázat mu pomoci i s moţností vlastního omezení ve výkonu a být schopen přiznat svou chybu a doznat se k překročení pravidel hry či jednání k druhému. Měl by být schopen se za své činy omluvit. Český klub fair play se stal součástí Českého olympijského výboru (tehdy Československého olympijského výboru) uţ v roce 1978 a brzy nato začal úzce spolupracovat s Mezinárodním výborem pro fair play při UNESCO. Tento klub se snaţí vyhledávat činy sportovců, které se shodují s rytířskými hodnotami fair play a oceňovat
88 89 90
Pozn.: Zde nalézáme patrnou shodu v pojetí lásky v osobě Jeţíše Krista. Code of Sports Ethics, str. 10–11. Radio Vaticana. In: http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17574.
46
je. Jeho heslem je ,,Vítězit ano, ale ne za kaţdou cenu“. Posláním Českého klubu fair play je vychovávat, oceňovat a propagovat férové a čestné jednání.91
4.3 Antické olympijské hry a jejich ideály Dnešní olympijské hry navazují na své antické kořeny, na stejné kořeny, ze kterých vzešla idea kalokagathie. Kalokagathie je starořecký pojem označující harmonii těla i ducha. Jde o úsilí o maximální a všestranný rozvoj těla i ducha. Propojení krásy (kalos) a dobra (agathos) se projevuje ve vyrovnaném rozvoji osobnosti92 člověka tělesného i duševního. Jsou to v podstatě nejvyšší ctnosti. Vyváţenost těla i duševní krásy (ctnosti, dobroty, statečnosti) je důleţitým prvkem novodobé olympijské myšlenky. Tuto upomínku na antické kořeny dnes symbolizuje olympijský oheň, který je vţdy dopravován do místa konání her ze starověké Olympie.93 První zmínky antických olympijských her se datují do 8. stol. př. n. l. a slouţily k poctě boha Dia. Stejně jako dnes byly hry pořádány vţdy po čtyřech letech. Zpočátku olympijských her byl na programu pouze běh a hry trvaly jen jeden den. Postupem času se ale přidávaly další disciplíny a hry se protáhly aţ na pět dní. Mezi disciplíny patřily například rohovnické souboje nebo běh muţů ve zbroji, tedy podobné disciplíny, jaké se dají nalézt i u rytířských her. Zúčastnit se těchto her mohli pouze svobodní občané řeckého původu, soutěţit mohli pouze muţi. Ţeny měly své paralelní závody. Dokonce i v publiku olympijských her mohly sedět kromě muţů pouze svobodné ţeny. Důleţitým aspektem her byl klid zbraní, takzvaná ekecheirie.94 I v dnešních olympijských hrách je kladen velký důraz na poselství míru a jako symbol míru jsou na začátku zahájení her rituálně vypuštěny bílé holubice. „Stojí za zmínku, že ve 4. stol. n. l. dochází k úpadku olympijských her, mezi jejich hlavní odpůrce se staví křesťanství, které je označuje za pohanské.“95
91 92 93 94 95
Srov. KOVÁŘ, Pavel. Klub fair play, historie a současnost, str. 10. Pozn.: Rozvoji antických ctností – moudrost, spravedlnost, statečnost, moudrost v celé komplexnosti člověka. Srov. DEMETROVIČ, Ernest a kol. Encyklopedie tělesné kultury a-o, str. 408. Srov. SOMMER, Jiří. Malé dějiny sportu, str. 28. DEMETROVIČ, Ernest a kol. Encyklopedie tělesné kultury a-o, str. 408.
47
Zde je také důleţité zmínit řeckou Spartu, jeţ měla silně militaristické uspořádání. Pro zvýšení fyzické zdatnosti se Sparťané zaměřovali na výcvik chlapců jiţ od útlého věku. Cvičení a vojenské dovednosti byli jediné kaţdodenní náplně sparťanských občanů. Celý tento systém cvičení byl nazýván „areté“. Obsah tohoto pojetí slova znamenal zdatnost, dokonalost a ctnost.96 Ve sparťanské kultuře se cenila zdatnost, statečnost, hrdinství. Je zde moţné nalézt shodné prvky s křesťanskými rytíři středověku. Ovšem statečnost v boji zde byla chápána hlavně jako nelítost vůči nepříteli, coţ je v rozporu s rytířskou ctností v milosrdenství. Spartu lze díky jejímu cvičebnímu systému povaţovat za kolébku tělesné výchovy v celém Řecku. Díky tomuto cvičení dominovali Sparťané olympijským disciplínám aţ po začátek šestého století. Poté se dostala sparťanská kultura na ústup. Militaristický přístup vedl k zanedbávání duševního vývoje Sparty a posléze i k jejímu úpadku. U tohoto městského státu se tedy nedá mluvit o naplnění kalokagathie. Toto naplnění by se dalo nalézt spíše v Athénách, kde bylo tělesné cvičení chápáno spíše jako potěcha těla a duševní kultura zde byla na velmi vysoké úrovni.97
4.4 Moderní olympijské hry a jejich ideály Moderní olympijské hry (OH) se konají od roku 1896, kaţdé čtyři roky střídavě v různých světových městech a navazují na tradici antických olympijských her. Jediné přerušení bylo v letech 1916, 1940 a 1944 kvůli světovým válkám. Olympijské hry jsou svátkem a oslavou sportu, odehrávající se v zimní a letní podobě. „Od ostatních světových sportovních podniků se Olympijské hry liší komplexností, koncentrací soutěží v určité zemi, reprezentací všech národů bez ohledu na barvu pleti, náboženství a politickou příslušnost a zásadou čestného soutěžení přátelství mezi národy a světového míru. Podle olympijské charty čl. 9 jsou olympijské hry soutěžemi mezi jednotlivci a družstvy, nikoliv mezi zeměmi.“98
96 97 98
Srov. SOMMER, Jiří. Malé dějiny sportu, str. 34–36. Srov. SOMMER, Jiří. Malé dějiny sportu, str. 34–36. DEMETROVIČ, Ernest a kol.. Encyklopedie tělesné kultury a-o, str. 406.
48
Mezi olympijské symboly patří olympijská vlajka, na které je znázorněno pět kruhů představující pět kontinentů země, které jsou vzájemně propojeny. Podklad vlajky tvoří bíla barva symbolizující čistotu a mír. Propojení je znakem sjednocení kontinentů pod olympijským heslem „Citius, Altius, Fortius – Rychleji, Výše, Silněji“, které vyjadřuje cíl olympijského hnutí ve snaze o pokrok a dále pak sjednocení národů pro olympijskou myšlenku.99 Je vhodné zmínit, ţe toto heslo poprvé stylizoval francouzský dominikán a velký propagátor sportu Henri Didon, podílející se společně s Pierrem de Coubertinem na oţivení Olympijských her. Olympijskou myšlenku zformuloval Pierre de Coubertin a je shodná s: „Antickým ideálem tělesné krásy a duchovní dokonalostí (viz kalokagathia), posvátným mírem (viz ekecheiria), se slavnostními obřady. Při zahájení antických olympijských her ožívají tyto obřady v nové formě, při dnešních olympijských hrách jsou obohaceny o požadavek rovnoprávnosti všech sportovců, bez rasové, politické a náboženské diskriminace, o požadavek demokracie a internacionalismu. Dnešní olympijská myšlenka je v podstatě vyjádřena v základním článku Olympijské charty.“100 Tuto myšlenku podporují i dnešní křesťanské denominace. Olympijská charta představuje zásady, řády a organizační principy OH a MOV (Mezinárodní olympijský výbor). Olympijská charta se skládá z deseti článků. Mezi nedůleţitější články pro tuto práci, které se shodují s křesťanskými hodnotami, jsou: -
Článek č. 1 vymezuje cíl olympijského hnutí: sportem vychovávat mládeţ k budování lepšího a mírumilovnějšího světa, šířit znalost olympijských zásad a tím posilovat dobrou vůli mezi národy, svolávat sportovce světa kaţdý 4. rok k velkému festivalu sportu, k OH.
-
Článek č. 3 vyhlašuje zásadu rovnosti a rovnoprávnosti všech sportovců.
-
Článek č. 9 určuje, ţe OH jsou soutěţemi jednotlivců a druţstev, nikoliv zemí. Posláním olympijských her je spojování lidí, nikoliv jejich rozdělování, a také
úsilí o světový mír a rovnoprávnost. Dochází k obohacení mezilidských vztahů a kultur, posílení přátelství mezi lidmi a povýšení ducha fair play nad obyčejné zápolení. Snaţí 99 100
Srov. DEMETROVIČ, Ernest a kol. Encyklopedie tělesné kultury a-o, str. 408–409. DEMETROVIČ, Ernest a kol. Encyklopedie tělesné kultury a-o, str. str. 404.
49
se o šíření solidarity mezi lidmi a schopnost sportovců přispět svým příkladem k tvorbě a posílení správných hodnot. Olympijské hry se svým olympijským hnutím patří dnes mezi nejvýznamnější mírový činitel ve světě. Je ovšem nutné upozornit na to, ţe v poslední době se stále více poukazuje na negativní zkušenost s takzvaným olympijským průmyslem. Olympijské hry jsou zde chápány jako „integrální součást globálního působení nadnárodních korporací zaměřených na sponzoring olympijských her“101. Zde dochází ke střetu s pojmy, jako jsou olympijský duch, rodina či olympijská myšlenka. Je zde kriticky poukazováno na výstavbu megalomanských projektů „sledujících primárně ideově politické cíle, na místní obyvatelstvo“102. Výstavba těchto projektů, jejichţ plný potenciál je naplněn jen ve velmi krátkém čase v době konání olympijských her a po jejichţ ukončení zůstává nevyuţitý, se jeví jako silně neefektivní. V případě pekingské olympiády (2008) a olympiádě v Soči (2014) bylo poukazováno na bezohlednost těchto projektů vůči ţivotnímu prostředí a omezování lidských práv.
101 102
PaedDr. Gustav Bago, Ph.D., a ko.l Soudobé podněty v pedagogice tělesné výchovy I. In: http://www.fsps.muni.cz/~tvodicka/data/reader/book-7/08.html. Tamtéţ.
50
5 Křesťanské hodnoty a ctnosti Křesťanské hodnoty jsou vnímány jako dar Boha člověku. Nejvyšším darem a nejvyšší hodnotou, který byl člověku dán, je dar ţivota. Základ tohoto daru je tedy ve stvoření člověka k Boţímu obrazu a podobenství (imago Dei). Člověku takto stvořenému je s tímto darem svěřen úkol zodpovědně přistupovat k veškerému stvoření. Na tento univerzální starozákonní morální poţadavek navazuje Nový zákon v osobě Jeţíše Krista a jeho jednání. Jeţíš Kristus aktualizuje tuto ideu pro křesťany a na základě
toho
vzniká
pojem
„imago
Christi“.
V Jeţíši
Kristu
dochází
k nepřekonatelnému výkladu ţivého Boha a naplnění lidství.103 „Ježíš Kristus je tak obrazem Boha a lidstva, a to obrazem s definitivní platností, naplnění konkrétní lidské existence a cílovým údajem pro všechny lidi, podle něhož se mohou uskutečňovat; lidský život je tak plně smysluplný.“104 Člověk stvořený k obrazu a podobě Jeţíše Krista (imago Christi) by měl usilovat, aby se tento obraz odráţel v jeho ţivotě (tedy i ve sportovním prostředí), jednání, postojích, smýšlení a rozhodování. „V Ježíši Kristu lze spatřovat krajní cíl a nejvyšší naplnění lidského života.“105 S darem od Boha ve stvoření přichází i úkol, Olivier Clément ve své knize „Tělo pro smrt a slávu“ upozorňuje na to, ţe Bůh ustanovil člověka správcem nad zemí a nad vším stvořením (viz Gen 1,26).106 Člověk má ve svém závazku pečovat o veškeré stvoření na zemi svědomitě a s láskou, přetvářet tak zemi k Boţímu záměru. Svou zodpovědností za svět a veškeré stvoření se člověk před Bohem reprezentuje. Praxi plného lidství je poté moţno spatřit v tom, ţe člověk naslouchá a odpovídá Boţímu oslovení.107 Těţko se dá stanovit seznam křesťanských hodnot. Někdy je za křesťanské hodnoty povaţováno samo Desatero, jindy je bráno pouze jako etický kodex. Tomáš Halík ve své cášské přednášce na téma „Křesťanské hodnoty v proměnách Evropy“, říká: 103 104 105 106 107
Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 85. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 85. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 86. Srov. CLÉMENT, Olivier. Tělo pro smrt a pro slávu: malé uvedení do teopoetiky těla, str. 20. Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 76.
51
„Obávám se, že seznam “křesťanských hodnot“ vlastně vypracovat nelze. Lze hájit tvrzení, že jakákoliv “evropská hodnota“ je v jistém smyslu a do určité míry “křesťanská“, protože křesťané po tisíciletí v Evropě nezaháleli a mnohotvárně prostoupili a ovlivnili struktury a instituce, které vytvořily pilíře a celkové rámce společenského života v Evropě. Nezapomeňme, že i mnohé hodnoty a ideály, které se prosadily v zápasu s církevními institucemi, a i ty, které hlavní a oficiální proud křesťanství v Evropě odmítl a potlačil, mají právo být počítány ke křesťanským hodnotám.“108
5.1 Srdce a svědomí Velmi důleţitou sloţkou pro lidské jednání a pro jeho konkrétní formu je svědomí. Svědomí slouţí k posouzení lidského jednání, ke kterému se připisuje mravní hodnota určující mezi tím, co je dobré a co je zlé (sportovní a nesportovní). Z tohoto důvodu hraje svědomí ve fair play velkou úlohu. Pojem „svědomí“ se ve Starém zákoně nevyskytuje. Označení tohoto pojmu vkládá do Bible aţ apoštol Pavel a to řecký pojem “syneídesis“. Apoštol Pavel povaţuje svědomí za všeobecně lidský fenomén či antropologickou konstantu.109 Přesto se ekvivalent svědomí ve Starém zákoně a evangeliích najde, a to pod pojmem „léb(ab)“, který se nejčastěji překládá jako srdce.110 „Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit svůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem.“ (1 Král 3,9) I s tímto označením pro svědomí najdeme v Bibli spojení s Tělem a Kristem. „A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.“ (Kol 3,15). Hebrejský výraz „léb(ab)“ vystihuje nejvnitřnější jádro, z něhoţ vychází dobro i zlé myšlenky a činy. Srdce je nejvnitřnější střed člověka s ryze osobní hlubinou touţící po přesaţnosti (spojení s Bohem), je místem jednoty rozumu, emocí, vůle, racionálních
108 109 110
Tomáš Halík. In: http://www.halik.cz/clanky/krestanske_hodnoty.php. Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 223. Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 217.
52
a intelektuálních schopností, etických a duchovních postojů člověka, místo pocitů myšlenek poznatků a nahlédnutí.111 V srdci dochází k poslednímu svobodnému osobnímu rozhodnutí. „Zde člověk prožívá před Bohem své nejvniternější myšlenky a motivy a vnímá Boží zavolání a požadavek.“112 V srdci je Hospodinovo slovo člověku nejblíţe, umoţňuje rozpoznat dobré od zlého a naslouchat Bohu a druhým. Ze srdce vychází rozhodnutí člověka pro dobro a naplnění Boţí vůle a Boţího způsobu ţivota, který byl člověku dán ve stvoření. Opět je zde návrat k základu imago Dei, imago Christi a zodpovědnost člověka spravovat svět a ţít podle obrazu Boha. „Podle své vůle je vybavil silou, učinil je takové, aby byli jeho vlastním obrazem. Uložil všem tvorům, aby se člověka báli, jemu pak, aby panoval i nad všemi šelmami a ptactvem. (Sir 17,3– 4). Dále text pokračuje. „Dal lidem jazyk a oči a uši, schopnost rozhodování a mysl k přemýšlení. Naplnil je chápavostí a rozumností a ukázal jim, co je dobré a co zlé.“ (Sir 17,6–7). Srdce je místem rozhodování, v němţ vědomé myšlení a zvaţování přechází do chtění a jednání.113 „Sám tlukot srdce duchovního člověka, kterému se dostalo milosti „nepřetržité modlitby“, vyzpívá Ježíšovo jméno.“114 Ryzí a upřímné srdce je poté ţivot v Kristu (viz výše zmíněné Kol 3,15). Podobně mluví i apoštol Pavel v listu Římanům (Řím 2,11–16,29). Zde je psáno, ţe Zákon je vloţen do srdcí všech lidí, projevuje se jejich svědomím a na základě toho jsou před Bohem spravedliví ti, kdo zákon ţijí, a ne ti, kteří ho znají. Zde můţeme vidět důleţitost svědomí sportovce a shodu s nastavením výše zmíněných hodnot motivujících jedince k jednání. Stejně tak pravidla hry nestačí pouze znát, ale také podle nich opravdu hru proţít a vyzvednout je ve svém srdci, kde dochází k posouzení správného jednání. Takto obohacená pravidla obsahují ducha fair play. Znát pravidla a řídit se jimi pouze v míře zajišťující vítězství znamená okrádat sám sebe o poţitek sportu.
111 112 113 114
Srov. CLÉMENT, Olivier. Tělo pro smrt a pro slávu: malé uvedení do teopoetiky těla, str. 43–44. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 219. Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 219. CLÉMENT, Olivier. Tělo pro smrt a pro slávu: malé uvedení do teopoetiky těla, str. 43.
