Když se tři hádají, voda je kalná

Když se tři hádají, voda je kalná

Schody se mají zametat odshora a řeky čistit od pramene. V praxi to bývá zhusta naopak. Pak se divme, že naše přehradní jezera zamořily sinice. Napůl vypuštěnou Brněnskou přehradu provápnila práškovací letadla a teď křižují hladinu dva čluny, které zbylou vodu čeří a provzdušňují. Asanační akce s názvem Čistá Svratka je po létech odkladů konečně tady. Voda tu byla každoročně tak zamořená sinicemi, že v přehradních vodách hygienici pravidelně zakazovali koupání. Silné nánosy bahna jim dělaly stejně dobře jako mrkvičce záhon prohnojený biomasou. Padesát kilometrů proti proudu je další přehrada, a ta je sinicemi ještě zamořenější než ta Brněnská. Jmenuje se Vír a s Brnem už má společné jen to, že slouží k přípravě pitné vody pro jeho obyvatele a několik dalších měst. Proto zůstala na okraji zájmu. Vodárenské nádrže se však projekt Čistá Svratka dotkne pouze částečně, takže výrazné zlepšení kvality nepřinese. Kde je zakopaný pes? Administrativně správní hranice mezi kraji jsou tak silnou bariérou, jako by to byla železná opona. Vodu z Víru pijí Jihomoravané, ale nádrž leží na území Vysočiny. Další toky, které Vír napájejí, v některých případech dosáhnou až do Pardubického kraje. Pokud má být voda v pitném zdroji čistá, musí mít péče nadregionální charakter. Pro představu, jak taková společná vůle funguje v praxi, nechť poslouží malá ukázka. Uvidíte princip „ať si s tím poradí sami, máme svých starostí dost". Jako horký brambor

„Vodárenská nádrž Vír patří do kraje Vysočina. Tam se ptejte, jaká opatření pro lepší kvalitu její vody připravují," myje si ruce Andrea Dáňová z odboru životního prostředí Jihomoravského krajského úřadu v Brně. Co na to vedoucí odboru vodního hospodářství na Krajském úřadě Vysočina v Jihlavě Jaroslav Mikyna? Také si myje ruce:„My s tím nemáme nic společného. Takové opatření by muselo navrhnout Povodí Moravy, které má vodu v nádržích ve správě. Ale nevím o tom, že by takový projekt chystali." Mikyna nepopírá Podíl na znečištění Víru, ale kraj má i jiné starosti. Třeba jak vyčistit přítoky nádrže Švihov, která slouží k přípravě pitné vody pro Prahu. Dát všechny vody do pořádku je běh na dlouhou trať. „V kraji Vysočina máme celkem 704 obcí, na kanalizaci a čističku jich je zatím napojeno 170," poznamenává smutně. Povodí Moravy rozhodně popírá, že by snad v koordinaci krajské spolupráce něco zanedbalo. Ředitel pro správu povodí Antonín Tůma tvrdí, že návrhy rozvojových plánů jsou hotové a - máte štěstí - právě v těchto dnech putují na stůl hejtmanům. Na vyjádření mají čas do konce roku. Plány obsahují harmonogram výstavby čističek i revize ochranných pásem vod.

1/7


Každá škodí jinak

Sinicím na přehradě Vír jsou plány jedno, bezstarostně kvetou. Blahoslav Maršálek z Centra pro výzkum sinic a jejich toxicity je z nečinnosti úředníků zoufalý: „Znečištění Víru je veřejným tajemstvím. Už čtyři roky pořádáme odborné konference, abychom upozornili na alarmující stav, ale nic se nezměnilo. Naší chybou je, že odborné věci nedokážeme srozumitelně vysvětlit." Maršálek postrádá zejména častější monitoring chlorofylu. Povodí Moravy odebírá vzorky jednou měsíčně, to je málo. Za tu dobu se ve vodě vystřídají dvě generace sinic, a každá škodí jinak. Sinice vylučují toxické látky, které vyvolávají ekzémy nebo dokonce astmatické stavy. „Děti a senioři jsou zvláště citliví," vysvětluje Maršálek. Zle je i těm, kdo ve vodě bydlí. Třeba býložravým rybám, které při pastvě nedokážou toxiny ze sinic vyplivnou. Nedivte se, že jsou otrávené. A hynou. Projde nebo neprojde?

