Kathrin Röggla Tvůrčí metoda současné rakouské autorky

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér režie a dramaturgie Divadelní dramaturgie

Kathrin Röggla Tvůrčí metoda současné rakouské autorky

Diplomová práce

Autor práce: BcA. Martin Sládeček Vedoucí práce: prof. PhDr. Václav Cejpek Oponent práce: doc. Wolfgang Spitzbardt Brno 2015

Bibliografický záznam SLÁDEČEK, Martin. Kathrin Röggla. Tvůrčí metoda současné rakouské autorky [Kathrin Röggla. Die Arbeitsmethode einer gegenwärtigen österreichischen Autorin].

Brno:

Janáčkova

akademie

múzických

umění

v

Brně,

Divadelní

fakulta, Ateliér režie a dramaturgie, 2015. 178 s. Vedoucí diplomové práce prof. PhDr. Václav Cejpek.

Anotace Diplomová práce Kathrin Röggla. Tvůrčí metoda současné rakouské autorky se zabývá

specifickou

tvůrčí

metodou

Kathrin

Röggla

(1971).

Tu

diplomant

zkoumá na základě tří jejích divadelních textů. Konkrétně jde o texty fake reports (2002), my nespíme (2004) a nevyhnutelní (2011), které sám přeložil do češtiny. Nejdříve

rozebírá

tradici,

ze

které

tři

zvolené

texty

vyrůstají.

Prostřednictvím analýz je pak individuálně představuje a teoreticky uvádí do českého kulturního kontextu. Tím také ozřejmuje autorčinu tvůrčí metodu. Následný popis této metody jde ruku v ruce se zdůrazněním jejího významu. Přílohou

diplomové

práce

jsou

diplomantovy

překlady

tří

analyzovaných

divadelních textů a jeho rozhovor s autorkou.

Klíčová slova Kathrin Röggla – fake reports – my nespíme – nevyhnutelní – rakouské drama – dokumentární divadlo – realita – realismus.

Kurzfassung Die

Diplomarbeit

Kathrin

Röggla.

Die

Arbeitsmethode

einer

gegenwärtigen

österreichischen Autorin befasst sich mit der spezifischen Arbeitsmethode von Kathrin Röggla (1971). Der Diplomant untersucht sie anhand drei Rögglas Theaterstücke. Konkret geht dabei um fake reports (2002), wir schlafen nicht (2004) und die unvermeidlichen (2011), die er selbst ins Tschechische übersetzt hat. Zunächst erörtet er die Tradition, in der die ausgewählten Theaterstücke stehen. Durch Analysen stellt er sie dann individuell vor und führt sie in den

tschechischen

Kulturkontext

ein.

Dadurch

macht

er

auch

die

Arbeitsmethode der Autorin sichtbar. Die darauffolgende Beschreibung dieser Arbeitsmethode geht dann mit Hervorhebung ihrer Bedeutung einher.

Im Anhang findet man seine Übersetzungen drei analysierter Theaterstücke und sein Interview mit der Autorin.

Stichworte Kathrin Röggla – fake reports – wir schlafen nicht – die unvermeidlichen – österreichisches Drama – Dokumentartheater – Realität – Realismus.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené

prameny

a

literaturu.

Současně

dávám

svolení

k

tomu,

aby

tato

diplomová práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům.

V Brně, dne 3. května 2015 _____________________ Martin Sládeček

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval svým pedagogům dramaturgie, jmenovitě panu prof. PhDr. Václavu Cejpkovi, který je zároveň vedoucím této práce, a panu prof. PhDr. Miroslavu Plešákovi. Spolu s nimi také panu doc. Wolfgangu Spitzbardtovi

a

všem

svým

spolužákům,

Poděkování patří také mé rodině.

neboť

i

oni

byli

mými

učiteli.

Obsah 1

Úvod .................................................................. 1

2

Teoretické zázemí ..................................................... 3 2.1

Alexander Kluge ................................................... 4

2.1.1

3

4

5

6

7

8

Realistická metoda ............................................. 5

2.2

Fascinace metodou ................................................. 7

2.3

Hubert Fichte ..................................................... 9

2.4

Identifikace s domýšlivostí ...................................... 10

Fake reports ......................................................... 14 3.1

Vznik ............................................................ 14

3.2

Formální členění ................................................. 15

3.3

Jazyk ............................................................ 16

3.4

Postavy .......................................................... 20

3.5

Téma ............................................................. 21

My nespíme ........................................................... 27 4.1

Vznik ............................................................ 27

4.2

Formální členění ................................................. 28

4.3

Postavy .......................................................... 29

4.4

Jazyk ............................................................ 32

4.5

Téma ............................................................. 35

Nevyhnutelní ......................................................... 39 5.1

Vznik ............................................................ 39

5.2

Formální členění ................................................. 40

5.3

Postavy .......................................................... 40

5.4

Jazyk ............................................................ 45

5.5

Téma ............................................................. 47

Shrnutí .............................................................. 51 6.1

Vznik ............................................................ 51

6.2

Formální členění ................................................. 51

6.3

Postavy .......................................................... 52

6.4

Jazyk ............................................................ 52

6.5

Téma ............................................................. 53

Tvůrčí metoda ........................................................ 55 7.1

Sběr materiálu ................................................... 55

7.2

Estetická transformace materiálu ................................. 56

Závěr ................................................................ 57

Seznam použitých zdrojů .................................................. 59

Seznam příloh Příloha A

Myslet nemožné tak, že se stane možným. Rozhovor s Kathrin Röggla

Příloha B

Kathrin Röggla: fake reports

Příloha C

Kathrin Röggla: my nespíme

Příloha D

Kathrin Röggla: nevyhnutelní

Příloha E

Reflexe absolventského výkonu

1

Úvod Kathrin Röggla (* 14. června 1971, Salcburk) je současná rakouská

prozaička, a tvořící

dramatička, v Berlíně.

autorka

Ve

svých

rozhlasových textech

se

her

a

zaměřuje

na

esejistka

žijící

globální

procesy

a fenomény související s rozvojem kapitalistické společnosti. Zajímají ji „společenské uzly, nedorozumění, souvislosti a rozpory“.1 Sama se považuje za společensky kritickou autorku, které jde o „realismus“ a o „zobrazení našeho poměru k tomu, co nazýváme „realita“.2 Za jejími texty zpravidla stojí

důkladné

a interview

rešerše,

s jejich

infiltrace různých představiteli.

prostředí,

Pro

její

o

kterých

tematické

píše,

zaměření

a novinářské postupy se jí mezi kritiky pravidelně dostává přezdívek jako „reportérka

mezi

německojazyčnými

dramatiky“3

nebo

„fanatička

reality“4.

Nezřídka jsou její texty označovány za dokumentární.5 Dětství Salzburger

strávila

Festspiele,

v Salcburku, kde

roku

městě 1989

turistů zahájila

a

slavného

studium

festivalu

germanistiky

a žurnalistiky, už od roku 1992 ovšem tyto obory studovala v multikulturním Berlíně. Její první samostatnou publikací byla krátká próza niemand lacht rückwärts (pozpátku se nikdo nesměje) v roce 1995. Od roku 1998 píše také pro Bayerischer Rundfunk (Bavorský rozhlas) a pro berlínský internetový radiokolektiv convextv. Svůj první text pro divadlo fake reports napsala v roce 2002. Po mnoha „rešeršních“ cestách do zahraničí v letech 2004—2008 (navštívila mj. Gruzii, Írán, Japonsko nebo Jemen) dnes trvale žije se svým manželem režisérem a překladatelem Leopoldem von Verschuerem v berlínském Kreuzbergu a v neuvěřitelném tempu píše literární texty všeho druhu. Jejich soupis bude součástí jedné z příloh této práce. V průběhu své dosavadní kariéry získala řadu prestižních literárních i divadelních cen, namátkou: Arthur-Schnitzler-Preis (2012), Franz-HesselPreis

(2010),

Nestroy-Theaterpreis

(2010),

Solothurner-Literaturpreis

1

WERNDL, Kristina. Man bekommt spontan Lust zu pöbeln. Aurora-Magazin.at [online], 23. prosince 2005 [cit. 6. prosince 2014]. Dostupné na internetu: http://www.aurora-magazin.at/medien_kultur/werndl_roeggla_frm.htm 2

SLÁDEČEK, Martin. Myslet nemožné tak, že se stane možným - Rozhovor s Kathrin Röggla. In archiv autora práce, Berlín, 1. května 2014, s. 3. 3

DÖSSEL, Christine. Guck mal, wer da spricht!. Sueddeutsche.de [online], 17. května 2010 [cit. 6. prosince 2014]. Dostupné na internetu: http://www.sueddeutsche.de/kultur/der-fall-natascha-kampusch-am-theater-guck-malwer-da-spricht-1.394421 4

Srov. HILPOLD, Stephan. Im Zwielicht. Der Standard, 1. října 2004 (příloha Rondo), s. 1. 5

Srov. POROMBKA, Stephan. Really Ground Zero. Die Wiederkehr des Dokumentarischen. In ZEMANEK, Evi – KRONES, Susanne (eds.) Literatur der Jahrtausendwende: Themen, Schreibverfahren und Buchmarkt um 2000, Bielefeld: Universität Hildesheim, 2008, s. 267-280.

1

(2005), Bruno-Kreisky-Preis für das politische Buch (2005), Italo-StevoPreis (2001) a Alexander-Sacher-Masoch-Preis (2000), obdržela také ocenění Mainzer

Stadtschreiber

a čestné

docentury

2012,

na

spojené

s roční

univerzitách

rezidencí

v Saarbrückenu

v Mohuči

(2012),

(Universität

des

Saarlandes, 2014) a v Essenu (Universität Duisburg-Essen, 2014). Je

s podivem,

a nejoceňovanějších tvorba

širšímu

že

ačkoli

je

německojazyčných

publiku

v České

jednou

autorek

republice

z nejvyprofilovanějších

současnosti,

téměř

neznámá.

zůstává A

to

její

nejen

ta

divadelní, které se odteď budu na těchto stránkách věnovat. To, že žádná z jejích her doposud nebyla uvedena žádným českým profesionálním divadlem, nepochybně souvisí s tím, že se jedná o texty velmi specifické, žádající si pečlivého teoretického uvedení do českého prostředí. Protože k němu zatím nedošlo, pokusím se o to následující prací. Nejdříve v kapitole věnované autorčinu teoretickému zázemí obsáhleji nastíním

tradici

osobnostmi Röggla

jako

velmi

německojazyčného Alexander

vědomě

Kluge

navazuje,

literárního nebo

a

Hubert

která

je

proudu

tvořeného

Fichte, českému

na

kterou

prostředí

zejména Kathrin

z různých

(především historických) důvodů cizí. Následovat

bude

stručné

představení

a

analýza

vybraných

aspektů

(okolností vzniku, formálního členění, postav, jazyka a tématu) tří jejích textů pro divadlo. Protože jich k dnešnímu dni autorka napsala 16 a na dalších právě pracuje, jsem s ohledem na rozsah práce nucen omezit svou pozornost. Soustředím se tedy na texty, které považuji za reprezentativní pro její tvorbu. Půjde o texty fake reports (fake reports, 2002) my nespíme (wir

schlafen

nicht,

2004)

a

nevyhnutelní

(die

unvermeidlichen,

2011),

všechny v mém vlastním překladu. Vedle divadelního textu zúčastnění (die beteiligten,

2009),

přeloženého

Janem

Bednářem,

jsou

to

doposud

jediné

překlady z jejího díla u nás a spolu s rozhovorem, který jsem s autorkou v Berlíně udělal, budou dalšími přílohami této práce. Ani přeložena

většina do

neúměrnému

zdrojů,

češtiny.

zatěžování

Na

ze

kterých

tomto

místě

poznámkového

budu

dále

čerpat,

předesílám,

aparátu,

budu

že

dosud

abych

citovat

se

nebyla vyhnul

zásadně

ve

vlastním překladu a vždy s odkazy na německý originál. V závěru divadelních

své

textů

práce pokusím

se

na

základě

zobecnit,

společných

charakterizovat

a

rysů

zkoumaných

pojmenovat

tvůrčí

metodu Kathrin Röggla, vyzvednout její smysl a zcela stranicky poukázat na význam

této

metody

v současném

světě,

který

nejen

žijeme,

ale

také

spoluvytváříme.

2

2

Teoretické zázemí Jako vystudovaná germanistka a novinářka není Kathrin Röggla z autorů

nepolíbených teorií. S přibývajícími lety se naopak k teorii stále více obrací

a

jako

pandány

svých

pečlivě

prokonstruovaných

próz,

textů

pro

divadlo i rozhlas píše různé teoreticky orientované eseje plné odkazů na sekundární literaturu, ve kterých se pokouší přiblížit svým tématům z jiné strany nebo průběžně reflektovat způsob své literární práce s nimi. Některé její eseje obsahuje například kniha besser wäre keine s podtitulem essays und theater (lepší by byla žádná. eseje a divadlo, 2013) publikovaná jejím kmenovým nakladatelstvím S. Fischer Verlag, esej disaster awareness fair. zum katastrophischen in stadt, land und film (disaster awareness fair. ke katastrofickému publikována

ve

městě,

venkovské

u nakladatelství

furchtbaren

längen.

krajině

a

literaturverlag

cassavetes

(strašné

filmu,

droschl,

délky

trvání.

2006)

pak

jiné

jako

cassavetes,

byla die 2003)

nebo ein anmaßungskatalog für herrn fichte (katalog domýšlivostí pro pana fichteho, 2006) vyšly časopisecky. O schopnosti Kathrin Röggla nahlížet svá témata i své psaní teoreticky svědčí také dvě čestné docentury, kterých se jí

v roce

2014

dostalo

na

univerzitách

v Saarbrückenu

(Universität

des

Saarlandes) a Essenu (Universität Duisburg-Essen). V rámci první ze tří přednášek,

které

na

univerzitě

v Saarbrückenu

přednesla,

dokonce

přímo

promluvila o tom, že jako autorka „potřebuje impulzy z teorie, aby mohla tvořit“.6 Každému

z

Röggliných

divadelních

textů

předchazí

rešerše

dostupné

teoretické literatury, které se pak do nich přirozeně promítají natolik, že jejich inscenátor nebo čtenář potřebuje mít jakési základní preinformace o tématu, aby byl vůbec schopný text alespoň částečně dešifrovat. Její umělecké texty z různých teoretických konstruktů vyrůstají a do značné míry takovými konstrukty samy jsou. Hranice mezi různými teoriemi – především sociologickými překračovány zmiňované

a

knize

a

teoriemi

umění

zpochybňovány, besser

wäre

a

–

a

tak

keine.

uměleckou je

zcela

essays

und

tvorbou

jsou

přirozené, theater

že

autorkou se

v už

bez

znatelných

jeho

specifické

přechodů střídají texty teoretické a divadelní. Ústředními

referencemi

v díle

autorky,

tvořícími

teoretické zázemí, jsou v tomto smyslu osobnost a tvorba Alexandera Klugeho a Huberta Fichteho. Právě k nim se odkazuje nejčastěji, navazuje na ně jako na existující tradici a dovádí jejich koncepty dál.

6

Srov. RÖGGLA, Kathrin. Eine Deklination des Zukunftigen. Text und Rahmen. Poznámky autora práce z 1. přednášky autorky v rámci čestné docentury Saarbrücker PoetikDozentur. In archiv autora práce. Saarbrücken: Universität Saarbrücken, 16. června 2014.

3

2.1

Alexander Kluge Tento německý teoretik médií, režisér, filmový producent a spisovatel

se

narodil

14.

února

1932

v Halberstadtu,

vystudoval

práva

a

stal

se

právním poradcem ve frankfurtském institutu pro sociální výzkum a záhy také blízkým přítelem Theodora Adorna. Počátkem 60. let se proslavil zároveň jako spisovatel i filmař: v roce 1962 už četl na setkání vlivné literární skupiny

Gruppe

47

ze

své

knihy

Lebensläufe

(Životopisy)

a

spolu

s 25

dalšími mladými filmaři publikoval tzv. Oberhausener Manifest. Působil jako organizátor představitele

filmařů

své

filmového

doby

směru

a

Neuer

je

dodnes

Deutscher

považován Film

za

(JDF),

hlavního

inspirovaného

francouzským Nouvelle Vague a spojeného s protestním hnutím roku 1968. V roce

1966

s včerejškem)

obdržel jako

za

svůj

první

Němec

film po

Abschied

válce

von

Stříbrného

Gestern

(Loučení

lva

Filmovém

na

festivalu v Benátkách. V polovině metody“. vždy

7

70.

let

začal

formulovat

program

tzv.

„realistické

Do půli 80. let vytvořil 14 celovečerních filmů, obsahujících

dokumentární

materiál.

Napsal

také

čtyři

povídkové

knihy

a

spolu

s filosofem Oskarem Negtem rozpracoval kritickou teorii Frankfurtské školy, inspirovanou

Karlem

Marxem,

Georgem

Wilhelmem

Friedrichem

Hegelem

a Sigmundem Freudem. Poté, co konzervativní vláda v roce 1988 vypověděla filmu podporu, obrátil se Kluge k formě tzv. „kulturních okének“ v soukromých televizích (RTL, SAT1, VOX a Schweizer Fernsehen). Během následujících dvaceti let vytvořil

cca

1500

hodin

vysílacího

materiálu

sestávajícího

z

rozhovorů

s umělci, vědci, hudebníky, filmaři, spisovateli a politiky nebo z nových televizních formátu, jako byly hudební magazíny, obrazy beze slov a známá řada Facts & Fakes. Ta se skládala ze zcela solidně působících rozhovorů, vedených Klugem se zdánlivě autentickými postavami historie a přítomnosti, které však byly vždy hrány herci nebo neherci. Známý je např. jeho rozhovor z 19. dubna 2002 s domnělým učitelem létání Johna F. Kennedyho jr., který zemřel při nehodě svého letadla. Při něm probírají Kluge i herec Peter Berling tuto událost se smrtelnou vážností a staví diváka před otázku, zda je to, co vidí, skutečně skutečné. Po roce 2000 se vrací k psaní knih a vydává velmi obsáhlé soubory krátkých povídek, namátkou Chronik der Gefühle (Kronika citů, 2001), Die Kunst, Unterschiede zu machen (Umění dělat rozdíly, 2003), Die Lücke, die der Teufel lässt (Skulina, kterou nechává čert, 2003), Das Bohren harter 7

Viz. KLUGE, Alexander. Die schärfste Ideologie: daß sich die Realität auf ihren realistischen Charakter beruft. In KLUGE, Alexander. In Gefahr und größter Not bringt der Mittelweg den Tod. Texte zu Kino, Film, Politik. Berlin: 1999, s. 130.

4

Bretter (Vrtat tvrdá prkna, 2011) nebo Wer ein Wort des Trostes spricht, ist ein Verräter (Kdo řekne slovo útěchy, je zrádce, 2013). Dnes žije Alexander Kluge, kterému byl roku 2007 propůjčen Čestný kříž za zásluhy Spolkové republiky Německo, v Mnichově. Na jemu věnovaných internetových stránkách shrnuje Rainer Stollmann jeho tvorbu takto: „Ať už se Kluge vyjadřuje literárně, filmovými obrazy nebo vědeckými pojmy, nejedná se ani o různá témata a už vůbec ne o různé cíle, nýbrž o různé formy

vyjádření

jedné

a

té

samé

věci:

autentického

zprostředkování

zkušeností ve společenské skutečnosti, ve které jsou nesmírné síly zacíleny na to, aby zkušenost zavalily a znehodnotily.“8

2.1.1 Realistická metoda Podle Alexandera Klugeho je realita pouhou „dějinnou fikcí“.9 Stejně jako

minulost,

je

i

přítomnost

jakýmsi

příběhem

vyprojektovaným

a zkonstruovaným lidmi a jako takovou je třeba ji zobrazovat. Zásadní ovšem je, že tato realita zpětně osudovým způsobem působí na životy lidí a stává se tak ve vztahu k individuu velmi reálnou: „Realita je skutečná do té míry, do jaké skutečně utiskuje lidi. Je neskutečná do té míry, do jaké každý útisk toliko přesouvá síly.“ 10 Z toho vyvozuje závěr, že „motivem realismu není potvrzení reality, nýbrž protest proti ní“. 11 Tento protest může být i protestem proti „způsobu, jakým je realita lidmi zpracovávána“, s čímž souvisí pojetí realismu jako něčeho, „co bere fantazie a přání lidí stejně vážně jako svět faktů“.12 Kategorie jako „skutečné“ a „neskutečné“ jsou

z tohoto

pohledu

umělé,

i

přesto

jsou

nám

často

předkládány

jako

přirozeně oddělené oblasti. Těchto kategorií se chápe i umění, ve kterém různá díla vznikají jako „fiktivní“ a „dokumentární“, anebo jsou svými recipienty do těchto zdánlivě oddělených oblastí ex post zařazovány. Filmový teoretik a spolupracovník Alexandera

Klugeho

Christian

Schulte

mluví

například

o

„hermetických

8

STOLLMANN, Rainer. Zur Person. Kluge-Alexander.de [online], [cit. 1. května 2015]. Dostupné na internetu: http://www.kluge-alexander.de/zur-person.html 9

KLUGE, Alexander: Die schärfste Ideologie: daß die Realität sich auf ihren realistischen Charakter beruft. In KLUGE, Alexander: Gelegenheitsarbeit einer Sklavin. Zur realistischen Methode. Frankfurt am Main: Suhrkamp, 1975, s. 215. 10

Tamtéž, s. 215.

11

Tamtéž, s. 216.

12

KLUGE, Alexander. Ein Hauptansatz des Ulmer Instituts (1980). In: KLUGE, Alexander - SCHULTE Christian: In Gefahr und größter Not bringt der Mittelweg den Tod. Texte zu Kino, Film, Politik. Hamburg: Vorwerk, 1999, s. 59.

5

fikcích hraného filmu“, které svou lineární narací, happyendovou ideologií a

dramaturgií

koncentrovanou

na

napětí

odpovídají

na

„subjektivní

a oprávněnou – potřebu smyslu, který není poskytován skutečností“.

13

– Pro

Klugeho není ovšem ani dokumentární film realističtější než film hraný. Dokumentární film, který vybírá jen některé částice reality a montuje je

podle

druhově-specifických

schémat,

předstíraje

přitom,

že

podává

objektivní obraz této reality, jedná stejně ideologicky jako hraný film a náš naivní přístup k dokumentu je tak podle Klugeho naopak „jedinečnou příležitostí vyprávět pohádky“.14 „Realistická realismu, hraného

a

dosazeny inscenace

např.

metoda“,

ve

filmu

dokumentárního různé

směsné

skutečnosti,

v „realistické

vyrůstající

představuje filmu

formy. tak

souvislosti“.

z popsaného

postup,

dekonstruována Součástí těchto

i

při

autenticity

Pojmy

jako

a

Klugeho

kterém na

jejich

směsných lidských

„skutečné“

a

jsou

pojetí schémata

místo

forem přání,

jsou

jsou jak

zobrazené

„neskutečné“

jsou

problematizovány a navyklý způsob filmové recepce je tímto mnohostranným překrýváním fikce a dokumentu zpochybňován s neskromným cílem „za každou cenu

produkovat

rozlišovací

schopnost“.15

K dosažení

tohoto

cíle

se

samozřejmě nabízí technika montáže: „Chápu-li realismus jako znalost souvislostí, pak musím pro to, co ve filmu nemohu ukázat, co nemůže sejmout kamera, stanovit šifru. Tato šifra se nazývá: kontrast mezi dvěma nastaveními kamery - postoji, to je jiné slovo pro montáž.“16 Montáž je pro Klugeho technikou, která „v každém místě střihu pokaždé znovu počítá se zkušenostní kompetencí a představivostí diváka“. 17 Na místě

13

SCHULTE, Christian. Dialoge mit Zuschauern. Alexander Kluges Modell einer kommunizierenden Öffentlichkeit. Kluge-Alexander.de [online], [cit. 1. května 2015]. Dostupné na internetu: http://www.kluge-alexander.de/aktuelles/details/artikel/dialoge-mit-zuschauern.html 14

KLUGE, Alexander. Die realistische Methode und das sogenannte „Filmische“. In: KLUGE, Alexander, SCHULTE Christian (ed.): In Gefahr und größter Not bringt der Mittelweg den Tod. Texte zu Kino, Film, Politik. Hamburg: Vorwerk, 1999. s. 115. 15

Viz. KLUGE, Alexander. Die schärfste Ideologie: daß die Realität sich auf ihren realistischen Charakter beruft. In: KLUGE, Alexander. Gelegenheitsarbeit einer Sklavin. Zur realistischen Methode. Frankfurt am Main: Suhrkamp, 1975, s. 242 16

KLUGE, Alexander: Reibungsverluste. Gespräch mit Klaus Eder. In: KLUGE, Alexander - SCHULTE, Christian (ed.). In Gefahr und größter Not bringt der Mittelweg den Tod. Texte zu Kino, Film, Politik. Hamburg: Vorwerk, 1999, s. 248. 17

SCHULTE, Christian. Dialoge mit Zuschauern. Alexander Kluges Modell einer kommunizierenden Öffentlichkeit. Kluge-Alexander.de [online], [cit. 1. května 2015]. Dostupné na internetu: http://www.kluge-alexander.de/aktuelles/details/artikel/dialoge-mit-zuschauern.html

6

střihu

se

otvírají

možnosti,

které

činí

zřejmé,

„že

zkušenost

se

může

organizovat teprve tehdy, když je permanentnost proudu informací a obrazů přerušena“.18

Bezprostřední

zkušenost

je

přitom

centrálním

pozitivně

konotovaným pojmem v Klugeho myšlení o světě „pozbyvším svou skutečnost důsledkem permanentní a indiferentní přeinformovanosti médii“.19

2.2

Fascinace metodou Kathrin Röggla se s tvorbou Alexandera Klugeho setkala ještě během

studií v Salcburku. Na svou fascinaci jeho filmy vzpomíná v článku die zapperfalle

(past

přepínání),

který

napsala

u

příležitosti

jeho

pětasedmdesátých narozenin: „za tíživého salcburského horka jsme si pouštěli jeho rané filmy, potáceli jsme se, fascinováni jejich svérázným jazykem, mezi vzrušením a zpomalením vstříc mrtvému bodu, který, jak se zdálo, nás očekával v každém filmu, abychom si pak zase odplivli, když vtom se něco změnilo. pokud je ničení času,

jak

píše,

protipólem

kina,

bylo

zde

cítit

získávání

času,

tj.

smyslové zkušenosti času, anebo spíše časových řádů, časových poměrů. stále znovu, všímala jsem si toho i později, jde v jeho estetickém kosmu o zrychlení a procesy brždění, o díry, trhliny nebo překrývání, která mohou na

moment

přerušit

destruktivní

takt

příběhu,

permanentnímu vyvlastňování času, který nám zbývá.“ V

proslovu

das

letzte

hemd

(poslední

nebo

pracovat

proti

20

košile),

kterým

otevřela

rakouský filmový festival Diagonale 2002, pak tuto myšlenku dále rozvíjí: „člověk si každopádně nikdy nemůže být jistý, zda viděl klugeho film celý. souvislosti

nestojí

pevně,

vytvářejí

se

stále

znovu,

kluge

má

zcela

emfatické pojetí vnímání. vztahuje se k marxistickému chápání smyslového vnímání

jako

základu

veškeré

vědy

a

chápe

návštěvníka

kina

jako

spolupracovníka na filmu, imaginární spolupráce, kterou filmová aparatura 18

SCHULTE, Christian. Dialoge mit Zuschauern. Alexander Kluges Modell einer kommunizierenden Öffentlichkeit. Kluge-Alexander.de [online], [cit. 1. května 2015]. Dostupné na internetu: http://www.kluge-alexander.de/aktuelles/details/artikel/dialoge-mit-zuschauern.html 19

KLUGE, Alexander. Die Macht der Bewusstseinsindustrie und das Schicksal unserer Öffentlichkeit. In Gefahr und größter Not bringt der Mittelweg den Tod. Texte zu Kino, Film, Politik. KLUGE, Alexander, SCHULTE, Christian (ed.). Hamburg: Vorwerk, 1999, s. 199. 20

RÖGGLA, Kathrin. die zapperfalle. kluge-alexander.de [online], 31. března 2007 [cit. 1. května 2015]. Dostupné na internetu: http://www.kluge-alexander.de/zur-person/texte-ueber/details/artikel/diezapperfalle.html

7

vytváří prostřednictvím inherentního podílu černého filmu: ´oko se 1/48 sekundy dívá směrem ven a 1/48 sekundy dovnitř. a naše lidské oko si namluví, že vidí cosi kontinuálního, mozek má ale přestávku, aby myslel něco

vlastního.

technicky.´“ Ke

Klugeho

uměleckými

mám

dojem,

že

je

transcendence

v kině

vytvářena

21

texty,

„realistické ale

také

metodě“

články

o

se ní

autorka či

hlásí

formou

nejen

přímých

svými

prohlášení

v rozhovorech, jako je ten, který jsem s ní vedl, kde na otázku, zda se pokládá

za

realistické

představitelku metody,

kterou

realismu, v 70.

jednoznačně

letech

razil

odpovídá,

Alexander

že

Kluge“.

„spíš 22

Tu

považuje „v časech, které se vyznačují pocitem obrovské ztráty reality a z ní

rezultujícího

hladu

po

´skutečném

životě´“

za

„fascinující“

a dodává: „musí to být šílený hlad, když se člověk podívá na všechny ty dokumentární mýdlové opery, které teď v naší milé televizní krajině všude vznikají. ale co se v nich děje? člověk vidí lidi, kteří musí hrát sami sebe a sice podle scénáře, který je vpasuje do komerčních televizních formátů a dějových schémat košile.“

a

zbaví

je

tak

jejich

autenticity,

dalo

by

se

říci:

poslední

23

21

RÖGGLA, Kathrin. Eine Stimme mit Eigensinn. taz.de [online], 14. února 2002 [cit. 1. května 2015]. Dostupné na internetu: http://www.taz.de/1/archiv/?dig=2002/02/14/a0104 22

SLÁDEČEK, Martin. Myslet nemožné tak, že se stane možným - Rozhovor s Kathrin Röggla. In Archiv autora práce, Berlín, 1. května 2014, s. 2. 23

RÖGGLA, Kathrin. das letzte hemd. kathrin-roeggla.de [online], 2002 [cit. 1. května 2015]. Dostupné na internetu: http://www.kathrin-roeggla.de/meta/hemd.htm

8

2.3

Hubert Fichte Tento německý spisovatel, etnolog a novinář, označovaný za „hrdinu

subkultury“24, se narodil 21. března v Perlebergu. Vyrůstal bez otce, který pro svůj židovský původ emigroval do Švédska, a během 2. světové války i bez matky, když byl přechodně umístěn do sirotčince. Po válce žil v Hamburku a od roku 1946 tam vystupoval jako dětský herec

v divadlech

Kammerspiele.

Deutsches

Záhy

Schauspielhaus,

objevil

svou

Thalia

homosexuální

Theater

orientaci,

a

Hamburger

kterou

po

celý

život intenzivně žil a ve svých knihách otevřeně tematizoval. V románu Versuch über die Pubertät (Pokus o pubertu, 1974) dochází k závěru, že „homosexuál má jen jednu šanci – být brilantní, za což bude nenáviděn,“ a dodává,

že

„nebude-li

brilantní,

bude

opovrhováno“.25

jím

V touze

po

brilanci začal roku 1950 studovat herectví u Helmutha Gmelina. V té době se seznámil s fotografkou Leonore Mau, která se mu stala celoživotní družkou. V letech

1952—1954

žil

ve

Francii,

kde

se

živil

jako

pastevec,

a v Itálii. V roce 1958 vedl hospodářství dětského domova ve švédském městě Järna.

V roce

1963

vystoupil

na

setkání

literární

skupiny

Gruppe

47

s úvodní kapitolou své románové prvotiny Das Waisenhaus (Sirotčinec, 1965), ve které zpracoval své dětské trauma. Tři roky po jejím vydání přišel s románem

Die

Palette

(Paleta,

1968),

pojmenovaném

podle

hamburského

lokálu, ve kterém potkával rozličné sociální vyděděnce. Pro ty měl po celý život slabost. Ve svém článku Der Traum von Allesaussprechenkönnen (Sen o moci vyslovit vše), věnovaném tomuto románu, vytvořil německý literární kritik

Marcel

Reich-Ranicki

charakteristiku

platnou

vlastně

pro

celé

Fichteho dílo: Fichte

důsledně

rozptyluje

svět

rozkládá na

–

částice,

často

příliš

nechává

se

důsledně nuancemi

– a

proud

vyprávění,

detaily

fascinovat

a chvílemi i přemoci. Skládá tak svůj román z mnoha jednotlivých vjemů a momentek, reflexí,

ze

stále

znovu

z bezprostředních

zařazovaných výroků

postav

krátkých, a

z cárů

nikdy

ne

dialogů,

užvaněných, které

jsou

zpravidla uváděny jako citáty. Škála této prózy sahá, jak už tomu v těchto případech A ani

často

jinému

bývá,

od

nebezpečí,

chvályhodného které

většinou

manýrismu takové

k rozčilující

epické

kompozici

manýře. hrozí,

24

PALZER, Thomas. Held der Subkultur. Eine Portrait über Hubert Fichte anlässlich seines 70. Geburtstages. deutschlandfunk.de [online], 21. března 2005 [cit. 25. dubna 2015]. Dostupné na internetu: http://www.deutschlandfunk.de/held-der-subkultur.700.de.html?dram:article_id=82216 25

FICHTE, Hubert. Versuch über die Pubertät. Frankfurt am Main: Fischer Taschenbuch Verlag, 1982, s. 224-5.

9

Fichte místy neuteče: nebezpečí monotonie. Ta se projevuje především tam, kde materiál sbírá, místo aby ho zhodnocoval.“26 V roce 1971 odjel studovat lidové zvyky do brazilského státu Bahia. Odtamtud cestoval do Argentiny, kde vedl rozhovor s Jorge Luisem Borgesem, a do Chile. Následovaly pobyty na Haity, v Tanzánii, Ethiopii, Trinidad a Tobagu a Dominikánské republice. Z citlivých a nezvykle otevřených rozhovorů sestávala i jeho o rok později

vydaná

(Interview

umělecká

z Palais

reporáž

d´Amour,

Interviews

1972),

aus

zpovídanými

dem

Palais

tentokrát

d´Amour

byli

pasáci

a prostitutky. Roku 1974 započal svou nikdy nedokončenou románovou epopej Geschichte der Empfindlichkeit (Dějiny citlivosti), která byla inspirována Marcelem Proustem a měla sestávat z celkem 19 svazků. Své zkušenosti a poznatky z cest shrnul např. v dílech Xango (1976) a Petersilie (1980), která jsou kombinací etnologie a lyrické perspektivy. Tuto

kombinaci

Fichte

nazýval

„etnopoezií“.27

Sám

sebe

pak

„lyrickým

reportérem“.28 Za „etnopoetické“ lze ale považovat všechny jeho práce, neboť i v evropské každodennosti spatřoval a popisoval motivy ritualizace a jiné primitivní prvky. Snad jedinou výjimku tvoří pozoruhodná interview, která vedl s lidmi z nejnižších sociálních vrstev i s předními literáty své doby (Borges, Genet, Sartre apod.). Zemřel 8. března 1986 v Hamburku

2.4

Identifikace s domýšlivostí Pokud

byla

kapitola

o

vztahu

Kathrin

Röggla

k tvorbě

Alexandera

Klugeho nadepsána slovem „fascinace“, lze kapitolu věnovanou jejímu poměru k Hubertu Fichtovi a jeho dílu uvést slovem „identifikace“, a to i přesto, že na pozadí částečného ztotožnění se autorky Kathrin Röggla s autorským typem Huberta Fichteho určitá forma fascinace nepochybně je. Dialog

napříč

desetiletími

s ním

vedla

ve

svém

článku

a

později

rozhlasové hře ein anmaßungskatalog für herrn fichte (katalog domýšlivostí

26

REICH-RANICKI, Marcel. Der Traum von Allesaussprechenkönnen. faz.net [online], 16. června 2012 [cit. 25. dubna 2015]. Dostupné na internetu: http://www.faz.net/aktuell/feuilleton/buecher/fragen-sie-reich-ranicki/fragen-siereich-ranicki-der-traum-vom-allesaussprechenkoennen-11788468.html 27

BECKERMANN, Thomas. Hubert Fichte. Materialien zu Leben und Werk. Frankfurt am Main: Fischer Taschenbuch Verlag, 1985, s. 266. 28

RIEGER, Michael. Die Welt durch sich hindurch lassen. Hubert Fichtes Werk als Medium ästhetischer Erkenntnis. Frankfurt am Main: Peter Lang, 2009, s. 157.

10

pro pana fichteho, 2006).29 V něm vypočítává pětici „domýšlivostí“, jakýchsi Fichteho estetických východisek, která s ním sdílí. Jsou to: cestovat jako autor / to biografické: vlastní život jako materiál a říkat „já“ / ptát se druhých.

vést

rozhovory

/

autor

jako

výzkumník

a

sběratel:

dějiny

citlivosti. Šestou jmenovanou je pak domýšlivost druhých, tedy německého publika: zapomenut. přehlédnut.30 Stejně

jako

Fichte,

i

Kathrin

Röggla

absolvovala

řadu

cest

do

31

zahraničí (některé z nich literárně zpracovala ) a její dílo je přirozeně raženo vnímáním celku globalizovaného světa. S „lyrickým reportérem“ Fichtem ji ale spojuje především specifické nasazení

novinářských

(zejména

rozhovoru),

nebo

dokumentárních

která

se

postupů

prostřednictvím

v umělecké různých

tvorbě

strategií

subjektivizace vzpírá „dokumentární objektivitě“: „To, co dělám, je literatura a nemá to s fakticitou nebo s objektivitou nic společného. Chci za sebe světu něco odpovídat. Nejsem vůči svým tématům lhostejná. A jde mi také o to učinit vlastní nelhostejnost transparentní.“32 I přes to, že postavy této autorky zpravidla promlouvají ve 3. osobě, konstatuje doslova: „a

přece

stejně

jsi

slůvko

jako

identitami,

ho

´já´

snad

ve

fichte

postavami,

svých

knihách

skrz

naskrz

které

odkládal,

prokonjugovala proskloňoval, kroužil

kolem

skrz

naskrz,

štval

různými

něj

různými

vypravěčskými pozicemi, kašíroval ho, vždy onomu já předsazoval identity, které se mohly jmenovat jäcki nebo detlev, postavy pro herce fichteho.“33 Jednou ze strategií subjektivizace, společných Fichtemu i Röggle, je experimentální autentickým

práce

záznamem

s jazykem, řeči

která

(např.

ho

nechává

používání

divoce

žargonu,

oscilovat přímých

mezi

citací

v uvozovkách apod.) a téměř hudební, barokní stylizovaností (např. dlouhá souvětí, refrénovitost). Jedná se o jakési tvůrčí ohledávání průsečíků mezi

29

RÖGGLA, Kathrin. ein anmaßungskatalog Gespenster, Nr. 1, léto 2006, s. 46-71. 30 31

herrn

fichte.

In:

Kultur

und

Tamtéž.

Viz. RÖGGLA, Kathrin, GRAJEWSKI, Oliver. Verlag für moderne Kunst Nürnberg, 2009. 32

für

tokio.

rückwärtstagebuch.

Srov. SLÁDEČEK, Martin. Myslet nemožné tak, že se stane možným s Kathrin Röggla. In archiv autora práce, Berlín, 1. května 2014, s. 3.

-

Nürnberg: Rozhovor

33

RÖGGLA, Kathrin. Ein anmaßungskatalog für herrn fichte. In: Kultur & Gespenster. Nr. 1, 2006, s. 51.

11

řečí

a

písmem,

jak

ho

autorka

popisuje

ve

svém

článku

der

akustische

fichte: „přesto musel fichte nejdříve naslouchat a zapisovat, než mohl začít se svou mluvenou řečí v textu. tři roky, musí-li to být, jako v „paletě“, aby poznal místo, pochopil gesta, rituály, inscenace. to patří k jeho obvyklým činnostem, z akustické

k jeho do

autorskému

písemné

sebepojetí:

oblasti

a

převody

naopak:

jazykových

například

projevů

transkribovat

a předčítat nebo vést interview poté, co člověk písemně formuloval otázky. zkrátka: prozkoumat na poli literatury průsečíky mezi mluveným a psaným.“34 Literární stylizací psaného jazyka je tvůrčím způsobem deformována řeč – a ta je projevem myšlení. A tak se tato subjektivizační strategie stává

zároveň

myšlení

se

i u

nositelem Kathrin

tématu. Röggla

Kritika vždy

deformovaného

děje

společenského

prostřednictvím

kritiky

zdeformovaného jazyka dané společnosti. Jde jí tedy o „kritiku ideologie“ prostřednictvím „kritiky jazyka“.35 I Fichte mluví o tom, že „člověk musí bojovat formou proti formě“36, a už v jednom ze svých prvních románů Detlevs Imitationen „Grünspan“ (Detlevovy imitace „Grünspan“, 1971) prohlašuje, že „bez deformací našeho jazyka nemůže o deformacích našeho jazyka mluvit“.37 Další společnou subjektivizační strategií, kterou Röggla u Fichteho zdůrazňuje, je jakási „svoboda dělat chyby“. Cituje přitom Fichteho slova, která, jak později dokáži, velmi dobře charakterizují i jí samotnou: „postupně ve mně vzniká svoboda, psát i to diskrepantní, co jsem dříve v lokstedtské jednotnosti pečlivě vyškrtával; fixovat své porážky, skoky, protimluvy, nestmelovat nesouvisející, nýbrž vedle sebe nechávat stát části nespojeny, lokalizovat skutečnosti dvěma nesprávnými, přehnanými výpověďmi. chci své chyby podstupovat tak nevyhýbavě, že se jako nepřesné přenosy stanou evolucí, stylem.“38

34

RÖGGLA, Kathrin. der akustische fichte. kathrin-roeggla.de [online], 1. června 2002 [cit. 25. dubna 2015]. Dostupné na internetu: http://www.kathrin-roeggla.de/meta/fichte.htm 35

FETZ, Bernhard, NÜCHTERN, Klaus: Kathrin Röggla. Interview. In: Volltext. Nr. 2, 2004, s. 1, 20. 36

Srov. GUTMAIR, Ulrich: Ich sind die Anderen. Exotismus, Empfindlichkeit, Ethnopoesie und die Politik des Interviews bei Hubert Fichte. In: Kultur und Gespenster. Nr. 1, 2006, s. 113. 37

TRZASKALIK, Tim. Geklebte, gelebte Blätter. Notizen zum Genre des Interviews bei Hubert Fichte. In: Kultur und Gespenster. Nr. 2, 2006, s. 83. 38

RÖGGLA, Kathrin. ein anmaßungskatalog für herrn fichte. Kultur & Gespenster. Nr 1, 2006, s. 55-7.

12

Nejen

v Česku,

ale

také

v Německu

zůstává

Hubert

Fichte

širším

publikem neobjeven. Na to Kathrin Röggla odpovídá posledními slovy svého článku ein anmaßungskatalog für herrn fichte: 1: moc brzo zemřel 2: je nezařaditelný 3: nakladatelská politika! 2: kecy: ekonomický kalkul! 1: moc brzo pro gender studies. 2:

a

hned

zas

moc

ne-angloamerický,

člověk

asi

tolik

nevěří

vlastní

literatuře, že se do ní ani nepodívá. 1: o postkolonialismu se tehdy taky ještě nemluvilo. 2: diskurzivně takříkajíc lost in space. 1: každopádně: chodí na jednoho s výmluvami. 2: uvidíme, jak to s ním bude dál.39

39

RÖGGLA, Kathrin. ein anmaßungskatalog für herrn fichte. Kultur & Gespenster. Nr 1, 2006, s. 55-7 RÖGGLA, Kathrin. ein anmaßungskatalog für herrn fichte. Kultur & Gespenster. Nr 1, 2006, s. 63.

13

3

Fake reports

3.1

Vznik Světová premiéra nejstaršího ze tří předmětných textů s názvem fake

reports

se

konala

Lanik).

Text

16.

vznikl

října

na

2002

ve

Wiener

základě prozaického

Volkstheater textu

really

(režie: ground

Tina zero.

11. september und folgendes (really ground zero. 11. září a následující, 2001), který byl zase montáží z řady newyorských reportáží autorky pro německojazyčná periodika taz, Tagesspiegel a falter. V době teroristického útoku na Světové obchodní centrum 11. září 2001 byla totiž v New Yorku jako stipendistka

Německého

literárního

fondu.

V textu

really

ground

zero

zmiňuje otázku, kterou si jako autorka bezprostředně po události kladla: „nejdříve

jsem

stála

před

otázkou,

co

s ní

udělám,

s touto

hromadou

autenticity, s tímto zdánlivým rozplynutím se v události, v tomto příliš velkém obrazu, do kterého je člověk najednou jako vtažený, anebo do kterého byl vtažen.“40 Výchozím impulsem pro to, aby začala psát, pro ni byla „snaha zorientovat se“.41 Velmi brzy se podle vlastních slov vydala na „výzkumnou cestu“, přičemž jí nešlo o událost samotnou, nýbrž o to, „jak s touto událostí nakládá veřejnost, lidé na ulici, média či politici“.42 Použití novinářských metod se proto přímo nabízelo. Začala sbírat a třídit textové fragmenty nepřehledného a velmi emocionálního diskurzu výjimečného stavu, ve kterém se Amerika ocitla. Útržky pouličních rozhovorů, výpovědi očitých svědků, komentáře „expertů“ či návody, jak si zase zvyknout na normál, se staly základem textu, kterému se dostalo tří různých podob: reportážní, prozaické i divadelní. V poslední podobě prošel text největší změnou. Aby se autorka vyhnula

sociálnímu

voyerismu,

vynechala

s ohledem

na

cílové

německé

40

RÖGGLA, Kathrin. really ground zero. 11. september und folgendes. Frankfurt am Main: Fischer Verlag, 2001, s. 108. 41

Srov. BURCKHARDT, Susanne. Alle dachten, es ist jetzt ein Krieg ausgebrochen. Schriftstellerin über ihr 9/11, die Katastrophe und die Produkton von Realität. Deutschlandradiokultur.de [online], 11. září 2011 [cit. 7. prosince 2014]. Dostupné na internetu: http://www.deutschlandradiokultur.de/alle-dachten-es-ist-jetzt-ein-kriegausgebrochen.954.de.html?dram:article_id=146596 42

SLÁDEČEK, Martin. Myslet nemožné tak, že se stane možným - Rozhovor s Kathrin Röggla. In archiv autora práce, Berlín, 1. května 2014, s. 2.

14

publikum řadu specificky amerických reakcí a integrovala do textu fragmenty z diskurzu, který tato událost otevřela v Německu.43

3.2

Formální členění Divadelní text fake reports je rozdělen do 5 různě nazvaných aktů

s různým

počtem

(4 scény),

II.

IV. obývákový

scén: venku

fake

I.

situation

(metro)

(3

(6

scény),

room

scén),

V.

dospět

(špatně

III.

fake

domů

(1

provedený televize

scéna).44

(8

obývák) scén),

Jednoznačně

nejrozsáhlejším aktem je III. fake televize, nejkratším je pak akt poslední - V. dospět domů, který funguje jako epilog. Na první pohled zaujme, že autorka vůbec nepoužívá velká písmena. Tento velmi výrazný formální rys si její texty podržely více než dvacet let - zhruba do roku 2013, kdy se ho rozhodla opustit. Jaký měl pro ni smysl a proč začala používat velká písmena? „Chtěla jsem ukázat svůj poststrukturalistický poměr k jazyku. Jazyk chápu jako něco, co mě vytváří, spíš než abych ho jako rétorka vytvářela. Je pro mě

něčím

sociálním,

co

se

děje

mezi

lidmi,

a

ne

něčím,

co

člověk

má

a ovládá. Když jsem začala psát malým, vnímala jsem to jako malý posun. V průběhu let jsem ale poznala, jak silný estetický prostředek to je. Mělo to být něco nenápadného, budilo to ale příliš silný dojem, a tak jsem s tím přestala.“45 Nápadné jsou i rozsáhlé textové plochy evokující spíš dojem prózy než dramatu. To je jistě dáno i původní reportážní a později prozaickou podobou textového

materiálu.

Autorka

ho

tu

dělí

mezi

sedmici

blíže

necharakterizovaných postav. Postavy fake reports o sobě i o druhých až na několik výjimek mluví ve 3. osobě jednotného čísla a v konjunktivu I, tj. v německé gramatické kategorii,

která

prostřednictvím

slovesného

tvaru

vyjadřuje

cizí,

z hlediska mluvčího ne nutně věrohodné tvrzení, a uplatňuje se tak zejména v médiích. V tomto případě by byl konjunktiv I do češtiny přeložitelný jen

43

Srov. BURCKHARDT, Susanne. Alle dachten, es ist jetzt ein Krieg ausgebrochen. Schriftstellerin über ihr 9/11, die Katastrophe und die Produkton von Realität. Deutschlandradiokultur.de [online], 11. září 2011 [cit. 7. prosince 2014]. Dostupné na internetu: http://www.deutschlandradiokultur.de/alle-dachten-es-ist-jetzt-ein-kriegausgebrochen.954.de.html?dram:article_id=146596 44

RÖGGLA, Kathrin. fake reports [elektronický divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014.

dokument].

Praha:

DILIA,

45

SLÁDEČEK, Martin. Myslet nemožné tak, že se stane možným - Rozhovor s Kathrin Röggla. In archiv autora práce, Berlín, 1. května 2014, s. 4.

15

mechanickým

přidáváním

stylistickou

rovinu

slov

textu

„prý“, jsem

„údajně“

jej

či

proto

„že“.

ve

S

svém

ohledem

překladu

na

téměř

nereflektoval a ponechal jen 3. osobu, kterou samotnou lze, jak věřím, určitou míru odcizení naznačit. Nezbývá než dodat, že můj překlad vycházel z originální elektronické verze fake reports z roku 2002, označené evidenčním číslem 03058, kterou mi v

roce

2013

jako

S. Fischer Verlag. analýzy.

3.3

46

aktuální

zaslalo

autorčino

kmenové

nakladatelství

Právě překlad této verze je základem zde se odvíjející

47

Jazyk V laudatiu u příležitosti udělení ceny Arthur-Schnitzler-Preis 2012

autorce hovoří literární vědkyně Monika Meister velmi přesně o centrálním a mnohovrstevnatém významu jazyka pro tvorbu Kathrin Röggla: Pro

Kathrin

Röggla

znamená

psaní

pro

divadlo

ze

všeho

nejdřív

práci

s jazykem, najít pro daný prostor, meziprostor, jazyk, ke kterému patří i mlčení. Nejsou to děje a příběhy, které pohánějí texty Kathrin Röggla, je to

práce

s jazykovým

materiálem

skutečnosti,

která

ji

transformuje

do

časoprostoru divadla, a činí tuto skutečnost poznatelnou.48 Nejinak

je

tomu

i

v případě

textu

fake

reports.

Ten

je

natolik

dominantní, že požírá i postavy, které se stávají jeho prostředky – jakýmsi depersonifikovanými mluvčími, odcizenými recipientovi, který se s nimi není schopen identifikovat, ale i sobě samým. Jak se to děje? Postavy

fake

reports

se

o

sobě

i

druhých

až

na

několik

výjimek

vyjadřují ve 3. osobě jednotného čísla a v konjunktivu I, v oné již zmíněné gramatické kategorii, signalizující prostřednictvím slovesného tvaru cizí, z hlediska

mluvčího

ne

nutně

zejména v médiích.

49

autorka

skutečně

používá,

věrohodné

tvrzení,

a

uplatňující

se

tak

Bohužel je tato kategorie do němčiny v míře, v jaké ji nepřeložitelná.

Překladatel

by

musel

neustále

46

RÖGGLA, Kathrin. fake reports [elektronický dokument]. Frankfurt am Main: S. Fischer Verlag, 2002. 47

RÖGGLA, Kathrin. fake reports [elektronický divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014.

dokument].

Praha:

DILIA,

48

MEISTER, Monika. uns sind die himmelsrichtungen verrutscht. Laudatio für Kathrin Röggla. Arthur-schnitzler.at [online], 20. května 2012 [cit. 26. dubna 2015]. Dostupné na internetu: http://www.arthurschnitzler.at/tl_files/Content/PDF_Dokumente/Laudatio%20auf%20Kath rin%20Roeggla%20von%20Monika%20Meister.pdf 49

Viz. např. mezinárodní internetovou příručku lingolia.com [cit. 26. dubna 2015]: https://deutsch.lingolia.com/de/grammatik/verben/konjunktiv/konjunktiv-1

16

mechanicky přidávat slova „prý“, „údajně“ nebo „že“, která mohou konjunktiv I suplovat. To by ale znamenalo velmi silný zásah do stylistické roviny textu. Ve svém překladu proto zohledňuji jen 3. osobu, kterou samotnou lze, jak věřím, určitou míru odcizení naznačit. To, že postavy promlouvají distancovaným jazykem médií, není náhoda. Souvisí to s údalostmi 11. září 2001, promedializovanými k nepřehlednosti, kterých se chtě nechtě staly součástí, ať už jako přímí účastníci, anebo jako

diváci

u

„přemedializovaného

televizních světa“

to

obrazovek. odráží

také

V skepsi

klugeovském

kontextu

autorky

konceptu

vůči

„svědkovství“ jako bezprostřední zkušenosti: „Samozřejmě člověk zažívá účinky dění na vlastní kůži, ale tento pocit blízkosti

je

z nezanedbatelné

části

živen

také

efektem

mediální

zpětné

vazby. Tedy připisováním zvnějšku. Člověk se stane důležitým, protože se stal svědkem, ať už toto svědkovství znamená cokoli.“50 Jako by nezáleželo na tom, zda 11. září autorka či její postavy prožily na Manhattanu nebo v Berlíně. Rozlišovat mezi bezprostřední a zprostředkovanou zkušeností

je

v takto

medializované

„live“

situaci,

kdy

jsou

události

zprostředkovávány v reálném čase, nemožné: 2. získat centimetrový odstup 2 spíš říkat: tohle jsi musel vidět v televizi. ale teď jsi to opravdu viděl v televizi. 1 a nebýt schopen rozhodnout to. 2 začít říkat, že to člověk viděl v televizi. začít přemýšlet: kde teda? koneckonců byl u toho.51 Už v prvním odstavci fake reports autorka pracuje s citací ikonického ženského hlasu křičícího „oh my god, oh my god, oh my god“, který obletěl svět a dodnes je k poslechu na serveru youtube.com.52 Tato opakovaná citace

50

KRAUTHAUSEN, Karin. Experten ohne Auftrag. trajectoires.revues.org [online], 17. prosince 2009 [cit. 29. prosince 2014]. Dostupné na internetu: http://trajectoires.revues.org/337?lang=de 51

RÖGGLA, Kathrin. Fake reports [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 2.

Praha:

DILIA,

52

Srov. MARLOW, Samuel. 911- September 11 2001-Rare Amateur 911 Videos. youtube.com [online], 9. února 2013 [cit. 27. dubna 2015]. Od 0:01:25 min dále. Dostupné na internetu: https://www.youtube.com/watch?v=0IVoqoU_CNk

17

hlasu, „který nejdřív přeskočí a pak na jednoho vyskočí,“ 53 je projevem její kompoziční sampling“.

metody, 54

která

„Sample“

„historickými

a

bývá

teoretiky

(anglicky

„vzorek“)

sociálními

významy

nabitý

nějaký příběh a tím i politický význam“.

