Křesťanská víra ve stínu hrůzy z Boha. Jde i v církvi za prvé o peníze? Rozhovor s Karlem Fojtíkem str. 6

cena 34 Kč / ročník 39

www.i-brana.cz

Jde i v církvi za prvé o peníze? Rozhovor s Karlem Fojtíkem str. 6

Bílý beránek na červených vratech Reportáž Jiřího Lukla str. 26

Romové na Zakarpatí

Křesťanská víra ve stínu hrůzy z Boha

Foto FLICKR, design Ondřej Košťák

Misie str. 32

Milí čtenáři, vidět syny svých synů nebo dcery svých dcer bylo pro starozákonního člověka průkazným znamením Božího požehnání. I dnes se mnozí prarodiče shodují na tom, že kdyby věděli, jaké to je mít vnoučata, pořídili by si je dřív než vlastní děti… Zkrátka děti dětí jsou nesmírnou radostí a povzbuzením pro stárnoucí a pomalu odcházející generaci. Vztahy prarodičů k vnoučatům jsou přetaveny životními zkušenostmi, nezatíženy povinnou otcovskou či mateřskou odpovědností, a proto bývají většinou z obou stran svobodně uvolněné a plné hřejivé lásky. Ne tak je tomu ale s Božími vnoučaty! Ptáte se, jak tedy? Pak vám poradíme, abyste prostudovali články hlavního tématu, které pro vás připravili Pavel P. Dušek a Zdeněk Vojtíšek. Zůstane na vás, abyste rozhodli, zda se subjektivně cítíte a nebo jste dítětem či vnoučetem nebeského Otce. Stejně tak zůstane na vás, jak s informacemi naložíte. Jistě, existuje ještě možnost nebýt tím ani oním, ale v takovém případě byste zřejmě dubnové téma časopisu Brána rychle přeskočili, nebo je jen bez zájmu proletěli. Stane-li se vám, že časopisem skutečně jen tak proletíte, rozhodně doporučujeme několik malých ale pozoruhodných přistání doma i v zahraničí. Máte docela široký výběr. Zastavit se můžete v kanceláři Rady CB s tajemníkem Karlem Fojtíkem a slyšet z první ruky, jak to bylo s církevními restitucemi. Zastavit se dále můžete na Ukrajině spolu s místním mladým kazatelem, dále v Indii u Moravských bratří a v jejich misijní škole nebo v Zakarpatí mezi Romy. Nakonec se můžete opět vrátit zpátky do Čech k průběhu a výsledku volby prezidenta republiky spolu s prof. Tomášem Halíkem, kaz. Danielem Kvasničkou a superintendentem Josefem Červeňákem. Přejeme vám čtení nejen poučné, ale i nadějné.

z obsahu:

SLOVO

3

Vzkříšený pokoj

Pavel Plchot

ROZHOVOR

6

Jde i v církvi za prvé o peníze? TÉMA

10

Boží vnoučata

Pavel P. Dušek, Zdeněk Vojtíšek

PŘÍBĚH

22

Bible mě prostě ohromila

Mekhti Mekhtiyev

EXEGEZE

24

Koloským 1,24-2,5

Jiří Lukl

REPORTÁŽ

26

Bílý beránek na červených vratech

Jiří Lukl

MISIE

32

Romové na Zakarpatí

Slavoj Raszka

K DISKUSI

34

Potřebujeme prezidenta? SERIÁL

37

Peníze novozákonní doby 4

Jan Luhan

POST SCRIPTUM

38

Odstúpiť od seba samého

připravujeme:

TÉMA

Povoláním kazatel ŠÉFREDAKTOR

Miloš Hejzlar

Daniel Pastirčák

Vzkříšený pokoj Jan 20,19-23

Z

čeho máte strach? Z dlouhodobé nemoci, smrti? Strach ze selhání v rodině, v práci, ve vztazích s blízkými? Strach z nových věcí, budoucnosti? Pro každého je to asi trochu něco jiného, ale všichni se strachem máme určitou zkušenost. Většinou ne moc příjemnou. Co děláte, když máte strach?

Za zamčenými dveřmi Učedníci byli s Ježíšem naposledy v Getsemane a od té doby se asi potulovali po Jeruzalémě a zpovzdálí sledovali další události. Sdíleli společný zmatek a obavy. Teď je nacházíme za zamčenými dveřmi ze strachu před Židy. Už vědí, že Ježíšovo tělo nebylo v hrobu, a ženy říkaly něco o vzkříšení. Proč tedy mají strach? Měli strach, zda to není nějaká léčka ze strany Židů? Vzkříšení se jim zdá jako neskutečný sen. Nebo se bojí mluvit o vzkříšení, protože by to mohlo mít stejné následky pro ně, jako pro Ježíše jeho zvěstování? Je to takový trefný obraz – když jsou učedníci sami, jsou ze strachu schováni za zamčenými dveřmi. Neznáte to náhodou taky? Být ze strachu uzavřen, ze strachu před zraněním, před druhými lidmi, nároky, očekáváními, obviněními. Dnes žijeme v době, kdy se skoro každý může sám zavřít ve svém pokoji. Asi máme naději, že pokud se zavřeme, nic a nikdo na nás nemůže, snad ten strach odejde, zajistíme si bezpečí. Být dlouhodobě za zavřenými dveřmi však proti strachu nepomáhá. Učedníci asi mají hlavně strach sami o sebe dopadnou stejně jako Ježíš? Strach ochromuje,

paralyzuje. Způsobuje, že se uzavíráme jako květina v temnu či chladu.

Ježíš uprostřed nich Najednou vstupuje Ježíš a staví se doprostřed. Do středu strachu a obav. Učedníci možná do té doby očekávali, že někdo z nich se ujme iniciativy. Někdo na sebe vezme zodpovědnost a povede je dál. Třeba Petr jako dřív. Nikomu se však nechtělo. Momentálně nikdo nechtěl být ve středu dění. Ještě nedávno se hádali, kdo bude první v Božím království, ale teď .... Stále potřebují, aby to nakonec byl Ježíš, kdo bude první, kdo bude uprostřed. Ježíš přichází a staví se právě do toho prázdného prostoru uprostřed. Přichází se slovy „pokoj vám“ - jak moc je potřeba pokoj do ustrašených srdcí. „Pokoj vám“ byl tehdy běžný pozdrav, ale teď zní výjimečně, výjimečně mocně. Má nový význam, vzhledem k tomu, co se stalo na kříži a v hrobu, vzhledem k tomu, co prožívají. „Pokoj vám, já jsem i teď s vámi.“ Dává se jim poznat, ukazuje jim ruce a bok, aby byli ujištěni, že je to opravdu On. Díky utrpení na kříži je jim teď k dispozici pokoj, který má základ v Kristově oběti, ne ve vnějších okolnostech či jejich schopnostech. Doufám, že také znáte situace, kdy Ježíš vstupuje do vašeho života s upokojením nebo přímo se slovy pokoj vám/tobě, já jsem s tebou a vezmu to na sebe. Pro nás je to ale často tak neuvěřitelné, že potřebujeme ujištění, že je to opravdu Ježíš, že si to nenalháváme, že to není sebeklam. 3

Z pohledu učedníků to vypadá na druhou šanci. Nejdříve jim připadlo, že to vše skončilo špatně a je před nimi dost neradostná budoucnost, které se bojí. Ježíš teď přináší novou naději. Nemusíme se bát, vypadá to, že nás čeká i něco hezkého. Květina jejich životů se zase otevírá působením paprsků slunce a tepla Ježíšovy přítomnosti.

Jako mne poslal Otec Ježíš hned do těch očekávajících a teď už i pokojnějších myslí a srdcí vkládá poslání - jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. Jsou to velice silná slova, která se netýkala jen učedníků tehdy, ale i všech jeho učedníků dnes: - Otec Ježíše poslal jako to nejcennější, co měl, Ježíš posílá také to nejcennější, co má - své učedníky, radši by měl Otec Syna u sebe, ale z lásky jej poslal k nám, stejně i Ježíš by asi radši měl učedníky u sebe v království, ale z lásky ke světu je posílá. „Neboť Ježíš tak miloval svět, že posílá své učedníky (nás), aby...“ - Otec poslal Ježíše jako dar světu a Ježíš posílá učedníky jako dar světu, my jsme darem z Božích rukou - Otec poslal Ježíše jako spojení s nebem, my také máme vznešený úkol být pro lidi spojením s nebem - Otec poslal Ježíše jako oběť, stejně tak učedníky posílá Ježíš, aby dali (obětovali svůj život na oltář) Bohu k dispozici - Ježíš byl nezasloužený dar, my jsme si jej nezasloužili, a přesto jej Bůh poslal, ani nás si svět nezaslouží, ale Ježíš se rozhodl nás darovat - Otec poslal Ježíše v návaznosti na svoje předchozí působení v historii - navázání na tradici (SZ postavy až k Janu Křtiteli) zároveň přináší nové věci, jsme posláni navazovat, ale také přinášet obnovu - Otec poslal Ježíše jako služebníka - odpuštění, vysvobození, uzdravení, lásky a pravdy, milosti, stejně posílá Ježíš nás

Přijměte Ducha - moc odpouštět Ježíš na ně dechl - Co vám to připomíná? Gen 2:7

Pavel Plchot (37) kazatel CB nyní již 5 let v Praze 1, předtím 9 let v Benátkách nad Jizerou, s manželkou Petrou mají syna Ondřeje Alexe, kterému je 1 rok.

(případně Ez 37), kdy Bůh svým dechem dává život - Ježíš dává nový život - věčný život. Předává život, který má On sám - vzkříšený život a s tím spojené požehnání. Boží Duch je nyní (nebo od letnic) učedníkům k dispozici novým způsobem. V našem textu spojuje Ježíš přijetí Ducha svatého s odpuštěním hříchů. Jako mne poslal Otec - jedno ze základních poslání Ježíše bylo přinést odpuštění hříchů a s tím spojený pokoj do lidských životů. Nyní předává Ježíš štafetu do rukou učedníků - církve. Ať již chápeme tento text jakkoliv, každopádně platí, že máme obrovskou zodpovědnost i zmocnění přinášet odpuštění. Neodpuštění znamená zůstávat v poutech. Asi všichni jsme už někdy zažili touhu po odpuštění. Jeden španělský příběh vypráví o otci a synu, kteří se odcizili, a syn odešel z domu. Otec jej však po nějaké době začal hledat, ale nedařilo se mu to. Několik měsíců se pokoušel, ale neúspěšně. Nakonec, jako poslední pokus, dal do novin inzerát: „Drahý Paco, sejdeme se před kanceláří těchto novin v sobotu v poledne. Vše jsem ti odpustil. Mám tě rád. Tvůj otec.“ V sobotu se před budovou novin objevilo 800 mužů jménem Paco, kteří hledali odpuštění a lásku svých otců (z Bits & Pieces, October 15, 1992, pp. 13.). Odpuštění přináší pokoj, který zde zvěstuje i Kristus dvakrát za sebou učedníkům. Ježíš zde přináší odpuštění i učedníkům, že jej v nejtěžší chvíli opustili. Sice to Ježíš takto přímo neříká, ale učedníci to tak pochopili, a tentokrát správně.

Vzkříšený pokoj - není z tohoto světa Co tedy s našimi strachy a obavami? No, ideální by bylo, kdyby přišel Ježíš doprostřed našeho zavřeného pokoje a řekl: „Pokoj vám.“ Vzhledem k tomu, že se takovýmto způsobem už tak často od svého nanebevstoupení nezjevuje, je třeba hledat jinou cestu. Seslal nám svého Ducha, který nám zpřítomňuje vzkříšeného Krista. Vstupuje do našich zavřených srdcí a nabízí pokoj, který má základ v jeho ranách a vzkříšení. Je to vzkříšený pokoj, který přežil i ukřižování a všechny bouře hříchů, nemocí a bolestí. Pokoj, který není z tohoto světa a není závislý na tomto světě. Dává však zmocnění k životu v tomto světě. Přijímáme-li pokoj vyvěrající z Kristovy oběti, přijímáme s ním i poslání být nástroji odpuštění. Máme úžasné poslání, jsme vysláni Kristem, jako byl On poslán nebeským Otcem. ■ PAVEL PLCHOT

4

Adresa redakce: Brána, Soukenická 15, 110 00 Praha 1 ● e-mail: [email protected]

A dost! Vážená redakce časopisu Brána, rád čtu časopis, protože vždy najdu něco, co mne zaujme a rozšíří můj myšlenkový obzor. Postrádám však větší rozsah rubriky otázek čtenářů a odpovědí redakce. V prosincovém čísle Brány s nadpisem „Hudba v církvi“ jsem marně hledal alespoň nějaké věty v souvislosti s hudbou a zpěvem, vyjádření členů naší církve ke kvalitě vydaného nového zeleného zpěvníku. Uplynul již určitý čas od vydání „Křesťanského kancionálu“ a bylo by možná zajímavé poslechnout si názory členů naší církve. Souhlasím s mnohými názory sester a bratrů, že ne vždy je nový kabát šťastnější než ten předchozí. Pro mne je naprosto nepřijatelný způsob zakončení volných ploch listů zpěvníku ozdobami různých malůvek. Nemyslím, že kánonů muselo být takové množství a je otázkou, jak často se zpívají. Milá redakce, nezbývá mně, než vám všem popřát mnoho Božího požehnání při vydávání dalších čísel Brány. VÁŠ KOTRLA MILOŠ

Přes množství nalíčených pastí v podobě redakčních editorů, korektorů a dalších zodpovědných pracovníků (což je v našem případě celá redakce), náš redakčAs - lícová strana ní šotek v čísle 3/08 opět udeřil. Z jeho kanadských žertíků radost nemáme a omlouváme se především autorovi seriálu, jehož třetí pokračování bylo také postiženo. Zveme si tedy našeho šotka na nejbližší jednání redakční rady a budeme od něj požadovat záruky, že své „kousky“ minimálně omezí na přijatelnou míru. REDAKCE BRÁNA

INZERCE

VIKTORA CENTRUM Cílené poradenství a osobní rozvoj --------------------------------------------------------------------------------

¾ Spravování financí ¾ Podnikání a investice ¾ Zdravý životní styl

Noemi

www.noemka.com seznamka pro křesťany pobyty pro nezadané

V seznamce je přihlášeno cca 2000 lidí z ČR a Slovenska. Bližší informace: Noemi, Na Mušce 1124, 534 01 Holice, ČR Tel.: 00420-777222877 * E-mail: [email protected]

¾ Kouþink ¾ Partnerské a rodinné vztahy ¾ Skryté schopnosti a efektivní využití v praxi

Celostní pojetí - Individuální pĜístup .ĜesĢanský pohled Základem jsou osobní zkušenosti -------------------------------------------------------------------------------

Tel: 608 / 243 245 www:viktoracentrum.com E-mail:[email protected]

Redakce a administrace: Soukenická 15, 110 00 Praha 1 tel. 222 31 26 56, fax 222 31 64 62 www.i-brana.cz • e-mail: [email protected] Číslo 4/2008, ročník Bratrské rodiny 40, Českobratrské rodiny 67 • Vyšlo 2. 4. 2008 • Vychází 10x ročně, cena 34 Kč Šéfredaktor: Bronislav Matulík • Redakční rada: Mgr. Miloš Hejzlar, Jiří Sedláček, Jana Matulíková, Ing. Peter Komrska, Anna Chrásková, Ing. Karel Fojtík j.h. • Výtvarník: Ondřej Košťák • Sazba: Olga Sovová Vydavatel: KODEX o.p.s. • IČ 27895980 • Ev. č. MKČR: E 5080 • Tisk: UNIPRESS s.r.o. Turnov Objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce.

5

Jde i v církvi za prvé o peníze? V květnu na konferenci CB proběhne volba nového tajemníka. Jaké bylo tvoje rozhodování, když jsi zvažoval před lety kandidaturu na tuto funkci? Působil jsem jako místopředseda ostravského staršovstva a zároveň jako člen Rady Církve bratrské. Byl jsem v centru dění a vnímal jsem potřebu najít kandidáta po odstupujícím tajemníkovi Karlu Taschnerovi. Závěrem hledání se tehdy Rada na mě spontánně 6

obrátila, což mne překvapilo. Bylo by to poprvé v historii církve, kdy by tajemníkem nebyl kazatel. Byl jsem přesvědčen, že by tuto funkci měl dělat duchovní, i když tajemníka nekazatele připouštěla naše Ústava. Navíc jsem zastával poměrně zajímavé zaměstnání. Moje rozhodování nebylo jednoduché. Domníval jsem se, že mám své úkoly v mateřském sboru a v církvi. Pochopil jsem však, že mne Pán snad i proto pro-

Foto Bronislav Matulík

Rozhovor s tajemníkem Rady Církve bratrské Karlem Fojtíkem

vedl určitými zodpovědnostmi a získané zkušenosti by se mohly nově využít. Vstoupil jsem do této služby s bázní a třesením a přijal ji jako Boží povolání. Pracoval jsi jako tajemník ostravského magistrátu, takže si se z tajemníka stal tajemníkem. V čem se služba tajemníka magistrátu velkého města liší od tajemníka rady malé církve? Být tajemníkem na magistrátu je vyloženě manažerská funkce. Téměř jsem se nedostal k žádným výkonným činnostem. K tomu zde byl profesní aparát - odborníci, právníci, výkonní pracovníci. Dohromady jsem řídil asi 1200 zaměstnanců. Politická rozhodnutí prováděla Rada a Zastupitelstvo města. Na mně pak bylo tato rozhodnutí úředníky magistrátu zajišťovat. Při vstupu do služby tajemníka církve nastala změna i v tom, že jsem musel celou řadu činností zařizovat a dělat sám. Byl jsem tak říkajíc na dotek životu. Tam to bylo manažerské zvládání toho, co nastavili politici, tady jsem duchovně spolurozhodoval a pak zabezpečoval. Co je tvým hlavním úkolem v církvi, jak bys tu funkci tajemníka popsal? Je těžké popsat pracovní režim tajemníka, protože moje povinnosti jsou pestrá kytička úkolů a v podstatě každý den je jiný. Z časové analýzy mi vyšlo, že asi třetina mé práce spočívá ve správní agendě Rady. Další třetinu zabere udržování kontaktů s kazateli, vikáři, hospodáři, staršovstvy, senioráty a neposlední řadě pak služba na sborech. Zvláštní kapitolou je péče o stavějící sbory, vedení Waderovy nadace a hledání dalších možností financování. Třetí část úkolů tvoří zastupování v rámci ekumeny, v orgánech ETS, Diakonie CB, při budování našeho areálu ve Chvalech a další. V posledních letech dominovala činnost týkající se narovnání vztahu mezi státem a církvemi. V čem se církev za dobu tvého působení ve funkci tajemníka změnila? Domnívám se, že se dají vystopovat některé změny, ale nepřeceňoval bych zde působení tajemníka. Pokračoval proces zakládání sborů. Za deset let se zvýšil počet sborů ze 45 na 66. Máme odvahu ustanovit sbory s pracovníkem i na menších místech jen v pronajatých prostorách. To není snadné. Možná, že jsme to někdy přehnali. Celkově je však podle mě tento záměr správný. Počet dospělých členů a dětí narostl o 1200 na 9600. Tento nárůst přináší změny

i ve složení členské základny, kde kromě dětí vyrůstajících ve sborech přicházejí také noví lidé obrácení ke Kristu. Do jisté míry se to odráží i ve složení kazatelského sboru, ve kterém je skupina služebníků, kteří nevyrostli v církvi. Zároveň se rozšířilo pojetí naší práce. Když se podíváte na Schematismus sborů, zjistíte, že klasická podoba programů typu nedělní shromáždění, biblická hodina a generační schůzky (besídka, dorost, mládež) bývá rozšířena o další typy setkávání a služeb (domácí a chválící skupinky aj.). Není vždy jednoduché domlouvat se o hlavních směrech, důrazech a prioritách. To platí jak na úrovni celé církve, tak i na úrovni jednotlivých sborů. Když jsou ve staršovstvu lidé s různým vnímáním věcí, bývá to i složitější. Závěrem bych dodal, že naše církev se přes mnohé slabiny, které nelze nevidět, stala v posledních letech jistou alternativou a domovem mnohých hledajících duší a získala kredit mezi církvemi ČR i uprostřed společnosti. Ožehavou otázkou, a to i v církvi, je otázka peněz. Jaký je přibližný roční obrat církve a kam tyto prostředky směřují? Má o tom přehled tajemník? Udělali jsme si průzkum a vyžádali si od sborů informace. Na základě těchto podkladů činil rozpočet církve asi 100 mil. ročně. Započteme-li k tomu inflaci, potom je to dnes určitě víc. Necelá třetina z těchto prostředků směřuje do oblasti financování duchovních, další část slouží k investiční výstavbě. Zakládáme nové sbory, stavíme nové modlitebny a opravují se stávající sborové budovy. Poslední třetina financí je využita na provoz sborů a patří sem např. i příspěvky na diakonické a vzdělavatelné projekty či podpora misionářů a další potřeby. Je to ale jen velice hrubé rozdělení, protože sbory jsou v těchto otázkách velmi samostatné.

