Kdo se skrývá pod symboly u článků?

Kdo se skrývá pod symboly u článků? Šéfredaktor : Tomáš Tichý (-tt-)

Lada Klimešová (-lad-)

Jana Havlová (-jna-)

Petr Čížek(-chinano-)

Anna Kohoutová (-ako-)

Anna Kolářová (-an.ka-)

Tereza Kučerová (-teza-)

Kristýna Vojtíšková (-kris-)

krutoprisnejhustodemon

Kateřina Šteflová (-kate-)

Jakub Novotný (-kuban-)

Dan Urbánek (-daur-)

Martin Rosocha (-ros-)

Iva Vu (-iwish-)

Zuzana Šotová (-shos-)

Eliška Straková (-elle-)

Grafika: -an.ka-, -krisWeb: David Viktora Ilustrace : -čangi-, -krisfoto: -krisTisk : -ros-, -an.ka-, -krisNáklad 110 výtisků Cena: 30,- Kč Vydáno dne 27. 6. 2011 Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz

EDITORIAL Líný, líní, línější

Je léto. Je horké léto. Brzy skončí škola. Konečně. V tom horku se totiž nedá soustředit. Všichni v sobě jistě cítíme únavu z pravidelného docházení do našeho růžového ústavu. Obzvláště poslední měsíc byl perný. Všude vládnul chaos, fronta před kabinetem Martina Krynického připomínala ty na banány (za komunistů), ve zběsilém tempu se dopisovaly seminárky, dodělávaly projekty (ty hodiny strávené u movie makeru!) a jako obvykle vylepšování známek na poslední chvíli. Ale co vám o tom mám povídat, daleko víc se dozvíte v článku Vrata klasifikace od Iwish. Občas prostě máte tolik práce, že vám až přijde líto trávit tolik zbytečného času ve škole. Považte sami, jak vypadal jeden školní den septimána: v jeden den 3 suplování, 1 tělocvik a jedna odpadlá hodina. Ať se pak nikdo nepodivuje nad absencí, tohle pohne i s morálkou člověka přesvědčeném o potřebnosti všeobecného vzdělání. Musím se přiznat k jednomu útěku. Ale nebyl jsem sám, přidal se spolužák Kuba Novotný. Hákování se zúčastnil i někdo z učitelského sboru - Anička Kohoutová. Ano, tak hluboko už klesla úroveň naší školy. A co že jsme v době vyučování dělali? Jako spousta turistů ze všech koutů světa jsme jeli do Českého Krumlova. Dál už vás mystifikovat nedokážu, místo do historického centra jsme zamířili do dřevěné budovy s názvem Bouda. Na tomto velmi slavnostním místě proběhlo vyhlášení krajského kola soutěže “Školní časopis roku 2011”. Většina z vás asi už ví, jak jsme dopadli. Můžeme se pochlubit titulem „Školní časopis Jihočeského kraje roku 2011“, dále jsme v kategorii webových časopisů a stránek obsadili 2. místo. Poslední, tentokrát individuální cenu, obdržela učitelka Anna Kohoutová za „Mámu“ časopisu, tedy za vytvoření dlouholetého tvořivého a inspirativního prostředí pro redakci časopisu GYM. Více můžete zjistit na www.casopisgym.cz. Na těchto stránkách najdete i rozloučení s naší odcházející ilustrátorkou, Čangi. Její ilustrace byly čím dál tím lepší a je nám líto, že se s ní musíme rozloučit. Čangi se stěhuje do Nové Bystřice. Hej, možno sa čudujete, prečo je na titulke Rytmus s tým jeho “vyjebaným” textom. Nielen kvôli tomuto chalanovi je témou časopisu Slovensko. Hokejové majstrovstvá sveta neboli tak dávno, a aj keď sme Slovákom zobrali šance na postup, stále sme bratia. Myslí si to isté učitelia a študenti nášho gymnázia? A ako sa na to tvári Slovenka dlhodobo žijúca v Česku? V tomto čísle sa dozviete odpovede aj na otázky, ktoré vás nenapadlo klásť. Ako obvykle, Ťahák pri tom nemôže chýbať. Máte sa na čo tešiť! Zpátky k naší škole. Je pravda, že ve škole to teď všechno spí. Ale my si to můžeme dovolit. Považte, kolika úspěchů se v tomto školním roce dosáhlo. Několikrát vyznamenaný GYM, úspěšné výměnné pobyty s Němci a Holanďany, mnohé šachové tituly školního týmu, dobrá umístění v různých olympiádách, septima i sexta vynikající v celostátním SCIO testu čtenářské gramotnosti, mohutné sbírky, ať už ošacení pro azylové domy nebo peníze pro Japonsko, výtečné přednášky a projekty na naší škole, příspěvky studentů otisknuté v MF Dnes, návštěva Evropského parlamentu, stoprocentní úspěšnost u státních maturit...ještě dlouho bych mohl pokračovat dál. Zkrátka, i když se to nemá, můžeme usínat na vavřínech. Alespoň ty dva měsíce a kus. Zzzzzz....

Z

Z

Z

Z

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení a pohodové prázdniny vám přeje

Tomáš Tichý šéfredaktor

Obsah 2 3 5 8 9 10 11 12 13 14 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28

Symboly redaktorů Editorial Líný, líní, línější Co se děje v ředitelně Etický koutek: Dobrou chuť - viva la revolu tion Školní výlety - kdo kam vůbec jede? Vrata klasifikace Česko - Nizozemsko 1:0 Učitelská anketa o prázdninách Foto dvouměsíce Slovenský špeciál Ptáme se učitelů Rozhovor: jak moc se lišíme Pár riadkov zo Slovenska Slovenský film Kulturel na Slovensku Kam to dotáhli: Mirka Roubíková Šumava II. Rozhovor s talenty: Martin Pecha Jazyk a literatura Gym, welness & stuff Dobyvatel Dekahovor Šachový koutek Hry Filmové novinky 2011 Místa zapomenutých zvířat Malá liška pana Králíčka Drby Módná policie Na závěr Šlesvikomiks Inzerce

Co se děje v ředitelně V týdnech od devátého do dvacátého prvního května vtrhli do naší školy divoši! Paradoxně zamířili do primy, jež jim poprvé odkryla výhled na daleké možnosti civilizace a která se pro ně měla nyní stát křtitelnicí, díky níž se stanou řádně vzdělanými občany. Do dveří vstupovali nejistě a váhavě se loučili s atheismem středoškoláků, aby podstoupili křest maturitou a přijali víru, když ne v nebeské, tak alespoň školské výšiny. Nakolik byla jejich přání vyslyšena, ví jen oni sami. Jisté je, že divoši žádali obrácení na pravou víru mnohdy s takovou vehemencí, že se z toho jejich duševním kněžím orosila čela. Zdali jen ta, se můžeme pouze dohadovat po zprávě, že v jazykovém kabinetu potřebují vyměnit koberec. Vícejazyční obyvatelé tohoto kabinetu by se však měli dočkat celkové přestavby své úřadovny, tak uvidíme, co přibude a kdo ubude. Rozhodně si však myslím, že nikoho z nás neubude, když odloží nepotřebný kus šatstva do společného kontejneru, který by se měl co nevidět objevit v suterénu školy. Ne že bychom byli jako Táborité - zmíněný kontejner bude symbolem kooperace s místní charitou, s níž bude naše škola do budoucna spolupracovat. Pochvala za spolupráci v odkládání šatstva patří především nejmladším ročníkům, které daly, co měly – při jejich velikosti je to úctyhodný výkon. Minimálně takový budou muset v příštím roce podat i zájemci o semináře, neboť bude jejich počet limitován 23 kusy. Ostatní sice nebudou utraceni, ale podle vypracovaného systému přerozděleni jinam. Kromě této změny čeká na příští třeťáky a septimány i příjemnější překvapení – nové kurzy! Na budoucí vodácký kurz si budete pravděpodobně muset pořídit nový kabát, jelikož se přesune na září a jako Sportovně zeměpisný kurz prověří nejen vaše fyzické, ale také přírodopisné znalosti. Jeho náplň ještě není zcela známa, ale plavky a holínky s sebou! Velmi atraktivně vyhlížející novinkou se zdá být kurz s vyčerpávajícím názvem Vybraná témata v anglickém jazyce. Že se tento kurz bude týkat anglické konverzace, je každému jasné, jaký bude jeho průběh, už méně. Bude na něj však vyhrazeno celkem pět dní v druhém pololetí. Zatímco třeťáci a septimáni si budou užívat „tongue twistery”, my a naši vrstevníci ze čtvrťáku budeme válčit na poli maturitním. Dobrou zprávou by však mělo být, že naším prvním protivníkem se tentokrát stanou maturitní písemky, a až po nich se postavíme tváří v tvář dělostřelectvu maturitní komise. Doufejme, že nás nevyhodí ze sedla ani od maturity. Každopádně ten, kdo se probojuje přes obě linie, získá zaslouženou odměnu – papír nebo kouli. Ne každá odměna totiž vypadá podle našich představ! A co si o celé věci myslí Osadnice mezipatra? „Souhlasím s vlčicemi! Prověřují porozumění a práci s textem.“, říká a dodává, že v rámci testu z českého jazyka a li-

5

teratury se mají zjišťovat nejen naše literární, ale také praktické jazykové dovednosti. Reaguje tím na diskuze ohledně otázky v didaktickém testu, týkající se vlčice a jejích mláďat. Co však paní ředitelka považuje za chybu, je fakt, že ministerstvo včas nejednalo s vysokými školami o uznání vyšší úrovně maturity jako přijímacích zkoušek na VŠ. Současná základní úroveň maturity je totiž pro gymnazisty směšně jednoduchá, čemuž se však nemůžeme divit, uvážíme-li, že musí být zvládnutelná i pro žáky maturitních oborů integrovaných škol. Státní maturitu by měl složit jen ten, kdo prokáže minimální znalosti určené vyšší nebo nižší úrovní zkoušky. Doufejme tedy, že se toto minimum bude zvedat a my nezůstaneme divochy i po maturitě. Děkuji za poskytnuté informace.

Etický koutek

Dobrou chuť - viva la revolution! Stalo se Vám někdy, že jste skončili s někým někde, aniž jste po tom nějak toužili, nebo jste to plánovali? Občas se to tak nějak přihodí... já tuhle skončil s jistou dámou v jedné restauraci a byl to – inu nezapomenutelný zážitek. Nějak se ke mně nachomýtla nebo já k ní – už ani nevím. A jak jsme se dostali do tuctové restaurace Fatum? Asi osud. Inu, přihodilo se to zkrátka tak, že sedím u starého oprýskaného stolku a naproti mně žena v pestrobarevných šatech. Její jméno bylo Communitas, Societas či tak něco – zkrátka Společnost. A hned tu byl číšník a co že si prý dáme. Kouknu na lístek – vzpoura, španělská revoluce, hnutí M-15, revoluce, demonstrace, stávka, evropská revoluce a libozvučná panevropská. Nerozhodně jsem se podíval na svou společnici, která mi nesměle ukázala na položku „revoluce“, vedle které se nacházela nezměrná cena. V duchu jsem zaúpěl: „Vždyť ji ani neznám,“ a pak jsem se na ní podíval a nahlas řekl: „Dvojitou porci revoluce, prosím.“ K tomu nám číšník vnutil jako nezbytné komponenty předkrm demonstrace a stávky. To už i moje společnice šeptla „pardón“, neboť částka, kterou mě to bude stát, začínala být nepřiměřená našemu náhodnému setkání. Mávnul jsem rukou a usmál se: „Alespoň to bude stát za to.“ A taky stálo. Dostali jsme obrovskou porci čehosi, co připomínalo guláš a co překonalo chuťově všechna naše očekávání – v negativním smyslu. Tím se ze společné večeře vytratily všechny hodnotnější myšlenky a zbyla jenom pachuť na jazyku, odpor žaludku a pár nepěkných skvrn na těch jejích krásných šatech od toho, jak číšník odnášel zbytky toho – s prominutím – svinstva. Když jsme odcházeli z restaurace, zahlédli jsme skupinku Španělů, jak si nadšeně objednávají hnutí M-15. Možná jsme jen měli smůlu ve výběru. Jejich cena vypadá zatím příznivěji, než náš účet a možná i chuťově si přijdou na své, ale kdo ví..

Posbíráno ze všech stran pro všechny naše čtenáře pro tento školní rok dosbírala

Na

konci školního roku vždy vrcholí všechny oborové soutěže a olympiády. Mezi všemi skvělými úspěchy našich žáků vyniká rozhodně ten, kterého dosáhl druhák Milan Wölfl, když postoupil v dějepisné soutěži „Co víš o československých legiích“ do celostátního kola, které se konalo 16. června v Brně. Co všechno kromě studia dějepisu Milan dělá, jste se mohli dočíst v minulém GYMu v pravidelném Dekahovoru.

I redakce GYMu se přidává ke gratulantům paní učitelce

Miroslavě Mrázkové, která v květnu porodila syna Antonína (nepotvrdily se tak zvěsti o tom, že to bude Celestýn)!

Jediný kolega zeměpisář M. R. měl odvahu popravdě od-

povědět v učitelské anketě na otázku, kde stráví letošní prázdniny. Jiní kolegové ze strachu z mrzké lidské závisti maskují své skutečné letošní plány výlety na kole, chozením po lese či okopáváním nové zahrádky…

V

sobotu 28. května se na naší škole uskutečnila simultánní exhibice s mezinárodním mistrem IM Petrem Neumanem (ELO 2470). Celkem se IM Neuman utkal s 14 borci legendárního šachového kroužku naší školy, šachových klubů z Třeboně a Veselí nad Lužnicí. Vyzyvatelé nakonec odešli s prohrou 1:13, když jediný bod získal pan Sýkora z Třeboně. Na závěr byly sehrány dvě simultánní partie naslepo s výsledkem 1:1.

Antonín, budoucí elév it!