55

označována v tomto citát,

za

„literární

případě

text,

který

znamená asociuje

Důležité přitom je, že autorka

nepracuje s více či méně neznámými citáty typickými pro více či méně známé prostředí,

nýbrž

s množstvím

notoricky

známých

citátů

z konkrétního

diskurzu výjimečného stavu, které jsou dnes díky médiím povědomé celému globalizovanému

světu.

Jazyk

fake

reports,

eklekticky

se

skládající

z ikonických fragmentů tohoto diskurzu, tak úplně postrádá individuálněcharakterizační funkci. Místo aby postavy charakterizoval jako individua se specifickým

jazykovým

projevem,

sjednocuje

je

do

jakéhosi

diskurzivního

chóru, reprezentujícího celou společnost. Nejde

ale

jen

o

jazykovou

tematizaci

role

a

vlivu

médií

ve

společnosti. Důležitým momentem je také proces desemantizace jazyka, který tu autorka činí viditelným. Vytváří jakýsi „jazykový vír, který od sebe odděluje

slova

a

významy“,

přičemž

„se

smyslu

zbavený

jazyk

stává

pokřiveným zrcadlem společenské skutečnosti“.56 Obrací pozornost k inflaci frází a pojmů, která vede k opotřebování a vyprázdnění jazyka tak, jak to reflektuje např. tento úryvek: 5 no svět už není, co býval. 6 to už jednou říkal. 4 všecko je jakože totálně jinak. stojíme před totálně změněnou situací. 6 to už taky říkal. 3 nic už není takové, jaké to bylo předtím. 6 hele, ty se asi taky umíš jen opakovat? 2 taky možnost. 6 opakují se! 1 to vážně dělají. 6 ve vší vážnosti. 5 svět už není, co býval.

53

RÖGGLA, Kathrin. Fake reports [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 4.

Praha:

DILIA,

54

Srov. MARCOVIC, Bettina. Pop-Literatur und ihr Diskurs zwischen Affirmation und Subversion. Mit besonderer Berücksichtigung von Kathrin Rögglas Prosa. Vídeň: Universität Wien, 2006, s. 55. 55

Tamtéž.

56

PROBST, Hans Ulrich. Kathrin Röggla. solothurner-literaturpreis.ch [online], 12. května 2005 [cit. 26. dubna 2015]. Dostupné na internetu: http://www.solothurnerliteraturpreis.ch/index.php?0&page=xc472861a6b911b&parent=root&lang=de

18

2 taky možnost.57 Dobrým příkladem nadužívání pojmů je pak následující úryvek, kde se opakují pojmy jako “mezinárodněprávní důsledky” nebo “krizová oblast”: 6

takže

zas

mluví

o

mezinárodněprávních

důsledcích,

přitom

o mezinárodněprávních důsledcích vůbec nemá ponětí – přitom nezískal žádnou zkušenost v krizových oblastech, vždyť vůbec nemá ponětí o skutečném světě, nebyl „na místě“, nemůže vyprávět žádné smutné historky ze svého dětství v krizové oblasti. ještě žádné dětství v krizové oblasti nemá, kde ho taky vzít, tohle dětství v krizové oblasti, které člověk nemůže prostě vyměnit za jiné.58 Takové opakování zároveň dává jazyku Kathrin Röggla jeho typický strhující rytmus. Sama autorka přiznává, že hudebnost jazyka vnímá a považuje pro svou tvorbu za velmi důležitou, přičemž dodává: Vyrůstala jsem na technu a nové vlně punku a myslím, že je to v mých textech slyšet: ta práce s jasnými rytmy a zároveň otevřenost. Nikdy jsem neposlouchala nic komplexního a uzavřeného a nemohla bych tak ani psát.59 A konečně je jedním z hlavních rysů jazyka fake reports kombinace stylizace, mluvené

zakotvené

řeči.

Jedná

v se

tradici o

rys,

psané

literatury,

který

autorka

s

sdílí

efektem se

svým

autenticity “učitelem”

Hubertem Fichtem. Dobře viditelný je např. v tomto úryvku: 5 on je jakože proti válce, ale ne tak jako dřív, spíš tak jakože půl na půl proti válce nebo více méně proti válce, teď ale neví, jestli proti válce ještě může být, ptá se teď. protože proti válce jakože je, ale může dneska člověk proti válce ještě vůbec být?60 Základními znaky jazyka fake reports jsou tedy experiment s gramatickými kategoriemi 3. osoby jednotného čísla a konjunktivu I, práce s autentickými

57

RÖGGLA, Kathrin. Fake reports [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 7. 58

Praha:

DILIA,

Tamtéž, s. 19.

59

SLÁDEČEK, Martin. Myslet nemožné tak, že se stane možným - Rozhovor s Kathrin Röggla. In archiv autora práce, Berlín, 1. května 2014, s. 4. 60

RÖGGLA, Kathrin. fake reports [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 19.

Praha:

DILIA,

19

citáty,

desemantizace

jazyka,

jejímž

výsledkem

je

jeho

rytmizace,

a kombinace literární stylizace s efektem autenticity mluvené řeči.

3.4

Postavy Divadelní text fake reports má celkem 7 postav. Jednotlivé postavy

nemají jména a jsou označeny jen čísly. Specifikováno u nich není ani pohlaví, resp. se toto průběžně mění. Dozvídáme se o nich pouze to, že „by mohly být fotografy, brokery, moderátory, nosiči televizních kabelů, lidmi od pr či politiky“.61 Absence jmen je příznaková, neboť autorce ve fake reports podle vlastních slov primárně nešlo o lidi z masa a kostí s jejich tragédiemi, o jakýsi „sociální voyerismus“, ale o to, prozkoumat strategie zpracování zejména

událostí

mediální

divadelního

textu

11. a

září

2001

politické)

netvoří

postavy

na

individuální

úrovni.

i

Dramatický

sugerující

svou

společenské personál

reálnost

(tedy jejího

konzistentně

projevovaným charakterem, ale „mluvčí“, jen v náznacích charakterizované hlasy, zbloudilé v diskurzu výjimečného stavu. S ohledem na fakt, že o sobě mluví

ve

3.

osobě

jednotného

čísla

a

v německé

gramatické

kategorii

konjunktivu I, lze dokonce tvrdit, že jsou pouhými ozvěnami hlasů. To

je

samozřejmě

postavy „někdy dříve“

62

moment

na

prvním

místě

psychologický:

Všechny

pozbyly vědomí vlastního já. Ze subjektů se staly

objekty. Jak je něco takového možné?: 2. získat centimetrový odstup 2 spíš říkat: tohle jsi musel vidět v televizi. ale teď jsi to opravdu viděl v televizi. 1 a nebýt schopen rozhodnout to. 2 začít říkat, že to člověk viděl v televizi. začít přemýšlet: kde teda? koneckonců byl u toho.63 Na vině, jak vyplývá z uvedeného úryvku, je extrémní medializace. Události jsou přenášeny „live“, dějí se zároveň v realitě i v rámu zprostředkujícího média. Rovněž aktéři těchto událostí, jejich subjekty, se v tomto rámu ihned zakoušejí jako objekty a velmi oprávněně tak o sobě pod tlakem mluví 61

RÖGGLA, Kathrin. fake reports [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 1. 62

Tamtéž, s. 1.

63

Tamtéž, s. 2.

Praha:

DILIA,

20

ve 3. osobě a „zpravodajském“ konjunktivu I. Je nutné zmínit také to, že právě

„objektivizace“

je

psychology

považována

za

jednu

ze

základních

lidských technik zvládnutí problémových situací. Velmi přesně ji s poukazem na

Etiku

holandského

filosofa

Barucha

Spinozy

popisuje

např.

neurolog,

psychiatr a zakladatel logoterapie Viktor Frankl ve své knize A přesto říci životu ano.64 Pod úhlem tohoto faktu se každopádně zdá, že média z pohledu autorky nemusí ve společnosti sehrávat pouze negativní roli. Anebo snad jen poskytují lék na nemoc, kterou samy vyvolávají? Další společnou vlastností všech postav je jejich „opilost“, a to v přeneseném slova smyslu. (Výjimku tvoří postavy 1 a 2, které v úvodu přímo

o

alkoholu

mluví.)

situací,

potácejí

se

přemůže

nával

emocí

Všechny

v ní, –

postavy

neschopné

vztek

jako

jako

se

by

byly

zorientovat.

postavu

6

v jejím

Tu

opilé je

nastalou

zničehonic

rozsáhlém

monologu

o brainwashingu nebo strach jako postavy 1 a 2, jinde propadnou mudrování jako postava 3, když mluví o cenách oleje, průběžně se pak zamotávají do vlastních

slov

a

ztrácejí

nit.

Jako

takové

procházejí

v průběhu

hry

kolektivním vývojem: Po patologické extázi výjimečného stavu, ve kterém se zdají

být

všechny

sociální

rozpory

překonány

ve

prospěch

„jednoty

zasaženosti“, se u nich postupně dostavuje únava a těžká sociální kocovina (výpověď z práce, bytu apod.).

3.5

Téma Víme již, že cílem Kathrin Röggla nebylo napsat „příběh 11. září

2001“.

Za

prvé

nepochybně

proto,

že

„orientovanou na děj“ („plotorientiert“),

podle 65

svých

slov

není

autorkou

za druhé také z toho důvodu, že

ji mnohem více než událost sama zajímaly společenské mechanismy zpracování této události. Hlavním takovým mechanismem jsou nepochybně média. Teroristické útoky 11. září 2001 byly vnímány po celém světě a staly se tak skutečnou mediální událostí.66 Miliony diváků vidělo živě náraz druhého letadla do newyorského World Trade Center. Média tak na jednu stranu fungovala jako informátor, na

64

FRANKL, Viktor E.. A přesto říci životu ano. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2006. 65

RÖGGLA, Kathrin. Eine Deklination des Zukunftigen. Text und Rahmen. Poznámky autora práce z 1. přednášky autorky v rámci čestné docentury Saarbrücker PoetikDozentur. In archiv autora práce. Saarbrücken: Universität Saarbrücken, 16. června 2014, s. 2. 66

Viz. heslo Der 11. September 2001 als globales Medienereignis zpracované pro internetovou encyklopedii Wikipedia.de studenty Universität Trier: http://medien04.unitrier.de/buwiki/index.php/Der_11.September_2001_als_globales_Medienereignis

21

druhou také jako komunikační platforma teroristů. Ihned také přicházela s téměř hollywoodskými popisy probíhajících událostí jako „apokalypsa“ nebo „pád babylónské věže“. Nádech velkolepého katastrofického filmu dostávaly události také odevšad zaznívajícími větami politků jako „we stand with you against the forces of darkness“ (stojíme s vámi proti silám zla), „evil again is on the march and we must respond“ (zlo je opět na pochodu a my musíme odpovědět) a „tonight we are walking on holy ground“ (dnes večer chodíme po svaté zemi).67 Všechny postavy fake reports podle autorky „mají co dělat s médii a média naopak co dělat s nimi“.68 Jejich první reakcí na události je strach a neschopnost se zorientovat, přesto nebo právě proto berou ihned do rukou fotoaparát

a

začínají

odfotografovávat pryč“.

„všecko 69

bez

výběru

fotografovat“

či

„spíš

se

Na jednu stranu se touží dostat z paralyzujícího

proudu hrůzných obrazů, na druhou stranu jsou jím fascinováni: 2 jo, taky se chce opít a taky už nechce o ničem vědět. 1 proč má teda furt puštěnou televizi? 2 člověk se přece musí dovědět, co se tam venku děje. 1 vždyť mu nic neřeknou. 2 a stejně: musí o tom přece vědět, když zas něco vypukne, říkala si.70 Následně

autorka

zobrazuje

rychlé

změny

společenské

atmosféry,

určované nejdříve hysterií výjimečného stavu a později strachem prvních dní po útocích: 2 musí se mít odteď člověk pořád na pozoru? vždycky se v každé stanici metra rozhlédnout? vždycky zůstat ostražitý? 1 musí teď všecko hlásit? 2 musí teď podezřelé lidi vždycky hlásit? 1 musí si teď poštu vždycky nechat prověřit? 2 musí teď při otvírání pošty vždycky nosit rukavice?71 Ukazuje, a vztek,

jak

tyto

změny

ochromivší

dlouhodobě

společnost,

ovlivnily

byly

velmi

globální rychle

politiku. politicky

Strach využity

67

RÖGGLA, Kathrin. really grand zero. 11. september und folgendes. Frankfurt am Main: Fischer Taschenbuch Verlag, 2001, s, 29. 68

RÖGGLA, Kathrin. fake reports [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 1. 69

Tamtéž, s. 2.

70

Tamtéž.

71

Tamtéž, s. 4.

Praha:

DILIA,

22

a prezidentu Georgi W. Bushovi umožnily už 20. září 2001 vyhlásit „war on terrorism“

(válku

terorismu),

uvést

ještě

ten

rok

do

pohybu

válku

v Afgánistánu a o dva roky později „preventivní“ válku v Iráku. V obou těchto

válečných

konfliktech

hrály

podle

autorky

roli

také

mocenské

a ekonomické zájmy Spojených států amerických: 4 nesmí se zapomínat na to, že: člověk je dneska v pohybu preventivně. žije dneska prostě v preventivním světě. v něm chce zaútočit ještě před tím, než se něco stane, což zní docela dobře, protože by se to mohlo stát u nás. jakože přímo tady. a přímo na místě by člověk preventivně být nechtěl!72 pan bush, kterého teď člověk vidí s celou jeho vládou kopat podél ropných cest. pauza. jo, něco takového se dneska může stát: kopání podél ropných cest s celou vládou, s celou vládou – pauza.73 Autorka

ale

sleduje

také

změny,

které

11.

září

2001

a

to,

co

následovalo, způsobily ve vnitřní politice USA. Hlavní změnou bylo znatelné omezení občanské svobody jejich občanů, které postavy přirovnávají k tzv. Německému

podzimu

v roce

1977,

kdy

na

území

Západního

Německa

došlo

k útokům levicově extremistické teroristické organizace RAF (Die Rote Armee Fraktion): atmosféra jak v období „německého podzimu“, říká se hned, přitom si člověk musí představit, co se

na „německý podzim“ jakože dělo. „povězte, víte vy

vůbec, co se dělo?“ řekla by jim to, ale za to ji neplatí, platí ji za jiné věci, ne za definici toho, co se dělo na „německý podzim“. a jestli teď přijde s tím svým právním státem, i tak se bude jenom smát, „hrozba pro svobodný

svět“,

mrtvých,

aby

i byl

to

je

k smíchu.

nastolen

stav

řekne

jenom:

totálního

v německu hlídání,

stačilo

pár

absolutního

zgleichšaltování, jen ať nás američani zkusí napodobit, to ale nezkusí, ani je to nenapadne!74

72

RÖGGLA, Kathrin. fake reports [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 20. 73

Tamtéž, s. 15-16.

74

Tamtéž, s. 17-18.

Praha:

DILIA,

23

Velmi

přesně

také

ukazuje

dilema,

před

kterým

stanula

samotná

média,

jejichž pracovníci byli událostmi rovněž zasaženi: 4 ona taky pokračovala dál. dozvěděla se to uprostřed interview, které vedla,

a

pokračovala

dál

se

svýma

otázkama,

neztratila

červenou

nit

a v určité chvíli pak prostě začala tuhle situaci zabudovávat do rozhovoru. a zničehonic se přistihla při otázce: co si o tom zpovídaný myslí. to ta její profesionalita, omlouvala se pak, ta ji, to musí uznat, ta ji pozpátku pěkně vyděsila. měla aspoň na malou chvíli mlčet. poprvé v životě měla pocit, že se přistihla při vlastní profesionalitě, která

ale

v téhle

chvíli,

jak

se

ukázalo,

nevedla

k cíli,

největší

profesionalitou by totiž bylo nereagovat profesionálně, to ale pochopila až později, když se podívala na zpravodajství. ti

všichni

se

nejdřív

omluvili

za

svoji

profesionalitu.

už

to

zažila

tolikrát. člověk měl od začátku dojem, že se musí za svoji profesionalitu omlouvat, nemohl ale nechat všecko ležet – jo, co taky mohla dělat, jako moderátorka prostě musí reagovat správně. „nemůže ti přeskočit.“ vždyť promoderovala 7 hodin, neustále musela reagovat live z místa dění. na přicházející

obrazy.

a

jako

tv

moderátorka

nemůže

reagovat,

jak

se

jí

zachce, jako moderátorka musí zachovat klid, nemohlo jí přeskočit, nemohla se nechat vyvést z míry.75 Autorka přitom klene pozoruhodný oblouk, který je také tématem jejího textu. Od oprávněné společenské hysterie přes tu médii zvětšovanou a uměle udržovanou

se

postavy

pomalu

zklidňují

až

k unavenému

a

rezignovanému

konci. Celospolečenskou excitaci, kterou média spoluutvářela, nakonec média zase

uklidňují

prostřednictvím

absurdních

návodů,

jak

se

vrátit

k normálnímu životu: 2 jak si zvyknout na supermarkety. 1 jak si zvyknout na jízdu autobusem. 3

buďte

vytrvalí

ve

vztahu

k přeplněným

prostorům.

k

nádražím,

přístavištím, letištím! říká se. 4 říká se: přeplněné prostory, tomu všemu se musí člověk nejdřív naučit. 3 čemu se musí nejdřív naučit? 1 jak si zvyknout na jízdu autobusem! 2 a na supermarkety! 75

RÖGGLA, Kathrin. fake reports [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 8.

Praha:

DILIA,

24

6 „nechoďte tam sami, ale v doprovodu. poproste osobu, která vás doprovází, aby zůstala stát před obchodem, zatímco vy sami si v supermarketu dáte kolečko s prázdným košíkem. nic nekupujte, abyste mohli prostor kdykoli a bez

velké

námahy

rychle

opustit,

chraňte

se

ale

myšlenky

na

možnost

úniku. místo toho se soustřeďte na ostatní lidi a na regály plné zboží. dbejte na to, abyste nic nekupovali a abyste před tím, než obchod opustíte, vrátili košík.“

76

Kocovina návratu do normálu je však o to tvrdší, čím vyšší byla opilost výjimečným stavem – a ta byla veliká: říkají, že by si měl člověk zase zvyknout na normál. 3 přitom si zrovna zvykl na tolik explodujících aut. 5 měl kolem sebe tolik explodujících domů. 1

tolik

explodujících

stanic

metra.

viděl

kolem

sebe

svištět

kavárny,

kiosky, naráz všecko stojí. 5 a teď by si měl zvyknout na supermarkety, kiosky a kavárny v normálním stavu. 2 co se to tam děje? 1 míra vystřízlivění se zrovna nezvyšuje.77 Motivem

marné

v opilosti

snahy

výjimečným

zachovat stavem

si

střízlivost

a

končí

ve

je

text

velmi

otevřen,

bolestivém

vrcholí

sociálním

vystřízlivění: 2 řeknou jenom: jednou člověk dospěje až do kanceláře. 1 jo, vždycky jednou dospěje do svojí kanceláře. 2 no jo. 1 nebo do

jednoho z těch podivných bytů na předměstí.

2 i odtamtud: už ho dávno vyhodili. 1 jo? 2 jo, i odtamtud už ho dávno vyhodili. 1 nebo dospěje do stanice metra, do nějaké té „přímo na místě“ situace. 2 z té člověka nevyhodí. jen se v ní ještě zvýší míra jeho vystřízlivění. 1 jo, jak se může míra vystřízlivění pořád zvyšovat. 2 to člověk netušil. 76

RÖGGLA, Kathrin. fake reports [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 25. 77

Praha:

DILIA,

Tamtéž, s. 25.

25

1 to nešlo předvídat. 2 to ne.78

Kathrin

Röggla

tedy

ve

fake

reports

analyzuje

způsob,

jakým

na

události 11. září 2001 reagovala západní veřejnost, pohybovaná médii, onen kolektivní

pokus

o

pochopení

nepochopitelného

prostřednictvím

fikcionalizace skutečnosti. Nepokouší se přitom zprostředkovat recipientovi přehled

v nepřehledném

diskurzu

výjimečného

stavu,

naopak

tento

diskuz

problematizuje, bere ho za slovo, rozpracovává rozpory, kterých je plný, a odhaluje vyplývá:

ho

jako

Některé

zmatenou

obrazy

či

mediální výroky

inscenaci.

této

inscenace

Z

textu

se ve

přitom

jasně

formě fragmentů

novodobého mýtu trvale vtisknou do paměti západního světa a jako nástroj politiky strachu budou utvářet i jeho budoucnost.

78

RÖGGLA, Kathrin. fake reports [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 26-27.

Praha:

DILIA,

26

4

My nespíme

4.1

Vznik Na

počátku

roku

2004

vyšel

u

autorčina

kmenového

nakladatelství

S. Fischer Verlag její čtvrtý román wir schlafen nicht. Téměř ihned jej následoval

stejnojmenný

divadelní

text

na

zakázku

Düsseldorfer

Schauspielhaus, jehož světová premiéra se tam konala 7. dubna 2004 (režie: Burkhard

C.

Kosminski).

Ačkoli

se

obě

podoby

textu

wir

schlafen

nicht

objevily později než fake reports, autorka rešerše a interview k nim vedla již před svým pobytem v New Yorku.79 To na jedné straně svědčí o síle události, která do její tvorby v New Yorku nečekaně zasáhla a zapůsobila jako katalyzátor pro téma výjimečného stavu,80 a na straně druhé to také potvrzuje

autorčinu

výpověď

o

vlastní

tvůrčí

metodě:

„Provádím

dlouhé

rešerše a píši velmi pomalu. Potřebuji jistý odstup, abych mohla ve všech těch

rešerších

vůbec

zaujmout

estetickou

pozici.“ 81

Divadelní

text

my

nespíme vznikl na základě asi 30 interview, které Kathrin Röggla vedla s představiteli

podnikatelské

branže

na

různých

odborných

V rámci nich „sbírala formulace s novinářskou akrobií“ jejich

základě

jazykově

kritickou

koláž

z brutalit

82

veletrzích.

a „vytvořila na

různých

pracovních

83

filozofií ze světa businessu“ .

79

Srov. SLÁDEČEK, Martin. Myslet nemožné tak, že se stane možným s Kathrin Röggla. In archiv autora práce, Berlín, 1. května 2014, s. 2.

-

Rozhovor

80

Srov. BURCKHARDT, Susanne. Alle dachten, es ist jetzt ein Krieg ausgebrochen. Schriftstellerin über ihr 9/11, die Katastrophe und die Produkton von Realität. Deutschlandradiokultur.de [online], 11. září 2011 [cit. 7. ledna 2015]. Dostupné na internetu: http://www.deutschlandradiokultur.de/alle-dachten-es-ist-jetzt-ein-kriegausgebrochen.954.de.html?dram:article_id=146596 81

RÖGGLA, Kathrin. Eine Deklination des Zukunftigen. Text und Rahmen. Poznámky autora práce z 1. přednášky autorky v rámci čestné docentury Saarbrücker PoetikDozentur. In archiv autora práce. Saarbrücken: Universität Saarbrücken, 16. června 2014. 82

KEMPMANN, Michael. ein bisschen von gehirnwäsche hat das schon... phil-fak.uniduesseldorf.de [online], květen 2004 [cit. 8. ledna 2015]. Dostupné na internetu: http://www.phil-fak.uni-duesseldorf.de/kempmann/ 83

RESSEL, Jennifer. Wenn die Auszeit fast umbringt... phil-fak.uni-duesseldorf.de [online], květen 2004 [cit. 22. ledna 2015]. Dostupné na internetu: http://www.phil-fak.uni-duesseldorf.de/ressel/

27

4.2

Formální členění Divadelní text my nespíme84 se odehrává na veletrhu. Šestice postav

z prostředí

mezinárodních

firem

a

médií

odpovídá

na

otázky

jakési

„ne

novinářky“, které však v textu nezaznívají. V závěru hromadného interview se

postavy

začínají

rozpomínat

na

jakousi

blíže

neurčenou

katastrofu

a tematizují svou živost, příp. neživost. Přízračně působí snové pasáže, ve kterých pak poeticky popisují svou zkušenost z tajemné kancelářské budovy. Poslední

slovo

patří

postavě

praktikantky,

která

byla

ostatními

dlouho

přehlížena. Nakonec ve svém skepticky vyznívajícím monologu odhaluje, že vystoupala po karierním žebříčku tak vysoko, že získala moc propouštět druhé. Text a epilog.

sestává Obrazy

ze

7

hlavních

členěné

zpravidla

částí, na

3

jsou

jimi

scény

jsou

prolog,

5

obrazů

pojmenovány

takto:

1. obraz: hra začíná: sebeprezentace, 2. obraz: mckinseyho válka, 3. obraz: stroj, 4. obraz: my nespíme, 5. obraz: panika a přízraky.85 Rámcem interview.

textu

my

Výjimečnost

nespíme, a

který

formální

vznikl i

z řady

obsahová

rozhovorů,

je

provokativnost

zase

tohoto

interview spočívá v důsledném vynechávání otázek toho, kdo ho s postavami vede

–

zřejmě

autorky

textu

Kathrin

Röggla.

Tento

postup

není

např.

u filmových dokumentů neobvyklý. Díry, které vynecháváním otázek vznikají, v nich bývají střihem kašírovány tak, aby odpovědi působily jako volný monolog. V textu my nespíme je tomu jinak. Autorka po svých otázkách díry záměrně

ponechává.

konfrontováni subjektu,

V

s náhlým

který

tento

mohutném toku tichem, tok

řeči

obracejícím rozhodujícím

postav naši

jsme

pozornost

způsobem

tak

nezřídka

k autorskému

iniciuje,

směruje

a manipuluje, aniž by se kdy zjevil: „a tak je v my nespíme role zpovídajícího centrální otázkou. tato role se proměňuje,

představuje

textově-architektonický,

dramaturgický

motiv,

takříkajíc negativní linii horizontu vyprávění. v podstatě je to v tomto strašidelném románu ta nejvíc démonická postava, protože nám stále uniká, a přece tahá za nitky. Pocit, který všichni dobře známe.“86

84

RÖGGLA, Kathrin. fake reports [elektronický divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014. 85

dokument].

Praha:

DILIA,

Tamtéž.

86

RÖGGLA, Kathrin. Von topüberzeugern und selbstungläubigen. In ASPETSBERGER, Freidbert (ed.): Leiden ... Genießen. Zu Lebensformen und –kulissen in der Gegenwartsliteratur. Innsbruck: Studien Verlag 2005, s 260.

28

Lze tedy říci, že se tu autorský subjekt Kathrin Röggla zpřítomňuje svou nepřítomností.

Ta

je

strategií

vynechávání

jeho

otázek,

jakéhosi

ponechávání či vytváření formálních a obsahových inkoherencí v textu, od začátku důsledně tematizována. Autorka ale nezůstává pouze u traktování své nepřítomnosti,

nezřídka

také

pokládá

prostřednictvím

zpovídaných

postav

otázku po svých úmyslech: ale jedno bych přece jen rád věděl: z mrtvých ještě nikdo tak rychle nevstal, říká se, proč se teda děje tohle? proč tu vládne tahle živost? – jo, to se teď dozvíme od vás! teď povídejte zase vy! no, co je to s váma? vy jste přece celou tu dobu u toho? – už o vás trochu přemýšlel – proč to děláte? určitě se vás ptají často. jo, proč to vlastně děláte? a jak dlouho už to děláte?87 Motivace

autorského

subjektu

přitom

zůstávají

stále

nápadně

nejasné,

a proto jsou nutně předmětem kritického zájmu postav i recipienta. Kathrin Röggla

nepředstírá,

že

citace,

které

v rámci

„literárního

samplingu“

používá, jsou nutně autentické a v autentické podobě předávané. „cituj mě správně!“ „co? máš s tím problém?“88 To,

že

autorský

subjekt

Kathrin

Röggla

po

celou

dobu

v my

nespíme

nepromluví, ovšem neznamená, že nic nesděluje. Jeho poselstvím je jeho všudypřítomnost.

4.3

Postavy Dramatický personál my nespíme, tvořený třemi muži a třemi ženami, je

autorkou rozdělen na postavy „skupinové“, které jsou samozřejmou součástí zobrazovaného světa New Economy (key a senior jako „silné“, it a online jako „slabé“), a „exteritoriální“, pohybující se na jeho okraji, ať už proto, že jsou starší a jako takové pomalu vytlačovány (partner), anebo z důvodu,

že

(praktikantka). Prolog

jsou

mladší

a

ještě

do

něj

nestačily

proniknout

89

i

epilog

jsou

vždy

symbolicky

svěřeny

jedné

z „exteritoriálních“ postav, které se tak pro recipienta stávají „dveřníky“ 87

RÖGGLA, Kathrin. My nespíme [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2013, s. 35. 88

Tamtéž, s. 37.

89

Tamtéž, s. 2.

Praha:

DILIA,

29

do světa pionýrů společnosti výkonu. Nejstarší postava nazvaná „partner“ ve svém prologu koketně tematizuje vlastní mediální nezajímavost i nejasnou pozici

„ne

novinářky“

Kathrin

Röggla.

Nejmladší

a

dlouho

podceňovaná

postava praktikantky pak text uzavírá svým monologem o vlastním úspěchu a skepsi vůči logice růstu. Dojem, který tato generační výměna zanechává, není pozitivní zejména proto, že po celou dobu vidíme, jak tristní pozici postava partnera po letech v oboru má. Ani cílevědomou praktikantku zřejmě po tom, co bude systémem – sebou samou - vytěžena, nečeká společenská úcta, ale pouze smetiště firemní historie: senior: jo, do historie firmy vcházejí spíš úspěchy, když je ale člověk upozorní na to, že něco přehlídli, ozve se samozřejmě hned: „nedělejte si starosti, vy do historie firmy vejdete.“ musí ale říct, že si přece jen starosti dělá. koneckonců je tón, kterým s ním mluví, v posledních týdnech ostřejší,

koneckonců

neviděl

v

posledních

hodinách

nikoho,

kdo

by

měl

jakýkoli kontakt s jeho podnikem. pomalu se ho zmocňuje podezření, že už na něj prostě zapomněli.90 Ani

postavy

my

nespíme

nevynikají

plasticitou

a

psychologickou

hloubkou, oproti „mluvčím“ z autorčiny prvotiny fake reports jsou už ale individuálně charakterizovány a také vztahy, které mezi nimi existují, jsou různorodější. Silnou pozici ve skupině má energická a úspěšná silke mertens (key), která samu sebe popisuje jako „fašounku“ obdivující výkon. K té vzhlíží zejména

nezkušená

a

všemi

průběžně

ignorovaná

nicole

damaschke

(praktikantka), zástupkyně dnešní „generace praktikant“, která stále nemůže proniknout do světa velkého byznysu, ačkoli je mu připravena obětovat vše. Online

redaktorka

andrea

bülow

(online)

z Düsseldorfu

zaujímá

svým

sociálním statusem i přes svůj „kvartální alkoholismus“ a nesnesitelnou asertivitu místo někde mezi nimi. Z mužů je tu třicátník oliver hannes bender

(senior),

zkušený

a

po

většinu

času

věcný

manažer,

který

si

předsevzal vztah na dálku, neboť nic jiného není při jeho pracovní zátěži možné. Dále zahořklý výpočetní technik sven prattner (it) a pan gehringer (partner), který se nechce nechat poslat do starého železa. Jednotlivé opakují

postavy

(schopnost,

mají

příp.

své

motivy,

neschopnost

těla

„statementy“, ukládat

které

spánek

u

neúnavně it

nebo

nesprávní rodiče u praktikantky), a právě jimi mohou být charakterizovány. Jazykovými prostředky ovšem individualizovány nejsou, všechny promlouvají jedním uniformujícím ekonomickým newspeakem. 90

RÖGGLA, Kathrin. My nespíme [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2013, s. 32.

Praha:

DILIA,

30

Promluvy jednotlivých postav se často váží pouze k nim samým. Jejich schopnost vzájemného naslouchání jako by byla omezená. Pokud na sebe tito „top autisté“ navazují, jde často o volné asociace a nikoli o hluboké porozumění, souhlas nebo nesouhlas s jejich protějškem: key: ona teda může říct, že na tuhle planetu už taky jednou vstoupila, tuhle planetu dokonce chvíli obývala, zná tak tuhle planetu docela dobře, pak toho ale nechala, protože si uvědomila, že se to neobešlo bez trvalých následků, uvědomila si to, a tak prostě musela tuhle planetu opustit. it: ne, technikem být nechce, kdyby se ho někdo ptal, ale kdo se dneska ptá. všichni od toho radši utečou, všichni se radši zdejchnou, když dojde k problému, a on tam pak stojí sám. online: často jí samozřejmě nebylo příjemné říct: „pracuju u sat1“. někdy to z ní lezlo jak z chlupaté deky. senior: nejdřív šel do toho víc s postojem, že to – „takříkajíc“ - není on, kdo dělá tuhle práci. že spíš hraje nějakou roli, že spíš hraje s nima a že vše takříkajíc pozoruje. key: byla to tahle agenturní planeta. byla to její agenturní minulost, a musí říct: ničeho nelituje. nemrzí ji, že už tam není, že není v téhle branži. tady na veletrhu potkala bývalé kolegy a musí říct, že se jim nedaří vůbec dobře –91

I míra dialogičnosti jejich dialogů se ovšem vyvíjí a zdá se, jako by se v průběhu interview začínaly navzájem stále více vnímat. Vytváří se u nich dokonce vědomí vlastní kolektivity: key (náhle dopředu): no, pospolitostí z donucení by to nenazývala, ne, takhle by to neřekla, ale vypadá to tak, přinejmenším zvenčí to tak musí vypadat, to uznává (směje se). vypadá to tak, jako bychom už spolu strávili nějaký ten čas, což je v podstatě pravda, jen teď neví, jak dlouhý. taky se od sebe v dohledném čase netrhnou, „jak to tak vypadá“ (směje se), to se člověku za těhle podmínek spíš nepodaří. no, jen s panem gehringerem teď nechce být, to už by na ní bylo příliš. (kašle)92

91

RÖGGLA, Kathrin. My nespíme [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2013, s. 3-4. 92

Praha:

DILIA,

Tamtéž, s. 26.

31

Sama

autorka

zmiňuje,

že

chtěla

napsat

„strašidelný

román“

s „démonickými postavami v něm“.93 Není tedy divu, že rysem, který všechny postavy spojuje, je přízračnost jejich existence. Nespí, aby udržely růst – neboť

jen

ten

se

počítá,

nespí,

aby

nebyly

nahrazeny

jinými.

V modu

maximální efektivity přežívají jako stíny sebe samých až do bodu náhle zostřeného smyslového vnímání, kdy všichni líčí jednu a tutéž intenzivní a zároveň snovou zkušenost z tajemného kancelářského komplexu.94 V závěru, kdy se matně rozpomínají na jakousi katastrofu, ke které snad na veletrhu došlo (měli hodně práce, nestihli ji zřejmě zaznamenat), 95 se za neživé dokonce přímo označují a marně čekají na již nepřicházející zmrtvýchvstání: ale jedno bych přece jen rád věděl: z mrtvých ještě nikdo tak rychle nevstal, říká se, proč se teda děje tohle? proč tu vládne tahle živost? – jo, to se teď dozvíme od vás! teď povídejte zase vy! no, co je to s váma? vy jste přece celou tu dobu u toho? – už o vás trochu přemýšlel – proč to děláte? určitě se vás ptají často. jo, proč to vlastně děláte? a jak dlouho už to děláte? - nemyslí, že by chtěl pokračovat – - jo, ani ostatní se už neúčastní. - jo, a myslí, že tady přestává všecko. - co, nepřestává? - samozřejmě, že přestává! ale samozřejmě. může to přestat. koukejte!96

4.4

Jazyk Stejně jako jazyk fake reports je i způsob vyjadřování postav v my

nespíme ražen rakouskou literární tradicí experimentu s jazykem, zejména pak s gramatickými kategoriemi, a slouží jako takový společenské kritice.97 Také popsané

v tomto

třetí

případě

osobě

a

postavy

v kategorii

o

sobě

i

druhých

konjunktivu

I.,

promlouvají čímž

opět

v již

dochází

k dvojímu odcizení: postavy se odcizují sobě samým i recipientovi. Příčina 93

RÖGGLA, Kathrin. Von topüberzeugern und selbstungläubigen. In ASPETSBERGER, Freidbert (ed.): Leiden ... Genießen. Zu Lebensformen und –kulissen in der Gegenwartsliteratur. Innsbruck: Studien Verlag 2005, s 260. 94

RÖGGLA, Kathrin. My nespíme [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2013, s. 33-34. 95

Tamtéž, s. 27.

96

Tamtéž, s. 35.

Praha:

DILIA,

97

PAVLIŠOVÁ, Jitka. Vývojové tendence současné rakouské dramatiky po roce 2000. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2012, s. 108.

32

tohoto odcizení je ale tentokrát jiná, nejde o sílu medializace, nýbrž o vliv neoliberální společnosti výkonu, ve které individuum samo sebe vnímá jako objekt a pokouší se odpovídajícím způsobem optimalizovat. V touze po maximální

efektivitě

pak

začíná

vykořisťovat

samo

sebe.

Dochází

ke

schizmatu osobnosti, ve které je internalizován jak vykořisťovatel, tak vykořisťovaný, podnikatel

a

vzniká

sebe

sama,

jak

popisuje Michel Foucalt. Opakuje

se

„homo ho

oeconomicus“, ve

svých

tedy

provozovatel

přednáškách

o

nebo

governmentalitě

98

rovněž

kombinace

literární

stylizace

jazyka

(dlouhá

souvětí, rytmizace opakováním apod.) a efektu autenticity mluvené řeči, plynoucím

z formy

rozhovoru.

Dobře

vidět

je

na

příkladu

následujícího

úryvku z monologu praktikantky: ostatní ale mají svoje rodiče. ostatní mají svoje rodiče – daňové poradce a rodiče – auditory, u kterých se netrhnou dveře a kteří jim obstarávají placená praktika a dobrovolnictví. ostatní mají svoje rodiče, starostlivé, ustarané a přestarostlivé a ona žádné rodiče nemá. přinejmenším ne v tomhle smyslu,

takže

žádné

rodiče

–

daňové

poradce,

žádné

auditory,

žádné

podnikové poradce. ani ne rodiče – zubaře. maloměšťácké rodiče, to ano, to by se dalo říct, takže prakticky neexistující, přinejmenším co se týče její pracovní situace. jenže vlastní rodiče nezmění, tj. musí si hledat jiné, své pracovní rodiče si musí odněkud teprve vyhrabat, protože v dohledu pro ni žádní nejsou.99 Jedním anglicismů

ze

specifických

v něm,

a

to

i

rysů

na

jazyka

místech,

my

kde

nespíme

by

snad

je

vysoký

existoval

podíl

přirozený

německý i český ekvivalent. Je s podivem, že postavy Němců na německém veletrhu

ve

vzájemné

komunikaci

používají

takovou

míru

anglicismů,

a zároveň je to příznačné. Často jim totiž nejde o dorozumění se, ale spíš o demonstraci své příslušnosti k jisté sociální skupině – k mezinárodním hráčům v tržním prostředí, tzv. „global playerům“. senior:

ale

jo,

jo.

ať

ho

klidně

varují,

kdyby

kolem

sebe

střílel

anglicismy, děje se mu to už automaticky. někdy si vůbec nevšimne, v jakém žargónu to zase mluví a co za slovník zas vypouští.100

98

FOUCALT, Michel. Suhrkamp, 2004. 99

Geschichte

der

Gouvernmentalität

I.,II.

Frankfurt

RÖGGLA, Kathrin. My nespíme [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2013, s. 14-15. 100

Praha:

am

Main: DILIA,

Tamtéž, s. 33-34.

33

Nikdo ovšem postavu seniora nevaruje. Jak také, když jsou všechny postavy součástí

jediného

hermeticky

uzavřeného

systému

s

jediným

zpotvořeleným

jazykem, který je vede k tomu, aby praktikovaly „short sleeping“101 nebo „quick

eating“102,

podávaly

když jim dojde „power“

„performance“103,

„downsizovaly“104

aby

firmy,

105

, a snažili se přitom udržet krok se stále mladšími

„high-flyery“106. Vedle anglicismů jsou pak přirozenou součástí jazykové výbavy postav také

dobře

známé

fráze

o „restrukturalizaci“

107

a

a

pojmy

jiných

z oblasti

„změnách

ekonomie:

v podnikové

Mluví

struktuře“

se 108

,

o „personálním stropu“109, přes týden se vedou „headhunterovské hovory“ 110 a o víkendu se píše „reporting“111. Hlavní je nedostat se do „mínusového růstu“112, když už „it konzultanti od accenture a od ernst & younga mají teprve

problémy

soustřeďuje

a

hlavně

boston na

consulting

se

restrukturalizaci“.113

poradenský král „mckinsey“.

stejně Pak

jako

totiž

roland

berger

přichází

obávaný

114

Lexikum jazyka my nespíme plní po většinu času dvě základní funkce: unifikuje a nadužívanými anglicismy, frázemi a pojmy odhaluje absurditu jazyka a systému, který (ho?) používá. Nápadné přitom je, jak málo se v něm vyskytují přídavná jména jako výsledky procesů smyslového vnímání postav, anebo slovesa popisující tyto procesy. Bezprecedentní výjimku představuje snová, smyslově-poetická pasáž, kdy

postavy

líčí

svou

zkušenost

z jakéhosi

zvláštního

kancelářského

komplexu:

101

RÖGGLA, Kathrin. My nespíme [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2013, s. 36. 102

Tamtéž.

103

Tamtéž, s. 7.

104

Tamtéž, s. 26.

105

Tamtéž, s. 31.

106

Tamtéž, s. 6.

107

Tamtéž, s. 9.

108

Tamtéž, s. 12.

109

Tamtéž, s. 9.

110

Tamtéž, s. 25.

111

Tamtéž, s. 6.

112

Tamtéž, s. 8.

113

Tamtéž, s. 9.

114

Tamtéž, s. 8.

Praha:

DILIA,

34

key: rozlišuje mezi hudbou, která zůstane venku, hudbou, která člověka dohání,

a

hudbou,

která

zůstane

uvnitř

napořád

a

věčně.

tahleta

byla

nepochybně tou hudbou, které už neutečeš, ani v tom nejhorším tichu ne. a ta teď přicházela zvenčí, ta se teď šířila všude. senior: jo, co hudba všecko nesvede, ptal se taky. poslouchal ji zvenku. jistě, i on byl uvnitř kanceláře, ve které byli předtím pan gehringer a paní mertens. jenže byl u okna, u okna do města, které leželo pod ním. stal se pohledem ven, tak to na něj působilo, pohledem na letící nebe, letící modř, bez mráčku, přesto věděl, že byla venku bouřka. bouřka, jakou ještě neviděl, bouřka, kterou každý uvidí jen jednou.115 Právě

tato

pasáž,

odehrávající

se

pravděpodobně

po

smrti

postav,

je

paradoxně nejživějším projevem jejich dosavadního života. Ne však projevem jejich živosti, neboť tu v situaci, do jaké se dostaly, již nedoženou.

4.5

Téma Tématem

my

nespíme

je

nepochybně

společnost

výkonu

(německy

„Leistungsgesellschaft“) a tlak, který na své členy vyvíjí. Identita je v ní budována prostřednictvím pracovního výkonu, což je podle autorky možná krátkodobě dobré pro ekonomiku, ale destruktivní pro jedince, který je tím redukován

na

sebeoptimalizující

se

„stroj“

(ne

náhodou

je

3.

obraz

pojmenován „stroj“). Pozoruhodným rysem této společnosti, který dal název celému divadelnímu textu, je snaha o minimalizaci potřeby spánku. Motivy boje

proti

únavě

a

snahy

zůstat

vzhůru

se

od

začátku

interview,

probíhajícího v záměrně neurčitém prostoru jakéhosi veletrhu, stále znovu v různých podobách vrací: a) online: snad šlofík v mezičase? key: nebo minutový spánek! online: na kancelářském stole! senior:

nebo

spaní

v

zaparkovaných

autech,

to

už

taky

provozoval:

v podzemních garážích, v parkovacích domech. it: někteří říkají, že spí vestoje, to ale ještě nikdy neviděl key: ona si teda zvykla, urvat si hodinu zabijáckého spánku v letadle. a když byly dny supernáročné, stáhla se do nějaké kanceláře a na chvilku, na deset, patnáct minut zavřela oči.

115

RÖGGLA, Kathrin. My nespíme [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2013, s. 34.

Praha:

DILIA,

35

senior: zná to přece každý. člověk pak říká: jdu se nadýchat čerstvého vzduchu. ve skutečnosti jde jen o tři místnosti dál, sedne si do prázdného pracovního křesla a na deset minut prostě odpadne. online: jasně, všichni jsme jen lidi!116 b) senior: má spíš dojem, že spát se člověk v podstatě odnaučí. pozoroval, s jak malým množstvím spánku vyjdou kolegové, „přímo v tom soutěží“. zvlášť při projektech se sotva ještě spí, a na veletrzích? „ani se neptejte!“117 c) senior (znalecky): myslí, že dexedrin, takže žádná kouzla. dexedrin vám to usnadní. nebo efedrin, pokud jde o účinnou látku. captagon se tomu říkalo dřív.

i

dneska

povzbuzovadla, nepotřebuje. Je

se

tak

amfetaminy.

asi nic

jmenuje,

pokud

z

nevzal,

toho

jde

o

značku.

jak

prostě

řekl,

už

to

které

spojuje

118

zřejmé,

dlouhodobý

to

že

spánkový

všechny deficit.

postavy Ten

jsou

z nich

workoholici,

činí

zombie,

žíjící

v jakémsi

úsporném režimu života redukovaného na výkon. Bez prostoru k pracovnímu výkonu buď propadají šílenství (key hystericky pije vodu a rve si vlasy, online nemůže přestat mluvit apod.), anebo si (jako senior) najdou jiný stres, „to je mnohem méně stresující, než kdyby vypnul“.119 Jejich potřeba efektivity je patologická a narůstá do takových rozměrů, že v jejich životě není místo pro osobní vztahy: key account manažerka: ona nemá žádný osobní život. alespoň o tom neví. kdyby ho ale měla, ať ji o tom informují, protože tu a tam by si ho přece jen ráda užila.120 Výjimkou je osobní život pojatý jako výkon, který alespoň na krátký čas dovede suplovat výkon pracovní, jak se o to pokusila postava seniora:

116

RÖGGLA, Kathrin. my nespíme [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2013, s. 5. 117

Tamtéž, s. 6.

118

Tamtéž, s. 11.

119

Tamtéž, s. 19.

120

Tamtéž, s. 26.

Praha:

DILIA,

36

„jo, měl zároveň tři přítelkyně. vlastně jenom dvě a to šlo nějaký čas dobře, ale pak přišla třetí, nějak se mu přihodila, a právě ona to všechno odstartovala. ví prostě, že potřebuje nějakou challenge, potřebuje prostě určité vypětí. jen ženy to asi nepotřebují, jak zjistil. ale musí přiznat, že ho to chvilku bavilo, organizovat si svůj život s ohledem na ně. „to je spousta náročného organizování, když musíš 2-3 ženským sugerovat, že jsou tou jedinou.“ to by raději pracoval svých 16 hodin v kuse. takže krátce řečeno: ne, jen tak vypnout, to prostě nejde.“121 Postavy my nespíme jako by se v průběhu interview vlivem nedostatku spánku dostávaly do somnabulního stavu ztráty pojmu o čase a prostoru. Jsou stále víc dezorientovány, „zbloudily někde na cestě mezi kick-off-meetingy, veletržními stánky a kariérním žebříkem“.122 Z textu nejasně vyplývá, že následkem

svého

totálního

vyčerpání

dokonce

„zaspaly“

vlastní

smrt.

Rozpomínají se na jakési „zvuky vrtulníků“, na „bezpečnostní složky“, které viděly u vchodu. Zároveň jim na mysl začínají tanout obrazy blíže neurčené katastrofy, ke které zřejmě došlo: neuměla si prostě ten obraz běžících lidí nikam zařadit. i pan belting musel běžet a björna viděla utíkat ještě s kufříkem v ruce, plášť lehce rozepnutý, a ta daňová odbornice a pan rieder, jo, viděla utíkat

ministra

riedera,

všechny

viděla

utíkat,

přes

okno

v

průchodu.

všichni utíkali a byl na ně podivný pohled. všecko se zdálo být zpomalené, jak tak utíkali s vlajícími plášti a obleky směrem k východu, většina z nich se ani nestihla obléct. viděla, jak se lidi strkají, jak se navzájem prakticky vytlačují z cesty. hodně jich mělo ve tváři vystrašený, přímo panický výraz, jiní zas působili normálně, jako by se při joggingu dali do závěrečného sprintu. to nejhorší ale bylo, že se toho účastnili všichni, i praktikantka u toho byla.123 Následují kancelářské

už

budově

zmíněné a

dialog

poetické o

popisy

nemožnosti

pobytu

postav

zmrtvýchvstání.

v tajemné

Jako

by

si

najednou všechny uvědomily svou bezvýchodnou situaci. Zdá se, že postupně 121

RÖGGLA, Kathrin. my nespíme [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2013, s. 31.

Praha:

DILIA,

122

KEMPMANN, Michael. ein bisschen von gehirnwäsche hat das schon... phil-fak.uniduesseldorf.de [online], květen 2004 [cit. 20. března 2015]. Dostupné na internetu: http://www.phil-fak.uni-duesseldorf.de/kempmann/ 123

RÖGGLA, Kathrin. My nespíme [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2013, s. 27.

Praha:

DILIA,

37

mizí, dokud nezbude jen partner. Ten se oboří na „ne novinářku“, která jim po celou dobu kladla otázky, – a rovněž se ztratí: - nemyslí, že by chtěl pokračovat – - jo, ani ostatní se už neúčastní. - jo, a myslí, že tady přestává všecko. - co, nepřestává? - samozřejmě, že přestává! ale samozřejmě. může to přestat. koukejte!124 Epilog patří postavě praktikantky, která pravděpodobně jako jediná z nich

unikla

smrti,

načež

dokázala

vybudovat

úspěšnou,

byť

morálně

pochybnou, kariéru. Přesto je z jejích slov cítit znechucení systémem, ve kterém funguje, když říká: ne, lidi většinou neodcházejí z morálních důvodů, ale proto, že už se jim tenhle life style totálně hnusí. všechen ten short sleeping, quick eating a jiné podobné radosti. a to nocování v hotelu, to lítání v business class, to bydlení ve first class. jednou už to člověk nemůže ani vidět. minibar už nemůže ani vidět. minibar a stále stejné ksichty na recepci už nemůže ani vidět. ani ty čtverečky na koberci, které spočítal už stokrát. a lítat jako jiní jezdí autobusem, to už se mu taky příčí. a taky tahle věčná logika růstu, kterou jednou použije proti sobě.125 Právě

logika

růstu,

kterou

proti

sobě

neobracejí

už

jen

aktéři

velkého mezinárodního businessu, ale lidé všeho věku a povolání – a dokonce i

umělci,126

je

v

textu

my

nespíme

předmětem

inteligentní

a

zábavné

divadelní kritiky Kathrin Röggla.

124

RÖGGLA, Kathrin. My nespíme [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2013, s. 35. 125

Praha:

DILIA,

Tamtéž, s. 36.

126

SLÁDEČEK, Martin. Myslet nemožné tak, že se stane možným - Rozhovor s Kathrin Röggla. In archiv autora práce, Berlín, 1. května 2014, s. 2.

38

5

Nevyhnutelní

5.1

Vznik Třetí a nejnovější ze zde předmětných divadelních textů nese název

nevyhnutelní

(die

unvermeidlichen)

a

pochází

2011.127

z roku

Autorka

ho

napsala na zakázku festivalu Frankfurter Positionen 2011, jehož téma znělo Gemeinsam im Niemandsland – über die Zukunft sozialen Handelns (Společně v zemi nikoho – o budoucnosti sociálního jednání). Toto téma ohledává ve svém textu z opačné strany, tedy z hlediska sociálního nejednání, které vede k sociálním nepokojům a potenciální katastrofě. Světová

premiéra

v Nationaltheater

Mannheim

nevyhnutelných (režie:

se

Marcus

konala

6.

Lobbes).

února

Materiál

pro

2011 tuto

politickou komedii, „která se obejde bez politiků“,128 sbírala autorka při návštěvách

mezinárodních

konferencí

všeho

druhu.

V rámci

nich

vedla

rozhovory s jejich jedinými skutečně nevyhnutelnými účastníky – tlumočníky. Podle vlastních slov chtěla na základě nasbíraného materiálu od počátku napsat „komedii, ale děsivou“.129 Reakce kritiky na Lobbesovu inscenaci i na text Kathrin Röggla byly rozporuplné,

textu

dramatičnost“.

130

bylo

Později

čtyřiapadesátiminutová prosince

2012

na

vyčítáno ale

kvality

rozhlasová

kulturní

zejména

stanici

to,

že

„postrádá

nevyhnutelných

inscenace,

která

Bayern2

rozhlasu

jakoukoli

prokázala

měla

jejich

premiéru

Bayrischer

5./6.

Rundfunk

(režie: Leopold von Verschuer) a byla na rozdíl od divadelních inscenací tohoto textu vysoce oceňována.131 Přestože se jistě nejedná o nejdůležitější autorčin text, považuji ho za reprezentativní pro její tvorbu. V menším formátu a se skromnější ambicí totiž

variuje

její

zásadní

témata

a

zároveň

vykazuje

oproti

oběma

Praha:

DILIA,

předchozím analyzovaným textům zajímavé formální změny. 127

RÖGGLA, Kathrin. nevyhnutelní [elektronický divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014.

dokument].

128

BECKER, Tobias. Neues Stück von Kathrin Röggla: Konferenz!. spiegel.de [online], 5. února 2011 [cit. 22. března 2015]. Dostupné na internetu: http://www.spiegel.de/kultur/gesellschaft/neues-stueck-von-kathrin-roegglakonferenz-a-743578.html 129

Tamtéž.

130

OESTERREICH, Volker. In die Kabine gesperrt. Die-deutsche-buehne.de. [online], 23. března 2011 [cit. 25. března 2015]. Dostupné na internetu: http://www.die-deutschebuehne.de/Kritiken/Schauspiel/Kathrin%20R%C3%B6ggla%3A%20die%20unvermeidlichen 131

RÖGGLA, Kathrin. Die unvermeidlichen. Br.de [online], 6. února 2012 [cit. 29. března 2015]. Dostupné na internetu: http://www.br.de/radio/bayern2/sendungen/hoerspiel-und-medienkunst/hoerspielroeggla-simultanuebersetzer-unvermeidliche100.html

39

5.2

Formální členění Nevyhnutelní jsou svým rozsahem menší než fake reports a my nespíme.