Ing. Karel Fojtík (63) Narozen v Třebíči. Maturoval na gymnáziu v Ostravě a absolvoval Vysokou školu dopravní v Žilině. V roce 1990 byl zvolen tajemníkem magistrátu města Ostravy. S manželkou Alenou rozenou Urbanovou mají dvě dcery Alici a Michaelu a z jejich rodin celkem 5 vnoučat. Od roku 1998 slouží třetí funkční období jako tajemník Rady CB. V posledních letech se v pozici zástupce ERC účastnil přípravy zákona o narovnání vztahů mezi státem a církvemi.

7

Lidé berou církev, že je placená státem. Kolik z těch 100 mil. přijímá církev od státu a kolik od věřících? To je dobrá otázka, protože ukazuje, že se obětavost v CB drží stále na dobré úrovni. Mohla by být samozřejmě vyšší a možná to v budoucnosti bude zapotřebí. 75 - 80 % celkových potřeb financí si zajišťuje církev sama. Státní příspěvek tvoří tedy cca 20 - 25% finančních prostředků. Stát přispívá především na mzdy kazatelů, něco málo na provoz ústředí a na opravy církevního majetku. Byl jsi jedním z těch, kteří stáli u zrodu nového církevního zákona, který prošel v minulých měsících vládou. Můžeš nám jej ve stručnosti představit? Jaké jsou jeho klady či úskalí? Je to historická chvíle, kdy lze pozorovat snahu narovnat křivdy, které se vůči církvím nahromadily. Přitom se církve, kromě církevních řádů, vzdávají majetkových nároků. To byl dříve problém. Dochází k částečnému vyrovnávání napáchaných křivd. Stát bude církvím vyplácet dohodnuté částky po dobu 60 let jako náhradu za nevydaný majetek. Velkorysé je rozdělení financí mezi katolickou a nekatolické církve v poměru 82% ku 18%. Podíl nevypořádaného majetku mezi ČBK a ERC je totiž 97% ku 3%. Dále je zde návrh dvacetiletého překlenovacího období, kdy se stávající příspěvek církví bude ročně snižovat o 5%. Cílem je to, aby se církve postavily ve finále na vlastní nohy a byly na státu nezávislé. Řada církví neměla v minulosti představu o ukončení financování státem. Na pořad dne se dostávají otázky, jak budovat vlastní ekonomické mechanismy. Takovéto úkoly církve léta nemohly řešit. Nový zákon nabízí církvím soběstačnost a na samofinancování mohou přejít postupně, nemusí to být žádný náhlý náraz. Úskalím je také, že finanční vyrovnání je dlouhodobá záležitost, která bude podléhat devalvaci. Miliardy, o kterých se nyní jedná, ztratí časem hodnotu. Určitou otázkou je stabilita stávajícího rozhodnutí státu při 8

plnění závazků. Rozhodně však je významné, že se všechny církve na tomto společně se státem dohodly. Jak to bude v zajištěno v Církvi bratrské je samozřejmě otázka pro nového tajemníka či celou Radu. Jaká je však tvoje představa? Církvi bratrské by podle návrhu zákona mělo být po dobu 60 let vypláceno 47 mil Kč a 20 let překlenovací příspěvek začínající na úrovni 30 mil Kč. Nám se osvědčil systém, který funguje ve Waderově nadaci. Zde se prostředky stavějícím sborům půjčují a pak dlouhodobě vracejí. Myslím, že obdobně by se mohly financovat některé naše projekty. Finančních modelů s využitím nástrojů bankovních domů, investování do nemovitostí, akcií se nabízí celá řada. Aktuální bude, aby z hlediska inflace neztrácely získané prostředky svoji hodnotu. Tyto koncepční úvahy bude muset řešit nejen budoucí tajemník a Rada uprostřed církve. Není vyloučeno, že k zajištění těchto složitých úkolů založíme profesně zdatnou organizaci. Rozhodně by církev měla usilovat o to, jak mobilizovat sama sebe. Myslím na potřebu zvyšování obětavosti. Můžeš čtenářům poodhalit něco z toho, jak probíhalo jednání se státem i s církvemi? Jednání nebylo jednoduché. Na vrcholové úrovni České biskupské konference si člověk uvědomí, jak v tomto kolosu je složité něco prosadit. Jednak

nepožadovat majetek a pak, aby financování ze strany státu bylo jednou ukončeno. Po staletích, kdy to fungovalo jinak, se to katolické církvi těžko přijímalo. Snadno se to říká malé církvi, jak má žít ta velká. Když však vidíte tu spoustu zničených kostelů a máli si to církev zajišťovat v dlouhodobém horizontu sama, to je náročné. Každopádně je třeba říci, že ze strany biskupské konference se jednalo korektně. Nekvalifikovaných stanovisek a žabomyších válek jsme si užili spíše na půdě Ekumenické rady církví, kde nám tu a tam některé denominace dělaly vrásky na čele. Je to pokořující a k zahanbení. Nicméně všechna úskalí se překonala a dosáhlo se konsenzu. Ze strany státu jsme dlouhodobě zakoušeli přezírání úřednického aparátu a politiků. Avšak z mnoha jednání je patrné, že se současná státní reprezentace chce s církvemi domluvit. A to jsem rád, bez ohledu na to, jestli to vyjde či nevyjde. Zároveň se modlím, aby Pán Bůh v dalším čase zprůchodnil, korigoval nebo i zamítl připravovaný zákon. Někteří lidé zákon kritizují proto, že vychází církvím příliš vstříc. Jaký je na to tvůj názor? Tyto frekventované názory jsou poznamenány určitou setrvačností z minulosti, že cokoliv je ve prospěch církví, i když je to spravedlivé, tak je to špatně. Druhou věcí je to, že to jsou i populistické názory, které se nezakládají na faktech. Cifry, které se nyní omílají, nejsou v nominální hodnotě tak vysoké. Když si někdo vezme úvěr na stavbu domku, tak za 20 let zaplatí dvojnásobek toho, co si půjčil, a je to normální. Stát dostane majetek 60 let dopředu, léta to bude splácet a měli bychom to považovat za vstřícnost vůči církvím? Pokud bychom měli mít smlouvy čistě na bázi ekonomické, tak by to musela být čísla daleko větší. A kdo z nás víme, co bude za 60 let? I někteří lidé v církvi by uvítali, kdyby se církev zřekla veškerého majetku, který se má vracet. Hlásíme-li se k svobodné církvi, proč se na stát ohlížet? Nesplatil již letitým vyplácením mezd kazatelů dost za zabavený majetek? Na to není jednoduchá odpověď. To, co se církvím v 50. letech začalo vyplácet, byly žalostné almužny, že bychom se vůbec nedopracovali k reálným číslům toho, co církvím bylo zabaveno. Nehledě k tomu, že to byly dříve hospodářsky prosperující celky a stát se pak na nich celou dobu obohacoval, nebo církevní majetky užíváním či nezájmem devastoval. Jak ostat-

ně stát „hospodařil“, bylo jasně vidět např. v areálu ve Chvalech, kdy nám byl vrácen bývalý sirotčinec ve zbědovaném stavu. Dnes je zde zařízení, které skvěle církvi a potřebným ve společnosti slouží, a chystá se další rozvoj. Na počátku však byla restituce tohoto majetku. Co se týče principu svobodné církve, pak model směřuje k osamostatnění od státu. Zároveň však řešíme svoje stanoviska v rámci všech českých křesťanských společností a nevidím jako solidární odtrhnout svoji církev od ostatních. Máme v tomto ohledu zkušenosti dvou denominací, které chtěly plnou nezávislost financování na státu. Před léty se pokusila jít touto cestou Bratrská jednota baptistů, ale nakonec tuto variantu opustili. Asi polovina kazatelů sborů BJB je nyní placena státem. Na přelomu 2007/2008 českou ekuménu překvapilo rozhodnutí Církve adventistů sedmého dne, kteří se připojili k církvím usilujícím o vyrovnání se státem a pro rok 2008 požádali o příspěvek na platy svých duchovních. CASD je známá svými desátky, ale nyní se obrací na stát spolu s námi. Co plánuješ po odchodu z funkce tajemníka? Myslím, že je dobré na úrovni sborů i církve v určitý čas umožnit, aby se uplatnili noví lidé s novými charismaty. Co jsem mohl, to jsem se snažil církvi dát. Mám přání se i nadále výkonně účastnit na životu církve. Chci pomáhat dalšímu harmonickém rozvoji církve, ne však v pozici tajemníka. Dále se těším na návrat a zapojení do služby ve svém ostravském sboru. Trochu mně chybělo, že jsem ztratil kontakt se svým sborem. Ale to je daň služby každého celocírkevního pracovníka, kterou mně Pán Bůh bohatě vynahradil nevšedními možnostmi a rozhledem, který jsem získal na mnohých místech. Pokud mi Pán Bůh dá zdraví a bude zájem ze strany budoucí Rady, jsem připraven se svými nabytými zkušenostmi být dle potřeby k dispozici. ■ MILOŠ HEJZLAR

9

Ilustrace Ondřej Košťák

PAVEL P. DUŠEK ZDENĚK VOJTÍŠEK

10

Z podobenství o ztraceném synu známe Boha jako laskavého rodiče, který svým dětem odpouští jejich selhání. Rovněž v modlitbách je Bůh s důvěrou oslovován jako otec. A Ježíš dokonce ujišťuje, že Boží otcovská láska k lidem je silnější než náklonnost pozemských rodičů. Z tohoto hlediska jsou tedy všichni lidé dětmi Boha a vůči sobě navzájem jsou bratry a sestrami.

N

ejde jen o poetický výraz pro Boží zájem o člověka. Pojetí Boha jako duchovního otce udává charakter vzájemného vztahu mezi Stvořitelem a lidmi. Ten není založen na právnických formulacích, nevytváří „pravidla pro pravidla“, není zákonický. Je to rodinný vztah. To mimo jiné znamená, že pravidla Bůh lidem nabízí, aby jim usnadnil cestu životem, nebo jinak řečeno: aby jim poskytl vodítko. Není prchlivý soudce, který bez ustání kontroluje dodržování svých nařízení. Je laskavým otcem, který by za své děti dal všechno, co má.

Na obraze Boha záleží Přesto se někdy stává, že upřímně věřícího člověka pohltí strach z Božího hněvu a následného trestu. Ne proto, že by udělal něco opravdu neodpustitelného, ale proto, že se naučil představovat si Boha právě jako přísného soudce. Mnohokrát za den se v myšlenkách vrací k drobným (byť třeba i jen domnělým) prohřeškům a sžírá se obavami o svou spásu. Trápí se nejistotou, zda jsou jeho modlitby dost upřímné a jeho účast na bohoslužbách dost soustře11

děná. Bojí se, že má příliš nečisté myšlenky. Zakazuje si pochybnosti nebo určité představy – ty se však přesto občas vnucují do vědomí. Často zažívá úzkost, strach a nejistotu. Připadá si špatný, nedostatečný nebo dokonce zavržený. Bývá depresivně naladěný, celkově skleslý, málo sebevědomý a submisivní, nebo naopak podrážděný a útočný. V některých případech se dokonce bojí nahlas říkat určitá slova (např. Bůh, Duch svatý) nebo přemýšlet o určitých tématech, protože by jej mohly napadat bezbožné asociace. O svém trápení se obvykle stydí mluvit. Pokud však najde odvahu si promluvit, chodí se pak opakovaně ujišťovat ke svým duchovním rádcům, že mu Bůh může odpustit, že ještě není pozdě na upřímné pokání a záchranu. Znovu a znovu lituje svých skutků, slov i myšlenek; znovu a znovu si své hříchy vyčítá a slibuje si, že napříště už ve své horlivosti nepoleví.

▪ ▪ ▪

▪ ▪ ▪ ▪ ▪ ▪

12

Výchova doma i ve společenství

Příčinou takového trápení může být přehnaně přísná výchova. Ať chceme či ne, rodiče (a to i ateisté) ovlivňují náš způsob uvažování o Bohu. A přísní rodiče učí své děti očekávat, že rodičovské postavy (osoby s rodičovskou autoritou) dovedou být tvrdé a nesmlouvavé. I Bůh je pro věřícího člověka někým, kdo má rodičovskou autoritu. Jak už bylo řečeno na začátku, charakteristika Boha jako nebeského rodiče je důležitou teologickou výpovědí. Naznačuje nám, že se Bůh má k lidem jako otec ke svým dětem. Což zároveň znamená, že se lidé mohou na Boha obracet s důvěrou a beze strachu z jeho hněvu. Mohou přitom pociťovat tichou radost - podobně, jako se malé dítě raduje z příchodu otce domů. Ježíš dokonce říká, že Bůh je k lidem ještě laskavější než rodiče k dítěti: „Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!“ (Mt 7, 11) Co když jsou ale rodiče tak přísní, že na citové rovině nedokáží „dávat dobré“ svým dětem? Dotazník Božích vnoučat Ti, kdo zažili takto tvrdou výchovu, mohou mít tendenci předstaNásledující dotazník není psychologický test. Nemá vovat si Boha spíše jako přísného tedy žádné přesné vyhodnocení. Slouží jen k zamyšsoudce než jako milujícího otce. lení. Pokud na většinu otázek odpovíte kladně, pravděpodobně se velmi trápíte a stálo by za to V psychologii náboženství se vyhledat pomoc. jim říká „Boží vnoučata“. Jejich rodiče se často dovolávají Boží autority, rádi mluví o Božích tresTrpíte perfekcionismem, tj. věčnou nespokojeností s vlastní odvetech za neposlušnost a své vlastní denou prací a nutkáním neustále ji opravovat a vylepšovat? nedostatky si obvykle nepřipoušNapadá vás často, že jste špatný člověk? Kontrolujete často a důkladně odvedenou práci nebo drobtějí. Bůh jako by byl vždy na jejich né úkony (např. zamčení dveří, zavření plynového sporáku straně – je jen „jejich“ Nebeským apod.)? Stává se vám, že něco kontrolujete třikrát po sobě Otcem. Děti se pak snaží rodinebo i častěji? čům ve všem poslušně vyhovět. Stává se vám, že si velmi dlouho umýváte ruce, a přesto máte Nedělají to však ani tak z lásky, pocit, že nejsou čisté? Napadá vás opakovaně, že jste možná zhřešili proti Duchu Svaale spíše ze strachu, že by jim tému? Napadá vás někdy, že vám Bůh nemůže odpustit vaše Bůh mohl za trest odepřít svou hříchy? náklonnost. Název Boží vnoučata Máte potíže v sexuálním životě? Míváte velké výčitky kvůli sexutrefně vystihuje, co takový člověk álním fantaziím? Zadrháváte se při modlitbě nebo při čtení Bible, protože vás zažívá. Nevnímá Boha jako svého napadlo něco neslušného či rouhavého? otce, ale jako sebestředného patTrpíte nejistotou ve styku s druhými lidmi? Trápí vás časté riarchu, který dbá na prosazování obavy, že smrtelně onemocníte, dostanete se do vězení, přátelé svých vlastních pravidel i za tu vás odvrhnou, vyhodí vás z práce apod.? cenu, že se svým dětem (vlastně Musíte někdy své soukromé modlitby nebo jejich části několikrát opakovat, protože se vám „nepovedly“? spíše „vnoučatům“) citově vzdálí a že se ho pak budou bát. Představy o Bohu však nejsou

pouze dílem rodičů. Svůj vliv mají texty kázání, Bible, texty bohoslužebných písní a rozhovory s lidmi, kterým důvěřujeme. Velkou váhu má prostředí, v němž se pohybujeme nejčastěji. Ať tak či onak, Bůh je lidským očím neviditelný. Nutně si o něm vytváříme své (více nebo méně správné) představy. A v těchto představách může být otcovsky laskavý a milosrdný nebo také chladně spravedlivý a přísný, jako je tomu právě u tzv. Božích vnoučat. Jaký obraz Boha v sobě nosíš? Představ si, že v hádce jsi řekl něco velmi ostrého člověku, kterého si vážíš. Tvoje slova ho ranila. S odstupem času svého chování lituješ. Mrzí tě, že jsi někomu ublížil. Cítíš to jako vinu nejen před tím člověkem, ale i před Bohem. A chystáš se za to Bohu omluvit v modlitbě. Jakou reakci od Boha očekáváš (jakou si představuješ)? Pohladí tě láskyplně po tváři a řekne něco povzbudivého? Projeví zklamání nad tvým selháním? Nebo odpoví ještě jinak?