V posledních dnech se často hovoří o volbách do Školské

rady a v souvislosti s tím se někteří z Vás ptají, k čemu že takový orgán vůbec je. Školská rada je na každé škole důležitá instituce, která má za úkol dohlížet na její správné fungování, její užitek se prokazuje obzvláště ve chvílích, kdy je třeba řešit nějaký problém. To, že neměla doposud Školská rada na naší škole téměř žádnou práci, je dobré znamení – problémů totiž mnoho nebylo. Zřejmě nejdůležitějším tématem, které ŠR doposud řešila, byla úroveň školní jídelny. Objektivitu a kompetentnost ŠR zaručuje její složení – jsou v ní totiž zástupci rodičů, učitelů i zřizovatele (předsedkyní ŠR byla doposud paní Lenka Cvrčková, školu v ní zastupovaly Olga Tichá a Anna Kohoutová, rodiče dále pan Karel Haider, zřizovatele Jana Grammetbauerová a Josef Jirků).

6

Ve středu 6. června jsme opět byli všichni na Pohodářích.

Málokoho zklamalo vyprávění novináře Martina Dufka, který před časem cestoval se svou ženou Ivetou a dcerou Dominikou středoamerickou Guatemalou, aby nás seznámil s jejím kouzlem. Viděli jsme deštné pralesy, které odkrývají světu stovky let opuštěné kolosální mayské chrámy navštěvované jaguáry, přemýšleli nad tím, proč tisíce let starý mayský kalendář končí 21. 12. 2012, proč tato země není schopna zajistit důstojný život posvátnému pestrobarevnému ptáku Quetzalovi, kterého má v národním znaku, natož původním Mayům, kteří jsou i přesto stále pokračovateli nevídané kultury. Potlesk byl upřímný a zasloužený.

la užili zatím jen třeťáci – dle informací kolegy P. D. šlo o obzvlášť povedenou akci, která byla umocněna naprosto pohodovým přístupem všech zúčastněných. Jediným nedostatkem tak zůstává nerovnoměrně opálená pravá ruka a natržený kšilt mého informátora (všimněte si :).

foto: archiv 3. ročníku

foto: archiv M. Mrázkové

Oblíbený letní sportovní kurz si do uzávěrky tohoto čís-

Má-li se kurs obzvláště povést, je třeba nalézt správný pramen.

Několik stovek středoškolských tříd po celé republice se v

dubnu podrobilo testům čtenářské gramotnosti – a spolu s nimi i naše 4 třídy – 2., 3., VI. a VII. Naši žáci prokázali jednoznačně celostátně nadprůměrné schopnosti a dovednosti, nejvíce čtenářsky gramotná je septima, z čehož má jejich češtinářka radost!

Má oblíbená kolegyně OTi má na zahradě postavené nové

dřevěné pódium – máte jako první možnost dozvědět se, že se na něm v létě uskuteční prestižní festival dechových

foto: ako

Maturanti se právě dozvěděli, že budou konat státní maturity.

hudeb (v sobotu 11. června tam probíhala úspěšná gene- že jdeme správnou cestou. GYM 19 se už musel obejít bez rálka :). Vyhlížejte plakáty, dozvíte se více! Adýčta a Dayvy, od příštího čísla samozřejmě plánujeme najít za ně adekvátní náhradu. abinet našich jazykářů dozná přes léto významné změny. Tento multilingvní kolektiv se dočká praktického vestavě– Prožitkové kurzy – v plném proudu jsou přípravné ného dřevěného patra, kterým se již může chlubit kabinet práce na tři prožitkové kurzy, které čekají v září příští primu, biologie, matfyziky a zemdějpisu. Jen češtinářky vyhlížejí kvintu a 1. ročník. Všechny proběhnou opět v nádherném stále marně… Římově a jeho okolí v termínech: 5. 9. – 7. 9. kvinta, 8. 9. – 10. 9., 1. ročník a 12. 9. – 14. 9. prima. řetí květnový týden jsem strávila spolu se svým kolegou Z. K. u maturit na českobudějovickém Gymnáziu olympij- Fiktivní studentská firma - po úvodním cyklu předských nadějí. Největším překvapením pro mě byla smys- nášek na téma Fiktivní studentská firma (proběhlo v lednu luplná maturita z tělocviku (vážně!), zajímavé obhajoby 2011 pro žáky VII. a 3. ročníku) vrcholí přípravy pro zahájení závěrečných prací (možná čeká i nás!) a atraktivní kombi- samotné činnosti firmy, a to od září příštího školního roku. nace vrcholový sportovec-intelektuál. Narozdíl od našich Členové týmu 03 společně s partnerskou školou OA Třematurit, kde jsme zaznamenali jediný neúspěch, to v Bu- boň v současné době dokončují výukový program, podle dějovicích „lítalo o 106“ (6 v jedné třídě). kterého bude fiktivní studentská firma vykazovat vlastní podnikatelskou činnost. souvislosti s předchozím bodem mi dovolte pogratulovat všem našim letošním maturantům-průkopníkům, – Cesta odpadů – nejvýznamnější aktivitou této části kteří mají za sebou neskutečný maratón různých zkou- projektu bylo uspořádání charitativní sbírky starého šatšek. Všichni budeme držet palce, aby výsledky, které by z stva, které se s velkým nadšením chopila Jana Kalvasová. CERMATu měly dorazit nejpozději do 20. června, byly pro Jednotlivé třídy naší školy soutěžily ve sběru velmi udatně, všechny radostné. nejlepší z nich byly odměněny oscarovým filmem „Králova Rádi bychom od nich posbírali nějaké zajímavé užitečné řeč“ (24. června) – nejvíce šatstva nasbírala kvinta a prima reflexe, postřehy a názory, týkající se letošních maturit, a v (každá 15 pytlů!!), za nimi se umístila sekunda a septima. V dalším GYMu se obzvlášť pro nastávající maturanty pokusí- pátek 10. června byly desítky pytlů odvezeny do diecézní me přinést zajímavý materiál. charity v Broumově. Všem, kterým přispěli (včetně učitelů!) patří upřímný dík. evšedním zážitkem bylo pro členy maturitní komise rozloučení s oktavány – jak se hezky říká – „kdyby neměli – Regionální dějepisný a zeměpisný katalog - do proMartina Košinu, museli by si ho vymyslet“! Martin se ujal jektu se tentokrát zapojili žáci 1. ročníku. Během května si většinou celkem suchopárného aktu s velkým šarmem a vybrali lokalitu, kterou budou zpracovávat. Žáci tercie a 2. humorem („ECH!), za všechny originálně poděkoval kaž- ročníku dokončili výtvarné zpracování míst Třeboňska. Jedému učiteli většinou nějakou vtipnou průpovídkou, jen jich úkolem bylo zpracovat informační plakát o zvoleném kolegovi Matějkovi řekl, že by měl spíš on poděkovat jim za místě. Projekt navazoval na předchozí práci žáků – zprato, že se mu tak hezky osm let starali o dceru… covávání textů a powerpointových prezentací zvoleného tématu. Dále žáci 2. ročníku v rámci hodin IKT seznamošem čtenářům GYMu přeji i za sebe krásné naplněné léto vali své spolužáky formou prezentace s lokalitou, kterou – ať hřeje, svítí, nabíjí!! zpracovávali a připravovali se tak na „vystoupení“ před žáky mladších ročníků.

K

T

V

N

V

Projektárium

01 – GYM – kromě nového čísla, které právě držíte v ruce,

je největší novinkou této části projektu významné ocenění, kterého se celé redakci dostalo. Jistě jste zaregistrovali, že GYM vyhrál v konkurenci středoškolských časopisů Jihočeského kraje 1. místo. Stalo se tak 8. června v Českém Krumlově, kde cenu převzal náš šéfredaktor Tomáš Tichý z rukou českobudějovické radní RNDr. Jany Krejsové. Oceněn byl i web časopisu, 2. místo bereme jako mimořádný úspěch. Je důležité připomenout, že daleko důležitější než jakákoliv cena je pro nás, redaktory, zájem a přízeň vás všech, kteří GYM čtete a kupujete, kteří čtete i náš web včetně toho, že na něj svými názory občas i přispějete. Cenu vnímáme jako ocenění naší práce a potvrzení toho,

02

03

04

05

7

06 - Během posledních třech měsíců byla natočena a do

konečné podoby zpracována dvě DVD, a to Společenská etiketa - díl I. (na tvorbě se podíleli žáci primy) a Společenská etiketa - díl II.(vytvořili účastníci letošního lyžařského kurzu pod vedením P. Wernera). V dubnu členové uměleckého sdružení Kvítko z Č. Budějovic prostřednictvím hudby a tance seznámili žáky I. až IV. s pravidly společenské etikety, vystupováním ve škole a chováním při významných společenských a kulturních událostech. Členové týmu 06 organizačně zajistili konání dvou kurzů - Etika a společenská etiketa ( Nové Hrady, 26. - 29.6. , žáci tercie) a kurzu Filmová škola (Chlum u Třeboně, 27. - 30. 8. pro zájemce z řad žáků školy). O průběhu obou kurzů a následné odezvě vás budeme informovat, naši redaktoři budou určitě u toho.

Školní výlety – kdo kam vůbec jede? Poptali jsme se v jednotlivých třídách, jak nápaditý výlet či exkurzi si letos se svými třídními užijí, a zjistili jsme následující.

Prima vyráží na nedalekou, ale přenádhernou Hlubokou nad Vltavou – vypadá to na zoologickou a prý nějaké adrenalinové překvapení

Sekunda jede do Slověnic, popularita tamního lanové-

jevilo značně mnoho. Třídí scény, vkládá titulky. Tohle ho baví, avšak do čtvrthodiny má dokonáno – baterie hlásí: Zbývá 53% baterie, tj. 3,2 hodiny. Rozhodne se věnovat trochu času seminární práci a napíše celkem tři kapitoly o dvou stranách formátu A4. Únava a slunce peroucí mu přímo do obličeje mu klíží oči, ale on musí vytrvat. Jako po poslední věci hmatá do batohu po sešitu z literatury. Tři historická období – celý rok nedával moc pozor a učil se jen básničku na recitaci + sem tam na testy, pročež se nyní ale absolutně nechytá. Do ruky bere červenou propisku, že si bude podtrhávat důležité informace, ale ono podtrhávání si se do pěti minut mění v duchanepřítomné kreslení si šneků po stranách papíru.

Kolik studentů to má na konci roku obdobně? Kolika studentům jde ke konci roku těsně před uzavřením Tercie má tentokrát velký bonus v podobě čtyřden- klasifikace jen o známky a o dodržování termínů? Kolik ní projektové akce na téma Etika v Nových Hradech – studentů začíná po prozření při pohledu na podlouhlý chystají se na sobě pracovat v místním klášteře… papírek se známkami ze třetího čtvrtletí upřímně paniKvarta má díky nápaditému třídnímu další příležitost kařit a litovat nesystematičnosti během roku? Kolik stupoznat ne tak známá místa naší země – putovat budou dentů má čím dál tím větší problém se spánkem? A kolik učitelů se těší na prázdniny? v okolí Milevska SPOUSTA. Kvinta jede do Prahy za kulturou, čeká je Národní galerie, Národní divadlo a národní Semafor ho centra nezná mezí, zdaleka nejsou jediní…

Sexta jede nejen do lanového ráje ve Slověnicích, ale vezme to prý ještě přes Klikov…

Septima si užívá týdenního sportovního kurzu, tak by si

jeden myslel, že by to mohlo stačit – ale oni jedou ještě s V. Pražákem a svým třídním do Terezína!

Česko - Nizozemsko 1:0

Od pátka do pátka (3.6. – 10. 6) zažily dvě učitelky Š. Otepková a K. Janů spolu s celkem šesti studentkami I prváci jedou utužovat svůj kolektiv do Slověnic. z tercie, kvarty a kvinty mimořádně hektický týden. V rámci výměnného projektu sem se svými učiteli přijelo Druháci pro změnu Slověnice. šest studentek z nizozemského Heerlenu, aby poznaly Třetí ročník si stejně jako septima přidává jako bonus ke českou krajinu, kulturu, a tak.. Bydlely v českých rodisportovnímu kurzu ponurý Terezín. nách, prohlídly si naši školu, prošli jsme se po Praze (ty nákupy! - Nizozemsko je jedna z nejdražších zemí v EU) a zažili jsme spoustu dalších věcí. Myslím, že vyjádřím názor všech, když řeknu, že celý týden byl skvělý a i přesto, že na konci týdne většina z nás padala vyčerpáním, vážně jsme se to užili a získali jsme si tam v dálném V návalu horka všude kolem se potácejícímu studentovi Limburgu několik dobrých přátel. Nutno s nadějí dodat, podlamují kolena a po chvíli se kácí v zámeckém parže naše návštěva v Nizozemsku, která se má uskutečnit ku do stínu pod stromy. V zájmu zachránit si co možná někdy začátkem října, bude rozhodně stát za to! nejlepší známky si prohlíží své diáře a s beznadějí ve Tereza Tichá tváři hledí na zítřejší program: seminární práce, test na látku z celého roku, odevzdávání projektu a k tomu všemu musí opakovat z dějepisu, protože mu chybí 3% do jedničky. Mne si obličej a sklíčeně lituje toho, že si to líp nerozvrhnul a že bral školu během roku víceméně na lehkou váhu. Otírá si několik krůpějí potu na čele a sahá po sešitu z dějepisu. Nezáživná témata z referátů, za které si jeho spolužáci nasbírali na konci roku tradičně poslední nápomocné body, ho nebaví, tudíž hned po chvíli odkládá zmuchlaný sešit do trávy a vytahuje ze svého batohu laptop. Nikdy ho během roku nenosil, nyní ho nosí skoro denně a to zcela opodstatněně. Stíhá si na něj psát poznámky, může během poledních pauz a ospalých odpolední psát seminárku a může na něm stříhat filmy na projekty, kterých se letos překvapivě obA teď jsme jako vyměnění!

