S misionářem v Indii Katolický časopis pro děvčata a chlapce * č. 1 * ročník 2002/2003 * 15. 9. 2002 cena pro předplatitele 5,- Kč, ve volném prodeji 6,- Kč
kdo to je misionář? Kdy vlastně začaly misie? JakáVíte, je jeho práce a poslání?
Misijní příkaz obdrželi všichni apoštolové od Ježíše Krista slovy: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.“ Už sv. Petr působil v Antiochii a Malé Asii a došel až do Říma, kde byl ukřižován. Od sv. Petra odvozovali všichni papežové své misijní poslání. Např. v 6. století papež Řehoř Veliký poslal do Anglie Augustina a další mnichy, kteří pak pokračovali v šíření víry na území dnešního Holandska a Německa. Němečtí křesťané nesli víru zase dál. Také sv. Cyril a Metoděj, kteří na žádost moravského knížete Rostislava přišli na Velkou Moravu, byli misionáři. Na jejich práci vidíme hlavní
2
úkoly misionářů: sestavili slovanské písmo, přeložili do staroslověnštiny nejdůležitější náboženské texty, bohoslužbu sloužili ve slovanském jazyce.
Socha sv. Petra ve svatopetrské bazilice ve Vatikánu
Velké misijní pole se otevřelo objevením Ameriky a pronikáním dobyvatelů do celé Asie. Zde úspěšně působili řeholníci, především jezuité, dominikáni a františkáni. Významným misionářem byl např. sv. František Xaverský, zakladatel misií na Dálném Východě a jezuitských misií vůbec. Působil v Indii a Japonsku. Na Dálném Východě působili v 18. století s úspěchem i čeští jezuité, a to v Číně, kde byli také uznávanými matematiky, astronomy, lékaři či malíři. Ke známým českým misionářům patří sv. Jan Nepomuk Neumann z Prachatic, který působil v 19. století mezi přistěhovalci v Severní Americe.
Pomoc misiím má mnoho forem: modlitba, oběť, svědectví, návštěvy, setkání mládeže, příklady života, pohostinnost, sdílení, materiální pomoc. PMD společně s misionáři zakládá školy, nemocnice, semináře pro budoucí kněze, domovy pro děti, řemeslnické dílny... Každá pomoc má jediný cíl: pomoci potřebným k jejich samostatnosti a nezávislosti. Proto se vždy vyžaduje spoluúčast potřebných.
Obrázek je z Obrazového atlasu dějin křesťanství. Portál, Praha 1998
Už jste slyšeli o Papežském misijním díle?
Kardinál Lavigerie založil v Africe kongregaci Bílých Otců, kteří přispěli ke zrušení afrického obchodu s otroky (ilustrace z časopisu r. 1891).
Jak vzniklo současné Papežské misijní dílo? Papežské misijní dílo je součástí Kongregace pro evangelizaci národů. Za zakladatelku je považována Pavlína Marie Jaricot. Nejprve pomáhala misionářům modlitbou, pak kolem sebe soustředila skupi-
nu žen. Postupně začala pomáhat také hmotně - chodila žeb-
Charles de Forbin Janson
brat pro děti v Číně a organizovala jejich vykupování, aby nechtěná děvčátka nebyla po narození zabíjena. To bylo ve 20. letech 19. století. O 100 let později, v roce 1922, papež Pius XI. přijal misijní dílo Pavlíny Jaricot za své. Dnes je Papežské misijní dílo rozšířené ve 150 zemích světa a má 114 národních ředitelů. Součástí Papežského misijního díla je také Papežské misijní dílo dětí. Vzniklo v roce 1824 v Paříži, založil jej biskup Charles de Forbin Janson. Úkolem misijního díla dětí je probouzet misijní poslání a schopnost dělit se s dětmi, které trpí nouzí. Z darů dětí všech zemí vzniká fond solidarity, který podporuje díla ve prospěch dětí v misijních zemích. Jejich heslem je: S dětmi pomáhat dětem světa.
3
Na návštěvě v Indii
Už jste slyšeli něco o Indii? Chcete vědět, jací lidé tam žijí? Zajímá vás, jak to u nich vypadá?
Mezi indickými dětmi Přátelství, víra, radost - to jsou nástroje misionářů. I děti vědí, jak s nimi zacházet.
