Kázání – Košer myšlení
Neděle 10.4.2011
Mk 7,14-23 14Když znovu svolal zástup, řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte: 15Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.“ 16Kdo má uši k slyšení, slyš! 17Když opustil zástup a vešel do domu, ptali se ho jeho učedníci na to podobenství. 18Řekl jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, 19poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?“ Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. 20A řekl: „Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. 21Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, 22cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. 23Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“ Mt 12,33-37 33Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci. 34Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví. 35Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. 36Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. 37Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“
Poslední dobou se rozšířila poptávka a logicky tedy i nabídka tzv. „Košer“ potravin. Jsou to potraviny jejichž výroba je prováděna v souladu s Mojžíšovým zákonem, Tamudem a ostatními židovskými tradicemi. Podle těchto norem je nečisté (tedy ne-košer) vše, co byť jen vzdáleně pochází z nečistých živočišných druhů (např. vepř, králík, ale i všechny plody moře kromě šupinatých ryb s ploutvemi). Pokud jde o maso, musí být dodržen také správný postup zabití zvířete, nesmí být konzumována žádná mršina. Přísná pravidla má také výroba, skladování a konzumace masa a mléka. Firma, která dodrží stanovené postupy dostane certifikát Košer. Je obdivuhodné jak dlouho se tato tradice uchovala a že se kupodivu dotýká i mnoha dnes známých značek. Základ takové tradice je jistě racionální a v dnešní době masového využívání náhražek se není co divit, že se Košer stává symbolem jistého druhu biopotraviny. Ta zpráva zakotvená v košer tradici je v tomto smyslu nadčasová, když něco jím, chci vědět z čeho to pochází a jak s tím bylo nakládáno. Také mytí rukou před jídlem není úplně k zahození, jak si s hrůzou uvědomila středověká křesťanská Evropa postihovaná tak často cholerou a morem.
Přesto a nebo právě proto, všechno to potencionální zlo plynoucí ze špatných hygienických a stravovacích návyků vidí Pán Ježíš zanedbatelné proti nebezpečí pramenící z vnitřní nečistoty.
Všechny nemoci zažívacího ústrojí, infekce a mory způsobené požíváním ne-košer potravin jsou zanedbatelné proti tomu, jak hrozné a nesrovnatelně devastující jsou výsledky našeho ne-košer myšlení ! 14Když znovu svolal zástup, řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte: 15Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.“ 16Kdo má uši k slyšení, slyš!
Jakoby lidské srdce bylo jakousi kuchyní ve které se připravují pokrmy, které následně servírujeme našemu okolí prostřednictvím našich slov a činů. A že někdy skutečně dáváme lidem kolem nás zabrat ! Tak například něco nás zasáhne, zraní, rozladí a my tuhle „mršinu“ vezmeme, naporcujeme a den, dva nebo třeba i týden ji přidáváme do komunikace s našimi bližními v podobě našich nelaskavých slov a mrzutého chování. Jak z toho ? V bufetu, kam chodím pravidelně na obědy mi vždy taktně naznačí, když si řeknu o jídlo, které ten den není zrovna čerstvé. Mají rozum, nechtějí mě jako stálého zákazníka ztratit a tak naznačují mi tedy, čemu bych se měl ten den vyhnout. Podobně i my bychom měli mít rozum a dovodit jaké důsledky může mít servírování zkažených dezertů našemu okolí. Na druhou stranu, těžko v sobě stále něco dusit. Těžko pořád zkoumat komu ten či onen prošlý dezert můžu podat, abych se ho zbavil. Tak třeba v tom mém bufetu by mě potěšili, kdyby všechna ta prošlá jídla každý den vzali a vyhodili na kompost.