53
5.2 Křesťanské ctnosti Katechismus katolické církve charakterizuje ctnost takto: „Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro. Dovoluje člověku nejen konat dobré skutky, nýbrž i vydávat ze sebe to nejlepší. Ctnostná osoba všemi svými smyslovými i duchovními silami směřuje k dobru, hledá je a volí v konkrétním jednání.“115 Ctnosti pomáhají v sebeovládání a přinášejí radost v úsilí o mravně dobrý ţivot (např. snaha o spravedlivé jednání). Oliver Clément označuje ctnosti za „Boha-lidské síly, v účasti na božských energiích skrze zbožštěné a zbožšťující lidství Kristovo.“116 Ctnosti jsou základem pro náboţenský ţivot a uctívání Boha. Ctnosti jiţ předem formují naše další jednání a rozhodnutí v etických otázkách, a to ve velmi širokém spektru, tedy i ve sportu. Křesťanské hodnoty jsou pak plodem křesťanských ctností. Uţití těchto plodů pak nalézáme v praktickém pojetí desatera a blahoslavenství. Hlavní křesťanské ctnosti jsou: víra, naděje a láska. Tyto ctnosti jsou vztaţeny přímo k Bohu a posilují všechny další ctnosti.117 Nelze je stavět proti sobě, jsou navzájem provázané. Jsou darem od Boha a podle křesťanské etiky jsou darovány při křtu. To ovšem nevylučuje, ţe jimi nekřesťané neoplývají. Tyto ctnosti jsou spojeny s ctnostmi spravedlnosti, milosrdenství a věrnosti. Pod těmito ctnostmi jsou čtyři takzvané kardinální ctnosti: moudrost, spravedlnost, statečnost a umírněnost. Tyto ctnosti, které stanovil Tomáš Akvinský, jsou brány jako přirozené, a je vhodné si je pěstovat. Tomáš Akvinský kladl velký důraz na vztah duše a těla, byl přesvědčen, ţe člověk by měl dbát o dobrý stav své tělesné kondice, která ovlivňuje další osobnostní sloţky a předcházet tak například chátrání ctností.118 O všechny výše zmíněné ctnosti usilovali jiţ ve středověku křesťanští rytíři a v duchu těchto ctností se nesly i rytířské turnaje. Kardinální ctnosti byli pro změnu důleţitou součástí antického Řecka a antických olympijských her. Dnes by se mělo 115 116 117 118
Katechismus katolické církve, čl. 1803. CLÉMENT, Olivier. Tělo pro smrt a pro slávu: malé uvedení do teopoetiky těla, str. 41. Srov. Katechismus katolické církve, čl. 1812. Srov. ASHLEY, Benedict M. Theologies of the body: humanist and Christian, str. 154.
54
usilovat o konání sportovních aktivit v duchu těchto ctností, neboť se v nich nalézá silná spojitost s myšlenkou fair play. 5.2.1
Ctnost lásky Svatý Augustin říká: „Ptáme-li se, zda je někdo dobrý člověk, ptáme se na to,
co miluje, nikoliv na to, v co věří, či doufá.“ Láska je hlavním prvkem protínajícím celé křesťanství. Podle apoštola Pavla je láska tou nejhlavnější ctností, jak můţeme číst v 1 Kor 13, 3–13 „(…) A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“ Láska je hlavní sloţkou pro vztah s Bohem. Jedině skrze lásku můţe člověk poznávat Boha. Láska je pravá ale jen tehdy, odevzdá-li se jí člověk plně, jak čteme u Matouše (Mt 22,7): „Miluj Hospodina celým svým srdcem, celou duší, celou silou a celou myslí.". „Přikázání lásky, dle křesťanského poselství a zkušenosti, zahrnuje zakládající lásku Boha k člověku skrze Ježíše Krista a odpověď člověka („Láska k Bohu“), jež se projeví i ve vztazích k druhému („láska k bližnímu“) a k sobě samému („miluj sebe sama“).“119 Toto přikázání zaručující bezpodmínečné přijetí ve vztahu s Bohem, který nás obdaroval láskou, má velký vliv na další rozvoj a vědomí vlastní hodnoty, sebepřijetí, sebeúctu a proţívání vztahů v dospělosti.120 Proto je aspekt lásky důleţitý pro rozvoj člověka a jeho jednání v ţivotě člověka. Pokud nejsem schopen milovat sebe, nemohu milovat ostatní. Skrze lásku usiluje člověk o dobro druhých, ale přitom poskytuje štěstí a naplnění vlastního ţivota. Důleţitým faktorem pro naplnění přikázání lásky je otázka: „Kdo je můj bliţní?“. Odpověď na tuto otázku nalézáme v příběhu milosrdného samaritána (Lk 10,30–37), z kterého vyplývá, ţe je to „ten, kdo potřebuje mou pomoc,“121 tedy i nepřítel (pro oblast sportu tedy soupeř). Coţ můţeme vidět v Matoušově evangeliu (Mt 5,43–48), kde Jeţíš Kristus aktualizuje toto přikázání lásky a vybízí nás, abychom byli dokonalí, jako je dokonalý náš nebeský Otec. Téţ v Lukášově evangeliu nalézáme
119 120 121
MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 208. Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 28-209. Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 207-208.
55
větu: „Jak chcete, aby jiní jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi“ (Lk 6,31), coţ je téţ známé jako tzv. „zlaté pravidlo etiky“ a obměna Kantova kategorického imperativu. Tímto pravidlem by se měl řídit kaţdý sportovec stojící proti soupeři. Soupeř není nepřítel, naopak je to osoba spoluutvářející hru. 5.2.2
Ctnost víry Víra charakterizuje lidskou důvěru v odevzdání se do Boţích rukou. Obsahem
víry jsou pravdy, jeţ nechal Bůh zjevit ve Starém a Novém zákoně. Hebrejské slovo „múná“ pouţité v Bibli má dvojí význam. Za prvé je to věrnost z pasivní formy a za druhé důvěra či jistota ohledně jednání Boha a jeho slova. Zatímco řecké slovo „pistis“ pouţité v Novém zákoně nese ideu důvěry, jistoty, pevného přesvědčení, někdy téţ věrnosti. Hlavním kamenem křesťanské víry je uznání Jeţíše Krista jako osoby, kterou Bůh poslal. „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal“ (Jan 6,29). Další důleţitou sloţkou je víra v Boţí Trojici. Věřit znamená, ţe člověk vidí svůj základ v Bohu a snaţí se jednat podle Boţí náklonnosti. Víra napomáhá člověka vést k solidární zodpovědnosti. Tím se stává ctnost víry realizací mravnosti. Člověk jedná tak, aby se zalíbil Bohu. Víra je odpovědí na Boţí lásku a skrze víru je člověku umoţněno obracet se k Bohu. Tím se tato ctnost stává základem pro jednání v rámci fair play pro oslavu Boha. 5.2.3
Ctnost naděje Naděje je základní postoj člověka, který očekává, ţe Bůh splní všecky své
přísliby v Jeţíši Kristu. Tyto přísliby jsou obsahem naděje – spása pro člověka, církev, lidstvo, stvoření, nové nebe na zemi. Základem je sebeobětování Jeţíše Krista na kříţi a jeho vzkříšení, čímţ byla přemoţena smrt.122 Ţivot křesťana se uskutečňuje ve víře a lásce s celoţivotní nadějí v Boha, skrze kterého dosáhne definitivního štěstí a naplnění. Je to touha po věčném ţivotě a trvalé účasti na Boţí spáse. Naděje můţe být naplněna aţ u Boha ve věčném ţivotě. Naděje směřuje ke druhému příchodu Jeţíše
122
Srov. Katechismus katolické církve, čl. 1817.
56
Krista, k novému nebi a zemi a vzkříšení lidí.123 Naděje je hnacím motorem v jednání člověka. Pokud by ztratil naději, jiţ by neměl o co usilovat. Tomáš Akvinský charakterizuje naději jako „touhou po dobru, které je těžké, ale nikoliv nemožné dosáhnout.“124 Tato snaha o šíření dobra se odráţí v ţivotním jednání lidí a ve formování jejich hodnot. Je součástí i obsahu fair play. Pro sportovce je přínosem této ctnosti naděje ve vítězství, coţ znamená nepolevovat ve svém úsilí. Za vítězství samotné lze však povaţovat i úsilí o „to nejlepší“, co ze sebe sportovec můţe dát. Dále pak v jednáním oslavujícím Boha a tím člověka Bohu přiblíţit a svým dobrým jednáním ve sportovním prostředí hlásat změnu a usilovat o lepší svět. 5.2.4
Ctnost moudrosti Je řazena jako nejvyšší mravní ctnost. Nejedná se o pouhou inteligenci, ale
o schopnost jednat rozumě s úsudkem o etických stavech a o schopnost dívat se na věci s odstupem. Její hlavní funkcí je rozlišovat správné a špatné.125 Moudrost je postojem, který zabraňuje zneuţívání rozumu (vychytralosti). Dává schopnost mapování následků jednání a je základem pro zodpovědnost a mravní úsudek. V rovině sportu to například znamená vyvarování se zneuţití skulin v pravidlech a zdrţení se dalšího špatného jednání kazícího hru.126 Moudrost projevená ve hře má pak například podobu dobrého rozvrţení sil, přiměřené přípravy vzhledem k podmínkám, zvolení vhodné strategie atd. 5.2.5
Ctnost spravedlnosti Je sociálně eticky nejdůleţitější mravní ctnost. Jedná se o schopnost přisuzovat
práva a povinnosti tomu, komu náleţí.127 V Knize moudrosti (Mdr 8,7) je spravedlnost definována takto: „A miluje-li kdo spravedlnost, jejím dílem jsou ctnosti; ona vyučuje
123 124 125 126 127
Srov. Katechismus katolické církve, čl. 1818. PESCHKE, Karl-Heinz. Křesťanská etika, str. 77. Srov. Katechismus katolické církve, čl. 1806. Srov. Filosofie a etika. In: https://moodle.fp.tul.cz/mod/resource/view.php?id=37457. Srov. Katechismus katolické církve, čl. 1807.
57
rozvaze a rozumnosti, spravedlnosti a statečnosti, nad které v lidském životě není nic prospěšnějšího.“ V dnešní době je kladen důraz na sociální spravedlnost, jeţ je charakterizována úsilím o obecné blaho bez ohledu na to, zda je formulována v zákonech. Lidstvo, jako solidární společnost, musí být zaměřeno na blaho všech primárně znevýhodněných jedinců. Bůh nás uschopňuje k solidární zodpovědnosti a také ji po nás vyţaduje. Z milosti vyplývá mravní výzva a nárok na spravedlivé jednání. Spravedlnost je důleţitým znakem pro ochranu lidské důstojnosti, ochranu práv, podporu rovnosti lidí (k nenarozeným jedincům, k lidem s postiţením,128 seniorům, lidem rozdílné pleti apod.). Spravedlnost jako ctnost se staví proti jakémukoliv projevu diskriminace. Mezi sportovci by tato ctnost představovala například respektování pravidel a hodnoty druhého člověka. Nabádá k vyhranění se vůči rasismu, řešení problematiky rovnocenného uplatnění ţen ve sportu, či otevřenost sportovních aktivit všem třídám bez rozdílu. V neposlední řadě jde ale i o boj s korupcí či dopingem. Ve sportu, kde respektování pravidel je základ pro hru fair play, která je charakteristická zejména respektováním hodnoty člověka a opravdovým lidským jednáním, je tato ctnost naprosto nezbytná. 129 5.2.6
Ctnost statečnosti Statečnost je schopností a odhodláním konat dobré věci či pevnost při vydávání
svědectví i přes hrozící riziko. Vyţaduje určitou nezávislost na úsudku druhých lidí. Statečnost dává sílu pro odpor tam, kde si to svědomí vyţaduje.130 Tato ctnost umoţňuje vyrovnat se s nebezpečím nejen z venku, ale postavit se i vnitřním hrozbám. Pro statečnost je důleţité znát vlastní cenu i cenu toho, za co bojujeme. Vyznání víry si ţádá odvahy jít proti proudu. Ve sportu bychom tuto ctnost nalezli například v boji proti diskriminaci a dopingu (nevylepšovat si cestu). Je to také schopnost nebát se zkoušet nové a náročné provedení sportovních úkonů, posunující člověka v rozvoji, schopnost
128 129 130
Pozn.: Tedy i lidé s postiţením podílející se na sportovní činnosti. Srov. Filosofie a etika. In: https://moodle.fp.tul.cz/mod/resource/view.php?id=37457. Srov. Katechismus katolické církve, čl. 1808.
58
vrátit se k fyzické aktivitě i po nepříjemných selháních a schopnost nevzdávat na první pohled ztracený zápas apod.131 5.2.7
Ctnost umírněnosti Tato ctnost nám umoţňuje najít zdravou míru jednání. Napomáhá ke stanovení
hranice v jednání člověka při plnění přání.132 Jedná se o důleţitou vlastnost pro sociální zodpovědnost (postoj k ţivotnímu prostředí atd.). Stabilita míry u lidí není automatická jako u zvířat, ale je vyţadováno rozumové jednání. Sebeovládání bez záměrného cvičení se nemůţe podařit. Sportovci oplývající touto ctností se nenechají vyprovokovat k zbrklému jednání ani ke mstě na druhém, ale dokáţou se přinutit ke kázni.133 Takový sportovec se snaţí řešit spory v poklidu a mírnit spoluhráče. Schopnost nejednat zbrkle je hodnotná nejen v místě vystupňování emocí nad rámec zdravé míry vůči protihráči, ale i v místě potřebné koncentrace, například při penaltové střele apod. V takových chvílích je zbrklé jednání naprosto neţádoucí. 134
5.3 Křesťanské hodnoty obsažené v Dekalogu Dekalog neboli Desatero se v Bibli objevuje na několika místech, mezi hlavní odkazy patří Druhá a Pátá kniha Mojţíšova (Ex 20,1–17 a Dt 5,6–21). Důvod, proč se desaterem zabývá tato práce, je ten, ţe je některými lidmi povaţován za souhrn křesťanských hodnot, jejichţ určení je velmi komplikované, jak je zmíněno výše v citaci Tomáše Halíka. Nesmíme zapomínat, ţe základ je vţdy ve stvoření. Ve Starém zákoně (Ex 34,27) Bůh uzavírá smlouvu s izraelským lidem skrze Mojţíše na hoře Sinaj. Hospodin zde nabízí izraelskému lidu osvobozující vztah, pro který se člověk můţe beze strachu svobodně rozhodnout. Bůh udělal první krok, přiblíţil se k člověku, aby se člověk mohl přiblíţit k Bohu.135 Smlouva v první části stanovuje povinnosti týkající se uznání Boha, smlouvy a uctívání. V druhé části pak
131 132 133 134 135
Srov. Filosofie a etika. In: https://moodle.fp.tul.cz/mod/resource/view.php?id=37457. Srov. Katechismus katolické církve, čl. 1809. Srov. 1Kor 9,24–26. Srov. Filosofie a etika. In: https://moodle.fp.tul.cz/mod/resource/view.php?id=37457. Srov. IRENEUS, Adversus haereses; česky: Patero kněh proti kacířstvím, str. 430.
59
obsahuje práva a povinnosti lidí k sobě navzájem. Dekalog ale musí být chápán jako nedělitelný celek a nelze ho omezit na jednotlivá přikázání, neboť takto pojatá přikázání pak ztrácí svůj smysl. Z tohoto vztahu vyplývá, ţe ti, kdo přijmou Boha, si mohou být jisti, ţe Bůh při nich bude vţdy za všech okolností stát. Lidé, kteří přijmou Boţí lásku a nechají se jí proměnit, se budou ve svém jednání snaţit přiblíţit Bohu. Tedy nebudou lhostejní k utrpení a omezení druhých lidí. Budou se snaţit odpovídat na potřeby druhých a naplňovat svůj obraz k Boţí podobě.136 Vrcholem naplnění člověka stvořeného k obrazu Boha je dosaţeno v díle Jeţíše Krista. Hlavním nosníkem Jeţíšovy etiky je láska k Bohu. Jeţíš Kristus sděluje lidem, ţe by se neměli řídit Boţím přikázáním ze strachu, ale na základě obohacujícího a proměňujícího vztahu, který mají k Bohu.137 Jeţíš Kristus tak obnovuje Desatero a jeho hodnoty pro křesťany. Sám Jeţíš říká: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.“ (Mt 5,17). Mnohé přikázání svými činy upřesňuje, nebo posouvá dále (viz Mt 5,21–22). Desatero by nemělo být chápáno jako něco, co dal Bůh lidem, aby je řídil či omezoval, nýbrţ naopak, mělo by být chápáno jako souhrn etických pravidel či jakýsi návod, který dal Bůh lidem, aby mohli ţít šťastný a svobodný ţivot. Téţ v oblasti sportu je nutné chápat pravidla jako něco, co sportovce osvobozuje a spravedlivě chrání. Aplikace Dekalogu na sportovní prostředí V této kapitole tedy budou vyzvednuta ta přikázání, jejichţ hodnoty lze aplikovat na sportovní jednání. Základem Dekalogu je věta: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ (Ex 20,2), ve které jsou obsaţeny aspekty jedinečnosti,
spolehlivosti,
nedisponovatelnosti
a
výlučnosti
Boha
stvořitele
a osvoboditele dle Jeho jména. Boţí láska, působící skrze Jeţíše Krista v srdci člověka 136 137
Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 132. Srov. GNILKA, Joachim. Ježíš Nazaretský – poselství a historie, str. 211.