Dvojí utrpení Situace Božích vnoučat je komplikovaná tím, že strádají duchovně a současně i duševně. Často mívají příznaky typické pro některé duševní poruchy (deprese, fobie nebo nutkavou neurózu). Trpí například stavy úzkosti, nadměrným strachem z určitých situací, obsesemi (vtíravými myšlenkami a představami), nespavostí a různými psychosomatickými potížemi. Na duchovní rovině trpí zejména nevyrovnaným vztahem k Bohu. V modlitbách i ve svých úvahách mu věnují velkou úctu, pokoru a poslušnost. Na druhou stranu se nedovedou plně spolehnout na Boží milosrdenství a lásku. Brání jim v tom strach z vlastního selhání, strach z těžkého hříchu, kterým by se mohli provinit. Jako by celou váhu vztahu mezi Bohem a člověkem museli nést sami, bez Boží pomoci. V případě nějakého vážnějšího klopýtnutí by pak tento vztah byl ztracen. Jinými slovy, Boží vnoučata postrádají útěchu plynoucí z vědomí, že Bůh svůj vztah k vlastním dětem udrží i v případě jejich náhlé slabosti. Pokud by Bůh nebyl takový, šlo by z jeho strany o vztah založený na vysoké

Boží vnoučata Metafora Božího vnoučete výborně vystihuje, že vztah takového věřícího k Bohu není přímý, ale zprostředkovaný osobou, která jakoby stojí mezi ním a Bohem. Touto „osobou“ může být samozřejmě rodič, ale také jiná významná a silná osobnost (např. pastor nebo jiný duchovní vedoucí), nebo dokonce celé společenství. Tyto osoby chtějí vytvářet dokonalou rodinu nebo dokonalé křesťanské společenství a chtějí se dokonale a nekompromisně orientovat podle toho, jak rozumějí Bibli nebo Boží vůli. Sami tito lidé jsou často schopni žít se svými nedokonalostmi (ignorovat je, všelijak se vymlouvat nebo si je omlouvat), navenek ale vytvářejí velký tlak na dokonalost. Ten se jich samých nedotýká zdaleka tolik jako jejich „dětí“ (skutečných dětí, následovníků, „oveček“, podřízených, mladších apod.). Tlak, který jako takové „dítě“ pociťuji ze strany těchto pro mě významných osob, může být natolik silný, že mi Boha vlastně zcela zastíní. Aniž bych si to uvědomoval, snažím se pak vyhovět tomu, co si tyto osoby přejí, a považuji jejich vůli za Boží vůli. Protože tito lidé (narozdíl od Boha) vyžadují dokonalost, nemohu se pak se svými nedokonalostmi vyrovnat bez velkých výčitek svědomí. Snažím se proto nepřipouštět si žádné pochybnosti o víře ani žádné vnitřní diskuse nad spornými nebo nejasnými body věrouky, snažím se potlačovat emoce, které by dokonalost narušovaly (hněv, smutek), a neprojevovat se jinak, než jak ode mě tito moji „rodiče“ očekávají. Nejsem sám svůj, žiji jakoby nějaký cizí život. Ztrácí se ve mně všechna spontaneita, nedovedu se uvolnit, udělat vtip, přirozeně se pro nic nadchnout ani nic přirozeně odmítnout. Nemám také rád sám sebe, nelíbí se mi, jak vypadám; často se zaobírám tím, jak mě asi druzí vnímají a co si o mně asi myslí (nevychází mi z toho pochopitelně nic dobrého). Bojím se také projevů svého těla; moje sexualita je stálým zdrojem mých pocitů znečištění a hanby. Bůh se mi někam ztratil, je kdesi daleko, „za rohem“. Vím o něm, ale nemám k němu přirozený, bezprostřední vztah, natožpak dětskou důvěru, spíš se ho bojím jako někoho, kdo může nevyzpytatelně přijít s nějakou další výčitkou a dalším požadavkem a kdo mě může vždycky na něčem nachytat. Často bych si přál, aby Bůh raději nebyl anebo abych o něm raději nikdy neslyšel. Někdy ve mně propukne hrozná zlost na něj, myslím, že ho nenávidím. Dělá se mi špatně také ze všeho, co si s ním spojuji – z modliteb, ze čtení Bible, z písní, ze společenství… Pociťuji ale naprostou bezmoc a nakonec se vracím s velkými výčitkami k němu i k ostatním věřícím lidem. Tento návrat ovšem není návratem marnotratného syna do náručí laskavého otce, spíše si připadám jako pes, který se zaběhl a teď očekává, že právem dostane holí.

■

ZDENĚK VOJTÍŠEK

13

mravní „výkonnosti“ člověka. Pro něj by pak z tohoto vztahu plynula nutnost skutkařství. Není náhodou, že Martin Luther, který skutkařství hlasitě kritizoval, si musel ve svém mládí projít stejnými obavami, jaké zažívají Boží vnoučata. Často se bál, že možná nezmínil u zpovědi všechny své hříchy, že se nekál zcela „perfektně“, a že ho Bůh proto zavrhne. Později si uvědomil, že spásu si člověk nemůže zasloužit skvělými skutky, jako by to byla výplata za dobře odvedenou práci. A pokud pracuje na svém mravním zdokonalení, dělá to hlavně sám pro sebe, nikoliv pro Boha.

V zajetí strachu Náš život je však orientován na výkon, ať chceme či ne. Bez neustálého podávání výkonu ani nelze přežít. Je potom těžké přijmout, že Bůh výměnou za svou lásku žádné (ani mravní) výkony nežádá. Teolog a psychoterapeut Karl Frielingsdorf si tohoto důležitého detailu povšiml u mnoha svých pacientů. Jako by „se drželi Boha za nohavici“. Mají strach polevit ve své snaze zůstat perfektní a zcela bez poskvrny

(obrazně: ve snaze držet se Boha co nejpevněji). Bojí se, aby Bůh kamsi neodešel a je nenechal ležet tam, kde zrovna upadli. Vlastně tím vyjadřují, že se na Pána Boha nespoléhají. Jako by mu nedůvěřovali. Přitom to nemyslí nijak zle. Mají nejupřímnější touhu zachovat si takovou mravní úroveň, jakou od nich v jejich představách Bůh požaduje. Jde o zajímavý paradox lidské psychiky: přílišná snaha (vyplývající z příliš silné motivace) může způsobit opak toho, co si přejeme. Dalším paradoxem je, že Boží vnoučata mluví o Bohu hezky, zdůrazňují, jak je milosrdný a laskavý, ale chovají se, jako by od něj čekali kruté zacházení. Tento rozpor si pak vysvětlují přehnanou sebekritikou: i takový laskavý Bůh mě nakonec prostě bude muset potrestat.

Mgr. Pavel Petr Dušek (31) je teologem (studoval v Praze a ve Frankfurtu nad Mohanem) a doktorandem v oboru obecné psychologie na Masarykově univerzitě v Brně.

INZERCE

CESTOVNÍ KANCELÁŘ PRÁCHEŇ – ZÁJEZDY DO IZRAELE od roku 1992 se specializujeme na poznávací zájezdy, od roku 1996 pořádáme cesty do Svaté země

■ Velký biblický okruh

■ Malý biblický okruh

Izrael a Palestina + Jordánsko a Sinaj

Izrael a Palestina

11-denní zájezd po trase: Tel Aviv, Jaffa, Karmel, Haifa, Akko, Nazaret, Genezaretské jezero, hora Tabor, Tiberias, Jordán, Jericho, klášter sv. Jiří, Jeruzalém, Betlém, Massada, Mrtvé moře, Eilat, NP Timna, korálové útesy, kráter Ramon, kaňon Ein Avdat, Berševa. Výlety: Petra, klášter sv. Kateřiny a Mojžíšova hora . Cena zahrnuje: 8x ubytování s polopenzí v hotelech** a***, obousměrnou letenku, letištní taxy, dopravu klimatizovaným busem, průvodce a zákonné pojištěné 21. 10. – 1. 11. 2008 25 990,- Kč

21. 10. – 25. 10. 2008

■

Léčebný pobyt u Mrtvého moře + Poznávání Izraele

16 990,- Kč

■ Předvánoční Betlém a Jeruzalém + Mrtvé moře . Cena zahrnuje: 3x ubytování s polopenzí v hotelech** a***, obousměrnou letenku, letištní taxy, dopravu klimatizovaným busem, průvodce a zákonné pojištění. 17. 12. – 21. 12. 2008 17 990,- Kč

15-denní zájezd do lázní na pobřeží Mrtvého moře, které má takřka zázračné léčebné účinky na kožní choroby a nemoci pohybového ústrojí Fakultativní výlety: po Izraeli a do jordánské Petry Cena zahrnuje: 13x ubytování v hotelu Tsell Harim *** (bazény) v těsné blízkosti písečné pláže, 13x polopenzi (formou švédských stolů), obousměrnou letenku, letištní taxy, transfer z letiště, průvodce, asistenci českého lékaře a zákonné pojištění. 9. 11. – 23. 11. 2008 36 990,- Kč

CK Prácheň Písek, s.r.o. Nerudova 88, 397 01 Písek * Plachého 20, 370 01 České Budějovice tel./fax: 382 219180, mob.: 724 678 480 * tel./fax: 387 315 167, mob.: 724 678 481 e-mail: [email protected], www.ckprachen.cz

AKCE pro čtenáře časopisu BRÁNA: Při zakoupení zájezdu do 20. 4. 2008 bude poskytnuta sleva 5%

14

Boží vnoučata tedy mají řadu psychických problémů a také rozporuplný vztah k Bohu. Tato dvojí zátěž (duchovní a duševní, jak již bylo řečeno výše) jim často komplikuje hledání účinné pomoci. Často se totiž samo Boží vnouče zdráhá odbornou pomoc vyhledat, protože by to považovalo za další z řady svých selhání. Takový člověk také snadněji přijímá hloupou myšlenku, že opravdová víra v Boha nepotřebuje, anebo dokonce vylučuje zásah psychologického odborníka. Když se už pro vyhledání pomoci rozhodne, může se stát, že psychoterapeut se bojí pouštět do náboženských témat, protože je nepovažuje za svůj vlastní obor, ale za starost pro faráře a kazatele. Ale velká část duchovních nemá znalosti psychologie a psychoterapie (např. o příznacích deprese nebo typicky neurotických potížích). Žel, někdy si farář a psychoterapeut takového klienta vzájemně posílají s tím, že jde o obor toho druhého. Jindy může znovunalezení ztracené rovnováhy bránit prostředí (rodina, sbor), které vyděšeného věřícího utvrzuje v domnění, že intenzivní strach z Boha je vlastně správný a čím je větší, tím je lepší. Zde je třeba poznamenat, že bázeň před Bohem nemá se strachem nic společného. Strach je emocí, která jedince varuje před nebezpečím. Je to signál vyzývající k boji nebo útěku. Strach nám vlastně říká, že bychom svou situaci měli urychleně změnit, abychom nedošli újmy. Naproti tomu bázeň před Bohem je slovy těžko uchopitelné vědomí Božího majestátu, před kterým se vše sklání v rozechvělé úctě. Jak říká německý religionista a teolog Rudolf Otto, i kdybychom strach vystupňovali na maximum, to, co získáme, nebude Boží bázeň, ale jen veliký strach.

Nad světem se klene milosrdenství Je-li Bůh milujícím otcem a nikoliv neúprosně přísným dědečkem, měla by myšlenka na něj vzbuzovat radost, ne strach. Milosrdenství je jedním z nejdůležitějších Božích atributů. Na tom se shodnou všichni významní teologové. Boží laskavost a ochota odpouštět i velmi těžké hříchy se zdůrazňuje na mnoha místech Bible. Z těchto textů je zřejmé, že si Bůh přeje spásu všech. A právě v této věci se diametrálně liší od lidské společnosti. Narozdíl od pozemských soudů, Bůh nikdy neodmítá milosrdenství tomu, kdo o něj upřímně prosí. ■ PAVEL PETR DUŠEK

15

Zneužití dítěte a zneužití Boha O zneužívání dětí se nyní hodně hovoří a snad tedy nebude na škodu zmínit se i o duchovním zneužívání. Ano, dítě může být zneužíváno – obrazně řečeno – např. jako razítko na vysvědčení o správné víře svých rodičů. Takové dítě musí být dobře vychováno za každou cenu (třeba i za cenu přehnaných nároků nebo velkých trestů) a hlavně musí být za každou cenu také věřící (a vzít si věřícího a vychovat věřící děti a tak do nekonečna). Pokud by si dítě vybralo jinou duchovní či životní cestu, pociťoval by to rodič jako selhání ve své křesťanské i rodičovské roli. Hlavní ctností takového dítěte je pak poslušnost. Výchova k této (do jisté míry) chvályhodné vlastnosti ale může zakrývat zneužívání dítěte jeho rodiči k potvrzování jejich duchovní cesty a k rozptylování jejich nejistot. Dítě může být zneužíváno také jako vstupenka do dobré společnosti. Rodiče (zvláště mladší, nezralejší nebo nedávno konvertovaní) cítí, že musejí naplnit očekávání, která má jejich duchovní společenství ohledně výchovy dětí, aby byli tímto společenstvím plně přijati a bráni vážně jako jeho příslušníci. Jejich dítě pak může být úzkostlivě vychováváno tak, že je potlačována jeho spontaneita – hlavně aby mělo vždy čisté šatečky, slušně odpovídalo dospělým a nikdy nezapomnělo biblický veršík, který se mělo zpaměti (bez porozumění odpovídajícímu jeho věku) naučit. Speciálnímu druhu tohoto zneužívání mohou být vystaveny děti duchovních pracovníků (tzv. kazatelské nebo farářské děti). Ty nejsou jenom vstupenkou, ale přímo výkladní skříní duchovních ctností. Jejich okolí od nich někdy nerozumně očekává, že budou svým chováním a vystupováním vlastně také „kázat“ a „vydávat svědectví“ ostatním dětem i dospělým. Zneužíváním dítěte může být i jeho zanedbává16

ní ve prospěch duchovního cíle, např. ve prospěch misie. Takovou necitlivost vůči dítěti vyjadřuje dopis Bohu, který cituje finský psycholog Nils G. Holm: „Mám hrůzné vzpomínky, které se mi někdy vynořují, když se setkávám se svými někdejšími protivníky. Tyto vzpomínky jsou silnější než vzpomínky na to, jak jsem zastřelil svou první lišku, jak jsem poprvé spal se ženou, jak jsem maturoval... Myslel jsem si, že mi nikdo na světě nerozumí. Nepřišel nikdo, aby mě utěšil a řekl, že nemám plakat. Věděl jsem ovšem, že tito věřící lidé to myslí jen dobře, navštěvují chudé a slabé, mají poctivou vůli pomáhat. Stále mluvili o Ježíšovi. Prostě jsem nerozuměl tomu, proč se mi kvůli tomu všemu smějí. Když se

křesťané scházeli u nás doma, vyvěšovala se ručně psaná oznámení na sloup elektrického vedení na vesnickém rozcestí nebo na stěnu kiosku. Z toho jsem měl přímo smrtelný strach, zvlášť když tam lístek visel celé týdny. I když jsem se chtěl večer projet na kole, slýchal jsem ze tmy proti sobě hrubý smích a volání „haleluja“ a s pláčem jsem jel domů... Proč mě děti i dospělí lidé nenáviděli, když jsem byl malý, co jsem jim udělal zlého, co jim udělala maminka?...

Je nenávist k Bohu dědičná, je to pozůstatek od Adama? Kdo ví, ať mi odpoví. Milý Dědečku, odpusť jim jejich viny! Tvůj dnes mlčící vnuk.“ Nejen dítě může být zneužíváno pro Boha (vlastně ale spíše pro jistotu víry rodičů), ale také naopak může být zneužíván Bůh pro dítě (ale zase ve skutečnosti spíše pro dobrý pocit rodičů). Bůh a jeho přikázání či moc se totiž může stát výchovným argu-

mentem tam, kde se rodiče snaží si svou výchovnou situaci ulehčit. Vyhrožovat dítěti Bohem, odnětím jeho přízně („Nebude tě moci mít rád!“) a i jakkoliv jinak spojovat poslušnost Boha s vykonáváním rodičovských příkazů je zneužívání, od něhož – stejně jako od dalších výše zmíněných a snad i dalších případů – může vést přímá cesta k vytvoření kom… plexu Božího vnoučete.

Nedokonalost a polehčující okolnosti Velkým zdrojem úzkosti se mohou stát i některá místa Bible. Zvláště tehdy, pokud jsou – opět pod vlivem úzkostlivosti – brána doslovně. (Tato úzkostlivost přehlíží skutečnost, že význam slov se v jiných jazycích a v jiných dobách podstatně liší, a že tedy každá biblická pasáž potřebuje odpovědný výklad.) V tomto smyslu „nebezpečným“ místem Nového zákona mohou být Ježíšova slova „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský otec.“ Ze samotných těchto českých slov není patrné, v jakém smyslu je zde slovo „dokonalý“ (teleios) použito. Tento smysl vysvítá až ze skutečnosti, že v původním jazyce – řečtině – je toto slovo odvozeno od pojmu „účel“ (telos). Smyslem těchto slov je tedy vybídnout Ježíšovy posluchače nikoli k dokonalosti ve smyslu bezhříšnosti a neomylnosti, ale ve smyslu naplnění poslání, pro něž je Ježíš povolal. Tímto posláním (účelem) je milovat nepřátele stejně, jako je miluje Bůh. Dokonalost by byla nesplnitelným úkolem a snaha o ni může končit jen špatně: buď potlačením vědomí vlastní nedokonalosti, anebo pocity viny a hrůzou ze selhání. Podobně „nebezpečná“ jsou při povrchním čtení i Ježíšova přísná slova o tom, že „každý hřích a rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno“ (Mt 12,31, podobně L 12,10). Ještě více je toto varovaní vyhroceno v evangeliu podle Marka: Takový člověk „nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem“ (Mk 3,29). Z kontextu, v němž se tato slova podle všech těchto tří evangelií nacházejí, přitom jasně vyplývá, že byla pronesena v obraně

před nařčením, že Ježíš koná zázraky ve jménu Belzebula, knížete démonů. Jednalo se tedy o to, zda Ježíšova mise má původ v Bohu, anebo zda je od ďábla. Tato otázka, která byla v Ježíšově době pro židy jistě zcela zásadní, ovšem před křesťanem nestojí, a tak na ni dost dobře nemůže s plnou vážností odpovědět rouhavě. V této souvislosti musíme zdůraznit, že žádná náhodná myšlenka, neslušný vtip, agresivní fantazie, ba ani věty vynášené ve stavu rozčílení nemohou být neodpustitelným hříchem, byť by se to na první pohled zdálo (třeba když někdo ve vzteku skutečně nahlas řekne cosi proti Duchu svatému). Aby něco takového bylo neodpustitelné, aby něco v tomto smyslu bylo absolutním hříchem, musel by se toho dopustit dokonalý člověk, který by pak neměl žádné polehčující okolnosti. Všichni se ale rodíme jako nedokonalé bytosti nedokonalým rodičům do nedokonalého světa; všichni proto máme nějaké polehčující okolnosti. Bůh rozhodně nad sebou nenechává vládnout žádný zákon, který by mu zabránil v odpuštění nedokonalému člověku, který o své nedokonalosti ví a který o odpuštění stojí. ■ ZDENĚK VOJTÍŠEK

PhDr. Z. Vojtíšek, Th.D. (45) je religionistou se zájmem o současný duchovní život; psychoterapeutickou kompetenci získává v rogersovském výcviku.

