KDYŽ KRAKONOŠ PŘIVOLÁ JARO DO HOR DŘÍVE aneb LYŽÁK 2016 V průběhu týdnů, které předcházely našemu lyžařskému kurzu, jsme se zvýšenou pozorností a poněkud napjatě sledovali předpověď počasí. Jistou naději v prozatím podivné blátivé zimě představoval výrok meteorologů, že by týden od 14. do 20. 2. měl přinést ochlazení. Dočkáme se sněhu? Důkladně poučeni o všech pravidlech účasti na kurzu, vyzbrojeni potřebnými formuláři jsme se v neděli sešli u autobusu. Těšili jsme se na týden na horách, bez školy, se spolužáky, prostě na něco, co se nezažívá každý den. Všichni nám přece říkali, že později budeme mít na co vzpomínat a že vzpomínky na lyžák nikdy nevyblednou. Tak odevzdat „papíry“, rozloučit se s rodiči, uvelebit se na sedadle a můžeme vyrazit směr Benecko! Cesta do hor uběhla rychle. Pan řidič tentokrát mohl sjet úzkou horskou silničkou až k chatě Na Rychlově. Tam, kde loni ležel půl metr sněhu, se nyní vinula jasná stužka asfaltové cesty. Na malém parkovišti u chaty jsme vyložili tuny zavazadel (nikdy nevíte, co se bude hodit, proto si raději vezmete ještě větší kufr ) a mohli se ubytovat. Někteří naši spolužáci si ještě šli půjčit nezbytné lyžařské vybavení do jednoho z beneckých ski servisů. První dojmy se na nás valily ze všech stran. Zejména pohled do krajiny byl více než výmluvný. On na nás Krakonoš zapomněl? Nespletl si roční období? Nechal poprášit jen nejvyšší hřebeny hor, ale tady tedy rozhodně šetřil. Sjezdovka u chaty byla zasněžená do poloviny, ale měli jsme nakonec radost i z toho. To totiž znamenalo, že výcviku na sjezdových lyžích nic nebrání. Všude jinde se okolí zelenalo, z trávníků vykukovaly kopečky krtinců, ve vzduchu bylo zkrátka cítit jaro. Odpoledne a večer jsme se zabydlovali a zvykali si na nové prostředí. Po večeři jsme zůstali v jídelně a vyslechli si základní instrukce platící po celý pobyt. Došlo i na pravidla FIS, která musíme znát dříve, než se poprvé postavíme na svah. První večer ještě není nikdo unavený, a tak bývá těžké donutit se zalézt do pelíšků, avšak večerka je neúprosná. Další den ráno jsme po lehce adrenalinové soutěži Poznej svoje lyže a boty vyrazili „v plné polní“ na sjezdovku. Pokročilejší sjezdaři zahájili cestu za dalším zlepšováním, začátečníkům se začal lyžařský svět pozvolna otevírat postupným nabíráním prvních zkušeností. Strach v očích už při pouhém nasazování lyží se v průběhu
dní měnil na stále jistější pocit při lyžování, když už se dařilo bezpečně se na svahu obrátit, vystoupat, zastavit, nebo udělat první oblouky. Pak už děti kroužily svahem bez potíží. Počáteční pády sice bolely, energie při neustálém vstávání ze sněhu a nasazování vypínajících lyží také ubývala, vlek nám, začátečníkům, rovněž připravil nečekaná překvapení. Vždyť nás při každém pádu „vystřelil“ do bláta mimo bělostný svah. Bojovali jsme statečně jako lvi. Umazané oblečení? Maličkost. Naražený bok? Žádný problém... Ohnutá hůlka? Alespoň vypadá jako ta závodní! My to nevzdáme. Po několika hodinách jste mohli mrkat, jak už nám lyžování šlo! O svah se pozorně staral pan majitel. Chtěl pro nás i za nepříznivých přírodních podmínek udržet sjezdovku co nejdéle v provozuschopném stavu. Pokud se večer ochladilo a sníh nebyl tolik rozbředlý, vyjela rolba a nerovnosti i vydřená místa byly srovnány. Ráno jsme si museli dávat pozor na přimrzlý povrch, s rostoucí teplotou se pak podmínky měnily každou hodinu. Zejména na dojezdu k vleku získával sníh zvláštní kakaovou barvu a bylo potřeba dbát opatrnosti, aby se z lyžařů postávajících ve frontě na vlek nestaly kácející se dominové kostky. Pravda, občas nohy někomu podklouzly, lyže přestaly poslouchat a vznikl zajímavý a nerozmotatelný propletenec nohou, bot a lyží... Lepí se sníh na skluznici? Potřebuješ narovnat hůlku? O údržbu výzbroje se staral servisní tým složený z našich instrukturů. Jednoho dne se nad námi roztrhla oblačná duchna a z ní se hustě sypaly velké vločky. Bílý závoj postupně přibýval. Odpoledne se však sněžení změnilo na vytrvalý déšť a bylo po nadějích na čerstvý prašan… Protože jsme se nechtěli o možnost lyžování připravit, sami jsme se museli k sjezdovce chovat šetrně, aby nám sloužila až do konce pobytu. Během předepsaného odpoledne bez lyží i další jiný den jsme ve skupinách vyrazili pěšky do okolí. Dobyli jsme Žalý s krásnou kamennou rozhlednou, v útulné horské chatě si dali u rozehřátých kachlových kamen šálek čaje. Také jsme dorazili do Dolních Štěpanic (Krakonoš se přece se štěpanickým baronem dobře zná) nebo se vydali lesními cestami na místo nazvané Rovinka. Tady jsme obdivovali poměrně bohatou nadílku bělostného
