Když překážky neexistují

2016

1 Časopis nejen pro dialyzované pacienty

Kristína Madajová

Když překážky neexistují

ISSN 1803-7267 MK ČR E 18760

Teplice jsou nejstarší české lázně. Svým návštěvníkům nabízejí zrekonstruovaný komplex s celou řadou lázeňských domů, Krušnohorské divadlo, nový plavecký areál se squashovými kurty či řadu proslulých restaurací a kaváren. K opravdovým zážitkům patří výhledy z Doubravského vrchu, Bořně, Milešovky nebo z Komáří vížky, kam vede sedačková lanovka. V létě lze využít vodní nádrže, v zimě horský terén se sjezdovkami různé obtížnosti a upravované běžecké trasy. Lázeňský dům Beethoven***

Císařské lázně****

Kamenné lázně***

plná penze:

1 728 Kč

1 944 Kč

1 728 Kč

polopenze:

1 566 Kč

1 782 Kč

1 566 Kč

Vedlejší sezona plná penze: (1.–31. 10.) polopenze:

1 512 Kč

1 728 Kč

1 512 Kč

1 350 Kč

1 566 Kč

1 350 Kč

plná penze:

1 296 Kč

1 512 Kč

1 296 Kč

polopenze:

1 134 Kč

1 350 Kč

1 134 Kč

Ceny uvedeny za osobu a noc v dvoulůžkovém pokoji Hlavní sezona (1. 5.–30. 9.)

Zimní sezona (1. 11.–23. 12.)

Cena zahrnuje ƒƒkonzultační lékařské vyšetření ƒƒ5 lázeňských procedur (pondělí–sobota) podle doporučení lékař ƒƒ1x denně volný vstup do termálního bazénu na 1 hodinu Rezervace: Centrum prázdninových dialýz B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, Česká republika tel. +420-271 091 922, fax +420-271 091 923 [email protected]

Lázeňská dovolená v Teplicích B. Braun Avitum s.r.o. | www.bbraun-avitum.cz

Z OBSAHU VYBÍRÁME Rozhovor | 4 Vážené čtenářky, vážení čtenáři, s novým rokem přicházejí nové změny a nové výzvy. Proto jsme v redakci přemýšleli, jak pro vás, čtenáře, udělat časopis ještě za­ jímavější. A tak se v prvním letošním vydání Dialogu setkáte hned s několika změnami. Radost máme z nových spolupracovníků redak­ ce. Petra Bártová, blogerka, matka na plný úvazek a naše milá ko­ legyně z B. Braun Medical, pro vás bude vymýšlet nevšední, chutné a vhodné recepty. Věříme, že vám bude chutnat. Dalším nováčkem v redakci (ale v oboru vychytávek do domácnosti ostříleným mata­ dorem) je Alice Agnerová, která se vás v rubrice „Jak na to“ bude snažit inspirovat ke zkrášlení domácnosti.

Kristína Madajová procestovala svět na vozíčku

Téma | 13 Přes milion lidí v České republice má zdravotní postižení

Cestujeme | 19

Zavádíme také rubriku s názvem „Inspirace“. V ní budeme pub­ likovat příběhy pacientů, kteří si stejně jako většina z vás prošli závažným ledvinovým onemocněním, ale nevzdali se. První velice inspirativní ženou je Kateřina Horáková, která zůstala odkázána na dialýzu už ve svých osmnácti letech. O jejím boji s nemocí si pře­ čtete na straně 16.

Objevte nádherné mořské pobřeží, které je tak blízko, objevte Rujánu

Nevzdala se také Kristína Madajová, nová ambasadorka projek­ tu B. Braun pro život, která ve svých jednadvaceti letech zůstala po nehodě upoutaná na vozík. O tom, že pro ni pár koleček navíc nepředstavuje žádné překážky ani při cestování po světě, se dočtete na straně 4.

Představujeme vám příběh úspěšně transplantované Kateřiny Horákové

Další novou rubriku jsme pojmenovali „B. Braun vzdělává“ a rádi vám v ní zodpovíme to, co vás zajímá o naší společnosti, o tom, jak fungují přístroje, které čistí vaši krev, anebo zde najdete odpověď třeba na to, jak fungují etické komise. Právě o tom píše člen jedné z nich Zbyněk Marjánko na straně 18. Budeme samozřejmě rádi, když nám napíšete, o jakých dalších tématech byste si rádi přečetli. Krásné jaro a inspirativní čtení vám přeje

Inspirace | 16

B. Braun vysvětluje | 18 Jaká je úloha etické komise?

Jak na to | 28 Máte doma hrníčky, které se vám postupem času trochu okoukaly? Nevyhazujte je, uděláte si z nich snadno nové!

Marie Polášková šéfredaktorka

Vaříme s Petrou | 24 Dialog · Časopis nejen pro dialyzované pacienty Vychází jednou za dva měsíce. Zdarma. ISSN 1803-7267 Redakční rada: Ing. Petr Macoun, Ph.D., MUDr. Martin Kuncek, RNDr. Martin Kalina, Ph.D., Luděk Hajský, Šéfredaktorka: Marie Polášková, Redakce: Kristýna Tesařová, Mgr. Michal Dušek, prim. MUDr. Roman Kantor, Luděk Hajský, Grafika: Tomáš Komůrka, BA, Pavel Cindr a Olga Čermáková Vydavatel: B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, Česká republika, IČ: 61856827, DIČ: CZ61856827, Tel. +420 -271 091 111, Fax +420-271 091 912, [email protected], www.bbraun-avitum.cz Veškeré články publikované v tomto časopisu mají pouze informativní charakter a nejsou právně závazné. Veškerá doporučení uveřejněná v tomto časopisu týkající se zdravotního stavu, dietních a režimových opatření je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem nebo sestrou. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu veškerých textů.

Recepty pro vás připravila Petra Bártová, fotoblogerka a redaktorka sexymamas.cz 3

Letem dialyzačním světem

Světový den ledvin Světový den ledvin 2016: Každý čtvrtý vyšetřený neměl výsledky v pořádku Všechna dialyzační střediska a  nefrologické ambulance B. Braun Avitum v České republice a na Slovensku se 10. března otevřela veřejnosti a  zájemci zde mohli bezplatně a bez objednání podstoupit vyšetření ledvin. Celkem bylo v ambulancích ošetřeno 1  730 lidí. Každému čtvrtému bylo doporučeno další vyšetření u  praktického lékaře nebo přímo v nefrologické ambulanci. Lidé měli nejčastěji problém s vysokým krevním tlakem, vyšší hladinou cukru v krvi či měli nález v moči. „Oproti minulým letům přišlo na  prohlídku více žen, které trápí časté infekce močových cest. U  několika z  nich byla dokonce zjištěna akutní infekce. Těm byla na místě nasazena antimikrobiální terapie a  doporučena následná kontrola u  praktického lékaře,“ říká ke screeningové akci MUDr.  Petr Hartl, primář Dialyzačního střediska B. Braun Avitum v Teplicích. Výsledky Světového dne ledvin potvrzují, že preventivní akce mají stále svůj význam. Každý čtvrtý návštěvník neměl výsledky základního testu v pořádku. „U ledvin je opravdu důležitá prevence. Spousta ledvinových onemocnění probíhá bezbolestně, takže pacient dlouho nemusí vědět, že je nemocný. Stejně jako většina onemocnění jsou i  choroby ledvin lépe léčitelné, když se zachytí v  začátcích,“ vysvětluje MUDr.  Ondřej Myslivec z Dialyzačního střediska B. Braun Avitum na pražské Bulovce. 4

Onemocnění ledvin u dětí Mottem letošního Světového dne ledvin bylo „Onemocnění ledvin u  dětí“. Nejčastější dětské onemocnění související s ledvinami je infekce močových cest, která v  případě podcenění může nepříznivě ovlivňovat funkci ledvin i v dospělosti.

Selhání ledvin u dětí je velmi vzácné Významných poruch ledvin projevujících se snížením jejich funkcí je u dětí v Česku naštěstí velmi málo. Každý rok se objeví kolem třiceti nových případů. Každoročně je zahájena dialýza nebo je nutná transplantace u deseti až patnácti dětí. Příčiny selhání funkce ledvin u dětí jsou zásadně odlišné od příčin onemocnění u dospělých. V drtivé většině případů selhávají ledviny na základě vrozených malformací ledvin nebo močových cest či při dědičných poruchách ledvin. „Pro takové děti je podle posledních poznatků nejvhodnějším cílovým způsobem léčby transplantace. Proto v  posledních letech stoupá počet tzv. preemptivních transplantací, kdy se dítě transplantuje bez předchozí dialýzy. Většinou je to v si-

tuaci, kdy je možné přistoupit k transplantaci od  živého dárce, většinou blízkého člena rodiny,“ říká k  transplantacím ledvin dětská nefroložka z  B. Braun Avitum MUDr. Jana Leichmannová. Mnohem častější jsou ovšem infekce močových cest. V  dětském věku jde o  druhou nejčastější infekci po infekci cest dýchacích. „Až dvacet procent infekcí přechází do chronického stadia, což je samozřejmě pro dětský organismus velmi rizikové. Opakované záněty totiž mohou ledviny nezvratně poškodit,“ vysvětluje nefroložka MUDr. Jana Leichmannová.

Prevence jako u dospělých Prevence onemocnění ledvin u  dětí je velmi podobná prevenci u  dospělých. Je nutné podporovat zdravý životní styl už od novorozeneckého věku. „V  tomto období je především na  maminkách, aby si uvědomily, jak velmi důležité je v  tomto ohledu kojení. V  předškolním i  školním věku už jde zejména o  vyváženou stravu, kvalitní pitný režim a  dostatek pohybu. Jinými slovy - méně solit, dostatečně a kvalitně přijímat tekutiny a volný čas trávit s dětmi pohybem,“ popisuje prevenci onemocnění ledvin u dětí MUDr. Jana Leichmannová.

Moderátor Evropy 2 na vyšetření ledvin Ledviny si nechal otestovat na pražském středisku v Pavilonu B. Braun Dialog na Bulovce také moderátor Evropy 2 Nasty. „Ledviny jsem si nikdy vyšetřovat nenechal. Žiju relativně zdravě, sportuju. Teď jsem ale v nemocničním prostředí, takže jsem nervózní,“ řekl Nasty před vyšetřením. To však až na zádrhel při měření tlaku, které se muselo opakovat, dopadlo na  jedničku. „Dost se mi ulevilo, že vysoký tlak se při druhém měření nepotvrdil. Jinak na vyšetření opravdu nic není, trvalo deset minut a já jsem rád, že jsem po dlouhé době pro sebe něco udělal,“ dodal k výsledkům Nasty.