60
ochotného naslouchat, proměňuje postoje a hodnoty člověka. Ten pak vydává svědectví, působí skrze své jednání na ostatní ve společenství lidí a šíří proměňující Boţí lásku dál.138 Tato proměna posouvá jeho hodnoty a do popředí se dostává například statečnost, schopnost jednat nesobecky, smysl pro spravedlnost a mnohé další. Takovéto hodnoty ovlivní například i sportovní jednání člověka. Tedy i sportovec by se měl chovat příkladně podle zásad fair play, které vycházejí z nejušlechtilejších evropských hodnot vztahujících se ke sportu. Ty byly formované křesťanským humanismem a solidaritou po tisíce let. Toto příkladné jednání ovlivňuje i chápání druhých a pomáhá v rozvoji morálního jednání ve sportu a k příjemnějšímu proţitku ze sportovních aktivit. „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.“ (Ex 20,4–6) Toto přikázání zakazuje vytváření jakékoliv podoby Boha. Při vytvoření podoby Boha vystává riziko, ţe by člověk mohl začít uctívat onu modlu, a ne samotného Boha a dále hrozí pokřivení představy o Bohu, neboť omezená lidská mysl si nedokáţe představit Boha v celé jeho velikosti. Boha bychom měli zobrazovat pouze svými příkladnými činy v ţivotě. Toto přikázání podporuje správný vztah k Bohu, na základě čehoţ se rozvíjí i správný vztah k člověku. Sportovec se můţe stát vzorem a svými postoji a výkony hodný k následování. Nikdy by se ale neměl stát modlou. Člověk a příroda jsou stvořeni Bohem. Ani člověk, ani příroda tak nemohou být povaţovány za bohy. Tím by člověk sám sebe zbavoval darované svobody, kterou má na základě vztahu k Bohu.139 Sportovec je tím, kým je díky tomu, co mu bylo dáno na počátku Bohem a působením Boţí lásky. Je potřeba respektovat důstojnost a osobnost kaţdého sportovce jako člověka. Díky medializaci dochází často k pokřivenému obrazu sportovce a sportu. „Fenomén fascinace 138 139
Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 138. Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 137.
61
a komercionalizace sportu se projevuje v řadě oblastí a úrovní. Nápadná je zejména propagace nejpopulárnějších sportů, které mediálně přitahují pozornost ke sportovním hvězdám, zejména pak nad rámec jejich výkonů – na sféru jejich příjmů, týmových transferů, osobního života, resp. skandálů. Přitom stranou mediální pozornosti zůstává to opravdu nejdůležitější: sportovní příprava, dlouhodobé odříkání běžných standardů života, překonávání krajních překážek, postupování rizik zranění, bolesti, ztráty soukromí, obtíží s budováním profesní kariéry.“140 Sportovec je jedinečnou osobností povolanou k morální duchovní a fyzické dokonalosti. Osobnost sportovce by v sobě měla usilovat o vyrovnaný rozvoj těla i ducha. „Sport je více než pouhé klání, každý sportovec a sportovkyně jsou více než pouhými závodníky.“141 Nesmí se ovšem zapomínat nejen na vztah lidí ke sportovci, ale také vztah sportovce k sobě samému. Sám sportovec se nesmí stát obětí egoismu a povyšovat se nad druhé, neboť je to proti vztahu, který má zaujímat k Bohu a proti podobě, kterou má naplňovat. „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.“ (Ex 20,8–11) V tomto přikázání nalézáme princip rovnosti a vzájemnosti. Kaţdý bez rozdílu je stvořen k Boţímu obrazu (i otrok) a podobenství. Všechny bytosti, stvořené Bohem bez rozdílu, by se měly sedmý den zastavit a oslavovat společně dar Boha lidem, stvoření. Nalézáme zde podobu s přikázáním lásky: „Miluj bliţního jako sebe sama“. Dále je zde připomenuto Izraelitům, aby pamatovali, ţe i oni byli v otrockém zajetí v Egyptě, mají na to pamatovat a dopřát volno i svým otrokům.142
140 141 142
SEKOT, Aleš. Násilí ve výchově umění a sportu, str. 52. Radio vaticana. In. http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17152. Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 140.
62
Toto přikázání ukazuje důleţitost odpočinku pro člověka. Odpočinek můţe mít aktivní podobu, např. práce na zahradě či sport. Pro profesionálního sportovce zase naopak den klidu, jako ochranu před poškozením těla a zklidnění ducha. Neboť neustálé upnutí k jedinému cíli není pro lidský rozvoj dlouhodobě snesitelné. Tělo a duch jsou vzájemně propojeny, pro dobrý fyzický stav je nutná i duševní vyváţenost po vzoru kalokagathie. Další přínos odpočinku je pozastavení, zamyšlení a zklidnění v průběhu zápasu, ve kterém se emoce vystupňovaly aţ na hranici nezdravého soupeření. Dále napomáhá vyvarovat se agrese či zklidnit mysl. Pro zdravý duševní i fyzický rozvoj je odpočinek nezbytnou součástí. Důleţitým aspektem přikázání je důraz na rovnost kaţdého člověka, který by se měl projevovat rovnými podmínkami ve sportovních kláních, ve kterých lze například doping chápat jako pokřivení obrazu člověka před Bohem. Dopingové látky nejen ţe jsou v rozporu se zajištěním spravedlivých poměrů, ale sám uţivatel se stává jejich otrokem a omezuje vlastní svobodu a ohroţuje vlastní tělo, čímţ se dostává do sporu ve smlouvě s Bohem. „Nezabiješ.“ (Ex 20,13) Toto přikázání ochraňuje lidský ţivot v celé jeho komplexnosti. Proti tomuto přikázání se proviní kaţdý, kdo působí bolest a dopouští se bezpráví, a to hlavně záměrného bezpráví na člověku. Chrání proti vykořisťování jak těla, tak i ducha. Svým způsobem zabraňuje v odplatě a mstě na druhých, a tak narůstání dalšího zla a bolesti.143 Samotného sportovce toto přikázání nabádá k jednání v rámci pravidel, to znamená nedopouštět se faulů, slovního napadání, které by mohlo zranit ducha člověka a sníţit samotného útočníka v Boţí podobě. Napomáhá k tomu být schopen doznat se k chybám a zabraňovat stupňování agresivity v zápasu. Navíc nabádá člověka, aby neohroţoval ţivot druhého, i pokud by toto jednání bylo ještě v rámci pravidel. V tomto smyslu podporuje fair play jednání, které přesahuje samotná pravidla hry. Sportovec se například vyhne naraţení soka v riskantní pozici na mantinel. Z takovýchto zákroků se stávají nejen váţná, ale i smrtelná zranění. Fair play jednání podporuje rozvoj člověka,
143
Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 144–147.
63
před kterého staví nové překáţky a velmi obohacuje hru. Hráč by měl brát tyto situace jako výzvu a zpestření, dát druhému šanci, snaţit se rozvíjet své další dovednosti v následném soupeření a učit se těmto stavům vyhýbat. „Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.“ (Ex 20,16) Toto přikázání chrání v první řadě čest kaţdého člověka, jak osobu vydávající svědectví, tak i osobu ovlivněnou tímto svědectvím. Čestné jednání je jedno z hlavních předpokladů rytířství a sportu fair play. Čestné jednání přináší do sportu mnoho kladných emocí obohacujících člověka a rozvíjí sympatie lidí ke sportu. Díky překonávání sama sebe a dosahování vysokých výkonů se ze sportovců stávají hrdinové, podstatnější částí však je rytířskost samotných sportovců. Ta spočívá v pomoci druhým v dosaţení cílové pásky, pokud vlastní chybou zabloudili, nebo jsou ve své smůle omezeni v pokračování závodu bez podpory druhého. Sportovec je schopen omezit vlastní výkon, vzdát hold a čest snaze druhému, projevit solidaritu a milosrdenství. Ale toto jednání sportovce se neomezuje jen na pole sportovních aktivit. Díky svému příkladnému jednání a kultu hrdiny se můţe zaslouţit o podporu dobré věci, například v dobročinné kampani apod. „Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“ (Ex 20,17) Toto přikázání souvisí s ochranou vlastnictví, zajištění spravedlivých poměrů a zamezení zotročováním člověka. Boţí jednání je spravedlivé a člověk stvořený k obrazu a podobě Boha by měl usilovat o spravedlivé jednání. Pro tuto práci je podstatný hlavně fakt usilující o dodrţování pravidel, tedy i sportovních pravidel chránících člověka, bez nichţ by hra ztrácela smysl, a poměřování sportovních výkonů by se stalo neobjektivním a nehodnotným. Také je nutné mít se na pozoru proti dalším sportovním podvodům za účelem touhy po vítězství, jako jsou špionáţ a sabotáţ vybavení soupeře či jeho strategií. Dále
64
toto přikázání upozorňuje na stinnou stránku, kterou můţe představovat závist a ţádostivost člověka a dopady na jeho jednání.144
5.4 Základ křesťanské mravnosti obsažený v Ježíšově blahoslavenství Horská řeč Jeţíše Krista nese spojitost s Dekalogem a je jakýmsi základem pro novozákonní etiku. Oproti Dekalogu ovšem vyznívá o něco mírněji a je příslibem odměny ve šťastné naplnění. Blahoslavenství se nalézá ve dvou místech Nového zákona. Nejprve v evangeliu svatého Matouše (Mt 5,3–12) a následně Lukáše (Lk 6,20– 26) „Blahoslavenství odpovídají na vrozenou touhu člověka po štěstí. Tato touha je Božského původu: Bůh ji vložil do lidského srdce, aby je přitahoval k sobě, protože jen on sám může lidskou touhu ukojit.“145 Hodnoty, které blahoslavenství přinášejí, ovlivňují jednání člověka a toto jednání člověka opět potvrzuje, osvědčuje a přetváří. Ţít podle blahoslavenství znamená naplňovat ideu lidství, ideu člověka stvořeného k Boţímu a obrazu a podobě.146 Nyní budou charakterizována jednotlivá blahoslavenství. „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“ (Mt 5,3) Chudoba je zde chápána především jako chudoba duševní a potřeba vztahu a odevzdání se Bohu, který nás naplňuje. Toto blahoslavenství nabádá k pokoře, uvědomění si vlastních omezení, hranic, potřeb, vztahu k Bohu a druhým. Napomáhá k boření falešných představ o sobě samém a umoţňuje smíření s vlastní osobou ve formě, kterou opravdu má. Díky tomuto poznání se dotyčný stává solidární a přestává být lhostejný k potřebám druhých. Člověk pyšný, který se cítí dokonalý podle vlastního úsudku a neuvědomuje si ţádné nedostatky, nemá v srdci místo pro následování Jeţíše Krista.147 Obsah tohoto blahoslavenství je klíčový i pro ta následující. Blahoslavenství popisuje poznání lidí uvědomující si vztah k Bohu. 144 145 146 147
Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 166–167. Katechismus katolické církve, čl. 1718. Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 172. Srov. WHITE, Ellen Gould Harmon. Myšlenky z hory blahoslavenství: Z Ježíšova učení, str. 12.
65
„Ve svém smýšlení a sebevnímání se už nepopírají, ale díky Boží síle dbají o to, kým jsou a mají odvahu být těmi, kterými jsou. Nesnaží se předstírat svou nezávislost, soběstačnost, suverenitu, velikost a bohatost tím, že odmítají sebe, vzájemně se s druhým ponižují, před druhým předvádějí, dokazují své právo na existenci výkonem tím, že se neustále s někým srovnávají, musí mít moc a vše pod kontrolou, nasazují masky či lžou. Blahoslavení chudí si nemusejí činit z majetku a peněz Boha, zajišťovat tím svou hodnotu a význam v očích svých i druhých, mohou si být vědomi, že jsou Boží synové a dcery, a že Bůh je pro ně vším tím největším bohatstvím. Přiznávají si svou odkázanost na Boha v přítomnosti i budoucnosti, mají odvahu se jím nechat obdarovat, ospravedlnit, naplňovat, proměňovat a nést. Umějí být solidární s potřebnými.“148 Dopad tohoto blahoslavenství na sebepojetí člověka je obrovský. Velmi ovlivňuje utváření hodnot, které se odráţejí v ţivotě. V oblasti sportu vidíme přínos člověka smířeného se sebou samým, který nemá potřebu si cokoliv dokazovat a upínat se k výkonu. Ze hry a sportu se tak vytrácí faleš a člověku je umoţněno si sport opravdu proţít, oslavit Boha a vychutnat si pohyb jen pro potěchu a rozvoj těla, stejně jako v athénském pojetí kalokagathie. Pokorný sportovec není lhostejný k porušování pravidel ohroţujících plynulost hry a člověka. Toto blahoslavenství podporuje myšlenku sportu pro radost a rozvoj člověka shodnou s ideály fair play. „Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.“ (Mt 5,4) Poselství tohoto blahoslavenství je schopnost soucítit a chovat se solidárně. Potlačuje lidskou lhostejnost a egoismus a místo něj navádí člověka k podpoře druhých. Posiluje člověka v uvědomění si bolesti, kterou způsobil, a na základě toho umět projevit lítost nad svými činy i nad činy druhých. „Pláč, o němž se tu mluví, je
148
MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 174–175.
66
opravdová lítost
nad hříchem.“149
Znamená
uvědomění
si
vlastní
slabosti
a nezneuţívání slabosti druhých, osvobození od špatných postojových vzorců.150 Vliv tohoto blahoslavenství pro ţivot a následně pro sportovní jednání je zřejmý. Mezi sportovci rozvíjí soudrţnost, sounáleţitost a vzájemnou podporu. Posiluje v člověku (sportovci) schopnost čestného jednání, a to na základě uvědomění si bolesti způsobenou překročením pravidel chránící férovou hru, tedy nejen ublíţením na těle, ale i na duchu. Toto blahoslavenství tlumí bezohledné jednání na sportovních kláních, které narušuje poţitek ze hry. Dalo by se říci, ţe ve schopnosti podpory člověka a soucítění je křesťanským základem pro hru fair play. „Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.“ (Mt 5,5) Toto blahoslavenství oslavuje člověka, který si nestěţuje na své útrapy. Takto smýšlející sportovec snáze zdolá nezdary na své cestě k cíli. Lidé jednají v tichosti, aniţ by se doţadovali pozornosti druhých či poct. Vědí, ţe jejich jediným smyslem jednání je Bůh. Své skutky činí nezištně, ne pro oslavu, pozornost a slávu sebe, ale jednají na základě následování Jeţíšova příkladu a pro oslavu Boha. Útrapy, kterými sportovec prochází na cestě k cíli, jsou chápány jako láskyplnou oběť Bohu na oltář. Podporuje dobré jednání a zamezuje brutalitě. „Toto přikázání se staví proti egoismu, pýše, sobectví, strhávání pozornosti na sebe a nabádá k pokoře.“151 Potlačení těchto neřestí, je například důleţité pro podporu dobré týmové hry a spolupráce. „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ (Mt 5,6) Potřeba jídla a pití patří mezi základní lidské potřeby.152 Zde znázorňují důleţitost touhy člověka po spravedlnosti. Pro aplikaci na sport se toto blahoslavenství shoduje s přikázáním z Druhé knihy Mojţíšovi (Ex 20,17).
149 150 151 152
WHITE, Ellen Gould Harmon. Myšlenky z hory blahoslavenství: Z Ježíšova učení, str. 14. Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 179. WHITE, Ellen Gould Harmon. Myšlenky z hory blahoslavenství: Z Ježíšova učení, str. 18. Pozn.: O důleţitosti naplňování potřeb pro lidský rozvoj bylo jiţ řečeno výše.
67
„Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.“ (Mt 5,7) „Milosrdenství doprovází snahu o dobro. Své místo má porozumění a soulad slov smýšlení, postojů a činů.“153 Podporuje citlivost, chápavost, empatii mezi lidmi a k Bohu. Takové milosrdenství znamená projevit soucit s chudými,154 utlačovanými a trpícími.155 Ve sportovním prostředí se najde mnoho moţností projevu člověka zastat se utlačovaných a trpících a projevit dobro. Být milosrdný znamená postavit se proti jakýmkoliv projevům agrese, a tedy i proti projevům nesportovního jednání. Příkladnou ukázkou je příběh milosrdného Samařana (Lk 10,30–37). V tomto příběhu prokázal milosrdenství zuboţenému člověku Samařan, člověk z národa, který byl ve sporu s Ţidy. Zuboţenému člověku nepomohl ani kněz, ani levita, patřící do společnosti zuboţeného člověka. Oba byli zajatci vlastního vnímání Boţích zákonů. Přestali vnímat osobní vztah k Bohu a ztratili tak část svého lidství. Aby byl sport pro člověka přínosný, nestačí pouze lpět na pravidlech, ale také projevit ţivé lidství, coţ se jedná v myšlence fair play podporující ušlechtilost v myšlení i chování.156 Toto příkladné jednání a projev milosrdenství se dá aplikovat i na sportovní klání a vztah k soupeři. „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“ (Mt 10,8) Srdce člověka je branou k Boţí lásce a proţívání vztahu s Bohem. Branou ke svědomí a k hodnocení vlastních postojů. Člověk čistého srdce jedná v souladu s Boţí vůlí a naplňuje tak Boţí podobu v člověku. Hodnoty, které toto blahoslavenství přináší pro ţivot a které mohou obohatit sportovní jednání, jsou vyjádřeny v této větě: „Čisté srdce netouží po pomstě, po odplatě, po moci, po zisku. Člověk čistého srdce není také hrabivý, má pravý vztah k penězům. Nenosí ve svém nitru závist.“157 Důleţitostí pojmu srdce a svědomí se tato práce zabývala jiţ dříve, proto zde nebude jiţ dále rozváděna.