17

Co mohu udělat? Nestyďte se požádat o odbornou pomoc. Pokud denně trpíte pocity viny, depresemi či úzkostmi, není ostuda přijmout pomoc psychoterapeuta nebo také pomoc psychiatra. Psychickými problémy v podobě depresí, fobií, nutkavých myšlenek či úzkostných stavů trpí ve skutečnosti miliony lidí. Vytrvalé úzkosti obvykle souvisí s biochemickou rovnováhou v mozku. V lidském těle jsou látky, které způsobují skleslost, a jiné, které naopak působí radost či zklidnění. Někdy (např. při dlouhodobé nebo nadměrné psychické zátěži) může být rovnoměrný koloběh takových látek narušen, a pak je na místě odborná pomoc lékaře. Přinejmenším není důvod, abyste zůstávali ve svém trápení sami. Než se k vyhledání lékaře či psychoterapeuta odhodláte, můžete zvážit několik následujících doporučení: Zkuste vypozorovat, v jakých chvílích máte největší strach z vlastní nedostatečnosti. Jsou nějaké situace, v nichž se strach objevuje častěji? Do budoucna budete vědět, že v takových situacích vás čekají nepříjemné pocity. A tyto pocity jsou naučenou reakcí, která se sama spouští za dané situace. Jinými slovy, budete si pak moci říct: aha, je mi teď úzko a bojím se, ale to neznamená, že mám opravdu důvod ke strachu - jsou to jen nepříjemné pocity, které v takových chvílích vždy přicházejí. (Pamatujte: vyhýbání se nepříjemným situacím vám v daném momentě může ulevit, ale z dlouhodobé perspektivy se tím váš strach upevňuje. Pokud na to budete mít dost sil, nepříjemným situacím se raději nevyhýbejte.) Když je vám zle, na co přitom myslíte, co cítíte? Pozorujte vše, co se objeví, a pokuste se to věcně pojmenovat, jako byste chtěli zdokumentovat prožívání někoho jiného. Všimněte si, jak dýcháte, kde v těle cítíte napětí, jaké zvuky slyšíte v tu chvíli ze svého okolí, jak se pohybujete... Buďte zkrátka pozorovatelem, jenž všechno nestranně zaznamenává a pojmeno18

Martinův příběh Martin studuje na gymnáziu. Je věřící – stejně jako jeho rodiče. Měl poměrně přísnou výchovu. Nesmí mnoho věcí, které jsou pro jeho spolužáky samozřejmostí: kupovat si časopisy, které čtou vrstevníci, oblékat se jako oni, poslouchat populární hudbu, chodit do kina na dobrodružné filmy, používat internet mimo školu, jezdit na tábor… Hlavně otec je v záležitostech disciplíny nesmlouvavý a přestupky tvrdě trestá. Chce, aby byl Martin dobrý křesťan. Bojí se o jeho vývoj ve světě plném nebezpečných lákadel. Aby Martina uchránil, nešetří příkazy, zákazy a tresty za jejich nedodržování. Pravidelně promlouvá Martinovi do duše. Rád připomíná, že Bůh všechno vidí a všechnu nepravost potrestá v pravý čas. „Až do srdce ti vidí a zná každou tvou myšlenku,“ říkává s oblibou. Když Martin neposlechne, zdůrazňuje otec, jak tím zarmucuje Boha a pokouší Jeho trpělivost. Martin se snaží dělat otci radost. Málokdy však slyší pochvalu, povzbuzení či útěchu. Když se mu něco podaří, říká mu otec, aby na sebe nebyl pyšný a dál na sobě pokorně pracoval. Martin se opravdu snaží, seč může. Přesto měl od dětství problémy, které se s příchodem puberty rapidně zhoršily. Trpí malou sebedůvěrou, depresemi, stavy úzkosti a pocity viny. Se spolužáky si nerozumí. Když mluví s druhými lidmi, stále se omlouvá, koktá nebo se červená. Je uzavřený a volný čas tráví čtením. Neví, komu by se svěřil. Považuje se za špatného člověka. Neustále se děsí, že zhřešil v myšlenkách. Nezná uspokojení z dobře vykonané práce. Cokoliv udělá, nesčetněkrát zpětně kontroluje – jako by nevěřil, že se mu může také něco podařit. Občas pochybuje o názorech svého otce nebo na něj dostane vztek. Následně ho ale přemůže strach, že mu to Bůh nikdy neodpustí. Ve svém pokoji pak tajně pláče a prosí Boha o ještě jednu šanci... -PPD-

vává, ale nic nehodnotí. Nezlobte se na sebe kvůli myšlenkám nebo pocitům. Pouze pozorujte. Už jen přemýšlení o tom, jaké emoce přesně v daném okamžiku pociťujete, vám pomůže pročistit si hlavu. Navíc emoce, když jsou pozorovány, mají tendenci slábnout nebo dokonce mizet. Ze začátku to vůbec není snadné, zejména udržet koncentraci vyžaduje cvik. Nezoufejte a prostě to občas zkuste. Když čtete nějakou duchovní literaturu nebo mluvíte s někým o duchovních věcech, prověřujte, zda je přitom Bůh vykreslován jako chladně přísný nebo naopak laskavý a shovívavý. Pamatujte: Bůh není přísný, je laskavý. A nikdy neprosazuje pravidla, která by vedla k odsouzení lidí spíš, než k jejich spáse. (V Ninive také netrval na svém rozsudku. Proč by tedy odsuzoval vás, když toužíte po Jeho odpuštění?) Všimněte si, které příběhy v Bibli nebo jiné literatuře vám přinášejí duchovní útěchu, radost a ztišení. Vracejte se k nim a čtěte je častěji než jiné. Můžete si udělat také seznam utěšujících a povzbudivých témat, které vám v těžké chvíli pomohou. (Pozor: Ne všechny části Bible jsou vhodné do všech situací. Některé by čtenář měl číst jen tehdy, když je dostatečně silný a vyrovnaný.) Neodsuzujte se za špatné myšlenky nebo představy. O lidské mysli se někdy říká: člověk není pánem ve svém domě. To znamená, že své myšlenky a představy do značné míry nemůžeme kontrolovat (zkuste si teď na 10 minut zakázat veškeré myšlenky na tento článek). Nikdo neumí silou vůle přikázat své mysli, kde se smí toulat. Pokud jsou vám některé myšlenky nepříjemné, nechte je přijít a nechte je odejít. Můžete od nich také jemně odvést pozornost nějakou činností (např. četbou). Rozhodně s nimi

nebojujte silou. A když se přece vrátí, nezlobte se kvůli tomu na sebe. Neříkejte si moc často, že jste hříšní a špatní. A když se při podobných myšlenkách přistihnete, hned si připomeňte také to, co jste udělali dobrého (jak jste třeba někomu pomohli). Pokora je užitečná. Na druhou stranu výčitkami se zpravidla netrápí arogantní a sebejistí lidé. Pokud vás často tíží vaše nedostatky, potřebnou míru pokory už máte. Naopak je pravděpodobné, že svou sebekritiku přeháníte. A pravidelné sebeobviňování může působit jako sugesce - jak říká jedno indické úsloví: „v poutech je ten, kdo věří, že je v poutech; svobodný je ten, kdo věří, že je svobodný.“ Snad nejdůležitější (a také nejhůře proveditelné) pravidlo zní: nebuďte na sebe příliš přísní. Když si kladete laťku vysoko, zvyknete si na následný nezdar a budete ho automaticky očekávat. V psychologii se tomu říká „naučená neschopnost“. Kvůli ní se vám pak méně věcí podaří. Ve všem, oč se v životě snažíte, zkuste být sami na sebe trochu laskaví. Pravděpodobně tak dokážete uskutečnit více svých plánů a předsevzetí. A také se tím učíte být laskavější vůči druhým. Máte-li přesto strach, že vám Bůh neodpustí, ptejte se sami sebe: Co je silnější – můj hřích, nebo Boží milosrdenství? PAVEL PETR DUŠEK ■ Další četba v češtině Dušek, P. P., Fenomén Božích vnuků, Dingir 9 (3), 2007, s. 82-84. Frielingsdorf, K., Falešné představy o Bohu, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1995. Holm, N. G., Úvod do psychologie náboženství, Portál, Praha 1998, s. 133-138.

INZERCE

Přímé přenosy nedělních shromáždění

DOVOLENÁ NA VYSOČINĚ

prostřednictvím internetu (audio živě, vhodné zejména pro nemocné) poskytuje

turistická ubytovna u Pípalů, koupání na přehradě, plná penze za 265 Kč na den, polopenze za 215 Kč.

každou neděli od 10 hodin Sbor CB v Praze 1, Soukenická 15. Odkaz je možno nalézt na webových stránkách sboru www.cb.cz/praha1 kazatel Petr Grulich, správce sboru

Tel.:564 571 072, mob.:776824312, e-mail: [email protected], www.cervenarecice.name

DOVOLENÁ V KARLOVÝCH VARECH V měsících červnu – září nabízím, k využití na dovolenou dvě zařízené bytové jednotky a dva pokoje zařízené jako turistická ubytovna. http://web.iol.cz/futtl e-mail: [email protected]

19

Christival v Bundestagu Ještě nikdy nevzbudila žádná evangelikální akce takový ohlas v německé politice, jako evangelikální festival mládeže Christival, který se má konat od 30. dubna do 4. května v Brémách

ské fundamentalisty. Šéf frakce zelených Beck již vloni ostře zaútočil na kolínského kardinála Maisnera, jehož označil za „kazatele nenávisti“. Později však toto vyjádření korigoval.

Irácký arcibiskup zavražděn

a očekává se na něm kolem dvaceti tisíc účastníků. Z iniciativy předsedy frakce německých zelených Volkera Becka se jím v lednu zabýval při interpelacích dokonce i Bundestag. Důvodem je kritika zelených vůči třem seminářům Christivalu, jež se týkají potratů, homosexuality a sexuálního zenužívání. Volker Beck protestoval zejména proti semináři „Rozumět homosexualitě – šance na změnu“. Politik zelených, který se sám hlásí k homosexualitě, vyzval ministryni pro rodinu Ursulu von Leyen (CDU), aby buď prosadila zrušení tohoto semináře na Christivalu, nebo aby odmítla svoji záštitu nad touto mládežnickou akcí. Případ má dodnes své pokračování v politických a mediální střetech; například noviny Stuttgarter Zeitung uveřejnily článek s názvem: Berlín podporuje křesťan-

Tělo chaldejského katolického arcibiskupa Paulose Faraje Rahha z Mosulu, který byl unesen 29. února, bylo 13. března nalezeno nedaleko tohoto města na severu Iráku. Arcibiskupa unesli v Mosulu, asi 370 kilometrů severně od Bagdádu, neznámí ozbrojenci, kteří také zabili tři jeho tělesné strážce. Mosul je metropolí provincie Ninive, která dnes patří k nejnebezpečnějším v zemi; právě do této oblasti se soustředili stoupenci teroristické organizace Al-Káida. Již loni v červnu zabili ozbrojenci v Mosulu chaldejského katolického kněze a jeho tři pomocníky. V Iráku žije asi 700 tisíc chaldejských katolíků. Jméno této církve pochází od původních obyvatel Babylonu, Chaldejců. Chaldejští katolíci

KNĚZ HODIL PŘI FOTBALU DRES NA SUDÍHO Vatikán chtěl turnajem církevních činovníků vylepšit jméno italského fotbalu, ale i zde se objevil stín. Postaral se o to kněz z Burkiny Faso, který při utkání Clericus Cupu o druhém březnovém víkendu hodil na sudího dres a dostal za to červenou kartu. Clericus Cup je mezinárodní fotbalový turnaj katolických kněží a seminaristů, kteří pobývají v Římě a Vatikánu a zúčastní se ho celkem 16 celků. První ročník Clericus Cupu se konal loni na jaře. Vatikán tak chtěl ukázat, že jde hrát fotbal i bez projevů nenávisti a násilí. Hráčům jsou podle pravidel přísně zapovězeny nadávky či kritika rozhodčího.

20

od počátku 19. století respektují autoritu papeže a vyznávají stejnou víru jako římští katolíci. Po začátku války v Iráku se situace tamních křesťanů dramaticky zhoršila a statisíce jich odešly do exilu.

Zemřela Chiara Lubichová Ve věku osmaosmdesáti let zemřela 14. března zakladatelka světového křesťanského Hnutí fokoláre Chiara Lubichová. Hnutí fokoláre má dnes ve svých řadách více než dva miliony lidí nejrůznějšího věku, sociálního postavení, jazyka, rasy a náboženského vyznání ve 182 zemích světa. Lubichová založila Fokoláre za druhé světové války v roce 1943 v severoitalském Tridentu. Jejím prvotním cílem tehdy bylo pomáhat bližním. Později se hnutí rozšířilo do celého světa. Snaží se o „uspořádání lidské rodiny narušené násilím, sociální nerovností a kulturní nerovnováhou“. Počátky hnutí leží v katolické církvi, ale rozšířilo se mezi křesťany vůbec. Hlavní hodnotou, kterou fokolaríni vyznávají, je život v lásce a přátelství napříč různými vyznáními a církvemi jako předzvěst jejich budoucí jednoty. Lubichová si za svou činnost vysloužila četná mezinárodní uznání, včetně Ceny UNESCO za výchovu k míru v roce 1996 a Ceny lidských práv Rady Evropy v roce 1998. K hnutí fokolarínů se v Česku hlásí mimo jiné sám kardinál Miloslav Vlk. Zakladatelem a duchovním otcem mezinárodního katolického Hnutí fokoláre byl u nás katolický kněz Karel Pilík. Chiara Lubichová patřila mj. k iniciátorkám celoevropských setkání nových církevních hnutí ve Stuttgartu „Společně pro Evropu“ v letech 2004 a 2007, o nichž již v Bráně informoval Pavel Černý.

Bible pro české věznice Hlavní kaplan vězeňské služby Bohdan Pivoňka předal 20. února 36 speciálních výtisků Bible vězeňským kaplanům z celé ČR. Knihy mají na obálce pečeť vězeňské duchovní služby a každý výtisk obsahuje název věznice, pro kterou byl určen. Volné listy pak poslouží pro zápis kroniky daného zařízení, popsal zvláštnosti knih novinářům ředitel České biblické společnosti Pavel Novák. „Bible máme, používají se, ale neměli jsme jednu Bibli, která by byla pro tu konkrétní věznici určená,“ vysvětlil novinářům Pivoňka. „Je to především symbolická funkce takového daru, poněvadž se naznačuje, že vězení není místo, které je vyloučeno ze společnosti, a vůbec že to není místo, které je vyloučeno z oblasti lidských vztahů,“ dodal hlavní kaplan, který k Biblím také napsal předmluvu. Podle vrchního ředitele kabinetu vězeňské služby Miloslava Júzla by předání Biblí mohlo být také impulzem pro zřízení dalších kaplí ve věznicích, kde ještě nejsou. Z 36 českých věznic jich má kapli jen 17, uvedl Pivoňka a dodal, že kaplanů působí ve věznicích zhruba 30. Podle hlavního kaplana se ve věznicích bez kaple setkávají lidé v návštěvních nebo i vyšetřovacích místnostech. „V některých věznicích je kaplanů víc. Například Valdice mají tři kaplany, tři má také vazební věznice v Praze-Ruzyni,“ informoval Pivoňka s tím, že kde kaplani nejsou, působí občanské sdružení Vězeňská duchovenská péče.

Dopis Tomáše Halíka Radě ČT Tomáš Halík zaslal 18. března Radě České televize a generálnímu řediteli ČT otevřený dopis, v němž si stěžuje na „zcela neseriózní, zlehčující a bulvární pojetí nábožensko-etického tématu v reportáži věnované „novým smrtelným hříchům“ v pořadu 168 hodin ze dne 16. 3. 2008“. Jak známo, v záležitosti „nových smrtelných hříchů“, jak o nich informovala média včetně ČT, šlo ve skutečnosti o nové formy hříchu, o nichž mluvil biskup Gianfranco Girotti v rozhovoru pro Osservatore Romano z 9. března. Girotti zmínil nové formy hříšného jednání například v bioetické oblasti, v sociálních nerovnostech či v oblasti ekologie. Na tradičních sedmi smrtelných hříších podle papeže Řehoře Velikého se tím nic nezměnilo. (Tématu 7 smrtelných hříchů se věnoval ve stejnojmenné knize i Billy Graham, česky 1969.) Tomáš Halík ve svém dopisu dále zdůraznil, že se „bohužel se však nejedná o ojedinělý ,úlet‘ nekvalitně připravené reportáže, který by bylo možné vyřešit pouze jednorázovou omluvou. Jde o celkový přístup ve zpravodajství a reportážních pořadech k tématu náboženské víry.“ Dále Halík poukázal na to, že „každé seriózní médium veřejné služby v kulturně vyspělých zemích má dnes experty na náboženské otázky“. V závěru pak žádá, aby ČT hledala řešení hlubšího problému, který byl opět tímto konkrétním trapným přehmatem signalizován. PODLE ČTK, TS ČBK, IDEA, IDNES A KATYD

■

16. 02. „Pokud nechcete dbát tisíciletých tradic naší civilizace, jejich křesťanských hodnot, důrazu na klasickou rodinu a úctu ke každému lidskému životu, nevolte mne, neboť já tyto hodnoty ctím,“ řekl v projevu před prezidentskou volbou Václav Klaus. Den po prezidentské inauguraci 7. 3. média informovala o údajné Klausově mladé milence.

■ 27. 2. Katolický týdeník přinesl výsledky ankety na webu www.katyd.cz ohledně postojů volitelů KDU-ČSL při prezidentské volbě. Na anketní otázku: „Splnila jediná křesťanská parlamentní strana KDU-ČSL při prezidentské volbě vaše představy a očekávání?“ velká většina odpověděla negativně (84,4%), pozitivně se naopak vyjádřilo jen 15,6%, celkem hlasovalo 512 čtenářů.

■ 29. 2. informovala média, že paní Kateřina z Jihlavy vysoudila osmdesát tisíc Kč za to, že se jí narodilo dítě, ačkoli byla předtím na potratu. Své počínání prý vysvětlí nyní šestileté dceři později, až bude starší.

■ 10. 3. zemřel ve věku 88 let známý herec prof. Radovan Lukavský. Křesťanskou víru nikdy neskrýval. V knize Rozhovory s dědečkem říká: „Mluvím s Bohem, povídám si s ním. A co mi poslední dobou přijde strašně důležité, je uvědomit si, že Bůh je otec, že je to tatínek. Ne nějaký soudce, který dává jen pozor, jestli plníš všechna přikázání, a jak ne, hned tě ztrestá. Je to tatínek. Se vším za ním můžeš přijít.“ -JUML-

(VE SPOLUPRÁCI S CHRISTNET.CZ) -JUML-

21

Otec muslim a komunista, matka ortodoxní křesťanka. Bible v Sovětském svazu byla nedostupná a pověst evangelických křesťanů – baptistů strašlivá. Přesto se stal z povinného ateisty horlivým křesťanem, sloužícím mladé generaci k víře.

Bible mě prostě ohromila Příběh Mekhti Mekhtiyeva, jehož přemohlo Boží slovo

N

arodil jsem se jen pár dní před okupací vaší země vojsky Varšavské smlouvy – 14. srpna 1968 v Transkarpatské oblasti na Ukrajině. O Bohu jsem téměř nic nevěděl. Rodiče mi toho o něm moc nesdělovali, přestože vyznávali dvoje náboženství. Matka je Ukrajinka, otec Ázerbajdžánec. Narodil se a vyrůstal v Baku, ale žije s manželkou na Ukrajině. Matka se považovala za ortodoxní křesťanku, ale jen občas zašla do kostela. Otec se považoval za muslima. Nikdo z nich mě ale se svou vírou vážně neseznámil. Zřejmě chtěli svého syna chránit. V zemi, kde jsem vyrůstal, vládla komunistická strana, ateismus byl povinný a otec byl navíc komunista.

Věděl jsem, že Bůh existuje Přestože jsem nikdy o živém Bohu neslyšel, věděl jsem, že existuje. Myslel jsem si ale, že je jen pro staré, po kterých vyžaduje, aby chodili do kostela a modlili se k němu. Nikdy jsem také nečetl Bibli, neměl jsem k ní žádný přístup. Doma ji rodiče neměli, koupit se nedala a nebylo nikoho, kdo by mi ji dal k dispozici. V rozhovorech se svými přáteli a vrstevníky jsme sice občas hovořili o náboženských tématech, ale většinou se naše diskuse týkaly jen morálky. 22

Myslet a mluvit o náboženství bylo tehdy dost nebezpečné. Ve škole se nás učitelé dotazovali, jsme-li věřící v Boha, a my jsem jim museli dávat záporné odpovědi. Po ukončení školy jsem byl jako ostatní muži povolán na dva roky do sovětské armády. Na vojně jsem si na Boha vzpomenul jen velmi zřídka. Pouze někdy jsem se modlil „Otče náš“, modlitbu, kterou jsem znal od své matky z domova. To se ale stávalo, jen když mi bylo těžko. Víc jsem se o něj nezajímal. Modlitba Páně byla pro mě jen jakýmsi formálním rituálem. Nechápal jsem její obsah, nevěděl jsem tudíž, co se ve skutečnosti modlím.

Poprvé v Domě kultury Po vojně mé kroky vedly zpět domů. Získal jsem zaměstnání v Domě kultury. Právě tehdy jsem se poprvé setkal s živou vírou na pracovišti skrze kolegyni, která věřila v Boha. Později jsem se dozvěděl, že chodí do církve evangelických křesťanů – baptistů. Tato informace mě ale šokovala. Měl jsem strach, co že je to za člověka a co to je za lidi. Slyšel jsem o nich mnoho špatných věcí. Např. že to jsou hrozní sektáři, kteří na svých bohoslužbách obětují děti! Snažil jsem se jí proto vyhýbat a zároveň i všem možným rozhovorům o náboženských tématech.