Jedná se o jednoaktovku o 13 scénách, které se odehrávají střídavě ve zvukotěsné tlumočnické konferenčního „finále“

je

kabině

hotelu jako

a

v Německu“.

první

a

mimo 132

poslední

ni,

na

chodbách

Poslední

třináctá

nadepsána

„venku

„největšího

scéna, a

nazvaná

v kabině“,

což

napovídá na to, že v závěru dochází k významovému prolnutí obou původně hermeticky oddělených prostorů.133 Text má 6 postav, pojmenovaných podle národnosti, s jejímž jazykem pracují. Jsou mezi nimi tři muži a tři ženy, mají ovšem tendenci dělit se do

dvou

skupin

a francouze

podle

patří

ke

svých

zkušeností:

zkušeným

Postavy

tlumočníkům,

méně

angličana, zkušenými

francouzky jsou

ruska,

španěl a mladá číňanka. Poslední dvě postavy stojí po většinu času stranou tlumočnické komunity. Sedmou, velmi významnou postavou je chór, který se skládá z hlasů všech výše jmenovaných postav, a, zaznívaje z nahrávky, se postupně stává jejich stále autonomnějším protějškem. Podle autorky chór „reprezentuje technickou aparaturu, která tlumočníky v kabinách neustále obklopuje, jakož i, jak člověka asi napadne, hlas oddělený od těla“.134 Po celou dobu není jasné, o jakou konferenci se jedná, jako by její téma

bylo

jednání,

vedlejší. stojící

Právě

vyprázdněnost

v přímém

konstrastu

této

ke

formy

pokusu

globalizovanému

o

sociální

světu

plnému

ohnisek různých problémů, je samozřejmě tématem nevyhnutelných.

5.3

Postavy Postavy divadelní hry nevyhnutelní jsou z cechu tlumočníků, kterému

se žádná mezinárodní konference skutečně nevyhne. Představují onen druh překladatelů, technikou

pracující

tzv.

neumožňujícím

ve

simultánního

jim

se

nad

dvojicích kabinového

pod

vysokým

tlumočení,

transportovanými

obsahy

napětím při

i

kterém

zastavovat,

vypětím v tempu,

mechanicky

propůjčují svůj jazyk cizím obecným prohlášením, papouškují je a přirozeně tím odhalují jejich vyprázdněnost: angličan: jen dále snižujme deficity. francouzka: musíme myslet na inovativní technologie. ruska: musíme myslet na státní rozpočet. na ten nynější. 132

RÖGGLA, Kathrin. nevyhnutelní [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 2. 133

Tamtéž, s. 17.

134

Tamtéž, s. 1.

Praha:

DILIA,

40

angličan: musíme myslet na obchod. francouzka: musíme myslet na deficit mezinárodního obchodu. angličan: musíme myslet na stagnující finanční toky.135 Jednotliví a tři

ženy,

nejsou

charakterizováni i antipatiemi, žabomyší

členové jen

které

války,

tlumočnického

psáni

jako

několika k sobě

které

sexteta

plastické

drobnými

postavy,

osobními

navzájem

cítí.

sebou

vedou.

mezi

nevyhnutelných, ale

jsou

libůstkami,

Působí

banálně

Jejich

tři

muži

účelně

sympatiemi stejně

přístup

jako

k jednáním

globálního významu je protivně rutinní a bezmála cynický. Stěžují si na vybavení tlumočnických kabin, kde chybí háček na kabát a stůl s poličkou navíc, a označují ho za „kabinový středověk“.136 Tlumočit přitom začínají, aniž by znali téma konference: číňanka: ale o co přesně jde, aspoň to bych ráda věděla. francouz: o co jde? číňanka: o možnou a žádoucí budoucnost euroasijského prostoru? o technologický transfer v bilaterálním obchodním prostoru eurozóna-rusko, eurozóna-čína? o přípravu rámcové úmluvy o energii a klimatu? francouz: však na to přijdem.137 Přirozenou autoritu má mezi postavami angličan – známý „závislák na čerstvém vzduchu“, který je tentokrát zároveň „šéfem kabin“. Kolegiální dvojici tvoří s francouzem, společně diskutují a zůstávají jeden s druhým až do samého konce, kdy se sobě navzájem ztrácí: francouz: pane miesigbauere, vidím vás hrozně špatně. angličan: pane kalendere, rozplýváte se. ale to bude tím špatným osvětlením a těmi stmavovacími skly. francouz: já už nevidím v podstatě vůbec nic. angličan: pane kalendere?138 Další

dvojicí

je

ruska

a

francouzka.

Jejich

rozhovory

jsou

méně

věcnější než rozhovory obou výše zmíněných mužů a nesou se ve znamení pomlouvání kolegů a kolegyň z „tlumočnického světa“:

135

RÖGGLA, Kathrin. Nevyhnutelní [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 5-6. 136

Tamtéž, s. 3.

137

Tamtéž, s. 2.

138

Tamtéž, s. 18.

Praha:

DILIA,

41

ruska: a já říkám francouzce: jen si to představ, viděla jsem tu dokonce i dvojčata! francouzka: dvojčata? to snad ne! ta přece při tlumočnických zkouškách propadla! ruska:

říká

mi

pak

francouzka

a

já

dodávám:

nemám

tušení,

kdo

si

je

objednává, musí tu být už fakt zoufalí. francouzka:

při

takové

hromadě

paralelních

konferencí v jednom týdnu snad ještě nebylo!

konferencí

není

divu.

tolik

139

Také ony dvě zůstávají pohromadě až do samého konce, kdy spolu kráčejí zpustošenou noční ulicí: francouzka: chodím prázdným nočním městem a nikoho nevidím. ruska: mluvím a mluvím, jako by šlo o všechno. francouzka: přísun čerstvého vzduchu po dlouhém nedostatku kyslíku. ruska: přitom si často nevšimnu, že jdu špatným směrem. ztrácím se ve vlastním městě. francouzka: pravda, to se mi ještě nestalo, ale dneska si taky nějak nevím rady.140 Pokud jsem u postav v my nespíme zavedl pro postavy, nacházející se z různých

důvodů

na

okraji

zobrazovaného

světa,

autorčin

termín

„exteritoriální“, je třeba ho použít i v případě postav španěla a číňanky, jejichž pozice zhruba odpovídají těm partnera a praktikantky. Španěl je charakterizován jako nafoukanec, histrión, povyšující se nad ostatní na základě své práce na „ministerské úrovni“, což prakticky znamená, že je osobním tlumočníkem nějakého německého ministra. Ostatní postavy mu jeho pozici pórů“.

závidí 141

Jiný

a

nemohou

případ

vystát

představuje

„ješitnost, číňanka,

která

která

je

mu

tryská

ostatními

ze

všech

postavami

nejdříve přehlížena a pomlouvána a později šikanována za to, že zřejmě omylem prozradila nějakému novináři něco z konferenčního dění (které je ovšem

spíš

neděním).

V očích

ostatních

ji

diskvalifikuje

fakt,

že

je

v branži nová, i to, že se živí tlumočením z čínštiny a do ní. Číňané jsou totiž považováni za hosty, kteří se na podobných konferencích stejně nikdy fyzicky neobjeví, a její práce tedy za zbytečnou. Všichni tlumočníci z nevyhnutelných s výjimkou španěla a číňanky trpí profesní deformací: Musí bez ustání mluvit. Nic nesmí zůstat nevysloveno, 139

RÖGGLA, Kathrin. Nevyhnutelní [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 4. 140

Tamtéž, s. 16.

141

Tamtéž, s. 9.

Praha:

DILIA,

42

nepřeloženo do jejich řeči. Není se čemu divit, vždyť „často musí mluvit, aniž by věděli, co říkají“.142 Mluví tak nutkavě, že se docela odnaučili mlčet: ruska: ne, nemlčíme spolu, vůbec to neumíme. angličan: mluvíme už ze zdvořilosti. ruska: už z únavy.143 Chce-li si některý z nich jen na chvíli pomlčet, musí se pokradmu vytratit: ruska: když chci mlčet, dělám jako bych musela telefonovat. angličan: já říkám, že musím na čerstvý vzduch.144 Nejsou

schopni

přestat

s

tlumočením

ani

noční

cestou

domů.

Nereálný

a životu vzdálený konferenční provoz jako by je cele pohltil: francouzka (opět se vzpamatovala, znovu propadá klábosivému tónu, je ovšem lehce

hysterický):

když

z takové

konference

odcházím,

pořád

ještě

překládám. vůbec nemůžu vypnout. dokonce i teď, když jsem venku ve městě a vracím se po dlouhé třídě zase zpátky do centra, překládám všechno, co mi přijde do cesty. neumím to vypnout. ruska: jo, já pak musím překládat tabule s názvy ulic a reklamní plakáty.145 Velmi důležitou postavou je ale také suma všech hlasů – chór, který se

osamostatňuje

jakousi

a

děsivou

vytváří

ozvěnu

stále

všech

znovu

se

obvyklých

vracející frází,

akustickou

které

uvízly

stopu, někde

v konferenční aparatuře: chór:

už

částečném

je

to

zase

úspěchu,

o

tady? v jádru

zabírají úspěchu,

už

zase

začíná

pódium

proslovy

usilovné

hledání

o

prvním

nějakého

minimálního konsensu, zatímco my víme, že: neexistuje? už je to zase tady? už

kárají

dohody

mezi

hotelovým

řetězcem

glen

eagles

a

pittsburghem?

připomínají cíle stanovené v minulých dobách? chartu osn pro dlouhodobě

142

BECKER, Tobias. Neues Stück von Kathrin Röggla: Konferenz!. spiegel.de [online], 5. února 2011 [cit. 22. března 2015]. Dostupné na internetu: http://www.spiegel.de/kultur/gesellschaft/neues-stueck-von-kathrin-roegglakonferenz-a-743578.html 143

RÖGGLA, Kathrin. Nevyhnutelní [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 9. 144

Tamtéž, s. 9.

145

Tamtéž, s. 16.

Praha:

DILIA,

43

udržitelné hospodaření? jednací sál plný výzev k činu, které se ztrácejí v prázdnotě sotva, co byly vysloveny.146 S postupujícím dějem jako by chór jednal stále zlomyslněji. Vrcholem je jeho dialog s číňankou, kde přejímá roli arbitra tlumočnické etiky, načež tuto postavu ostrakizuje: chór: začátečnická chyba! číňanka: ve skutečnosti mu šlo o to, aby mě mohl bombardovat otázkama a teď nevím… chór: to může stát člověka kariéru! číňanka: a teď si nejsem jistá, jestli jsem něco řekla nebo ne… chór: pozor! číňanka:

určitě

jsem

řekla

něco,

co

by

šlo

chápat

jako

indiskrétnost.

člověk toho vždycky řekne příliš, jakože moje zkušenost. oni vždycky něco vypáčí. člověk se nemůže mít dost pod kontrolou španěl: diskrétnost je nejvyšším zákonem! číňanka:

já

vím,

já

vím,

vždyť

nesmíme

říct

ani

to,

že

jsme

vázáni

tajemstvím. chór (rozvášní se): jo, co je moc, to je moc: ven! ven! ven! (číňanka hledá východ, žádný ale nenachází a nejistě zůstává stát na kraji.)147 Následně číňanka propadá pocitu, že je sledována, bloudí temnými chodbami a podzemními

garážemi

konferenčního

hotelu,

uvězněná

v podobně

fantasmagorických představách jako všichni její bývalí kolegové.

146

RÖGGLA, Kathrin. Nevyhnutelní [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 5. 147

Praha:

DILIA,

Tamtéž, s. 10.

44

5.4

Jazyk Nevyhnutelní

předcházející

představují

texty.

konzervativnější

Nejde

ve

po

jen

vztahu

jazykové

o

to,

že

k jazyku.

stránce mají

jiný

menší

Autorka

případ

rozsah.

v nich

než

Jsou

oba také

neexperimentuje

s gramatickými kategoriemi 3. osoby jednotného čísla a konjunktivu I., dále ovšem rozvíjí tendenci k literární stylizaci jazyka: francouzka: hned před francouzskou kabinou potkám rusku a obě říkáme: tady se toho teda děje! kdo všechno z tlumočnického světa se tu neobjevil! ruska: a já říkám francouzce: jen si to představ, viděla jsem tu dokonce i dvojčata! francouzka: dvojčata? to snad ne! ta přece při tlumočnických zkouškách propadla! ruska:

říká

mi

pak

francouzka

a

já

dodávám:

nemám

tušení,

kdo

si

je

objednává, musí tu být už fakt zoufalí!148 Postavy tlumočníků se mohou při výkonu svého povolání spoléhat pouze na hlas, který je pro ně jediným komunikačním prostředkem. Co není řečeno, jako

by

nebylo.

z jazyka

do

Zároveň

jazyka,

ale

jsou také

zvyklé

neustále

z vnímání

do

překládat

jazyka,

–

a

z pocitu

to

do

nejen

jazyka.

Automaticky popisují a uvozují dění kolem sebe i v sobě a dokonce i vlastní bezprostřední reakce, které tím ztrácejí na bezprostřednosti. Potenciální divák tak nejenže sleduje, jak jedna postava potká druhou, ale je mu to také řečeno. Dochází tak ke zdvojování informací. Tento způsob vyprávění navozuje

v kontextu

s mimojazykovými

divadelního

prostředky

textu,

u

pracovat,

kterého

se

dá

atmosféru

čekat,

že

nutkavé

bude

potřeby

verbalizace. Zaujme

také

sehranost

postav,

způsob,

jakým

na

sebe

jednotlivé

repliky váží. Právě ta v jejich případě opravňuje výraz „sexteto“ a rodí kolektivní postavu chóru: ruska:

jo,

člověk

tu

musí

dávat

pozor

na

pojmy

jako

stresový

test,

evropeizace, škrtforma. francouzka: generační spravedlnost! francouz: generační spravedlnost? ta je přece známá už dlouho. angličan: ale má pravdu – člověk musí dávat pozor. francouz:

pořád

přicházejí

nová

slova,

pro

která

neexistuje

adekvátní

překlad. 148

RÖGGLA, Kathrin. nevyhnutelní [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 4.

Praha:

DILIA,

45

angličan: odborná slova. francouz: módní neologismy. angličan: narážky. francouz: rád vám to tu napíši, to správné slovo, trefnou poznámku. angličan: díky – nemyslím, že bych to teď... francouz: opravujeme jeden druhého s rozmyslem. do zelí bych nikomu nelez. francouzka: ujednotit se ale stejně musíme. francouz: jo, jinak to ani nejde.149 Ujednocenost postav se zdaleka nevztahuje jen na odborné pojmy, ale také na pořadí a rychlost, ve které jedna za druhou přicházejí se svými replikami. Obojí totiž bývá na konferencích předem určeno tak, aby docházelo k jakési tlumočnické řetězové reakci, tj. ne všichni překládají ze stejného jazyka, naopak často bývají seřazeni tak, aby mohli vycházet jeden ze druhého. Logika prostředí, ve kterém se pohybují, se tak i v případě nevyhnutelných projevuje v jazyce textu. Dalším nápadným, ovšem po seznámení se s dvěma předchozími texty již ne překvapivým, rysem jazyka nevyhnutelných je množství frází a odborných pojmů v něm. I zde navozuje autorka účinným formálním nadužíváním různých frází a pojmů dojem jejich devalvace. Z úst číňanky i francouze plynou v následujících dvou úryvcích velká slova tak rutinně, že to až mrazí: a) francouz: o co jde? číňanka: o možnou a žádoucí budoucnost euroasijského prostoru? o technologický transfer v bilaterálním obchodním prostoru eurozóna-rusko, eurozóna-čína? o přípravu rámcové úmluvy o energii a klimatu?150 b) angličan:

jo,

mluví

o

fondu

soffin

a

úřadu

bafin,

o

basileji

2

plus

a basileji 3, navrhují lichtenštejnské instituty, aby se utrácely peníze, mluví

o

restrukturalizačních

a tvrdí, že jsou živí.

zákonech

a

dani

z bankovních

transakcí

151

Zajímavá je také jakási „rozkoš z výčtu“, která promluvy postav prostupuje. A to nejen v následujícím úryvku, kde nedostatečnou kvalitu konferencí jako

149

RÖGGLA, Kathrin. nevyhnutelní [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 8. 150

Tamtéž, s. 2.

151

Tamtéž, s. 15.

Praha:

DILIA,

46

by měla nahradit jejich kvantita, a který působí, jako by pořadatelé přímo soutěžili v absurdnosti tématu toho či onoho mezinárodního setkání: ruska:

zvláštní

konference,

nouzové

konference,

celou

věčnost

plánované

konference, narychlo svolané konference, průběžné schůze, naléhavá pracovní zasedání, následné konference... francouzka:

konference

o

finanční

krizi,

konference

o

způsobu

ukládání

jaderného odpadu, konference o obnovitelných zdrojích energie, konference o migraci, o změnách klimatu, o tranzitní otázce, konference o deficitu, bezpečnostní konference, ještě jedna bezpečnostní konference, ještě nějaká jiná, konference o krizi vzdělávacího systému, konference k varování před pandemií, konference, u které člověk neví, co by měla... ruska: konference o používání policejních vrtulníků. francouzka: konference o udělování víz. ruska: borderline konference. francouzka: zasedání německo-běloruského řídícího výboru. ruska: konference o letecké dopravě. francouzka: konference o bilaterální rámcové úmluvě mezi -152 Jazyk nevyhnutelných je jazykem plným děsivé absurdity. Ta tentokrát nevychází z experimentů s gramatickými kategoriemi, ale z lexika, složeného z frází a pojmů, které se stávají předmětem různých výčtů a opakování.

5.5

Téma Konference, která je dějištěm divadelního textu nevyhnutelní, začíná

jako každá jiná: Tlumočníci se ptají na briefing, na USB disky s projevy a s powerpointovými banálními

rozhovory

prezentacemi o

pauzách,

a

mechanicky

stojícími

začínají

v prudkém

tlumočit.

kontrastu

Jejich

k tématům

globálního významu, autorka vzbuzuje dojem všednosti pracovního dne. Ta je však velmi brzy narušena. Řečníci mluví stále rychleji a sotva popadají dech, zamotávají se do svých souvětí – a někteří se dokonce „kácejí“ mrtví k zemi.153 Situace se znenadání a bez udání důvodu dramatizuje, jako pod vlivem neblahé předtuchy vzniká „rozohněné klima“, a to i přesto, že zatím žádná z postav netuší, že vzplanuvší sociální nepokoje nakonec vše kolem promění v němou konferenci duchů:

152

RÖGGLA, Kathrin. nevyhnutelní [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 4. 153

Praha:

DILIA,

Tamtéž, s. 14.

47

francouz: divné: nikdo už si nebere obložené housky s mozarellou, které právě naservírovali. angličan: a nikdo už nestojí u bufetu, nikdo nepije kafe, neobjednává vodu. francouz: a nikdo už nepracuje na notebooku, všichni tu jen malátně sedí. angličan: zdá se, že někteří pospávají. francouz: člověk má dojem, jako by se dorozumívali beze slov. angličan: jo, jako by nás už nepotřebovali. francouz: už vůbec nemluví.154 Svět, ve kterém se nevyhnutelní odehrávají, je hermeticky uzavřeným systémem

–

nejmenší

tlumočníků

„bez

akustického

jednotkou

průduchů,

oběhu

celé

bez

tohoto

světa

průhledů“

konference.

155

,

jsou které

Podobně

jako

zvukotěsné

kabiny

představují

centra

kabiny

je

i

celé

konferenční dění odříznuto od světa venku. Střídání prostředí probíhá až do 11. scény ve schématu „v kabině“ a „venku“, přičemž „venku“ tu znamená jen tolik,

že

tlumočníci

o skutečné

změny

kabinu

prostředí,

opouštějí ale

spíš

o

a

jdou

na

měnící

se

chodbu. míru

Nejde

izolace

tedy

v něm.

Uzavřený systém konference je zvenčí penetrován až v 11. scéně, kdy poprvé slyšíme o jakýchsi demonstrantech: angličan: přijde ke mně ruska a povídá něco o demonstrantech. kdo sem pustil všechny ty demonstranty, ptá se. ruska: to vůbec není pravda. francouz:

i

mně

o

těch

přestrojených

lidech

něco

říkala,

o

těch

zakuklencích, kteří se tu teď všude objevují. ruska: no tohle. (po chvíli) říkám jim: „ale nedrží žádné transparenty a zakrývají protože

nám

to

v publiku

výhled!“

nejde

křičí

něco,

aparaturou.

mikrofon,

jinak

je

do

čemu

tady

mikrofonu nemůžu

nahoře

říkám:

překládat“,

nemůžeme

„ať ale

se

dá

rozumět, řečníkům

nikdo

na

mě

nereaguje.156 Brzy si i další postavy začínají všímat zakuklených vetřelců, nejsou ale schopné pochopit důvod jejich přítomnosti, netuší, s jakým cílem jednají: španěl: stojím na chodbě a míjejí mě postavy: zakuklené, přestrojené. něco takového tu není povoleno. jak se sem dostali, když to nedokáže ani tisk? nenesou žádné transparenty a tabule, které by vyhlašovaly, co chtějí. svého 154

RÖGGLA, Kathrin. nevyhnutelní [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 18. 155

Tamtéž, s. 10.

156

Tamtéž, s. 15.

Praha:

DILIA,

48

ministra jsem asi v téhle vřavě ztratil navždy. ti zakuklenci mě ignorují, jako by věděli, že jsem jenom tlumočník a že mě teda není třeba brát vážně. můj ministr už se asi stáhl do svého hotelového pokoje, někdo takový se vřavě nevystavuje.157 A o něco dále: ale co se to děje teď? jde ke mně nějaký chlápek, jeho obličej nemohu rozeznat,

je

skoro

celý

zakrytý

látkou,

cáry.

říkám

jen:

„sorry

interpreter“, ale zdá se, že ho to nezajímá. zvedá ruku. v ruce má nějaký podivný nástroj. to nejsou žádní demonstranti!158

Postava číňanky bloudí budovou, jejími zatuchlými chodbami a podzemními garážemi v zoufalé snaze utéct pronásledovateli, který vtrhl i do její kabiny.

Jediné

postavy,

které

se,

jak

se

zdá,

zachránily,

jsou

ruska

a francouzka. Obě se potácejí temnými ulicemi zničeného města, upadajícího zřejmě

po

dlouhá

léta,

která

postavy

trávily

tlumočením

konferencí

o možnostech růstu životní úrovně: ruska: zdá se, že tahle část města upadá. francouzka: jo, je zpustlá, jako by se do ní vplížila chudoba. ruska: jako by tu už deset let nebyl člověk. francouzka: ulice jsou samá díra, neuvěřitelné. ruska: bylo to právě armádní vozidlo? francouzka: ne, městská úklidová služba. ruska: něco takového tu ještě existuje? francouzka: myslím, že jo. nebo ne? každopádně něco odklízeli. ruska: zbytky nějaké demonstrace? francouzka: nemyslím si. vzadu stojí vyhořelé auto. ruska: pořád lepší, než zůstat uvnitř. viděla jsi pak ještě miesigbauera? francouzka: ne, asi pokračuje. jako můj kolega. zůstávají až do konce, mají tam asi ještě nějakou extra práci. ruska: upřímně řečeno jsem o něj zakopla. nebyl to pěkný pohled.159 Rusčino

„zakopnutí“

o

angličana

(jménem

Miesigbauer)

může

být

interpretováno různě. Dá se ovšem předpokládat, že o něj mohla skutečně

157

RÖGGLA, Kathrin. nevyhnutelní [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 17. 158

Tamtéž, s. 17.

159

Tamtéž, s. 16.

Praha:

DILIA,

49

zakopnout fyzicky, neboť on i francouz jako by naráz pozbývali svá těla a postupně mizeli: francouz: pane miesigbauere, vidím vás hrozně špatně. angličan: pane kalendere, rozplýváte se. ale to bude tím špatným osvětlením a těmi stmavovacími skly. francouz: já už nevidím v podstatě vůbec nic. angličan: pane kalendere?160 Dá se předpokládat, že po všech „zmizelých“ tlumočnících zbudou jen ozvěny chóru bloudící éterem. Stejně jako po všech konferencích pro forma, které, jak autorka ukazuje, nepřecházejí od slov k činům a realizují se tak na čistě akustické úrovni. Z té svět nelze ani zlepšit, natož zachránit: francouz: nechám číňanku být a pokračuji: a kromě toho: jakou shodu člověk čekal? svět? Ten

že

budou

všichni

naráz

táhnout

za

jeden

provaz,

aby

zachránili

161

či

onen

recipient

snad

v této

souvislosti

pomyslí

také

na

zmatení

jazyků, ke kterému došlo pádem Babylónské věže. Věž, která byla stržena v nevyhnutelných, čněla pro pýchu svých stavitelů snad ještě výš než ta biblická – a byla ze slonoviny.

160

RÖGGLA, Kathrin. nevyhnutelní [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014, s. 18. 161

Praha:

DILIA,

Tamtéž, s. 12.

50

6

Shrnutí

6.1

Vznik Všechny tři zde analyzované divadelní texty Kathrin Röggla vznikaly

v řádu let, za nasazení novinářských metod (zejména interview) při sběru materiálu k nim a pod vlivem mnoha impulzů z teorie. Je tedy logické, že jsou

velmi

rafinovaně

napsané.

Právě

tato

rafinovanost

podle

autorky

znesnadňuje jejich inscenování v produkčních poměrech kamenných divadel: Když píši prózu, trvá to velmi dlouho a mám v nakladatelství Fischer Verlag výbornou lektorku, která se mnou jednou týdne všechno probere. Texty, které tak vznikají, se vyznačují určitou zralostí. Nad divadelními texty sedím stejně tak dlouho, práce režiséra pak ale trvá jen pár týdnů. Nejde mi o to, aby se déle zkoušelo, byť by to samozřejmě bylo lepší, ale spíš o to, aby měli režiséři více času na přípravu a komunikaci se mnou.162 V reakci na úroveň inscenací svých textů dokonce v současné době přemýšlí o tom, že bude nějaký čas psát spíše prózu, ze které jako autorka původně

vzešla, a po vzoru Elfriede Jelinekové si počká na „svého“ režiséra: „Když se objeví někdo, kdo váš text kongeniálně zinscenuje, otevře vám to cestu. Najednou všichni vidí, že to jde. Najednou existuje obraz, který lze následovat, nebo na který lze útočit.“163

6.2

Formální členění Zde

analyzované

konzervativní. pětiaktovém

texty

jsou

ve

svém

formálním

členění

poměrně

Ať už mluvíme o pětiaktovém členění fake reports, klasickém

členění

rozsáhlého

textu

my

nespíme,

obohaceném

o

prolog

a epilog, nebo o drobnější jednoaktovce nevyhnutelní. Společné je jim pouze nejasné časoprostorové situování jednotlivých aktů či obrazů a jejich scén. Rozhodující

pro

autorku

totiž

není

konkrétní

prostor

a

čas,

nýbrž

časoprostor jazyka: „Místo prostě není jen prázdný prostor, architektura, nýbrž vše, co se tam děje.

A

k tomu

protimodel:

samozřejmě

topoi,

rétorické

přistupuje prostorové

to,

co

v knize

koncepty,

funguje

topologie,

jako vrstvy

162

SLÁDEČEK, Martin. Myslet nemožné tak, že se stane možným - Rozhovor s Kathrin Röggla. In archiv autora práce, Berlín, 1. května 2014, s. 6. 163

Tamtéž.

51

diskurzu

se

dají

zcela

jistě

definovat

prostorově.

Jazyková

místa

takříkajíc.“164

6.3

Postavy Žádný

z analyzovaných

textů

neobsahuje

psychologicky

propracované

postavy, které by působily v jakémkoli smyslu slova „věrohodně“. Jejich počet se zpravidla pohybuje mezi šesti až sedmi, přičemž poměr mužského a ženského pohlaví je u nich vyrovnaný. Jinak ovšem specifikovány nejsou. Všechny

jsou

nespíme

až

spíše

po

mluvčími,

nevyhnutelné

funkcemi

sice

jazyka.

roste

míra

Od

fake

jejich

reports

přes

my

charakterizovanosti,

přesto se ovšem nevymaní z nadvlády jazyka:

„zajímá

mě

divadlo,

za nejvyšší

které

umělosti,

si

divadlo,

hraje

s autenticitou

které

zároveň

a

střetává

přemýšlí

o

se

svém

s ní

rámci,

reflektuje svou medialitu. které připouští mluvení, co hned nezmizí, které zviditelní tělo jazyka, překračující postavy. divadlo, které nedělá, jako by tu byl jazyk pouze k prosáknutí do postav, aby pak před námi stály co možná nejplastičtější.“165 Aniž

by

se

navzájem

poslouchaly,

promlouvají

tyto

postavy

často

v dlouhých, barokně stylizovaných souvětích a zamotávají se do nich podobně jako

do

svého

vztahu

k sobě

samým.

Ten

je

ražen

rychle

postupujícím

rozpadem jejich vnitřní integrity, v jehož důsledku se původní subjekty stávají objekty sebe a svých životů.

6.4

Jazyk Ve třech uvedených textech je právě jazyk nejen formou, ale také

tématem. Společnost, která jím mluví, totiž nejen reprezentuje, ale stále více také ovládá. Postavy textů fake reports a my nespíme o sobě i druhých mluví ve 3. osobě a v konjunktivu I. Tyto, z hlediska dramatu nezvyklé, gramatické kategorie jsou více než pouhým formálním experimentem. V obou případech nesou téma odcizení se sobě samým, přeměny subjektu v objekt, a zároveň

charakterizují

postavy.

Na

formální

úrovni

pak

recipientovi

znemožňují se s nimi silněji identifikovat a průběžně ho nutí, aby si ve

164

RÜDENAUER, Rudi, PROMBACH, Charlotte. Interview mit Kathrin Röggla. KathrinRoeggla.de [online], 30. března 2001 [cit. 27. dubna 2015]. Dostupné na internetu: http://www.kathrin-roeggla.de/text/wetter_interview.htm 165

RÖGGLA, Kathrin. tütentheater. Nachtkritik-stuecke08.de. [online], 2008 [cit. 3. května 2015]. Dostupné na internetu: http://www.nachtkritik-stuecke08.de/dramatiker/168-roeggla-tuetentheater

52

vztahu k tomu, co říkají, zachovával odstup. Tyto role plní i literárně stylizované vyprávění v nevyhnutelných. Ve všech třech případech jsou postavy posedlé frázemi a „odbornými“ pojmy, které opakují tak často a automaticky, že je bezděky demaskují jako prázdné a zbytečné. Ne náhodou popisují Virginia Kalla a Sandra Kozok v Lexikonu autorů vzniklém

na

akademické

půdě

Universität

Duisburg-Essen

autorčinu

tvorbu

těmito slovy: „Jazyk a jeho rozvíjení je esenciálním aspektem děl Kathrin Röggla a postoj postav,

jejich

jazykové

chování

a

způsob

vyjadřování

vypovídají

o charakterech samých stejně jako o společnosti, ve které žijí. Z toho důvodu mluví postavy v nekončícím boji o to být středem pozornosti tak, že se

míjejí,

a

ukazují

tím,

jak

vypadá

typickými frázemi a kódy 21. století).“

nepodařená

komunikace

(s

dobově

166

Právě za svou práci s jazykem, stojící v tradici rakouské jazykové avantgardy,

je

Kathrin

Röggla

opakovaně

oceňována.

Např.

v odůvodnění

udělení švýcarské ceny Solothurner-Literaturpreis 2005 se píše, že platí za „jednu

z jazykově

nejinteligentnějších

německojazyčné literatury“.

6.5

mladých

autorek

současné

167

Téma Je zřejmé, že v centru všech tří zde analyzovaných divadelních textů

stojí

uzavřený

systém

s velmi

specifickou

rétorikou,

silně

působící

na

svět, ve kterém žijeme. Stereotypy, které tento systém (médií, businessu nebo mezinárodních konferencí) generuje, pronikají ve formě frází a pojmů do našeho každodenního života a utvářejí ho. Prostředí médií nás vychovává mj. k chorobné potřebě fikcionalizace, adaptací

myšlenkových

a mezinárodní

vzorců

konference

businessu paradoxně

vzniká

tzv.

podporují

„společnost rozvoj

výkonu“

„společnosti

lhostejnosti“. Tyto abstraktní a divadelně obtížně zpracovatelné globální fenomény autorka pojednává z nitra jejich příčin – koncentrovaných systémů a jejich rétorik.

166

KALLA, Virginia, KOZOK, Sandra. Kathrin Röggla. uni-due.de [online], 2015 [cit. 7. dubna 2015]. Dostupné na internetu: https://www.uni-due.de/autorenlexikon/roeggla 167

PROBST, Hans Ulrich. Kathrin Röggla. Solothurner Literaturpreis. solothurnerliteraturpreis.ch [online], 12. května 2005 [cit. 7. dubna 2015]. Dostupné na internetu: http://www.solothurnerliteraturpreis.ch/index.php?0&page=xc472861a6b911b&parent=roo t&lang=de

53

Všechny tři analyzované texty se zároveň odehrávají na pozadí jakési katastrofy. Zatímco ve fake reports jde o konkrétní události 11. září 2001, jedná se v textech my nespíme a nevyhnutelní o katastrofy blíže neurčené. Jiný její divadelní text s názvem worst case (2008) různé katastrofické scénáře přímo tematizuje. Noviny Süddeutsche Zeitung Kathrin Röggla dokonce označily za „dramatičku katastrof“.168 Ačkoli se tato nálepka autorce nelíbí, přiznává, že ji dlouhodobě zajímá

„stále

politická

silnější

prolínání

instrumentalizace

výjimečného

strachu

a

stavu

dramaturgie

a

všedního

katastrof,

dne,

která

se

v médiích a politice stala inflační“.169 Proč ji katastrofické příběhy tolik lákají? „Katastrofické příběhy jsou pro mě ale tolik fascinující proto, že se jedná o hlavní scénáře naší doby. Operují na rovině jednat – nejednat, moc – bezmoc. Vystupuje v nich hrdina, který si dobývá moc jednat zpátky a jedná. Otvírají otázku, jak se dostat k činu. A proto jsou katastrofické příběhy s ohledem na bezmocnost, o které jsme před chvílí mluvili, příběhy naší touhy.170 Své

psaní

přitom

nechápe

jako

projev

snahy

dobýt

si

zpátky, ale jako „pokus věci vyostřit tak, že k jednání dojde“.

moc

jednat

171

168

AFFENZELLER, Margarete. Wir leben in einem großen Katastrophen-Bild. derstandard.at [online], 9. října 2009 [cit. 7. dubna 2015]. Dostupné na internetu: http://derstandard.at/1254311055365/Schauspielhaus-Wien-Kathrin-Roeggla-Wir-lebenin-einem-grossen-Katastrophen--Bild 169

Tamtéž.

170

SLÁDEČEK, Martin. Myslet nemožné tak, že se stane možným - Rozhovor s Kathrin Röggla. In archiv autora práce, Berlín, 1. května 2014, s. 6. 171

Tamtéž.

54

7

Tvůrčí metoda Následující

Pokusím

se

kapitolou

nyní

se

parciální

dostávám

zobecnění

k avizovanému vybraných

cíli

aspektů

této

práce.

jednotlivých

divadelních textů z předchozí kapitoly ještě jednou zobecnit a popsat tak tvůrčí metodu současné rakouské autorky Kathrin Röggla. Ta se realizuje ve dvou základních fázích.

7.1

Sběr materiálu S pohledem

a za

na

předpokladu,

skutečně

říci:

způsob, že

jakým

jsou

Divadelní

pro

texty

analyzované autorčinu

Kathrin

divadelní

tvorbu

Röggla

texty

vznikaly,

reprezentativní,

jsou

výsledky

lze

důkladných

rešerší, infiltrací různých prostředí, o kterých píše, a četných interview s jejich

představiteli.

Při

sběru

materiálů

k nim

autorka

používá

novinářské postupy, se kterými se poprvé setkala koncem 90. let v rámci kolektivu internetového rádia convextv.172 Už volbu témat a sběr materiálu lze popsat jako veskrze dialogický proces, do kterého autorka vstupuje jako nepokrytě zainteresovaný subjekt. Při volbě témat u ní svou roli totiž zpravidla hraje nejen racionální touha po poznání toho, co se děje, ale zároveň emoce jako vztek nebo strach z toho,

co

děje.173

se

Ke

zvolenému

tématu

se

pak

nepřibližuje

jako

k objektu nezaujatého zkoumání, ale jako k partnerovi v dialogu – se vší svou

touhou,

se

vším

vztekem

nebo

strachem.

Sama

autorka

o

tom

říká:

„Nasazuji se jako mince. To je můj egocentrismus, který konfrontuji s mnoha dialogickými situacemi.“174 Metaforou mince, které tu užívá, vypovídá o svém jasném výchozím ražení. To je však deformovatelné, tedy pozměnitelné, či v zápalu dialogu úplně roztavitelné – navždy změnitelné. Není proto divu, že vedle různých „impulzů z teorie“ jsou pro autorku tak důležité právě rozhovory

s konkrétními

lidmi,

kteří

platí

za

nositele

daných

témat.

Pozice, ze které pak začíná na sebraném materiálu pracovat, nikdy není od začátku pevně daná. Vždy je výsledkem dialogu, kterému se autorka jako subjekt po vzoru lyrického reportéra Huberta Fichteho vědomě vystavuje již ve fázi sběru materiálu. Přestože tento moment zůstává recipientovi jejich textů

skrytý,

má

pro

ně

kruciální

význam.

Pozoruhodným

způsobem

totiž

určuje pozici, ze které autorka přistupuje k práci na materiálu. 172

SLÁDEČEK, Martin. Myslet nemožné tak, že se stane možným - Rozhovor s Kathrin Röggla. In archiv autora práce, Berlín, 1. května 2014, s. 2. 173

Srov. Tamtéž, s. 5.

174

WERNDL, Kristina. Man bekommt spontan Lust zu pöbeln. Aurora-Magazin.at [online], 23. prosince 2005 [cit. 27. prosince 2014]. Dostupné na internetu: http://www.aurora-magazin.at/medien_kultur/werndl_roeggla_frm.htm

55

7.2

Estetická transformace materiálu Sběr

materiálu

prostřednictvím

novinářských

postupů

je

totiž

jen

první fází tvůrčího procesu. Druhou a z hlediska této práce významnější fází

je

estetická

monstrum“

transformace

získaného

materiálu

v

„malé

textové

175

, v hybridní text pohybující se na hraně mezi esejí, prózou

a dramatem, autenticitou a umělostí, příp. uměleckostí. Kompoziční metoda Kathrin Röggla bývá, jak jsem již zmiňoval, některými teoretiky nazývána „literární znamená

sampling“176.

„historickými

„Sample“

a

(anglicky

sociálními

„vzorek“)

významy

nabitý

asociuje nějaký příběh a tím i politický význam“. citáty

jsou

očišťovány

autorkou od

vytrhávány

různých

z kontextů,

souvislostí,

kde

jazykově

v tomto

citát,

177

případě

text,

který

Tyto symptomatické

působí

jako

zpracovávány,

absolutní, vyostřovány

a umisťovány do nového kontextu. V něm se realita zjevuje jako inkoherentní a plná rozporů. Divák či čtenář je pak nucen vůči rozporuplné realitě, postrádající

jakoukoli

absolutnost,

zaujmout

kritický

odstup.178

Teprve

z něj lze rozvíjet „rozlišovací schopnost“, kterou jako cíl své realistické metody hlásal v 70. letech minulého století německý spisovatel, režisér a teoretik

médií

Alexander

Kluge.

Toho

lze

spolu

s již

zmíněným

spisovatelem, etnologem a novinářem Hubertem Fichtem považovat za nepřímého učitele

Kathrin

analyzoval,

je

Röggla. společný

Vždyť

i

realismus,

všem

třem

jehož

potvrzení skutečnosti, ale protest proti ní“.

textům,

hlavním

které

motivem

jsem

„nikdy

zde není

179

175

KRAUTHAUSEN, Karin. Experten ohne Auftrag. trajectoires.revues.org [online], 17. prosince 2009 [cit. 6. prosince 2014]. Dostupné na internetu: http://trajectoires.revues.org/337?lang=de 176

Srov. MARCOVIC, Bettina. Pop-Literatur und ihr Diskurs zwischen Affirmation und Subversion. Mit besonderer Berücksichtigung von Kathrin Rögglas Prosa. Vídeň: Universität Wien, 2006, s. 55. 177

Tamtéž.

178

SLÁDEČEK, Martin. Myslet nemožné tak, že se stane možným - Rozhovor s Kathrin Röggla. In archiv autora práce, Berlín, 1. května 2014, s. 2. 179

Srov. KLUGE, Alexander. Die schärfste Ideologie: daß sich die Realität auf ihren realistischen Charakter beruft. In KLUGE, Alexander. In Gefahr und größter Not bringt der Mittelweg den Tod. Texte zu Kino, Film, Politik. Berlin: 1999, s. 130.

56

8

Závěr Kathrin

Röggla

ví,

že

svět,

ve

kterém

a

pro

který

píše,

je

rozhodující měrou ražen médii. Své psaní přitom chápe jako kompenzační protipohyb

k jejich

působení.

Ale

protože

i

divadelní

text

je

médiem,

dostává se přitom do paradoxní situace: Bojuje médiem proti medialitě, naplňujíc Fichteho formulaci „formou proti formě“. Jak to činí? Na rozdíl od většiny médií neusiluje u recipientů svých textů

vzbudit

i místně

od

dojem,

sebe

že

fragmenty

vzdálené

citáty

reality

naopak

pouze

předává

podrobuje

zjevné

dál.

Časově

selekci.

Bez

původních souvislostí je pak staví vedle sebe a komprimuje je do obtížně stravitelné

textové

hmoty

organizované

podle

zákonů

rytmiky.

S

citáty

manipuluje tak výrazně, aby si recipient musel všimnout, že se tyto staly obětí

konkrétního

a uzavřených

subjektu,

„událostí“

vytrhávajícího

vytvářených

médii

je

ze

tak,

zdánlivě

jak

to

přirozených

popisuje

např.

teoretik médií Norbert Bolz: „Moderní svět je komplexní – a proto není vlastně vůbec vhodný pro média. (...) Masmédia tedy dávají jména a odpověď na otázku, proč nefunguje to, co nefunguje. Personifikace zjednodušuje svět na obrázek na titulní stránce zpravodajského a sociální

magazínu.

vztahy

(...)

v události

se

Masmédia

roztavují

zpravodajskou

všechny

hodnotou.

A

politické

tyto

zprávy

musejí být nové, krátké, ihned srozumitelné a navzájem nesouvisející.“ 180 (Zkráceno autorem práce.) Zatímco média usilují o to zobrazovat svět kolem nás jako přehlednou řadu nesouvisejících a uzavřených událostí, tvořených jasnými okolnostmi, usiluje

Kathrin

nepřehledný,

Röggla

plný

o

pravý

navzájem

opak.

Svět,

souvisejících

jak

nás

událostí,

ho

učí

tvořených

vidět,

je

nejasnými

okolnostmi. Proti

strategii

médií,

které

prostřednictvím

formální

perfekce

a dramaturgie napětí usilují zakrýt svůj autorský subjekt zdáním hladce plynoucí

objektivní

bezprostřednost

onoho

skutečnosti „bytí

live“,

a

vsugerovat

uplatňuje

Kathrin

tak

recipientovi

Röggla

strategii

vytváření obsahových inkoherencí – jakýchsi děr v textu. Tyto díry narušují jeho recepci, znesnadňují ji a působí tak jako chyby. Tím je recipient přímo konfrontován s autorským subjektem. Hledá autora těchto chyb a ony díry se stávají průhledy k němu. V tomto smyslu lze chápat i následující výrok

Kathrin

Röggla

v její

eseji

theater

ist

stottern

(divadlo

je

koktání): 180

BOLZ, Norbert. Das ABC der Medien. München: Wilhelm Fink Verlag, 2007, s. 52.

57

„- ano, odvětí, a přesně to je tvá práce. o to přece jde. pochopit divadlo jako umění dělat chyby správně... – a co dál? – musíš vytvořit prázdná místa, pokračují, prázdná místa. (...) ...musíš připustit koktání, obsahové koktání, formální koktání. ale především nesmí ty chyby, ta prázdná místa a to koktání vést k nové idyle něčeho lidského, takříkajíc k eskapismu do lidských

kolen,

ke

kýči

chyb,

nýbrž

si

musí

podržet

spojitost,

zůstat

napjaté, musí tvořit systém, který je nutkavý a udrží si spojení s tím, co je venku.“181 (Zkráceno autorem práce.) To,

že

se

Kathrin

Röggla

jako

autorský

subjekt

ve

svých

textech

zpřítomňuje, a neobvyklé, odvážné cesty, které za tím účelem stále znovu volí,

jsou

produkcí sluchu

i

důvodem,

zdánlivě důvěry.

proč

bychom

dokonalých, Jedině

tím,

jí

měli

objektivních že

u

sebe

ve a

světě

zahlceném

nezvratných

budeme

pěstovat

mediální

realit

popřát

„rozlišovací

schopnost“ ve smyslu rozlišování mezi pravdou a lží, se v dnešním světě dovedeme zorientovat a budeme ho schopni nejen žít, ale také pozitivně spoluutvářet.

181

RÖGGLA, Kathrin. theater ist stottern. In TIGGES, Stefan (ed). Dramatische Transformationen. Zu gegenwärtigen Schreibund Aufführungsstrategien im deutschsprachigen Theater. Bielefeld: transcript Verlag, 2008, s. 201.

58

Seznam použitých zdrojů Primární zdroje RÖGGLA, Kathrin. fake reports [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014.

Praha:

DILIA,

RÖGGLA, Kathrin. my nespíme [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2013.

Praha:

DILIA,

RÖGGLA, Kathrin. nevyhnutelní [elektronický dokument]. divadelní, literární, audiovizuální agentura, 2014.

Praha:

DILIA,

Sekundární zdroje Knižní publikace ASPETSBERGER, Freidbert (ed.): Leiden ... Genießen. Zu Lebensformen und – Kulissen in der Gegenwartsliteratur. Innsbruck: Studien Verlag, 2005. BECKERMANN, Thomas. Hubert Fichte. Materialien zu Leben und Werk. Frankfurt am Main: Fischer Taschenbuch Verlag, 1985. BOLZ, Norbert. Das ABC der Medien. München: Wilhelm Fink Verlag, 2007. FICHTE, Hubert. Versuch über Taschenbuch Verlag, 1982.

die

Pubertät.

Frankfurt

am

Main:

Fischer

FOUCALT, Michel. Geschichte der Gouvernmentalität I.,II. Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2004. FRANKL, Viktor. A nakladatelství, 2006.

přesto

říci

životu

KLUGE, Alexander. Gelegenheitsarbeit einer Methode. Frankfurt am Main: Suhrkamp, 1975.

ano.

Praha:

Sklavin.

Zur

Karmelitánské realistischen

KLUGE, Alexander. In Gefahr und größter Not bringt der Mittelweg den Tod. Texte zu Kino, Film, Politik. Berlin: Vorwerk 8, 1999. RIEGER, Michael. Die Welt durch sich hindurch lassen. Hubert Fichtes Werk als Medium ästhetischer Erkenntnis. Frankfurt am Main: Peter Lang, 2009. RÖGGLA, Kathrin. really ground zero. 11. september und folgendes. Frankfurt am Main: Fischer Verlag, 2001. RÖGGLA, Kathrin, GRAJEWSKI, Oliver. tokio. Verlag für moderne Kunst Nürnberg, 2009.

rückwärtstagebuch.

Nürnberg:

TIGGES, Stefan (ed). Dramatische Transformationen. Zu gegenwärtigen Schreib- und Aufführungsstrategien im deutschsprachigen Theater. Bielefeld: transcript Verlag, 2008. ZEMANEK, Evi, KRONES, Susanne (ed.) Literatur der Jahrtausendwende: Themen, Schreibverfahren und Buchmarkt um 2000, Bielefeld: Universität Hildesheim, 2008.

59

Publikace v časopisech FETZ, Bernhard, NÜCHTERN, Klaus: Kathrin Röggla. Interview. In: Volltext. Nr. 2, 2004. GUTMAIR, Ulrich: Ich sind die Anderen. Exotismus, Empfindlichkeit, Ethnopoesie und die Politik des Interviews bei Hubert Fichte. In: Kultur und Gespenster. Nr. 1, 2006. HILPOLD, Rondo).

Stephan.

Im

RÖGGLA, Kathrin. Ein Gespenster. Č. 1, 2006.

Zwielicht.

Der

Standard,

anmaßungskatalog

für

1.

herrn

října

2004

fichte.

(příloha Kultur

TRZASKALIK, Tim. Geklebte, gelebte Blätter. Notizen zum Genre Interviews bei Hubert Fichte. In: Kultur und Gespenster. Nr. 2, 2006.

& des

Články na internetu AFFENZELLER, Margarete. Wir leben in einem großen Katastrophen-Bild. derstandard.at [online], 9. října 2009. Dostupné na internetu: http://derstandard.at/1254311055365/Schauspielhaus-Wien-Kathrin-RoegglaWir-leben-in-einem-grossen-Katastrophen--Bild BECKER, Tobias. Neues Stück von Kathrin Röggla: Konferenz!. spiegel.de [online], 5. února 2011. Dostupné na internetu: http://www.spiegel.de/kultur/gesellschaft/neues-stueck-von-kathrin-roegglakonferenz-a-743578.html BERGER, Jürgen. Die Einsamkeit des Konferenzdolmetchers. Kultiversum.de [online], 7. prosince 2011. Dostupné na internetu: http://www.kultiversum.de/Schauspiel-Theaterheute/Kathrin-Roeggla-dieunvermeidlichen-Marcus-Lobbes-.html BURCKHARDT, Susanne. Alle dachten, es ist jetzt ein Krieg ausgebrochen. Schriftstellerin über ihr 9/11, die Katastrophe und die Produkton von Realität. Deutschlandradiokultur.de [online], 11. září 2011. Dostupné na internetu: http://www.deutschlandradiokultur.de/alle-dachten-es-ist-jetzt-ein-kriegausgebrochen.954.de.html?dram:article_id=146596 DÖSSEL, Christine. Guck mal, wer da spricht!. Sueddeutsche.de [online], 17. května 2010. Dostupné na internetu: http://www.sueddeutsche.de/kultur/der-fall-natascha-kampusch-am-theaterguck-mal-wer-da-spricht-1.394421 KALLA, Virginia, KOZOK, Sandra. Kathrin Röggla. uni-due.de [online], 2015. Dostupné na internetu: https://www.uni-due.de/autorenlexikon/roeggla KEMPMANN, Michael. ein bisschen von gehirnwäsche hat das schon... philfak.uni-duesseldorf.de [online], květen 2004. Dostupné na internetu: http://www.phil-fak.uni-duesseldorf.de/kempmann/ KRAUTHAUSEN, Karin. Experten ohne Auftrag. trajectoires.revues.org [online], 17. prosince 2009. Dostupné na internetu: http://trajectoires.revues.org/337?lang=de

60

MEISTER, Monika. uns sind die himmelsrichtungen verrutscht. Laudatio für Kathrin Röggla. Arthur-schnitzler.at [online], 20. května 2012. Dostupné na internetu: http://www.arthurschnitzler.at/tl_files/Content/PDF_Dokumente/Laudatio%20au f%20Kathrin%20Roeggla%20von%20Monika%20Meister.pdf OESTERREICH, Volker. In die Kabine gesperrt. Die-deutsche-buehne.de. [online], 23. března 2011. Dostupné na internetu: http://www.die-deutschebuehne.de/Kritiken/Schauspiel/Kathrin%20R%C3%B6ggla%3A%20die%20unvermeidlic hen PALZER, Thomas. Held der Subkultur. Eine Portrait über Hubert Fichte anlässlich seines 70. Geburtstages. deutschlandfunk.de [online], 21. března 2005. Dostupné na internetu: http://www.deutschlandfunk.de/held-dersubkultur.700.de.html?dram:article_id=82216 PROBST, Hans Ulrich. Kathrin Röggla. solothurner-literaturpreis.ch [online], 12. května 2005. Dostupné na internetu: http://www.solothurnerliteraturpreis.ch/index.php?0&page=xc472861a6b911b&parent=root&lang=de REICH-RANICKI, Marcel. Der Traum von Allesaussprechenkönnen. faz.net [online], 16. června 2012. Dostupné na internetu: http://www.faz.net/aktuell/feuilleton/buecher/fragen-sie-reichranicki/fragen-sie-reich-ranicki-der-traum-vom-allesaussprechenkoennen11788468.html RESSEL, Jennifer. Wenn die Auszeit fast umbringt... duesseldorf.de [online], květen 2004. Dostupné na internetu: http://www.phil-fak.uni-duesseldorf.de/ressel/ RÖGGLA, Kathrin. das letzte hemd. kathrin-roeggla.de Dostupné na internetu: http://www.kathrin-roeggla.de/meta/hemd.htm

phil-fak.uni-

[online],

RÖGGLA, Kathrin. der akustische fichte. kathrin-roeggla.de června 2002. Dostupné na internetu: http://www.kathrin-roeggla.de/meta/fichte.htm

2002.

[online],

1.

RÖGGLA, Kathrin. die zapperfalle. kluge-alexander.de [online], 31. března 2007. Dostupné na internetu: http://www.kluge-alexander.de/zur-person/texte-ueber/details/artikel/diezapperfalle.html RÖGGLA, Kathrin. eine Stimme mit Eigensinn. taz.de [online], 14. února 2002. Dostupné na internetu: http://www.taz.de/1/archiv/?dig=2002/02/14/a0104 RÖGGLA, Kathrin. tütentheater. Nachtkritik-stuecke08.de. [online], 2008. Dostupné na internetu: http://www.nachtkritik-stuecke08.de/dramatiker/168-roeggla-tuetentheater SCHULTE, Christian. Dialoge mit Zuschauern. Alexander Kluges Modell einer kommunizierenden Öffentlichkeit. Kluge-Alexander.de [online]. Dostupné na internetu: http://www.kluge-alexander.de/aktuelles/details/artikel/dialoge-mitzuschauern.html

61

STOLLMANN, Rainer. Zur Person. Kluge-Alexander.de internetu: http://www.kluge-alexander.de/zur-person.html

[online].

Dostupné

na

WERNDL, Kristina. Man bekommt spontan Lust zu pöbeln. Aurora-Magazin.at [online], 23. prosince 2005. Dostupné na internetu: http://www.aurora-magazin.at/medien_kultur/werndl_roeggla_frm.htm Diplomové práce MARCOVIC, Bettina. Pop-Literatur und ihr Diskurs zwischen Affirmation und Subversion. Mit besonderer Berücksichtigung von Kathrin Rögglas Prosa. Vídeň: Universität Wien, 2006. PAVLIŠOVÁ, Jitka. Vývojové tendence současné rakouské dramatiky po roce 2000. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2012. PIRKER, Elisabeth. Wi(e)der die Wirklichkeit – Dokumentarische Verfahrensweise in den Dramen von Kathrin Röggla. Vídeň: Universität Wien, 2008. Audiovizuální média MARLOW, Samuel. 911- September 11 2001-Rare Amateur 911 Videos. youtube.com [online], 9. února 2013. Dostupné na internetu: https://www.youtube.com/watch?v=0IVoqoU_CNk PETERS, Katrin. Der 11. September 2001 als globales Medienereignis. MEDIEN04.uni-trier.de [online], 30. září 2006. Dostupné na internetu: http://medien04.unitrier.de/buwiki/index.php/Der_11.September_2001_als_globales_Medienereignis RÖGGLA, Kathrin. Die unvermeidlichen. Br.de [online], 6. února 2012. Dostupné na internetu: http://www.br.de/radio/bayern2/sendungen/hoerspiel-undmedienkunst/hoerspiel-roeggla-simultanuebersetzer-unvermeidliche100.html Archiv autora práce RÖGGLA, Kathrin. Eine Deklination des Zukunftigen. Text und Rahmen. Poznámky autora práce z 1. přednášky autorky v rámci čestné docentury Saarbrücker Poetik-Dozentur. In archiv autora práce. Saarbrücken: Universität Saarbrücken, 16. června 2014. SLÁDEČEK, Martin. Myslet nemožné tak, že se stane možným s Kathrin Röggla. In archiv autora práce, Berlín, 1. května 2014.

