Kde to žije V České republice je více než sto golfových areálů. Projel jsem je téměř všechny a vybral deset pozoruhodných. I když golf třeba nehrajete, přečtěte si, co se dá na takovém hřišti vidět a zažít. reklama
Object 1
Některá devítijamková hřiště jsou postavená za málo téměř vlastníma rukama, mnohé reprezentativní osmnáctky stály stovky miliónů korun. Co všechno lze na nich vidět? Až na Sněžku Z karlštejnského hřiště je sice vidět středověký hrad, ale nejhezčí výhledy na golfu nabízí areál Mladé Buky, kousek od Trutnova i Havlova Hrádečku. Hřiště je přímo pod Krkonošemi, na úpatí východní části našich nejvyšších hor. Ty jsou vidět z mnoha míst areálu, takže hráč se může kochat prakticky pořád. Vlevo ční masiv Černé hory a Světlé, za nimi vpravo vyrůstá samotná Sněžka. Zatímco na hřišti, které je ve výšce okolo 550 metrů, se už dá hrát golf, nahoře může být ještě sníh. Hřiště ale nabízí ze svého nejvyššího bodu i skvělé výhledy opačným směrem, na celé Podkrkonoší. A při solidní viditelnosti jsou dobře vidět také celé Orlické Hory. A ještě tu mají velmi vkusnou klubovnu-hotel, moderní stavbu, která svým nízkým profilem a celkovou decentností dobře zapadla do horského prostředí. Miliardářův kožich Hřiště Casa Serena u zámečku Roztěž poblíž Kutné Hory si může z okolních cest prohlédnout každý, hrálo na něm ale jen minimum českých golfistů. Soukromé hřiště tchajwanského podnikatele Terryho Goua, jehož společnost Foxconn vyrábí počítačové komponenty, patří k nejkvalitnějším v republice a hostí turnaj série European Senior Tour. Pro soukromý areál nemohl být vybrán lepší prostor: není daleko od Prahy, ale lišky tu dávají dobrou noc. Turistů málo, industrializace žádná, kolem lesy. Citlivým způsobem byl zrekonstruován i samotný zámeček, nyní soukromé sídlo s možností ubytování. Peníze jsou tu prostě vidět, ale taky se zde projevil vytříbený vkus. Hřiště je nejhezčí koncem léta, když greenkeeper nechá trávu mezi fervejemi dorůst do výšky a ta zežloutne a zhnědne. Je to sametový kožich, který se ladně vlní ve větru. Hrát z něj skoro nejde. Když do něj míček zapadne, ani ho nenajdete. Takhle zraje hřiště Nejstarší hřiště v Česku, Mariánské Lázně, je dnes lesopark s pořádně vzrostlými stromy. Skoro se
nechce věřit, že kdysi to byla holá louka. Podobné holátko bylo při svém otevření v roce 2005 i hřiště d'Este v golfovém resortu Konopiště. Vyrostlo doslova na poli, těžká technika ho navíc natvarovala tak, že při pohledu z dálky vypadaly odpaliště a greeny jako ošklivé vředy na krajině. Jenže na hřišti se mohutně sázelo, několik tisíc nových stromů. Ty už povyrostly, začínají od sebe jednotlivé ferveje oddělovat a někdejší nevábný dojem je pryč. Teď ještě hráčům při hře potíže nedělají, ovšem za pár let už se bude mezi jejich větvemi míček těžko hrát a za deset let už po původně polním charakteru hřiště nebude ani památka. Bude to stejný lesopark jako v Mariánských Lázních. A hra tu bude provázená typickými tupými údery míčů narážejících do kmenů. Keltové i andělé V antickém Řecku se na olympiádách soutěžilo ve sportu i umění. Jak ale dnes propojit tyhle dvě svébytné sféry? Na hřišti Golf Park Slapy sv. Jan kousek od Prahy to vyřešili originálními uměleckými objekty, které stojí mezi jamkami. Jejich autorem je sochař Antonín Kašpar. Efektní jsou hlavně tři velké klavíry s kříži. Na nejvyšším místě hřiště, na Rabyňské hoře, kde kdysi prý bývala druidská svatyně a dnes je odtud vidět Slapská nádrž, stojí zase dva symboličtí keltští bojovníci. Bizarní tvary má stroj nazvaný Letící, což jsou kovová kola ze zemědělských strojů a mezi nimi nebeský kočí - anděl nebo ďábel? Hřiště i objekty vytvářejí především při západu slunce magickou atmosféru, sportovní areál tímhle nápadem získal duši. A pokud se do některého z objektů míčem trefíte, je to zvuk varující jako zvon. Hrajte lépe!
