Problém časové aklimatizace ve sportu. Problém časové aklimatizace ve sportu (angl. překlad)

Kineziologická sekce STUDIA SPORTIVA 2009/3, ÿ. 2, s. 63-72

Problém časové aklimatizace ve sportu Problém časové aklimatizace ve sportu (angl. překlad) Jiří Suchý, Josef Dovalil, Tomáš Perič Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika Abstrakt Problematika vlivu časového posunu na sportovní trénink je v rámci článku analyzována ze dvou hledisek: shrnujeme poznatky publikované v odborné literatuře a praktické zkušenosti několika reprezentačních trenérů i sportovců s adaptací na časový posun. Pro získání informací byla využita metodu kvalitativního strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami. Všichni dotazovaní na základě svých zkušeností v podstatě potvrdili správnost principů časové aklimatizace uváděných v literatuře. Z řízených rozhovorů vyplynuly některé zajímavé postřehy, které doposud nebyly publikovány. Abstract The question of the influence of time zone transitions on sports performance is analysed from two perspectives in the article. The theoretical section mentions the findings published in the specialist literature. The main section summaries the practical experiences of several national coaches and top-level sportspeople with adapting to a different time zone. The information was obtained by means of qualitative structured interviews with open questions. All the respondents basically confirmed that, in their experience, the time-zone transition acclimatisation principles set out in the specialist literature are correct. The interviews threw up some interesting observations that have never been published before. Klíčová slova: Key words:

časový posun, aklimatizace, vrcholový sport, sportovní trénink, kvalitativní strukturovaný rozhovor, adaptace time zone transition, acclimatisation, top-level sport, sports training, qualitative structured interview, adaptation

ÚVOD Celosvětový rozměr současného vrcholového sportu dospěl do stádia, kdy nejen vrcholoví sportovci absolvují řadu soutěží na různých světadílech. Zvyšující se životní úroveň umožňují také výkonnostním sportovcům absolvovat závody a tréninkové kempy v jiných časových pásmech, než ve kterých obvykle trénují. Z těchto důvodů je podle našeho názoru vhodné připomenout literární poznatky k problematice vlivu časového posunu na sportovní trénink a doplnit je zkušenosti trenérů a sportovců z vybraných sportů, kteří tyto přesuny absolvují. Při současných relativně nízkých cenách letenek se problematika časové aklimatizace přesouvá z oblasti vrcholového sportu také do sportu výkonnostního. Řada rekreačních sportovců si v současné době za vrchol sezóny stanoví známý závod na jiném kontinentu. Pokud tento závod absolvují po rychlém přesunu přes několik časových pásem, bez toho aby akceptovali základní principy časové aklimatizace, obvykle nedosáhnou očekávaného výsledku. Řada sportovců, kteří před takovým závodem neměli dostatečný čas na aklimatizaci uvádí, že měli pocit jakoby závod absolvovali s lehkou virózou. Tuto skutečnost například potvrzuje tenistka S. Williamsová, která po přesunu z OH v Pekingu na US OPEN (časový posun 12 hodin) uvedla, že cestování a časový posun nezvládla bez následků. “Vůbec nevím, co je za den. Přiletěli jsme ve čtvrtek a doteď jsem si myslela, že dnes je pátek” (www.sport.cz). Ve většině letadel, která denně absolvují lety přes oceán, je možné se v palubních časopisech seznámit se základními zjednodušenými informacemi o možných vlivech časového posunu a také jak mini-

