Když je štěstí unavené... Olomouc, město tradičně prolezlé kriminálními živly, se dala opět do pohybu. Pět mafiánských rodin se sjíždí na velkém setkání. Špína z celé republiky i zástupce ze Slovenska si dávají sraz v srdci Moravy, aby zase po roce rozčeřili vody zločinu ve městě. Ravioli se sešli u Hejčínského kostela o půl osmé a tam si nás přišel vyzvednout náš kmotr. Tedy, skoro všichni Ravioli, na poslední chvíli vypadla Ťapka, kterou nahradil Vraník a Čan byl teprve na cestě. Byli jsme zavedeni na naši dočasnou základnu v jedné místní skautské klubovně. Nebyl to zrovna pětihvězdičkový hotel, ale zabezpečení prvotřídní – zámek na brance nešel vypáčit a málem ani odemčít. Zde jsme se dočasně ubytovali, vyslechli si něco málo o pravidlech podsvětí a zaplatili Kmotrovi nějaké ty výdaje. Mladí mafiáni také museli předat souhlasy svých rodin. Sotva jsme se stačili vypakovat, už nás začal Mozek Mafie svolávat na ono velké setkání na Rooseveltově 101. Jenže kvůli problémům s vraty (nešly ani zamčít) nám ujel autobus, takže jsme se plahočili pěšky jako nějaká lůza. Na místě jsme byli samosebou odzbrojeni a uvedeni mezi zástupce dalších klanů. Jenže co se nestalo, ti prašiví Tortellini vůbec nepřišli! Don Giuseppe byl velmi zklamán, prohlásil zelený klan za špínu, kterou je třeba uklidit a na důkaz, že to myslí vážně, zastřelil Bidla, který jediný přišel. To byl jasný signál, rok vlády Tortellini je u konce! Giuseppe vyhlásil úkol – sehnat pro Dona Sallieriho vzácný obraz. A samozřejmě, novým králem podsvětí se stane klan, který vydělá nejvíce Hanáckéch doláčů. A tím to všechno začalo... K prvnímu úkolu jsem přišel podivně, všiml jsem si, že mi Kamzík strká ruku do kapsy, ale malý lísteček jsem ignoroval. Právě na něm byl zadán náš první job. Pan Kubiš prý shání někoho na špinaou práci. A na tu jsme my skvělí. Další info jsme měli dostat na nádraží Nová Ulice. Bohužel jsem si trošku pomýlil lokace a tak jsme šli od nádraží Město k Nové Ulici pěšky. Tam na nás čekal informátor a poslal nás k památníku Rudé Armády u Flory. Cestou už jsme zaujali formaci se mnou jako předsunutým sebevrahem. Tím už předesílám, že jsem dlouho nevydržel, najednou za mnou zašustilo křoví, otočím se a už ji mám. Tedy kulku. Od Chrousta, jedné ze dvou lidí, kteří mě bezpečně poznají z jakékoli strany a vzdálenosti. Tak jdu čekat k
soudu. Postupně se u mě objeví Vraník a Vrkán. Taky mrtví. Volám Střelce, uprostřed telefonátu ji někdo sejme. Vraník telefonuje s Vrkánem a vůbec jim nevadí, že jsou dva metry od sebe. Až asi v páté větě jim to dojde, takže následuje pětiminutový záchvat smíchu. Humor nás ale postupně přechází. Střelka ani zbytek týmu nejsou k nalezení a tak se vydáváme na pomalý pochod k základně. Jdeme kolem nemocnice a s úžasem zjišťujeme, že je ještě otevřená, tak se jdeme oživit a popít k Lasičce. Nakonec jsme jemně, ale rozhodně vypuzeni a tak jdeme spát. V sobotu ráno, sotva jsme rozlepili oči, na nás čekaly první úkoly. Vyšlo první číslo Střely, které se dva z nás vydali sehnat. Střelka se šla oživit a zbylých pět (v noci dorazila posila – Čan) šlo do podchodu u Foerstrovy pošta na sraz s Giuseppem. Ten nám předal seznam pěti nepohodlných