Kde najdeme podrobnější informace o této problematice?

Vyjmenovaná slova _Po obojetných souhláskách /b, f, l, m, p, s, v, z/ se v kořenech českých slov píše většinou měkké I. _Tvrdé Y se píše ve vyjmenovaných slovech a ve slovech, která jsou od nich odvozená nebo s nimi příbuzná. _K vyjmenovaným slovům přiřazujeme také slova s předponou VY-,VÝ-.Dále slova s příponou -YNĚ /Hrabyně, Ruzyně/. Ještě zájmena MY /l.os. množ. č./, VY /2. os. množ. č./ a příslovce BRZY. _Na úvod zde uvádíme základní vyjmenovaná slova a jen některá odvozená. _Podrobnější výčet vyjmenovaných slov a slov od nich odvozených najdete v Pravidlech českého pravopisu.

B Být, obyčej , bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka, Bydžov, Přibyslav, Zbyněk /by, bychom, bytná, obydlí, nabývat, obyvatelstvo, odbyt, příbytek, bystřina, Kobylisy, býkovec/ Pozor: bít /tlouci/, bidlo /tyč/, bílý šátek

L Slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, vzlykat, plynout, plýtvat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš, slynout, plytký, vlys, Volyně /mlýnice, blýskavice, splývat, oplývat, plyn, lysina, lýkožrout/ Pozor: líska /keř s lískovými oříšky/, mlít kávu /dělit nadrobno/, mlít se / zmítat se/, nalíčený obličej, blízký /nedaleký/, ližina /trámec - odvozeno od líha, to je šikmý trám pro dopravu břemen: spouštět sudy po líhách - ližinách/

M My, mýt, myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mýto, mykat, mys, sumýš, Litomyšl, Kamýk pomyje /splašky po mytí nádobí/, mydlář, smyslný /libující si v erotice/, průmysl, myslivec, omyl, dmychadlo Pozor: mít /vlastnit/, míšek /malý měch, váček/, mi /3. pád zájmena já/, vymítat ďábla /vypuzovat/

P Pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýří, pýřit se, pyj, Chropyně, Pyšely, Spytihněv /pýchavka /jedlá houba/, pych /krádež/, pytlák /kdo loví bez oprávnění/, sudokopytník, třpytka /třpytivá rybářská umělá návnada/, pýr /plevel s dlouhými podzemními výhonky/, zapýřit se / začervenat se/ Pozor:píchat /bodat/, pisk /pískot, základ ptačího pera/ píka /zbraň podobná kopí,...začít od píky znamená - v nejnižší funkci, na podřízeném místě/, slepíš

lepidlem

S Syn, sytý, sýr, syrový, syrý, sychravý, usychat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat /synovec, zlosyn, syrovátka /tekutina, která zbude po sražení mléka/, násyp /nasypaná hromada/, sypek /vnitřní povlak peřin a polštářů/ Pozor: sirý, sirotek /dítě bez rodičů/, sípat /chraptět/, sirup /silný cukerný roztok/, sivý /šedivý/

V Předpona vy-,vý-, vy /zájmeno 2.os. č. mn./, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle /expr.velmi hubené dítě/, povyk, výheň, cavyky, vyza /obrovitá ryba příbuzná jeseteru/, Vyškov, Výtoň /Vyšehrad, obvyklý, vydrovka /vydří čepice/, Povydří /okolí řeky Vydry/, vysutý – ve smyslu vysunutý/ Pozor: vír /krouživý pohyb vody nebo vzduchu/, vískat /probírat se někomu ve vlasech/, vížka /věžička/, vít věneček, vidět viset, visutá lanovka, visutá /visící/ hrazda, viklat se /pohybovat se sem a tam následkem uvolnění/

Z Brzy, jazyk, nazývat (se), Ruzyně /jazykověda,jazylka /nepárová drobná kůstka uložená pod dolní čelistí, vazy připojená k lebeční spodině, visí na ní hrtan/, vzývat /Boha/ Pozor: brzičko /je odvozeno příponou –ičko jako maličko/, nazívat se /mnoho zívat/ _Po souhlásce F se v základech domácích slov y,ý nepíše. _Vlastní jména, zvláště příjmení, se pravopisným pravidlům vždy nepodřizují ...tak se setkáme vedle příjmení Syrovátka i s pánem jménem Sirovátka, Zíval i Zýval, Zima i Zyma, Mlynář i Mlinář atd.

Kde najdeme podrobnější informace o této problematice? 1. 2. 3. 4.

Pravidla českého pravopisu Slovník spisovné češtiny Mapy a atlasy /názvy obcí/ Internet

Doplňovací cvičení na procvičování učiva B 1. B-lé plátno, ostře nab-tá puška, b-strý chlapec, chtěl b-ch odpovědět, husité dob-li město, vaječný b-lek, b-tva na B-lé hoře, hb-tě pob-hal, přišlo krupob-tí, zab-l dva králíky, rozb-tý náb-tek, nenechávejte zb-tky, chlapec zlob-l a b-l b-t, bab-kové

dřevo, b-cí hodiny, kohout seděl na b-dle, nab-té zkušenosti zcela využil, neváží si dobrého b-dla, ob-lné zrno, starob-lý zámek, chlapci ub-li zmiji, zapráskal b-čem. 2. Tisíc hub-ček, Zb-něk b-lí ob-vací pokoj, v řece ub-lo vody, je tam velká b-da, záhon zarostl b-lím, přijel do Přib-slavi, kdyb-chom nezapomněli, ob-čejný den, neutrácejte zb-tečně, rozb-tá krab-čka, b-linkový čaj, liška B-strouška, paní b-tná, těžké živob-tí, zab-vat se prací, sb-t bednu, dob-vat černé uhlí, zb-tek plátna, román B-dníci, b-ložravci se živí rostlinnou stravou, ten kluk je jako b-dlo, zb-l psa.

L 3. Nesl-chaná událost, ml-nské kolo, bl-zko naší chaty, l-ščí ohon, rozkvetlá l-pa, nedosl-chavý dědeček, zabl-sklo se a začalo hřmět, L-da se l-tuje, mosazné kl-če, černá hl-na, nepol-kej velká sousta, upl-nulý týden, přívod pl-nu, půjdeme na mal-ny, rozpl-val se štěstím, ml-t kávu, l-bivá melodie, sl-divý pohled, l-skový oříšek, l-žař, hořký jako pel-něk, viděl letět l-sku, tatínek l-čí past na myši, natržený l-tkový sval. 4. Kůň s bílou l-sinou, kabelka z l-ka, pl-šové hračky, bl-zko jsou už Vánoce, l-s na ovoce, červená l-čka, prudký l-ják, nejdříve se naučíme spl-vat, na pol-ci máme vystavený ml-nek na kávu po tetě L-buši, souměrný obl-čej, sl-ším l-tostivé vzl- -kání, had pol-ká celou žábu, někteří psi velmi sl-ní, vystoupíme na L-sou horu, údolím l-ně pl-nula řeka, mluvil pl-nně anglicky, bl-skavý oděv, sl-bená odměna, nevl-dný člověk. M 5. M- všichni, m-t nádobí, usm-vat se, zam-sli se, m-lná zpráva, m-lá návštěva, litom-šlský rodák, slavný kom-k, hlem-ždí pohyb, čisté um-vadlo, vym-tili polovinu lesa, nová om-tka, stará m-slivna, medvěd m-val, hm-zožravá rostlina, zm-zel v dálce, zam-tnutá žádost, nebezpečný sm-k, pom-jivé úspěchy, veselá m-sl, ve středověku vym-tali ďábla, dej m- trochu vody, m-vá neum-té ruce, velká m-sa.

6. Nezam-sl, Křesom-sl a Přem-sl jsou stará přem-slovslá jména, zm-lená neplatí, páchne to tu m-šinou, nedom-kavost srdečních chlopní, zam-káme šatnu, chci tě vždy m-t u sebe, chemický prům-sl, správná m-ra, čerstvá m-za, to je oprávněná nám-tka, vým-k na hrazdě je těžký cvik, m-řte dobře, chycená zvěř se zm-tala ve smčce, to nemá sm-sl, neum-me lhát, Vysoké M-to, m-nulá doba, dostal sm-k, usm-řili se. P 7. P-šná princezna, veliký přep-ch, p-lná hospodyňka, p-chavka roste v lese, policisté zatkli p-tláka, krásné p-smeno, klop-tavě došel domů, milý dop-s, nep-skejte ve škole, netop-ří let, oslnivý třp-t, rybářova třp-tka, p-lná žákyně, děti p-jí mléko, zptujte svědomí, rozčep-řený vrabec, p-r je velmi nepříjemný plevel, třp-tkování je druh rybolovu, voňavá p-voňka, zp-tavý pohled, suché p-liny, zap-řil se studem, p-tlačit.

8. Nový p-lník, prop-chnutý pap-r, řídká p-tlovina, nabroušená p-la, včely op-lují květiny, mladý slep-š, nová p-sanka, myš p-ští, pes se poranil na p-sku, pilníkem oplujeme železo, Haně se třp-tí oči, p-tláctví se trestá, žlutý p-l se usadil na okenním rámu, chlapec p-l vodu, pravop-sná chyba, pohyblivý p-st, slep-š mi tu botu, ptáče slabě p-plo, odp-kaný trest, čertovo kop-tko, malá op-čka, p-chlo jej v boku, posetý phami.

S 9. S-rové maso, s-tý člověk, nové s-dliště, s-pký sníh, sloučeniny s-ry, výroba výborných s-rů, husí s-čení, malá s-korka, us-lovně pracovat, s-chravý den, os-řelé dítě, někdo pije s-rovátku, velké s-to, pros-vání obilí, přes-pat peří, je os-paný neštovicemi, s-lný vítr, os-kové listí, nenas-cený roztok, letní s-dlo, koupíme novou s-pkovinu, nová pos-lovna, v Želetavě je známá s-rárna, s-rný zápach, nenas-ta.

10. Bratrův s-novec, dlouhá s-ň, chutný s-reček, jezte s-rovou zeleninu, královské s-dlo, houkání s-čka, s-lnice vys-chají, mezi dětské nemoci patří os-pky, ozvalo se s-čení páry, s-vá holubička, celý den pili jen s-rup, po hokejovém zápase jen s-pal, s-rovinka je houba jedlá v s-rovém stavu, při startování musela použít s-tič, bolestí zes-nal, obilí se s-pe na s-pku, žák hlas-tě odpovídá, s-rkárna v Sušici. V 11. Českomoravská v-sočina, v-sutý most, dobře v-dět, chlapec si v-v-klal zub, v-tězit v boji, pov-šit na generála, Jirka přev-šuje ostatní o hlavu, v-ce přemýšlet, veselý v-skot, cestička se krásně v-ne kolem lesa, zv-kal si v cizině, odsoudili tohoto v-níka, prav-delný náv-k, železné v-dle, rozdával žv-kačky , pes v-l celou noc, mám rád v-skání ve vlasech, urazil v-sací zámek,lesní v-ly v-ly věnce, v-ří se prach.

12. Pohled z v-šky dolů, obv-nili jej z krádeže, dřevěný v-kýř, odv-knout učení, známý přežv-kavec, bohatý v-běr, v-seté obilí, zajímavá pov-dka, spravedlivé v-tky, malá v-ska, v dobré v-ře, v-chodní v-tr, v-děsilo nás houkání v-ra, v-chřice nám vvrátila na zahradě dva stromy, opravený v-tah, zbav se toho zlozv-ku, v-robek z papíru, hradní v-žka, v-běr zboží, letní v-prodej, v-myk na hrazdě, čepice v-drovka.

Z 13. Přišel brz-, často z-val, slovník českého jaz-ka, teplý podz-m, z-skal naši přízeň, přijdu brz-čko, vrátí se z-tra, z-mní stadión, nikdo se neoz-val, z-momřivý člověk, dvojjaz-čný slovník, poz-nkovaný plech, nový z-mník, nez-štný člověk, vepřové jaz-čky, kamenná z-dka, vyz-váme vás k odchodu, nez-štná pomoc, rozbitý z-p, letadlo startuje z Ruz-ně, z-skal ho na svou stranu, ten se tu ale naz-val – stále měl ústa dokořán. Souhrnná cvičení 14. Hlem-žď se brz- schoval do své ul-ty. V-tek v-řezal z vrbového prutu malou p-šťalku. Děti sb-raly různé léčivé b-liny. Sl-šel jsem s-pavé zas-čení zm-je. Turisté včera v-stoupili na nejv-šší horu. Po chv-li jsme se ub-rali domů. P-šní holubi se čep-řili na b-dle. Starob-lý náb-tek m-vá v-sokou uměleckou hodnotu. U nás už žije jen málo sov a v-rů. Začalo se stm-vat a z oblohy se s-pal sníh. Zb-ňek není p-šný. 15. M-tina b-la plná vůně b-lin. Ve večerním přísv-tu poletovali l-šajové. Mezi různým b-lím rostly p-chavky a léčivý pel-něk. Z teplých pel-šků v-lezli malí zajíčci. Třp-tivé hvězdy na obloze váb-ly odedávna l-dskou m-sl. Přišly s-chravé podz-mní dny. Vodní v-ry b-vají nebezpečné. Hudební i v-tvarná v-chova patřívaly k jejím nejobl-benějším předmětům. Z-tra již budeme l-žovat ve V-sokých Tatrách.

16. Na b-džovské kostelní v-žce odb-ly hodiny půlnoc. B-l b-ch rád p-šný na tvoje v-borné v-sledky ve škole. Nemohli jsme se jeho v-právění nas-tit. Jejich mosazné sv-cny se krásně bl-skaly. Petr si prohl-žel sb-rku známek . V-těz závodu

podal v-nikající v-kon. Jeho s-n chodí do v-běrové jaz-kové třídy. Brz-čko jsme v-šli na v-let do bl-zkého lesa. Starý pl-noměr b-l v-měněn za nový. Teta v-sela mrkev.

17. Ub-tovali jsme se v hotelu s krásnou v-hl-dkou. Musel jíst v-datně, ale hlavně strav-telné potrav-ny. L-bor není zlom-slný, nikomu neodm-tne pomoc. Podívali jsme se do Šp-ndlerova Ml-na. Každou chv-li se oz-valo pov-kování fotbalových fanoušků. Nab-dl m- kytici b-lých p-voněk. Kvečeru se zdv-hl s-lný v-tr, zabl-sklo se a spustil se s-lný l-ják. Odm-kal sice opatrně, ale přesto ho sl-šeli. 18. Noc v táboře. Nad les- v-šel měs-c. Táborem se rozhostilo ticho. Hvězdy zářil- ve v-ši a stany prov-val nezv-klý chlad. Nad uhas-najícím ohněm v-řil- noční můry. V-tr se ukl-dnil. Rozpálená země v-chladla. Od bl-zkého ml-na b-lo sl-šet houkání s-čka. Tu a tam se zabl-skla svatojánská muška. Oheň uhas-nal a v-r nočního hm-zu ustal. Tábor us-nal. Les v-dechoval omamnou vůni borov-c.

Následující slova dejte do krátkých vět, případně spojení, nebo se pokuste svými slovy vysvětlit jejich význam. Jistě si uvědomíte, jak důležité je psaní správného i,y v našich slovech. 19. – býlí – bílí .

bidlo – bydlo

být – bít

dobýt – dobít

lýčený – líčený

vyplývat – vyplivat lyska- líska mi –my

blýská – blízká

mít – mýt

pil – pyl

slepýš- slepíš

opilovat – opylovat

sýrový- sírový

syrý –sirý

sypat –sípat

výt – vít

vískat –výskat

výr –vír

výška –vížka

V tomto cvičení je vaším úkolem podtrhat a spočítat předpony. Zvládli byste vymyslet obdobný text, třeba i s jiným počátečním písmenem? 20. Výr vysedával ve vikýři. Výrazem vítěze vyzýval, vyhrožoval. Viktor viděl výra, vylekanému Vilímkovi vytrhl vidličku a vyběhl k výtahu – vymyslel si výra vydráždit. Vystupoval výš a výš k vysoké vížce, vyběhl k vikýři, vysunul vidličku proti výrovi. Výr vyplašeně vylétl – vyhnul se vyzbrojenému výrostkovi. Vyrazil do vichřice, vylétl na višeň, pak vyděšeně vířil nad vískou Vysočiny . S vypětím vyhrál. Výmluvný výtečník se vytahoval, jak vyzrál nad výrem, ale vyslechl výsměch. Vysloužil by výprask – výr vymírá, vyskytuje se u nás jen výjimečně, a vidlička je vidlička, a ne výzbroj k vykutálenému vystrašení výra, viďte?

Řešení

1. Bílé, nabitá, bystrý, bych, dobyli, bílek, bitva, Bílé, hbitě, pobíhal, krupobití,

zabil, rozbitý, nábytek, zbytky, zlobil, byl, bit, babykové, bicí, na bidle, nabyté, bydla, obilné, starobylý, ubili, bičem. 2. Hubiček, Zbyněk, bílí, obývací, ubylo, bída, býlím, do Přibyslavi, kdybychom, obyčejný, zbytečně, rozbitá, krabička, bylinkový, Bystrouška, bytná, živobytí, zabývat se, sbít, dobývat, zbytek, Bídníci, býložravci, bidlo, zbil. 3. Neslýchaná, mlýnské, blízko, liščí, lípa, nedoslýchavý, zablýsklo se, Lída, lituje, klíče, hlína, nepolykej, uplynulý, plynu, maliny, rozplýval se, mlít, líbivá, slídivý, lískový, lyžař, pelyněk, lysku, líčí, lýtkový. 4. Lysinou, lýka, plyšové, blízko, lis, líčka. liják, splývat , na polici, mlýnek, Libuši, obličej, slyším, lítostivé, vzlykání, polyká, sliní, Lysou horu, líně, plynula, plynně, blýskavý, slíbená, nevlídný. 5. My, mýt, usmívat se, zamysli se,mylná, milá, litomyšlský, komik, hlemýždí, umyvadlo i umývadlo, vymýtili, omítka, myslivna, mýval, hmyzožravá, zmizel, zamítnutá, smyk, pomíjivé, mysl, vymýtali, mi, mívá, neumyté, mísa. 6. Nezamysl, Křesomysl, Přemysl, přemyslovská, zmýlená, myšinou, nedomykavost, zamykáme, mít, průmysl, míra, míza, námitka, výmyk, miřte, zmítala, ve smyčce, smysl, neumíme, Vysoké Mýto, minulá doba, smyk, usmířili se. 7. Pyšná, přepych, pilná, pýchavka, pytláka, písmeno, klopýtavě, dopis, nepískejte, netopýří, třpyt, třpytka, pilná, pijí, zpytujte, rozčepýřený, pýr, třpytkování, pivoňka, zpytavý, piliny, zapýřil se, pytlačit. 8. Pilník, propíchnutý, papír, pytlovina, pila, opylují, slepýš, písanka, piští, na pysku, opilujeme, třpytí, pytláctví, pyl, pil, pravopisná chyba, píst, slepíš, píplo, odpykaný, kopýtko, opička, píchlo, pihami. 9. Syrové, sytý, sídliště, sypký, síry, sýrů, syčení, sýkorka, usilovně, sychravý, osiřelé, syrovátku, síto, prosívání, přesypat, osypaný, silný, osikové, nenasycený, sídlo, sypkovinu, posilovna, sýrárna, sirný, nenasyta. 10. Synovec, síň, syreček, syrovou, sídlo, sýčka, silnice, vysychají, osypky, syčení, sivá, sirup, sípal, syrovinka, syrovém, sytič, zesinal, sype, na sýpku, hlasitě, sirkárna. 11. Českomoravská vysočina, visutý most, vidět, vyviklal si, vítězit, povýšit, převyšuje, více, výskot, vine, zvykal, viníka, pravidelný, návyk, vidle, žvýkačky, vyl, vískání, visací, víly, vily, víří se 12. Z výšky, obvinili, vikýř, odvyknout, přežvýkavec, výběr, vyseté, povídka, výtky, víska, víře, východní, vítr, vyděsilo, výra, vichřice, vyvrátila, výtah, zlozvyku, výrobek, vížka, výběr, výprodej, výmyk , vydrovka. 13. Brzy, zíval, jazyka,podzim, získal, brzičko, zítra, zimní, neozýval, zimomřivý, dvojjazyčný, pozinkovaný, zimník, nezištný, jazýčky, zídka, vyzýváme, nezištná, zip, z Ruzyně, získal, nazíval. 14. Hlemýžď, brzy, ulity, Vítek, vyřezal, píšťalku, sbíraly, byliny, slyšel jsem, sípavé, zasyčení, zmije, vystoupili, nejvyšší, po chvíli, ubírali, pyšní, čepýřili se, na bidle, starobylý, nábytek, mívá, vysokou, výrů, stmívat, sypal, Zbyněk, pyšný. 15. Mýtina, byla, bylin, přísvitu, lišajové, býlím, pýchavky, pelyněk, pelíšků, vylezli, třpytivé, vábily, lidskou, mysl, sychravé, podzimní, víry, bývají, výtvarná, výchova, nejoblíbenějším, zítra, lyžovat, ve Vysokých Tatrách.

16. Bydžovské, vížce, odbily, byl, bych, pyšný, výborné, výsledky, vyprávění,

nasytit, svícny, blýskaly, prohlížel, sbírku, vítěz, vynikající, výkon, syn, výběrové, jazykové, brzičko, vyšli jsme, na výlet, blízkého, plynoměr, byl, vyměněn, vysela. 17. Ubytovali jsme se, vyhlídkou, vydatně, stravitelné, potraviny, Libor, zlomyslný, neodmítne, do Špindlerova Mlýna, chvíli, ozývalo se, povykování, nabídl, mi, bílých, pivoňek, zdvihl, silný, vítr, zablýsklo se, silný, liják, odmykal,slyšeli. 18. Nad lesy, vyšel, měsíc, zářily, ve výši, províval, nezvyklý, uhasínajícím, vířily, vítr, uklidnil, vychladla, blízkého, mlýna, bylo, slyšet, sýčka, zablýskla, uhasínal, vír, hmyzu, usínal, vydechoval, borovic.

19. Býlí (plevel) , bílí (on bílí stěnu / bílí motýlci poletovali) , bidlo (tyč), bydlo (příbytek /bydlení ), být (jsem , existovat) , bít (tlouci), dobýt (získat ,uchvátit – pomáhá budoucí čas – dobudu), dobít (dotlouci / dobít poraněné zvíře), lýčený (zhotovený z lýka), líčený (vyprávěný / nalíčený obličej), vyplývat ( z toho vyplývá závěr), vyplivat (plivat sliny), lyska (pták), líska (keř), mi (tvar zájmena já ve 3. p. j.č.), my (zájmeno osobní pro 1.os. mn. č. /my všichni), blýská (něco se třpytí /blesky), blízká (nedaleká), mít (vlastnit / já mám), mýt (vodou / já myji), pil (sloveso pít /on pil), pyl (prášek v květu), slepýš (plaz), slepíš (sloveso / ty slepíš), opilovat (pracovat s pilníkem), opylovat (včely opylují květy), sýrový (vyrobeno ze sýra), sírový (týkající se síry ), syrý (syrový, vlhký), sirý (osiřelý, opuštěný), sypat (písek,zrní), sípat (mít chrapot), výt (vydávat pronikavý, táhlý hlas), vít (splétat), vískat ( probírat se někomu ve vlasech), výskat (vysokým hlasem radostně vykřikovat), výr (pták), vír (krouživý pohyb vody nebo vzduchu), výška (vysoko), vížka (věžička).

20. Tato slova mají předponu: vysedával, výrazem, vyzýval, vyhrožoval, vylekanému, vytrhl, vyběhl, výtahu, vymyslel, vydráždit, vystupoval, vyběhl, vysunul, vyplašeně, vylétl, vyhnul se, vyzbrojenému, výrostkovi, vyrazil, vylétl, vyděšeně, vypětím, vyhrál, výmluvný, výtečník, vytahoval se, vyzrál, vyslechl, výsměch, vysloužil, výprask, vymírá, vyskytuje, výjimečně, výzbroj, vykutálenému, vystrašení .

37 předpon vy-, vý-

Slabiky bě - bje, vě - vje, mě - mně bje: ob–

vje: v–

objel

vjel

objednal

vjezd

objevil objetí (objímá, objíždí) mě/mně: podle příbuzných slov umět (umí)

vzpomněl (pomník)

rozumět (rozumí)

pomněnka (pomník)

setmělo se (tma)

domněnka (domnívat se)

tamější (tam + ější)

uzemnění (uzemnit)

uvědomělý (uvědomit)

ztemnělý (temný)

Příslovce se odvozují od přídavných jmen zřejmě (zřejmý)

tajemně (tajemný)

střídmě (střídmý)

rozumně (rozumný)

soukromě (soukromý)

vzájemně (vzájemný)

vědomě (vědomý)

dojemně (dojemný)

Cvičení: 1. Tam – ší rybáři nás vřele přivítali. Lesy taje – ě hučely. Stmívalo se a lesy kolem dokola docela zte – ěly. K přijímači připojte uze – ění. Ob – d, který jsme si v restauraci objedna – li, byl výborný. Zatm – ní Měsíce bylo velmi působivé. Chlapec nesl na poštu ob – mný balík. Pom – nky rostou na vlhkých místech. Moje dom – nka se potvrdila. Špatně jsem ti rozum – l. Zapom – l nás pozvat na školní akademii. Orel má rozp – tí křídel víc než dva metry. V – tšina knih upadne časem v zapom – ní. Přivítalo mě maminčino ob – tí. Ob – dnali jsme si několik knih z nakladatelství Albatros. Nerozum – l zadání příkladu. 2. Cesta se vine str – ě do kopce. Upří – ě nám poděkoval za pomoc. Tatínek má rád jem – ě mletou kávu. Bylo nám s vámi příje – ě. Choval se sebevědo – ě. Samozřej – ě že ti všichni se stěhováním pomůžeme. Vědo – ě to neudělal. Dovolenou jsme 1

strávili příje – ě. Ohro – ě se na slavnosti bavili. Byl zřej – ě velmi unavený. Ně – ě nás pozoroval. Venku nepříje – ě foukalo. Cílevědo – ě šel za svým cílem.

Řešení: 1. Tamější rybáři nás vřele přivítali. Lesy tajemně hučely. Stmívalo se a lesy kolem dokola docela ztemněly. K přijímači připojte uzemnění. Oběd, který jsme si v restauraci objednali, byl výborný. Zatmění Měsíce bylo velmi působivé. Chlapec nesl na poštu objemný balík. Pomněnky rostou na vlhkých místech. Moje domněnka se potvrdila. Špatně jsem ti rozuměl. Zapomněl nás pozvat na školní akademii. Orel má rozpětí křídel víc než dva metry. Většina knih upadne časem v zapomnění. Přivítalo mě maminčino objetí. Objednali jsme si několik knih z nakladatelství Albatros. Nerozuměl zadání příkladu. 2. Cesta se vine strmě do kopce. Upřímně nám poděkoval za pomoc. Tatínek má rád jemně mletou kávu. Bylo nám s vámi příjemně. Choval se sebevědomě. Samozřejmě že ti všichni se stěhováním pomůžeme. Vědomě to neudělal. Dovolenou jsme strávili příjemně. Ohromně se na slavnosti bavili. Byl zřejmě velmi unavený. Němě nás pozoroval. Venku nepříjemně foukalo. Cílevědomě šel za svým cílem.