Letem dialyzačním světem

Nordic Walking v rámci Světového dne ledvin V  neděli 13. března 2016 uspořádala Společnost dialyzovaných a transplantovaných pacientů v rámci světového dne ledvin Nordic Walking, tzv. severskou chůzi pro dialyzované a transplantované pacienty, jejich blízké i ošetřující personál. Letos se vycházka s holemi uskutečnila v krásném pražském parku Stromovka. Instruktáž správné techniky „severské chůze“ a  korekci techniky pohybu po  celou dobu procházky prováděla fyzioterapeutka PhDr. Andrea Mahrová. Procházky se zúčastnilo patnáct osob. „I přes chladné počasí jsme se rádi vydali na pochod k bývalé Šlechtově restauraci. V  půlce cesty jsme pod vedením Andrey Mahrové provedli protažení. Akci jsme ukončili posezením v kavárně ve Veletržním paláci. Občerstvení sponzorovala společnost B. Braun Avitum. Moc děkujeme za sponzorský dar, kterým společnost B. Braun podpořila pohybovou aktivitu chronicky nemoc-

Dialyzační středisko v Trstené je v plném provozu necelé dva roky Z jednadvaceti pacientů dialyzovaných v Námestově se sedmnáct přesunulo do  Trstené a  čtyři převzala dialýza B. Braun Avitum v Dolnom Kubíně. V současnosti se v Trstené lékaři a sestry starají o sedmatřicet pacientů, kteří mohou dialýzu pohodlně absolvovat na jednom středisku.

ných pacientů a  za  to, že nám umožnila tuto akci uskutečnit,“ vzkazuje jedna z účastnic akce s Nordic Walkingem.

„Většina pacientů tento přesun zvládla velmi dobře. Svůj denní režim dokázali přizpůsobit zhruba o patnáct minut delší dopravě sanitkou, odměnou jim je zvýšený komfort v podobě nejmodernějšího přístrojového vybavení a  příjemného prostředí ve  zcela nové budově. Navíc personál, s  nímž jsou téměř rodinně spřízněni, se nezměnil,“ říká vedoucí lékař dialýzy B. Braun Avitum v Trstené MUDr. Vojtko. Další zkvalitnění péče čeká na pacienty v následujících měsících. V plánu je pořídit nový ultrazvuk, který diagnostiku výrazně zkvalitní.

Každý rok až tři pacienti s novou ledvinou Dialýza v Trstené nastoupila cestu k dlouhodobé úspěšnosti také v transplantačním programu. Na  tzv. čekací listině je kontinuálně zařazeno průměrně sedm až devět pacientů. Každý rok z  nich především na  transplantačním centru Univerzitní nemocnice v  Martině odtransplantují dva až tři pacienty. Na  Oravě v  okresech Trstená, Námestovo a  Dolný Kubín nyní žije s  fungující transplantovanou ledvinou kolem padesáti až šedesáti osob. Dialyzační středisko v  Trstené se také může pochlubit hned dvěma rekordmankami – jedna z  nich je dialyzována od roku 1981 a druhá od roku 1982. Obě pacientky žijí v rámci možností plnohodnotný život a  patří k  nejdéle dialyzovaným lidem na  Slovensku vůbec. 5

Listárna

Líbil se vám článek a chcete ho okomentovat?

a n r á List

Chcete něco vzkázat autorovi? Máte nové nápady, podněty, připomínky? Napište nám! E-mailem na [email protected] nebo poštou na Redakce časopisu Dialog, B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, Česká republika

Děkuji za váš časopis Dialog. Čerpám z něj mnoho různých informací, protože se má léčba týká mě i celé mé rodiny. Pročítám jej vždy celý i s manželem. Mgr. Marcela Ženatová 6

lantne vanú ambu to y sk o p , u b ačnú lieč Váž ci. úpila dialyz st a n m vskom Chlm so ľo 5 1 rá 0 2  K v a . o st r. u aug jinskon Avitum s. Dňa 14. ky, pri ukra rmy B. Brau li fi b u u p k is re d j e re om st ysoko e Slovensk v dialyzačn imočná a v hodnom cíp n c ý ý v v , á o k v c e ti c a žia ie charizm mestečko le o firmy ved jt Je to malé te o k is d e Str roszová. hraniciach. Dr. Anikó O U li. M a maďarských rk á m chicky ubíja ni pri sy a p  p a á i tn il a p d á z tr e tko ma veľmi profesionáln , ako to vše s obličkami y k y n m ie lé šl b y ro m p otrvajúce diska. la chmúrne Moje dlh bu som ma covníci stre č ra e p li ú ú n jm č a u z a oči mne z om na dialy ký prístup v  a Pred nástup lýzu a ť a v rá hode na dia em sp c d rí u b  p o sa p o ň k e a d vnilo. i. Už prvý zvládnem, ne ma ovply sa nenaplnil ív r it á z n o e p sc i ý ľm v ororo milé a ve ra Obavy a h prijatie bolo o T . á i vrchná sest n e a p rk a á v k m re ri p p i o n il poskytla pa som bola m j stránke j liečbe mi e n č a z po odborne ly e d ia u  d b o o ie tk c á še ako sa v Inform vplyvniť to, a uistili, že o m e ry b ie O m . j á e v o Furik ôžem do ist Mgr. Mária iť nedá. i ja sama m e ž le a ňa sa vylieč , u k  m d u a , ri ju o p m akceptuje v najlepšom usúdiť, že nebojujem, u o b ro o sti môžem h o v  c li S . st iť ro ít a c st j ze budem ambulantne ôcť. Na dialý v m o o c p a si ú e c h m c om, že mi a tých šesť diska, A ozaj, z obrým pocit  d  s a u h ačného stre z c ly ra ia st d z i e íc b n dam tci pracov prácu dialýzu zvlá ko si vážim dí. Sú to vše so ľu y h V c í. ý d n č ľu o výnim zdatných stretávam i   pokoj, m odborne tí to Je . e pohoda a n ry d st lá se v é e d tn k o , v racovisko najmä zdra íkov. Je to p n v o c ra p u ktív celého kole AKUJEM“. trí veľké „Ď a p im o S úctou,  č a z Anna a Milatová tk n e li k á n č vďa ! ená redakcia

rozhovor

Když překážky neexistují

7

Zeptáte-li se Kristíny Madajové, proč před dvěma lety kývla na kamarádčin návrh prostopovat Střední Ameriku, jen pokrčí rameny a řekne: „Proč ne?“

Čtyřiadvacetiletá dívka sedí v lobby hotelu v Praze, kde se předchozího dne účastnila premiéry filmu „Trabantem do posledního dechu“. Pomáhá s produkcí a ve filmu mimo jiné účinkuje. Za týden vyráží do Austrálie, kde jej bude představovat tamním divákům. Nadšeně vypráví o svých cestách a její energie a touha užít si každou minutu života jsou tak nakažlivé, že má člověk chuť do Austrálie odcestovat s ní. Na celé scéně vás zarazí jediná věc. Vedle gauče, ve kterém je pohodlně usazená, stojí zaparkovaný invalidní vozík. Na něj je Kristína upoutaná už třetím rokem. § Jak vypadá váš obyčejný den? Vstávám okolo půl sedmé rá­ no, dopoledne většinou sedím ve  škole na  přednáškách a  odpoledne se věnuji práci. Pomáhám Marku Slobodníkovi s  produkčními věcmi okolo filmu Trabantem do  posledního dechu. Potom se obvykle vracím zase na chvíli do školy. Po  škole si jdu zaběhat s  ka8

marádkami, většinou takových deset kilometrů a večer už jen tak odpočívám. Teď také velmi ráda jezdím autem. Často sednu do  auta a  jedu jen tak na  otočku 200 kilometrů za kamarádkou. § Můžu se zeptat, jak to vypadá, když s kamarádkami chodíte běhat? Normálně, na  vozíku. Já jez-

dím hodně rychle a kamarádky za mnou nestíhají. (smích) § To ale nevypadá na úplně obyčejné dny. Ale ano, to je můj běžný den a mám to tak ráda. Nemám ráda nicnedělání, lehám si až večer, když jdu spát. Každý den co nejvíc naplním vším, čím se dá.

Kdybych se strachovala předem, do Austrálie nikdy neodjedu § S partou Dana Přibáně jste procestovali Austrálii, Indonésii a Thajsko. Kdy jste se vrátili? Koncem října. Vyráželi jsme v dubnu, takže jsme tam strávili půl roku. § A jak se vám to líbilo? Moc, hlavně Austrálie byla skvělá. Byla to vždy má vysněná země. Podobná Evropě, ačkoliv s přísnějšími zákony.

§ Když jsem se vás ptala na tuto cestu, myslela jsem si, že mi začnete vyprávět, jak jste to tam s vozíkem zvládala, přece jen je to komplikace, které se musí přizpůsobovat spousta věcí. A vy místo toho vyprávíte o místních zákonech. Jenže vozíku se nemusí přizpůsobovat spousta věcí. Každý si myslí, že když mám vozík, musím se změnit. Vozík mě ale neomezuje v  ničem. Ve  Střední Americe jsme vylezli na  pyramidu. Vozík zůstal dole a  já šla nahoru po zadku, jak jinak? (smích) V  Austrálii jsem chtěla fotku na  skále, tak jsme vylezli na skálu. Lidé kolem mě vidí schod a  mají ho hned za  překážku, která mi zamezí dostat se dál. Já vidím jen schod, přes který se prostě nějak dostanu. Nebojím se toho, co přijde. Řeším to až v momentě, když to přijde. Kdybych se musela strachovat předem, do Austrálie nikdy ne-

rozhovor

odjedu. Je tam přece spousta pavouků, hadů, všechno je jedovaté. (smích) Ale když člověk něco chce, tak toho i dosáhne. § Jak jste se dostala k partě lidí, kteří cestují světem v trabantu? Jeden známý, který mi vyrábí vozíky, zná Marka Slobodníka (jeden z  organizátorů výpravy Trabantem do  posledního dechu, pozn. red.). Ten mu vyprávěl o  tom, že chystá tuto expedici a  chce oslovit nějakého vozíčkáře. A trabant byl už vyroben pro handicapované lidi, takže pokud si auto upravíte, nemáte problém v něm jezdit. Já jsem se v té době vrátila z cesty, kdy jsme stopovali Střední Amerikou, a Jano o tom věděl, takže mě oslovil, zda chci jet do Austrálie trabantem. Já jsem v té době pomalu ani nevěděla, že existují nějaké trabanty, ale řekla jsem, že ano.

