DOKÁŽEME ZMĚŘIT
KDY NASTANE
JARO Milí čtenáři, malí i vy velcí, jaro je sice za námi, ale my se k němu ještě trochu vrátíme. Začátek astronomického jara jsme totiž letos určovali vědeckým pokusem. S jarem přichází Sluníčko a právě díky němu jsme to mohli přesně spočítat. Více než měsíc trvalo provést všechna nezbytná měření. Za tu dobu se objevila u školy změť kolíků s cedulkami a málokdo tušil, k čemu slouží. Protože jsme chtěli mít jistotu, že postupujeme správně, požádali jsme o pomoc odborníka na Slunce nejpovolanějšího. A tak právě v den, kdy vyšlo třetí číslo našeho časopisu, přijela k nám do školy RNDr. Eva Marková, CSc., předsedkyně Sluneční sekce České astronomické společnosti. Odpoledne nám vyprávěla o Slunci a hlavně o výpravách za jeho úplným zatměním. O dalších našich vesmírných zážitcích se dočtete na následujících stránkách. Darina Šindlářová, Lukáš Bílek Zjišťování dne, kdy nastalo jaro. Zleva: Dan Topalovský, Eva Marková, Roman Angelov, Kevin Horváth, Darina Šindlářová a Šimon Bílek. Tereza Šindlářová předává náš dárek paní Markové – model Slunce.
KDY pŘIšlO
JARO
Zjišťování vzájemné polohy kolíků. Zakreslené polohy kolíků a výsledné
datum jarní rovnodennosti.
To jsme měli zjistit pomocí stínu. Zatloukla se do země tyč a třikrát denně se na konce jejího stínu zapíchnul kolík označený datumem. Měřili jsme od 13. března do 21. dubna. Nakonec jsme zjišťovali, jak se stín pohyboval. Spojili jsme vždycky dva krajní kolíky provázkem a hledali, kde je prostřední. Na začátku měření byl prostřední kolík na jih od provázku, na konci měření na sever od provázku. Jaro se určí tak, že je to v ten den, kdy všechny tři kolíky leží v jedné přímce. Nastává jarní rovnodennost, slunce svítí kolmo na rovník a stín probíhá po přímce. To nastane jen dvakrát v roce, ještě při podzimní rovnodennosti. Ve dnech mezi tím se stín nepohybuje po přímce ale po zakřivené dráze – po hyperbole. (Co je hyperbola přesně ještě nevíme, ale povídala nám to paní Marková.) Když se datum přibližuje k rovnodennosti, přibližuje se prostřední kolík k přímce, když se od rovnodennosti vzdaluje, vzdaluje se i kolík. Mezi podzimní a jarní rovnodenností je na jih od přímky. Mezi jarní a podzimní rovnodenností je na sever od přímky. Vyšlo nám, že jarní rovnodennost nastala brzy po 19. březnu. To byly kolíky skoro v přímce. Od 20. do 26. března bylo zataženo a nemohli jsme měřit. 27. března už byl kolík dál na opačnou stranu – na sever od provázku. V kalendáři jsme pak zjistili, že jaro začalo 20. března. Podobně zkusíme příště zjistit i dny, kdy nastávají slunovraty. Převzato ze zprávy Malých pandytů z čtvrtého kola Poháru vědy
NA lOvu
SluNEČNÍch SKvRN Na přednášce Evy Markové na jičínské hvězdárně jsme se dozvěděli o tom, jak se mohou pozorovat sluneční skvrny. Dají se pozorovat „šolcátkem“ neboli Šolcovým slunečním zrcátkem. Tak jsme si takové pořídili a hned vyzkoušeli. Funguje takhle: zrcátko se natočí na sluníčko tak, aby záměrná tyčka vrhala dvoumilimetrový stín. Pak se vezme papír a dá se tři metry od šolcátka tak, aby se na něj ostře promítl odraz slunce ze zrcátka. Na odrazu je vidět Slunce a na něm jsou občas sluneční skvrny. Vypadají jako malinké černé tečky, ale ve skutečnosti jsou mnohem větší než naše Země. Šimon Bílek, 4. ročník
Sluneční skvrny ze šolcátka (dole)
jsme pravidelně zaznamenávali.
mimozemská angličtina Vesmírné téma jsme si zařadili i do hodin angličtiny. Naučili jsme se sluneční soustavu po anglicku: Solar system = Mercury, Venus, Earth, Mars, Jupiter, Saturn, Uranus, Neptune. Poslechli jsme si anglickou písničku o těchto planetách a překládali jsme ji do češtiny. Za domácí úkol jsme kreslili a popisovali anglicky jednotlivé planety.