Je to tak, ve styku s každodenní realitou nemůžeme zůstat svatí ve smyslu „nedotknutelní“. Můžeme ale (a máme !) zůstat svatí ve smyslu „stále znovu očišťovaní“. Každý den to chce v našem srdci probrat a bez milosti zkompostovat vše v čem se začnou množit zkázonosné bakterie. 21Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, 22cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. 23Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“
Biblický Slovník definuje pojem pro lidské srdce jako „vnitřní podstatu člověka“ jako sídlo rozumu, vůle a citu, ale také jako svorník, ve kterém se prolíná lidský duch s duší a tělem. Neřeknu vám kde je toto srdce umístěno jestli v hrudi nebo v hlavě ☺ , ale jisté je, že všichni víme o čem je řeč.
Lidské srdce, naše „ego“ (naše „já“) sbírá ze svého okolí stavební materiál, který kompostuje a následně přeměňuje buď na dobré nebo na zlé. 33Zasaďte dobrý strom, i jeho ovoce bude dobré. Zasaďte špatný strom, i jeho ovoce bude špatné. Strom se pozná po ovoci.
Někdy myslím dochází k mylnému výkladu, když se snažíme až příliš vybírat co by křesťan měl a neměl vidět, co by měl a neměl poslouchat, jíst, pít apod.. Může v tom být sice upřímná snaha udržet co nejvíce srdce křesťana ve sterilním prostředí, ale za sebe to řeknu tak, jak to cítím a jak jsem to prožil: Daleko smysluplnější než se snažit ochránit srdce člověka klášterní zdí proti okolnímu světu je vypěstovat v něm zdravou odolnost, imunitu vůči nečistotám, které každodenně naprosto běžně pronikají do lidského nitra . Ne že by měl křesťan takové nečistoty úmyslně vyhledávat, ale ty které proniknou do jeho srdce by měli být jeho imunitním systémem schopen bezpečně rozpoznat a zlikvidovat. Nakonec nikdo z nás přece nevyhledává záměrně zkažené jídlo plné bakterií, ale když se v běžném jídle nějaká ta bakterie objeví, průměrně odolný organismus jí většinou zdolá. Znovu připomínám ta slova Pána Ježíše: 15Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.“
Mám-li to říci naplno, pak daleko zásadnější, než jak hezkou a vyzývavou ženu jsem dnes zahlédl je, jaký vztah mám ke své vlastní ženě. Stejně tak mě může zaujmout sousedovo nové Audi, ale nemusí to automaticky znamenat, že zadlužím sebe a své děti, abych měl taky takové…
Rozumíme tomu ? Rozumíme rozdílu mezi VSTUPEM do lidského a VÝSTUPEM z lidského srdce ? Jak přemýšlíme o věcech které vidíme ?
Pán Ježíš říká farizeům: 34Plemeno zmijí: Jak může být vaše řeč dobrá, když jste zlí? Čím srdce přetéká, to ústa mluví.
A tady se dostáváme k něčemu opravu zásadnímu. Žádné lidské srdce, žádný člověk není sám strom v poli. Každý z nás je pouze oddenkem daleko větší a hlouběji zakořeněné rostliny. Ve farizeích vidí Pán Ježíš plemeno zmijí s odkazem na Satana v podobě hada v zahradě Eden. Římským křesťanům zase apoštol Pavel píše: Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve. Řím 11,16
Jinými slovy – na podstatě, rodu, kořenu neskonale záleží ! Svou podstatu nezměníš svým chováním nebo větší disciplínou. Proto Pán Ježíš říká nesmlouvavě všem, kteří ještě nejsou napojeni na ten pravý kořen: „Musíte se znovuzrodit !“ (Jan 3,7) Jen to, že se začneme chovat mravně, že zavřeme brány chlípnosti, chamtivosti, zlu kolem vás, z nás svaté neudělá ! Pokud nezměníme svou podstatu, pokud se vnitřně neoddělíme od pokolení zla, pak si nás to zlo znovu dostihne. Vždyť zlo se umí projevovat i uvnitř klášterů a církví…