sněhu i pěkně upravené lyžařské stopy. My jsme se na běžky kvůli nedostatku sněhu a špatné časové dostupnosti výše položených běžeckých tratí bohužel nedostali. Po návratu z lyžování či vycházek jsme podvečerní čas trávili hrami a povídáním. Proběhl např. Benecký Kufr, hrály se karty, Aktivity, oblíbený Dobble, Zvířata či Lidské tělo. Nejpopulárnější byl ovšem kulečník. Stůl v jídelně byl neustále obsypán kulečníkovými nadšenci. Naučnou stránku našeho pobytu vyplňovaly večerní přednášky a besedy. Už víme, co má obsahovat pořádná KPZetka, uměli bychom poskytnout první pomoc, známe příběh Hanče a Vrbaty. Také nás navštívil bývalý člen Horské služby. Promítal nám diapozitivy a vyprávěl o krkonošské přírodě, činnosti HS, lavinovém nebezpečí, vyslechli jsme autentické příběhy z hor a zkušenosti záchranářů. Na závěr večera jsme si prohlédli skialpinistické vybavení, lavinovou sondu nebo vakuovou dlahu. Všichni lyžaři zlepšili během týdne svůj styl a sportovní umění natolik, že se nemuseli bát pátečních závodů ve slalomu. Trať vyznačená červenými a modrými tyčemi nebyla sama o sobě náročná, ale v rozměklém sněhu vyžadovala zvýšenou obezřetnost. S nástrahami tratě se vypořádali všichni. I ti, co upadli, se nevzdali a snažili se závod dokončit. Tradiční závody na běžkách jsme uspořádat nemohli. Rozhodli jsme se proto pro zorganizování terénního závodu. Ten prověřil běžeckou zdatnost (běželo se sice bez lyží, zato s hůlkami a polovina závodu vedla do kopce) i kvalitu znalostí nabytých v průběhu večerních programů. Traťoví komisaři vytvořili závodní stezku rozvěšením otázek po stromech. Závod se sestával z celkem 9 stanovišť, přičemž hned to první, biatlonové, vyzkoušelo bystré oko a mušku našich běžců. Všichni si závod užili a nenašel se nikdo, kdo by snad „brblal“, že touží po běžkách.
Poslední večer je vždycky trochu jiný než ty předešlé. Nám všem dochází, že se lyžák pomalu blíží k závěru. Do pocitu lítosti, že to vše tak rychle uběhlo, se ještě vkrádá napjaté očekávání z vyhlašování vítězů ve sportovních i mimosportovních aktivitách. Šanci dosáhnout na nejvyšší příčky tedy měli všichni. Nejrychlejší slalomáři a nejúspěšnější borci z terénního závodu se dočkali medailí, diplomů a něčeho na zub. Pořádková hlídka lyžařského kurzu vyhodnotila i nej(ne)pořádnější členy naší výpravy. Uklízel(a) jsi? Zasloužíš si diplom a sladkou maličkost. Nechal(a) jsi nad sebou zvítězit nepořádek a ve Tvém pokoji to stále vypadalo jak po výbuchu bomby? Třeba Tě malé roztomilé krkonošské prasátko napraví. Minimálně ale nosí štěstí . Svých odměn se dočkaly i celé třídní kolektivy. Dosažené časy jednotlivců se totiž započítávaly do soutěže tříd. A že nakonec na tom nesejde, kdo byl rychlejší a kdo lépe zvládal lyžařskou a běžeckou techniku? Hlavně že všichni dorazili do cíle zdraví a plní nadšení z příjemně stráveného soutěžního dne. Všichni si pak na závěr odnesli kromě pamětní medaile i certifikát potvrzující účast na kurzu a zvládnutí lyžařského umění. Ještě jsme si pochutnali na zmrzlinových pohárech se šlehačkou a nabití energií jsme se mohli vrhnout do víru tance při závěrečné diskotéce.
Jaký byl náš lyžák? Plný dobré nálady, humoru a zároveň snahy se něco naučit. A Ty se, Krakonoši, příští rok vážně trochu polepši. Nebo Ti 8.A osobně přijede zazpívat svůj hit Malé koníky (žabičky, mravčeky, zvieratka) l´úbí Boh… (www. https/youtube.com/watch?v=wg3pxXxhz3c) Věřte, že i nám učitelům/instruktorům zní jako rajská hudba, když zaměstnanci penzionu vše zhodnotili slovy: „Ty vaše děti jsou opravdu
bezvadné. Úplně bez problémů. Ne jako ti, co tady byli před vámi...“ I za to díky. Na Benecko na Rychlov posíláme pozdrav a poděkování za všestrannou péči o náš kurz. Náš letošní lyžák se, odmyslíme-li si neovlivnitelnost počasí, zkrátka povedl na jedničku.
Za lyžaře a lyžařky ZŠ BH Olga Gruhnová
