Kaverajsecho. duben. 3. vydání studentských novin O MALÝCH POMĚRECH

cena výtisku: 10Kč

Kaverajsecho

duben

3. vydání studentských novin

O MALÝCH POMĚRECH Jeden z bludů, kterými si se zálibou ztrpčujeme život, je blud o malých poměrech. Potkáte-li člověka z Berouna nebo z Vysokého Mýta, shledáte záhy, že je otráven malými poměry v Berouně nebo Vysokém Mýtě; naproti tomu člověk pražský je otráven malými poměry v Praze. A protože prý jsou v Berouně nebo v Praze malé poměry, nedá se tu nic pořádného dělat; nebýt jenom těch zatracených malých poměrů, psal by každý český dramatik nanejmíň jako Bernard Shaw a každý politický sekretář by dorostl státnické velikosti řekněme Pitta Staršího; ale to víte, ty malé poměry nás dusí. Vzdělanec na venkově si stýská, že tam musí zakrnět; kdyby byl aspoň v Praze, to byste koukali, jak by se rozvinul. Avšak ani univerzitní profesor se jaksi nemůže rozvinout v nádherný květ učenosti; ovšem kdyby měl tak skvělé dotace a ústavy jako na amerických školách, to by, panečku, udělal díru dosvěta. A tak dále. Zkrátka: co nám schází, to není chuť k práci a takový nějaký dar od pánaboha, nýbrž poměry. Karel Čapek, O věcech obecných čili Zóonpolitikon.

Úryvek z povídky O malých poměrech iniciovala Kristýna Horáková, 3C

Že by za to mohly malé poměry na gymnáziu?

Můj příspěvek v březnovém vydání Kaverajsecho vyvolal mezi studenty a učiteli velký rozruch!!! Musím říct, že mě to velmi těší, protože se konečně prolomila ona apatie, která kolem nás vládne, a studenti i učitelé o článku vehementně diskutovali jak na chodbách, tak při hodinách. Skvělé. Myslím, že článek přece jen malinko situaci změní, i když se teď všichni tváří, jako že „najust“ne. Podvědomí bude fungovat. To už tady bylo dlouho potřeba. Musím říct, že jsem čekala, že s ním hodně učitelů a studentů nebude souhlasit, bohužel mnoho reakcí plyne spíše z nepochopení mého pohledu. V článku není nic o tom, že by se studenti neměli učit nebo že by neměli chodit do školy a plnit své povinnosti. Není tam nic o tom, že kdo se dobře učí, je divnej!!!! Kdo tam něco takového našel, ať mi tu větu přijde ukázat. Chci jen, aby byli studenti aktivnější. Článek mapuje situaci na naší škole, jak ji vidím já po deseti letech z pozice učitelky konverzace v AJ – kdy donutit většinu žáků k diskusi je věc nadlidsky obtížná a výmluvy na angličtinu nejsou na místě, protože česky mi toho nejsou schopni říct o moc víc. Studenti většinou vůbec netuší, co se kolem nich děje. Pokud ale doplňují nějaké cvičení v učebnici, jsou mistři. Až pojedou do zahraničí nebo budou jednat s nějakým obchodním partnerem, budou také raději vyplňovat cvičení? Nebo odříkávat nazpaměť článek z učebnice? Pokud po nich chci, aby nacházeli souvislosti,

vyvozovali závěry nebo okomentovali některá společenské dění a problémy, prokázali své dovednosti v praxi, nejsou toho schopni. Z pozice vedoucí divadla a novin vidím totální lhostejnost, když avizuji na všech frontách, aby se žáci zapojili, začali diskutovat o tom, co je zajímá, psali příspěvky, ale kde nic tu nic.V krabici naproti bufetu sice byly nějaké reakce (a zaplaťpánbůh za ně), ale všechny byly jen kritické a aktivní příspěvek ani jeden. Všichni jen kritizují, ale sám nikdo nic nenapíše. Argument, že všechny věci, které jmenuji jako příklady umu vlčích typů, umí i ostatní studenti, je fajn, ale já o tom nic nevím, pokud za to nebyla známka, ještě to nikde neprokázali. Proč se nehlásí na pomoc s návštěvami rodilých mluvčích, kterých máme v AJ během roku k dispozici dost, proč nenapíšou něco do novin, nepomohou při výzdobě školy nebo při festivalu ArtsyFartsy, kde se najdou činnosti pro jakkoli zaměřené studenty? Vím, že mnoho lidí se bojí divadla, exhibovat na veřejnosti není lehké, o divadlo tady samozřejmě vůbec nejde. Jde o vaše reálné dovednosti do budoucna, chci jen, aby se naši absolventi seznamovali s praktickým životem už během studia. Copak si nechcete ověřit v praxi své jazykové, počítačové, technické dovednosti? Proč zde neustále panuje apatie vůči škole, udělat něco užitečného, zábavného, a přitom škole pomoci, i když za to není známka? Může to být v jakékoli oblasti. Už dva týdny visí ve škole nabídky soutěže o nový název hlineckého kulturního léta,

pokračování na další straně…

02

Duben, 3. vydání Kaverajsecho

kdo z nás si to alespoň přečetl? Město potřebuje pomoci s organizací dětského dne, pomůžete? (viz inzerce či plakáty). Ještě bych se chtěla omluvit těm několika studentům, kteří jakoby nepatřili do žádné z těchto dvou kategorií. Z těch, které znám (tj. asi třetinu studentů GKVR) je jich 10 (a jen 4 z nich jsou z GT Hlinsko). Tito studenti nepatří ani do jedné kategorie, jsou studenti snů, kteří si zaslouží veřejnou chválu a mají můj nezměrný obdiv. Jojo, svět přece jen není černobílý, a to je dobře. Ostatní studenti,

buď jste také studenti snů a já Vás jen neznám, nebo se na mě nezlobte, vždyť jsem jen člověk a mohu se mýlit. Lada Leszkowová