A tak je potřeba mít na mysli, že slovo „svatý“ ve vztahu k nám není nějaký přehnaným požadavkem, ale že v sobě snoubí oba významy – 1. tu část mravní čistoty (ve smyslu průběžnému očišťování), tak především i tu významovou 2. část zahrnující oddělení od kořenů zla a napojení na ten „svatý kořen“. A tady je potřeba říci, že to není možné jinak než skrze milost udělenou nám v Pánu Ježíši Kristu. Dokud Adam s Evou chodili po zahradě Eden a naslouchali slovům hada, bylo na „imunitním systému“ jejich srdce, aby všechny ty imputované myšlenky na vzpouru proti Bohu zlikvidoval. Avšak ve chvíli, kdy už nechali své srdce opanovat myšlenkou neposlušnosti vůči Bohu, rozjela se řetězová reakce ze které si nemohli pomoci sami…
I to je dobré rozlišit. Spoustu nečistých věcí nám vstoupí do mysli, ale my máme v prvním kroku tu šanci je sami zlikvidovat. Hříchem se ty věci stávají až tehdy, pokud jim k tomu dáme prostor. Pak už si s nimi sami neporadíme: Vzpomeňme na varovná slova, kterými napomínal Pán Bůh Kaina, když ještě nebylo pozdě něco se sebou dělat: Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ Gen 4,7
Pokud hřích nezlikvidujeme v zárodku, pokud mu dáme prostor ve svém myšlení – ne že mohou přijít, ale přijdou (!) hrozné konce: vraždy, smilstva, cizoložství, loupeže…
Svět, tak jak ho známe z každodenních večerních zpráv „ve zlém leží“. Čím bychom mu myslíte jako církev mohli prospět ? Tím, že půjdeme ven a budeme cosi lacině vyřvávat po ulicích ? Zkušenost nám říká, že tím se toho moc nezmění…. Zkusme to jednou jinak ! V době vzrůstající poptávky po „košer-potravinách“ se jako Kristova církev, jako křesťanský sbor staňme oázou s „košer myšlení“. Nebraňme se běžnému kontaktu se světem, správně ho ve svém srdci vyhodnocujme. Dávejme si dobrý pozor na to jak ve svém srdci smýšlíme, jak následně mluvíme a jak jednáme. V žádném případě se nespokojme s náboženskými nebo moralistickými náhražkami živé víry. Trvejme na vysokých biblických standardech jak se má projevovat, mluvit a chovat křesťan ! Přemýšlejme o všem co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoliv je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu (Filipským 4,8) Pak nebude možné nás přehlédnout ! Lidé se o nás a především o ten zdroj a kořen našeho košer myšlení začnou sami zajímat. … Když ale vidíme tu nečistotu a devastaci kolem sebe s lítostí musíme uznat, že je to i naší vinou ! Vinou našeho ne-košer srdce, našeho ne-košer myšlení, našich ne-košer slov . Teď bychom si před tím možná rádi zakryli oči, zavřeli se někam a tvářili se zbožně. To by ale bylo dost pokrytecké ! My přece nejsme žádná vyjímka ! K tomu ne-košer nepořádku, k té žumpě co okolo vidíme, jsme významnou měrou přispěli i my sami ! Svými nečistými myšlenkami, svým neposvěceným jazykem, svojí neposvěcenou touhou po bezbřehé spotřebě… Máme odvahu to Pánu Bohu vyznat a činit z toho Pokání ? Toužíme, aby hříchy, na které už nestačíme byly očištěny skrze moc krve Pána Ježíše Krista ? Mluvil jsem o tom už v některém z minulých kázání a musím to zopakovat: -
neuvidíme v tomto městě lidi činící pokání, pokud jim my sami na sobě neukážeme co pokání znamená, neuvidíme v tomto městě ani v naší zemi touhu po svatosti, čistotě a spravedlnosti,pokud jako křesťané sami nebudeme svatostí, čistotou a spravedlností vyhlášení.
Nechť je toto košer základem každé misijní práce !
AMEN
