Jaro

Jaro 2014

www.vychodni-morava.cz

ZÁMEK VE VIZOVICÍCH

FRANCOUZSKÁ ELEGANCE PRO BISKUPSKÝ NOS

Vizovický zámek si nechal vystavět v polovině 18. století Heřman Hanibal z Blümegen, pozdější biskup královéhradecký, jako svoji rezidenci a současně vhodné místo pro umístění své cenné obrazové sbírky. Jeho vize a přání se naplnily – z vizovického zámku se stalo elegantní panské sídlo pyšnící se sbírkami obrazů či porcelánu nejen evropského původu. Současně se zámkem byla vybudována také atraktivní zahrada ve francouzském a volném anglickém stylu. S interiéry zámku se můžete seznámit prostřednictvím dvou okruhů. Reprezentativní zámecké prostory a  nejcennější sbírkové předměty jsou náplní prohlídkového okruhu A. Osobní život posledních majitelů a povinnosti služebnictva představuje privátní prohlídkový okruh B. Obě trasy jsou sice samostatně přístupné, vzájemně se ale doplňují. Ve  výsledku pak vytvoří ucelený obraz života tohoto panského sídla od jeho vzniku až do roku 1944.

Neláká vás prohlídka zámeckých pokojů? I tak přijeďte! Můžete si totiž vybírat z množství atraktivních akcí: 1. 6. Dětský den s pohádkou pro děti i dospělé 13. 6. Trio Martinů. Koncert vážné hudby v reprezentačním sále zámku 19. 6. Robert Křesťan. Koncert na nádvoří 23. 6. Letní kino – Světáci 24. 6. Letní kino – Serpico 25. 6. Letní kino – Sexmise 26. 6. Letní kino – Ať žijí duchové 27. 6. Belfiato Quintet. Koncert vážné hudby v reprezentačním sále zámku 20. 7. Panská služba, žádný med. Kostýmované prohlídky zaměřené na život a povinnosti sloužících 25. 7. Jarmila Kosinová – mezzosoprán. Koncert vážné hudby

Podrobné informace k zámeckému areálu a veškerému dění v něm najdete na www.zamek-vizovice.cz

22. 7. 2014 BRNO KAJOT ARENA 20:00

HUGH LAURIE WITH THE COPPER BOTTOM BAND PŘEDSTAVUJÍ ALBUM

JEDINÝ HOUSE, K T SE DÁ POSLOUCH ERÝ AT

„DIDN‘T IT RAIN“

Editorial

Bílé Karpaty plné příběhů

Bílé Karpaty mají své kouzlo. Na první pohled není tak zřejmé, jak ho ale jednou odhalíte, budete se chtít stále vracet. A každá výprava či dovolená může být jiná. Bílé Karpaty jsou totiž prostoupeny příběhy. Slyšeli jste o žítkovských bohyních či největší letecké bitvě? Foto: ČSOP Veronica Strany 4 až 6

První nestátní přírodní rezervaci hledejte v Bílých Karpatech. Jmenuje se Ščúrnica a za jejím vznikem stojí hlavně ochránci přírody. Foto: ČSOP Strana 5

Lázeňské Luhačovice jsou atraktivní i pro i ty, kdo zrovna žádnou péči nepotřebují. Pestrý program po celou sezonu je tu tradicí. Foto: Archiv Strana 7

Letecké muzeum v  Kunovicích nabízí možnost vidět zblízka více než dvě desítky letadel. Exponáty jsou pod širým nebem. Foto: HEXXA Strana 8

Kde se narodil J. A. Komenský, to už se asi nikdy nedozvíme. V Komni, Nivnici a Uherském Brodě ale mají v této otázce jasno – bylo to u nich. Foto: MJAKUB Strana 9

Vydavatel magazínu: HEXXA.CZ s.r.o. Registrace MK ČR E 18328 Vychází v nákladu 5 000 ks. NEPRODEJNÉ. Uzávěrka čísla: 12. května 2014. Inzerce (strany 2,15 a 16): tel.: 774 438 700 e-mail: [email protected]

Východní Morava je sama o  sobě atraktivní region, po  kterém ještě někdo navíc rozházel perly. Některé, jako například kroměřížský zámek se zahradami, zlínská zoologická zahrada, Baťův kanál či rožnovský skanzen, jsou vidět na  první pohled. Jde ale pouze o  onu pověstnou špičku ledovce – neuvěřitelné množství krás je skryto snad v  každém zákoutí Východní Moravy. Jedním z nich jsou i Bílé Karpaty. Již to, že jsou zároveň chráněnou krajinnou oblastí i biosférickou rezervací UNESCO, slibuje atraktivní podívanou. Zároveň jde ale o krajinu plnou příběhů. Třeba žítkovské bohyně. Okolním světem takřka zapomenutou legendu popularizovala svým románem spisovatelka Kateřina Tučková. K  Bílým Karpatům se částečně váže i osobnost Jana Amose Komenského. Jedno z  jeho pravděpodobných rodišť se totiž nachází právě zde. Nesmazatelnou stopu pak v  regionu zanechal slovenský architekt Dušan Jurkovič. Největší příběh Bílých Karpat ale napsaly generace obyvatel zdejších pasek, osad a  malých obcí, kteří po  stovky let přetvářeli krajinu k obrazu svému. Mnohdy činnost lidí krajinu poškozuje, zde ji ale naopak utvářela do harmonického celku, v němž je prostor pro přírodu i člověka. Silný příběh má také jedna z  těch perel, o  kterých jsme mluvili v úvodu – Baťův kanál. Ten letos zahájil jubilejní dvacátou sezonu. A je skutečně co slavit. Na vodní cestě je množství přístavů a půjčoven lodí, podél jeho břehu pak vede cyklostezka. Dnes to vypadá samozřejmě, přitom ještě na začátku 90. let šlo o opuštěnou a chátrající stavbu. Je to ukázka toho, že když nechybí vůle, cesta se vždy najde. Takže na shledanou na Východní Moravě. Dana Daňová, ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Moravy

Redakce: Vavrečkova 5262, 760 01 Zlín tel./fax: 577 271 206 e-mail: [email protected] Magazín je vydán s podporou Regionálního operačního programu Střední Morava. www.rr-strednimorava.cz

3

Zblízka

CHKO Bílé Karpaty Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty byla vyhlášena v  listopadu roku 1980. Její rozloha činí asi 715 čtverečních kilometrů, přičemž zahrnuje jak nížinné oblasti pod 200 metrů nad mořem, tak i  hřebeny s  výškou bezmála 1  000 metrů. Oblast zasahuje do  okresů Uherské Hradiště, Zlín a  Hodonín. Od  roku 1996 je zařazena na seznam biosférických rezervací UNESCO. Tak jako v  každé chráněné krajinné oblasti, tak i v Bílých Karpatech se nacházejí území s  ještě dalším stupněm ochrany. Jde především o  pět národních přírodních rezervací a  jednu národní přírodní památku.

Čím jsou výjimečné

Bílé Karpaty nejsou panenskou přírodou. Celé území bylo po mnoho stovek let kultivováno činností člověka, který mu dal dnešní ceněný ráz – harmonicky zde souzní mimořádně cenné dochované přírodní hodnoty spolu s  prvky vytvořenými lidskou prací. To činí Bílé Karpaty mezi ostatními takto rozsáhlými chráněnými územími naprosto výjimečnými. Takto definují krajinu na  moravsko-slovenském pomezí odborníci ze Správy Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty: „Krajinný ráz střední a  severní části Bílých Karpat je dotvářen poměrně řídkým osídlením pasekářského či kopaničářského typu, absencí velkých průmyslových podniků a  zachovalou architekturou celých obcí – například Lopeník, Vyškovec, Žítková. Pro západní část jsou charakteristické velmi rozsáhlé komplexy květnatých luk s  rozptýlenými solitérními stromy. Střední část v širším okolí Starého Hrozenkova se nazývá Moravské Kopanice. Její současný vzhled vznikl teprve velmi pozdní valašskou kolonizací v 17. a 18. století a vyznačuje se roztroušenou zástavbou, střídáním zalesněných a  bezlesých ploch s  mozaikou sušších míst, mokřadů, drobných lesíků, křovin a nevelkých políček. Severovýchodní část pohoří v  okolí Valašských Klobouk a  Brumova patří k  Valašsku. Krajina zde již připomíná Javorníky, které na Bílé Karpaty bezprostředně navazují.“ Další informace naleznete na  stránkách www.bilekarpaty.ochranaprirody.cz.