63

JiŐí Suchý, Josef Dovalil, Tomáš Periÿ

malizovat jeho možné následky. V teoretické části tohoto článku se proto primárně zaměřujeme na shrnutí vybraných klíčových informací publikovaných k této problematice v odborné sportovní literatuře. Hlavním záměrem textu bylo zjistit a prezentovat praktické zkušenosti vlivu časového posunu a následné aklimatizace na sportovní trénink. Tyto informace jsme získali prostřednictvím kvalitativního strukturovaného rozhovoru s vybranými sportovci a trenéry úspěšných sportovců. Řízené rozhovory byly především směřovány k poznatkům získaným na základě empirických zkušeností. Pokusili jsme se také zjistit, jakým způsobem dotazovaní udržují sportovní výkonnost při (opakovaných) přesunech přes několik časových pásem. CÍLE ŠETŘENÍ, METODIKA Naším záměrem bylo ověřit jakým způsobem přistupují k problematice časové aklimatizace přední reprezentační trenéři a sportovci vybraných sportovních odvětví. Následně jsme se zaměřili na srovnání informací získaných z našeho šetření s publikovanými poznatky. S ohledem na charakter našeho šetření jsme pro získání podrobnějších informací zvolili kvalitativní metodu strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami. Tento typ rozhovoru není při sondování příliš pružný, ale minimalizuje variaci otázek (Hendl, 2005). Při přípravě rozhovoru jsme využili pět ze šesti okruhů otázek uváděných Pattonem (1990): ověření znalostí, zkušenosti s chováním, názory, pocity a vnímání. Posloupnost otázek jsme koncipovali od úvodních bezproblémových ke komplikovanějším a na závěr jsme opět zařadili jednoduché pro klidné ukončení interwiev. Znění závěrečné otázky se ukázalo jako dobře formulované, protože odpověď na ní u všech setkání plynule přešla v neformální rozhovor, který jsme v původně stanovené metodice neuvažovali. Informace získané z neformálního rozhovoru jsme podle jejich charakteru přiřadili k odpovědím na připravené okruhy otázek. Všechny rozhovory se odehrály v prostředí i čase, které si určily dotazované osoby, obvykle se jednalo o jejich kanceláře, s výjimkou dvou rozhovorů uskutečněných v restauraci. Celkem jsme uskutečnili strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami s deseti osobami. Čtyřmi trenéry národních týmů: triatlon (Mgr. Jiří Seidl, ing. Martin Dvořák), moderní pětiboj (Mgr. Jakub Kučera), fotbalové reprezentace U20 a U21 (Mgr. Jakub Dovalil) a dále šesti sportovci vrcholové a výkonností úrovně. Výběr oslovených trenérů a sportovců nebyl náhodný. Zaměřili jsme se na individuální sporty, které na mezinárodním poli dosahují dobrých výsledků a pro nominaci na Olympijské hry (OH) je nutný zisk bodů na světových pohárech, které se v průběhu celého olympijského cyklu odehrávají na různých kontinentech. Fotbal jsme zvolili jako příklad úspěšného kolektivního sportu. Zajímavé poznatky z oblasti kolektivních sportů by zřejmě bylo možné získat z ruské nejvyšší hokejové soutěže, protože zde je mezi některými oblastmi velký časový posun. Bohužel se nám nepodařilo kontaktovat žádného trenéra s těmito zkušenostmi. Z dostupných zdrojů jsme alespoň zjistili, že Ruská kontinentální liga využívá také princip regionálních divizí (www.khl.ru). Pro doplnění poznatků jsme také vedli řízené strukturované rozhovory s otevřenými otázkami například s olympijským medailistou ve vodním slalomu, triatlonistkou - účastnicí dvou OH. Jako ukázku vnímání problematiky časové aklimatizace z pohledu výkonnostních sportovců jsme také realizovali rozhovor s triatlonistou, který absolvuje v průběhu sezóny několik železných mužů v různých exotických destinacích. Výběr dotazovaných byl částečně ovlivněn předchozí spoluprácí a osobními kontakty autorů článku. Otázky, ze kterých jsme při realizaci kvalitativního strukturovaného rozhovoru vycházeli: 1. Můžete velmi stručně shrnout Vaše znalosti k problematice časové aklimatizace? 2. Kolikrát za olympijský cyklus 2004 – 2008 Vaši svěřenci cestovali přes několik časových pásem (na jiné kontinenty)? 3. Jakým způsobem jste časový posun zohlednili v tréninkovém plánu pro období ve kterém Vaši svěřenci absolvovali časový posun? 4. Absolvovali jste někdy opakované přelety přes několik časových pásem mezi významnými závody během krátké doby? 64

Problém ÿasové aklimatizace ve sportu (angl. pŐeklad) Problém ÿasové aklimatizace ve sportu

5. 6. 7.

V případě, že letíte přes několik časových pásem na důležité závody, jaký rozsah časové aklimatizace na místě je podle Vás ideální? Jakým způsobem reagovali Vaši svěřenci na časový posun? Máte nějaké speciální typy pro zvládnutí časového posunu (melatonin, výběr leteckého spojení s přestávkou atd.)?

Shrnutí publikovaných poznatků Podle současných poznatků se vliv rychlého přesunu přes několik časových pásem projeví, pokud je přesun během 24 hodin delší než přibližně 90 minut ve směru západním a 60 minut ve směru východním (Aschoff a kol., 1975; Bunc a kol., 1999; Manfredini a kol., 1998; Waterhouse a kol., 2004). Časový posun, který má za následek desynchronizaci biorytmů v organismu, se obvykle projevuje především únavou. K jeho dalším projevům patří: nespavost, nižší kvalita spánku, ospalost přes den, bolesti hlavy, závratě, mrzutost, snížená schopnost koncentrace, apatie, nechutenství. V extrémních případech byly zaznamenány problémy s pamětí a poruchy trávení (Jančoková, 2000). Všechny uvedené jevy obvykle mizí nejpozději desátý den po přesunu (Manfredini a kol., 1998). Podle našeho názoru jsou základní vlivy časové aklimatizace (někdy bývá také v češtině používán anglický termín „jet lag“) známy nejen trenérům a sportovcům, ale i většině lidí kteří někdy absolvovali dlouhý let přes několik časových pásem. Letecké společnosti United Airlines a British Airways realizovaly koncem minulého století u cestujících z celkem 1862 mezikontinentálních letů rozsáhlé dotazníkové šetření zaměřené na vliv časového posunu na jejich organismus s těmito výsledky: • 94% nedostatek energie a motivace • 93% uvádělo opakované přerušování spánku po příletu • 90% cestujících uvádělo po příletu únavu organismu • 73% dehydrataci organismu (www.nojetlag.com) Při desynchronizaci biorytmů způsobené časovým posunem dochází u sportovců ke snížení sportovní výkonnosti, zhoršení nervosvalové koordinace a snížení silových předpokladů. Doba reakce je delší než před přesunem, také se ve zvýšené míře projevuje únava (Reilley, 2009). Všeobecně přijímaná zásada, platná pro časovou aklimatizaci, doporučuje na jednu hodinu časového posunu 1 až 1,5 dne aklimatizačního pobytu. Časový posun a reakce na něj je vysoce individuální a závisí především na: • věku (starší jedinci jsou na přesun citlivější než mladší), • trénovanosti (trénovanější vnímají časový posun méně než jedinci s nižší trénovaností), • směru přesunu (východním nebo západním směrem), • ročním období (v letním období je aklimatizace rychlejší a snazší než v zimě, protože denní světlo trvá déle než v zimě), • rychlosti a „velikosti“ časového posunu (čím více pásem a čím rychleji jsou překročena, tím větší reakce a pozornost je třeba aklimatizaci věnovat), • předchozími zkušenosti s přesunem (jedinci, kteří již přesuny absolvovali se většinou s jejich následky vypořádávají rychleji a lépe než nováčci), • typu jedince (ranní nebo večerní typ – večerní typy se s důsledky aklimatizace vypořádávají snadněji než typy ranní) (Bunc a kol., 1999; Waterhouse a kol., 2004). Důležité pro zvládnutí negativní reakce organismu na rychlý přesun přes časová pásma je jejich zohlednění nejlépe při plánování cesty. Na místní čas v cílové destinaci se lze částečně přeorientovat již před odletem. Organismu je možné aklimatizaci usnadnit také tím, že sportovci chodí spát a vstávají každý den o hodinu blíže místnímu času cílového místa tak, aby se jejich vnitřní hodiny přiblížily času v plánované destinaci. Například před odletem na západ se doporučuje chodit spát později než obyčejně. Tuto metodu lze v krátkodobém horizontu uplatnit nejvýše v rozsahu dvou až tří hodin. Pokud bude uplatněna ve větší míře, mine se účinkem a jen zbytečně naruší denní režim sportovců před odletem (Ehret a Scanlon-Waller, 1987).