Předpony s-, z-, vzPředpona s-: - při směru dohromady: sběr, sbíhat se, sbíjet, spřátelit se, sbor, sdružovat se, stloukat, ... - při směru shora dolů: spadnout, shodit, strhnout, srazit, ... - z povrchu pryč: smýt, smazat, ... Pamatuj! strávit, shořet, spotřebovat, stmívat se, skončit, shořet, splašit, schválit, spálit Předpona vz-: - při směru vzhůru: vzlétnout, vzklíčit, vzplát, vzpínat se, vzkvétat, ... - v jiných případech: vzpamatovat se, vzpomínat, vzkázat, ... Předpona z-: - změna stavu (stávat se nějakým): zčernat, zmodrat, ... - dokončení děje: zlomit, zklamat, ... 2

Pamatuj! zkoumat, zkoušet, zpět, způsob, zprostit, zpěv, ... Rozlišuj! sběh (lidí)

zběh (dezertér)

stěžovat si (na něco)

ztěžovat (někomu práci)

svrhnout (dolů)

zvrhnout (převrhnout)

shlédnout (shora dolů)

zhlédnout (film)

slézat (dolů, dohromady)

zlézat (hory)

smazat (tabuli)

zmazat si (šaty)

stlouci (dohromady)

ztlouci (nabít někomu)

strhat (dolů)

ztrhat se (námahou)

shlížet (dolů)

zhlížet se (v zrcadle)

spravit (opravit)

zpravit (oznámit)

Cvičení: 1.

– bírka známek, – levněné zboží, – krácený projev, – padlé větve, – hnilé ovoce, – trápený obličej,

– nešený rod,

– působená škoda,

– hrabané listí,

– končená

práce, – komolený text, – větralá skála, – hodný názor, – plašený kůň, – červenal studem,

– lomená větev, ne – trávený oběd, – potřebovaná sůl, cesta – pátky,

písemná – kouška, – lepit papír lepidlem, – vléci si kabát, – bil kamaráda, letadlo – létlo na zem. 2.

– pravit boty,

– pomínat na léto,

– volit zástupce,

– kreslit výsledek,

– táhnout

kůži, – točit se do klubíčka, – balit věci, – křísit omdlelého, vojenský – běh, – hlížet se v zrcadle,

– lézat hory,

– mazat zápis z tabule,

– hlédnout divadelní před-

stavení, rychle se – pamatoval, – trouchnivělý pařez, – přátelit se, – běh lidu na náměstí, – patřil nás dnes, – pírat činky, – působil jí bolest, – blížil se s ní, – červenaly mu tváře , – pozoroval srnku.

Řešení: 1. sbírka známek, zlevněné zboží, zkrácený projev, spadlé větve, shnilé ovoce, ztrápený obličej, vznešený rod, způsobená škoda, shrabané listí, skončená práce, zkomolený text, zvětralá skála, shodný názor, splašený kůň, zčervenal studem, zlomená větev, 3

nestrávený oběd, spotřebovaná sůl, cesta zpátky, písemná zkouška, slepit papír lepidlem, svléci si kabát, zbil kamaráda, letadlo slétlo na zem. 2. spravit boty, vzpomínat na léto, zvolit zástupce, zkreslit výsledek, stáhnout kůži, stočit se do klubíčka, sbalit věci, vzkřísit omdlelého, vojenský zběh, zhlížet se v zrcadle, zlézat hory, smazat zápis z tabule, zhlédnout divadelní představení, rychle se vzpamatoval, ztrouchnivělý pařez, spřátelit se, sběh lidu na náměstí, spatřil nás dnes, vzpírat činky, způsobil jí bolest, sblížil se s ní, zčervenaly mu tváře, zpozoroval srnku.

Předložky s, z s – v 7. pádě

z – ve 2. pádě

Tam, kde chceme rozlišit směr z povrchu pryč od směru zevnitř, můžeme rozlišovat: při směru s povrchu :

při směru zevnitř:

shodit se stolu

vyndat ze stolu

slézt se skály

vytékat ze skály

zvednout se země

vyrůstat ze země

stáhnout s prstu

vyjmout z prstu

(předložka z je tu také správná)

Cvičení: 1. Setkal se _ našimi přáteli. Vyndej kabát _ skříně. Velmi často se scházím _ bratrem. Jirka se vrátil _ zraněními na obou nohách. Šel _ dědečkem nakoupit. Odjel _ Prahy velmi brzy. _ tebou mě baví svět. Vyndal housle _ skříně. Vrátil se _ úsměvem. Do batohu dal pláštěnku _ kapucí. Vrátil se _ práce v noci. Občas _ ním jdu na ryby. Měl radost _ vítězství. Hra _ ohněm je nebezpečná. Dům je _ dřeva a _ cihel. 2. Tetička _ kapra ráda připravuje večeři. Nebav se ve vyučování _ svým sousedem. Nejraději mám chléb _ máslem. Zacházejte šetrně _ tímto přístrojem. _ školy jdu rovnou na trénink volejbalu. Vzal jsem sešity _ stolu. Šla jsem tam _ dvěma kamarády. Sedl si proti mně _ očima upřenýma do mých. Všichni vstali _ lavic. Mám rád knedlíky _ zelím. Pěnkava skáče _ větve na větev. Nábytek je vyroben _ dřeva.

4

Řešení: 1. Setkal se s našimi přáteli. Vyndej kabát ze skříně. Velmi často se scházím s bratrem. Jirka se vrátil se zraněními na obou nohách. Šel s dědečkem nakoupit. Odjel z Prahy velmi brzy. S tebou mě baví svět. Vyndal housle ze skříně. Vrátil se s úsměvem. Do batohu dal pláštěnku s kapucí. Vrátil se z práce v noci. Občas s ním jdu na ryby. Měl radost z vítězství. Hra s ohněm je nebezpečná. Dům je ze dřeva a z cihel. 2. Tetička připravuje ráda z kapra večeři. Nebav se ve vyučování se svým sousedem. Nejraději mám chléb s máslem. Zacházejte šetrně s tímto přístrojem. Ze školy jdu rovnou na trénink volejbalu. Vzal jsem sešity ze (se) stolu. Šla jsem tam se dvěma kamarády. Sedl si proti mně s očima upřenýma do mých. Všichni vstali z lavic. Mám rád knedlíky se zelím. Pěnkava skáče z větve na větev. Nábytek je vyroben ze dřeva.

Zdvojené souhlásky V některých slovech se setkávají dvě stejné souhlásky: a) při odvozování předponami: rozzlobit, oddech, poddaný, leccos, nejjasnější, b) při odvozování příponami: –ný (kamenný, vinný, cenný, stinný, vonný, nestranný, rostlinný, ...), –ní (denní, ramenní, ranní, varhanní, ...), –nost (povinnost, cennost, činnost, pohostinnost, rovnodennost, ...), Pamatuj!

jsem vinný – dívka je vinna – ranní noviny –

jsem vinen, to je má vina, raný salát,

Před příponami – ík, - ina, - ice bývá jedno – n (ceník, cenina, vinice...). Přídavná jména odvozená od názvů zvířat mají příponu –í - (vraní, havraní, ...).

Cvičení: 1. ro – lobená žena, ro – prostřený ubrus, ro – tavená hornina, ro – ářené oči, be – tarostné děvče, ro – áhlý les, vítě – tví, be – ubá babička, ro – vítit světlo, po – ůstojník, ne – asnější hvězda, ne – istější záruka, ne – emnější hedvábí, ne – asná zpráva, od-

5

polední o – ech, le – os se změnilo k lepšímu, pů – itr limonády, ne – edovatější houba, ne – ižnější místo v naší zemi, feudál a po – aný, po – aná ruka, ro – ápané zvíře. 2. kole – í kloub, hole – í kost, de – í záznam, ra – é brambory, povi – ý zápis, ce – á známka, sti – é místo, nestra – ý rozhodčí, havra – í peří, povi – ost učit se, ra – í rosa, kame – ý most, vra – í koně, řecká pohosti – ost, pracovitý kame – ík, vo – á mast, rostli – ý tuk, rozsáhlé vi – ice, dívčí de – ík, varha – í koncert, tule – í mládě, psa – é poznámky, telefo – í seznam, skleně – ý džbán, jarní rovnode – ost, vi – ý ocet.

Řešení: 1. rozzlobená žena, rozprostřený ubrus, roztavená hornina, rozzářené oči, bezstarostné děvče, rozsáhlý les, vítězství, bezzubá babička, rozsvítit světlo, poddůstojník, nejjasnější hvězda, nejjistější záruka, nejjemnější hedvábí, nejasná zpráva, odpolední oddech, leccos se změnilo k lepšímu, půllitr limonády, nejjedovatější houba, nejjižnější místo v naší zemi, feudál a poddaný, podaná ruka, rozsápané zvíře. 2. kolenní kloub, holenní kost, denní záznam, rané brambory, povinný zápis, cenná známka, stinné místo, nestranný rozhodčí, havraní peří, povinnost učit se, ranní rosa, kamenný most, vraní koně, řecká pohostinnost, pracovitý kameník, vonná mast, rostlinný tuk, rozsáhlé vinice, dívčí deník, varhanní koncert, tulení mládě, psané poznámky, telefonní seznam, skleněný džbán, jarní rovnodennost, vinný ocet.

Skupiny souhlásek - někdy (zvláště u předpon a přípon) hlásky jinak vyslovujeme a jinak píšeme: nadpis, obcházet, francouzský, družstvo, ... - ve shodě s výslovností píšeme: děcko, knížectví, zvířectvo, ... - skupiny s + ský, c + ský, c + ství splývají: Rus – ruský, Olomouc – olomoucký, vlastenec – vlastenectví, ... - v žádném českém slově se nepíší dvě s za sebou !!!

6

Cvičení: 1. záme – ká zahrada, hrade – tí občané, tuni – tí obyvatelé, husi – tví, lid – ký přístup, krkono – tí lyžaři, libere – tí atleti, ture – ký med, hrade – tí gymnasté, paří – ký salám, břecla – ké závody, kroměří – ký zámek, brandý – tí učitelé, černo – ké spirituály, ře – ký salát, maďar – ký guláš, meziří – ký starosta, vlastene – ké cítění, Monacké kníže – tví, sousedova dru – ka, černo – ka a bělo – ka, kamará – ký pozdrav, al – ká jezera 2. Unavení francou – tí turisté odpočívali. Z kočárku se ozýval dě – ký pláč. Potěšilo mě vítě – tví našeho muž – va. Líbily se mi babi – iny pohádky. Velké mno – tví výrobků se neprodalo. Dodáme zboží v nejkra – í možné době. Odě – ký přístav je u Černého moře. Babička Boženy Němcové pocházela od sle – kých hranic. Líbí se mi černo – ké písně. Pozvali nás hrade – tí učitelé. Mýlit se je li – ké. Vě – ina dětí našeho letního tábora se koupala.

Řešení: 1. zámecká zahrada, hradečtí občané, tuniští obyvatelé, husitství, lidský přístup, krkonošští lyžaři, liberečtí atleti, turecký med, hradečtí gymnasté, pařížský salám, břeclavské závody, kroměřížský zámek, brandýští učitelé, černošské spirituály, řecký salát, maďarský guláš, meziříčský starosta, vlastenecké cítění, Monacké knížectví, sousedova družka, černoška a běloška, kamarádský pozdrav, alpská jezera, 2. Unavení francouzští turisté odpočívali. Z kočárku se ozýval dětský pláč. Potěšilo mě vítězství našeho mužstva. Líbily se mi babiččiny pohádky. Velké množství výrobků se neprodalo. Dodáme zboží v nejkratší možné době. Oděský přístav je u Černého moře. Babička Boženy Němcové pocházela od slezských hranic. Líbí se mi černošské písně. Pozvali nás hradečtí učitelé. Mýlit se je lidské. Většina dětí našeho letního tábora se koupala.

Pravopis - u, ů, ú - ů - uvnitř a na konci slova (může, domů) - ú - na začátku slova (ústup) - po předponě (neúroda) 7

- ve složených slovech (trojúhelník) - v citoslovcích (cukrú, vrkú, bú) - ojediněle uvnitř slova (ocún) - v cizích slovech (skútr, manikúra, pedikúra, túra, léčebná kúra) - u - přípona – ura se píše krátce (kultura, literatura)

Cvičení: 1. P – jdeme rychle dom – . Sm – la se mi lepí na paty. Z – častníme se dnešního natáčení. Letos nás postihla ne – roda na zahrádce. V drogerii měli invent – ru. Zjišťoval jsem, jestli mám nárok na bez – ročnou p – jčku. Projížděli jsme mimo – rovňovou křižovatkou. Měl ke mně d – věru. Z – staneš dnes u nás na oběd? K – ra smrku krásně voní, – spěšný nový rok! Léčebná k – ra v lázních mně uzdravila nemocnou nohu. 2. Vrk – , vrk – , ozývali se holubi. Oc – ny jsou chráněné rostliny. M – j tatínek se mnou jde dom – . Před chvílí odjel na sk – tru. Pedik – ru si dělám sama, manik – ru svěřuji odborníkům. Trápily mě noční m – ry. Horská t – ra nás docela vyčerpala. Troj – helník je určen stranou a dvěma přilehlými – hly. Mám – žasnou paměť. Z – staň tu s námi. Museli jsme se prokázat pr – kazem totožnosti. Mám pr – měrný prospěch.

Řešení: 1. Půjdeme rychle domů. Smůla se mi lepí na paty. Zúčastníme se dnešního natáčení. Letos nás postihla neúroda na zahrádce. V drogerii měli inventuru. Zjišťoval jsem, jestli mám nárok na bezúročnou půjčku. Projížděli jsme mimoúrovňovou křižovatkou. Měl ke mně důvěru. Zůstaneš u nás dnes na oběd? Kůra smrku krásně voní. Úspěšný nový rok! Léčebná kúra v lázních mně uzdravila nemocnou nohu 2. Vrkú, vrkú, ozývali se holubi. Ocúny jsou chráněné rostliny. Můj tatínek se mnou jde domů. Před chvílí odjel na skútru. Pedikúru si dělám sama, manikúru svěřuji odborníkům. Trápily mě noční můry. Horská túra nás docela vyčerpala. Trojúhelník je určen stranou a dvěma přilehlými úhly. Mám úžasnou paměť. Zůstaň tu s námi. Museli jsme se prokázat průkazem totožnosti. Mám průměrný prospěch.

8

PODSTATNÁ JMÉNA – procvičování pravopisu I.

Skloňování podstatných jmen rodu mužského -

koncovky podstatných jmen odůvodníme podle příslušného vzoru

-

pro rod mužský neživotný:

vzor HRAD – množné číslo: 1. pád 4. pád 5. pád 7. pád

-y hrady, stany, stoly -y -y! -y

vzor STROJ – jednotné číslo: 3. pád 5. pád 6. pád

-i -i! -i

stroji, vařiči, pytli

- pro rod mužský životný: vzor PÁN – jednotné číslo: 3. pád 6. pád - množné číslo: 1. pád 4. pád 5. pád 7. pád vzor MUŽ – jednotné číslo: 3. pád 6. pád - množné číslo: 1. pád 7. pád

-ovi -ovi -i -y -i! -y

pánovi, kohoutovi, Jirkovi

páni, kohouti, kosi pány, kohouty, kosy páni! kohouti! kosi! pány, holuby, kosy

-i, -ovi -i, -ovi -i -i

muži, chlapci, malíři

vzor PŘEDSEDA – jednotné číslo: 3. pád 6. pád

-ovi -ovi

- množné číslo: 4. pád 7. pád vzor SOUDCE – jednotné číslo: 3. pád 6. pád - množné číslo: 1. pád 5. pád 7. pád

muži, malíři, Mikulášovi

-y -y -i, -ovi -i, -ovi

předsedovi, starostovi, Jirkovi předsedy, starosty, tenisty soudci, obhájci, vůdcovi

-i soudci, obhájci, vůdci -i! -i

DOPLŇ PÁDOVOU KONCOVKU: 1. Nastaly mraz…. Milan byl první v cíl…. Holub… zobali zrní. Setkal se s dvěma přátel…. Blahopřáli nejlepšímu tenistov… k vítězství. Děti napsaly všechny úkol…. Polévka se vařila ve velkém kotl…. Vystavené obraz… se nám líbily. Čáp… číhali u rybníka na žáby. Chlapci se honili za pestrými motýl…. O slavném houslistov… hovořilo celé město. Nalij čerstvou vodu Alíkov…. Mluvili jsme s domorodými obyvatel…. Líbí se vám panelové dom…? Srnky se pásly v jetel…. Prohlíželi jsme si vzácné drahokam…. Vůbec nešetřil peněz…. 2. Jestřáb… se hnali za dvěma holub…. Učili jsme se o spisovatel… Janu Drdov…. Přemysl vypřáhl vol… a odebral se s posl… na Vyšehrad. Čerti řinčeli řetěz…. Malíř načrtává obraz… křehkými uhl…. Staří čáp…krmili mladé čáp…. Ps… byli uvázáni řetěz…. Viděl jsem vzácné plaz…. Mluvili jsme o Pavlíkov… a jeho přítel… Petrov…. Vítěz… se dostalo zasloužené odměny. Na hřišti se honily děti se ps…. Mluvil o cestovatel… Jiřím Hanzelkov…. Voz… byly naloženy pytl… obilí. Počítáme se zlomky s různými jmenovatel….

II.

Skloňování podstatných jmen rodu ženského

vzor ŽENA – tvrdý vzor – jednotné číslo: 2. pád - množné číslo: 1. pád 4. pád 5. pád 7. pád

-y

ženy, slámy, víly

-y ženy, skvrny, žáby -y -y! -ami ženami, skvrnami, žábami

vzor RŮŽE, PÍSEŇ, KOST – měkké vzory – v koncovkách -i/í DOPLŇ PÁDOVOU KONCOVKU: 3. Spadl z vysoké skál…. U rybníka skřehotaly žáb…. Přidala do polévky trochu sol…. V neděl… půjdeme do divadla. Rozhlas hlásil příznivé zpráv…. Stop… vedly k sousednímu domu. Pod rozkvetlými lipam… stály lavičky. Chodíte se koupat do Vltav…? V nouz… poznáš přítele. Lvi měli pěkné hřív…. Která zvířata žijí ve step…? Turisté byli uchváceni přírodními krásam…. Něco ti vypadlo z kaps…. Můj otec se narodil v Příbram…. Učitel už popsal celou tabul…. Dodržuješ zásady správné výživ…? Musel jsem chodit o hol…. Sedí na zem…. 4. Žák napsal příklad na tabul…. Korková zátka zůstala v lahv…. Na návs… se sešlo hodně lidí. Ženy cvičily s obručem…. Maminka dala pekáč s buchtam… do troub…. Maminka se narodila ve Vlašim…. U potoka rostly bříz… a jív…. Otep… slámy už byly naloženy. Z Bratislav… vede železnice do Břeclav…. Spojenými silam… se nám to podaří. V pohádkách se setkáváme s rusalkam… a

vílam…. Včel… vysávají z květů sladké šťáv…. Nevidomí užívají bílých hol…. Kování na dveřích bylo z mosaz…. Žije na vs….

III. Skloňování podstatných jmen rodu středního vzor MĚSTO – tvrdý vzor – množné číslo: 7. pád

-y

městy, mýdly, divadly

vzor MOŘE, KUŘE, STAVENÍ – měkké vzory – v koncovkách -i/í

DOPLŇ PÁDOVOU KONCOVKU: 5. Na neb… se objevily černé mraky. Doprava byla řízena světl…. Na břehu rybníka roste rákos…. Doprava letadl… je rychlá. Prozkoumali jsme okol… tábora. Přejeme vám hodně zdrav…. Sokol zamával mohutnými křídl…. Z podzimních pol… vanul chlad. Mluvil o rozvoji našeho hospodářstv…. Seznámili jsme se s jeho novými díl…. Na chatě topíme dřív…m. Procházel sálem se zrcadl…. V přítm… se pohyboval pomaleji. Loďky proplouvaly zdymadl…. Museli opravit plynové potrub…. Dosáhl zaslouženého vítězstv…. Přeji dobré zdrav…. 6. Žáci rýsovali kružidl… a rýsovadl…. Na pol…ch dozrávalo obil…. Mezi jeho záliby patří sadařstv… a včelařstv…. Seznámil se s novými pravidl…. Petr prošel smrkovým mláz…m. Brouci se brání svým nepřátelům kusadl…. Neopatrný chodec se octl pod kol… aut. Polab…, Povltav… a Posázav… jsou oblíbená výletní místa. Poslouchali jsme příhody z divadelního zákulis…. Na zimu jsme si objednali uhl… a dřív…. Sál byl ozářen nástropními světl…. V našich příslov…ch je mnoho moudrosti. Pavel bydlí v podkrov… domu, jeho rodiče v přízem….

SOUHRNNÁ CVIČENÍ DOPLŇ PÁDOVOU KONCOVKU: 7. Poslouchali jsme hlas… ptáků. Přečetl jsem všechny díl… románu. Cestovatel pozoroval lv…. Po Lab… se k nám dopravují náklady zboží. Nohu mi stáhli pevnými obinadl…. Na postel… byl vyšívaný přehoz. Rohožky se vyrábějí ze slám…. Za sedmi horam… a sedmi řekam… stál krásný zámek. Husité bojovali s mnoha nepřátel…. Seznámili jsme se s mnoha novými film…. Učili se vázat námořnické uzl…. Nad loukou poletovali motýl…. Světlo plynové lamp… ozařovalo ulici. Dostal kazetu s toaletními mýdl…. Dobytek má být krmen vydatnými krmiv…

8. V Příbram… jsou dol… na stříbro. Motýlí larv… se změnily v kukl…. Na začátku bitv… vytvořily husitské voz… nedobytné hradb…. Zajíc se popásal v jetel…. Šel na návštěvu ke spolužákov…. Ve velké voliéře byli orl… a sup…. Přál jsem bratrov… k narozeninám. Na břez…ch potoka kvetly blatouchy. Šel k panu Novákov… se vzkazem. Balík jsem převázal pevnými provaz…. Trojúhelník je obrazec se třemi úhl… a se třemi vrchol…. Na hráz… rybníka rozkvetly jív…. Cesta vedla mezi pšeničnými pol…. Letec se vznášel nad hlubokými údol…mi. 9. Plzeň je známá železářstv…m a strojnictv…m. Nad les… se ozývají krahujci a jestřáb…. Před několika nedělem… jsme byli na exkurz… v tiskárně. Dříve i malé děti pásly hus… a kráv…. Na stromech seděli kos… a pěnkav…. V láhv… zůstal zbytek šťáv…. Les… oživly zpěvem ptactva, zvláště kos… se ozývali. Na šindel… se často objevily trs… mechu. Dopisovali jsme si se Španěl… a Francouz…. Na jetel… se třpytily kapky ros…. Poražení si podali ruce s vítěz…. V roz…ch pokoje stály váz… s květinam…. Děti se snažily chytit motýl… do síťky. 10. Ve fyzice jsme se učili o kole na hřídel…. Obdivovali jsme se slavnému houslistov…. Na větv… vrb… seděli drobní ptáčci. Kování na dveřích bylo z mosaz…. Vodovodním potrub…m protéká velké množstv… vody. Tělocvična je vybavena kladinam… a šplhadl…. Kráv… se pásly na mez…. Na hřídel… byly objeveny kaz…. Koruna je zdobena vzácnými drahokam…. Poslali jsme pozdrav Honzíkov… Blažkov…. Housenky jsou častými hubitel… a ničitel… ovocných stromů. Vyspali by se třeba i na otep… slám…. Obrovské jeřáb… zvedaly do výše panel… a trám….

Řešení: 1. Nastaly mrazy. Milan byl první v cíli. Holubi zobali zrní. Setkal se s dvěma přáteli. Blahopřáli nejlepšímu tenistovi k vítězství. Děti napsaly všechny úkoly. Polévka se vařila ve velkém kotli. Vystavené obrazy se nám líbily. Čápi číhali u rybníka na žáby. Chlapci se honili za pestrými motýly. O slavném houslistovi hovořilo celé město. Nalij čerstvou vodu Alíkovi. Mluvili jsme s domorodými obyvateli. Líbí se vám panelové domy? Srnky se pásly v jeteli. Prohlíželi jsme si vzácné drahokamy. Vůbec nešetřil penězi. 2. Jestřábi se hnali za dvěma holuby. Učili jsme se o spisovateli Janu Drdovi. Přemysl vypřáhl voly a odebral se s posly na Vyšehrad. Čerti řinčeli řetězy. Malíř načrtává obrazy křehkými uhly. Staří čápi krmili mladé čápy. Psi byli uvázáni řetězy. Viděl jsem vzácné plazy. Mluvili jsme o Pavlíkovi a jeho příteli Petrovi. Vítězi se dostalo zasloužené odměny. Na hřišti se honily děti se psy. Mluvil o cestovateli Jiřím Hanzelkovi. Vozy byly naloženy pytli obilí. Počítáme se zlomky s různými jmenovateli. 3. Spadl z vysoké skály. U rybníka skřehotaly žáby. Přidala do polévky trochu soli. V neděli půjdeme do divadla. Rozhlas hlásil příznivé zprávy. Stopy vedly k sousednímu domu. Pod rozkvetlými lipami stály lavičky. Chodíte se koupat do Vltavy? V nouzi poznáš přítele. Lvi měli pěkné hřívy. Která zvířata žijí ve stepi? Turisté byli uchváceni přírodními krásami. Něco ti vypadlo z kapsy. Můj

otec se narodil v Příbrami. Učitel už popsal celou tabuli. Dodržuješ zásady správné výživy? Musel jsem chodit o holi. Sedí na zemi. 4. Žák napsal příklad na tabuli. Korková zátka zůstala v lahvi. Na návsi se sešlo hodně lidí. Ženy cvičily s obručemi. Maminka dala pekáč s buchtami do trouby. Maminka se narodila ve Vlašimi. U potoka rostly břízy a jívy. Otepi slámy už byly naloženy. Z Bratislavy vede železnice do Břeclavi. Spojenými silami se nám to podaří. V pohádkách se setkáváme s rusalkami a vílami. Včely vysávají z květů sladké šťávy. Nevidomí užívají bílých holí. Kování na dveřích bylo z mosazi. Žije na vsi. 5. Na nebi se objevily černé mraky. Doprava byla řízena světly. Na břehu rybníka roste rákosí. Doprava letadly je rychlá. Prozkoumali jsme okolí tábora. Přejeme vám hodně zdraví. Sokol zamával mohutnými křídly. Z podzimních polí vanul chlad. Mluvil o rozvoji našeho hospodářství. Seznámili jsme se s jeho novými díly. Na chatě topíme dřívím. Procházel sálem se zrcadly. V přítmí se pohyboval pomaleji. Loďky proplouvaly zdymadly. Museli opravit plynové potrubí. Dosáhl zaslouženého vítězství. Přeji dobré zdraví. 6. Žáci rýsovali kružidly a rýsovadly. Na polích dozrávalo obilí. Mezi jeho záliby patří sadařství a včelařství. Seznámil se s novými pravidly. Petr prošel smrkovým mlázím. Brouci se brání svým nepřátelům kusadly. Neopatrný chodec se octl pod koly aut. Polabí, Povltaví a Posázaví jsou oblíbená výletní místa. Poslouchali jsme příhody z divadelního zákulisí. Na zimu jsme si objednali uhlí a dříví. Sál byl ozářen nástropními světly. V našich příslovích je mnoho moudrosti. Pavel bydlí v podkroví domu, jeho rodiče v přízemí. 7. Poslouchali jsme hlasy ptáků. Přečetl jsem všechny díly románu. Cestovatelé pozorovali lvy. Po Labi se k nám dopravují náklady zboží. Nohu mi stáhli pevnými obinadly. Na posteli byl vyšívaný přehoz. Rohožky se vyrábějí ze slámy. Za sedmi horami a sedmi řekami stál krásný zámek. Husité bojovali s mnoha nepřáteli. Seznámili jsme se s mnoha novými filmy. Učili se vázat námořnické uzly. Nad loukou poletovali motýli. Světlo plynové lampy ozařovalo ulici. Dostal kazetu s toaletními mýdly. Dobytek má být krmen vydatnými krmivy. 8. V Příbrami jsou doly na stříbro. Motýlí larvy se změnily v kukly. Na začátku bitvy vytvořily husitské vozy nedobytné hradby. Zajíc se popásal v jeteli. Šel na návštěvu ke spolužákovi. Ve velké voliéře byli orli a supi. Přál jsem bratrovi k narozeninám. Na březích potoka kvetly blatouchy. Šel k panu Novákovi se vzkazem. Balík jsem převázal pevnými provazy. Trojúhelník je obrazec se třemi úhly a se třemi vrcholy. Na hrázi rybníka rozkvetly jívy. Cesta vedla mezi pšeničnými poli. Letec se vznášel nad hlubokými údolími. 9. Plzeň je známá železářstvím a strojnictvím. Nad lesy se ozývají krahujci a jestřábi. Před několika nedělemi jsme byli na exkurzi v tiskárně. Dříve i malé děti pásly husy a krávy. Na stromech seděli kosi a pěnkavy. V láhvi zůstal zbytek šťávy. Lesy oživly zpěvem ptactva, zvláště kosi se ozývali. Na šindeli se často objevily trsy mechu. Dopisovali jsme si se Španěly a Francouzi. Na

jeteli se třpytily kapky rosy. Poražení si podali ruce s vítězi. V rozích pokoje stály vázy s květinami. Děti se snažily chytit motýly do síťky. 10.