8

foto: T. Tichá

Vrata klasifikace

9

Učitelská anketa: Jaké budou vaše letošní prázdniny, co zajímavého plánujete? Martin Rosocha V první polovině prázdnin se chystám na Maledivy, dokud je globální oteplování nezalije. V rámci této cesty bych rád navštívil také severní ostrovy, Lakadivy, patřící Indii, a v Indii samotné pak vykonal malý okruh po její jižní části, především v oblasti Kéraly. V srpnu se potom chystáme s kamarády do Kostariky dodržet tradici, kdy se každý rok vypravujeme prověřit, zda je oprávněné první místo toho či onoho státu v soutěži nejšťastnějšího státu, Happy planet index. Pokud zbude ke konci srpna trochu času, rád bych si dodělal pilotní zkoušky a konečně využil možnosti létat…

Kateřina Janů

Letos o prázdninách se spustí rekonstrukce, doufám, že to přežijeme. A pár dní možná strávíme na chatě s přáteli. Jinak to vidím na večerní sedánky u Lébrů a v Top Spinu.

Zdeněk Kučera

Hodlám odpočívat, cestovat a navštěvovat známé a kamarády. Letošní prázdniny musí být prostě skvělé!

Ivana Čurdová

Předpokládám, že moje letošní prázdniny budou velmi pestré (jako obvykle v posledních letech). Budu cestovat na kole, na lodi, autem, autobusem i pěšky. Konkrétní Milada Benedová akci bych vybrala asi hned tu první ze začátku prázdnin Doufám, že budou moje prázdniny klidné, plné slunce, již osmým rokem zahajujeme léto puťákem na kole, kdy svěžího vzduchu a přírody. Chystám se na cyklovýlet s si vezeme veškeré věci s sebou, přespáváme v kempech milými kolegy do Rakouska a Maďarska, s manželem a to mě moc baví. Letos se vydáme s kolegy a přáteli na pěší týdenní tůrku po Beskydech, na opečovávání podél Dunaje z Rakouska až do Budapešti, tak se moc zahrady, zdolávání kopců na Vysočině a věčné drobné těším. opravy na domku mojí maminky, na čtení zajímavých Zuzana Dvořáková tlustých knih, na které mi ve školním roce nezbývá čas, O prázdninách mě kromě tradičního měsíce na dětna setkávání se s milými lidmi a na LENOŠENÍ! ském táboře a dovolené v Chorvatsku čeká stěhování Petr Kopeček do nového bytu, jeho přestavba a zařizování. To bude Doufám, že letošní prázdniny se ponesou především ve velmi náročné, ale už aby to bylo. znamení klidu. Jelikož na podzim očekáváme rozšíření Všem přeji hezké prázdniny! rodinného trojlístku na čtyřlístek, budeme se přes léto Jitka Mašková zdržovat zejména na Třeboni, podíváme se ale také k Na prázdniny se moc těším - o to více, že letos jsme si rodičům a snad i na Prachaticko. S učitelskou partou bydopřáli cestu do USA . chom rádi dokončili naše cyklotoulky podél krásného modrého Dunaje a dojeli z rakouského Kremsu až do Jana Coufalová Moje prázdniny budou převážně relaxační, školu budu Budapešti. Letošní léto, budiž vítáno! obcházet obloukem. Zahrádku vymaním z plevelů, doMartin Krynický mácnost zbavím malé části roztočů a tak dále a tak poZajímavého asi nic. Kromě práce na nedávno zakoupedobně budu relaxovat. Občas někam pojedu. Největší né zahradě a objíždění příbuzných pojedeme s rodinou cesta asi bude s dětmi a vnoučaty do Španělska. do Bulharska (individuálně do hor a k moři) a na týdenní PS - Oblouk kolem školy občas zahnu do školy, abych sraz bývalých matfyzáků s rodinami. Možná vyjde sjížse podívala, jak pokračuje zvelebování kabinetu cizích dění řeky Bóbr v Polsku. jazyků.

Anna Kohoutová

Co jsou to prázdniny? Jestli se jich fakt dočkám, budu první týden v bezvědomí. Pak se snad oklepu a počítám, že zhruba okolo třeboňských Nokturen, z kterých se pokusím nic nevynechat, začne dovolená. Moc neplánujeme, víme, že chceme jet do Londýna a vykoupat se někam k moři. A já se už pošesté těším na Jiráskův Hronov. Ve zbytku času si budu užívat toho, co dny přinesou – klidně budu vařit pro své blízké, scházet se s přáteli u dobrého vína, jezdit po lesích na bruslích, číst beletrii (spočítala jsem, že jsem za poslední měsíc přečetla více než dva tisíce stran různých seminárních prací, nepočítám slohovky, kompozice a různé možné testy…kdybych neučila literaturu (Čapka!!), za poslední 3-4 měsíce nevím, co je knížka), jezdit po návštěvách, po výletech. A chci se naučit něco, co neumím. Asi žonglovat.

Fotografie dvouměsíce Do tohoto čísla musím se smutkem poznamenat, že nebyla zaslána jediná fotografie... Protože věřím, že tato situace vznikla jen důsledkem celoročního vyčerpání, dávám všem fotografům další šanci. Tentokrát s tématem „Prázdniny“, troufám si tvrdit, že toto téma je natolik otevřené, že dokáže pojmout téměř jakoukoliv fotku z právě přicházejících prázdnin. Autor fotografie, která bude vybrána jako vítězná obdrží oříškovou čokoládu! Ať žije kladná motivace!

SLOVENSKÝ ŠPECIÁL Ptáme se učitelů

Jak se s odstupem díváte na rozdělení Čechů a Slováků? Jaký máte ke Slovensku vztah, jezdíte tam? Martin Rosocha Odstup neodstup, považuji rozdělení za jeden velký omyl, za zbrklé rozhodnutí několika málo měsíců, jež rozdmýchané umnou jedovatostí tehdejších politiků nabylo přirozené podoby, rádoby chtěné oběma národy. Dodnes v sobě cítím podivnou hořkost nad lehkostí, s jakou jsme se dotlačili k takto nevyzrálému konání. Slovensko si pojím předně s krásným jazykem, vždy jsem slovenštinu obdivoval v překladech poezie, které se daly porovnat s českými, a záviděl Slovákům ono zjemnění, které jim jejich mateřština dopřává. Hned poté si vzpomenu na Handlovou a dětství, protože jsme do těch míst jezdívali o prázdninách za babiččinou sestrou s krásným jménem Venuše. Na Slovensku (mimo průjezdy) jsem pobýval naposledy v roce 1997 na studijním pobytu, s kamarády jsme tehdy náhodně navštívili film Život je krásný a jak jsme byli „staří“, tak jsme Bratislavu probrečeli.

Milada Benedová Když se Československo rozdělovalo, nechápala jsem proč a bylo mi to líto. Navíc mi přišlo paradoxní dělit malou zemi na dvě ještě menší. Naopak jsem ráda, že se spory Čechy versus Slovensko (pokud jaké byly) vyřešily klidnou cestou. Jak je vidět, kontakty obou zemí radostně pokračují a to mě naplňuje optimismem v otázce lidského rozumu. Na Slovensko jezdím ráda a cítím se tam jako doma.

tom 93 moc nevzrušovalo. Na Slovensko jsme jezdívali často do termálních pramenů, údajně jsme jezdívali na Čalovo, já si z toho pamatuju jen strašnou bouřku a šachy, které byly stejně velké jako já. A ještě jeden zážitek, na Čalově mě máma málem utopila. Spustila mě z očí a já si to po hlavě namíříla do bazénu. Seděla jsem prý na dně a koukala na ně, až mě zachrání - a zachránili.

Martin Krynický Myslím, že to byla chyba, na kterou doplatily a stále doplácí oba národy. Slovensko vnímám téměř jako Česko, po přejetí slovenských hranic se cítím skoro stejně doma jako po přejetí hranic českých.

Anna Kohoutová Jsem po mamince poloviční Slovenka – možná tím spíš si myslím, že to byl správný krok, jakkoliv nás to tenkrát zaskočilo, možná mrzelo. Přestože jsme k sobě měli vždycky hodně blízko, vnímala jsem, že jsme jiní, máme jiný temperament, mentalitu – v mnoha ohledech jsme na sebe zbytečně naráželi. Po rozdělení, osamostatnění se se nám narovnala záda, která jsme si občas vzájemně křivili. Nikdy jsem nebrala rozdělení nijak fatálně, nic se tím pro mě nezměnilo. Jezdíme tam často, mám tam velkou část rodiny, jsem tam doma.

Zdeněk Kučera

Ke Slovensku mám přeci jenom jiný vztah než k ostatním národům. Takový, řekl bych, vřele přátelský,družný, srdečný.... Vyrůstal jsem ve federaci, tudíž mít kamaPetr Kopeček rády ze Slovenska nebylo nic neobvyklého.Dodnes se Situace počátkem 90. let k rozdělení směřovala, i zpětně navštěvujeme. Rozdělení republiky mě tehdy mrzelo, jej vidím jako nevyhnutelné, a to i když oba naše národy vstupem obou zemí do EU se oba národy opět sblížily spojovalo několikaleté soužití. Teď naplňujeme naši no- a tehdejší dobové události zůstaly stranou. Beru Slováky vou šanci ve vyšším evropském celku. Mě osobně dale- stále jako bratrský národ. ko více mrzí rozpad R-U monarchie!! Na Slovensko jsou Ivana Čurdová u nás v rodině silné vazby. Můj otec se narodil na jižním Rozdělení Československa si vybavuji docela živě a tenSlovensku, v oblasti obývané Maďary, často jsme s ro- krát jsem byla na Slováky naštvaná, že se chtějí odtrhdiči a později i s přáteli putovali po slovenských horách, nout. Teď mi připadá, že to funguje dobře a vztahy jsou městech i hradech, dodnes např. udržujeme kontakt s velmi přátelské. Na Slovensko jezdím pravidelně a ráda průvodkyní z Hviezdoslavova muzea v Dolním Kubíně. - navštěvuji především hory a termální bazény. Starobylou Bratislavu jsme si s manželkou vybrali jako Zuzana Dvořáková cíl naší svatební cesty, stále se snažím alespoň trochu Když došlo k rozdělení Česka a Slovenska, bylo mi 10 sledovat i slovenskou literaturu, líbí se mi slovenský ja- let, takže jsem to vnímala minimálně. Z doby před rozzyk. Slovensko je pro mě nádherný kout Evropy, krajina dělením si pamatuji pouze slovenské pořady v televizi. uměleckých a přírodních pokladů, kulinářských zážitků Slováci ani Slovensko mi vůbec nevadí a zjistila jsem, že (např. brynzové halušky a různé luštěninové pochoutky je vnímám jako spřízněný národ. patří mezi má nejoblíbenější jídla) - prostě země, kam Jitka Mašková se budu chtít i nadále vracet, kde to mám moc rád. Dívám se na to jako na kultivovaný rozchod dvou iden-

10 Kateřina Janů

Mě je to celkem jedno, jako desetiletou holčičku mě to v

tit, které se chtěly vydat každá svým směrem. Minulý týden jsem četla rozhovor s Paľom Haberou, který na

stejnou otázku odpovídal pro MF Dnes v podobném duchu a navíc argumentoval příkladem Jugoslávie, kde podobné napětí eskalovalo do občanské války. Zřejmě vám to přijde jako nesmysl, představa války mezi Čechy a Slováky, ale není to tak dávná minulost, kdy i na území Čech původně spokojeně spolužijící národnosti se rozkmotřily tak, že byly schopné ozbrojených konfliktů a násilností. Stačilo jen trochu všeobecné nejistoty a dostatečně radikálně agitovat na obou stranách, a bylo to tu. Jsem ráda, že pokud se měly naše národy rozejít, stalo se to ve vhodnou dobu a slušným způsobem. Proto si myslím, že se vztah většiny Čechů ke Slovákům nejenže nezhoršil, ale spíše mám pocit, že vylepšil, protože odpadla jakási závist a rivalita. Trochu mi to připomíná dva sourozence, kteří se jako děti neustále škorpili a porovnávali a v dospělosti tyto malichernosti přehlížejí a vzájemně si fandí.

Jana Coufalová Slovensko – i po tolika letech rozdělení na mapách Evropy nebo světa automaticky vidím nejdříve obrysy Československa, pak teprve ČR. Rozdělení vnímám jako amputaci. Ve své době ale nutnou a osvobozující. Hlavně pro Slováky. Kdyby k rozdělení nedošlo, možná bych dnes Slováky neměla ráda. Ale já je ráda mám, slovenština mi zní velice libě. Dodnes si v televizi nebo rozhlase ani nevšimnu, že se mluví slovensky. Na Slovensku jsem byla mnohokrát, ale až teď si uvědomuji, že po roce 1993 jsem tam nebyla.

Jak moc se lišíme? aneb rozhovor se Slovenkou žijící v Česku Přemýšlela jsem, jak nejlépe demonstrovat rozdíly mezi češtinou a slovenštinou i oběma národy celkově. Využila jsem příležitosti, že právě v současné době docházím na biologickou stáž z projektu Otevřená věda a mám tak možnost každý týden pracovat s velmi milou a ochotnou Slovenkou Máriou Čížkovou. Prostřednictvím krátkého rozhovoru vám mohu zprostředkovat autentický názor ze „slovenské“ strany. Majka, která nyní žije v Třeboni s mužem a dcerou, se s námi podělí o zážitky spojené s přechodem do jiné země a GYMu prozradí, jak se na nás dívají Slováci. To vše samozřejmě ve slovenštině. Jak ses octla v Česku? Byl přechod do jiné země šok/příjemné překvapení, nebo něco úplně jiného? Do Čiech som sa dostala vďaka vysokej škole, kde som sa zoznámila s ľudmi z Mikrobiologického ústavu v Třeboni, ktorí mali záujem o PhD študentov. Tak som sa prihlásila na doktorské štúdium na JČU v Českých Budějoviciach a v septembri roku 2003 som sa sem presťahovala a začala tu študovať a pracovať. Prechod do inej zeme určite nebol šok, ale každopádne to bola zmena v mnohých smeroch. Človek si musí zvyknút na nové

11

prostredie, nadviazať nové kontakty, popasovať sa s určitým druhom osamelosti a stratou zázemia, ktoré mal vybudované doma.