65


Byly prováděny experimenty s fototerapií (Boulos a kol., 1995), úpravami doby podávání a složení jídel (Manfredini a kol., 1998), ale s ohledem na mnoho individuálních a specifických vlivů nejsou získané zkušenosti zobecnitelné a využitelné pro praxi. Důležitým aspektem úspěšné časové aklimatizace je také předpoklad, že sportovci do místa konání závodů nebo soustředění přiletí bez zdravotních komplikací. Při vlastním přesunu dochází ke kumulaci některých okolností, jako jsou formality při odletu, omezený pohyb a dehydratace díky suchému vzduchu v letadle. Klimatizované prostředí v letadle může přispět ke vzniku nachlazení, nebo i vážnějších zdravotních komplikací. Jako prevence vzniku otoku nohou a krevních sraženin je vhodné při dlouhých letech použít Oxerutinum (obsažený například ve Venorutonu) nebo obyčejný Aspirin. Tyto symptomy bývají někdy nazývány tzv. „syndromem ekonomické třídy“. Kvůli předepsané výměně vzduchu na jednoho cestujícího pracuje klimatizace v plně obsazených letadlech na takový výkon, že cestující jsou prakticky permanentně v chladu a průvanu. Uzavřený okruh klimatizace v letadle sice disponuje účinnými fi ltry, ale přesto hrozí zvýšené nebezpečí nákazy od nemocných cestujících. Uvedená rizika často umocňuje nedostatečná vlhkost vzduchu, proto je důležité nikdy nenechat vysušit sliznici dýchacích cest a tím zvyšovat riziko potenciální infekce (Waterhouse a kol., 2004). Nedoporučuje se pít při přesunu alkoholické nápoje, příjem energie byl měl být snížen (Manfredini a kol., 1998). Na druhou stranu je třeba zabezpečit dostatečný přísun tekutin, především formou minerálek a přírodních šťáv. Dosavadní zkušenosti naznačují, že pokud je let přes více časových pásem přerušen po přesunu přes 3 až 4 pásma na jeden den, významně se zkrátí doba konečné aklimatizace (Reilly a Waterhouse, 2009). Časovou aklimatizaci podle doby trvání na místě lze rozdělit na: • krátkodobou (hodiny po příletu), • střednědobou (dny po přesunu), • dlouhodobou (týdny po přesunu). V souladu se členěním časové aklimatizace je nutné dodržovat následující základní tréninková doporučení: • první čtyři dny pouze lehký udržovací trénink, postupné zvyšování intenzity, • do sedmého dne po příletu není vhodné plánovat závodní zatížení, • 7. až 10. den je možné absolvovat přípravné soutěže, • po 10. dni žádná další omezení nejsou (Bunc a kol., 1999). K hlavním úkolům krátkodobé i střednědobé aklimatizace patří dosažení spánkového režimu v souladu s místním časem. Zpočátku je nezbytné se pokusit dosáhnout alespoň šesti hodin nepřerušovaného spánku. V případě, že z různých důvodů (obvykle finančních) není možné v místě konání soutěže absolvovat celý proces časové aklimatizace, pak je vhodnější držet se původního rytmu. Především v případě plánovaného pobytu v rozsahu jednoho až dvou dnů. V případě koncipování pobytu v souladu s principy časové aklimatizace, je nutné se přizpůsobit místnímu režimu okamžitě po příletu. Vhodné je konzumovat lehce stravitelná jídla s vyšším obsahem sacharidů v souladu s místním časem. Tento princip stravování zvyšuje pravděpodobnost usnutí ihned po setmění. Pokud mají sportovci problém s usnutím, doporučuje se podávat zklidňující bylinné čaje, které jsou vhodnější než prášky na spaní, případně využít autogenní trénink (Waterhouse a kol., 2004). Aklimatizaci v prvních dnech pobytu významně urychlí především správně načasovaný trénink, který má obdobný vliv na biologické hodiny jako užití melatoninu (Atkinson, 2003). Klein a kol. (1991) uvádějí, že pravidelná doba tréninku může být podobným biologickým synchronizátorem „vnitřních hodin“ jako je např. denní světlo. Z těchto důvodů je důležité soustředit tréninky do stejných (místních) časů, ve kterých je plánována příslušná soutěž. Průběh adaptace na časový posun je vysoce individuální, proto je nezbytné kontrolovat její průběh. Jako indikátor slouží kontrola jemné motoriky a koncentrace ověřovaná v oblasti nízkých intenzit zatížení. Dále lze využít testy krátkodobého maximálního výkonu (v době trvání od 30s do 90s), které by měly být realizovány v činnostech koordinačně méně náročných (Atkinson a Reilly, 1996). 66