Ve fyzice jsme se učili o kole na hřídeli. Obdivovali jsme se slavnému houslistovi. Na větvi vrby seděli drobní ptáčci. Kování na dveřích bylo z mosazi. Vodovodním potrubím protéká velké množství vody. Tělocvična je vybavena kladinami a šplhadly. Krávy se pásly na mezi. Na hřídeli byly objeveny kazy. Koruna je zdobena vzácnými drahokamy. Poslali jsme pozdrav Honzíkovi Blažkovi. Housenky jsou častými hubiteli a ničiteli ovocných stromů. Vyspali by se třeba i na otepi slámy. Obrovské jeřáby zvedaly do výše panely a trámy.

PŘÍDAVNÁ JMÉNA – procvičování pravopisu I. Přídavná jména měkká Skloňujeme podle vzoru JARNÍ. V pádových koncovkách měkkých přídavných jmen se píše vždy jen -í : jarní den, jarnímu dni, včelího medu, cizímu člověku, orlím zrakem II. Přídavná jména tvrdá Skloňujeme podle vzoru MLADÝ. V pádových koncovkách tvrdých přídavných jmen se píše ve většině případů -ý : snadný úkol, snadným úkolem, veselými příběhy, o pravých úhlech Měkké -í se píše jen v 1. a 5. pádě množného čísla ve spojení s podstatným jménem rodu mužského životného: mladí hokejisté, veselí lidé, chytří spolužáci, milí přátelé, milí hosté! V koncovce 7. pádu množného čísla je koncové -i měkké: -ými : mladými příjemnými lidmi DOPLŇ PÁDOVOU KONCOVKU (procvičování měkkých a tvrdých přídavných jmen): 1. Prav… úhel, živ… plot, pronikav… hlas, ps… spřežení, drz… chlapec, včel… med, vos… hnízdo, cel… den, holub… vejce, pošetil… lidé, lipov… květ, osl… hýkání, škodliv… hmyz, osaměl… člověk, lekl… kapři, surov… čin, drav… proud, žab… kuňkání, ciz… osoba, orl… spár, šípkov… čaj, směl… ostříži, slep… vojevůdce, rychl… běžci, čap… hnízdo, směl… čin, hověz… lůj, zapomnětliv… žák, korptv… vejce, černovlas… chlapec, lv… hříva, deštiv… den, proslul… spisovatelé, mal... domek, hus… peří, mal… psi. 2.

Za osaměl…m stavením, na znám…ch místech, do staré ps… boudy, se svěžím… listy, z vos…ho hnízda, nov… bíl… komín, škodliv… bíl… motýli, rozsáhl… borov… les, nov… včel… úl, o zl…ch hladov…ch vlcích, s opravdov…m zájmem, v ciz…ch zemích, rychl… sokol… let, slab… churav… starci, k pronikav…m orl…m očím, bouřliv… potlesk, mal… škodliv… brouci, malinov… džem, se znám…m… lidmi, od mil…ch rodičů, krásné pav… oko, dva toulav… psi, na vyschl…ch stepích, v bíl…ch peřinách, s ryz…m přátelstvím, útl… pas.

3. Mezi koroptv…m… stopami, na zarostl…ch cestách, kovov… šperk, modrobíl… nápis, přívětiv… hoši, dojímav… ps… pohled, čokoládov… bonbón, lidov… vyprávěči, ušlechtil… zájem, vesel…m kos…m zpěvem, na sněhov…ch pláních, s hloup…m… nápady, zmrzl… keř, holub… mládě, proslul… hrdinové, spravedliv… soudce, zrzav… psík, velryb… kostry, snaživ… studenti, osiřel… hrob, se zdrav…m… otužil…m… chlapci, od soukrom…ch firem, neobvykl… a zajímav… pohled, s neznám…m ciz…m malířem. 4. Z žab…ch vajíček se vylíhli mal… pulci. Pozor, zl… pes! Koupil si nov… světl… oblek. Ze dvora se ozývalo holub… vrkání a pav… křik. Učím se dvěma ciz…m jazykům. Rackové kroužili nad strm…m… skalami. Dříve lidé psali hus…m… brky. Oba byli zdrav… a vesel…. Sníh se třpytil modrav…m… a šedav…m… barvami. Na naší zahradě se usadil ciz… včel… roj. Slyšel jsi tetřev… tokání? Mezi klasy se chvěly kapky makov…ch a chrpov…ch květů. Šperky byly z ryz…ho zlata. Mám rád polévku z hověz…ho masa.

III. Přídavná jména přivlastňovací Skloňujeme podle vzorů OTCŮV (pokud přivlastňujeme rodu mužskému) a MATČIN (pro přivlastňování rodu ženskému). V pádových koncovkách přivlastňovacích přídavných jmen píšeme většinou -y: u bratrových přátel, bratrovy knihy, Petrovým bratrům, s Pavlovým bratrem Měkké -i se píše jen v koncovce 1. a 5. pádu množného čísla ve spojení s podstatným jménem rodu mužského životného: Jirkovi přátelé, bratrovi spolužáci! V koncovce 7. pádu množného čísla je koncovka -ými: s otcovými psy, s Adamovými kamarády DOPLŇ PÁDOVOU KONCOVKU (procvičování přídavných jmen přivlastňovacích): 5. Sousedov… hoši, Kudrnov… děti, učitelov… pokyny, sousedov… vozy, Nerudov… básně, Mánesov… obrazy, na strýčkov… králíky, prezidentov… poradci, pekařov… výrobky, otcov… boty, přítelov… holubi, dopisy Karlov… matky, Hurvínkov… vtipy, pro dřevorubcov… sekery, bratrov… klobouky, otcov… známí, Jiráskov… romány, Husov… dopisy, sedlákov… koně, rybářov… sítě, Jirkov… knihy, sousedov… chlapci, Dvořákov… symfonie, Čapkov… povídky, Petrov… bratři, malířov… pomocníci, Mirkov… sešity, Wolkrov… básně, Žižkov… bojovníci. 6. S žákov…m… sešity, o dědečkov…ch pohádkách, z Nerudov…ch básní, pro Jeníkov… přátele, Alšov… husitští bojovníci, Honzov… silácké výkony, na sousedov… psy, ze Smetenov… opery, předsedov… závěry, na horníkov…ch lampách, o učitelov…ch chybách, strýčkov… názory, králov… rádcové, učitelov… požadavky, sedlákov… koně, malířov… obrazy, dědečkov… psi, lékařov… rady, Radkov… znalosti, pro Alšov… obrazy, v Masarykov…ch knihách, bratrov…

spolužáci, králov… dvořané, sousedov… sestry, pro Ježíšov… učedníky, sousedov… holubi. 7. Tatínkov… starosti, Robinsonov… potíže, otcov… kroky, řemeslníkov… dovedné ruce, pro bratrancov… psy, s dělníkov…m… výkony, bednářov… sudy, bez závodníkov…ch úspěchů, o mlynářov…ch slepicích, pro Hlaváčkov… vnučky, námořníkov… signály, otcov… přátelé, k Jiráskov…m románům, konstruktérov… plány, s Havlíčkov…m… epigramy, k atletov…m výkonům, o Milanov…ch spolužácích, učitelov… žáci, učitelov…m žákům, Martinov… spolužáci, fotografov… snímky, k Pavlov…m návrhům, o politikov…ch názorech, lékařov… asistenti, o Erbenov...ch básních. 8. Pozorně jsem vyslechl tatínkov… rady. Honzov… kamarádi k nám často chodili. Půjčil jsem si Radkov… lyže. Umíš vyjmenovat všechny Smetanov… opery? Pavlov… sourozenci se dobře učí. Svatoplukov… synové nebyli svorní. Děti rády poslouchají dědečkov… pohádky. Pes honil strýčkov… králíky po zahradě. Vyslechli jsme pověst o Svatoplukov…ch synech. Řezníkov… nože musí být ostré. Zamysleli se nad otcov…m… návrhy. Myslivcov… psi babičku div neporazili. SOUHRNNÉ PROCVIČENÍ: 9. Milanov… přátelé, otcov… rady, koz… mléko, holub… pírko, hladov… psi, pronikav… pískot, Husov… myšlenky, sousedov… husy, krokodýl… kůže, směl… chlapec, lékařov… obavy, slep… člověk, bratrov… názory, dědečkov… pohádky, tmav… kout, citliv… lidé, dubnov… déšť, učitelov… požadavky, Seifertov… básně, jazykov… koutek, lidov… vypravěči, vos… hnízda, žákov… učebnice, namáhav… výstup, závodníkov… úspěchy, spolužákov… boty, želv… krunýře, průmyslov… výrobek, trvanliv… salám, ryz… zlato, sportovcov… výkony, zajímav… případ. 10. Spravedliv… soudce, prořídl… les, Dvořákov… děti, strýčkov… starosti, vynálezcov… pokusy, rozkvetl… strom, lv… drápy, snaživ… žáci, pekařov… pomocníci, cizincov… doklady, včel… úly, se zdvořil…m… žáky, bos… kluci, sněhobíl… štít hory, ps… bouda, pod rozkvetl…m stromem, soukrom… podnikatelé, v želv…m krunýři, bez poctiv…ch nálezců, na rohu Vodičkov… ulice, o odborníkov…ch zkušenostech, s ciz…m… lidmi, sobol… kožešiny, neznám… návštěvník, bedliv… pozorovatelé, jazykov… poradci, z Wolkrov…ch básní, Balada o očích topičov…ch. 11. Drav… ptáci poletovali nad polem. Na zahradě stály včel… úly. Na sousedov…ch záhonech rostly krásné jahody. Z žab…ch vajíček se vylíhnou mal… pulci. Kupte hověz… maso na polévku. Mluvil jsi s Pavlov…m otcem? Vlastíkov… otázky byly zajímavé. Zpěvav… ptáci již odletěli na jih. Nad vrcholky hor letěli směl… ostříži, divocí bíl… holubi a drav… sokoli. Bratrov… úspěchy mě potěšily. Smál jsem se Petrov…m vtipům. Diskutovali jsme o předsedov…ch návrzích. Dědeček je už skoro šediv…. Ryb… tuk má léčiv… účinek. Nebyl zvykl… na těžkou práci.

12. Jsou to velmi čil… chlapci. Znáš už všechny bratrov… historky? Četli jsme ukázky z Jiráskov…ch románů. Víte, že pergamen se vyráběl z vepřov…ch, koz…ch a osl…ch kůží? Pozvali jste i Pavlov… rodiče? Prohlížel jsem si Petrov… sbírky známek. Sousedov… husy vběhly do sedlákov… pšenice. Medvěd si pochutnával na včel…m medu a hmyz…ch larvách. Nechlub se ciz…m peřím! Na vodě splývaly lekníny s bíl…m… květy a zeleným… listy. Novákov… děti se těšily na strýčkov… dárky.Svatoplukov… synové nedbali na otcov… rady. Po vsi pobíhal ciz… zl… pes.

STUPŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN Některá přídavná jména mohou při srovnání vyjadřovat trojí stupeň vlastnosti. První stupeň vyjadřuje základní míru vlastnosti. Druhý stupeň vyjadřuje větší míru vlastnosti než první. Třetí stupeň vyjadřuje největší míru vlastnosti. Toto vyjadřování různé míry vlastnosti se nazývá stupňování. Druhý stupeň se tvoří z prvního pomocí přípon: -ejší/-ější veselý – veselejší příjemný – příjemnější drobný – drobnější milý – milejší -ší a) u přídavných jmen zakončených na (t) –ký, (d) –ký se přípona –ký odsunuje a připojuje se přípona –ší: krátký – kratší řídký – řidší prudký – prudší sladký – sladší b) u některých příd. jmen se souhlásky h a ch mění a vznikají skupiny –žš- a šš-. Skupina –žš- vzniká také u přídavných jmen, která mají před příponou –ký souhlásku ž: drahý – dražší suchý – sušší těžký – těžší

c) také při nepravidelném stupňování se přidává přípona –ší: dobrý – lepší zlý – horší velký – větší malý – menší -í u příd. jmen zakončených na –ký se mění souhláska –k- v –č-: hezký – hezčí měkký – měkčí tenký – tenčí lehký – lehčí

Třetí stupeň se tvoří z druhého předponou nej-: krásnější – nejkrásnější jasnější – nejjasnější skromnější – nejskromnější jižnější – nejjižnější Význam přídavného jména je možno stupňovat, zesilovat nebo i zeslabovat také různými příslovci: velmi, zcela, nadmíru, neobyčejně, mnohem, poměrně apod. např.: velice mladý, docela mladý nadmíru spokojený, poměrně spokojený neobyčejně složitý, méně složitý…

CVIČENÍ: 13. Přídavná jména uvedená v závorce napiš ve 2. stupni: (Drahá) jablka, (křehké) sklo, (sladké) jahody, (drahý) kov, (lehká) práce, (krátký) kabát, (trpký) osud, (nízký) strop, (dlouhé) noci, (suchý) písek, (vlhký) vzduch, (blízká) cesta, (tenký) drátek, (úzký) chodník, (blízký) přítel, (hezké) oči, (krotký) pták, (hezký) pohled, (malý) rozdíl, (zlý) člověk, (vysoká) cena, (hebká) srst, (prudký) spád, (nízká) zeď, (měkké) lůžko, (řídké) vlasy, (hluboké) tůně, (velká) naděje, (dobrý) oběd. 14. Přídavná jména uvedená v závorce napiš ve 3. stupni: (Rozumný) návrh, (jedovatá) houba, (jasný) případ, (jižní) hvězda, (krátká)¨cesta, (vysoký) strom, (široký) rozhled, (hezké) oči, (cenný) dárek, (hladký) povrch, (tuhý) papír, (jadrné) vyjádření, (ješitný) člověk, (jízlivý) pohled, (hluboký) spánek, (hezký) obraz, (krátké) dni, (chudé) děti, (nepříjemný) pocit, (snadný) úkol, (jednoduchý)

přístroj, (jemný) šátek, (ježatý) kluk, (jiskrné) oči, (příjemný) pobyt, (tlusté) dítě, (dobrý) kuchař, (prostí) lidé, (řídký) les.

15. Napiš tvary 2. a 3. stupně: Blízký, dobrý, lidský, řídký, lehký, křepký, křehký, hladký, hustý, dětinský, tuhý, trpký, tvrdý, tenký, hezký, kluzký, ďábelský, sladký, krátký, těžký, nízký, bohatý, rozumný, zadní, plachý, tichý, měkký, široký, hluboký, veliký, přátelský, hebký, cenný, vlhký, mělký, mladý, vysoký. Řešení: 1. Pravý úhel, živý plot, pronikavý hlas, psí spřežení, drzý chlapec, včelí med, vosí hnízdo, celý den, holubí vejce, pošetilí lidé, lipový květ, oslí hýkání, škodlivý hmyz, osamělý člověk, leklí kapři, surový čin, dravý proud, žabí kuňkání, cizí osoba, orlí spár, šípkový čaj, smělí ostříži, slepý vojevůdce, rychlí běžci, čapí hnízdo, smělý čin, hovězí lůj, zapomnětlivý žák, koroptví vejce, černovlasý chlapec, lví hříva, deštivý den, proslulí spisovatelé, malý domek, husí peří, malí psi. 2. Za osamělým stavením, na známých místech, do staré psí boudy, se svěžími listy, z vosího hnízda, nový bílý komín, škodliví bílí motýli, rozsáhlý borový les, nový včelí úl, o zlých hladových vlcích, s opravdovým zájmem, v cizích zemích, rychlý sokolí let, slabí churaví starci, k pronikavým orlím očím, bouřlivý potlesk, malí škodliví brouci, malinový džem, se známými lidmi, od milých rodičů, krásné paví oko, dva toulaví psi, na vyschlých stepích, v bílých peřinách, s ryzím přátelstvím, útlý pas. 3. Mezi koroptvími stopami, na zarostlých cestách, kovový šperk, modrobílý nápis, přívětiví hoši, dojímavý psí pohled, čokoládový bonbón, lidoví vyprávěči, ušlechtilý zájem, veselým kosím zpěvem, na sněhových pláních, s hloupými nápady, zmrzlý keř, holubí mládě, proslulí hrdinové, spravedlivý soudce, zrzavý psík, velrybí kostry, snaživí studenti, osiřelý hrob, se zdravými otužilými chlapci, od soukromých firem, neobvyklý a zajímavý pohled, s neznámým cizím malířem. 4. Z žabích vajíček se vylíhli malí pulci. Pozor, zlý pes! Koupil si nový světlý oblek. Ze dvora se ozývalo holubí vrkání a paví křik. Učím se dvěma cizím jazykům. Rackové kroužili nad strmými skalami. Dříve lidé psali husími brky. Oba byli zdraví a veselí. Sníh se třpytil modravými a šedavými barvami. Na naší zahradě se usadil cizí včelí roj. Slyšel jsi tetřeví tokání? Mezi klasy se chvěly kapky makových a chrpových květů. Šperky byly z ryzího zlata. Mám rád polévku z hovězího masa. 5. Sousedovi hoši, Kudrnovy děti, učitelovy pokyny, sousedovy vozy, Nerudovy básně, Mánesovy obrazy, na strýčkovy králíky, prezidentovi poradci, pekařovy výrobky, otcovy boty, přítelovi holubi, dopisy Karlovy matky, Hurvínkovy vtipy, pro dřevorubcovy sekery, bratrovy klobouky, otcovi známí, Jiráskovy romány, Husovy dopisy, sedlákovi koně, rybářovy sítě, Jirkovy knihy, sousedovi chlapci,

Dvořákovy symfonie, Čapkovy povídky, Petrovi bratři, malířovi pomocníci, Mirkovy sešity, Wolkrovy básně, Žižkovi bojovníci. 6. S žákovými sešity, o dědečkových pohádkách, z Nerudových básní, pro Jeníkovy přátele, Alšovi husitští bojovníci, Honzovy silácké výkony, na sousedovy psy, ze Smetanovy opery, předsedovy závěry, na horníkových lampách, o učitelových chybách, strýčkovy názory, královi rádcové, učitelovy požadavky, sedlákovi koně, malířovy obrazy, dědečkovi psi, lékařovy rady, Radkovy znalosti, pro Alšovy obrazy, v Masarykových knihách, bratrovi spolužáci, královi dvořané, sousedovy sestry, pro Ježíšovy učedníky, sousedovi holubi. 7. Tatínkovy starosti, Robinsonovy potíže, otcovy kroky, řemeslníkovy dovedné ruce, pro bratrancovy psy, s dělníkovými výkony, bednářovy sudy, bez závodníkových úspěchů, o mlynářových slepicích, pro Hlaváčkovy vnučky, námořníkovy signály, otcovi přátelé, k Jiráskovým románům, konstruktérovy plány, s Havlíčkovými epigramy, k atletovým výkonům, o Milanových spolužácích, učitelovi žáci, učitelovým žákům, Martinovi spolužáci, fotografovy snímky, k Pavlovým návrhům, o politikových názorech, lékařovi asistenti, o Erbenových básních. 8. Pozorně jsem vyslechl tatínkovy rady. Honzovi kamarádi k nám často chodili. Půjčil jsem si Radkovy lyže. Umíš vyjmenovat všechny Smetanovy opery? Pavlovi sourozenci se dobře učí. Svatoplukovi synové nebyli svorní. Děti rády poslouchají dědečkovy pohádky. Pes honil strýčkovy králíky po zahradě. Vyslechli jsme pověst o Svatoplukových synech. Řezníkovy nože musí být ostré. Zamysleli se nad otcovými návrhy. Myslivcovi psi babičku div neporazili. 9. Milanovi přátelé, otcovy rady, kozí mléko, holubí pírko, hladoví psi, pronikavý pískot, Husovy myšlenky, sousedovy husy, krokodýlí kůže, smělý chlapec, lékařovy obavy, slepý člověk, bratrovy názory, dědečkovy pohádky, tmavý kout, citliví lidé, dubnový déšť, učitelovy požadavky, Seifertovy básně, jazykový koutek, lidoví vypravěči, vosí hnízda, žákovy učebnice, namáhavý výstup, závodníkovy úspěchy, spolužákovy boty, želví krunýře, průmyslový výrobek, trvanlivý salám, ryzí zlato, sportovcovy výkony, zajímavý případ. 10. Spravedlivý soudce, prořídlý les, Dvořákovy děti, strýčkovy starosti, vynálezcovy pokusy, rozkvetlý strom, lví drápy, snaživí žáci, pekařovi pomocníci, cizincovy doklady, včelí úly, se zdvořilými žáky, bosí kluci, sněhobílý štít hory, psí bouda, pod rozkvetlým stromem, soukromí podnikatelé, v želvím krunýři, bez poctivých nálezců, na rohu Vodičkovy ulice, o odborníkových zkušenostech, s cizími lidmi, sobolí kožešiny, neznámý návštěvník, bedliví pozorovatelé, jazykoví poradci, z Wolkrových básní, Balada o očích topičových. 11. Draví ptáci poletovali nad polem. Na zahradě stály včelí úly. Na sousedových záhonech rostly krásné jahody. Z žabích vajíček se vylíhnou malí pulci. Kupte hovězí maso na polévku. Mluvil jsi s Pavlovým otcem? Vlastíkovy otázky byly zajímavé. Zpěvaví ptáci již odletěli na jih. Nad vrcholky hor letěli smělí ostříži, divocí bílí holubi a draví sokoli. Bratrovy úspěchy mě potěšily. Smál jsem se Petrovým vtipům. Diskutovali jsme o předsedových návrzích. Dědeček je už skoro šedivý. Rybí tuk má léčivý účinek. Nebyl zvyklý na těžkou práci.

12. Jsou to velmi čilí chlapci. Znáš už všechny bratrovy historky? Četli jsme ukázky z Jiráskových románů. Víte, že pergamen se vyráběl z vepřových, kozích a oslích kůží? Pozvali jste i Pavlovy rodiče? Prohlížel jsem si Petrovy sbírky známek. Sousedovy husy vběhly do sedlákovy pšenice. Medvěd si pochutnával na včelím medu a hmyzích larvách. Nechlub se cizím peřím! Na vodě splývaly lekníny s bílými květy a zelenými listy. Novákovy děti se těšily na strýčkovy dárky. Svatoplukovi synové nedbali na otcovy rady. Po vsi pobíhal cizí zlý pes. 13. Dražší, křehčí, sladší, dražší, lehčí, kratší, trpčí/trpčejší, nižší, delší, sušší, vlhčí/vlhčejší, bližší, tenčí, užší, bližší, hezčí, krotší/krotčejší,hezčí, menší, horší, vyšší, hebčí/hebčejší, prudší, nižší, měkčí, řidší, hlubší, větší, lepší. 14. Nejrozumnější, nejjedovatější, nejjasnější, nejjižnější, nejkratší, nejvyšší, nejširší, nejhezčí, nejcennější, nejhladší, nejtužší, nejjadrnější, nejješitnější, nejjízlivější, nejhlubší, nejhezčí, nejkratší, nejchudší, nejnepříjemnější, nejsnadnější, nejjednodušší, nejjemnější, nejježatější, nejjiskrnější, nejpříjemnější, nejtlustší, nejlepší, nejprostší, nejřidší. 15. Bližší, nejbližší; lepší, nejlepší; lidštější, nejlidštější; řidší, nejřidší; lehčí, nejlehčí; křepčí/křepčejší, nejkřepčejší; křehčí, nejkřehčí; hladší, nejhladší; hustší/hustější, nejhustější; dětinštější, nejdětinštější; tužší, nejtužší; trpčí/trpčejší, nejtrpčejší; tvrdší, nejtvrdší; tenčí, nejtenčí; hezčí, nejhezčí; kluzčí, nejkluzčí; ďábelštější, nejďábelštější; sladší, nejsladší; kratší, nejkratší; těžší, nejtěžší; nižší, nejnižší; bohatší, nejbohatší; rozumnější, nejrozumnější; zadnější/zazší, nejzadnější; plašší, nejplašší; tišší, nejtišší; měkčí, nejměkčí; širší, nejširší; hlubší, nejhlubší; větší, největší; přátelštější, nejpřátelštější; hebčí/hebčejší, nejhebčejší; cennější, nejcennější; vlhčí/vlhčejší, nejvlhčejší; mělčí/mělčejší, nejmělčejší; mladší, nejmladší; vyšší, nejvyšší.

Pravopis zájmen Zájmena jsou slovním druhem zastupujícím podstatné nebo přídavné jméno. Nabývají určitého významu teprve v dané souvislosti. Zájmeno JÁ, zájmeno MY Shodnost psaní ve druhém a čtvrtém pádě /beze mě, pro mě/, ve třetím a šestém pádě /ke mně, o mně/. Ve druhém, třetím a čtvrtém pádě možný druhý tvar /beze mne, pro mne, řekl mi/. Protiklad psaní tvaru zájmena já a zájmena my /oznámil mi to, my jsme to neslyšeli, řekl mi, my tam nemůžeme jít, přines mi knihu, my sledujeme program/. Zájmeno ONA Při rozhodování, máme-li psát ve tvaru zájmena ona dlouhé í, nebo krátké i, nám pomáhá tvar zájmena ta /k ní - k té slečně, vidím ji - tu dívku, hovořil o ní - o té knize, slyšel ji - tu zpěvačku/. Zájmena NÁŠ /NAŠE/, VÁŠ /VAŠE/ Obdobně jako u předchozího zájmena si u těchto zájmen můžeme pomáhat zájmenem ten - krátké i je v těch pádech, ve kterých se objevuje tato hláska i u tvaru zájmena ten /pro naši - vaši babičku - pro tu babičku, naši - vaši sousedé - ti sousedé, od našich - vašich přátel - těch přátel z naší - vaší třídy - té třídy/. Pamatuj! Dlouhé í je u těchto zájmen i v pádech, ve kterých je u zájmena ten dvojhláska ou /s naší - vaší spolužačkou - tou spolužačkou/. Rozlišení psaní tvarů SEBOU a S SEBOU Pravopis se liší podle toho, zda užijeme zájmeno sebou ve vztahu k vlastní osobě /vrtěl sebou, jsem si jist sám sebou/, nebo ve smyslu někoho s sebou brát, něco s sebou brát /vzít si s sebou jídlo, nosil s sebou dostatek peněz, mám tě vzít s sebou?/. Pravopis zájmen MŮJ, TVŮJ, SVŮJ Řídí se pravidlem o shodnosti s tvary vzoru přídavných jmen -tedy vzorem mladý /o mých - tvých -svých plánech -jako mladých plánech, s mými -tvými -svými spolužačkami -jako mladými spolužačkami, mí - tví - sví jako mladí rodiče/. Pravopis ukazovacího zájmena SÁM, SAMÝ Řídí se shodou s podstatným jménem, ke kterému se vztahuje - rod podstatného jména rozhodne o koncovce zájmena /chlapci běhali sami, koně klusali sami, děti samy sbíraly maliny, maminky samy se o to postaraly - nezapomeň, že si můžeš psaní usnadnit pomůckou: ti chlapci sami, ty maminky samy!!/.