153 154 155 156 157
MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 186. Pozn.: Ve sportovním prostředí se chudí dají brát jako dosud nedozrálí sportovnímu jednání, u kterých je potřeba příkladného a proměňujícího chování. Srov. WHITE, Ellen Gould Harmon. Myšlenky z hory blahoslavenství: Z Ježíšova učení, str. 24. Srov. WHITE, Ellen Gould Harmon. Myšlenky z hory blahoslavenství: Z Ježíšova učení, str. 25. MÁNEK, Jindřich. Dům na skále, str. 53.
68
„Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ (Mt 10,9) Lidem se dostává pokoje skrze lásku Jeţíše Krista, který ji má od Boha. Lidé pokoje se snaţí o šťastný, spokojený a naplněný ţivot, který obohacuje nejen je, ale i druhé. „Darovaný pokoj od Ježíše Krista umožňuje překonávat strachy a protivenství. Vláda pokoje v lidském srdci zajišťuje dobré smýšlení, postoje, jednání a chrání člověka před ním samým s ohledem na jeho náklonnosti, smýšlení a jednání. Pokojní nasazují svůj život pro řešení sporů nebo rozepří a jejich statečnost je větší než domnělá statečnost násilnických lidí. Pokojní mají jako hlavní ochranu a zbraň Boha, jednají rozumně, jsou způsobilí se ovládat. Nenásilnost a šíření pokoje předpokládá péči o pravdivost, skromnost, zdrženlivost, upřímnou přívětivost, laskavost a vlídnost v každodenním životě.“158 Lidé ţijící v pokoji mají srdce naplněné milostí a pro závist a nepřátelství zde není místo. Tito lidé tíhnou k urovnávání sporů a na své okolí mají poţehnaný vliv.159 Působení těchto lidí ukazuje na krásu jejich povahy, v případě sportovců i krásu jejich těla, tedy správné a dobré spojení v obraze kalokagathie.160 Pokojní lidé budou tedy mezi ostatními lidmi a sportovci šířit Boţí lásku, podporovat spořádaný a klidný průběh hry. Budou schopni se ovládnout ve stěţejných situacích a objektivně řešit spory mezi hráči. „Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.“ (Mt 5,10) Toto blahoslavenství dodává sílu těm, co následovali příklad Jeţíše Krista a jednají na základě lásky k Bohu. Díky svým postojům, smýšlení a jednání se mohou stát cílem útoku druhých lidí. Toto blahoslavenství nabádá k tomu, aby člověk nepolevil v naplňování Boţí lásky na své cestě ţivotem, nenechal se zviklat, nesešel ze správné cesty jen proto, ţe je jednodušší, a nezačal ţít ve falešném světě.
158 159 160
MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 190. Pozn.: Ve sportu by byli příkladnými rozhodčími.. Srov. WHITE, Ellen Gould Harmon. Myšlenky z hory blahoslavenství: Z Ježíšova učení, str. 28.
69
Pro oblast sportu je zde přínos především v důrazu vytrvat, být pevné vůle. Sportovec bojující se svou slabostí, zakoušející zkoušky utrpení, dlouhé odříkání, souţení, trpká zklamání, neúspěchy a další těţkosti, je nucen k pokoře a sebezapření. Sportovec, který se přes všechnu trnitost cesty nevzdá, jen takový dojde opravdového vítězství.161 Jan Pavel II. řekl k Jubileu sportovců v roce 2000 o sportu: „Kdo chce mít v životě úspěch, musí vytrvat v úsilí. Kdo sportuje, ten to dobře zná, jen náročným tréninkem se daří dosáhnout významných výsledků. To je logika sportu, zvláště sportu olympijského; a je to také logika života: bez obětí nikdo nedosáhne významných úspěchů ani pravé spokojenosti.“162 Zde je patrná podobnost v moudrém přísloví: „Co kdo zaseje, to také sklidí“, jehoţ obměnu nalézáme na mnoha místech v Bibli (např.: Job 4,8 či Př 22,8) Toto blahoslavenství podporuje v konání všech výše uvedených blahoslavenství a následování Jeţíše Krista. „Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.“ (Mt 5,11) V tomto blahoslavenství Jeţíš Kristus nabádá k pevným zásadám, postavení člověka proti podvodu, falši, pomluvám, očerňování cti a dobré pověsti. Tedy i proti křivému svědectví v dosaţení vlastních cílů či likvidaci soupeře.163 Člověk, jehoţ srdce je zakotveno v Bohu, zůstává stejný v hodině své největší zkoušky a za nejhorších okolností, jaký byl v době, kdy se mu dařilo dobře, kdy se zdálo, ţe má přízeň Boţí. Je moţné, ţe nepřátelé špatně vykládají a zkreslují jeho slova, pohnutky a činy. On však toho nedbá, protoţe mu jde o vyšší hodnoty.164 Tyto pevné morální postoje jsou potřeba především v oblasti sportu tam, kde se sport stává pouze obchodní záleţitostí a medializací. Tyto postoje budou prospěšné v boji s úplatky, prodeji zápasů, šíření falešných zpráv za účelem vyššího zisku či propagace, tedy v boji s oblastmi okrádajícími sport o jeho hlubší smysl.
161 162 163 164
Srov. WHITE, Ellen Gould Harmon. Myšlenky z hory blahoslavenství: Z Ježíšova učení, str. 29–30. Christ.net. In: http://www.christnet.cz/clanky/1376/sport_jako_znameni_doby.url. Srov. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce, str. 193. Srov. WHITE, Ellen Gould Harmon. Myšlenky z hory blahoslavenství: Z Ježíšova učení, str. 31.
70
Je vhodné zmínit, ţe evangelista Lukáš doplňuje některá blahoslavenství slovy „běda vám“ pro ty, kteří se blahoslavenstvím neřídí. Stálo by za to říci: „Běda vám,“ kteří se neřídíte myšlenkou fair play a odkazem Jeţíše Krista, neboť okrádáte sebe i druhé o poţitek ze hry, poniţujete sport, sami sebe ţivíte falešnými představami, ve svém srdci utváříte prázdno, rozdmýcháváte svár, bolest a nemáte klidu.
71
Závěr Ve své absolventské práci „Křesťanské hodnoty ve sportu” jsem se zabýval vzájemným vztahem křesťanství a sportu, ve kterém jsem chtěl ukázat nejen vzájemné obohacení, ale především důleţitý přínos křesťanských hodnot pro dnes ohroţené sportovní jednání ve smyslu fair play. Tyto zmíněné hodnoty kladně ovlivňují sportovce v jeho jednání, a to jak k sobě samému, tak i k druhým, coţ můţeme názorně vidět na principu fair play. Cílem mé práce bylo tedy zmapovat přínos křesťanských hodnot ve sportu a nastínit reciprocitu ve vztahu křesťanství a sportu odráţející se v osobnosti sportovce a sportovním jednání. Pro dosaţení stanoveného cíle jsem postupoval následujícími kroky: V první kapitole jsem nejprve vymezil význam základních pojmů, kam patří sport a pohyb, následně jsem se pak zaměřil na situaci sportu v dnešní společnosti. Zde jsme se mohli dozvědět, ţe sport je nositelem pozitivních a negativních hodnot. Je důleţitou součástí ţivotního stylu člověka vedoucí k jeho zdravému rozvoji. V dnešní době je však sport spojován především s profesionalismem odráţející se v marketingu či politice. Pohyb téţ napomáhá k všestrannému rozvoji člověka, ve kterém se utváří jeho osobnost, neboť člověk jím stimuluje své myšlení a skrze něj poznává sám sebe. Slabinou sportu v dnešní společnosti 21. století je především touha zvítězit za kaţdou cenu, profesionalizace sportu v negativním slova smyslu (sem řadíme především výdělek nejen pro sportovce samotného, nýbrţ i komercionalizaci sportu apod.), přičemţ je opomíjena důleţitá myšlenka fair play podporující ušlechtilé hodnoty sportovců. V důsledku toho bývají sportovní pravidla často vědomě překračována, neboť mocenský zisk je jediným měřítkem úspěchu. V následující kapitole jsem se věnoval historickému vývoji vzájemného vztahu křesťanství a sportu. Křesťanství bylo ve svém počátku se sportem ve sporu, nejednalo se především o hodnotu sportu samotnou, ale hlavně o neřesti se sportem spojené, jako je například hazard a dravé chování. Patří sem také křesťanské pojetí světce – askety, 72
který umrtvuje své tělo na úkor ducha. První kladnou spojitost fyzické aktivity a zušlechťování těla spojenou s křesťanstvím a naplňováním jejích hodnot představovaly rytířské řády, shodující se s myšlenkou kalokagathie a rozvíjející jak tělo, tak i ducha k oslavě Boha a podílení se na jeho záměru. Dále jsem téţ uvedl „maskulinní křesťanství”, které pozitivně ovlivnilo křesťanský pohled na fyzickou aktivitu a sport jakoţto rozptylující faktory Boţího záměru. Pro lepší představu jsem v této kapitole téţ uvedl organizace zakládající se na identických zásadách pracujících v souladu s evangeliem – YMCA, FICEP atd. Poté jsem zmínil dnešní postoj křesťanských církví ke sportu a sportovním hrám, který je velmi pozitivní. Křesťanství si uvědomuje důleţitost takového fenoménu jako je sport a připisuje mu pro člověka důleţitou hodnotu. Toho důkazem jsou zmíněné citáty papeţů Jana Pavla II. a Benedikta XVI. či účast církevních představitelů na sportovních kláních. Dále pak zaloţení sekce „Church and Sport“ Janem Pavlem II. nebo podpora v zaloţení křesťanské organizace FICEP papeţem Piem X. Dnes můţeme vidět velký rozvoj literatury podporující toto spojení, které bylo ještě do nedávné doby naprosto neznámé. Pro křesťanství je sport přínosem především na poli pastoračním, kde se sport ve správném pojetí můţe stát impulsem pro křesťanství a pro rozvoj skrze hodnoty ve sportu skryté a s křesťanstvím spojené. Samo křesťanství pak obohacuje sport, a to především svými hodnotami podporujícími fair play a harmonii duše a těla. Sport je vnímán jako dobrý nástroj k hlásání evangelia, sebepoznání a rozvoji člověka. Církev v souvislosti se sportem zároveň upozorňuje před přístupem ohroţující lidský organismus, jako je doping, hazard apod. V následující třetí kapitole jsem se věnoval hodnotám, neboť ani sport se bez nich neobejde – jsou pro něj velmi důleţité. V této části jsem nejprve vysvětlil význam tohoto pojmu z několika hledisek, ze kterých na něj můţeme nahlíţet, a to z psychologického, pedagogického a filosofického. Uvedl jsem důleţitost hodnot pro současný svět, jenţ je v dnešní době orientován na produktivitu a výkon, který se pak stává měřítkem pro posuzování hodnoty člověka. To je důvodem, proč dnešní svět potřebuje dobré morální hodnoty pro správný rozvoj společnosti. Poté jsem se zaměřil na osobu sportovce z pohledu křesťanství, pro které by měl být sport především oslavou 73
Boha a příleţitostí k jeho přiblíţení a pocítění jeho přítomnosti, lásky a radosti. Neopomněl jsem ani uvést mravní a hodnotový vývoj sportovce, kde jsem vycházel ze stádií Lawrence Kohlberga. Ve vztahu k hodnotám jsem téţ zmínil důleţitost naplňování potřeb, jeţ vedou k rozvoji hodnot, k čemuţ mi byla nápomocna Maslowova hierarchie potřeb. Hodnoty, postoje, naplňování potřeb a s ní spojená motivace se pak stávají důleţitou sloţkou pro fair play. Ve čtvrté kapitole jsem se zaměřil na hodnoty ve sportu. Zde jsme mohli zjistit, ţe hodnoty nejsou ve sportu a křesťanství ve stejné úměrnosti, neboť hodnoty, které se běţně vyskytují v křesťanské společnosti, se ve sportu rychle vytrácejí. To je způsobeno především tím, ţe v popředí stojí myšlenka vítězství před morálkou, coţ vede k tzv. krizi sportu. V této části jsem téţ poukázal na shodu sportovních zásad fair play s rytířskými ideály, které vycházejí z křesťanských hodnot odráţející ţivot podle obrazu Boţího. Zmínil jsem také ideály olympijských her, a to jak antických, tak i moderních. V páté kapitole jsem se věnoval křesťanským hodnotám a ctnostem. Nejprve jsem uvedl nutnou sloţku pro naplňování úlohy fair play, kterou je svědomí. Následně jsem se pak zaměřil na křesťanské ctnosti, z nichţ jsem představil především ctnost lásky, která je hlavní sloţkou pro vztah člověka k Bohu a bliţnímu; ctnost víry vyjadřující důvěru člověka v odevzdání se do Boţích rukou; ctnost naděje obsahující základní postoj člověka směřující k věčnému ţivotu a trvalé účasti na Boţí spáse; ctnost moudrosti, která je označována za nejvyšší mravní ctnost, neboť je základem pro zodpovědnost a mravní úsudek; ctnost spravedlnosti, jeţ se staví proti jakékoliv diskriminaci, neboť uznává práva a povinnosti všem, komu náleţí; ctnost statečnosti umoţňující postavit se jak vnitřním, tak i vnějším hrozbám a ctnost umírněnosti napomáhající stanovit si správné hranice v jednání s druhými, jeţ je spojená se sociální zodpovědností. Poté jsem se věnoval křesťanským hodnotám, které jsou uvedené v Dekalogu. Zde jsem vyzdvihl ta přikázání, jejichţ hodnoty lze aplikovat na oblast sportovního jednání. Následně jsem se zabýval aktualizací Dekalogu Jeţíšem Kristem, který mu dodává hloubku především díky důrazu na propojení těchto přikázání s přikázáním lásky, které je uvedeno v jeho „horské řeči”. 74
Ve slovech Jeţíše Krista „Vy jste sůl země (…). Vy jste světlo světa...“ (Mt 5,13–14) je obsaţeno poslání křesťanů k misijní činnosti a šíření křesťanských hodnot, a to znamená i v oblasti sportu. Sůl byla dříve ceněna jako konzervační látka uchovávající potravu stále dobrou a zabraňující kazu. V křesťanství se tak uchovávají hodnoty, které dnešní svět rychle ztrácí. Sport se tak v podání křesťana stává projevem radosti a oslavou ţivého Boha. Proţitek skrze sport tak přináší radostnější poznání Boha. Křesťané skrze lásku ve svém srdci darovanou od Boha prostřednictvím Jeţíše Krista působí i na druhé a tím je proměňují. Tímto přispívají nejen k osvobození lidí od bludu a hříchu (úmyslně škodlivého jednání – faul, či jiné nemorální jednání), ale i k povznesení sportu samotného. Vkládání hodnot, na kterých je postaveno křesťanství do sportu, pomáhá zamezit tlaku komercionalizace a mediace přispívající ke krizi hodnot dnešního sportu a podporuje návrat k ideálům kalokagathie. Sport se tak upevňuje jako prostředek pro pozitivní vývoj charakteru člověka. Přínos křesťanských hodnot pro sport spatřujeme především v úctě ke sportovci jako člověku, který je nositelem lidské důstojnosti na základě vztahu k Bohu. Na soupeře se nedá nahlíţet s nezdravou agresí a předsudky jako na nepřítele. Člověk nemá být posuzován jen na základě dosaţených výkonů, neboť tak dochází ke ztrátě hlubšího pojetí lidské důstojnosti. Kaţdý křesťan má být nástrojem Boha, jehoţ prostřednictvím a činy ukazuje Boha ostatním a uděluje jim své poţehnání. Člověk by si tohoto úkolu svěřeného Bohem měl být vědom a nezanedbávat ho, jinak okrádá sám sebe, protoţe dobré konání obohacuje především toho, kdo jej koná, a zároveň má vliv na ostatní. Křesťanské hodnoty jakoţto nemateriální obohacují kaţdého člověka na zemi a pomáhají mu překonávat těţké zkoušky, například při ztrátě majetku apod. Proto by se na tyto hodnoty měl klást velký důraz a měly by být posunuty do popředí. Mezi takovou hodnotu patří i lidský ţivot a s ním spojené důstojné zacházení. Hodnota lidského ţivota je nejvyšší hodnotou darovanou Bohem. Důraz na lidskou důstojnost a na lidský ţivot je základem křesťanství i fair play. Dá se říci, ţe hodnoty, ze kterých křesťanství vychází, jsou tolik potřebnou solí dnešního sportu, aby byl stále morálně stravitelný. Tyto hodnoty jsou pro sport zdravou krví napomáhající k návratu mravních ideálů sportu. 75
Jsou tím, co pomáhá v odolávání negativistických tendencí moderní doby na oblast sportu. Kaţdý člověk potřebuje pro svůj ţivot pevné body a zásady, o které se můţe ve svém jednání opřít. Základem takovýchto postojů pro jednání jsou hodnoty. Bez těchto pevných bodů by se člověk ve svém ţivotě cítil ztracený a nejistý a jeho činnost by tak byla značně utlumena. Křesťanství nabízí hodnoty, které mají za cíl člověka osvobodit a povznést, a ne ho svazovat ve lţi. Křesťanské hodnoty jsou v souladu s lidskou důstojností, která je v případě úmyslného jednání proti Bohu a lidem (tedy hříchu) sráţena. Hodnoty vycházející z křesťanství jsou přínosné nejen pro drţitele těchto hodnot, ale i pro ostatní lidi, kteří s takovýmto člověkem přicházejí do kontaktu. Dá se říci, ţe tyto hodnoty jsou stejně jako pohyb a sport darem od Boha a člověk na základě tohoto daru získává vztah k Bohu a zodpovědnost za správné hospodaření s tímto darem. Nezodpovědné nakládání s tímto darem bere člověku svobodu a dochází ke ztrátě jeho lidství. Kaţdý člověk ze svého srdce podvědomě usiluje o dobrý a hodnotný ţivot. Proto ti, kteří jsou schopni naslouchat Boţímu slovu, jsou zodpovědní za své chování hlásající do světa Boţí lásku, proměňující srdce druhých a přispívající tak k Boţímu záměru. Jeţíš Kristus svým morálním a mravním chováním dále prohlubuje zodpovědnost za své jednání odvíjející se na základě našeho vztahu s Bohem.