Ředitel sekce pro vodárenství Brněnských vodovodů a kanalizací Ladislav Haška statečně přiznal, že bere vodu z Víru pro Brno, i když vypadá kvůli koncentraci chlorofylu jako silně znečištěná. Jenže chlorofyl se měří na hladině, zatímco vodárna čerpá až z větší hloubky, a pak to pro jistotu ještě naředí. „Surovou vodu filtrujeme, chlorujeme a ozónujeme. Vodu z Víru navíc mícháme s podstatně kvalitnějším podzemním zdrojem Březová. Do kohoutku s pitnou vodou se chlorofyl nedostane," ujišťuje Haška. Aspoň, že tak. Přední odborník na sinice Blahoslav Maršálek si však není jistý, je tahle odzeleněná voda opravdu k pití. Norma vodárnám ukládá sledovat pouze jediný toxin, konkrétně mikrocystin, a ten je shodou okolností zrovna od toho druhu sinic, které se ve Víru nevyskytují. Jiné druhy sinic, které v nádrži žijí, produkují jiné toxiny, ale ty se nesledují. Petr Hlavínek z Ústavu vodního hospodářství obcí v Brně navíc varuje, že nejmenší sinice mají tak zanedbatelný rozměr, že projdou všemi filtry. A když se na jejich zbytky naváže chlór, který se používá při vodárenských úpravách, vznikají organické látky s karcinogenními účinky. Kravín tolerován

Nekvalitní voda z Víru dlouhodobě pálí Mojmíra Vlašína z Ekologického institutu Veronica v Brně. Podivuje se, jak je možné, že přímo na břehu vodárenské nádrže provozují zemědělci kravín. Při mapování terénu si také všiml, jak do vody prosakuje znečištění ze dvou obcí. „Za vším je špatně zvolené ochranné pásmo, a na to by si kraj Vysočina mohl dokročit okamžitě," zlobí se Vlašín. Vymezené ochranné pásmo je relikt z dob, kdy Vír ještě nesloužil vodárenským

2/7


účelům. Běžná nádrž to byla až do roku 1988, kdy se teprve začal vodovodní přivaděč budovat, protože Jihomoravská metropole pociťovala nedostatek pitné vody a potřebovala náhradu za silně znečištěnou Brněnskou přehradu. „S Vysočinou se nedá domluvit. Brno na nápravu nemá páky, a tak začalo řešit Brněnskou přehradu, kterou má za zády," hodnotí situaci Vlašín. Voda nepatří nikomu

Překvapivé je, že za nekvalitní vodu není koho stíhat. Za vším jsou komplikované majetkové vztahy. Někdo jiný je vlastníkem vodovodních sítí a staveb, další zase jejich provozovatelem. Jen voda nepatří nikomu. Má sice správce, což jsou podniky příslušných povodí, ale těm žádný zákon neukládá, aby pečoval o kvalitu zdroje. Z pohledu zákona nikdo za nic nemůže, i když je voda zelená. Sama voda v České republice tedy žádného majitele nemá, ale to neznamená, že ji lze čerpat bezplatně. Odběr k pitným nebo jiným účelům musí odběratelé hradit podnikům povodí. Novela vodního zákona dokonce navrhovala, aby se poplatky za odběr povrchové i podzemní vody zvýšily. Současná vláda to však minulý měsíc zamítla. Vír v tom není sám

Zelený mor není jen specialitou Víru, který se už vyšvihl do kategorie silně znečištěných vod (s koncentrací 113 mikrogramů chlorofylu v litru). Jen o stupínek lepší, tedy znečištěnou vodu, hlásí Mostiště na řece Oslavě, další vodárenská nádrž z povodí Moravy. Má 39,9 mikrogramů chlorofylu v litru vody, a tak je na tom o chloupek hůř než Orlík, který vodní zelení odrazuje plavce, přestože má sloužit k rekreaci. V povodí Moravy se nevyhnula sinicím ani vodárenská nádrž Ludkovice, která s 18,9 mikrogramy chlorofylu v litru spadá do kategorie středně znečištěné vody. A kde se ta zeleň vzala? Největším problémem je znečištění fosforem. Limitům pro fosfor nevyhovělo 57 procent z celkové délky toků, uvádí Souhrnná zpráva o vývoji jakosti povrchových vod v povodí Moravy za uplynulé dvouletí. Hlásí nárůst znečištění ve všech ukazatelích, až na dusík, jímž je znečištěno dvacet procent tamních vod. O mnoho lepší to není ani na jiných místech republiky. Vedoucí vodohospodářských laboratoří Povodí Vltavy Karel Forejt říká, že do kategorie znečištěné vody se řadí většina našich nádrží: „Když je na nich vyvinut masívní vodní květ, lhostejno, zda jsou to řasy nebo sinice, charakterizuje ho sytě zelené zbarvení a stav lze označit jako silně znečištěnou vodu." Dalším vodítkem pro přítomnost sinic je průhlednost vody. Vodohospodáři ji považují za neznečištěnou, když je vidět aspoň do dvou metrů. Stejné kriterium uznávají i hygienici (a taky záchranáři, kteří potřebují vidět, když mají nalézt tonoucího člověka). Největší průhlednost v Česku, šest metrů, má vodárenská nádrž Nýrsko u Klatov. Krásná na pohled je nejen křišťálová voda, ale i břehy, na kterých září divoce rostoucí kvítí. Voda v Nýrsku je průzračná, protože z okolní Šumavy neproudí žádné znečišťující látky.