Nutrie žijí na dvojce Na golfu lze potkávat různá zvířata. V pískových bankrech zanechávají stopy zajíci i vysoká, krtci vyhrabávají krtince a nepřítelem každého greenkeepera jsou divoká prasata. Dokáží za noc rozrýt desítky metrů čtverečních fervejí. Některá zvířata však na hřištích žijí a neškodí. Například syslové v Karlových Varech, kteří jsou dokonce chráněni. Na golfisty si už zvykla i početná kolonie nutrií říčních, které obývají rybníček u druhé jamky na devítce Stará Boleslav. Jsou to pořádné vodní krysy, hráče však neohrožují, lze se k nim přiblížit i na pár metrů. Pocházejí z Jižní Ameriky a chovají se pro kůži. V Boleslavi jsou jen na okrasu, pro zpestření fauny a flóry. Přes zimu jich vždycky několik pojde, nejsou na chladnější české podnebí úplně adaptované, ale vždycky jich ještě dost přežije. Není zatím známo, že by nějaký hráč nutrii zasáhl míčem, ani že by zvíře hráči sebralo míček. Chráněný tankodrom u golfu Hřiště Benátky nad Jizerou je považováno za jedno z "nejlinksovatějších" v republice. Chybí
stromy a je to rovina, kudy se vítr žene podobně jako na linksech u skotského pobřeží. Celý areál vyrostl v bývalém vojenském prostoru Milovice. Ten byl založen už roku 1904, "proslulosti" nabyl hlavně po roce 1968, kdy se tu usídlila sovětská armáda. Pásy ruských tanků, dopadající granáty i menší lokální požáry proměnily původně zemědělskou krajinu, kde se pásl dobytek, ve zvláštní pustinu, step. Když tanky po roce 1991 odjely, do míst rychle pronikl nový život. Oblast příznačně zvaná Traviny zarostla menšími křovinami, které přirozeně člení zdejší travní porost. Doslova z popela povstalo výjimečné místo, které je již navržené na přírodní rezervaci. Oblast se přímo dotýká golfového hřiště a hlavně na podzim kontrastuje šedá, usychající tráva se zavlažovanou zelení hřiště. Je to česká Augusta? Přirovnávat nějaké hřiště ke golfovému chrámu Augusta National v americké Georgii je troufalost. Augusta je jen jedna, stejně jako Wimbledon. Hřiště u západočeského zámku Kynžvart se ale také může pochlubit vznešeností. Vyrostlo v zámeckém parku, který díky golfové údržbě prokoukl a daří se vracet ho na někdejší úroveň. Stejně jako v Augustě tu jsou ferveje obklopeny stromy, jamky jdou do kopce i z kopce, je tu hodně vody a hřiště od hráčů vyžaduje přesné a přitom dlouhé rány. Zámek "hraje" hned na několika jamkách, nejlépe je vidět z deváté, která vede přes rybník přímo k budově. Kdo sem jede hrát golf, měl by určitě absolvovat i prohlídku. Zapadlí nadšenci i malíři Svratka je méně známé, přitom jedno z nejstarších českých hřišť. Leží ve Žďárských vrších a bylo založeno už na přelomu let 1939-1940. Promítla se do něj i malířská tradice kraje. Do nedaleké obce Kameničky už na počátku 20. století dojížděli mnozí malíři kvůli bohaté nabídce krajinných motivů. Výtvarník Alois Chocholáč se také podílel na budování hřiště - a proto mělo greeny ve tvaru malířských palet! Po válce areál upadal, teprve od šedesátých let parta