Co je u nás výrazně jiné než na Slovensku?

V tej dobe boli pre mňa výrazne iné ceny, hlavne potravín. Všetko tu bolo a do určitej miery ešte stále je lacnejšie než na Slovensku. Ďalšou odlišnosťou je typ krajiny, konkrétne myslím Třeboň a okolie, je to tu prevažne rovina v porovnaní s mojim rodným Spišom.

Rozuměl Ti každý Čech při běžném rozhovoru?

S dospelými som nemala žiaden problém, aj keď si spomímam na jednu príhodu, keď som na istom úrade nerozumela výrazu slov sudý a lichý a tým pádom som nevedela, do ktorých dverí vstúpiť a kam sa zaradiť. Horšie to bolo s menšími deťmi, ktoré mi nerozumeli a stále veľmi dobre nerozumejú. Samozrejme sa ešte vždy nájdu nejaké neznáme slová, či už pre mňa české, alebo pre Čechov slovenské. Inak mám prevažne skúsenosť s príjemnými ohlasmi na slovenčinu.

V čem se liší česká a slovenská gramatika? Aj keď sa tieto dva jazyky zdajú byť veľmi podobné, líšia sa v mnohom. V časovaní, v skloňovaní, v diakritike, vo výslovnosti...

Myslíš, že mají Češi a Slováci rozdílnou mentalitu, popř. v čem? Myslím, že v určitých veciach ano, ale na druhú stranu si sú v mnohom podobní.

Jak se na nás dívají Slováci? Záleží na okolnostiach, a myslím, že je to obojstranné. Raz ako na súperov, inokedy ako na bratov. To narážam na hokej, ale tak trochu to platí aj pre bežný život. Ja osobne mám Čechov rada, sú to milí a priatelskí ľudia. Samozrejme vždy záleží na ľudoch, nech už patria k akémukoľvek národu.

Pár riadkov zo Slovenska: (Ne)voľno. A čo s ním?

času?

ADAM: Hokejbal! Ten je v mojom živote všade. Niekedy prichádzam na ihrisko o tretej, zrazu pozriem na hodinky a je šesť a musím isť domov. ELIŠKA: Tak ako pre mnohých ďalších aj pre mňa je najväčším požieračom času Facebook. PETER: Kamaráti. Ale požieračmi času by som ich nenaChodíme do školy, vzdelávame sa ( a medzi tým je zval, keďže s nimi trávim čas veľmi rád. LUKÁŠ: Učenie to nie je, skôr volejbal, keďže chodím na veru rozdiel!), dýchame, žijeme, spíme, nudíme sa, tréningy a zápasy. flákame sa, chatujeme, čítame, kreslíme, píšeme, MAŤA: Možno lenivosť(smiech). Ale platí to málokedy, športujeme, beháme, vylepšujeme figúru, niek- keďže sa snažím všetok voľný čas využiť zmysluplne.

12

torí dokonca zarábame na budúcnosť alebo rozšafnejšiu súčasnosť. No všetci by sme popri škole potrebovali aspoň 48- hodinový deň a nezáleží na tom, či sme zo Slovenska, Česka alebo Madagaskaru! Načo by ho však využili naši študenti a načo zverenci časopisu GYM (fotografie a odpovědi českých studentů naleznete na stránkách www.casopisgym.cz)?

Máš dostatok voľného času? ADAM : Dostatok voľného času samozrejme mám, pravda je, že to niekedy ide aj na úkor učenia. Ale dá sa to našťastie zvládnuť. ELIŠKA: Podstatnú časť môjho voľného času zaberá príprava na vyučovanie. Určite by som prijala možnosť mať viac voľného času, ktorý by som trávila vonku s kamarátmi. PETER: Mám toľko voľného času, že niekedy ani neviem, čo s ním. (smiech) LUKÁŠ: Nemám! MAŤA: Ako kedy. Závisí to od toho, čo máme vtedy v škole zvládnuť.

Si spokojný/á s naším/vaším školským systémom alebo by si zmenil/a niečo na školskom rozvrhu, aby si získal/a viac voľného času? ADAM: Nezmenil by som nič, samozrejme najlepšie by bolo celý systém zrušiť (smiech)! Ale nie, nevyznám sa v tom, oni vedia najlepšie, čo robia. To že z nás vyrastajú poctiví a vzdelaní študenti, je to len ich práca. ELIŠKA: Bolo by super, keby sme väčšinu informácií nadobudli v škole a nemuseli ju dopĺňať zdĺhavým sedením za knihami doma. PETER: Som spokojný, no často mávame voľné hodiny. Lepšie učiť sa šesť hodín v kuse, ako byť v škole do tretej. LUKÁŠ: Nezmenil by som ho! Zrušil by som ho! MAŤA: Úplne spokojný nie je asi nikto, ale sťažovať sa tiež nemôžeme .Jediné, čo by mohlo byť iné, je čas začiatku prvej vyučovacej hodiny o tých 5 minút skôr, ako to voľakedy bývavalo.

Máš nejakú radu, ako získať nejaký ten voľný čas?

ADAM: V školskom rozvrhu by som naozaj nedával na myslenie náročnejšie hodiny na poobedie, pretože vtedy už ťažšie pracujú mozgové bunky a inak to vnímame. ELIŠKA: Určite by som odporučila viac sa sústrediť na výklad profesora a nie premýšľať nad tým, čo bude na obed. Zostane vám potom menej roboty na doma a získate tak viac voľného času. PETER: Robiť všetko na poslednú chvíľu. Tak to robím ja a som s tým nadmieru spokojný. (smiech) LUKÁŠ: Nemám dostatok voľného času, takže akékoľvek vaše rady prijmem. Tráviš ho väčšinou aktívnymi alebo pasívnymi čin- MAŤA: Urobiť si všetky povinnosti a potom sa venovať svojim aktivitám. Každý si musí zariadiť, čo a kedy chce nosťami? ADAM: Môj voľný čas trávim väčšinou držaním hokejky robiť. Spracovala: Petra Krčmáriková na ihrisku. Potom spím, nudím sa a tak. (smiech) Ale ako Foto: Alica Mladá, archív vravím veľa som na ihrisku s chalanmi. ELIŠKA: Voľný čas, ktorého nemám veľa, trávim väčšinou pasívnymi činnosťami ako je pozeranie filmov alebo surfovanie po internete. PETER: To neriešim. Robím to, čo ma baví. Ale som aktívny, mám totiž skoro každý deň hokejbalový tréning. LUKÁŠ: Aj pasívne, čítam knihy, pozerám filmy (veľa), aj Drama aktívne, basketbal, volejbal a tak. Slovensko, 2009 MAŤA: Skôr aktívnymi, pretože rada športujem. A preto Režie: Vladimír Balko veľa voľného času venujem volejbalu. Hrají: Attila Mokos, Roman Luknár, Helena Krajčiová, Robert Wieckiewicz, Jan Vondráček

Slovenský film: Pokoj v duši

Čo je podľa teba najväčším „požieračom“ voľného

Pobyt ve vězení není nic lehkého, to je jasná věc. Po pěti letech strávených za mřížemi je návrat do společnosti poměrně obtížným, leč ne nesplnitelným úkolem. Podpoří vás kamarádi, rodina, známí. Pokud máte štěstí. Do takovéto situace se dostává i Tóno, který si právě odseděl svůj trest za krádeže a vyzvednout ho do vězení přijíždí dva kamarádi z dětství, kněz Marek a podnikatel Peter. Oba se ho snaží podpořit, avšak nedaří se jim Tóna vyprostit z depresí a beznaděje. Své ženě nevěří, že mu byla celých pět let věrná, svého (náhodou pětiletého) syna téměř nezná. A nedaří se mu sehnat práci, jelikož i po propuštění má problémy s policií a svým celkovým přístupem situaci příliš nepomáhá. Pokoj v duši je ryze civilní drama o osobní krizi obyčejného člověka, podané rutinním přístupem bez výraznějších vychytávek, zato s upřímným scénářem, charakterním hlavním hrdinou a působivým hudebním doprovodem. Místy zdlouhavé dialogové scény čas od času proloží scéna silněji působící na lidské emoce, které však po většinu filmu zůstanou nedotčeny. Výjimku tvoří působivý závěr, ve kterém se divák právě začíná smiřovat s kýčovitě šťastným koncem, když se mu scénárista hodně, hodně ošklivě vysměje do obličeje. Pokud se nudíte, a hledáte film, který vás pobaví a zaujme, Pokoj v duši si rozhodně nevybírejte. Avšak chcete-li se dozvědět něco o Slovácích a o Slovensku samotném, nebo se jen ujistit, že někdo je na tom ještě mnohem hůře než vy, víte, co dělat.

Na Slovensku

Bratislava se stává kulutrním Berlínem „východní“ Evropy. Čtete správně, žádná Praha, ale Bratislava. V kurzu je experimentální elektro, říznuté woodstock rock´n´rollem. Váš letní playlist bude zaručeně sexy, doplňíte-li jej o následující projekty ( slovo kapela už nám očividně zaniká). PS: Za kultůrou se taky vyplatí cestovat do Košic, naopak Žilina je poněkud pozadu. Pokud budete o prázdninách projížďet Bratislavou, proproste rodiče, abyste zůstali přes noc a vyražte do nového klubu KC Dunaj, mimo výborných koncertů tam probíhají také besedy, večerné čítanie a dokonce stand-up comedy show!

1) Pjoni & Ink Midget 2) YOUCOCO 3) Infants 4) The Uniques 5) The Swan Bride

6) Puding Pani Elvisovej 7) Stroon 8) Noisecut 9) Longital 10) Režimy

Karel Gott, major Zeman a úděl hudebníkův Teď se budu chvíli dobrovolně ztrapňovat, neb se budu tvářit, že jsem znalá potřebné hantýrky a spolkla jsem rádio. Mluvit o současných sexy trendech už se ale okoukalo, a když mi tak pěkně nahrává téma, zabrouzdám do vod minulých, do dob, kdy jsem se Slováky žili spolu ve federaci, čemuž nebylo tak dávno. Pro tento článek jsem si připravila speciální klišé a tak tedy: nasazuji si kulturní brýle a dávám se do oprašování špíny. Nejsem toho pamětníkem, jsem polistopadové dítě jako většina z Vás, čtenářů. Je pro mě naprosto normální stáhnout si CD západní kapely, na koncerty chodím v průměru každý týden. Mít čas, chodila bych každý den, je jich tak neskutečně moc! V televizi pořád běží idylické seriály z nemocničního prostředí. Vydezinfikovaní doktoři, z kraje i ze středu města, se snaží diváctvu nakukat, že to co vidí je pravda. A tak dále. Něco jiného je ale nabízet lidem iluzi v místě, kde mají alespoň teoretickou možnost věci kolem sebe měnit a tam, kde nesmíte svobodně dělat skoro nic. Navíc se u toho skvěle žehlí. A teď si představím, že je všechno jinak, že v zemi vládne, kromě komunistů, firma Pragokoncert, že máme jen 2 státní nakladatelství, cenzuru, neposlušné tenisky a hurikán. Zkusím předpokládat, že jsem odhalila potěmkinskou vesnici české pop-music, jsem „závadová“ mládež a hrozně toužím po „elpíčku“. Moje oblíbené tuzemské kapely neprošly „přehrávkami“, protože vypadaly příliš rozervaně a odmítly projevit loajalitu straně, festivalů jako Slavnosti Rudého práva a Festival politické písně se odmítám účastnit a tak zůstávám o víkendech doma. Kubiška už dávno nemůže zpívat, Plastic People of the Universe jsou v kriminále, krásný úděl před očima růst, vzhůru k výškám, každou chvíli kus. Táta mi ze služební cesty přivezl kazetu, z čehož mám upřímnou radost , protože tady je k dostání přibližně za „kilo“, což není vzhledem k průměrnému platu mladého člověka (1000-1500 Kč) vůbec levná záležitost. Přes magneťák se jí snažím namnožit pro Terezu s Annou. Tereza s Annou jsem taktéž „závadová“ mládež. Nedá se ale říct, že bychom byli naprosto odříznuti od zahraniční hudební scény. Doma si můžete naladit „laxíka“, totiž rádio Luxembourg nebo zkusit chytit FM Munich. Je to k pláči, sledovat všechny ty kapely, co se ostříhali, co si změnili jméno z anglického na české, co z textů vyškrtli všechna slova odkazující na USA, načež je nahradili stupidními popěvky, varujícími před zhoubnými následky motorismu. Nedovolím si je ale soudit, říkám si, že u nich zvítězila láska k hudbě nad důstojností a mávnu nad tím rukou. Vzniká Anticharta, umělci si připravují proslovy o tom, jak jsou vděční, že mohou zpívat a podepisují pamflet. A kdo se komisi líbil, mohl vyjet koncertovat do SSSR, což mu vydělalo až na nové auto z Tuzexu. Mocní páni si z hudby udělali nástroj pro šíření socialistických myšlenek. Cíle byly dva: Propaganda a cenzura. S rozšířením televizorů do domácností to neměli vůbec těžké. (dokončení na další straně)

13

14

Občanovi tak byla předkládána zkreslená realita, kterou měl přijmout za jedinou možnou a ryzí. Lusk a jsem zase zpátky. Pustím si rádio a když se zaposlouchám do textu leadera současné hitparády, musím přiznat, že jeho poselství je možná ještě stupidnější než celá filosofie Olympicu. Rozdíl je ten, že si může vybrat, zda takové patosy poslouchat či ne. Mainstream je a bude mainstream, ale představte si, že neexistuje žádná alternativa.

tovala a hodně se smála. I jí jsem zkusila oslovit přes facebook a ona okamžitě přistoupila na rozhovor do GYMu, přestože je určitě časově díky své práci velmi zaneprázdněná. I ona je další z řady našich bývalých studentů, kteří se rádi hlásí k naší škole, s chutí vzpomínají a vždycky, když je kdekoliv potkám, zamávají, usmějí se, pozdraví. Všechno je, jak má být, z Mirky se stala úspěšná mladá dáma, která vzala svou budoucnost pevně do rukou, evidentně nezahálí, pracuje na sobě a hezky si užívá života. Určitě o ní ještě uslyšíme. V kterém roce jsi maturovala a jak na toto období vzpomínáš? Maturovala jsem v květnu roku 1998. Šla jsem tehdy na řadu hned první den odpoledne. Později mi někdo řekl, že první chodí ti slabší, aby laťka nebyla nasazená příliš vysoko. Já byla každopádně ráda, že to mám rychle za sebou. Byly to sice nervy, ale dobře to dopadlo.