Rozhovor

62

Příloha A Myslet nemožné tak, že se stane možným. Rozhovor s Kathrin Röggla

Myslet nemožné tak, že se stane možným. Rozhovor s Kathrin Röggla

BcA. Martin Sládeček 2. roč. magisterského studia Divadelní dramaturgie Vedoucí ateliéru: prof. PhDr. Václav Cejpek Práce vznikla jako jeden z výstupů výzkumného projektu s názvem „Nespící divadlo Kathrin Röggla“, realizovaného v rámci Grantu specifického výzkumu 2014.

Myslet nemožné tak, že se stane možným. Rozhovor s Kathrin Röggla 1.5. 2014, Martin Sládeček Je 1. května, Svátek práce. Stovky Berlíňanů vyrazily do ulic demonstrovat proti

kapitalistickému

systému

a

rostoucí

sociální

nejistotě.

Martin

Sládeček se vydal do ohniska sociálních problémů čtvrti Neukölln, aby tam udělal rozhovor s jedním z nejslyšitelnějších kritických hlasů v současné německojazyčné literatuře: s rakouskou prozaičkou, dramatičkou a esejistkou Kathrin

Röggla

(1971).

německojazyčnými (Der

To,

dramatiky“

Standard)

pochází

že

tato

cenami

(Süddeutsche

z Rakouska,

ověnčená „reportérka

Zeitung)

poznáte

na

a

„fanatička

mezi

reality“

experimentálním,

hudebně

stylizovaném jazyku jejich textů, to, že již dlouho žije v Berlíně, na jejich tématech: Kathrin Röggla se zaměřuje na globální procesy a fenomény související s rozvojem kapitalistické společnosti. Následující rozhovor je nejen o nich. Většině Vašich textů předcházejí dlouhé rešerše, často na několik měsíců doslova

infiltrujete

prostředí,

o

kterém

píšete,

pozorujete

ho,

vedete

s jeho představiteli četná interview a ta pak umělecky zpracováváte. Jste vlastně profesionální zpovídající. Jaké je to být zpovídaná? Uvolňující. Právě jsem si uvědomila, že napětí je spíš na straně toho, kdo klade otázky. Vypadám napjatě? Trochu. Ale napětí vzniká už z toho, že ten, kdo se ptá, v sobě musí spojovat otevřenost s určitou soustředěností. Já mám zato možnost nechat se jen

tak

vést

z rozhovoru

a

říkat

si,

kompletní

co

chci.

balíček.

Nemusím

Mohu

dbát

na

zodpovídat

to,

aby

otázky

se

stal

nebo

klást

se

formou

protiotázky. Jaké je to vést interview? Příjemné,

byť

trochu

stresující.

Zvlášť

když

vím,

že

jste

interview intenzivně zabývala také teoreticky. Ano,

v eseji

Stottern

Gesprächsführung

und

(Koktat

a

Stolpern. klopýtat.

Strategien Strategie

einer

literarischen

vedení

literárního

rozhovoru, 2013) nebo třeba v rozhlasové eseji ein anmaßungs katalog für herrn fichte (katalog domýšlivostí pana fichteho, 2006). Částečně také ve hře Sie haben so viel Liebe gegeben, Herr Kinski! (Rozdal jste tolik lásky, pane

Kinski!,

2004),

která

vycházela

z jednoho

televizního

rozhovoru

s Klausem Kinskim, a kde mi šlo o interview jako o královskou disciplínu inscenace sebe sama.

1

Esej Stottern und Stolpern pojednává o tlaku, který rámec interview vyvíjí, a o jeho následcích. V té souvislosti píšete o významu zakoktání se či různých nedorozumění. To by Vám nevadilo, kdyby tím, že interview s Vámi vedu v cizím jazyce, došlo k nějakému nedorozumění? Ne, pokud by bylo zjevné. Proč? Protože

taková

nedorozumění

činí

viditelný

rámec

interview.

Za

dobré

interview se považuje to, kde se rámec interview ztrácí. Vzniká pak efekt autenticity. Čtenář se cítí být bezprostředně „u toho“, jako by naslouchal hladce plynoucímu rozhovoru. Každé interview je však od začátku poznamenáno svým

rámcem

a

jeho

inscenačním

tlakem.

Podrobují

se

mu

zpovídající

i

zpovídaný. Oba se inscenují, aby rámec naplnili, a co se do něj nehodí, je dodatečně

upraveno.

Tam,

kde

se

rámec

zjevuje,

slábne

iluze

bezprostřednosti a roste kritický odstup. Ten chcete publiku dopřát? Ano, mé texty se staví proti mediálním strojům na prezenci. I televizní zpravodajství se dnes řídí dramaturgií napětí, vtahuje nás do událostí a bere nám tím možnost odstupu. Upírství fikce už infikovalo leccos. Mediální scénáře

tvoří

realitu

a

elementy

reality

se

dostávají

do

mediálních

scénářů, a to tak, že už nedokážeme jedno od druhého oddělit. Je ale třeba, abychom si toho byli vědomi. A toto vědomí vzniká jen z odstupu. Kdy jste se s metodou interview setkala poprvé? Koncem devadesátých let jsem byla členkou kolektivu internetového rádia convextv.

Poprvé

jsem

se

té

jsme

novinařinu,

byť

i

internetové

umění.

s nimi se

Přemýšleli

setkala

občas jsme,

právě

dotkli. jak

tam.

Spíš

internet

Nedělali

nám

šlo

funguje

o a

jsme to

jak

ale

tvořit si

lze

s formou internetového rádia hrát. Text my nespíme, ve kterém se zabýváte světem podnikání, byl první, který vznikl na základě různých interview? Ano. Tehdy jsem začala chodit s diktafonem po odborných veletrzích a vést tam

rozhovory

na

téma

práce.

Neměla

jsem

v úmyslu

portrétovat

podnikatelskou branži, ale spíš ukázat myšlenky, kterými se řídí, a také její

moc

působit

na

nás

všechny.

Právě

tam

vzniká

tlak

na

osobní

efektivitu, který dnes všude pociťujeme. Do tohoto projektu pak vstoupil stipendijní pobyt v New Yorku a 11. září. To jste prožila jen několik bloků od místa teroristického útoku. V úvodu této

reportážní

prózy

really

ground

zero.

11.

september

und

folgendes

(really ground zero. 11. září a to, co následovalo, 2001) zmiňujete svou prvotní

bezradnost

před

otázkou,

co

si

„s tou

hromadou

autenticity“

počít... Co přišlo pak?

2

Pak jsem se vydala na výzkumnou cestu. Nešlo mi ale o žádný sociální voyerismus. Více než událost samotná mě zajímalo, jak s touto událostí nakládá veřejnost, lidé na ulici, média či politici. Využití novinářských metod tak bylo nabíledni. Po uzavření této kapitoly jsem se vrátila zpátky k my

nespíme.

Možnosti

metody

interview

jsem

tím

pro

sebe

ale

zdaleka

nevyčerpala. A v dalších letech jsem si vyzkoušela snad všechny jeho formy, mezi nimi třeba skupinová interview nebo časosběrná interview se stále stejnou osobou. V textu manažery

my

nespíme

a

kritizujete

poradce.

Sama

společnost

ale

patříte

výkonu,

všechny

ty

k nejproduktivnějším

nespící německým

autorkám. Neprotiřečí si to? Anebo za tím stojí právě ten tlak na osobní efektivitu? To je dobrá otázka. I na roli umělce se tento tlak nutně podepisuje. Stejně jako všichni ostatní, i já vězím v kapitalistických poměrech, v různých myšlenkových

vzorcích.

Mohla

bych

odejít

do

lesů

jako

Thoreau,

uvnitř

společnosti se ale tomuto tlaku úplně ubránit nelze. Na druhou stranu stojí má

práce

na

tom,

že

se

jí

věnuji

intenzivně.

Právě

to

je

pro

umělce

nejzajímavější. Jen to nesmí být zneužito jako kategorie. Jste nejen velmi aktivní, ale také pozoruhodně všestranná autorka. Píšete prozaické i dramatické texty, eseje, reportáže... Kde se vlastně cítíte doma? V próze. Píši ji teď už dvacet, pětadvacet let, divadlu se přitom věnuji teprve asi čtrnáct let. Spontánně sice říkám v próze, musím ale přiznat, že nejspontánněji

vždy

vznikly

divadelní

hry.

Možná

na

tuto

otázku

vůbec

neumím odpovědět. I když píši pro divadlo, má to vždy co dělat s prózou. Prózu zase myslím teatrálněji než jiní, rétoričtěji, dramatičtěji. Hranice

mezi

literárními

druhy

se

ve

Vašem

případě

zdají

být

velmi

prostupné. Text my nespíme vyšel nejdříve jako román (2004) a ještě v témže roce jako divadelní hra. Divadelní hře fake reports (2002) zase předcházel prozaický text really ground zero.... Je to naprosté štěstí, když text může jít několika směry. Možná právě to by bylo mé doma. Text, který může jít směrem próza i divadlo. Ale to se nepodaří vždy. Teď pracuji na textu, u kterého by tomu tak zase mohlo být. Nejdříve jsem udělala skicu v próze, ale nefungovala. Právě jsem dodělala divadelní skicu a zdá se, že v další fázi by text mohl zase fungovat jako protopróza. Je to tak trochu šup sem, šup tam. O co v tomto textu jde? O psychologii peněz. A o to, co s námi dělá pohled na obscénní bohatství. Vše

se

točí

kolem

velmi

bohaté,

mocné

postavy,

která

ale

v textu

nevystupuje. Oproti tomu v něm přichází ke slovu řada zástupců střední třídy. Vlastně se jedná o protipól k mé dřívější hře zúčastnění (2009). 3

Také bych tuto hru mohla přirovnat k Dürrenmattově Návštěvě staré dámy. Tam někdo ublíží chudé ženě, ta pak zbohatne a všechno se obrátí. U mě je tomu přesně

naopak.

strukturálního

Zajímá

mě,

vztahu,

psychologického.

co

dělají

z abstrakce,

Bohatí

lidé

mají

s lidmi

jakou často

peníze.

jsou

A

peníze,

pocit,

že

jak

může

vzniknout

právě

oni

ze

něco

jsou

ti

chudáci. Z role pachatele se dostávají do role oběti. Někde jste napsala, že usilujete být „plně synchronní se současností“. A všechny

Vaše

texty

se

skutečně

přímo

vztahují

k

aktuálním

a

zcela

konkrétním okolnostem. Záleží Vám na tom, aby měly obecnou platnost? Píši

pro

přítomnost.

Jinak

to

ani

nejde.

Přeceňovala

bych

samu

sebe,

kdybych psala pro ty, kteří přijdou po mně. Znamenají přezdívky jako „reportérka mezi německojazyčnými reportéry“ nebo „fanatička reality“, že při psaní usilujete o objektivitu? Nevěřím na objektivitu. Jde

mi o realismus, jde mi o zobrazení našeho

poměru k tomu, co nazýváme „realita“, anebo k různým formám reality, které zažíváme. Nechci nic zrcadlit nebo vedle sebe řadit zdánlivá fakta. To by nebyla ani novinařina. To, co dělám, je literatura a nemá to s fakticitou nebo s objektivitou nic společného. Chci za sebe světu něco odpovídat. Nejsem vůči svým tématům lhostejná. A jde mi také o to učinit vlastní nelhostejnost transparentní. A

přesto

se

tyto

pojmy

stále

znovu

objevují,

když

přijde

řeč

na

„dokumentárnost“ Vašich textů. Já o svých textech jako o dokumentárních nemluvím. Vznikají z toho jenom podobná nedorozumění. Jaký je Váš vztah k dokumentárnímu divadlu? Také teď v Česku zažíváte takový vzestup dokumentárního divadla? Na začátku mě

textově

Protokoll,

nefixované velmi

dokumentární

zajímalo.

Mám

ale

divadlo, pocit,

jaké

že

dělali

získává

třeba

Rimini

v německojazyčném

prostoru přílišnou převahu. Co to znamená, když zní z jeviště už jenom každodenní funkce

jazyk?

textu

budoucností?

jako

Jakou

funkci

společenské

Nezbude

nám

jen

tím

divadlo

paměti čirá

a

získává

a

prostředníka

přítomnost?

jakou mezi

Mám

ztrácí? minulostí

navíc

pocit,

Co a že

dokumentární divadlo, kde vystupují „experti všedního dne“ se dostává do pasti, protože nedokáže pracovat se společenskými rozpory. Když na jevišti vystupují jen „experti všedního dne“, těžko můžete proti nim něco postavit. Chybí odpůrcovství. Považujete se za představitelku realismu? Spíš realistické metody, kterou v 70. letech razil Alexander Kluge. Ta chápe realismus nikoli jako potvrzení reality, nýbrž jako protest proti ní. Kluge

v

ní

zohledňuje,

že

realita

je

určována

přáními

a

imaginárností

4

stejně jako „fakty“ a stanovuje pro realistickou metodu jasný cíl: „masově produkovat rozlišovací schopnost“. Všechny

Vaše

stylizovaný

texty

mají

jazyk,

jednoho

který

je

nezaměnitelného

často

důležitější

společného než

jmenovatele:

příběh.

Nebaví

Vás

vymýšlet si příběhy? Nebaví. Nejsem žádná autorka orientující se na „plot“, na nějaký příběh, ale skutečně spíš na jazyk. Anebo, chcete-li, na příběh jazyka. Pro

svou

hudebnost

je

Váš

jazyk

často

přirovnáván

k jazyku

Elfriede

Jelinekové. Jaký je Váš vztah k hudbě? Hudebnost jazyka je pro mě velmi důležitá. Vyrůstala jsem na technu a nové vlně

punku

a

jasnými rytmy

myslím, a

že

zároveň

je

to

v mých

otevřenost.

textech

Nikdy

slyšet:

jsem

ta

práce

neposlouchala

s nic

komplexního a uzavřeného a nemohla bych tak ani psát. Dlouho jste ve svých textech vůbec nepoužívala velká písmena, před nedávnem jste s tím začala. Jaký to pro Vás mělo význam? Chtěla jsem ukázat svůj poststrukturalistický poměr k jazyku. Jazyk chápu jako něco, co mě vytváří, spíš než abych ho jako rétorka vytvářela. Je pro mě něčím sociálním, co se děje mezi lidmi, a ne něčím, co člověk má a ovládá. Když jsem začala psát malým, vnímala jsem to jako

malý posun.

V průběhu let jsem ale poznala, jak silný estetický prostředek to je. Mělo to být něco nenápadného, budilo to ale příliš silný dojem, a tak jsem s tím přestala. O jazyku mluvíte velmi rakousky... Taky z Rakouska pocházím. Původně jsem chtěla zůstat v New Yorku, němčina je pro mě ale natolik důležitá, že jsem se začala poohlížet po nějakém německojazyčném městě, které by se mému pocitu z New Yorku blížilo. Volba padla na Berlín. Je to velké, multikulturní město, které člověka nechá na pokoji. To by se v Rakousku nebo v Mnichově nestalo. V Berlíně není třeba nic ztělesňovat, je antiměšťanský, plný alternativních projektů a punku. A Váš vztah k Salcburku? Ten se dost proměnil. Moje zlost na tohle město turistů, na tohle „fake city“, které se jen prezentuje směrem ven, časem zeslábla. Teď je pro mě Salcburk spíš místem, kam s dětmi jezdíme na prázdniny. Přesto vnímám, co se tam právě děje. Postavili tam teď hodně tzv. shopping mallů a proběhla jakási „shoppingmallizace“ města. Vypuklo nákupní šílenství. Člověk si tam nemůže

nevšimnout

toho

rozporu

mezi

na

odiv

vystavovaným

bohatstvím

a

velkou chudobou, která vedle něj existuje. A do toho se teď objevil ten naprosto

ireálně

působící

městský

dluh.

Je

to

vlastně

stejné

jako

s Berlínem a jeho letištěm. Člověk už vůbec neví, kde žije. Jako by se ta města

se

svými

skutečnými

jádry

pod

různými

dluhy

úplně

ztrácela.

Zadlužování veřejné ruky je obrovský problém. Ačkoli všichni platíme velmi 5

vysoké daně, nejsou vidět výsledky. Všechno jde na umoření dluhů. Nejvíc tím trpí sociální sféra. Tahle finanční situace mi nahání strach. Tady už je totiž naprogramován další „crash“. A ten bude velký. V Berlíně už stačí vyjít na ulici, všude je cítit chudoba a vztek. Máte v plánu proti tomu něco napsat? Ano. Ale není to lehké, protože je to velmi abstraktní téma. Když je člověk převede do literární formy, hrozí, že text bude buď nesrozumitelný, anebo didaktický. Zabývám se tímto tématem už dlouho, přesto se mi často stane, že nejsem schopná vysvětlit, jak finanční trhy přesně fungují. Vždycky to zase zapomenu, a to i přesto, že jsem to slyšela už mnohokrát. Náš finanční kapitalismus funguje právě přes tuto nesrozumitelnost, přes vysokou míru své abstraktnosti. Člověk se k němu jen tak nedostane. O to důležitějším tématem je jeho kritika. Chci se do ní pustit, ale nejdřív musím to téma správně chytit. Mnoho lidí tváří tvář takto abstraktnímu a složitému tématu pociťuje bezmoc a strach... Já taky. Je právě strach tím, co Vás nutí psát? Je to směs touhy poznat, co se děje, a zároveň vztek nebo strach z toho, co se děje. Téma strachu a paniky se také táhne snad všemi Vašimi texty. Případů

strachu

a

panických

poruch

dnes

velmi

rychle

přibývá.

Ve

společnosti, kde mizí vazby a závazky, a ve které se sociální nůžky stále víc rozevírají, vzniká strach. Ani ti nejbohatší si už přitom nemohou být jistí. Bez sociální důvěry nemůže existovat nikdo. Mohu být bohatá, jak chci, ale když onemocním a nenajdu lékaře, který by mě léčil, mám smůlu. Jsme prostě odkázaní jeden na druhého. Často mluvíte o dramaturgii strachu. Jakmile se strach stane předmětem veřejného diskurzu, dostane dramaturgii. Pak se konstruují scénáře strachu. Různí strašáci? Ano, se strachem se dnes účelově operuje. Velmi často pracuje s figurami strachu zejména politická rétorika. Ať už jde o 11. září, Islámský stát nebo o situaci na Ukrajině. Katastrofické filmy devadesátých let o obřích mravencích a zabijáckých rajčatech nahradily katastrofické scénáře, které žijeme. Mnoho z Vašich textů jako by se odehrávalo na pozadí nějaké blíže neurčené katastrofy.

K slabosti

pro

katastrofické

příběhy

se

přiznáváte

třeba

v souboru textů Besser wäre keine (Lepší by bylo žádné). Odkud tato slabost pochází?

6

Trochu to popsala už Susan Sontagová. Přes katastrofické příběhy dochází k uvolnění určitého napětí. Za slabostí pro ně snad stojí reakcionářská touha po společenském smíření. Ve výjimečném stavu se odporující si síly ve společnosti smiřují a pracují společně. Katastrofické příběhy jsou pro mě ale tolik fascinující i proto, že se jedná o hlavní scénáře naší doby. Operují na rovině jednat – nejednat, moc – bezmoc. Vystupuje v nich hrdina, který si dobývá moc jednat zpátky a jedná. Otevírají otázku, jak se dostat k činu. A proto jsou katastrofické příběhy s ohledem na bezmocnost, o které jsme před chvílí mluvili, příběhy naší touhy. Je Vaše psaní také pokusem dobýt si moc jednat zpátky? Je to pokus věci vyostřit tak, že k jednání dojde, přičemž toto jednání nijak nepředjímám ani si ho nijak nepředstavuji, neříkám „chci revoluci a musí proběhnout tak a tak“. Pokouším se věci „znetvořit k poznání“ („zur Kenntlichkeit

entstellen“),

jak

pěkně

řekl

Brecht.

Jde

mi

o

to

uvést

v poznávacím procesu něco do pohybu. O podněcování pohyblivosti v myšlení a poznávání. Nemám na mysli flexibilitu, která se dnes všude žádá. Chtěla bych myslet a umožňovat ty alternativní možnosti, které jsou skutečnými, předem nenaprogramovanými, alternativami. Myslet nemožné tak, že se stane možným. Máte nějakého dvorního režiséra? Ne, i když třeba režisérka Tina Lanik už

dělala tři moje texty (fake

reports, steirischer herbst, 2002; junk space, Theater am Neumarkt, 2004; Kinderkriegen, umím

Residenztheater

představit.

V rozhlase

München,

2013).

spolupracuji

S ní

pravidelně

si další se

svým

spolupráci manželem,

režisérem Leopoldem von Verschüerem. Všechny naše rozhlasové hry miluji. Pokud jde o divadlo, musím ale přiznat, že jsem ještě neviděla inscenaci svého textu, která by mě naprosto uchvátila. A některé byly dokonce dost nepovedené.

To

pak

práce

člověka

netěší.

Možná

je

právě

ta

závislost

divadelních textů na jejich režisérech tím, co mě vedlo k tomu, že jsem v úvodu řekla, že se doma cítím v próze. Po shlédnutí inscenace Der Lärmkrieg (2013) v Lipsku jsem chtěla úplně přestat psát pro divadlo, pak ale udělali ten samý ten v Míšni (2014) a tam naštěstí dopadl velmi dobře. V čem vidíte hlavní problém? Myslím, že tkví v produkčních poměrech. Když píši prózu, trvá to velmi dlouho a mám v nakladatelství Fischer Verlag výbornou lektorku, která se mnou jednou týdne všechno probere. Texty, které tak vznikají, se vyznačují určitou zralostí. Nad divadelními texty sedím stejně tak dlouho, práce režiséra pak ale trvá jen pár týdnů. Nejde mi o to, aby se déle zkoušelo, byť by to samozřejmě bylo lepší, ale spíš o to, aby měli režiséři více času na přípravu a komunikaci se mnou.

7

Vaše

texty

jsou

ale

také

velmi

specifické,

chybí

v nich

jasný

příběh,

postavy s psychologií... Ano, to slýchám často zejména od herců. S těmi pořád bojuji. Snad tomu bude podobně jako u Elfriede Jelinekové. Ta psala divadelní texty koncem 70. let a pak nějakou dobu vůbec ne. Dokud nepřišli Nicolas Stemann a Christoph Schlingensief, kteří věděli, jak na ně. Když se objeví někdo, kdo váš text kongeniálně zinscenuje, otevře vám to cestu. Najednou všichni vidí, že to jde.

Najednou

existuje

obraz,

který

lze

následovat,

nebo

na

který

lze

útočit. A proč... Proč si svoje texty nerežíruji sama jako Schimmelpfennig? Na to jste se chtěl zeptat, ne? Protože jsem spisovatelka. Chci raději psát, na režii nemám čas ani trpělivost. A neuměla bych to. Promiňte. Dostala jsem se teď trochu do ráže. Můj manžel vždycky říká, že jsem na tom ještě dobře. A má pravdu. Divadel, které mají o mé texty zájem, je pořád ještě dost.

8

Kathrin Röggla (*1971) je rakouská prozaička, dramatička, autorka

rozhlasových

Salcburku,

kde

her

a

započala

esejistka. studium

Narodila

se

germanistiky

v a

žurnalistiky. To dokončila v Berlíně, ve kterém od roku 1992 trvale žije a tvoří. Ve své tvorbě se Kathrin Röggla orientuje

na

globální

procesy

a

fenomény

související

s

rozvojem kapitalistické společnosti. Hlavním prostředkem jejich pojednání je pro ni jazyk, do kterého se vepisují. Pro svou experimentální práci s ním je kritikou často

srovnávána

s Elfriede

Jelinek.

Ačkoli

v

tvůrčím

procesu

často

uplatňuje

novinářské metody (obsáhlé rešerše, práce s rozhovory jako s výchozím textovým materiálem

apod.),

subjektivitu

a

nejsou

uměleckou

její

texty

hodnotu.

dokumentární

Vědomě

tím

navazuje

ve na

smyslu

rezignace

realismus

na

Alexandera

Klugeho a etnopoezii Huberta Fichteho. Od roku 2012 je Kathrin Röggla členkou Akademie der Künste v Berlíně. Je také nositelkou mnoha literárních i divadelních cen.

Z

těch

nejvýznamnějších

jsou

to

např.

Italo-Svevo-Preis

(2001),

Nestroy-

Theaterpreis (2010) či Arthur-Schnitzler-Preis (2012). Nově obdržela také čestné docentury na univerzitách v Saarbrückenu a Essenu (2014). Z prózy: 2004 wir schlafen nicht 2001 really ground zero 2000 Irres Wetter 1997 Abrauschen 1995 Niemand lacht rückwärts Z divadelních textů: 2013 Der Lärmkrieg 2012 Kinderkriegen 2011 NICHT HIER oder die kunst zurückzukehren 2011 die unvermeidlichen (česky nevyhnutelní) 2010 machthaber 2009 die beteiligten (česky zúčastnění) 2008 worst case 2008 publikumsberatung 2005 draussen tobt die dunkelziffer 2004 junk space 2004 sie haben soviel liebe gegeben, herr kinski! 2004 wir schlafen nicht (česky my nespíme) 2003 totficken. totalgespenst. topfit 2003 superspreader 2002 fake reports (česky fake reports) Z esejí: 2013 Besser wäre: keine 2009 tokio, rückwärtstagebuch 2009 gespensterarbeit, krisenmanagement und weltmarktfiktion 2006 disaster awareness fair

9

Příloha B Kathrin Röggla: fake reports

fake reports od

Kathrin Röggla Z německého originálu přeložil Martin Sládeček

Tento text je autorským dílem a je chráněn dle autorského zákona. Bez příslušného svolení není nikdo oprávněn tento text jakýmkoliv způsobem upravovat a užívat. Poskytnutí tohoto textu další osobě za jiným účelem než je jeho divadelní nastudování je povoleno pouze se souhlasem DILIA. Porušení tohoto zákazu a užití textu bez příslušného svolení je porušením autorského práva resp. práv souvisejících s autorským právem a zakládá občanskoprávní i trestněprávní odpovědnost. V případě zájmu o užití tohoto textu se obraťte na divadelní oddělení DILIA na tel. 266 199 823, amatérská sdružení se mohou obracet přímo na tel. 266 199 845. WWW.DILIA.CZ

už zase pracují společně: mašiny na prezenci a mašiny na mýty, mediální mašiny. mohli by to být fotografové, brokeři, moderátoři, nosiči televizních kabelů, lidé od pr, novináři, politici, přičemž je třeba říci, že všichni spíš menšího formátu. přesto: mají co dělat s médii a média mají naopak co dělat s nimi. A rétoriky, formáty, gesta či narativní struktury jsou pro ně stejně určující jako mentality, politické postoje nebo kulturalismy - a v neposlední řadě jako úplně banální tlaky všedního dne. jsou nám tedy podobní. pokoušejí se zorientovat a tam, kde nechápou, používají mimikry. právě jsou přetížení.

1

I. „situation room“ (špatně provedený obývák)

1. být live! 1 a vůbec. už nechce o ničem vědět. 2 jo, taky se chce opít a taky už nechce o ničem vědět. 1 proč má teda furt puštěnou televizi? 2 člověk se přece musí dovědět, co se tam venku děje. 1 vždyť mu nic neřeknou. 2 a stejně: musí o tom přece vědět, když zas něco vypukne, říkala si. 1 a on řekl: teď se opiju. 2 a ona? radši se pak přece jen rozhodla zůstat střízlivá. nechtěla na sobě pocítit tu všeobecnou hysterii. 1 právě si řekla: zůstanu střízlivá. 2 potom, co řekl: teď se opiju. 1 potom, co řekla: oh my god, oh my god, oh my god. 2 potom, co řekl: kurva, celý ten barák se řítí. 3 někdy předtím začal člověk všecko bez výběru fotografovat. 4 postával už nějakou tu chvíli před domovním blokem a najednou začal všecko bez výběru fotografovat. 3 před chvílí ještě žádné obrázky nedělal a naráz obrázky dělat začal. 4 po tom, co už nějakou dobu stál s ostatními před domovním blokem, zíral tím směrem a stěžoval si, že si to ostatní lidi fotí. 3 spolu s ostatními si stěžoval tak dlouho, dokud sám nezačal fotit. 4 spíš to odfotografovával pryč, než aby to fotografoval, spíš se odinformovával pryč, než aby se informoval. 5 co jiného se taky dalo dělat? 6 telefonovat! 5 jo, furt volat. 6 ale komu? 5 jedno, každému, každému mohl člověk volat. 6 všichni se pokoušeli telefonovat. prakticky každý se pokoušel telefonovat. i oni se pokoušeli telefonovat. nikdo ale nebyl k dosažení, protože všecka vedení byla hluchá. 5 nějaký hlas říkal: due to a hurricane. due to heavy calling, your call can not be completed. 6 jedno. člověk to stejně zkoušel furt dokola. 5 před tím než začal úplně nevybíravě běhat po městě a stejně nevybíravě dělat obrázky. před tím než zas dospěl před domovní blok.

2. získat centimetrový odstup 2 spíš říkat: tohle jsi musel vidět v televizi. ale teď jsi to opravdu viděl v televizi. 1 a nebýt schopen rozhodnout to. 2 začít říkat, že to člověk viděl v televizi. začít přemýšlet: kde teda? koneckonců byl u toho. 1 skákat do řeči, vytvářet nové úvahy: bude se pak mluvit například o tom, zda to média dostala pod kontrolu.

2

2 jo, pak se dá vždycky hádat o to, zda to média dostala pod kontrolu nebo ne. teď člověk ještě vězí v tom. pak si vytvoří o dění novou představu, zatím tomu ale neuteče. celé téhle situaci zatím neuteče. 1 ále, to se bude říkat teprv později, teď se bude spíš přemýšlet, jestli si člověk zvykne na ten armádní ruch: říkat „ano a ne“. 2 však si na ten armádní ruch zvykne. teď prostě ještě budí pozornost, tenhle neustálý „emergency hluk“. 1 vždyť kroužení vrtulníku zná z normálních časů. 2 armádní ruch byl přece vždycky součástí hluku města, člověku to jen nedocházelo. ve vlastní zemi počítal spíš s nepřítomností armády. 1 teď to ale vědí všichni. 2 a stejně jsou ty zvuky nepříjemné. jsou tu a hluk města je nepohlcuje. 1 brzo se na to zapomene. brzo si na to člověk zvykne. 2 apropó, má teď dost strach. 1 on má taky strach. 2 to jsou otázky, které jsou v tomhle okamžiku nabíledni: jestli se může vycházet ven nebo ne? 1 jestli se může jezdit metrem nebo ne? opustit město? 2 jo, jestli neopustit město. jestli by nebylo chytřejší jet na venkov. 1 jestli se může pít voda z kohoutku nebo ne? 2 a: jestli už člověk může zůstat střízlivý? 1 akce jako: zapne televizi, zase ji vypne nevypadá to tak. 2 znova se opít ale taky nejde. to nějak nefunguje. 1 co potom zbývá? 2 telefonovat! 1 vůbec by si měla dát pohov. 2 a on by měl přestat vést tyhle řeči. 1 ona přece tenhle rozhovor o možnosti nákazy začala! 2 on ale předtím musel za každou cenu začít rozhovor o tom, že: teď nejde určité věci předvídat – a vůbec: kdo zas vykládal něco o městské nádrži s pitnou vodou. kdo o přístupech, aerosolech, východech z metra, nástupištích. 1 a ona? musí zas podnikat tyhle panické nákupy? co všechno zas koupila! 2 v obchodě se rozpoutalo peklo: na jedné straně panicky nakupující lidi, na druhé lidi kupující jen narozeninové přání nebo balení po šesti! jen ať si představí: balení po šesti, narozeninové přání! jo, mezi lidma s kanistry s vodou lidi hledající lak na nehty! i v obchodě furt hrálo rádio a člověk musel poslouchat tyhle historky furt dokola: 1 stejně: teď si dají pohov, vždyť se pro to oba rozhodli. 2 jo, to by byl rozumný přístup. protože pít – nepít, to koneckonců nejsou žádné opravdové možnosti. 1 řekla ona. 2 řekl on: a pak se stejně opil. 1 no, musí uznat, že se považoval za střízlivějšího. jo, myslel si, že má v sobě daleko víc střízlivosti, a stejně zjistil, že nemá tak úplně všech pět pohromadě. 2 a ona teď často neví, jestli něco viděla na vlastní oči nebo ne. řekla by, že už to není schopná určit. 1 ale neví ani to, jestli měla skutečně strach, příp. jestli nevěděla, jestli by strach měla mít nebo ne. 2 v dané situaci člověk prostě reaguje. pak přistupuje tenhle stav, ve kterém si to začne uvědomovat, a neví, jestli má mít strach i dál nebo ne. 1 to se taky bude říkat teprv později. 2 to se taky bude říkat teprv později. vždyť právě jela metrem. poprvé metrem. na to si člověk musí teprve zvyknout. jeden v téhle chvílí nejezdí jen metrem, jezdí mlčením metra. tj. nepohybuje se takříkajíc jen městem, ale mlčením metra a městem. 30, 40 lidí ve voze mlčelo, právě to zažila. jasně, v metru se přece většinou mlčí. ale tentokrát to bylo jiné. 3

po celou dobu, co metro mlčelo, člověk každopádně nevěděl, jestli: má mít strach nebo ne. kolektivně se mu ale postavil. jeden udělal vtip, dva na sebe kývli, zbytek si oddechnul. 1 no to je zase typické: naprosto cizí lidi, kteří se najednou postaví strachu, to existuje jenom tady. „u nás“, řekl by, se všichni rozhodli pro strach, příp. se rozhodli ve stavu strachu setrvat, „u nás“ už se z téhle ustrašené strnulosti nedokázal dostat nikdo, byli jsme neschopní jakéhokoli pohybu. 2 „u nás“ by stejně všecko proběhlo úplně jinak. (tím si je jistá.) kdo může říct, jestli by se našlo tolik dobrovolníků, jestli by se vytvořila taková jakože atmosféra vzájemné podpory 1 přinejmenším by si všichni navzájem naháněli strach, to ví přesně. 2 no, neví neví. 1 ale jo, jo, on ví, proto jsou taky tu. 2 mimo jiné. 1 mimo jiné.

3. podílet se na rozhovoru 3 i couldn’t help myself, but i started shouting oh my god, oh my god, oh my god. 4 a zas tu máme hlas, který přeskočí. který nejdřív přeskočí a pak na jednoho vyskočí. 5 šílenství, řekla, šílenství. 6 kdo? 3 no ona! 4 je přece taky novinářka. a sice ne obyčejná novinářka, ale zasažená novinářka. protože dnes jsou i novináři zasaženými, tj. musejí to, že ztratili řeč, říci obzvlášť přesvědčivě, aby se to ještě vůbec dostalo k publiku. 5 dnes už ale není novinářů a nenovinářů, dnes koneckonců existují jen individua – individua, kterými se v jazyce zásahových složek všichni stali. 4 jo, jazyk zásahových složek, kterého se teď člověk chytá. který má k dispozici. vedle jazyka zasaženosti. 5 stejně. jel tam. naskočil na metro a jel, blázen. popadl kameru a jel. 6 a teď? 4 teď je tak individuem, až mu to není milé. 6 stejně: „nikdo už není tím, kým býval.“ protože dneska neexistují jen novináři, kteří už nejsou novináři, i v televizi se objevují jenom experti, kteří už nejsou experty. vyptávají se tam jen samých bývalých pracovníků fbi, bývalých inženýrů, konstruktérů a bývalých generálů. 4 a zas jeden hlas, který na jednoho vyskočí. „šílenost“, řekla, „šílenost“. už to nemůže ani slyšet. už to všecko nemůže ani slyšet. nemůže už média vystát a přesto musí „zůstat u toho“.

4. 2 musí se mít odteď člověk pořád na pozoru? vždycky se v každé stanici metra rozhlédnout? vždycky zůstat ostražitý? 1 musí teď všecko hlásit? 2 musí teď podezřelé lidi vždycky hlásit? 1 musí si teď poštu vždycky nechat prověřit? 2 musí teď při otvírání pošty vždycky nosit rukavice? 1 ále, taxikáři už na sebe taky zase pokřikovali. 2 ona si ještě pořád myslí, že jsou jogurty otrávené. 1 ale taxikáři už na sebe taky zase pokřikovali! 2 ještě pořád nedůvěřivé pohledy v supermarketu: jogurty by mohly být otrávené! 3 a tuby, krabice, plastové kelímky: čemu se dá ještě věřit? 4

4 i vzduch vypadá divně. tak lehce zrnitě, skoro mléčně, prostupuje ho takové jemné mžení. 3 je to mrholení? 2 slyšíš! je to mrholení? 1 taxikáři už na sebe taky zase pokřikovali. to je přece ta nejlepší známka normálního stavu. 4 člověk přece musí vyjít ze dveří. 2 musí si zase zvyknout na supermarkety. a na restaurace. autobusové zastávky. 3 musí se realitě všedního dne konečně zase postavit. 1 protože taxikáři na sebe koneckonců už taky zase pokřikovali. 3 v televizi ne! v televizi dali dva návody: go to your local fbi-office! and go shopping! 4 jeden pro republikány, druhý pro demokraty. 3 je to prostě vlastenecká povinnost: dělat věci, které by člověk dělal normálně. řekla. 4 normál, řekl, a: „naše bezpečnostní složky“. jo, naše security. 6 protože o armádu trvale nestojí nikdo. 3 ale co – armáda u nás, armáda venku, jsou si k zaměnění podobné. 2 armáda u nás, armáda venku a nic mezi tím! 4 přece musí být ještě něco mezi tím. mezí tím přece musí být ještě nějaký úzký rodinný kruh, který chrání svého nejmenšího. 1 ále, však tu svoji nákupní autoritu získá zase zpátky. 3 člověk na to zase zapomene. zase pocítí normál. 1 protože taxikáři na sebe koneckonců už taky zase pokřikovali! 3 a new york times se znovu vrátí ke svému rozdělení na dobrého a zlého bushe. na toho v zahraniční politice a na toho ve vnitřní politice. přičemž neřeknou, že bush momentálně provozuje dobrou zahraniční politiku. 5 vypráví 6 a před ním vypráví někdo jiný 4 nejdřív ale říkal terry 3 je každopádně jasné, že: každý prezident potřebuje psa, řekl prezident truman, protože pes je někdy tím jediným přítelem, kterého ve washingtonu má. 1 ale to samozřejmě není případ prezidenta bushe. 4 říkal terry. 6 ne – jak? 2 no, říkal to moderátor v televizi. 6 jo tak. jo. 1 nejdřív je prostě třeba pochopit, co se tam doopravdy děje. 2 ale to neví nikdo, ani prezident. a terry už vůbec ne. pauza. 3 taky teď ke každému telefonátu přidává modlitbičku? 4 a povzdech ke každému rozednění. 1 a v budově naproti planula jednotlivá světla 2 a ještě pořád jsou všecky jogurty otrávené 1 jen taxikáři, ti už na sebe zase pokřikují. 2 – určitě otrávené. pauza. považovala se teda za střízlivější. pauza. jo, myslela si, že má v sobě daleko víc střízlivosti, než se teď ukázalo. pauza. taková ta pravá střízlivost se u ní ale nedostavila. pauza. považovala se teda za střízlivější. pauza. jo, myslela si, že má v sobě daleko víc střízlivosti, než se teď ukázalo. 5

pauza. taková ta pravá střízlivost se u ní ale nedostavila. 6 je tohle dnešek? přihlížet, jak v americe jako ve světě přituhuje: v americe jako ve vnitřním prostoru. jako ve věčném singuláru? jo, zas vypukne americký singulár. rozvalí se všude, všecko pod sebou pohřbí. 5 se ví. 3 se ví. 1 a přitom zas jednou proklamovat 21. století 2 se strašákem jako s protějškem! se strašákem jako s protějškem! jemu odpovídat. 3 ale začalo 21. století znovu? 4 jo, 21. století zase jednou znovu začalo. 3 ále, raději se stát prostýma lidma v televizi. 4 raději se stát prostýma lidma v německé televizi. německá televize dává vždycky silnější pocit stability a bezpečí než ta americká, to je jisté. 3 raději se stát německýma lidma v německé televizi.

6

II. venku. (metro) čekání. v řadě. jeden přes druhého. proti sobě.

1. 5 no svět už není, co býval. 6 to už jednou říkal. 4 všecko je jakože totálně jinak. stojíme před totálně změněnou situací. 6 to už taky říkal. 3 nic už není takové, jaké to bylo předtím. 6 hele, ty se asi taky umíš jen opakovat? 2 taky možnost. 6 opakují se! 1 to vážně dělají. 6 ve vší vážnosti. 5 svět už není, co býval. 2 taky možnost.

2. být bezprostředně zasažen 2 nejdřív jí to vůbec nedošlo, byla na veletrhu, to člověk nemůže nechat všecko ležet, to nemůže vyskočit a běžet pryč. a stejně to všichni v krátkém čase udělali, všichni byli na cestě k nějaké televizi a člověk sám byl naráz na cestě k nějaké televizi. a pak tomu nemohl uvěřit. prostě nemohl uvěřit tomu, co tam viděl. 1 někdo naráz vešel dovnitř a přerušil zasedání. a pak byl pro ten den šlus. nic už se nepohnulo. ačkoli: s prací nešlo úplně přestat, tak člověk ještě chvíli dělal, že pracuje, jinak, to je teda třeba říct, by během půlhodiny v celé zemi zůstalo všecko stát, to si každopádně myslí. na to ale v té chvíli samozřejmě nikdo nepomyslel, o tom člověk vlastně ještě vůbec nepřemýšlel. jindy se přece vždycky počítá, na kolik takový výpadek na pracovišti vyjde, takový celoněmecký celovýpadek na pracovišti, ale v tomhle případě se na to, pokud ví, nemyslelo. přece jen by to ale rád věděl. 6 takže k úplné stagnaci nedošlo. 5 člověk musel čekat, dokud neměl padla. 6 přišli pacienti. pořád se ptali: je něco nového? 5 a zákazníci. člověk hned viděl: kdo už to ví a kdo ne. 4 musela to promoderovat, prvních sedm hodin musela prakticky promoderovat. 3 a pořád přicházely nové informace, ty člověk nejdřív musel někam šoupnout. 2 jeden teda vůbec neví. jeden teda vůbec neví, co si teď myslet, říkalo se pořád. nikdo nevěděl, co by měl cítit. zděšení – jistě! zasažení – jistě! „člověk je jenom zasažený.“ říkalo se pořád. a přesto byl taky tak nějak nejistý, co jako cítit dál. jak to bude dál, ptal se neustále. 3 zrovna na cenu oleje ale nemyslela. i když na cenu oleje myslet měla, jak se později ukázalo. protože spousta lidí na cenu oleje myslela a vyrazila z toho zisky, když si člověk zpětně prohlídne burzovní hodnoty, jakože dodatečně. ale to se nabízí teprve dodatečně, prohlídnout si burzovní hodnoty a chvilku o téhle burze přemýšlet, protože: „levná taková věc zrovna není – to něco stojí!“ no a pak se člověk může ptát: „odkud jsou tyhle peníze?“ teď už se ale nikdo dlouze ptát nemusí, protože teď je to nabíledni, tyhle peníze nezbytné pro útok pocházejí z burzy, tyhle peníze pocházejí ze spekulací, je si celkem jistá, že už to dávno prokázali. a o tom by měl člověk přemýšlet. 7

6 kdo koho připravil o práci, ptal se během první série obrazů, ale to byla ještě jeho práce. kdo koho připravil o práci, a pak tyhle obrazy, to prostě nešlo dohromady. přeskokové chování, to by přímo neřekl, ale proč by ne. jo, na chvíli asi všichni uvízli v přeskokovém chování, nikdo nevěděl, jak reagovat, každý potřeboval chvilku, aby porozuměl významu toho všeho. a tak dělal nejdřív dál svoji práci. 4 ona taky pokračovala dál. dozvěděla se to uprostřed interview, které vedla, a pokračovala dál se svýma otázkama, neztratila červenou nit a v určité chvíli pak prostě začala tuhle situaci zabudovávat do rozhovoru. a zničehonic se přistihla při otázce: co si o tom zpovídaný myslí. to ta její profesionalita, omlouvala se pak, ta ji, to musí uznat, ta ji pozpátku pěkně vyděsila. měla aspoň na malou chvíli mlčet. poprvé v životě měla pocit, že se přistihla při vlastní profesionalitě, která ale v téhle chvíli, jak se ukázalo, nevedla k cíli, největší profesionalitou by totiž bylo nereagovat profesionálně, to ale pochopila až později, když se podívala na zpravodajství. ti všichni se nejdřív omluvili za svoji profesionalitu. už to zažila tolikrát. člověk měl od začátku dojem, že se musí za svoji profesionalitu omlouvat, nemohl ale nechat všecko ležet – jo, co taky mohla dělat, jako moderátorka prostě musí reagovat správně. „nemůže ti přeskočit.“ vždyť promoderovala 7 hodin, neustále musela reagovat live z místa dění. na přicházející obrazy. a jako tv moderátorka nemůže reagovat, jak se jí zachce, jako moderátorka musí zachovat klid, nemohlo jí přeskočit, nemohla se nechat vyvést z míry. no, k americe má vřelý vztah, teda, bývala tam často. má ty ulice prakticky před očima, má v hlavě prakticky celý plán města. vidí před sebou každou ulici. má k tomuhle městu jakoby osobní vztah. prakticky tam poznala svého muže, vzala si prakticky amerického muže, i když je němec, hluboko ve svém srdci je američan. němci se vůbec poznávají spíš v americe, to často pozorovala, v jejím okruhu známých se zná většina z ameriky. ona každopádně svého muže v americe poznala a často tam s ním večeřívala, na tom se pro ni nic nemění. to platí i nadále. a poví to teď prostě takhle: vždycky bude poznávat svého muže v americe, i když se to teď děje na německé půdě, nenechá si to vzít! 3 každopádně se člověk za svoji profesionalitu nadále omlouval. 5 jo jo. 6 všichni se ještě notnou chvíli omlouvali za svoji profesionalitu. nebyli přece připravení, a tak prostě pokračovali. 3 ještě jednou omluva za profesionalitu. 6 teď ale fakt. teď jsme fakt sorry. 5 teď ale fakt sorry. 4 jo, so sorry. 5 američani nám to ale vůbec nevěřili. 5 v domě s ní bydlí američani, s američany žije už nějaký čas, samozřejmě je ještě za tepla informovala. taky ještě nic nevěděli. a nejdřív tomu samozřejmě nevěřili. a jak uvěřili, všimla si, že byli teda super šokovaní. jo, američani od ní z domu byli teda super šokovaní. ještě jinak šokovaní, než byl člověk sám. 1 on taky naráz permanentně vrážel do samých američanů: tj. do ženských od tisku, do zákaznických a odbytových manažerů, kteří se naráz pokládali za američany nebo se patrně v američany proměnili, v „malé američany“, jak říkali. naráz byl obklopen samými malými američany, musel se propracovat všema těma lidma od tisku, zákaznickými a odbytovými manažery, kteří byli ve skutečnosti všichni malými američany, a koukali na něj jakože takovýma očima. a naráz byl strašidlem katastrofou! a zažil pak, že člověku jako takovému strašidlu katastrofovi neustále povídají, z čeho vyvázl a jak mohl přežít.

8

3. přežít 6 jo, co je opravdové přežití a co ne, kdo všecko ještě přežil a kdo si na to nenašel čas. např. tenhle „morgan stanley týpek“ šel prý přímo do kanceláře, jak mu později vyprávěli, „musím pracovat!“ řekl prý, tenhle „morgan stanley týpek“, tenhle senior víceprezident, tohle číslo 16 ve firemní hierarchii, šel prostě zpátky ke svému psacímu stolu, tohle číslo 16 ve firemní hierarchii, ten nebožák, ten idiot, ten debil. posadil se zpátky ke stolu, zatímco všichni ostatní běželi ven, zatímco všichni běželi v panice ven a hned po schodech dolů. „co myslíte, jak jsem se jako dostal na tohle místo.“ řek jim ještě od svého psacího stolu a obrátil se zas k monitoru. a sedí tam asi doteď. a to má z toho, ten idiot, ten šašek, ten kretén, ten bastard, čurák, kretén. jeho kamarád. 3 zná jednoho, který se se svým přežitím všude ukazuje, přitom ve skutečnosti vůbec nepřežil. ve skutečnosti tam vůbec nebyl, ve skutečnosti na místě nebyl. ona tvrdí, že přežil tady odsud. ve všech novinách se ukazuje se svým přežitím, které je spíš takovým spolupřežitím, spíš takové hysterické přežití je to, žádné skutečné. 2 taky zná některé, kteří nepřežili. vůbec nebyli v budově, byli mimo ni. byli prostě v jiné budově, která byla stejně ohrožená. jsou holt zóny nebezpečí, ty člověk prostě přehlíží, jsou souvislosti, ty jsou taky smrtelné. a žádné vzpomínkové bohoslužby se pak nepořádaly a nebyly vyhlášeny žádné státní tryzny, ale mohli to udělat, mohli to udělat! ostuda je to, ne to, co národem otřese, ale to, co národem neotřese. zajímalo by ji, proti čemu by se chtěl národ bránit a proti čemu ne. pro co tu společenské rituály jsou a pro co ne. 3 neměla by teď míchat všecko dohromady, tak! 4 ať prosím nedělá z komára velblouda. 5 jo, hrušky s jabkama! 6 minuta ticha! 2 a naráz všichni ti lidi zemřeli pro něco, tomu taky nerozumí 6 no co, minuta ticha! 2 a sestavují se teď hierarchie obětí, už se v tom vůbec nevyzná. 5 teď se říká: všechno to nemůžou být oběti pádu letadla. 4 člověk prostě nemůže být obětí pádu letadla věčně. 5 i když to tak zní. 6 minuta ticha! 2 a teď už člověk vůbec neví, co cítit. jistě. je jen zasažený, a přece taky tak nějak nejistý, co jako cítit dál. 6 minuta ticha! 3 minuta ticha. 1 minuta ticha.

4. bushovský film 1 s tou nic nenaděláte: s touhle televizní minutou ticha. v 8.48. říká: takže před týdnem. před měsícem. před rokem. pauza. prohlídnout si ty mlčící lidi, tj. přihlížet hlavně panu bushovi při jeho mlčení. tj. tomu, jak přichází k mlčení, jak se do něj staví. a jak kolem něj vzniká taková lehká tlačenice, jako by na chvíli nebylo jasné, kdo smí stát v první řadě minuty ticha. pauza. 9

prezident ale zůstává na své cestě straight. on vytrvá, hned svoje mlčení dotáhne do konce, už jenom chvilku, tvář ale musí ukazovat pořád. pauza. v téhle chvíli už musí jenom pozdravit, potřást rukama, hned to ale přijde, hned bude mlčet. krátká pauza. vidět ho z mlčení zase vycházet, kolem všech těch lidí v oblecích a kostýmech, kteří stojí podél mlčení a taky už trochu venku z něj.

5. přeceňovat se 6 taky se teď chystá udělat si „přežil jsem“ fotku. 2 jak to? 6 z každého poradce v podnikání se teď stal přeživší. z každého investičního brokera: taky přeživší. a z poslanců? brzo taky přeživší! 2 ještě pořád? 6 jo, přežití dneska nemá konce. dneska se píše s velkým! ale není vnímáno vždycky pozitivně. 2 jak to? 6 jen ať pomyslí na hasiče – na ty, kteří přežili. člověk slyší, že si teď dávají za vinu, že přežili. neexistují jenom hierarchie obětí, ale taky hierarchie hrdinů. dobrým hrdinou se zdá být mrtvý hrdina, říká se. říká se o hasičích. 3 vždyť už existují berlínské rodiny. vždyť už existují berlínské rodiny, které prohlásily, že jsou připravené u sebe hasiče přijmout, tj. vlastně děcka, sirotky po hasičích nebo polosirotky, jak se později ukázalo – protože naráz měla ta děcka matky a hasiče, bez kterých nechtěla cestovat. těch 480 berlínských rodin, o kterých mluví, těch 480 berlínských rodin, které prohlásily, že jsou připravené u sebe na tři týdny sirotky přijmout, ale vyšlo naprázdno. protože sirotci nechtěli ke 480 berlínským rodinám, ale do hotelu. pak ovšem přece jen přišli a vyšlo najevo, že: péči nepotřebovali oni, ale dospělí matky kvůli hierarchiím obětí, hasiči kvůli hierarchiím hrdinů. a obě tyhle hierarchie se neprotnuly, nikdy se nesetkaly, setkaly se teprve v nekonečnu, běžely paralelně vedle sebe. člověk to pak často mohl zažít v jediném pokoji, tenhle paralelní běh hierarchií obětí a hierarchií hrdinů. 5 každopádně by je měl člověk rád, sirotky v domě, aby mohl konečně ukázat, jak spjatý se s nima cítí. a teď pořádají děkovnou akci pro 480 rodin, protože přece prohlásily, že jsou připravené, se záštitou a vojenskou kapelou a leteckým ansámblem. 4 jo, brečet a protibrečet a nad brekotem brečet! už to nevydrží. kolem člověka je teď v redakci tolik lidskosti. už to nemůže ani slyšet. v jednom kuse přicházejí básně, které mají jít přímo doprostředka novin. v jednom kuse tyhle básně na lidskost. byla kvůli nim zřízena smuteční fóra, každé noviny teď mají svoje smuteční fórum – i ve školách zřídili smuteční prostory. 6 jen na interaktivním politickém fóru sternu se už ptali: jak dlouho máme ještě truchlit? 4 na to samozřejmě nemůže nikdo odpovědět. nejsou k tomu oficiální informace. 3 člověk si dovede za život zapamatovat jen určité množství obličejů. 4 co má zase znamenat tohle? 3 tj. myslí tím, že je dovede identifikovat. 4 on se ptal, co to má zase znamenat. 3 tj. myslí tím, že si k nim dovede přiřadit jména. myslí tím kamarády, ne osobnosti z médií, normální lidi prostě. no chápe přece, co tím myslí: „kontingent je omezený“, a to jí připadá strašně smutné. 4 co prosím? 3 člověk prostě nemůže jinak. znovu pak ty lidi nepozná. 10

6 a někdy dojde do bodu, že už nepoznává vůbec nikoho! 3 tak to nemyslela. 4 co prosím? 5 říká se, že je 500 obličejů, které si člověk dovede zapamatovat. 1 1000, řekl by. 5 profík možná 2000. 3000 nedá nikdo. 3 tak to nemyslela. 2 bylo jich přece 4000! 6 bylo jich 3000! 1 jinde jich bylo víc. 6 tady je jich jinde vždycky víc! 2 jako by 4000 bylo málo. jako by člověk nedosáhl smuteční kvóty. 2 jí teda připadá vypočítávání obětí nechutné. 3 o tom nemluvila! 6 každopádně existují hranice, ty by člověk neměl v žádném případě překračovat, protože pak už si nezapamatuje vůbec nic. jenom to chce říct. 3 teď ale chtějí stůj co stůj vzpomínat, připomínat, soucítit. každý ale nemůže být jako horst eberhard richter s jeho všeobjímajícím „my pocitem“. 1 ne, on není horst eberhard richter s jeho všeobjímajícím „my pocitem“. 4 člověk by se o to mohl aspoň pokusit! 3 možná ty. 6 stop, stop, stop! 2 co je? 5 někdo říká: zase nechali tu svoji potutelnou radost nahlas zaznít! 6 někdo říká: v ulicích. 5 a: docela nahlas zaznít. 6 nechali tu svoji potutelnou radost zaznít v ulicích docela nahlas, jak se dá vyčíst ze všech těch obrázků. leželi u nohou svojí potutelné radosti, zas to prozradily tyhle obrázky, o té jejich potutelné pouliční radosti nám vyprávěly všecko. 3 jo, sotva se něco stane, zas tahle potutelná radost. 2 v německu se přece nemůže stát nic bez toho, aby byla konstatována potutelná radost. 1 ke 2 v německu se přece nemůže stát vůbec nic. tady je všecko zabetonované. sociálně demokraticky zabetonované. 2 k 1 už ale přestaň! 1 jo, naše milá sociální demokracie, ta vytváří sklon k potutelné radosti. 1 každopádně v jednom kuse otravovali s tou svojí potutelnou radostí, která teď vězí ke 4 za vším. 4 k 1 každopádně si němci tou svojí potutelnou radostí zas dali vlastní branku. 3 němci mají jenom vlastní branku. jinou vůbec neznají. 1 ke 4 a tu si přes redakce rádi dávají. 2 už ale přestaň! 1 a pak objevili tuhle potutelnou radost zrovna v palestinských tvářích. v palestinských ulicích. mysleli, že uzavřou palestinské průduchy. a je to jen tenhle jejich úplně překroucený antisemitismus, co je vede na špacír do palestinských průduchů. 3 přímý import z vlastních dějin. 1 přitom se říká: německo má stále míň minulosti a stále víc budoucnosti. 2 ach, ty s tím svojím německem! 5 ale dost už. koneckonců je to pravda! 1 co? 5 tyhle obrázky byly pravda. 11

6 jestli tam byla potutelná radost, ptal se totiž. pauza. jestli byly tyhle obrázky pravdivé, ptal se totiž! očekává teda odpověď, říkal už několikrát, a právě se mu jí dostalo pauza. protože: co je pravé, je koneckonců pravé.