osob a dal nám hodinu na jejich likvidaci. Vyrážíme každý někam jinam, já ke hřbitovu. Musím spěchat, dobíhám tramvaj, sláva, jsem tu, dvě minuty před příchodem oběti. Jenže ta stále nejde. Čekám ještě dvacet minut, když náhle z tramvaje vylézají Farfalle. Dávám se na taktický útěk, ale pozdě, Pete mě sejmul na dobrých 60 metrů. Vracím se vzkřísit a setkat se zbytkem klanu. U Lasičky ale nikdo není. Čekám tu přes půl hodiny než dorazí zbytek rudých. Oživuje se nás víc a naše finance se povážlivě tenčí. Vyrážíme koupit druhou Střelu. Rozdělujeme se a velkou oklikou obcházíme Dolní náměstí, když náhle proti nám vyleze individuum s kapucí. Než poznáme Malinu, máme tři mrtvé. Tik zůstává a fotí, já a Lída jdeme zpátky do nemocnice. Naše protesty, že kapuce by měly být zakázány jsou vyslyšeny, ale nikoli se zpětnou platností. Jak se tak objevuje zbytek týmu, zjišťujeme, že jedeme už na rezervy a musíme s tím něco dělat. Možnost, jak přijít k nějakým doláčům má s sebou Čan. Je to obálka plná koksu, kterou máme u hřbitova předat. Vyrážíme tím směrem, ale opět nemáme štěstí. Ze hřbitova sice máme krásný výhled na Rotelle, ale nějaký nerudný chlapík nás z našeho prostoru vyhání. Venku tak sejmu jenom Bráchu – první kill – jsem taky zabit. A zase Pete! O Farfalle jsme vůbec nevěděli, takže sevřeni ze dvou stran, rychle umíráme. Farfalle a Rotelle se ještě střílejí a výsledkem jsou jen dva přeživší. Zbytky tří klanů jedou k Nemocnici. Teď už je situace vážná. Máme jediného živého – Čana. Dostává zapeklitý úkol, vzít jednoho z našich, na jehož oživení ještě máme a
jít něco vydělat. Bere si Vezíra, ale na Horním náměstí je sejmou žlutí. Zatím získáváme další noviny díky Johnymu, který nám je přenechá za umytí nádobí. Bohužel při tom vezme za své jedna sklenička, ale téma (ne)ohřáté vody nás s Tikem baví dlouho. Nakonec nás v Nemocnici nechávají oživit na dluh. Plni elánu se vrháme do dalšího úkolu. Máme vyfotit Kubišovo auto, jak parkuje u domu jeho milenky. A taky nás čeká tradiční utkání v kulečníku. Jelikož místa, kde může být Kubišovo auto jsou dvě, dělíme se i my. Já s Vrkánem a Vraníkem vyrážíme do Hodolan. Tam má totiž Vraník svou Felicii, ze které se stává naše mobilní velitelství. V tomto vozidle se vydáváme k Hradisku, hledat červenou Jutu. Fotíme skoro každé červené auto, ale Juta žádná, tak vyrážíme na meeting se zbytkem klanu, který je právě na kulečníku. Proplétáme se nechutným bludištěm jednosměrek u Mozartovy a nakonec tu potkáváme jen mrtvou Střelku. Zbytek klanu kulečničí, tak ji vezeme na oživení. A prý máme další úkol – překazit transport obrazu na určené trase. Bohužel nám ale Čan dává špatný čas, takže se půl hodiny opalujeme než zjistíme, že přepadení už dávno proběhlo. Rozmrzele se vracíme k Lasičce a konečně potkáváme zbytek famílie. Kulečník dopadl nevalně, jelikož nebyly peníze na uplacení rozhodčího. V naší tíživé situaci se náramně hodí jakási šifra, odkazující na velké množství peněz. Tu se nám bohužel nepodařilo vyřešit a až mnohem později jsme zjistili její znění – a taky, že poklad vyhrabali fialoví. Je tu ale ještě šance, překupník koksu se s námi setká v Norské ulici. Zároveň máme šanci si u vetšníka koupit