Z Panamy do Mexika a zpět § Předpokládám, že podobný začátek měla i vaše cesta Střední Amerikou.

Vozík složila a nasedla na motorku...

To také. (smích) Bylo to deset měsíců po  úrazu a  já už jsem nevydržela sedět doma. Kamarádka si tenkrát koupila jednosměrnou letenkou do  Peru. Mě vždy bavilo cestovat, tak jsem se rozhodla, že se vypravím za  ní. Koupila jsem si letenku do  Panamy, kde se tou dobou pohybovala. Začaly jsme stopovat. Autobusy, auta, kamiony, vše, co se dalo. A tak jsme prostopovaly celou Střední Ameriku až do Mexika. Tam jsme se dozvěděly, že nemůžeme letět z Mexika do Miami, protože by nám propadla letenka, takže jsme stopovaly zase zpět z Mexika do Panamy. Za  ty tři měsíce jsme projely dobrých deset tisíc kilometrů. Byl to úžasný výlet. § Stopovat ve Střední Americe je ale hodně nebezpečné. To je, taky mě unesli. § Prosím? V  Hondurasu jsme cestovaly linkovým autobusem úplně samy. Na benzínce si kamarádka odskočila a  řidič mezitím odjel i se mnou. Neuměla jsem moc španělsky, jen sprostě. Tak

... odložila jej a projela se na kole...

jsem křičela sprostě. (smích) Ale řidič se jen smál a pokračoval dál, až vyjel z města. § Sedíte přede mnou živá a zdravá, takže to asi dopadlo dobře. Už jsem byla dost nervózní a přemýšlela jsem, že na něho vyskočím a  nějak ho donutím zastavit autobus. Ale asi po  patnácti minutách před autobusem zastavil rikša, ze kterého vystoupila kamarádka a řidiči strašně vynadala. § Máte nějaké další negativní zážitky? Ještě tu noc nás autobus vysadil v  ghettu hlavního města Hondurasu, které je považováno za nejnebezpečnější na světě. Na ulicích se válely mrtvoly, byla slyšet střelba. Nebyl to hezký pohled. Pak nás místní mladíci donutili jít do jednoho hotelu, kde nás recepční ubezpečil, že se nám nic nestane. Držel u toho pistoli. Celou noc jsme oka nezamhouřily. Ale kromě toho se nám vůbec nic špatného nestalo, naopak, po-

řád jsme potkávaly samé úžasné lidi, všichni se nám snažili pomáhat. Když viděli, že stopuje holka na vozíku, byli velmi ochotní.

Chtěla jsem se naučit všechno dělat sama § Promiňte, ale já mám pocit, že úplně ignorujete fakt, že jste na vozíku. Změnila jste vůbec životní styl po tom, co se vám stal úraz? Ne. To je jediné, co jsem si předsevzala. Že nebudu přizpůsobovat svůj život vozíku, ale že přizpůsobím vozík svému životu. Nechtěla jsem nic měnit. Necítila jsem se méněcenná. Nemůžu chodit, a co? Nemůžu chodit po nohou, tak místo toho jezdím na  vozíku, ale nic se nezměnilo. Všechny věci jsem podřídila tomu, abych se co nejdříve vrátila do starých kolejí. Nechtěla jsem nosit plenky, takže jsem se co nejdříve musela naučit cévkovat. Chtěla jsem se naučit i  s  vozíkem všechno dělat sama. Abych nebyla odkázaná na nikoho jiného. Za tři 9

lidé kolem nás rozhovor

... ustlala si na pobřeží...

měsíce po úraze už jsem nepotřebovala pomoct absolutně při ničem. § Co všechno jste se musela naučit, abyste nebyla, jak říkáte, ničím limitovaná? Každý den na  něco narazíte. Člověk si neuvědomí, když někam jde, že je po  cestě obrubník, který mi zabraňuje v  další cestě. Tak jsem se naučila jezdit na  zadním kolečku s  tím, že když se pořádně rozjedu, na  obrubník zvládnu sama vyskočit. Nebudu čekat, než někdo půjde okolo, aby mi na  obrubník pomohl. Naučila jsem se také vyskočit na  linku tak, že dosáhnu až do horní poličky. Také jsem se naučila cestovat autobusem. Když jsem ještě neměla auto, cestovala jsem tak po Slovensku. Řidiči se mě udiveně ptali: komu kupujete lístek? A já, že sobě. Po  zadku si vyskáču do  autobusu, vozík si hodím do kufru a můžeme jet. Člověk 10

se po  čase naučí vše. Ale čím dřív to udělá, tím líp.

jsem se tedy vrátit na Slovensko.

§ Jak vypadal váš život před tím? Vyrůstala jsem a  vlastně stále žiji s  rodiči na  Trenčínsku, v  Trenčianské Teplé. Mám dvě mladší sestry, jsme hezky o rok, 24, 23 a 22 let. Všechny studujeme, takže naši mají už konečně doma volno. (smích) Na  střední jsem hrála hokej, dostala jsem se i do reprezentace. To jsem dělala asi pět let. Po maturitě jsem jela hned v  září do  Ruska, kde jsem půl roku pracovala s  postiženými dětmi. Pak jsem procestovala kus Ruska a vrátila se na Slovensko, kde jsem začala pracovat jako účetní. To mě ale moc nebavilo, a  když jsem dostala nabídku jet pracovat jako au pair do  Švýcarska, neváhala jsem. Tam jsem byla čtyři měsíce a pak se mi stal úraz na lyžích. Poškodila jsem si páteř a  zůstala na  vozíku. Musela

Nepotřebuji psychologa, potřebuji fyzioterapeuta § Co vám letělo hlavou, když vám řekli, že už nebudete chodit? První dva dny v  nemocnici jsem jen ležela a zpracovávala, co se mi stalo. Hlavou mi letěly myšlenky, jak to bude, když budu mít dítě, copak za  ním budu lítat na  vozíku? Pak ke mně poslali psycholožku. Ta mi řekla: jen se vyplačte. Tak jsem se na ni podívala a řekla jí: vy jste opravdu psycholožka? Tak na shledanou, prosím, pošlete mi fyzioterapeuta, protože to je očividně to, co potřebuji. V té chvíli se mi naprosto změnily myšlenkové pochody. Říkala jsem si: proč bych měla plakat? Proč bych se měla litovat? Lítost mi nepomůže postavit se na  nohy, tak si radši

budu život užívat. Někdo mi teď vyčítá, proč nejsem doma a  necvičím. Ale já nechci být doma, chci si užívat život, chci cestovat. § V současné době cestujete hlavně po přednáškách, na kterých vyprávíte o vaší cestě. Ano, jezdím s Markem Slobodníkem, každý den máme jednu přednášku. Vždy mě bavily administrativní práce, něco zařizovat. Takže mu pomáhám. Měla jsem i  vlastní, v  Praze na  jedné vysoké škole, která pořádala projekt o handicapovaných lidech. To se mi líbilo, vyprávěla jsem o  tom, jak jít dál. § Inspirujete? Nedělám nic extra. Je to jen můj život, a  když to někoho může inspirovat, tak je to skvělé. Z  recese jsem si kdysi založila facebookovou stránku, přes kterou mě kontaktovala

rozhovor

jedna slečna. Psala, že si po půl roce ještě netroufla vyjít ven, protože se styděla. Den nato jsme šly do  pizzerie. Vysvětlila jsem jí, že ji ráda vezmu kamkoliv, jen musí chodit ven, do  společnosti. Je to krásná holka a nemá se za co stydět. § V květnu budete jako čerstvá ambasadorka projektu B. Braun pro život přednášet v Kováčové rodinným příslušníkům těch, kteří mají nějaký handicap. Jak vnímala vaše rodina skutečnost, že jste po úrazu zůstala na vozíku? Věděla jsem, že to pro ně bude velmi těžké. Jsem nejstarší ze ... a vyšplhala na kopec.

tří sester, které se ve  mně viděly, a věděla jsem, že jim musím ukázat, že život jde dál. Takže pokaždé, když za  mnou někdo přišel do  nemocnice a  já viděla, že pláče, poslala jsem ho vyplakat se za  dveře. Nikoho jsem nechtěla vidět se slzami v  očích. Věděla jsem, že i na vozíku budu mít dobrý život. Takže postupně přestali být smutní i  oni. Teď už jsou s tím smíření. Vidí, že teď žiju mnohem hodnotnější život než předtím. § Nebojí se o vás rodiče? Ne, teď už ne. Nebo se možná bojí, ale neříkají mi to. Vědí, že

bych je akorát pokárala. Vlastně už v  Rusku jsem si je vytrénovala, teď už říkají jen: běž a hlavně buď šťastná.