76
Seznam literatury AMBROS, Pavel. Teologicky milovat církev. 1. vyd. Velehrad: Refugium, 2003. 459 s. ISBN 80-86715-11-6. ANZENBACHER, Arno. Křesťanská sociální etika: Úvod a principy. 1. vyd. Blansko: CDK, 2004. 254 s. ISBN 80-7325-030-6. ASHLEY, Benedict M. Theologies of the body: humanist and Christian. St. Louis,: Pope John Center, 1985. ISBN 09-353-7215-6. Bible. Písmo Svaté Starého a Nového zákona. Ekumenický překlad, Praha: Česká katolická charita, 1987. BOSCO, Don. Můj život pro mladé. 1. vyd. Praha: Portál, 2007. 226 s. ISBN 978-80-7367-247-8. BRAILSFORD, Dennis. Sport and society: Elizabeth to Anne. 1. vyd. Toronto: University of Toronto P., 1969, vii, 279 p. ISBN 07-100-6395-4. CAILLOS, Roger. Hry a lidé. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1998. 215 s. ISBN 80-902482-2-5. CAMPBELL, Ross. Potřebuji tvou lásku: [co můžeš udělat pro své dítě]. Praha: Návrat, 1992. ISBN 80-854-9511-2. CLÉMENT, Olivier. Tělo pro smrt a pro slávu: malé uvedení do teopoetiky těla. 1. vyd. Překlad Jiří Stejskal. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2004, 157 s. ISBN 80-8671517-5.
77
ČERVENÁ, Vlasta a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 1. vyd. Editor Vladimír Mejstřík. Redaktor Josef Filipec. Praha: Academia, 2001, 647 s. ISBN 80-200-0493-9. Demetrovič, Ernest a kol. Encyklopedie tělesné kultury a-o. Praha: Olympia, 1988. 462 s. HÁTLOVÁ, Běla: Kinezoterapie: Pohybová cvičení v léčbě psychických poruch. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 167 s. ISBN 80-246-0719-0. GNILKA, Joachim. Ježíš Nazaretský - poselství a historie: [co můžeš udělat pro své dítě].
1.
vyd.
Překlad
Miloš
Voplakal.
Praha:
Vyšehrad,
2001,
293
s.
ISBN 80-702-1534-8. HARTL, Pavel.; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 776 s. ISBN 80-7178-303-2.
HUGHES, Thomas. Tom Brown at Oxford. London: Penguim, 1971. IRENEUS, Adversus haereses; český překlad: Patero knih proti kacířstvím, 1. vyd. Praha: Dědictví sv. Prokopa, 1876 JIRÁSEK, Ivo. Filosofická kinantropologie: setkání filosofie, těla a pohybu. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 355 s. ISBN 80-244-1176-8 KAPLÁNEK, Michal. Fórum pastorálních teologů II. In Zábava, sport a hra očima teologa. 1. vyd. Velehrad: Refugium Velehrad – Roma, 2002, s. 80-89. ISBN 80-86045-81-1.
78
Katechismus katolické církve. vyd. 2. [dopl. a opr.], V Karmelitánském nakl. 1. Překlad Josef Koláček. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, 793 s. ISBN 80-719-2473-3. Kolektiv autorů. Filosofický slovník. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002. 464 s. ISBN 80-7182-064-4. KOVÁŘ, Pavel. Klub fair play, historie a současnost. Praha: Český olympijský výbor. 2008. KÖSSL, Jiří: ŠTUMBAER, Jan: WAIC, Marek. Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2004. 159 s. ISBN 80-246-0802-2. KUČEROVÁ, Stanislava. Člověk, hodnoty, výchova: Kapitoly z filosofie výchovy. 1. vyd. Prešov: ManaCon, 1996, s. 231. LEICHT, Hrsg. vom Kath. Bibelwerk e.V. und Barbara D. Grundkurs Bibel - Neues Testament. vyd. 2. [dopl. a opr.], V Karmelitánském nakl. 1. Překlad Josef Koláček. Stuttgart: Verl. Kath. Bibelwerk, 2002, 793 s. ISBN 978-3-460-32615-6. MÁNEK, Jindřich. Dům na skále. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1967. 161 s. MILFAIT, René. Teologická etika v kontextu sociální a pastorační práce. 1. vyd. Ve Středoklukách: Zdeněk Susa, 2012, 539 s. ISBN 978-80-86057-78-1. MIRACLE, Andrew W.; REES, Roger C. Lessons of the Locker Room: The Myth of School Sports. Amherst, N.Y.: Prometheus Books, 1994, 243 p. ISBN 08-797-5879-1. MOORE, Thomas. Kniha o duši: Pohled hlubinné psychologie a spirituálních tradic na problémy všedního života. 1. vyd. Praha: Portál, 1997. 304 s. ISBN 80-7178-126-6. 79
NAKONEČNÝ, Milan. Motivace lidského chování. 1.vyd. Praha: Academia, 1996, 270 s. ISBN 80-200-0592-7. NESVADBA, Petr. Slovník základních pojmů z filosofie. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999. 152 s. ISBN 80-7168-627-1. NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. 2. vyd. Praha: Kalich, 1956, s. 771. ISBN: 80-7017-528-1. OLIVOVÁ, Věra. Lidé a hry. 1. vyd. Praha: Olympia, 1979. 605 s. OLIVOVÁ, Věra. Sport a hry ve starověkém světě. 1. vyd. Praha: Artia, 1988. 207 s. OLŠOVSKÝ, Jiří. Slovník filosofických pojmů současnosti. 2. vyd. Praha: Academia, 2005. 261 s. I SBN 80-200-1266-4. PAŘÍZEK, Michal. Sport a prožitek skrze sport ve vybraných křesťanských denominacích v České republice [rukopis] : Diplomová práce práce / Mgr. Michal Pařízek; vedoucí práce: Doc. PhDr. Běla Hátlová, Ph.D. -- Praha, 2005. – 85 s. PESCHKE, Karl-Heinz. Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, 1999, s. 659. ISBN: 80-7021-718-9. PRŮCHA, Jan: WAKTEROVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2009. 400 s. ISBN 978-80-7367-647-6.4. RATZINGER, Joseph. 365 dní s Benediktem XVI. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009, 255 s. ISBN: 978-80-7195-1.
80
REDAKCE SBORNÍKU ANNA HOGENOVÁ, Naděţda Pelcová. Hodnoty ve výchově a sportu: sborník z mezinárodní konference konané na Univerzitě Karlově Pedagogické fakultě v Praze dne 3. 5. 2001. Praha: Pro Univerzitu Karlovu v Praze, Pedagogickou fakultu vyrobilo vydavatelství a nakl. Kreace, 2006. ISBN 80-729-0272-5. REDAKCE SBORNÍKU ANNA HOGENOVÁ, Naděţda Pelcová. Násilí ve výchově, umění a sportu: sborník z mezinárodní konference konané na Univerzitě Karlově Pedagogické fakultě v Praze dne 4. 5. 2006. Praha: Pro Univerzitu Karlovu v Praze, Pedagogickou
fakultu
vyrobilo
vydavatelství
a
nakl.
Kreace,
2006.
ISBN 80-729-0272-5. SEKOT, Aleš. Sociologické problémy sportu. 1. vyd. Grada, 2008. 224 s. ISBN 978-80-247-2562-8. SLAVOTÍNEK, Ivo. K historii Sokola, Orla a skautingu na Prostějovsku do roku 1948. 1. vyd. Prostějov: Městská knihovna Prostějov, 2001. 80 s. SLEPIČKA, Pavel; HOŠEK, Václav; HÁTLOVÁ, Běla. Psychologie sportu. 1. vyd. Praha: Karolinum 2006. 230 s. ISBN 80-246-1290-9. SOMMER, Jiří. Malé dějiny sportu, aneb, O sportech našich předků--: sportování ve znamení býčích rohů, jak to vypadalo v Olympii, gladiátorské hry, artušovské hry, lov jako sport, rodí se fotbal, hry gentlemanů, moderní olympijské hry. 1. vyd. Olomouc: Fontána, 2003, 273 s. ISBN 80-733-6116-7. SVOBODA, Bohumil. Pedagogika sportu. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 250 s. ISBN 978-246-1358-1. ULONSKA, Reinhold. Duchovní dary v učení a praxi: jak používat charismata Ducha svatého. 1. vyd. Albrechtice: Křesťanský ţivot, 1991, 167 s. 81
WHITE,
Ellen
Gould
Harmon
a
Helena
HARTLOVÁ. Myšlenky
z
hory
blahoslavenství: Z Ježíšova učení. vyd. 1. Překlad Jiří Stejskal. Praha: Církev adventistů sedmého dne, 1990, 132 s. Současné otázky, 17. ISBN 80-850-0205-1. ZIMMEROVÁ, Renate aj.: Netradiční Sportovní činnosti: Náměty a metody pro školu i volný čas. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 256 s. ISBN 80-7178-460-5.
82
Internetové zdroje Atleti v akci. [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://www.atletivakci.cz/index.php?action=atleti. Athletes in Action. [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://www.athletes.cz/pribehy. Brněnská tisková misie. [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://www.btm.cz/index.php?menu=precist&co=95. Český olympijský výbor. [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://olympic.cz/cz/cesky-olympijsky-vybor/29/cesky-klub-fair-play. Filosofie a etika. [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: https://moodle.fp.tul.cz/mod/resource/view.php?id=37457 Michal Peliš, Sport – kulturní fenomén, FTVS UK. [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: web.ff.cuni.cz/~pelis/SpoCult.pdf Orel. [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://www.orel.cz/. PaedDr. Gustav Bago, Ph.D., a ko.l Soudobé podněty v pedagogice tělesné výchovy I. [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://www.fsps.muni.cz/~tvodicka/data/reader/book-7/08.htm
83
Radio Vaticana. [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12006. Salesiáni dona Bosca. [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://www.sdb.cz/. Sport- Kulturní fenomén. [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://web.ff.cuni.cz/~pelis/SpoCult.pdf. Tiskové středisko České biskupské konference. [online]. [cit. 2014-02-22]. Dostupné z: http://tisk.cirkev.cz/art/clanek.asp?id=5899
84
Příloha 1: Dekalog „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. 1) Nebudeš mít jiného Boha mimo mne. 2) Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu slouţit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh ţárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i
čtvrtého pokolení těch,
kteří
mě
nenávidí,
ale
prokazuji
milosrdenství
tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. 3) Nezneuţiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneuţíval. 4) Pamatuj na den odpočinku, ţe ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat ţádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který ţije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto poţehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. 5) Cti svého otce i matku, abys byl dlouho ţiv na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 6) Nezabiješ. 7) Nesesmilníš. 8) Nepokradeš. 9) Nevydáš proti svému bliţnímu křivé svědectví. 10) Nebudeš dychtit po domě svého bliţního. Nebudeš dychtit po ţeně svého bliţního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bliţnímu.“ (Ex 20,2–17)
85
Příloha 2: Český klub fair play – desatero165 1) Bojuj čestně a kamarádsky. 2) Kdyţ prohraješ, podej soupeři po zápase nebo v cíli ruku. 3) Vyhrávej, ale nechovej se přitom nadřazeně. 4) Poraţenému se nesměj. 5) Vaţ si svého soupeře, i kdyţ není tak dobrý. 6) Respektuj pokyny rozhodčích. 7) Uţívej si vítězství, ale nenech se jím zaslepit. 8) Diváci tleskají vítězům i poraţeným. 9) Hraj férově nejen na sportovišti, ale i doma nebo ve škole. 10) Ukaţ fair play chování i mladším spoluţákům.
Naplnění tohoto desatera ve sportovním utkání, se shoduje s rytířskými ideály a křesťanskými hodnotami pro ţivot v obrazu Boha obsaţenými například v desateru či blahoslavenství, které budou rozebrány později.
165
Olympic. In: http://www.olympic.cz/front/text/static/22.
86
Příloha 3: České křesťanské organizace zabývající se sportem V této práci by bylo dobré zmínit organizace, v kterých se sport a křesťanství opravdu setkávají. Proto zde uvedeme občanské sdruţení Orel, které se zabývá především sportovní aktivitou, kterou obohacují o křesťanské hodnoty a dále pak Atleti v akci a Salesiáni, kteří chápou sport především jako prostředek k pastoraci. Všechny tyto organizace vyuţívají kladných hodnot sportu k utváření, nasměrování a výchově mladých lidí.
3.1 Orel Občanské sdruţení Orel je křesťanská církevní organizace zaloţená pro rozvoj těla a ducha za pomoci sportu a křesťanských hodnot. Členství v organizaci je otevřeno všem lidem, kteří jsou ochotni respektovat orelské stanovy. Cílem Orla je hlavně výchova dětí a mládeţe prostřednictvím sportovních a kulturních aktivit, dále pak rozvoj a zpřístupnění těchto aktivit široké veřejnosti. Orel neusiluje o vytváření vrcholových atletů, ale zabývá se spíše rekreačním sportem a s jeho pomocí rozvíjí kladné vlastnosti člověka. Orel praktikuje sport typu fair play s ohledy na spoluhráče i protivníky. Sport je v Orlu chápán jako prostředek pro rozvoj těla i ducha. Hlavní myšlenkou orla je „Dávat sportu smysl“. Toho dosahuje díky svým pevným základům, které stojí na křesťanských hodnotách a jeho historii. Orelský slib vyplývá z myšlenkového základu křesťanské filosofie, víry, naděje a lásky. Tento slib je postaven na třech hlavních pilířích: 1) Věrnost římskokatolické víře. 2) Vlastenecká povinnost k republice. 3) Věrnost orelským ideám a zodpovědnost k vedení mladé generace ke stejným principům. Nejvyšším orgánem Orla je Ústředí Orla, pod ústředím jsou menší orgány nazývané Ţupy, které řídí základní sloţky Orla s názvem Jednota. Sportovní činnosti má na starost Tělovýchovná rada Orla. V dnešní době má Orel 25 Ţup, 250 Jednot a 17 000 členů. Orelské aktivity jsou zakládány hlavně na práci dobrovolníků, na které jsou kladeny vysoké nároky. Orel vynakládá značné úsilí, aby co největší počet dobrovolníků prošel školením pro trenéry a cvičitele.
87
3.1.1 Činnost Orla Orel je pořadatelem mnoha kulturních a sportovních aktivit. Nejrozšířenějšími sporty jsou florbal, stolní tenis, malá kopaná, volejbal a atletika, další důleţitou činností Orla je pořádání letních táborů. Důleţitou sloţkou Orla jsou jeho kulturní aktivity, kterými se snaţí rozvíjet umění jak svých svěřenců, tak i okolí. Zde jsou nejrozšířenějšími aktivitami tyto: divadlo, zpěv, recitace, literární a výtvarná činnost. Orel je členem Sdruţení českých divadelních ochotníků. Posledním druhem aktivit Orla je pořádání duchovních poutí.