prázdné bankovky a napadělat si. Vyrážíme mobilním velitelstvím v sestavě: Vraník, Vrkán, Střelka a já. U vetešníka je vše rychle vyřízeno, takže můžeme spěchat na předávku. Norská je poměrně dlouhá, takže parkujeme asi uprostřed a Vrkán vyráží na průzkum. Překupník doráží za chvíli. Ale není to překupník, je to jen převozník – Méďa. Má nás někam dovézt a přitom musíme mít zavázané oči.Zavazujeme si je všichni, jen Vraník odváží velitelství. Sice trochu protestujem, ale není nám to moc platné. Naštěstí jsou pásky úzké, takže můžeme pokradmu sledovat cestu :-). Rozvázat si je můžem kdesi za Slavonínem pod mostem. Tam už čeká překupník a nabízí 1000 doláčů. To se nám ale zdá málo, navíc uprostřed jednání přijíždí zásahovka. Kryjeme se v autě a z podpaží mi přitom
vypadává Střelčina (původně Stoupova) pistole a rozkládá se na prvočinitele. Zásahovka je maskovaná, ale mají na čele čísla. A to je klíč k jejich zabití, takže za chvilku leží všichni mrtví. Ani tak ale Dona Felliniho neukecáme, dává nám tisícovku a my jemu koks. Útěchou nám je, že z 50 pytlíčků jich dostal jen 34. Méďa nás odváží zpět a cestou se snažíme složit Střelčinu zbraň. Také se dozvídáme o dalším úkolu. Za pár minut zazvoní telefonní budka u Billy. Méďa nás tam vyklápí a za chvilku budka zvoní. Máme doběhnout na roh O2 k další budce. Další budka nás odesílá k Tržnici. Tam nacházíme pod přístrojem asi 1500 HD, což nám znatelně vylepšuje náladu. Taky je tu už i ostatek klanu a informují nás, že máme podle jakési další šifry, na které šrotil Tik, hledat houmelesáka Alberta. Vracíme se k briefinku na bar a přichází další smsky s úkoly. Máme přepravit kolečka od Globusu k ulici Na Vozovce. Vyrážíme tam, ale po cestě nás odchytí další zpráva, psaná anglicky. Že prý shání někoho na špinavou práci a že se máme ptát v baru. Tak se dělíme na dvě poloviny, jedna vyráží přepravit náklad, další jde vyjednávat k Lasičce. Tam zjišťujeme, že nočním úkolem bude uloupit jakousi chemikálii z výzkumné laboratoře v botanické zahradě. Musíme si ale opatřit ID karty pro bezpečný vstup do objektu. Tu by nám mohla poskytnout zaměstnankyně ústavu, jenže kartu už koupil jiný tým a my máme tudíž smůlu. Navíc přichází zpráva, že kolečka jsou v tahu a jiný klan je veze na Tabulový vrch. Rychle startujeme mobilní velitelství a vyrážíme tam. Jen dorazíme, vidíme Hvězdáře a pár dalších nastupovat do autobusu. Tím začíná nejšílenější akce našeho klanu. Fabií sledujeme autobus, táhneme se za ním jako smrad, stavíme za ním dokonce i v zastávkách, což už je na Svornosti divné i šoférovi a vychází zjistit, co se děje. Raději zařazujem jedničku a mizíme, žlutí ale jsou v 16ce stále, což nám dává šanci, počíhat si na ně u náměstí Hrdinů. K naší velké úlevě jsou živí, táhnout se takhle za mrtvolami by bylo nanejvýš hloupé, ale plánujeme z nich mrtvoly udělat. Bereme si každý jednoho, ale přicházejí rychleji, než jsme si mysleli. Tak musím zahájit palbu sám. Chroust, Ševa, Kamza, Hvězdář. Vůbec nás nečekali a tak rychle skonali. Vracíme se z úspěšného lovu a potkáváme rozmrzelé převozníky koleček. Vyprávíme svou historku, ale máme už další úkol. V rozpětí deseti minut si máme přijít ke Kudějovi pro výpalné.