3/7


Pochvala i rozpaky

Hlavní nápor sinic nás letos teprve čeká. Jiří Wanner z Vysoké školy chemicko-technologické upozorňuje, že masové závěje vodního květu tradičně přicházejí koncem srpna a začátkem září. Klíčové živiny pro výkrm sinic představují dusík a fosfor. Přicházejí z polí a také ze špatně vyčištěných splašků. Čím tak rozsáhlý únik živin vysvětlit? Prezident Agrární komory se dušuje, že zemědělci hnojí čím dál méně. Ministerstvo životního prostředí zase každoročně hlásí, kolik nových čističek odpadních vod u nás přibylo. „Spotřeba průmyslových hnojiv po roce 1990 výrazně poklesla, což je z hlediska ochrany životního prostředí jev jednoznačně pozitivní," pochvaluje si například Česká informační agentura životního prostředí CENIA v publikaci Hospodářství a životní prostředí. Fosforem a draslíkem se hnojí pětkrát méně a také dusíku se nyní používá jen 90 procent toho, co před dvaceti lety. Čističek odpadních vod máme třikrát víc než v roce 1989. Tehdy jich bylo 777, v současné době jich máme 2017. Přesto si jak CENIA, tak Ministerstvo životního prostředí svorně stěžují na silné znečištění vody v nádržích chlorofylem. Startérem povodně, urychlovačem kukuřice

Jiří Wanner je přesvědčen, že tento rok voda v Česku rozkvetla víc než jiná léta. Je za tím souběh několika okolností. Sinice, jako každý zelený organismus potřebují slunce a živiny. Obojího měly letos hojnost. Do toho přišly lokální povodně. Místní přívalové deště vyplavily z polí, luk i lesů obrovské množství živin. Krátké a intenzívní deště byly koncentrovány na malých plochách, kde se nestačily vsáknout do země. Vodu nepobrala ani kanalizace, takže čističkou neprošla. Na polích odtok urychlila nevhodná skladba plodin. Mezi širokými řadami kukuřice voda proteče jako řídkým cedníkem. Účinněji zadržet by jí dokázal hustý porost jetele a vojtěšky s hlubokými kořeny. Jenže zemědělci už jeteloviny moc nepěstují. V kravínech mají třikrát méně skotu než před dvaceti lety, krmivo nepotřebují. Jak rychle mizí jeteloviny z polí, dokládá Český statistický úřad v posledním sčítání zemědělské půdy a hospodářských zvířat zvaném agrocenzus. Výměra jetele a vojtěšky je v současnosti poloviční proti plochám osetým kukuřicí. A srovnatelné rozlohy jako kukuřice obsadila také neméně řídká řepka. Přehřívají se

Zelenou kaši ve vodě dovařilo horké počasí. „Teplota vody v nádržích vlivem klimatických