6. fake reports 6 ale co, řekne to, chtěli se prostě některých lidí zbavit. prostě tam některé lidi poslali. chtěli si vyřídit účty. no to teda, že tihle lidi vyvádějí svoje manželky ze sklepů a podstrkávají je tomu všemu. to teda, že se chtějí zbavovat svých obchodních partnerů. a konkurentů! odklízet konkurenty z cesty a přivádět je rovnou na místo dění. neoblíbené rodiče a tchána s tchýní. sousedy, pojišťováky, obchodní partnery, uklízečky, které toho vědí příliš, provozovatele kiosků, kteří toho vědí příliš. turisty, kteří toho vědí příliš! koho všeho tam nešoupnou, všichni, všichni se tam vejdou. člověk se může zbavit celé hromady lidí, může se zbavit obrovského publika. vidí se to často. takoví oni jsou, všecko to někam šoupnou, vždycky je něco napadne. 6 od tohohle data může člověk pohodlně vstoupit do zázračného světa pojišťovacího podvodu! od tohohle data může vstoupit leckam. ono otvírá dveře i brány, např. k možnostem businessu. hned se vytvořilo svého druhu sekundární hospodářské odvětví. 2 zatímco člověk viděl, že: se umíralo pro něco. 1 jo, naráz viděl: že se umíralo pro něco. náhodou zapnul cnn a viděl to tam. jde to rychleji, než by myslel. pro demokracii. pro svobodný svět. viděl to na cnn. a hlavně slyšel. jo, slyšel. slyšet je leccos. 2 a zatímco se pro něco umíralo, detaily bezpečnosti se nediskutovaly na veřejnosti: „we won´t discuss security in details for obvious reasons“, slyšela přesně, slyšela přesně – jak to zas řekli. jo, to jsou prostě ta americká média, americká média jsou prostě taková. není přece pitomá, ale za pitomou ji tu prohlašují, média ji prohlašují za pitomou. za pitomou se ale médii prohlašovat nenechá. pitomá totiž není. 5 no jo, člověk je musí číst jinak. vždyť i americké tiskové konference musí číst jinak než ty německé. 2 chce snad zas přijít s těma svýma tvářema? chce snad zase číst ve tvářích? 4 tvář pana rumsfelda neukazuje nic, právě tak málo jako tvář pana bouchera. nic se jí nedaří objevit ani ve tváři pana ashcrofta a pan wolfowitz, pan wolfowitz! prázdné tváře. člověk nepozná, nic. a on přesto věří, že z nich něco pozná, že z nich něco vyčte. ale ve tvářích koneckonců nejde číst. no ale když nic neřeknou, musí člověk číst mezi řádky. ále, o dalších plánech vlády se stejně nic nedoví. 6 nevyrukují s jedinou informací.

12

III. fake televize. míjet se. nezdařená komunikace.

1. zamluvit do země 6 už ho taky vybrainwashovali? hej, už ho taky vybrainwashovali? ne, neřve po něm, řve po americké vládě v sobě. už se v něm totiž usídlila. jo, chtěl by americkou vládu, kterou v sobě ubytoval, pořádně seřvat. chtěl by americkou vládu v sobě donutit, aby zmlkla. americkou vládu, která se v něm zjevně nachází v plném počtu. jakoby si ještě nevšiml, že je obydlený. jakoby si ještě nevšiml, že se v něm usídlilo leccos z toho, o čem by před rokem ani ve snu netušíl, že se to v něm může usídlit. že se to v něm může roztahovat. uvažuje ale nemůže přece v každém vidět zločince. ne, to nemůže. člověk by ale mohl položit pár otázek cia. a prezidentu bushovi by taky mohl položit pár otázek a bushovi otci by taky mohl položit pár otázek, celému tomu bushovskému spolku, včetně víceprezidenta cheneyho, jo, i tomu by mohl položit pár otázek. v podstatě všem členům vlády. a to nejen politické, ale taky hospodářské povahy, ohledně jejich minulosti. ohledně osobní prehistorie by člověk mohl pokládat otázky každému členovi vlády. německým politikům se žádné otázky klást nedají, s nima je to úplně jinak než tady. německým politikům se žádné otázky klást nedají, měli by málo prehistorie, měli by jen historku za historkou, ale žádnou prehistorii. ti američtí ale mají všichni prehistorii, vždycky pocházejí ze svých hospodářských poměrů, jo, pocházejí ze svých hospodářských souvislostí. stačí se jen podívat na celé to bilanční divadýlko, to není jen obyčejné bilanční a burzovní divadýlko, to je rovnou megabilanční a megaburzovní divadýlko, to jsou rovnou krachy těch největších firem, to jsou rovnou enronovské krachy a worldcomovské krachy, které vyvolávají. ne, ani je nenapadne začínat s malými krachy, se kterými člověk čaruje tady: 40.000 ročně, prosím vás! jo, jeden by nás přitom musel pozorovat, při té naší mravenčí práci, jak vyčarováváme jeden za druhým, ale to by asi nechtěl, pozorovat, jak u nás každých patnáct minut krachne firma, spíš by chtěl přihlížet, jak krachují ty největší firmy s největšími obraty, s miliardovými obraty, to jsou hollywoodské obraty, ty už si ani nejde představit. američani a jejich vnitřní politika, ti mají jenom vnitřní politiku, ti nemají žádnou zahraniční politiku, to je vidět furt, ti vůbec nevědí, co to je, nějaká zahraniční politika! a i když z donucení zahraniční politiku provozují, je to vlastně jenom zakuklená vnitřní politika, sledují jenom svoje vlastní vnitropolitické zájmy a obracejí je směrem ven, obracejí je do celého světa. to přece vůbec není třeba zdůrazňovat, jak se americká vnitřní politika zase rozpíná z takové americké vnitřní politiky má už člověk jenom strach – to vůbec není třeba zdůrazňovat, jsou to všecko manévry k odvedení pozornosti. od vlastní vnitřní politiky. protože vedle americké vnitřní politiky existuje ještě skutečná vnitřní politika, člověk může jen doufat, že američany zase začne zajímat, jo, zbývá jen doufat, že se začnou zase věnovat skutečné vnitřní politice. to vůbec není třeba zdůrazňovat: ne, zdůrazňovat by se měly jiné věci: např. role cia. člověk by si přece mohl klást otázky. přece by ale mohl klást otázky i cia, do prdele, např. proč se šéf fbi nedostane ke slovu, ne doopravdy. je to vždycky cia, která mluví, a nikdy ne fbi. a ani od té se člověku nedostane 13

opravdových odpovědí. jo, mohl by se ptát, proč šéf fbi nezaujme k žádné nesrovnalosti stanovisko. když ani od cia se mu dneska nedostane žádných rozumných odpovědí. člověku se vůbec už nedostává odpovědí. no a otázky taky nepřicházejí. otázky se dneska už vůbec nekladou. ani sám sobě by už člověk otázku nepoložil. to je vůbec nejvíc k podivu. protože co dělá on? ani ho nenapadne klást si všecky tyhle otázky, mlčí směrem k americké vládě, kterou v sobě má, téhleté potřebě ptát se odpovídá mlčením. anebo se snad ptá? ne, zmůže se jenom na výroky financované cia. na takové ty výroky plně financované cia, cia zevnitř financuje jeho duševní život, jeho myšlenkové pochody jsou sponzorovány cia, dalo by se říct, zastrašovány, jsou jí zastrašovány, v hlavě už má jenom pozemky cia, musí říct, když se tak slyší zvanit. sídlí v něm prostě americká vláda. tomu dneska člověk neuteče. koneckonců v každém někde sídlí nehybná americká vláda, od které se dá čekat všecko. ale nemůže přece v každém vidět zločince. ne, to nemůže. to není možné. ne, ne, to by nešlo. vystupuje 3, mluví do mobilu. 3 musíš mluvit hlasitěji, abych ti rozuměl! co jsi to říkal? nerozumím ti! musíš mluvit hlasitěji! je tady hluk, vůbec ti nerozumím. co jsi říkal?

2. účastnit se pohádky 5 nebude se účastnit toho, jak jsou prý bush a bin ládin jedna famílie. nejsou žádná famílie a už vůbec ne taková ta famílie z představenstva, možná taková jakoby joint venture famílie, ale jedna famílie teda určitě nejsou. ne, toho se teda účastnit nebude. to je na něho moc hloupé. to je na něho moc snadné, jsou to přece dvě různé věci, člověk tu musí umět rozdělovat. moc si to ulehčuje, když považuje bushe a bin ládina za jednu famílii. člověk musí trochu rozlišovat. ale rozlišování neletí. nedělá se to, to se ví, nebude se toho teda ani domáhat. neslyšel snad? moc si to všecko ulehčuje, když považuje bushe a bin ládina za jednu famílii. neumí snad poslouchat? 6 kdo tu říká: poslouchat? 3 ne, poslouchat asi neumí. 4 ona říká: poslouchat. 6 a on řekne jen carlyle group. 3 no řekl přece jen carlyle group. 4 jo, ona ale ví, odkud vítr vane. 5 takže si to všecko moc ulehčuje, když považuje bushe a bin ládina za jednu rodinu. 6 co? 5 končí s argumentováním, to dělá. 4 no to je přece totálně zúžený pohled, řekla. 3 co řekl on? 14

5 kdo všecko je dneska jedna famílie. 4 koho všeho dneska člověk považuje za jednu famílii. 6 se přece ví. 5 jo, se přece ví. 5 co se ví? 4 řekl, že neví. 3 řekl to: a víckrát. 6 no co, je třeba začít s výzkumem klanů, co všecko je v takové rodině, a člověk o tom ještě ani neví, není o tom informován. všude pozoruje: nadměrný podíl rodin v politice, ale taky nadměrný podíl rodin v hospodářství. vždyť oni si navzájem sedí v dozorčích radách, vždyť oni si navzájem sedí v dozorčích radách a představenstvech. a zůstávají tam, nanejvýš si změní jména nebo příjmení, vždycky jenom jména nebo příjmení, až člověk dojde k těm největším jménům, jo k největším jménům – 3 a to je jméno bush. a to je teda dlouhé jméno. 6 takže prosím vás, nejenom výzkum klimatu, ale taky výzkum klanů, to musí nejdřív proniknout do veřejného povědomí. protože jak se dneska, na začátku 21. století, do prdele, dělá politika! ta se nedělá normálně, dělá se pod zástěrkama. 4 a kdo u toho nikdy nesmí chybět? 3 nikdy u toho nesmí chybět alan greenspan. 5 onen muž, kterému je vždycky třeba naslouchat. 6 protože americká diskontní sazba prostě nepochází z ukrajiny. zatím ne. ale i to časem zmáknem. možná by ji tam dovedli vyrábět levněji? 6 „nejsme přece žádná elfí společnost!“ řekl naráz. to je třeba pochopit. žádná elfí společnost, spíš ropná společnost, řekl. 2 ale, buďme raději elfí společností! řekli naráz všichni. 1 ach ano, prosím! 3 zas na ně asi přijde s tou svojí elfí společností, ve které se vyskytuje i george w. bush. 4 proboha živého! 5 on a ta jeho elfí společnost, do které vtěsná i george w. bushe! - jo, bushe který existuje ve dvou vydáních! 2 ten do jeho elfí společnosti taky zapadá? 6 ne, do ropné společnosti snad, ale ne do nějaké waltem disneyem vykalkulované elfí společnosti. 3 elfí společnost ale není žádná ropná společnost, to je třeba rozlišovat, i když má představenstvo. 2 ale je, je! 5 každopádně se do téhle jeho elfí společnosti člověk nepřižení, řekl, ledaže by byl georgem w. bushem, ten se může přiženit, kdy a kam jen chce, protože beztak zůstane furt oženěný s tou svojí barbarou waltonovou, s tím svým obličejem z 50. let, jako už před ním ronald reagan. 4 a to teda, že se nevyhrabe z téhle elfí společnosti, která není žádnou ropnou společností, protože to je třeba rozdělovat. 1 jen ať si tam zůstane! 2 dojde teď snad ve famílii bushů k výpovědnímu divadýlku? 1 jo, komu, kdy a jak dají výpověď? 2 kdy se navzájem povyhazují? kdy se bude vyhazovat? hej, kdy už se konečně navzájem povyhazují! 5 nikdy se nepovyhazují. u nich neexistují vyhazovy, které by se daly dát, u nich jsou jenom dohody. u nich existuje jenom propuštění. 6 …v té jeho elfí společnosti, ve které je i george w. bush zlobivým děckem pauza. pan bush, kterého teď člověk vidí s celou jeho vládou kopat podél ropných cest. 15

pauza. jo, něco takového se dneska může stát: kopání podél ropných cest s celou vládou, s celou vládou – pauza. zrychleně – a s osobním santa clausem nebo s bytostí z reklamy, která nosí gucciho nebo pradu, s nima teď musí kopat podél ropných cest. prokopávat se účetníma knihama a burzovními triky, i to se může stát. 1 ten jeho fantasy kolos už ho asi nepustí, ten on musí nejdřív zkousnout, a to v celku, ještě se z něj nějak nevzpamatoval, z toho svého fantasy kolosu, jo jo: a v něm sídlí king mckinsey a stojí v něm kanón morgan stanley, bitevní loď merill lynch, jo, předsunuté hlídky merill lynch plují obrazem. 3 merill lynch zakázána! 2 zatímco ona se drží kolosu reality. do toho nezapadne nic, všecko zůstane na povrchu! řekla. tak se dneska přikrášlují počítačové hry. jsou vybavené částečkami reality, které se dneska dají rychle zase poskládat v kolos reality. a v něm sídlí king mckinsey, kanón morgan stanley a merill lynch zakázána zůstává zbylá část světa. pauza. zatímco ona se drží kolosu reality: nepokrytě, ale taková je situace: nepokrytá! on odplouvá pryč na svém fantasy kolosu. ten není pravý, tomu není třeba popřát sluchu. to ční jen nějaké jakože reaganovské trosky. to jsou osmdesátky. 4 ále, osmdesátky, ty jsou už tak dávno, že už to skoro není pravda. 5 jo, osmdesátky už nejsou pravda. 6 ne, to ne, nejsou pravda. 3 sedmdesátky a šedesátky ale ještě míň. 4 a co teprv padesátky! z těch už se dělají jenom filmy. 5 a čtyřicátá léta? 6 natrvalo se po nich slehla zem! 1 jo jo, v tomhle je to jedna nula. 2 tohle už přece nejde! 1 jak to? 2 musí snad dodávat, že teď produkují antrax budící dojem roku 1962? 4 co prosím? 2 jo, antrax z roku 56 nebo ten z roku 62. kvůli úmluvám. 4 ženevským úmluvám? 2 prostě kvůli úmluvám o biologických zbraních. 3 jo, v těhle dnech se ve vládních kruzích objevila spousta antraxu z roku 56 nebo 62, v mediálních kruzích. říká se: vládní kruhy nebo pravicoví radikálové. nebo zemědělští radikálové s jejich zemědělsko-radikálníma nemocema. jo, furt ta zemědělská mánie téhle země. furt jenom krávy a prasata a kukuřice. furt jenom krávy a prasata a obilí. celý den nic jiného. to člověk přijde na divné nápady.

3. nepodařená interview 6 ne, expert na terorismus taky není… ne, nijak ho to netěší. i když ho to teda utvrzuje v jeho práci… ne, tak se to nedá říct… ne, tak daleko by nezacházel… tomuhle kauzálnímu třesku se přizpůsobili jiní. jo, to tihle umějí: plout v ponorce kauzálním světem, který spojuje všecko se vším, a vždycky to vědět líp. říkat: všecko se vším! to on teda takhle tvrdit nemůže, ne, to nemůže.

16

4 už zase dělá interview? na konec s ním? ne, to snad není možné. stává se jí to prostě furt dokola, nic nenadělá, naráz vězí uprostřed rozhovoru. a pak jí všecko vyprávějí. a ona může zas jen poslouchat. a zas tomu nemůže uvěřit. vůbec se nedostane k tomu, aby kladla otázky. vůbec se nedostane k tomu, aby jim skočila do řeči. oni mluví a mluví. má takové nějaké jakože vyzařování. 6 on nemůže říct v podstatě vůbec nic, na to je ještě příliš brzy. ne, vývoj v téhle chvíli člověk skutečně odhadnout nemůže. ale jakoby obecně už se dá formulovat leccos. věční američtí optimisti, to teda musí zmínit, věční američtí optimisti už brzy nebudou existovat. 4 zas má pocit, jako by mluvil bez teček a čárek, prostě to do ní nepřestává hustit, ona přitom nemá v ruce žádný mikrofon, přitom na stole neleží žádný kabel. a žádný zápisník. jo, trvá na tom, že si nic z toho, co tenhleten právě říká, zapisovat nebude. a on se teď stejně chová, jako by si zapisovala. 5 chtějí snad být ještě pořád 50krát lepšími američany? američtější než američani, to vždycky rádi byli. zažil to tu často. chtěli být: 50krát lepšími američany, 50krát rychlejšími, pracovitějšími, pružnějšími. chtěli vytvořit 50krát zázračnější trh práce, 50krát lepší tajnou službu. 50krát častěji než američani chtěli odposlouchávat telefonní hovory a zvládli to. to se ale nezakládá na ničem jiném než na předsudku: američani vůbec nejsou tak rychlí. američani vůbec nejsou tak levní. američani vůbec nejsou tak němečtí. 1 už ale přestaň! všichni už přestaňte! dost už! 6 „vždyť už zase mluví náš kancléř.“ 2 myslíš asi „ještě pořád“? 3 jo, ještě pořád.

4. vtipkovat 3 řekla snad něco? ne, neřekla nic. je to koneckonců její práce. vždyť ji platí za to, že nic neříká, takže, co by měla říkat? každopádně nevtipkovala, aspoň to je uklidňující. jen se královsky bavila, zatímco tamti se předháněli ve vnitřní bezpečnosti. jak je zas slyší, jak zas slyší tyhle rozbředlé formulace, které pronášejí v takovém tom sdělovacím tónu, může jen vtipkovat atmosféra jak v období „německého podzimu“, říká se hned, přitom si člověk musí představit, co se na „německý podzim“ jakože dělo. „povězte, víte vy vůbec, co se dělo?“ řekla by jim to, ale za to ji neplatí, platí ji za jiné věci, ne za definici toho, co se dělo na „německý podzim“. a jestli teď přijde s tím svým právním státem, i tak se bude jenom smát, „hrozba pro svobodný svět“, i to je k smíchu. řekne jenom: v německu stačilo pár mrtvých, aby byl nastolen stav totálního hlídání, absolutního zgleichšaltování, jen ať nás američani zkusí napodobit, to ale nezkusí, ani je to nenapadne!

17

naopak. bylo o tom přece slyšet všude, od chvíle, kdy jay leno a david letterman tohle bushovské bezpečnostní šílenství zesměšnili, je prý znemožněné: ono „každého souseda hacknout se dá!“, které tady tak skvěle funguje, za mořem už nezabírá, říkali její američtí přátelé – proč? „no protože to zesměšnili!“ jen ať si představí: zabránily tomu dvě late night show. a tady? mohl by snad harald schmidt zabránit bezpečnostnímu šílenství? ne, to by samozřejmě nemohl, řekla svým americkým přátelům. „no tady taky končí sranda!“, řekla jim a ráda to zopakuje i tady, i když ji za to neplatí: „tady už se nevtipkuje“. ona sama nevtipkuje už dlouho, jenom se královsky baví. tomu by ale její američtí přátelé nerozuměli, jak může nevtipkovat a stejně se královsky bavit. vtipy jako takové ale neustaly, vládní vtipy, policejní vtipy, anebo si má snad fakt dělat srandu z bezpečnostního balíčku jedna a dvě a na konec i tři – ne, to nemůže. neustaly ale ani hospodářské vtipy, ani vtipy německých vývozců zbraní, vtipy německých chemických koncernů, člověk už prostě nemůže říct vtip, který by tyhle ještě trumfl, to nejde. a když teď zas přijde s tou svojí americkou hegemonií, může říct jenom: jo, samozřejmě jde o hegemonii, to vždycky říkala, americký imperialismus, říkalo se dřív, a už nějaký čas ji přepadá takový divný retro pocit, jako že by to měl člověk říkat zas. v posledním čase myslela teda víc na koncerny, tam, kde dřív myslela na americký imperialismus, myslela teď hlavně na německé koncerny, na chemické koncerny například, a teď zas intenzivněji myslí na americkou vládu. zná ale dost američanů, kteří na americkou vládu taky myslí, takže si lidi tady nemusí myslet, že jsou ti jediní, kteří to dělají, to dělají američani sami. nepotřebují naši pomoc, to by chtěla vyjasnit, prostě to ale není její práce, ne, za to ho tu neplatí, to ví.

5. poodsunout kulisy 1 musí si nejdřív zvyknout na kameru než začne. musí nejdřív zapomenout, že tu je team, pak to půjde… aspoň na to musí být čas. aspoň na to tu do prdele musí být čas! jak na to ale zapomene, může spustit. budou pak žasnout, co všecko ze sebe vysype. může vyprávět jednu historku za druhou. nemůže začít, když ví, že jsou tu média. 3 co říkal? 4 říká, že musí nejdřív zapomenout na přístroje, pak prý může začít, pak prý může spustit. 3 nejde s tím nic dělat? nemůže se mu trochu pomoct?

6. defenzivně se hádat 1 udýchaně jo, přiznává, že vůbec nemá ponětí. jo, nezná ani jména předsedů frakcí. nemá ponětí ani o vnitropolitických propletencích. o pojmu zahraniční politika dostatečně nepřemýšlel. jo, přiznává: předtím sotva četl noviny. ne, nemá v úmyslu dělat jim tu přednášku o mezinárodněprávních důsledcích. ale nemá ani v úmyslu o mezinárodněprávních důsledcích mlčet. ne, z morálního hlediska by se na to raději nedíval. ne, saddáma hussajna nemiluje. ne, o poměrech v severní koreji si nic dobrého nemyslí. jo jo, jsou to stavy, stavy jsou to. 18

nějakou takovou diktaturu by teď nutně nepodporoval. ne, nepřipadá mu hezké, že byly tisíce lidí zabity plynem. ne, neřekl by, že je s neonacisty zajedno. ještě něco? 6 takže zas mluví o mezinárodněprávních důsledcích, přitom o mezinárodněprávních důsledcích vůbec nemá ponětí – přitom nezískal žádnou zkušenost v krizových oblastech, vždyť vůbec nemá ponětí o skutečném světě, nebyl „na místě“, nemůže vyprávět žádné smutné historky ze svého dětství v krizové oblasti. ještě žádné dětství v krizové oblasti nemá, kde ho taky vzít, tohle dětství v krizové oblasti, které člověk nemůže prostě vyměnit za jiné. 1 přitom nezná ani jména předsedů frakcí – on ví, že by se je měl člověk naučit zpaměti, o těch by měl vědět, měl by je umět sázet jedno vedle druhého – i čísla by měl mít v hlavě, pro všecky případy, měl by je mít v hlavě sakum prásk, protože jinak tu vůbec nemá co mluvit, jinak tu vůbec nemá co říct, on nemusí říkat nic, vůbec nic! 6 a on se rozčiluje nad tím, jak jsou američtí američani američtí. ať se raději podívá, co se tam děje z hlediska mezinárodního práva, měl by se podívat, jak si furt přivádějí nové a nové právníky, kteří jim furt říkají, ne, takhle to dělat nejde. jo, měl by pochopit, že si furt přivádějí nové a nové právníky, dokud jeden neřekne: ano, existuje právo na preventivní útok. 6 on se přitom jistě neopakuje rád. 1 kdo? 6 myslí, že george w. bush se jistě neopakuje rád. 1 ne, neopakuje se rád. 6 ne, to ne. 1 ne? 6 ne. 1 ale v tomhle filmu vystupuje opakovaně. 6 evropani prý jen mluví, říká se v tomhle filmu, umí prý jen kecat, umí prý jen bez přestání mluvit, ale jinak neudělají nic. nejdřív se neshodnou, pak se zas neshodnou a pak o tom zas mluví, dokud se zas neshodnou a pak se dovolávají svojí jednoty. a jediné, k čemu dojde: neduživé evropské kontingenty, to prý je evropa. no a pak je průser. průser v iráku, průser v íránu. a: v severní koreji, v severní koreji! to není třeba dodávat! teď je ale třeba situaci jednou provždy vyjasnit, to není třeba dodávat! to není třeba dodávat! 1 střelilo mu snad úplně, už se ho přece ptal. je snad úplně střelený, přesně takhle. a na jeho krátkozrakost už ho taky upozornil. takže co ještě zbývá?

7. shodnout se (být proti válce) 5 on je jakože proti válce, ale ne tak jako dřív, spíš tak jakože půl na půl proti válce nebo více méně proti válce, teď ale neví, jestli proti válce ještě může být, ptá se teď. protože proti válce jakože je, ale může dneska člověk proti válce ještě vůbec být? 4 ona teda v ard kruzích slyšela, že: samozřejmě ano! slyšela to i v zdf kruzích, teď člověk musí být proti! a říkají to i ve všech ostatních veřejnoprávních institucích. v soukromých médiích jakbysmet -

19

5 …jeho teda zklamali zelení, říká to už dlouho, taková jeho standardní formulace - už dlouho se ale nevědělo, co jsou vůbec zač, tihle zelení, protože se to prostě říkalo tak často, to se zklamáním a zelenými. roky už neslyšel nic jiného 4 …jako když se nedalo nic čekat od spd, na to se nesmí zapomínat. naráz se ale člověku při pohledu na ni ulevilo. naráz se zas ocitl v situaci, ve které se mu při pohledu na spd muselo ulevit, nevěděla ale, jestli je tahle úleva oprávněná nebo ne – 5 a teď? 4 co a teď? 5 vždyť člověk dneska vůbec neví, jestli je válka nebo ne. v podstatě je totiž válka furt. bombarduje se přece neustále, jako válku to ale nikdo nevnímá. člověk už prostě neví, co je válka a co ne, kde začíná a kde končí. není vůbec tak snadné být proti válce, když už tohle nerozezná. 4 nesmí se zapomínat na to, že: člověk je dneska v pohybu preventivně. žije dneska prostě v preventivním světě. v něm chce zaútočit ještě před tím, než se něco stane, což zní docela dobře, protože by se to mohlo stát u nás. jakože přímo tady. a přímo na místě by člověk preventivně být nechtěl! 5 jo, přesně její řeč: člověk se prostě ocitl ve špatném filmu, aspoň v něm ale stojí na správné straně. vystoupí 6. 6 odpověď spolkové vlády na tuhle otázku je každopádně jednoznačná… 2 přeruší ho řekl on 3 řekl kdo? 1 jaká odpověď? 4 jaká otázka? 6 musíte člověku furt skákat do řeči? neumíte držet hubu! 1 jo, „vždyť už zase mluví náš kancléř“.

8. armáda a kóma 1 nedokončí snad jedinou větu? 6 ten ani nic jiného neumí. nemůže jinak, než nedokončit větu. 2 nemluví v nedokončených větách, to není pravda! 5 jo, to je to kóma, ve kterém tu všichni leží. pauza. 6 všichni leží v kómatu, říkal to přece už víckrát, a sice v úplném kómatu, ne v nějakém polospánku, ne, v úplném kómatu. řekl a nepřestal vypočítávat, kdo všecko leží v kómatu, a o kom všem by se ještě dalo předpokládat, že leží v kómatu. všichni tu leží v kómatu a uzavírají přitom smlouvy, absolvují svoje cesty na blízký východ a vracejí se do washingtonu nebo do berlína a vždycky je u toho televize. je u toho pokoj s televizí v úplně komatózním stavu – celá politická situace se pohybuje jako ve spánku. 4 evropa leží v kómatu jako vždycky. a zdá se, že jediné, o čem přemýšlí, je, jak by si mohla tohle svoje kóma dále budovat, jak by si ho mohla prohloubit – každopádně se k ní počítá i kancléř, to si taky myslí, a vrchní velitel – vrchní velitel nato? to je na tom to zvláštní, armáda jako jediná: neleží v kómatu. a naráz uhodí do očí, co všecko leží mimo kóma – obrněný detekční vůz liška! jo, ten! 1 ne, obrněný vůz liška taky neleží v kómatu.

20

a ani výzvědný obrněný vůz rys, obrněný vůz pro rušení rádiových vln „čmelák“ a radarový obrněný vůz „liška“, živoucí důkaz německé způsobilosti být spojencem v rámci abc systému. tradiční detekční obrněný vůz, ten netradiční. všechny mimo kóma. všechny vzhůru. každopádně neleží v kómatu: tyhle vojenské stroje, tím si je jistý. a my? 6 my se za kómatem belháme. vlečeme se. daleko vpředu kóma - a my za ním.

21

IV. obývákový fake. dinner party. sledovat s přáteli televizi. kóma.

1. být přímo na místě 2 ale ví člověk vůbec, co se děje? 1 co? 2 opravdu ví, co se děje? 1 nemyslím si. 4 neví, co se děje. 5 co se děje tam dole. 3 vždyť se nic nedoví. ukazují zelené obrázky z nočního vidění. 4 scény z výcvikových táborů. 3 scény z pouště. 5 záběry z dálky. 2 výcviková videa. 1 obrázky ze satelitů, ze kterých nic neplyne. které by si mohl vyrobit doma na koleně, kdyby chtěl. pauza. zná jednoho válečného fotografa... 2 přeruší ho a ona zná jednoho teroristu. tj. znala ho. tj. zná ho z dřívějška, byl to prakticky její soused. 1 podrážděně jak jako prakticky její soused? zmlkne. no, takže on teda zná jednoho válečného fotografa, taky se ho vždycky ptá: ví člověk vůbec, co se tam děje? „ale kdepak, kdepak“, říká tenhle starý mazák, a: „no jo, v kábulu koupíš všecko!“ 2 a 1 dohromady „tam splašíš prakticky všecko!“ 1 se na 2 podrážděně podívá každopádně mu tenhle starý mazák říká: „tak, jak se o kábulu mluví v médiích, o něm vůbec nemůžeš mluvit, to prostě nesedí!“ tam jsou ti barvy, tam jsou ti trhy, tam jsou ti situace! pauza. bylo mu tam prima, jo, bundeswehrově prima. tj. tenhleten starý mazák se svezl s bundeswehrovým transportem – má tam prý styky, s těmahle týpkama z bundeswehru, na které se během svého života fotografa usmíval, s těma se prý dostane všude. má prostě svoje bundeswehrové možnosti, bundeswehrové možnosti i tady v německu 3 to může jet člověk rovnou na zájezd s neckermannem, když jede s bundeswehrem 1 zarazí se. - říká jeden ještě starší mazák, fotograf ze somálska, vždycky říká: to se člověk nedoví vůbec nic. bundeswehr znamená paušální cestování, znamená to, že je člověk jenom zavřený. vždycky pak zůstane pěkně poslušně v konvoji. no a co tam uvidí? ten jeho starší mazák zná oproti tomu ty warlordy, ty domorodé warlordy, jo, seznámil se s těmi domorodými warlordy – a zná už i ty zdejší. směje se. má prostě kontakt se všema možnýma skupinama. 5 a jeho úplně starý mazák, fotograf z kosova, říká: člověk tak jako tak neví, co za fotky to dělá. tak jako tak se nic nedoví. 1 co člověk opravdu ví o souvislostech, ve kterých se tyhle situace dějí a do kterých se pak dávají. 4 jenom formáty, zná jenom formáty. 5 tenhle prastarý mazák se už ale přímo na místě nepohybuje. teď je tady. pobíhá kolem s adrenalinovým balíčkem a neví, kde ho udat. 2 jo, myslel asi, že: stačí pár válečných historek a už jim ztuhnou rysy, jenže tyhle rysy nejsou žádné obyčejné rysy, jsou to cnn rysy a ty prostě neztuhnou nikdy. 22

1 ať nevyvolává paniku, jo! 2 nevyvolává paniku, řekla jenom, že zná jednoho teroristu, tj. toho teroristu, kterého zrovna zatkli. 4 každopádně je teď tady. 1 kdo? 2 jo, kdo? 4 no on! 5 co? 2 jo ten! 6 taky tu teď je. taky tu teď čeká. 4 ona tu teď taky je, taky už tu zase je.

2. odborné čekání 4 a teď? 3 čekají. 4 nic nového? 5 ne, nic nového. 2 říkají: spolkový kancléř je ještě na zvláštním zasedání. 1 říkají: spolkový kancléř se brzy vydá na tiskovou konferenci. 6 říkají: spolkový kancléř je na cestě. 6 nic konkrétního člověk dělat nemůže? 7 samozřejmě teď člověk nemůže dělat nic konkrétního. 3 říkají: „spolkový kancléř chce v těchto minutách vydat prohlášení o aktuálních tématech.“ 4 ale teď ještě ne? 6 ne, teď ještě ne. 1 říkají: politický berlín teď zaměstnává vnitřní a vnější bezpečnost. 6 říkají: v úřadu kancléře se bude dlouho svítit. 1 jo, „vždyť už zase mluví náš kancléř.“ 6 blbost! kancléř nemluví, ten je na telefonu – žhaví drát, visí na washingtonském vlásku a tahá za něj, nebo už netahá, kdo to ještě může říct – reminiscence monologu. jo, člověk by si opravdu mohl klást otázku, jestli skutečně telefonuje? to přece vůbec není tak jasné, jestli ještě pořád telefonuje s washingtonem. rád by teda věděl, jestli telefonuje s washingtonem, nebo ne – 1 člověk by si mohl klást otázku, jestli countdown teprve startuje, jestli se už odpočítává nebo jestli jenom běží čas – 2 ona by teď chtěla spíš vědět, jestli: bude právní stát zrušen nebo ne. 3 jaký countdown? 2 člověk by si mohl klást otázku, jestli se to s právním státem ještě rozumí samo sebou – 1 jak se to zjistí? 4 kancléř říká – 5 co, ten ještě pořád mluví? 2 ona se teď ale opravdu ptá: bude právní stát zrušen nebo ne. 3 jaký právní stát? 1 a? to fakt věří, že se jí dostane odpovědi? věří snad, že „náš kancléř“ se teď bude linout z každého telefonu? věří snad, že promluví o vnitřní bezpečnosti z každého telefonu. ne o jakékoli, ne, o naší vnitřní bezpečnosti. 2 říká, že na pocity obyvatelstva odpoví přímo. 1 na ty taky nějaká odpověď být musí. ty člověk nemůže nechat viset jen tak nezodpovězené. 2 a: bude se teď linout z každého telefonu? z každého telefonu se teď bude linout jeho bezpečnostní hlas. 1 jo, bezpečnostní hlasy v každém telefonu a ve vzduchu letadla. 23

6 jo, ty se zas objevují, a na zemi plány pro případ poplachu. jo, plány pro případ poplachu se teď objevují všude, jo, všude mají po šuplících plány pro případ poplachu, plány zásahu a plány pro případ nouze. ale všude se objevují taky nákupní tašky bez majitelů, teda přinejmenším možnost nákupních tašek bez majitelů se všude objevuje, uprostřed nákupních center, ne, už nejenom na letištích a nádražích, teď taky v nákupních centrech – 3 a taky viry neštovic jsou zas na vzestupu. ta „špinavá trojka“: bakterie, viry a chemické bojové látky. 2 a fáze jedna, fáze dvě a fáze tři, ke které, jak doufáme, nikdy nedojde. 4 říká se, že: „je hromada lidí, kteří mají strach otočit kohoutkem.“ 3 „je hromada lidí, kteří teď nakupujou!“ 1 říká se, že: člověk musí dát v téhle oblasti sbohem mentalitě úplného havarijního pojištění. 6 on osobně spí ale klidně. 1 kdo? 2 ministr vnitra? 4 takže: teď není na místě vyvolávat paniku. 3 ne, ne, žádné vyvolávání paniky, pro všecko na světě. 6 ale člověk by se mohl ptát, proč teda kupujou ta očkování – 1 jo, mohl by se ptát, jestli countdown teprve startuje – 3 jaký countdown? už je přece odpočítáno! 2 jak se to zjistí? 4 kancléř říká – 1 stop! 5 co, už zas mluví? 2 jo: přímo odpovídá na pocity obyvatelstva. 1 ty člověk nemůže nechat viset jen tak nezodpovězené. 2 říká se, že se teď line z každého telefonu, jeho bezpečnostní hlas se line z každého telefonu. 1 no jo, bezpečnostní hlasy v každém telefonu a ve vzduchu letadla.

3. letadla se nehýbou, vynalézt vzdušný prostor 1 jo, letadla se teď nehýbou, na obrázcích teď vždycky visí letadla, na obrázcích z úplně jiných měst, na obrázcích z poslední dovolené, v reklamách na gucciho nebo na parfém, visí ve filmech, v dokumentárních filmech, hraných filmech, z televize už je vůbec nejde dostat, nejde si je odmyslet. všude se objevují, všude tahle letadla, všude tyhle obrázky letadel, které najednou žijí vlastním životem. kterým směrem se tohle ubírá, ptal se často, ale nedostal žádnou odpověď. 4 notoricky! člověk se jich chce zbavit, musí být odstraněna, už žádný film s visícími letadly. 2 jo, vždyť je přece vypouštějí. člověk nic nevidí. 1 jo, nevidí nic. a stejně: ta letadla do obrázků zas prosakují. objevují se jako fantomové bolesti všude. dalo by se říct, že obrázky se dneska s pomocí letadel kompletují, vždycky se na ně přidávají, už si je nejde odmyslet. pauza. tahle letadla musí člověk nejdřív strávit. 2 kolik takových letadel už strávil? a teď říkají, že jsou to prý profánní letadla, žádná jakože nadletadla, jsou to užitková letadla pro linkovou dopravu a ne pro vojenskou. 4 ale člověk nevidí nic. 6 blbost, všude něco vidí! 2 ona teda taky něco vídá! stačí se jen kouknout nahoru! 4 ne, vždyť není nic vidět. říkají naopak, že by si měl člověk zase zvyknout na normál. 3 v tom by mohl klidně pít kafe. 5 v tom může klidně pít kafe. 24

1 se ví. kafe. jasně. 2 se ví. 1 místa, kde manželé přicházejí ke svým manželkám, které už dlouho čekají s plánem města v ruce. 2 nebo s katalogem? 3 ne, s plánem města. chtějí se orientovat. 5 jo, spoluměšťáctvo, středoměšťáctvo, jak se k sobě ženou: „dlouho už o sobě nic neslyšeli!“ 6 „to přece není pravda: naposled včera!“ 5 spoluměšťáctvo s plány města v ruce, s mapama. člověk se chce přece orientovat, chce přece vědět, jak se může pohybovat. jak se může svobodně pohybovat. slyšený vzduch, neslyšený vzduch. skleněné dveře, které se otvírají a zavírají. anonymní architektura, říká se. nebo letištní architektura. 1 přesně! letištní gesta pro letištní architekturu! 2 ona má tak jako tak pocit, že: se tu kolem člověka staví takový letištní strašák, toho mu tady vštěpují. 6 a jaký! už se pomalu začíná ptát: o kolik větší může tohle letiště ještě být? jak obrovské? může do sebe vůbec dorůst? kdy definitivně doroste? 1 viděl snad už letiště, které by se scvrkávalo? 3 totálně přepjaté letiště, řekla by. vždyť to letiště se rozbíhá do všech směrů. 6 a je rozdělené do různých bezpečnostních zón. 4 přesně! ale přechod z jedné bezpečnostní zóny do druhé chce svůj čas. 6 přechod je obtížný. ale důvod ke kontrolám už nepotřebují, ty se rozumí samy sebou. kontrola na chemikálie, kontrola na bomby, osobní dotazníky. náhodné kontroly. najíždí ventilace. vysílá se hlášení. 4 říkají, že by si měl člověk zase zvyknout na normál. 3 přitom si zrovna zvykl na tolik explodujících aut. 5 měl kolem sebe tolik explodujících domů. 1 tolik explodujících stanic metra. viděl kolem sebe svištět kavárny, kiosky, naráz všecko stojí. 5 a teď by si měl zvyknout na supermarkety, kiosky a kavárny v normálním stavu. 2 co se to tam děje? 1 míra vystřízlivění se zrovna nezvyšuje. 2 jsou snad už zase přímo na místě? hej, jsou snad už zase přímo na místě! ať teda řekne, jak se to teď má.

25

V. dospět domů. příručka nového normálu. bydlet v něm.

2 jak si zvyknout na supermarkety. 1 jak si zvyknout na jízdu autobusem. 3 buďte vytrvalí ve vztahu k přeplněným prostorům. k nádražím, přístavištím, letištím! říká se. 4 říká se: přeplněné prostory, tomu všemu se musí člověk nejdřív naučit. 3 čemu se musí nejdřív naučit? 1 jak si zvyknout na jízdu autobusem! 2 a na supermarkety! 6 „nechoďte tam sami, ale v doprovodu. poproste osobu, která vás doprovází, aby zůstala stát před obchodem, zatímco vy sami si v supermarketu dáte kolečko s prázdným košíkem. nic nekupujte, abyste mohli prostor kdykoli a bez velké námahy rychle opustit, chraňte se ale myšlenky na možnost úniku. místo toho se soustřeďte na ostatní lidi a na regály plné zboží. dbejte na to, abyste nic nekupovali a abyste před tím, než obchod opustíte, vrátili košík.“ 3 ještě tomu nevěří. 1 že to jde provést i s výtahem. 2 provést to samé s výtahem. to samé lze provést i s výtahem. zmizet ve výtahu. u autobusů je to těžší, zmizet v autobuse chce hromadu síly, protože autobus se přece pohybuje. směrem k čemu se pohybuje? stejně jako metro se pohybuje k nějakému cíli. 1 proto nejdřív stát na zastávce a jen tak pozorovat přijíždějící a odjíždějící autobusy – bez toho, abyste nastoupili. 3 „jeďte však jen jednu zastávku.“ 4 „v autobuse samotném byste měli praktikovat metodu vědomého rozptýlení pozornosti.“ 3 „s trochou cviku se vám tohle chování stane druhou přirozeností. i tady získáte po prvních úspěšných pokusech velmi brzy víru a sebedůvěru a budete tak moci den ode dne navyšovat počet zastávek.“ 6 „jednoho dne se u vás při čekání na autobus dostaví dokonce příjemné pocity.“ 2 ale nejdřív supermarket. jít do supermarketu bez doprovodu. zmizet v supermarketu. v supermarketu zůstat chvíli ztracený. 1 taky to, jak se z autobusu zase dostat, nikdo neprozradí. 2 už nikdo neprozradí, jak restauraci zase opustit. 1 říká se jen, co všecko člověk může zase opustit: letadla, výtahy, autobusy&tramvaje. člověk je může opustit tak, jako opouští třeba rozhovor, který někdy zapředl. jo, člověk může opustit i rozhovor, jistě, se zákaznickým manažerem banky to jde snáz než s vlastní matkou 2 z výtahů, z lobby, z restaurací, ze supermarketů, z letadel se člověk dostane: dřív nebo později, to prý jde. 1 jenomže jak? 2 to mu neřeknou. 2 řeknou jenom: jednou člověk dospěje až do kanceláře. 1 jo, vždycky jednou dospěje do svojí kanceláře. 2 no jo. 1 nebo do jednoho z těch podivných bytů na předměstí. 2 i odtamtud: už ho dávno vyhodili. 1 jo? 2 jo, i odtamtud už ho dávno vyhodili. 1 nebo dospěje do stanice metra, do nějaké té „přímo na místě“ situace. 26

2 z té člověka nevyhodí. jen se v ní ještě zvýší míra jeho vystřízlivění. 1 jo, jak se může míra vystřízlivění pořád zvyšovat. 2 to člověk netušil. 1 to nešlo předvídat. 2 to ne.

Poznámka překladatele Postavy „fake reports“ o sobě i o druhých až na několik výjimek mluví ve 3. osobě jednotného čísla a v konjunktivu I, tj. v gramatické kategorii, která prostřednictvím slovesného tvaru vyjadřuje cizí, z hlediska mluvčího ne nutně věrohodné tvrzení, a uplatňuje se tak zejména v médiích. V tomto případě by byl konjunktiv I do češtiny přeložitelný jen mechanickým přidáváním slov „prý“, „údajně“ či „že“. S ohledem na stylistickou rovinu textu jsem jej proto v překladu téměř nereflektoval a ponechal jen 3. osobu, kterou samotnou lze, jak věřím, určitou míru odcizení naznačit. M. S. 27

Příloha C Kathrin Röggla: my nespíme

my nespíme od

Kathrin Röggla Z německého originálu přeložil Martin Sládeček Redakce: Barbora Schnelle

Tento text je autorským dílem a je chráněn dle autorského zákona. Bez příslušného svolení není nikdo oprávněn tento text jakýmkoliv způsobem upravovat a užívat. Poskytnutí tohoto textu další osobě za jiným účelem než je jeho divadelní nastudování je povoleno pouze se souhlasem DILIA. Porušení tohoto zákazu a užití textu bez příslušného svolení je porušením autorského práva resp. práv souvisejících s autorským právem a zakládá občanskoprávní i trestněprávní odpovědnost. V případě zájmu o užití tohoto textu se obraťte na divadelní oddělení DILIA na tel. 266 199 823, amatérská sdružení se mohou obracet přímo na tel. 266 199 845. WWW.DILIA.CZ

silke mertens, key account manažerka, 32-37 nicole damaschke, praktikantka, 22-24 andrea bülow, bývalá tv redaktorka, teď online redaktorka, 40-42 sven prattner, ne, žádný it supporter, 33-37 oliver hannes bender, senior associate, 28-32 herr gehringer, partner, 42-46

(key) (praktikantka) (online) (it) (senior) (partner)

skupinové postavy: key, senior (silnější postavy), it, online (slabší postavy) exteritoriální postavy: partner, praktikantka

prolog: partner: on přece není zajímavý. zmocněnec pro konflikty v izraelsko-palestinských záležitostech, ten by byl. nebo diplomati: francoužští, američtí, britští. prostě vrchní zmocněnci. takových by se měl člověk ptát, to by přece bylo zajímavé. nebo politiků. lidí mezinárodní politiky. ne našich politiků, našich domácích politiků, rozpočtových politiků. ne, lidí, kteří vůbec nejsou vidět, přinejmenším na první pohled, ale ve skutečnosti tahají za nitky. (krátká pauza) nebo zbrojních inspektorů. pana blixe. jo, například pana blixe v bagdádu. nebo ještě ne v bagdádu. nebo už zase tam. nebo lidí, kteří organizují obchod s atomovýma zbraněma. to vás musí jako novinářku zajímat. cože, žádná novinářka? co teda? (partner odchází)

2

1. obraz: hra začíná: sebeprezentace 1. scéna: zaujímání pozic: vystupují online, key a senior, praktikantka

key: tak co? už? it: běží to? praktikantka: může už mluvit? online: teda mluvit se prý naučila rychle, „to tu chytíš cobydup!“ na tom není koneckonců nic mimořádného, skoro by řekla „nelidského“ key: ne, ještě nemůže mluvit. it: jo jo, už to běží. praktikantka: myslím, že ne. online: ne, s mluvením neměla nikdy problémy, tj. na začátku jo, na začátku měla dojem, že svou stydlivost nikdy nepřekoná, měla prostě příliš velký respekt, jakoby před lidma, před situacema, myslela, že si všimnou její neprofesionality, přitom si její neprofesionality vůbec nevšimli, protože byli zaměstnaní vlastní neprofesionalitou, protože úplně profesionální je málokdo – ale to pochopila až později. key: tomu přece sami nevěříte, že to začne samo od sebe. senior: ale jo, jo. ať ho klidně varují, kdyby kolem sebe střílel anglicismy, děje se mu to už automaticky. někdy si vůbec nevšimne, v jakém žargónu to zase mluví a co za slovník zas vypouští.

it: poslouchejte, poslouchejte! key: ona teda může říct, že na tuhle planetu už taky jednou vstoupila, tuhle planetu dokonce chvíli obývala, zná tak tuhle planetu docela dobře, pak toho ale nechala, protože si uvědomila, že se to neobešlo bez trvalých následků, uvědomila si to, a tak prostě musela tuhle planetu opustit. it: ne, technikem být nechce, kdyby se ho někdo ptal, ale kdo se dneska ptá. všichni od toho radši utečou, všichni se radši zdejchnou, když dojde k problému, a on tam pak stojí sám.

3

online: často jí samozřejmě nebylo příjemné říct: „pracuju u sat1“. někdy to z ní lezlo jak z chlupaté deky. senior: nejdřív šel do toho víc s postojem, že to – „takříkajíc“ - není on, kdo dělá tuhle práci. že spíš hraje nějakou roli, že spíš hraje s nima a že vše takříkajíc pozoruje. key: byla to tahle agenturní planeta. byla to její agenturní minulost, a musí říct: ničeho nelituje. nemrzí ji, že už tam není, že není v téhle branži. tady na veletrhu potkala bývalé kolegy a musí říct, že se jim nedaří vůbec dobře – praktikantka: přesto: ráda by měla takovou agenturní minulost jako paní mertens nebo přinejmenším mediální minulost, žádnou agenturní a už vůbec žádnou mediální minulost ale nemá. taky se teprve vrátila. byla totiž chvíli pryč, a to pak ani žádnou minulost mít nemůže. hodila by se na expo, řekli jí před třemi roky, měla by jít na expo. na expo ale nešla, šla do ameriky, což možná byla chyba. teď tu totiž celou dobu pobíhá se svojí americkou minulostí, tady, kde ji přece nepotřebuje, protože praktika pro americkou minulost vypsaná nejsou, jo, teď by se počítala jen agenturní minulost nebo přinejmenším nespecifikovaná mediální minulost. tj. nespecifikovaná mediální minulost by ještě taky byla málo, protože dnes jsou zapotřebí speciální skilly, nejen takzvané „soft skilly“, ne, specifické, a k tomu zcela konkrétní zkušenosti. ale jak je získat, když je potíž najít už jenom praktikum. jo, jenom dostat místo tady na veletrhu bylo dost těžké, ačkoli je to spíš jen takový neplacený organizační job – nosit džus, organizovat stánky a takové věci. 2. scéna: provoz: key, senior, online, it

key: ale kde jsme to zůstali? it: jo, kde jsme zůstali? key: prosím vás, kde jsme to zůstali? it supporter: ještě jednou říká: člověk si nemůže naspat do zásoby, to je jeho mínění, teda kdyby se ho někdo ptal, musel by říct, že je to prakticky nemožné. tělo neukládá spánek, uloží všechno možné, ale spánek, to nezvládne. člověk se prostě musí poohlídnout po jiných možnostech. online: snad šlofík v mezičase? key: nebo minutový spánek! online: na kancelářském stole!

4

senior: nebo spaní v zaparkovaných autech, to už taky provozoval: v podzemních garážích, v parkovacích domech. it: někteří říkají, že spí vestoje, to ale ještě nikdy neviděl key: ona si teda zvykla, urvat si hodinu zabijáckého spánku v letadle. a když byly dny supernáročné, stáhla se do nějaké kanceláře a na chvilku, na deset, patnáct minut zavřela oči. senior: zná to přece každý. člověk pak říká: jdu se nadýchat čerstvého vzduchu. ve skutečnosti jde jen o tři místnosti dál, sedne si do prázdného pracovního křesla a na deset minut prostě odpadne. online: jasně, všichni jsme jen lidi! it: ale omlať to někomu o hlavu! (krátké trapné ticho) key: „je 16.30!“ to se ještě smí vyslovit - ne? nesmí? „no ok.“ hned bude mluvit o něčem jiném, bude dál mluvit o jiných věcech – ne, ne, nebude teď mluvit o termínech, které ještě musí nebo už měla vyřídit: o dopoledních termínech, odpoledních termínech, ne, s tím nezačne, holt ale odpovídá pravdě, „že je teď 16:30“, byla by ráda, kdyby tohle ještě směla říct, směla podotknout, „ale nesmí-li“ (key se odmlčí) it: může jen opakovat: ne, člověk si nemůže naspat do zásoby, to by nešlo. i když to ona nechce brát na vědomí, prostě to nefunguje. genetický defekt, od začátku takříkajíc – nebo neví! ale jeden si musí představit, co by vypuklo, kdyby se to dalo, kdyby se to vyvinulo, schopnost ukládat spánek. to by byli všichni jak utržení ze řetězu. to by se investovala celá dětství jen, aby se posbíralo dost spánku na později. nebo kdyby se dal spánek převádět: z jednoho člověka na druhého, to by bylo něco, vznikaly by celé spánkové banky. online: takový opak koksu. ONLINE/KEY/IT/SENIOR (krátké ticho, pak se key pokusí přejít k jinému tématu) key: „tedy veletrh v san josé, ten je nesrovnatelný. hala je tam velká jako půlka celého veletržního pozemku tady. tam dostaneš plán města, aby ses vůbec zorientoval.“ měla tam jeden děsný zážitek – senior (přeruší ji): to zná. a pokaždé tyhle výkyvy klimatu! uvnitř ve veletržních halách je šílená zima a venku pak 50% vlhkost vzduchu. online: nebo ještě větší. key: to jednou zažila ve fort lauderdale. děsný. it: a pořád ta pásmová nemoc! online: jo, denní doby mizí. člověk se v tom už vůbec nevyzná.