Lidské biorytmy lze výrazně ovlivnit derivátem hydroxyindolu (přesně N-acetyl-5methyxytryptamion), objeveným roku 1958 A. B. Lernerem, který synchronizuje biologické hodiny (Ilnerová, 1996). Komplikovaný název látky, kterou organismus produkuje v šišince mozkové (epifýze) výhradně v noci, farmaceutické firmy pro komerční užití zjednodušily na melatonin. Tento doplněk stravy urychluje (mj.) přizpůsobení časovému posunu (Atkinson a kol., 2003; Konečná, 2001). Melatonin není v ČR volně prodejný, ale v USA nebo na Slovensku ho lze běžně zakoupit bez lékařského předpisu. Jednorázová dávka krátce před spaním je při letu přes pět až deset časových pásem 0,5 až nejvýše 5 miligramů. Případně je vhodné užít obdobnou dávku již před odletem. Většina psychických i fyzických tělesných pochodů se odehrává v pravidelném rytmu, který odpovídá 24 hodinám jednoho dne, při kterém se mění puls, krevní tlak i tělesná teplota. Rychlý přesun přes několik časových pásem způsobuje přechodnou poruchu tohoto biorytmu. Při letu na západ se den prodlouží, což pomyslným biologickým hodinám (které se zpravidla zpožďují) vychází vstříc, podstatně horší vliv mají cesty východním směrem, které biorytmus zkracují. Uvedené obtíže nastávají obvykle až v případě, že posun během 24 hodin přesáhne 90 minut při cestě ve směru západním a 60 minut ve směru východním (Aschoff a kol., 1975, Manfredini a kol., 1998). V americké NHL řeší problematiku časového posunu tak, že týmy hrají v tzv. regionálních konferencích – tzn. vždy v dané oblasti sehrají několik utkání za sebou. Důvody existence konferencí jsou ale zřejmě spíš dány ekonomicky a historickým umístěním klubů do konkrétních měst, než prevencí časového posunu, který navíc není v rámci USA a Kanady tak výrazný.

VÝSLEDKY Na základě kvalitativních strukturovaných rozhovorů s otevřenými otázkami se čtyřmi špičkovými trenéry úspěšných českých národních týmů a šesti vrcholovými a výkonnostními sportovci jsme dospěli k následujícím závěrům. Rozhovor s reprezentačním trenérem fotbalu potvrdil, že kolektivní sporty problematiku časové aklimatizace neřeší příliš často. Z osmnácti dosud konaných seniorských MS ve fotbale se jich mimo Evropu uskutečnilo osm (www.worldcupyears.com), také reprezentační týmy a kluby nemají velké zkušenosti s opakovanými přelety přes několik časových pásem. Z důvodu malého počtu přesunů kolektivních sportů přes více časových pásem jsme se rozhodli neuskutečnit další plánované rozhovory s trenéry týmových sportů. Naše šetření jsme naopak plně soustředili na trenéry a sportovce individuálních sportů. Získané informace pro přehlednost interpretujeme v souladu s pořadím otázek uvedených v kapitole cíle a metodika šetření, i když ne vždy v tomto pořadí dotazovaní odpovídali. 1. Znalosti problematiky časové aklimatizace U všech dotazovaných se mnoho jejich (významných) závodů odehrává ve vzdálených destinacích. S ohledem na svůj věk začínali dotazovaní (všichni starší 30 let) první informace k této problematice sbírat v polovině devadesátých let. Podnětem pro vyhledání relevantních informací byla příprava na časový posun někdy ještě v pozici závodníka, ale většinou již trenéra. Dalším impulsem k prohloubení znalostí byly obvykle úspěchy svěřenců a s tím související vyšší četnost přesunů přes několik časových pásem. Důvody jsou také v systému kvalifi kace na Olympijské hry, kdy nominace probíhá ze závodů SP, které se konají po celém světě. Teoretické základy, které čerpali například z databáze ČSTV (sportis), jim posloužily především jako návod pro to, co mají sledovat. Informace „jak by to mělo být“ průběžně získávají také z různých internetových stránek, ale ty jim obvykle připadají příliš teoretické. Jeden z trenérů má například doma přes 60 článků zaměřených jen na tuto problematiku, protože žádné monografie nejsou publikované. Někteří dále diskutují (nejen) o tomto tématu s dalšími trenéry, jiní naopak spoléhají jen na své znalosti a zkušenosti.