4

Krajina Bílých Karpat je dílem člověka. Foto: ČSOP Veronica

Nenápadné kouzlo Bílých Karpat Jsou místa, jež na první pohled vyrazí návštěvníkům dech. Kromě nich ale existují i ta, jejichž krása pomalu vystupuje ze zdánlivé obyčejnosti. Přesně do  této kategorie patří Bílé Karpaty – kopce plné orchidejových luk, prosluněných bukových lesů, ovocných sadů či malebných vesnic a  samot. Krajinu Bílých Karpat stvořil člověk. A nadále ji utváří. Nebuduje zde skanzen, ale místo, kde se dá žít a hospodařit tak, aby užitek pro člověka nebyl vyvážen ztrátou pro přírodu. Zároveň jde také o krajinu plnou příběhů a  netradičních zážitků. Slyšeli jste například o  žítkovských bohyních či největší letecké bitvě nad územím naší země? A  víte o možnosti přihlásit vaše děti na branný tábor, po němž už nikdy nebudou mít problém s pořádkem?

Žítkovské bohyně

Okolí Starého Hrozenkova je nazýváno jako Moravské Kopanice. Dnešní podobu dali této krajině valašští kolonizátoři. Jednou z  těchto kopaničářských obcí je i Žítková. Až do konce druhé světové války zůstala chudou pastvinářskou obcí. Tento specifický vývoj osídlení a nezvyklá odtrženost od okolního světa zde přispěly k vytvoření toho, čemu sociální vědci říkají izolovaný etnografický region. A jeho součástí jsou i žítkovské bohyně. Ženy opředené legendami, o jejichž popularizaci se zasloužila spisovatelka Kateřina Tučková. Žítkovské bohyně neboli ženy bylinkářky, zaříkávačky a pro některé čarodějnice, jsou nedílně spjaty s Moravskými Kopanicemi. Jejich ře-

meslo se předávalo v několika kopaničářských rodinách generačně z matek na dcery, nicméně objevily se také bohyně – dcery adoptivní. Matky již od  útlého věku předávaly svým dcerám řemeslo, pro které byly tyto ženy váženými, ale také obávanými. Návštěva bohyně nebyla běžným konverzačním tématem, sousedé, ale i  lidé zdaleka, se k  jejich osamělým stavením kradli před setměním nebo alespoň co nejvíce nepozorovaně. Možná to bylo dáno starostmi, které je k  bohyním přiváděly. Mladé ženy si přály přičarovat milého nebo otěhotnět, starší ročníky pak například uřknout nepohodlného souseda nebo ulevit od  vleklé nemoci. Bohyně se svou perfektní znalostí místních bylin, základů léčitelství a vybaveny hlubokým porozuměním pro fungování lidské psychiky pak dokázaly zdánlivé zázraky. Jejich houževnatost spjatá s  tvrdou prací na  Moravských Kopanicích a  vnitřní síla jim pomohly překonat mnoho nepřátel – od  katolické církve, přes pronásledování nacisty až po  výsměch moderní vědy. Na  několik desetiletí socialistické ideologie a stylu života však houževnatost bohyň nestačila. Dnes bychom je zde hledali již marně. Nebo že by ne? Jeden nikdy neví, na co v Bílých Karpatech narazí.

Tábor, kde se s tím nepárají

„Pořád sedí u  počítače. A  když vstane, má v ruce tablet.“ Také jste už podobný výrok rodičů o jejich ratolesti slyšeli? Tak na Žítkové to určitě platit nebude. Díky nadšencům vzniklo z bývalých kasáren Centrum branných aktivit,

Zblízka jehož činnost se zaměřuje především na děti a mladé lidi. Na táborech a výletech se tak instruktoři zaměřují na výuku topografie, základů první pomoci, zásady přežití v přírodě, zvyšování fyzičky a  podobně. A  ještě jednu věc, kterou rodiče jistě uvítají, se zde děti a studenti naučí – stlát si postel a vše po sobě uklízet. Vojáci přišli do Žítkové na konci 70. let minulého století. Na vrchu Lokov umístili radiolokátory a radiolokační výškoměry, kousek za obcí pak vybudovali kasárna pro celou rotu. Když armáda vše opustila, zdálo se, že areál na Žítkové stihne stejný osud jako mnoho jiných – totální zchátrání. Naštěstí v  tomto případě vše bylo jinak. Budovy koupil od armády soukromý zájemce, od něhož si následně vojenští fandové pod hlavičkou Centra branných aktivit vše pronajali. To bylo v roce 2008. Během tří let se jim celý areál podařilo dát do  takového stavu, že se rozhodli otevřít ho pro veřejnost. Na  Žítkové si tak můžete například vyzkoušet originální bojovou hru – laserovky. Jde o  obdobu paintballu či airsoftu. Místo kuliček s barvou či z plastu je ale využíván laser. Zásah nebolí. Bojová hra se navíc odehrává v kulisách kasáren, která jsou uvedená do stavu z 80. let. Nechybí politicko-výchovná světnice, dnes zvaná společenská místnost, kompletně zařízené ložnice mužstva, ošetřovna, jídelna, kuchyně, dobové umývárny a podobně. Ostatně objekt

Děti se mohou svézt transportérem. Foto: HEXXA

je oficiálně certifikován jako turistická ubytovna. Není tak problém strávit zde i několik dnů a vše si okořenit například projížďkou v kolopásovém transportéru OT-810 HAKO či terénním voze UAZ 469. Specialitou pak je pořádání branných závodů či kurzů pro školy. Nejbližší tematická akce pro děti starší 13 let, kterou na Žítkové připravují, se uskuteční hned na začátku prázdnin – od 30. června do 9. července pod názvem Vojákem na 10 dní. „Všichni účastníci se stanou vojáky fiktivní armády a  zažijí vojenskou službu od  nástupu přes výcvik až po první bojové nasazení,“ popisuje projekt Radek Snopek. Více na www.centrumbrannychaktivit.cz. Žítková ale není jediným bývalým vojenským místem v Bílých Karpatech, kde se zastavil čas. Další najdete nedaleko Slavičína. V kasárnách po  strážní jednotce, která od  armády získalo město, vznikl army park spravovaný klubem vojenské historie. A co je zde k vidění? Především stále se rozšiřující muzeum. Army park totiž disponuje jedinečnou sbírkou raket vy-

ráběných Československem a Sovětským svazem. Rakety jsou většinou posledními svého druhu na světě. Jsou zde ale i  nákladní a  osobní vojenská vozidla či obrněná technika. Pro znalce jsou pak připraveny zajímavé exponáty vojenské techniky, například řezy motorů, trenažéry, nebo různé armádní vybavení. Více informací o muzeu vojenské techniky a areálu naleznete na www.armypark.slavicin.org.

Když nebesa zahřměla

Je srpen 1944. Nebe nad Bílými Karpaty se změnilo v bojiště. Bitva neměla vítěze, jen desítky padlých. Především Američanů, posádek těžkých čtyřmotorových bombardérů, které z  italské základny vyrazily směrem na  velké

Expozice ve Slavičíně. Foto: Město Slavičín

průmyslové centrum Slezska – Ostravu a  její okolí. Na Bílými Karpaty je ale napadli němečtí stíhači. Podle historiků šlo v kontextu střední Evropy o  velkou leteckou bitvu, rozhodně o  největší nad územím tehdejšího protektorátu. Dnes bitvu připomínají muzejní expozice ve Slavičíně či Šanově a množství pomníčků. Asi nejvíce se o letecké bitvě dozvíte ve Slavičíně. Od roku 1994 je zde v městském muzeu trvale instalována jedinečná tematická expozice. Jsou zde k  vidění součástky z  letadel a  zbraní z  amerických a  německých letounů. Vše je doplněno bohatou fotodokumentací. Více na www.muzeum.mesto-slavicin.cz. Stálá expozice složená především z fragmentů létajících pevností B-17G, havarovaných například v obcích Šanov, Rudice a Vyškovec, doplněných o  fotografie a  modely, je také v bývalé mateřské škole v Šanově. Muzeum provozuje historický badatel Michael Žitník. Expozice je přístupná po předchozí domluvě, více na www.obec-sanov.cz v rubrice Muzeum letecké bitvy. Bitvu připomíná i  množství vojenských pietních míst. Významným památníkem je někdejší společný hrob 28 amerických letců na slavičínském hřbitově, jejichž pozůstatky zde byly uloženy 31. srpna 1944. V  září 1946 byla těla letců exhumována a  převezena. V  roce 1994 byl odhalen na tomto dočasném hrobě nový pomník. Jeden z  bombardérů byl sestřelen nedaleko Šanova. V roce 2002 byla poblíž tohoto místa instalována socha nazvaná Letecké srdce, poblíž stojí i pomník padlým letcům. Podobné připomínky bitvy lze nalézt také v dalších obcích regionu.