Teď už vím, že život na vozíku zvládnu § Co byste řekla někomu, kdo teď leží v nemocnici a ví, že se už na nohy nepostaví? Já vím, že ty vyhlídky nejsou dobré. Člověk si ale musí uvědomit, že to, jak bude žít, záleží jen na něm. Spousta lidí si říká: mám vozík, tak mě litujte. Musíte mi od  teď se vším pomáhat. Ale to není ten směr, jakým se ubírat, pokud chcete život doopravdy naplno žít a  užít si ho. Mně je dvacet čtyři a mám za sebou už tolik zážitků. Kdybych byla doma a brečela do polštáře, tak v životě neuvidím takové věci, jaké jsem viděla. Věřím, že to je těžké. A také to závisí hodně na  povaze. Musela bych toho konkrétního člověka vidět, pak bych mu mohla tu energii vtlouct do hlavy. (smích) § Potkáváte takové lidi? Já se ráda obklopuji zdravými lidmi. Tedy nejen zdravými, já jsem přece také zdravá, myslím chodícími lidmi. Ale vozíčkáře samozřejmě znám, hlavně z rehabilitačního centra v Kováčové. Tam jsme s  místními vozíčkáři trénovali hlavně fyzičku. Když jsem je potkala, měli na vozíku opěrky, aby to bylo pohodlné. A  také pěkně tloustli. Tak jsem jim všechny opěrky sundala, zahodila je a  řekla, ať trénují stabilitu. Začala jsem je cepovat. S jedním jsem to takto dělala čtyři

měsíce po mém úraze. On byl na  vozíku rok a  půl a  ani se nezvládl přesunout na  gauč. Ptala jsem se ho, co dennodenně na  tom vozíku dělá. Odpověděl mi, že sedí a že mu pomáhají. § Na co se chystáte teď? Teď letím do Perthu, kde máme přednášku o  filmu Trabantem do  posledního dechu pro ty, kteří nás v  Austrálii ubytovávali. Pak jedeme do  Brisbane a  do  Sydney. Na  tři týdny, možná měsíc. § A máte představu, kam se bude ubírat váš život? Teď mě hodně baví Monoski (speciální lyže pro handicapované, pozn. red.). I  když se mi ten úraz stal právě na  lyžích. (smích). Také bych si chtěla pořídit běhací vozík, s  jedním kolečkem, které udržuje stabilitu vepředu. Když jsem byla běhat naposledy, omylem jsem s  vozíkem vylítla a  mám teď v  kolenech krev. (smích) Takže potřebuji něco stabilnějšího, abych mohla pořádně trénovat. Do  toho cestuji, věnuji se různým věcem. Teď už vím, že život na vozíku zvládnu. Teď už mi je jasné, že i když budu mít dítě, radši ho dám na  vodítko a  bude běhat dva metry okolo vozíku (smích), ale že to prostě zvládnu. Dítě zatím nemám, až ho budu mít, tak něco vymyslím. Žiji život tak, jak to jde, s tím, co mi přinesl. Marie Polášková Foto: Vojtěch Duchoslav, Marek Duranský

11

Myslete na zdraví SVÝCH blízkých

Ledvinová kalkulačka

on-line spočítá riziko onemocnění ledvin a doporučí další kroky

www.ledvinova-kalkulacka.cz www.oblickova-kalkulacka.sk B. Braun Avitum s.r.o. | V Parku 2335/20 | 148 00 Praha 4 | Česká republika Tel. +420-271 091 911 | Fax +420-271 091 912 | www.bbraun-avitum.cz

TÉMA

P 

očet lidí, kteří mají vrozené nebo získané zdravotní postižení, překročil hranici jednoho milionu, celkem činí 1 077 673 lidí a tvoří 10,2 % z  celkové české populace. V roce 2007 bylo zaznamenáno 9,8 % obyvatel se zdravotním postižením. Za  zdravotně postiženého pak považují statistici člověka, který má tělesné, smyslové či duševní obtíže a  kvůli nim i  omezení trvající déle než rok. Jaké příčiny má nejčastěji hendikep Čechů? Převážné většině z  nich komplikuje život nemoc, na druhém místě je stáří a s ním spojené komplikace. Na třetím místě jsou vrozené vady, až za nimi se umístily úrazy. Stoupl i  počet vrozených vad, v  roce 2007 se jednalo o  necelých jedenáct procent, v  současnosti má 14 % postižených vrozený hendikep. Například v roce 2011 se podle Ústavu zdravotnických informací a  statistik v  ČR narodilo 4  794 dětí s  vrozenou vadou, což představuje 441 narozených s  vrozenou vadou na  10 tisíc živě narozených. Častěji se vrozené vady vyskytují u  chlapců než dívek a  u  dětí matek ve  vyšších věkových skupinách. Do  výsledků se tak podle odborníků promítá stárnutí společnosti. Vliv může mít i to, že lidé mívají potomky později, což se může odrazit ve zdravotním stavu dětí. Nejčastěji postižení zapříčiní nemoc, loni byla důvodem hendikepu u  zhruba 800 tisíc osob. Průměrně člověk se získaným po-

Statistici:

Přes milion lidí v České republice má zdravotní postižení Zvýšení počtu zdravotně postižených osob v České republice, přibývající počet vrozených postižení, zvýšení počtu vzdělaných lidí s hendikepem. To jsou zajímavé ukazatele, které zveřejnil před dvěma lety Český statistický úřad. Vyhodnotil je z registrů praktických lékařů a ústavů sociální péče a upozornil tak ve srovnání s rokem 2007, kdy se konalo první šetření, na zajímavé trendy. stižením žije 12,4 roku. Zajímavá jsou i čísla o způsobu života těchto lidí. 80 % hendikepovaných žije v  běžném bytě. Bariéry tedy musí řešit operativně. V bezbariéro-

vě upraveném bytě žije jen necelých 7 % lidí, přičemž téměř 30 % OZP má právě tělesné postižení. Zdravotně postižení žili nejčastěji ve  společné domácnosti s manželem či man-

želkou (36 %). Druhým nejčastějším typem je single bydlení (19 %). Kompenzační pomůcky, které mají v  procesu rehabilitace a  začleňování do  společnosti rozhodující úlohu, potřebovalo téměř 39 % osob se zdravotním postižením, naopak 45 % postižených se bez zdravotních pomůcek obešlo. Dvě pětiny osob s postižením byly plně soběstačné. Bez pomoci se naopak neobešlo 11 % lidí se zdravotním hendikepem. Naprosto převažuje péče rodiny, a  to několikanásobně. Bez zajištění péče žije pak 9 % lidí. Nejhorší byla situace u  téměř 18 tisíc osob s těžkým a velmi těžkým postižením, které byly zcela bez pomoci. Při zjišťování typu dávek a  příspěvků, které lidé pobírají, se ukázalo, že největší podíl tvoří invalidní důchody ve  3.  stupni, i  když ve  srovnání s  rokem 2007 jejich počet o deset procent klesl. 21 % hendikepovaných pobírá příspěvek na péči, 12 % pak příspěvek na mobilitu. Téměř 70 % lidí s  hendikepem nepracuje a  pobírá invalidní důchod. Zaměstnání má jen 9 % osob, 8,6 % jsou pracující důchodci. 2,3 % lidí s  hendikepem studuje. Ovšem celkově lze říct, že stupeň dosaženého vzdělání stoupá, mezi hendikepovanými přibývá hlavně středoškoláků, o  necelé 2 % přibylo i vysokoškoláků.

Převzato z časopisu Vozíčkář 13

PORADNA

Odpovídá MUDr. Roman Kantor z Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Třinec

?

Chtěla bych se zeptat, jestli je možné stát se dobrovolným anonymním dárcem ledviny. Mám na mysli darování cizímu člověku, se kterým by se všechny potřebné vzorky shodovaly. A je dárcovství možné, když beru léky na štítnou žlázu? Děkuji za odpověď.

14

Na podobnou otázku jsem v roce 2012 odpovídal zamítavě. Od té doby se situace změnila a v současné době již lze anonymně ledvinu darovat. Díky tomu je pak možné provést tzv. řetězovou transplantaci ledvin. Více k tomuto tématu se dozvíte na webových stránkách IKEM, kde se v České republice tyto řetězové transplantace provádějí: www.ikem.cz/www?docid=1010702 nebo: www.ikem-nefrologie.cz/cs/ informace-pro-lekare/program-transplantace-ledviny-ze-ziveho-darce/ Pokud vážně o dárcovství uvažujete, spojte se s transplantační ambulancí IKEM. Kontakty: [email protected] Tel. +420-261 365 300 (koordinátorky transplantací od žijících dárců Bc. Renata Zámečníková nebo Mgr. Tereza Neradová, DiS.)

PORADNA

?

Mám v práci kolegyni, která má velké problémy. Podle jejích vlastních slov jí jedna ledvina nepracuje a druhá pracuje z pěti procent. Transplantace prý nepřipadá v úvahu (imunita, další zdravotní důvody) a hemodialýza také ne. Říká, že příčinou jejích problémů je imunologický problém, kdy tělo „odmítá“ vlastní ledviny a prý by odmítlo i ledvinu transplantovanou. Kolegyně dodržuje přísnou dietu, nevidím ji celý den jíst. Stále ještě chodí do práce (má sedavé zaměstnání), i když se pohybuje velice ztěžka a pomalu. Léčí se v místní nemocnici, prý experimentální léčbou, ale zatím bez úspěchu nebo známek zlepšení. Spíše naopak. Dlužno podotknout, že pracuje v Rumunsku, ne v Česku. Chtěla bych se tedy zeptat, jakou úroveň má, dle vašeho názoru, příslušná odborná péče v této zemi. Dostává se mé kolegyni maxima možné péče? Z hlediska Rumunska asi ano, ale z evropského pohledu? Dále, přestože je moje kolegyně bojovnice a nic nevzdává, v poslední době má i ona sama negativní poznámky. Jaké jsou její šance na lepší reakci na léčbu či případné uzdravení?