67


Jeden z oslovených trenérů dokonce zpracovával závěrečnou práci na Trenérské škole UK FTVS, která se zabývala praktickým ověřením vlivu časového posunu na ortostatický reflex (Dvořák, 1998). Data pro svojí práci sbíral po celém světě, protože v rámci získání bodů do světového poháru obletěl se svými svěřenci několikrát „celý svět“. Výsledky ukázaly, že čím častěji sledovaní triatlonisté létali, tím menší negativní vliv na ně časový posun měl. Všichni se shodují, že doporučení uváděná v odborné literatuře mají jen částečnou platnost, protože reakce na časový posun jsou přísně individuální. 2. Cestování přes několik časových pásem Všechny individuální sporty létají přibližně na tři až pět závodů v rámci jednoho ročního tréninkového cyklu. Obvykle se jedná o Mistrovství světa a dva až čtyři závody Světového poháru. V průměru tedy individuální sporty cestují přes více časových pásem 15 až 20 krát za olympijský cyklus. Před OH v Pekingu využili všichni rozvojového programu ČOV, který nabízel sportovcům s vysokou výkonností u kterých byl reálný předpoklad startu na OH, kompletní úhradu pobytových nákladů tréninkového kempu v místě konání OH, obvykle v rozsahu čtrnácti dnů (ČOV, 2005). Před OH v Aténách tyto otázky neřešili, protože zde byl jen minimální časový posun. Soustředěním na které se musí létat přes časová pásma se trenéři snaží vyhýbat, protože to je zbytečná zátěž na organismus a výrazně snižuje možnosti tréninkové zátěže. 3. Zohlednění časového posunu v tréninkovém plánu Někteří trenéři zkoušeli opakovaně simulovat časový posun již v Evropě, ale získané údaje ukázaly že to není nutné. Varianta simulace v Evropě je totiž pro závodníky diskomfortní a klade značné nároky na logistiku. Většina oslovených trenérů se přiklání k následujícímu modelu tréninkového zatížení: • do poslední chvíle před odletem trénovat naplno, • „odpočinout“ si v letadle, • ihned po příletu v maximální možné míře akceptovat místní čas, • pro usnadnění adaptace na místní čas je první dva dny po příletu dobré zaměřit se především zábavu, která přispívá k odreagování, tak aby svěřenci neusnuli brzy odpoledne. Moderní pětibojaři používají ke zvládnutí časové aklimatizaci předem jasně definovaný plán: • několik dnů před odletem postupně posunují tréninky v souladu s časovým posunem v místě soutěže, také zahajují používání melatoninu, • při přesunu se stravovat v souladu s časem v místě příletu, proto jen někdy využijí stravy nabízené leteckými společnostmi, • plné tréninkové dávky nejdříve 4 dny po příletu, • tento přístup je v souladu s informacemi publikovanými v odborné literatuře. Rozhovory ukázaly, že největší vliv má časový posun na technické a koordinačně náročné sporty (šerm, střelba), protože časový (i výškový) posun narušuje jemnou nervosvalovou koordinaci. Toto tvrzení potvrzují například zkušenosti z Mexico city (2 400 m.n.m.), kde byli moderní pětibojaři schopni daleko dříve absolvovat plnou tréninkovou zátěž u cyklických disciplín, něž v šermu a střelbě. Z důvodů omezení vlivu časového posunu například moderní pětibojaři před MS v San Francisku (2002), kam přiletěli 6 dnů před soutěží, neabsolvovali žádné tréninky střelby a šerm. Špatné výsledky těchto tréninků by mohly vést k narušení psychiky závodníci, kteří by pak do soutěže vstupovali s „psychickým blokem“. Vytrvalost není takovou měrou ovlivněna. Extrémním příkladem je výkonností triatlonista na tratích dlouhého triatlonu (Ironman), který uvedl: „po příletu (na jiný kontinent) mi pocitově není nikdy dobře, ale před Ironmanem se stejně pořádně nikdy nevyspím, protože starty jsou většinou v 7 hodin ráno a věci v depu musím chystat již od 5 hodin“. Důvody, které trenéry vedou k modelu „hned po příletu akceptovat místní čas“ jsou také finanční, protože delší pobyt obvykle výrazně zvyšuje celkové náklady účasti na soutěži.