Kteří učitelé a spolužáci ti zůstali nejvíce v paměti?

Kam to dotáhli:

Mirka Roubíková

Pamatuju si všechny své učitele. A většinou na ně vzpomínám ráda. Drtivá většina z nich byla hodná, přátelská, chápavá a zábavná. Co se týče těch špatných vzpomínek, je pravda, že je čas dávno proměnil ve vtipné historky, které dnes pobaveně vyprávím. Trochu rýpnout si ale musím. Sice to s námi někteří učitelé asi neměli jednoduché, ale věřte mi, že my s některými také ne. Ráda vzpomínám třeba na pana učitele Matějku, paní učitelku Černou, Panskou, Otepkovou a i na další. Jak říkám, ten seznam by byl dlouhý. Dodnes si moc vážím paní učitelky Hrubešové. Malá, hlasitá, obávaná, ale ve třídě byl slyšet spadnout špendlík a z matematiky jsem měla i bez domácí přípravy jedničku. Ona prostě uměla naučit. Za hodně také vděčím paní učitelce Činátlové, která ve mě viděla pěvecký talent a nenechala ho spát. Spolu s Veronikou Faflíkovou a Alenou Cepákovou jsme tehdy díky ní jezdily nejen po celé republice, ale i do zahraničí, a to pro nás bylo něco naprosto skvělého. Moc při- jí za to děkuju!

foto: archiv M. Roubíkové

Musím se znat, že když jsem před lety poprvé zahlédla Mirku Roubíkovou v televizi (v současnosti reportérka středečního Top Star magazínu n a Primě), moc mě t o nepřekvapilo. Pamatuji si na ni jako na viditelnou studentku, která moc hezky zpívala, ráda V TV vás rozhodně neumlčím d i s k u -

Jaká jsi byla studentka? Také si říkáš, „že já jsem se víc neučila…“ ?? Ne, tak to si tedy opravdu neříkám. Vzdělání je samozřejmě moc důležité a je také dobré mít vysokou školu. Ale pokud člověk nechce být například právníkem nebo lékařem, slouží mu titul v životě většinou jen jako zadní vrátka. Pravda je, že pokud nejste šikovní a schopní a nemáte štěstí, můžete tím papírem z vysoké školy mávat, jak chcete. Je vám to k ničemu. Já jsem na gymplu patřila k průměru, protože jsem si myslela, že na víc nemám. Zároveň jsem tušila, že známky nebudou pro život zas tak důležité, a tak jsem to moc neřešila a raději jsem zpívala, hrála divadlo a jezdila po koncertech a soutěžích. Pravda je, že na vysoké škole jsem se pak hodně divila, když jsem dostávala jednu jedničku za druhou…

Byla ses od té doby podívat někdy u nás ve škole?

Jak dopadlo srovnání? Měla jsem to mnohokrát v plánu, ale nikdy jsem bohužel nedorazila. Žiju v Praze, v Třeboni jsem jen občas a navíc o víkendech, takže se to nepodařilo. Ale třeba to jednou vyjde. Pravda je, že vždycky, když můžu, tak jedu kolem školy. Už jen před samotným vchodem totiž vidím tolik vzpomínek... Teď to tam vypadá opravdu krásně, nově a upraveně. Líbí se mi to. I když pravda je, že já tam stejně pořád vidím to staré zábradlí, které by mohlo vyprávět! Pořád vím, kde byla učebna biologie, i kde jsme měli chemii, dívám se do oken a vzpomínám. Asi stárnu.

s takovými lidmi. V mých očích toho v životě dokázali opravdu hodně. Přesto se ale snažím držet si od tohoto světa odstup. Myslím, že je lepší do něj jen občas nahlédnout, než v něm žít. Není to tam zrovna jednoduché. Někdy mi práce do soukromého života sice zasáhne, protože některé známé osobnosti se časem staly mými přáteli, ale pokud chcete, tak si odstup přeci jen udržíte.

Prakticky každý týden jsi vidět v televizi, děláš rozhovory se zajímavými lidmi - kdo byl pro tebe nejzajímavější, nejinspirativnější?

Jak vypadala tvá cesta po maturitě, jaké byly tvé Musím přiznat, že když jsem natáčela například s Mastudijní plány, touhy - jak se ti je podařilo zrea- deleine Albrightovou, byla jsem z ní unešená. Je skvělá. A její životní příběh je obdivuhodný. Ale i tady u nás lizovat? Vždycky jsem chtěla být učitelkou. Takže po gymnáziu jsem vystudovala Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a už během studií jsem moderovala na Rádiu Faktor. Po státnicích jsem dlouho přemýšlela, jestli mám jít učit, nebo se věnovat médiím. Nakonec jsem si řekla, že do školství se můžu vrátit vždycky a zkusila jsem média. Dneska jsem za to ráda, i když občas si říkám, co by mi v té škole bývalo chybělo.

je spousta skvělých lidí. Já třeba moc obdivuju Honzu Krause, a to nejen jako profesionála, ale i jako člověka. Je chytrý, vtipný, pohotový a ještě se jako umělec umí skvěle prodat. On má na to prostě nos .Úžasná je i zpěvačka Eva Pilarová, naše třeboňská miss Iveta Lutovská nebo třeba dvojice Eva a Vašek. Návštěvy u nich na Moravě jsou nezapomenutelné.

Když jsem po promoci odjela do Prahy, pracovala jsem postupně ve třech pražských rádiích. Pak přišla možnost pracovat na Frekvenci 1. Nastoupila jsem tam jako redaktorka a po čase jsem začala dělat editorku zpravodajství. Když přišla od rádia nabídka moderovat s Honzou Krausem pořad Kraus a blondýna, přijala jsem ji. Je to už čtyři roky a pořád mě to baví. Asi před třemi lety jsem si řekla, že v rádiu už umím všechno a je čas vyrazit do televize. Napadlo mě samozřejmě zpravodajství, kde ta možnost pro mě tehdy byla, pak jsem si ale řekla, že bude možná zajímavější nahlédnout do světa celebrit. Vzala jsem telefon a zavolala šéfovi Top Star magazínu. Odmítl desítky mých návrhů na reportáž. Až jednou mi jedno z témat skutečně prošlo a já dostala šanci ho natočit. Když viděli mojí práci, okamžitě mě vzali do týmu a mají mě tam do dnes.

využívám. Také ráda čtu, baví mě psychologie, hlavně nonverbální komunikace. A když to jde, cestuju. Nedávno jsem byla například v Brazílii, což byl tedy opravdu nezapomenutelný zážitek. No a příští rok se chci vrátit do školy. Už po „pajdě“ jsem se chtěla přihlásit na DAMU, ale řekla jsem si, že si trochu odpočinu. Teď se k tomu chci vrátit.

Stíháš na sobě pracovat? Čím ráda naplňuješ svůj Jak se člověk dostane na televizní obrazovku? volný čas - knížky, hudba, film, cestování?? Jaké byly začátky tvé spolupráce s televizí Prima? Miluju hudbu, mám ráda divadlo a také kino. Díky své práci se často dostanu k nejrůznějším akcím, tak toho Co je na tvé práci nejtěžší, co nejatraktivnější?

Jaké jsou tvé plány - máš nějaké profesní sny?

Víte, mám skvělou práci, která mě moc baví, báječnou rodinu, úžasné kamarády a svého prince z pohádky. Takže jsem naprosto spokojená, a tedy i šťastná. Moc si vážím toho, co mám a budu o to pečovat, aby to tak zůstalo. Už pár let zažívám věci, o kterých se mi ani nesnilo. Cožpak si myslíte, že když jsem na gymplu zpívala písničky Nadi Urbánkové nebo Hanky Zagorové, že mě někdy napadlo, jak bude skvělé, až si spolu sedneme u Dostala ses velmi blízko k různým celebritám i rá- vína a já jim to budu vyprávět? A když jsme tancovali v doby celebritám - jaký je to svět? Daří se ti držet třeboňském „rokáči“ na písničky Karla Gotta, že později zalituju, jak je škoda, že ho zrušili, protože jinak bych si nad ním nadhled, nebo se člověk chtě-nechtě tam mistra dovezla osobně, aby to viděl na vlastní oči? stane jeho součástí... Ne, tak daleko moje fantazie skutečně nesahala. VšechShowbyzbys je jedno velké divadlo. Je to pouhá hra, ny mé sny a plány jsou dávno splněné. A tak si jen užíkde má každý svojí roli. Někdo tu hlavní, jiný jen vedlejší vám života a těším se na všechno hezké, co mi jistě a zbytek prostě dělá křoví. Ale každý je vlastně důležitý ještě přinese. a má tam své místo. Takže občas samozřejmě natáčíte například s modelkou, po které za dva roky neštěkne ani pes, ale většinou točíte s opravdovými osobnostmi. Teď jsem například dotočila rozhovor s Martinou Sáblíkovou a zítra jedu za Helenou Vondráčkovou. Nedávno jsem získala exkluzivní rozhovor s Dagmar Havlovou a přála k narozeninám Lucii Bílé. Pro mě je radost pracovat

15

foto: -lad-

ŠUMAVA: odborníci X ,,odborníci“

Ve stínu množství informací vysvítá jediné: Šumava

16

Rozhodla jsem se volně pokračovat ve svém článku pojednávajícím o věci Šumavské. Na Šumavě totiž ještě rozhodně není doválčeno, ani jedna ze stran nesložila zbraně i přesto, že by měl být jejich cíl společný - navrátit Národnímu parku Šumava jeho krásu. V dubnu proběhla před budou Ministerstva životního prostředí demonstrace, která se snažila podpořit protest platformy ŠumavaPro proti naplánovanému kácení v nejcennějších oblastech Šumavy. Této demonstrace se zúčastnil i Martin Bursík ( bývalý ministr životního prostředí). Dne 26. 4. ohlásilo vedení NPŠ, že tento rok nedojde k těžbě v prvních zónách, protože podmínky, jež nastavil ministr Chalupa nelze realizovat bez porušení zákona. Ministr totiž prohlásil, že má Stráský postupovat podle všech předpisů, než by stačila správa NPŠ zažádat o výjimky (tedy možnost kácení v prvních zónách), kůrovec by již dávno vylétl. Ministr životního prostředí, Chalupa nakonec nepodpořil plnou měrou Stráského plány s Šumavou. „Je zřejmé, že ministr Tomáš Chalupa zcela nevyhověl návrhu ředitele parku Jana Stráského a některá z nejcennějších míst Šumavy z plánovaného kácení vyjmul. Stromy tak zůstanou stát například u Černohorského močálu nebo v oblasti Rybárenské a Mlynářských slatí,“ ocenil na Chalupově rozhodnutí Jaromír Bláha z ekologického Hnutí Duha. Původních 8700 označených stromů v nezásahových zónách, nebudou těženy v plné míře, ale jen na místech jež Chalupa povolil. Jde o Paštěcké stráně a Tetřevskou, Mezilesní, Bukovou a Ždáreckou slať. Bezzásahová území se podle ministra mají rozkládat na 12.801 hektarech, což je 26 procent území. Zdá se ale, že Stráský počítal s kácením v plné míře, když vyznačoval stromy pro pokácení ještě před rozsudkem ministra. Místo toho měl připravovat lapače a lapáky aby bránil les. Správa parku má podle Jany Zvettlerové na první rojení kůrovce připraveno jen 11 300 lapáků a lapačů, zatím co minulý rok jich bylo více než trojnásobek - 35 000. Z toho plastových lapačů s feromonovými odparníky jen 420, přičemž loni jich bylo v lesích 11 000. Tudíž jsou většinou opatření pokácené stromy = lapáky a to otrávené i neotrávené. Tomáš Chalupa se vyjádřil ke svému rozhodnutí o zmírněném kácení v NPŠ : „Věřím, že tyto mé návrhy budou kompromisním a nejlepším řešením efektivnějšího boje s kůrovcem a zároveň šetrnou

péčí k bezzásahovým zónám parku.“ Martin Bursík oponoval slovy: „Já si myslím, že to je podvod, protože to má vypadat jako kompromis, ale to, co zůstává, je vůle ministra dát výjimku ke kácení.“ Ministr tím ale připomněl, že národní park není hospodářský les, čímž se dostal na nejistou půdu, to díky svému jmenování do vlády prezidentem Václavem Klasem, který rozhodně bere NPŠ jako hospodářský les, narozdíl od Václava Havla, který řekl :„ Situaci, kdy v nejcennějších částech NP Šumava mají určovat vývoj pily dřevorubců místo divoké přírody, považuji za skandální.“ Tomáš Chalupa rozhodl, že nejcennější části se budou smět kácet pouze ručně a asanované dřevo se bude muset zanechat odkorněno v původní lokalitě., zakázal letecké postřiky a biocidní látky. Také rašeliniště mají zůstat bezzásahová. Zakázal vjíždění jakoukoli technikou do území prvních zón, mimo cesty. Samovolnému vývoji se rozhodl ponechat: Velký bor, Kaňon Křemelné, kotlinu Valná, Silnice, Medvědici, Hučinku, Oslí les, Kaliště, Úval a část první zóny smrčiny. Pro druhé zásahové zóny stanovil tato pravidla: Při asanaci používat co nejstandardnější metody pro ochranu lesa a na stanovištích ovlivněných vodou nepoužívat biocidní prostředky, tak též na živé stromy. Ředitel NPŠ Jan Stráský porušil zákon, byl vůbec nějak postižen? Pokračování v příštím čísle Gymu! Pro zájemce doporučuji ještě jednou internetové stránky: http:// www.facebook.com/verime.vedcum.ne.kmotrum

Breakdance a klavír, že to nejde dohromady?