Petr a Martina v Indii nikdy nebyli, ale slyšeli o ní vyprávět od svého strýčka, který ji navštívil. Viděli také dokumentární pořady o Indii v televizi. Tato země je velmi zaujala, a proto si vypůjčili v knihovně hromádku knížek, aby se dozvěděli ještě více. Nyní se s vámi podělí o to, co vypátrali.
Martina: Když se řekne Indie, první, co mě napadne, je slon indický. Žijí tam zvířata, která u nás nepotkáme, leda v ZOO: opice, dikobrazi, lenocho-
4
Lači má na krku šálu upletenou v barvách svého kmene. Až bude dospělý, chtěl by být lékařem, protože všude vidí mnoho nemocných lidí. Ty chce léčit. Dívky z kmene Assam (též název výtečného čaje) ve slavnostním úboru v provincii Dibrugarh. Na hlavě nemají květináče, ale speciální květinovou ozdobu.
di, želvy, antilopy, tygři, jaguáři a hadi. Petr: Indie je obrovská země, proto se tam ta
Při svém pátrání se Petr s Martinou seznámili s P. Jiřím Šlégrem, který je národním ředitelem Papežského misijního díla v České republice. Jel do Indie navštívit misionáře, kteří usilují o to, aby i chudí Indové měli vzdělání, lékařskou péči a pomoc v nouzi.
zvířata vejdou. Indie je mnohem větší než naše republika. Víš, že by se do ní mohlo poskládat 42 Českých republik? Žije tam téměř 970 milionů lidí a hovoří mnoha jazyky. Prý je běžné, že někteří obyvatelé nerozumí lidem ze sousední vesnice, protože ti mají docela odlišný jazyk. Martina: Seznamte se s indickými dětmi, které jsou velké asi jako vy. Navštívil je a vyfotografoval P. Jiří.
Sarala chodí do školy k sestrám misionářkám. Stojí před vodní nádrží, kolem je zahrada, kde sestry pěstují banánovníky, kokosové palmy a zeleninu.
Misionářem může být každý člověk dokonce i doma - ve svém městě, v rodině, v zaměstnání, ve třídě, ve farnosti… vlastně všude.
Prémbáí bydlí u stejných sester jako Sarala. Domov se nachází nedaleko Kalkaty. Žije zde asi 40 dívek z chudých rodin. Mají tu školu, ubytování a jídlo pod jednou střechou. Prémbáí vidíme při divadelním vystoupení.
5
Pomoc misiím v České republice Papežské misijní dílo bylo v České republice obnoveno po roce 1989. Ředitelem se tehdy stal P. Zdeněk Čížkovský, OMI, který působil více než 30 let jako misionář v Jižní Africe. Od roku 1998 je národním ředitelem PMD P. Jiří Šlégr.
Révalovi je 13 let. Chodí do církevní školy v diecézi Schillong. Tuto školu je možné přirovnat k českým biskupským gymnáziím.
Kalpuna prožívá nejkrásnější den svého života. Byla vybrána za družičku při kněžském svěcení v diecézi Dibrugarh. Kalpuna patří mezi velmi chudé děti, takovou slávu ještě nezažila.
Ashti tančí při bohoslužbě v sárí v barvách svého kmene, při výročí založení diecéze Dibrugarh. Před 50 lety sem přišel biskup, noví kněží a katecheti. Diecéze vznikla díky darům Papežského misijního díla.
6
Také děti mohou být misionáři. Mohou šířit kolem sebe dobro. Každý misionář ale začíná sám u sebe - pěstuje v sobě květinu dobra a její vůni šíří kolem sebe. Když květina pěkně povyroste, může se člověk vydat třeba i na daleké cesty.