68


Jedinou výjimkou, kdy všichni trenéři absolvují časovou aklimatizaci v rozsahu minimálně 14 dnů, jsou závody na jiném kontinentu ve vyšší nadmořské výšce (nad 2 000 m.n.m.). 4. Opakované přelety přes několik časových Tuto zkušenost měli jen dva z oslovených trenérů. Zkušenost jednoho byla na základě výsledků negativní. Tento trenér uvedl: „v roce 2005 jsme absolvovali MS do 23 let v Japonsku, za týden pak světový pohár na OH tratích v Pekingu, kde svěřenkyně nedojela. Týden na to nedokončila duatlonové (běh: 10km, cyklistika: 40, běh: 5km) Mistrovství světa v Austrálii. Tyto přesuny jí evidentně nesvědčily – nebylo to ono, nepovedlo se to. Takhle už bych nikdy neudělal. Udělal bych to jinak, bylo to ovlivněno euforií z prvního skvělého výsledku. Možná se podvědomě v Pekingu šetřila před Austrálií. Na každém závodě byly motivace. Vliv měl nejen jet lag, ale také psychika. Při zpětném pohledu bych dnes určitě vypustil Peking.“ Druhý trenér s těmito zkušenostmi naopak uvedl, že se svými svěřenci úmyslně opakovaně obletěl celý svět (např.: Praha - Cancůn - Havaj - Japonsko - Austrálie - Sydney - Perth - Praha). Tři roky před OH byl s reprezentačním výběrem na cestách přibližně 90 dnů za roční tréninkový cyklus. Mezi světovými poháry na různých kontinentech se v podstatě vůbec nevracel do ČR. Naopak například letěl na Havaj, kde byly vhodné klimatické podmínky pro trénink a navíc se zde v tu dobu konal slavný Ironman, jehož shlédnutí využil jako motivační prvek. Reakce na první letecký přesun byly vždy negativní, ale další lety již sportovci zvládali podstatně lépe. Podle jeho názoru „nehrálo roli, zda jsme letěli na východ nebo na západ“. Všichni dotazovaní se obecně se shodují, že při přesunech mezi různými kontinenty by teoreticky a při dodržení všech zásad neměl být problém s časovou aklimatizací, ale pouze s případnou adaptací na vyšší nadmořskou výšku. Z praktického hlediska se ovšem všichni s výjimkou jednoho (jehož zkušenosti jsou uvedeny v předcházejících odstavcích) shodují na tom, že nejvhodnější je se mezi důležitými závody na různých kontinentech vrátit zpět do ČR. Důvody jsou především v příliš dlouhém pobytu mimo domácí prostředí, který obvykle vede ke ztrátě kvality tréninkových podmínek a také cena letenek. 5. Ideální rozsah časové aklimatizace V případě dostatečných finančních prostředků se triatlonistům se osvědčil odlet (Jižní Korea, cca 12 hod. posun) ve středu, závod v neděli závod. Tuto variantu preferují samotní svěřenci, kteří stačí „vstřebat místní rytmus, trochu odtrénovat, trochu odpočinout a jít na start“. Triatlonisté volí principielně dvě varianty příletu do místa konání závodu: 10 dnů, nebo maximálně dva dny závodem. Většina závodníků chce dodržovat přílet přibližně 10 dnů před závodem, ale například podle zkušeností Mgr. J. Seidla se tento model v některých případech příliš neosvědčil. Fotbalisté volí klasický model aklimatizace: optimální je poměr jedna hodina posunu = jeden den aklimatizace. Například na juniorském MS v Kanadě byli dokonce 15 dnů před jeho zahájením (pět dnů pobytu před utkáním jsou hrazeny FIFA, zbytek pobytu byl recipročně zdarma). Právě na příkladu MS v Kanadě se ukázalo, že tento model aklimatizace je dobrý. Hráči na srazu dva dny před odletem obdrželi informační materiál, který je měl především po psychické stránce připravit na skutečnost, že ihned po příletu musí akceptovat místní časový režim. Tréninkové zatížení po příletu je uzpůsobeno jen v omezené míře - první trénink po příletu je zaměřen na kompenzaci regeneraci. Důvodem pro přílet 10 dnů před prvním utkáním je nejen zvládnutí časového posunu, ale také dostatek času na sehrání celého týmu. Deset dnů před začátkem velkých soutěží se obvykle také kryje se začátkem reprezentační přestávky v lize. Dostatečná aklimatizace bývá (především u klubů) někdy limitováno ekonomicky. Například Sparta Praha letěla na turnaj do Hongkongu jen dva dny před jeho začátkem. Podle názoru Mgr. J. Kučery jsou zkušenosti moderního pětiboje těžko přenositelné do jiných sportů, protože pětiboj zahrnuje nejen cyklické disciplíny, ale také další výrazně ovlivněné jinými determinanty než jsou fyzické předpoklady. „Zajištění tréninkových prostor je komplikované - před závody se musíme omezovat a proto se snažíme eliminovat pobyt v destinaci na minimální dobu, která nezbytná pro časovou aklimatizaci. Na OH v Pekingu jsme přilétli jen pět dnů před závodem, protože tento model máme 69