Pak jsme si zafantazírovali a četli, kreslili a popisovali mimozemskou Birgovu rodinu. Marie Kryšpínová
JAK JSME uSpĚlI v pOhÁRu vĚDY Celá soutěž byla docela fajn. Něco bylo zábavnější, něco docela těžké. Bavilo nás vedení badatelských deníčků. Docela jsme se těšili, že pojedeme na finále, protože to podle našich výsledků tak vypadalo. V prvních třech kolech jsme totiž měli plný počet bodů – 100, v posledním kole 92 bodů. Celkem tedy 392 ze 400. Na finále to ale nestačilo. Tam postoupily 4 týmy, které měly ještě o něco víc bodů. Postoupily ale i týmy, které měly míň bodů než my. To proto, že byly z jiných zemí. Je to mezinárodní soutěž, která zaručuje postup alespoň jednoho týmu z každé země, a počet týmů je omezený. Pandyti
Nejobtížnější úkol byl postavit fungující kuličkodráhu. Maruška Kryšpínová, Tereza Šindlářová a Šimon Bílek.
OKÉNKO šKOlNÍ DRuŽINY aneb paní vychovatelka
Markéta Krátká
Při bádání o vesmíru nemusíme pracovat pouze se strohými fakty, často je nutné zapojit fantazii a představivost. Například když se děti ve školní družině snažily ztvárnit podobu mimozemšťana.
Poté jsme se rozhodli mimozemšťanům vytvořit dopravní prostředek – létající talíř, kdy děti museli zapojit nejen fantazii, ale také manuální zručnost a trpělivost při stříhání, lepení a sestavování tohoto modelu z papíru.
cO vÍME Oběžné dráhy planet
NOvÉhO O vESMÍRu
Planety neobíhají po kružnicích. Oběžnou dráhou planet je elipsa. Kružnice má střed, elipsa má dvě ohniska.
Když planeta obíhá Slunce, Slunce není uprostřed, ale v jednom z ohnisek. Proto jsou planety jednou ke Slunci blíž, pak zase dál. Perihel je nejkratší vzdálenost planety o d Slunce, afel je nejdelší.
Den a rok na Merkuru
Merkur sice nejrychleji obíhá po své orbitě, ale rotuje nejpomaleji! Proto trvá jeho rok jeden a půl „merkurového“ dne. Merkurův den, je ale tak dlouhý jako 59 dnů pozemských. sestavila a nakreslila Maruška Kryšpínová 5. ročník
Řešení křížovky je: LANIAKEA Co to ale znamená, zkuste zjistit sami.
Vesmírné bádání se promítlo i do hodin informatiky. Během roku jsme využívali internet k pátrání po různých informacích. Koncem školního roku pak školáci zužitkovali své nabyté dovednosti při tvorbě křížovky, aby si spolužáci i další čtenáři Vesmírného posla mohli otestovat své znalosti o vesmíru. Darina Šindlářová
JAK JSME BuDOvAlI MODEl
SluNEČNÍ SOuSTAvY
19. května jsme se vydali do kovárny průmyslové školy v Jičíně. Pracuje tam totiž můj děda a my jsme ho poprosili, jestli by ukoval symboly planet pro naši sluneční soustavu. Děda s tím souhlasil a dovolila mu to i paní ředitelka Žalská. Tak jsme se jeli podívat, jak mu to jde. Když jsme tam přijeli, tak zrovna dělal znamení Merkura. Rozdělili jsme se na skupiny holky a kluci. Holky zůstaly v kovárně a kluci se šli podívat s panem učitelem Vrbou po škole. Pak jsme se vyměnili. Potom nás děda nechal kovat. Kladivem jsme na kovadlině bouchali do rozžhaveného železa. Snažili jsme se vytvarovat špičku. Než jsme odešli, chvíli jsme ještě pobyli na školním hřišti. Tereza Šindlářová, 3. ročník Třeťák Niky Krátký
si zkouší kovat.