Papežské misijní dílo dětí (PMDD) vypracovává různé projekty. Někteří z vás možná znají program MOST (prostředky ke stavbě mostu jsou čtyři: modlitba, oběť, služba a tvořivost). Toto číslo DUHY slouží též jako doplněk pro brožuru MOST III, ve které je připravena spousta misijních nápadů na celý
Popeleční středa; biskup Josef a indický chlapec
školní rok. Děti, které se chtějí zapojit do poctivé misionářské práce, se přihlašují do Misijního klubka. Každý týden se modlí za děti celého světa a snaží se ušetřit peníze alespoň za jeden bonbónek. Tak skrze PMDD pomáhají chudým a šíří radost Božího království. Misionáři z celého světa žádají od PMD pomoc. PMD tedy každý rok podporuje všechny misijní diecéze světa. Například jenom do 116 diecézí Indie letos sponzoruje 758 projektů pro děti v bídě. Pomůžeme i my ubohým sirotkům v Indii? PMDD v České republice chce zachránit 284 opuštěných dětí, které
našly domov v Sirotčinci svatého Josefa. Je to projekt biskupa Morase v indické diecézi Belgaum. Tyto, ale i mnohé další chudé může zachránit naše štědrá láska. Letos si PMDD v naší republice vybralo několik konkrétních projektů na pomoc nejubožejším z misií. S vaší pomocí může zachránit z ulice 180 dětí v Mexiku, zajistit nutné prostředky pro 11 000 chudých dětí v Guyaně a 367 v Angole, pro 22 sirotků na Jamajce a 284 v Indii. Proto je i toto číslo Duhy věnováno Indii. Připravili ho pro vás pracovníci PMD v České republice.
Chcete-li se více dozvědět o MOSTU, sponzorování Misijních sirotků, Misijním koláči, Misijní růži, Pohledech pro misie, Misijním kalendáři, Jednom dárku navíc, Misijním dnu dětí a dalších aktivitách, obraťte se na adresu: Papežské misijní dílo, 543 51 Špindlerův Mlýn 33 tel. 499 433 058 * e-mail:
[email protected] * č. účtu: 72540-444/2700
7
Kráva je pro většinu Indů posvátná
Křížovka - Křížovka -Křížovka -Křížovka V tajence se skrývá jméno významného indického muže, který si pro svůj život zvolil cestu pravdy a nenásilí. Jedovatý had žijící i u nás. a zámeckých jezírek.
Vznešený bílý pták, pluje po hladině řek Pták využívaný pro leteckou poštu.
přináší novorozené holčičky.
Černý pták, který podle pověr
schovává hlavu do písku.
Největší žijící pták, který nelétá a rád Drobný hlodavec s šedým kožíškem,
který má moc rád sýr. hejno těchto ryb spořádá každého tvora během chvilky.
Dravá ryba tropických vod;
Kočkovitá šelma, král džungle. Pták, který se pyšní velkým
na světě.
Ryba, mnohokrát zachránila tonoucího člověka. Pták podobný holubu, symbol zamilovaných. skáče po horách. Pomůcka: piraňa, kamzík, pštros VYDÁVÁ z pověření českobudějovického biskupství Sdružení sv. Jana Neumanna v Českých Budějovicích ve spolupráci s časopisem Regenbogen, diecéze Gurk-Klagenfurt (Tarviser Strasse 30, A-9020 Klagenfurt), tisk: Carinthia Klagenfurt
Písař - vypisuje důležité dokumenty pro zákazníky, kteří neumějí psát. Prodavač - nabízí zboží v domácnostech, ceny neexistují, smlouvá se. Žena v domácnosti to dělá většina Indek, vdají se často už v šestnácti letech.
barevným ocasem.
Nejdelší had
Zvíře podobné koze,
Kam chodí Indové do práce
Internet: www.kinder-regenbogen.at Česká redakce: P. Adolf Pintíř, Mgr. Petra Lísková, Kanovnická 10, 370 01 České Budějovice, tel./fax: 038-63 594 81 (386 359 481), e-mail:
[email protected] Distribuce a předplatné: Mgr. Markéta Cinádrová
DTP: DUHA ISSN: 1212-8066 Distribuce pro Slovensko:
Žebrák - velmi častý způsob obživy.
Pasáčci - nikdy nebyli dál než za těmi kopci, ani ve škole ne.
Česačka čaje - z čajových keřů otrhává lístky, ty se upravují na čaj. Pradlák - muž, který za peníze pere.
Rodeny, Vinohradnická 11, 949 01 Nitra, tel.: 0042187-418383 Registrační číslo MK ČR 6588.
Objednací lístek pro nové předplatitele Objednávám ........ ks předplatného časopisu DUHA (celoroční předplatné 1 ks vč. poštovného 241,- Kč)
Svatý muž - tráví čas v modlitbě a v odříkání, zachovává náboženské předpisy. Zemědělec - těch je v Indii nejvíce.