5

(krátké trapné ticho, pak opět návrat k tématu) senior: má spíš dojem, že spát se člověk v podstatě odnaučí. pozoroval, s jak malým množstvím spánku vyjdou kolegové, „přímo v tom soutěží“. zvlášť při projektech se sotva ještě spí, a na veletrzích? „ani se neptejte!“ key: přitom každý přece ví: po probdělé noci je celá koncentrace v háji. it: on má teda pocit, že jeho schopnost koncentrace je nedostatkem spánku spíš stupňována. key: to má teda štěstí! it: jo, to má teda štěstí. čím déle bdí, tím jasněji mu to myslí. key: dlouho to ale nevydrží! it: pár měsíců určitě. (pauza) it: je to pravda: však ještě uvidí. 3. scéna: senior sám, pryč od skupiny.

senior: ví se přece: člověk musí zůstat vždy o jednu třídu aut pod nima. i pro obleky platí: pozor, jen ne příliš drahé. nejlíp šedé. a v těch pak oběhat všecko: banky, pojišťovny, výrobce automobilů, zásobovací firmy, stavebniny. o životě mladých high flyerů mu nikdo vyprávět nemusí, nikdo mu nic nenamluví, umí ho odříkat zpaměti: obsah minibaru, proužky tapety. zná úsměv recepce, zná pohledy pasažérů, co letí v šest ráno, zná letištní kafemat od lufthansy a leysieffer taky. ví se přece: v tomhle člověk musí držet hubu, přinejmenším se držet trochu zpátky s vlastním míněním. ví se přece: co člověk říkat smí a co ne. a stále pěkně dbát na to, aby byl o jednu třídu aut níž, nechovat se nikdy příliš nápadně, to mu nemuseli dlouho říkat, to se rozumí samo sebou. „a když chce někdo slyšet jen ano - ne, co s tím uděláš? když chce někdo slyšet jen ano - ne, tak taky jen ano – ne uslyší!“ to se rozumí samo sebou, jinak by člověk neodvedl dobrou práci. „bydlíš jak na privátu v nějakém hotelu, je to takový ten apartmán, kde ti uklízejí. hodně pracuješ, protože stejně nemůžeš dělat nic jiného, vždyť tam nemáš žádné sociální kontakty. žádné ani nebuduješ, protože víš, že jsi za pár měsíců zase fuč. a v pátky pak o půl jedenácté přistáváš doma a přes víkend píšeš reporting. a vyúčtováváš cestovní výdaje, takže znova dalších osm hodin o víkendu.“ musí uznat: tahle pracovní doba je přece jen trochu na hlavu, to je mu jasné, kdyby člověku nebyla tahle práce nade vše, nemohl by ji ani dělat. to se rozumí samo sebou. vždyť člověk klidně dělá 14 6

hodin, když ne rovnou 16 nebo víc. a to je samozřejmě obrovský rozdíl. právě tyhle dvě hodiny navíc, které člověku ještě z volného času ukrojí, ty už ti pak jednoho dne nikdo nezaplatí. ta poslední hodina volného času, kterou ti vezmou, je prostě ta nejdražší. musí ale uznat: delší dobu tohle vydrží jen málokdo. jeho výkony ho nepřekvapují, asi tak málo jako jeho výkonnost. s tou vždycky počítal. to ho neudivuje: že dovede propracovat více dní v kuse, to není zajímavé. jeho výkonnost pro něj není zajímavá, tu má vždycky, ještě předtím, než se takříkajíc dostane do nějaké situace. vrcholové výkony jsou pro něj běžné, také od svých protějšků ale očekává absolutní performance, se spolupracovníky, kteří ji nepodávají, se nezahazuje. zásadu „spát můžu po smrti“ by teď úplně nepodepsal. to se říkalo spíš dřív, „tak v půlce devadesátek to bylo heslo hesel“, přinejmenším pro jeho generaci. jenom si představte, co za vědění a zkušenost se tu za krátkou dobu naakumulovalo. jo, jaké zkušenosti nabrali takoví pětadvacátníci, ti jsou teď samozřejmě ubití, ale až se jednou zotaví, můžou to rozjet na úplně jiné úrovni. „cituj mě správně!“ „co? máš s tím problém?“ „a s čím vším máš ještě problém?“ (senior odchází) it: jo, řekni to, nebere to dneska konce! key: ále, v tom to není. it: a v čem teda? key: chce spíš utopit svůj mobil v jezeře – říkala už to? – ach jo – online: „v jakém jezeře?“ zeptal se ale. it: „to je jedno. v jakémkoli!“ odvětila na to. online ho napodobuje: „takhle na to nemůžeš jít, musíš vědět, co chceš!“ key: tohle na mě nezkoušej! online: „tak tam skoč sama!“ řekl pak, ale nestalo se nic.

7

2. obraz: mckinseyho válka 1. scéna: opět všichni až na partnera. jednoznačná skupinová scéna. praktikantka má v ruce něco jako konvici na kávu.

online: po chvíli opět: také jí to připomíná kirchův krach, jo, jo. it: kdo nemyslí na kirchův krach? online: kdo nemyslí na kirchův krach? it: kdo nemyslí na kirchův krach? online: na německý enron key: nebo na zemskou banku berlín. it: ach můj bože, ten bankovní skandál! online: nebo na holzmanna. ne, to teda skutečně ne! it: po chvíli opět: „člověk z toho má pořád ten samý dojem!“ online: jo, něco jde roky k šípku a nikoho to nebere, nikomu to není divné. prostě se o tom nemluví, úvěry běží dál. a naráz to padne a najednou to všichni vždycky věděli. naráz vznikne na veřejnosti takový ten dojem, jako by všechno bylo už dávno jasné. najednou zavládne taková ta posmrtná transparentnost, ta ji teda trochu udivuje. it: a pak přivedou zpátky zrovna ty, kteří to předtím zpackali, protože nikdo jiný by se v těch smlouvách nevyznal. to mu připadá absurdní. online: ne-li přímo mega absurdní. key: jo, musí znovu přivést lidi jako je leo kirch, jenom aby mohli věc vyjasnit. jak to pak má fungovat? ptá se. (vystoupí partner) partner: ach, už jen když to slyší: ta kecama přivolaná krize, ta skutečná krize, to strašidlo krize. kdo o tom má ještě rozhodovat – může říct jenom: „žijte si s vaším strašidlem krize! ale ušetřete mě ho!“ online: toho kecání o krizi, toho permanentního, má už pomalu taky dost. na druhou stranu se ale může jenom smát, když ho slyší říkat: do města přijde mtv s 300 pracovními místy, přijde coca-cola z essenu. ne, musí říct, nemůže bouchat šampaňské jen proto, že přijde coca-cola z essenu, jen proto, že mtv sanuje město svými 300 pracovními místy. to ať si promyslí ještě něco jiného, když chce mluvit o vzestupu partner: to ho asi neposlouchala, protože o vzestupu vůbec nemluvil, řekl jen, že ještě nemůže mluvit o mínusovém růstu, protože žádný mínusový růst nenastal. vůbec taky nechápe, že se pořád vzývají 8

tyhle negativní scénáře. musí teda říct, že to je něco typicky německého, vycházet vždycky z negativních scénářů. praktikantka (přeruší je): dal by si tu někdo kávu? senior: ptala se, zda by si tu někdo dal kávu. key: říkal tu někdo něco o kávě? online ke key a itovi: jsou to samozřejmě extrémně insiderovské informace, ale podnik, pro který ještě před dvěma lety pracovala, prakticky zkrachoval. ještě to není veřejné, konkurs ještě není vyhlášený, ví to ale od svých bývalých kolegů, že už to nebude dlouho trvat. konjunktura celé branže je slabá, ale čísla šla tak drasticky dolů, že špička koncernu už není ve hře. podivní lidi si tam jen podávají dveře, začíná se tajnůstkařit, vyprávěli její bývalí kolegové a přirozeně prosili, aby to zůstalo v tajnosti. což je samozřejmě ten nejlepší prostředek, jak to vytroubit do světa. key: jasně, že oficiálně nic říct nemůžeš. it: to se rozumí samo sebou. a pozor, žádná jména! žádné detaily, jenom rozšiřovat klepy, i mezi lidma to pak vytváří obtížné klima. online: navíc: něco takového se dozvíš až z médií! praktikantka: skutečně by si tu nikdo nedal kávu? senior: žádné kafe? nikdo nechce kafe? online: to snad nevidí, že tu nikdo kafe nechce? key (k online): ale nezaměstnaní poradci? no jistě, jistě! myslí tím, že mckinsey tratí, musejí propouštět lidi, boston consulting tratí, i ti musejí propouštět lidi. aktuálně je to prostě těžké. senior: kdo všecko už je ze hry? arthur d. little je ze hry, mckinsey utrpěl masivní propad, it konzultanti od accenture a od ernst & younga mají teprve problémy a boston consulting se stejně jako roland berger soustřeďuje hlavně na restrukturalizaci. key: s rozumným personálním stropem! senior: jo, pokračovat s rozumným personálním stropem, na to teď přišli i v těhle oblastech. it se vmísí: „ach, mnohem horší to mají investiční bankéři!“ online: nemluvě o brokerech, o těch už radši vůbec nemluví. it: právě, vemte si jen burzu. „tam by teď člověk radši nebyl.“ online: „anebo jděte směrem“ -

9

partner (zezadu): jak zas můžou mluvit o krizi. jak zas mluví o recesi, když ještě žádná nenastala. člověk by mohl mluvit nanejvýš o negativním růstu. key: „špatná nálada!“ řekla jen, ale co jiného taky může říct, když tihle přecházejí od jednoho firemního krachu ke druhému, když si tu vyprávějí svoje firemní krachy. nestačí ale společně žasnout, kolik se zas vyhodilo peněz. nestačí jenom sténat, jaké hodnoty mizejí do nenávratna. „změna tématu!“ navrhla jen, neměla ale ponětí, jak moc se tím někoho dotkne, jenže koho, to pořád ještě neví. 2. scéna: osobní život

it: jo, když se ho tak ptá... partner: samozřejmě se ho na to smí zeptat... senior: ne, ne, samozřejmě o tom může mluvit, jak to jakože dělá, nemá co skrývat senior associate: předsevzal si vztah na dálku. ten by při jeho pracovní zátěži mohl být ještě praktikovatelný. ale takový ten normální rodinný život by nefungoval. to si neumí představit. partner: ale, však rozumný vztah to přece vydrží, a on takový rozumný vztah má. jo, musí říct, že mu jeho žena kryje záda. i děti vídá. to je pro něj fakt důležité, jo. prostě často telefonují, jasně. jeho rodina je mu nade vše. aha, to už říkal? it supporter: na víkend bývá v plánu vybití baterek, to člověk prostě potřebuje. v pátek večer už není k zadržení, to jde někam s přáteli „a pak se zboří v hospodě“. a v neděli se pak musí zregenerovat, aby mohl být v pondělí ráno zase fit v ringu. praktikantka: co má na to říct – vlastně by měla radši míň osobního a víc pořádného pracovního života, ačkoli něco takového člověk říkat nemá, ráda by ale pronikla do nějakého projektu nebo práce. vždyť jenom čeká až ji povolají. ví teď, že kdyby musela do Londýna, což se jistě nestane, musela by tu nechat všecko ležet. to jsou prostě ty tlaky, kterým je člověk vystaven – kdyby musela do londýna nebo do new yorku, což se jistě nestane, musela by tu nechat i svého přítele, koneckonců se hlásila všude, vlastně ale nevěří, že se všude dostane, takže co má říct? je jenom praktikantka hledající práci, 10

víceméně, vlastně ale, když o tom přemýšlí déle, musí říct, že svého přítele i tak prakticky nevidí, protože pořád někde je. hledá práci. tohle hlášení a ucházení se o práci taky stojí čas. nakonec jí pravděpodobně nezůstává víc osobního života než nějakému manažerovi - (chce mluvit dál, ale přeruší ji. je jí naznačeno, že má odejít. opouští společný rozhovor.) key account manažerka: ona nemá žádný osobní život. alespoň o tom neví. kdyby ho ale měla, ať ji o tom informují, protože tu a tam by si ho přece jen ráda užila. online: ona by teda řekla, že v celé branži se dost pije. (online se odmlčí. poslouchá.) online: jo, sekt. odpornost. sekt. (online se znovu odmlčí.) online: jestli už někdy potkala alkoholika? to se jí fakt ptá? jo, samozřejmě potkala už spoustu alkoholiků, po ruce má hned několik příkladů. a nejen to. problém na místech jako tohle je: člověk musí stále držet krok. musí projít nejenom uvítáníma se sektem, musí se proklestit také řadou bílých střiků. nejsou to jen řady mužů, jsou to taky řady bílých střiků, které se mohou naskytnout a kterýma člověk prostě musí projít. a mezi kterýma se ztratí tak, že může vyjít jen ve dvou, „sama teda nevyvázneš“. it (šeptá): „kvartální alkoholička!“ (online uraženě ustupuje) (praktikantka přichází a přerušuje situaci. drží něco v ruce. papíry, mobil, který zvoní, ale nikdo ho nechce vzít.) 3. scéna: king mckinsey

key: „brrr, náš king mckinsey už zas obchází chodbama, brrr“, cloumá s ní odpor, „člověk hned cítí, že ze všech chodeb hned udělá mckinseyho chodby, rychleji, než člověk zvedne oči“, jsou všichni v mckinseyho panství. všichni tam stojí a třesou se, dokud nejsou na řadě, jeden by skoro myslel, že se proto postavili do řady. králíčci před hadem, říká, dnes opět oblíbený model. it: někdo tady teď musí absolvovat kurz pro začátečníky v ekonomice, proč by tu king jinak byl? partner: jo, někdo musí. někdo teď musí absolvovat kurz pro začátečníky. key: já teda nemusím.

11

senior: díky, není třeba. online: taky nepotřebuju. partner: kdepak, takový kurz pro začátečníky v ekonomice musíte absolvovat znovu a znovu. jinak ztrácí svou platnost. praktikantka: jak probíhá? senior: představ si to takhle: někdo chce provést analýzu stávající situace. partner: někdo má problém: v jeho organizaci to skřípe, zisky jsou na nule. senior: anebo nezná svůj trh dost dobře, má příliš málo informací o směru, kterým by se měl rozvíjet. co potřebuje? aby děcka vyrazila na křížovou výpravu. partner: potřebuje křížovou výpravu děcek. správně. co teda udělá? key: zavolá kinga mckinseyho. tak se to alespoň říkalo dřív. senior: ále, mckinsey je stejně takové náboženství – to se přece nedá brát vážně! key: ta děcka budeš muset brát vážně, když je potkáš. senior: vysoce vzděláné idioty s trvale platným diplomem v kapse a nulovou životní zkušeností a s nulovou zkušeností s reálnýma podnikovýma strukturama, kteří s člověkem pracují jen proto, aby z něj tahali nápady. key: ona teda nezažila velkoprojekt, ve kterém by neměli prsty – a ještě si dobře vzpomíná, jak v jejím starém nakladatelství vypukla panika, protože se řeklo: „přijdou k nám!“ „to nás bude stát krk!“ vytušili jsme rychle a měli pravdu, přinejmenším, co se týkalo jí. (k seniorovi) jo, skandál, celá ta záležitost, řekla totiž už brzy, jejímu rozčilení ale nevěřili, nebrali ho vážně, řekli jí jen: že se svým rozčilením přichází pozdě, to jí řekli, že ho má přednést někde jinde, anebo si ho nechat pro sebe, tady že je špatně. „přesto: 5000 marek“, říkala jen pořád, „dostávají 5000 marek denně!“ byla tehdy zděšená z těch 5000 marek, které každý takový spolupracovník stojí. dnes ví, že je potřeba podstatně víc než 5000 marek denně, tehdy ale pořád říkala: „5000 marek!“, „5000 marek!“ řekla i vedoucímu svého oddělení a pak už se jen smála, ale ani její smích nepochopili. hlavně ať není hysterická, řekli jí, a ona tam okamžik strnule stála. o chvíli později navrhli výpověď dohodou a vyprovodili ji ven. senior: proti číslům o prodeji argumenty neobstojí key (přeruší ho): samozřejmě nezapomněli zopakovat: proti číslům o prodeji argumenty neobstojí senior (přeruší ji): a taky proti key (převezme): ...a taky proti nezbytným změnám v podnikové struktuře. ona ale přece vůbec nechtěla argumentovat proti číslům o prodeji a taky ne proti podnikové struktuře, a pak jen stačilo podívat se na vedoucího oddělení a hned pochopila. podívá se na seniora. pokračuje. 12

key: ne, nadměrnou identifikaci si teď vyčítat nebude, ne, to neudělá. senior: to nikdo neříká. key: ne, tu si vyčítat nebude – to ji ani nenapadne online (přeruší je): kromě toho pak hned vzniká takový ten vztah postavený na strachu. přece ví, jak to nahání hrůzu senior: hlavně nepřehánět! musí teda říct, že v zásadě mají před člověkem jó respekt, když do nějakého podniku přijde. to rozhodně. nezacházel by ale tak daleko a neříkal, že je to vztah založený na strachu – člověk má holt v ruce ten nejsilnější argument! vědí totiž, že pokud by s ním nespolupracovali, dostanou se sami do problémů. „musí si prostě zachránit zadek a to v žádném případě nemůžou bojem proti nám.“ to je ta nejvyšší poradcovská moudrost. partner (připojí se): naopak s nima člověk musí vždy diskutovat jako rovný s rovnými, „jinak rychle narazíš.“ vštěpoval to i svému týmu a jeho tým se toho snad taky vždycky držel. „projekt ti jinak budou sabotovat, když tvůj tým neumí diskutovat jako rovný s rovnými.“ senior: samozřejmě už ho seřvali. nějaký člen předsednictva na něho řval tři hodiny. to bylo při jednom z jeho prvních projektů, kde šlo o kompletně novou organizaci nákupu. a zrovna tenhle člen předsednictva tam byl vedoucím oddělení. „věc byla v podstatě jasná: měli ho vyrazit.“ (partner ho chce přerušit) senior (pokračuje): tj. chtěli se tohodle člena předsednictva zbavit, a to dost nákladně prostřednictvím reorganizace oddělení. tu využili, aby se tohodle člena předsednictva zbavili. on to ale nepochopil. nebo to pochopit nechtěl. postupné oslepnutí vůči podniku. zatmění slunce takříkajíc. všichni to věděli, jen on ne. partner: tak už toho nechte! senior: a tak se ním celé dny motal kolem různých problémů, dokud sám nepochopil, že on je ten problém. a pak na něho celé tři hodiny řval. „a to musíš teda ustát: nechat na sebe řvát takového týpka celé tři hodiny!“ to není jen tak, nechat na sebe řvát takového padesátiletého člena předsednictva, někoho s třicetiletou praxí v oboru. partner: tedy tohle si vyprošuje! online: jak to, je to přece zajímavé? partner: chtěl by tu něco krátce uvést na pravou míru! smí tu snad něco krátce uvést na pravou míru. a chtěl by kvůli tomu nejdřív mluvit o něčem jiném. „mluvme o časovém tlaku!“ - jo, mluvme o časovém tlaku! - chtěl by teď mluvit radši o časovém tlaku. 13

- skutečně by teď rád mluvil o časovém tlaku, je-li to možné. - vidí, že tady o časovém tlaku mluvit nemůže! - kdo nemluví v jeho branži o časovém tlaku, neříká vůbec nic. - jo, přece to snad smí říct. - přece to snad smí vyslovit. (vztekle odchází) praktikantka začne citovat směrem ke key: „brrr, náš king mckinsey už zase obchází chodbama, brrr“, cloumá s ní odpor, „člověk hned cítí, že ze všech chodeb hned udělá mckinseyho chodby, rychleji, než člověk zvedne oči“, jsou všichni v mckinseyho panství. všichni tam stojí a třesou se, dokud nejsou na řadě, jeden by skoro myslel, že se proto postavili do řady. králíčci před hadem, říká, dnes opět oblíbený model. key: ať je zticha, jo? it: jo, nikdo se jí tu na nic neptá! key: to ať si zapíše za uši. (ostatní odcházejí. praktikantka zůstává sama.) praktikantka: „a opět se v představenstvech a dozorčích radách vyznají jiní.“ zase není mezi nima. ještě pořád nemá po ruce žádnou firemní minulost, ještě pořád jí nenarostla mediální páteř, přestože zkusila všechno. přitom chce dělat dobré pr, přitom chce být jednou dobrým coachem nebo dobře radit zákazníkům, co ona ví. dneska musí být člověk otevřený všemu. dneska se musí připravit na všecko. jo, takovou nakladatelskou minulost jako paní mertens by splašila ráda, nebo mediální minulost jako paní bülow nebo poradenskou minulost jako pan bender, pak by tu takhle nestála. ale o místě v tiskovém oddělení dnes člověk může jenom snít, o takovém tom pevném místě s rozumným platem. jen snít může člověk o místě v nějaké agentuře a spolu s nimi pak taky o nějaké té malé minulosti, o malé sbírce zkušeností, které by se pak daly vyměňovat. člověk tam dnes musí nějak vklouznout, mít nějaký kontakt a vzklouznout tam, jen ona žádný kontakt nemá a nikde taky nevklouzává. ne, není vůbec napojená na mediální sféru, vůbec napojená na reklamní branži, ani v online redakcích nemá jediný kontakt, co má teda dělat? může jen snít o nějakém dobrovolnictví, snít o placeném praktiku, snít o pevném platu a trvalé pracovní smlouvě. ostatní ale mají svoje rodiče. ostatní mají svoje rodiče – daňové poradce a rodiče – auditory, u kterých se netrhnou dveře a kteří jim obstarávají placená praktika a dobrovolnictví. ostatní mají svoje rodiče, 14

starostlivé, ustarané a přestarostlivé a ona žádné rodiče nemá. přinejmenším ne v tomhle smyslu, takže žádné rodiče – daňové poradce, žádné auditory, žádné podnikové poradce. ani ne rodiče – zubaře. maloměšťácké rodiče, to ano, to by se dalo říct, takže prakticky neexistující, přinejmenším co se týče její pracovní situace. jenže vlastní rodiče nezmění, tj. musí si hledat jiné, své pracovní rodiče si musí odněkud teprve vyhrabat, protože v dohledu pro ni žádní nejsou.

15

3. obraz: stroj 1. scéna: situace, ve které mluví jen partner a nikoho nepustí ke slovu.

partner: ne, neřekl, že by ji vyrazil, to neřekl, to mu vůbec nepřišlo na mysl. řekl: nezaměstnal by ji, někoho jako je ona by předně vůbec nezaměstnal, s tím, jak vystupuje. nezaměstnal by spoustu lidí, kteří se tu kolem motají, ani praktikantku by nevzal, protože ta tu není nikdy, když je jí třeba, key account manažerku by ale taky nezaměstnal, řekl tohle a nic jiného. jen se trochu rozčílil nad tím veletržním stánkem. to si člověk musí představit: celou dobu se tu mluví o veletržním stresu a přitom tady žádný není. přinejmenším on žádný veletržní stres nevidí. a když tu teď všichni mluví o stagnaci a neúspěchu veletrhu, říká na to jen: neudivuje ho to. musí říct: jejich vina! proč? už jenom tenhle stánek! „jenom se podívejte na tenhle stánek!“ ten je už totálně blbě koncipovaný, a pak to jeho obsazení! když k tomuhle stánku přišel, viděl jenom záda, to si člověk musí představit. jenom záda. vždyť to je to nejhorší, co člověk může na veletrhu vidět: záda! – ne, ona ať mlčí! (ke key, která ho chce přerušit) „ale prosím vás!“ „to nejhorší, co můžeš na veletrhu vidět, jsou záda. když přijdeš k nějakému stánku a vidíš tři lidi a vidíš jenom jejich záda, protože se baví a ani je nenapadne, aby se k tobě otočili, je ti pak celkem jednoznačně zprostředkován pocit, že jsi jim jedno.“ nemá snad pravdu? ptal se jí, jestli má nebo nemá pravdu? „no tak.“ (krátká pauza, key nereaguje) „to druhé nejhorší na veletrhu je neinformovaný personál. to, že u stánku stojí lidi, kteří nemají ani ponětí, buď proto, že byli naverbovaní jen na veletrh, anebo proto, že se jedná jen o prodejce, kteří tam prostě stojí a vyprávějí člověku něco, o čem nemají ani ponětí, ale myslí si, že něco vyprávět musí, místo aby hned řekli: „to nevím. počkejte prosím na mého kolegu.“ (k it:) popisuje tu situaci snad špatně? ne? „no proto.“ ne, ještě pořád neskončil! „neboť to třetí nejhorší na veletrhu jsou tihle lidi s mikrofony, které člověku strkají pod nos.“ jo, lidi, kteří sami sebe označují za novináře a vlastně mu nic nepřinášejí. lidi, kteří ho jen nervují se svýma otázkama a zdržují od práce. vyjádřil se jasně? (k online) rozuměli mu? 16

jo? „no, to je dobře.“ (key a online chtějí něco říct, itovi je to jedno) ne, ještě pořád neskončil. výpovědi, ty dávat dovede, to ať se nebojí, že by nedoved. naprosto si troufá nalít čistého vína, když to musí být. k výpovědi se dovede dobrat rychleji, než by věřili, protože nesouhlasí s tím, aby se lidi nechávali na místech, která je beztak jen přetěžují. je prostě snadné, posuzovat věci zvenčí. je prostě snadné, mít názor, když člověka nic nestojí. proto musí říct: novináře nemiluje. ne, novináře nemiluje. protože ty jejich názory nikdy nic nestojí. jo, je to pravda: novináře nemiluje. rád by například vyvolal u paní bülow rozhořčení, když řekl: 40.000 firem v minulém roce zkrachovalo, ale rozhořčení u ní nevidí. jo, dokonce si uvědomil, že počítala s dvojnásobným množstvím. rád by mluvil o dětských nemocech organizací a vyvolal u ní trochu rozhořčení, ale ví, že u ní to nejde. „ne, dětské nemoci organizací paní bülow nepálí. to v ní nevzbudí ani to nejmenší, protože prostě nechápe, co to znamená, nebo toho vůbec není schopná.“ (krátká pauza, ve které se vynoří asistentka a přinese něco jako telefon) není to tak, že by z principu nemluvil s lidmi, kteří mají na věci jiný názor, ale - (praktikantka dorazila dopředu) „i o ní jsem si udělal obrázek.“ praktikantka: o mně? partner: ano, i u vás vím, odkud vítr vane. a přesto s váma mluvím. vidíte, tak jednoduché to zase není. 2. scéna: online a key: konkurence

online: tyhle týpky musí člověk nechat vykecat! „jestli je nenecháš vykecat, pak ti pomáhej bůh!“ (směje se) – smí snad „tykat“. „nevadí vám přece, když vám prostě tykám“, ale teď, když jsme se už trochu poznali – „snad na to nejste háklivá“ – key: a ona musí naopak říct: „klobouk dolů! ale takové otázky se nekladou!“ normálně se k takovým lidem člověk nedostane, normálně se s někým takovým vůbec nesetká, přinejmenším ne, když mu dojde, že tu nejde o běžné zobrazení podnikání online (pokračuje): o to důležitější je, nechat je nejdřív vymluvit, nepřerušovat je, checknout, kam věc směřuje -

17

key: „ale když je přerušíš, poskytneš jim možnost k útoku, s každou otázkou se vyhraňuješ a oni se pak na tebe vrhnou. ani to jinak neumějí, takhle se to naučili. vždycky tě konfrontují s tebou samotnou, s tvýma vlastníma předsudkama.“ proto je to tak těžké. online: na druhou stranu se to ale nesmí brát jako pozorování nepřítele, to se jí na začátku stávalo pořád, že něco brala jako čisté pozorování nepřítele, to ale taky ničemu nepomůže (key poslouchá směrem dopředu, je vidět, že v prostoru je ještě nějaká jiná instance.) key: „co, to že řekla ona?“ (směje se) vůbec nevěděla, že to vidí takhle. no jo, to se stane, ona sama je taky trochu fašounka (směje se) – ne, nemyslí to teď v užším slova smyslu – ne, spíš co se týká hodnot: výkon, efektivita a schopnost prosadit se jsou pro ni pozitivně obsazené hodnoty a je taky pravda, že naprosto obdivuje lidi, kteří se dokážou překonat. online: „řekla to? to je zajímavé.“ ví, že se tu hodně pije a ona v tom taky není špatná. často je to takový ten tlak skupiny, ale to teď nemusí vidět tak přehnaně, paní mertens prostě někdy tíhne k přehnaným formulacím, ještě si toho nevšimla? ne? key: naprosto teda obdivuje lidi, kteří se umí postavit výzvě – online: „ale co, tak zas vážně!“ ty nekonečné řady bílých střiků prodělala jen proto, že neustále vyprávěla, jak bezkonkurenčně dobrá je? key: je to spíš takový zabezpečovací post, na kterém je online: „kdo tady pořád za každým běhá a referuje o úspěších? o úspěších, které – btw– vůbec nemá!“ (pauza, key a online poslouchají) key: ale konkurence? ne, to už pro ně není téma – jak taky? ne, vlastně si spíš navzájem dodávají odvahu, řekla by. ne, „jsme tu taky na rozdílných misích“. stala se z toho už skutečná veletržní známost, „důvěrná kamarádka“ možná ne online: samozřejmě si občas můžou lézt na nervy, ona totiž musí pořád vyzdvihovat svoji práci, jo, přímo na ní rajtovat, jako kdyby byla apoštolem profesionality – ale teď zas vážně: „to přece není pravda, že je tak superprofesionální, jak se dělá – bez pořádného vzdělání? když přece ze své dřívější práce vyletěla“ – key: odkud tohle má? jo, i ona má svoje vztahy – vztahy k rolandu bergerovi například, nebo taky vztahy k její organizaci. online: jo, něco takového se člověk dozví přes známosti. key: jo, kdo nemá kamaráda v handelsblattu online: já mám kamarády vlastně všude. 18

key: lidi se přece znají napříč branží – (zastaví se) key: když se něco takového stane? ona teda vždycky říká: „se nemůžeš rozbulet, musíš se sebrat, musíš se soustředit na jiné věci.“ online: koneckonců jsou tu vždycky i média. a pak ještě zákazníci, to pak nemůžeš dát volný průchod emocím. „jen nedělat žádné mediální výstupy“, říká si, “jo, jen žádné mediální výstupy!“ key: „jo, tady nemůžeš přistoupit na každý záchvěv citu.“ online: říká vždycky: „musíš se pochlapit.“ ona taky vždycky říká: „musíš se pochlapit, to přece nejde, aby ses tu teď rozbulela, abys ztratila nervy, protože to tvé partnery při interview nezajímá.“ key: jo, určitá emocionální stabilita se prostě od člověka žádá, určitou emocionální stabilitu požaduje nejen od druhých, ale i od sebe, „jen to někdy neklapne.“ 3. scéna: vypnout. všichni jsou zase tu.

partner: chce to tu zklidnit, jo, rád by to tu zklidnil. „je fakt, že jsme všichni trochu mimo.“ key: „fakt je, že to čekání je už trochu dlouhé.“ partner: i tak by ale člověk neměl hned ztrácet nervy. jo, připadá mu, že teď absolutně není čas ztrácet nervy, a všichni by udělali nejlíp, kdyby teď neztráceli nervy. ne, spíš by řekl, že by se teď spíš hodilo trochu vypnout. „nemyslíte?“ it: vypnout je prostě náročné. senior: jo, vypnout, vypnout, to všichni furt říkají. furt se člověku říká, že by měl vypnout. on ale nevypne, ani ho to nenapadne. it: vždyť se s ním pak nedá mluvit. key: s ní taky ne, většinou pak pije vodu. jo, vodu, fakt vodu, po litrech vodu, jako by měla tělo úplně dehydrované. online: ona taky nevypne. musí pak pořád mluvit s přáteli, má pak prostě nutkavou potřebu mluvit. senior: jak řekl, nevypne. raději si najde nový stres, to je mnohem méně stresující, než kdyby vypnul. (ostatní se na něj podívají.) no, například musí pořád způsobovat nehody, tj. většinou si nabourá auto. jednou měsíčně si s jistotou nabourá auto. sám ví, že je to nezodpovědné. sám ví, že je to blbost, ať nad ním nezvedá obočí, on by si taky mnohem raději auto nenaboural, to je přece logické. mnohem raději by to nechal být, protože z toho nevznikají jenom škody, ale taky následné škody a koneckonců je do toho většinou zapletený taky někdo jiný. něco takového člověk nezpůsobí sám, takovou nehodu. (ostatní se na něj podívají) je to podobné jako u alkoholika. potřebuje pravděpodobně určitou hladinku. potřebuje prostě v krvi pořád trochu adrenalinu. teda, „kdo dneska není na adrenalinu?“ všichni, všichni jsou na adrenalinu. člověk se musí podívat jenom na tuhle skupinu. vidí tu snad někoho, kdo není na adrenalinu? 19

key: a pak tvrdí něco o závislosti na práci, jako by se to dalo tak snadno říct. it: „jo, najednou máš černého petra.“ senior: a pak tvrdí něco o závislosti na práci, jednoduše prohlásí člověka za nemocného, přitom to tak vůbec není. přinejmenším on u sebe žádnou závislost na práci nevidí, příp. není přece žádný závislák, přinejmenším ne v běžném slova smyslu. netrpěl by abstinenčními příznaky, kdyby neměl práci, přinejmenším to předpokládá, protože, když o tom tak přemýšlí, práce je vždycky dost. key: a pak tvrdí něco o závislosti na práci, pak se říká: „vždyť vy už vůbec nespíte. však uvidíte.“ a už tu máme „kolaps“, už tu máme „nervové zhroucení“, nedá-li si člověk pozor – it: a pak se navrhne závislost na práci, jako interpretace situace, jako odpověď na všechny otázky, jako by se tímhle vysvětlením daly všechny otázky smést ze stolu. partner: nemůže teď s určitostí říct, jestli je závislý na práci nebo ne, tj. nemůže závislost na práci s určitostí vyloučit, ale který člověk by ještě mohl. „mnohem zajímavější přece je: proč někoho nazývají závislým na práci a kdy to dělají?“ key: a kromě toho: člověka sem přece neunesli, ne, to se říct nedá, dospěl sem ze svobodné vůle. it: ne, o únosu se mluvit nedá. senior: ne, to teda skutečně ne. partner: no tak. key: kdyby jo, muselo by se jednat o nějaký dlouze koncipovaný únos, o takový, které probíhá už dlouho (praktikantka, která se chtěla několikrát zapojit, se teď probojuje k tomu, aby něco řekla) praktikantka: nerada ruší rozhovor a ví, že to může znít trochu hloupě, když teď řekne: chce se rozloučit. ví, že je dost pošetilé, snít o výstupu z vlaku, když do něj člověk ještě ani nenastoupil, ale další kolečko, další uchazečský maraton už prostě nedá. má teď na mysli jiné druhy pohybu vpřed, opustí teď tenhle věčný assessmentový rauš, tenhle testovací mód, ve kterém jsou všichni uvěznění. a už taky fakt nebude poslouchat, jak člověku pořád říkají, co by nemělo být cizí každému právníkovi a co by měl ovládat každý dobrý obchodník a s čím by měl být obeznámen každý auditor. jak všechny ty známosti a neznámosti vyplavávají na povrch. už se nebude dívat, jak je v každé věci skrytý určitý stupeň známosti, jak najednou vyhřezne a všechno přehluší. jo, vyplavávají na povrch známosti, ke kterým nemá žádný přístup a vždycky se k nim přibalí nějaké ty protekční historky, malé anekdoty, cílené anekdoty, řekla by, jejichž jediným smyslem a účelem je dokázat, jak strašně doma už člověk v takové známosti je.

20

key: ale tak lehce to nejde. nemůže teď jen tak zdrhnout. kromě toho právě říkali, že se má zůstat na místě. it: člověk by neměl chodit do haly čtyři, říkali. key: nejsme všichni v hale čtyři? it: to neříkali. key: ne, vážně: nejsme všichni v hale čtyři? online: mysleli přízemí. key: odkud to může vědět? it: každopádně, má se zůstat na místě. (praktikantka mizí nebo je key a item zadržena, každopádně je umlčena. key a it jsou zaneprázdnění. online, partner a senior zůstavají v pozadí.) krátké ticho, pak partner: jo, proč někoho nazývají závislým na práci? to je dobrá otázka, to už se vyplatí o ní chvilku přemýšlet. něco takového se přece nedá jednoduše tvrdit, občas se to ale tvrdí, když někdo tráví svůj čas téměř beze zbytku prací. kolují takové představy, že se najednou rozdělí čas na pracovní a volný, jakoby se to ještě dalo. musí teda říct, že mu tyhle představy přijdou podivné, jestli ne rovnou absurdní. „ne, někoho nazývají závislým na práci, když něco nefunguje. když všecko běží dobře, nenazývá člověka nikdo závislým na práci. závislým na práci nazývají jen toho, komu se nedaří, komu už nevycházejí projekty. závislým na práci nazývají jen toho, kdo vypadá příliš unaveně, kdo se příliš potí. u koho se prostě pozná: ten už to nedává. ten má typický oběhový syndrom, ten už brzo dostane rakovinu plic, jak kouří jednu za druhou, ten už sotva spí. ale na něho nic z toho nesedí: netrpí návaly potu, nemá žádný oběhový syndrom, cigarety se nedotkne a jeho žena mu taky denně volá, aby se ujistila. jo, je naprosto zdravý. takhle si na něho teda nepřijdou. ale přicházejí neustále, a sice s odůvodněním, že hladce už to teda neběží. „a pak se jich ptám: ´jsem snad jediný, kdo tady pracuje?´“ řekli si ale: „jo, pan gehringer, ten už jenom pracuje. toho člověk vidí pořád v kanceláři. když tam ráno přijdeš, je první, kdo tam sedí, když večer odcházíš, je tam poslední. člověk vlastně ani neví, chodí ten chlap vůbec ještě domů?“ už jim to bylo divné, protože něco takového se neutají. že skutečně nechodí domů. proč? protože doma nemá co pohledávat, ale v práci ano. protože sice není jediný, kdo je zodpovědný za hladký průběh, ale vlastně je jediný, kdo musí nést odpovědnost. to věděli taky, ale řekli si: „pan gehringer se právě rozvádí, už není tak efektivní jako dřív, ten už to nedává, na něj se už

21

nejde spolehnout, ten už dostává jenom takové projekty, které člověka úplně vycucnou.“ jistě, když mu neasistují, když nedělají práci pořádně, tak ani nebude divu. ví, že si myslí: „ále, pan gehringer, ten žije na své vlastní planetě, toho radši necháme na pokoji, ale jednou se skácí ze židle, jednou už to nedá. toho už musíme pomalu poslat do šrotu, aniž by si toho všimnul. musíme ho pomalu odklidit, aniž by mu to došlo.“ na to se dá říct jen: „máte mě za idiota?“ a ví, že na to nedostane odpověď. ví, že se ho chtějí zbavit, počítají s jeho odstoupením, pěkně se na tom nadřeli, ale nedokázali to. (zarazí se) na závěr chce říct: „ne, takhle to nepůjde.“ na závěr chce říct: ale svoji efektivitu by teď nerad viděl zpochybněnou, ne, to by nechtěl. (partner odchází) online: má se teď taky podílet na soucitu, které všichni s benderem a gehringerem mají? „jo, osvojování si soucitu s manažery, to je přece to, co se tu teď děje. nejdřív osvojování čísel, kterým člověk nerozumí a pak osvojování soucitu s manažery nebo s poradci, kolem kterých se tahle čísla točí. a konečně ještě osvojování sekundové pravidelnosti, se kterou má člověk zmizet, protože ruší přítomnost těchto pánů. ale začíná to soucitem, jednou vždycky přijde výzva, aby s nima měl člověk soucit.“ online odchází. senior: „něco z vymývání mozku to v sobě teda má, když se tu člověk zdrží déle“, řekl, a ať si klidně říká, jenže na takové vymývání mozku on chuť nemá, nechce si pokaždé nechat vymýt mozek, ale vypadá to, jako by musel. zřejmě ho tu zase testují, zkušebních jízd už dělal dost, samozřejmě, jsou to trvalé zkušební procesy, kterými člověk prochází. nemohl by být přece jen trochu rychlejší? nemohlo by to probíhat přece jen trochu efektivněji? kde by se dal pracovní proces ještě optimalizovat? „a pak testují tebe: jsi dostatečně odolný vůči stresu nebo ne? jo, odolnost vůči stresu u člověka testují pořád. neustále máš se svým mentorem rozhovory o tom, jak vést druhé. neustále dělají rozhovory s lidma kolem tebe: „tak co, pracuje dobře, dělá to správně. jak to vypadá s jeho frustrační tolerancí a schopností práce v týmu?“ sestavují o člověku dvacetistránkové informační brožury a ptají se i sekretářky a spolupracovníků a ti to pak musejí podepisovat. tohle jde vždycky zároveň nahoru a dolů – ani v tomhle ohledu nemůže svému podniku vyčítat žádný hierarchický přístup.

22

4. obraz: my nespíme 1. scéna: něco děsivého. it a key mají potíže se sebou a svými prožitky.

it: čím dál víc mu to tady nahání strach key: jí teda nahání strach ta praktikantka, to už říkala, jo? it: jemu už nahání strach kdeco. že už se neopije například. key: je úplně nemotivovaně nadšená. it: může do sebe obrátit další a další, nic necítí, snese prakticky všechno. key: a co teprve ten hlas. zdalipak už slyšel její hlas, myslí tím, jestli si její hlas už opravdu poslechl? it: všiml si toho včera večer: už se prostě neopije, skoro by řekl, že už nemá ani špičku. key: ále, jeho tělo prostě úplně přeplo na veletržní provoz. partner: provoz teda zrovna nevidí. it: každopádně už se nedá vycházet z psychicky nenarušených lidí, ne, to se nedá, jeho mínění, naopak se tu musí vycházet z psychicky narušených lidí, ale to ona přece ví. v podstatě tu člověk může pořád zažívat scény, kdyby chtěl, ale kdo by to chtěl. (it jde k ostatním, key zůstává sama) key: a zase si ji pletou. to se jí teď stává v jednom kuse, že ji mají za někoho jiného. zase se na ni dívá žena, kterou vůbec nezná, jo, může se probírat pamětí, jak chce, nic ji k té ženě nenapadá. jen se na ni podívá a musí říct, „tady nepomůže stručný pozdrav“: zlé pohledy, úplně zlé pohledy, musí říct. připadá jí teda, že vyšinutost lidí tady nabývá povážlivých rozměrů. it: a jemu připadá, že už by si mohli konečně zapamatovat, že tu není holka pro všechno. nemůže ho mít za nějakého laciného technika, kterého zavolají při každém problému. připadá mu, že už by si to mohli všichni vtlouct do hlavy, že by si to tam mohli natlouct a nechat uvnitř. ale je mu jasné, že si to zas nikdo nezapamatuje, nikdo to neudělá, řekl ještě a zeptal se jí: a co jste dělala vy? a co řekla? key: „ne, ta ženská už na mě zase zírá.“ it: jaká ženská? key: teď už je zas pryč. stála támhle. it: „jakože lidi se prostě nerozplynou ve vzduchu, tak snadno to nejde!“ řekl jí jenom a přiznává: „nebuď teď hysterická, vzpamatuj se.“ ona každopádně totálně vylítla, totálně propadla hysterii, 23

přitom tím myslel jenom to, že přece někde musí být. a pak se úplně zcvokla. on s tím teď taky nemůže nic dělat, řekl jí: jestli si nechce dát pauzu, ona ale řekla: ne, raději ne. pak jí řekl: připadalo by mu lepší, kdyby si dala pauzu, kdyby si dala oddech, připadalo by mu dobré, kdyby jednou přišla na jiné myšlenky.

(přidají se k nim senior a online) it: snad zase nezačne s tou svou hotelovou pornohistorkou? to přece nemyslí vážně, že zase začne s tou svou hotelovou pornohistorkou? key: ne, to by ji ani nenapadlo. it: tak začne teď s tou svou hotelovou pornohistorkou? té on už má plné zuby. key: tak to ať si dá pozor, aby se u něj nerozvinula přecitlivělost! online se vmísí: žádná přecitlivělost se u něj nerozvine, přecitlivělý už je! (it k sobě přitáhne seniora) it (o online): jo, a i toho už má dost, „to je pořád düsseldorf sem, düsseldorf tam! düsseldorf může být klidně na dně a přesto je düsseldorf pořád nejlepší, toho už má pomalu dost, pokaždé je mu jasné: „pozor, hned zase spustí tu svoji düsseldorfskou odrhovačku: ´ach, jak jsem oblíbená!´“ a

její

publikum pak nadšením usne, její publikum pak v nadšeném spánku občas pokývne. její publikum, to už zná nazpaměť, má toho už tak dost, toho düsseldorfu, kterým se tu obklopuje. Vždyť je to jenom düsseldorfská stoka, ve které plave. nikdo z ní nevyvázne, nedá se už na to dívat. key: ne, měl by dávat dobrý pozor, aby v těch svých přecitlivělostech nešel ještě dál a nezapomněl přitom, kde je. takovou přecitlivělost tu totiž nikdo nepotřebuje, tady takovou alergii na düsseldorf, jaká se rozvíjí u něj, při nejlepší vůli nikdo nepotřebuje. kromě toho: ona tady rozvinula úplně jiné alergie. mohla by vyprávět úplně jiné věci. it (k seniorovi): neříkal to! key: co? it (k seniorovi): zase teď začne s tou svou hotelovou pornohistorkou. key: ne. it (k seniorovi): určitě, hned zase začne vyprávět tu svoji hotelovou pornohistorku. key: ne! it: on už ji dokáže odvykládat zpaměti: jak uvízla na letišti ve stuttgartu, protože musela čekat na svůj kufr, který uvízl někde v římě nebo v paříži. jak pak seděla v tom předraženém hotelovém pokoji a ze všech stran vnímala ty zvuky. jak se to tam všude kolem ní ozývalo pornem, jo, jak se odevšad linuly 24

pornořevy. pokoje letištních hotelů jsou totiž přesně na to vybavené: televizí a úplně teňounkýma stěnama. televizí a úplně teňounkýma stěnama a sténáním, „které tam produkoval jediný hlas, přestože ho člověk normálně produkuje ve dvou.“ jak potřebovala chvilku, aby pochopila, že ve všech, jo, ve všech sousedních pokojích si ti businessmani, které viděla stát už na recepci, právě pustili svoje pornofilmy a zatáhli ji do nechutného simultánního porna. jak v téhle nechutné pornosimultánnosti nechtěla zůstat, ale vůbec nevěděla, jak z ní ven key (převezme): jo, a příštího rána seděli všichni na snídani, tihle uhlazení obchodníci. jako neviňátka! seděli uprostřed pastelových barev, ve změti pastelových barev hotelového obložení, seděli vedle svých aktovek, ve kterých měli veškerý svůj materiál: smlouvy, předběžné smlouvy, profily, možnosti. senior (převezme): jo, přesně: headhunteři. ti se setkávají vždycky na takových místech. letiště, nádraží, vždycky další den ráno. key (převezme): jo, a ty tam pak sedíš a posloucháš, jak vedou svoje headhunterovské hovory o smlouvách a možných smlouvách, jak provozují ten svůj vyjednávací small talk a jak to dělají v takovém tom jemném, zvučném tónu, který podivně kontrastuje se štěkotem porna, který byl slyšet v noci. senior: a pak? key: nic. it (cituje): jako slunečnice se všichni otočili za jedinou ženou v místnosti, a tou byla ona. senior: a pak? it (cituje): jo, hlavně si nepřipadat jako v nějakém románu breta eastona ellise! key: ne, hlavně si nepřipadat jako v nějakém románu breta eastona ellise! senior: on teda americké psycho taky četl a musí říct, že mu to připadá trochu přehnané. senior: má se teď snad mluvit o dětské pornografii nebo co? žádá se to teď? on by teď teda o dětské pornografii raději nemluvil, ačkoli má pocit, jako by musel, protože od určitého okamžiku vždycky všichni mluví o dětské pornografii. key: koneckonců to odpovídá skutečnosti. koneckonců to proběhlo všemi médii: „jenom proto, že je výkonný ředitel na holčičky, se produkuje v thajsku.“ „jenom proto, že je výkonný ředitel na holčičky, se na každý meeting přitáhnou ženy.“ key: ženy? „jenom proto, že je výkonný ředitel na holčičky, etablovalo se to jako standart pro vedoucí pozice.“ it: prosím tě! key: prosím tě? svádění holčiček prostě patřilo k podniku, nenašli náhodou dětskou pornografii na webu? key: jasně, to byl skandál 25

senior: a co se stalo pak? it: když se to provalilo, downsizovali sídlo, jak jen to šlo key: ale dneska už je to zas jen takový džentlmenský přestupek. key (náhle dopředu): no, pospolitostí z donucení by to nenazývala, ne, takhle by to neřekla, ale vypadá to tak, přinejmenším zvenčí to tak musí vypadat, to uznává (směje se). vypadá to tak, jako bychom už spolu strávili nějaký ten čas, což je v podstatě pravda, jen teď neví, jak dlouhý. taky se od sebe v dohledném čase netrhnou, „jak to tak vypadá“ (směje se), to se člověku za těhle podmínek spíš nepodaří. no, jen s panem gehringerem teď nechce být, to už by na ní bylo příliš. (kašle) 2. scéna: mluví opět dopředu.

senior (znalecky): myslí, že dexedrin, takže žádná kouzla. dexedrin vám to usnadní. nebo efedrin, pokud jde o účinnou látku. captagon se tomu říkalo dřív. i dneska se to tak asi jmenuje, pokud jde o značku. prostě povzbuzovadla, amfetaminy. nic z toho nevzal, jak řekl, už to nepotřebuje. it: kolegové si oplachovali obličej, chodili se nadýchat čerstvého vzduchu, pili red bull, taky kafe určitým způsobem zabrání spánku. on to nepotřebuje. naopak: může už pít, co chce, a vůbec to na sobě nepozná. online: už samotný alkolhol udrží člověka vzhůru. partner: jak dlouho už je na nohou? to neumí říct, už to ani neví. nepočítá hodiny a o dnech tady v těhle podmínkách nejde mluvit. key: „já to teda jako zátěž nevnímám.“ senior: ještě jednou by řekl: není žádný závislák na adrenalinu – key: „já to teda zvládám v pohodě.“ partner: prosí vás, snad ještě může rozhodovat sám, kdy udělá pauzu a kdy ne. snad ještě může rozhodovat sám, kdy odejde nebo neodejde, „kdy je šlus“, je to problém? senior: co je to za otázku? jestli už viděl někoho zkolabovat? tím si není jistý, „tady každopádně ne.“ (směje se)

26

partner: ne, neviděl zkolabovat nikoho, to už říkal několikrát, tj. samozřejmě slyšel o tom, že dva spolupracovníci zkolabovali – u jednoho prý „cirkulační kolaps“, u druhého „nervové zhroucení“, to byli ale naprosto přetížení lidi senior: například se občas o někom řekne, že už nepřijde. za nějakou dobu je jasné, že už přestal chodit do práce, že prostě skončil. to se pak dá předpokládat, že zkolaboval, „protože něco takového se neříká jen tak“, to má většinou své pozadí. partner: ale tolik spolupracovníků zas nemizí, „to taky nemůžete tvrdit“, za celou jeho kariéru jich tolik zas nebylo. spíš se to drží v určitých mezích, „tolik jich zas nemizí.“ (krátká pauza) kdo to tvrdil? ptal se, kdo to tvrdil? s něčím takovým ať tu nikdo neotravuje. takže rozhovor už skončil? ptá se, jestli rozhovor už skončil? myslí, že rozhovor už skončil. jo, tímhle prohlašuje rozhovor za ukončený! 3. scéna: šok. všichni až na praktikantku.

key (ustrašeně): právě přišla o hlas, „promiňte“, na krátký okamžik přišla o hlas, promiňte, taky neví, jestli byla někdy takhle hlasitá, něco takového se stává, taky ale neví, jestli situaci správně interpretovala. neuměla si prostě ten obraz běžících lidí nikam zařadit. i pan belting musel běžet a björna viděla utíkat ještě s kufříkem v ruce, plášť lehce rozepnutý, a ta daňová odbornice a pan rieder, jo, viděla utíkat ministra riedera, všechny viděla utíkat, přes okno v průchodu. všichni utíkali a byl na ně podivný pohled. všecko se zdálo být zpomalené, jak tak utíkali s vlajícími plášti a obleky směrem k východu, většina z nich se ani nestihla obléct. viděla, jak se lidi strkají, jak se navzájem prakticky vytlačují z cesty. hodně jich mělo ve tváři vystrašený, přímo panický výraz, jiní zas působili normálně, jako by se při joggingu dali do závěrečného sprintu. to nejhorší ale bylo, že se toho účastnili všichni, i praktikantka u toho byla. it: a kde je teď, ta praktikantka? key: raději by o tom teď (kašle) nemluvila. 27

- raději by teď nic neříkala. nechce (kašle) teď raději nic říkat partner: jo, člověku prostě občas přeskočí, to zná každý. nepoužije to proti ní, připadá mu naprosto pochopitelné, že taky ztratí nervy, to se holt stává – jo, člověku prostě přeskočí, to se stává, ať neblázní, tohle se rozmáhá i u jiných. (kašle) online (chlácholivě): vždyť zrovna nepoznávala ani vlastní hlas, jak tady mluvila, pravděpodobně je přece jen trochu přetažená. „jo, někdy člověk prostě vysadí.“ ostatní každopádně dost vyděsila. ale i ji řádně vyděsila. že dovede někoho takhle seřvat, to tušila, že dovede přidat na hlase, jí taky bylo známo. ale tuhle polohu jejího hlasu neznala, vždyť to bylo jako by skrze ni mluvil někdo cizí. key: člověk by sám sebe nepovažoval za nebezpečného, ne, to by ho nikdy nenapadlo. s takovým strachem nepočítala. s takovým strachem prostě nepočítala. it: ať nehysterčí, to by jim doporučil, jim oběma. online: to říká ten pravý partner: ať nechají toho svého alarmismu, všichni by měli alespoň na chvíli nechat toho svého alarmismu! it se panicky pokouší opustit prostor, což se mu nepodaří. zůstane v něm jako pracovní mrtvola. online (se po něm podívá): ale co „ty a ten tvůj alarmismus“ to tak ráda poslouchá, jo, „ty a ten tvůj alarmismus“, to jí říkali už od dětství, protože prostě upozorňovala na skutečnosti, od něj si to ale říkat nenechá a vůbec – (zmlkne a spustí nanovo) je obecně známo, že už není úplně střízlivá, jo, taky to přiznává, že je teď dost opilá, nemusí ji teda pořád přerušovat, ví to, taky jí to nemusí říkat pořád dokola, a ví taky, že její upřímnost ji jednou zabije, to jí říkali často: produkuje upřímnost, místnost, kde dřív nebylo vůbec nic, zaplní upřímnostma. a ty tu teď stojí jak nábytek, který už prostě nelze odstěhovat, a nikdo ho nechce (k seniorovi) ne, neztiší se, to ji ani nenapadne. řekne teď jasně a nahlas, co má na srdci. taky chce, aby ji všichni poslouchali! jo, ať na ni tak nekoukají, jsou teď prostě všichni na řadě. co si jako mysleli? že budou moct beztrestně mluvit navěky? že budou moct beztrestně mluvit o stovkách kickoff meetingů. že budou moct stále beztrestně objevovat v zákazníkovi člověka, anebo se naparovat s pojmy jako „multi-tasking“ a nic se jim nestane?