KRABICE NAPROTI BUFETU FUNGUJE! ZATÍM JE TAM TEDY VĚTŠINA ANONYMŮ, ALE ZAČÁTKY JSOU VŽDYCKY TĚŽKÉ. NAŠLI JSME V NÍ NEPŘEBERNÉ MNOŽSTVÍ KRITICKÝCH PŘIPOMÍNEK, PŘESNĚ O TO NÁM ŠLO A JSME ZA TO MOC RÁDI. NENAŠLI JSME TAM ALE ANI JEDEN KONSTRUKTIVNÍ NÁMĚT. TO JE ŠKODA, ALE VĚŘÍME, ŽE I TO PŘIJDE. PIŠTE ČLÁNKY, POVÍDKY, BÁSNIČKY, ZAPOJTE SE DO VÝZVY PROF. VOJANCE, VIZ DÁLE. POZNÁMKA: KRABICI VYBÍRÁME VŽDY V POLOVINĚ MĚSÍCE, ABYCHOM STIHLI PŘIPOMÍNKY ZPRAVOVAT, PŘÍSPĚVKY VHOZENÉ POZDĚJI SE OBJEVÍ VŹDY AŽ V DALŠÍM ČÍSLE.

Namátkou vybíráme nejzajímavější připomínky: …Příspěvek kolegyně Leszkowové v úvodníku druhého čísla asi vyvolá nejvíc reakcí. Souhlasím, že mezi studenty najdeme i ovce i vlky, ale mně tu chybí minimálně ještě jedna kategorie. Patří do ní studenti zodpovědní, pilní, plnící si svoje povinnosti, s minimální absencí. Ano, ti, kteří se učí podle poznámek učitele, které pilně „dopisují“, ale i s vlastním názorem, kteří dokáží přesně formulovat, s odvahou se ozvat, když se jim něco nelíbí, aktivní ve škole i mimo ni, se schopností diskutovat a konverzovat, navíc ochotní pomoci druhým a nemyslet jen na sebe. Ano, i takové studenty tu máme. Prof. Jitka Vacková Stoprocentně souhlasím, můj článek byl od počátku provokativní, chtěla jsem jen vyprovokovat diskusi, a to se povedlo. Už několik let jsem zcela uchvácena Tvou třídou a vím, že jako třídní máš nemalý podíl na tom, jak jsou úžasní. Sama jsem se toho od nich hodně naučila. L.L. …více erotiky! (dokonce několikrát) – Odpověď redakce: dejte si studenou sprchu! …Dobrý den, rád bych reagoval na příspěvek prof. Leszkowové a její typy „jezevecavlk“. Myslím, že nemluvím jen sám za sebe, protože podle mého názoru

by se SŠ profesorka na výběrovém gymnáziu neměla vyjadřovat o studentech jako o zvířatech. Samozřejmě každý student má svůj názor na mezinárodní, politické a jiné debaty, ale nemám potřebu je sdělovat zrovna profesorce Leszkowové. Co se týče imitace prof. Hamplové, sice chápu, že některým lidem může imitace její postavy být poněkud nepříjemná, ale pár let už na tomto gymnáziu studuji a vím, že prof. Hamplové nikdy nevadila, ba naopak se vždy ráda zasmála. Na závěr bych řekl, že podle někoho je imitace prof. Hamplové větší kulturní zážitek než hra „Aby se Čechům ovary zachvěly“. Osobně si myslím, že můj názor nezveřejníte, ale za vším, co jsem napsal, si stojím. J. Kos, student 4.A Milý J. Kose, velmi si vážím Tvého příspěvku, protože jsi se jako jeden z mála podepsal. Je vidět, že jsi odvážný kluk, který se nebojí své názory prezentovat (což v článku trochu popíráš, ale budiž). Zatím se neznáme, neučím Tě, ani nevím, jak vypadáš, lidí, jako jsi Ty, si vážím, a až mě líp poznáš, třeba mi nějaký další svůj postoj v rámci výuky sdělíš, i když Ti za to zatím nestojím. Přirovnání člověka ke zvířeti se může zdát z určitého úhlu pohledu jako pocta, nemyslíš? Když se lidé baví o znamení zvěrokruhu, zcela běžně se ptají: „Jsi býk? Jsi beran?…“ a nikdo se neuráží. Takových dalších