?

poradna pro vás :)

K základnímu onemocnění a jeho léčbě se nemůžeme na základě popsaných příznaků vyjádřit. Je pravda, že transplantace není ve výjimečných případech u některých onemocnění doporučována. Ovšem tvrdit, že selhání ledvin se nedá léčit hemodialýzou, je v rozvinutých zemích nesmysl. Naopak, pokud skutečně ledviny jako celek pracují z pěti procent, je takový pacient již dávno připraven na dialýzu a dialyzován. Protože neuvádíte žádné výsledky krevních testů, nelze však skutečnou funkci ledvin komentovat. Pětiprocentní funkce je hodnota, kdy je náhrada funkce ledvin dialýzou urgentní, nezávislá na snaze ovlivnit základní onemocnění jakoukoliv léčbou. Dle starší statistiky se zdá, že v Rumunsku je zastoupení dialyzovaných v populaci početně srovnatelné s ostatními evropskými zeměmi.* Podle výše uvedeného se tam však provádí čtyřikrát méně transplantací než v České republice. Dostupnost dialýzy se může lišit i regionálně. Z minulosti víme, a v některých zemích to může platit dodnes, že v případě omezené dostupnosti dialyzační léčby jsou přijímány tzv. kontraindikace, tedy stavy, které uměle přístup na dialýzu znemožňují a pomáhají lékaři ve výběru pacientů, kterým bude život zachraňující léčba nabídnuta a kdo zůstane bez pomoci. Kontaktovat můžete také B. Braun Avitum v Rumunsku: B. Braun Avitum S.R.L., Remetea Mare nr. 636, DN 6, km 546+400 dreapta RO-307350 Timiş, România, Tel. +40-256 284 905, Fax +40-256 284 907 www.era-edta-reg.org/files/annualreports/pdf/Noordzij_Annual%20Report%202011%20paper_CKJ_2014.pdf

Vážení čtenáři, své dotazy nám zasílejte na adresu redakce: Redakce časopisu Dialog, B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, Česká republika nebo e-mailem na adresy: [email protected], [email protected] nebo prostřednictvím internetu v poradně na www.ledviny.cz. Dotazy můžete také předat personálu dialyzačních středisek B. Braun Avitum. 15

INSPIRACE

K 

dyž mi bylo osmnáct let, nastoupila jsem do čtvrtého ročníku střední školy. Hned druhý den jsem se cítila strašně unavená. Řekla jsem si, že je to prostě obyčejná chřipka, kterou jsem se tři dny snažila léčit. Ibuprofen byl docela fajn. Ale pak přestal pomáhat a já musela k doktorovi. Praktický lékař mi řekl, že mám angínu, a předepsal mi léky, které jsem brala přes víkend. V pondělí jsem šla na odběry krve a hned odpoledne už bylo jasné, že to bohužel angína není a že mám něco s ledvinami. Musela jsem okamžitě odjet do nemocnice, kde mi provedli další testy, udělali rentgen ledvin, dostala jsem nějaké transfuze. Byla jsem tehdy hodně zmatená, nechápala jsem, co se se mnou děje, nechápala jsem absolutně nic.

16

Kateřina Horáková:

„Snila jsem o tom, že se budu jednou moci napít, jak moc budu chtít“ Navíc mi řekli, že musím hned další den jet to Prahy do Všeobecné fakultní nemocnice. To už na mě bylo moc. Do Prahy mě doprovodil můj taťka. Cestou jsme se hodně nasmáli, jeli jsme totiž starou „dvanáctsettrojkou“, která vrzala a  klepala se. Dosud na  to vzpomínáme. V  Praze mi provedli veškerá vyšetření včetně biopsie ledvin a diagnostikovali mi chronické selhání ledvin.

Transplantace a genetické onemocnění Nejdříve se nevědělo, že selhání ledvin způsobilo genetické onemocnění. Že za  to může genetika, se zjistilo vlastně až po  první transplantaci, kdy mé tělo odmítlo ledvinu, kterou mi daroval tatínek. Dlouho jsme se ptali, proč darovaná ledvina odešla. Až tři roky po  transplantaci lékaři zjistili, že je příčinou genetická nemoc

po  otci a  částečně i  po  mamce. To ale není vůbec podstatné, rodiče jsou rodiče, miluji je a  to, co nás potkalo, jsme zvládli jako rodina! Můj tatínek se rozhodl darovat mi ledvinu hned v  okamžiku, kdy nám bylo řečeno, že tu taková možnost je. Nikdo tenkrát nemohl tušit, že nakonec nebude ten pravý. Po první transplantaci, která proběhla koncem října v roce 2004, jsem se nijak zvlášť dobře necítila. Ledvina správně nefungovala hned ze začátku. Musela jsem ještě asi týden chodit na dialýzu. Netrvalo dlouho a lékaři mi sdělili smutné zprávy. Ledvina přestávala fungovat. Zkoušeli ji léčit různými způsoby, ale nic nezabíralo. Snášela jsem to špatně, musela jsem dokonce navštívit psychologa.

INSPIRACE

Na  Vánoce jsem se dozvěděla, že budu muset opět chodit na dialýzu.

Dialýza a kamarádi I když jsem tenkrát byla mladá, nikdy jsem nechtěla cítit ze strany svého okolí lítost. Kamarádi se ke  mně chovali, jako bych byla zdravá. Já jsem samozřejmě pár nocí probrečela s  tím, že život není fér, ale mé okolí mě vždycky postavilo na nohy a dalo mi sílu jít dál. Na dialýze jsem strávila celkem dvanáct let. Na škole jsem ráda hrála volejbal, který jsem ale musela vynechat. Jinak jsem se nijak zvlášť omezovat nemusela, dialýzu jsem zvládala dobře, nedělalo se mi nijak špatně a fungovala jsem zcela normálně. Při samotné dialýze jsem si krátila čas čtením, luštěním křížovek, a  jelikož jsem na  ni jezdila brzo ráno, mým dobrým kamarádem byl spánek, se kterým mi to utíkalo rychle.

Novomanželé ...

Dvaatřicetiletá Kateřina Horáková vyrůstala ve vesnici Lukavice nedaleko Letohradu. Na dialýze skončila ze dne na den, když jí v osmnácti letech diagnostikovali genetické onemocnění ledvin. První transplantovanou ledvinu, kterou jí daroval otec, její tělo odmítlo. Až ledvina od manžela jí dovolila vrátit se zpět do normálního života. Dnes žije spokojený život s manželem a dvouměsíční dcerkou. Představujeme vám její příběh.

Osudové setkání S  manželem jsme se znali už od  mých čtrnácti let. Je o  pět let starší a dlouhou dobu jsme byli jen kamarádi. Dohromady jsme se dali, až když jsem byla nemocná a  na  dialýze. Když jsem na  začátku onemocnění ležela na  jednotce intenzivní péče ve  Všeobecné fakultní nemocnici, přijeli mě navštívit kamarádi a  můj budoucí manžel byl mezi nimi. Viděl mě v plence, s cévkou a o ber-

lích, jak se znova učím chodit a jakou mám radost z toho, že mi to jde. A  už se mnou zůstal. Letos je to třináct let, co jsme spolu, a sedm let, co jsme manželé. Když krevní testy ukázaly, že je manžel vhodným dárcem, neváhal.

Naděje umírá poslední S dialýzou se dá žít spokojený život, ale s ledvinou je to paráda. Můžu dělat věci, o  kterých jsem dříve jen snila, na-

příklad se napít, jak moc budu chtít. Momentálně se zotavuji po  druhé transplantaci a  podstupuji biologickou léčbu. Kdybych se neléčila, choroba s  názvem TTP-HUS by zničila i  manželovu ledvinu. S  manželem vlastní děti nemáme, nevíme, co by mohla léčba s  plodem udělat, a  při  rozhodování také hraje roli  mé genetické onemocnění. Ale nikdy neříkej nikdy. Právě teď, když píšu tyto řádky, ve  vedlejší místnosti spinká dvouměsíční holčička, která je dokonalá. Ano, adopce. Čekali jsme celou věčnost, dočkali jsme se a teď jsme šťastní, že ji máme. Každý člověk je jiný a  můj pevný základ je rodina. Když se člověk v  osmnácti letech ocitne na dialýze, musí v sobě najít sílu a  prostě si říct: žiju a  mám šanci žít, a  doufat, že jednou přijde ledvina, která bude ta pravá. Jak se říká, naděje umírá poslední.

... na tiskové konferenci ke Světovému dni ledvin.

17

B. BRAUN Vzdělává O etických komisích S  rozmachem moderní vědy začala vyvstávat otázka etiky. Bylo nutné stanovit určitá pravidla pro zdůraznění etické stránky vědeckého lékařského výzkumu, a tak začaly v 70. letech minulého století vznikat první etické komise ve  Velké Británii, Francii, později Rakousku, Německu a  ve  skandinávských zemích. Prvním shrnutím pravidel a  zásad pro lékařský výzkum byla Helsinská deklarace, jejímž autorem je Světová lékařská asociace. Deklarace je adresovaná především lékařům, ale vybízí i všechny další osoby, které se podílejí na  lékařském výzkumu, aby si její zásady osvojili. Posláním etických komisí je schvalování (a  posuzování) nových léčebných postupů, případně změn v těchto postupech, a schvalování klinických hodnocení. Etická komise klinické hodnocení nepovoluje, ale ani nezakazuje, pouze dává doporučení. Buď tedy vyjádří souhlas, nebo pošle zadavateli své připomínky. Případ, že by etická komise vyjádřila svůj nesouhlas, jsem v  praxi nezaznamenal. Udělení souhlasu je sice zákonnou podmínkou k provedení klinického hodnocení, leč v  praxi je to tak, že zadavatel (zřejmě) vyhoví připomínkám etické komise, aby ta mohla vyjádřit svůj souhlas. Členy etické komise jsou dobrovolníci, členství je tedy neplacené. Za  projednání žádostí je ovšem vystavena faktura, kterou platí zadavatel studie a  inkasuje zřizovatel etické komise. Členové komise však nemají nárok na  žádnou 18

Jaká je úloha etické komise? S termínem „etická komise“ se setkáváme poměrně často, většinou v médiích. Ta pak hovoří o jejím zasedání či rozhodnutí. Vlastní etickou komisi má také B. Braun Avitum. K čemu však slouží? Nad smyslem etických komisí se zamýšlí Mgr. Zbyněk Marjánko, který zasedá právě v etické komisi B. Braun Avitum.

finanční odměnu, což by mělo vést k jejich nezávislosti. Členy etických komisí by také neměli být pouze lékaři. Vítané je členství laiků, kteří nemají žádné zkušenosti ani s  oblastí vědy, ani s  oblastí

medicíny. Účelem tohoto kroku je zamezit – či omezit – tzv. profesní slepotu profesionálů v  oblasti medicíny. Ostatně, různorodost členů etických komisí je jedním ze záměrů jejich působnosti. Není tomu tak ale

všude. Ve  skandinávských zemích jsou etické komise tvořeny většinou laiků a lékaři jsou pouze přizváni jako odborníci. Členové etické komise mají též odpovědnost za škodu, která plyne z Občanského zákoníku (č. 89/2012 Sb.). Ta se vztahuje na  případy, kdy by člen etické komise porušil povinnou mlčenlivost nebo povinnost chránit práva, bezpečnost a zdraví těch, které hodnotí.

Jaký smysl mají etické komise z pohledu teologa? Protestantská optika vnímá člo­ věka jako hříšného od  přiroze­ nosti, nakloněného vždy spíše k  sobectví a  neschopného pře­ kročit svůj stín. […] Přesto je nutno o  spravedlnost a  pokoj usilovat, snažit se jim přiblížit. Etické komise mají zabránit pochybením v  morální rovině – nikoliv např. v právní. Jejich členové mají být vždy na straně těch slabších, tedy pacientů. Pacient je při rozhodování etické komise tou slabší stranou. Vždyť v roli pacienta se může ocitnout každý z  nás. Největší problém, hraničící až s  neřešitelností, vnímám v nezávislosti etických komisí na svém zřizovateli. Zde se nabízí jedno z  možných řešení, a to profesionalizace všech členů etických komisí.