Doplňovací cvičení na procvičování učiva JÁ, MY 1. Přátelé o m- věděli. Spatřil m- poprvé. Nic špatného o m- nemohl říci. Hned mto řekl. Nevzpomněl si na m-. Mnoho toho o m- nevěděli. Pověděl jsem kamarádovi, co m- trápí. Je zbytečné se m- ptát. Nic to pro m- neznamená. Posaď se vedle m- a promluv si o celé události se m-. Nic tam na m- nezbylo. Máš tu knížku i pro m-? Velmi m- ten film překvapil. Rovněž m- zaujala jeho nová kniha pro mládež. 2. Zamknul m- doma. Nezapomněl jsi na m-? Jdi tam beze m-. Často m- bolí hlava. Byl ke m- vždy laskavý. Pošleš m- pozdrav z prázdnin? Asi o m- nestojí. Kdy m- vrátíš ty knížky? Ani ruku m- nepodal. Podívej se m- do očí. Křičel m- do ucha. Asi m- na to nebudou stačit peníze. Zajdi tam místo m-. Pro m- za m- to udělej, jak myslíš. Jenom se na m- vymlouval. M- neporazíš. 3. Pes m- vběhl do cesty. M- s vámi nemůžeme jít. Moc se m- to líbilo. M- také přijdeme. Koupíš m- také zmrzlinu? M- jsme se určitě nezmýlili. M- za vámi přiběhneme. Dej m- to také přečíst. M- už máme také hotovo. Neřekneš m- to? Podej m- knihu. M- jsme ten film také viděli. Už m- to došlo. Vezmi m- bundu. M- jsme toto řešení také prosazovali. Namaloval m- obrázek. 4. Je m- nevolno. Je m- pořád zima. Ani m- už se tam nemůžeme vrátit. M- to víme určitě. M- se o to nezajímáme. Zahleděl se m-do očí. Nepodařilo se mzvítězit. M- se jistě ještě uvidíme. Dej m- čestné slovo. Nějak se m- to nezdá. Poslal m- dopis. M- jsme se na ně obrátili s dotazem. M- se musíme rozhodnout. Včera m- koupil jahody. Proč m- nemůžeme být první? ONA 5. Vím o n- všechno. Kromě n- tam nikdo nezůstal. Hraj si s n-. Dej j- také trochu jídla. Ani j- to nebudeme říkat. Nemohu bez n- žít. Nechtěl bez n- nic dělat. Potichu se k n- přibližoval. Zeptej se j- také na to. Už j- nedomlouvej. Nechali jsme j- na pokoji. Koupila jsem to jenom pro n-. Stále si s n- povídám. Nedaleko n- stál hlouček lidí.Vzpomeň si také na n-. Neber na n- ohled. 6. Poraď j-. Dostavili jsme se všichni mimo n-. Sluší j- to. Vrátil se zase k n-. Pod n- ležel ztracený klíč. Ať už tě s n- nevidíme. Snaž se j- zbavit. Měl o n- dobré mínění. Nemůžeme se na n- spolehnout. Také jsme j- pochválili. Dlouho jpřemlouvali. Měl o n- strach. Pošleme tě místo n-. Přál bych si j- poznat dřív. Sním jenom o n-. Pohladila j- po vlasech. Ani j- z očí nespustil. Prozradil j-. NÁŠ, NAŠE, VÁŠ, VAŠE 7. To bylo naš-m jediným přáním. Přijeď se podívat na naš- chatu. Naš- sousedé jsou stejně příjemní jako vaš- sousedé. Zveřejnit to můžeš pouze s naš-m souhlasem. Bez vaš- přítomnosti to nelze uskutečnit. Sedl si pod naš- lípu. Kvůli vaš-m výhradám musíme celou akci opakovat. Dozvěděl se o naš-ch vítězstvích. Ještě se vrátím k vaš-m dotazům. Koupili jsme to pro našmaminku. 8. Naš- kamarádi jsou bezvadní. Stál za naš-m domem. Bylo to ve vaš- schránce. Skláním se před Vaš- Výsostí. Jde pouze o vaš- věc. Naš- to už dávno věděli. Napsal to s naš-m souhlasem. Zajedeme k naš- babičce. Ptáci zpívali nad naš-

terasou. Učím se o naš-ch předcích. Letadlo přeletělo nad naš-mi hlavami. S vaš-mi dotazy jsem nepočítal. Dívám se do vaš-ch očí. SEBOU, S SEBOU 9. Dítě -ebou neklidně vrtělo. Stále -ebou šil. Nebudeme si brát -ebou žádné učení. Máme tě vzít také -ebou? Kapr -ebou házel ve vaně. To si -ebou nemůžeš vzít. Vzala -ebou obě děti. To se rozumí samo -ebou. My toho -ebou moc nemáme. V duchu bojoval sám -ebou. Dám ti něco -ebou. Rychle -ebou hoď! Přiveď -ebou i kamarády. Sbal si -ebou i toaletní potřeby. 10. Pohrdáme sami -ebou. Nezapomeň si -ebou vzít i kapesní nůž. Rychle -ebou mrskněte. Nemáš -ebou nosit tolik peněz. Chvíli -ebou nehýbej. Proč musím brát tolik věcí -ebou? Dej mi -ebou i pití. Vlak prudce zastavil a cestující -ebou trhli. Matička mu svázala -ebou do uzlíku buchty. Nebyl příliš ani sám -ebou spokojen. Nemáme- ebou psa. Příbory neodnášejte -ebou. Buď sám -ebou! MŮJ, TVŮJ, SVŮJ 11. Půjdu tam i s m-mi bratry. Knihu máš vedle sv-ho sešitu. Koupím to i tv-m spolužačkám. Se sv-mi dětmi si dokážu poradit. Můžu to domalovat tv-mi pastelkami? V m-ch očích jeho cena stoupla. Ti kluci jsou celí tv-. Rád bych něco věděl i o tv-ch plánech. Bez m-ch poznatků to nemůžeš dokázat. Radil ses se sv-mi rodiči? Stavíme se ještě u tv-ch rodičů. V obou sv-ch knihovnách měl pořádek. 12. Rád hovořil o sv-ch zálibách. Proti tv-m plánům nic nemám. Vždycky se o všechno dělil se sv-mi sourozenci. To jsou ti tv- kamarádi! Hledal jsi už ve sv-ch věcech? Se sv-mi problémy se sám nedokázal vyrovnat.To už je dlouho m-m snem. Zeptal se sv-ch spolužáků. Kluci jezdili na sv-ch koloběžkách. Kde mám zápisník s m-mi poznámkami? V tv-ch zápiscích se nevyznám. SÁM, SAMÝ 13. Děti zůstaly opět sam- doma. Jabloně v zahradě už byly sam- květ. Nerozumní lidé si sam- často ubližují. Kluci rozkrájeli houby, které sam- nasbírali. Zabýval se sam-mi užitečnými věcmi. Krávy se na louce pásly sam-. Z vedlejší místnosti byl slyšet sam- smích. Stěny sálu byly zdobeny sam-mi krásnými obrazy. Přátelíme se už dlouho s těmi sam-mi lidmi. 14. Koně se vraceli sam-. Vystoupili jsme až na samý vrchol Sněžky. Sotva se kuřata vylíhnou, dovedou si sam- hledat potravu. Chlapci a dívky si samdokončili výzdobu třídy. Pozoroval malá štěňátka, jak už si dovedou hrát sam-. Dokážeme si poradit sam-. Je to opět ten sam- žák. Ti chlapci u řeky zůstali sam-. Večeři už si děti připravily sam-. My sam- jsme to vůbec nevěděli. ŘEŠENÍ JÁ, MY 1. Přátelé o mně věděli. Spatřil mě/mne poprvé. Nic špatného o mně nemohl říci. Hned mi/mně to řekl. Nevzpomněl si na mě/mne. Mnoho toho o mně nevěděli. Pověděl jsem kamarádovi, co mě/mne trápí. Je zbytečné se mě/mne ptát. Nic to pro mě/mne neznamená. Posaď se vedle mě/mne a promluv si o celé události

se mnou. Nic tam na mě/mne nezbylo. Máš tu knížku i pro mě/mne? Velmi mě/mne ten film překvapil. Rovněž mě/mne zaujala jeho nová kniha pro mládež. 2. Zamknul mě/mne doma. Nezapomněl jsi na mě/mne? Jdi tam beze mě/mne. Často mě/mne bolí hlava. Byl ke mně vždy laskavý. Pošleš mi/mně pozdrav z prázdnin? Asi o mě/mne nestojí. Kdy mi/mně vrátíš ty knížky? Ani ruku mi/mně nepodal. Podívej se mi/mně do očí. Křičel mi/mně do ucha. Asi mi/mně na to nebudou stačit peníze. Zajdi tam místo mě/mne. Pro mě/mne za mě/mne to udělej, jak myslíš. Jenom se na mě/mne vymlouval. Mě/mne neporazíš. 3. Pes mi/mně vběhl do cesty. My s vámi nemůžeme jít. Moc se mi/mně to líbilo. My také přijdeme. Koupíš mi/mně také zmrzlinu? My jsme se určitě nezmýlili. My za vámi přiběhneme. Dej mi/mně to také přečíst. My už máme také hotovo. Neřekneš mi/mně to? Podej mi/mně knihu. My jsme ten film také viděli. Už mi/mně to došlo. Vezmi mi/mně bundu. My jsme toto řešení také prosazovali. Namaloval mi/mně obrázek. 4. Je mi/mně nevolno. Je mi/mně pořád zima. Ani my už se tam nemůžeme vrátit. My to víme určitě. My se o to nezajímáme. Zahleděl se mi/mně do očí. Nepodařilo se mi/mně zvítězit. My se jistě ještě uvidíme. Dej mi/mně čestné slovo. Nějak se mi/mně to nezdá. Poslal mi/mně dopis. My jsme se na ně obrátili s dotazem. My se musíme rozhodnout. Včera mi/mně koupil jahody. Proč my nemůžeme být první? ONA 5. Vím o ní všechno. Kromě ní tam nikdo nezůstal. Hraj si s ní. Dej jí také trochu jídla. Ani jí to nebudeme říkat. Nemohu bez ní žít. Nechtěl bez ní nic dělat. Potichu se k ní přibližoval. Zeptej se jí také na to. Už jí nedomlouvej. Nechali jsme ji na pokoji. Koupila jsem to jenom pro ni. Stále si s ní povídám. Nedaleko ní stál hlouček lidí.Vzpomeň si také na ni. Neber na ni ohled. 6. Poraď jí. Dostavili jsme se všichni mimo ni. Sluší jí to. Vrátil se zase k ní. Pod ní ležel ztracený klíč. Ať už tě s ní nevidíme. Snaž se jí zbavit. Měl o ní dobré mínění. Nemůžeme se na ni spolehnout. Také jsme ji pochválili. Dlouho ji přemlouvali. Měl o ni strach. Pošleme tě místo ní. Přál bych si ji poznat dřív. Sním jenom o ní. Pohladila ji po vlasech. Ani ji z očí nespustil. Prozradil ji. NÁŠ, NAŠE, VÁŠ, VAŠE 7. To bylo naším jediným přáním. Přijeď se podívat na naši chatu. Naši sousedé jsou stejně příjemní jako vaši sousedé. Zveřejnit to můžeš pouze s naším souhlasem. Bez vaší přítomnosti to nelze uskutečnit. Sedl si pod naši lípu. Kvůli vašim výhradám musíme celou akci opakovat. Dozvěděl se o našich vítězstvích. Ještě se vrátím k vašim dotazům. Koupili jsme to pro naši maminku. 8. Naši kamarádi jsou bezvadní. Stál za naším domem. Bylo to ve vaší schránce. Skláním se před Vaší Výsostí. Jde pouze o vaši věc. Naši to už dávno věděli. Napsal to s naším souhlasem. Zajedeme k naší babičce. Ptáci zpívali nad naší terasou. Učím se o našich předcích. Letadlo přeletělo nad našimi hlavami. S vašimi dotazy jsem nepočítal. Dívám se do vašich očí. SEBOU, S SEBOU 9. Dítě sebou neklidně vrtělo. Stále sebou šil. Nebudeme si brát s sebou žádné učení. Máme tě vzít také s sebou? Kapr sebou házel ve vaně. To si s sebou

nemůžeš vzít. Vzala s sebou obě děti. To se rozumí samo sebou. My toho s sebou moc nemáme. V duchu bojoval sám se sebou. Dám ti něco s sebou. Rychle sebou hoď! Přiveď s sebou i kamarády. Sbal si s sebou i toaletní potřeby. 10. Pohrdáme sami sebou. Nezapomeň si s sebou vzít i kapesní nůž. Rychle sebou mrskněte. Nemáš s sebou nosit tolik peněz. Chvíli sebou nehýbej. Proč musím brát tolik věcí s sebou? Dej mi s sebou i pití. Vlak prudce zastavil a cestující sebou trhli. Matička mu svázala s sebou do uzlíku buchty. Nebyl příliš ani sám se sebou spokojen. Nemáme s sebou psa. Příbory neodnášejte s sebou. Buď sám sebou! MŮJ, TVŮJ, SVŮJ 11. Půjdu tam i s mými bratry. Knihu máš vedle svého sešitu. Koupím to i tvým spolužačkám. Se svými dětmi si dokážu poradit. Můžu to domalovat tvými pastelkami? V mých očích jeho cena stoupla. Ti kluci jsou celí tví. Rád bych něco věděl i o tvých plánech. Bez mých poznatků to nemůžeš dokázat. Radil ses se svými rodiči? Stavíme se ještě u tvých rodičů. V obou svých knihovnách měl pořádek. 12. Rád hovořil o svých zálibách. Proti tvým plánům nic nemám. Vždycky se o všechno dělil se svými sourozenci. To jsou ti tví kamarádi! Hledal jsi už ve svých věcech? Se svými problémy se sám nedokázal vyrovnat.To už je dlouho mým snem. Zeptal se svých spolužáků. Kluci jezdili na svých koloběžkách. Kde mám zápisník s mými poznámkami? V tvých zápiscích se nevyznám. SÁM, SAMÝ 13. Děti zůstaly opět samy doma. Jabloně v zahradě už byly samý květ. Nerozumní lidé si sami často ubližují. Kluci rozkrájeli houby, které sami nasbírali. Zabýval se samými užitečnými věcmi. Krávy se na louce pásly samy. Z vedlejší místnosti byl slyšet samý smích. Stěny sálu byly zdobeny samými krásnými obrazy. Přátelíme se už dlouho s těmi samými lidmi. 14. Koně se vraceli sami. Vystoupili jsme až na samý vrchol Sněžky. Sotva se kuřata vylíhnou, dovedou si sama hledat potravu. Chlapci a dívky si sami dokončili výzdobu třídy. Pozoroval malá štěňátka, jak už si dovedou hrát sama. Dokážeme si poradit sami. Je to opět ten samý žák. Ti chlapci u řeky zůstali sami. Večeři už si děti připravily samy. My sami jsme to vůbec nevěděli. Pravopis číslovek Jedná se o slova číselného významu, která označují konkrétní počet /sedm, dvacet/, pořadí /sedmý, dvacátý/, nebo neurčité množství /mnoho nových knih, v několikátém obchodě, málo peněz/. Rozlišuj psaní číslovek základních a číslovek řadových: seděl v řadě 18 - seděl v 18. řadě na straně 5 - na 5. straně pro 3 děti - pro 3. dítě

Psaní číslovek složených Pamatuj! Číslovky od 20 výše - základní i řadové - se píší odděleně /dvacet pět, sedmdesát osm, dvě stě třicet dva, třicátý pátý, čtyřicátý šestý, osmdesátý první/, možný je však i další způsob psaní /pětadvacet, osmasedmdesát, dvě stě dvaatřicet, pětatřicátý, šestačtyřicátý, pozor - jednaosmdesátý/. Doplňovací cvičení na procvičování učiva Rozhodni o psaní tečky 1. Seděli jsme v 15 řadě. Donesl 5 housek a 7 rohlíků. Soutěží se zúčastnili žáci 5, 6, 7 a 8 tříd, nezapojili se žáci 9 ročníků, protože se připravovali na závěrečné zkoušky. Zhlédli jsme jen 1 dějství. Hledal ho ve 4 patře. Zaplatil jsem za celý nákup 120 korun. K této bitvě došlo na konci 2 světové války. Kamarádka bydlí v Praze 5 na Smíchově. Začátek programu byl stanoven na 19 hodinu. Můj dědeček se narodil v r. 1936 v Uherském Ostrohu. 2. Byli jsme celkem 3 žáci. Na setkání se dostavilo jen 20 lidí. Byl jsem 5 v pořadí. Dříve jsme bydleli až v 11 patře. Můžete jet tramvají číslo 8 a 12, nebo autobusem číslo 197 a 135. Učili jsme se také o Karlu IV, nejvýznamnějším českém panovníkovi. Na tělesné výchově nás cvičilo málo, 3 děvčata byla nemocná. Petr byl chloubou naší 1 A. Bylo zachráněno všech 40 cestujících. K bitvě na Bílé hoře došlo 8 11 1620. ŘEŠENÍ 1. Seděli jsme v 15. řadě. Donesl 5 housek a 7 rohlíků. Soutěží se zúčastnili žáci 5., 6., 7. a 8. tříd, nezapojili se žáci 9. ročníků, protože se připravovali na závěrečné zkoušky. Zhlédli jsme jen 1. dějství. Hledal ho ve 4. patře. Zaplatil jsem za celý nákup 120 korun. K této bitvě došlo na konci 2. světové války. Kamarádka bydlí v Praze 5 na Smíchově. Začátek programu byl stanoven na 19. hodinu. Můj dědeček se narodil v r. 1936 v Uherském Ostrohu. 2. Byli jsme celkem 3 žáci. Na setkání se dostavilo jen 20 lidí. Byl jsem 5. v pořadí. Dříve jsme bydleli až v 11. patře. Můžete jet tramvají číslo 8 a 12, nebo autobusem číslo 197 a 135. Učili jsme se také o Karlu IV., nejvýznamnějším českém panovníkovi. Na tělesné výchově nás cvičilo málo, 3 děvčata byla nemocná. Petr byl chloubou naší 1. A. Bylo zachráněno všech 40 cestujících. K bitvě na Bílé hoře došlo 8. 11. 1620. Pravopis příslovcí Příslovce jsou neohebná slova, která vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností /určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky a přípustky/. Složitější se jeví pravopis stupňovaných příslovcí /vysoko - výše, krátce - kratčeji, draho - dráž i dráže, špatně - hůř /hůře i špatněji/.Problém mnohdy činí i pravopis příslovečných spřežek. Zde je zapotřebí odlišit, zda se jedná o spojení předložky s podstatným jménem /stál na hoře - na kopci/, nebo o příslovečnou spřežku /stál nahoře - ve výši/. Jen v některých případech můžeme psát takové spojení dvojím způsobem bez významového rozdílu /zpočátku váhal - ale i z počátku váhal/.

Pokud váháš, použij Pravidel českého pravopisu. Doplňovací cvičení na procvičování učiva 1. Utvoř příslovce od těchto přídavných jmen Příjemný, tajemný, rozumný, jemný, vědomý, soukromý, temný, skromný, zřejmý, lakomý, dojemný, významný, upřímný, písemný, cílevědomý, sebevědomý, dlouhý, tichý, dobrý, podrobný, volný, tmavý, ukvapený, čistý, hromadný, tesklivý, radostný, červený, veřejný, chvalitebný, úspěšný, vyzývavý, záslužný, spolehlivý, dobrotivý, dobrosrdečný, malebný, uctivý, závistivý, zvídavý, nepřátelský, úsporný 2. Doplň -ě- nebo -něMáme jíst střídm-. Chovej se rozum- a skrom-. Vědom- nám lhal. V její společnosti nám bylo příjem-. Neposlouchal, zřejm- se nudil. V dáli tem- duněla děla. Radím ti to upřím-.Podává se rozpustná a jem- mletá káva. Dívka vystupovala až příliš sebevědom-. Nedívej se na mě tak význam-. Žádost musíte podat písem-. Učil se soukrom- dalšímu cizímu jazyku. Jeho vyprávění působilo až dojem-. Večer jsme strávili příjem-. 3. Rozhodni, které spojení budeš psát dohromady a které zvlášť Neúnavně skákal do hromady - dohromady písku. Díval se upřeně na horu nahoru k nebi. Z ticha - zticha lesa se ozvalo nesmělé volání opuštěného mláděte. Opakoval svůj příběh stále do kola - dokola. Za tím - zatím cílem šel přímo neúnavně. Neber to tak do slova - doslova. Napsal správně adresu na pohled napohled. Kolik stál ten nákup do hromady - dohromady? Do konce - dokonce filmu zbývá už jenom pár minut. ŘEŠENÍ 1. Příjemně, tajemně, rozumně, jemně, vědomě, soukromě, temně, skromně, zřejmě, lakomě, dojemně, významně, upřímně, písemně, cílevědomě, sebevědomě, dlouze, tiše, dobře, podrobně, volně, tmavě, ukvapeně, čistě, hromadně, tesklivě, radostně, červeně, veřejně, chvalitebně, úspěšně, vyzývavě, záslužně, spolehlivě, dobrotivě, dobrosrdečně, malebně, uctivě, závistivě, zvídavě, nepřátelsky, úsporně 2. Máme jíst střídmě. Chovej se rozumně a skromně. Vědomě nám lhal. V její společnosti nám bylo příjemně. Neposlouchal, zřejmě se nudil. V dáli temně duněla děla. Radím ti to upřímně.Podává se rozpustná a jemně mletá káva. Dívka vystupovala až příliš sebevědomě. Nedívej se na mě tak významně. Žádost musíte podat písemně. Učil se soukromě dalšímu cizímu jazyku. Jeho vyprávění působilo až dojemně. Večer jsme strávili příjemně. 3. Neúnavně skákal do hromady písku. Díval se upřeně nahoru k nebi. Z ticha lesa se ozvalo nesmělé volání opuštěného mláděte. Opakoval svůj příběh stále dokola. Za tím cílem šel přímo neúnavně. Neber to tak doslova. Napsal správně adresu na pohled. Kolik stál ten nákup dohromady? Do konce filmu zbývá už jenom pár minut.

Pravopis citoslovcí Citoslovce vyjadřují určitý postoj člověka, náladu, city /ach, hej, fuj, oj/, také označují zvuky a hlasy /buch, ťuk, bác, dupy, bú, vrkú, kokodák/. Pozor při psaní:bú, cukrú, vrkú! Při psaní citoslovcí nesmíme zapomenout ani na jejich tvar slovesný: hop - hopsat frnk - frnknout žbluňk - žbluňknout mňau - mňoukat /změna au - ou/ Doplňovací cvičení na procvičování učiva 1. Doplň do věty vhodné citoslovce ve tvaru slovesném Kráva - hlady. Žába - do rybníka. Andulka - oknem na protější strom. Myška - do díry pod strom. Zlý pes - hněvivě u boudy. Ježek - v noci okolo chaty. Otevřel dveře, které nepříjemně -. Poslouchali jsme, jak dvě hrdličky -. Byla mu zima, hlasitě mu - zuby. Malé děcko už zdatně -. Kotě se zatoulalo, bylo slyšet, jak nešťastně -. Najednou ho někdo nečekaně - přes prsty. Mláďata v hnízdě ustavičně -. 2. Použij znova stejných vět, místo slovesa doplň citoslovce v základním tvaru ŘEŠENÍ 1. Kráva bučela hlady. Žába žbluňkla do rybníka. Andulka frnkla oknem na protější strom. Myška hupla do díry pod strom. Zlý pes vrčel /hafal/ hněvivě u boudy. Ježek dupal v noci okolo chaty. Otevřel dveře, které nepříjemně vrzaly. Poslouchali jsme, jak dvě hrdličky cukrovali. Byla mu zima, hlasitě mu cvakaly zuby. Malé děcko už zdatně cupitalo. Kotě se zatoulalo, bylo slyšet, jak nešťastně mňouká. Najednou ho někdo nečekaně klepl přes prsty. Mláďata v hnízdě ustavičně pípala. 2. bú, žbluňk, frnk, hup, vrrr, haf, dupy, vrz, cukrú, cvak, cupy, mňau, klep, píp píp

SLOVESA I. OSOBNÍ KONCOVKY SLOVES Psaní –í- v osobních koncovkách sloves v tvarech příátomného času oznamovacího způsobu (s významem přítomného nebo budoucího času): V osobních koncovkách sloves –ím, -íš, -í, -íme, -íte, -í se píše vždy –í. např.: Martin vypráví. Eva vypráví. Děvčata vypráví. Doplň vynechaná písmena: 1. Předpokládali jsme, že si to včas uvědom...š. Zdá se, že se počasí pokaz... . Každý se hlás... o své právo. Kočka skočí po myši a zadáv... ji. To se rozum..., že já k vám přijdu. Rozpálené ticho vis... nad sloupy chrámových dveří. Marie se ráda procház... po břehu Vltavy a poslouchá, jak šum... vltavské jezy. Proč se ve škole víc nehlás...š? Mluv hlasitě, vůbec ti nerozum...m! Úrodná rovina přecház... v step. Velice mě to mrz... . 2. Když přecház...te křižovatku, nejdříve se rozhlédněte. Div...m se tomu, že to nev...š. Překvapuje mě, jak plynně mluv...te anglicky. Líb... se ti moje sbírka známek? Babička nám často vypráv... o svém mládí. Když něco slíb...me, mus...me také slibu dostát. Pan Klíma um... dobře německy. Často mě pros..., abych k němu přišel. Když Pavlík zlob..., nesm... se dívat na televizi. Kdo to tu stále mluv...? II. SHODA PŔÍSUDKU S PODMĚTEM Koncovka příčestí minulého závisí na rodě (životnosti) podmětu. Při psaní se řídíme následujícími pravidly: Podmět v množném čísle rodu mužského životného rodu mužského neživotného rodu ženského rodu středního

koncovka příčestí -i -y -y -a

Není-li podmět ve větě vyjádřen a neznáme-li ze souvislosti jeho rod, píše se v koncovce příčestí měkké –i. Stejné pravidlo platí i ve větách s tzv. všeobecným podmětem (lidé, všichni apod.) Doplň správnou koncovku v příčestí: 3. Ptáci zpíval... . Koláče se upekl... . Krávy se pásl... . Pěsti se zavřel... . Nástroje se leskl... . Boty tlačil... . Děti si hrál... . Prodavači prodával... . Domy se zbořil... . Okna se zavřel... . Vrány krákal... . Písně zazněl... . Hvězdy se třpytil... . Topoly šuměl... .