Školče Fanda Bí-
lek šroubuje vykovaný symbol Neptunu na jeho místo – do opěradla lavičky.
Před startem cyklovýletu za budoucími planetami, zleva: Bára Velartová, Eliška Knapová, Lucka Šindlářová, Jára Tošner, Natálka Knapová, Šarlota Berná, Tereza Janeková, Matěj Angelov, Míša Černíková, Roman Angelov, Tereza Šindlářová, Rozárka Tošnerová, Majda Velartová, Jára Kryšpín, Maruška Kryšpínová.
Ve čtvrtek 26. května jsme vyrazili na cyklistický výlet po místech, na která jsme naplánovali umístit modely planet. Za odpoledne jsme najeli skoro dvacet kilometrů. Vyrazili jsme z Jičíněvsi přes Kostelec do Chyjic a Starého Místa. Přes Vitiněves a Nemyčeves jsme se vrátili zpátky do školy.
Všechny naše modely planet se budou otáčet jako ty opravdové. Kamenné planety jsme vyrobili omalováním dřevěných kuliček. Plynní obři – Jupiter, Saturn, Uran a Neptun jsou z polystyrenových koulí. Ty jsme nejprve nastěrkovali, napenetrovali a omalovali fasádními barvami. Pak se teprve nasadí na hřídel na lavicích nebo na sloupcích, aby se mohly otáčet. Jenom model Marsu je z ocelové kuličky. To proto, že skutečný Mars obsahuje hodně železa.
Kdo nám s modelem sluneční soustavy pomáhal? Dubové lavice a sloupky pro nás vyrobil nemyčeveský truhlář Tomáš Trč ze dřeva, které jsme dostali od obce Jičíněves. Železné symboly a kotvení planet máme od pana Libora Velarta z Kostelce. Vznikly v kovárně VOŠ a SPŠ Jičín, děkujeme za to paní ředitelce Žalské. Nerezové prstence planet jsou od Jaroslava Heršálka z Vitiněvsi. Jára Zachoval ze Slatin pomáhal s usazováním skoupků. Tabulky a písmenka máme z jilemnické Gentiany. Ostatní udělali školáci společně s dospěláky. Na všechno jsme dostali peníze z Jičíněvsi, Chyjic, Kostelce, Nemyčevsi, Starého Místa a z Vitiněvsi. Darina Šindlářová
vÝpRAvA ZA lETNÍM
SluNOvRATEM
V pondělí 20. června jsme jeli navečer do Jičína na Valdickou bránu, protože jsme tam měli spát. Jeli jsme tam kvůli východu Slunce při letním slunovratu. Slunce mělo vycházet za Lodžií. Odtamtud jsme v zimě sledovali východ Slunce při zimním slunovratu. Nejprve jsme si hráli za bránou na hřišti. Pak jsme šli do parku. Tam nám paní ředitelka a mamka přinesly pizzu. Po jídle jsme šli na Valdickou bránu a připravili jsme si spaní. Museli jsme nahoru vynosit spoustu věcí. Byla to fuška, protože tam je hodně schodů. Pak jsme šli dolů, paní ředitelka nám dala propisky a dva listy s úkoly. Byla tam i mapa, která nám ukazovala, kam máme jít. Museli jsme se rozdělit na dvě skupiny. Se skupinou mladších šla paní učitelka Zrůstová. Běhali jsme kolem náměstí a hledali jsme domy. O každém jsme něco zjistili a dopsali jsme to do toho papíru. Když jsme to všechno měli, tak jsme se vrátili k bráně. Tam jsme dostali křížovky. Co jsme zjistili, to jsme tam přepsali. Vyšlo nám Kepler
Valdická brána „patřila“ večer před let-
ním sunovratem jenom nám. Shora zleva: Darina Šindlářová, Šimon Bílek, Maruška Kryšpínová, Adam Hendrych, Petr Chalupa, Jára Kryšpín, Matěj Angelov, Kevin Horváth, Tereza Šindlářová, Roman Angelov, Šarlota Berná, Tereza Janeková, Nikol Mlejnecká, Tereza Honzíková, Natálka Knapová, Dan Topalovský a Lucka Šindlářová v nových brýlých. Brána na obrázku Matěje Angelova.