Poměrně dlouhou dobu se mi to dařilo. Teď ale vidím, že Pán Bůh měl pro mě jiné plány, než které jsem si sám pro sebe připravil. Jak jsem už řekl, nikdy jsem neviděl ani nečetl Bibli, ale začal jsem se o ni stále více zajímat. Bylo těžké ji získat, jako zakázaná literatura patřila na index. Bůh mi však její četbu umožnil. Po večerech jsem Knihu knih pročítal. Ukázalo se, že nemohu přestat, občas jsem ji četl celou noc až do rána. Bible mě prostě ohromila. Rychle jsem ji přečetl až do konce! V tu dobu mě evangeličtí křesťané začali zvát do svých shromáždění. Z počátku jsem odmítal. Nemohl jsem tam přece jít. Pracoval jsem v Domě kultury a v zaměstnání jsem byl považován za ateistu. Navíc mojí pracovní povinností bylo „naučit“ lidi „pravdu“ o náboženství. Měl jsem říkat, že Bůh neexistuje. Po přečtení Bible jsem ale tímto způsobem nemohl dále existovat. Sebral jsem tedy odvahu a začal navštěvovat křesťanské bohoslužby. Netrvalo dlouho a pozvali mě na jedno evangelizační shromáždění, kde jsem uslyšel pozvání Ježíše Krista a uvěřil jsem.

věřících. Zřídili jsme proto knihovnu křesťanské literatury a nedělní školu pro děti. Bůh nám začal posílat lidi a my jsme v Domě kultury zorganizovali studium Bible. Po nějakém čase jsme založili sbor. V mém životě nastaly ještě další krásné změny. Bůh mi dal dobrou ženu Světlanu a dva syny. Nyní společně sloužíme v našem sboru. Byl jsem zvolen jako diákon s pověřením vést mládež a teenagery. Kážu slovo Boží, které tak rád čtu a které je mi stále velmi vzácné. Navíc mi Pán Bůh ještě umožnil pracovat v Irpinově semináři na magisterském programu a studovat jeho Slovo. Aby toho nebylo málo, Bůh učinil ještě další zázraky. Nedávno uvěřila a přijala Krista moje matka a dokonce i starší bratr. Od svého obrácení před osmnácti lety jsem se za ně vytrvale modlil. Věřím, že můj otec přestane být muslimem a stane se také křesťanem. ■

Neboj se, jen věř

Foto Daniel Kvasnička

O své víře jsem nemohl déle mlčet. Výsledkem bylo propuštění ze zaměstnání, což se pro mě ukázalo jako velice těžké, protože jsem byl teprve na začátku cesty víry a dělal první dětské krůčky za Kristem. Bůh mě ale posílil opět skrze Bibli, kterou mi darovala jedna věřící sestra. Heslem se mi stalo Kristovo slovo z páté kapitoly Markova evangelia, kde Ježíš řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř.“ Důvěřoval jsem těmto slovům a Pán učinil v mém životě zázraky, které mě ohromily. Moc jsem je potřeboval, protože přišly potíže v podobě výsměchu mých přátel, sousedů a především ze strany vlastní rodiny. Rodiče byli na mě kvůli víře velmi rozezleni a téměř mě odepsali. Uvědomoval jsem si, že bych to měl v životě jistě snadnější, kdybych se nepřiznal k víře a žil jako před tím, ale Pán Bůh mně i tehdy mimořádně pomohl. Dal mi sílu vše unést, utišil rodinnou bouři a hněv mých rodičů.

MEKHTI MEKHTIYEV, PŘEKLAD HANA VYSLOUŽILOVÁ, UPRAVIL BM

Podruhé v Domě kultury Doba se naštěstí změnila. Komunistická strana a Sovětský svaz skončily, takže nyní mohu svobodně vyznávat svou víru, jak chci a kde chci. Ve svém rodném městě jsem začal pracovat v církvi a s mládeží. Dosud jsme tam neměli žádné shromáždění 23

Koloským 1,24-2,5

4 APOŠTOLOVA SLUŽBA

1,24 Radost a utrpení. Jak to jde dohromady? Jedná se o tajemství života víry, které Pavel zmiňuje v různých souvislostech (Ř 5,3-5, 2K 7,4, 1Te 1,6). Utrpení je charakteristickým rysem apoštolské misijní služby (1K 4,9-13, 2K 11,23-28). Pozitivní přístup k utrpení je projevem vyzrálosti křesťana. Zkoušky přinášejí vnitřní sílu (1Pt 1,6-7). Pro Pavla utrpení znamená utrpení s Kristem (Ř 8,17, 2K 1,5, 2K 4,10-11). V duchu Kristova utrpení „trpí na svém těle“ za církev, to je Kristovo tělo. 1,25-26 Boží slovo je zde uvedeno jako tajemství po věky skryté, které je nyní zjeveno. Pán Ježíš se raduje, že je jeho Otec skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil je maličkým (L 10,21). Pavel se stal služebníkem tohoto slova (v. 23) i církve (v. 25). Mezi ty maličké, kterým bylo tajemství Božího slova zjeveno, patří i křesťané v Kolosách, kteří se teď řadí k jeho svatému lidu (viz 1,2). Pavel byl jedním z těch, komu byla dána výsada rozumět Božímu tajemství (Ř 11,25, Ef 3,3.4.8-9; Ef 6,19). Své zvláštní poslání viděl v tom, aby toto tajemství odhaloval druhým, kázáním evangelia, což výslovně říká v závěru tohoto listu, Ko 4,3-4. 1, 27 Co však je tím Božím tajemstvím mezi národy? Předně ta skutečnost, že Bůh se chce smilovávat nad lidmi z různých národů (Ř 9,23-24, Ef 1,910, Ef 3,4-6, Ř 16,25-26). S touto zvěstí byl Pavel poslán ke všem národům (Ga 1,15-16a, 3,8.26-29). Tím tajemstvím je Kristus (Mesiáš) ve vás, ve vás pohanech, nejen v příslušnících Izraelského národa.

ThDr. Jiří Lukl (69) studoval teologii na Komenského evangelické fakultě v Praze a v Londýně. Externě učil na ETS. Od r. 1972 je kazatelem Církve bratrské.V letech 1990-2004 pracoval jako ředitel České biblické společnosti.

24

Cílem je jednota všech v Kristu (Ko 3,11). Taková jednota patří mezi nejdůležitější důkazy efektivnosti evangelia. Naděje patří k ústředním tématům evangelia. V této první kapitole se s touto skutečností setkáváme hned třikrát: v.5. 23. a 27. Jde o naději Boží slávy, kterou je Kristus ve vás (také mezi vámi). Tato naděje sahá až do věčnosti (Ř 8,17-21). 1,28 Když se zde mluví o zvěstování Krista a o slávě Božího tajemství, apoštol používá výraz s významem slavnostního vyhlašování. Jde o něco tak významného, co se týká celého světa a všech věků. Proto o těchto skutečnostech nelze mluvit pouze v tichosti, někde v ústraní. Výraz napomínat (řecky neutheteo) je zde užit ve významu nabádání,varování, usměrnění (nebo také učit, co se má a co se nemá dělat). Když se zde v souvislosti se zvěstováním Krista mluví o napomínání a učení, obojí se navzájem doplňuje. Jenom napomínat, a přitom neučit, jak žít v každodenním životě, by nestačilo. K tomu všemu je zapotřebí vší moudrosti (podobně jako v 1,9) a myslí se tím Boží moudrost k životu. Moudrost, o které se mluví v Př 8, ale i ta zjevená v Kristu. Zvěstovat Krista znamená také napomínat a učit se vší moudrostí. Apoštol chce přivést před Boha jako dokonalé všechny lidi. Jak židy, tak i pohany (Ř 1,16, 3,22, Ga 3,8.26.28). Smíření Židů a pohanů v Kristu směřuje ke smíření všech a všeho, co jest (1,20). Výraz dokonalé v Kristu je obsahově blízký tomu, co je uvedeno ve v. 22: svaté, neposkvrněné a bez úhony. O směřování k obdobné dokonalosti se mluví i na jiných místech (1 K 2,6-7, Fil 3,14-15). Tak jako „v něm“ (v. 16) bylo všechno stvořeno, tak také konečná obnova všeho je možná jen „v Kristu“. 1,29 Pavel, jako služebník evangelia, které zvěstuje (v. 23), vkládá všechnu svou sílu a schopnosti k uskutečnění svého poslání. Přitom si uvědomuje svoji závislost na Boží pomoci (1K 15,10). Účinně na Božím díle lze pracovat pouze při spojení obou zmíněných faktorů: s plným nasazením vlastních sil a v závislosti na Boží milosti (v.11).

2,1 Je známý Pavlův zájem o všechny tehdejší křesťanské sbory. Nejen o ty, které sám založil, má péči i o ty, které osobně ještě nezná. Jak o křesťany v Kolosách, tak i v nedaleké Laodicei. 2,2 Když Pavel nemůže být osobně ve sboru přítomen, svůj zájem o věřící té oblasti vyjadřuje dopisem. Ten je má povzbudit a potěšit (obdobně i Ř 15,4-5, 2K 1,4.6, 2K 13,11). První přímluvná modlitba měla povzbudit každého jednotlivce k růstu ve víře (1,914). Teď jde o jejich vzájemné smíření a soužití v lásce, která všechno spojuje k dokonalosti (3,14). Pouze láska, která prostupuje srdce a ze srdce vychází, udrží jednotu, o které zde Pavel mluví (viz také 1,4). V.2b je odezvou na modlitbu 1,9-10, opakováním a doplněním myšlenky o „plném ujištění“ v poznání Božího tajemství (1,26), kterým je Kristus ve vás (1,27). 2,3 Pozornost je opět upřena na Krista a je zde stručně a výstižně shrnuto, co bylo v listu doposud řečeno o Kristu. Už osmé „v něm“ připomíná nejen moudrost zmíněnou ve v. 1,9 a v chvalozpěvu Kristu v. 15-20. Představa „skrytých pokladů moudrosti a poznání“ může být také odpovědí na židovské apokalyptické myšlenky o nebeských pokladech skrytých před lidskýma očima. V židovském pohledu skrytá moudrost byla plně odhalena v Tóře. Apoštol Pavel naproti tomu říká, že to všechno lze nalézt v Kristu. 2,4 Pavel a Timoteus se teď dostávají k hlavnímu tématu svého dopisu. Poprvé se ukazuje, že mají určité starosti o křesťany v Kolosis. Aby nebyli někým oklamáni nebo podvedeni líbivými řečmi. Řecké pithnología vyjadřuje přemlouvání, osobní ovlivňování svůdnými argumenty se zlým záměrem. Jde o první jasnou narážku na alternativní náboženský systém, se kterým věřící v Kolosách přišli do styku. Židovské komunitě nechyběli schopní apologeti, kteří uměli zaujmout klamnými argumenty svého učení pravdu hledající mladé křesťany (více podrobností najdeme v 2,16-23). 2,5 Starost je opravdová, Pavel si přeje být přítomen tělesně, což by bylo efektivnější při řešení jejich problémů. Pavel vidí (přál by si vidět) ve sboru dobrý pořádek a pevnost jejich víry. Zřejmě tedy nejde o nějakou naléhavou krizi ve sboru. Důležité je, že jejich víra v Krista je pevná. Tento výrok můžeme číst v kontextu veršů 1,4 a 2,6. JIŘÍ LUKL ■

Byli jste znechuceni volbou českého prezidenta? Většině národa se to politické divadlo nelíbilo. Z tohoto hlediska nás mohly potěšit ruské prezidentské volby z počátku března: zas tak špatně na tom nejsme, naše politické

Václav Adamec

Nový car z dynastie Putinovců divadlo (byť se jednalo o tragikomedii) mělo alespoň určitou zápletku a napětí. Narozdíl od politické frašky, kterou prošlo Rusko. Volby byly pramálo soutěživé, přestože se volila hlava státu, jehož režim někdy označují politologové za superprezidentský. Putinův kandidát Medveděv potřeboval spíše jen posvěcení. Vzhledem k Medveděvově konkurenci si však můžeme zřejmě oddychnout. Když nepočítáme Bogdanova (který má podporu kolem 1 %), pak z dalších k volbám připuštěných kandidátů bych na ruském trůně nerad viděl ani jednoho. Zjuganov je ortodoxní komunista a bývalý ideolog KSSS. Jeho smýšlení výstižně dokumentuje výrok o Stalinovi, kde nejmasovějšího vraha všech dob označil za největšího ruského státníka celých ruských dějin. Takto silnému kafi může konkurovat asi jen extrémista, jímž byl další prezidentský kandidát, ultranacionalista Žirinovskij. Vůdce „liberálních demokratů“ šokoval v minulosti svět např. výzvami k bombardování italských základen NATO jako odvetu za akce v Srbsku nebo hrozbami okupací „východoevropských satelitů“. Snad už jen úsměvně může působit jeho mapa v pracovně, na které je součást Ruska i Aljaška nebo části Polska a Finska, případně výroky, že přijde ještě doba, kdy ruský voják omočí své holínky v Indickém oceánu. Z tohoto trojlístku vlivnějších politiků se Medveděv alias „malý Putin“ jeví jako nejmenší zlo. Obraz ruských voleb je smutný. A tak se jen zamýšlím nad tím, jestli je politická reprezentace taková, jaká je společnost, nebo jestli je společnost taková, jaká je její politická reprezentace. Každopádně ani jedna varianta nevychází pro Rusko příliš příznivě. Modleme se, aby ruský medvěd pod vládou Medveděva zůstal alespoň tak klidný, jako za Putina.

■ 25

Kašmír leží v nejsevernější části Indie. V době vyhlášení nezávislosti země v roce 1947, byl Kašmír samostatným královstvím. Po rozdělení na Indii a Pákistán měl Kašmír zůstat také nezávislým státem. Protože hned v témže roce začal Pákistán tuto oblast vojensky obsazovat, požádal Kašmír o připojení k Indii.

Bílý beránek na červených vratech Překvapivé postřehy z cesty do indického Kašmíru

26

velikou vděčnost Pánu Bohu za tu nádheru jeho stvoření pod námi a modlili se za bezpečné přistání našeho letadla. Jen zkušení piloti se umí protáhnout mezi strmými stěnami velehor a přistát s velkým letadlem v hlubokém údolí řeky Indus na tamním vojenském letišti. Po hodině a půl letu z Dillí, jsme přistáli na severovýchodě Kašmíru, v Ladaku, v asi stotisícovém městě Leh.

Světová náboženství pod jednou střechou Překvapila nás tam řada věcí. Hned na letišti poměrně přísná kontrola, jako bychom vstupovali do další

Foto autor

D

o Indie jsme se s manželkou vydali na pozvání našich dlouholetých přátel z Dillí. Ti naplánovali náš pobyt tak, aby byl pro nás co nejzajímavější. Po dvou dnech nám dali letenky a poslali nás na výlet do Kašmíru, abychom viděli krásu Himálají. Byl to mimořádný zážitek dívat se shora z letadla na nekonečný masiv indických velehor. Vycházející slunce ozařovalo vršky pěti až sedmi tisíc metrů vysokých, bílým sněhem pokrytých hor, které vrhaly stíny do horských údolí na dlouhé ledovcové splazy. Domnívám se, že na mnohá místa v této oblasti lidská noha ještě nevstoupila. Cestou jsme prožívali

cizí země. Žádné uniformy, muži i ženy byli oblečeni v šatech, jaké tam nosí všichni všude. Žijí tam lidé stejní jako v Tibetu. K cizincům jsou velice pozorní a přívětiví. Ladaku se také říká malý Tibet a většinu obyvatel tvoří buddhisté. Na stupy – výrazné zděné schrány ostatků Buddhy – a na modlitebné mlýnky (někde až velké, krásně zdobené mlýny) tam člověk narazí na každém kroku. Poblíž Leh má dalajláma své letní sídlo, kde na velkých loukách v údolí řeky vede v létě své duchovní úvahy a meditace pro početné zástupy poutníků. Překvapilo nás veliké množství vojáků. Ať člověk vyjede z města na kteroukoliv stranu, všude projíždí kolem rozlehlých kasáren a dalších vojenských objektů. Kašmír tvoří tři oblasti a v každé žijí lidé jiného náboženství. Na východě jsou to buddhisté, uprostřed hinduisté a na severozápadě muslimové. První dvě náboženství jsou tolerantní k jiným a lidé k nim patřící jsou mírumilovní. Oblast, kde je většinovým náboženstvím islám, je místem dlouholetých vojenských konfliktů. I když toto území patří Indii, v současné době je pod správou Pákistánu. Na severovýchodě zase Číňané po obsazení Tibetu zabrali i kus území Kašmíru. Zřejmě proto je v Ladaku stále tolik vojáků.

Nečekané připomenutí domova Obzvlášť mile jsme se překvapili, když jsme při projíždění městem uviděli na jedněch plechových červených vratech namalovaného velkého bílého beránka s křížem a vedle označení sboru Jednoty bratrské. Kousek dál pak školu s nápisem Moravian Mission School. Jak jsme se později dozvěděli, Modlitebna Jednoty bratrské v Leh

je to největší škola v Leh, kterou navštěvuje 1250 žáků a učí tam 50 učitelů. Ředitelem je Rev. Eliah S. Bergam, který je současně kazatelem tamějšího sboru Jednoty bratrské. Věnoval se nám asi hodinu a dozvěděli jsme se řadu zajímavostí o jejich práci uprostřed buddhistického prostředí. Starší děti tu mohou studovat různé učební obory a od roku 2002 i střední školu s maturitou. Podobné školy jsou v Kašmíru ještě další tři. Cestou údolím řeky Indus na východ od Leh, jsme pod významným buddhistickým klášterem ve vesnici Shey navštívili další novou modlitebnu Moravských bratří, postavenou teprve v roce 1998. I tam je křesťanská škola. První misionáři Ochranovské Jednoty bratrské, August W. Heyde a Eduard Pagele, přišli do Kašmíru v šedesátých letech 19. století z Tibetu a založili tam misijní stanici jako zázemí pro svou další činnost. První školu v Leh otevřel v roce 1887 Rev. Redslob. Současně s ním tam začal působit i lékař z Ochranova, Dr. Karel Marx. Ve své ordinaci otevřel také lékárnu se zaměřením na přírodní léčbu. Škola, která tehdy začínala s 30 žáky, byla od samého počátku podporována vládou, což je i dnes. Náš průvodce Ytan Sunskyap, majitel malé cestovní kanceláře, touto školou také v mládí prošel. Narodil se v nedaleké vesnici v chudé buddhistické rodině, bohaté na děti. Sedm let ve škole zdarma bydlel. Uvěřil, byl pokřtěn a dostal křesťanské jméno James. Ale protože žije v široké buddhistické rodině, je spíš „tajným“ křesťanem. Bibli čte a modlí se jako křesťan. Setkání s ním po těch několik dnů, bylo pro nás oboustranným povzbuzením.