3.1.2 Historie Orla Počátky Orla jsou datovány na přelom 19. a 20. století. V té době vznikají dělnické tělocvičné jednoty a na jejich základě se formují tělocvičné „odbory“ při katolických vzdělávacích a odborných spolcích. V té době dochází k jistému rozporu sokolské členské základny a pro křesťansky smýšlející sokoly zde jiţ není dost místa. Zakládání katolických „odborů“ bylo jiţ tehdy praktikováno v evropských zemích na popud papeţské encykliky Lva XIII. Rerum novarum, která nabádala katolíky v co největší zapojení do veřejného společenského ţivota. První tělocvičný „odbor“ se vytváří v roce 1896 při Jednotě katolických tovaryšů v Praze, druhý pak v roce 1902 na Moravě v Líšni u Brna. První myšlenka sjednocení Katolických tělocvičných „odborů“ (KTO) je přednesena na křesťanskosociálním sjezdu na Velehradě v roce 1904. Ke sjednocení KTO dochází aţ v roce 1908 na křesťanskosociálním sjezdu v Brně. Zde byly KTO sjednoceny pod Křesťansko-sociální odborovou centrálu dělnickou. V roce 1909 byl tento spolek ustanoven jako samostatná jednotka pod názvem Orel. Tento název byl převzat ze Slovinska od organizace zaloţené na podobných principech. Další moţným názvem byl „Katolický Sokol“, ale tento název se neujal. Orel je jiţ od začátku svého zaloţení roku 1909 otevřen i ţenám a dívkám. Jako kroj si Orel ustanovil blankytně modrou košili a za hymnu píseň sloţenou prostějovským farářem p. Karlem Dostál-Lutinovem s názvem „Hoj, Orli, mocnou perutí“. První zemský orelský slet se konal ve Vyškově v roce 1909. Tohoto sletu se zúčastnilo 36 odborů z Moravy, Slezska a Vídně. Na tamto sletu byli účastníci sletu napadeni odpůrci katolicizmu, a proto je nazýván krvavým. Stanovy Orla byly schváleny rok poté. Během první světové války Orel téměř zanikl. Ve válce bylo v legiích přes dva tisíce členů Orla. Po konci první světové války svádí Orel těţký boj o obnovu. V roce 1921 dochází k proměně organizační struktury Orla a „Odbory“ jsou nahrazeny „Jednotami“. Dále vznikají
88
„Okrsky“, coţ je sdruţení několika „Jednot“ a „Ţupy“, jeţ jsou charakteristické vyšší autonomií a geografickou rozlohou. První ústřední slet Orla se uskutečnil v Brně roku 1922 a stejně jako u Sokola se stává ústřední orelskou akcí. Tato akce byla rozdělena na dvě etapy, první se konala 28.–30. července a byla zaměřena na mládeţ a druhá etapa se konala ve dnech 13.–15. srpna s programem pro dospělé. Mezi největší akce se řadily takzvané „Svatováclavské dni Orelstva“, které se konaly v Praze roku 1929. Tato akce začínala 30. června průvodem Prahou a následné dny byly věnovány cvičení na strahovském stadiónu. V této době měl Orel 120 000 členů. Za druhé světové války byl Orel zrušen a orelský majetek zkonfiskován, po válce dochází opět k jeho obnově a Orel dosahuje 200 000 členů. Poslední přerušení Orla bylo zapříčiněno nástupem komunismu v roce 1948, po pádu reţimu roku 1989 byl Orel opět obnoven a dnes čítá přes 16 000 členů. (Slavotínek 8.)
3.2 Salesiáni Dona Boska Salesiáni Dona Boska neboli Společnost sv. Františka Saleského jsou významnou řeholí římskokatolické církve, jeţ usiluje o výchovu mládeţe. Jako heslo si Salesiáni Dona Boska zvolili „Da mihi animas, cetera tolle“, v překladu „Dej mi duše, ostatní si vezmi“. Tato věta je odvozena ze Starého zákona: Pak řekl Abramovi král Sodomy: „Dej mi lidi a jmění si nech.“ (Gn 14,21). Tímto heslem se řídil sv. Don Bosco a snaţí se jím vyjádřit pomoc Bohu ve spasení duší za cenu veškerých vlastních obětí. Salesiáni Dona Boska mohou působit jako kněţí ve farnostech a nebo jako koadjutoři. Koadjutor je muţ, který odpověděl na Boţí výzvu k následování. Tito muţi se zavázali, ţe proţijí celý svůj ţivot ve společenství bratří, v čistotě, chudobě a poslušnosti. Jsou to lidé mnoha profesí, kteří svůj ţivot zasvětili dílu sv. Dona Boska.
3.2.1 Působení Salesiánů Dona Boska Salesiáni Dona Boska působí na území České republiky v oblasti sociální, náboţenské, kulturní, pedagogické a materiální pomoci mládeţi. Salesiáni svoje poslání realizují v: - salesiánských střediscích, - prostřednictvím dobrovolnických programů u nás i v zahraničí, - během různých prázdninových akcí, 89
- na duchovních akcích, - v salesiánské farní pastoraci, - při práci v médiích, - na misiích, - ve školách, - v divadle. Asi nejvýznamnější oblast je následování Dona Boska v práci s mládeţí, která se odehrává především v salesiánských střediscích a klubech mládeţe v tzv. oratořích, kde je dětem umoţněno smysluplné trávení volného času. Odsud jsou také organizovány víkendové a prázdninové akce. Jako jeden z nástrojů práce s mládeţí salesiánů je vyuţíván sport. Sport nejen ţe rozvíjí tělo i ducha, ale je zde brán hlavně pro svůj preventivní charakter v boji proti nezdravému trávení volného času, kdy je mládeţ vystavěna rizikovému chování, které můţe vést k braní drog či chuligánství. Salesiánská střediska jsou otevřena pro všechny a jsou zaměřena především na přístupnost pro lidi ze sociálně ohroţené či znevýhodněné skupiny.
3.2.2 Historie salesiánů v Itálii Zakladatelem salesiánského hnutí je italský kněz Jan Bosko narozený 16. srpna 1815 v Becchi. Tento kněz byl roku 1989 prohlášen Janem Pavlem II. za „Otce a učitele mládeţe“. Jan Bosko pochází z chudé rolnické rodiny a jiţ od dětství se cítí být povolán věnovat svůj ţivot Bohu a starat se o mládeţ. Díky skvělé paměti a výborným studijním výsledkům získává stipendium a je mu umoţněno studovat na kněze. Po vysvěcení na kněze začíná Don Bosko svou práci v Turíně. Během několika let se mu podařilo kolem sebe nashromáţdit několik stovek chlapců a Don Bosko je nucen hledat pro své chlapce nové prostory, kde by se mohli všichni společně scházet, nalézat domov a rozvíjet se na těle, duchu a v oblasti víry. 8. 12.1844 konečně nachází potřebné prostory a je zaloţena první oratoř, jeţ nese název Oratoř svatého Františka Saleského. Oratoř byla určena především problematickým mladíkům, na které se don Bosko snaţil výchovně působit. Počet mladíků stále narůstá, a tak jsou později zakládány další oratoře. Protoţe by na provoz a výchovů oratoří nestačil sám, je obklopen pomocníky, kteří mu s výchovou pomáhají. Později se vychovateli stávali i někteří chlapci vychovaní samotnou oratoří. V roce 1857 začíná Don Bosko sepisovat stanovy zasvěcené sv. Františku Saleskému a rok nato navštěvuje papeţe Pia IX. a předkládá mu své dílo. Dne 18. 12. 1859 úředně vzniká
90
salesiánská kongregace, která ale ještě není církevně schválena. To se mu daří aţ dne 1.3.1869. Od té doby se společenství velmi rychle rozvíjí a začíná působit i ve světě. Don Bosko je zakladatelem třech hlavních větví salesiánské rodiny: - Společnosti sv. Františka Saleského (1859) – salesiáni, - Institutu Dcer Panny Marie Pomocnice (1872) – salesiánky, - Salesiány–spolupracovníky (1876).
3.2.3 Historie Salesiánů v České republice Roku 1927 přichází do českých zemí první salesián P. Ignác Stuchlý (1869–1953) a zahajuje zde salesiánskou činnost v chlapeckém ústavu Fryštáku u Holešova. Postupem času jsou zakládány další ústavy po celé České republice. Tyto ústavy měly podobu dnešních domovů mládeţe. Dále vznikají první oratoře a formační domy pro přípravu budoucích salesiánů. Všechny tyto instituce pokračují v salesiánském duchu. Během druhé světové války byly některé tyto instituce omezeny nebo přesunuty a mnoho představitelů bylo uvězněno. V období komunismu 1948–1990 byly zakázány církevní školy a tím utrpělo salesiánské gymnázium. Mnohem tvrdší proces ovšem nastoupil během „bartolomějské noci“ ze 13. na 14. 4. 1950. Tehdy ozbrojené sloţky obklíčily všechny řeholní domy a kongregace hlavních muţských řádů na celém území Československé republiky. Řeholníci byli internování do několika „koncentračních“ táborů a řada vedoucích osobností byla uvězněna. Řeholní činnost byla postavena mimo zákon, a proto byli salesiáni nuceni pracovat v ústraní. Salesiánské aktivity se proto přesunuly do soukromých bytů, horských chat, či do přírody. Po pádu komunistického reţimu je od roku 1990 salesiánům umoţněno legálně působit ve svých řádech. Mnoho salesiánů se vrací do svých komunit. Salesiánská provincie zakládá nakladatelství Portál specializující se na pedagogickou a psychologickou literaturu. Stává se zřizovatelem Vyšší sociálně pedagogické a teologické školy JABOK. Salesiáni byli důleţitým prvkem pro zrod teologické fakulty Jihočeské univerzity a dále působí i v oblasti médií.
3.3 Atleti v akci (Athletes in Action) Athletes in Action je mezinárodní organizace zaloţená roku 1966 v USA Davem Hannahem. Tento muţ, společně se skupinou dalších křesťanských vrcholových sportovců, si uvědomoval sílící vliv sportovních celebrit a oblíbenost sportu. Rozhodl se pro podporu
91
sportovních aktivit a působením skrze sport na obrácení celého světa ve víru v Jeţíše Krista. Snaţí se, aby se sport stal pro lidi zábavný a obohacující a aby formoval charakter lidí. Čtyři hlavní oblasti Athletes in Action: 1) Vysílání týmů do celého světa (kde vlastním příkladem a osobními rozhovory zvěstují Jeţíše Krista). 2) Zajištění duchovního zázemí vrcholovým sportovcům a trenérům. 3) Práce s vysokoškolskými studenty. 4) Příprava dlouhodobých projektů pro různé země světa. Devatero Athletes in Action: 1) Ceníme si všech našich obrácených srdcí, které jsou podstatou naší práce. 2) Ceníme si Boţího slova, které je základem našeho ţivota a naší sluţby. 3) Ceníme si opory Ducha svatého jak ve vlastním ţivotě, tak v plnění našich poslání. 4) Ceníme si závazků vůči našemu poslání, pro které se s láskou obětujeme. 5) Ceníme si růstu osobností sportovců v opravdové a úplné jedince. 6) Ceníme si domova a rodiny zaloţené na vyváţeném způsobu ţivota a ryzích vztazích. 7) Ceníme
si
spolupracovníků,
kteří
dovedou
skloubit
iniciativní
vůdcovství
s odpovědností. 8) Ceníme si kolektivní práce, které nechybí dobrá komunikace, spolupráce a jednota v rozdílnosti. 9) Ceníme si dokonalosti, protoţe ve všem co děláme, ze sebe chceme vydat to nejlepší. (Diplomová práce Michal Pařízek)
3.3.1 Atleti v Akci v ČR Atleti v Akci je občanské sdruţení zaloţené roku 1993, které bylo inspirováno mezinárodní organizací Athletes in Action. Roku 1993 se rozhodla skupina mladých lidí ze sboru Církve bratrské na Smíchově uspořádat ve Vejprtech letní kemp. Tento kemp si získal veliký ohlas mezi mladými lidmi, začaly se připravovat další obdobné akce a postupem času se zrodila celá organizace. V následujících letech se působení Atletů v Akci rozrůstá na mládeţ sdruţené při Církvi bratrské po celé České republice. Roku 1997 dochází k legalizaci organizace. Instruktoři Atletů v Akci jsou sportovně a outdoorově zapálení lidé různých profesí a škol, které spojuje křesťanská víra. Atleti v Akci kombinují sportovní vyţití 92
společně se záţitkovou pedagogikou a zaměřují se hlavně na sportovní kempy, které jsou otevřeny všem lidem. Na kempech je kladen hlavní důraz na záţitek, hru a vlastní nasazení. Jejich heslem je: „Záţitek nemusí být vţdy příjemný, hlavně kdyţ je silný“. Kempy jsou určeny pro lidi ze středních a vysokých škol. Vzorem pro tyto kurzy je Prázdninová škola Lipnice. Na těchto kempech je součástí programu zpravidla: 1) Fyzicky náročnější aktivita, která donutí člověka sáhnout si na dno svých sil, ale s pomocí týmové spolupráce je vţdy zvládnutelná. 2) Lanové překáţky, které jsou výzvou pro překonání vlastních limitů. 3) Týmové kooperační hry. 4) Skupinové psychohry. 5) Kreativní a divadelní činnost. 6) Prostor pro zamyšlení nad důleţitými otázkami ţivota.
7) Volná diskuze.
93
Příloha 4: Rytíři sportu Sport je v naší době chápán jako velký socio-kulturní fenomén a jako takový má moc ovlivňovat hodnoty druhých. Sport se podílí na utváření národní identity a rozvoje ekonomiky. Sport si skrze media získává čím dál větší masu lidí. „Umberto Eco v osmdesátých letech popisuje sport jako „vážnou oblast kolektivní senzitivity.“ Sport je fenomén, který přesahuje náboženství kulturu i sociální rozdíly. Velcí sportovci jsou známí po celém světě a jejich jména jsou v podvědomí i těch lidí, kteří se o sport příliš nezajímají.“166 Pro zachování ţivota musel člověk v průběhu dějin rozvíjet své fyzické dovednosti a obstát v atributech síly, vytrvalosti a umění boje. Tyto atributy jsou ztělesněním hrdiny samotného. Hrdina je jedinec, jenţ dokázal svou nepřemoţitelnost současně se schopností přemáhat se. K tomuto důkazu je nutná demonstrace uznávaných atributů. „Hrdina je vlastníkem vysoké společenské prestiţe bez ohledu na to, z jakých sociálních podmínek pochází. Ikona hrdiny je nositelem hodnot a to jak fyzických, tak duševních.“167 Výjimeční sportovci jsou díky mediaci a reklamě doslova celebritami, stejně jako filmové hvězdy a jako idoly a vzory mají vliv na chování jedinců, kteří k nim vzhlíţejí. Mnoho sportovců zjistilo, ţe vítězství a ceny jim nestačí k tomu, aby se cítili šťastní a vyrovnaní. Toto štěstí nacházejí v osobním vztahu s Bohem a v Boţí lásce. Následující texty se budou zabývat svědectvím věřících sportovců. Všichni zmínění sportovci jsou velkými postavami svého odvětví. Jsou vybrána taková svědectví sportovců, která se zdají být nejvíce autentická, a ze srdce tak, aby se sportovní odvětví neopakovala. Tyto texty nám nejlépe ukáţí, jak přijetí víry ovlivní člověka v kaţdodenním ţivotě a v čem je přínosná pro samotného sportovce.
Díky těmto svědectvím můţeme pochopit, jak víra
posouvá sport do nové, širší dimenze. U svědectví jsou často zachována sportovcova vlastní slova, protoţe by jinak mohlo dojít k nepřesné interpretaci autorova sdělení.
4.1 Skokan na lyžích Jan Böklev168 Jan Böklev je průkopníkem ve skocích na lyţích. Byl první, kdo začal skákat s lyţemi do „V“. Do té doby se skákalo vţdy s lyţemi u sebe. S tímto stylem přichází v roce
166 167 168
Sekot s. 174. Sport- kulturní fenomén. In: web.ff.cuni.cz/~pelis/SpoCult.pdf. BTM. In: http://www.btm.cz/index.php?menu=precist&co=95.
94
1985. Tento styl je odsuzován, Böklev se stává terčem posměchu a na soutěţích je penalizován za estetickou stránku skoku. Nicméně výsledky se záhy dostavují. Jiţ v roce 1988 vyhrává Böklev světový pohár v Thunder Bay a v roce 1989 se dokonce stává vítězem celého ročníku Světového poháru. V té době V-styl přestává být odsuzován a je prokázána jeho efektivita vůči starému paralelnímu stylu. Pro skokanský svět na lyţích to znamená novou epochu, kdy V-styl ovládne celý skokanský svět. Jan Böklev se narodil ve Švédsku. Byl obyčejným klukem z vesnice, který jako všichni ostatní trávil léto hraním fotbalu a zimu skoky na lyţích. Se skoky na lyţích začínal jako velmi mladý chlapec, uţ jako čtyřletý si troufá skákat z dvacetimetrového můstku a jeho sen je stát se reprezentantem v tomto sportu. Jeho fyzické propozice a zdravotní stav ho k tomu příliš nepředurčují. Je malého vzrůstu a trpí epilepsií. Nicméně během studia na gymnáziu jde tvrdě za svým snem. Na konci osmdesátých let je jiţ viděn na sportovních kláních se svým osobitým stylem. Následujících pět let tento styl piluje. Jako průkopníka ho to stojí mnoho sil časté zlomeniny a modřiny a další strasti z pádů. Nicméně se nevzdává. „Ta hlavní pomoc však podle jeho slov přišla v okamžiku, kdy uvěřil v Boha. Říkal o tom: „Teď už nejsem sám, jsme vždy dva. Bůh je pro mne tak reálný a blízký na skokanském můstku jako v kostele nebo kdekoli jinde.“ Kariéra vítěze Jana Boklöva skutečně začíná v okamžiku, kdy se stává křesťanem.“169 Jan Boklöv nebyl veden ke křesťanství odmalička. Kostel dříve chápal jen jako místo pro obřad svatby či pohřbu. Cestu ke křesťanství nalézá skrze svou kamarádku Jorun, studentku ţurnalistiky, která ho pozvala na posezení s mladými křesťany. Toto setkání ho ovlivňuje. Později vypráví: „Nebylo tam vůbec nic nudného. Moderní hudba, do rytmu se dokonce tleskalo. Všichni se chovali přirozeně jako kdekoliv jinde. Navíc tu byla zvláštní pohoda a laskavá atmosféra, se kterou se nikde jinde nesetkal.“170 Toto společenství navštěvuje později ještě několikrát i bez Jorun. Krátce poté se stává věřícím křesťanem a ve svém ţivotě se stává jistějším a vyrovnanějším. Dieter Thoma o něm říká: „Jan působí zdrženlivě, ale má velmi dobrý charakter.“
169 170
BTM. In: http://www.btm.cz/index.php?menu=precist&co=95. BTM. In: http://www.btm.cz/index.php?menu=precist&co=95.