Martin Pecha vás snadno přesvědčí o opaku.

Když jsem se rozhlížela po škole a hledala další talent do sbírky GYMu, uvědomila jsem si, že jsem zřejmě plně nedocenila sextu. Talenty se tam rodí jako houby po dešti, takže konzervatoristku Aničku Cvrčkovou v tomto čísle vystřídal Martin Pecha. Další výborný hudebník a zároveň breakdancer, který si již splnil svůj klavírní sen a breakdancov á „kariéra“ jej teprve čeká. Prozradí vám, proč netouží stát se profesionálním klavíristou, nebo čím jej zaujal brekdance. Navíc GYMu odhalí, co je pro něj v životě nejdůležitější či na jakou školu by se rád po gymplu vydal. Ke konci rozhovoru mě Martin motivoval, že moje práce pro GYM má smysl, za to mu děkuji a po prázdninách představím hned dva další talenty. Třeba dorazí nějací nováčci. foto: archiv M. Pechy

Forte p rosim

Jaké činnosti děláš aktivně, jak dlouho? Mám celkem tři aktivní činnosti. Breakdance, klavír a volejbal. Na klavír hraji 11. rokem, breakdance tancuji zhruba rok. U volejbalu je to trochu složité, protože moje mamka mě na hřišti odkojila, takže když to tak vezmu, tak závodně jsem ho začal hrát, když mi bylo pět.

Co z celé škály svých aktivit děláš nejraději a proč? Poslední dobou breakdance, protože volejbal hraju již hodně dlouho a na klavír taky. Breakdance dělám teprve rok, takže jsem se ještě nevyblbnul.

Jak ses k breakdancu dostal? Jelikož jsem byl odmala veden k hudbě, tak ji hodně prožívám a hudba i ovlivňuje moji náladu. Podědil jsem po rodičích také cit pro rytmus, takže mám rád rytmické skladby. Tohle všechno mi breakdance nabízí, takže jsem si vybral právě tenhle tanec. Navíc mě vždycky fascinoval, takže jsem ho chtěl zkusit. Také se mi líbila volnost pohybu. No a teď jsem tam, kde jsem.

Co je tvoje hlavní motivace pro tvrdé trénování na klavír. Jak často jsi cvičil, když ses zrovna účastnil prestižních soutěží, jak často cvičíš teď? Trvalo mi hodně dlouho, než jsem pochopil, proč mě rodiče zapsali na hodiny klavíru. Byly doby, kdy jsem

klavír nesnášel, vztekal jsem se u hraní, dokonce i brečel. Když hrajete něco hodiny a hodiny dokola a pořád vám to nejde, nemůžete se tomu ani divit. Rodiče mě ale nenechali přestat a dodnes jsem jim za to vděčný. Až asi před dvěma lety jsem teprve pochopil, že mě rodiče přihlásili na klavír ne z toho důvodu, abych byl nějaký profesionální hráč, ale abych se naučil trpělivosti, vůli, koncentraci na jeden jediný okamžik a mnohému dalšímu. I vystupování před publikem je důležitá zkušenost do budoucího života. Navíc tím trénujete paměť. Hrát 16 stran not z paměti není jen tak. Klavír je neuvěřitelná zkušenost do života. Na mé poslední soutěži mezi ZUŠ jsem trénoval opravdu hodně. Tak okolo 13-14 hodin týdně. Je to dost náročné, když máte ještě další aktivity - hlavně psychicky. Vydržet hrát 5 měsíců takhle tvrdě stojí hodně psychické námahy. Jinak teď už spíše odpočívám, takže tak 5-7 hodin týdně.

Jakých soutěží ses účastnil? Musím říci, že zkušeností z koncertních her jsem nasbíral vcelku mnoho, ať už v zahraničí nebo u nás. Za svoji klavírní kariéru jsem se zúčastnil čtyř soutěží mezi ZUŠ a dvou čtyřručních soutěží Per Quatro Mani. Ještě mě čeká jedna účast na Per Quatru a tím asi zakončím i svoji kariéru. Za svůj největší úspěch považuji 3. cenu v národním kole soutěže ZUŠ.

Co Tě láká nebo odpuzuje na myšlence stát se profesionálním klavíristou? Když se dáte na profesionální cestu, už nemůžete odbočit a musíte se držet tohoto směru napořád. Znám mnoho lidí, kteří se věnují klavírní hře na profesionální úrovni, ale oni si to zaslouží, protože opravdu hodně dřou. Kdybych cvičil pět hodin denně, ztratil bych ke klavíru vztah, jaký mám teď. Navíc udržet se mezi špičkou není jednoduché. A navíc bych si musel odpustit sport jako je volejbal.

17

Jsi rád na škole/proč?

Jsem rodičům moc vděčný, že mě přihlásili právě na tuto školu. Musím se přiznat, že jsem sem ale vůbec nechtěl, protože jsem měl v Hradci na škole dobrou třídu. A proč? Mám úplně skvělou třídu, kterou bych za žádnou jinou nevyměnil, skvělou třídní a musím vychválit i vybavení školy a učitelský sbor.

Co se nejraději učíš a proč?

Nejvíce asi matiku, fyziku, chemii, češtinu a jazyky. Snažím se mít i všeobecný přehled i v předmětech, které mě nebaví.

foto: archiv M. Pechy

o nichž ani nevíme. Záleží Ti na tom, co si druzí o Tobě myslí? Pro mě je důležité, že to, co dělám, mě baví. Člověk by Co je pro tebe v současné době nejdůležitější? měl mít svoji vlastní hlavu, svoji osobnost, svoje názory Jednoznačně Barča:) a ne se podřizovat většině. Samozřejmě, když mi někdo upřímně řekne, co si o mně myslí, tak si ho rád vyslechnu a zamyslím se nad tím.

Myslíš, že je důležité při „sportu“ jako je breakdance splynout s danou komunitou lidí, co se týče např. oblékání/používaných výrazů? Ta komunita lidí, co dělá breakdance, je neuvěřitelně rozmanitá. Obsahuje lidi z různých koutů světa, kultur, náboženství, názorů... Každý člověk je jiný, a to platí i u breakdance. Řekl bych to asi takhle. V breakdancu se nedívá na to, jaké člověk vyznává náboženství, jestli je původem z Afriky, z Číny nebo z Itálie, jestli mluví anglicky nebo rusky, jestli nosí tohle či tamto. Důležité je, co umí, že ho tanec baví. V breakdancu za vás nemluví oblečení ani původ. Mluví za vás vaše pohyby a taneční vyjadřování. Říká se tomu ,,body language“.

Čeho si na lidech vážíš, co ti na nich vadí?

Tohle zvládnu levou zadní

Jazyk a literatura Tomáš Lang

Nemám rád, když mě lidé za zády pomlouvají, když lidé nemají vlastní hlavu a musí se někomu podřizovat. Vá- Čtenáři, žím si toho, co pro mě jiní dělají, jak se ke mně chovají. po vřelém oslovení zainteresovaných osob jsem s poMoc si cením upřímnosti. těšením přijal možnost přispívat do rubriky náležící jazykovému koutku našeho časopisu. Na samém počátku Máš nějakou vizi, čím bys chtěl v budoucnu být? této mé činnosti bych vás rád upozornil, co ode mě Mám vybraných pár škol, které by mě zajímaly. Buď můžete očekávat – nebo spíše co ode mě čekat nemáte. ekonomie nebo třeba i VŠCHT, kde mám hodně zná- Zcela upřímně řečeno vám nemohu nabídnout žádný mých, tak trochu vím, co se tam děje. Ale i ČVUT by mě zásadní objev, a to ačkoli jsem - až do této chvíle - zazajímalo. světil svůj profesní život především jazykům a potěšení z literatury. Mohu se tak s vámi jen podělit. O co? Mohu Dal by se klavír a breakdance nějak skloubit dohro- vám nabídnout prostřednictvím některých subjektivmady, třeba breakovat za klavírního doprovodu? ních názorů a konkrétních literárních ukázek svou neRád vyhledávám taneční klavírní hudbu, protože mám jistotu. Připouštím, že některé z následujících názorů ke klavíru kladný vztah. Jinak breakovat při hraní na kla- jste již v určitých variacích mohli někde zaslechnout či vír asi moc nejde:D Ale viděl jsem video, kde se jeden měli možnost si přečíst z daleko fundovanějších zdrojů. kluk točil na hlavě na klavíru. Ale toho křídla mi bylo líto. Avšak nemá se tím smysl trápit, protože když si otevřete místo této rubriky třeba takové dějiny filozofie, zjistíte, Máš cíle, ambice v těchto oborech. Existuje nějaký že co jiného jsou dějiny filozofie než dějiny nejistoty antické, hinduistické, scholastické, dějiny filozofie Bertop, kterého bys chtěl dosáhnout? V klavíru už jsem svého cíle dosáhl. Dostal jsem se do keleyho, Schopenhauerovy, Storigovy, Jourdainovy a nejvyššího kola soutěže, kam jsem si přál se dostat. Byla tak dále… to pro mě velká čest, zahrát si s těmi nejlepšími. Navíc Mnohokrát jsem se začetl do publikací o lingvistice jsem si zde zahrál na nejhezčí klavír, na který jsem kdy nebo literární teorii. Tehdy jsem měl téměř pokaždé hrál (a taky nejdražší ). V breakdancu mám jediný cíl, a pichlavý pocit, že mám před sebou díla mořeplavců, to bavit se, učit se a zlepšovat se. I když je to velká dřina kteří prožili celý svůj život ve vnitrozemí. Pojednávali o a stojí to hodně úsilí, jako všechno, co chcete dělat dob- jazyce a literatuře jako kdyby se jednalo o exaktní vědu ře, pořád mě to baví. Ve volejbale žádné cíle již nemám. a ne to, čím dle mého soudu poezie skutečně je – potěšením, vášní. Jistě, jazyk a literatura nám slouží k vyjádHraji ho pro zábavu, a to mi stačí. ření , a takové vyjádření nás přivádí k fundamentálnímu vztahu formy a obsahu, čímž si chtě nechtě stanovíme Co říkáš na GYM? Mě se GYM líbí, hlavně jeho grafická podoba. Myslím, že základní definici, ze které následně vyplývá, že … Ano, jsem na škole od začátku, co se GYM znovu obnovil a lingvistické a literární teorie jsou potřebné a mají své když to porovnám na začátku a teď, je to velký skok do- zcela pregnantní opodstatnění , ale já bych zde rád propředu. Myslím si ale, že by měl studenty z Gymplu více střednictvím jazyka a literatury představil spíše pohled sbližovat, tím myslím více rozhovorů se studenty, pro- na život. Myslím si totiž, že náš život je tvořen poezií, tože po našich chodbách se prochází osobnosti, talenti, prózou, dramatem. J. L. Borges například tvrdil, že poe-

18

Pravdivé je první přečtení básně, potom už si jen namlouváme, že se náš pocit, dojem, opakuje. R. L. Stevenson Under the wild and starry sky Dig the grave and let me lie Glad did I live and gladly die. And I laid me down with a will. This be the verse you ´grave for me: Here he lies where he longed to be; Home is the sailor, home from the sea, And the hunter home from

J. Manrique Nuestras vidas son los ríos que van a dar en la mar qu´es el morir; allí van los seňoríos derechos a se acabar e consumir…

the hill.

19

snadná cesta ke slávě nebyla. Kdo viděl, ví, kdo neví... může se podívat. Přes všechna úsilí nakonec Slovensko skončilo na 10. místě. Úspěch, běžná rutina nebo trpce chutnající umístění? Tak to ví nejlépe naši bratia. Co víme my? Fakt, že zlato chutná víc. Ona (pouze) bronzová medaile je ale mnohonásobně sladší, když je sebraná z „krků“ domýšlivých Rusů. Minulý rok jste si měli alespoň co sundavat. Smůla, chlapci! Hopla pro naše. Je konec června, před námi pro některé z nás jistě už nutné prázdniny. Než-li se však položíme na rozehřáté lehátko, připomeneme si sportovní akce a úspěchy na naší škole za poslední půlrok. Z technických důvodů (celkové rozsáhlosti) se článek se všemi zaznamenanými činnostmi objeví na našem webu. Kdo si myslí, že bez fotografií, spletl se. Tak se rozhodně nechte překvapit. Jinak už : Goodbye! Musím se jít slunit. A myslete na pohyb, i když třeba jen půjdete na nákup! Vždyť i to je pohyb.

foto: archiv ČHR

zie není nic cizího – poezie, číhá za rohem a může po nás v kterékoli chvíli skočit. Když studujeme knihy Homéra, Shakespeara, Goetha a dalších, máme často dojem, že studujeme právě třeba poezii. Avšak je nutné brát zřetel na to, že knihy jsou spíše příležitostí pro poezii. Jak to myslím? Emerson to vyjádřil slovy asi tak, že knihovna je jakousi magickou jeskyní plnou mrtvých lidí, a ti lidé mohou znovu ožít, když otevřeme jejich stránky. Odměnou za tuto jejich renesanci je sdílení jejich zkušeností, životních postřehů. Anebo jako to popsal zmiňovaný filozof a teolog Berkeley, jenž prohlásil, že podle něho chuť jablka není ani v jablku samém, ani v ústech toho, kdo je jí. Vyžaduje kontakt obou. A tak je to i s knihou. Inu, abych se konečně dostal ke kráse, potěšení z jazyka a literatury, nabídnu nyní čtenáři jednu premisu, ke které přiložím dvě ukázky. Nechť každý sám za sebe svobodně rozhodne o její (ne)platnosti. Tady je:

Právě se dozvěděli, že vychází nový GYM.