Hoši křičel... . Stromy rostl... . Koťata mňoukal... . Kosti se zlomil... . Vlasy zhoustl... . Muži pracoval... . Matky se radoval... . Květiny zvadl... . Hvězdy vyšl... . Otepi se rozvázal... . Koně řehtal... . Keře rozkvetl... . 4. Větve stromů se větrem polámal... . Na výstavě si návštěvníci prohlížel... obrazy. Chlapci uřízl... vrbové pruty a vyrobil... píšťalky. Hráze rybníka se prolomil... . Otcovi přátelé nás pozval... na návštěvu. Náměstím se valil... zástupy lidí. Výrobky ze slámy se nám líbil... . U okraje chodníků stál... nové automobily. Nerozuměl... jsme mu, protože stroje působil... velký hluk. Včely sál... z květů krůpěje šťávy. Ze zahrady zazněl... veselé písně. 5. Turisté se vypravil... na cestu do hor. Psi přiběhl... k svému pánovi. Dívky si prohlížel... nové šaty. Koně se vzepjal... a dal... se do klusu. Před domem vykvetl... nádherné pivoňky. Z dálky sem doléhal... hlasy fanoušků. Zvony se rozezněl... a lidé spěchal... na mši. Mnohé státy mezi sebou uzavřel... obchodní dohody. Nad střechou kroužil... dva čápi. Studenti si půjčoval... knihy z knihovny. Děti myslel..., že jim cesta bude rychle ubíhat, ale mýlil... se. 6. Petrovi spadal... kučeravé vlasy až na ramena. Břízy na kraji lesa šelestil... a z hloubi lesa se ozýval... zpěvy ptactva. Jeho oči těkal... z místa na místo, až utkvěl... na obrazech, které zdobil... stěny pokoje. Hvězdy začínal... blednout, kohouti kokrhal..., slunce vycházelo. Cvrčci hrál... večerní písně a pasáčci sháněl... dobytek ze strání. Stromy kvetl..., louky voněl..., dni se dloužil... . Honci vyplašil... dva zajíce, kteří se skrýval... v křoví. Doplň koncovku ve slovesných tvarech (rozlišuj koncovku 3. osoby přítomného času a koncovku příčestí minulého ve slovesném přísudku): 7. Maminky nás pochválil... za pěkné vysvědčení. Léto se chýl... ke konci. Cesty zapadl... sněhem. Mráz kopřivu nespál... . Děti se smál... . Jabloně rozkvetl... . V lesích se objevil... vlci. Dítě roste a síl... . Klíče zarachotil... v zámku. Vojáci vítěz... nad nepřítelem. Auta se rozjel... . Zákazníci si stěžoval... . Stromy tiše šum... . Hoši pilně cvičil... . Lidé se tomu stále div... . Dívky se styděl... . Nemoci se rozšířil... po celé zemi. Tenhle meč se nezlom... . 8. Děti se bál... a plakal... . Myši zalezl... do děr. Děla zahřměl... . Vašík se vždycky děl... se sestrou o bonbóny. Atleti běžel... poslední kolo. Tatínek mysl...., že je velké sucho. Konev chrl... velký proud vody na záhony. Na nádraží nás čekal... rodiče. Dopisy byl... doručen... . Ceny zboží byl... příliš vysoké. Voda se prudce val... korytem řeky. Zdravotní sestry pomáhal... lékařům. Nevím, co si o mně vlastně mysl... . Kuřata se tul... ke kvočně. Předstírá, že přemýšl... .

III. SHODA PŘISUDKU S NĚKOLIKANÁSOBNÝM PODMĚTEM Při psaní koncovky příčestí (přídavného jména) při shodě přísudku s několikanásobným podmětem se řídíme následujícími pravidly:

a) Je-li alespoň jeden člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píše se v koncovce –i. b) Není-li žádný člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píše se v koncovce –y. c) Je-li několikanásobný podmět složen ze jmen rodu středního v množném čísle, píše se –a. d) Je-li několikanásobný podmět složen ze jmen středního rodu a aspoň jedno z nich je v čísle jednotném, píše se v přísudku –y. Doplň správně koncovku: 9. Mařenka a Jeníček přišl... k perníkové chaloupce. Mládenci a dívky zatančil... národní tance. Časy i lidé se změnil... . Kopce, pole i údolí se ztrácel... v mlze. Oba balíky i jejich obsah byl... poškozen... . Kočka a koťata se vyhříval... na zápraží domu. Dědeček, babička a obě naše tety k nám přišl... na návštěvu. Jabloně i hrušně už dávno odkvetl... . Zdeněk i Eva už odjel... na prázdniny. Chlapci a všechny dívky se dal.. před psy na útěk. 10. Horolezci se svými průvodci přenocoval... v horské chatě. Dana s Helenkou poslouchal... pohádku. Sestry a bratr se brzy vrátil... a všechno mi vyprávěl... . Teta a Standa šl... nakoupit, ale v obchodě už měl... zavřeno. V. Hálek a K. Světlá čerpal... látku ke svým povídkám z venkovského života. Bratr a sestra se domlouval..., jaký dárek by měl... přichystat mamince k narozeninám. Auta, autobusy a tramvaje před křižovatkou zastavil... a chlapci a děvčata přešl... na druhou stranu.

e) Stojí-li ve větě přísudek před několikanásobným podmětem, může se koncovka příčestí řídit také rodem toho jména, které stojí nejblíže u přísudkového slovesa. Obojí způsob je správný. např.: U rybníka nás obtěžovali mouchy a komáři. i U rybníka nás obtěžovaly mouchy a komáři. Doplň koncovku ve větách s několikanásobným podmětem stojícím za přísudkem: 11. Pozornosti se těšil... šelmy, dravci i plazi. Z hor se vrátil... obě výpravy i jejich vedoucí. V pohádce vystupoval... rusalky, vodníci a jiné nadpřirozené bytosti. Z lyžařského můstku skákal... závodnice a závodníci z celé Evropy. Nad potokem přeletěl... vážky i pestří motýli. Před lovci zděšeně prchal... zebry, žirafy i sloni. V křoví se ozýval... pěnkavy a strnadi. Ve výrobně lahůdek pracoval... dva kuchaři a tři pomocné síly.

SOUHRNNÁ CVIČENÍ Doplň vynechaná písmena:

12. Teta s Radkem k nám přijel... na návštěvu. Žádáme všechny nájemníky, aby zamykal... vchodové dveře. Návštěvníci sledoval..., jak se střídal... hradní stáže. Dechové hudby vyhrával..., lidé tančil... a zpíval... . Ve škole jsme se učil... o cizích zemích. Dítěti zářil... oči radostí. Na koncertě účinkoval... houslisté a pianistka. Kosi i jejich mláďata poskakoval... ve větvích stromu. Děti si přál..., aby napadlo hodně sněhu. 13. Učitelé a učitelky chválil... pilné žáky. Květiny zaléval... Honzík s Radkem každý den. Cyklistovi se zapletl... do kola větve a vyrazil... mu dráty. Dědeček s babičkou nám vypravoval..., jak se dříve na vesnici žilo. Najednou zazněl... z lesního ticha ptačí hlasy. Děti rozbil... okno a škodu musel... nahradit. Růže byl... přes zimu zakryty chvojím. Policejní hlídky přistihl... zloděje při činu. Dobře jsme se oblékl... a vyrazil... jsme na cestu. 14. Vytrvalost a píle přinesl... bratrovi úspěch. Krocani se zlostí načepýřil... a prohnal... děti po dvoře. V noře byl... dvě lištičky a stará liška. Na rozcestí stál... vozy s obilím. Závodu se zúčastnil... i docela malé děti. Pes a kočky se neměl... rád... . Vrabci a sýkorky se slétl... ke krmítku. Na pouti prodával... perníková srdce. Všichni příchozí byl... srdečně přivítán... . Cestou jsme potkával... malé děti, které rodiče vedl... do mateřské školy. 15. Oddíly skautů se připravoval... na putovní tábor. Matky s malými dětmi čekal... na příchod lékaře. Beránky na obloze naznačoval..., že bude pršet. Některé odpovědi žáků byl... nepřesné. Výpravě chyběl... zkušení průvodci. Zástupy lidí spěchal... na zimní stadion, všichni se těšil... na utkání slavných rivalů. Dni už byl... krátké, brzy se stmívalo. Babička s Petrem se díval... na kvetoucí stromy. Milan a dívky se pustil... do práce, ruce se jim jen kmital... a brzy byl... s úklidem hotov... . Řešení: 1. Předpokládali jsme, že si to včas uvědomíš. Zdá se, že se počasí pokazí. Každý se hlásí o své právo. Kočka skočí po myši a zadáví ji. To se rozumí, že já k vám přijdu. Rozpálené ticho visí nad sloupy chrámových dveří. Marie se ráda prochází po břehu Vltavy a poslouchá, jak šumí vltavské jezy. Proč se ve škole víc nehlásíš? Mluv hlasitě, vůbec ti nerozumím! Úrodná rovina přechází v step. Velice mě to mrzí. 2. Když přecházíte křižovatku, nejdříve se rozhlédněte. Divím se tomu, že to nevíš. Překvapuje mě, jak plynně mluvíte anglicky. Líbí se ti moje sbírka známek? Babička nám často vypráví o svém mládí. Když něco slíbíme, musíme také slibu dostát. Pan Klíma umí dobře německy. Často mě prosí, abych k němu přišel. Když Pavlík zlobí, nesmí se dívat na televizi. Kdo to tu stále mluví? 3. Ptáci zpívali. Koláče se upekly. Krávy se pásly. Pěsti se zavřely. Nástroje se leskly. Boty tlačily. Děti si hrály. Prodavači prodávali. Domy se zbořily. Okna se zavřela. Vrány krákaly. Písně zazněly. Hvězdy se třpytily. Topoly šuměly. Hoši křičeli. Stromy rostly. Koťata mňoukala. Kosti se zlomily. Vlasy zhoustly. Muži pracovali. Matky se radovaly. Květiny zvadly. Hvězdy vyšly. Otepi se rozvázaly. Koně řehtali. Keře rozkvetly.

4. Větve stromů se větrem polámaly. Na výstavě si návštěvníci prohlíželi obrazy. Chlapci uřízli vrbové pruty a vyrobili píšťalky. Hráze rybníka se prolomily. Otcovi přátelé nás pozvali na návštěvu. Náměstím se valily zástupy lidí. Výrobky ze slámy se nám líbily. U okraje chodníků stály nové automobily. Nerozuměli jsme mu, protože stroje působily velký hluk. Včely sály z květů krůpěje šťávy. Ze zahrady zazněly veselé písně. 5. Turisté se vypravili na cestu do hor. Psi přiběhli k svému pánovi. Dívky si prohlížely nové šaty. Koně se vzepjali a dali se do klusu. Před domem vykvetly nádherné pivoňky. Z dálky sem doléhaly hlasy fanoušků. Zvony se rozezněly a lidé spěchali na mši. Mnohé státy mezi sebou uzavřely obchodní dohody. Nad střechou kroužili dva čápi. Studenti si půjčovali knihy z knihovny. Děti myslely, že jim cesta bude rychle ubíhat, ale mýlily se. 6. Petrovi spadaly kučeravé vlasy až na ramena. Břízy na kraji lesa šelestily a z hloubi lesa se ozývaly zpěvy ptactva. Jeho oči těkaly z místa na místo, až utkvěly na obrazech, které zdobily stěny pokoje. Hvězdy začínaly blednout, kohouti kokrhali, slunce vycházelo. Cvrčci hráli večerní písně a pasáčci sháněli dobytek ze strání. Stromy kvetly, louky voněly, dni se dloužily. Honci vyplašili dva zajíce, kteří se skrývali v křoví. 7. Maminky nás pochválily za pěkné vysvědčení. Léto se chýlí ke konci. Cesty zapadly sněhem. Mráz kopřivu nespálí. Děti se smály. Jabloně rozkvetly. V lesích se objevili vlci. Dítě roste a sílí. Klíče zarachotily v zámku. Vojáci vítězí nad nepřítelem. Auta se rozjela. Zákazníci si stěžovali. Stromy tiše šumí. Hoši pilně cvičili. Lidé se tomu stále diví. Dívky se styděly. Nemoci se rozšířily po celé zemi. Tenhle meč se nezlomí. 8. Děti se bály a plakaly. Myši zalezly do děr. Děla zahřměla. Vašík se vždycky dělí se sestrou o bonbóny. Atleti běželi poslední kolo. Tatínek myslí, že je velké sucho. Konev chrlí velký proud vody na záhony. Na nádraží nás čekali rodiče. Dopisy byly doručeny. Ceny zboží byly příliš vysoké. Voda se prudce valí korytem řeky. Zdravotní sestry pomáhaly lékařům. Nevím, co si o mně vlastně myslí. Kuřata se tulí ke kvočně. Předstírá, že přemýšlí. 9. Mařenka a Jeníček přišli k perníkové chaloupce. Mládenci a dívky zatančili národní tance. Časy i lidé se změnili. Kopce, pole i údolí se ztrácely v mlze. Oba balíky i jejich obsah byly poškozeny. Kočka a koťata se vyhřívaly na zápraží domu. Dědeček, babička a obě naše tety k nám přišli na návštěvu. Jabloně i hrušně už dávno odkvetly. Zdeněk i Eva už odjeli na prázdniny. Chlapci a všechny dívky se dali před psy na útěk. 10. Horolezci se svými průvodci přenocovali v horské chatě. Dana s Helenkou poslouchaly pohádku. Sestry a bratr se brzy vrátili a všechno mi vyprávěli. Teta a Standa šli nakoupit, ale v obchodě už měli zavřeno. V. Hálek a K. Světlá čerpali látku ke svým povídkám z venkovského života. Bratr a sestra se domlouvali, jaký dárek by měli přichystat mamince k narozeninám. Auta, autobusy a tramvaje před křižovatkou zastavily a chlapci a děvčata přešli na druhou stranu.

11. Pozornosti se těšili/y šelmy, dravci i plazi. Z hor se vrátili/y obě výpravy i jejich vedoucí. V pohádce vystupovali/y rusalky, vodníci a jiné nadpřirozené bytosti. Z lyžařského můstku skákali/y závodnice a závodníci z celé Evropy. Nad potokem přeletěli/y vážky i pestří motýli. Před lovci zděšeně prchali/y zebry, žirafy i sloni. V křoví se ozývaly/i pěnkavy a strnadi. Ve výrobně lahůdek pracovali dva kuchaři a tři pomocné síly. 12. Teta s Radkem k nám přijeli na návštěvu. Žádáme všechny nájemníky, aby zamykali vchodové dveře. Návštěvníci sledovali, jak se střídaly hradní stáže. Dechové hudby vyhrávaly, lidé tančili a zpívali. Ve škole jsme se učili o cizích zemích. Dítěti zářily oči radostí. Na koncertě účinkovali houslisté a pianistka. Kosi i jejich mláďata poskakovali ve větvích stromu. Děti si přály, aby napadlo hodně sněhu. 13. Učitelé a učitelky chválili pilné žáky. Květiny zalévali Honzík s Radkem každý den. Cyklistovi se zapletly do kola větve a vyrazily mu dráty. Dědeček s babičkou nám vypravovali, jak se dříve na vesnici žilo. Najednou zazněly z lesního ticha ptačí hlasy. Děti rozbily okno a škodu musely nahradit. Růže byly přes zimu zakryty chvojím. Policejní hlídky přistihly zloděje při činu. Dobře jsme se oblékli a vyrazili jsme na cestu. 14. Vytrvalost a píle přinesly bratrovi úspěch. Krocani se zlostí načepýřili a prohnali děti po dvoře. V noře byly dvě lištičky a stará liška. Na rozcestí stály vozy s obilím. Závodu se zúčastnily i docela malé děti. Pes a kočky se neměli rádi. Vrabci a sýkorky se slétli ke krmítku. Na pouti prodávali perníková srdce. Všichni příchozí byli srdečně přivítáni. Cestou jsme potkávali malé děti, které rodiče vedli do mateřské školy. 15. Oddíly skautů se připravovaly na putovní tábor. Matky s malými dětmi čekaly na příchod lékaře. Beránky na obloze naznačovaly, že bude pršet. Některé odpovědi žáků byly nepřesné. Výpravě chyběli zkušení průvodci. Zástupy lidí spěchaly na zimní stadion, všichni se těšili na utkání slavných rivalů. Dni už byly krátké, brzy se stmívalo. Babička s Petrem se dívali na kvetoucí stromy. Milan a dívky se pustili do práce, ruce se jim jen kmitaly a brzy byli s úklidem hotovi.

Psaní velkých písmen 1.

vlastní jména – velké písmeno (Václav, Jana, Alík, ...),

2.

obecná jména – malé písmeno (babička, písek, ...),

3.

stanou-li se jména obecná jednoslovným názvem – velké písmeno (Babička – název knihy, Písek – název města),

4.

názvy složené ze jmen obecných – jen první slovo s velkým písmenem ( Národní divadlo, Česká republika, Spojené státy americké, ...),

5.

vlastní jméno uprostřed názvu – ponechává si své velké písmeno (Severní Amerika, Univerzita Karlova / Karlova univerzita /, Malá Asie, ...),

6.

v zeměpisných názvech s druhovým jménem – ulice, náměstí, nábřeží, mosty, ostrovy, hory, jezera... – velké písmeno jen rozlišující přívlastek (náměstí Míru, Jaderské moře, Modrá ulice, Pyrenejský poloostrov / poloostrov Pyrenejský, ...),

Pamatuj: ulice U Tří lip – předložku a první slovo po předložce psát s velkým písmenem 7.

v názvech měst, vesnic, osad, městských čtvrtí – všechna slova s velkým písmenem kromě předložek (Žďár nad Sázavou, Janské Lázně, Malá Strana, ...),

Pamatuj: Hněvkovice na levém břehu Vltavy Kostelec nad Černými lesy Staré Město pražské, Nové Město pražské 8.

v názvech svátků – velké písmeno (Vánoce, Velikonoce, Hromnice, Nový rok - 1. leden),

9.

příslušníci národů, obyvatelé měst – velké písmeno (Maďar, Ostravan, ...),

10. příslušníci antropologických skupin, náboženských vyznání- malé písmeno (běloch, černoch, katolík, indián, husita), Pamatuj: Pražané = obyvatelé Prahy pražané = skupina husitů 11. v názvech škol, úřadů, pokud je udáno místo určení – velké písmeno (Základní škola Lužiny 08, ale jen základní škola, ...), 12. v astronomických názvech – velké písmeno (Malý vůz, Slunce = astronomický pojem, slunce svítí – malé písmeno), 13. Karel IV. – Karel Čtvrtý ( příjmení).

Cvičení: 1. O – ánocích se sejdeme s našimi přáteli. Arabové se roku 711 vylodili na – yrenejském – oloostrově. Nejstarší ve – třední – vropě je – niverzita – arlova. V roce 1776 vznikly – pojené – táty – merické. Zavítali jsme do – ového – ěsta – a – oravě. Přestěhovali jsme se do – lice U – edmi – ubů. Jakub Krčín z Jelčan vytvořil rybníky v – ižních – echách. Kryštof Kolumbus přistál u břehů – třední – meriky. Po bitvě na – ílé

– oře bylo u nás povoleno pouze náboženství – atolíků. Nerudovy – ovídky

– alostranské jsou stále oblíbené dílo. 2.

– erná – ora v – rkonoších, ostrov – réta, souhvězdí – alý – vůz, – usité a – áborité, bitva u – ipan, – pojené – rálovství – elké – ritánie a – everního – rska, – ernoši a – ěloši, – ostelec – ad – ernými – esy, – áměstí – íru, – eská – epublika,

–

latá – ula – icilská, – akultní – ákladní – kola – užiny 08, – elikonoce, – ové – ěsto – ražské, – ové – ěsto – a – oravě, – anské – ázně, – metanova – rodaná – evěsta, – skymák, – mforová – lice, – niverzita – alackého.

Řešení: 1. O Vánocích se sejdeme s našimi přáteli. Arabové se roku 711 vylodili na Pyrenejském poloostrově. Nejstarší ve střední Evropě je Univerzita Karlova.V roce 1776 vznikly Spojené státy americké. Zavítali jsme do Nového Města na Moravě. Přestěhovali jsme se do ulice U Sedmi dubů. Jakub Krčín z Jelčan vytvořil rybníky v jižních Čechách. Kryštof Kolumbus přistál u břehů Střední Ameriky. Po bitvě na Bílé hoře bylo u nás povoleno pouze náboženství katolíků. Nerudovy Povídky malostranské jsou stále oblíbené dílo. 2. Černá hora v Krkonoších, ostrov Kréta, souhvězdí Malý vůz, husité a táborité, bitva u Lipan, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, černoši a běloši, Kostelec nad Černými lesy, náměstí Míru, Česká republika, Zlatá bula sicilská, Fakultní základní škola Lužiny 08, Velikonoce, Nové Město pražské, Nové Město na Moravě, Janské Lázně, Smetanova Prodaná nevěsta, Eskymák, Amforová ulice, Univerzita Palackého.

DIKTÁTY

6. a 7. ročník – doplňujte pravopisné jevy 1. V přírodě Na jaře -b-ral- p-lné včel- p-l a sla-ké šťáv-. V červnu přilétl- běláskové na návštěvu k pampel-šce. Křidélka motýlů se třp-tila všem- barvam-. Na květech se ob-vil- rozl-ční broučkové a různý hm-z. Ke konci června zavoněl- l-p-, večer nesl-šně létal netop-r a ro-čep-řené sov- pátral- po m-ších. Brz- se však ohlás-l podz-m. Ptáčkové -tichl- nebo zm-zel-. Ze -kl-zených pol- se oz-val- hlas- pasáčků. Dob-tek po návratu z pastv- kl-dně přežv-koval. Čas pl-nul jako voda. Ve školní zahradě sklízel- -b-tky zeleniny. Zvědavé s-korky se přikrčil- na větv- v-šně. Jejich b-stré oči v-hledával- zb-lé larv-. Z blí-kého hřiště se oz-val vesel- v-skot. 2. V-lov rybníka U stav-dla prudce v-řila voda. Děti vesele zav-skl-, neboť v-děl-, že se chystá v-lov rybníka. Černé l-sky zm-zel-, nad hráz- přelétl- b-l- rackové. Druhého dne se ob-vilo nákladní auto s káděm-. Vody rychle ub-valo, na okraji se bl-skal- kalužiny. Třetího dne roztáhl- s-ť rybáři ve v-sokých botách. Třp-tné kapry i hla-ké l-ny házel- do v-s-řených kádí. V-lov se bl-žil ke konci. Chlapci v-zv-dal-, zdal- b-la v rybníce v-dra nebo p-žmovka. _kušený m-sl-vec m-nil, že se záškodnictv- ani p-tlačení nev-plácí. K večeru v-lovený Svárovský rybník os-řel a poslední -b-tky vod pl-nul- do potoka. 3. V knihovně Knihovna na našem s-dlišti je už po mnoho let m-stem, které prav-delně navštěvují dospěl- i dět-tí čtenáři. Má několik o-ělení s množstv-m krásných a cen-ých knih. V knihovně b-vá rušno hned po v-učování. Chodím tam také já se sv-m bratrem. Dříve nás zajímal- pohádkové příběhy. S nap-tím jsme vždy četl_rbenov- pohádky, ve kterých pr-ncové zápas-l- se zl-m- nadpřirozeným- b-tostm-. Nyní si častěji v-půjčujeme cestopis- a knihy o různých ob-vech a výzkumech. Tak jsme si přečetl- i v-právění o polárních badatel-ch. V naš- třídě snad není jediného žáka, který b- si z knihovny nepřinesl domů nějakou knihu.