První nestátní lesní rezervace Na  východním úbočí vrchu Ploštiny se nachází jeden z  unikátně zachovalých zbytků přírodě blízkého karpatského lesa – lokalita Ščúrnica. Jde o  více než 110 let starý lesní porost. V  roce 2003 dosáhl les mýtního věku a  akutně tak hrozila plošná těžba. Ochránci přírody se rozhodli pro jeho záchranu. Jak? Prostě les díky kampani Místo pro přírodu koupili. Prostředky na jeho výkup byly získány aktivitami, organizovanými místní Základní organizací Českého svazu ochránců přírody Kosenka. Momentálně je lokalita vedena jako kategorie lesů zvláštního určení z důvodu zachování biologické rozmanitosti. Tato krkolomná formulace v  podstatě znamená, že v lese se hospodaří v zájmu přírody, nikoliv kvůli dřevu. Ščúrnica je přístupná po hřebenové červeně značené cestě od  rekreačního střediska Královec nad Valašskými Klobouky. V okolí Valašských Klobouk je ovšem zajímavých přírodních lokalit daleko více. Například orchidejová louka Dobšena, rozhledna Královec, stejnojmenná naučná stezka a podobně. Pokud se chce zájemce před návštěvou uvedených lokalit dozvědět o zdejší přírodě co nejvíce, může navštívit ochránce z Kosenky v jejich dřevěnici ve Valašských Kloboukách. Na  stejném místě je umístěno i ekocentrum a ekologická poradna. Více na www.kosenka.cz.

Ščúrnica. Foto: ČSOP Kosenka

5

Ekologické aktivity? Zvědavý byl i princ Charles

Zblízka

Tradice Bílých Karpat. V  roce 1998 ho založili lidé, kteří si uvědomují obdivuhodnou pestrost zdejší přírody i živých tradic. Jeho posláním je využívat přírodního a kulturního dědictví tohoto regionu k trvale udržitelnému rozvoji. Mimo jiné i udělují stejnojmennou ochrannou známku – například ovocnářům, včelařům, lidovým řemeslníkům a  podobně. Produkty je možné nakoupit i přímo u nich. Více na www.tradicebk.cz.

Ovoce, mošty, křížaly, staré odrůdy

Hostětín navštívil v roce 2010 i princ Charles. Mimo jiné ochutnal zdejší jablečné mošty. Foto: Zlínský kraj, Petr Zákutný

Jak funguje pasivní dům? Stačí k  čištění vody kořeny rostlin? Jak využít sluneční energii? Co s  hromadou dřevní štěpky? Nejenom to, ale i mnoho dalšího se lze dozvědět v půvabné vesničce Hostětín. Na jednom místě se zde podařilo zrealizovat snad veškeré myslitelné projekty, jejichž cílem je úspora pro člověka a pomoc krajině a přírodě. Aby se mohli inspirovat i ostatní, bylo zde založeno Centrum Veronica Hostětín. To nabízí nejenom exkurze po všech projektech, ale pořádá i množství seminářů, workshopů a dalších akcí

souvisejících s ekologií, zdravým životním stylem a uchováváním tradic. A pokud na to jeden den nestačí, je zde možné nocovat v pasivním domě. Aktivity v Hostětíně nebývalým způsobem zviditelnila návštěva prince Charlese, který neodolal možnosti prohlédnout si kořenovou čistírnu odpadních vod, obecní výtopnu na  dřevěnou štěpku, moštárnu a další zajímavosti. Více o nabídce na www.hostetin.veronica.cz.

Tradice i budoucnost

S  obcí Hostětín je spojena i  činnost sdružení

K Bílým Karpatům neodmyslitelně patří jablka. Ať už v sadech, na které zde narazíte prakticky u  každé vesnice, tak i  na  solitérně rostoucích stromech na  okrajích lesa, kolem úvozových cest a na dalších místech, kde měla zpříjemnit cestu domácím i přespolním. Region je rovněž místem, kde se dodnes pěstují staré odrůdy ovoce. Ovšem nejvíce potěšitelná je skutečnost, že o zkušenosti se místní rádi podělí s každým, kdo projeví zájem. Není tak problém navštívit moštárnu v  Hostětíně, sušárnu ovoce v Pitíně, extenzivní sady v Rokytnici, školku se starými odrůdami v Bojkovicích a podobně. V  Hostětíně navíc pravidelně pořádají kurzy, vedené renomovanými odborníky, které vás seznámí s  tím, jak vysazovat ovocné stromy a pečovat o ně. Více na www.hostetin.veronica.cz.

Lesy přilákaly skláře Hluboké lesy, jejichž dřevo levně rozehřeje obří sklářské vany. To je důvod, proč sklárny v  minulosti nevznikaly v  průmyslových centrech, ale v malebné podhorské krajině. V Bílých Karpatech vznikla nejstarší průmyslová sklárna v katastru obce Strání. Výstavba hutě Stranier Glashütte, dnes známé jako sklárny Květná, byla zahájena v roce 1794. Od  té doby prošla pozoruhodným rozvojem a její výrobky ji proslavily po celém světě. Vaz jí málem zlomila až na počátku 21. století záplava automaticky vyráběného skla z dovozu. Továrnu tehdy před uzavřením zachránili odboráři, kteří ji odkoupili, udrželi provoz a následně našli nového investora. Od  roku 2011 je tato nejstarší dosud fungující sklárna v České republice součástí velkého sklářského koncernu a  prakticky veškerá produkce ručně vyráběného a dekorovaného skla míří na export. Přímo v  areálu skláren funguje podniková prodejna, sklárny pravidelně pořádají dny otevřených dveří.

6

V letošním roce se tak stane 2. srpna od 8.00 do  13.30. Po  předchozí domluvě je možná i  exkurze. Podrobnosti o  chystané akci na www.strani.cz.

Zašlá sláva Vlárské dráhy

Na území Bílých Karpat dříve fungovaly i další sklářské hutě, například ve Svaté Sidonii a Svatém Štěpánu. Tyto osady jsou nyní součástí Brumova-Bylnice. Stopy po sklářích zde již prakticky nenajdete, ale díky okolní přírodě za návštěvu určitě stojí. Dopravit se sem můžete třeba vlakem a seznámit se tak s jednou z historicky nejzajímavějších železnic v tuzemsku – Vlárskou dráhou, v minulosti spojující Brno a Trenčianskou Teplou. Vlárská dráha byla součástí Českomoravské transverzální dráhy, která s využitím několika již v té době existujících úseků vytvořila spojení z Domažlic přes Tábor a Třebíč do Trenčianské Teplé. V minulosti šlo o jednu z nejvýznamnějších tranzitních tratí, kudy jezdily i některé rychlíky z Prahy do Bratislavy. Připomínkou někdejšího významu celé trati je památník, který stojí ve Vlárském průsmyku na hranicích mezi Českou republikou a Slovenskem. Postaven byl v roce 1888, u příležitosti dokončení posledního úseku.

V Květné vyrábějí sklo stále ručně. Foto: Obec Strání

Zajímavost

Luhačovice a Jurkovič

V Luhačovicích je k dispozici 16 pramenů. Foto: CCRVM

Lázeňství ve Zlínském kraji Česká republika se může pochlubit bohatou tradicí lázeňství. Léčivých účinků přírodních pramenů se na  našem území využívalo zřejmě již před 2 000 lety. Odborníci tak usuzují podle množství římských a  keltských mincí nalezených v  některých pramenech – právě vhození mince je dodnes považováno za výraz díků za uzdravení.

O lázeňství

České lázně si navíc připsaly také několik světových prvenství. Například v lázních Jeseník vznikl v roce 1822 první vodoléčebný ústav na světě, v roce 1906 pak byly v Jáchymově uvedeny do provozu unikátní radonové lázně. Zlínský kraj je přitom jedním z hlavních pilířů tuzemského lázeňství. Proslulé jsou především Luhačovice, největší moravské lázně.

Za věhlasem Luhačovic stojí Serenyiové

Luhačovice získal v  roce 1629 Gabriel Serenyi, v  jehož rodě zůstaly až do  roku 1945. Majitelé panství si uvědomovali význam léčivých vod jako možného zdroje příjmů. Jednotlivé prameny byly postupně upravovány. Krajem se začaly šířit zprávy o jejich léčivých účincích. Přijížděli hosté a postupně vznikaly ubytovací i léčebné kapacity. Rozvoj lázní nastartovalo především založení lázeňské akciové společnosti v  roce 1902. Následně byla do Luhačovic zavedena železnice či napuštěna nedaleká přehrada. Postupně vznikaly stavby, například od  architekta Dušana Jurkoviče, které dodnes tvoří dominanty lázeňského centra. V roce 1936 se staly Luhačovice městem. Zdejší prameny jsou typické vysokým obsahem minerálních látek a vynikajícím proplyněním, jsou tak odborníky považovány za jedny z nejúčinnějších v Evropě. V  lázních je využíváno celkem 16 pramenů, nejznámějšími z  nich jsou Vincentka, Aloiska či Ottovka. V Luhačovicích je možné léčit především dýchací cesty, pohybový aparát, cukrovku či trávicí ústrojí. Výborných výsled-

ků je dosahováno například v  léčbě atopických ekzémů, alergických rým či onemocnění průdušek a plic u dětí.