03

příkladů Ti mohu dát spoustu. Pokud se Ti Ovary nelíbily, je to zcela pochopitelné, je to téma spíše pro vyšší ročníky a Drábkovy texty jsou dost komplikované. Věřím, že jednou pochopíš i takovéto pohledy na lidskou společnost. Těším se na Tvé další reakce. Držím Ti palce. Lada Leszkowová P.S. Jsi hodný, že se zastáváš pí prof. Hamplové, máš asi dobré srdce, to je hezké. V článku ale nebylo nic o tom, že bych si myslela, že ji to uráží. Články jsou zajímavé, ale uspořádání a grafická úprava je „otřesná“ (toto slovo jsme nemohli přečíst, pisatelova úprava byla dost “otřesná“, pozn.red). Prosím o zlepšení. Prosím, pište více rozhovorů s profesory. Jméno nečitelné Odpověď redakce: rozhovorů s profesory chystáme haldu! Úpravu zlepšíme, Děkujeme za příspěvek. …stop propagandě! Odpověď redakce: Tenhle příspěvek nás hodně zaujal. Mohl by pisatel vhodit do krabice ještě jeden lístek s vysvětlením? Děkujeme. … Nový název školního časopisu: PanzerBean Odpověď redakce:– hmmm… …Urazil mě příspěvek prof. Leškový, doufám, že se takové články nebudou opakovat… A co přesně Tě urazilo? Pokud jsi aktivní, kreativní a dokážeš škole věnovat i svůj volný čas bez nezbytné vypočítavosti, tak Tě to mělo spíš potěšit, ne? Lada Lezskowová …Názor prof. Leszkowové vyvolal až neuvěřitelnou vlnu reakcí. Část studentů se cítila uražena, ponížena a určitě neprávem nařknuta. Ta druhá pobavena. Ale ti, co byli rozhořčeni, jen dostáli slovům Lady Leszkowové a vesele si pokračují ve své apatii a nicnedělání. Možná, že se rozčílili o přestávce, zanadávali si s ostatními stejně dotčenými spolužáky, a to bylo ovšem vše. Ze školy domů, narvat do hlavy poučky na další den a pak možná trocha oddechu u Ordinace v růžové zahradě nebo na tréninku či v hudebce. Není to trochu málo? Tím pádem absolutně postrádám smysl vašeho rozčílení. Vždyť ona jen pojmenovala váš životní styl. Chodíte sem do školy každý den, nadáváte na ní každý den, proč si jí tedy trochu nevylepšíte? Když vás to tak pobouřilo, tak s tím pojďte něco udělat!! Have a nice day, Iris (8A) Nejde ani tak o životní styl jako o nevypočítavý přístup ke škole.

Lada Lezskowová

… První číslo bylo naprosto geniální, hlavně úvodník, naprosto s ním souhlasím, jenže bohužel na škole plné konzervativců s pozůstatky komunismu, kdy je vlastní názor považován za drzost a projevení neúcty k učiteli,

je těžké nějaký problém konfrontovat…. Druhý číslo bylo naprosto hrozný, až na úvodník, který vyvolal hodně nesouhlasu ubrečených nerdů a i učitelů, kterým záleží jenom na známce, nikoli na znalostech… nepodepsáno Tento příspěvek neuvádíme celý, některé pasáže byly až příliš urážlivé k některým kolegům. Je to trochu silné kafe a zásadně nesouhlasím s jeho tónem i některými pasážemi. Škoda, že chybí podpis, posouvá to článek do sekce „Nebrat“. Lada Leszkowová …S rozdělením studentů na ovčí a vlčí typy plně souhlasím. I když to může být tím, že mi to jako vlčímu typu (a obdivovatelce díla Davida Černého :-D) trošku lichotí. Též rozumím tomu, že studenti, pro které jsou známky největší prioritou, se cítí být uraženi. Nebylo však právě rozjitření klidných vod gymnázia prioritou školních novin? Ať je to jak chce, ovce konečně začaly bečet. Tereza Ondráčková, 8A POTOM PŘIŠLO JEŠTĚ NĚKOLIK PŘÍSPĚVKŮ, KTERÉ DO BUDOUCNA BUDEME VŽDY IGNOROVAT, V PRAVIDLECH SE NASTAVILO KRITÉRIUM SLUŠNOSTI A TO CHCEME DODRŽET. TENTO PŘÍSPĚVEK ALE UVEŘEJŇUJEME, PROTOŽE JE NÁM PISATELE LÍTO A CHTĚLI BYCHOM MU POPŘÁT TĚCH PÁR MINUT SLÁVY – TEDY, KDYBY SE ALESPOŇ PODEPSAL. I TAKOVÍ STUDENTI JSOU MEZI NÁMI, MUSÍ BÝT DOST NEŠŤASTNÍ, PROTOŽE NEPATŘÍ MEZI ŽÁDNÝ ZE ZMÍNĚNÝCH TYPŮ:

…. Rozdávat noviny zadarmo. Nepsat kraviny (viry a antiviry). Grafickou úpravu dělat lépe, nejlépe zrušit noviny. P.S. Leszkowová je divná, vyhodit z gymnázia a z redakční rady, je tlustá jak prase, vypadá, jakoby měla v kalhotech nasr*no. podpis: nepřizpůsobivý občan Tak teď nevíme, máme dávat noviny zadarmo, nebo je zrušit?!Prosili bychom přesné instrukce, jdu si dát dort a převlíct kalhoty. Lada Leszkowová …Již několikáté odpoledne jsem seděla doma a přemýšlela, co se sebou udělám. Má můj život nějaký cíl? A pak se to stalo...dostal se mi do rukou březnový výtisk Kaverajsecha! ,,...vytvořte svůj nový rekord ve skoku do výšky...“ - ANO! Konečně mám cíl a hodlám ho zdolat!! :)). Denisa Holcová, studentka 8.A

pokračování na další straně…

04


Z emailů z venku:

…Super počin, doufám, že vydrží déle než náš počin před léty... blahopřání :o). Tak jsem to okoukl, přečetl a ovar se mi otřásá již hodinu :D. Bude to dobrá hra na zimní večery a letní noci :D RomanÁlvarez …Hele, tohle je fakt dobrý. Respekt a velký pozdrav. Držím vám všem palce! René Nekuda, bývalý student, nyní asi spisovatel …Boží, naprosto fantastický, strašně se mi to líbí! Skvělej nápad – palec nahoru! David Pasťák Holec, bývalý student, nyní VŚ …Moc pěkný! Fakt! Snad se vám podaří mít zajímavá témata i v dalších měsících. Štěpán Dalecký, bývalý student, nyní VŠ …děkuji za zaslání dalšího čísla Kaverajsecho, musím se přiznat, že se mi líbí váš nápad začít psát časopis, respektive noviny, z prostředí gymplu. Je fajn, že možná konečně některé lidi donutíte zamyslet se nad poměry, které na gymnáziu panují, a možná, že i nad vlastním životem a hodnotami... Hodně úspěchů (a energie všem vydavatelům) v dalších číslech… S pozdravem Jitka Němcová – bývalá studentka, nyní VŠ …Právě jsem dočetl vaše školní hlinecké noviny. Zabralo mi to velkou část přednášky (a to velice zajímavé přednášky, tedy pro mě). Musím uznat, že mě to velice zaujalo. V průběhu studia na gymnáziu se mi do rukou dostalo už pár výtisků školních novin, ale neměly dlouhého trvání. Bylo to takové nemastné, neslané, rádoby vtipné a místy i trapné. Držím vám palce ve vaší práci, jsem rád, že se to soukolí na „naší“ škole snaží někdo rozhýbat. Když se inspiruji větou profesorky Hanákové ze článku v novinách: Palec nahoru vaší redakci, těším se na další číslo. Jakub Vašek – bývalý student, nyní VŠ

…Ahoj, tak tu koukám na ty noviny, tak jsem si říkal, že by tě to mohlo zajímat. Tvoje představa studenta je parádní, moc mě potěšila, víc takovejch. Pak jsem se dostal k článku pomalý počítač? jako... zajímá to taky někoho jinýho než autora? Takový články bych tam vůbec nedával. Pak taky když někde vidím/slyším horoskop, tak takový médium hned řadím do kategorie televize Nova. Nemyslím si, že vy máte důvod k tomu se takhle snižovat… Jiří Burýšek, bývalý student, nyní VŠ Rád bych reagoval i na úvodník o absoventech gymnázia. Předpokládejme že anketní otázka zněla: Jaký by podle vás měl být učitel na gymnáziu? Odpověděl bych: Měl by svůj předmět ovládat na tolik, aby k němu dokázal přitáhnout pozornost studenta, který o něj nemá zas až takový zájem, dle mého názoru nic nemožného. Měl by využívat situace, kdy v hodině panuje dobrá nálada, k vyvolání krátké spontánní diskuze. Pokud jde o práci nad rámec, ukazoval by studentům tolik konkrétních možných projektů a činností, že by pro ni alespoň pár jedinců získal. Měl by se dokázat vcítit do kůže studenta, který něčemu nerozumí a vědět, jak mu pomoc. Samozřejmě, že tyto činnosti by zabíraly pouze malou část hodiny.. Předpokládejme že by takovýto byl každý učitel, nebylo by pak možné aby společně s VÝZNAMNOU opakuji VÝZNAMNOU a opakuji ještě jednou (aby nedošlo k nedorozumění) VÝZNAMNOU spoluúčastí rodičů a charakteru žáka zformovali studenta z vašich odpovědí? Tedy všestranného, s názorem, diskutujícího, pracujícího nad rámec. Existují i vlčí a ovčí učitelé?... Tomáš Pšorn, bývalý student, nyní VŠ

Zdražujeme noviny! S lítostí v srdci Vám oznamujeme, že zdražujeme noviny na 10,-Kč. Moc nás to mrzí, ale ani tak se nepokryjí náklady na papír a toner. Snad to Váš měsíční rozpočet příliš nezatíží, pokud ano, kupujte si noviny do dvojice. Rádi bychom je uveřejnili i na internetu, ale chtěli jsme Vám poskytnout materiál, s kterým byste mohli trávit přestávky, cesty autobusem nebo nudné hodiny a protože ve škole není wifi, tak by to účel nesplnilo. I přesto jsou noviny na internetu dostupné. Na stránkách školy pro ně není místo, tak snad www.gthlinsko.cz/kaverajsecho místo pro pár pdf dokumentů najde. redakce

Poděkování Společně se nám podařilo vybrat 1 500 korun pro nadaci Zdravotní klaun. Darovali jsme mnoho úsměvů a radosti dětem v nemocnicích. Moc vám děkuji za pomoc. studentka Kristýna Horáková 3.C


05

Prof. PhDr. Martin Hilský, CSc., dr. h. c., MBE (* 8. dubna 1943, Praha) • profesor anglické literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Filozofické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích • překladatel z angličtiny, shakespearolog • k řadě knih napsal předmluvy nebo doslovy Již od dětství měl vztah k anglickému jazyku, kdy navštěvoval anglickou školku a v útlém věku začal číst anglické knihy v originále. Roku 1960 maturoval na gymnáziu, poté pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od druhého ročníku vysokoškolského studia tlumočil pro ministerstvo kultury. Po promoci nastoupil na katedru anglistiky FF UK. V květnu roku 1968 vyhrál konkurz na roční doktorandské studium na Oxfordské univerzitě, v pozici mladšího vědeckého pracovníka v Linacre College. Po srpnu 1968 roční stáž uskutečnil. Po návratu z Oxfordu se vrátil na pracoviště FF UK. Vedle práce na akademické půdě začal od roku 1973 překládat, psát lektorské posudky, předmluvy a doslovy knih. První překlad Williama Shakespeara učinil v roce 1983, jednalo se o „Sen noci svatojánské“. Jeho překlady byly uvedeny ve více než sto premiérách v českých divadlech. Národní divadlo v Praze uvedlo do roku 2010 osmnáct jeho překladů divadelních her. Každé dva roky je zván na konferenci do Stratford-upon-Avon, kde se setkávají významní vědci z celého světa zabývající se dílem Shakespeara. Ocenění: • 1992 – prémie Ceny Josefa Jungmanna, za překlad Zimní pohádky Williama Shakespeara • 1997 – Cena Josefa Jungmanna, za překlad Shakespearových Sonetů • 2001 – Řád britského impéria, za zásluhy o šíření anglické literatury v Česku • 2002 – Cena Toma Stopparda, za překlady a interpretaci Shakespearova díla • 2002 – Výroční cena Nadace Českého literárního fondu, za rozhlasový pořad o Shakespearových Sonetech • 2008 – Ostravská univerzita v Ostravě, čestný doktorát v oboru anglická literatura • 2011 – Státní cena za překladatelské dílo • 2011 – Medaile Za zásluhy o stát v oblasti kultury a školství • 2012 – Medaile Učené společnosti České republiky za „aktivity vědecké, překladatelské a učitelské“ • 2012 – uveden do Síně slávy v rámci Ceny Josefa Jungmanna u příležitosti souborného vydání překladů Shakespearova díla