4. Školní v-let V-učování -končilo v půl dvanácté. Zb-valo dojít si na oběd, přiběhnout domů, rozum- -balit několik nejnutnějších věcí a mohl- jsme v-razit do přírody. Měst-ké ul-ce byl- přeplněny spěchajícím- l-dm- a automob-l-. Ve vlaku se hned všechny děti uveleb-l- na sedadlech, pustil- se do v-pravování a cesta rychle ub-hala. Před nám- byl- dva krásné dni. _kušenosti z letního táboření nám pomohl- při stavění stanů. Sportovní soutěže a -pěv u podvečerního táboráku se všem l-b-l-. Nedělní odpoledne nás překvap-lo malou letní bouřkou a slab-m deštěm. Cel- v-let patří k našim nejce-ějším v-pom-nkám. Jen _avlov- trochu znepříjemnilo -páteční cestu vos- žihadlo. 5. V-let na _něžku Děti se časně ráno -běhl- na smluveném m-stě. _kušený řidič se shov-vavě usm-val a nero-lobil se ani tehdy, když dět-ký jásot propukl jako bouře. Se zpěvem jsme se přibl-žil- ke _pindlerovu _lýnu. Naš- náladu ne-kalil ani obtížný v-stup na nejvy-í _eskou horu. Na vrcholu _něžky jsme si dopřál- o-ech a se zájmem jsme se díval- na _eskou i _olskou stranu. Kamenitá pěšina, po které jsme přišl-, se pod nám- sm-kala jako kl-katá hadí ste-ka. M-sty j- obklop-l- balvany, m-sty se ob-vila skalní ro-sedlina. _hledal- jsme se se znám-mi lidm-, -blížil- se s některými ciz-mi tur-sty. Dolů jsme jel- be-pečnou lanovkou. 6. Prochá-ka lesem Brz- zrána jsem si v-šel na prochá-ku do bl--kého lesa. Na stéblech trávještě stála ra-í vláha, na lesním kv-tí se bl-štěl- kapky ros- všem- duhov-mbarvam-. Kráčel jsem osam-le prostorným lesem i ú-kými ste-kami, na nichž rostly kopretiny. V lese bylo tak příjem-, že jsem zapom-l na všechny své starosti a o-dal se s nadšením kouzlu okol-. Vzduch byl čistý a průhledný jako sklo. Bloudil jsem dlouho bez cíle. Ocitl jsem se až v hloub- lesa. Ob-mné koruny stromů porostl-ch l-šejníky se v-pínal- jako věže k slu-é obloze. 7. Národní galer-e V neděl- jsme se s tatínkem v-pravil- na prohlídku -bírek starého um-ní. Vyšl- jsme si prochá-kou na _radčany a vstoup-l- do starob-lého paláce, kde byl-bírky uloženy. Se zájmem jsme si prohlížel- nejv-znam-jší obraz- slavných mal--

řů. Pomalu jsme nab-val- představ-, jak asi jednotliv- m-stři cítil- a pracoval-. Stále v-ce a v-ce jsme oceňoval- jejich osob-té -pracování a v-soké um-ní. Ani jsme ne-pozoroval-, jak zatím čas míjí, až nás tatínek v-zval k návratu. Ještě cestou domů jsme prob-ral- ty obraz-, které se nám nejv-ce l-b-l-. Umínil- jsme si, že tuto v-stavu zase brz- navštívíme. 8. Oslav- na zámku Starob-l- zámek oslavoval ten rok dvě stě let dnešní podob-. Plakáty sl-boval- zajímavou výstavu s hudebním- v-stoupením-. Stol- v jídelně zatím bylstřídm- prázdné, avšak květiny na b-l-ch ubrusech prozrazoval- sváteční den. Z kuchyně už voněl- koláče a jablkov- záv-n, na chodbách v-sel- barevné obrázky m-stního krajináře. Muz-kanti seděl- v hospůdce, kde jim ochotné ruce podával- nap-něné pů-itry. V zámku čekal- i kouzelníka. Nikdo b- si už nevzpomněl, kdy tu ob-vatelé zažil- něco podobného. 9. Na řece Kongu Plujeme po vodách řeky -onga. Na jej-ch břez-ch jsou ro-sáhlé plochy rákos-, v jej-ch proudech se v-skytují hroši. M-sty si řeka prodírá cestu v-sokýmhoram-. Jejich vrchol- jsou holé. Zastavujeme se v nejbli-ší vesnici. Vedle chatrčí se tyčí zásob- dříví pro parníky. Vítají nás chlebovníky a jejich stín je nám nadmíru mil-. Všude létá mnoho mal-ch motýlů. Jejich krása a neobv-klé množstv- m- překvapuje. Po horkém dni nás příjem- osvěžil chlad noci. Zlob-l- však neodb-tní moskyti a před jej-ch dotěrností m- nemohla ochránit ani síť. Brz- ráno jsem se dvěm- domorodci vyraz-l na břeh. Na větv-ch i na l-stech se v ra-ím slunci třp-tilkapky ros-. 10. Šárka Dívky zuřil- pomstychtivostí proti celému mužskému pokolení a ro-poutalválku na život a na smrt. Rytíř Ctirad v-jel proti nim se svou družinou. Daleko široko se rozléhal- veselé hlasy jeho mužů. Náhle usl-šel- nářek a našl- dívku spoutanou provaz-. V-právěla, že j- její družky opustil- a v-daly jisté záhubě. Ctirad j- v-prostil z pout a jeho družina se rozložila na pol-. Začalo nevázané vesel-. Při sla-ké medovině zapom-l- vojáci na všechno nebe-pečí a be-tarostně pop-jel- dlouho do noci. Teprve když už byl- úplně zp-ti, ustal jejich div- hluk. Upadl- v tvrdý spánek. Tu Šárka dala znamení lesním rohem a ze všech stran se

-bíhal- její dru-ky. Než se opil- vojáci v-pamatoval- z překvapení, byl- do jednoho pob-ti. 11. Týden na _umavě Jeden prázdninov- týden jsem -trávil se sv-m kamarádem L-borem na chatě uprostřed _umavských hvozdů. Chata L-borov-ch rodičů, b-valá m-sl-vna, je dobře skryta mez- v-sokým- strom-, neprostupnými křov-nam- a mláz-m. Z okna podkrovního pokoje je v-hled na m-tinu, kde stojí krmelec a starý posed. Ten jsme hned po našem příjezdu pečl-vě pro-koumal-. B-dlení uprostřed lesů skýtá mnohá dobrodru-ství. Jednou večer k nám vlétl oknem netop-r, jindy nás vyděs-l dupot liščí rodinky. Také houkání s-čka nás již nev-vede z m-ry. Les je nejkrásnější v ra-ím slunci, když se na pavučinách třp-tí kapky ros-, pestří motýls-ánějí sla-kou potravu, l-bezný ptačí -pěv se oz-vá z v-šin. Až k nám je sl-šet bublání V-dry, v n- prý žijí i pstruz- duhov-. Škoda jen, že jsem u našeho krmelce nev-děl jeleny, srny a koloušky. Není to však nic neobv-klého, protože zelené potrav- mají v létě nadb-tek, také je možné, že v-cítil- blí-kost ciz-ho člověka a bál- se. Tyto dny patřil- k nejkrásnějším chv-l-m v mém životě. Teď však už na ně jen v-pom-nám. 12. Sněhulák Do rána byl všude s-pký sní-. Vra-ci se ještě krčil- pod okap-, ale slep-ce už bázl-vě opouštěl- kurník. Ps- se celou noc proháněl- po zahradě a teď v-spával-. Kočky opatrně našlapoval- a čekal- na zápraží. Když se otevřeldomovní dveře, nepozorovaně vklouzl- do s-ně. Děti radostně v-běhl-, prometl- cestičky a -kusil- udělat sněhovou koul-. Aleškov- tváře -červenal- na svěžím vzduchu jako růže. Přibatol-l se s dvěmuhlíky a mrkv-. Mal- budovatelé ozdob-l- hlavu a nezapom-li ani na koště, jímž prý hroz- nezbedům. Maminka dětem pol-chotila, že se jim sněhov- panáček povedl. 13. Vel-konoční v-pom-nání Pam-tníci b- mohl- v-právět o tom, že svět b-l dříve přece jen trochu jiný. Na vesnici se velm- ctil- trad-ce, a i proto si byl- lidé bli-ší než dnes. Všichni se cel- nedočkav- těšil- na chv-l-, kdy teplé sluneční paprsky zaplav- _emi. Z ciz-ch krajin se pak vracel- pod krov- domů a chlévů vlaštovky, u budky se hašteřilvrabci s kos-.To však se již bl-žil vel-konoční čas. Co her děti tenkrát znal-! Někdo ro-táčel b-číkem dřevě-ou káču, a jakm-le začala půda trochu v-s-chat,

vzpom-l- si kluci na kul-čky. Pomlá-ky si samozřejm- také neodpočinul-. Slu-é, někdy ovšem i deštivé, v-jimečně dokonce mraz-vé _el-konoce upl-nul- vel-ce rychle a nadešla nejtajem-jší noc, kdy se pálil- čarodějnice. Pak už zb-valo jen pár hodin k tomu, aby chasníci v-tyčil- k neb- májku s pestrým- stuham-. Některé ob-čeje opravdu zanikl-, ale májky v-dáme dodnes v mnoha vs-ch a leckde se u nich ob-ví i l-dové kroje nebo alespoň v-šivky. 14. Dobrodru-ství na Kob-lí hoře Podle m-sl-vcov- rady se hoši ub-ral- údol-m b-střiny stále dál. Na obzoru se černala Kob-l- hora se sv-m- povlovnými svahy a m-rnými sráz-, ráj l-žařů v zimním obdob-. _počátku hoši příl-š pl-tval- s-lam-, a proto se jejich krok pozvolna m-nil v hlem-ždí tempo, přesto se však bl-žil- k svému cíl-. Cesta vedla průsm-kem a kolem páté hodiny odpolední se ocitl- na vrcholku Kob-l- hory. V dálce se modralvody Čap-ho rybníka. Na slu-é pasece se červenal- jahody. Unavení hoši p-lně sb-ral- a pol-kal- plné hrsti vo-ých plodů. Najednou všichni -trnul-, trávou se plazila obrovská zm-je a v-děs-la je sv-m zas-čením. Stíny stromů se začal- dloužit, bl-žil se večer. Hoši se rozhodl-, že zde přenocují. Na malé v-v-šenině postav-l- stan, rozdm-chal- oheň a uvařil- čaj. Když uhas-l- žízeň a nas-til- se, zalezl- do stanu, odkud se brz-čko oz-valo jejich spokojené o-echování. 15. Vůně chleba V-dala jsem se v nepříjem- žhavém poledni domů po rozb-té cestě. Třp-tivá kame-á drť, která j- lemovala, násob-la žár a ukazatel u cesty hlásal, že do Čertova údol- zb-vají tři kilometry. A u této silnice stál v-soký podivný dům, z jeho komína stoupal k neb- dým a po haldě drobného kovářského uhl- před vjezdem poskakoval- dvě malé b-tosti. B-lo to, jako b-ch se ob-vila v Drdově pohádce. Napadla m- neodb-tná m-šlenka, že v uhl- se popel- dva mal- čerti. Nam-řila jsem si to k ob-dl-, odkud se l-nula vůně čerstvého chleba. Prošla jsem kame-ou síňkou do klenuté m-stnosti, kde od podlahy až ke stropu na dřevě-ých l-skách horce o-ychovaly v-pečené pecny s b-l-mi moučnými bříšky. Bylo to úžasné. Poprvé jsem pochop-la, že v-jimečnou kompoz-cí letních vůní není to, co v-dává les a ro-pálené meze, ani večerní dech zahrádek, ale horký chleba ve žňovém dni.

16. Lov na sobSob- běžel- sraženi v hustém stádu a bezhlavě se hnal- vpřed. Jejich rozvětvené parohy se zdál- b-t -pleteny v nepřehlednou houšť. Hnědé hřbety zvířat v-skakoval- a vlnil- se v divém pohybu. Mračna prachu v-řila do vel-ké v-še a zakrývala půl oblohy. V-děšení sob- prchal- v šíleném strachu před lidm-, sv-m-hlavními nepřátel-. Někteří lovci se už dostal- z boku do stáda a začal- v něm řádit sv-m- oštěp- a sekerami. Křičel- v lovecké vášni tak divoce, až jim v otevřených ústech sv-til- s-lné zub-. Dva sob- b-l- zab-ti, několik poraněných dob-to kame-ými pal-cem-. Najednou se někol-k sobů od-ělilo a zam-řilo k bl-zkým houštinám. Ale z tráv- před nim- v-skočilo někol-k lovců a b-lo v-dět i přib-hající ženy a děti, které mával- větvem- a s ječiv-m křikem honil- zvířata na-pět, ab- je lovci mohl- zab-t sv-m- oštěp-. 17. Krok a jeho dcery Muž jménem _rok žil na hradě, který je dnes již zarostl- stromov-m. B-l to člověk rozvážný a spravedl-v-. Z celého kraje k němu spěchával- všichni, kdo měl- nějakou rozepři. _rok je vždy moudře ro-soudil. _rokov- se narodil- tři dcery, které se jmenoval- Kazi, Teta, Libuše. _azi se v-rovnala ve znalosti b-l-n a věšteb i starověkým kouzelnicím a mohla se m-řit svým um-ním i se slavnými řeckými lékaři. Ještě dnes můžeme v-dět její mohylu, nanesenou vděčnými ob-vatel- země v-soko nad břehem řeky _že. _eta, druhá z _rokov-ch dcer, byla žena mez- lidm- velm- vážená. V-stavěla si hrad na vrcholu -trmé skál- a nazvala jej _etín. V její době se lidé klaněl- v-lám, rusalkám a jiným tajemným b-tostem. Pověsti nám však zřejm- nejv-ce zachoval- nejmladší _rokovu dceru _ibuši. Proslav-la se svou rozvahou a mnoha ušlechtil-mi činy a předpověděla i budoucí slávu _rahy. 18. V c-rkuse Kl-d a pohoda v c-rkuse se rázem zm-nil- v chao- a zmatek. Sloni troub-l-, šelm- řval-, koně se -pínal- a b-l- kop-ty do ní-kých ohrad, velbloudi střásalřetěz- a zebry se sraz-l- do houfu. Největší obav- -buzoval- sloni, poněvadž se nejv-ce v-děs-l-. Stačilo, ab- v-rval- kůl-, které je poutal- k zem-. Sloup- jejich nohou b- rozdrtil- všechny překá-ky. Dílo -káz- b- značilo jejich pustošiv- únik. Kůl- však sloni nev-v-klal-, neboť je -kušení dělníci upevnil- spolehl-vě. Také řetěz- v-držel- nápor zdivočel-ch obrů. L-dé s-tuaci zvládl-, šelm- se

uklidňoval- a za hodinu nastal obv-kl- kl-d. M-šky, které cel- ten poplach v-volal-, zm-zel- dávno ve sv-ch úkrytech. 19. V-let do _rkonoš V-jel- jsme v neděl- brz-čko ráno naším starým autíčkem. Ra-í mlhy se ještě válel- po lukách a pol-ch. Zamával- jsme na rozloučenou Kostelci nad _rlicí. Spolu s nám- jel- sv-m nov-m autem i Poláčkov-. Díval- jsme se po krajině, v dálce nad les- jsme -pozoroval- káně lesní. Zřejm- lov-lo m-ši, protože se náhle, aniž b-chom to očekával-, -neslo dolů. Nápis- nám napověděl-, že se bl-ží město Jičín. Když jsme se zastav-l- na _ičínském náměstí, b-l- hodiny na věži půl osmé. Do _pindlerova _lýna doraz-lnaše skupiny až v devět a tatínek nám -dělil, že na chatu _pindlerovku už musíme jet autobusem. Chv-lku jsme se prošl-, protože jsme byl- cel- rozlámaní. Město b-lo plné našich i ciz-ch tur-stů, a proto jsme b-li rádi, když nás autobus v-vezl na chatu. Chv-lku jsme se tam porozhlédl- a dále se v-dal- pěšky směrem k _abské boudě. V-hled na _rkono-ké hřbety a údol- b-l v-nikající, dokonce byl- v dálce v-dět i věže hradu _rosky. Potkával- jsme _ěmce i _eské tur-sty, kteří se živě bav-lse sv-m- přátel- o krásách _rkonoš. 20. Odchyt žiraf v _frice Žiraf- žijí v _frice na jih od _ahary až skoro ke Kapskému Městu, pokud je lidé ve znám-jších oblastech nev-hub-l-. _družují se jako ostatní zv-řata ve stepdo stád a pasou se společně se zebram-, pštros- a ant-lopam-. Jednou jsme viděl- žirafu s nádherným-, prav-delným- skvrnam- na sněhob-lém podkladě, která mezi ostatním- sv-tila jako d-amant. V-raz-l- jsme s přátel- za ní, ab-chom j- zahnal- mezi džíp-. Chtěl jsem se j- pověs-t na ocas a zastav-t j-. Ona se však nečekaně pootočila a s-lně m- kopla zadní nohou. Zůstal jsem sedět na bobku, před očim- se m- zatm-lo a tekl- z nich slz- bolesti. Dostal jsem v-tek, v-skočil, chytil konec lasa a zapřel se pevně noham-. I když ve msval- praskal-, nepovol-l jsem. Ostatní žiraf- se nejdříve rozběhl- všem- směry, ale neodběhl- daleko, s nap-tím pozoroval- celou akci. Během jedi-ého dne jsme odchytil- devět kusů a um-stil- je do ob-mných a sti-ých ohrad. První dny dostával- žiraf- jen větve akácií a vodu. Avšak brz-čko začal- žrát všechno, co jsme jim do koryt připrav-l- : s-panou kukuřici, granulované krm-vo a vojtěškové seno. Po třech týdnech jsme je začal- zv-kat na transportní bedny, ve kterých jsme je doprav-l- do přístavu a odtud lodí do Čech. K celkové akl-mat-zaci potřeboval- asi půl roku.

8. a 9. ročník – doplňujte pravopisné jevy 1. Šumava kolem Modravy Opět m- okouzl-lo zvláštní barevné ladění _umavské přírody. Obdivoval jsem modř nebes s bíl-m- upl-vajícími oblaky nad černými les- a -tichlou zelení luk z nichž vzlétala do v-še hejna bělásků. Vzduch byl bělav- a průzračný stíny mračen neustále měnil- s-luety lesů i jejich barevné odstup- v odstínech stále jem-jších. Náhle se -tratil- les- pod bělav-m- závoji mlh jež zaplav-l- všechna horská údol- i vzdálené vrchol- nejvy-ích _umavských vel-kánů. Šedivé cáry mraků spadl- nad smrky jejichž obrys- v-stoupil- z šera jako živé b-tosti a naplnilsmutkem naše m-šlenky. V-šl- jsme si od hájenky ke třem osam-l-m rašeli-ým jezírkům v jejichž hnědavé hladině se zrcadl- plaz-vá bahe-í kleč. Vánek odnášel chm-ří odkvetl-ch pampel-šek někam mezi stvol- v-soké tráv- a močál-. Když dokvétal- šípky ob-vilo se horské léto a děti začal- -bírat borůvky a mal-ny. 2. Přebory v plavání Ve _ýchodních _echách leží okresní město _avlíčkův _rod. Žáci z tam-jší _ákladní školy si spolu se sv-m- učitel- v-pom-l- že by se pro zájemce mohluspořádat přebory pětičle-ých družstev v plavání. Na startu se kromě domácích -romáždil- i _řebíčští chlapci družstvo z _řeclav- a z-častnil- se i mladí závodníci z _ihlav-. Poslední ředitelov- pokyny už někteří téměř nevnímal-. Pak se seřadilzazněl- ostré hv-zdy píšťalky plavci zb-střil- a v-razil- do prosluně-ého bazénu. Zvlášť o _řeclav- panovalo dom-ní že její prvenstv- je ne-istější ale začátky o tom nepřesvědčil-. Nejlépe si totiž vedl- děti z _řebíče. Každode-í trenérov- rady si připom-l- _ihlavští účastníci. V neznámém prostředí zb-tečně ner-skoval- a choval- se rozum-. Plaval- rychle ale s dostatečným přehledem. Břeclavští plavci však ukázal- že takt-ku nezapom-l-. Šetřil- silam- ale v poslední čtvrtině trati v-raz-l- a své soupeře předhonil-. Právem se poté mohl- p-šně pochlubit vítě-tvím jež doma oslavil- pořádným zav-sknutím. 3. Jizerskohorská tur-st-ka Podnebí _izerky je velmi nehosti-é a proto teprve třetího dne nám počasdovol-lo v-raz-t na další cestu. Za dobré m-sl- jsme se v-dal- von-ou jitřní svěžestí abychom dosáhl- řeky _izery. Dom- které jsme cestou m-jel- se podobal- krkono-kým boudám. Rovněž ob-vatelé pokud jsme je mohl- zahlédnout a ob-vit se od tam-jších horalů neodlišoval-. Za chvíl- jsme se ocitl- ve sm-šeném lese a cestou necestou vrávoral- přepařez- ke korytu _izery. _hora jsme viděl- jak kaňonem s-čel- vody řeky pře-

objemné balvany a mezi nim- se tvořil- vodní v-ry. Vlny b-l- do skalních bloků a na sv-ch hřbetech nesl- kmeny které vyrval- břehu. Ub-rali jsme se vzhůru vstříc vy-ím horám. Najednou se hor-zont zatemnil a m- jsme -tratil- správný směr cesty. V-pukla bouře doprovázená kl-katým- blesky a krupob-tím. V-chr lomcoval štíhl-mjedlem- hrom- burácel-. L-ják s kroupam- m- b-čoval do obl-čeje. Les- se prom-nil- v jediné jezero brodil- jsme se po kolena v rašeli-ých močálech a klop-taljsme o pahýly stromů. Když déšť ustal byl- jsme s-ce na kůži promokl- ale spokojeni a neprodleně jsme zam-řil- k cíl- své cesty – na Smědavu. 4. Mezinárodní rok ciz-ch jazyků Rok 2001 byl v-hlášen _ezinárodním rokem ciz-ch jazyků. U nás o tom málokdo ví ale neměl- bychom se tomu divit. Ovládat ciz- jazyk je dnes naprosto nezb-tné a to proto že v global-zujícím se světě je zapotřeb- m-t nějaký nástroj všeobecného dorozum-ní. Není to potřeba nová už dříve si l-dé v-myslel- esperanto ale to se kupodivu neujalo. Dnes v-díme že se takov-m moderním esperantem stala _ngličtina ačkoli to nikdo nenařídil. Proč ne třeba _panělština nebo _rancou-tina? Španělsky mluví spousta lidí a _rancou-tina sloužila od nepam-ti jako řeč d-plomacie. Tak proč zrovna _ngličtina? Asi proto že je to řeč obchodníků a obchod je to co ovládá cel- svět. A nově se stala i řečí počítačů. A tak nezb-vá než se učit _nglicky. Francouz- asi závidí _ngličanům neboť ti jediní se svou mateřštinou domluv- po celém světě. M- _eši uděláme lépe když se naučíme raději dvěm- ciz-m jazykům. Lépe se pak uplatníme v zam-stnání. Ale hlavně by každý měl um-t pořádně _esky. Kdo ovládá pořádně svůj mateřský jazyk naučí se snáze i těm ostatním. 5. Co může _eská republika nab-dnout zahraničním tur-stům? Náš stát který není přímořským státem nepatří pochopitelně mezi tur-sticky nejv-hledávanější země ale i tak může nab-dnout návštěvníkům z ciziny mnoho zajímavého. Z h-storického a uměleckého hlediska jsou to zvláště četné stav-telské pam-tihodnosti jež b- ciz- tur-sté jinde -cela jistě ne-patřil-. Nejv-znam-jším _eským městem je samozřejm- Praha hlavní město _eské republiky. M-liony tur-stů z _vropy i - celého světa již navštívil- nejznám-jší _ražské stavební památky i působ-vé měst-ké oblasti: _radčany _alou _tranu _ražský –rad _arlův most a _taroměstské náměstí. Nejen Praha rovněž i další m-sta se mají čím pochlub-t. Proslul_ápadočeský troj-helník jehož pom-slné vrchol- tvoří _rantiškovy _ázně _arlov_ary a _ariánské _ázně je navštěvován především občany _polkové _epubliky _ěmecko ke kterým v posledních letech přib-l- občané _uští.

Sportovně založení lidé zajisté ocení krás- _rkonoš nejvy-ích _eských hor. Mezi v-hlášená l-žařská střediska patří _pindlerův _lýn _arrachov a _ec pod _něžkou. Osob-tá a neopakovatelná je krása _ižní _oravy. S-mbol- tohoto reg-onu jsou proslulé v-nice pověstné _lovácké vi-é skl-pky i známá pohosti-ost tam-jších ob-vatel. Je samozřejmé že v _eské republice stojí za -hlédnutí i mnoho dalších zajímav-ch míst kam b- měl- -měřovat kroky zvídav-ch tur-stů. Přejeme jim všem aby jejich pob-t u nás b-l spokojený a jejich návrat domů b-l šťastný. 6. Dávná tma Na počátku věků se po prales-ch válel- mlhy kroky divoké zvěře stíralrosu z trav a jenom slunce ro-žínalo vra-í oka močálů. Les pak ustoup-l k horám které značil- přibližnou hranici země. Tam kde hvozd byl neju-ší a _avorští sousedé nejbli-ší v-rostl- v severních svaz-ch vesnice -odů. O starých _odech v-me málo a to málo není většinou pravda. Chodové o sobě nic nezap-soval-. Pásl- dob-tek hlídal- hranice- porážel- strom- s-l- oves neuměl- psát a nedbal- o budoucí slávu _emě. Dbal- aby _ěmci nestavěl- bez králova povolení vs- na _eské straně hvozdu aby tam nekácel dřív- nep-tlačil- a hlavně aby se nekoulel- hraniční kameny do _eského vnitrozem- a nezmenšovala se tak královská moc _ucemburků a _řemyslovců. Protože se vždycky našel _avorák který p-tlačil _eskému král- v les-ch usekl smrk v-vrátil mezník a ještě si tam postav-l vesnici nezb-valo _odům než smrk zabavit p-tláka utratit vesnici v-pálit a hraniční kámen odvalit kam patří. 7. Karlov- _ary Jistě v-te že jedním z nejznám-jších měst _ápadočeské oblasti jsou _arlov- _ary. Byl- založeny Karlem IV_ aby tam-jší ob-vatelé pečoval- o prameny a lázeňské hosty. Od dob- Karlov- prodělal- tyto nejv-znam-jší _eské lázně zajímav- v-voj. V 18_ století se lázně stal- skutečně světov-m-. Přijížděl- sem tisíce návštěvníků mezi nimiž byl- velm- často znám- umělci vědci a státníci. Nešetřil- peněz- aby zde -trávil- několik drahoce-ých chv-l a aby nab-l- -traceného zdrav-. Mohl- jste se tu setkat s _tal- _rancouz- i _us-. Slavných návštěvníků _arlovarských lázní b-lo tol-k že b- pouhý v-čet jmen zabral des-tky stránek. Zajímav- jsou především ti u nichž můžeme zaznamenat nejen pouhý pob-t nýbrž i doložit jak zasáhl- lázně do jejich života. Byl- to především lékaři kteří -koumal- vlastnosti a účinky tepl-ch pramenů jako byl například Jan Jesenius rektor _ražské un-verzity popravený na _taroměstském náměstí roku 1621.

Zajímavou postavou byl i jeden _ídeňský lékař _výcarského původu. Přijel sem aby si v tepl-ch pramenech léčil své tě-ké onemocnění a když bylo léčení úči-é zůstal zde natrvalo pře- třicet let. Hosté kteří vždy obdivoval- účinky léčiv-ch pramenů ticho sti-ých parků a krás- nejbli-šího okol- na svůj pob-t v těchto lázních nikdy nezapom-l-. 8. Čapkov- a Brno Potěšilo m- když jsem se dozvěděl že rodina _apkov-ch měla k Brnu a jeho okol- bl-zké v-tahy. Například do Veverské B-týšky přivezl- oba bratři z _aponska odolný druh bambusu který ještě padesát let po jejich smrti zdob-l jednu z tam-jších zahrad. Z rodného Trutnovska se _arel -apek už v patnácti letech dostal do _rna kde dva roky -trávil na g-mnáziu které dokončil v Praze. Tam také začal na _niverzitě _arlově svá vysokoškolská studia v nichž pokračoval v _erlíně. Pak pracoval jako knihovník v-chovatel u hraběte Lešanského a novinář v _árodních _istech a v _idových _ovinách. Do _rněnského kraje často zav-tal i při prázdninov-ch pob-tech u sestry Heleny v Bílovicích nad _vitavou. Sv-m- díl- varoval před nastupujícím fašismem. I když po podp-su dohody v _nichově -tratil v-ru snažil se -romáždit všechny kulturní síl- a v-užít svého vl-vu v _nglii aby zabránil katastrofě. Zemřel o _ánocích 1938 necelé tři měsíce před nacistickou okupací. 9. Dopis Drahá Vladimíro

_arlov- -ary 22. 4. 2004

z naší schůzky zb-l- jen v-pomínky a m- se stýská. Chtěl b-ch s _ebou strávit pár mil-ch minut ale zatím _i jen píši. Když jsem odjížděl z _ražského _lavního nádraží a _ys tam stála s hloučkem ciz-ch lidí bylas tak v-z-vavě krásná že se m- z-žil dech. Málem jsem -panikařil a zatáhl za záchra-ou brzdu. Víš Vladimíro s odstupem času se m- zdá že jsme se docela –blížil- a že našich občasných neshod ub-lo. Jen jedna věc m- stále -užuje. Nemluv prosím tak často o svatbě. Počkejme až se naše láska -klidní. Miluji _ě. Tvůj Vladimír

10. Lov na srnce Tatínek zapom-l na opatrnost i na to že může srnce poplašit a kráčel fascinován dál a dál. A pak -patřil psa jak v-razil a usl-šel srnce jak bekl. Holan už někol-k let takhle nelov-l a srnce prostě m-nul. Skočil mu na hřbet a svezl se z něho po zadku dolů. Můj tatínek se opřel o dub už neměl s-lu někam jít a něco dělat. V-děl tiché divadlo ale na les příliš hlučné. S-pala zvířata s-pala se stráň praskal- staré větve v korunách dubu volal- ptáci. Srnec byl ještě mohutnější než se zdál z ostrova. Skákal k řece jako by b-l v-mršťován pružným pérem. Snad dvacet metrů nad řekou Holan skočil podruhé a naposled. Srnec udělal překot ale mrtev nebyl. Ještě se cos- odehrávalo obě těla se válela v kotoučích ze stráně a zelená tráva pozdního jara se barv-la krv-. U řeky srnec zůstal ležet a Holan nad ním stál. Můj tatínek byl -pocený od-hora dolů. 11. Rybník Svět Není lepšího jména pro rybník než má _řeboňský Svět. Je to opravdu mal_vět plný zázraků. Jeho hráz střeží staré svalnaté duby obr vedle obra. Najednou z modrojasna nebeského přistane neuměle na mělčině čáp brzdě šosatými křídl-. Kapři v rákos- nad jejichž velikostí -tratil čáp pravomoc se rozvalují klidně mezi stvol-. B-t čap- potravou toť temná stránka žab-ho života a drobné ryb- havěti. Kamarádíčku pol-ká čáp rybku napřed hlavou nebo ocasem? Nepozoruješ nepochopíš neboť je to jedno z pečl-vě ukrytých tajemstv- jeho života. Ty divné rybniční poplachy! I b-l- rackové přeruší oddech a začnou nesm-slně křižovat nad vodou i nad lukam- a ty pob-háš kolem rákos- nešťasten že nemůžeš skočit v sam- střed vzrušujících událostí. Když sedím jako cizinec na břehu rybníka vím že tu nikdy nez-skám domovské právo. 12. Ol-mpijské hry Psal se rok 776 před naším letopočtem. Toho roku poprvé v _ecku zaplál ol-mpijský oheň. Na -patí Kronova pahorku se sešl- ke změření s-l ve sportovním boji jen mladíci z nejbli-šího okol-. O tři sta let později to však už v _l-mpii v-padalo jinak. Sešl- se zde atleti z celého _ecka. Bohem ol-mpijských her byl _eus. K jeho soše -hlížel- závodníci s nesm-rnou úctou. Zeus byl pro ně ochráncem i rozhodčím her.K němu se modl-l- za vítě-tv- a přísahal- že budou závodit čestně. Hlav- ol-mpijských v-tězů stejně jako hlavu ol-mpského boha zdob-l- věnce z ol-vov-ch větv-ček.