Setkání řezbářů

Setkání řezbářských mistrů v Luhačovicích aneb Krása v dřevě ukrytá. To je název atraktivní akce pořádané v lázeňských Luhačovicích. Aktuální ročník se koná od 2. do 7. června. Téma pro letošní dřevosochání je "Hudební inspirace", jež vychází z Roku české hudby. Při sobotní (7. června) vernisáži si budou moci hosté prohlédnout díla Martina Cigánka, Jaromíra Dědka, Petra Eschlera, Zdenka Matyáše, Petra Krajíčka, Branislava Petráše a Leszka Sikory. Pro týdenní Setkání řezbářských mistrů bude připravený i pestrý doprovodný program.

Kostelec – obnovená tradice

V Kostelci u Zlína byly lázně založeny rodem Seilern Aspang již v  polovině 18. století. Na  přelomu 19. a  20. století byly přebudovány na moderní léčebné středisko. V druhé polovině minulého století zde lázeňská péče zanikla, na seznam léčebných lázní se Kostelec vrátil v roce 1995. Od té doby se zde léčivý pramen s vysokým obsahem sirovodíku využívá k léčbě poruch pohybového aparátu či kožních onemocnění.

Stavby ve  stylu lidové secese patří neodmyslitelně k Luhačovicím, jde dokonce o jeden z nejvýznamnějších architektonických souborů v  těchto největších moravských lázních. Jejich autorem je slovenský architekt Dušan Jurkovič. Stavby podle jeho návrhů zde vznikaly v  letech 1902 až 1914. Nejznámějším objektem je Jurkovičův dům, který se nachází přímo u  lázeňské kolonády. Původně přitom budova nesla jméno po  hraběti Janu Serenyim, ten současný pochází z  roku 1947. Další zajímavé stavby jsou například sluneční lázně, hudební pavilon či vodoléčebný ústav.

Prokletí?

V minulosti stávala v Luhačovicích i pověstná Slovácká búda postavená podle Jurkovičových projektů v  roce 1906. Ve  Slovácké búdě se scházeli novináři, spisovatelé i  politici. V  letních měsících sloužila jako restaurace a  vinárna, na  letní zahrádce hrávala dechovka. Koncem roku 2002 Slováckou búdu zničil požár. K  podobnému neštěstí došlo letos i na jiném místě Východní Moravy – valašských Pustevnách. Popelem zde lehl roubený objekt Libušín, považovaný spolu se sousední Maměnkou za dva architektonické skvosty Dušana Jurkoviče. Zatímco Slovácká búda již obnovena nebyla, Libušín zřejmě čeká lepší osud. Neštěstí zvedlo velkou vlnu solidarity a  byla založena veřejná sbírka, jejíž výtěžek bude určen na  obnovu této památky. Prostřednictvím konta 6978880207/0100 můžete přispět i vy.

Lázně na Slovácku

V  Ostrožské Nové Vsi se nacházejí sirnaté lázně. Jejich historie sahá na  samý začátek minulého století, kdy byl prokázán léčivý účinek sirnaté vody vyvěrající v  bažinách u  obce. Postupně vznikala lázeňská zařízení. Největšího rozmachu se dočkaly lázně po  roce 2000, kdy objekty prošly rozsáhlou rekonstrukcí a  modernizací. Od  roku 2011 mají lázně i  kolonádu. Hlavním léčebným prostředkem v lázních Ostrožská Nová Ves je sirnatá voda. Zdejší lázně jsou vhodné především pro klienty s  onemocněními kůže – ať už to je lupénka, atopický ekzém nebo akné. Další skupinou chorob jsou nemoci pohybového aparátu.

Jurkovičův dům na lázeňské kolonádě. Foto: HEXXA

7

Zajímavost

Za letadly do Kunovic

Baťův kanál letos vstoupil do jubilejní 20. turistické sezony. Foto: CCRVM

Lodí, na kole i pěšky Možnost plavby po  řece i  umělých kanálech, cyklostezky po  rovině i  do  vinohradů. To je Baťův kanál a jeho okolí. Je až neuvěřitelné, jak atraktivní nabídku se podařilo kolem někdejší plavební cesty vybudovat. Zatímco dříve po kanálu pluly čluny plné uhlí, nyní výletní lodě či hausbóty vozí turisty. A  ročně jich sem zavítá několik desítek tisíc. Letos v květnu byla zahájena jubilejní 20. turistická sezona na  Baťově kanálu. Baťův kanál je technicky vzato vnitrozemský průplav. Vodní cesta využívá jak tok řeky Moravy, tak umělé kanálové úseky. To činí plavbu velmi atraktivní. Na  více než 80 kilometrech splavných tras, převážně mezi Otrokovicemi na Zlínsku a Sudoměřicemi na Hodonínsku, je množství míst, kde si můžete půjčit loď a  stát se kapitánem. Pak na  vás čeká to pravé dobrodružství – zdárně projet plavebními komorami, vyvázat loď u  přístavních restaurací či si zkusit rychlejší plavbu po řece. K řízení lodí ani hausbótů přitom nepotřebujete žádné speciální oprávnění. Zvolit ale můžete i  jinou mož-

nost – plavbu větší výletní lodí. Více informací na www.batacanal.cz.

Kanál jako hladová zeď

Historie Baťova kanálu, sahající do  30. let minulého století, je stejně pozoruhodná jako jeho současná nabídka. A to hned z několika důvodů. Impulzem k rozsáhlému vodnímu dílu podél řeky Moravy byla snaha přivést zemědělcům vodu k závlahám. K projektu se ale rychle přidala společnost Baťa, která prosadila, aby dílo sloužilo i k lodní přepravě – s tím, že zvýšené náklady uhradí. Ke snaze vybudovat vodní cestu ji vedla jak snaha levně přepravit lignit z dolů na jižní Moravě do průmyslové zlínské aglomerace, tak i prezentace toho, jak může vypadat budoucnost lodní dopravy ve vnitrozemí. Ostatně, myšlenka na vybudování nesrovnatelně větší vodní cesty, kanálu Dunaj – Odra – Labe, je dodnes živá. Zajímavý byl i způsob výstavby kanálu v druhé půli 30. let. Svět se ještě nevzpamatoval z hospodářské krize, o pracovní místa byla nouze. Vzhledem k tomu, že hlavním investorem byl stát, padlo rozhodnutí vybudovat větší část kanálu ručně a dát tak práci co největšímu počtu místních lidí. Šlo vlastně o něco, čemu se dnes říká aktivní politika zaměstnanosti. Kanál sloužil řadu let, čluny byly taženy ze břehu. Postupně však jeho význam upadal, až nakonec osiřel. Snahy o jeho oživení a využití pro cestovní ruch se objevily na začátku 90. let. Jak to dopadlo? Přijeďte a uvidíte.

V nejbližším okolí Baťova kanálu je řada turisticky atraktivních míst. Jedním z  nich je i  unikátní Letecké muzeum v Kunovicích. Bylo založeno v roce 1970 členy Slováckého aeroklubu. Zpočátku bylo budováno jako muzeum letounů vyrobených v  dodnes fungující tamní letecké továrně. Posléze se letecký park rozrostl také o  stroje jiných výrobců a  z  armády. V  současné době stojí na  ploše muzea pod širým nebem dvacet dva letadel a vrtulník Mi–4. Návštěvníci mohou obdivovat i další leteckou techniku, například vlečený terč nebo přibližovací radar. Od dubna do října je zde otevřeno každý den. Více na www.slovackemuzeum.cz. Muzeum se nachází poblíž letiště, které mimo jiné slouží i  zdejšímu aeroklubu. Využít tak můžete letů pro veřejnost v soudobých i historických strojích a vidět z ptačí perspektivy třeba celou trasu Baťova kanálu. Ti, kteří hledají adrenalin, si pak mohou vyzkoušet tandemový seskok na padáku. Více na www.lkku.cz.

Cyklostezka rovná jako stůl

Velkým fenoménem cykloturistických tras se stala cyklostezka vedoucí podél Baťova kanálu. Rovinatý nenáročný profil, krásné výhledy na  vodu s  plujícími lodičkami, okolní Chřiby a Karpaty a také dostatek občerstvovacích míst udělaly z  cyklostezky ideální cíl pro cyklisty všech věkových kategorií a  výkonností. Letos se tato trasa dočká navíc nového úseku z Kvasic do Otrokovic. Do léta má být hotov chybějící úsek v Napajedlích. Tím bude zaručen maximální komfort na trase Kroměříž – Veselí nad Moravou. Dobrou zprávou je, že některé části cyklostezky jsou díky svému povrchu vhodné i pro in line bruslaře.

Vzhůru na vinice. Není nutné jezdit jenom po rovině Z cyklostezky podél Baťova kanálu se lze na několika místech napojit na síť Moravských vinařských stezek. Je tvořena deseti okruhy, které propojuje páteřní Moravská vinná stezka. Celková délka značených tras je 1 200 kilometrů. Stezky jsou vedeny vinohrady s jejich sklepními uličkami, případně vás zavedou na další atraktivní místa. Více na www. vinarske.stezky.cz.