prof. Balková

Ahá, Kupec benátský! Pardubice, Divadlo 29. Poměrně malý sál – všechna místa obsazená, i ta přidaná. Usměvavá paní uvádí shakespearologa, pana profesora Martina Hilského. Vchází vysoký a štíhlý muž, kterému již většinu vlasů odnesl čas, ale na šarmu mu to rozhodně neubralo. Přemýšlím, je-li vůbec možné, že tento elegán, který se za přednášku trvající déle než hodinu posadil jen několikrát, a to při předčítání z Bible či Shakespearova díla, oslaví letos své sedmdesáté narozeniny. Byl to pro mě jeden z nejsilnějších zážitků, vidět někoho hovořit s takovým zápalem o něčem, čemu obětuje celý život, a navíc to jako oběť absolutně nebere, jelikož ho to naplňuje. Sám profesor Hilský se zmínil o řeči těla při svém povídání o divadle, což jde s dílem velikána, jakým bezpochyby William Shakespeare je, ruku v ruce. Právě pan Hilský v řeči těla vyniká až neuvěřitelně. Energie a nadšení čišící z tohoto muže, když promlouvá o filozofii, historii, právu a samozřejmě o knihách, předně Shakespearových, je ohromující! Všeobecný přehled a skvostné propojování skutečností z různých oborů mě absolutně ohromilo. Fascinovalo. Inspirovalo. studentka 8. A Denisa Holcová

06


Absolutní rýmování

Absolutní rýmy se v poezii vyskytují jako recese, jejich umělecká hodnota se blíží nule. Právě proto je dobré se jimi zabývat pro pobavení. Lze je v podstatě rozdělit do tří skupin: 1. Rýmování opakováním stejného slova

Typickým příkladem je poezie Járy Cimrmana: Miloval jsem děvče krásné, měla vlasy tuze krásné.

Naše staré hodiny bijí čtyři hodiny.

2. Rýmování s využitím homonym

Příklady nalezneme u některých naivistů, např. á la Erben (sám naivistou samozřejmě nebyl): Zelená se travička, jedy míchá travička.

3. Rýmování s využitím homonymních spojení

Zatímco veršíky rýmované způsoby č. 1 a 2 vytvoří každý analfabet (pan Cimrman promine), toto rýmování vyžaduje hru se slovy a využití krás a možností češtiny. Výsledek zpravidla vede k zamyšlení, pochopení a následné euforii. Stejně to zažijete i při tvorbě veršů. Přimlouvám se proto, aby do novin byla zařazena rubrika Absolutní rýmování, v níž by byly otištěny vaše veršíky, následně by mohly být i vyhodnoceny. Každý verš by měl obsahovat přiléhavý název a jméno autora. Jako příklad uvádím svůj verš:

Hladké nohy Už je u konce holení, zbývají konce holení. H.V.Drvoj Samozřejmě, že verše mohou být obsáhlejší, zajímavější a lepší, jejich společným znakem však musí být absolutní rým. Toho může být dosaženo i přesahem a dělením slov.

Své výtvory posílejte na:[email protected]

Ztratili jsme fantazii Na kraji stát a do dna se dívat, čekat, kdy přijde ten milostný den, co osvobodí svět, by přestal se kývat, a poznal, že svoboda není jen sen.

Rozum ten ztratí se v mizivou dál, neb víra naše skutky vede, každý si za dětství s autama hrál, ale teď se pousmát nedovede.

Ať otevřou oči, kdo ve stínu spali, vyběhnou vstříc jitřní stráni, v úsvitu spatří, jak mnoho nám lhali, a vzepřou se útlaku, bez váhání.

V mlhavém oparu ztrácí se krása, kde hasne a úpí za skřeku múz, nám zbyla jen temná a prázdná spása, a život plný bezesných hrůz.