a Valdštejn. To jsme pak napsali do věty na kartonu a vyšla tajenka. Bylo tam napsáno, že Johannes Kepler vytvořil pro Valdštejna horoskop. O Valdštejnovi jsme si pak četli před spaním. Večer na bráně jsme ještě hráli hry. Byly dvě. Jednu připravila Terezka Šindlářová a druhou Dan Jančura. Pak jsme vyšli ven na ochoz a pozorovali jsme dalekohledem Měsíc. Ráno mě paní učitelka Svobodová vzbudila, abych viděla východ Slunce. Všichni to neviděli, protože to bylo hodně brzy ráno a někdo se nenechal vzbudit. Nasnídali jsme se, sbalili jsme si věci, zametli jsme po sobě a šli jsme dolů. Koupili jsme si zmrzlinu, a pak už jsme jeli s paní ředitelkou vlakem do školy. Rozárka Tošnerová, 2. ročník
DOvĚDĚlI JSME SE OD
Jiřího grygara
Když nás 15. ledna navštívil ve škole Jiří Grygar, ptali jsme se ho na spoustu věcí. Přinášíme třetí, závěrečné pokračovámí našich otázek a jeho odpovědí. Tereza Šindlářová: A je pravda, že jak se Měsíc vzdaluje, že už ho taky nebudeme mít? JG: To je dobrá otázka, to je zatím nejlepší otázka, kterou jsem tady dneska slyšel. Je to pravda. Jak jsem ukazoval na obrázku, astronauti nechali na Měsíci zrcadla a nechaly je tam také dvě bezpilotní sovětské sondy v podobě vozítek nazvaných Lunochod. Je tam celkem šest zrcadel. A ze Země na ně můžete svítit laserem. Já ze Země z nějakého dalekohledu vyšlu jenom krátký impuls, co nejkratší. Zmáčknu stopky, ve chvíli kdy jsem stiskl ten laser. Teď to letí na Měsíc. Rychlost světla znáte? Neznáte: je to 300 000 kilometrů za sekundu. Měsíc je vzdálen asi tak čtyři sta tisíc kilometrů, takže za kousek více než sekundu ten můj signál je na Měsíci. Odrazí se od toho zrcátka a letí zpátky rychlostí 300 000 kilometrů za sekundu, a já v tom dalekohledu vidím ten odlesk. Tu ozvěnu, která se mi vrátila. To je světelná ozvěna. A protože vím, kdy jsem startoval stopky a kdy jsem je zastavil, tak z toho spočítám vzdálenost Měsíce od Země. A spočítám ji velice přesně. S přesností na jeden milimetr! Takže od té chvíle, kdy se tohle začalo dělat, to znamená od roku 1969, se stále měří vzdálenost Měsíce od Země. Z toho se zjistilo, že Měsíc se od nás vzdaluje. A to vzdalování je 37 milimetrů za rok. Takže je to pravda. Jára Kryšpín: Co je to vlastně světelný rok? JG: Světelný rok je ta vzdálenost, kterou urazí světlo za jeden obyčejný rok. Kdybychom to přepočítali, tak je to asi deset biliónů kilometrů. Bilion je jednička a za ní dvanáct nul. Petr Chalupa: Co se stalo s Lajkou? JG: Ta věc je jednoduchá. Družice, které létají na nízkých oběžných drahách kolem Země, neustále snižují vzdálenost od Země, protože Jiřímu Grygarovy naslouchají Tereza Šindlářová a Rozárka Tošnerová.