28

jo, ví, že je opilá, „ale co myslíte?“, jak dlouho to takhle může pokračovat, ptala se sama sebe. jak dlouho se dá beztrestně mluvit o společnosti služeb a jak z toho můžou vyjít bez úhony, když si pořád berou do huby společnost služeb a vědění? ale ani o tohle nejde. „ani v nejmenším o to nejde.“ teď si tu totiž vzali do hlavy, že můžou beztrestně napodobovat lidské hlasy, jako by nic. (online odchází. zbytek zůstává bezradný. pak partner, mluví náhle směrem dopředu jako by mu přeskočilo. žádné vpředu jako by už ale nebylo. řeč už nenachází adresáta.)

29

5. obraz: panika a přízraky 1. scéna: přízraky. key, senior, partner

partner: „aby mi správně rozuměla“: lidi tady v podstatě neutíkají, když ho objeví, je to spíš záležitost poslední doby, že ho obcházejí velkým obloukem nebo se že se vyděsí, když se na něj podívají. key: že už tolik nereaguje na vnější podněty, říkala už víckrát, beztak se celou dobu vycházelo z toho, že nežije, ale jestli se z ní stále víc stává přízrak, to neví. každopádně by člověk něco takového neslyšel rád, ne, může ale říct jenom: „jak na člověka ten přízrak, za který ho měli, stále víc sedí, jo, jak ten přízrak v člověku stále nabírá na síle. senior: teda předtím, než ho někdo prohlásí za přízrak, je tu ještě on. a on to nestrpí. on s výzvama, které na něj ještě čekají, které mu sluší. však může dokázat, jak naživu ještě je. i jí to ještě ukáže, to ať se nebojí key (přeruší ho): i ona má v sobě potřebu, vdechovat život ostatním lidem. a už častěji zažila, že ji pokládali za živou, i když tomu tak nebylo. má teď na mysli takovou tu zvláštní živost, kterou chlapi vždycky připisují té, se kterou chtějí do postele. jo, nezřídka měla pocit, že ji používají jako faktor živosti, jako krém živosti, který se prostě nanese na tělo. a nějakou dobu si to taky přála. chtěla, aby ji pokládali za živou, vždyť je to strašně příjemné, když se člověku něco takového připisuje, a tak hodnou chvilku tuhle živost produkovala, nadměrnou živost, dalo by se skoro říct, většinou to ale s její nadměrnou živostí nevyšlo, jakože v osobním životě. taková konstelace se vyskytne často: neživost muže a nadměrná živost ženy. něco takového nemůže fungovat, něco takového se nakonec vždycky vymstí. protože jednou tu nadměrnou živost muž prostě vyzvrací, jednou už ji nestráví a člověk sám vyzvrací tuhle odpudivě nadměrnou živost hned vedle. (k partnerovi) ať je to jak chce: nechce být součástí jeho neživosti, ne, to klidně přenechá jeho ženě a spolupracovníkům, nemá chuť na ní participovat. vlastně ho ale podezírá z toho, že svou neživost vůbec nepochopil, jako by tomu ještě nevěřil. bude si asi říkat: jo, prochází rodinným peklem, něco takového prostě člověka v životě jednou nebo dvakrát potká, jak se říká. jeho ale něco takového už vůbec potkat nemůže. pravděpodobně to fakt neví. pravděpodobně není obdařen smyslem pro smrtelnost, ten prostě nemá, možná ho jednou prostě ztratil, po cestě, možná ho nechal někde ležet po nějakém meetingu, před schůzkou, během porady. jednou prostě zůstal někde ležet a ani se nehnul, jeho smysl pro smrtelnost, ale právě proto, že ho ztratil, ještě tohle penzum práce zvládá.

30

senior: jo, člověk sám v sobě přízrak nevidí, tahle definice přijde vždycky zvenku, sám od sebe by se člověk k téhle skupině právě nepočítal. nepovažoval by se přece za nějakou zombie (směje se) nebo za monstrum (směje se). na to (směje se) snad vypadá příliš dobře, ne? (směje se) ne, nevidí v sobě žádný přízrak (směje se), přinejmenším ne dobrovolně key: „to není sranda, chápeš?“ senior: to nemělo být vtipné. partner: „ne, vtipné to teda nebylo.“ partner: a to jediné, v co by se ještě dalo doufat, je, že úmrtí, které zjevně nastalo, bude trochu ambicióznější, než byl člověk sám. že se prostě odhodlá k tomu, být o něco explicitnější, když on sám už to nedokáže. key: tak nějak. senior: tak nějak. key: ale proč se to neděje? stopy života rostou jako houby po dešti, říká se, jen jim dejte čas. tady ale tak nějak neroste nic. partner: jo, teď má přece nastoupit znovuoživení, vždyť to je to nejmenší, co se dá očekávat. senior: člověk ale musí pochopit i to, že pořád jenom „power power power!“ taky k úspěchu nepovede. (ostatní se na něj dívají plni očekávání) sám si už vzal oddechový čas – jo, myslel si: proč ne? chvilku prostě nedělat nic, tu vychovat dítě, tam napsat knihu nebo prostě udělat něco jiného pro sebe. ale co dělal? nic nedělal, tj. začal mít problémy – „logické ne?“ lidi, kteří jsou zvyklí pracovat pod tlakem víc než 14 hodin denně, přece nemůžou jen tak vypnout, pokračují v tom. (podívá se na ostatní) co teda dělal? no ze všeho nejdřív si zorganizoval takový ten milostný stres. „proboha živýho“ (podívá se na ostatní. ještě pořád nic) jo, měl zároveň tři přítelkyně. vlastně jenom dvě a to šlo nějaký čas dobře, ale pak přišla třetí, nějak se mu přihodila, a právě ona to všechno odstartovala. ví prostě, že potřebuje nějakou challenge, potřebuje prostě určité vypětí. jen ženy to asi nepotřebují, jak zjistil. ale musí přiznat, že ho to chvilku bavilo, organizovat si svůj život s ohledem na ně. „to je spousta náročného organizování, když musíš 2-3 ženským sugerovat, že jsou tou jedinou.“ to by raději pracoval svých 16 hodin v kuse. takže krátce řečeno: ne, jen tak vypnout, to prostě nejde. (oba přítomní se teď zapojí) key: ona si teda úplně ohlodala nehty. zírala do zdi. rvala si vlasy, „co vám ještě mohu nabídnout?“ a nonstop telefonovala. jo, pořád s někým vedla rozhovory, domlouvala schůzky. procházela telefonní seznamy, takže v podstatě nedělala nic jiného, než co dělá teď. jen s tím nepatrným rozdílem, že tehdy 31

byla dost frustrovaná – a nakonec tu nabídku, kterou nejdřív vzít nechtěla, vzala. jo, nakonec na tady tohle přistoupila. partner: přesně. nepamatuje si už, kdy nastoupily ty panické stavy. kdy začal mít poprvé problémy sám se sebou, ale najednou byly tu, tyhle panické stavy, kdo je nezažil, neví, co to je. to je asi to nejstrašnější, co kdy zažil. jo, kdyby to formuloval drasticky, řekl by, že tenhle oddech ho téměř zabil. 2. scéna: paměť a vzpomínka. opět senior, key a partner

senior: řeklo se: od začátku bylo slyšet zvuky vrtulníku, od začátku. od začátku taková podivná hlášení, na tom se shodli všichni. i na bezpečnostních složkách, které tu postávaly vždycky. takže nic neobvyklého. key: jo, teď si taky vzpomíná: od začátku zvuky vrtulníků, od začátku tyhle alarmující hlasy. teď si taky vzpomíná na ty chlapy u vchodu, přinejmenším na to, že tam nějací stáli. partner: člověka to prostě nějak netrklo. vlastně to ani nevnímal. key: jo, od začátku zvuky vrtulníku, to teď poznamenává každý. a pak člověku řeknou, že je to přece normální, co že dělá? proč je tak nervózní? „všechno je přece pod kontrolou.“ všechno je, jak má být! on tu necítí nic neobvyklého, přinejmenším nic, co by jako neobvyklé definoval.

(pauza) key: takže od začátku zvuky vrtulníku, to si musí zapamatovat, vždyť člověk toho tolik zapomene, hodně z toho, co se stalo, už prostě neví. senior: dodatečně se vždycky říká: užil si spoustu srandy. partner: jo, dodatečně se na věci nahlíží vždycky jinak. i do firmy vcházejí spíš úspěchy, to ostatní se nechá stranou. senior: jo, do historie firmy vcházejí spíš úspěchy, když je ale člověk upozorní na to, že něco přehlídli, ozve se samozřejmě hned: „nedělejte si starosti, vy do historie firmy vejdete.“ musí ale říct, že si přece jen starosti dělá. koneckonců je tón, kterým s ním mluví, v posledních týdnech ostřejší, koneckonců neviděl v posledních hodinách nikoho, kdo by měl jakýkoli kontakt s jeho podnikem. pomalu se ho zmocňuje podezření, že už na něj prostě zapomněli. key: zapomněli? partner: ne, to nikdo neřekl. a když, je to úplně normální. jakože člověka prostě čas od času přehlídnou, to je přece normální, něco podniknout musí jen, když se z toho stane trvalý stav. senior: ale co, na lidi se dnes v podstatě spíš zapomíná, než aby se vzpomínalo. 32

partner: ne, k velkým paměťovým výkonům se tady nikdo nevyšvihne, jemu to ale stejně vyhovuje. protože to, co o něm říkali, nebylo zrovna příjemné. tak žhavý na vzpomínání zas není, protože ví, že se většinou nevzpomíná správně. vzpomíná se spíš na klepy než na fakta, protože klepy jsou mnohem oblíbenější, protože prostě poskytují lepší historky. „jakože, ne, že by člověk někoho zabil.“ přinejmenším on nikoho nezabil, pokud mu paměť slouží (směje se), ačkoli jeho paměť nesahá právě daleko. ne, přiznává, že jeho pamět daleko nesahá. má na mysli spíš jiné věci. má na mysli spíš – „okamžik“ – jo, teď si vzpomíná partner: musí spíš myslet na poslední zasedání dozorčí rady a na to, jak tichá celá budova byla, jo, bylo to jeho poslední zasedání dozorčí rady, ve své vzpomínce tam je ale jenom on, jo, vzpomíná si, jak seděl jedno patro nad zasedačkou a jak tiché vše bylo. vzpomíná si na zvláštní ticho, které vyplnilo celý prostor, tj. „pane gehringer!“ zavolal ještě kdosi, ale to bylo, zdá se, už dávno. teď bylo v místnosti jen kancelářské ticho, tj. z vedlejší místnosti náhle zaslechl zvuk. někdo zakašlal. musela to být sekretářka, ale ne, nemohla to být ona, protože právě naběhnul záznamník. a zatímco záznamník běžel, začala se na okně pohybovat moucha, dala se takříkajíc do pohybu. jo, vzpomíná si na mouchu na okně a na spoustu cest, které volila. na nespočet hektických smyček, na nespočet náhlých změn směru, na matoucí tvar neviditelného labyrintu a nepochopitelný východ z něj. a pak to v té prázdné kanceláři začalo vonět, jo, vzpomíná si, jak to v té skoro prázdné kanceláři vonělo po nových umělých kobercích a přístrojích tak, jako to v těhle nových kancelářích vždycky voní. tiskárnou, monitorem, šanony a vším tím kancelářským nábytkem, jenže tentokrát to bylo zřetelnější, ne-li přímo hlasitější. jo, i ten kancelářský nábytek jako by vydával zvuky, které předtím nebylo slyšet. key: jo, taky si teď vzpomíná: i ona byla v téhle budově, i ona tam měla nějakou práci, neví ale, jestli byla taky na tomhle zasedání – ale byla to určitě tahle budova! – byla ovšem spíš ve výtahu – jo, výtah tam byl taky! – „furt ještě ve výtahu?“ vzpomíná si, to byl takový vtip, kterým se každé ráno zdravili, když se tam náhodou potkali, jako by byl tou cestou nahoru vyjádřen veškerý představitelný pohyb. “furt ještě ve výtahu? vždyť vy jste vůbec nepokročila!“ jenže to tak najednou bylo: nic se nehýbalo kupředu, nic se ale ani nevracelo zpět: tenhle výtah stál a ani se nehnul. partner: dole se smáli, jo, bylo jasně slyšet asistenty vedení, jak vystřihují jeden vtip za druhým. „tak daleko už teda jsou“, pomyslel si pak, neboť tak to chodí: jakmile asistenti vedení vystřihují vtipy, musí být už dlouho po výstupu obchodního vedoucího. proč nebyl dole s nima, teď nechápe. možná chtěl ještě něco zařídit, telefonát, na který jako by tady nahoře už neměl chuť.

33

každopádně si na tu kancelář a na to zasedání dozorčí rady vzpomíná jako by to bylo dnes. „jako když vedle tebe někdo žvýká žvýkačku a ty na to nemůžeš přestat myslet“ – na celý ten průběh: jak někdo dole nalívá pití a leží tam už připravené chlebíčky. key: a neví teď, jestli byla asistentkou vedení, ale umí si to najednou tak nějak představit, ale v podstatě si vzpomíná jen na ten výtah, který vyjel do třetího patra, výtah, ve kterém nebylo žádné zrcadlo, nic, co by člověka mohlo ujistit o vlastní existenci. hudba to každopádně neudělala. jo, vzpomíná si na hudbu, co byla slyšet ve výtahu, jakou člověk na takových místech často slýchá, takovou tu vánoční hudbu, takovou tu oblbovací hudbu, takovou tu hudbu, co láká k nákupu, jenže tady nebylo co koupit. partner: leží tam už připravené chlebíčky, i když je už nikdo nechce jíst. a lidi se nechávají strhnout ke vtipům, i když je už nikdo nechce slyšet -

key: rozlišuje mezi hudbou, která zůstane venku, hudbou, která člověka dohání, a hudbou, která zůstane uvnitř napořád a věčně. tahleta byla nepochybně tou hudbou, které už neutečeš, ani v tom nejhorším tichu ne. a ta teď přicházela zvenčí, ta se teď šířila všude. senior: jo, co hudba všecko nesvede, ptal se taky. poslouchal ji zvenku. jistě, i on byl uvnitř kanceláře, ve které byli předtím pan gehringer a paní mertens. jenže byl u okna, u okna do města, které leželo pod ním. stal se pohledem ven, tak to na něj působilo, pohledem na letící nebe, letící modř, bez mráčku, přesto věděl, že byla venku bouřka. bouřka, jakou ještě neviděl, bouřka, kterou každý uvidí jen jednou. partner: zatímco tam nahoře ještě stále zápasí mobil o uznání, které mu nikdo neprojeví. slyšel to bzučení v telefonu, slyšel to podivné bzučení v celé budově a slyší ho stále. jen tu kancelář, ve které zjevně vězel, si nevybavuje. nebyla možnost udělat si obrázek, ta nebyla. byly jen kroky, které šly budovou, byly jen kroky, které už byly na schodišti – blížily se ke kanceláři, prošly kolem, zaklepaly na vedlejší dveře: „pane gehringer, pane gehringer, jste tam?“ jako by slyšel ještě teď. a po krátké pauze pak ještě jednou: „jste tam? čekáme totiž na vás.“ pak zase nic. jen to praskání koberce a monitoru, svévolné praskání ve vzduchu. slyší mravence ve stěnách, slyší nebe venku, slyší, jak nebe neobsahuje žádný vzduch. jo, slyší, jak nebe neobsahuje žádný vzduch, jak se jen žene pryč ve své stále stejné modři. a ten zvuk tak nepopsatelně sílí, že kdyby za dveřmi kdosi nestál, všechno ostatní by přehlušil. jo, stále zřetelněji teď slyší to čekání, to váhání, ruku natahující se po klice, jak se v půli cesty zastaví, jako by ona osoba tušila, co v téhle kanceláři spatří. jako by věděla, co v téhle kanceláři spatří. jo, i on teď ví, co v téhle kanceláři spatří, kdo se s ním v téhle kanceláři nachází.

34

3. scéna: stávka. zbyl jen partner. mluví směrem dopředu.

jo, ještě vám to neřekli? ještě vás o tom neinformovali? ne, my to teď dělat nebudeme. jako fakt: nás to nezajímá. (čeká) jo, zmrtvýchvstání, o tom teď byla řeč pořád. jenže, tak snadné to není. o zmrtvýchvstání totiž mluvili zrovna ti praví, totiž ti, kterých se netýká. ti, kteří se zmrtvýchvstání účastnit nemusí. v tom užším smyslu slova. nebo ti, kteří ho vůbec nemají zapotřebí. člověk musí věřit na kompletní zmrtvýchvstání, na všechno, co k tomu patří. žádné polovičatosti tu nepomohou. (čeká) „prosím vás!“ jinak by to jejich kecání začalo zas od začátku, jo, říká se „insolvence jako šance“ a „člověk bojuje za nový začátek.“ ale zmrtvýchvstání teď prostě neklapne. vůbec nemůže. protože je tu ještě něco. „jsi a zůstaneš exemplářem“, říkali mu vždycky. „exemplářem sebe sama.“ jo, je výtiskem sebe sama, co jiného. je takovým číslem, říkali mu stále znovu. jen už si nepamatuje čeho. (čeká) ale jedno bych přece jen rád věděl: z mrtvých ještě nikdo tak rychle nevstal, říká se, proč se teda děje tohle? proč tu vládne tahle živost? – jo, to se teď dozvíme od vás! teď povídejte zase vy! no, co je to s váma? vy jste přece celou tu dobu u toho? – už o vás trochu přemýšlel – proč to děláte? určitě se vás ptají často. jo, proč to vlastně děláte? a jak dlouho už to děláte? - nemyslí, že by chtěl pokračovat – - jo, ani ostatní se už neúčastní. - jo, a myslí, že tady přestává všecko. - co, nepřestává? - samozřejmě, že přestává! ale samozřejmě. může to přestat. koukejte!

35

6. epilog: v pozadí je slyšet nebo vidět praktikantku. zdá se, že mluví k někomu jinému než k nám

praktikantka: žila v londýně, žila v paříži, žila v san diegu. umí si představit, že by žila v londýně. za určitých okolností v paříži. k německu ji to táhne málo, ale jako hospodářský prostor je zajímavé. co už každopádně dělat nechce: jezdit po nějakých horních dolních, kde prostě jednou někdo postavil velký závod, a vídat tam ty lidi. jezdit po nějakých horních dolních a vídat lidi a vědět, že celý region závisí na nějaké štěrkovně. nebo dovozci stavebních materiálů. někdy si tam udělala ekonomický exkurs, někdy čistě morální. někdy si říkala: ti lidi, co tu teď propouští, stojí vlastně na výplatní pásce regionu – přes daně, „logické, ne?“ a to, myšleno ekonomicky, zas nedává smysl. ale člověk koneckonců po těch horních dolních jezdí a vidí, jak bezútěšné to v mnoha regionech je. „myslíš si: můj bože, jak je tohle možné! a teď dalších 100 lidí! víš, že určité procento z nich jde do předčasného důchodu. to je hračka. většině to nepřipadá tak strašné. nepracovat není ten nejvyšší trest, který člověka může potkat. jiní jsou mobilní, ti si najdou něco nového. ale i tak není lehké prostě vyrazit 300 lidí.“ takhle si to pro sebe člověk zlehčuje, jakože pod heslem: nejde tu přece o trojnásobné otce rodiny, kteří pak zůstanou bez příjmů. nebo přinejmenším ne tak často. člověk je taky nikdy osobně nepotká. jasně, to by bylo těžší, kdyby to musel sám říkat každému jednotlivci. ale koneckonců musí dodat bojujícím zaměstnavatelům zbraně, tj. vytáhnout kalkulačku „a jedem!“ jo, koneckonců musí člověk zaměstnavatelům na frontě nabídnout dostatek munice, pořádný kalibr jako je např. argument „smrt nebo život“. tomu všichni hned rozumějí, i odborová rada. to je vždycky ten nejlepší argument: kdyby se nepodnikla určitá opatření, museli by jít všichni. ne, lidi většinou neodcházejí z morálních důvodů, ale proto, že už se jim tenhle life style totálně hnusí. všechen ten short sleeping, quick eating a jiné podobné radosti. a to nocování v hotelu, to lítání v business class, to bydlení ve first class. jednou už to člověk nemůže ani vidět. minibar už nemůže ani vidět. minibar a stále stejné ksichty na recepci už nemůže ani vidět. ani ty čtverečky na koberci, které spočítal už stokrát. a lítat jako jiní jezdí autobusem, to už se mu taky příčí. a taky tahle věčná logika růstu, kterou jednou použije proti sobě.

36

„cituj mě správně!“ „co? máš s tím problém?“ „a s čím vším máš ještě problém?“

Poznámka překladatele Text „wir schlafen nicht“ je s výjimkou přímých citací v uvozovkách psán celý ve 3. osobě a v konjunktivu I, tj. v gramatické kategorii, která prostřednictvím slovesného tvaru vyjadřuje cizí, z pohledu mluvčího ne nutně věrohodné mínění. (Uplatnění nachází tato kategorie např. v médiích.) Do češtiny je konjunktiv I přeložitelný snad jen opakovaným přidáváním slov „prý“, „údajně“ či „že“. S ohledem na stylistickou rovinu textu jsem jej proto důsledně odstranil a ponechal jen 3. osobu, jíž samotnou lze, jak věřím, určitou míru odcizení naznačit. M. S. 37

Příloha D Kathrin Röggla: nevyhnutelní

nevyhnutelní od

Kathrin Röggla Z německého originálu přeložil Martin Sládeček Dílo na zakázku festivalu Frankfurter Positionen 2011 iniciativy Nadace BHF-BANK

Tento text je autorským dílem a je chráněn dle autorského zákona. Bez příslušného svolení není nikdo oprávněn tento text jakýmkoliv způsobem upravovat a užívat. Poskytnutí tohoto textu další osobě za jiným účelem než je jeho divadelní nastudování je povoleno pouze se souhlasem DILIA. Porušení tohoto zákazu a užití textu bez příslušného svolení je porušením autorského práva resp. práv souvisejících s autorským právem a zakládá občanskoprávní i trestněprávní odpovědnost. V případě zájmu o užití tohoto textu se obraťte na divadelní oddělení DILIA na tel. 266 199 823, amatérská sdružení se mohou obracet přímo na tel. 266 199 845. WWW.DILIA.CZ

vidíme staré zkušené tlumočníky: angličana (pana miesigbauera), francouzku (marie-claire), francouze (pana kalendera), přičemž poslední dva jsou kolegové v kabině (tlumočníci pracují v kabině vždy po dvou), k tomu přeběhlíky z jiné branže: rusku (paní kleinovou), španěla, jakož i novou: číňanku. společně vytvářejí chór, přičemž hlasy v chóru přicházejí (stále častěji nebo vždy) ze záznamu, takříkajíc z „off módu“, a stávají se svého druhu protějškem. (proč? chór reprezentuje také technickou aparaturu, která tlumočníky v kabinách neustále obklopuje, jakož i, jak člověka asi napadne, hlas oddělený od těla.) chor: uspořádá někdo briefing k tomu, co se právě dělo? řekne nám někdo, co jsme propásli? nastupujeme přece teprve teď a tohle by nám hrozně pomohlo. tj. takhle nezbriefingovaní nemůžeme pracovat, vůbec nevíme, na co bychom měli navazovat, jak bychom tomu měli rozumět, jakože všem těm náznakům, nepřímým narážkám, odkazům. ústa účastníků rozhovorů jsou jich koneckonců plná. ví někdo, kde jsou lidi od protokolu? tj. kde jsou pořadatelé? jakože kdo nám teď dá flashky s projevy, s powerpointovýma prezentacema? kdo nám dá pracovní desky? a: jací řečníci v jakém pořadí vystoupí? 1. kabina francouzka: překládám delegáta z paříže. nemám čas myslet na jednotlivá slova, překlad musí plynout, musím zůstat flow… angličan: já překládám německého zástupce zaměstnavatelů… francouzka: …nesmím se divit slovu mrčet, které jsem právě řekla – řekla jsem mrčet? už jsme ale u té části věty o jízdním řádu. tento jízdní řád teď musí ad hoc vyjít německy z mých úst. ad hoc! a ano, ještě to tak tak stíhá. angličan: překládám německého zástupce zaměstnavatelů, kterého znám už z jiných konferencí. vím, jak mluví, vím, jaké pozice zastává a jaké vtipy dělá. tj. zástupce zaměstnavatelů nedělá vtipy, ten se drží dost zpátky francouzka: aspoň se francouzský delegát dneska nepokouší být vtipný jako jindy. ani se neztrácí v květnatých obratech jako jeho španělský protějšek. kterého překládá můj kolega. angličan: zástupce zaměstnavatelů často vysedává v takových pracovních skupinách, ve kterých by ho třeba moje žena nikdy nečekala. „ten trůní všude!“ vysvětlil jsem jí včera a dneska zase žasla, že se účastnil i konference o klimatu. řekla: „myslela jsem, že to jenom nnóčka a zástupci vlády“, jak se to zobrazuje v médiích. musím k tomu teda říct, že moje žena ráda žasne, kolikrát už jsem jí vyprávěl o zvláštních hospodářských delegacích, které cestují spolu s kancléřkou, kolikrát jsem jí říkal, že: „to je přece logické, koneckonců celou tu šarádu platí!“ teď ale nesmím přemýšlet o zvláštních delegacích a svojí ženě, vždyť jsem teď úplně v proudu řeči o přední roli, kterou musí zaujmout hospodářství, o technologických možnostech a v neposlední řadě o zodpovědnosti za veřejné vzdělávání francouzka: tohle je konference na téma „pohoda“! francouz: jednoznačně. konference na téma „nebe bez mráčku“! francouzka: různí zástupci sdružení bez právní subjektivity, zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců, vědci a odborné síly, zástupci z řad politiků by spolu měli navázat neformální rozhovor. ruska: a? navazují? angličan: můj zástupce zaměstnavatelů určitě. (dále v intonaci překladu:) ještě pořád jsme ale u přední role hospodářství. přední role hospodářství ovšem momentálně nějak nepostupuje, protože ještě pořád čekám na sloveso, které v němčině vždycky přichází až na konec, zatímco v angličtině je vpředu a hned všechno rozřeší, v němčině se vždycky čeká, dokud není vyřízen zbytek věty. a já pak musím pracovat s triky, zmýlil jsem se… francouzka: francouzský delegát podivně volí slova. na diplomata až příliš agresivně. a na tenhle druh konference. právě se pokouší zdůraznit linii svojí vlády a já zdůrazňuji s ním. dávám do svého hlasu 1

naléhavý sound, ale ne příliš. jeho krátké, významné pracovní pauzy ale do francouzštiny nedostanu, to časově nezvládnu. číňanka: moji číňani se ještě vůbec neobjevili, ale – ruska: číňani jsou tu přece vždycky jenom, když jde o jejich hospodářské zájmy. francouzka: však číňani ještě přijdou. číňanka: ale o co přesně jde, aspoň to bych ráda věděla. francouz: o co jde? číňanka: o možnou a žádoucí budoucnost euroasijského prostoru? o technologický transfer v bilaterálním obchodním prostoru eurozóna-rusko, eurozóna-čína? o přípravu rámcové úmluvy o energii a klimatu? francouz: však na to přijdem. španěl: tohle není žádná konference na téma „pohoda“, koneckonců z ní má nakonec něco vzejít. však ještě uvidíte, brzo se to tu bude hemžit státními tajemníky, vedoucíma referátů, lidma z pracovních skupin… francouzka: co my víme, kdo sem přijde, koneckonců jsme nedostali skoro žádné podklady, tj. vlastně žádné. španěl: …ačkoli na pracovní úrovni žádné tlumočníky nepotřebují, ta se odehrává většinou v angličtině, ta se tu přeskakuje… angličan: tohle je konference na téma „pohoda“, zasedání evropské rady k finanční krizi a konference o klimatu jsou vedle v traktu potsdam a v traktu schinkel. španěl: (trvá na svém) tohle není žádná konference na téma „pohoda“, ačkoli je to tady hotel, největší konferenční hotel v německu údajně. číňanka (přeruší je): oba moji delegáti, pro které mám převádět do čínštiny to, co by mohl říkat zástupce zaměstnavatelů, se ještě ani neukázali. a protože nikdo jiný v sále čínsky nemluví, sedím tu v čínském tichu. že se ti dva delegáti ještě ani neukázali, nic neznamená, je ještě ráno, vím ale, že si tu zas všichni myslí: typické, tihle číňani. stejně jako tehdy v kodani na eu konferenci o klimatu, kdy prostě zmizeli, zmizeli do svých hotelových pokojů. nikdo už nehledí na to, že pak do svých hotelových pokojů postupně zmizely všechny hlavy států, nerozumí španěl (pokračuje): tohle není žádná konference na téma „pohoda“, ale však to jim ještě dojde, jak se tu objevím já. ještě tu vůbec nejsem. ještě jsem v pořadí, ale v jiném pořadí než v tom, ve kterém normálně čekávám na chodbách a v postranních místnostech konference. když jsem v patách německému ministrovi, kdyby mě při svých jednáních v zadních místnostech potřeboval, nebo kancléřce, když mě potřebuje v eu otázkách pro svůj španělský protějšek, argentinský protějšek, mexický protějšek při summitu skupiny g20. francouz: ne, ty tu nemáš co dělat! španěl: zatím ne! angličan: zatím ne! číňanka (pokračuje): vůbec nerozumí čínským hierarchiím, jakože, jak se možnosti delegátů odvíjí od jejich pověření, a nevidí ani, že arogance číňanů je teď pochopitelná. měli bychom se jen podívat na naše domy. skoro všechno, co se v nich nachází, je „made in china“! španěl: to všechno se už brzo dostane na ministerskou úroveň, dřív nebo později. jo, ministerské úrovni se nevyhneme, jak se ukazuje, a na konec se pak nevyhneme ani mně. číňanka (pokračuje): všechno. textil, elektronika, náhradní díly do aut, hračky, kancelářské potřeby, všechno. francouzka (reaguje na ni): ti tvoji číňani tu ale nejsou. číňanka: jo, delegáti tu nejsou. ale ještě se neobjevil ani můj kolega z kabiny, což je neobvyklé. jemu, mistrovi dochvilnosti a dokonalosti, ujel autobus. on, mistr dochvilnosti a dokonalosti, si nedal pozor, no ale to není žádný problém, protože teď tu pro nás dva stejně není práce. pokouším se přehlédnout

2

sál, jestli tu není někdo, kdo mluví mandarínsky, ale nikdo tu není. jasně, tady zeshora nevidím do všech koutů, možná ale nějaký čínský obličej vidí někdo jiný? angličan: půlku jich člověk nevidí. francouzka: to zas jednou architektonicky vyřešili na jedničku s hvězdičkou. pro nás tady jsou tyhle kabiny úplně k ničemu. francouz: nic si nepromysleli. už jenom to vybavení kabin! s těmahle pevně vestavěnýma kabinama sice už nejsme v dávné době kabinné takových těch mobilních kabin, z kabinového středověku ale venku nejsme. francouzka: vládne tu nejhlubší kabinový středověk: nejde tu regulovat teplotu. angličan: místo klimatizace zas jenom větrák. ruska: žádný háček na kabát. francouzka: stoly nemají dole žádnou přihrádku, žádnou poličku navíc. francouz: tónovaná okenní skla, takže si člověk kazí oči. angličan: žádné monitory na řečníky. francouzka: což by bylo to nejmenší. angličan: to nejmenší. ruska: a špatný vzduch! angličan: jo, špatný vzduch! francouzka: proč má ale vůbec hotel vestavěné kabiny? angličan: no, „největší německý konferenční hotel“ počítá se stálým provozem kabin! krátké mlčení. francouzka: už zase jsem o větu pozadu. tentokrát je to státní tajemník, kterého přenáším zpět do francouzštiny. musím ho dohonit, musím zvýšit rychlost svojí řeči, jinak mi státní tajemník uteče, což by byla fakt ostuda. nesmím ztrácet půlky vět a nakonec je špatně dokončovat, jak to právě dělal můj kolega v kabině. francouz: to teda nedělal! francouzka: nespojil si tu část s debatou o bankovních bonusech s částí se zákonem o restrukturalizaci? francouz: a ty úplně špatným způsobem spojuješ příspěvky bank do fondu pojištění vkladů s transakční daní. angličan: to bylo včera, ne? finanční krize, ta přece byla včera? francouz: ale kdepak! ruska: teď se konečně dostanu ke slovu. teď mohu konečně něco říct, protože překládám ruského zástupce nestátních neziskových organizací. španěl: žádný ruský zástupce nnóček neexistuje. ruska: co prosím? španěl: podle ruského zákona o nestátních neziskových organizacích z roku 2006 není žádný ruský zástupce nestátních neziskových organizací vůbec možný. ruska: co prosím? španěl: ztotožnili nnóčka se západními agenty. kromě toho, co mají ruští zástupci nnóček co pohledávat na konferenci na téma „pohoda“, kde se řeší obecné otázky budoucnosti? ruska: tohle není žádná konference na téma „pohoda“! španěl: vždyť to říkám! krátké mlčení. angličan: hned předám kolegovi. hned půjdu ven, nemůžu se toho dočkat, přece jen jsem tu známý jako závislák na čerstvém vzduchu. a když pomyslím na to, že je před náma dlouhý den bez zbytečných pauz, hned se cítím tak nějak jinak. je známo, že si ujíždím na čerstvém vzduchu, jen můj kolega v kabině to ještě neví. zaskočil za mého původního kolegu, zaskočil takříkajíc v poslední vteřině. takový ten typ, který se neumí chovat. vešel sem pět minut před začátkem a ani se pořádně nepředstavil, řekl jenom, že musí sedět vlevo, bezpodmínečně vlevo, i když jsem tam už seděl já. 3

francouzka: ach! francouz: ach! číňanka: ach! ruska: teď ale pauza na kafe! francouzka: jo, pauza na kafe! všichni: pauza na kafe! 2. venku francouzka: hned před francouzskou kabinou potkám rusku a obě říkáme: tady se toho teda děje! kdo všechno z tlumočnického světa se tu neobjevil! ruska: a já říkám francouzce: jen si to představ, viděla jsem tu dokonce i dvojčata! francouzka: dvojčata? to snad ne! ta přece při tlumočnických zkouškách propadla! ruska: říká mi pak francouzka a já dodávám: nemám tušení, kdo si je objednává, musí tu být už fakt zoufalí. francouzka: při takové hromadě paralelních konferencí není divu. tolik konferencí v jednom týdnu snad ještě nebylo! ruska: zvláštní konference, nouzové konference, celou věčnost plánované konference, narychlo svolané konference, průběžné schůze, naléhavá pracovní zasedání, následné konference… francouzka: konference o finanční krizi, konference o způsobu ukládání jaderného odpadu, konference o obnovitelných zdrojích energie, konference o migraci, o změnách klimatu, o tranzitní otázce, konference o deficitu, bezpečnostní konference, ještě jedna bezpečnostní konference, ještě nějaká jiná, konference o krizi vzdělávacího systému, konference k varování před pandemií, konference, u které člověk neví, co by měla… ruska: konference o používání policejních vrtulníků. francouzka: konference o udělování víz. ruska: borderline konference. francouzka: zasedání německo-běloruského řídícího výboru. ruska: konference o letecké dopravě. francouzka: konference o bilaterální rámcové úmluvě mezi ruska: ale stejně: s krusičkou by v kabině sedět nechtěla. francouzka: proboha živého! krusička je tu taky? ruska: naposled si vypisovala slovíčka z nějakého odborného časopisu, když jsem vedle ní dostala záchvat kašle. a ona si jen dál nevšímavě listovala ve svých odborných časopisech a dělala, že vůbec nevidí, že potřebuju pomoc. francouzka: vypráví mi ruska a já, já říkám: jednou jsem s ní letěla do curychu, to mi stačilo. ruska: ve stejném letadle? francouzka: ve stejném letadle. ruska: to je mi teda merkel milejší, ten jenom vypráví vtipy. francouzka: a? musí se člověk smát? ruska: raději by měl. on totiž jinak uzavírá takové blbé sázky, jako třeba: „kdo jako první dostane do překladu slovo velbloud?“ nebo tak. francouzka: no jo, pak přijde po zasedání nějaký arabský účastník, který se bude na toho velblouda ptát. co zvláštního to jakože znamená. ruska: říká francouzka. najednou si to k nám razí číňanka, úplný zelenáč, a ptá se: číňanka: nevíte někdo, kde se tu dostane kafe? obě dvě ukazují nějakým směrem, jako by se mě chtěly rychle zase zbavit. už se znají dlouho. já jsem tu nová. a přesto vím, o čem mluví. francouzka: no jo. číňanka: ale ano. ruska (francouzce): taky ti nic dopředu nedali? nedostala jsem tentokrát žádné podklady. francouzka: šéf kabin nikomu nic dát nemohl. ruska: kdo je dneska vlastně šéf kabin? francouzka: co? to nevíš? (ukazuje na angličana) ruska: v rámci přípravy jsem mohla číst jenom obecné zprávy, prostě jenom noviny. francouzka: totálně panické utajování. pro změnu… 4

ruska: …plus ledabylost. typický organizační chaos. číňanka: říká francouzka, to už ale neslyším, to už jsem pryč. papíry člověku stejně nedají dopředu skoro nikdy. často se seznam účastníků dozví až v poslední vteřině. přitom by si mohl myslet, že existuje nějaký cíl konference a že bychom měli k tomuto cíli všichni směřovat. my tu přece taky pracujeme. ale to oni nechápou. ruska: na to zapomínají pořád. francouzka: chci říct, jak dlouho už jsem v branži! číňanka: ale to už jdu dál k automatu na kafe, kde potkávám angličana a francouze, kteří se baví o postavě, kterou ještě neznám, o konferenčním rozvraceči. francouz: o kom? číňanka: o konferenčním rozvraceči! opakuje znovu angličan. angličan: kdo ho vlastně překládá, toho obvyklého hosta z arabských emirátů, toho sauda, toho kazisvěta z ministerstva ropného průmyslu? číňanka: co ten tu dělá? angličan: (ignoruje číňanku) všecko ochromí. usadí se do každé pracovní skupiny a bojkotuje rozhodnutí. číňanka: říká angličan a já nerozumím ani ň. do jaké pracovní skupiny? jde tu snad o ropný průmysl? rozhoduje se tu snad o něčem? angličan (ignoruje číňanku): je to ten nejmazanější kverulant ze všech, působí celou svojí rozvratnou silou, dovede tu pěkně zatopit tím, že v každé pracovní skupině nechá vybouchnout jednu z těch svých bomb. číňanka: říká angličan. no aspoň nenadává na číňany. francouz: na číňany s pořád stejnou taktikou. číňanka: podle hesla: ti vždycky zmizí a všecko zablokují. francouz: vědí, že jsme na nich závislí. číňanka: jo, vědí, že jsme na nich závislí. právem. mohla bych teď vyprávět sáhodlouhé historky o tom, že v našich domech je dávno všechno čínské. že jsme celou svoji produkci přeložili do číny, že už dobře vědí, co si mohou dovolit, raději toho ale nechám. angličan: říká číňanka, my jsme ale ještě pořád u konferenčního rozvraceče. francouz: má v těch svých tricích systém, dělá to už přes 20 let. angličan: podívejte, teď mizí v pracovně britů!. francouz: tady teď existuje nějaká britská pracovna? číňanka: říká francouz a usměje se na mě, ale to už jdu s kafem zase zpátky na své pracoviště. úplně tomu nerozumím. tady se přece o ničem nerozhoduje. a přece tu jednotliví řečníci dávají důrazy. pronášejí svoje přednášky a statementy s přehnaným zápalem. jdu zpátky do kabiny a ke svému údivu tam ještě pořád nenacházím svého kolegu. pokouším se mu dovolat, nezvedá to, má vypnutý mobil. 3. kabina chór: už je to zase tady? zabírají už zase pódium proslovy o prvním částečném úspěchu, o v jádru úspěchu, začíná usilovné hledání nějakého minimálního konsensu, zatímco my víme, že: neexistuje? už je to zase tady? už kárají dohody mezi hotelovým řetězcem glen eagles a pittsburghem? připomínají cíle stanovené v minulých dobách? chartu osn pro dlouhodobě udržitelné hospodaření? jednací sál plný výzev k činu, které se ztrácejí v prázdnotě sotva, co byly vysloveny. francouzka: poslouchám svého kolegu z kabiny, jak překládá německého delegáta, dělá to celkem elegantně. mám obavu, že nejsem úplně v takové formě jako on. taky jsem dneska až příliš nervózní. každopádně, nadešel čas akce, říká kolega vedle mě. musíme jednat. musíme nalézt řešení, koneckonců se jedná o budoucnost nás všech. ruska: i můj ruský kolega říká, že nadešel čas akce. výzvy k činu ze všech stran. nesmíme uvíznout v deklarování záměrů, je slyšet z úst všech kolegů. angličan: říká se taky, že bychom teď měli nechat všechny ideologie stranou a táhnout za jeden provaz. nestačí říkat: jen dále snižujme deficity. francouzka: musíme myslet na inovativní technologie. 5

ruska: musíme myslet na státní rozpočet. na ten nynější. angličan: musíme myslet na obchod. francouzka: musíme myslet na deficit mezinárodního obchodu. angličan: musíme myslet na stagnující finanční toky. ruska: v bankách už se zase nic neděje. na burzách už se zase nic neděje. francouzka: poslouchám svého kolegu z kabiny, jak překládá německého delegáta, dělá to celkem elegantně. ruska: způsob, jakým mluví můj ruský kolega z kabiny, už znám jako svoje boty, takže mi to jde jedním uchem tam, druhým ven. pracujeme spolu už 15 let, to člověka překvapí máloco. instinktivně si všimnu, když potřebuje pomoc, jakože kdy mu mám něco napsat nebo vyhledat slovíčko. francouzka: navzájem si pomáháme. ruska: navzájem si pomáháme. angličan: já svého kolegu z kabiny rád neposlouchám, od začátku se mi nelíbilo, co tenhleten záskok dělá. co se stane s výrokem o bankovních bonusech, když ho podbarví takovou zpěvavou intonací. jasně, ta přehnaná gesta nikdo nevidí. španěl: to je určitě takový ten typ, který si zapomene vypnout mobil. takový ten, který si vedle vás poslouchá záznamník tak nahlas, že je to slyšet v celém sále. angličan: odkud to ten španěl může vědět? ten tu přece není? španěl: ale jsem, jsem, teď jsem tu, vždyť teď přichází ministerská úroveň! francouzka: co? už ministerská úroveň? španěl: je čas na ministerskou úroveň. všichni: čas na ministerskou úroveň! španěl: a já ministrovi pořád v patách, kdyby mě potřeboval. ruska: najednou se konají rozhovory v zadních místnostech. rozhovory v zadních místnostech a rozhovory na chodbách, kde na sebe narážejí ministři a ještě se rychle domlouvají, kdo s kým souhlasí. jaké aliance by se daly vytvořit. francouzka: každá velká konference má ve svém středu nějakou tajnou konferenci! ruska: nebo víc tajných konferencí, o kterých všichni vědí, ale nikdo si jich nevšimne. francouzka: až na nás tlumočníky! španěl: všechno špatně. vy na volné noze nemáte vůbec ponětí. to já se vyznám líp. dělám například i ministrovy proslovy, i když mě to teď tady doopravdy dělat nenechají, normálně je jakože dělám. vyřítím se z té své vyčkávací pozice a řítím se chodbama nahoru do poschodí, kde se nacházejí kabiny, často jsou několik poschodí nad jednacím sálem, takže jdu dovnitř do španělské kabiny a pozdravím svoje kolegy, kteří mi nejsou žádnými skutečnými kolegy, jen takovými nepřímými, posadím se k tlumočnickému stolu, zapnu si mikrofon a spustím. zbytek je skoro rutina. dělal jsem to už tolikrát, znám svoje lidi, stejně jako znám už nazpaměť ministrův šatník, tu šedou kravatu, tu růžovou kravatu, tu proužkovanou kravatu… francouzka: ale dneska jsme u toho! španěl: dneska spolu s ním promlouvá i proužkovaná kravata, vyslovuje pozdravy, u kterých se tak úplně nedrží vzoru. také odchylky jsou mi ale známy… francouzka: poslouchám svého kolegu a žasnu, jak rychle mluví… ruska: vím, že kolegu rozbolí hlava už jenom z těch sluchátek přes hlavu, kvůli tomu tu má normálně svoje vlastní. dneska si sluchátka nasadil nakřivo, jedno ucho volné tak, aby ještě mohl slyšet sám sebe. 6

francouzka: poslouchám svého kolegu a žasnu, jak rychle mluví… angličan: poslouchám svého kolegu, jak míchá dohromady leccos, co k sobě nepatří, jak míchá příspěvky bank do fondu pojištění vkladů s emisními poplatky, tahle věta ale ještě není u konce. ministr nedovede přestat a zasouvá jednu vedlejší větu do druhé. staví větné monstrum, jehož vyústění je nejisté a od jistého bodu vlastně nemožné. zdá se být úplně nelogické, co ten dobrák říká, jako by se gramatika spikla proti němu. španěl: také odchylky jsou mi známy, i když dneska je něco jinak. něco tu smrdí. svého ministra takříkajíc vůbec nepoznávám. zní to jako by se nedokázal prosadit proti vlastní gramatice nebo spíš jako by se v něm gramatika nakumulovala a teď musela násilně ven… angličan: je absurdní, jak se kolega z kabiny přesto pokouší udržet si 5sekundový odstup, což se mu nemůže podařit, protože veškerý odstup zmizel. vidím, že mu na čele vyvstávají krůpěje potu, že jeho dech je nucenější a ramena se mu napínají. španěl: i u mě něco smrdí. místo ministrova proslovu slyším mluvit své kolegy, nemůžu se soustředit… francouzka: můj partner mluví tak rychle, že sotva stíhám … angličan: ministr si ještě pořád jede tu svojí nekonečnou větu a zdá se, že hledá její vyústění, jako by nikdy nedostal školení v rétorice, jako by nevěděl, jak to chodí, poskytnout 25sekundový statement pro tisk, udělat nějaký rétorický trik, za deklaraci záměrů zařadit pár opatrných formulací pro sichr a přitom působit stručně a pointovaně. odbočuje, ba co víc, zdá se, že si protiřečí, tady není to pravé místo k napadání politického protivníka. ale to by ještě bylo to nejmenší… španěl: … přitom je mé působení… angličan: co se to v té anglické kabině děje? budou říkat. ruska, francouzka: jo, co se to v té anglické kabině děje? angličan: kolega je rudý jako rajče, teď koktá, potí se a šermuje rukama, ztěžka se nadechuje a vydechuje, začíná kašlat, mačká odkašlávací tlačítko, znovu kašle, vidím, že je v nouzi, že má horečku, najednou mě ale popadne hnus, už to nevydržím a vybíhám ven, hledám čerstvý vzduch, odstup, ponechávám ho jeho osudu… francouzka: i já nechávám kolegu raději o samotě. všímám si, jak ho všechno štve. v žádném případě nechce, abych ho vystřídala, a já ho, abych byla upřímná, ani střídat nechci. opatrně vycházím z kabiny tak, jako bych chtěla zmizet jen na chvilku… španěl: ale nemůžu se soustředit… stále hlasitěji slyším venku na chodbě mluvit kolegy. už neslyším ministrova slova, ale jenom přestávkové rozhovory o ruských sestřenicích, které si s sebou ruská strana vzala. tlumočníci, kteří jsou ve skutečnosti učiteli němčiny, ruští němci, kterým prý chtěl někdo udělat službu. ruska: „poleťte do německa s náma, dostanete hotel, letenky a budete i při oficiálních večeřích.“ a pak sedí v nějaké budce na kraji města, ráno je autobusy naberou a přivezou a večer jedou zase zpátky, mezi tím by měli makat, což ale nemůžou, protože neovládají simultánní techniku – a já si to pak vyžeru. francouzka: dneska ale ne. ruska: dneska tu žádné sestřenice nejsou, dneska tu mám svého naprosto profesionálního kolegu, i ten má ale potíže… 7

španěl: nebo rokují o – angličan: jazzových koncertech, opravách aut, rodinných otázkách? španěl: ne! francouzka: o filmech, kuchařských receptech, divadelních hrách? španěl: ne, klid! ruska: o atmosféře na konferenci, předřečnících, hotelech a restauracích? španěl: a dost! ministr skončil a já musím za ním, to je jisté. jo, hned mi připadne klíčová úloha, už jsem zase venku na chodbě, čekám na znamení člověka od protokolu, který se teď konečně objevil. čekám na další španělskojazyčný rozhovor mezi čtyřma očima, který je ve skutečnosti i s tlumočníky rozhovorem mezi osmi očima, ale my se nepočítáme. myslím, že ministr se nejdříve pokusí získat pro věc francouze, pak ale hned argentince nebo mexičany, jinak by mě ministr s sebou nebral. angličan: argentince? mexičany? takže celou g20? španěl: celou g20! spolupracovník protokolu mě ale nechává čekat… angličan: na tomhle místě se musím vmísit, protože takhle to nemůžu nechat být. tj. tohle teď nepotřebuju. tyhle extradůležité konference teď jakože fakt nepotřebuju. francouz: já taky ne. angličan: to jakože nepotřebuju, tenhleten g20 povyk. španěl: vy možná ne, ale svět ano. francouz: svět jistě ne. angličan (ke španělovi): vám jde jenom o to, abyste se dělal důležitý. francouzka (diplomaticky odbočí): apropó opravit, i tady by mělo dojít k opravě, a sice pokud jde o tento pojem… ruska: jo, člověk tu musí dávat pozor na pojmy jako stresový test, evropeizace, škrtforma. francouzka: generační spravedlnost! francouz: generační spravedlnost? ta je přece známá už dlouho. angličan: ale má pravdu – člověk musí dávat pozor. francouz: pořád přicházejí nová slova, pro která neexistuje adekvátní překlad. angličan: odborná slova. francouz: módní neologismy. angličan: narážky. francouz: rád vám to tu napíši, to správné slovo, trefnou poznámku. angličan: díky – nemyslím, že bych to teď… francouz: opravujeme jeden druhého s rozmyslem. do zelí bych nikomu nelez. francouzka: ujednotit se ale stejně musíme. francouz: jo, jinak to ani nejde. španěl: stop! na zahájení rozhovoru v zadní místnosti tady čekám já a ne vy! angličan: a my čekáme na skončení rozhovoru v zadní místnosti, abychom mohli pokračovat… francouzka: všichni čekáme na skončení rozhovoru v zadní místnosti. bilaterální eurorozhovor by vůbec neměl nikdo postřehnout. ruska: ten by měl proběhnout jen tak mimochodem. 4. venku španěl: takže: hned musím za ním, po krátkém uvítání všichni vstupujeme do místnosti, sedáme si, já se umísťuji na stranu za něj. šeptám pak svému ministrovi, zatímco on se pokouší vyjasnit vlastní pozici v evropě před tím, než zase vejde do pléna. a já vyjasňuji spolu s ním, v pozici se skřípnutou bránicí, protože musím sedět lehce předkloněný, abych ministerského ucha dosáhl. ministerské ucho ale dneska dělá takové cukavé pohyby, zřejmě proto, že je nervózní, uniká mi. zdá se, že ministerské ucho mi dneska není po vůli, čemuž úplně nerozumím, koneckonců chce zbytek ministra vědět, jak reaguje jeho argentinský kolega na britského, na jeho proslov. a ten teda skutečně reaguje. zdá se, že ministerské ucho dneska pracuje ve vlastní režii, a tak pochybuji, že k němu argentincovy květnaté výmluvy vůbec dolehnou. španělština je často květnatá a na překlad jedné věty je třeba několik 8

německých. to vyvolává buď zpoždění nebo rychlejší tempo řeči. to poslední je vyloučeno, protože už argentinec mluví šíleně rychle. tím časový odstup mezi španělštinou a němčinou pořád roste a v téhle mezeře se nafukuje bublina, která mě plní jazykem víc a víc. všímám si, jak se mi krk a ramena napínají. angličan: a my, my tu stojíme před našima kabinama a zjišťujeme, jak nám pro mlčení chybí konvence. ruska: ne, nemlčíme spolu, vůbec to neumíme. angličan: mluvíme už ze zdvořilosti. ruska: už z únavy. francouzka: díky bohu vychází můj kolega konečně z kabiny. je bledý. francouz: byl to zápřah. ruska: přinejmenším se tu ukázali lidi od protokolu. angličan: nedávno jsem se náhodou dočetl, jak nám a sekuriťákům od protokolu říkají… francouzka: kolega z kabiny působí totálně vyčerpaně. říkám mu něco povzbudivého. angličan: nevyhnutelní! francouz a ruska: to ne! angličan: ale jo! francouzka: pak zase mlčíme. ruska: když chci mlčet, dělám jako bych musela telefonovat. angličan: já říkám, že musím na čerstvý vzduch. ruska: teď na chvilku zmizím ve vedlejší místnosti. francouzka: sedíme tu a mlčíme. francouz: konečně. ruska: ne na dlouho, pak zase vychází španělský kolega a podává tu svoji ne-zprávu o dění v zadní místnosti. tj. vůbec nemá čas na to, aby tu svoji ne-zprávu podal, musí přece hned jít, já mu ale zkřížím cestu a on už nemůže jinak, obecnýma frázema začíná takový ten nevinný rozhovor, během kterého mu ješitnost tryská ze všech pórů. španěl: je po všem? jsem zas venku? ministři se zase rozcházejí. zdá se mi, že ke skutečné shodě nedošlo, nejsem si jistý, jestli jsem tomu správně rozuměl, ačkoli jindy rozumím správně všemu, tohle byl ale nějak náhlý konec rozhovoru, pro mě nepochopitelný. vím, že když jsem teď zase venku, hned potkám kolegyni ze studií, se kterou se pak budu muset bavit. ruska: nemůžu mu uniknout, známe se koneckonců ze studií. a já se teď tahám s nnóčkařema a s lidma z kultury, zatímco on cestuje s ministry a s hlavama států. španěl: ne, že by se mě zeptala přímo, ale dívá se na mě tak. ruska: už je to tady, hned zase spustí to svoje kázání. španěl: jen pár vět a pak jí řeknu, že musím jít. ruska: abych to jeho kázání nemusela poslouchat, hned spustím. říkám mu, že konference dostala státotvorný charakter. vždyť nám nenechali ani naše multimediální mobily, protože bychom jinak mohli pořizovat záznamy. (španěl se chce dostat ke slovu, ona ho ale nepustí a mluví dál) on to odmítá: nějaké nahrávky se přece „spiegelu“ vždycky přihrajou. říkám mu: v kodani byli dánové k bezpečnostním předpisům dost laxní. on mi říká: já se teda divím, kde všude se najdou novináři. i za největšího utajení. říkám mu, že vlastně žasnu, co všechno není veřejné. španěl (konečně se dostane ke slovu): ode mě se ještě nikdy nic nedověděli. my na ministerstvu dbáme na krajní diskrétnost. to je holt ta kultura naší jazykové služby. ruska (naštvaně): jo jo! 5. kabina číňanka: a já si celou tu dobu kladu otázku, proč zřídili tu němou kabinu, pro koho? tj. ta osoba uvnitř vůbec nevypadá na nějakého studenta, kterému chtěli dát možnost v němé kabině cvičit. vždyť v ní sedí nějaký starší ročník. taky nám ho vůbec nepředstavili. hledím ze svého čínského ticha do takzvaného jednacího sálu, který je na hotel neuvěřitelně veliký. jeden by myslel, že sedíme 9

v kongresovém centru nebo na ministerstvu. hledím k jiným kabinám, ale pohled mi vždycky sklouzne k té němé kabině úplně vpravo, ve které sedí tenhleten chlápek. celý našponovaný, s očima pozorovatele. zírá do sálu a na uších má sluchátka. poslouchá. už se mě dokonce ptali, jestli patří ke mně, což je teda zase typické. děsí mě, zdá se, že nás hlídá. jakože, co si tu o nás myslí? a kromě toho: tady nejsme v kodani, tady nejsme v riu, tady nejsme v bruselu! zírám do jeho kabiny a on naráz zírá zpátky, přímo na mě. zděsím se… ruska: vše děsivé je mimo diskuzi! francouz: jo, prosím! francouzka: konference nejsou děsivé, děsivá je možná státní recepce v mali, kde jde nečekaně o oběti únosu. ruska: nebo pohřeb v überlingenu. francouzka: nebo narychlo postavený konferenční hotel, kde musíme sedět jedno poschodí nad konferenčním sálem v provizorních minikabinkách, rychle zkutaných bez průduchů, bez průhledů k jiným kabinám, kolem kterých lomozí dělníci… ruska: kde to bylo? francouzka: v číně! (vyprskne) číňanka (pokračuje jakoby nic): …zděsím se, ten člověk v kabině na mě ještě pořád zírá a já musím myslet na včerejšek, kdy mě v baru otravoval nějaký chlápek. nejdřív jsem si myslela, že je to soukromý rozhovor, pak jsem ale poznala, že mu šlo jenom o to, aby mě mohl bombardovat otázkama. chór: začátečnická chyba! číňanka: ve skutečnosti mu šlo o to, aby mě mohl bombardovat otázkama a teď nevím… chór: to může stát člověka kariéru! číňanka: a teď si nejsem jistá, jestli jsem něco řekla nebo ne… chór: pozor! číňanka: určitě jsem řekla něco, co by šlo chápat jako indiskrétnost. člověk toho vždycky řekne příliš, jakože moje zkušenost. oni vždycky něco vypáčí. člověk se nemůže mít dost pod kontrolou španěl: diskrétnost je nejvyšším zákonem! číňanka: já vím, já vím, vždyť nesmíme říct ani to, že jsme vázáni tajemstvím. chór (rozvášní se): jo, co je moc, to je moc: ven! ven! ven! (číňanka hledá východ, žádný ale nenachází a nejistě zůstává stát na kraji.) francouzka: ale to, že nás tu hlídají, považuju za drb. ruska: kdo to říká? francouzka: no angličan přece vyprávěl tu historku o španělovi, kterého kontroloval jeho španělský kolega. ruska: žádný tlumočník by jinému tlumočníkovi nevrazil kudlu do zad. francouzka: žádný tlumočník by před kolegou nechtěl vypadat jako blbec. angličan se přidá: některým je to teda dost jedno. ruska: ale představ si, kdyby číňanka fakt něco řekla lidem od tisku angličan: něco takového se rozkecá! chór: (jako ozvěna): a ven! ven! ven! (číňanka zůstává) francouz: budem teď pro samou nervozitu navazovat rozhovory o špatně fungujících mikrofonech? francouzka: ne, to nebudem. francouz: nebo o tom, co všechno člověk v kabině nechtěně vyslechne, protože si zapomenou vypnout mikrofony? soukromé rozhovory lidí na pódiu, domlouvání termínů francouzka: žádné exkurzy do šeptandy o atentátech, které plánují napsat nicole kidmanové do scénáře, to ale nejsou, pochytíme vždycky spíš takové to banální klení, různé nevraživosti směrem k ostatním na pódiu, zdvořilosti, takové ty všední střety. číňanka (zničehonic): to si jen myslí! (všichni na ni užasle pohlédnou)