Autor je zatím neznámý i pro redakci, je to tajemné a vzrušující


07

GT HLINSKO VYHRÁLO DVAKRÁT KRAJSKOU PŘEHLÍDKU AMATÉRSKÝCH DIVADEL V JIHLAVĚ GT Hlinsko se ve dnech 14.-16.3. zúčastnilo krajské přehlídky amatérských divadel v Jihlavě. Studenti měli možnost porovnat své výkony se studenty z jiných středních škol, účastnit se seminářů a divadelních rozborů. Protože jsou takové festivaly pro divadelní spolek velmi přínosné, rozhodli se, že se zúčastní dvou přehlídek: této jihlavské a pak ještě podobné svitavské (Svitavský Fanda), která proběhne v dubnu. Vítězství znamená postup do národního kola. Podle pravidel může ale každý soubor soutěžit jen jednou. Rozhodli jsme se soutěžit až ve Svitavách, abychom jim doplnili počet na potřebných sedm. V Jihlavě jsme tedy vystupovali nesoutěžně. Po našem představení za námi přišli porotci a nabídli nám, abychom změnili svůj status a soutěžili, protože jsme vyhráli. Celý soubor zachvátilo velké vzrušení, vyhrát je skvělé, ale bylo by to nefér a hlavně bychom podrazili Svitavy. Velké dilema. Nakonec jsme se rozhodli zůstat u svého původního rozhodnutí a nesoutěžit, místo nás tedy postupuje jihlavský soubor DS Saši Liškové, celý sál při předávání cen nadšeně tleskal našemu smyslu pro fair play, porotci ocenili naše rozhodnutí zvláštním pohárem. Další ocenění získal Tomáš Pšorn za zvláštní herecký výkon v roli Homo Zapíka a Jana Burýšková za zpracování počítačové hry. Rozhodli jsme se správně? Věříme, že ano. Ve Svitavách musíme nyní potvrdit své vítězství, abychom mohli postoupit na celonárodní přehlídku Mladá scéna v Ústí nad Orlicí. Ale i kdyby se to nepovedlo, zvítězili jsme vlastně dvakrát. V dnešní vyčůrané době, kdy se daří čachrování a pletichám, jsme zůstali rovní – vítězství č.1, a ještě se nám potvrdilo, že máme skvělé divadlo!!! – vítězství č.2. redakce

08


TAJEMSTVÍ

Byla noc. Na nebi zářil stříbrný měsíc a dokresloval krajinu svými odlesky stříbrné barvy. Všude byl klid, ozývalo se jen nepatrné šumění listů v korunách stromů. Bylo tak tiché, že obsah znění tajemství, jež si mezi sebou sdělovali prastaří otcové, nebyl znán nikomu, kdo by je mohl nějak zneužít. Jejich tajemná řeč utichla ve chvíli, kdy do lesa vstoupil někdo cizí. Jeho kroky nebyly rozvážné. Chvíli běžel, chvíli šel a neustále se rozhlížel kolem sebe, jestli neuvidí to, kvůli čemu sem vůbec přišel. Nebyla to jen nějaká věc, kterou hledal. Byla to osoba, jež mu byla velice drahá. Dokonce ji miloval. Byla to žena jeho srdce. Člověk, jenž přišel do lesa, měl velkou odvahu, i když ho sužoval i kousek strachu. Byl to muž z nedaleké vesnice Lory. Kdyby její obyvatelé zjistili, že je někdo z nich v lese, už by toho odvážlivce nikdy nepřijali mezi sebe, i když by ho obdivovali. Platila tu zvláštní pravidla a jedno z nich zakazovalo vcházet do lesa paní Elerie. Za svého života to byla moc významná osoba. Byla bohatá, ale také nejvíce ze všeho pomáhala lidem. Starala se o nemocné a ve svém oboru neměla žádnou konkurenci. Nikdo jí nikdy nechtěl ublížit a ani ji nějak urazit. Velice si jí vážili, ale jednoho dne se stalo, že odešla do lesa. V té době ještě neplatilo ono pravidlo a lidé tam mohli kdykoli vstoupit. Odešla časně z rána a lidé si tehdy mysleli, že se brzy vrátí, protože někdy takto chodívala na léčivé bylinky. Nikdy ale nezašla tak hluboko jako toho dne. To, že to neměla dělat, si uvědomila, až když bylo pozdě, a jelikož byla sama uprostřed tmavého lesa, mohla tu křičet, jak dlouho chtěla, ale nikdo jí nepřišel na pomoc. Nebylo žádného člověka, jenž by jí byl zrovna na blízku. Celý život pomáhala druhým, ale nakonec když potřebovala pomoc ona sama, nedostala ji. Schoulená na zemi pak čekala na smrt. Poslední, co viděla ve svém životě, bylo obrovské zvíře se žlutýma hladově vyhlížejícíma očima. Když otevřelo tlamu, zalesklo se v ní mnoho ostrých bílých tesáků. Pomalu si přejelo jazykem přes zuby. Elerie už věděla, že je konec, ale ve skrytu duše doufala, že z toho vyvázne živá, jenže v to mohla opravdu jen doufat. Zvíře vítězně zavylo a vrhlo se na svoje jídlo. Paní Elerie byla první oběť. O jejím osudu se vesničané dozvěděli od větru. On vše z výšky sledoval, ale zakročit nemohl. To nebylo jeho osudem, ale nikdo mu nezakázal, aby varoval obyvatele Lory. Hned po té nešťastné události zveřejnili zákaz vcházení do lesa a lidé ho dodržovali. Les pojmenovali po paní Elerii jako uctění její smrti. Ale jak les zarůstal důsledkem mnoha let, kdy do něho nikdo nevkročil a neodklidil spadené stromy a větve, lidem se zachtělo po dřevě, jež mohli nasbírat zadarmo a nemuseli platit lidem, kteří ho vozili až z dalekých končin na severu. A tak chtíč po penězích zahnal lidi zpět do lesa. Věřili, že zvíře, které zabilo jejich léčitelku, už zemřelo stářím. Neměli však nic podceňovat a držet se zákazu, ale oni na něj už nedbali a to se jim draze vymstilo. Druhou obětí bylo sedmileté dítě. Syn jednoho dřevorubce, který pracoval na odklízení dřeva. Otec ho vzal s sebou, aby viděl, jak to v lese chodí a mohl mu pak pomáhat, až bude starší. Jenže kluk byl zvědavý a vzdálil se od nich, ale jen na dvacet metrů, ale i to bylo dost, aby zvíře využilo příležitosti sníst čerstvou oběť. Mršinu srny, kterou právě pojídalo, nechalo tam, kde ji našlo a rozběhlo se za vůní čerstvého masa. Dítě bylo nejblíže. Jeho otec vše z dálky pozoroval, ale ochromen strachem a hrůzou nad tím, že mu zvíře trhá syna na kusy, se nedokázal pohnout. Nervově se na místě zhroutil, a jelikož neutekl jako ostatní muži, stal se třetí obětí. Ale ani tahle ztráta nedovedla lidi k rozumu a dál těžili dřevo v lese. O život přišlo ještě osm mužů, než znovu zavedli ono pravidlo. Těla mužů nemohli vesničané pohřbít celá, protože z každého se našla jen část. Příslušníci rodiny přikývli vždy s hlasitým naříkáním, jestli to je ta část těla jejich příbuzného podle kusu oblečení. Od té doby k žádnému takovému incidentu nedošlo. Lidé už opravdu věřili, že v lese se skrývá netvor lačnící po jejich mase a báli se tam vstoupit. Od té chvíle uběhlo třicet let. A poprvé za tu dobu bylo porušeno pravidlo. Muž do lesa ale nechtěl vstoupit, jenže ho hnala láska, kterou choval už přes čtyřicet pět let ke své milované. Nechtěl ji ztratit. Byla vším, co mu zbylo. Jeho bratra a synovce zabila nestvůra z lesa a vlastní dítě neměl. Kdyby přišel i o Lauru, bylo by po všem. Jeho život, který teď držel jen na tenkém vlásku, by se zřítil do nicoty. Věděl, že bez ní žít nemůže. Zastavil se a naslouchal okolním zvukům. Nic! Jakoby se zastavil čas. Nebylo slyšet žádné šumění v korunách stromů ani praskání spadeného listí. Udělal krok. Přesně jak si myslel. Slyšet bylo jen jeho. Bylo mu to už jedno. Někde v sobě cítil, že nestvůra ho sleduje. Co mohl ztratit? Měl za to, že Laura je už navždy v hvězdném nebi a pozoruje jeho nekonečné pátrání. Zdráhal se promluvit nebo i vydat nějaký zvuk z úst, ale pokud by tu byla ještě nějaká nepatrná naděje, že žije, musel to podstoupit. Jak nejhlasitěji mohl, vykřikl její jméno do černé noci. „Lauróóó!“