Dobyvatel Školou proběhla dobyvatelská vlna tsunami, smetouc nevědomost, neznalost a povrchnost. V klání nejlepších mozků tříd naší školy se na první místo prodrala sexta (František Válek, Vojtěch Votruba, Václav Žák) s vědomostmi, které by stačily snad i na miliardáře. V těsném závěsu následovaly kvinta (Dominik Hořejší, Dan Dvořák, Petr Čížek) a druhý ročník (Petr Kostelecký, Gabriela Davidová, Miroslav Franěk). Sexta a kvinta poté odehrály exhibiční zápas se zástupci učitelské sboru, aby i v tomto případě vítězstvím dokázaly výjimečný všestrannost, přehled a schopnost utkat se s jakýmkoliv týmem.

Život jsem ještě nepřečetl, možná právě proto mám pocit, že je neopakovatelný

Gym, wellness & stuff Hlasité bubny, napjatí a rozrušení fanouškové ,pokřiky trenérů a místní komentátoři rozeznívali Orange Arénu a Steel Arénu od 29. dubna. Bylo přece hokejové mistrovství! Celé „hokejové“ Slovensko žilo touto událostí a doufalo, že jejich národní výběr získá výborný výsledek. Naše země měla opačný úkol, a to obhájit zlatou medaili z loňského roku. U našich sousedů však tak

foto: archiv -daur-

Mistrovství světa v ledním hokeji 2011

Další cíl: dobýt dívčí srdce

Dekahovor: Haitham Ramadan Mansour Ahmad Nepřehlédnutelná osobnost, masér s velkýma rukama a ještě větším srdcem. Haitham Ramadan Mansour Ahmad, neboli Mido, manžel paní hospodářky, nám poskytl odpovědi na otázky, které se týkají samosebou především Egypta. Čtenáře bychom rádi upozornili, že odpovědi byly zaslány v češtině, tedy v řeči, kterou Mido ještě před několika málo měsíci téměř neovládal. Nejenom kvůli tomuto obdivuhodnému jazykového pokroku Mido zaslouží obdiv; především je totiž nutné uvědomit si na jeho příkladu skutečnost, že kultury, pokud mají zájem být si nablízku, tak mohou učinit, aniž by to představovalo bůhvíjak velký problém...

1. Jakým způsobem ses dostal do ČR? Náhodou. Zamiloval jsem se do manželky a ona byla z Čech.

Egyptská žena drží život s manželem. Jak žije on, tak ona je spokojená a šťastná. Její celý život je jen manžel a děti. A má radost z mála. České ženy jsou protivné.

9. Kam do světa by ses chtěl podívat? Do Thajska, podívat se, jak se dělá pravá thajská masáž prováděná nohou.

10. Kdybys měl tři kouzelná přání, jaká by to byla? Zdraví na celý život, zdraví pro všechny moje klienty, co ke mně chodí na masáže, a klid a štěstí v mém životě.

Šachový koutek

Milí příznivci šachových hádanek, v posledním čísle ze šachovnice zmizeli králové a V Čechách je zima a není tady moře. Ale je tady nád- otázka byla prostá; proč zmizeli? Stává se již tradicí, že herná příroda, všechno zelené a krásný vzduch. Každý odpovědí došlo tolik, že nebylo jednoduché vybrat tu tu má svůj prostor pro život a může dokázat, co umí. nejoriginálnější. Po dlouhém rozhodování jsem se rozhodl ocenit první cenou odpověď Šlesvika von Holštýna, Nikým není omezován. který zaslal následující slova: „Králové nemohli zmizet, protože na šachovnici nikdy nebyli. Je to podobné, jako 3. Co je největším problémem Egypta dnes? Nikdo neví jak to bude dál. Je nejistota. A já se bojím, kdyby chtěl někdo najít odpověď na otázku, jak je možaby nebyla 3. válka, protože ve všech arabských státech né, že ze školy ještě nezmizeli ti, které škola nebaví.“ Poslední šachový koutek před prázdninami se s vámi jsou problémy. loučím slovy Davida Bronsteina, šachového génia, který se utkal rolu 1951 s mistrem světa Botvinnikem, a i 4. Co by měli vědět čeští studenti o Egyptě? když zápas skončil remízou, podle pravidel Botvinnika Že jsou v Egyptě hodní lidí a nikdo se tam nemůže cítit neporazil… sám a cizí. Vždy je někdo, kdo vám pomůže. To v Čechách není, tady vás lidi překročí a jdou dál.

2. Jak největší rozdíly jsou mezi Egyptem a ČR?

5. Co by měli vědět egyptští studenti o ČR? Že je tady demokracie a s lidmi se zachází jako s lidmi a když člověk žije slušně a nedělá chyby, tak se nemá čeho bát. Je tady klidný život. A je tu nádherná příroda. Já jsem o ČR předtím, než jsem sem přijel, nic nevěděl.

20 6. Jaké předměty se vyučují v Egyptě a které z nich Tě nejvíce bavily?

Arabština, francouzština, angličtina, matematika, fyzika, chemie, právo, administrativa, účetnictví, podnikání v cestovním ruchu, management podnikání, psychologie, historie. Nejvíce mne bavily jazyky, právo a psychologie. Také jsem si v rámci školy udělal kvalifikaci maséra 3. stupně, to znamená, že mohu masírovat i olympijské sportovce.

7. V čem se liší arabština a čeština?

Čeština má strašně těžkou gramatiku. Zjišťuji, že ani Češi ji pořádně neumí. A je důležité, od koho se člověk učí první slova, protože úplně jinak mluví lidi například v pekárně a úplně jinak lidé vzdělaní.

8. V čem jsou odlišné ženy v Egyptě od Češek?

Ztratit objektivitu znamená téměř vždy prohrát.

Hry

Po dvou měsících opět zdravím všechny čtenáře. Vyšla nám jedna z nejlepších her všech dob, Portal 2, ale ještě více než ten mě potěšil Zaklínač 2 s podtitulem Vrahové králů. Zbabrané Fable III a nemastná, neslaná pokračování Sturmovika, Flashpointu, nebo Dirtu. Moment, moment, něco tu chybí. On vyšel! Vážně! Duke Nukem Forever je opravdu na světě. Stejně mi nevěříte, co?

21

Ať ten Molyneux už drží…> …hubu. Pardon, ale i když

jeho slibům už nikdo včetně mě nevěří, to, jak dopadla poslední hra jeho týmu Fable III, je na ránu pěstí. Jako obvykle nasliboval hory doly a jako obvykle to také dopadlo. Po vydání se všem omluvil a slíbil, že příště to bude mnohem lepší. No, za tuhle hru radši neutrácejte, to radši oprašte nějaké staré DMC, nebo jinou, lacinou mlátičku a nemusíte platit za tohle rádoby RPG. A pokud jde o Flashpoint, po tom se ani nekoukejte. Radši si zapněte starou dobrou Armu II nebo CoDko, akorát byste si po Portalu a Zaklínači zkazili chuť. Pokud jste nadšenci do létání, tak si Sturmovika kupte, ale žádný zázrak to není. To samé platí pro Dirt 3. Pokud vás autíčka baví, vraťte se k mulťáku Flatoutu nebo Dirtu 2. V poněkud ponurém duchu se s vámi tedy loučím po jednom z nejlepších měsíců videoherní historie. Adios!

Filmové novinky 2011 Voda pro slony (Water for Elephants)

90%

Režie: Francis Lawrence Hrají: Reese Witherspoon, Robert Pattinson, Christoph Waltz

ge boxu“ nenápadná, výborná hříčka Portal, vychází pokračování, kterému se moc nevěřilo. I já jsem měl pocit, že posunout Portal někam dál, aby to byl pořád Portal, bude pořádný problém. Úkol těžko splnitelný i pro Valve. Nyní musím (zase, grr) složit Valve hlubokou poklonu. Portal je geniální. Je zábavný, propracovaný, úžasný. Co je ale úplně nejlepší, je odzbrojující humor. Pokud nevěříte, zkoukněte pár trailerů a uvidíte. Problém je snad jenom grafika, sice velmi stylová, ale na Source enginu je už znát jeho stáří. Portal 2 tím pádem ale rozchodíte na každé staré šunce. Prozrazovat víc by bylo kažením hráčské radosti, tak si na Steamu vyčíhejte nějakou tu slevičku a hurá do toho. Anebo nečíhejte, i za tu tisícovku mě napadá jenom jedna lepší zábava… S králi jsou stejně akorát potíže> Ne, tak jsem to nemyslel, vy perverzáci! Za tisícovku se totiž dá pořídit i druhý díl Zaklínače, který je pro fanoušky fantasy ještě o něco lepší investicí. Když jsem psal recenzi na prvního zaklínače, vadilo mi jen strašlivě dlouhé načítání. CD Projekt Red šel ale do sebe – nahrávací časy jsou protentokrát spíše silnou stránkou hry. Výborný soubojový systém z prvního dílu nahradil úplně nový, taktéž výborný a obtížnější. Příběh je jedním slovem parádní. Od první do poslední minuty vás žene vpřed a pomáhají mu i výborné, skvěle anglicky nadabované dialogy. Grafika je absolutně špičková – hra s přehledem válcuje třeba Just Cause2, Mass Effecty nebo i Assasin´s Creed: Brotherhood. Druhý zaklínač nabízí, stejně jako první, nějaké ty minihry: ta kostková se sice nepovedla, ale pěstní souboje a páka jsou super. Hra vám navíc vydrží rozhodně dost dlouho - asi 40 hodin herního času, a rozhodně je doporučeno hru přehrát minimálně dvakrát – podle vašich rozhodnutí může hra mít až 16 různých zakončení – to tu bylo naposled u Mementa Mori J.

foto: Century Fox

Jeden by se Portal> Čtyři roky potom, co vyšla v „Oran-

Drama z cirkusového prostředí je po „Remember me“ druhým pokusem Roberta Pattinsona dokázat, že není pouze nagelovaným upírem z Twilight ságy, za což ho polovina světa zbožňuje a ta druhá nenávidí, ale že je i kvalitním hercem, schopným zvládnout i nějakou tu komplexnější roli. Aby to neměl tak lehké, sekundují mu zde již prověření herci v čele s opět geniálním Waltzem, který sice příliš nezměnil svůj výraz z Hanebných Panchartů, což ale není vůbec na škodu, vzhledem k tomu, že i jeho role jsou si vcelku podobné. A půlko světa, div se – Pattinson to zvládl více než dobře, a nám se tedy dostává do rukou velmi kvalitní snímek s úžasnou výpravou a celkovým optickým dojmem, podbarveným skvěle zvolenou hudbou. Prostředí cirkusu je svým způsobem vždy atraktivní, takže když do něj vložíte na první pohled prostý motiv zakázané lásky a retrospektivní pohled na ni, bude nespokojen pouze ten, kdo v každém filmu za každou cenu hledá nové, revoluční myšlenky a nápady. Kdo pouze hledá dobrou zábavu a nemusí se nutně řezat smíchy, bude s Water for Elephants spokojen. Další filmové novinky naleznete na našem webu.

Místa zapomenutých zvířat

Gymnázium

J.V. Vorobjova

Na škole to žije, i když tu nejsou studenti. Zvířata, kterými bývají nazýváni i někteří žáci, žijí nejen v lese, ale i tady. Kromě proslavených kavek (hrdinové mnoha čísel Na závěr) žijí pod střechou i rorýsi, ptáci podobní vlaštovkám. Často je můžete vidět letět nad střechou školy, na zemi však nikdy – nedokážou odtud vzlítnout. Zajímavostí také je, že spí za letu. Historií je přítomnost poštolek. Než se zadělal větrací otvor, měly tu hnízdo. Z něj čas od času vypadli mladí, pokoušející se vzlétnout. Na zemi je zachraňovali povětšinou studenti, poté ihned zamířivší na záchrannou stanici. Zde mláďátka vykurýrovali a okroužkovali, díky tomu víme, že některé se dostali minimálně do Českého Krumlova. Nejméně se ví o vrabcích, čím dál tím víc ohroženém druhu našich měst. Útočiště nalezli mezi okapem a zdí (teď mají mladé), nejfikanější místo si ale vyhlídnul jeden pár - za cedulí GYMNÁZIUM (viz fotka). Nediskriminujme však létací savce. Podezírali jste paní Haiderovou z toho, že je čarodějnice? Teď máte důvod. Když byla na škole ještě stará okna, spatřil školník jednoho večera vylétat z kabinetu Jany Haiderové přes 120 netopýrů (dál už ho to nebavilo počítat). Řešení třeboňské obdoby záhady Blair Witch se našlo druhý den. Po bývalé roletě v okně zbyla dutina, kterou netopýři vesele zabydleli. Od té doby, co se vyměnila okna, je zde už nenajdete…paní Haiderovou se tedy z temných praktik nepodařilo usvědčit. Z nebes zamiřme rovnou pod zem. I zde se dějou věci. Dříve, když byla ještě otevřená kanalizace (sklep, dnes učebna výtvarné výchovy), po škole vesele běhaly krysy. No, krysy…Jednoho večera se ve škole asi ve dvě ráno zničehonic spustil alarm. Školník, který tu tehdy ještě bydlel, to běžel zkontrolovat. Světla nezapínal, školu totiž zná nazpaměť, neboli i poslepu. Když bez postřehnutí pohybu došel až do sklepení, najednou proti sobě uviděl dvě svítící oči. Byla to krysa, nebo potkan? Školníkovy děti tato stvoření nazývaly „malými králíčky“, takže mohlo jít i o hrůzné mutanty nerušeně pobíhající po chodbách školy. Když už jsme u těch monster, četli/viděli jste Harryho Pottera a Tajemnou komnatu? Pokud ano, určitě si vzpomenete na obrovského hada Baziliška, který

22

žil přímo v Bradavicích, a občas si vybral nějakou tu svoji oběť. Jednou jsme tu měli něco podobného. Abyste to pochopili, musím se vrátit na začátek. V učebně biologie nebylo vždy špinavé akvárium. Kdysi dávno pradávno zde stála na ještě větší rozloze “biostěna”. Šlo o několik samostatných výběhů pro různá zvířata, navíc od studentů ještě oddělených sklem, tedy takový malá ZOO. Žila tu také jedna užovka, která se však jednoho dne vytratila. Její zmizení bylo velkou záhadou, při pátrání všude po škole nebyla nalezena; postupem času se na to zapomnělo. Až při již zmiňovaném vyměňování oken byl ztracený plaz nalezen. Pod dřevěným obložením byla užovka stočená do klubíčka, samozřejmě již dávno mrtvá, zřejmě se sem dostala hned po svém útěku. Škoda, že se našla, dodnes to mohla být velká záhada. Mnozí konspirativci by jistě věřili, že za tu dobu had vyrostl do ohromných rozměrů a vyrovná se své baziliščí konkurenci z Bradavic. K biostěně se váže ještě jedna historka. Na výkrm zde žijících “mazlíčků” se na stejném místě chovali také cvrčci, kteří měli útěk daleko jednodušší než taková užovka. Rozšířili se po celé škole a měli takový ošklivý zvyk vydávat zvuky i po půlnoci - zde žijící pan Liška se moc nevyspal. Jak vám už jistě došlo, škola je oblíbené místo pro rozličné živočichy. Kromě tiskařského šotka, přespávajícího v kumbále mezi balíky papírů, si ji jako své útočiště vybraly i vosy. Přesněji lokalizováno, v učebně kvarty v okně si udělaly hezký úl. Kdo nebohé kvartány zachránil? Samozřejmě, že pan školník. Na toho směřoval i můj dotaz, co bude dělat o prázdninách. Vězte, že o prázdninách nemá pan Liška prázdniny. Spousta úprav se dá dělat pouze o prázdninách, kdy není škola plná žáků a učitelů. Co je na pořadu tentokrát, se můžete dočíst v Posbíráno. Musím poděkovat panu školníkovi za poutavý výklad - bez něj by tahle rubrika totiž neexistovala. A vám děkuji za pozornost, je těžké ji s blížícím se volnem udržet. Na shledanou za dva měsíce na stejném, díky úpravám o něco krásnějším místě!