Slovácko a víno

V České republice jsou dvě vinařské oblasti – Čechy a Morava, které se dále dělí na podoblasti. V Čechách jde o mělnickou a lito-

8

měřickou, na Moravě pak o znojemskou, mikulovskou, velkopavlovickou a slováckou. Ve slovácké podoblasti se daří především Rulandskému bílému i  Rulandskému šedému, Veltlínskému zelenému a  Chardonnay, z  vrchních kamenitých partií pochází vynikající Ryzlink rýnský. Na  Kyjovsku a  Uherskohradišťsku, v severnější výspě vinařské oblasti Morava, jsou rozšířenější rané odrůdy jako Müller Thurgau či Muškát moravský, který vznikl ve Šlechtitelské stanici v Polešovicích. Z modrých odrůd se pěstují nejčastěji Modrý Portugal, Rulandské modré, Zweigeltrebe, Svatovavřinecké a Cabernet Moravia, vyšlechtěný v Moravské Nové Vsi na Břeclavsku.

Baťův kanál je rájem cykloturistiky. Foto: CCRVM

Osobnost

Jedna osobnost, tři rodiště to, kde původně stával dům Komenského rodičů. Více na www.mjakub.cz. V  Komni k  představení učitele národů využili sýpku. Památník otevřeli slavnostně v  roce 1992, kdy obec navštívil prezident Václav Havel. Již v roce 1950 byl ze sbírek občanů a amerických krajanů postaven a  odhalen pomník J. A. K. od akademického sochaře Julia Pelikána. Podrobnosti na www.komna.cz. Rovněž v  Nivnici je vznik expozice datován k  400. výročí narození J. A. K. Původně byla umístěna v  Bartkově mlýně, který je často označován za  jeho rodiště. Od  roku 2002 je expozice umístěna ve  vestibulu horní školy. I zde najdete pomník, který sem byl přemístěn z Uherského Brodu. Více na www.nivnice.cz.

Za Komenským na kole

Uherský Brod se pyšní přívlastkěm Město Komenského. Foto: Pavel Popelka, Muzeum J. A. K. Uherský Brod

Komňa, Nivnice, Uherský Brod. To jsou v abecedním pořadí tři místa, jež se označují jako pravděpodobné rodiště Jana Amose Komenského. Všude jsou schopni předložit věrohodné argumenty, proč by za  rodiště mělo být označováno právě jejich sídlo. Patrioti mají jasno, odborníci tápou. Ti ostatní z toho ale jen těží – na Východní Moravě mají důvod navštívit hned tři krásná místa prostoupená geniem loci.

Václav Havel to vyřešil

Prezident Václav Havel přijel poprvé na Slovácko v roce 1992. Tento rok byl přitom výjimečný tím, že uplynulo 400 let od na-

rození Jana Amose Komenského. Přestože jeho dvoudenní program byl nabitý, navštívil mimo jiné i  Uherské Hradiště či Bojkovice, rozhodl se pro diplomaticky velkorysé řešení zapeklité situace – vzdal hold slavnému rodákovi v Uherském Brodě, Nivnici a také v Komni. Všude přednesl krátké projevy a zapsal se do kronik.

Uherský Brod, Nivnici a Komňu spojuje cyklotrasa nesoucí Komenského jméno. Lze zvolit například Okružní trasu v  délce kolem 47 kilometrů: Uherský Brod – Šumice – Nezdenice – Záhorovice – Bojkovice – Komňa – Lopeník – Březová – Volenov – Nivnice – Uherský Brod. Jde sice o středně těžkou trasu, dá se ale zvládnout i na krosovém kole. Odměnou jsou pak nejenom místa spojená s J. A. K., ale také nádherná příroda Bílých Karpat.

Tři muzea

Snad žádnou jinou osobnost nepřipomínají na tak malém území hned tři muzea. Komenskému se té cti dostalo. V Uherském Brodě dokonce nese jeho jméno celé muzeum, připomíná ho socha či pamětní deska na jednom z domů na Masarykově náměstí – upozorňuje na mís-

Bartkův mlýn, jedno z možných rodných míst. Foto: Obec Nivnice

Velký pedagog, ještě větší člověk Jan Amos Komenský – jsou po něm pojmenovány školy, náměstí a  ulice, ale co o  něm my Češi doopravdy víme? Mnozí si asi vybaví jeho pohnutý soukromý život, kdy jako relativně mladý muž musel pro svou víru opustit svou vlast. Osobní tragédií byla i  předčasná úmrtí dvou jeho manželek, několika dětí a  v  neposlední řadě také požár, při kterém Komenský přišel o  téměř veškerý majetek, knihovnu a  rozpracované rukopisy. Všechny nesnáze a  trampoty však Komenský zdolával silou své víry v Boha, která prostupuje celé jeho rozsáhlé dílo. Nejznámějším je jeho pojednání Labyrint světa a  ráj srdce, kde Komenský, možná také pod tíhou svých osobních zkušeností s  vnějším světem, hlásá ústup do  světničky svého srdce – jediného místa, kde je možné rozmlouvat s Bohem a nalézt moudrost a útěchu. Mezi laiky je však již méně známé jeho pedagogické dílo, které nicméně poznamenalo každého žáčka nejen naší české, ale i evropské a americké

školy. Již v  průběhu svého života byl Komenský za  své pedagogické spisy vysoce hodnocen v  mnoha zemích Evropy, kam byl s  celou rodinou zván a  pobízen k  vydávání učebnic a  jazykových příruček. Celé jeho pedagogické dílo je prodchnuto láskou a  hlubokým porozuměním pro fungování lidské a dětské mysli. Byl přesvědčen, že vzdělávání by mělo začínat již na úrovni „školy mateřské“, jak ji sám nazval, a neformálně pokračovat až do smrti člověka, přičemž důležitou úlohu po dokončení školního vzdělávání mělo hrát cestování a  rozvíjení jazykových dovedností. Komenského modernost také spočívala v jeho pedagogickém optimismu. Věřil, že každé, byť sebeméně nadané dítě, lze do určité míry vychovat. I když zde Komenský připouští, že v případě dětí vzpurných lze použít tělesného trestu. Mimořádně nadčasový se v  jeho době mohl jevit požadavek, aby vyučování ve  škole bylo co nejvíce názorné, zábavné, vycházelo ze zku-

Sýpka v Komni, kde je expozice J. A. K. Foto: Obec Komňa

šeností dítěte a z praktického života, a aby dítě bylo při výuce aktivní. To jsou přece hodnoty, které by měl vyznávat i každý moderní učitel! Pro potřeby vyučování Komenský sám sepsal učebnice, které dokonce vlastnoručně opatřil i  ilustracemi. Řekněte, není toho na  jednoho člověka a život opravdu mnoho? Jan Amos Komenský – Učitel národů – jistě patří mezi největší Čechy, byť mu nikdy nebyl dovolen návrat do země, kterou tolik miloval. Více než v jiných případech tak Jan Amos Komenský potvrzuje rčení, že doma není nikdo prorokem.

9

Akce Kroměřížsko

Kroměříž trochu jinak. Ráj mnoha technických památek Kroměříž je historické město plné památek, které si vysloužilo přízvisko Hanácké Atény. Kromě prohlídky centra města, arcibiskupského zámku s nádhernými zahradami či biskupské mincovny ovšem nabízí zvědavým návštěvníkům další atraktivní paletu turistických cílů – soubor unikátních technických památek ve městě a v blízkém okolí. Některé z nich se přitom pro pravidelné prohlídky otevírají letos poprvé.

Hvězdárna, vodárna či mincovna

Navštívit lze celkem deset míst. Mezi ty tradičnější cíle patří větrný mlýn ve Velkých Těšanech či biskupská mincovna. Ty, které dosud byly veřejnosti skryty, pak představuje například

Foucaltovo kyvadlo. Foto: Město Kroměříž

Bystřické zámecké slavnosti V  zámku v  Bystřici pod Hostýnem se od  roku 1994 vždy na  začátku léta koná mezinárodní festival hudby, divadla a výtvarného umění nazvaný Bystřické zámecké slavnosti. Na  letošní rok tak připadá jubilejní 20. ročník akce, která se uskuteční ve dnech 8. až 29. června. Na festivalu se již vystřídali přední čeští i  zahraniční umělci, nabitý je i  letošní program. Bystřické zámecké slavnosti se konají v  rámci Českých kulturních slavností. Více na www.ceske-kulturni-slavnosti.cz.

Bystřický zámek Dějištěm festivalu je bystřický zámek, který rozhodně stojí sám o sobě za pozornost. Podle dochovaných písemností byl postaven v první polovině 15. století. Je ojedinělou ukázkou postupné modernizace panských sídel. Zatímco jiní svá sídla přestavovali a modernizovali, v Bystřici byly staré budovy ponechány a k nim se postupně přistavovaly nové. Před druhou světovou válkou začala zámek využívat armáda. Od roku 1991 patří zámek městu. Možné jsou prohlídky prostor zámku, v němž jsou umístěny expozice a pořádány výstavy.