golfových nadšenců začala hřiště znovu zvelebovat. Je na něm učebnicově vidět, jak se takové hřiště vyvíjí: původní malé smrčky zasazené do řad podle pravítka jsou už mohutnými smrky, které ohraničují areál a jejich větve spolehlivě zachytí nepřesné rány. Hřištěm prochází i turistická stezka; kdysi byl golf součástí přírody i okolního života, dnes je spíš tendence areály separovat. Což je škoda, chybí jim pak život i přirozenost. Do kopce z kopce Zkušený hráč pozná, kdy se chtěl golfový architekt předvádět a kdy naopak "jen" respektoval přírodu a hřiště do ní účelně vsadil. Kreativita designéra se ukáže ve chvíli, kdy mu příroda postaví do cesty překážku. Na dvou západočeských hřištích stáli tvůrci před problémem stísněného prostoru. A oba to vyřešili chytře. Na Dýšině u Plzně je jen 104 metrů dlouhá jamka, která se hraje do prudkého kopce, na green není vůbec vidět. Architekt pracoval se specifickým místem, s terénem poznamenaným těžbou. Naopak na Cihelnách u Karlových Varů si snad každý hráč vybaví bizarní tříparovou jamku dlouhou pouze 96 metrů, hranou z vysokého kopce. Místo ferveje a trávy je tu skála. Pokud ji hráč zasáhne, míček se nekontrolovaně odráží. V obou případech musí míček po dopadu na green rychle zastavit, nutno počítat s velkým převýšením. Technicky jsou obě jamky snadné, ale psychologicky obtížné. Ekohřiště a lá Puškin V Česku najdeme více než desítku areálů, které vznikly na člověkem zničené krajině: na bývalých skládkách, popílkovištích, vytěžených dolech. Všechny výrazně zhodnotily krajinu a lze je označit v podstatě za ekologické stavby. Známá je například východočeská Kunětická Hora, kdysi šedivá měsíční krajina, dnes park s in-line dráhou okolo. Hřiště Terasy u Ústí nad Labem vyrostlo na místě bývalé těžby uhlí, ale dnes už to skoro nikdo nepozná. Je plné stromů - co na tom, že jde v případě stovek zdejších bříz o náletové dřeviny. Právě četné březové hájky i osaměle stojící stromy vytvářejí na mnoha jamkách nádherná zákoutí, která evokují typické ruské lesíky. Hřiště je zajímavé i tím, že má dvě zcela odlišné části. První je kopcovitá a postavená na terasách místních svahů, druhá je rovinatá a točí se kolem jezera. Romantická oáza obklopená severočeským
industriálem. Na golfisty si už zvyklo i početné stádo nutrií říčních, které obývají rybníček u druhé jamky na devítce ve Staré Boleslavi.
Casa Serena je soukromé hřiště tchajwanského podnikatele Terryho Goua, jehož společnost Foxconn vyrábí počítačové komponenty. Patří k nejkvalitnějším v republice a hostí turnaj série European Senior Tour.
Na hřišti Golf Park Slapy sv. Jan kousek od Prahy to vyřešili originálními uměleckými objekty, které stojí mezi jamkami. Jejich autorem je sochař Antonín Kašpar. Hřiště Benátky nad Jizerou je rovina, kudy se vítr žene podobně jako na linksech u skotského pobřeží. Celý areál vyrostl v bývalém vojenském prostoru Milovice.
Březové hájky na ústeckých Terasách evokují typické ruské lesy. foto: Andrej Halada