vyzkoušený a můžeme si ho tedy dovolit. Pokud například na MS budu se svěřenci tři týdny před začátkem určitě nedosáhneme dobrých výsledků“. Na základě dlouhodobých zkušeností létají moderní pětibojaři na soutěže následovně: • Brazílie (posun o 4 hodiny západním směrem) 2 dny před soutěží • destinace s časovým posunem 6 až 8 hodin (Čína, východní pobřeží USA): 5 až 6 dnů před soutěží • Austrálie přibližně sedm dnů před soutěží 6. Reakce svěřenců na časový posun Zkušení závodníci nemají v podstatě žádné problémy, ale někteří závodníci to podle jednoho z názorů „řeší někdy až moc – může to být na úkor odpočinku nebo tréninku, ale většina z nich to zvládá dobře“. Většina sportovců má opravdu subjektivně dobrý pocit, ale podle Mgr. J. Kučery jejich pocity objektivní data (tzn. např.: rozbory krve, ranní tepová frekvence, ortostatický reflex) nepotvrzují. Také vyhodnocení ortostatického reflexu u špičkových triatlonistů potvrzuje rozpor subjektivních pocitů a vnitřního stavu sportovce (Dvořák, 1998). V souladu s odbornou literaturou je zajímavý postřeh kanoisty T. Mádera: „aklimatizace se u mě s věkem zhoršuje (od 18 do 35 let) – cítím se unavenější. Jet lag na mne osobně nijak zvlášť nepůsobí, jen se mi chce hodně spát, ale není možné rozlišit jestli to náhodou není jen z dlouhého sezení v letadle.“ Někteří trenéři naopak uváděli, že jejich sportovci s přibývajícím počtem zkušeností zvládají tento typ aklimatizace snadněji. Kolektivní sporty uvádějí po příletu stejně jako pětibojaři zhoršenou koordinaci. Například průběh přípravného zápasu dva dny po příletu do Kanady komentovali členové juniorského fotbalového národního týmu následovně: „tuhly nám nohy a technika nešla“. Také expertní posouzení průběhu tohoto zápasu potvrdilo horší herní činnost jednotlivce a zpomalení reakční rychlosti. Rozdílem mezi individuálními a kolektivními sporty byla skutečnost, že trenér fotbalu na prvním místě při řešení případných problémů s časovým posunem jmenoval doktora. Trenéři individuálním sportů se naopak spoléhají na vlastní síly. 7. Typy pro úspěšné zvládnutí časového posunu Nikdo z dotazovaných nelétá se svými svěřenci první (případně business) třídou, protože „obrovský rozdíl v ceně je neúměrný dosaženému efektu“. Lety obvykle pro sportovní svazy zajišťuje smluvní společnost, která se vždy snaží zajistit nejvýhodnější sedadla v ekonomické třídě (větší prostor pro nohy např. u nouzového východu, v místě předělu business a ekonomické třídy). Při plánování letů se trenéři snaží minimalizovat dobu letu a pauzy na letišti. Pokud je to možné, tak se vyhýbají zbytečným letům tam a zpět (např. do Jižní Koreje přes Londýn). Snahou je, aby sportovci létali v pohodlných v teplákách a neměli například těsné džíny. V průběhu samotného letu někteří sportovci v uličce aktivně strečují. Zajímavostí je zjištění, že ženy se v letadle obvykle nestydí provádět strečinková cvičení (dokonce i v letištních halách) a naopak muži se na veřejnosti protahují neradi. Moderní pětibojaři při letech do Severní i Jižní Ameriky vždy létají přes New York, kam přiletí se společností ČSA večer. Ubytují se poblíž letiště (JFK) a ráno pak pokračují do cílové destinace. Cesta s přenocováním v New Yorku trvá sice delší dobu, ale pokud by byla bez přespání, tak budou sportovci v cílové destinaci stejně unavení a nic nenatrénují. Přespáním a letem přes den se také vyhnou spánku v letadle a nekvalitní stravě nabízené leteckými společnostmi v ekonomické třídě, protože využijí možnosti kvalitního stravování v hotelu. Všichni dotazovaní měli při letech opakovaně problémy s nadváhou zavazadel, která je způsobena velkým množstvím různého nezbytného sportovního materiálu. Z těchto důvodů se většina dotazovaných snaží využívat služeb leteckých společností sdružených v alianci Skyteam (jejímž členem jsou také České aerolinie), která za určitý počet letů (15 segmentů za rok tzv. „stříbrná karta“, 30 segmentů „zlatá“) nabízí svým stálým klientům zdarma zvýšení limitu pro nadváhu (www.skyteam.com). V rámci rozhovorů byla na základě vlastních negativních zkušeností potvrzena známá poučka, že není vhodné při leteckých přesunech konzumovat alkohol – „člověk se probudí s kocovinou a navíc nevyspa70