O autorovi:   Mgr. Zbyněk Marjánko  vystudoval Evangelickou teologickou fakultu Univerzity Karlovy, obor evangelická teologie. Studium zakončil v roce 2000. V současné době zde působí na Katedře etiky jako doktorand.

cestujeme

Rujána Mořské pobřeží, ke kterému je to jen dvanáct hodin cesty

Foto Vojtěch Pavelčík

19

CESTUJEME

Zbytky slovanského hradiště Jaromarsburg (foto Vojtěch Pavelčík)

Uslyšíme-li o Rujáně, vybaví se některým z nás letní dovolené v NDR za časů před pětadvaceti lety. Jiným, těm mladším, se možná v hlavě objeví pomyslná mapa Německa s poloostrovem na severu a vzpomínky na vyprávění rodičů či prarodičů o studených koupelích v rozbouřeném moři. V každém případě to bude vzpomínka příjemná. A taková Rujána stále je…

R 

ujána patřila kdysi k  jednomu z  mála míst, kam bylo možné jet na  dovolenou k  moři. Po  uvolnění hranic a možnosti cestování po roce 1989 se Rujána z  hledáčku českých mořechtivých cestovatelů poněkud vytratila a lidé začali jezdit za  mořem do  teplejších a  dosud zapovězených zemí. Rujána si své kouzlo ale uchovala a  i  nyní stojí za  to se sem vypravit. Je pravda, že moře je většinou chladné a  pláže větrné, ale pěkná příroda, klid a podstatně méně turistů než třeba v Chorvatsku tento hendikep vyváží. Rujána, německy Rügen, je velký poloostrov na severu Německa. Krajina je zde místy kopcovitá, jinde rovinatá. Na pobřeží najdete úchvatné, až 160 metrů vysoké křídové útesy, množství kos, dun a píseč-

20

ných přesypů. Turisticky je zajímavější severní a hlavně východní část poloostrova. Tady je soustředěna řada lázeňských měst a  také příroda je tu divočejší a  více lesnatá. Hlavním městem Rujány a  zároveň i  geografickým středem poloostrova je Bergen auf Rügen s asi 13 tisíci obyvateli. Je tu možné absolvovat dialýzu a i město samo o sobě stojí za prohlídku. Dalším důležitým centrem je přístav Sassnitz, který se nachází asi uprostřed severovýchodního pobřeží. Zde také naši cestu po zajímavých místech poloostrova zahájíme.

Přístav Sassnitz V  Sassnitzu toho moc k  vidění není, ale zastavit se tu vyplatí všem milovníků technických zajímavostí a  vojenské techniky.

V přístavu hned u centra města je totiž zakotvena devadesát metrů dlouhá vyřazená britská ponorka HMS Otus. Ta v Britském královském námořnictvu dosloužila v roce 1990 a  nyní si ji jako plovoucí muzeum můžete v Sassnitzu prohlédnout a udělat si představu o tom, jak se asi žilo 75 námořníkům ve stísněném prostoru řadu týdnů, několik desítek i stovek metrů pod hladinou moře. Nákladní přístav, který ze Sassnitzu udělal důležité místo Rujány, je nyní přesunut mimo centrum města. V památkově chráněné budově bývalého trajektového terminálu hned vedle ponorky je nyní muzeum podvodní archeologie. Najdete tady kromě jiného část slovanského člunu z roku 995, nalezeného u Ralswieku, nebo část pravo-

CESTUJEME Národní park Jasmund

Lesy v národním parku Jasmund (foto Vojtěch Pavelčík)

boku nákladní lodi z  roku 1340, která se při plavbě ze Švédska potopila s nákladem vápence nedaleko Hiddensee (idylický ostrov na  severozápadním pobřeží Rujány, kde nejezdí žádná auta).

Přístupný interiér ponorky (foto Vojtěch Pavelčík)

Sassnitz je vstupní bránou do dalšího turistického lákadla poloostrova – národního parku Jasmund. Ten nesmí minout žádný přírodovědec a obdivovatel mořských útesů. Park tvoří staré bukové lesy a  na  ně navazující bělostné křídové útesy. Nedaleko městečka Hagen je nad útesy vystavěno informační návštěvnické centrum Königsstuhl, kde se interaktivní formou dozvíte mnoho informací o  národním parku i  Rujáně. Z  Hagenu sem jezdí kyvadlová autobusová doprava. Po prohlídce návštěvnického centra můžete sestoupit po  dlouhé dřevěné stezce nebo spíše po schodišti pod útesy a projít se po pláži. Pokud si ale chcete užít útesy a jejich neopakovatelné kouzlo více a  v  soukromí, pak je lepší jet do městečka Lohme. Tady můžete nechat auto a po turistické značce projít přes nádherné bukové lesy na kamenitou pláž a po ní pod útesy až ke schodišti vedoucímu k návštěvnickému centru. Zpátky do Lohme se pak dostanete po jiné turistické značce po  horním okraji útesů. Na tuto procházku budete potřebovat celý den. Na cestu po pláži je dobré se vybavit pevnou obuví, protože pláž není písčitá, ale kamenitá. Určitě si povšimnete zvláštních kamenů vypadávajících z  křídových útesů, které tvoří podstatnou část pláže.

Zřejmě poznáte, že se jedná o pazourky, ze kterých si pravěcí lovci štípali první nože, sekery a ostří na své šípy. V centru Evropy byl tento kámen velmi vzácný a  ceněný. K  nám se dostával právě z  Baltu vlivem činnosti ledovců. Vyzkoušejte si naštípat z  pazourku vlastní břitvu nebo malý nožík. Jde to docela dobře, ale pozor, ať se nepořežete.

Mys Arkona Jen pár kilometrů severně od  národního parku Jasmund je další místo, které není možné při návštěvě Rujány vynechat. Jde o  mys Arkona, magické místo se zbytky slovanského hradiště Jaromarsburg - poslední výspu slovanského kultu, mocenské a náboženské centrum polabského kmene Ránů. Na okraji útesu zde stál významný chrám s  dřevěnou sochou slovanského boha Svantovíta. V  roce 1168 bylo však hradiště dobyto dánským králem Valdemarem I., kmen Ranů byl násilně pokřtěn, chrám zničen a socha Svantovíta spálena. Postupem času se vlivem eroze část útesu i se svatyní zřítila do moře. Nyní zde uvidíte jen návrší se zbytky valů a opevnění. Na toto místo i jeho okolí a na moře je pěkný výhled ze dvou majáků, které stojí v  těsné blízkosti. Chodí sem poměrně dost návštěvníků, a  tak tu najdete také

Ponorka HMS Otus, Sassnitz

21

CESTUJEME

Křídové útesy v národním parku Jasmund (foto Vojtěch Pavelčík)

Mys Arkona (foto Vojtěch Pavelčík)

občerstvení, suvenýry a  vše, co k  tomu patří. Mimoto je tady možné navštívit muzeum v podzemním bunkru – dříve velitelství šesté flotily námořnictva NDR.

Lázeňská města Sellin, Binz, Göhren Na Rujáně samozřejmě není možné minout krásná přímořská letoviska. Dominantní barvou je zde bílá. Domy jsou citlivě rekonstruovány ve stylu první poloviny 20. století, a  tak si tu občas budete připadat jako Hercule Poirot na  dovolené u  moře. Na březích moře je množství kaváren, restaurací a stánků s menším občerstvením. Oblíbená je zde Fisch Brötchen – houska s různými druhy nakládaných ryb. V letním horku je tato svačinka velmi osvěžující. 22

CESTUJEME

projíždí hezkou krajinou a stále je na co se dívat a co pozorovat. Rychlost jízdy není nijak závratná, a tak vám nic neunikne. Navíc se můžete občerstvit v bufetovém voze. Určitě si projížďku „Rolandem“ nenechejte ujít!

Jak se na Rujánu dostat

Letovisko Binz

Letovisko Sellin

Cestu na Rujánu je možné celkem jednoduše zvládnout autem po skvělých německých dálnicích bez jakéhokoliv poplatku. Řidiči v Německu jsou velmi ohleduplní a jezdí bezpečně, dálnice jsou navíc většinou tříproudé a je na nich množství odpočívadel. Naopak benzínek tu najdete opravdu velmi málo, a proto vyjeďte s plnou nádrží. Cesta z Prahy do města Stralsund, které je branou na  Rujánu, je dlouhá asi 620 km, a  tak vám zabere asi sedm hodin jízdy. Ve  Stralsundu je mimo školní plachetnici v  přístavu a  obrovské katedrály také krásné mořské muzeum s  akváriem. Druhou možností je cestovat vlakem nebo autobusem. V obou případech se dá z Prahy na Rujánu celkem jednoduše dostat přibližně za deset hodin s jedním přestupem v Berlíně. Dovolená na Rujáně je jistě dobrá volba pro všechny cestovatele, kteří rádi objevují a méně rádi se sluní a koupou. Optimální doba pobytu pro prozkoumání těch nejzajímavějších míst je pro nás, co každý druhý den trávíme na  dialýze, alespoň čtrnáct dní. Pokud budete mít s sebou auto a kolo, bude to jen výhodou. Přeji šťastnou cestu! Mgr. Petr Pavelčík, DS Uherské Hradiště

Pláže v letoviscích jsou převážně písčité a velmi pozvolně se svažující. Než můžete začít plavat, musíte kráčet někdy i desítky metrů po kolena ve vodě. Moře je na Rujáně o poznání chladnější než v jižních částech Evropy. Jeho teplota ani v letních vedrech nestoupá výrazně nad 22 °C. Navíc na plážích vane vytrvalý vítr, a tak zde často potkáváte dva druhy lidí. Jedni jsou v plavkách ve vodě, druzí ve svetru na pláži. Na plážích si většinou můžete pronajmout zvláštní proutěné nebo dřevěné koše s lavičkou, kam se můžete schovat.