4/7


změn postupně roste. Proto sinic neubývá," uvádí další argument Wanner. Oteplování vody v přírodě není jen česká specialita. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) ve výroční zprávě uvádí, že průměrná roční teplota v řekách a jezerech našeho kontinentu vzrostla za posledních sto let o jeden až tři stupně. Dokládá to měřením mezi léty 1900 až 2006 na Rýnu, Dunaji a finském jezeře Saimaa. Nejvíc, o tři stupně, vzrostla průměrná roční teplota v Rýnu. V důsledku oteplování se evropské ryby přesouvají severněji do chladnějších vod. Agentura EEA si také všímá obsahu dusíku a fosforu v evropských řekách a jezerech. Jejich koncentrace ve vodě se za posledních dvacet let nezlepšila. V některých zemích je dusíku ve vodách dokonce víc. Jiným se naopak podařilo jeho množství zredukovat. Česko si v této souvislosti vysloužilo od Evropské agentury pro životní prostředí jmenovitou pochvalu za významný pokles dusíku v povrchových vodách. Od roku 1992 se nám podařilo snížit jeho koncentraci v řekách a nádržích o polovinu. Dusík vadí, fosfor ne

Na dusíku Evropská unie takříkajíc rajtuje, proto si na něm dávají Češi záležet. O fosfor se unie nezajímá, takže jeho odstraňování u nás nikoho nepálí. Za vším je rozdílný koloběh obou živin v přírodě. „Dusík je pohyblivý a odtéká do okolních moří, která znečišťuje. Fosfor zůstává doma, protože se ukládá v nádržích," přibližuje mechanismus obou prvků hydrobiolog Josef Hejzlar. Odstraňování dusíku z odpadních vod je lukrativní záležitost pro stavitele čističek. Je to náročné provozně i stavebně. Je-li zakázka na novou čističku, všechny peníze jdou na účinné odstraňování dusíku. Nádrže jsou větší, spotřebují více betonu. „Dusík je živinou pro betonovou lobby", podotýká s nadsázkou Josef Hejzlar. „Povodně, nepovodně, hlavním zdrojem vodního květu v našich podmínkách je fosfor z nedostatečně čištěných splašků na čističkách," uvedl. Hejzlarův argument dokládá i Statistická ročenka životního prostředí. Podle tohoto zdroje si s účinným odstraňováním odpadních vod dokáže poradit jen pětina našich čističek. Účinně odstraňovat fosfor lze pouze u čističek s tzv. třetím stupněm čištění, což je chemické srážení solemi železa. Prahu taková investice teprve čeká. Krmíme sinice místo pšenice

Zpráva o stavu životního prostředí říká, že do českých řek se ročně vypustí 1170 tun fosforu. To stojí za zamyšlení. Je to odpad, nebo zdroj? Kdyby se tento fosfor dostal na pole jako hnojivo, dalo by se s jeho pomocí vypěstovat 300 tisíc tun obilí. Místo toho živiny vykrmují sinice, zatímco na pole dáváme průmyslově vyrobené hnojivo z neobnovitelných zdrojů. Vracet fosfor na pole jako živinu už se naučili Švédové. Hejzlar říká, že seveřané používají kompostovací záchody. Splašky z domácností dokáží přeměnit na hnojivo, které používají na zahrádkách. Švýcaři šli ještě dál. Vyvinuli systém, který recykluje vodu ze splašků. Používají ji

5/7


k zalévání zahrad nebo mytí aut. Systém vychází z technologie, kterou vyvinula NASA pro kosmonauty vesmírných stanic a má název DESAR. Tedy decentralizované nakládání s odpadními vodami a jejich recyklace. Je to drahé, protože to vyžaduje oddělené potrubí pro každý druh odpadní vody zvlášť. Jiné potrubí mají splašky z kuchyně, z koupelny i z WC. Francouzi jsou proto k rozšíření systému DESAR skeptičtí. V zahraničních domácnostech už běžně už zachycují dešťovou vodu, využívanou například na praní. O první krůčky v zachycování dešťové vody pro domácí využití se pokoušíme také u nás. Na mezinárodním vodohospodářském a ekologickém veletrhu Watenvi v Brně v květnu nabízelo několik firem návod, jak na to. Například BETA Olomouc předváděla podzemní nádrže a čerpadla na zachycení a rozvod dešťové vody. Z okapů rodinného domu lze ročně zachytit až 120 kubíků dešťové vody, což čtyřčlenné rodině stačí na praní, splachování, zalévání zeleně i mytí automobilu. Labutí krky měřítkem