Rozodujeme se pojmout tuto akci ve velkém stylu. Byť je to asi 200 metrů, vecpe se nás všech osm do mobilního velitelství. Čan s Vrkánem se nechávají uzavřít do kufru, Tik zabírá sedadlo spolujezdce, Já, Střelka a Vezír sedíme vzadu a na klíně máme Lídu. V této sestavě dorážíme k cíli, vyskakujeme z auta, kolemjdoucí hledí jak Afričan na hamburger. Výpalné je rychle vybráno a rozhodujeme se čekat, jestli ještě někdo nedorazí. Půl klanu si jde sednout dovnitř, půl do křoví. Po nějakých dvaceti minutách nás to přestává bavit a lezeme ven. Ve stejné sestavě se vracíme k baru a cestou objevujeme, jak moc je Lída lechtivá. Po návratu nám zbývá ještě jeden džob. U Vilné Vilmy se povalují policajti, užívají si s lehkými ženami a my je při této činnosti máme vyfotit. Tak se plížíme k budoáru, ale cestou se dostáváme do konfliktu s modrými. Nakonec se nám podaří do objektu dostat a kompromitující materiál pořídit. Už je taky pomalu čas vyrazit do botanky. Sice kartu stále nemáme, ale aspoň můžeme znepříjemnit úkol jiným. Musíme se však nahánět po parku, jelikož Střelka s Čanem a tuším Vraníkem ještě zůstali v nemocnici a padělali bankovky. Tím pádem jdeme dost pozdě. U vchodu do Výpadu potkáváme několik mrtvých a jak se tam tak kryjeme, kdo to znenadání nejde? Krtek! Nevíme, jestli je živý, ale když se dá na útěk, sejmem ho. A vida ho! Sérum, pro které jsme si šli má u sebe. Čistá práce, můžeme jít. Ověřujeme si u MM, že máme, co jsme chtěli a vracíme se k Hejčínu. Jen ještě musíme čekat na Mozek, aby si od nás stáhl fotky a videa. Ještě debatujeme o složení "koksu", kterého se nemůžeme zbavit. Vítězný tip je perličková celulóza. Sice nikdo neví, co to je, ale věříme drogovému znalci – Lídě. Pak už jdeme chrnět. Nedělní ráno nás zastihlo oslabené o Vraníka, jsme tudíž zase nemobilní. Jdu s Tikem a chemikálií "krmivem" do baru, čekat na předání. Ostatní vyrážejí vydírat muže zákona a taky koupit noviny. Jenže se vyskytují komplikace – Wonder. Schovává se v podchodu a střílí po všem, co se hne. Tak je na něj vyhlášen všeobecný lov, který je ale neúspěšný. Střídáme stráže u krmiva a jdeme hledat Alberta, na kterého jsme se včera vybodli. Má být někde na 17. listopadu, ale zase jdeme pozdě. Cestou zpět máme menší potyčku s Ditale, ale dohodneme se na klidu zbraní, aby oni mohli vystoupit a my nastoupit do tramvaje. U
Lasičky zjišťujeme, že předání fotek poldům se protahuje, protože místo srazu někdo okupuje. Vyrážíme tam, ale pokusy o zteč jsou neúspěšné. Mě sejme Malina z keře za kolejemi. Za pomoci Čanova obětavého tanečku na nástupišti je ale nakonec vytlačíme pryč a fízly zmáčkneme o spoustu peněz. Přichází čas na velké finále. Obraz už někde koluje a má ho ocenit znalec. Toho vyrážíme hledat, ale neúspěšně, obraz už je prý na cestě k předání u gymnázia Hejčín. Valíme přes půl města, jenže zase nemáme potřebnou rychlost. Navíc po cestě ještě absolvujeme přestřelku s Farfalle, při které poprvé potkáváme Jedlíka. U Hejčína jsme tedy pozdě - modří už obraz prodali a hra končí. Máme se spakovat a dorazit ve slavnostním na Skautský dům. Aspoň jsme blízko základny, tak nám to moc netrvá a na SD jsme dokonce první. A přichází slavnostní vyhlášení. Našim očekáváním je třetí místo. Čtvrtí – Farfalle! Třetí – (už se chystáme) Rotelle! Tak že by druzí? Spokojeně se usmíváme. Druzí – Ditale! No pání! Tak tedy zbývá první – Ravioli! Jsme úplně zaskočení, po tom katastrofickém začátku, vítězství. To jen dokazuje, kam si štěstí může sednout, když ho bolí nohy. Ještě fasujeme DVD s fotkami a videi a malé odznáčky. A díky bohu, oběd, slavnostní, mafiánský. No a pak se rozcházíme domů. Na rok je město v pevných rukou klanu Ravioli. Mlha zase sedá na Olomouc a rozbouřené vody se uklidňují. Ale na jak dlouho?