Do Rymic za hanáckým skanzenem

Skanzen v Rymicích. Foto: Muzeum Kroměřížska

Neobyčejná pestrost Východní Moravy je mimo jiné dána i  tím, že zahrnuje část Valašska, Hané a  Slovácka. Tyto národopisné oblasti jsou velmi odlišné, což se projevuje i  v  lidovém stavitelství. Návštěvníci regionu tak mají možnost navštívit hned tři skanzeny – na Slovácku je to Strážnice, na Valašsku Rožnov pod Radhoštěm a na Hané Rymice. Areál památek lidového stavitelství východní Hané v Rymicích u Holešova na úpatí Hostýnských hor ukazuje vesnická stavení rekonstruovaná v  sedmdesátých letech. Návštěvníci si mohou prohlédnout interiéry domů

10

vybavených tradičním inventářem kuchyní, světnic a  hospodářských místností. K  vidění je také dílna vesnického sedláře a  stará kovárna s výhní a kovářským nářadím. Všechny domy v  areálu jsou postaveny tradiční technologií dřevěného srubu opatřeného hliněnou omítkou, nebo z  nepálených cihel, střechy mají většinou krytinu ze slaměných došků. Více na www.muzeum-km.cz.

A přece se točí

Z blízkých Bořenovic byl do Rymic přenesen a v devadesátých letech rekonstruován větrný mlýn německého typu, jehož ramena je možno nastavovat podle směru větru otáčením celého objektu na nosné konstrukci. Rychlost otáčení lze regulovat přidáváním či odebíráním plachet, dřevěných desek zavěšovaných na ramena. Větrný mlýn je k vidění i ve Velkých Těšanech. Jde o dřevěnou dvoupatrovou stavbu se sedlovou střechou. K  mlýnu patří také tzv. "šalanda", tedy místnost pro mlynáře a mleče. Mlýn se natáčel po větru tak, aby hřídel větrných lopat stála kolmo na směr větru. Mlýn je přístupný od dubna do září denně mimo pondělí. Více informací na www.muzeum-km.cz.

areál lokomotivního depa a točna na vlakovém nádraží či nezvykle zachovalý protiatomový kryt. Další unikáty pak reprezentují hvězdárna, soubor lidových staveb v Rymicích, Linduškův časostroj, kroměřížské pivovary, Foucaltovo kyvadlo a arcibiskupská vodárna. Pro letošní rok je připraveno několik termínů, kdy budou tyto zajímavosti otevřeny společně. Nejbližší možnost se nabízí 21. června u příležitosti Slavnosti ostrostřelců. Druhou letní nabídku je možné využít 2. srpna, kdy se konají akce Veteránem nejen Kroměřížskem, Festival Stoptime a Empírový den v Květné zahradě. Další důležitá data do  diáře jsou pak tato: 27. září a 4. října. Více na www.kromeriz.eu.

Tři stovky křížů na jednom místě Bezmála tři stovky křížů a korpusů Ježíše Krista z období od 16. do 20. století jsou k  vidění na  výstavě v  zámku Chropyně. Tyto sakrální památky pocházejí z celého území bývalého Československa a  dochovaný soubor je výsledkem sběratelské činnosti manželů Františka Hojgra a Boženy Hojgrové z Hrabové u Zábřeha. Výstavu doplňují kříže, obrazy a plastiky ze sbírek Muzea Kroměřížska. Pro děti i dospělé bude otevřena interaktivní dílna. Výstava, pořádaná Muzeem Kroměřížska ve  spolupráci s  Arcibiskupstvím olomouckým, potrvá až do 5. října. Více na www.muzeum-km.cz

Zámek Chropyně Dnešní zámek stojí v místech středověké rovinné tvrze vodního typu, která ovšem nebyla vhodná k obývání již ke konci 16. století. Počátkem století následujícího se díky Františku kardinálovi z Dietrichštejna stává chropyňský statek majetkem olomouckého biskupství. Tehdy byla po roce 1615 postavena patrová manýristická stavba s kaplí a věží, s využitím původní tvrze. Nynější podoba zámku pochází z  let 1701 až 1703. Zchátralý objekt byl v 70. letech památkově rekonstruován. Příležitostné výstavy se konají v rozlehlých sálech v přízemí zámku, kde se nachází i nevelký památník připomínající skladatele a hudebního teoretika Emila Axmana (1887 - 1949), autora mnoha symfonií, sborů a kantát, který v  roce 1946 zkomponoval Znělku městečka Chropyně pro dechové nástroje. V  zámeckém areálu se každý druhý rok konají populární Hanácké slavnosti. Akce je zaměřena na  uchování a  obnovu folklorních tradic regionu. Slavnosti vždy provází i  jarmark s  ukázkami tradičních řemesel a pouťovými atrakcemi.

Akce Slovácko

Vařte jako na Slovácku Když Region Slovácko vydal v roce 2010 Kuchařku tradičních pokrmů na Slovácku, trefil se do  černého. Náklad 2  000 kusů vydržel pouhý rok. A protože poptávka stále trvá, již se pilně pracuje na  dalším pokračování. Podrobnosti o vydání knihy a možnostech, jak ji získat, sledujte na www.slovacko.cz.

Příroda, muzea. Festivaly filmů V Hluku se jízda králů koná jednou za tři roky. Foto: Město Hluk

Hluk ožije slavnostmi, vyjede král s družinou Dolňácké slavnosti písní a  tanců, jejichž součástí je i jízda králů, se v Hluku pořádají jednou za tři roky. Letos se koná již 22. ročník, termín připadá na 3. až 7. července. V období slavností žije celý Hluk několikadenním programem komponovaným pro milovníky zpěvu, tance, dechovky, dobrého jídla, pití a folkloru. Největší pozornosti návštěvníků se pochopitelně těší samotná jízda. Lidový obyčej, o jehož původu nemají etnografové jasno, se do současné doby dochoval na Východní Moravě na třech místech – každoročně se pořádá ve Vlčnově, jednou za  dva roky v  Kunovicích a v tříletém intervalu právě v Hluku. Jízda králů se může pyšnit zapsáním na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Únos krále? Velká ostuda

V  Hluku je jízda králů naplánována na  neděli 6. července. A jak to vlastně všechno vypadá? Ráno si jezdci za doprovodu dechové hudby přijedou k domu rodičů krále, kde je požádají o  souhlas. Před radnicí pak následuje podobný ceremoniál, při kterém žádají starostu města o povolení konat jízdu králů. Teprve potom mohou za mohutného vyvolávání objet hlavními ulicemi město. Král má zahalenou tvář pentlemi a  v  ústech drží kvítek na znamení mlčenlivosti. Pážata jedou s obnaženými šavlemi a střeží krále. Pokud by byl družině uloupen král chlapci z některé okolní obce, byla by to velká ostuda a muselo by přijít na řadu výkupné ve formě vína nebo piva. Po polední přestávce následuje slavnostní průvod, v němž je opět zařazena jízda králů a  všichni společně přijdou na  stadion, kde slavnosti vrcholí. Více na www.mestohluk.cz.

Za Babičkou do muzea Obdivovatelé a čtenáři klasické české literatury si jistě přijdou na své při návštěvě výstavy, která je k vidění do 29. června v Galerii Slováckého muzea v  Uherském Hradišti. Přibližuje knížku Babička od Boženy Němcové. V  letošním roce si připomínáme 160. výročí dokončení rukopisu této slavné knihy.

Začalo to čtyřmi sešity

První vydání Babičky vyšlo v roce 1855 ve čtyřech sešitech. O  tři roky později se dočkalo prvních ilustrací. Postupně a nesměle se vydavatelé odhodlávali k širšímu výtvarnému

pojednání. Teprve v  roce 1903 se Babička stala dokonalým uměleckým spojením s ilustracemi moravského malíře Adolfa Kašpara. V  následujících letech, a  vlastně až do  současnosti, se tato knížka může chlubit spoluúčastí mnoha známých umělců, kteří si považovali za čest vizuálně osvěžit původní text. Výstava nabízí soubor stovky různých vydání Babičky od sběratelky Marie Rendlové z Ústí nad Labem, k vidění jsou desítky ilustrací vypůjčených z Muzea B. Němcové v České Skalici, Památníku národního písemnictví v Praze, GVU v Havlíčkově Brodě a ze soukromých sbírek.

Nejvýznamnější akcí s  filmovou tematikou na  Východní Moravě je bezesporu Mezinárodní filmový festival pro děti a mládež, který se koná ve Zlíně na přelomu května a června již 54. let. Kromě toho je ale v regionu ještě několik zajímavých festivalů. Sice se specifickým zaměřením, ale určitě stojících za pozornost.

Týká se to také tebe

Týká se to také tebe, zkráceně TSTT. To je název akce, která již bezmála čtyři desítky let patří ke  Slovácku. Jde o  tematický ekologický festival, který se především prostřednictvím soutěže filmů a fotografické soutěže vyjadřuje k ekologickým stránkám lidské existence. Součástí je doprovodný program: promítání filmů, přednášky, semináře, besedy, konference, výstavy, farmářské trhy, prezentace, výlety, exkurze, aktivity pro děti i dospělé. Letošní ročník se koná ve dnech 10. až 15. června v Uherském Hradišti a v Uherském Brodě. Více informací na www.tstt.cz.