Moje adresa: ........................................................................ ........................................................................ Objednávku zasílejte na adresu redakce Duhy. Tajenka ze str. 10: Mahátma Gándhí
10
Mladá pradlena
Prodavač kokosů. (Pod slupkou nezralých kokosových ořechů je ukrytá osvěžující kokosová voda.)
11
V indické domácnosti
V indické škole Martina: Na indické škole se mi líbí, že tam všichni nosí školní uniformy, takže se nepozná, kdo je chudý a kdo je z bohaté rodiny. Možná jen podle bot, protože chudé děti chodí bosé.
Student před tabulí s nápisy v domorodém jazyce
Petr: Líbí se mi, že ve školní jídelně jedí všichni Studenti mají k obědu rýži s kořeněnou omáčkou „dal“ (každý den stejné jídlo). Jídlo připravili sami - učí se tu i vařit.
12
Dívka ve školní uniformě při hodině čtení, diecéze Schillong
Martina: Indové si staví příbytky ze všech možných i nemožných materiálů: ze dřeva, z kamene, z plechu, z rohoží, z igelitu, z hlíny…
rukama. I učitelé. Nepoužívají při tom levou ruku, protože je prý nečistá. Kdybych to zkusil v naší jídelně nebo u nás doma, hned by mě vyhodili od stolu.
Martina: Také se mi líbí jejich písmo, protože vypadá jako tajné šifry, ale vůbec mu nerozumím. Naštěstí se v Indii používá také angličtina, takže bych
se tam s nimi snad domluvila. Nelíbí se mi, že některé děti nemohou chodit do školy, protože musí pracovat.
Petr: Podlaha je dřevěná či hliněná. Uvnitř žijí početné rodiny často mají více než 5 dětí a žije s nimi třeba i babička a dědeček anebo další lidé, někdy i domácí zvířata. Martina: Ženy a dívky se starají o domácnost a pečují o děti. V domě mají rády pestré barvy. Samy se též rá-
Chlapci v misijním internátě mají vedle učení čas na své záliby hra na kytaru.
Veselá rodina - ta postel je pro všechny.
Společné jídlo; hlavou této rodiny je žena - tomu se říká matriarchát.
dy zdobí - nosí četné náramky (i na nohách) a náušnice (i v nose) a prsteny (také na prstech u nohou). Petr: Indové jedí hlavně rýži - na mnoho způsobů a také různé placky a zeleninu. Z masa se nejvíce jí ryby. Hovězí maso nejedí hinduisté (kráva je pro ně posvátná), vepřové nejedí muslimové (prase je pro ně nečisté), křesťané mohou jíst vše. Jídlo je vydatně kořeněné. Koření zlepšuje
trávení. Oblíbeným nápojem je čaj. Martina: Typickým oblečením žen je hedvábné sárí. Je to 5 - 7 m dlouhý pruh látky omotaný kolem těla. Podle barvy se pozná kasta, do které osoba patří, a také její bohatství. Muži v některých částech Indie nosí pruh látky ovinutý kolem beder, což připomíná sukni. Při mytí se muži a ženy nesvlékají - myjí se přes oděv. 13
Pro zeměpisné nadšence Úřední název: Indická republika Správní rozdûlení: 25 spolkových států Geografická poloha: jižní Asie Počet obyvatel: 967 612 900 (v roce 1997)
Rozloha: 3 287 590 km2 Hlavní město: Nové Dillí Další města: Bombaj, Dillí, Kalkata, Madrás, Béngalúru… Náboženství: hinduisté (80%),
islám sunnitský (8%), islám šíitský (3%), křesťané (2%) - asi 19 milionů křesťanů. Jazyk: hindština, angličtina, bengálština a 14 místních úředních jazyků, mimo nich ještě 850 jazyků a dialektů Historie: V údolí řeky Indu se rozvíjela civilizace již kolem roku 2500 před Kristem. Zemi nejprve dobyli Peršané a po nich Alexandr Veliký. Státní útvar z ní poprvé vytvořil mocný král Ašóka. Zlatý věk pro-
žívala Indie ve 3. století po Kristu. V roce 1947 se tato britská kolonie rozdělila na dva státy: Indie (převážně hinduistická) a Pákistán (převážně muslimský). Podnebí: tropické, na severu subtropické. Stejně jako jsou pro nás běžná jablka, švestky a třešně, tak pro indické děti jsou samozřejmé kokosy, ananasy, manga, pomeranče… a ty nejchudší jedí každý den banány.