Poznali jsme horskou nemoc Ještě jedna skutečnost byla pro nás novou zkušeností. Město Leh, kde jsme bydleli, leží v nadmořské výšce 3800 m. V turistické příručce se doporučuje po příjezdu do Ladaku minimálně 36 hodin nic nepodnikat, jen ležet a aklimatizovat se na nedostatek kyslíku v těch výškách. Dočetli jsme se tam i o „horské nemoci“, což je velmi podobná a zákeřná sestra „mořské nemoci“. V průběhu prvních dvou dnů jsme prodělali všechny čtyři její příznaky. Z těchto důvodů jsme se pak rádi vraceli do nižších oblastí Indie, prakticky do zcela jiného světa. Kašmír je sice chudá horská země, ale lidé tam mají svoji důstojnost. Žijí skrovně, ale žebráka jsme tam nikde nepotkali. JIŘÍ LUKL ■ 27

Dr. Henry Cloud, Dr. John Townsend

Děti a hranice Návrat domů, Praha 2007, 195 stran Překlad Alena Švecová-Koželuhová

V

loňském roce vyšla kniha Děti a hranice: Proč ve vztahu k dětem budovat hranice. Autoři ji adresovali především rodičům, ale i prarodičům, učitelům, trenérům a vůbec všem zájemcům, kteří přicházejí do styku s dětmi. Úvodní část se zabývá otázkou, proč děti potřebují hranice, a jakou roli v tom sehrávají hranice rodičů. V druhé, stěžejní části, autoři postupně probírají deset principů – zákonů hranic, které děti potřebují znát, aby před Bohem i před druhými

Film Elii Kazana NA VÝCHOD OD RÁJE je adaptací poslední části stejnojmenného románu Johna Steinbecka. Vypráví o životě kalifornského farmáře Adama Traska a jeho dvou synů. V moderním zpracování biblického příběhu Kaina a Abela se odhaluje princip dobra a zla, pravých citů a pokrytectví. Americký film oceněný Oscarem (1955). Dále hrají: J. Dean, J. Harrisová, J. Van Fleetová, B. Ives, N. Dennis a další, režie Elia Kazan. (20. 4., ČT 2 , 16:30) Počátkem března se do obchodní sítě (www. dobredarky.cz) dostala zajímavá knižní novinka BAREVNÁ ABECEDA, jejíž autorkou je pedagožka Jana Kubásková z Tetína (členka CB v Berouně). Autorka se v této publikaci, která je zároveň pracovním sešitem, pokouší hravou formou seznámit školáky i předškoláky s písmeny české abecedy, včetně jejich psacích forem.

žily láskyplný, zodpovědný, spravedlivý a úspěšný život. Jde například o zákony zodpovědnosti, proaktivity, viditelnosti. Poslední část chce dát rodičům návod jak postupovat, chce je podpořit a pomoci jim najít, případně vybudovat si své vlastní zdroje, které jsou při tak náročném úkolu, jakým je výchova, nezbytné. Kniha je psána poměrně čtivě, dostatečně srozumitelně, nechybí ilustrativní příběhy ze života. Hlavní snahou je všemožně povzbudit vychovatele k pevnosti a neústupnosti při vymezování hranic. Je například rozebráno a zdůvodněno, proč je třeba nechat děti prožít bolest z důsledků jejich chování. Při pečlivém čtení však čtenář opakovaně zaznamenává, že takovéto vymezování má svoje předpoklady v láskyplném jednání rodičů s dětmi. Po pečlivém a nezaujatém přečtení proto hodnotím knihu jako dobře vyváženou. Snad jen mi v ní připadá poněkud přeceněn, i když z pochopitelných důvodů, vliv výchovy. Čas od času autoři dokládají své názory biblickými citáty, jejichž souvislost mi však ne vždy byla na první pohled zřejmá. Kniha je přeložena z angličtiny. Překlad je celkem zdařilý, ačkoliv se zcela nevymanil z anglické struktury vět a způsobu vyjadřování. Celkově lze knihu doporučit všem přemýšlivým rodičům a vychovatelům, méně již těm, kdo by očekávali zaručený výchovný návod. Nejužitečnější však bude asi pro ty, kdo se ztrácejí v džungli současných výchovných názorů, doporučujících vyjít dítěti ve všem vstříc. ■ BLANKA WICHTERLOVÁ

28

Soukromá válka pana Wilsona

■

Film USA, 97 min., režie: M. Nichols, hrají: T. Hanks, J. Roberts, P. Seymour Hoffman

Film Mika Nicholse divákům nenabízí závratnou podívanou ani překvapivé vyústění děje. Vše je nezvykle dáno a řečeno už na počátku nebo dokonce v samotné anonci, která na filmové představení zve. Přesto stojí zato do kina zajít. Tak především se jedná o skutečný příběh texaského kongresmana Charlie Wilsona, který se 80. letech osobně zasadil o porážku sovětských okupačních vojsk v Afganistanu. Křesťansky uvažující divák po shlédnutí filmu (nebo spíše po vyslechnutí všech dialogů) musí hodně přemýšlet. Např. o tom, že se mravně pochybný politik, kterému nejsou promiskuita, alkohol a drogy cizí, dokáže s tak velkým osobním zaujetím zasadit o mravně dobrou věc. Ještě více pak zbožnou duši uvede do rozpaků žena, která se nestydí za svou víru, mluví s kdekým o Bohu, který ji spasil, ale tak úplně pevná v sexuální morálce také není. Přesto má srdce na pravém místě a dokáže humanitárně pomoci tisícům uprchlíků z Afganistanu a ještě vyprovokovat vlivné politiky, aby jednali se vší rozhodností. Nepochopitelná zůstane i skutečnost, že se Wilsonovi podařilo pro úspěch operace spojit nespojitelné – Izrael, Egypt a Saudskou Arabii, tedy nepřátele na život a na smrt! I takové jsou cesty Boží, můžeme říci. Nakonec pak člověk přemýšlí o 11. září 2001 a válce v Afganistanu, kterou pro změnu nevedli Sověti, ale samotní Američané… BRONISLAV MATULÍK

Innocence Verra Cruz, VC Records/Fierce!, Hard rock, 39:26, www.gimel.cz

Dva roky po debutu Emancipation Day vydává britské trio Verra Cruz jeho následovníka, album Innocence. Novinka je opět postavena na ostré, špinavé kytaře a přesné rytmice. Vlastně se od svého předchůdce nijak zvlášť neliší, jenže to, co na Emancipation Day Alba k recenzování Bráně poskytuje znělo svěže, působí na Innocence vyčpěle, ohraně a s každou další písní je neustále se vnucující pocit autorské bezradnosti silnější. Na albu se kapela ukazuje ve dvou polohách: první je zeppelinovský hard rock (pro mladší posluchače – zní to jako Audioslave), druhá je tradiční křesťanský rock. Ne příliš promyšlený tracklist (pořadí písní na desce) tuto určitou rozpolcenost ještě podtrhuje. Několik dobrých písní se ale přece jenom na Innocence najde. Zatěžkaná Freedom s bluesovým cítěním nebo Soul On Fire stojí za pozornost (minimálně v kontextu desky), celkově však není vůbec jednoduché doposlouchat celé album až do jeho konce. Innocence je zkrátka dobře natočené průměrné album plné průměrných riffů a bez výrazných zapamatovatelných melodií. Trochu zbytečný počin.

Ekologická sekce České křesťanské akademie zve na úterý 8. dubna 2008 17:30 do Františkánského klubu u Panny Marie Sněžné v Praze Praha 1, Jungmannovo nám. (průchod z Jungmannova nám. do františkánské zahrady) na besedu s RNDr. Jiřím Bendlem, CSc., z MŽP o životním prostředí v ČR.

■ 12. 4. WORSHIP FESTIVAL dům kultury Vsetín Další ročních jarního festivalu na Vsetíně. Na programu budou skupiny: Tretí deň (Košice), Timothy (Prešov), Donebevolající (Český Těšín) a APK (Vsetín). Hlavní slovo bude mít Michal Malina a Dan Hurta. Akce začíná v 15:00. Vstupné je 70 Kč v předprodeji a 100 Kč na místě. Více informací na [email protected]

■ ICEJ srdečně zve na POCHOD DOBRÉ VŮLE proti nákaze rasismu a antisemitismu, který se uskuteční v neděli 13. dubna 2008 Pochod začíná ve 14 hodin na náměstí Franze Kafky na Starém Městě a povede na Klárov na Malé Straně. Akce vyvrcholí ve Valdštejnské zahradě od 15 hodin tradičním setkáním VŠICHNI JSME LIDI.

■ 08.05. TRETÍ DEŇ Havlíčkův Brod - zimní stadion Kotlina - známá slovenská worship kapela vystoupí v rámci konference mládeže CB a BJB. více informací: http://www.vnapeti.estranky.cz/

9. - 10. 5. J-FEST LIBEREC Více na: http://www.j-fest.cz

DANIEL MATULÍK

29

B

ěhem roku 2006 jsme v plzeňské mládeži začali rozjíždět novou evangelizační akci. Nechtěli jsme si Dobrou zprávu o spáse člověka nechat jen pro sebe, ale předat ji dál. Toužili jsme, abychom někam mohli pozvat své nevěřící kamarády. Také jsme delší dobu uvažovali o „večerech chval“, kam by mohli přijít křesťané z různých církví, a společně tak chválit našeho Pána. Obě tyto myšlenky se spojily v jedno, a tak vznikl projekt Křižovatka. Jako den schůzek jsme určili pátek. Vše jsme připravovali tak, aby se první setkání mohlo uskutečnit 26. ledna 2007. Sen se stal skutečností, a tak se začala psát historie Křižovatky. Do jejího programu jsme zařadili televizní magazín Exit 316, hrané živé chvály, svědectví a také freetime – tedy čas určený k hrám, rozhovorům, občerstvení a pohodové atmosféře. S Boží pomocí se nám během jednoho roku podařilo uspořádat celkem jedenáct takovýchto setkání. Vždy po Exitu 316 následovalo slovo či svědectví, které měl připravené někdo z mládeže, místní kazatel Zdeněk Šplíchal, či pozvaný host (Jakub Ptáček, Brian Sedgwick, David Novák, Jiří Zdráhal, Karel Řežábek aj.), za které jsme moc vděční. Na Křižovatce měl rovněž vystoupení adventistický divadelní soubor, taneční skupina, nebo se sálem rozezněl beatbox. 30

Ale nesmíme zapomínat na to nejdůležitější – zvěst evangelia. Kromě již zmíněných svědectví jsme dvě Křižovatky speciálně zaměřili na evangelizaci spojenou s výzvou. Ta první „evangelizační Křižovatka“ byla v květnu 2007, druhá v lednu 2008. A jaká byla ta lednová? Jako každý měsíc bylo týden před Křižovatkou velmi rušno. Vše se muselo stihnout. Zajistit aparaturu, vyzdobit sál, připravit občerstvení a další důležité věci, aby vše klapalo. Jak se blížila chvíle začátku akce, rostla v nás i nervozita. Sál se za-

Přibližně jednou za měsíc se v Plzni v Doudlevecké ulici setkají lidé z různých koutů a prožijí společný pohodový večer s pestrým a zajímavým programem. Jednotlivá setkání jsou různě tématicky zaměřená (např. přátelství, láska, zklamání, strach, odvaha, naděje, důvěra…). Na každou Křižovatku je pozvaný speciální host, který mluví na dané téma, také se promítá díl televizního pořadu EXIT 316, hraje živá hudba, připraveny jsou hry, vtipné scénky a nikdy nesmí chybět chutné občerstvení pro všechny příchozí.

Foto archiv CB Plzeň

Plzeňská Křižovatka oslavila své první výročí

čal plnit, přicházely známé i méně známé tváře. Po úvodní znělce a slovu moderátora přišel na řadu Exit 316, tentokrát díl „Naděje“. Následoval blok chval a na scénu už také přišel náš host Daniel Fajfr. Zajímavé bylo, že Daniel už mluvil v promítaném Exitu 316, a tak návštěvníci měli možnost vidět „člověka z televize“ přímo na vlastní oči. Daniel se jak v Exitu, tak na Křižovatce zaměřil na

biblický verš „Naději máme v Bohu živém.“ Na konci svého slova vyzval k osobním rozhovorům o víře. Freetime se jako vždy nesl v pohodové atmosféře, plné rozhorů, hudby a her. Protože to byl již 1 rok, co Křižovatka existuje, nesměl chybět narozeninový dort s písní „Happy Birthday“. Celou akci poté ukončila modlitba a rozloučení. Jsme moc vděčni za uplynulý rok Křižovatky, kdy jsme mohli společně pracovat na velkém Božím díle. Mohli jsme pozvat své kamarády, přiblížit jim naši víru a ukázat, že křesťanství není věcí středověku, ale i dnešní moderní doby. Pravidelná návštěvnost jednoho setkání bývá přibližně 95 - 100 lidí. Kromě nevěřících, jejichž počet se pohybuje kolem 10- 20 lidí, sem chodí také křesťané z různých církví, ať už metodisté, adventisté či katolíci. Křižovatku chceme dělat i dál. Ta další je naplánována na 18. dubna. Věříme, že Křižovatka má své místo, a že si ji Bůh bude používat i nadále. Pokud vás zajímají další informace nebo se chcete podívat na fotky z proběhlých setkání, můžete navštívit internetové stránky www.krizovatka.org. ■

Jak si zachovám Ducha svatého? To je důležitá otázka. Ducha svatého je možno ztratiti. Slovo Boží nám dává několik příkladů, jak lidé Duchem začali a tělem skončili. Je to velice vážné. Kdo přes všechno napomínání Ducha sv. zase upadá v hříchy, nemůže se diviti, když holubice, kterou je Duch sv.znázorněn, uprchne od něho. Často mohou i maličkosti překážet Duchu sv., nejen hrubé hříchy. Ty uhašují Ducha. (1. Tess. 5,19.) Dělat se důležitým, může býti příčinou, aby ten jedině Důležitý v království Božím, odešel. Jak často se umíme důležitě stavět! Nedůtklivost a urážlivost jsou příbuzné a prozrazují, že hledáme jen své cti. Nedůtklivost je slitování nad vlastním já. Také posuzování druhých může uhasiti plamen Ducha sv. Žádný čas nemít je hřích, protože takový neumí hospodařit, neumí si čas rozměřit. A což zhořklost! Jak lehce člověk zhořkne! Ale každá zhořklost je posuzování Boha. Nábožná povídavost hledá sebe místo druhých. Mnohý už povídáním Ducha sv. zahnal. On miluje klid. Marnivost, žárlivost, neupřímná důvěrnost, ach, kolik takových hříchů by se dalo ještě napočítat! A všecko pochází z jednoho kořene: Z toho nábožného tlustého já. U koho to já je příliš tlusté - tam je Pán odstrčen. Parolodě musí za nějaký čas do loděnice, i kdyby k úrazu nepřišly. Proč? K čištění! Při plavbě se uchytí všelicos, jako mořská řasa, rákosí, mušle a podobné; to při jízdě vadí. Tak je to i s námi. Ponenáhlu se ukazuje na nás znovu plíseň. Taková nádoba musí být znovu v kotli převařovaná, aby se z ní ten stuchlý puch ztratil. Buďme na stráži, ať nepřijdeme o Ducha svatého. Mějme péči o to, jak zůstati v Kristu. Nechme mu volnou ruku a dejme pozor, ať se něco mezi Něj a nás nevloudí. Čtěme Slovo Boží a buďme věrni na modlitbách.

PAVEL MEDEK

31

M

inuli jsme poslední domky vesnice Seredně a vydáváme se do hor. Cesta, která je samá zatáčka, stoupá vzhůru lesem. Asi po čtyřech kilometrech se objevují první domečky. Vjíždíme do středu tábora za štěkotu všudypřítomných psů. Lidé, postávající kolem svých domků, zvedají hlavy a hledí na naše přijíždějící auta. Nedůvěřivě zkoumají, kdo to narušuje jejich soukromí. Potom se na jejich tvářích objeví úsměv a mávají na pozdrav. Zastavujeme u budovy modlitebny. Ze dveří vychází menší podsaditý muž. Je to pastor romské církve v Seredně Ivan Surmaj. Vzápětí se všude kolem objeví shluk dětí a dospělých. Nastává vítání, objímání a nadšené vyprávění. Jsme mezi našimi romskými přáteli. Dávají nám najevo, že mezi ně patříme a že jsme doma.

Romové na Zakarpatí O misijní práci slezských sborů v romských táborech Ježíš na otázku zákoníka „Kdo je můj bližní?“ odpověděl podobenstvím o milosrdném Samařanu (Lk 10,29-37). A potom se ho zeptal: „Kdo z těch tří (kněz, levita, Samařan), myslíš, byl bližním tomu,

32

který upadl mezi lupiče?“ Zákoník odpověděl: „Ten, který prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ Když čteme tyto verše, vybaví se nám naši blízcí kolem nás, kteří jsou v problémech a kteří neznají Ježíše. Jsem ale přesvědčen, že Pán Ježíš neviděl jenom nějakého zbitého muže na cestě, viděl celé národy okradené a zbité ďáblem. Zakarpatská Ukrajina je jedním z nich. V minulosti byla tato země součástí naší republiky, pak přišli Maďaři a Zakarpatí zabrali pro sebe. Nakonec přišli Sověti a Zakarpatí i celou Ukrajinu si přivlastnili. Neptali se Romů, jestli chtějí nebo ne, ale vnutili jim způsob života podle komunistických idejí. Dnes sice Romové žijí ve svobodné Ukrajině, ale pro ně je to zase nová forma nadvlády. Po staletí odmítáni, opovrhováni, bez identity a bez Boha. V Mukačevu je romský tábor (označení pro místo, kde žijí pouze Romové,

a je umístěn na okraji města nebo vesnice), kde žije asi 4500 Romů. Jeden z romských vedoucích, bratr Josef Virag, mi řekl: „Romové byli vždy zapomenuti a nikdo o ně nestál. Bůh však na ně nezapomněl. Pro Romy je těžké přijít ke Kristu, a pokud se Romové obracejí, tak je v tom skutečně Boží ruka.“ Bůh se nespletl, když stvořil Romy. Když se na jejich potřebu podíváme z Božího pohledu, uvidíme obrovskou zodpovědnost. Zodpovědnost za toho, kdo leží na cestě před námi.

Foto autor

Jak jsem se dostal k práci na Ukrajině Bratři z Církve bratrské jezdí s humanitární pomocí na Ukrajinu. Toužil jsem se do této práce zapojit. Bůh mě vyslyšel a v roce 2000 jsem měl možnost jet na svou první misijní cestu. Byla velice zvláštní. Směřovala mezi Romy. Ta velká bída lidí odsunutých na okraj společnosti, kterou jsem tam viděl a zažil, mi vyrazila dech. Tehdy jsem řekl Bohu: „Pane, jestli ty chceš, tak já budu sloužit těmto nádherným lidem.“ Od této návštěvy uplynulo hodně vody. Bůh ve své milosti pomohl rozjet na Zakarpatí misijní služ-

Jak se můžete do této práce zapojit?

Vlevo nahoře: velké prádlo v romském táboře Vlevo dole: všudypřítomné děti Nahoře: služba Stanislava Czudka v táboře Domboki Vpravo: vždy veselé a bezstarostné romské holčičky

bu, na které se podílejí sbory CB ve Slezsku a také některé sbory AC. Jedním z hlavních motorů této služby je Stanislav Czudek z CB Český Těšín. Centrem služby je Církev živého Boha, která pracuje na Zakarpatí. Romská část má centrální sbor v Mukačevu a v okolních vesničkách má asi dvacet čtyři stanic. Celkově má romský sbor kolem 600 členů.

Pro ty, kterých se tento článek dotknul, nabízím velmi zajímavou a poutavou prezentaci s videem z našich misijních cest na Zakarpatí. Součástí prezentace jsou i otázky a odpovědi. Pro ty, kteří by se chtěli na této práci finančně podílet, nebo jinak připojit, uvádím možnosti:

■

Modlitební podpora za práci mezi Romy. Budeme rádi, když o tom budeme vědět.