Vlak Rasender Roland

Úzkorozchodná trať „Rasender Roland“ Všechna hlavní letoviska východního pobřeží jsou spojena unikátní historickou, 24 km dlouhou úzkokolejnou železnicí, zvanou „Rasender Roland“. Provoz na  ní je v  sezoně celkem hustý a navíc jsou vlaky taženy parní lokomotivou s několika otevřenými vagony. Trať začíná prakticky na  pláži v  přístavu Lauterbach a pokračuje přes město Putbus (kterému se říká také „bílé město“, protože všechny domy mají bílou fasádu) do přímořských letovisek Binz, Sellin, Baabe a  Göhren. Cestou vlak 23

VAŘÍME S PETROU

MENU podle  s pomocní i e k

y

... vařím

PETRY

Recepty pro vás připravila Petra Bártová, fotoblogerka a redaktorka sexymamas.cz

Mozzarellový koláč s cherry rajčátky Tento slaný koláč je ideálním předkrmem. Jeho chuť je jemná, příprava snadná. Těsto připravíme smícháním těchto ingrediencí:   185 g hladké mouky   100 g vychlazeného másla   2–4 lžíce studené vody   1 žloutek Všechny ingredience důkladně spojte a vypracujte v pevné, ale pružné nelepivé těsto. Nechte ho odpočívat v lednici a připravte si náplň.   100 g cherry rajčat   200 g mozarella   2 vejce   6 listů bazalky   5 g parmezánu

t e s i . ..

přip

v ra

24

Mozzarellu, vejce a parmezán rozmixujte na hladký krém a zamíchejte do něj na kousky natrhané lístky bazalky. Z lednice vyjměte těsto a vyplňte s ním zapékací formu. Vidličkou propíchejte na několika místech. Na těsto nalijte rozmixovanou náplň. Na tu dejte rajčátka a nechte péci v předehřáté troubě na cca 180 stupňů 40 minut. Koláč by měl krásně zezlátnout. Je výborný teplý i studený.

Energie: 9 170 kJ = 2 190 kcal, Bílkoviny: 79,8 g, Tuky: 147,8 g, Sacharidy: 145,6 g, Draslík: 835 mg, Fosfor: 1 390 mg

VAŘÍME S PETROU

Krůtí rolka se špenátem a batátovým pyré Batáty se v českých kuchyních rozkoukávají pomalu a určitě bude více lidí, kteří je ještě neochutnali, než těch, kteří už jim přišli na chuť. Ochutnat batáty znamená osladit si život, ne bezdůvodně se jim říká sladké brambory. Jejich chuť po uvaření bych přirovnala ke karotce. Zvláště oranžová odrůda je jí chuťově velmi blízká.   300 g krůtích prsou   15 dkg šunky od kosti (4 plátky)   300 g čerstvých špenátových listů   15 g parmezánu   300 g batátů   100 ml smetany   0,1 dcl olivového oleje   5 dkg másla Krůtí závitky připravíme dle níže vyobrazeného postupu: 1. krůtí prsa rozkrájíme na čtyři plátky, které naklepeme 2. na naklepané maso poklademe plátky šunky 3. poklademe listy čerstvého špenátu – klidně více vrstev špenátu – tepelnou úpravou ztratí objem 4. posypeme parmezánem a zarolujeme do závitků, které omotáme nití Závitky opečeme ze všech stran na třech lžících másla, přendáme i s vypečenou šťávou do zapékací misky, posypeme parmezánem a necháme dopéci cca 10 min při teplotě kolem 180 stupňů. Očištěné batáty nakrájíme na menší kostky, velmi lehce osolíme a necháme deset min vařit. Závitky vyndáme z trouby a necháme odpočívat. Batáty scedíme, zalijeme je smetanou na vaření, přidáme zbylé máslo a rozmačkáme do pyré. Naaranžujte na talíř, výpekem z masa můžete pokapat pyré.

Energie: 6 816 kJ = 1 630 kcal, Bílkoviny: 111,7 g, Tuky: 103,8 g, Sacharidy: 69,4 g, Draslík: 2 889 mg, Fosfor: 1 049 mg

Piškotové muffiny s malinami

Energie: 13 876 kJ = 3 314 kcal, Bílkoviny: 68,9 g, Tuky: 29,2 g, Sacharidy: 696,4 g, Draslík: 1 094 mg, Fosfor: 964 mg

Sladká tečka na konec. Piškot podle klasického receptu našich babiček. Ovoce a jemný kokosový krém.   4 celá vejce   40 dkg polohrubé mouky   40 dkg třtinového cukru   špetka bezfosfátového prášku do pečiva (nemusí být) Oddělte bílky a vyšlehejte je v tuhý sníh. Ve druhé míse vyšlehejte žloutky s cukrem do světložluté krémové konzistence. Do žloutků vmíchávejte postupně bílky a mouku. Míchejte opatrně, aby sníh z bílků neztratil na svém objemu. Pokud jste se rozhodli přidat prášek do pečiva, smíchejte ho předem s moukou. Těsto lijte do připravených formiček a pečte 8 minut v troubě předehřáté na 180 stupňů. Muffin skvěle doplní čerstvé maliny a pudingová omáčka třeba s příchutí kokosu nebo vanilky. 25

POVÍDKA

„EL PUNTERO“ (Ojo de Malaga) Věnováno slečně Barborce, která se s takovou láskou stará o momentálně postižené zvířátko. Veškerá možná podoba se skutečnými osobami, jmény lidí nebo zvířat je čistě náhodná.

S 

tarý Bernal pootevřel oči jako neklamný důkaz toto, že stále žije, ačkoli mu to nečinilo bůhvíjaké potěšení, a znechuceně se ušklíbl nad oparem šířícím se z jeho ústní dutiny. Ani včerejší láhev levného mezcalu, který se naučil pít během občanské války v Mexiku, nedokázala zakrýt stopy zahnívajících zbytků čehosi, co kdysi býval chrup v jeho dásních, a především nezahladila jeho obavy o osud dcery, kterou viděl naposledy včera v poledne „Kde ta zatracená holka je, ona mě tady snad nechá chcípnout hlady...,“ belhaje se po domě, láteřil stařec Bernal, válečný veterán, který si pravidelně naléval první sklenici mezcalu v rámci snídaně, ranní hygieny a modlitby zároveň. Podlaha, na níž stál, i sklenice, ze které pil, byly čisté, dokonce i noční košile, kterou měl na sobě, bělostně zářila. To všechno byla práce jeho dcery, překrásné ikony celé čtvrti a  především místní slévárny. Život této nesourodé dvojice byl vcelku monotónní. Bernal už všechno vzdal, aniž na to mělo vliv jeho nedávné ovdovění, které sice zaregistroval, ale nijak nenarušilo jeho každodenní rutinu. Pozoroval okolní svět z půdy činžovního domu v dělnické čtvrti Malagy okem zaměřovače svojí ohmatané zbraně, která mu připomínala, že kdysi skutečně žil. Gael pracovala přes den ve  slévárně rodiny Simoldes a  ve  svém volnu se starala o otce a udržovala v sobě neochvějnou naději, že ještě někdy bude žít. Příslibem jejích možných lepších pozítřků spíš než zítřků byl účetní García, nenápadný mladík, po celý den zavalený objemnými spisy, kterému kolegové posměšně přezdívali cifršpión. García byl ale také nadšeným astrologem a vášnivě miloval noční oblohu. Tento neduživý mladík z  dobré rodiny s  tváří chlapce se Gael nesměle dvořil už několik let a zjevně k tomu měl její svolení. Místní slévači s muskulaturami býků ze sevillské koridy postupem času tuto skutečnost přijali jako neměnnou a  po  několika marných pokusech dobýt Gaelino tělo, srdce nebo obojí založili rodiny. Odevzdali se obtloustlým ženám

26

a dětem přisátým k jejich nalitým prsům a sápajícím se po jejich sukních a nezřídka i krku (jak to už v chudinských čtvrtích chodí). Takoví byli Gaelini nápadníci, před nimiž dala přednost účetnímu Garcíovi. *** El Puntero, jak se Bernalovi říkalo mezi soudruhy v posledním válečném konfliktu pro jeho střeleckou genialitu, kterou potvrzoval svými neocenitelnými službami elitního ostřelovače, právě pozoroval ulici hledáčkem svojí milované zbraně, jíž překvapivě nikdy nedal žádné jméno a ani ji nenazýval jako nějakou konkrétní věc. Nemluvil o ní vůbec. Říkal pouze: „Jdu se podívat ven, dcero, na večeři přijdu včas.“ Znuděně pozoroval paní Rodriguezovou, majitelku místní pekárny, jejíž dort nepozřel už několik let, jak se vrací z nákupu se svým manželem, ctihodným občanem města, realitním makléřem a majitelem domu, ve kterém Bernal s dcerou bydleli. Přestože zbraň denně čistil a  měl ji stále nabitou a  připravenou k  akci, neměl nejmenší nutkání z  ní vystřelit na  cokoli nebo na  kohokoli, ať už se mu v hledáčku objevil bezdomovec Alessandro, který se válel v  páchnoucí kaluži, či toulavý pes Másimo, tlusté zvíře neurčité rasy, barvy srsti a  stáří, který proslul svojí tupostí a  zálibou ve  strašení malých dětí. Bernal byl pouhým vojákem, který pozoroval dění na ulici, čímž vyplnil takřka celý den, a hledáček jeho zaměřovače se stal jediným okem, kterým byl ochoten se dívat na okolní svět. Andalusii dneška vnímal jen skrze něj. Jen jediná věc ho občas dokázala vytrhnout z letargie a donutila jeho zlenivělou a alkoholem omámenou mysl zbystřit – odlesk ze střechy asi pět bloků na východ směrem ke kostelu Santa Lucia. „Tak pojď, kamaráde, ukaž se mi na  chvilku,“ mumlal si pro sebe, svíraje pažbu zpocenýma vrásčitýma rukama. Ten třpyt spatřil už několikrát a vždycky mu připomněl jeden z nejintenzivnějších pocitů jeho života, který v minulosti zakusil nesčíslněkrát, a to souboj