Ve švédském Stockholmu mají na nábřeží před královským hradem zvláštní obelisk. Na barevné stupnici blikají světélka, oznamující momentální hodnoty dusíku a fosforu ve vodě na jezeře před hradem. Jak čistá je voda, je vidět pouhým okem. Když labuť ponoří krk do vody, rýsuje se pod hladinou její zobák. Na jezeře přitom probíhá čilý dopravní ruch. Plují tu zaoceánské lodě, hadinu křižuje bezpočet výletních parníků. Na vodě jsou čerpací stanice pohonných hmot pro motorové čluny. Přesto jsou labutě sněhobílé. V Praze na Vltavě mají labutě okolo krku hnědou obroučku. „Švédové mají třikrát přísnější limity pro vypuštění fosforu z odpadních vod, než máme u nás," vysvětlil Jiří Wanner z Vysoké školy chemicko-technologické. Ženevské jezero je ještě průzračnější než to ve Stockholmu. Je to tím, že Švýcaři zakázali používání fosfátů v pracích prášcích už na začátku sedmdesátých let. Pokrok se nedostavil hned. Švýcaři zpočátku jezdili nakupovat prací prášky do Německa, kde v té době zákaz fosfátů ještě neplatil. Dnes už jsou švýcarská jezera vypucovaná. Odložené normy

Česko zakázalo prodej fosfátových pracích prášků v roce 2006. Prací přípravky pro průmyslové prádelny a také pro myčky nádobí smějí obsahovat fosfáty i nadále. Další potíž je v tom, že fosfor na čističkách u nás mají za povinnost odstraňovat pouze města nad pět tisíc obyvatel. Nejpřísnější limity pro vypouštění fosforu mají v Česku města nad sto tisíc obyvatel. Přesto se normy nedodržují. Pro vypouštění fosforu z odpadních vod si Česko vymohlo v Bruselu odklad až do konce roku 2010. Některé čističky ještě nejsou ani na papíře. Ministerstvo zemědělství uvedlo, že 123 sídel z celkového počtu 635 nemá čističku odpadních vod. Dalších 86 nemá čističku ani kanalizaci. Ministerstvo otevřeně přiznává, že unií stanovený

6/7


termín nestihneme. Z deseti nových členských států je na tom Česko s kanalizací a čističkami nejlépe, ale za průměrem států bývalé EU 15 zaostává. Čistíme 70 procent odpadních vod, zatímco v západoevropských státech je to 80 procent. Premiantem je Nizozemsko, které čistí takřka sto procent odpadních vod. Západoevropské čističky navíc zvládají odstraňování fosforu účinněji než my. V Bruselu například uvedli do provozu čistírnu špičkových parametrů s čtvrtým stupněm čištění. Sídlo Evropské komise, Brusel, měl donedávna vážné problémy s čištěním odpadních vod a platil za to pokutu do unijního rozpočtu. Obdobná sankce hrozí Česku, když to do konce roku 2010 nezvládneme.

Vadí dlouhé smlouvy

Peněz na naše čistírny odpadních vod uvolnila unie dostatek. V přepočtu celkem 42 miliard korun. Státní fond životního prostředí zatím rozdělil polovinu. Potíž je v tom, že vyššímu čerpání brání provozní smlouvy majitelů kanalizací a čistíren, což jsou města se soukromými provozovateli, které většinou ovládají zahraniční firmy. Evropská komise chce mít nad rozdělováním veřejných peněz kontrolu a nechce, aby investice sloužily k bezdůvodnému obohacování soukromého sektoru. Trvá na tom, že smlouvy se soukromými provozovateli smí být uzavřeny nejvýš na 12 let, aby to nebránilo volné soutěži. Podle Jana Kříže mají některá naše města smlouvy s provozovateli na 30 let i déle. Ze smluv není jasné, kam jde zisk z vodného a stočného. „V unii platí zásada, že voda platí vodu. To znamená, že zisk z vodného a stočného slouží k dalším investicím. U nás Brusel tuto požadovanou záruku nemá. Proto odmítá některé projekty podpořit dotací," vysvětluje Jan Kříž z Ministerstva životního prostředí. I kdybychom hypoteticky splnili závazky vůči Evropské komisi, vyhráno nad sinicemi mít nebudeme. Fosfor, usazený v nádržích se odbourává pomalu. Odborníci se navíc shodují, že i malý znečišťovatel působí velké problémy, když špatně čištěné splašky z domácností odvádí do vodních toků. Na obce, kde žije méně než dva tisíce obyvatel, se zatím povinnost vybudovat čističku nevztahuje. Nad rekreační nádrží Orlík a vodárenským zdrojem Vír I jsou takových nečištěných obcí desítky. Vyčištění malých obcí máme ještě před sebou a bude to běh na dlouhou trať.

7/7

Když se tři hádají, voda je kalná

Recommend Documents