Jak to všechno začalo Festival vznikl v Uherském Hradišti v době komunistické cenzury. Otázky ekologie byly tehdy pro umělce a publicisty tabu. Potřeba šíření pravdy proto přiměla skupinu nadšenců kolem Studia amatérského filmu v Uherském Hradišti pořádat filmařskou soutěž s tematikou ochrany přírody, životního prostředí a péče o památky. K podporovatelům festivalu patřil i spisovatel a publicista Josef Velek, zakladatel Hnutí Brontosaurus. Jeho jméno nese i hlavní cena festivalu.

Přehlídka muzejních filmů

Projekce filmů s tematikou první světové války, diskuze, lektorské semináře, ale také doprovodný kulturní program. To vše nabízí Musaionfilm 2014, již 17. ročník přehlídky muzejních filmů. Akce se koná ve  dnech 4. až 6. června v  Muzeu J.  A. Komenského v  Uherském Brodě. Více na www.musaionfilm.cz.

11

Valašský špalíček, festival netradiční kultury Festival Valašský špalíček nepatří mezi komerčně laděné festivaly. A tak tomu zůstává i letos. Návštěvníci akce, která se uskuteční ve  dnech 19. až 21. června v  areálu zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí, budou mít možnost objevovat nová a zajímavá jména mnoha různých žánrů jak české a slovenské hudby, tak i té světové. Zahajovacího koncertu ve  čtvrtek 19. června se letos ujme Karel Plíhal, který se svým programem vystoupí na  prvním nádvoří zámku Žerotínů. Jedním z  velkých jmen tohoto roku je skotská rocková skupina Nazareth. „Ta je především známá svou předělávkou balady Love Hurts z poloviny sedmdesátých let. Od loňského roku však koncertují v uskupení bez původního zpěváka, který musel skupinu ze zdravotních důvodů opustit,“ upřesňuje dramaturg festivalu David Schwager. Návštěvníci festivalu se mohou těšit na  plnohodnotný koncert muzikantky Radůzy. Ta je na festivalu Valašský špalíček představí po  čtyřech letech a  rovnou s celou kapelou. Zpoza našich hranic do  Valašského Meziříčí zavítá například americká kapela Simeon Soul Charger hrající psychedelic experimental rock či izraelští indie rockoví LFNT. Na festivalu Valašský špalíček dále vystoupí například Kittchen,

Netradiční festival. Foto: KZ Valašské Meziříčí

Akce Valašsko

Do Rožnova za armádou a šermíři Rožnovská valaška. Pod tímto nenápadným názvem se skrývá velmi atraktivní program, jenž se uskuteční ve  dnech 6. až 8. června ve Valašském muzeu v  přírodě v  Rožnově pod Radhoštěm. Jde o  21. ročník Mezinárodního armádního folklorního festivalu a 15. ročník přehlídky skupin historického šermu. Program je připraven vždy na  dobu od 9.00 do 17.00 a vstup je volný. V pátek 6. června se uskuteční zahájení armádního festivalu za účasti jednotky Čestné stráže Armády České republiky, na sobotu je plánována řada vystoupení a v neděli bude jedním z taháků rekonstrukce historické bitvy. V doprovodném programu se návštěvnici mohou těšit na ukázku táborového života ve vojenském ležení, volná vystoupení folklorních souborů či cimbálových muzik, ukázky hasičské a policejní techniky. Pro děti jsou pak připraveny soutěže. Více na www.vmp.cz.

Vložte kočku, indie popová skupina iLLe, písničkářka Never Sol skupina Nebe, objev roku 2013 kapela Zrní, česká rocková kapela Doctor Victor nebo bratislavští Korben Dallas. Více informací na www.valasskyspalicek.kzvalmez.cz.

My jsme Valaši, jedna rodina My jsme Valaši, jedna rodina. Tak zní podtitul 8. ročníku Mezinárodního folklorního festivalu Vsetínský krpec, jehož dějištěm je město Vsetín. Letos se uskuteční ve dnech 26. až 29. června a příznivci folkloru a dobré zábavy se mají na co těšit. Ve  čtvrtek 26. června je na  programu koncert k  85. narozeninám zpěvačky Jarmily Šulákové, na  němž vystoupí například Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů či Zdeněk Hrachový. Samotné zahájení festivalu se koná

Součástí programu jsou i taneční soutěže. Foto: Město Vsetín

12

v  pátek. Až do  neděle budou vystupovat jednotlivé folklorní a hudební soubory, mimo jiné z  Polska a  Chorvatska. Po  oba víkendové dny bude pod názvem Kdo si hraje, nezlobí připraven program pro děti i dospělé s tvořivými dílnami a  ukázkami tradiční valašské kultury. Program dále zpestří ukázky zahánění ovcí, komentovaná příprava specialit z jehněčího masa či tematická módní přehlídka a praktické ukázky zpracování vlny a lnu. Více o programu na krpec.dkvsetin.cz.

Bienále lidové kultury

Mezinárodní folklorní festival Vsetínský krpec je od  svého prvního ročníku, který se uskutečnil na  přelomu tisíciletí v  roce 2000, pořádán ve  dvouletých intervalech jako bienále lidové kultury. Této čtyřdenní slavnosti folkloru, lidových tradic a umění se účastní jak zahraniční, tak české a domácí vsetínské soubory, cimbálové a dechové muziky, které se v průběhu festivalu prezentují v samostatných i komponovaných programových blocích. Během uplynulých ročníků Vsetínský krpec hostil soubory takřka ze všech kontinentů – nejen z Evropy, ale také z Asie, Afriky nebo Ameriky. Neodmyslitelnou součástí programové skladby festivalu je již tradiční dopolední pořad dětských souborů s názvem Vsetínský krpeček, slavnostní roztančený průvod městem a soutěž o nejlepšího tanečníka valašského odzemku.

Vzpomínka na loňský ročník. Foto: Archiv VMP, Jan Kolář.

Sečení luk na Soláni Již popatnácté ožije vrchol hory Soláň nad Velkými Karlovicemi na  Valašsku slavností Sečení lúk. Uskuteční se v  pátek 27. června a  nabídne soutěž sekáčů i folklorní vystoupení. Akce začne v 18.00 na  louce u  Korytářů vedle Valašského ateliéru u  Hofmanů. Návštěvníci uvidí ukázky tradičního sečení trávy kosou. Slavnostní salvou a  prvním „zásekem luk“ se představí také portáši. Ti dříve na  Valašsku střežili hranice a  byli také známi svou dovedností. Mezi portáše mohli být přijímáni jen ti nejlepší a nejzručnější muži. Více na www.zvonice.eu.

Akce Zlínsko

Do zoo za exotikou Víte, co je nejnavštěvovanější turistické místo na Moravě? Ani v Brně či Olomouci, ani v Ostravě. Správná odpověď je Zlín, konkrétně Zoo a  zámek Zlín-Lešná, kam ročně zavítá zhruba půl milionu návštěvníků. Jedním z  důvodů, proč je tato zoologická zahrada pro malé i velké návštěvníky atraktivní, je i  ten, že neustále připravují něco nového, kromě zvířat přibývají i různá exotická zákoutí. Aktuálním počinem je třeba japonská zahrada Mu-Shin rozprostírající se na ploše téměř tisíc metrů čtverečních. Dominantami japonské zahrady jsou tři speciálně tvarované borovice drobnokvěté dovezené přímo z  Japonska. Ze své domoviny se do Zoo Zlín stěhovaly v úctyhodném věku zhruba sta let. A  co se vlastně skrývá za  názvem Mu-Shin? Doslovný překlad znamená „bez myšlenky“ či „mimo mysl“. Mu-Shin je podstatou zenu a japonských bojových umění. Jedná se o  stav čisté mysli. Mysl není zaneprázdněna žádnou emocí a  je připojena k vesmíru. Je jako klidná hladina rybníka, bez vlnky, ve které se zrcadlí jasný a nezkreslený obraz okolí. Pro japonské zahrady i pro Mu-

-Shin je typická střídmost, upravenost a čistota. Celkem zde bylo vysazeno jen něco málo přes 20 druhů. Na všech rostlinách je ale vidět pečlivá práce zahradníků, kteří se snaží vytvářet uklidňující zaoblené tvary. Stejně důležité jako zeleň je i  obrovské množství kamenů všech možných velikostí a tvarů a také několik velkých kamenných lamp kasuga. Dohromady s  rostlinami navozují dojem suché kamenné horské zahrady. Do  celkového pojetí výborně zapadá i nový klenutý dřevěný most přes Lukovský potok, kterým návštěvníci zahradu opustí. Více na www.zoozlin.eu.