95
4.2 Basketbalistka Linda Fröhlich171 Linda Fröhlich se narodila 23. června v Německu. Díky svému nadání v basketbalu a dřině jí bylo nabídnuto stipendium na americké univerzitě, které přijímá a začíná studovat daleko od domova. O této době vypráví: „V Americe, daleko od rodiny, mi ale něco chybělo. Rodina tvořila důleţitou součást mého ţivota, vţdycky tu byl někdo, komu jsem se mohla vyplakat na rameni a kdo mi naslouchal. Teď jsem byla tisíce kilometrů daleko a uvědomila jsem si, ţe nejsem doopravdy šťastná, protoţe mi v ţivotě něco chybí. V tu chvíli to nebyla jen moje rodina, měla jsem pocit, ţe mi chybí ještě něco většího. Došlo mi, ţe není moţné spoléhat se jenom na lidi. Musí tu být ještě něco nad tím; něco, co s vámi zůstane navţdy.“ Během svého studia se Linda setkává se sympatickými lidmi, kteří ji okouzlili, a zjišťuje, ţe jsou to křesťané. Proti křesťanům má ovšem předsudky, ale ty jsou během doby, kdy Linda tráví čas s křesťany a jsou jí osvětlovány otázky víry, rozbíjeny. Její vzpomínky z toho období jsou takovéto: „Dlouho jsem bojovala se svými dřívějšími představami o náboţenství, ale Boţí lásce jsem odolat nemohla. Takţe jednoho dne mi to všechno nějak došlo a najednou jsem věděla, ţe chci spoléhat na Boha. Nechtěla jsem se uţ snaţit ţít jen z vlastních sil. Toho dne jsem se stala křesťanem… člověkem, který věří, ţe Jeţíš Kristus zemřel na kříţi, aby zaplatil i za moje hříchy“. A jak ovlivnila víra Lindu v běţném ţivotě? „Tím, ţe jsem přijala do svého ţivota Jeţíše, ze mě spadlo obrovské břemeno. Teď můţu ţít svobodně a naplno, protoţe on způsobuje, ţe všechno v ţivotě má nějaký smysl. Samozřejmě, ţe i teď někdy proţívám těţkosti a čelím problémům jako kaţdý člověk. Ale uţ se nebojím toho, co nemůţu ovlivnit, protoţe vím, ţe Bůh to má pod kontrolou. A kdyţ se mě teď někdo zeptá: „Lindo, proč se pořád usmíváš?“, mohu mu říct, ţe to je díky radosti z Boha, z nového ţivota s Jeţíšem.“
4.3 Fotbalista Nicola Legrottaglie172 Nicola Legrottaglie je italský fotbalista hrající na pozici obránce. Jiţ v dětství byl seznámen s osobností Jeţíše Krista, ale nepřikládal mu ţádnou váhu. Aţ do doby kdy si řekl: „Tak, Jeţíši, chci se přesvědčit o tom, ţe opravdu existuješ… jestli jsi skutečný, nebo jestli to všechno, co mi doma říkali, je jen pohádka. Kdyţ jsem to udělal, cítil jsem někde uvnitř, ţe 171 172
Athletes. In: http://www.athletes.cz/zivotni-pribeh-linda-frohlich. Athletes. In: http://www.athletes.cz/zivotni-pribeh-nicola-lagriatigle.
96
Jeţíš je skutečný, ţe je ţivý, ţe to není jen pohádka a ţe opravdu vstal z mrtvých a je i dnes ţivý. Odpoví i vám, kdyţ ho budete volat.“ Zde by se dal pouţít úryvek Bible, kde se píše: „Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem.“ (Jer 29, 13). Nicola Legrottaglie popisuje, jak mu přijetí víry ovlivnilo ţivot: „Jeţíš úplně změní mysl člověka. Změní způsob, jak uvaţujete, jak jednáte – a to má své důsledky. Dokáţete pak přijímat jakoukoli situaci – dobrou nebo špatnou – s pokojem a otevřeností dítěte. A víte, ţe ve všem, v kaţdém problému máte Otce, který se o vše postará. A tak i dnes ţiji tímto způsobem, vím, ţe můj skutečný Otec v nebi se stará o vše, co se v mém ţivotě odehrává.“ Na otázku, jak ho křesťanství ovlivnilo ve sportu a jestli jako křesťan ztratil něco ze své ostrosti obránce, odpovídá: „Ani náhodou. Mým úkolem je chránit branku. Bůh mě povolává, abych svoji práci dělal na sto procent. Bible říká, ţe máme věci dělat naplno a co nejlépe jako bychom je dělali pro Boha. Nemůţu říct útočníkům: ‚Prosím, pojďte si dát gól.„ Být křesťanem na hřišti neznamená dovolit protihráči vyhrát… to v ţádném případě! Znamená to dát ze sebe všechno, aby můj tým zvítězil, ale zároveň se vyhýbat všem postojům, které mohou jiné lidi pohoršovat. Musím ze sebe dávat to nejlepší a přitom se chovat tak, aby se to Bohu líbilo.“
4.4 Snowboardistka Ursula Bruhin173 Ursula Bruhin je švýcarskou snowboardiskou narozenou 19. března 1970. Její otec byl sportovně zaloţený, a proto měla ve sportu podporu. Jiţ odmala jezdila ráda na sjezdovkách a v roce 1991 začíná se snowboardingem. O tři roky později nastupuje na svou závodní kariéru. Text nám ukazuje, ţe pokud otevřeme své srdce Bohu, on nás vyslyší a podpoří v našem jednání. Popis cesty k Bohu Ursuly Bruhin: „Sice jsem odmalička chodila s rodiči do kostela, ale to bylo jen z povinnosti. Takţe jsem s tím hned přestala, kdyţ jsem se od nich odstěhovala. V roce 1998 jsem pak zaţila několik kritických okamţiků: zranila jsem se, musela jsem jít na operaci kolene a opustil mě můj partner. Přibrala jsem na váze, protoţe jsem netrénovala, a moje sebevědomí kleslo. Cítila jsem zlost na svého partnera. Moje sestra chodila na biblickou školu a vypadala tak šťastná. Říkala mi: „Věřím, ţe Bůh pro tebe chce to nejlepší, ale nejdřív musíš odpustit svému bývalému příteli.“ 173
Athletes. In: http://www.athletes.cz/zivotni-pribeh-ursula-bruhin.
97
Řekla jsem jí, ţe nemohu a ona mi navrhla, abych se modlila, aby mi Bůh dal sílu. Zkusila jsem to a Bůh mě vyslyšel: dokázala jsem příteli odpustit a najednou jsem se cítila svobodná, bez nenávisti a zlosti. S Bohem jsem začala ţít nový ţivot. Poznala jsem, ţe kdyţ poprosíte Boha, on vám dokáţe pomoci a uzdravit vás. Postupně moje víra v Boha rostla a on se stával zdrojem mojí síly. Uvědomila jsem si, ţe ať uţ vyhraji nebo prohraji, je to v jeho rukách. Neţ jsem se stala křesťankou, měla jsem strach, ţe ze mě Bůh bude chtít mít jeptišku. Ale věřím, ţe Bůh chtěl, abych zůstala u snowboardingu. To mi dává sílu, kdyţ se cítím unavená a chci všechno vzdát. Modlila jsem se a ptala jsem se Boha: „Chceš, abych zůstala u sportu?“ Jednoho dne, kdyţ jsem běţela a poslouchala hudbu, najednou jsem cítila, ţe Bůh říká. „Ano.“ Vzpomínka na tento okamţik mi dodávala sílu v dobách nejtěţšího tréninku. Kdyţ jsem uvěřila v Jeţíše Krista, lidé v týmu se mně i dalším křesťanům nejdřív posmívali. Postupem času se ale začali víc ptát a zajímat, čemu věříme. Je skvělé vědět, ţe Bůh je se mnou pořád. Důleţitá je pro mě motivace: Chci vyhrát jen kvůli sobě? Učím se vyhrávat pro Boha. Jednou jsem při důleţitém závodu byla nemocná. Řekla jsem Bohu, ţe potřebuji jeho sílu. Dal mi ji a já vyhrála. V jiném závodě jsem byla naprosto zdravá a byla jsem si jistá, ţe vyhraji, ale prohrála jsem. Tato zkušenost mě naučila, ţe vítězství je Boţí dar, ţe to není něco, co dokáţu ze své síly.“ Největší zklamání Ursula Bruhin dokázala díky víře v Boha přetvořit v něco, co ji posílí. „V roce 2002 jsem byla světovou jedničkou. Byla jsem si jistá, ţe budu pro švýcarský olympijský tým přínosem. Pohořela jsem uţ v první rozjíţďce v předolympijském testu a ve druhém závodě jsem skončila druhá. Řekli mi, ţe kdyţ dobře dopadne závod Světového poháru, ještě se mi ohledně nominace ozvou. Závod jsem vyhrála, ale nikdo se neozval. Byla jsem světová jednička, ale nebyla jsem nominována na olympijské hry! Nechápala jsem, kdyţ Bůh pro mě chce to nejlepší, proč tedy nejedu na olympiádu. Pak jsem si ale uvědomila, ţe tím nejlepším je moţná právě skutečnost, ţe nejedu na olympiádu. Mojí zlatou medailí pak byla podpora mých přátel. Moţná, ţe tomu mě chtěl Bůh naučit.“ Změny v ţivotních postojích, které jí přinesla víra Ursula popisuje takto: „Přijmout Jeţíše do svého ţivota bylo pro mě tou největší změnou. Kdyţ prohrajete, Bůh z toho můţe udělat vaši výhru. Stojí za vámi a podpírá vás během těţkých období. Nevím, jak jsem mohla bez Boha přeţít. Vím, ţe ať závod dopadne jakkoliv, nic se nezmění na tom, jak mě vidí Bůh.
98
Kdyţ jste mezi světovou elitou, je na vás vyvíjen velký tlak. Ostatní lidé si moţná myslí, ţe máte všechno, ale já jsem se naučila, ţe znát Jeţíše a mít jeho lásku, je ta jediná věc, která můţe opravdu naplnit můj ţivot.“
4.5 Zápasník řeckořímského stylu Dariusz Jablonski174 Dariusz Jablonski je polský zápasník řeckořímského stylu. Pochází z chudé rodiny a ve dvanácti letech nastupuje do zápasnického oddílu. Během své dosavadní kariéry se zúčastnil třech olympiád a jeho největším úspěchem je titul mistra světa. Z jeho svědectví lze vyčíst, jak přijetí víry přináší mír do lidského myšlení a činí lidi vyrovnanější. „Lidé mě povaţovali za člověka klidného a trpělivého, ale nikdo si neuvědomoval, kolik sil mě ta neustálá sebekontrola stojí. Ovládání emocí mi šlo jen navenek, uvnitř jsem se sebou stále bojoval. Četl jsem spoustu kníţek o ţivotních otázkách, jak myslet pozitivně, jak odpouštět, kde hledat motivaci a jak zvládat stres. Chodil jsem do kostela, ke zpovědi, snaţil jsem se jednat správně a nikomu neubliţovat, ţít s jinými lidmi beze sporů. Bojoval jsem s hříchy, kterých jsem se dopouštěl, ale věděl jsem, ţe se nedokáţu od hříchu zachránit a nemohl jsem tu bezmocnost snést.“ Na olympiádě v Aténách jsem byl jako úřadující mistr světa jedním z favoritů. Sny o medaili se však rozplynuly uţ v prvním zápase. Můj soupeř z Ruska mě porazil a já se rozloučil s turnajem i s nadějí na získání olympijské medaile. Stalo se tady ale něco důleţitějšího neţ byl můj nevydařený pokus o získání medaile. Bůh si získal moje srdce. Poslal za mnou člověka, který se zajímal o mojí víru a zeptal se mě, jestli je pro mne Jeţíš Pánem a zachráncem. Protoţe jsem se povaţoval za křesťana, odpověděl jsem, ţe ano, ţe Jeţíš ţije v mém srdci. Pak uţ se řeč stočila někam jinam. Toho večera, kdyţ jsem si šel lehnout, začal jsem pochybovat o tom, zda je Jeţíš opravdu mým Pánem a zachráncem. Jako bych slyšel, jak se mě Jeţíš ptá: „Darku, opravdu tam jsem?“ Uvědomil jsem si, ţe ţiju v omylu: Jeţíš mi byl nablízku, ale ne v mém srdci. Věděl jsem, co musím udělat. Pochopil jsem a uvěřil jsem, ţe mi Jeţíš odpustil hříchy, protoţe za ně zemřel na kříţi. Řekl jsem Jeţíši, ţe ho potřebuji, poprosil jsem ho o odpuštění a otevřel mu svoje srdce. Pozval jsem ho do svého ţivota jako Pána a zachránce.
174
Athletes. In: http://www.athletes.cz/zivotni-pribeh-dariusz-jablonski.
99
Začal jsem číst Bibli a více Jeţíše poznávat; stal se v mém ţivotě tím nejdůleţitějším. Pomáhá mi zvládat moje emoce, a i kdyţ v ţivotě proţívám různé věci, vím, ţe Jeţíš je věrný a nikdy mě neopustí. Jde stále se mnou a můţu se na něho vţdycky spolehnout.
4.6 Maratonská běžkyně Catherine Ndereba175 Catherine Ndereba je maratonskou běţkyní narozenou 21. července 1972 v Keni. Maraton je nejdelší běţeckou tratí zařazenou na olympijských hrách. Maraton je dlouhá, vytrvalostní, náročná disciplína vyţadující dobré fyzické vlastnosti a pevnou vůli, kde si kaţdý sportovec sáhne aţ na dno svých sil. Přípravy na tento závod jsou tvrdé a vyţadují plno odříkání. Catherine Nderebová byla královnou této disciplíny více neţ desetiletí. Svou běţeckou kariéru popisuje takto: „Běhat jsem začala v páté třídě. Ale aţ na konci střední školy jsem si našla trenéra a zjistila, ţe ve mně je velký potenciál. Největší zklamání v mé běţecké kariéře nastalo, kdyţ jsem se nedostala do reprezentace pro olympiádu v roce 2000. Bylo to hodně bolestivé, ale vyrovnala jsem se s tím. Řekla jsem si, ţe pokud není Boţí vůle, abych tam jela, tak prostě počkám, aţ bude ten správný čas“. Při druhém startu Chicagského maratonu v roce 2001 se Nderebová snaţí obhájit prvenství, podmínky jsou zhoršené vysokými teplotami. Tyto náročné podmínky se jí s Boţí milostí daří eliminovat. Získává zlato podruhé za sebou a vytváří nový světový rekord! „Na startu maratonu bylo nesnesitelné horko. Nedokázala jsem si představit, jak se mi to vůbec podaří zvládnout. Ale přes to všechno jsem se spoléhala na Boha, protoţe jsem věděla, ţe on má vládu nad vším. V jednom biblickém ţalmu říká, ţe mi bude stínem po pravici, takţe mne přes den nebude trápit horko ani v noci měsíc, a také, ţe on obnovuje naši sílu. Tak jsem se na něho spolehla. A kdyţ jsem vyběhla na trať, běţely mi hlavou tyhle myšlenky a prostě jsem zjistila, ţe běţím, a přitom se moje síla stále obnovuje. Catherine je v oblasti ţenského maratonu velkou osobností, je první ţenou jenţ vyhrála bostonský maraton čtyřikrát po sobě, dále se pyšní titulem dvojnásobné mistryně světa a mnoha dalšími oceněními. Catherine nepřipisuje úspěch jen sobě, ale hlavně Bohu a toto poselství se snaţí šířit dál. „Děkuji za to Bohu, protoţe v konečném důsledku jsem to nedokázala já, ale on. Jsem jenom nástroj, který si Bůh můţe pouţít pro svou slávu. Prostě se jen modlím, aby mi dal pokoru, abych byla vidět, ale aby on byl zároveň vidět ve mně. Kdyţ běţím, většinou se 175
Atlethes. In: http://www.athletes.cz/zivotni-pribeh-catherine-ndereba.
100
cítím skvěle a připomínám si, jak moc mi Bůh poţehnal. Dává mi talent, za který po mně nic neţádá, jestli mi rozumíte, je to prostě jako dárek zadarmo. A já tenhle dar můţu pouţívat jak chci, pro Jeho slávu. Jeţíš zemřel kvůli mým hříchům, protoţe mě tolik miluje a nechce, abych zemřela nebo navěky trpěla. Proto Bůh nabídl Jeţíše, aby zemřel na kříţi místo mě, abych já mohla ţít s Ním. Úspěchy a sláva, včetně všech medailí pominou, ale Jeţíš zůstává. On je ten jediný pevný bod, který se nemění.“
101
Příloha 5: P. Alois Stork, TJ.: Z duchovního života Stork TJ.: Z duchovního života, pro Cyrilo-Metodějské knihkupectví Gustava Francla v Praze vytiskla roku 1947 tiskárna Josefa Bartla, 4. opravené vydání.