10

6. ještě pořád kabina chór: už je to zase tady? zabírají už zase pódium proslovy o prvním částečném úspěchu, o v jádru úspěchu, začíná usilovné hledání… francouz: počkat, to už tu bylo! ruska: jo, tady se to opakuje… chór (nezmýleně pokračuje): nějakého minimálního konsensu, zatímco my víme, že: neexistuje? už je to zase tady? už kárají dohody mezi hotelovým řetězcem glen eagles a pittsburghem? připomínají cíle stanovené v minulých dobách? chartu osn pro dlouhodobě udržitelné hospodaření? jednací sál plný výzev k činu, které se ztrácejí v prázdnotě sotva, co byly vysloveny. angličan: opakování! chór (podrážděně k angličanovi): počkat! (po krátkém zaváhání normálním způsobem) neznamená to už dopředu, že číňani nechtějí, že rusové ještě váhají, že poláci se zamotávají do svých interních šarvátek a že národní dluhová past sklapla všude? jak budou jednat francouzi? jak na to zareagují němci? použije ruská strana veto? a číňani? dovedeme si to představit, dovedeme si představit, že z dohody nebude nic. ani o ochraně klimatu, ani o silnější regulaci finančních trhů. to tu vědí všichni. to vědí zkušení lidi od tisku stejně jako sekuriťáci. francouz (obrací se na chór): co teda? klimatické změny, anebo finanční krize? musí se už rozhodnout! angličan: přesně! nebo nás ještě potká problém výživy ve světě nebo spravedlivé rozdělení zdrojů. musíme se koneckonců připravit! francouzka: trochu přesnější informace prosím! chór (opravuje se): sorry, chyba tlumočníka – (jako by přepnul na automatiku a dostal se do smyčky) mluvíme tu o zásobování energií. mluvíme tu o restrukturalizaci finančního trhu. mluvíme tu o zdrojích… - sorry, chyba tlumočníka… (zasekne se) ruska: zdá se, že technika nefunguje. francouz: a to při té atmosféře tam dole! 7. venku francouzka: říkám: no jasně, když řve on, musíš taky řvát. ruska: říkám: ale jemněji, zdrženlivěji. francouzka: říkám: musíš přenést ten tlak. ruska: na to jsou různé názory. francouzka: musíš přenést ten tlak. ruska: už mluvíš jako policajt. posledně mi jeden řekl, že musím přenést výslechový tlak. to bylo naposled, co jsem pro policajty pracovala. francouzka: ty pracuješ pro policii? ruska: no jasně, co mi taky zbývá s tou mojí kombinací jazyků? francouzka: ale nemůžeš přece mluvit pořád takhle potichu, když tam po sobě řvou… ruska: mým úkolem není hrát divadlo, ale předat cíl komunikace. francouzka: možná je cílem komunikace řev? ruska: vždyť nepřekládám ani nadávky. francouzka: cože, ani ostřejší politické výroky? ruska: no jasně, ty jo. francouzka: ale ty taky někdy znějí jako nadávky. ruska: to myslím záleží. zatím jsem se tomu vždycky bránila. a prošlo mi to. francouzka: tentokrát by to mohlo dopadnout jinak. 11

angličan: už notnou chvíli tu stojím s francouzským kolegou. mluvíme spolu, dalo by se říct: strašně rozohněné klima. francouz: člověk si říká: můj bože, neponechají si žádnou možnost eskalace? angličan: žádné možnosti eskalace! zvolám. francouz: vystřílí si hned všecko? kde zůstala ta slavná neprůstřelnost, o které jindy pořád mluví. angličan: už předem se k sobě přece blížili. francouz: ale přiznat se to musí, byl to ten tvůj brit, který to tu tím svým blokádovým postojem rozpoutal. angličan: co jako můj brit? tvůj francouz přece hodil zpátečku. francouz: čirý blokádový postoj! angličan: nehledě na urážky toho číňana. číňanka (opět se pokusí): ten se přece vůbec neukázal! francouz: nehledě na toho východoevropského premiéra, který přijel dneska ráno rovnou z letiště a špatnou angličtinou pronesl úplně rozohněný proslov. angličan: přece jen ve svojí zemi právě zhatil pokus o puč, co že to bylo: slovensko? maďarsko? ptám se a teprve teď si všimnu ruské kolegyně. ruska (podrážděně): maďarsko. francouz: všude v sále viděl sedět politické nepřátele, kteří tam vůbec nebyli. angličan: přepnul na stream of consciousness, to nebylo k přeložení. francouz: nedělal to tvůj kolega? číňanka (opakuje): čínská delegace se vůbec neukázala. všichni: prosím? číňanka: nikdo se tu neobjevil! ruska: stojí číňanka a dívá se na nás. co tu ještě dělá? nemá tu přece žádnou úlohu. žádní číňani nejsou! francouz: chovala se indiskrétně. angličan: číňanka už sem nepatří! ruska: stojíme a zíráme na číňanku jako na strašidlo. co nám ještě chce? francouz: nechám číňanku být a pokračuji: a kromě toho: jakou shodu člověk čekal? že budou všichni naráz táhnout za jeden provaz, aby zachránili svět? angličan: všechno směřuje k nočnímu zasedání. francouz: cože? o tom přece nebyla řeč. francouzka: a nikdo, kdo by nás vystřídal? angličan: nikdo, kdo by nás vystřídal. francouz: vždyť neexistuje ani možnost vyjednávat jednotlivě jako v eu. ruska: k žádnému závěrečnému dokumentu nedojde, říkám. francouzka: dojde k závěrečnému dokumentu! španěl: vy jste teda optimisti! francouz: k žádnému závěrečnému dokumentu nedojde, totální konferenční neúspěch angličan: katastrofa! francouzka: ještě nás všechny vynesou nohama napřed. krátké ticho. angličan: nejdřív by měli být z provozu vyřazeni určití kolegové. francouz: ale pane miesigbauere! angličan: jo, pane kalendere. já už si třeba vůbec netroufám vejít do kabiny, kolega tam už určitě spotřeboval všechen kyslík. francouz: ten už taky vůbec nevychází, co? angličan: mluví pořád dál. vůbec nereaguje na znamení, která mu člověk dává. francouz: a už se nedělají pauzy. angličan: připadám si jako ahmadínežád s jeho pětihodinovýma proslovama. francouz: nebyl to kaddáfí v osn? francouzka: filibustering! kdo vydrží nejdýl. francouz: kaddáfího osobní tlumočník mlel po několika hodinách z posledního. ruska: to už přece zrušili? to už přece nemůžou? délku proslovů přece omezili? francouzka: jak je vidět, přece jen můžou. 12

krátká pauza francouzka: blíží se chvíle, kdy už nás budou srovnávat jenom s joggery? kdy pocítíme joggerský práh bolesti, tj. kdy klopýtnem jednou, brzy ještě jednou a pak nás to skolí. a všechno to tu pak ovládne bolest. francouz: ne, uklidni se. ruska: buď zticha. angličan (cituje): „koně se taky střílejí.“ francouz: máme přece smluvní podmínky. francouzka: a? vidíš někoho, kdo by nás vystřídal? ruska (angličanovi): a co na to říká náš chef d’equipe, náš rozmilý šéf kabin? angličan: už několikrát jsem volal do agentury. vždycky řekli, že: hned někdo přijde. francouzka: řečníci už přece taky nemůžou! angličan: koně se taky střílejí. 8. kabina: revoluce! chór: už je to zase tady? zabírají už zase pódium proslovy o prvním částečném úspěchu, o v jádru úspěchu, začíná usilovné hledání… francouz: počkat, to už tu bylo! ruska: jo, tady se to… francouz (naštvaně je přeruší): a teď už toho mám dost. (chce odejít) chór: tady zůstat! pokračovat! svůj úkol plníme řádně. budeme jej plnit až do konce. ruska: ne, do konce nedotáhneme nic. vždycky začínáme od začátku! španěl: co? od začátku? ani náhodou, jsme na ministerské úrovni! a na té zůstanu, skálopevný. ruska: kašlu na ministerskou úroveň. já zůstanu na pracovní úrovni. to, co říkají úředníci, odborné komise a dokonce i státní tajemníci, je konstruktivnější. angličan: přesně. kromě toho překládám zástupce zaměstnavatelů a to, jak právě dělá vtipy. francouz: já myslel, že ten vtipy nedělá. angličan: teď ale přece jenom vtip udělal, k popukání. francouz: já teda taky začínám vždycky od začátku: překládám sociálního demokrata a myslím, že by si mohl nechat víc času. angličan: taky toho sociálního demokrata překládám a nepřipadá mi, že by si mohl nechat víc času. měl by spíš konečně dojít k pointě. jsou to přece úplně ohrané kecy, co vypouští. španěl: jsme na ministerské úrovni – tady už žádní sociální demokrati nejsou! francouz (trvá na svém): nepřekládá se to snadno. angličan: to je přece klasika. jako každý sociální demokrat se ztrácí ve svých ohranostech a v interních sporech zatímco svět zachvacují plameny. španěl: hej! žádní sociální demokrati nejsou! už dlouho ne! francouz (angličanovi): no co, jsou snad křesťanští demokrati lepší? angličan: sociální demokrati by se měli urychleně začít starat o svoje obsahy. španěl: na ministerské úrovni už žádní sociální nebo křesťanští demokrati nejsou! tj. to teď není podstatné. teda pro mě je to nepodstatné tak jako tak. v osobním styku s ministry nehraje stranická knížka roli. byl jsem na tom zadobře s každým ministrem. s každým šéfem a s každou šéfovou jsem dovedl nastolit atmosféru vzájemné shody. a nejslušnější z nich byl stejně angličan: sestupme z ministerské úrovně zpátky na zem! francouzka (zvolá do toho): přesně, ministerská úroveň je krajně nezajímavá. jazykově nespecifická, fádní. rozbředlá. takříkajíc o ničem. ruska (také se zapojí): buď zas trochu diplomatka. je zameteno, to, čemu všemu zájmy lobbistů v rámci přípravných politických prací zabránily. společně ho z ministerské úrovně strhnou. 13

španěl (supí): a já dávám ke zvážení, že: tlumočník by neměl komentovat politický statement svého klienta! francouz: v tom má pravdu, tlumočník má být neutrální. nepřísluší nám, abychom se do toho pletli ještě i politicky. angličan: tak neutrální jako je v těchto otázkách vláda? (zasměje se) francouz: můžu svému anglickému kolegovi poradit jen tolik, aby se od takových komentářů držel dál. kdoví, kdo všechno ještě poslouchá? angličan: a já můžu svému francouzskému kolegovi poradit jen to, aby nekomentoval, co dělají jeho kolegové. francouz: soustřeďte se raději na toho svého sociálního demokrata! angličan: je to přece i váš sociální demokrat. francouz: anebo laskavě na svého ministra, na svoji kancléřku. angličan: na svého kancléře prosím. španěl: to by se vám tak líbilo, ale šéfka, ta pracuje jenom s náma. ta by se od vás překládat nenechala. francouz: víte co, držte hubu! krátké mlčení. 9. kabina: lidi se kácejí! francouzka: říkám, že mám podezření, že tenhle řečník nutně potřebuje rychlou, ale nikdo nereaguje. jistě, moderátora zajímá jenom to, aby dodržel plán konference, publikum taky nereaguje, myslím, že je to tím, že neslyší, jak řečník dýchá. slyší přece dýchat jenom mě. neslyší, jak podivně zní jeho dech, ani ho nevidí na videoscreenu, jeho popelavý obličej, vidí ho jako relativně malou figurku v čele sálu a do toho ne jeho, ale jenom můj hlas: „přestávám tlumočit, aby se o řečníka mohl někdo postarat.“ zdá se, že nikomu nedochází, že jsem přestala, nikdo nereaguje, jenom moderátor se na mě nahoru rozzlobeně dívá a mává. řečník teď mluví dost podivně, artikuluje stále pomaleji, ostatní účastníci si zřejmě myslí, že neví, jak dál. je vidět, že se kymácí, a já vím, že je to nebezpečné, do toho dělá takový podivný pohyb. konečně se k němu moderátor naklání a ptá se, jestli je všechno v pořádku. řečník ho ale odmítá jako opilec, který nechce být přistižen, a já potřetí říkám, že přestanu, i když nic nedělám už dlouho. a pak už se hroutí, mizí za pultem a na chvíli je ticho. pak jde moderátor, který si mezitím sedl zpátky na své místo, na pódium, omluví se za tento incident a prostě ohlásí dalšího řečníka, který se rychle zvedne a jde k pódiu, jako by se nic nestalo. přemýšlím, kde zůstali saniťáci, kteří by ho měli dopravit na pohotovost. vyskočím, protože mě napadne, že musím ven, koneckonců mě ten řečník bude na pohotovosti potřebovat, vždyť nemluví německy, nějaký impuls mě ale zase posadí zpátky. podívám se na kolegu, který stoicky zapíná svůj mikrofon, aby převzal dalšího řečníka. krátce mi oplatí pohled a zmáčkne odkašlávací tlačítko: „co? co je?“ zalapám po dechu. to přece nejde. „někdo mu bude muset na pohotovosti pomoct.“ – „komu?“ – „no, tomu řečníkovi!“ užasle se na mě podívá a řekne: „dej si pauzu.“ pustí prst z odkašlávacího tlačítka a spustí. francouz: marie-claire by si fakt měla dát pauzu. už vidí strašidla. ruska: všichni už tu vidíme strašidla. kolegyně ze španělské kabiny mi právě vyprávěla, že se dopoledne u pultu v jiném sále zhroutila nějaká řečnice a že byla zřejmě na místě mrtvá. multiorgánové selhání, řeklo se. dýchala stále rychleji, už jenom hyperventilovala, a pak se zhroutila. „stres“, řeklo se. a pak, pak se odpoledne naráz objevila jakoby nic. francouz: jakoby nic? francouz (nezmýleně): marie-claire mi dělá starosti. krátká pauza angličan (lehkovážně): ale kdoví, kolik života je ještě v lidech, které překládáme. a kteří se prezentují jako živí. ruska: a pak nejsou. francouz: a pak nejsou?

14

angličan: jo, mluví o fondu soffin a úřadu bafin, o basileji 2 plus a basileji 3, navrhují lichtenštejnské instituty, aby se utrácely peníze, mluví o restrukturalizačních zákonech a dani z bankovních transakcí a tvrdí, že jsou živí. ruska: možná jsou to všechno mrtví. dostali jsme se na konferenci mrtvých a nedošlo nám to? jak dlouho už na téhle podivné konferenci jsme? dny, měsíce? nedovedu to říct. angličan: nezačalo to všechno dneska ráno? francouzka (naráz, jako by se právě probrala): jo, všechno jsou to mrtví, kteří se pohybují skrze naše hlasy. ruska: potřebují nás, aby se vůbec zjevili. 10. venku číňanka: vycházím ven a vidím španělského kolegu, jak chce za svým ministrem. jak zoufale vyhlíží někoho od protokolu. jsem ze hry, bylo mi řečeno, přinejmenším to naznačovali kolegové, no když je to tak, jenom teď nemůžu najít východ. neobjevili se ani číňani, ani kolega z kabiny. jeho mobil je pořád vypnutý. vypnutý je i můj mikrofon. obklopuje mě mrtvá technika. a španěl stojí metr ode mě. na moje otázky nereaguje, jako bych neexistovala. španěl: už zase vidím tu mladou čínskou kolegyni. co tu ještě dělá? neví, která bije, nerozumí. tj. nechce rozumět. působí nervózně. ááá, tak přece jen už chce zmizet. konečně. ptá se po východu. po jakém východu? říkám jí, že teď bohužel nemám čas, ona ale nerozumí. číňanka: španěl a to jeho ministerské drama. španěl a ta jeho blízkost moci. jsem ráda, že jsem nezávislá. jsem ráda, že k nikomu nepatřím, můžu odsud odejít. španěl: číňanka a ten její prohřešek. už je ze hry. ještě to neví. kdo by zaměstnal někoho, kdo možná něco vyžvanil tisku. číňanka: aniž bych to věděla. španěl: neznalost neomlouvá. číňanka: tak já jdu. španěl: a já musím jít. 11. kabina angličan: přijde ke mně ruska a povídá něco o demonstrantech. kdo sem pustil všechny ty demonstranty, ptá se. ruska: to vůbec není pravda. francouz: i mně o těch přestrojených lidech něco říkala, o těch zakuklencích, kteří se tu teď všude objevují. ruska: no tohle. (po chvíli) říkám jim: „ale nedrží žádné transparenty a zakrývají nám výhled!“ křičí něco, čemu tady nahoře nemůžeme rozumět, protože to nejde aparaturou. do mikrofonu říkám: „ať se dá řečníkům v publiku mikrofon, jinak je nemůžu překládat“, ale nikdo na mě nereaguje. angličan: říká ruska. měli prý co dělat, aby demonstranty dostali ven, a stejně se jim to nepodařilo. francouz: problém s demonstranty mi nepřipadá tak hrozný. něco takového se zas utřepe. angličan: to si ruska taky myslela, než zmizela. ruska: co prosím? angličan: jak k ní naráz spěchali všichni ti sekuriťáci. francouz: podivní sekuriťáci. ruska: já nezmizela. francouz: dostala strach. ruska: nedostala. ještě tu přece jsem. francouz: přesně jako marie-claire. ruska: marie-claire stojí támhle! 15

angličan: já si říkal, kde vězí. vždyť se vůbec nerozloučila. a teď je pryč a v kabině sedí nějaký jiný chlápek. francouz: v kabinách teď sedí samí divní chlápci. angličan: neznám je. naši náhradníci? francouz: obávám se, že ne naši, ale těch druhých. 12. venku chór: skončila tu naše práce? může nám to někdo říct? vždyť už jsme skončili, všechno ale pokračuje. teda jazyky pokračují. jazyky prostě pokračují. další konference. zítra? pozítří? očekávají nás v hlavním městě? očekávají nás v bruselu? musíme tam letadlem… francouzka (opět se vzpamatovala, znovu propadá klábosivému tónu, je ovšem lehce hysterický): když z takové konference odcházím, pořád ještě překládám. vůbec nemůžu vypnout. dokonce i teď, když jsem venku ve městě a vracím se po dlouhé třídě zase zpátky do centra, překládám všechno, co mi přijde do cesty. neumím to vypnout. ruska: jo, já pak musím překládat tabule s názvy ulic a reklamní plakáty. francouzka: já taky. teda kdyby se tu tabule s názvy ulic nebo reklamní plakáty konečně začaly objevovat. ruska: pravda, nic tu není. jenom střepy a odpadky, neobývané domy. a nějakou autobusovou zastávku jsem neviděla už dlouho. francouzka: jeden můj kolega říká, že funguje na principu splachovacího záchodu, prostě vypne, přehodí páku, zapomene na všechno, co překládal, a cítí se prostě prázdný, mně ale to, co jsem říkala, straší v hlavě ještě celou věčnost. ruska: mám to podobně. i když na určité věci si vzpomenu až po několika dnech. francouzka: tak přece, taky tak trochu splachovací princip. ruska: i tak se to dá říct, v zásadě ale zůstávám v překladatelské roli. takže o „smazání harddisku“ bych nemluvila. francouzka: musím pak chodit, chodit ulicema. nevydržím to pak v žádném vnitřním prostoru. ruska: to znám. já musím mluvit dál, i když už u pultu nikdo nestojí a jsem dávno venku. v duchu mluvím dál, dál prostě vedu diskuze. francouzka: chodím prázdným nočním městem a nikoho nevidím. ruska: mluvím a mluvím, jako by šlo o všechno. francouzka: přísun čerstvého vzduchu po dlouhém nedostatku kyslíku. ruska: přitom si často nevšimnu, že jdu špatným směrem. ztrácím se ve vlastním městě. francouzka: pravda, to se mi ještě nestalo, ale dneska si taky nějak nevím rady. ruska: zdá se, že tahle část města upadá. francouzka: jo, je zpustlá, jako by se do ní vplížila chudoba. ruska: jako by tu už deset let nebyl člověk. francouzka: ulice jsou samá díra, neuvěřitelné. ruska: bylo to právě armádní vozidlo? francouzka: ne, městská úklidová služba. ruska: něco takového tu ještě existuje? francouzka: myslím, že jo. nebo ne? každopádně něco odklízeli. ruska: zbytky nějaké demonstrace? francouzka: nemyslím si. vzadu stojí vyhořelé auto. ruska: pořád lepší, než zůstat uvnitř. viděla jsi pak ještě miesigbauera? francouzka: ne, asi pokračuje. jako můj kolega. zůstávají až do konce, mají tam asi ještě nějakou extra práci. ruska: upřímně řečeno jsem o něj zakopla. nebyl to pěkný pohled. francouzka: nebyl to pěkný pohled.

16

13. finále: venku a v kabině španěl: stojím na chodbě a míjejí mě postavy: zakuklené, přestrojené. něco takového tu není povoleno. jak se sem dostali, když to nedokáže ani tisk? nenesou žádné transparenty a tabule, které by vyhlašovaly, co chtějí. svého ministra jsem asi v téhle vřavě ztratil navždy. ti zakuklenci mě ignorují, jako by věděli, že jsem jenom tlumočník a že mě teda není třeba brát vážně. můj ministr už se asi stáhl do svého hotelového pokoje, někdo takový se vřavě nevystavuje. kolona ministerských vozů už odjela. nechali mě tu, když ty zakuklence viděli. nebyl čas čekat na nějakého tlumočníka, který nebyl v daný okamžik na místě. takový člověk od protokolu jen pokrčí rameny. ale proč mi nedali vědět? v podstatě business as usual. při cestách do válečných oblastí jsme to koneckonců také my, kdo nedostane žádné neprůstřelné vesty a koho neposadí do neprůstřelného auta, protože mu zapomenou dát místo. prostě se na nás rádo zapomíná. je to prostě tak. to nejmenší kolečko, konec potravního řetězce ministerstva, to jsme my. angličan: ještě tam stojí španěl, jako by na něco čekal. francouz: španěla nevidím. angličan: hned vedle číňanky. ale nemluví spolu. španěl: celá politická třída už se přece dávno odporoučela, chci říct těm postavám, které mě míjejí, ale jako by mi nerozuměly, jako by mě neslyšely. mohl bych křičet, nikdo by mě nevnímal. ale kdoví, čeho všeho jsou tyhle postavy schopné? nějak zuřivě každopádně nevypadají. spíš otupěle. mí šeptaví kolegové už se taky neukázali, vypařili se se svými ministry. a kolegy z kabiny už vnímám jenom jako nejasné stíny za kabinovým okénkem. ani ti už nevycházejí. na co čekají? proč nejdou? jsou to vůbec oni? (krátká pauza) vyprávěl jsem už, že brzo půjdu do důchodu, vyprávěl jsem už, co mám pak v úmyslu? ne, ale mě nikdo neposlouchá. a o důchodu už tu taky nikdo nepřemýšlí, s tím už je konec, jak to tak vypadá. není tu už nikdo, koho by se dalo penzionovat, pravděpodobně jsem ten poslední. ale co se to děje teď? jde ke mně nějaký chlápek, jeho obličej nemohu rozeznat, je skoro celý zakrytý látkou, cáry. říkám jen: „sorry interpreter“, ale zdá se, že ho to nezajímá. zvedá ruku. v ruce má nějaký podivný nástroj. to nejsou žádní demonstranti! angličan: španěl přebírá pracovní podklady, které mu dává někdo od protokolu. francouz: to má dobré, hned si nastoupí do svojí kolony a pojede zpátky do hotelu. angličan: a my tu musíme čekat. španěl: říkám, ať mě pustí. ať přestane. křičím. volám o pomoc. angličan: eskortují španěla ven. setkává se se svým týmem. španěl: pomoc! pomoc! francouz: úslužně spěchá s nimi. španěl: áááááá! číňanka: pomalu můžu přestat běžet. ten chlápek z němé kabiny už mě nepronásleduje. vešel ke mně do kabiny tak náhle, až mě to vyděsilo. nějak jsem pak vyběhla ven. možná přeskokové chování. ale opravdu nevypadal jako někdo, s kým by chtěl člověk diskutovat. v tom mě instinkt ještě nikdy nezklamal. dostala jsem se teď na nějakou chodbu, tj. nevím, kde jsem. chodby tu vypadají dost zatuchle, po stranách teče voda, je tu vydýcháno, horko, páchne to tu po moči. vzadu vidím mihnout se stín a za sebou slyším kroky. jestli mě sleduje. nevím, jak jsem kolem něj právě dokázala projít. doufám, že jsem neudělala nic, co by ho zranilo. nevím. ptal se mě na něco? jo, na něco se mě ptal. francouz: číňanka si právě domlouvá další konferenci. stojí tam se třemi číňany, kteří k ní mluví. angličan: tak přece jenom její delegáti ještě dorazili? francouz: pravděpodobně. a vedle stojí její kolega z kabiny. nějaký koryfej. už ho znám. angličan: ten, který ji nechal tak dlouho ve štychu?

17

číňanka: ptal se mě, jestli chci skončit. a já ho minula, odstrčila jsem ho na stranu. čím, to už nevím. ani to nechci vědět. běžela jsem, dokud jsem neskončila na téhle chodbě, která, jak se zdá, taky nevede z budovy. spíš je to taková ta chodba k podzemním garážím, přičemž se zdejšíma podzemníma garážema bych se fakt seznamovat nechtěla. nikoho už nevidím. elektrické osvětlení je tu mdlé, zdá se, že každou chvíli vypustí duši. je to vůbec ještě tenhle konferenční hotel, anebo jsem skončila někde jinde? to už člověk u těhle systémů podzemních garáží neví. slyším skřípat stěny, jako by byly vystavené obrovskému napětí. a teď zase kroky. už se chci jenom schovat, nenacházím ale žádné místo. kroky se blíží. dávám se zase do běhu. běžím rychleji. ale ony se blíží. můj bože, blíží se. můj bože! francouz: žertují spolu a smějí se. číňanka si strká pracovní podklady do ruksaku. chystá se vyjít ven. angličan: jo, zdá se, že nás opouští, předním východem. francouz: a my tu zůstáváme a pracujeme dál. angličan: takhle nesmí tahle konference v žádném případě skončit. nějaká forma závěrečného prohlášení musí být. francouz: závěrečné prohlášení bude. angličan: budou se o závěrečném dokumentu dlouho přít. o jeho přesném znění. francouz: tuším, že to bude památný závěrečný text. jako bych ho už viděl před sebou. angličan: ostudu si organizátoři nemůžou dovolit. francouz: na co to myslíte? ale o to nejde. tady už si nikdo ostudu neutrhne. však tentokrát ke svým usnesením dojdou, tím jsem si jist. shodli se. jo, vypadá to tak. dotáhnou ta svoje usnesení do konce. angličan: takže žádné noční zasedání. francouz: jen se ptám, jak budeme pracovat, když vysadí mikrofony. s technikou je to tu dost v prdeli. angličan: a nějaký technik se tu neukázal už dlouho. francouz: někdo to tu musí sabotovat. krátká pauza francouz: divné: nikdo už si nebere obložené housky s mozarellou, které právě naservírovali. angličan: a nikdo už nestojí u bufetu, nikdo nepije kafe, neobjednává vodu. francouz: a nikdo už nepracuje na notebooku, všichni tu jen malátně sedí. angličan: zdá se, že někteří pospávají. francouz: člověk má dojem, jako by se dorozumívali beze slov. angličan: jo, jako by nás už nepotřebovali. francouz: už vůbec nemluví. angličan: taky už nic neslyším. asi nás vypnuli. je to němá konference. francouz: ale jak může - (odmlčí se) krátká pauza francouz: pane miesigbauere, vidím vás hrozně špatně. angličan: pane kalendere, rozplýváte se. ale to bude tím špatným osvětlením a těmi stmavovacími skly. francouz: já už nevidím v podstatě vůbec nic. angličan: pane kalendere?

18

Příloha E Reflexe absolventského výkonu: Zpověď hochštaplera Felixe Krulla

Reflexe absolventského výkonu: Zpověď hochštaplera Felixe Krulla Mým absolventským projektem byla inscenace Zpověď hochštaplera Felixe Krulla

německého

autora

Thomase

Manna

(1875-1955),

která

měla

premiéru

9. února 2014 ve školním Divadelním studiu Marta v režii Lukáše Kopeckého. Práce na tomto projektu byla mou do té doby nejdelší a nejkomplexnější zkušeností s přípravou divadelní inscenace. Začala už na bakalářském stupni studia, který jsem absolvoval prací s názvem Mannova „Zpověď hochštaplera Felixe Krulla“: Analýza prozaického díla

jako

první

krok

k jeho

dramatizaci.

Jejím

cílem

bylo

pečlivě

prozkoumat divadelní potenciál Mannova slavného románového fragmentu z roku 1954 a teoreticky se připravit na jeho případnou dramatizaci. K té jsem ve druhém ročníku magisterského studia skutečně přikročil. Pro

účely

této

reflexe

si

dovolím

práci

na

inscenaci

Zpověď

hochštaplera Felixe Krulla rozdělit do následujících pěti fází, popř. rolí, které jsem v těchto fázích plnil: 1, Teoretik 2, Produkční 3, Dramatizátor 4, Překladatel 5, Dramaturg Teoretickému ohledávání terénu Mannova románového fragmentu, možností jeho

dramatizace

a

případných

úskalí

s ní

spojených

jsem

se

průběžně

věnoval po celý jeden akademický rok. Po prostudování dostupných překladů tohoto díla jsem se na popud svého pedagoga doc. Wolfganga Spitzbardta rozhodl, že ho budu dramatizovat v němčině a vzniklou dramatizaci následně přeložím do češtiny. Velmi brzy po obhájení bakalářské práce jsem začal s pomocí svého ateliérového divadelní,

vedoucího literární

prof. a

PhDr.

Václava

audiovizuální

Cejpka

agentury

prostřednictvím Dilia

jednat

s nakladatelstvím S. Fischer Verlag o povolení k dramatizaci a překladu. Toto povolení jsem získal a materiálů, které jsem za tím účelem vypracoval, jsem později použil i při různých žádostech o sponzorství. Právě díky nim se nám podařilo připravit např. neobvykle obsáhlý program k inscenaci. Dílo jsem pak v úzké spolupráci s režisérem a svým spolužákem Lukášem Kopeckým

dramatizoval

v němčině.

Potýkal

jsem

se

přitom

s vlastní

1

nezkušeností i neznalostí a učil se za pochodu nejen mannovské němčině, ale ve snaze najít pro ni nejpřesnější ekvivalent také „jeho“ češtině. Klíčem k

dramatizaci se stala 5. „divadelní“ kapitola I. dílu, ve

které mladý Felix s otcem navštěvuje divadlo, je otřesen rozdílem mezi krásnou jevištní podobou a realitou nevábného herce Müllera-Rosé a poznává, jak rádi se lidé nechávají „klamat“, načež si hraní divadla volí za svůj životní princip. Ten podrobuje zkoušce v každé další situaci, aby v samém závěru zjistil, že svět chce být skutečně klamán: Felix: Vážené dámy a pánové! Přesně v tomto okamžiku jsem pochopil. To s divadlem kterou

a

jsou

Müllerem-Rosé! schopnosti

Na

tomto

světě

Müllera-Rosé

vládne

stvořeny.

obecná Jedná

potřeba,

se

pro

bezpochyby

o zřízení, které je pro život nepostradatelné a jehož sluhou, placeným a vydržovaným, tento člověk je. Jak mu nyní rozumím! Vždyť... abych mohl zodpovědět otázku po tajemném kouzlu jeho líbivosti, stačí, abych si jen vzpomněl, co za nevyslovitelnou, slovy dost sladce nepopsatelnou sílu to je, která učí světlušku svítit. Toliko puzení jeho srdce k oné žádostivé mase jej vyučilo jeho umění; a daruje-li této mase radost ze života, sytíli ho za to tato masa potleskem, není to vzájemné zadostiučinění, svatební setkání jeho a jejích tužeb? Tady mě máš, krásný, klamný světe, vycházím ti vstříc! Chceš mě? Chcete mě?! Mezi tezí o světě, který chce být klamán, a její verifikací Felixovým životem jsem tak rozklenul celou dramatizaci. Vzhledem

k tomu,

že

Janáčkovu

akademii

múzických

umění

absolvuji

především jako dramaturg, zaměřím se nyní na tuto roli, tedy na svou práci s hotovou dramatizací a jejím překladem. Odpověď na základní dramaturgickou otázku „proč?“ vždy úzce souvisí s aktuálností tématu toho či onoho díla, s jeho potenciálem společensky rezonovat, a jako dramaturg jsem si ji samozřejmě kladl i u vlastního textu. Pokusím se nyní zrekonstruovat, jak jsem si na ni odpověděl. Věřím přitom, že nebude chybou, pokud tak učiním zeširoka.

2

Svět, který chce být klamán Klam

je

zajistili

vyšším

trvání

nástrojem

svého

darwinovsky

druhu,

zvyknou

chápané

evoluce.

živočichové

Aby

klamat

si

tělem.

Přizpůsobují svou barvu či tvar světu, v jehož podmínkách žijí. Nejsou tak tím, kým jsou (neboť „ten, který je“, je pouze jeden), ale tím, kým je v očích světa nutné být. Z hlediska zvládnutí této strategie, je člověk věru tím, za koho se má, tj. nejvyšším známým článkem evoluce. Že ten, kdo klame, je (s rozvojem kapitalismu „se má“), věděli lidé odevždy.

První

úvahy

o

klamu

jako

o

nutnosti

známe

již

z antiky.

Nejznámějším výrokem tímto směrem je ono renesanční „Mundus vult decipi, ergo

decipatur“

(Svět

chce

být

klamán,

tedy

klamme).

Za

autora

tohoto

výroku je považován nenávistný papež Pavel IV. (1476-1559). Již v roce 1529 jej

ale

slovy

„verum

proverbium“

(pravdivé

úsloví)

komentuje

i

Martin

Luther. A jiný mnich zas v „Paradoxech“ Sebastiana Frankse z roku 1533 dodává „proto jsem tu“. O světě, který chce být klamán, a o člověku toho schopném je nejen Mannův

román

Zpověď

hochštaplera

Felixe

Krulla,

inspirovaný

paměťmi

rumunského „krále zlodějů“ Georgese Manolesca (1871-1908) ale také naše dramatizace.

I

ta

vyrůstá

z filozofického

rozporu

mezi

bytím

(„Sein“)

a zdáním („Schein“). Think about your life? Think about your CV! Bylo-li tomu tak vždy, v čem spočívá aktuálnost tématu světa, který chce být klamán? Bytí („Sein“) se dnes zdá být stále rychleji pohlcováno zdáním („Schein“). To, kým jsme, jako by ztrácelo na významu. Naopak je v naší skrz naskrz ekonomizované společnosti stále důležitější schopnost „zdát se být“. Chceme se přeci prodat! Tento fenomén se otiskuje i do jazyka

a

dnešního

přispívá člověka

promotion“.

k

již

rozšiřování

„newspeaku“.

zcela

pojmy

Neviditelná

ruka

patří

trhu,

jako

která

se

Do

terminologické

„self

marketing“

zviditelňuje

výbavy

či

„self

v každodenním

životě, nás nutí vytvářet si vlastní „brand“ – jednoduchou značku, která skrývá

a

místy

hrozí

nahradit

naši

identitu.

Zvláštní

důraz

je

přitom

kladen na rychlost a flexibilitu. Čas, který mohli naši předci věnovat práci na sobě, tak dnes věnujeme nepřetržité práci na vlastní „image“ – na harmonickém obrazu sebe sama. V rámci sociálních sítí (Facebook, Twitter, LinkedIn...)

vytváříme

vlastní

profily.

Jsou

prosté

všech

rozporů

a nejistot, neboť vše, co „image“ přesahuje (rozuměj komplikuje), je jako 3

nepotřebné

ořezáno.

Odložíme-li

ale

„image“,

svlékneme-li

„brand“,

co

ucítíme? ...zmocnil se mě nepřekonatelný smutek a touha, pocit nepopsatelné nudy. (Zpověď hochštaplera Felixe Krulla, dramatizace s. 7) Stejně jako Felix Krull, který „je zrozen pro kostým“, ucítíme i my prázdnotu. Za „image“, za oním kostýmem, který přijímáme a s nímž se chutě ztotožňujeme, není totiž nic. Ani být nemůže. Tlak na naši flexibilitu je příliš vysoký. A tak jako Felix Krull, ani my nejsme s to odpovědět, kým tedy vlastně jsme: …to nemaskované, to, kdy jsem sám sebou, nešlo určit, protože nic takového vlastně neexistovalo. (Zpověď hochštaplera Felixe Krulla, dramatizace s. 25) Jsme to ale „elastické nátury“! Tato naše elasticita s sebou přináší zároveň

otázku

po

věrnosti

sobě

samému,

po

vlastní

identitě:

Kým

jsem

trvale, sub specie aeternalis, že dovedu s takovou lehkostí být kýmkoli? Jsem vůbec? Anebo je vše jen klam a mam? Felix Krull je z tohoto pohledu prototypem moderního „high flyera“. Je to sebevědomý „global player“, který „jenseits von Gut und Böse“ pěstuje „short-term relationships“ a řídí se hesly jako „See it as a challenge“, „Fake

it

till

you

make

it“

a

„Think

about

your

CV“.

Hovoří

několika

světovými jazyky a je obeznámen s pravidly vyšší společenské třídy, a to včetně všech statusových symbolů, kterými se tato definuje. To z něj činí postavu velmi aktuální. O identitě Svět chtěl, chce a bude chtít být klamán. Přitom je však třeba mít na mysli: „Image“ – jako koneckonců každý klam – je dobrým sluhou, ale špatným pánem. Pro samé vytváření obrazu našich životů nesmíme zapomenout žít, „Schein“ nesmí být nikdy důležitější než „Sein“, ne v privátním vztahu člověka k sobě samému. Vždyť společnost, ve které člověk ztrácí kontakt se sebou

samým,

má

svou

integritu

narušenou

v samém

základu

a

spěje

nezadržitelně k záhubě. Proto musí Zpověď hochštaplera Felixe Krulla nejen konstatovat, že svět chce být klamán, ale také klást otázku po tom, kdo jsme my, kteří ho 4

klameme. Zformulujeme-li vše, čím nejsme, zbude snad nakonec, čím jsme. Jedno je jasné již teď: Naše Zpověď hochštaplera Felixe Krulla je především o identitě člověka. Identita

neboli

totožnost

se

definuje

jako

sebeuvědomění

člověka.

Z hlediska psychologie se jedná o pocit vlastní individuální existence jako entity oddělené od všech ostatních. Od dědictví k jogurtu Ještě nikdy v historii lidstva neexistovalo tolik lidí, kteří nevědí, kým by měli být. (Richard David Precht, Identität) Po celá staletí měla identita charakter dědictví. Člověk byl tím, kým byli jeho rodiče. Geografické, sociální, ekonomické a kulturní kořeny se zdály

být

vlastních

k nepřetnutí. předků.

Nebyl

Rozhodující

proto bylo

důvod

udržet,

usilovat popř.

o

dále

překročení

stínu

rozvinout

jejich

odkaz. Jakákoli změna děděné identity byla plodem práce několika generací. Stefan Zweig, kolega a přítel Thomase Manna, ve svém memoárovém fragmentu Svět včerejška píše: Můj otec, můj děda, co viděli? Žili jeden jediný život od začátku do konce, bez

vzestupů,

bez

pádů,

bez

otřesů

a

nebezpečí,

život

s nenápadnými

přechody. Ve stále stejném rytmu je vlna času nesla od kolébky ke hrobu. Žili ve stále stejné zemi, městě a dokonce i domě. (Svět včerejška, dramatizace s. 8) A za svou generaci právem dodává: „Každý

z

nás

ví

dnes

o

skutečnosti

tísícinásobek

toho,

co

věděli

nejmoudřejší z našich předků. Nic nám však nebylo darováno, zaplatili jsme za to plnou cenu.“ (Svět včerejška, dramatizace s. 8) S průmyslovou revolucí vnikla slova jako „nahoře“, „dole“, „vpravo“ či „vlevo“ do oblasti sociální, politické či ekonomické, kde začala rychle nabývat

nových

významů.

Identita

člověka

se

stala

shodnou

s

jeho

příslušnosti k určitému směru. Jednotlivci i celé národy bojovaly za právo na své sebeurčení. Boj to byl povětšinou úspěšný, a tak mohl vzniknout např. pojem „american dream“, kterému dnes rozumí celý svět. 5

V

současnosti

je

možné

vše.

Hranice

mizí

nejen

v politickém

a geografickém smyslu toho slova. Tisíce obyčejných lidí jsou díky médiím denně

konfrontovány

s událostmi

neobyčejného

významu,

které

zdaleka

přesahují jejich chápání i cítění. Ve světě možností, který je nutně plný zmatku,

jsou

vyzváni,

aby

si

sami

vytvořili

identitu.

Naštěstí

nabízí

společnost, jíž se dostalo přídomku konzumní, odpovídající nástroje jejího budování: Jsme tím, co kupujeme. Zboží je více než zboží, značky již dávno nejsou značkami, jsou symboly životního stylu. Vzniká symbiotický systém operující

na

pomezí

psychologie,

sociologie

a

ekonomiky:

Konzum

slouží

budování identity a budování identity slouží konzumu. Již jen koupě jogurtu staví člověka před rozhodnutí, kým je. Jste vyrovnanou bytostí, toužící po původní harmonii s přírodou? Jste smyslný a vášnivý? Jste dobrodruh, který se nebojí riskovat? Anebo jste prostě lakomcem, odmítajícím si připlatit za kvalitu? Také Felix Krull ve svém vyprávění zmiňuje tuto roli konzumu, a to přesně ve smyslu úvah výše: Jaké šťastné zařízení je zářící výloha a to, že obchody neskrývají své poklady lakotně uvnitř, ale že je velkoryse a ve vyčerpávajícím výběru rozhazují ven, vystavují za skleněnými tabulemi a nutí zákazníky tisknout nosy na sklo! To ony mi umožnily nahlédnout do šatníku vznešených. Od prošívaného kabátu až k přísnému večernímu fraku, od alabastrově bílého límce podle posledního trendu až k úzkým kalhotám, od jemně proužkované nebo puntíkované košile až po drahocenný kožich. Zadívejte se na chvíli do některé z výloh tohoto světa a zjistíte, jak dojít jeho uznání. Musím také přiznat, že jsem nejednou vstoupil do příslušného obchodu a utratil v něm poslední peníze. Neboť mé tělo bylo slabé a svět až příliš ochoten mi nadbíhat. (Zpověď hochštaplera Felixe Krulla, dramatizace s.) Co ale zbývá těm, kteří nemají dostatek finančních prostředků, aby si mohli s jejich pomocí svobodně vybudovat vlastní identitu? Smutnou odpověď podává

v 5.

scéně

I.

dějství

naší

dramatizace

Felixův

otec,

který

zbankrotuje, zadluží se a následně zastřelí. To, že jeho pohřeb zajišťuje tatáž „firma“, která ho přivedla do hrobu, je už jen ironickým komentářem k uzavřenosti tohoto systému do sebe. Dříve člověka

od

omezené

právo

na

svobodné

sebeurčení

paradoxně

zodpovědnosti

za

vlastní

identitu.

Zděděná

či

osvobozovalo vybojovaná

identita představovala pevný rámec, v němž svému životu propůjčoval smysl. 6

Právě

tento

rámec

si

dnes

musíme

vytvořit

sami.

O

tíži

zodpovědnosti,

kterou s sebou tato změna přináší, nám přitom nikdo vyprávět nemusí. Identita umělce Je známo, že Zpověď hochštaplera Felixe Krulla je zároveň vnitřní autobiografií svého autora Thomase Manna. Jedná se tedy nutně také o zpověď umělce, zabývajícího se otázkou vlastní identity. Zatímco v jiných dílech se Thomas Mann pokouší identitu umělce legitimizovat v očích měšťanského světa, zde vykládá karty na stůl a zneškodňuje svou celoživotní obavu tím, že ji transponuje do komické tóniny. V ní

toto

téma

rozehrává,

poučen

filosofií

Platóna,

Schopnehauera

i Nietzscheho. Tvrdí-li např. poslední, že život a svět jsou „na věky věkův ospravedlněny jen jakožto jevy estetické“ (Zrození tragédie čili Hellenství a

pesimismus,

s.

90),

lze

Felixe

Krulla považovat

za

jeho

žáka.

Neboť

utváří svůj život jako umělecké dílo a ztotožňuje v něm krásu s morálkou. Kdo

je

Nietzschemu

umělcem?

Ten,

kdo

„zmámen

svůdným

závojem

uměleckého krásna, vlajícím mu před očima“ mámí svým počínáním k životu druhé.

Umělec

pracuje

s klamem,

kterým

svět

jevů

je,

vykládá

ho

jako

smysluplný a dopouští se tak podvodu. S potřebností umění, tj. podvodu, pro život je Felix poprvé konfrontován při návštěvě divadla a následném setkání s hercem Müllerem-Rosé, o kterém říká: Tenhle nechutný pozemský červ že je skutečnou podobou krásného motýla, ve kterém spatřovaly tisíce podvedených očí uskutečnění svých nejtajnějších snů o kráse, lehkosti a dokonalosti! Nevěděli snad tihle jinak dospělí a životaznalí

lidé,

kteří

se

jím

tak

lačně

nechali

svést,

že

jsou

podváděni? Nepokládali snad v tichém srozumění podvod za podvod? Anebo chce být svět prostě podváděn? (Zpověď hochštaplera Felixe Krulla, dramatizace s. 11) V rámci

naší

dramatizace

dělíme

„divadelní“

kapitolu,

ve

které

Felix

Müllera-Rosé potkává, na dvě části a tu druhou umisťujeme na samotný závěr jako pointu. Tam Felix nejenže pochopí potřebnost klamu, ale najde v něm i smysl svého života a učiní tak první krok k vlastní identitě: Na tomto světě vládne obecná potřeba, pro kterou jsou schopnosti MülleraRosé

stvořeny.

Jedná

se

bezpochyby

o

zřízení,

které

je

pro

život

nepostradatelné a jehož sluhou – placeným a vydržovaným – tento člověk je. 7

Jak mu nyní rozumím! Vždyť… abys mohl zodpovědět otázkou po tajemném kouzlu jeho líbivosti, stačí, aby sis jen vzpomněl, co za nevyslovitelnou, slovy dost sladce nepopsatelnou sílu to je, která učí světlušku svítit. Toliko puzení jeho srdce k oné žádostivé mase jej vyučilo jeho uměním; a daruje-li této mase radost ze života, sytí-li ho za to tato masa potleskem, není to vzájemné zadostiučinění, svatební setkání jeho a jejích – vašich – tužeb? Tady mě máš, krásný, klamný světe, přicházím ti vstříc! (Zpověď hochštaplera Felixe Krulla, Dramatizace s. 37) Na blízkost umění a podvodu ukazuje např. i drobná přednáška, kterou Felixovi drží jeho Kmotr: Ano, ano, takoví jsou lidé, Felixi. Chtějí talent, který je přece již sám o sobě zvláštností. Ale jiné zvláštnosti, které se s ním dále pojí – a snad nutně pojí – nechtějí a odpírají jim jakékoli pochopení. Např. Feidias… Byl to muž víc než průměrného talentu, pro což mluví již ta skutečnost, že byl usvědčen z krádeže a zavřen do athénského žaláře... (Zpověď hochštaplera Felixe Krulla, Dramatizace s. 7) Kriminální identita umělce je jednou z potenciálních realizací lidské identity. Realizací, která dominuje nejen v Mannově románu, nýbrž i v naší dramatizaci. Ta má pak charakter trojnásobné zpovědi.

8

Na základě opakovaného čtení Mannova a později i vlastního textu jsem pak vypracoval 10 základních tezí, kterých bychom se jako inscenátoři měli držet

tak,

abychom

v naší

inscenaci

takto

identifikovaná

témata

účinně

rozehráli:

I. Felix Krull je prototypem člověka naší doby. Divák by se měl s ním a jeho příběhem identifikovat. II. Je produktem světa, do kterého se narodil. A to i přes svou domnělou či skutečnou nadpozemskost. III. V tomto světě je zdání víc než skutečnost. Jedná se o skrz naskrz ekonomizovaný svět, který deformuje myšlení i cítění svých obyvatel a činí z byvších subjektů tzv. projekty (viz. filosof Byung-Chul Han). Tlak, který tímto způsobem vyvíjí na přizpůsobivost jedince, vede ke ztrátě (k prodeji) jeho identity. Jedinec je vytržen z kořenů a redukován na svou image. IV.

Hypoteticky

vhodnou

strategii

přežití

v tomto

světě

Felix

nachází

v divadle. Od své první návštěvy divadla aplikuje pokusně divadelní princip na celý svůj život. Stává se hercem svého a později i cizího života. V. Zážitky a zkušenosti, které popisuje, jsou zážitky a zkušenostmi herce. Herci se tak mohou s Felixem dobře identifikovat. To je předpokladem toho, aby se s ním později identifikoval i divák. VI. Čím úspěšnější v uplatňování této strategie je, tím naléhavější se stává otázka po jeho identitě. Kým je, může-li být podle potřeby kdykoli kýmkoli? VII.

Povýšení

principu

divadla

na

princip

životní

s sebou

nese

novou

morálku. Princip divadla je principem estetickým. V životě, který se tímto principem řídí, je morálka ztotožněna s krásou. Nejde již o „co“, nýbrž o „jak“. I vražda tak může být správná, je-li krásná. VIII. Felixovu morálku bereme za slovo a dovádíme ji až do nejzažších důsledků,

abychom

ji

podrobili

kritice.

Výrazem

této

morálky

se

stává

vražda profesora Kuckucka. IX.

Vše,

co

prožil,

potvrzuje

jeho

hypotézu

o

vhodnosti

absolutizace

divadelního principu na princip životní. Felix se jako krásné monstrum vydává

vstříc

ještě

krásnější

budoucnosti.

Zažil,

poznal

a

pochopil,

zprostil sebe sama hranic a je připraven jednat. X. Poslední dějství odehraje západní svět.

9

Režisér

Lukáš

Kopecký

a

herecký

ročník

z Ateliéru

činoherního

herectví prof. MgA. Ivo Krobota se těchto tezí nejen drželi, ale tvůrčím způsobem je ohledávali a rozváděli dál do té míry, že vznikla sdělná, tady a teď rezonující inscenace, za kterou se jako dramaturg nestydím ani po více než roce od její premiéry. S Lukášem premiéru

Kopeckým

dodnes

Pa-papapapa-pa-pa

spolupracuji

(premiéra

12.

a

dubna

naši

poslední

2015,

Divadlo

společnou na

Orlí),

zabývající se opět tématem divadla jako života a života jako divadla, oba považujeme

za

jakýsi

druhý

díl

Zpovědi

hochštaplera

Felixe

Krulla.

O důležitosti tématu, které jsme si poprvé ohledali na půdě JAMU, snad svědčí

i

to,

že

dnes

dokonce

uvažujeme

o

třetím

dílu

a

vytvoření

„divadelní“ trilogie.

10