Tak tomu bylo přes tisíc let. Novodobá ol-mpiáda v-padá poněkud jinak. Ale stále je to největší sportovní svátek na světě. Nad sportovišti dodnes hoří oheň a v-tězům se vzdávají nejvy-í pocty. 13. V zem- zasl-bené Naše národní dějiny začínají poetickou pohádkou kterou všichni známe. Starob-lou -ka-ku živě -tvárnil- -irásek _leš i mnoz- jiní umělci a třebaže nás nic nepobíz- abychom v n- věřil- nemůžeme se příběhu o příchodu praotce _echa beze slov vzdát. To bychom nab-l- dojmu že se nám v-tratil pevný bod v němž z náv-ku -patřujeme počátek h-storie _eského národa. Vítej země zasl-bená zazněla z _ípu _echova slova. Praotci _echovi vložil tuto památnou větu do úst o 600 let později v-soký církevní hodnostář _osmas děkan pražské kap-tuly a učený kněz. Byl první kdo doposud ústně tradovanou pověst zaznamenal písem-. Praotce _echa nechal vstoup-t do l-duprázdné a neob-dlené _emě. Dnes b-chom tento v-m-sl označil- za _lovanské vlastenectv-. Představou _emě nikým nepodrobené chtěl prokázat nezc-z-telné právo _echů na vlast. Sám kronikář žil v pohnutých dramat-ckých dobách kdy v nesm-řitelném zápase s ro-pínavostí _ěmecké říše b-lo toto domovské právo našich předků stále -pochybňováno. A tak se do dávného příběhu prom-tl ději-ý spor v srdci _vropy. 14. Stavovské divadlo Po městě se rozlétla -práva která všechny vzrušila. U _odrého hroznu se tentokrát o jiném nemluv-lo. Nejvy-í purkrab- František Nostic se rozhodl v-stavět na tehdejší _rálovské třídě proti _arolinu honosnou budovu pro umělecké účel-. S patřičnou okázalostí byl 7_ června 1781 položen základní kámen. Na průčel- budov- b-l um-stěn latinský nápis „_lasti a m-zám“. Přesto mu nemůžeme upřít velkou zásluhu jež mělo pro naše divadelnictv-. Roku 1785 divadlo konečně poskytlo vlastenecké vzrušení. Lednov- den byl bez sněhu cel- prokřehl-. Vltava studila jako ruce staré ženy. B-la sevřena krunýřem ledu a vítr z _etřína a _míchovských strání sv-štěl až dolů do městských ul-c. A přece všem bylo teplo u srdce. Vždyť v divadle patřícímu stavům mělo konečně poprvé zaznít z jev-ště _eské slovo. Tady pozvedl jednoho říjnového večera roku 1787 sám _ozart nepatrnou hůlku a m- jsme usl-šel- jeho božského _ona _iovanniho. Moji _ražané mrozumějí řekl postavou mal- ale sv-m uměním jeden z největších skladatelů. Jeho melodie se rozb-hal- pře- jevištní rampu k l-dem do ul-c a do hostinců kam je přinášel- _ražští muz-kanti.

15. V-nálezcov- prohry V září 1815 se na _ražských nárožích ob-vil- plakáty které sl-boval- -cela neobv-klou podívanou v _ražské _tromovce. Tisíce _ražanů si mohl- prohlédnout parní vůz Josefa Božka. Kdo přišel nelitoval. Kočár bez oje a bez koní měl mezi předními kol- zavěšen měděný kotel ze kterého se s-kotem unikala pára. Když pak vynálezce usedl na vůz a stiskl páku diváci byl- okouzlen-. Pak potěšený konstruktér svezl nejv-znam-jší z přihlížejících. Slavnostní chv-le v-prchal- a l-dé zapom-l-. Jenže neupl-nul- ani dva roky a do _tromovky putoval- zástup-. L-dé s nap-tím pozoroval- podivné plavidlo s ml-nským- kol- na _ltavské hladině. _kouška parolodi se však stala začátkem osudov-ch -trát které Božka postihl-. Když se v-nálezce zanedlouho dozvěděl že _aďar Bernhart dostal koncesna provozování plavb- po _unaji zhroutil se a svou paroloď rozb-l. Ale pracoval dál. V-trvale a skrom- konstruoval drobné stroje které ulehčoval- l-dem de-í práci. 16. Stará pověst o medvědovKdys- dávno tam kde _ltava prudce uhýbá doleva a pak ub-há k severu býval po obou břez-ch řeky divoký les. Táhl se nejen údol-m nýbrž i po mírných kopcích a strm-ch horách nad rokl- jež se naz-vala _árka. V sti-ých houštinách tu žil- vlci u pramenů ryl- kanci a z m-tin se oz-valo troubení jelenů. V té lesní pustině přeb-val uhl-ř Matěj. Vlas- měl rozježené jako když v-tr vpadne do v-nice ale povahou b-l sm-řliv- a laskav-. Nevěřil- b-ste jak rozum-l přírodě. Nikdy nezapom-l že ve dnech pl-skanice či tuhých mrazů zvěř a ptactvo hladov- a připravoval jim blí-ko svého ob-dl- -kromné pohoštění. Když se jednou skrýval před l-jákem -choulený pod skalním přev-sem usl-šel podivné mručení. Opatrně sestoup-l ú-kou soutě-kou k jesky-í skrýši a ob-vil v jejím nejtem-jším koutě malé medv-dě. Zřejm- mu matku zab-l kníže _oleslav který tu nedávno se sv-m- přátel- pořádal velkolep- lov. Mnohem později se medvěd a kníže setkal- ale to už b-ste se dočetlv _iráskov-ch _tarých _ověstech _eských. 17. O -běratelKdyž se -běratel hm-zu květin a jiných přírodnin vrátí z cesty domů a -hodí batoh na stůl s obavam- si prohl-ží jeho obsah. Chce honem v-dět své bohat-vkteré ulov-l nebo na-bíral v lese na m-tině nebo na -trouchnivěl-ch pařezech aby je určil a ro-třídil.

Nastává mu těžký úkol neboť musí určovat a rozl-šovat druhy jedince a spolupracovat přitom i s redakcem- časop-sů.. Ale i málo -kušení milovníci přírody si zakládají -bírky seznamují se se stavbou rostli-ého těla aby si prohloub-l- své -kuše-osti. Jsou pam-tliv- toho že bneb-lo správné aby ve volné přírodě něco zničil-. Preparují jenom velm- ce-é kusa jsou v-trval- ve své sběratelské či-osti. V-sledkem celého sběratelského snažení a p-chou každého -běratele rostl-n je herbář s usušenými a v-l-sovaným- b-l-nami. Sběratel hm-zu zase obv-kle touží m-t brz- velkou -bírku motýlů. Celou j- nemůže m-t asi nikdy. Celkem je známo sto tisíc druhů motýlů z nich u nás žije přibl-žně dva tisíce pět set druhů. Patří sem bělásci babočky otakárci l-šaji můry mol- a další. Mnohé z druhů motýlků se již v _eské republice počítají za druhy ohrožené. Proto musí být každý -běratel i dobrým ochráncem přírody. 18. Pražská _ampa Když si v dávných dobách na ostrově _ampa chtěl- první sousedé postavit domky _ražští konšelé jim to povolil- ale uložil- jim že se budou o _arlův most náležitě a stále starat. Prvním- ob-vatel- _ampy byl- tedy kameníci zedníci a tesaři. Jedna z mnoha pověstí v-pravuje že kame-é sochy z _arlova mostu splácejí ob-vatelům _ampy jejich péči. Když se narodí na ostrově nějaké dítě některá z nich je vezme v ochranu a vede je cel-m životem. Pověst v-pravuje že nejšťastnější byl- děti které se narodil- když byl na řadě nějaký mocný a uctívaný světec. Všem dětem se však nemůže dostat takového požehnání protože na sousoších _arlova mostu je také mnoho postav nesvatých ale i jejich ochrana je jejich chráněncům k velkému prospěchu. Znám-m příkladem je _urek který byl kmotrem tesařova s-na který dostal jako vojenský v-sloužilec trafiku na jejímž štítě dal v-malovat kouřícího _urka. 19. V-znam stromů pro náš život Strom- měl- vždycky v-znamné m-sto v životě lidí. Dával- jim plody z kůry se v-rábělo tříslo na v-dělávání kůží l-ko stromů se používalo v sadařstv- ale i ke zhotovování obuv- z prutů se pletl- košíky. Hlavní užitek však poskytovalo dřevo. B-lo materiálem na stavb- příb-tků na náb-tek na povoz- ale i na nádob-. Dřevo se stalo v-choz- surov-nou při v-robě pap-ru bylo nezb-tné při vy-tužování chodeb v dolech. Po staletí zůstávalo i hlavním top-vem. Strom- chránil- ob-dlpřed větrem a bleskem -pevňoval- hráze řek a rybníků v-mezoval- ste-ky i hranice na l-s-ch v-šinách sloužil- jako or-entační body. Pod přev-sl-m- větvemstromů hledal- lidé obv-kle úkryt při nepohodě v jejich stínu odpočíval- nebo se scházel- na besedy. Se strom- jsou svázány mnohé panské zv-ky a oby-čeje

které se dlouho nepodařilo v-m-tit. Staří _lované ctil- b-tosti které podle jejich představ ve stromech s-dl-l-. Chtěl- si je naklonit proto jim nosil- dary a ob-ti. 20. Josef Lada Josef Lada se narodil v _rusicích _osázavské vesničce uprostřed kopců a zalesněných vrchů. Vzpom-l si často na své chudé ale šťastné dět-v- které b-lo opředené jakýms- kouzlem. Tak jako mnoho jiných _rusických rodáků se v poměrně mladém věku v-dal do _rahy za živob-tím. Na studie neb-lo ani pom-šlení a proto se v-učil knihařem. Ale ještě než dostal v-uční list- otiskl- mu v časop-se _áj první čtyři kresb-. Tato radost však byla -kalena smrtí jeho otce. Když mu v-šla obrázková kní-ka pro děti _oje abeceda vrátil se do _rusic ab- se navždy rozloučil s maminkou. Krajina kolem _rusic se stala jeho celoživotní insp-rací. Znal tam opravdu každý kámen. Cel-m údol-m protékal potok a stráně byl- v létě plné mal-n a ostružin. _rusice _adov- tak přirostl- k srdci že se rozhodl postav-t zde rodi-ý domek. Zahrada kolem se potom stala rájem pro jeho dvě dcerky. Těm se také vel-ce l-b-lo v-právění o černém kocourkov- _ikešov- kterého prý táta jako malchlapec naučil mluv-t. A z v-m-šlení dalších _ikešov-ch dobrodru-stv- pak vznikla celá kniha o tom jak se kocour _ikeš pustil do světa a vrátil se do _rusic s poctivě v-dělaným- peněz- ab- babičce _adové koupil nov- krajáč na mléko.

DIKTÁTY 6. a 7. ročník - řešení 1. V přírodě Na jaře sbíraly pilné včely pyl a sladké šťávy. V červnu přilétli běláskové na návštěvu k pampelišce. Křidélka motýlů se třpytila všemi barvami. Na květech se objevili rozliční broučkové a různý hmyz. Ke konci června zavoněly lípy, večer neslyšně létal netopýr a rozčepýřené sovy pátraly po myších. Brzy se však ohlásil podzim. Ptáčkové ztichli nebo zmizeli. Ze sklizených polí se ozývaly hlasy pasáčků. Dobytek po návratu z pastvy klidně přežvykoval. Čas plynul jako voda. Ve školní zahradě sklízeli zbytky zeleniny. Zvědavé sýkorky se přikrčily na větvi višně. Jejich bystré oči vyhledávaly zbylé larvy. Z blízkého hřiště se ozýval veselý výskot. 2. Výlov rybníka U stavidla prudce vířila voda. Děti vesele zavýskly, neboť viděly, že se chystá výlov rybníka. Černé lysky zmizely, nad hrází přelétli bílí rackové. Druhého dne se objevilo nákladní auto s káděmi. Vody rychle ubývalo, na okraji se blýskaly kalužiny. Třetího dne roztáhli síť rybáři ve vysokých botách. Třpytné kapry i hladké líny házeli do vysířených kádí. Výlov se blížil ke konci. Chlapci vyzvídali, zdali byla v rybníce vydra nebo pižmovka. Zkušený myslivec mínil, že se záškodnictví ani pytlačení nevyplácí. K večeru vylovený Svárovský rybník osiřel a poslední zbytky vod plynuly do potoka. 3. V knihovně Knihovna na našem sídlišti je už po mnoho let místem, které pravidelně navštěvují dospělí i dětští čtenáři. Má několik oddělení s množstvím krásných a cenných knih. V knihovně bývá rušno hned po vyučování. Chodím tam také já se svým bratrem. Dříve nás zajímaly pohádkové příběhy. S napětím jsme vždy četli Erbenovy pohádky, ve kterých princové zápasili se zlými nadpřirozenými bytostmi. Nyní si častěji vypůjčujeme cestopisy a knihy o různých objevech a výzkumech. Tak jsme si přečetli i vyprávění o polárních badatelích. V naší třídě snad není jediného žáka, který by si z knihovny nepřinesl domů nějakou knihu.

4. Školní výlet Vyučování skončilo v půl dvanácté. Zbývalo dojít si na oběd, přiběhnout domů, rozumně sbalit několik nejnutnějších věcí a mohli jsme vyrazit do přírody. Městské ulice byly přeplněny spěchajícími lidmi a automobily. Ve vlaku se hned všechny děti uvelebily na sedadlech, pustily se do vypravování a cesta rychle ubíhala. Před námi byly dva krásné dni. Zkušenosti z letního táboření nám pomohly při stavění stanů. Sportovní soutěže a zpěv u podvečerního táboráku se všem líbily. Nedělní odpoledne nás překvapilo malou letní bouřkou a slabým deštěm. Celý výlet patří k našim nejcennějším vzpomínkám. Jen Pavlovi trochu znepříjemnilo zpáteční cestu vosí žihadlo. 5. Výlet na Sněžku Děti se časně ráno sběhly na smluveném místě. Zkušený řidič se shovívavě usmíval a nerozzlobil se ani tehdy, když dětský jásot propukl jako bouře. Se zpěvem jsme se přiblížili ke Špindlerovu Mlýnu. Naši náladu nezkalil ani obtížný výstup na nejvyšší českou horu. Na vrcholu Sněžky jsme si dopřáli oddech a se zájmem jsme se dívali na českou i polskou stranu. Kamenitá pěšina, po které jsme přišli, se pod námi smýkala jako klikatá hadí stezka. Místy ji obklopily balvany, místy se objevila skalní rozsedlina. Shledali jsme se se známými lidmi, sblížili se s některými cizími turisty. Dolů jsme jeli bezpečnou lanovkou. 6. Procházka lesem Brzy zrána jsem si vyšel na procházku do blízkého lesa. Na stéblech trávy ještě stála ranní vláha, na lesním kvítí se blyštěly kapky rosy všemi duhovými barvami. Kráčel jsem osaměle prostorným lesem i úzkými stezkami, na nichž rostly kopretiny. V lese bylo tak příjemně, že jsem zapomněl na všechny své starosti a oddal se s nadšením kouzlu okolí. Vzduch byl čistý a průhledný jako sklo. Bloudil jsem dlouho bez cíle. Ocitl jsem se až v hloubi lesa. Objemné koruny stromů porostlých lišejníky se vzpínaly jako věže k slunné obloze. 7. Národní galerie V neděli jsme se s tatínkem vypravili na prohlídku sbírek starého umění. Vyšli jsme si procházkou na Hradčany a vstoupili do starobylého paláce, kde byly sbírky uloženy. Se zájmem jsme si prohlíželi nejvýznamnější obrazy slavných

malířů. Pomalu jsme nabývali představy, jak asi jednotliví mistři cítili a pracovali. Stále více a více jsme oceňovali jejich osobité zpracování a vysoké umění. Ani jsme nezpozorovali, jak zatím čas míjí, až nás tatínek vyzval k návratu. Ještě cestou domů jsme probírali ty obrazy, které se nám nejvíce líbily. Umínili jsme si, že tuto výstavu zase brzy navštívíme. 8. Oslavy na zámku Starobylý zámek oslavoval ten rok dvě stě let dnešní podoby. Plakáty slibovaly zajímavou výstavu s hudebními vystoupeními. Stoly v jídelně zatím byly střídmě prázdné, avšak květiny na bílých ubrusech prozrazovaly sváteční den. Z kuchyně už voněly koláče a jablkový závin, na chodbách visely barevné obrázky místního krajináře. Muzikanti seděli v hospůdce, kde jim ochotné ruce podávaly napěněné půllitry. V zámku čekali i kouzelníka. Nikdo by si už nevzpomněl, kdy tu obyvatelé zažili něco podobného. 9. Na řece Kongu Plujeme po vodách řeky Konga. Na jejích březích jsou rozsáhlé plochy rákosí, v jejích proudech se vyskytují hroši. Místy si řeka prodírá cestu vysokými horami. Jejich vrcholy jsou holé. Zastavujeme se v nejbližší vesnici. Vedle chatrčí se tyčí zásoby dříví pro parníky. Vítají nás chlebovníky a jejich stín je nám nadmíru milý. Všude létá mnoho malých motýlů. Jejich krása a neobvyklé množství mě překvapuje. Po horkém dni nás příjemně osvěžil chlad noci. Zlobili však neodbytní moskyti a před jejich dotěrností mě nemohla ochránit ani síť. Brzy ráno jsem se dvěma domorodci vyrazil na břeh. Na větvích i na listech se v ranním slunci třpytily kapky rosy. 10. Šárka Dívky zuřily pomstychtivostí proti celému mužskému pokolení a rozpoutaly válku na život a na smrt. Rytíř Ctirad vyjel proti nim se svou družinou. Daleko široko se rozléhaly veselé hlasy jeho mužů. Náhle uslyšeli nářek a našli dívku spoutanou provazy. Vyprávěla, že ji její družky opustily a vydaly jisté záhubě. Ctirad ji vyprostil z pout a jeho družina se rozložila na poli. Začalo nevázané veselí. Při sladké medovině zapomněli vojáci na všechno nebezpečí a bezstarostně popíjeli dlouho do noci. Teprve když už byli úplně zpiti, ustal jejich divý hluk. Upadli v tvrdý spánek. Tu Šárka dala znamení lesním rohem a ze

všech stran se sbíhaly její družky. Než se opilí vojáci vzpamatovali z překvapení, byli do jednoho pobiti. 11. Týden na Šumavě Jeden prázdninový týden jsem strávil se svým kamarádem Liborem na chatě uprostřed šumavských hvozdů. Chata Liborových rodičů, bývalá myslivna, je dobře skryta mezi vysokými stromy, neprostupnými křovinami a mlázím. Z okna podkrovního pokoje je výhled na mýtinu, kde stojí krmelec a starý posed. Ten jsme hned po našem příjezdu pečlivě prozkoumali. Bydlení uprostřed lesů skýtá mnohá dobrodružství. Jednou večer k nám vlétl oknem netopýr, jindy nás vyděsil dupot liščí rodinky. Také houkání sýčka nás již nevyvede z míry. Les je nejkrásnější v ranním slunci, když se na pavučinách třpytí kapky rosy, pestří motýli shánějí sladkou potravu, líbezný ptačí zpěv se ozývá z výšin. Až k nám je slyšet bublání Vydry, v ní prý žijí i pstruzi duhoví. Škoda jen, že jsem u našeho krmelce neviděl jeleny, srny a koloušky. Není to však nic neobvyklého, protože zelené potravy mají v létě nadbytek, také je možné, že vycítili blízkost cizího člověka a báli se. Tyto dny patřily k nejkrásnějším chvílím v mém životě. Teď však už na ně jen vzpomínám. 12. Sněhulák Do rána byl všude sypký sníh. Vrabci se ještě krčili pod okapy, ale slepice už bázlivě opouštěly kurník. Psi se celou noc proháněli po zahradě a teď vyspávali. Kočky opatrně našlapovaly a čekaly na zápraží. Když se otevřely domovní dveře, nepozorovaně vklouzly do síně. Děti radostně vyběhly, prometly cestičky a zkusily udělat sněhovou kouli. Aleškovy tváře zčervenaly na svěžím vzduchu jako růže. Přibatolil se s dvěma uhlíky a mrkví. Malí budovatelé ozdobili hlavu a nezapomněli ani na koště, jímž prý hrozí nezbedům. Maminka dětem polichotila, že se jim sněhový panáček povedl. 13. Velikonoční vzpomínání Pamětníci by mohli vyprávět o tom, že svět byl dříve přece jen trochu jiný. Na vesnici se velmi ctily tradice, a i proto si byli lidé bližší než dnes. Všichni se celí nedočkaví těšili na chvíli, kdy teplé sluneční paprsky zaplaví zemi. Z cizích krajin se pak vracely pod krovy domů a chlévů vlaštovky, u budky se hašteřili vrabci s kosy.To však se již blížil velikonoční čas. Co her děti tenkrát znaly! Někdo roztáčel bičíkem dřevěnou káču, a jakmile začala půda trochu vysychat,

vzpomněli si kluci na kuličky. Pomlázky si samozřejmě také neodpočinuly. Slunné, někdy ovšem i deštivé, výjimečně dokonce mrazivé Velikonoce uplynuly velice rychle a nadešla nejtajemnější noc, kdy se pálily čarodějnice. Pak už zbývalo jen pár hodin k tomu, aby chasníci vztyčili k nebi májku s pestrými stuhami. Některé obyčeje opravdu zanikly, ale májky vídáme dodnes v mnoha vsích a leckde se u nich objeví i lidové kroje nebo alespoň výšivky. 14. Dobrodružství na Kobylí hoře Podle myslivcovy rady se hoši ubírali údolím bystřiny stále dál. Na obzoru se černala Kobylí hora se svými povlovnými svahy a mírnými srázy, ráj lyžařů v zimním období. Zpočátku hoši příliš plýtvali silami, a proto se jejich krok pozvolna měnil v hlemýždí tempo, přesto se však blížili k svému cíli. Cesta vedla průsmykem a kolem páté hodiny odpolední se ocitli na vrcholku Kobylí hory. V dálce se modraly vody Čapího rybníka. Na slunné pasece se červenaly jahody. Unavení hoši pilně sbírali a polykali plné hrsti vonných plodů. Najednou všichni strnuli, trávou se plazila obrovská zmije a vyděsila je svým zasyčením. Stíny stromů se začaly dloužit, blížil se večer. Hoši se rozhodli, že zde přenocují. Na malé vyvýšenině postavili stan, rozdmýchali oheň a uvařili čaj. Když uhasili žízeň a nasytili se, zalezli do stanu, odkud se brzičko ozývalo jejich spokojené oddechování. 15. Vůně chleba Vydala jsem se v nepříjemně žhavém poledni domů po rozbité cestě. Třpytivá kamenná drť, která ji lemovala, násobila žár a ukazatel u cesty hlásal, že do Čertova údolí zbývají tři kilometry. A u této silnice stál vysoký podivný dům, z jeho komína stoupal k nebi dým a po haldě drobného kovářského uhlí před vjezdem poskakovaly dvě malé bytosti. Bylo to, jako bych se objevila v Drdově pohádce. Napadla mě neodbytná myšlenka, že v uhlí se popelí dva malí čerti. Namířila jsem si to k obydlí, odkud se linula vůně čerstvého chleba. Prošla jsem kamennou síňkou do klenuté místnosti, kde od podlahy až ke stropu na dřevěných lískách horce oddychovaly vypečené pecny s bílými moučnými bříšky. Bylo to úžasné. Poprvé jsem pochopila, že výjimečnou kompozicí letních vůní není to, co vydává les a rozpálené meze, ani večerní dech zahrádek, ale horký chleba ve žňovém dni.