je tam pořád ještě trochu atmosféry. Takže ty první družice, které obíhaly kolem Země, a to byla jedna z prvních družic, která měla tu posádku, tedy toho pejska, tak už dávno se dostaly do hustých vrstev ovzduší a tam třením prostě shořely. Takže to je dokonalá kremace. Lajka prostě byla v krematoriu. Otázku nemocného Dana Topalovského tlumočila Darina Šindlářová: Udělal někdy někdo Lajce alespoň symbolický hrobeček? JG: To teda nevím. Myslím, že ne, takže ho můžete udělat. Nikol Mlejnecká: Jaké je vaše oblíbené zvířátko? Máte doma nějaké? JG: Nemám žádné zvířátko. Ani žádné zvířátko není moje oblíbené. Takže to tě zklamu. Maruška Kryšpínová: Jaká je vaše oblíbená planeta? JG: Samozřejmě nejhezčí planeta je Saturn. Protože ten prsten je úžasný. Lucka Šindlářová: Proč nikde není obrázek, jak vypadá Země, když opadá listí, nebo když je sníh? JG: Rovníkové krajiny, které jsou vidět nejlíp, tam listí neopadává, protože tam je celý rok teplo. To, co myslíš, by bylo vidět tam, kde jsou polární krajiny, jenomže tam většina družic
Jiří Grygar nám povídal skoro celé odpoledne. Zleva: Maruška Kryšpínová, Darina Šindlářová, Dan Jančura, Jiří Grygar, Tereza Šindlářová, Niky Krátký, Markéta Krátká, kštice vpředu patří Matěji a Romanu Angelovým, u tabule si kreslí Tereza Honzíková,Tereza Janeková a Lucka Šindlářová.
obíhá příliš nízko, takže ony ty polární krajiny pořádně nevidí. Družice nemá pohled na celou zeměkouli. Severní a jižní pól není skoro vidět. Ty snímky, které se normálně publikují, zabírají kontinenty, aby to bylo zajímavé. Jinak by tam byl akorát ten led. Jsou i meteorologické družice, které létají kolmo přes severní a jižní pól. Ty to zobrazují krásně. Ale to zas není tak populární, to se musí na internetu víc vyhledat. Maruška Kryšpínová: Jaký byl váš nejoblíbenější díl Oken vesmíru dokořán? JG: Myslím, že nejoblíbenější je díl, který se jmenuje Věčná elipsa. Týká se totiž návratu Halleyovy komety. My jsme to udělali tak, že jsme vzali všechny historické návraty. Ta kometa má oběžnou dobu 76 roků, takže člověk má za život jednu šanci, aby ji viděl. Tím pádem je to srovnatelné s tím, jak se mění lidské generace. Halleyova kometa byla poprvé pozorována ve třetím století před Kristem. Takže my jsme to brali od toho nejstaršího návratu. Brali jsme to vždycky tak, že jsme řekli něco o té kome-
tě a řekli jsme o té době, kdy se vrátila a co se tady na Zemi odehrávalo. A to je docela zajímavé. Protože třeba ještě v roce 1835, kdy už se vědělo, že se kometa vrací, ji astronomové pořád mohli pouze kreslit, podle toho, co viděli v dalekohledu, protože ještě nebyla vynalezena fotografie. V roce 1910 už fotografie byla, ale nikdo neměl kosmické sondy. A v roce 1986, kdy tu byla naposledy, k ní letělo pět kosmických sond. Tak to mě připadalo, že bylo v tom dílu seriálu nejzajímavější. Že je tam vidět i vývoj techniky na Zemi. Šimon Bílek: Mého brášku by zajímalo, jestli se Země může točit nejdříve na jednu stranu a pak na druhou? JG: Točí se pořád stejně. Nemůže se to obrátit. Dan Jančura: Mohli by nějaké planety vyletět z Mléčné dráhy? JG: Z Mléčné dráhy ne. Ale existuje spousta planet, které byly vyneseny ze soustav po nějaké srážce. Tak ty potom mohou vyletět hodně daleko.
DĚKuJEME
Náš školní projekt PER ASPERA AD ASTRA – PŘES PŘEKÁŽKY KE HVĚZDÁM můžeme uskutečňovat díky podpoře okolních obcí: Chyjice, Jičíněves, Kostelec, Nemyčeves, Vitiněves, Staré Místo a Svazku obcí Mariánská zahrada.