lý“. Také se neosvědčily prášky na spaní, protože se kvůli přestupům a nabídce jídel na palubě letadel špatně dávkují. Velký důraz je nutné klást na psychickou pohodu při cestě, řada trenérů se snaží neustále mluvit – v podstatě o čemkoliv. Jeden ze sportovců uváděl, že v letadle je důležité spát, nebo se bavit: „například když vedle Vás sedí nějaká neznámá sličná osoba, která Vás při letu rozptýlí“. Názory na používán melatoninu jsou různé, protože jeho pravidelné používání uvedla přibližně polovina zástupců individuálních sportů. Fotbalisté melatonin využívají, jeho podávání řídí doktor. Trendem posledních dvou let jsou u triatlonistů letecké přesuny se speciálními kompresními podkolenkami, které vytváří na nohy tlak v rozmezí 8-15mmHg až 30mmHg. Použití těchto podkolenek má podle výrobce údajně přispívat k lepší cirkulaci krve v dolních končetinách (www.slstri.com). Připadá nám zajímavé citovat názor jednoho z oslovených trenérů, který uvádí že při jakékoliv aklimatizaci je důležité trénovat „co nejméně, protože v této době se spíše může víc pokazit než zlepšit“. ZÁVĚRY Šetření ukázalo, že znalosti trenérů odpovídají aktuálním trendům prezentovaným v odborné literatuře. Při plánování soutěží na jiných kontinentech postupují v souladu s publikovanými poznatky. Většina oslovených používá klasický model časové aklimatizace – tzn. snaží se do místa soutěže přiletět vždy v takovém předstihu, aby počet dnů pobytu odpovídal hodinám časového posunu. Základní znalosti (nejen) k této problematice získali dotazovaní v průběhu vysokoškolských studií. Následně svou informovanost rozšiřovali prostřednictvím studia odborné literatury, vlastních zkušeností a rozhovorů s ostatními trenéry. Fotbalisté juniorského národního týmu absolvovali během OH cyklu jen jeden několikahodinový časový posun, individuální sportovní disciplíny naopak celou řadu. Tréninkový plán se dotazovaní snaží časovému posunu přizpůsobit jen v omezené míře, ale vždy sledují individuální reakce a těm operativně přizpůsobí snížení objemu i intenzity zatížení. Všichni trenéři ihned po příletu přecházejí na místní časový režim. Simulace časového posun již v Evropě se dotazovaným neosvědčila, někteří ale před odletem postupně mění dobu zahájení tréninků v souladu s časem v místě konání soutěže. Většina oslovených trenérů používá model tréninkového zatížení, který do poslední chvíle před odletem počítá s běžným plným tréninkovým zatížením. Ihned po příletu plánují tréninky v souladu s místním časem, ale ve snížených dávkách. Na plné tréninkové zatížení přecházejí za dva až čtyři dny, většinou podle individuálních reakcí. Časový posun má největší vliv na technické a koordinačně náročné sporty, protože narušuje jemnou nervosvalovou koordinaci. Intenzita reakce sportovců je nižší v návaznosti na počet předcházejících zkušeností s časovým posunem. Šetření potvrdilo, že během přesunu je vhodné zvýšit přísun tekutin, naopak se vyhýbat alkoholickým nápojům a práškům na spaní. Volba kvalitativní metody strukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami byla vhodná, protože umožnila získat od probandů informace, které s danou problematikou zdánlivě nesouvisely, ale při jejich dalším sledování přinesly zajímavé relevantní informace k tématu. Negativem zvolené metodiky je její časová náročnost již v průběhu samotného řízeného rozhovoru, ale především pak při jeho vyhodnocování. Z těchto důvodů jsme také nerealizovali původně zamýšlenou ideu provést rozhovor s přibližně dvaceti různými osobami. Po obvyklém počátečním opatrném přístupu nás příjemně překvapila otevřenost všech dotazovaných.

Bibliografické citace ASCHOFF, J.; HOFFMANN, K.; POHL, H.; WEVER, R. Re-entrainment of circadian rhythms after phase shifts of the zeitgeber. Chronobiologia 2, 1975, 23-78. ATKINSON, G. a kol. The Relevance of Melatonin to Sports Medicine and Science. Journal of Science and Medicine in Sport 33, 2003, 809-831. 71


ATKINSON, G., REILLY T. Cirdcadian variation in sports performance. Journal of Science and Medicine in Sport 21, 1996, 292-312. BOULOS, Z. a kol. Light treatment for sleep disorders: consencus report. Biological Rhythm Research 10, 1995, 167-176. BUNC, V. a kol. Zásady aklimatizace LOH Sydney 2000, Praha : ČOV prostřednictvím Olympia, 1999. ČOV (odpovědná osoba: Dvořák, F.) Rozvojový olympijský program ČOV na období 2005 – 2008 (zásady, kritéria a prováděcí pokyny pro financování olympijské přípravy), ČOV v Olympia, Praha, 2005. DVOŘÁK, M. Problematika obecného a speciálního hodnocení výsledků ortostatické zkoušky u členů českého reprezentačního družstva v triatlonu při závodech světového poháru na různých kontinentech (záv. práce trenérské školy), Praha : UK FTVS, 1998. EHRET, C. F.; SCANLON-WALLER, L. Overcoming jet lag. New York : Berkley, 1987. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, Praha : Portál, 2005. KLEIN, D. C.; MOORE, R. Y.; REPPERT, S. M. Suprachiasmatic Nucleus: The Mind’s Clock, New York : Oxford Univzity Press, 1991. JANČOKOVÁ, Ľ. A kol. Vrcholový športový výkon a spôsob života. In Zborník prác z medzinárodného odborného seminára. Trnava : KTVŠ MTF STU, 2000. KONEČNÁ I. a kol.: Antioxidační účinek melatoninu. Časopis lékařů českých 140, 2001, 262-266. MANFREDINI, R. a kol.: Circadian rhythms, athletic performance, and jet lag, British Journal of Sports Medicine 32, 1998, 101-106. ILLNEROVÁ, H.: Melatonin a jeho působení, Vesmír 75, 1996, 266-269. PATTON, M.Q.: Qualitative evaluation and research methods. Newbury Park, CA : Sage, 1990. REILLY, T.; WATERHOUSE, J. Melatonin and other factors in human biological rhythms, Biological Rhythm Research 40, 2009, 37-44. WATERHOUSE, J.; REILLY, T.; EDWARDS, B. The stress of travel, Journal of Sports Sciences 22, 2004, 946-966. www.khl.ru [on line, 24. dubna 2009] www.nojetlag.com [on line, 12. března 2009] www.slstri.com/catalog/item/6600182/6463940.htm [on line, 18. března 2009] www.skyteam.com [on line, 18. března 2009] www.sport.cz [on line, 17. února 2009] www.worldcupyears.com [on line, 14. května 2009]

72

Problém časové aklimatizace ve sportu. Problém časové aklimatizace ve sportu (angl. překlad)

Recommend Documents