37. KOUPÁNÍ (str. 60–61) Nikomu nebudeme bránit, aby se vykoupal. Naopak doporučujeme pravidelné koupání, nejen ze stanoviska zdravotního, ale také z ohledu mravních. Koupání však můţe být také mravně nebezpečné s příleţitostí k mnohým hříchům. To se týká hlavně společného koupání ve veřejných lázních. Katolická mravouka nepřipouští společné koupání obojího pohlaví. Povaţuje to za pohoršlivé a pro většinu mladých lidí i za blízkou příleţitost i k hříchům smrtelným. Ať se nikdo nevymlouvá lacinou frází: Čistým je všechno čisté! Jak dalece při společném koupání obojího pohlaví jednotlivec hřeší, záleţí na okolnostech; je jisté, ţe dává pohoršení. Totéţ platí o slunečních lázních. Společnému koupání stejného pohlaví nemá se konati na veřejných místech, kde kaţdému lze zblízka přihlíţeti. Má se vţdy pouţít náleţitého koupacího úboru. 38. TANEC (str. 61–62) Tanec sám v sobě není zlý ani dobrý, avšak pro okolnosti, za kterých se obyčejně koná, bývá nebezpečný pro duši a stává se příčinou mnohých hříchů. Mnohé “moderní“ tance jsou přímo nemravné a měli by býti nemoţné mezi pravými křesťany. V některých zemích určité tance biskupové výslovně zakázali. Poněvadţ se však názvy a druhy tanců neustále mění, nutno se dovolávati svědomí a mravní vyspělosti křesťanů, aby netrpěli neslušných tanců, a nemohou-li jich zameziti, aby jich aspoň netančili a je řádně odsoudili. Tanec jsou jako úhoř. Vymyká se vám, sotvaţe jste jej zachytili. Chcete stanoviti, jaký tanec je hříšný a jaký dokonce těţce hříšný? Nepodaří se to; okolnosti jsou příliš různé. Je to úhoř, ba je to had. Často uštkne, někdy i smrtelně. Proto opatrnosti nezbývá.
102
Tolik ovšem lze říci, ţe duše po dokonalosti touţící, musí býti krajně zdrţenlivé co do tanečních zábav, ţe taneční místnosti v barech a kabaretech nehodí se naprosto pro křesťany a ţe tanec s kněţími je a zůstane vţdy pohoršením. V našich krajinách platí dosud přikázání církve, které v adventě a postě zakazuje tanec a hlučné svatební veselí. Taneční hodiny lze trpěti, ne však ty takzvané prodlouţené. 38. Sport (str. 62–64) Je lepší neţ tanec. O sportu lze totiţ říci, ţe je dobrý, nejen stanoviska zdravotního, ale také mravního. Proto sport doporučujeme, zvláště mládeţi, aby se tuţila, nepropadala neřestem, zachovala si naději v dobrém a prospívala ve ctnostech. K tomu všemu napomáhá ukázněný sport. Neţ současně s chválou sportu nutno varovati před jeho zneuţíváním. Kaţdé dobré věci lze totiţ zneuţíti, ale sportu se dnes zneuţívá tolik, ţe prozíraví lidé jiţ o jeho kulturním nebezpečí. Sport je poţehnáním, pěstuje-li se náleţitou měrou, je však na škodu jak jednotlivcům, tak i lidské společnosti, stává-li se nezkrotnou vášní. Křesťanství je blahodárným brzdičem sportu, aby se ho uţívalo v pravé míře, aby zůstal povţdy jen prostředkem k vyšším snahám a nestal se cílem, dokonce jediným. Ţijeme v době, kdy spor je často jen vypočítavou reklamou ziskuchtivých firem, má nahraditi náboţenství pohanským kultem těla a ohroţuje nestydatou nahotou mravnost národů. To vše jsou výstřednosti, které nutno potírati, nejen ze stanoviska křesťanského, ale i přirozeně lidského. Nezřízeně jedná a tudíţ i hřeší, kdo sportem zanedbává své povinnosti, ať stavovské nebo křesťanské; kdo si sportem vědomě na zdraví škodí, anebo lehkováţně uvádí ţivot v nebezpečí; kdo při sportovních závodech jiným zlé přeje, je nenávidí a poškozuje. Závody mohou býti ušlechtilou vzpruhou ke sportovním výkonům, nemají se však zvrhnout ve vášnivé, bezohledné boje. Jak nutno odsouditi, nedovedou-li se ţeny a dívky spokojit se sportem, jaký se hodí pro jejich povahu a ve své domýšlivosti sahají po sportu výhradně muţském, tak musí kaţdý soudný čtenář protestovati proti nezdravému velebení sportovních výkonů a úspěchů v denním tisku, jakoby se jednalo o nejdůleţitější události pro lidskou společnost. Nad šampionát v mezinárodních závodech ceníme starostlivou péči svědomitých rodičů o četnou rodinu a skrytou obětavost hrdinů a hrdinek blíţenské lásky ve sluţbách trpícího lidstva. A víme, ţe náš úsudek je pravý.
103
Příloha 6: Kázání Jana Pavla II. Jubileum sportovců, neděle, 29. října 2000176 1. Nevíte, ţe na stadionu všichni běţí, ale jen jeden dostane cenu? Běţte i vy tak abyste jí dosáhli! (1 Kor 9,24) V Korintě kam Pavel nesl poselství evangelia, byl velmi významný stadion, kde konali “istmické hry“. Apoštol, aby povzbudil křesťany toho města k angaţování se v “běhu“ ţivota, odkazuje na atletické závody. Při závodech na stadionu - říká – všichni běţí, ale jen jeden je vítěz: běţte také vy … Pomocí metafory zdravého sportovního soutěţení osvětluje hodnotu ţivota, kdyţ ho přirovnává k běhu za cílem nejen pozemským a dočasným, ale věčným. K běhu, kde nejen jeden jediný, ale všichni mohou být vítězi. Zaposlouchejme se dnes do slov Apoštola, shromáţděni na tomto římském olympijském stadionu, který se zase jednou stává velkým chrámem pod otevřeným nebem stejně jako tomu bylo při příleţitosti mezinárodního jubilea sportovců v roce 1984, Svatém roce spasení. Stejně jako dnes je to Kristus, jediný Spasitel člověka, který nás přijímá a svým slovem ozařuje naši cestu. Všechny vás, drazí sportovci a sportovkyně ze všech částí světa, zdravím při oslavě vašeho Jubilea. Moje srdečné poděkování patří představitelům mezinárodních i italských sportovních federací a také všem, kteří spolupracovali na organizaci tohoto výjimečného setkání se světem sportu a jeho různými projevy. Za pozdravy děkuji prezidentovi Mezinárodního olympijského výboru panu Juanu Antoniovi Samaranchovi a také prezidentovi CONI (italský olympijský výbor) panu Giovanni Petruccimu a panu Antoniu Rossimu, drţiteli zlaté medaile ze Sydney a Atlanty, který vyjádřil, milí sportovci, vaše názory. Kdyţ přemýšlím na tomto stadionu, vrací se mi na mysl mnohé vzpomínky z mého ţivota, které jsou spojeny se zkušenostmi sportu. Milí přátelé, děkuji vám za vaši přítomnost a zvláště za nadšení, s kterým proţíváte toto jubilejní setkání. 2. Touto slavností se sjednocuje svět sportu jako velký chór, aby svou modlitbou, zpěvem, hrou vyjádřili chválu a díky Pánu. Je to zvláštní okamţik pro poděkování bohu za dar
176
Orel. In: http://www.orel.cz/profil/duchovno/kazani_jubileum.html.
104
sportu, pomocí kterého člověk cvičí své tělo, mysl i vůli a uznání tak svými schopnostmi dary Spasitele. Sport má dnes velkou důleţitost, protoţe můţe u mladých lidí podpořit důleţité hodnoty, jako jsou věrnost, vytrvalost, přátelství, sdílení, solidarita. A právě proto se v poslední době sport rozvinul jako jeden z typických jevů moderní doby, stal se téměř “znamením doby“, které je schopné překládat nové poţadavky a očekávání lidstva. Sport se rozšířil do všech koutů světa a překonal rozdíl mezi kulturami a národy. Právě z tohoto celosvětového profilu sportovní aktivity je také nesmírně důleţitá odpovědnost sportovců za svět. Ti jsou povoláni, aby ze sportu učinili příleţitost setkání a dialogu přes všechny překáţky jazyka, rasy a kultury. Sport můţe být skutečně důleţitou oporou pro mírové porozumění mezi lidmi a můţe přispět k tvorbě nové civilizace a lásky. 3. Velké jubileum roku 2000 zve všechny a kaţdého na cestu zamyšlení a obrácení. Můţe se sport zbavit této prorocké duchovní dynamiky? Ne! Naopak právě důleţitost sportu v dnešní době vyzívá všechny, kteří se mu věnují, aby vyuţili tuto příleţitost ke zkoušce svědomí. Je nutné objevit a podpořit všechny pozitivní stránky sportu, ale je také potřeba se vyvarovat všech přestupků. Výchovní a duchovní moţnosti sportu musí sjednotit věřící a všichni lidi dobré vůle, kteří jsou rozhodnuti postavit se proti všem negativním aspektům, které mohou vzniknout, kdyţ sport nerespektuje plný rozvoj osobnosti a jeho radost ze ţivota. Je nutné věnovat veškerou péči pro záchranu lidského těla před kaţdým útokem na jeho celistvost, před zneuţitím a zboţštěním. Musíme být připraveni poţádat o prominutí za vše, co se ve světě sportu událo nebo nezapomnělo, v porovnání s úkoly přijatými na minulém jubileu. Ty budou zdůrazněny v Manifestu sportu, který bude zakrátko představen. Ať to ověření nabídne všem - vedoucím, trenérům a sportovcům – příleţitost najít nový tvůrčí impulz tak, aby sport bez ztráty přirozenosti odpovídal poţadavkům dnešní doby: sport, který by ochraňoval slabé a nikoho nevylučoval, který by osvobozoval mladé z nebezpečí apatie a netečnosti a probudil v nich zdravou soutěţivost; sport, který by byl zdrojem emancipace chudých zemi a pomohl by k odstranění netolerance a vybudování přátelštějšího a solidárnějšího světa; sport, který přispěje k větší lásce k ţivotu, bude vychovávat k oběti, respektu a odpovědnosti a povede k důstojnosti kaţdé lidské osoby.
105
4. Kdo seje v slzách, ţnout bude s jásotem (Ţ 125,5). Ţalm nám připomněl, ţe pro úspěch v ţivotě je nutné se namáhat. Kdo se věnuje sportu, ten to zná velmi dobře: jen díky náročným tréninkům lze dosáhnout významných úspěchů. V tomto ohledu je sportovec v souladu s ţalmistou, který říká, ţe námaha při setí dojde radosti při sklizni: S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, aţ ponese snopy. Na nedávné olympiádě v Sydney jsem obdivoval výkon velkých sportovců, kteří se pro dosaţení svých výsledků obětovali dlouhé roky kaţdý den. To je logika sportu, zvláště sportu olympijského. A je to také logika ţivota: bez obětí nelze dosáhnout významných výsledků ani skutečné spokojenosti. Ještě jednou nám to připomněl apoštol Pavel: Kaţdý sportovec je horlivý ve všem; oni to dělají pro to, aby obdrţeli věnec pomíjivý, my věnec nepomíjející. (1 Kor 9,25) Kaţdý křesťan je vyzýván k tomu, aby se stal skutečným kristovým atletem, cvičil se v ctnostech a všem následoval svého Mistra. Ve skutečnosti je On tím pravým Boţím atletem. Kristus je nejsilnější z lidí, který se za nás postavil a porazil nepřítele, ďábla, s pomocí Ducha Svatého a přinesl Boţí království. On nás učí, ţe pro to, abychom vstoupily do slávy, musíme projít utrpením (Lk 24,26.46) a předešel nás na této cestě, kterou máme my následovat. Ať nám velké jubileum pomůţe a posílí nás, abychom překonali všechny výzvy, které nás čekají na úsvitu milénia. 5. Synu Davidův, Jeţíši, měj se mnou slitování! (Mk 10,47) Jsou to slova slepce z Jericha v příběhu, který najdeme v evangeliu. Mohou se stát i našimi slovy: Synů Davidův, Jeţíši, měj se mnou slitování. Hledíme, Kriste, na Tebe, který nabízíš kaţdému člověku plnost ţivota. Pane, ty uzdravuješ a posiluješ kaţdého, kdo s důvěrou přijímá tvoji vůli. Dnes v rámci Velkého jubilea roku 2 000 se zde shromáţdili sportovci z celého světa, aby obnovili svoji vlastní víru v Tebe, Jediného Spasitele světa. I ten, který je jako sportovec na vrcholu svých sil, uznává, ţe bez Tebe, Kriste, je celý slepý, neschopný poznat plnost ţivota, pochopit hluboký smysl ţivota zvláště před tváří v tvář temnotě zla a smrti. I ten největší šampión, kdyţ stojí před základními otázkami existence, objevuje, ţe je bezbranný a potřebuje tvoje světlo, aby překonal výzvy, kterým musí čelit.
106
Pane Jeţíši Kriste, pomáhej těmto sportovcům, aby byli tvými přáteli a svědky tvé lásky ve světě. Pomáhej jim, aby do své osobní askeze dali stejné úsilí jako do sportu; pomáhej jim uskutečňovat harmonii a jednotu duše a těla. Pro ty, kdo je obdivují, ať se stanou těmi pravými vzory k následování. Pomáhej jim být stále sportovci ducha, aby obdrţeli tvoji cenu: korunu, která nepomíjí a trvá věčne. Amen!
107
Příloha 7: Manifest sportu Vyhlášení při příleţitosti jubilea sportovců v Římě, 28. a 29. října 2000177 Sport patří k nejdůleţitějším jevům moderní doby. Dotýká se mnoha lidí v celém světě a stále se rozvíjí. Můţeme se mu věnovat osobně nebo ho můţeme sledovat jako show. V kaţdém případě se jedná o důleţitý a přísluší mu několik funkcí: - jako hra přináší zábavu a podporuje tvůrčí sílu tak, aby byl člověk motivován k naplňování volného času sportem, sám nebo s ostatními; - jeho kulturní úloha spočívá v tom, ţe člověk lépe poznává své okolí; - ze zdravotního pohledu zvyšuje tělesnou sílu a dobrý pocit; - výchovná role spočívá v kaţdém věku v podílu sportu na dosaţení vyrovnaného rozvoje osobnosti; - společenská úloha spočívá v podpoře společného souţití, bojuje proti netoleranci, rasismu a násilí, podporuje integraci společenských menšin; - sport podporuje morální hodnoty, duchovní akcenty a podílí se proto na rozvoji celé osobnosti; - sport má také náboţenskou úlohu, protoţe zvyšováním ţivotní síly se zvyšuje i radost ze ţivota, který je pro věřícího darem Boţím; - sport mluví k lidem jednoduchou řečí, a přesto umoţňuje předávat důleţitá poselství: - ţe je důleţité vysoké nasazení, abychom dosáhli cíle; - ţe je třeba poznat vlastní hranic a schopnosti; - ţe je důleţité nevzdávat se hned na první překáţce; - ţe vítězství a poráţky jsou součástí lidského ţivota a je proto nezbytné umět vítězit bez pýchy, bez poniţování soupeře, a dokázat přijmou poráţku s vědomím, ţe to není ţádná tragédie, protoţe můţeme jednoduše i zvítězit, pokud ze sebe vydáme to nejlepší; - ţe je nutné respektovat pravidla hry a při kaţdé hře bez hořkosti ctít soupeře.
177
Orel. In: http://www.orel.cz/profil/duchovno/manifest_sportu.html.
108
Domníváme se, ţe funkce a moţnosti sportu musí být chráněny a posilovány, protoţe nové jevy ohroţují etiku a principy sportu. Sport nesmí být rozdělením na chudé a bohaté. Stále vyšší smlouvy a vítězství nesmí sport připravit o jeho morální hodnoty. Hledání talentů mezi mladými a jejich vzdělávání nesmí vézt k tomu, ţe děti přijdou o svá základní práva, to znamená právo hrát si, dostat vzdělání a vést příjemný rodinný ţivot. Podstata sportu nesmí být podkopávána tím, ţe jsou přijímány výrobky nebo se dělají věci, které ohroţují zdraví sportovců nebo mají nespravedlivý vliv na výsledek. Sport nesmí být rozvíjen v bohatých zemích. Bohaté země nesmí nutit své sportovní modely rozvojovým zemím. Tyto země také nesmí být vyuţívány jako rezerva pro nové talenty. Chceme, aby sport jako nejdůleţitější bod měl na paměti lidskou osobnost a ochranu její fyzické a morální integrity; -
kaţdému umoţnil mít ideály a objevovat hodnoty, které zlepší osobní ţivot i ţivot ve společnosti;
-
se rozvíjel tak, aby při střetnutí šlo o fairovost, radost a kamarádství, aby bylo moţné spolupracovat, i kdyţ se jedná o důleţité zápasy nebo profesní kariéru;
-
respektoval tělesné poţadavky nebo schopnosti všech, nezávisle na věku nebo společenském postavení, bez vyloučení slabých, chudých a postiţených;
-
přispíval k podpoře principů míru, spolupráce mezi národy a podporu chudých zemí; Jménem sportovců, pořadatelů a funkcionářů olympijského hnutí při příleţitosti
Jubilea sportu 29. října 2000 se chceme zavázat podporovat, organizovat a svědčit o sportu následujícím způsobem: Zvláště pro školu a mládeţ musí být sport školou demokracie a podílem na solidaritě. Sport musí být proti jakékoli formě diskriminace, netoleranci a násilí a musí bojovat proti kaţdé formě předsudků a nacionalistické pýchy. Sport musí odmítnout všechny formy přehánění a vykořisťování a všechny pokusy dát hospodářským zájmům přednost před člověkem.
109