Zajímavosti * Počet Indů roste tak rychle, že za 30 let jich bude nejvíce ze všech národů - asi 1 miliarda. * V Indii neexistují roční období - na stromech můžeme spatřit zároveň pupeny, listy, květy i plody. * Úroda je během roku třikrát, není tedy třeba dělat zásoby. * Zabít krávu na maso je pro hinduisty nepřípustné, zato její trus
Tádž Mahal
Dívky z misijní stanice se osvěžují u pumpy.
14
Fotografie z knihy: Světové dějiny umění, Agentura Cesty, Praha 1996.
využívají jako omítku, nebo ho usuší a topí s ním. * Sňatek u Indů domlouvají rodiče či strýcové. Budoucí manželé se často vidí až na své svatbě. * Nejznámější řeka Indie Ganga je řeka nejposvátnější a zároveň i nejšpinavější. Každý hinduista touží po tom, aby byl po smrti zpopelněn a vhozen do Gangy. * Architektonickým skvostem Indie je Tádž Mahal, mramorová hrobka s kruhovou kopulí. Nechal ji pro svou zemřelou ženu postavit indický vládce (v 17. století). * Indie je země na jedné straně velmi chudá a na straně druhé obrovsky bohatá: lidé jsou pohostinní a přátelští. Krajina je pestrá (moře, hory, pouště, stepi, řeky…) a přírodní bohatství je
Sestra prohlíží malého pacienta. Sestry se starají o chudé: navštěvují je, radí jim, ošetřují je, dávají jim léky a jídlo.
obrovské, stejně tak obrovská je po staletí uchovávaná moudrost.
Tady naše společné putování s Petrem a Martinou končí. Loučíme se s vámi a přejeme vám hodně zdaru a radosti při poznávání nových míst a lidí (je jedno, jestli ve vašem městě, nebo v zahraničí). 15
Živá voda Král svolal mudrce z celého království. Ti se chvíli radili a potom jednohlasně prohlásili: „Drahý králi, musíš vypít vodu života. Nemůžeš opustit svůj lid, vždyť víš, jak moc tě všichni milujeme.“ Král se zeptal: „Všichni rádci jsou toho názoru?“ „Ano, všichni shromáždění. Chybí jen jeden stařec, který žije v odlehlém koutu země,“ odpověděli.
Kdysi dávno panoval v jednom království mocný a spravedlivý král, který miloval svůj lid. Protože byl dobrý a starostlivý, lidé žili spokojeně. Jednoho dne ale na království padl smutek. Král onemocněl. Dal ihned svolat nejlepší lékaře, ale žádný mu nedovedl pomoci.
16
Tehdy přišel na královský dvůr Boží posel a přinesl s sebou tajemný pohárek. „Nesu ti, králi, smutnou novinu: brzy budeš muset zemřít. Je ale přeci jen něco, co může tvůj život ochránit. V tomto pohárku je voda života, a tu když vypiješ, budeš věčně žít.“ V králově tváři se objevil úsměv, ale po chvíli se vrátil smutek. „Mohu se o tu zázračnou vodu podělit se svým lidem?“, zeptal
Ježíš říká: „Jestliže kdo z vás žízní a věří ve mně, ať přijde ke mně a pije!“ (Jan 7, 37). Bůh je pramenem života a přeje si, abychom k němu přišli společně.
Na žádost krále poslali pro onoho starce. Když mu všechno řekli, zeptal se krále: „Vodu života smíš vypít jen ty sám?“ „Ano, mohu ji vypít jenom já.“
se. „Bohužel ne, můžeš ji vypít jenom ty.“ „Musíš mi dát trochu času,“ poprosil ho král, „je to velmi těžké rozhodnutí a chtěl bych vyslechnout rady mých rádců.“
„V tom případě to nedělej,“ poradil mu stařec, „protože bez společenství ti voda života vůbec nepomůže. Vždyť bez společenství nemůže žít žádný člověk.“