09

Pocítil, jako by se mu zastavilo srdce v touze, že uslyší odpověď. Nic se ale nestalo! Takže je to pravda, pomyslel si. Opravdu je Laura mrtvá… Chtěl tu myšlenku vyhnat z hlavy. Chtěl být odsud pryč. Otočil se a začal utíkat směrem, odkud si jen myslel, že přišel, protože s jistotou už ani nemohl říct, kudy vede cesta do jeho vesnice. Mohl se jen domnívat, že možná tenhle strom vypadá jako ten, kolem kterého před chvílí prošel. Nebylo to pro něho nic nového, už chvíli cítil, že není sám. Něco se jen kousek od něho procházelo po lese a on by vsadil krk na to, že ho sleduje. Určitě to bylo ono zvíře z minulosti, jež se teď toulalo mezi stromy a hledalo si potravu. Rozběhl se. Musel si dávat pozor, aby nenarazil do stromu. Tma už sice pomalu ustupovala, ale pro člověka pořád nebylo dost velké světlo. Lidské oči byly jiné, než ty žluté, lačnící po mase. Člověk se ve chvíli zastavil a poslouchal okolní svět, který se pomalu probouzel do denního života. Divil se, proč už ho ta stvůra nezabila. Proč už si nepochutnává na jeho játrech nebo střevech, ale pořád ho pozoruje? Nechápal to. Slyšel to zřetelně. Rozlehlo se to celým lesem, jako když uhodí blesk! Z ticha lesa se ozval srdceryvný výkřik následovaný hlasitým pláčem. Jako pominutý vyrazil tím směrem. Netrvalo dlouho a dorazil na místo, odkud se ozýval ten zvuk. Jako by mu někdo strhl obrovský kámen ze srdce. Byla to Laura. Najednou si uvědomil, že je něco špatně. Měla na sobě noční košili, jež měla být bílá, ale teď byla zamazaná od mokré hlíny a roztrhaná jakoby od drápů šelmy. Co to má znamenat? Jediná otázka, která dokola a dokola sužovala mysl muže. „Lauro?“ Její jméno bylo spíše vzdech, který se vydral z jeho pootevřených úst. „Co… co se stalo?“ Nepodívala se na něho. Hlavu měla stále sklopenou ke kořenům stromu, o nějž se zády opírala. „Lauro,“ muž si k ní přiklekl. „pověz mi, cos viděla.“ Žena na venek působila, jakoby se bála jen se dotknout svého muže. Opatrně a se zdržením se k němu přisunula blíž. Pomalu natáhla svoji jemnou ruku k té jeho, za léta práce, hrubé. Muž na nic nečekal a rychleji než ona čekala, ji k sobě přitisknul. Hladil ji po zádech a šeptal jí jemná slůvka do ucha. „Už nikdy se nechci cítit jako dnes. Nechci o tebe přijít.“ Nevěděl, čím konečně prolomil bariéru jejího strachu. Přesto Laura konečně promluvila: „Miluji tě.“ Slova zněla jako lehký povzdech, jenž v okamžiku odnesl ranní vítr. Pro jejího muže to však bylo v tuto chvíli všechno zlato světa. „I já tě miluji!“ Laura si položila hlavu na jeho rameno a zadívala se kamsi do dálky lesa. Její žluté oči zářili v šeru jako dva jantary. Poté, co zamrkala, už tu nebyly jantary, ale někdo by mohl říct, že oči Laury jsou jako dva safíry, tak neuvěřitelně modré, že by se v nich člověk mohl i utopit! studentka 3. C Zuzana Štorková