Poslední stopa po kafkovi

23

A na konec malá liška pana Králíčka

Spojovačka pro nejmenší

Drby

Kdesi odkudsi se vykutálela historka z maturitního ve-

ferátů...ale i (především!) vaši “milostnou aktivitu”! Žádné párování, trapasy před svým idolem, pronásledování po městě, prostě nic! O čem pak má psát chudák Krutopříisnejhustodémon? Rozchody už jsem si zakázal a cucat si něco z prstů, to je silně pod moji úroveň (těm, co se teď ironicky zasmáli, se to vrátí na dětech). Předpokládám, že všichni už jste ve škole dobojovali , užívejte si tedy horkého léta, zvyšte prosím svoji milostnou aktivitu, a hlavně NEZAPOMÍNEJTE DRBAT I O PRÁZDNINÁCH!

I prvák už má svůj vnitrotřídní pár. Vzpomínkou je MS v ledním hokeji,

čírku: Studenti oktávy houfně vyšli ven na kouřící pauzu, s nimi také jejich třídní Ivana Čurdová. Tato nekuřačka Vítejte u posledních Drbů v tomto školním roce! chtěla být solidární a pokusila se si také zapálit cigaretu. Jaro již ztratilo svoji sílu a většina z vás, studentů, je Samozřejmě, vůbec jí to nešlo. Když jí asi potřetí cigapěkně líná. Nemyslím jen čím dál tím větší nechuť reta zhasla, prohlásila: “Nevadí, alespoň mi dýl vydrží”. k psaní písemek, slohovek, seminárek, projektů, re- Oceňuji dobrý smysl pro humor!

které probíhalo u našich “bratia” na Slovensku. Dva obzvláště fanatičtí fanoušci se našli v kvintě. Jeden se vyznačoval vlajkou, kterou nosil jako plášť, vysloužil si tedy přezdívku “Český superman” (abych vás trochu vzdělal, španělsky “Superhombre checo”). Druhý, ještě výraznější, byl díky svému obrovskému klobouku znám jako “Kloboučník”. Chlapci fandili celou dobu a své rekvizity nosili, k nemalému pobavení ostatních, i po ukončení mistrovství. Z kloboučníka se po pár týdnech stal starý dobrý student občasně nadávající na Česko. Kromě toho prý záměrně vyhleOktáva se čtvrťákem jsou v čudu. Dobře si pamatuju, dává konflikty s učiteli jako jsou Martin Rosocha nebo jak si Martin Košina postěžoval, že brzy školou kvůli Pavel Krejča. Ten posledně jmenovaný se nechal slyšet, párům nebude možné projít. Po tomto povzdechnutí že pochybuje o tom, co má takto se chovající student v zbyla jen nepatrná ozvěna...a prázdné chodby. Rosťo, kalhotech. Kdoví. Adýčtu, Lenko, Vojto, kam jste se jenom poděli? Vypadá to, že septimu opustí další člověk. Žena přes Chvíli zůstaňme u maturantů. Státní maturity, u kte- palubu! rých démonovi šmíráci nemohli chybět, úspěšně proběhly. Ústní část nezvládla jedna čtvrťačka, u které se Jídlo ze školní jídelny se stále nedá jíst. Poněvadž máme to ovšem trochu čekalo. Ostatní si s povětšinou lehčí šikovné studenty, rychle si našli alternativy. Někdo holúrovní poradili bez větších problémů. Jeden poznatek: duje třeboňskému fastfoodu “U mlsné huby” (toto však nervozita udělá hodně. Stačí být trochu nesvůj a pletete není nejlepší alternativa. Proč? Odpověď naleznete na si základní pojmy. Doporučuju antistresové mačkátko. www.casopisgym.cz), kvintáni zase před školou pořádaVtipnější byla písemná část. Proklamovaná anonymita jí pravidelná posezení s donesenou pizzou. Kluci, děláte šla do háje, když se většina lidí u dopisu, co v angličtině mi nehorázné chutě! psali, podepsala. A když ne, rukopis některých je neza- J. Č. z prváku, nadaný to fotbalista, si vyvolil stejně taměnitelný. lentovanou violoncellistku K.M. z kvarty.

Nechci chválit dne před večerem, ale vypadá to, že se Líné

vody (nebo snad vzduch?) třeboňského gymnázia rozčeřila šestičlenná holandská výprava. Obzvláště z BPPI dosáhla plnoletosti! Nebojte se, nic se nemění. jedné dívky, modelky Yasmin Karssing, šla spoustě stuTeď akorát své alkoholové prohřešky dělá legálně. Prv- dentů hlava kolem. Ryze dívčí parta (už jen to zavání ní zákonný se jí povedl hned na vlastní narozeninové průšvihem) si však svoji oběť vyhlídla jinde než na škole. oslavě, následkem příliš velké konzumace piva usnula. Ve vlaku z Českých Velenic do Třeboně jim do oka padnul...celkem známý Petr Tisoň! Ačkoliv je zadaný, vzal si Stane se. Sabilie naučila malovat se! Třikrát hurá!

z kvinty (ta s tím větším nosem) si začala s nebohým primánem D.N.! Kopíruje snad šéfredaktora GYMu? Děvče, tohle je špatná inspirace!

Dynastie

Kalátů na našem gymnáziu pokračuje i po odchodu iniciátorky úspěšné sbírky pro Japonsko. M.K. z primy, tedy nositel stejných iniciál, je natolik výrazný, že se po něm pase jistá blonďatá terciánka. Jen tak dál?

24

foto: Šlesvik

M.M.

Majkl Netřeba z minulého čísla se neukázal jako moc

věrný přítel a tak se B.K z kvarty vydala hledat znovu. Nejnovější zprávy hovoří o V.P. ze čtvrtého ročníku. Je tohle vůbec možné? Aní já sám tomu nevěřím, ale láska je ta poslední předvídatelná věc.

Na cestu zpět už máme sbaleno.

od akční Manuely žvýkačku a číslo. Třešničkou na dortu ovšem byla společná fotka - a právě tu jsem pro vás ukořistil

Módní policie

25

Přichází zlatý hřeb drbů! Lenka Vetýšková - Janovská

nakonec čeká holčičku. Vybrala si jméno Sofie. To je opravdu trefné, “sofia” totiž v řečtině znamená “moudrost”! :)

Je léto. Je horko. Začíná období propoceného oblečení, smradu v MHD a nechutně odhalených těl. Období tříčtvrťáků, moc uplých a krátkých tílek, ze kterých leze vše a všude. Období barevných košil, kostiček na kostičkách, žabek, šatiček a topíků z C&A. Nenávidím léto. V rámci slovenského tématu tohoto čísla časopisu by se hodilo zhodnotit slovenskou módu. Nedovoluji si zobecňovat, neboť ve znalosti slovenského stylu silně pokulhávám. Ale zřejmě to bude srovatelné s námi, ne? Neznám ani žádného Slováka, který by byl ve světě módy nějak adorován. Snad bych jen dodala, abyste naše tři oběti nebrali jako ukázku TOP z jejich školy nebo tak něco. Jsem si naprosto jistá, že by se tam našlo něco lepšího. PS.: Používejte deodorant, a když se do něčeho nemůžete vejít, nenoste to.

1) Snad ani nevím, čím začít … tričko s pofidérním potiskem, snad Ed Hardy nebo jeho imitace, má na nás zřejmě působit drsným dojmem, můj styl to není, ale budiž, ovšem k tomu tříčtvrťáky? Nedokážu pochopit, co to je sakra za trend! Fuj! Žabky a máme typického českého (slovenského) muže/kluka. Ale co má znamenat ten klobouk, to mi fakt nejde do hlavy (nebo na hlavu? Haha)

2)

No nééé, kostičky na kostičkách, neviděli jste to už někde? Za nevkusnou kombinací dvou stejných vzorů – kostičky jinak veliké, jinak kostkované, jinak barevné – určitě nemusíte chodit daleko, i na naší škole by se několik (ehm) jedinců našlo. Takže takhle ne, milé děti!

3)

To jednobarevné tričko je zatím nejlepší, co jsem na těchto 3 modelech viděla. K létu určitě barvy patří, a nic nezkazíte, když je jen jedna, bez žádných vzorků a nápisů. Ale na těch šortkách jsou nějaké prapodivné tvary, vypadají spíš jako nějaké beach kraťásky, tudíž se logicky nosí na pláž (ne do školy ani do města)! Nejvíc mě mrzí, že je slečna přezutá, zajímalo by mě jaké si k tomu vzala boty, že by skejtky? Soudě dle toho, že má ponožky, bych žádné letní sandálky nečekala … i když sandály s ponožkama, proč ne žejo?

1.

2.

3.

Na závěr

Na závěr školního roku se vše točilo okolo státních maturit. „Konečně jsem našel svou základní úroveň,“ pravil spokojeně nejeden z maturantů. „A vyšší úroveň? Ta je k ničemu,“ přidal. „Vyšší, nižší, úroveň to nemělo tak jako tak,“ mávl rukou ten, který si jako jeden z hrstky vybral těžší variantu. „Jak je to možné?“ ptala se škola, tušíc něco podivného ve svých útrobách. „To je dlouhá historie, bylo, nebylo, ale spíše bylo než nebylo,“ začal vysvětlovat škole předlohou historii státních maturit park. „Cer mat!“ ozvalo se do jeho vysvětlování pojednou ze šachového kroužku. „Ach tak,“ vydechla škola, „teď už je mi to jasné!“ A jak se tak však točilo kolem státních maturit, úplně se zapomnělo na původ slova. „Maturitas, zralost,“ vysypal ze sebe Dr. Otto, „ale státní maturitu, státní zralost, tu v sobě nemám,“ zbledl. „Až tady jednou bude státní zralost, tak to já už tady nebudu,“ ukončil celou peripetii park. Škola se změnila na charitu. „Sbíráme, potom se sbíráme, pak zase sbíráme a zase se sbíráme, koton všude kolem,“ komentovala trefně prof. Kalvasová hromady oblečení, které jí znemožnily učit, protože nebylo kde. „Charitas, mějte slitování, nemohu vytřít,“ povzdechla si paní uklízečka. Hadrovou sbírku vyhrály kvinta a sekunda. „Bylo to na pytel, a pro ty, kteří nevyhráli, je to v pytli,“ shrnul pravidla hry jeden z kvintánů. Do toho všeho přijeli bludní Holanďané. „Na chvíli jsem si myslela, že by třeba ti Holanďané mohli s tím oblečením, no… ale ne, to tam nedávejte,“ odtušila tajemně prof. Kalvasová. „Holanďané s prázdnou neodjeli, vezou si kopu zážitků...“ odpověděla na dotaz, jak se tady naši přátelé měli, prof. Otepková. „Raději bych jim přidala ještě jinou kopu,“ špitla ještě prof. Kalvasová. A zatímco Holanďané odjeli domů, vydala se naše škola do Guatemaly. „Už víme, že každý kecal je pták a že naopak to neplatí, což je divné,“ mudrovali mezi sebou primáni. „Nu, a my už víme, že jsme v kraji nejlepší,“ dodal po vyhlášení výsledků soutěže školních časopisů šéf T.T. „Kraj, region, republika, stát, kontinent, Země, Sluneční soustava, Galaxie, Supergalaxie, Vesmír, jiné dimenze, struny...“ načrtl skromně další plán GYMu šéf. „Bude to však těžké a těžší, protože již s námi nepoletí Dayva, Adýčtu a Čangi,“ povzdechl si. Jen pro připomenutí na závěr; „Dayva, to je ten, který už je státně zralý, s kým byla sranda všude kolem, kdo byl vždy o pět minut pozadu, a přesto o míle před většinou, někdo, kdo mi chybí už teď...Adýčtu byl v minulém životě šnek. A teď, místo aby se utopil, míří za vyšším nadechnutím....a Čangi? Já bych ji, být sborem, nepustila, prostě bych ji nechala propadnout, dala jí stipendium, zkrátka něco, aby tady zůstala,“ shrnula všechny tři odcházející posmutnělá škola. To už ale nastal konec školního roku a věci, které se stihnout nedaly, stihne zase až září. „A co budeme dělat my?“ zeptala se poté škola parku. „My? My si na vzdělanost zase hezky počkáme,“ odtušil park a uzavřel školní rok 2010/2011.

Karle, a teď vzhůru do prázdnin…

Šlesvikomiks