■ Jednorázová nebo pravidelná finanční podpora na účet sboru CB Třinec: 1686582379 / 0800, var. symbol 101. Tyto finance půjdou na práci mezi Rómy na Zakarpatí.

■ Pravidelný měsíční příspěvek na podporu rómských pastorů na účet Nadačního fondu Nehemie: ČSOB 100113352 / 0300, var. symbol 5200. Jako poznámku můžete napsat: „Podpora romských pastorů na Zakarpatí“. Měsíčně potřebujeme 2 000 Kč na jednoho pastora. Přispět můžete jakoukoli částkou.

V čem spočívá naše práce Modlíme se za potřeby romských křesťanů i za jejich nemocné. Podporujeme a pomáháme budovat romské sborečky. Každé setkání je evangelizační a v mnoha případech Romové přicházejí k Bohu. Finančně podporujeme dva romské pastory, a to Ivana Surmaje ze Seredně a Kolju Lakatoše z Vělikich Luček. V neposlední řadě finančně podporujeme nejhlavnější potřeby a projekty romské církve na Zakarpatí. ■ SLAVOJ RASZKA, CÍRKEV BRATRSKÁ TŘINEC [email protected]

33

Daniel Kvasnička kazatel CB

Obsah rubriky nemusí vždy vyjadřovat názor redakční rady.

■ Průběh byl naprosto pochopitelným zápasem obyčejných lidí před kamerami a moderátory, kteří opakují každou hloupost, kterou od volitelů slyší. Co bychom chtěli od naší současné společnosti a médií? Ani vypuštění rozpravy ve volební schůzi by nás nezbavilo trapnosti. Jenže my sami nejsme lepší! Usadili jsme prezidenta na Hrad a chceme, aby byl trochu králem. Nepoměrně silnější mandát francouzského prezidenta nesídlí v královském paláci. Prezidentské sídlo by nemuselo být zrovna v Řeznické ulici, našel by se jistě palác na úrovni Parlamentu. Neodpovídalo by to více skutečnosti? Komunisté měli jednu z posledních šancí lapnout po dechu doby. Zalkli se a pár dní po volbě se přihlásili k dědictví Vítězného února. Počítat se s nimi musí, s těmi organizovanými ve straně téhož jména a s těmi organizovanými v jiných stranách také. Samozřejmě jsou to nebezpeční ztracenci, se kterými se nesmí přestat mluvit. Je třeba je hlídat a být rychlejší a moudřejší než oni. Jinak budou krást a zabíjet jako vždycky.

a neřiditelným oportunistou celých pět let, pokud mu je Pán Bůh přidá. O morálce či vztahu k církvím jsem od současného prezidenta slyšel a viděl tolik sobě odporujících stanovisek, že se k otázce nebudu vyjadřovat. Mám a budu mít úctu k úřadu prezidenta České republiky a budu se modlit, aby jeho vykonavateli byl Pán Bůh milostiv, jako je mně.

■

Těžko. Byli vychováváni v křesťanství, které přijalo komunistickou představu, že věřící se má starat jen o svou víru. Kristus, který se ostře politicky vyjadřoval proti Římu i své vlastní náboženské vládě, jak se píše v evangeliích, má co říci i dnešní politice. Dobří politikové minulosti, jakým byl třeba pro Moravu biskup A. C. Stojan, nebyli politiky proto, že byli ve straně, ale proto, že se politicky moudře chovali. Pro každého politicky a občansky aktivního věřícího člověka je těžké obstát ve svých vlastních očích, natož ve své církvi. Zastupitelé, policisté, státní zástupci, soudci, advokáti, obecní, krajští, magistrátní i ministerští úředníci z řad křesťanů to nemají lehké. A přesto musí vydržet, protože povzbuzení přichází jen skrze příklady. Ale změna komunistického myšlení bude trvat dlouho. Na rozdíl od toho, mám dojem, že už dnes se církev modlí za politiky a nemálo. To určitě už dovedeme a v tom vytrváme.

■

Potřebujeme prezidenta? Ano – podle ústavy. Ne – máme přece Pána Boha. Krátká odpověď. Nadstranický prezident by po vyhlášení výsledků zdůraznil, že se všemi silami zasadí o to, aby jeho protivník, kterého porazil jen velmi těsně, mohl spolupracovat na úspěchu České republiky a nabídl mu pravici se slibem, že se zasadí o širokou spolupráci. To se ovšem nestalo. A to ani ve snu. A tak si myslím, že pan prezident bude nekontrolovatelným 34

Josef Červeňák superintendent ECM

■

Každá Vaše otázka obsahuje několik dalších. Kdo nesledoval průběh volby a spokojil se se strohým výsledkem, může říci, že zvítězil favorit a o hlasy komunistů se

Foto archiv

Potřebujeme prezidenta?

opírat nemusel. Nepřál bych si, aby na dění v naší zemi měli komunisté podstatný vliv. K průběhu samotné volby se mohu vyjadřovat jen zprostředkovaně. Zdálo se mi, že šlo víc o prosazení stranických strategií, než o samotného prezidenta. K tomu není co dodávat.

? ?

vázána na schopnosti dotyčných osob. Není jiné cesty, než od člověka k člověku. Vidím-li někoho, kdo „na to má“, a má chuť se pustit do této služby, pak mu to doporučuji. Připomínám jen, aby měli kolem sebe takové lidi, kteří je budou podpírat a podporovat. Jinak hrozí, že v osamocenosti padnou.

■ Jak nyní s ods odstupem času hodod

notíte títe průběh a výsledek volby nového vého prezide prezidenta rezide a co soudíte o vl vlivu lilivu komunis komuni komunistů v naší politice, o je jejichž ejjichž hž hlasy pr prezidentští kandidát dátii nepokrytě k sstáli? ■ M Máte áte na naději, že by znovuzvo zvolený ollený ný pre prezide prezident mohl být n nads nadstranický, dokázal komunikkovat s církvemi a byl i nositelem morálních hodnot? ■ Jak povzbudit malomyslné křesťany, aby zahrnuli politiky do svých přímluvných modliteb a byli občansky aktivní?

Tomáš Halík profesor KTF UK

■

Průběh volby dosti přesně zrcadlil stav politické kultury v naší zemi, nejen stav politické scény, která je jednak jejím plodem, jednak ji ovlivňuje. Síla komunistů je dána ochotou nemalého procenta lidí dát jim hlasy ve volbách a tato ochota je také plodem jak nedostatečné věrohodnosti demokratických stran, tak nostalgií mnoha lidí po „egyptských hrncích masa“ – copak neznáme příběh exodu?

■

Nemám. Znám ho natolik dobře, že bych si odvážil tipovat, že splní především jeden ze svých předvolebních slibů, totiž: Nezměním se. Jistěže rád bych se v něm jednou zmýlil.

■

■

Pokud interpretuji správně, o nadstranickost pan prezident usilovat chce. Kéž se mu daří. Nemám však zvláštní naději, že by chtěl komunikovat s církvemi. V názorech na morální hodnoty se tato společnost i lidé v církvích liší často velice výrazně. Museli bychom hovořit o konkrétních morálních hodnotách. O nenarozeném životě? O pevných manželských a rodinných svazcích? O etice v podnikání? Výchova a školy? A je to snad jen věc prezidenta? Jako členové církví se musíme vážně sami sebe ptát, zda jsme dobrými a přitažlivými příklady.

To mi dáváte těžkou otázku. Modlitba a akce musejí jít spolu, jinak křesťan kulhá. Jistě je leckde prostor na komunální úrovni, ale mé očekávání, že zkušení lidé z komunální správy postupně přejdou do vysoké politiky a trochu ji provětrají, se příliš nenaplňuje. Asi bychom měli vytvářet prostor pro tréning duchovní, morální, ale i diplomaticko-politické a komunikační kompetence křesťanů, kteří by našli cestu mezi naivním idealismem a cynickým pragmatismem. PŘIPRAVIL -BMINZERCE

■

Aby vzali vážně výzvy Písma a jednali. Bibličtí autoři jsou k vrchnostem střízliví. Nedělají si o nich falešné představy, ale vybízejí k modlitbám. Myslím, že se snažíme k takovým přímluvám povzbuzovat. Ale nemůžeme nikoho nutit. Občanská aktivita je 35

Dorostová unie

N

aše církev si uvědomuje důležitost péče o děti a proto už v 50. letech 20. století začaly sbory více pracovat s dětmi a přes mnoho problémů vydržely až do roku 1989. Ihned po revoluci nabrala práce plné obrátky. Byly první kurzy s pomocí zahraniční, byl ustaven tajemník pro dorost (Radek Kalenský), a začala soustavná práce s vedoucími. Radek byl obklopen instruktorským týmem, který mu pomáhal. Vedle dorostového odboru vedoucí využívali a stále využívají také práce jiných vzdělávacích organizací. Ukázala se ale potřeba právně zaštítit práci s dětmi nad rámec církve. Po dlouhých diskusích bylo založeno občanské sdružení Dorostová unie (DU). Vzniklo oficielně registrací v roce 1999. Rada CB rychle ocenila její činnost a převedla práci dorostového odboru CB na DU. Předsedou sdružení je tajemník pro dorost CB, a proto je činnost zaměřena na všechny dorosty v církvi bez rozdílu členství a také mimo CB. Hlavním posláním DU je vzdělávání vedoucích a pomoc při jejich nelehké práci. DU pořádá celou

řadu kurzů. Jsou to už 13. ročníky Tábornické školy a Podzimního kurzu, které slouží k prohlubování znalostí a dovedností potřebných na táborech a pro

celoroční činnost a na osobní vzdělávání vedoucích. Součástí kurzů je také sdílení, předávání zkušeností mezi vedoucími a samozřejmě duchovní programy. Další kurz, Rádcovská škola, má dvě úrovně a slouží začínajícím vedoucím, aby si ujasnili svoje poslání a předpoklady pro práci s dorostenci a aby získali základ potřebný pro toto náročné poslání. Jedná se o týdenní velice intenzívní kurz, který je na konci prázdnin. Dalším kurzem je Školení hlavních V NEJBLIŽŠÍ DOBĚ DU vedoucích táborů, které je akreditované PŘIPRAVUJE u Ministerstva školství a doporučil bych 25. - 27. 4. Tábornickou školu ho všem vedoucím táborů. Dle potřeby v Bystřeci. Všichni jste zváni. zajišťuje DU i specializované kurzy. Biblickou stezku, která bude Na tuto práci by sám tajemník nesta16.-18.5. v sedmi regionech a finále je 6. - 8. 6. v Chotěboři. čil, a tak mu velice obětavě pomáhá užší Ústřední téma je Jozue vedení DU – pětičlenná Rada a také celý a Soudci. Rádcovská škola zástup instruktorů, kterým patří dík. bude 23. - 30. 6.ve Křtinách. Přímá práce s dětmi je na jednotlivých Bližší informace o Dorostové unii a akcích najdete na ■ sborech. www.dorostovaunie.cz

JAN HOMOLKA, TAJEMNÍK PRO DOROST

36

4

Foto archiv autora

Šekel a drachma Dnes se podíváme na řecké stříbrné mince používané v Izraeli v Ježíšových dobách. Židé sami své stříbrné mince nerazili, pouze později v dobách protiřímského povstání. Zato se všeobecně hojně používaly velké stříbrné mince sousedního fénického města Týru, zvané šekely. Šekel vážil cca 14 g. A měl – podle řeckého měnového standardu – hodnotu Týrský šekel čtyř drachem. Chrámová daň pro jeruzalémský chrám se odváděla povinně právě v těchto mincích, asi pro jejich stabilní obsah stříbra. Roční chrámová daň činila půl šekelu na osobu, takže k zaplacení daně se Židé obvykle spojovali do dvojic. Doklad toho nalezneme v evangelijním příběhu o placení chrámové daně (Mt17,24-27). V řeckém originálu NZ se nepoužívá přímo názvu „šekel“, ale „statér“ (to bylo obecné pojmenování pro řecké mince této velikosti a váhy). Existovaly sice i týrské dvoudrachmy, čili půlšekely, ale těch bylo v oběhu málo, a tak se obvykle užívaly čtyřdrachmy – šekely – uvedeným způsobem po dvojicích. Kupodivu vůbec nevadilo, že na líci mince je zobrazena hlava týrského boha Melkarta. Na rubu byl zobrazen orel, řecký nápis a letopočet týrské éry. Tyto mince se razily v Týru bez větších změn (měnil se jen letopočet) víc než 150 let. Ražbu ukončili až Římané v polovině 1. stol. n. l. Podle nových výzkumů byly později „týrské“ šekely raženy snad přímo v Jeruzalémě (nálezy z Izraele jsou četnější, než ze samotného Týru a jeho okolí). Náš exemplář je z pátého roku ražby tj. 122 př. Kr., byl tedy zřejmě ražen v Týru.

V některých místech se v Bibli přímo nepíše, o jakých penězích je řeč, a musíme tak usuzovat ze souvislostí. To platí např. o třiceti stříbrných, které dostal Jidáš za zradu Pána Ježíše. Tyto peníze pak pohodil v chrámě. S největší pravděpodobností se i v tomto případě jednalo o stříbrné šekely města Týru. Kromě fénických mincí se v Palestině jistě používaly i další řecké mince. Svědčí o tom jak archeologické nálezy, tak i písemné památky a mimo jiné je malý důkaz i v Ježíšovu podobenství o ztraceném groši či penízi (Lk. 15,8-10). V řeckém originálu NZ je zde užito označení „drachmé“, tedy drachma. To je základní jednotka řeckých mincovních systémů. Drachma je stříbrná mince o váze cca 4 gramy, tedy o něco těžší, než římský denár. Na naší ukázce je drachma Alexandra Velikého. Hojně se užívaly i dvoudrachmy a čtyřdrachmy – jinak tetradrachmy. Jiné násobky byly méně časté. Velmi známé byly i athénské tetradrachmy a drachmy s obrazem sovy. Když víme, jaká pestrost peněz v tehdejší Palestině obíhala, a uvědomíme si, že chrámovou daň bylo možno platit pouze ve zcela určitých mincích, pochopíme lépe i příběh o vyhnání penězoměnců Drachma z jeruzalémského chrámu Alexandra Velikého (J 2,13-16). Důvodem vyhnání nebylo asi to, že měnili peníze – to bylo tehdy potřeba – ale že při tom nestydatě šidili a z chrámu ■ dělali „hnízdo lupičů“. PŘÍŠTĚ PRUTA (ŘECKY „LEPTON“)

37

Odstúpiť od seba samého M

yslím si, že ako starnem, veci sa stávajú Chce to odstup, viem, maliar nemôže maľovať čoraz menej viditeľné. Nemám samo- s nosom po celý čas nalepeným na plátne. Od všetzrejme na mysli iba prosté, v mojom kého sa dá predsa odstúpiť. veku tak neúprosne badateľné, fyziologické proceNuž, je tu niekto, kto je so mnou vždy. Niet pred sy. Nechcem popisovať onen banálny, no smutný ním úniku. Obťažuje ma bez prestania, celých štyridživotný jav, ktorý tak výstižne vedela pomenovať sať deväť rokov. Keď chcem odstúpiť, on odstúpi so moja svokra, zakaždým keď otvorila noviny: „Veľké mnou, keď mu chcem ujsť, on so mnou uteká tiež. písmená si prečítam a ostatné nech si číta, kto Je vtieravý, otravný, bez prestania mi vnucuje svoju chce.“ Mám na mysli prítomnosť. Kašle na o niečo subtílnejšie moju intimitu, tlačí Chce to odstup, viem, maliar nemôže sa na mňa, nerozoprocesy. Znepokojuje ma znateľne so mnou maľovať s nosom po celý čas toto: Čím dlhšie sa na splýva. Hovorím mu nalepeným na plátne. Od všetkého veci dívam, tým menej Ja, i keď stále menej ich vidím. O čo dlhšie rozumiem, čo tým sa dá predsa odstúpiť. ich poznávam, o to chcem povedať. On menej ich poznám. O určuje všetko. Ním čo viac skúseností mám so životom, o tom menej sa dívam na svoju izbu, ním premýšľam, ním píšem som schopný život zažívať. Borím sa s tým den- tieto riadky, ním cítim, cez neho utváram všetky svoje ne. Stráca sa mi pred očami stôl i knihy, ktoré som vzťahy, ním sa dotýkam počujem a vidím. On je mnou na ňom včera zabudol, dvere, ktorými som z bytu a ja som ním, ako mám od neho odstúpiť? Tak dlho už vyšiel, a ktorými som sa pred chvíľou vrátil späť, či na neho hľadím, tak dlho o ňom premýšľam, tak dlho kreslo, do ktorého sa večer unavený zaborím. Skľu- ho pomenúvam a analyzujem, že sa mi úplne stratil, čuje ma, že stále slabšie vidím tých, ktorí tu so mnou nevidím ho. A predsa je vo mne ako nezmazateľný roky žijú. Poznám ich príliš dlho, viem ako sa tvária, zdroj mojej slepoty. keď sú ospalí, viem ako vyzerajú, keď sú nahnevaní, Nuž, ako odstúpiť od seba samého. Kam zo seba poznám ich výraz, keď sa nadchnú. Nepotrebujem odísť, do akého priestoru utiecť, do akej tmy vstúpiť, ich počúvať, vopred viem, čo povedia. Žijem osle- do akého prázdna sa rozplynúť, aby som sám seba úplpený predstavami. Medzi mnou a realitou sa rozko- ne opustil. Do akej modlitby sa utiahnuť, aby som sa šatil strom mentálnych konštrukcií. Šumia na ňom vrátil do okamihu pred počiatkom? Akú smrť podstúzaprášené odumreté slová. Slová, do ktorých som piť, do akého hrobu sa uložiť, aby som sa k sebe vrátil, roky odieval svoje myšlienky i emócie. Keď stojím čistý, prostý, jasnozrivý ako v prvý deň stvorenia. na kazateľni, slova v mojich ústach sú skľučujúco Zima končí, prichádza jar a na jej prahu brána prázdne. Keď píšem text, vety na hrote pera sú bez Veľkej noci. významu. Slová ma zradili. Čím dlhšie ich použíMyslím si, že dnes tej noci - mystériu smrti ■ vam, tým menej zavážia. Pomáhali mi pomenovať a vzkriesenia - začínam viac rozumieť. svet, no v nestráženej chvíli sa postavili proti mne. DANIEL PASTIRČÁK 38

Vyluštěte tajenku a vyhrajte knihu! Tajenku zašlete do 20. 4. 2008 (i e-mailem) na adresu redakce.