16. Lov na soby Sobi běželi sraženi v hustém stádu a bezhlavě se hnali vpřed. Jejich rozvětvené parohy se zdály být spleteny v nepřehlednou houšť. Hnědé hřbety zvířat vyskakovaly a vlnily se v divém pohybu. Mračna prachu vířila do veliké výše a zakrývala půl oblohy. Vyděšení sobi prchali v šíleném strachu před lidmi, svými úhlavními nepřáteli. Někteří lovci se už dostali z boku do stáda a začali v něm řádit svými oštěpy a sekerami. Křičeli v lovecké vášni tak divoce, až jim v otevřených ústech svítily silné zuby. Dva sobi byli zabiti, několik poraněných dobito kamennými palicemi. Najednou se několik sobů oddělilo a zamířilo k blízkým houštinám. Ale z trávy před nimi vyskočilo několik lovců a bylo vidět i přibíhající ženy a děti, které mávaly větvemi a s ječivým křikem honily zvířata nazpět, aby je lovci mohli zabít svými oštěpy. 17. Krok a jeho dcery Muž jménem Krok žil na hradě, který je dnes již zarostlý stromovím. Byl to člověk rozvážný a spravedlivý. Z celého kraje k němu spěchávali všichni, kdo měli nějakou rozepři. Krok je vždy moudře rozsoudil. Krokovi se narodily tři dcery, které se jmenovaly Kazi, Teta, Libuše. Kazi se vyrovnala ve znalosti bylin a věšteb i starověkým kouzelnicím a mohla se měřit svým uměním i se slavnými řeckými lékaři. Ještě dnes můžeme vidět její mohylu, nanesenou vděčnými obyvateli země vysoko nad břehem řeky Mže. Teta, druhá z Krokových dcer, byla žena mezi lidmi velmi vážená. Vystavěla si hrad na vrcholu strmé skály a nazvala jej Tetín. V její době se lidé klaněli vílám, rusalkám a jiným tajemným bytostem. Pověsti nám však zřejmě nejvíce zachovaly nejmladší Krokovu dceru Libuši. Proslavila se svou rozvahou a mnoha ušlechtilými činy a předpověděla i budoucí slávu Prahy. 18. V cirkuse Klid a pohoda v cirkuse se rázem změnily v chaos a zmatek. Sloni troubili, šelmy řvaly, koně se vzpínali a bili kopyty do nízkých ohrad, velbloudi střásali řetězy a zebry se srazily do houfu. Největší obavy vzbuzovali sloni, poněvadž se nejvíce vyděsili. Stačilo, aby vyrvali kůly, které je poutaly k zemi. Sloupy jejich nohou by rozdrtily všechny překážky. Dílo zkázy by značilo jejich pustošivý únik. Kůly však sloni nevyviklali, neboť je zkušení dělníci upevnili spolehlivě. Také řetězy vydržely nápor zdivočelých obrů. Lidé situaci zvládli, šelmy se

uklidňovaly a za hodinu nastal obvyklý klid. Myšky, které celý ten poplach vyvolaly, zmizely dávno ve svých úkrytech. 19. Výlet do Krkonoš Vyjeli jsme v neděli brzičko ráno naším starým autíčkem. Ranní mlhy se ještě válely po lukách a polích. Zamávali jsme na rozloučenou Kostelci nad Orlicí. Spolu s námi jeli svým novým autem i Poláčkovi. Dívali jsme se po krajině, v dálce nad lesy jsme zpozorovali káně lesní. Zřejmě lovilo myši, protože se náhle, aniž bychom to očekávali, sneslo dolů. Nápisy nám napověděly, že se blíží město Jičín. Když jsme se zastavili na jičínském náměstí, bily hodiny na věži půl osmé. Do Špindlerova Mlýna dorazily naše skupiny až v devět a tatínek nám sdělil, že na chatu Špindlerovku už musíme jet autobusem. Chvilku jsme se prošli, protože jsme byli celí rozlámaní. Město bylo plné našich i cizích turistů, a proto jsme byli rádi, když nás autobus vyvezl na chatu. Chvilku jsme se tam porozhlédli a dále se vydali pěšky směrem k Labské boudě. Výhled na krkonošské hřbety a údolí byl vynikající, dokonce byly v dálce vidět i věže hradu Trosky. Potkávali jsme Němce i české turisty, kteří se živě bavili se svými přáteli o krásách Krkonoš. 20. Odchyt žiraf v Africe Žirafy žijí v Africe na jih od Sahary až skoro ke Kapskému Městu, pokud je lidé ve známějších oblastech nevyhubili. Sdružují se jako ostatní zvířata ve stepi do stád a pasou se společně se zebrami, pštrosy a antilopami. Jednou jsme viděli žirafu s nádhernými, pravidelnými skvrnami na sněhobílém podkladě, která mezi ostatními svítila jako diamant. Vyrazili jsme s přáteli za ní, abychom ji zahnali mezi džípy. Chtěl jsem se jí pověsit na ocas a zastavit ji. Ona se však nečekaně pootočila a silně mě kopla zadní nohou. Zůstal jsem sedět na bobku, před očima se mně zatmělo a tekly z nich slzy bolesti. Dostal jsem vztek, vyskočil, chytil konec lasa a zapřel se pevně nohama. I když ve mně svaly praskaly, nepovolil jsem. Ostatní žirafy se nejdříve rozběhly všemi směry, ale neodběhly daleko, s napětím pozorovaly celou akci. Během jediného dne jsme odchytili devět kusů a umístili je do objemných a stinných ohrad. První dny dostávaly žirafy jen větve akácií a vodu. Avšak brzičko začaly žrát všechno, co jsme jim do koryt připravili: sypanou kukuřici, granulované krmivo a vojtěškové seno. Po třech týdnech jsme je začali zvykat na transportní bedny, ve kterých jsme je dopravili do přístavu a odtud lodí do Čech. K celkové aklimatizaci potřebovaly asi půl roku.

8. a 9. ročník - řešení 1. Šumava kolem Modravy Opět mě okouzlilo zvláštní barevné ladění šumavské přírody. Obdivoval jsem modř nebes s bílými uplývajícími oblaky nad černými lesy a ztichlou zelení luk, z nichž vzlétala do výše hejna bělásků. Vzduch byl bělavý a průzračný, stíny mračen neustále měnily siluety lesů i jejich barevné odstupy v odstínech stále jemnějších. Náhle se ztratily lesy pod bělavými závoji mlh, jež zaplavily všechna horská údolí i vzdálené vrcholy nejvyšších šumavských velikánů. Šedivé cáry mraků spadly nad smrky, jejichž obrysy vystoupily z šera jako živé bytosti a naplnily smutkem naše myšlenky. Vyšli jsme si od hájenky ke třem osamělým rašelinným jezírkům, v jejichž hnědavé hladině se zrcadlí plazivá bahenní kleč. Vánek odnášel chmýří odkvetlých pampelišek někam mezi stvoly vysoké trávy a močály. Když dokvétaly šípky, objevilo se horské léto a děti začaly sbírat borůvky a maliny. 2. Přebory v plavání Ve východních Čechách leží okresní město Havlíčkův Brod. Žáci z tamější základní školy si spolu se svými učiteli vzpomněli, že by se pro zájemce mohly uspořádat přebory pětičlenných družstev v plavání. Na startu se kromě domácích shromáždili i třebíčští chlapci, družstvo z Břeclavi a zúčastnili se i mladí závodníci z Jihlavy. Poslední ředitelovy pokyny už někteří téměř nevnímali. Pak se seřadili, zazněly ostré hvizdy píšťalky, plavci zbystřili a vyrazili do prosluněného bazénu. Zvlášť o Břeclavi panovalo domnění, že její prvenství je nejjistější, ale začátky o tom nepřesvědčily. Nejlépe si totiž vedly děti z Třebíče. Každodenní trenérovy rady si připomněli jihlavští účastníci. V neznámém prostředí zbytečně neriskovali a chovali se rozumně. Plavali rychle, ale s dostatečným přehledem. Břeclavští plavci však ukázali, že taktiku nezapomněli. Šetřili silami, ale v poslední čtvrtině trati vyrazili a své soupeře předhonili. Právem se poté mohli pyšně pochlubit vítězstvím, jež doma oslavili pořádným zavýsknutím. 3. Jizerskohorská turistika Podnebí Jizerky je velmi nehostinné, a proto teprve třetího dne nám počasí dovolilo vyrazit na další cestu. Za dobré mysli jsme se vydali vonnou jitřní svěžestí, abychom dosáhli řeky Jizery. Domy, které jsme cestou míjeli, se podobaly krkonošským boudám. Rovněž obyvatelé, pokud jsme je mohli zahlédnout a objevit, se od tamějších horalů neodlišovali.

Za chvíli jsme se ocitli ve smíšeném lese a cestou necestou vrávorali přes pařezy ke korytu Jizery. Shora jsme viděli, jak kaňonem syčely vody řeky přes objemné balvany a mezi nimi se tvořily vodní víry. Vlny bily do skalních bloků a na svých hřbetech nesly kmeny, které vyrvaly břehu. Ubírali jsme se vzhůru vstříc vyšším horám. Najednou se horizont zatemnil a my jsme ztratili správný směr cesty. Vypukla bouře doprovázená klikatými blesky a krupobitím. Vichr lomcoval štíhlými jedlemi, hromy burácely. Liják s kroupami mě bičoval do obličeje. Lesy se proměnily v jediné jezero, brodili jsme se po kolena v rašelinných močálech a klopýtali jsme o pahýly stromů. Když déšť ustal, byli jsme sice na kůži promoklí, ale spokojeni a neprodleně jsme zamířili k cíli své cesty – na Smědavu. 4. Mezinárodní rok cizích jazyků Rok 2001 byl vyhlášen Mezinárodním rokem cizích jazyků. U nás o tom málokdo ví, ale neměli bychom se tomu divit. Ovládat cizí jazyk je dnes naprosto nezbytné, a to proto, že v globalizujícím se světě je zapotřebí mít nějaký nástroj všeobecného dorozumění. Není to potřeba nová, už dříve si lidé vymysleli esperanto, ale to se kupodivu neujalo. Dnes vidíme, že se takovým moderním esperantem stala angličtina, ačkoli to nikdo nenařídil. Proč ne třeba španělština nebo francouzština? Španělsky mluví spousta lidí a francouzština sloužila od nepaměti jako řeč diplomacie. Tak proč zrovna angličtina? Asi proto, že je to řeč obchodníků a obchod je to, co ovládá celý svět. A nově se stala i řečí počítačů. A tak nezbývá, než se učit anglicky. Francouzi asi závidí Angličanům, neboť ti jediní se svou mateřštinou domluví po celém světě. My Češi uděláme lépe, když se naučíme raději dvěma cizím jazykům. Lépe se pak uplatníme v zaměstnání. Ale hlavně by každý měl umět pořádně česky. Kdo ovládá pořádně svůj mateřský jazyk, naučí se snáze i těm ostatním. 5. Co může Česká republika nabídnout zahraničním turistům? Náš stát, který není přímořským státem, nepatří pochopitelně mezi turisticky nejvyhledávanější země, ale i tak může nabídnout návštěvníkům z ciziny mnoho zajímavého. Z historického a uměleckého hlediska jsou to zvláště četné stavitelské pamětihodnosti, jež by cizí turisté jinde zcela jistě nespatřili. Nejvýznamnějším českým městem je samozřejmě Praha, hlavní město České republiky. Miliony turistů z Evropy i z celého světa již navštívily nejznámější pražské stavební památky i působivé městské oblasti: Hradčany, Malou Stranu, Pražský hrad, Karlův most a Staroměstské náměstí. Nejen Praha, rovněž i další místa se mají čím pochlubit. Proslulý západočeský trojúhelník, jehož pomyslné vrcholy tvoří Františkovy Lázně,

Karlovy Vary a Mariánské Lázně, je navštěvován především občany Spolkové republiky Německo, ke kterým v posledních letech přibyli občané ruští. Sportovně založení lidé zajisté ocení krásy Krkonoš, nejvyšších českých hor. Mezi vyhlášená lyžařská střediska patří Špindlerův Mlýn, Harrachov a Pec pod Sněžkou. Osobitá a neopakovatelná je krása jižní Moravy. Symboly tohoto regionu jsou proslulé vinice, pověstné slovácké vinné sklípky i známá pohostinnost tamějších obyvatel. Je samozřejmé, že v České republice stojí za zhlédnutí i mnoho dalších zajímavých míst, kam by měly směřovat kroky zvídavých turistů. Přejeme jim všem, aby jejich pobyt u nás byl spokojený a jejich návrat domů byl šťastný. 6. Dávná tma Na počátku věků se po pralesích válely mlhy, kroky divoké zvěře stíraly rosu z trav a jenom slunce rozžínalo vraní oka močálů. Les pak ustoupil k horám, které značily přibližnou hranici země. Tam, kde hvozd byl nejužší a bavorští sousedé nejbližší, vyrostly v severních svazích vesnice Chodů. O starých Chodech víme málo a to málo není většinou pravda. Chodové o sobě nic nezapisovali. Pásli dobytek, hlídali hranice, poráželi stromy, sili oves, neuměli psát a nedbali o budoucí slávu země. Dbali, aby Němci nestavěli bez králova povolení vsi na české straně hvozdu, aby tam nekáceli dříví, nepytlačili a hlavně aby se nekoulely hraniční kameny do českého vnitrozemí a nezmenšovala se tak královská moc Lucemburků a Přemyslovců. Protože se vždycky našel Bavorák, který pytlačil českému králi v lesích, usekl smrk, vyvrátil mezník a ještě si tam postavil vesnici, nezbývalo Chodům než smrk zabavit, pytláka utratit, vesnici vypálit a hraniční kámen odvalit, kam patří. 7. Karlovy Vary Jistě víte, že jedním z nejznámějších měst západočeské oblasti jsou Karlovy Vary. Byly založeny Karlem IV., aby tamější obyvatelé pečovali o prameny a lázeňské hosty. Od doby Karlovy prodělaly tyto nejvýznamnější české lázně zajímavý vývoj. V 18. století se lázně staly skutečně světovými. Přijížděly sem tisíce návštěvníků, mezi nimiž byli velmi často známí umělci, vědci a státníci. Nešetřili penězi, aby zde strávili několik drahocenných chvil a aby nabyli ztraceného zdraví. Mohli jste se tu setkat s Italy, Francouzi i Rusy. Slavných návštěvníků karlovarských lázní bylo tolik, že by pouhý výčet jmen zabral desítky stránek. Zajímaví jsou především ti, u nichž můžeme zaznamenat nejen pouhý pobyt, nýbrž i doložit, jak zasáhly lázně do jejich života.

Byli to především lékaři, kteří zkoumali vlastnosti a účinky teplých pramenů, jako byl například Jan Jesenius, rektor pražské univerzity popravený na Staroměstském náměstí roku 1621. Zajímavou postavou byl i jeden vídeňský lékař švýcarského původu. Přijel sem, aby si v teplých pramenech léčil své těžké onemocnění, a když bylo léčení účinné, zůstal zde natrvalo přes třicet let. Hosté, kteří vždy obdivovali účinky léčivých pramenů, ticho stinných parků a krásy nejbližšího okolí, na svůj pobyt v těchto lázních nikdy nezapomněli. 8. Čapkovi a Brno Potěšilo mě, když jsem se dozvěděl, že rodina Čapkových měla k Brnu a jeho okolí blízké vztahy. Například do Veverské Bítýšky přivezli oba bratři z Japonska odolný druh bambusu, který ještě padesát let po jejich smrti zdobil jednu z tamějších zahrad. Z rodného Trutnovska se Karel Čapek už v patnácti letech dostal do Brna, kde dva roky strávil na gymnáziu, které dokončil v Praze. Tam také začal na Univerzitě Karlově svá vysokoškolská studia, v nichž pokračoval v Berlíně. Pak pracoval jako knihovník, vychovatel u hraběte Lešanského a novinář v Národních listech a v Lidových novinách. Do brněnského kraje často zavítal i při prázdninových pobytech u sestry Heleny v Bílovicích nad Svitavou. Svými díly varoval před nastupujícím fašismem. I když po podpisu dohody v Mnichově ztratil víru, snažil se shromáždit všechny kulturní síly a využít svého vlivu v Anglii, aby zabránil katastrofě. Zemřel o Vánocích 1938, necelé tři měsíce před nacistickou okupací. 9. Dopis Drahá Vladimíro,

Karlovy Vary 22. 4. 2004

z naší schůzky zbyly jen vzpomínky a mně se stýská. Chtěl bych s Tebou strávit pár milých minut, ale zatím Ti jen píši. Když jsem odjížděl z pražského Hlavního nádraží a Tys tam stála s hloučkem cizích lidí, bylas tak vyzývavě krásná, že se mi zúžil dech. Málem jsem zpanikařil a zatáhl za záchrannou brzdu. Víš, Vladimíro, s odstupem času se mi zdá, že jsme se docela sblížili a že našich občasných neshod ubylo. Jen jedna věc mě stále sužuje. Nemluv prosím tak často o svatbě. Počkejme, až se naše láska zklidní. Miluji Tě. Tvůj Vladimír

10. Lov na srnce Tatínek zapomněl na opatrnost i na to, že může srnce poplašit, a kráčel fascinován dál a dál. A pak spatřil psa, jak vyrazil, a uslyšel srnce, jak bekl. Holan už několik let takhle nelovil a srnce prostě minul. Skočil mu na hřbet a svezl se z něho po zadku dolů. Můj tatínek se opřel o dub, už neměl sílu někam jít a něco dělat. Viděl tiché divadlo, ale na les příliš hlučné. Sípala zvířata, sypala se stráň, praskaly staré větve, v korunách dubu volali ptáci. Srnec byl ještě mohutnější, než se zdál z ostrova. Skákal k řece, jako by byl vymršťován pružným pérem. Snad dvacet metrů nad řekou Holan skočil podruhé a naposled. Srnec udělal překot, ale mrtev nebyl. Ještě se cosi odehrávalo, obě těla se válela v kotoučích ze stráně a zelená tráva pozdního jara se barvila krví. U řeky srnec zůstal ležet a Holan nad ním stál. Můj tatínek byl zpocený odshora dolů. 11. Rybník Svět Není lepšího jména pro rybník, než má třeboňský Svět. Je to opravdu malý svět, plný zázraků. Jeho hráz střeží staré svalnaté duby, obr vedle obra. Najednou z modrojasna nebeského přistane neuměle na mělčině čáp, brzdě šosatými křídly. Kapři v rákosí, nad jejichž velikostí ztratil čáp pravomoc, se rozvalují klidně mezi stvoly. Být čapí potravou, toť temná stránka žabího života a drobné rybí havěti. Kamarádíčku, polyká čáp rybku napřed hlavou, nebo ocasem? Nepozoruješ, nepochopíš, neboť je to jedno z pečlivě ukrytých tajemství jeho života. Ty divné rybniční poplachy! I bílí rackové přeruší oddech a začnou nesmyslně křižovat nad vodou i nad lukami a ty pobíháš kolem rákosí nešťasten, že nemůžeš skočit v samý střed vzrušujících událostí. Když sedím jako cizinec na břehu rybníka, vím, že tu nikdy nezískám domovské právo. 12. Olympijské hry Psal se rok 776 před naším letopočtem. Toho roku poprvé v Řecku zaplál olympijský oheň. Na úpatí Kronova pahorku se sešli ke změření sil ve sportovním boji jen mladíci z nejbližšího okolí. O tři sta let později to však už v Olympii vypadalo jinak. Sešli se zde atleti z celého Řecka. Bohem olympijských her byl Zeus. K jeho soše vzhlíželi závodníci s nesmírnou úctou. Zeus byl pro ně ochráncem i rozhodčím her.K němu se modlili za vítězství a přísahali, že budou

závodit čestně. Hlavy olympijských vítězů, stejně jako hlavu olympského boha, zdobily věnce z olivových větviček. Tak tomu bylo přes tisíc let. Novodobá olympiáda vypadá poněkud jinak. Ale stále je to největší sportovní svátek na světě. Nad sportovišti dodnes hoří oheň a vítězům se vzdávají nejvyšší pocty. 13. V zemi zaslíbené Naše národní dějiny začínají poetickou pohádkou, kterou všichni známe. Starobylou zkazku živě ztvárnili Jirásek, Aleš i mnozí jiní umělci, a třebaže nás nic nepobízí, abychom v ni věřili, nemůžeme se příběhu o příchodu praotce Čecha beze slov vzdát. To bychom nabyli dojmu, že se nám vytratil pevný bod, v němž z návyku spatřujeme počátek historie českého národa. „Vítej, země zaslíbená!“ zazněla z Řípu Čechova slova. Praotci Čechovi vložil tuto památnou větu do úst o 600 let později vysoký církevní hodnostář Kosmas, děkan pražské kapituly a učený kněz. Byl první, kdo doposud ústně tradovanou pověst zaznamenal písemně. Praotce Čecha nechal vstoupit do liduprázdné a neobydlené země. Dnes bychom tento výmysl označili za slovanské vlastenectví. Představou země nikým nepodrobené chtěl prokázat nezcizitelné právo Čechů na vlast. Sám kronikář žil v pohnutých, dramatických dobách, kdy v nesmiřitelném zápase s rozpínavostí německé říše bylo toto domovské právo našich předků stále zpochybňováno. A tak se do dávného příběhu promítl dějinný spor v srdci Evropy. 14. Stavovské divadlo Po městě se rozlétla zpráva, která všechny vzrušila. U Modrého hroznu se tentokrát o jiném nemluvilo. Nejvyšší purkrabí František Nostic se rozhodl vystavět na tehdejší Královské třídě proti Karolinu honosnou budovu pro umělecké účely. S patřičnou okázalostí byl 7. června 1781 položen základní kámen. Na průčelí budovy byl umístěn latinský nápis „Vlasti a múzám“. Přesto mu nemůžeme upřít velkou zásluhu, jež mělo pro naše divadelnictví. Roku 1785 divadlo konečně poskytlo vlastenecké vzrušení. Lednový den byl bez sněhu, celý prokřehlý. Vltava studila jako ruce staré ženy. Byla sevřena krunýřem ledu a vítr z Petřína a smíchovských strání svištěl až dolů do městských ulic. A přece všem bylo teplo u srdce. Vždyť v divadle patřícímu stavům mělo konečně poprvé zaznít z jeviště české slovo. Tady pozvedl jednoho říjnového večera roku 1787 sám Mozart nepatrnou hůlku a my jsme uslyšeli jeho božského Dona Giovanniho. „Moji Pražané mně rozumějí,“ řekl postavou malý, ale svým uměním jeden z největších skladatelů.

Jeho melodie se rozbíhaly přes jevištní rampu k lidem do ulic a do hostinců, kam je přinášeli pražští muzikanti. 15. Vynálezcovy prohry V září 1815 se na pražských nárožích objevily plakáty, které slibovaly zcela neobvyklou podívanou v pražské Stromovce. Tisíce Pražanů si mohly prohlédnout parní vůz Josefa Božka. Kdo přišel, nelitoval. Kočár bez oje a bez koní měl mezi předními koly zavěšen měděný kotel, ze kterého se sykotem unikala pára. Když pak vynálezce usedl na vůz a stiskl páku, diváci byli okouzleni. Pak potěšený konstruktér svezl nejvýznamnější z přihlížejících. Slavnostní chvíle vyprchaly a lidé zapomněli. Jenže neuplynuly ani dva roky a do Stromovky putovaly zástupy. Lidé s napětím pozorovali podivné plavidlo s mlýnskými koly na vltavské hladině. Zkouška parolodi se však stala začátkem osudových ztrát, které Božka postihly. Když se vynálezce zanedlouho dozvěděl, že Maďar Bernhart dostal koncesi na provozování plavby po Dunaji, zhroutil se a svou paroloď rozbil. Ale pracoval dál. Vytrvale a skromně konstruoval drobné stroje, které ulehčovaly lidem denní práci. 16. Stará pověst o medvědovi Kdysi dávno tam, kde Vltava prudce uhýbá doleva a pak ubíhá k severu, býval po obou březích řeky divoký les. Táhl se nejen údolím, nýbrž i po mírných kopcích a strmých horách nad roklí, jež se nazývala Šárka. V stinných houštinách tu žili vlci, u pramenů ryli kanci a z mýtin se ozývalo troubení jelenů. V té lesní pustině přebýval uhlíř Matěj. Vlasy měl rozježené, jako když vítr vpadne do vinice, ale povahou byl smířlivý a laskavý. Nevěřili byste, jak rozuměl přírodě. Nikdy nezapomněl, že ve dnech plískanice či tuhých mrazů zvěř a ptactvo hladoví, a připravoval jim blízko svého obydlí skromné pohoštění. Když se jednou skrýval před lijákem schoulený pod skalním převisem, uslyšel podivné mručení. Opatrně sestoupil úzkou soutěskou k jeskynní skrýši a objevil v jejím nejtemnějším koutě malé medvídě. Zřejmě mu matku zabil kníže Boleslav, který tu nedávno se svými přáteli pořádal velkolepý lov. Mnohem později se medvěd a kníže setkali, ale to už byste se dočetli v Jiráskových Starých pověstech českých.

17. O sběrateli Když se sběratel hmyzu, květin a jiných přírodnin vrátí z cesty domů a shodí batoh na stůl, s obavami si prohlíží jeho obsah. Chce honem vidět své bohatství, které ulovil nebo nasbíral v lese, na mýtině nebo na ztrouchnivělých pařezech, aby je určil a roztřídil. Nastává mu těžký úkol, neboť musí určovat a rozlišovat druhy, jedince a spolupracovat přitom i s redakcemi časopisů.. Ale i málo zkušení milovníci přírody si zakládají sbírky, seznamují se se stavbou rostlinného těla, aby si prohloubili své zkušenosti. Jsou pamětlivi toho, že by nebylo správné, aby ve volné přírodě něco zničili. Preparují jenom velmi cenné kusy a jsou vytrvalí ve své sběratelské činnosti. Výsledkem celého sběratelského snažení a pýchou každého sběratele rostlin je herbář s usušenými a vylisovanými bylinami. Sběratel hmyzu zase obvykle touží mít brzy velkou sbírku motýlů. Celou ji nemůže mít asi nikdy. Celkem je známo sto tisíc druhů motýlů, z nich u nás žije přibližně dva tisíce pět set druhů. Patří sem bělásci, babočky, otakárci, lišaji, můry, moli a další. Mnohé z druhů motýlků se již v České republice počítají za druhy ohrožené. Proto musí být každý sběratel i dobrým ochráncem přírody. 18. Pražská Kampa Když si v dávných dobách na ostrově Kampa chtěli první sousedé postavit domky, pražští konšelé jim to povolili, ale uložili jim, že se budou o Karlův most náležitě a stále starat. Prvními obyvateli Kampy byli tedy kameníci, zedníci a tesaři. Jedna z mnoha pověstí vypravuje, že kamenné sochy z Karlova mostu splácejí obyvatelům Kampy jejich péči. Když se narodí na ostrově nějaké dítě, některá z nich je vezme v ochranu a vede je celým životem. Pověst vypravuje, že nejšťastnější byly děti, které se narodily, když byl na řadě nějaký mocný a uctívaný světec. Všem dětem se však nemůže dostat takového požehnání, protože na sousoších Karlova mostu je také mnoho postav nesvatých, ale i jejich ochrana je jejich chráněncům k velkému prospěchu. Známým příkladem je Turek, který byl kmotrem tesařova syna, který dostal jako vojenský vysloužilec trafiku, na jejímž štítě dal vymalovat kouřícího Turka. 19. Význam stromů pro náš život Stromy měly vždycky významné místo v životě lidí. Dávaly jim plody, z kůry se vyrábělo tříslo na vydělávání kůží, lýko stromů se používalo v sadařství, ale i ke zhotovování obuvi, z prutů se pletly košíky. Hlavní užitek

však poskytovalo dřevo. Bylo materiálem na stavby příbytků, na nábytek, na povozy, ale i na nádobí. Dřevo se stalo výchozí surovinou při výrobě papíru, bylo nezbytné při vyztužování chodeb v dolech. Po staletí zůstávalo i hlavním topivem. Stromy chránily obydlí před větrem a bleskem, zpevňovaly hráze řek a rybníků, vymezovaly stezky i hranice, na lysých výšinách sloužily jako orientační body. Pod převislými větvemi stromů hledali lidé obvykle úkryt při nepohodě, v jejich stínu odpočívali nebo se scházeli na besedy. Se stromy jsou svázány mnohé panské zvyky a obyčeje, které se dlouho nepodařilo vymýtit. Staří Slované ctili bytosti, které podle jejich představ ve stromech sídlily. Chtěli si je naklonit, proto jim nosili dary a oběti. 20. Josef Lada Josef Lada se narodil v Hrusicích, posázavské vesničce uprostřed kopců a zalesněných vrchů. Vzpomněl si často na své chudé, ale šťastné dětství, které bylo opředené jakýmsi kouzlem. Tak jako mnoho jiných hrusických rodáků se v poměrně mladém věku vydal do Prahy za živobytím. Na studie nebylo ani pomyšlení, a proto se vyučil knihařem. Ale ještě než dostal výuční list, otiskli mu v časopise Máj první čtyři kresby. Tato radost však byla zkalena smrtí jeho otce. Když mu vyšla obrázková knížka pro děti Moje abeceda, vrátil se do Hrusic, aby se navždy rozloučil s maminkou. Krajina kolem Hrusic se stala jeho celoživotní inspirací. Znal tam opravdu každý kámen. Celým údolím protékal potok a stráně byly v létě plné malin a ostružin. Hrusice Ladovi tak přirostly k srdci, že se rozhodl postavit zde rodinný domek. Zahrada kolem se potom stala rájem pro jeho dvě dcerky. Těm se také velice líbilo vyprávění o černém kocourkovi Mikešovi , kterého prý táta jako malý chlapec naučil mluvit. A z vymýšlení dalších Mikešových dobrodružství pak vznikla celá kniha o tom, jak se kocour Mikeš pustil do světa a vrátil se do Hrusic s poctivě vydělanými penězi, aby babičce Ladové koupil nový krajáč na mléko.