POVÍDKA

s  ostřelovačem nepřátelské strany. Pouze trpělivost společně se střeleckou pohotovostí přinášely úspěch, který tolik miloval. Fakt, že poslední boje skončily před sedmačtyřiceti lety, pro něj nebyl ani trochu důležitý. Otázkou zůstává, jestli si to vůbec uvědomoval. Po celé ty roky se v ulici neobjevila žádná nepřátelská uniforma. Dělnická čtvrť Ropotamo nebyla místem, kam by omylem zabloudil americký mariňák, natož aby tam pochodovaly ozbrojené jednotky cizích mocností. Záblesky z protějších střech mu nedaly spát. *** Gael občas navštěvovala Garcíu, vždy ve vší počestnosti. Byl to mladík s trudovitou pletí a komplexy, na které ani ona momentálně nestačila. Dodával jí ale životadárný klid, když jí zapáleně vyprávěl o objektech v galaxiích tolik vzdálených syrovému životu v Ropotamu. García měl za sebou tři pokusy o navázání vztahů se ženami. Všechny skončily neslavně. Dodnes si pamatuje na  oznámení svojí lásky číslo jedna: „Miláčku, nemůžu s  tebou jet na  astrologický seminář do  Barcelony, musím doprovodit matku na dovolenou k tetě do Kastílie.“ Při návštěvě místního hostince, kam si zašel pro trochu lihu na čištění svého dalekohledu, záhy zjistil, že jeho vyvolená odjela na vzdálený ostrov právě s majitelem tohoto pohostinství, s nudným a tupým Miguelem, o kterém se vždycky vyjadřovala s  pohrdáním a  se smíchem říkala, že někoho tak hloupého snad ještě nikdy nepotkala. Jeho láska číslo dvě mu jednoho dne oznámila: „Garcío, už se mi za tebou nechce chodit. Možná to někdy v budoucnu přehodnotím, ale radši s tím moc nepočítej.“ Vzápětí se odstěhovala na sever Španělska za spolužákem, o kterém prohlašovala, že ji ani v nejmenším nezajímá. Obě tyto negativní zkušenosti ho svým způsobem poznamenaly, nemluvě o té třetí, o velmi krátkém vztahu s kokainistkou Gabrielou, s níž pod vlivem drog nazí malovali obrazy a kterou mu pro jistotu přebral jeho jediný přítel Mauricio. García se pak dlouhou dobu dostával z drogové závislosti. Gael tak pro něj byla pravým požehnáním. Garcíova matka byla upoutána na lůžko a do vztahu svého syna a této éterické dívky se nesnažila ani trochu mluvit. *** Toho dne García poprvé Gael ukázal svou chloubu, předválečný dalekohled Baraxa, díky němuž se tolik dozvěděl o noční ob-

loze. Svoje poznatky předával dál s takovou vášní, která v Gael posilovala víru a naději, že se tato energie jednou prodere na povrch i  v  jiné formě než astrologické nebo v  podobě příběhů o hvězdokupách a vzdálených planetách. Co víc, García Gael požádal o asistenci při pravidelné údržbě binokulárních čoček svého dalekohledu, což byl jistý druh pocty, kterou mohla ocenit – i když jen stěží – pouze Gael, dcera elitního ostřelovače. Byla šikovná a manuálně zručná, a tak jí García umožnil dotýkat se vypouklých očí, které vyplňovaly veškerý volný čas tohoto účetního slévárny Simoldes a jimiž pozoroval vnější svět, stejně jako to dělal Gaelin otec hledáčkem zaměřovače. García, mladík s tváří vědce a astrolog, kterému matka s oblibou říkala „El Scientista“, Gael obřadně nosil hedvábné kousky pečlivě vyprané látky určené k vyleštění čoček. Gael si byla plně vědoma svěřené zodpovědnosti a s pečlivostí sobě vlastní průběžně natáčela dalekohled na všechny světové strany, aby jí neunikla ani nejmenší částečka prachu, a kontrolovala výsledek této „binokulární očisty“. S  oblibou pozorovala, jak čočky dalekohledu při otáčení do  různých směrů vrhají prasátka na  střechy okolních domů. Připomínalo jí to dobu, kdy jako malá sedávala Bernalovi na klíně a prožívala celkem šťastné dětství v nedaleké rybářské vesničce. *** El Puntero si s vítězoslavným, až triumfálním výrazem ve tváři blahořečil a v duchu znovu a znovu oceňoval svoji trpělivost a přesnost, které mu vynesly uznání v průběhu všech válečných konfliktů, jichž se v minulosti zúčastnil, a které se znovu a naplno projevily i teď. Zaplavil ho opojný pocit, že neztratil nic ze svého instinktu elitního ostřelovače – zabijáka. „Buď já, nebo ten druhý,“ říkával rád. Jeho bohaté zkušenosti a dobrý pocit hraničící s jistotou mu napovídaly, že jeho protivník, ačkoli mu přes odlesk dalekohledu neviděl do tváře, má lebku vedví a právě se ubírá k poslednímu soudu, k té instituci, jež snad jako jediná může být nadřazena jednotce elitních ostřelovačů. Unaveným pohybem uložil zbraň do dřevěné bedny, která původně sloužila k  naprosto jinému účelu, otřel si zpocené čelo, a přehrávaje si v hlavně ten excelentní zásah, pomalu sešel po vrzajících schodech do  kuchyně. V  tu dobu se obvykle podávala večeře. Spokojeně si nalil sklenku mezcalu a  poklidně čekal na dceru, která mu ráno slíbila uvařit peallu s mořskými plody. Tu má starý Bernal k smrti rád. Daniel Dvořák cestovatel, bohém a příležitostný spisovatel 27

JAK NA TO

N

Máte doma hrníčky, které se vám postupem času tak trochu okoukaly?

!

yhazujte v e je

Jmenuji se

Ája Agnerová

malovat, šít...

dávat věcem okolo sebe novou tvář. Proto stále hledám nové nápady, jak by se daly běžné předměty s trochou kreativity využít neotřelým způsobem nebo jak si je jednoduše a levně vyrobit. Na tomto základě vznikl pořad Vychytávky, který můžete vidět na internetové televizi Stream.cz. V listopadu minulého roku vyšly Vychytávky také knižně s více než třiceti nápady, jak si zútulnit byt či zahradu. A některé z nich jsem se rozhodla ukázat i vám, čtenářům časopisu Dialog. Doufám, že se do tvoření pustíte se mnou :-)

28

1.

Najděte doma nepotřebný lak na nehty...

... ani la ky

a baví mě tvořit,

yhazujte :) v ne

JAK NA TO

do nádoby s vodou.

3.

o Z

a hrníček do něj ponořte.

ílého šálku jste b v ho é ginálníko i r n o j us a če vý

5.

ek

ili

4.

na hladině nějaký hezký ornament

vo ř yt !

by

Poté už jen párátkem vytvořte

no

2.

... a dejte pár kapek

Lak nechte pár minut dostatečně zaschnout.

29

Súťažná krížovka

„Vojna je iba... (tajnička 1–5).“ Thomas Mann

Uzávierka je 10. 5. 2016

30

Redakce časopisu Dialog B. Braun Avitum s.r.o. V Parku 2335/20 148 00 Praha 4 Česká republika (na obálku napíšte „Súťaž“).

su [email protected] alebo [email protected] (do predAko súťažiť? metu e-mailu napíšte „Súťaž“). Vylúštite súťažnú tajničku a jej Prosím, neposielajte odpovede správne znenie odovzdajte po uzávierke, nebudete do zlosopersonálu dialyzačných stredísk vania už zaradení. B. Braun Avitum alebo ho zašlite Z technických dôvodov zasielapoštou na adresu: Prípadne nám správne znenie me výhry len na území ČR a SR. tajničky zašlite e-mailom na adre- Prosím, pri vyplňovaní svojho

mena používajte diakritiku; neradi by sme vaše meno skomolili, ak sa objavíte na výhernej listine. Pravidlá súťaže nájdete na stránke www.bbraun-avitum.cz.

loptička (oblička), kľúčenka so svetlom a žetónom

Ceny pre výhercov: tričko s golierikom, flísová deka, kniha, pero, blok, antistresová

Riešenie z minulého čísla: Mlčenie má až tak sílu, že býva nemožné ho nepočuť ho.

Výhercovia z minulého čísla: Mária Jančeková, Jaro Dvorský

soutěžní křížovka

„Tajemství úspěchu v životě není dělat, co se nám líbí, ale... (tajenka 1–4).“ Thomas Alva Edison

Redakce časopisu Dialog B. Braun Avitum s.r.o. Jak soutěžit? V Parku 2335/20 Vyluštěte soutěžní tajenku a její 148 00 Praha 4 správné znění odevzdejte personálu Česká republika dialyzačních středisek B. Braun (na obálku při­pište „Soutěž“). Avitum nebo zašlete poštou na adresu: Znění tajenky nám případně můžete zaslat také e-mailem na adreUzávěrka je 10. 5. 2016.

su [email protected] nebo [email protected] (do předmětu e-mailu uveďte „Soutěž“). Neposílejte prosím odpovědi po uzávěrce, již nebudete do slosování zařazeni. Z technických důvodů zasíláme výhry pouze na území ČR a SR. Při vyplňování svého jména používejte

prosím diakritiku, neradi bychom vaše jméno zkomolili, až se objevíte na výherní listině. Pravidla soutěže naleznete na: www.bbraun-avitum.cz

klíčenka se světlem a žetonem Výherci z minulého čísla: Lukáš Pohůnek, Jaroslava Doležalová, Kateřina Starková

Řešení z minulého čísla: Ceny pro výherce: tričko s límeč- Žádná bolest se nesnáší hůře kem, fleecová deka, kniha, tužka, než vzpomínky na štěstí v době blok, antistresové mačkátko, neštěstí.

31

Program pre dialyzovaných pacientov Hlavná sezóna (1. 5. – 31. 10. 2016): 259,– eur Mimosezóna (1. 11. 2016 – 31. 3. 2017): 238,– eur 7x ubytovanie v KH PALACE*** v dvojlôžkovej izbe Štandard 7x polpenzia Doplatok za jednolôžkovú izbu 5,– eur / 1 noc, t. j. 35,– eur / pobyt Liečebné procedúry: vstupná lekárska prehliadka, 14 liečebných procedúr Rezervácia: Centrum prázdninových dialýz B. Braun Avitum s.r.o., V Parku 2335/20, 148 00 Praha 4, Česká republika Tel. +420-271 091 922, Fax +420-271 091 923 [email protected]

Kúpele Sliač

B. Braun Avitum s.r.o. | www.bbraun-avitum.cz