PŘIPRAVIL DUŠAN KARKUŠ

Tajenka z čísla 3/2008: V rukou tvých jsou časové moji. Vylosovaní výherci: Ondřej a Hana Kubů (e-mail)

Vylosovaný výherce dostane slevu 200 Kč na knihy dle vlastního výběru v internetovém knihkupectví www.kodex.cz/knihkupectvi

39

1616 – 24. 8. 1683

Patrně největší puritánský teolog a dost možná i nejvýznamnější reformovaný teolog vůbec. Zároveň působil jako pastor - nejprve coby presbyterián, později jako představitel kongregacionalistického křídla puritánského hnutí. Narodil se ve Stadhamu nedaleko Oxfordu, takže není divu, že v Oxfordu také získal vzdělání. Měl pověst vynikajícího a tvrdě pracujícího studenta, často mu stačily k odpočinku jen čtyři hodiny spánku. V šestnácti byl bakalářem, v devatenácti dosáhl titulu M. A. Pak započal bakalářská studia teologie, ale nemohl dál vystát formalismus a arminianismus oxfordské „high church“, proto se přesunul k Londýnu, kde působil jako osobní učitel a kaplan několika rodin. Když vypukla občanská válka, přišel v roce 1642 přímo do Londýna. Zde prožil ve 26 letech své obrácení. Byl přesvědčeným kalvinistou a vzdělaným teologem, ale teprve skrze kázání jednoho venkovského kazatele zakusil vysvoboZjevení Krista si zasluhuje naše nejvážnější zení z hříchu v Kristu a přijetí za myšlenky, naše nejlepší rozjímání a naši největší Božího syna. O dva roky později se oženil s Mary Rookeovou a horlivost… prožili spolu jednatřicet let života v Božích službách, v radosti i bolesti. Narodilo se jim jedenáct dětí, ale všechny kromě jedné dcery zemřely v dětském věku, a ani ona nepřežila své rodiče. Owen tak prožil celý svůj život ve stínu smrti svých nejbližších, včetně manželky, již přežil o osm let. V Londýně napsal rovněž své první teologické dílo – polemiku s arminianismem. Autorem teologických pojednání pak zůstal, i když se okolnosti jeho života i zaměření služby měnily. Mnohé z jeho knih jsou mistrovské kusy anglosaské reformované teologie (např. Smrt smrti ve smrti KristoJohn Owen je pohřben vě; Umrtvování hříchu ve věřících; Společenství s Bohem). na historickém londýnském Velkou změnu přineslo v roce 1646 pozvání, aby kázal v parlamentu. hřbitově Bunhill Fields vedle mnoha dalších velikánů Jeho poselství mu získalo přízeň u Olivera Cromwella, který reorganizoval systém správy církve a potřeboval muže Owenových kvalit. Tak se Owen stal spolutvůrcem a organizátorem reformy anglické církve, která se na svou dobu vyznačovala velkou tolerancí, spoluautorem Savojského vyznání víry, ale také na několik let děkanem Christ Church a vicekancléřem univerzity. Po restauraci monarchie v roce 1660 pak působil až do své smrti jako pastor v Londýně. Byla to však léta pronásledování nonkonformistů, jež strávil často na útěku, vězení se mu ale na rozdíl od mnoha jiných vyhnulo. Ve všem svém konání usiloval o to, aby vyvýšil a oslavil Pána Ježíše Krista. Kristova sláva mu nejvíce zářila v evangeliu: „Zjevení Krista si zasluhuje naše nejvážnější myšlenky, naše nejlepší rozjímání a naši největší horlivost…“ ROBERT HART

Foto archiv

John OWEN

vikář CB v Brně na Kounicově od 1.11.2004 Narodil se 25.1.1979. Po dokončení základní školy odešel Prahy na Střední průmyslovou školu zeměměřičskou. Během studia uvěřil a stal se členem ECM v Litoměřicích. Po maturitě byl přijat na Evangelikální teologický seminář v Praze, který ukončil absolutoriem roku 2000. Na ETS dále rok a půl pracoval v rámci civilní služby v knihovně. Poté byl ECM povolán na praxi do sboru Maranatha v Plzni a pak do Litoměřic, kde sloužil jako pomocník kazatele. Po roce a půl odjel na rok do Amsterodamu, kde misijně působil jako dobrovolník v organizaci The Shelter Christian Youth Hostels. Nyní již více než tři roky slouží v Brně jako vikář ve sboru Církve bratrské na Kounicově 15.

N

arodil jsem se v Litoměřicích v typické nevěřící rodině. S křesťanstvím jsem se setkal až po roce 1989. V této době mnoho lidí hledalo a ani já jsem v tomto hledání nezůstal stranou, ačkoliv mi tehdy bylo teprve 11 let. Prostřednictvím svého strýce jsem se setkal s Biblí a dozvěděl jsem se o Ježíši Kristu. Několikrát jsem přečetl evangelia, ale po intervencích rodičů a kvůli lákadlům života jsem ještě neučinil rozhodující krok ke Kristu. Následující čtyři roky jsem prožil způsobem běžným pro dospívající svého věku. Od sedmé třídy začaly první experimenty s alkoholem, vzpoury vůči autoritám, zábavy a diskotéky dlouho do nocí. Bylo to období mé nejhorší životní skepse a melancholie. V tomto období vzdoru jsem jednoho dne ucítil puzení v srdci, abych navštívil nedělní bohoslužbu ve sboru, kam chodil již zmiňovaný strýc. Modlil jsem se, aby se mi Bůh dal poznat, a dokonce jsem se za to i postil. Následující neděli jsem se nakonec rozhodl reagovat na výzvu pro ty, kteří chtějí obnovit svůj vztah s Bohem. Již od počátku mé cesty s Ježíšem jsem ve svém srdci pociťoval touhu mu sloužit. Zhruba po dvou letech jsem se Božímu povolání plně oddal. Postupně se měnil i postoj rodičů k mé víře. Ačkoliv jsou stále nevěřící, jejich postoj již není tak radikálně odmítavý. Nelituji ničeho, čeho jsem se pro Krista vzdal, a jsem stále vděčný za to, že mu i ve své slabosti mohu dále sloužit. Prožil jsem i nejedno těžší období a zklamání v životě i službě, ale nikdy jsem nepřestal vnímat tu nejvyšší skutečnost ve svém životě, kterou je Kristus. Mé slabosti mi opětovně připomínají, koho bytostně potřebuji a na kom závisí můj život. Stále se učím žít život pod milostí. Stále se učím následovat Krista. Stále je ještě mé srdce občas neklidné, ale v Bohu vždy znovu nachází svůj pokoj a ujištění o tom, kde je jeho domov.

BULLETIN RADY CÍRKVE BRATRSKÉ VYCHÁZÍ JAKO PŘÍLOHA ČASOPISU BRÁNA

Jakub Škarvan

Sbory a kazatelé Předseda, tajemník, kaz. Novák a kaz. Stebel podali zprávu o jednání dne 13. 1. se staršovstvem ve Vsetíně a staršími stanice Maják. Z rozhovoru vyplynulo, že stanice pracuje samostatně a má zajištěny velmi pěkné prostory v centru města. Počet plnoprávných členů je 28 osob a 14 dětí. Vedoucí stanice Daniel Hurta slouží při svém pracovním úvazku v KAM. Rada v souladu s Ústavou a na základě žádosti staršovstva rozhodla o zřízení Sboru CB ve Vsetíně – Maják k 1. 4. 2008. Kazatel Tomáš Grulich, správce sboru Praha 9 – Černý Most požádal Radu o prodloužení termínu vikářského místa pro stanici Rajská zahrada, kde 2,5 roku působí Pavel Trefný. Rada schválila prodloužení služby vikáře o dva roky s tím, že by bratr P. Trefný měl nejpozději v létě 2010 přijmout pozvání na další sbor. Rada schválila návrh ordinace vikáře Pavla Trefného na letošní konferenci CB v Ostravě. Bratr Trefný v rámci předordinačního řízení splnil kritéria požadovaná k ordinaci v CB. Rada uzavře problematiku týkající se návrhů na ordinace v dubnu 2008. K ujasnění cílů Zahraniční misijní agentury byl pozván do Rady kazatel Daniel Hejzlar, který tč. vede při civilním zaměstnání stanici Řevnice. Rada odsouhlasila částečný pracovní úvazek pro kazatele D. Hejzlara, kterého zařadila jako ředitele ZMA s tím, že finanční zabezpečení bude řešeno fundrasingem. Rada přijala dopis kazatele Štefana Evina z Levic ze dne 12. 2. 2008 ohledně vikariátu bratra Ludovíta Feketeho v ČR. Bratr končí magisterské teologické studium na Univerzitě MB v Bánské Bystrici a nyní je na stáži v ETS. Slovenská Rada a staršovstvo v Levicích souhlasí s vikariátem v České republice a Rada bude hledat vhodné umístění.

SETKÁNÍ KAZATELŮ Z PRAŽSKÉHO SENIORÁTU Unikátní snímek z historicky prvního setkání v pražském regionu, kdy spolu kazatelé pobyli i přes oběd. Setkání se konalo na pozvání hornopočernických v jejich modlitebně v pondělí 11. února. Dopoledne jsme vyměňovali zkušenosti z evangelizační práce na našich sborech a odpoledne jsme si pověděli aktuální informace z našich sborů a z našeho života. Hned jsme se také za každý sbor a za práci jeho kazatele modlili. M. KLOUBEK

Co, kdo a komu? Kampaň, která má občany České republiky přesvědčovat o potřebě přijetí zákona o majetkovém vyrovnání státu a církví, spustili zástupci několika tuzemských církevních společenství a Svazu měst a obcí. Lidé se v otázce církevního majetku málo orientují, uvedli dnes autoři kampaně na tiskové konferenci. Kampaň se bude odehrávat na internetové stránce www. cirkevnimajetek.cz či prostřednictvím setkání s občany a zastupiteli; její tvůrci chtějí oslovit i zákonodárce či české diplomaty. Věcný záměr zákona schválila v lednu vláda. Dnes již je na světě jeho paragrafované znění, ministerstvo kultury už začalo vypořádávat připomínky, které k návrhu přišly během interního připomínkového řízení. Před dalším projednáním zákona ve vládě uspořádají autoři kampaně 25. března další tiskovou konferenci. Kampaň připravily Ekumenická rada církví, Česká biskupská konference, Pravoslavná církev v českých zemích a občanské sdružení MAS Říčansko. Jeho mluvčí Daniel Kvasnička je duchovním Církve bratrské. Jednotlivé MAS (místní akční skupiny) jsou podle něj sdružení, jichž je v ČR asi 150 a snaží se o rozvoj jednotlivých regionů. Kampaň podporuje i Federace židovských obcí. Podle jejího tajemníka Tomáše Krause chce přispět svými zkušenostmi s vracením židovského majetku; ten se v rámci zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holokaustem již vydával. Do rukou potomků původních majitelů - ať již fyzických nebo právnických osob, se ale nevrátilo vše, co bylo Židům zabaveno. Podle Krause je možné, že i nyní připravovaný zákon by mohl další majetkové křivdy odčinit. I navrhovaný zákon ale má výjimky - stát nemusí vydat majetek, který nutně potřebuje k výkonu své činnosti. „Na pozemcích židovské obce v Brně stále hraje policie tenis a stát říká, že pozemky nemůže vydat. Toto jsme v návrhu zákona připomínkovali,“ uvedl Kraus.

Stát se s církvemi po letech loni dohodl na takové formě majetkového vyrovnání, která počítá s vrácením asi třetiny majetku zabaveného za minulého režimu církevním řádům, zbytek by měla nahradit finanční částka ve výši 83 miliard korun, která by se církvím vyplácela po dobu 60 let. Včetně úroků by tak církvím stát zaplatil dohromady asi 270 miliard korun; zástupci církve však připomínají, že nedostávají těchto 270 miliard, ale právě jen 83, jejichž reálná hodnota se právě během dlouhé doby vyplácení změní na vyšší sumu. „Za 60 let bychom si za 270 miliard korun koupili právě tolik piv, kolik si dnes můžeme koupit za 83 miliard,“ vypůjčil si člen expertní komise pro přípravu zákona a ekonom pražského arcibiskupství Karel Štícha pro vysvětlení částky příměr, jemuž podle něj rozumí každý Čech. … WWW.CIRKEVNIMAJETEK.CZ

BLÍŽÍ SE SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ NOVÉ MODLITEBNY CB NA HRÁDKU Stavějící hrádecký sbor se několik měsíců scházel z důvodů výstavby nové modlitebny provizorně v hale - od doby, kdy byly zahájeny práce související s uvolněním a významnou přestavbou původní historické modlitebny. V únoru 2008 se pak mohlo shromáždění přesunout do dokončené sborové kaple (s kapacitou cca 120 míst), nad kterou se nachází vlastní sál budoucí modlitebny (s balkonem má cca 300 míst). Sboru opět posloužily původní lavice ze staré modlitebny, ale v nových větších prostorách již nepůsobí tak stísněně, jako předtím v hale. Některé mladé rodiny počkaly s požehnáním svých malých dětí až na neděli 24.2.2008, kdy proběhlo v těchto místech druhé nedělní shromáždění. Rovněž tento stav je však na Hrádku jen krátkou a přechodnou epizodou, před blížícím se finále. Přejme hrádeckým, aby se brzy dočkali konečné fáze a užívání nové modlitebny i všech přilehlých prostor. Tento historický mezník v životě sboru i celé CB se přiblížil. Kazatel Stanislav Stebel pozval představitele Rady CB ke slavnostnímu otevření modlitebny v termínu 7. - 8. června 2008. Máme se na co těšit a budeme mít důvody k vyjádření díků a vděčnosti Pánu Bohu. -KF-

Senioráty Tajemník se dne 11. 2. zúčastnil středočeského seniorátu v Poděbradech, kde bylo na programu téma o křtu, které biblicky uvedl kazatel Viktor Ber. Ze zpráv zaujalo sdělení kazatele Petra Geldnera, že od otevření modlitebny v Poděbradech probíhá v tomto sborovém domě čilý ruch a každý den se zde koná nějaký program. Předseda byl dne 25. 2. na jihočeském seniorátu v Č. Budějovicích, kde měl program na téma: Rodina kazatele. Tohoto seniorátu se zúčastnily také manželky jihočeských kazatelů. Jizerský seniorát se konal v Toušeni dne 26. 2. za účasti předsedy i místopředsedy. Předseda vedl seminární formou vyučování na téma: Duchovní autorita. K tomuto tématu probíhala následná diskuse a byl pojat i jako modlitební předmět. V Náchodě se konal dne 26. 2. východočeský seniorát (sever), kterého se zúčastnil kazatel David Novák. Kazatelé se zamýšleli nad tématem: Pastorační poradenství. Rada bere na vědomí, že kazatel Roman Toušek ukončil k 31. 3. práci seniora a novým seniorem byl k 1. 4. 2008 zvolen kazatel Jan Hábl. Zajímavý program byl připraven pro účastníky západočeského seniorátu, který se konal dne 6. 3. v Plzni, kterého se za Radu zúčastnil tajemník. Kazatelé se setkali s některými duchovními plzeňské ekumeny (iniciátorem byl pastor Karel Řežábek z Křesťanského společenství) a se třemi misionáři, kteří rozvíjejí různé misijní aktivity zejména v Plzni. V rámci sdílení předložil kazatel Daniel Kaleta svým kolegům ZČ seniorátu projekt generální přestavby modlitebny v Kladně, kde se v posledním období potěšitelně zvedá účast.

Různé: Vikář Josef Horský požádal o stanovení ordinační práce. Rada schválila návrh předsedy Studijního odboru na zpracování závažného tématu „Sňatek s nevěřícím“ a souhlasí s tímto

zadáním, které bude ještě blíže specifikováno.

Banalizace sdělení

Rada projednala informace místopředsedy M. Kloubka, koordinátora areálu CB Chvaly ohledně iniciativní skupiny k přípravě projektu budování komunitního centra Chvaly. Rada pověřila tajemníka k účasti na jednáních této skupiny.

To, co bych rád vyjádřil, popisuje T. Konwicki: „Slova tekou z úst roztřeštěného davu, z rozhlasových přijímačů, z televizorů, z magnetofonů a walkmanů, ze schůzí a kostelů, z tiskovin i z kosmu. Ohromné řeky otrávených slov plynou odnikud nikam. Obrovské mraky mrtvých slov se vznášejí do stratosféry. Ze strusky spálených slov se tvoří nebetyčné hory. Slovo je smetí.“ (Bauman, Z. Úvahy o postmoderní době, Slon, Praha 1995, s. 38) Konwicki vystihuje zbanalizování sdělení. Výsledkem popisované situace potom je, že nejde o to, zda prezentuji pravdu, ale jak ji prezentuji. Forma sdělení se stává důležitější než obsah. V současné banalizaci slova více vnímáme snahu lidem nepředkládat informace, které by je donutily přemýšlet, ale ty, které by je zaujaly. Žel ono zaujetí se často děje na úrovni velmi pokleslé. Tato spirála se nedá šroubovat donekonečna. „Jednou hluk ohluší, světlo oslepí a šok zparalyzuje. Karneval významů skončí bezvýznamností a nesmyslem.“ (Bauman s. 38) Pokud popisuji tento fenomén v kontextu křesťanství, potom je třeba připomenout, že křesťanství je mj. náboženstvím knihy. Bůh k člověku hovoří především skrze psaný text, případně skrze verbálně sdělované slovo. Pokud čtete delší sdělení nebo posloucháte delší projev , jste nuceni, na rozdíl od např. reklamy, používat rozum. Pro křesťanství vyvstává otázka, jak v tomto klimatu oslovit širší vrstvy obyvatelstva. Určitě ne tím, že přistoupíme na styl show byznysu, ale ani vytváření intelektuálního ghetta není řešením. DAVID NOVÁK

Rada schválila záštitu nad akcí: 5. ročník Vitamínové bomby 3C3B, která proběhne 4. - 5. dubna 2008 v Českém Těšíně a 11. - 13. dubna v Kutné Hoře. Tématem je „Charakter služebníka“. Kazatel Petr Dvořáček z Benátek nad Jizerou získal souhlas s konferenčním studijním volnem na dobu od 19. 6. do 24. 7. 2008 (5 týdnů), zaměřené na téma „Misijní církev“. Také kazateli Danielovi Smetanovi z Litomyšle schválila Rada konferenční studijní volno, a to 25. 3. - 11. 5. 2008 (7 týdnů). Vikář Aleš Kratochvíl z Brna - Betánie požádal o schválení zahraniční služební cesty do Tacomy v USA na seminář v Soma School a na Trinity International University v Derfieldu ve dnech 29.4. až 14.5.2008. Kazatel Roman Toušek z Bystrého požádal o schválení zahraniční služební cesty ve dnech 29.5. do 22.6.2008 na teologický seminář v Dallasu. Rada služební cesty schválila. Rada vyjádřila souhlas s pozváním tajemníka francouzské sesterské církve na Konferenci CB do Ostravy na květen 2008. V případě, že by tajemník Claude Piaget (Aix an Provence) nemohl, bude pozván na konferenci kazatelů CB s manželkami v září 2008.

PŘIPRAVIL TAJEMNÍK RADY CÍRKVE BRATRSKÉ KAREL FOJTÍK

Nejprve dovolte citaci z rozhovoru s Petrem Dvořákem, ředitelem TV Nova, uveřejněného 6.3.2008 v Lidových novinách, z části věnované Televizním novinám. „Když místo denních událostí popisujete dlouhodobější jevy, to už lidi moc nezajímá..... Ukazujeme jim hezké, barevnější obrázky, víc různých zpráv, živé vstupy z Prahy a regionů. To vše oceňují.“. Zdá se mi, že tato slova jsou potvrzením výše uvedených výroků filozofů. Nepochybně mediální svět takto funguje. Otázkou je, do jaké míry je dnešní člověk člověkem „mediálním“ a do jaké míry „normálním“. Každý z nás přijímá „ohromné řeky otrávených slov“, ale také se pohybujeme v reálných situacích a žijeme v reálných vztazích. Otázky, vyvstávající v této souvislosti pro křesťanství, vidím ve třech oblastech: 1. Jak se má církev prezentovat v médiích? Do jaké míry je vhodné a užitečné usilovat o mediální prostor a využívat jej? 2. Jak se osobně orientovat ve světě, nenechat obalamutit médii a přitom nepřijmout rezignovaný, všeobecně odsuzující a tím nekonstruktivní postoj? 3. nejdůležitější: Jak za těchto okolností zvěstovat evangelium? Snažme se vnímat okolí a rozumět, co se děje kolem nás a čím a jak žije naše společnost. Zvěstování evangelia ale nakonec především záleží na pokoře, ochotě ke službě a otevřenosti k vedení Duchem Svatým. Nebuďme překvapeni, když nás Duch povede na různých místech, v různých dobách a v různých situacích odlišně. PAVEL PAULUS