Z hradu na zámek

Přímo v areálu zoologické zahrady stojí nádherný zámek. Jeho dějiny přitom úzce souvisejí s  nedalekým hradem Lukov – v roce 1724 získal hrad a celé lukovské panství rakouský hraběcí rod Seilernů. Na Moravě však téměř nepobývali, hrad chátral a v roce 1793 byl už neobyvatelný. Seilernové proto začali hledat prostor pro stavbu nového sídla. Zvolili si návrší na dohled od původního hradu Lukova, místo zvané Lešná. Nový zámek se stal hlavním sídlem Seilernů, kteří jej vlastnili až do jara 1945. Dnes obě místa symbolicky spojuje cyklostezka.

V Lukově čekají na děti strašidla Baterka, dobré boty a  hlavně se zase až tak moc nebát. To jsou hlavní podmínky pro mimořádnou návštěvu hradu Lukova poblíž Zlína. V sobotu 28. června se zde totiž uskuteční strašidelná prohlídka. První je plánována na 16.00, další následují vždy po 20 minutách. A další program? Hodně napoví zaměření pořadatelů, kterými jsou kromě Spolku přátel hradu Lukova rovněž ohňová skupina Boca Fuego a  skupina historického šermu Solutus. Více na www.hradlukov.cz.

Z ruiny atrakce

Počátky hradu Lukova sahají do první třetiny 13. století. Sloužil mnoha pánům, jeho význam ale postupně upadal a na konci 18. století byl opuštěn úplně a stal se zdrojem levného stavebního materiálu. Pokusy o záchranu hradního areálu započaly v poslední čtvrtině 20. století. Od roku 1983 zde probíhá takřka nepřetržitě archeologický výzkum a od roku 1987 byla zahájena postupná památková obnova. Podílí se na ní členové Hnutí Brontosaurus a  Spolku přátel hradu Lukova. Díky dlouholeté práci dobrovolníků se hrad proměnil ze zanedbané zříceniny ve vyhledávaný turistický cíl.

Kdo chce na večerní prohlídku, musí mít pro strach uděláno. Foto: Spolek přátel hradu Lukova

Zlínská zoo je perlou Východní Moravy. Foto: CCRVM

Dětské soubory oživí Zlín Mezinárodní filmový festival pro děti a mládež sice končí již 5. června, přívlastek hlavní město dětí ale Zlínu může zůstat i  nadále. Ve  dnech 14. a  15. června se sem totiž sjedou dětské folklorní soubory z celé České republiky a Slovenska. Šestý ročník bienále MDFF Děti v  podhradí otvírá své brány poznávání a  prožívání tradiční lidové kultury dětem pro potěšení všech generací. V  sobotu 14. června zahraje a  zatančí na náměstí ve Zlíně od 15.00 šest souborů v  dvouhodinovém komponovaném pořadu hru Na  sochy (Bartošáček, Malé Zálesí, Kuřátka z  Chrudimi, Hanýsek ze Šakvic, Vsacánek i Gerulata z Bratislavy). V neděli 15. června se pak program přesouvá do areálu pod hradem v Malenovicích. Začátek tříhodinového programu je stanoven na 14.00. Slovenská Gerulata a česká Kuřátka se pozdraví s Malou Vonicou, Voničkou, Bartošáčkem, Zobáčkem, Vizovjánkem, ale i s dětmi z tanečního oboru ZUŠ Malenovice a skupinou historického šermu. Děti z  vystupujících souborů i  diváci budou mít průběžně možnost cvičit se v  dovednostních disciplínách, lukostřelbě, kreslení a především ve hře Člověče, nezlob se na několika velkých stolech.

13

Na Východní Moravě se dveře netrhnou

Atraktivní expozice v Baťově institutu. Foto: CCRVM

Ani letošní mírná zima, která nepřála zimním sportům, nezastavila pokračující dynamiku růstu návštěvnosti Zlínského kraje. V prvním čtvrtletí přijelo do  Zlínského kraje 124  533 hostů, kteří zde strávili 329  484 nocí. Meziročně vzrostl jak počet hostů (+ 14,1 %), tak přenocování (+ 9,9 %). V dynamice růstu počtu hostů patří Zlínskému kraji celostátně druhá příčka za  krajem Ústeckým. Ve  srovnání růstu přenocování je Zlínský kraj třetí za kraji Ústeckým a Jihomoravským. Celostátní hodnoty v počtech hostů stagnují, v počtech přenocování zaznamenávají pokles o přibližně 3 %. Zlínský kraj drží rostoucí trend v počtech domácích hostů, kterých v prvním čtvrtletí přijelo o 7 % více než vloni. Naprosto ojedinělý je ale přírůstek zahraničních hostů, který činí 48,2 %. Tento růst dlouhodobě staví Zlínský kraj na  špici pomyslné tabulky růstu počtu zahraničních turistů. „Pro Zlínský kraj je to výborný výsledek, i s ohledem na průběh le-

tošní zimy, která nepřála lyžování a pobytům na  horách. Na  druhé straně se ukázalo, že naše dlouhodobá strategie podpory investic v cestovním ruchu založená na rozmanitosti nabídky celoročního charakteru je správná. Hosté si našli cestu do  resortů, které jsou schopny nabídnout i  v  nepříznivém počasí kvalitní služby, zejména v  oblasti lázeňství a  wellness. Již v  průběhu zimních měsíců jsme měli signály, že zejména wellness hotely „slabší“ zimou netrpí. Pozitivní je to, že jsme schopni oslovit jak tuzemské hosty, tak i nebývale dynamicky rostoucí počty hostů ze zahraničí," komentuje výsledky Ladislav Kryštof, člen Rady Zlínského kraje, který má cestovní ruch v kompetenci.

Okolní státy a Rusko Při pohledu na růst počtu zahraničních hostů je zřejmé, že největší přírůstky hostů získává Zlínský kraj v okolních státech a v Rusku. Přitom u počtu slovenských, polských, italských a ruských hostů se jedná o trvalý růst v posledních třech letech.

Cestovní ruch

Slovácko má vlastní pas Region Slovácko Pas. Tak zní název pro projekt benefitního systému slev pro návštěvníky turistické oblasti Slovácko. Návštěvníkům ubytovaným na Slovácku a  ve  vybraných luhačovických hotelích bude zdarma vydána slevová karta platná v době jejich pobytu. V  informačních centrech na  Slovácku bude možno slevovou kartu získat při nákupu regionálních výrobků v  hodnotě nejméně 200 Kč, v  tomto případě bude platnost karty jeden týden. Karta opravňuje držitele ke slevám při návštěvách vybraných památek, na  Baťově kanálu, ve vinařstvích, restauracích, ale i  při relaxaci a  zábavě. Sleva se pohybuje mezi 10 až 20 procenty.

Pomáhá marketing

Východní Morava se pravidelně prezentuje. Foto: Zlínský kraj

„V  době, kdy v  celostátním měřítku počty zahraničních hostů stagnují, zaznamenáváme již několik sezon růst. Na hodnotách počtu hostů v TOP desítce nerezidentů se jednoznačně projevuje systematický marketing, který věnujeme okolním trhům. Prakticky soustavný růst počtu hostů z Itálie, Polska a Slovenska není dílem náhody, ale výsledkem trpělivé práce, kdy pro tyto trhy realizujeme marketingové aktivity a  kampaně. Prezentace, studijní cesty zahraničních novinářů a  touroperátorů, ale i  účast v  mnoha evropských projektech cestovního ruchu zvyšují povědomí o Zlínském kraji a jeho turistických atraktivitách,“ dodává Dana Daňová, ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Moravy.

Otevřené brány 25 kostelů Ukázat co nejširší veřejnosti kulturní a duchovní poklady nacházející se v sakrálních stavbách na  území regionu, a  to v  období od  května do  září, mimo časy pravidelných bohoslužeb a s výkladem vyškoleného průvodce. To je záměr projektu Otevřené brány, který letos již šestým rokem běží ve  Zlínském kraji. Vznikl díky společnému úsilí kraje, Arcibiskupství olomouckého, měst, obcí, farností, Cyrilometodějské teologické fakulty v  Olomouci a  Centrály cestovního ruchu Východní Moravy. „Díky projektu navštívily církevní památky ve Zlínském kraji už stovky tisíc turistů. Spoustě bylo tímto způsobem umožněno vstoupit do kostelů, potěšit se jejich krásou a také získat

14

zajímavé informace o  většinou nejhodnotnější památce v dané obci. Pro letošní rok máme do Otevřených bran zapojeno již 25 církevních objektů a těší nás, že se jejich počet postupně stále zvyšuje,“ upřesnil krajský radní Ladislav Kryštof, zodpovědný za  kulturu, památkovou péči, cestovní ruch a spolupráci s církvemi. Radní dále podotkl, že díky této iniciativě mimo jiné také vzniklo několik desítek sezonních pracovních míst především pro znevýhodněné skupiny uchazečů o  zaměstnání – starší osoby, občany s menším zdravotním handicapem nebo ženy na  rodičovské dovolené. Ti všichni byli odborně vyškoleni, aby mohli fungovat jako zasvěcený doprovod.

Kostely tradičně otevírají brány. Foto: HEXXA