Funny translations – guess the meaning Damage to speak Don’t wake up a swan Relax in the living room Where she married herself, here she married herself Unvomittable truth Welded wine Handbag TV From-under-her laundry Half-blame Christopher Bastard from Halfspoons and Withoutsatelites Aftersteak Your eyes September prof. Jana Bálková Key: škoda mluvit, nebuď labuť, odpočívej v pokoji, kde se vzala, tu se vzala, nezvratná pravda, svařené vino, kabelová televize, spodní prádlo, polovina, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, pořízek, tvé oči září

10


School adverts

AF nebo VO

MÁTE RÁDI MINECRAFT? POKUD ANO TAK SE PODÍVEJTE NA MŮJ YT. CHANNEL A PODPOŘTE MĚ YT:http://www.youtube.com/user/ minicrafik NEBO SI VYFOŤTE QR. KÓD minicrafik

JK

JK

Studenti 3. C – výběr z DÚ KOA


11

mammo.blog.cz

Petice k vyvěšení portrétu prezidenta republiky DĚKUJEME VEDENÍ ŠKOLY ZA VELMI TOLERANTNÍ ROZHODNUTÍ A DOUFÁME, ŽE TŘEBA ZA ROK ZA DVA NÁM PAN PREZIDENT DOKÁŽE, ŽE JSME SE MÝLILI, A MY SI HO S ÚCTOU VYVĚSÍME.

12


Setkali se čtyři Setkali se čtyři: hloupý líný student, chytrý líný student, hloupý pilný student a chytrý pilný student. CHPS: „Tak co, učili jste se na tu dnešní písemku z fyziky? Mazec, co? Já nad tim proseděl skoro dvě hodiny. Ale tak aspoň jsem to pochopil a není to zas úplně nezajímavý.“ HPS: „ Jenom dvě hodiny, jo? Já včera celý odpoledne, ráno jsem vstával ve čtyry a šrotil jsem až do půl vosmý. Abych pravdu řek, mě to zajímavý nepřijde, co je to za žvásty? CHPS: „Co kecáš? A co ses jako celou tu dobu učil, jo? Beztak jsi u toho koukal na televizi, to se pak nemůžeš divit, že ti to do tý hlavy neleze. To vykládej doma, že je to moc těžký a že náš přetěžujou, víme, jak to děláš.“ HPS: „Hele klídek! Já myslim, že ty učitelé doopravdy sou úplně pošahaný, to se přece nedá naučit, voni si nedovedou představit, co toho máme, pořádně to nevysvětlej a pak nám toho naložej kvanta.“ CHLS: „Cože? Jaká písemka jako? Ty vole, to jsem fakt nějak nestih. To víš, byli jsme s Milanem venku, doma po mně zase chtěli miliardu věci a pak už jsem na to prostě neměl energii. Prosim tě, poď to se mnou projít aspoň v základních bodech, já si to pak už nějak vodvodím, vono to zas tak těžký nebejvá. HPS: Stejně tam zas bude spousta věcí, co ani neříkala, se pak člověk může strhnout a stejně to nedává. HLS: Přesně! No, já na to teda ani nekouk, někde sem ztratil ty papíry, na kterých nám to dávala, večer se mi to už nechtělo shánět a v knížce to nechápu. Ale to nějak vokecám, nejsem přece blbej, ne? CHLS: No, ale to musíš mít aspoň tušení, vo co de, ne? HLS: Bez obav, stejně je celej svět vlastně z konopí, pohoda, klídeček, souznění s přírodou, na tom záleží. Je potřeba zlikvidovat nadnárodní firmy a Američany a bude nám fajn. Nějaká fyzika to stejně nevyřeší. CHPS: Já teda taky úplně nesouhlasím se vším, co se na světě děje, ale proto se snažím hodně makat, vole. Sleduju, co se kolem mě děje, chci mít nějaký známky a znalosti. Jsme tady snad od toho, abychom změnili svět, sakra! HPS: Co blbneš? Seš nějakej samaritán nebo co jako? Je potřeba to tady na tý škole jen nějak přežit, narvat do hlavy, co po tobě chtěj, pak vojebat Práva, navázat známosti a pak už ti budou jen padat penízky do kapsičky! A jestli chceš změnit svět, tak k tomu ty prachy potřebuješ, naivko. HLS: Prachy budou a my nebudem. Hlavní je, uživat si, dokud to de, stejně to všechno jde do prdele, tak proč bych se měl jako snažit? CHLS: Ty seš dobrej debil, vole. Takovýhle kreténi pak na netu vymejšlej ty blbosti o konci světa a tajnejch vynálezech na likvidaci lidstva. Pak jsou z toho lidi celý pitomý a problémy, který by se měly řešit, se neřešej. HPS: Jasný, třeba všechny ty kecy vo globálním voteplování, ty fakt nesnášim. Eště, že se Klaus nebojí vo tom mluvit. Von je jedinej férovej chlap mezi tou havětí. CHPS: Děláš si srandu? Nečteš noviny? Klaus že je férovej? A Zeman je lidumil ne? Ty seš fakt idiot, má to cenu tady něco říkat? Bude zvonit, dem na tu písemku… Odposlechnuto u bufetu během velké přestávky. Omlouváme se aktérům za porušení jejich lidských práv, nicméně mluvili dost nahlas, tak jim cizí uši asi nevadily. redakce

Kaverajsecho. duben. 3. vydání studentských novin O MALÝCH POMĚRECH

Recommend Documents