Katedra teologické a sociální etiky POŽADAVKY KE STÁTNÍM ZÁVĚREČNÝM ZKOUŠKÁM V OBORU TEOLOGICKÁ A SOCIÁLNÍ ETIKA platné pro obory TEOLOGIE, UČITELSTVÍ NÁBOŽENSTVÍ A ETIKY, PASTORAČNÍ ASISTENCE (Mgr.) v akademickém roce 2012/2013 Předpokladem pro udělení akademického titulu „magistr“ je prohloubená znalost katolické teologie, jejích obsahů a metod. V oboru teologická etika/sociální etika je třeba při státní závěrečné zkoušce prokázat: 1. Schopnost metodicko-argumentativní reflexe křesťanské životní praxe v současné společenské situaci jako předpoklad argumentativního dialogu s křesťany i nekřesťany. To vyžaduje: 1.1 Znalost obsahů filosofické etiky, fundamentální a speciální teologické etiky, sociální etiky a relevantních poznatků humanitních věd. 1.2 Hermeneutický přístup k biblickým textům, příslibům a výzvám pro utváření osobního i společenského života. Znalost působení biblické zvěsti v dějinách (inkulturace). 1.3 Znalost metod teologické etiky, pochopení interdisciplinární spolupráce při objasňování a zprostředkování orientací a postojů pro lidsky důstojný život („život v plnosti“) v odpovědnosti před Bohem. Základem úspěchu u SZZ a dobrou výbavou do praxe je naplnění tří požadavků: Adekvátní studium, pochopení studované látky a schopnost ji srozumitelně artikulovat. Zkoušená látka: Dle rozpisu okruhů otázek. Student/ka musí být schopen/a odpovědět na všechny uvedené podotázky. Základem je obsah přednášek, kniha „Život z víry“, koncilní konstituce Gaudium et spes a další doporučená literatura. Součástí státní závěrečné zkoušky je i rozprava nad jedním ze dvou prostudovaných titulů z odborné literatury, které si student/ka předem vybral/a a prostudoval/a. Jeden titul musí být z oblasti fundamentální teologické etiky a druhý ze speciální teologické etiky nebo sociální etiky. Průběh státní závěrečné zkoušky: Státní závěrečná zkouška trvá 20 minut (předchází jí dvacetiminutová příprava). Student/ka vylosuje dvě otázky – po jedné z každého bloku otázek (blok I. Fundamentální teologická etika a blok II. Speciální teologická etika a sociální etika).
Odborná literatura: Základní studijní materiál: - Život z víry, překlad katechismu pro dospělé. České Budějovice: TFJU, 2005. - Gaudium et spes. Pastorální konstituce II. Vatikánského koncilu in: Dokumenty II. Vat. koncilu. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2002 - Kompendium sociální nauky církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2008. - Sociální encykliky (1891-1991). Praha: Zvon, 1996. Fundamentální teologická etika: - ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994; Praha: Academia 2001. - BARTON, J. Etika a Starý zákon. Jihlava: Mlýn, 2006. - FRALING, B. Vom Ethos der Bibel zu biblischer Ethik. Thaur, 1999. - GUARDINI, R. Dobro, svědomí a soustřeďování. Praha: Vyšehrad, 1999. - HANUŠ, J. Křesťanství a lidská práva. Brno: CDK, 2002. - HÄRING, B. Láska je víc než přikázání. Praha: ČKCH, 1971. - KOHÁK, E. Člověk, dobro a zlo. Praha: Ježek, 2000. - KOHÁK, E. Pražské přednášky: Život v pravdě a postmoderní skepse. Praha: Ježek, 1999. - KOHÁK, E. Svoboda, svědomí, soužití. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004. - KOMÁRKOVÁ, B. Původ a význam lidských práv. Praha: SPN. 1990. - KÜNG, H. Světový étos pro politiku a hospodářství. Praha: Vyšehrad, 2000. - MÁDR, O. V zápasech za Boží věc. Vzpomínky, texty a rozhovory. Praha: Vyšehrad, 2007. - RATZINGER, J. Evropa Benedikta Nursie v krizi kultur. Kostelní Vydří: - RATZINGER, J. Pravda, hodnoty a moc. Brno: CDK, 1996. - RICKEN. Obecná etika. Praha: OIKOYMENH, 1995. - ROTTER, H. Osoba a etika. K základům morální teologie. Brno: CDK, 1997. - SCHNACKENBURG, R. Všechno zmůže, kdo věří. Kázání na hoře a Otčenáš. Praha: Vyšehrad 1997. - SOKOL, J. Člověk a náboženství, Proměny vztahu člověka k posvátnu. Praha: Portál, 2004. - SOKOL, J, PINC, Z. Antropologie a etika. Praha: Triton, 2003. - SOKOL, J. Filosofická antropologie: Člověk jako osoba. Praha: Portál, 2003. - SOKOL, J. Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998. - TROJAN, J. S. Idea lidských práv v české duchovní tradici. Praha: OIKOYMENH, 2002 - WEBER, H. Všeobecná morální teologie. Praha: Vyšehrad, 1998. Speciální teologická etika a sociální etika: - DENZLER, G. Zakázaná slast. Dva tisíce let křesťanské sexuální morálky. Brno: CDK, 1999. - FRALING, B. Sexualethik. Ein Versuch aus christlichen Sicht. Paderborn: Schöningh, 1995. - FURGER, F. Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha: Academia, 2003. - HAŠKOVCOVÁ, H. Lékařská etika. Praha: Galén, 2002.
-
-
HAŠKOVCOVÁ, H. Práva pacientů. Praha: Nakladatelství A. Krtilové, 1996. HELMINIAK, D. A. Co vlastně Bible říká o homosexualitě? Brno, CDK, 2007. KOŘENEK, J. Lékařská etika. Praha: Triton, 2004. MUNZAROVÁ, M. Eutanázie nebo paliativní medicína. Praha: Grada, 2005. MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z. Praha: Grada 2005. ONDOK, J. P. Bioetika, biotechnologie a biomedicína. Praha: Triton, 2005. PESCHKE, K. H. Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, 1999. POLLARD, B. Eutanázie ano či ne? Praha: Dita, 1996. ROTTER, H. Důstojnost lidského života. Základní otázky lékařské etiky. Praha: Vyšehrad, 1999. ROTTER, H. Sexualita a křesťanská morálka. Praha: Vyšehrad, 2003. SKOBLÍK, J. Přehled křesťanské etiky. Praha: Karolinum, 1997. ŠIMEK, J., ŠPALEK, V. Filosofické základy lékařské etiky. Grada 2003 ŠRAJER, J., Suicidium, sebeobětování, nebo mučednictví? Praha: Triton 2009. ŠRAJER, J., MUSIL, L. (eds.) Etické kontexty sociální práce s rodinou. Č. Budějovice, Brno: Albert 2008. THOMASMA, D. C., KUSHNER, T. (eds.) Od narození do smrti. Etické problémy v lékařství. Praha : Mladá fronta, 2000. VIRT, G. Žít až do konce. Etika umírání, smrti a eutanazie. Praha: Vyšehrad, 2000. WEBER, H. Spezielle Moraltheologie. Graz: Studia, 1999. -------------------------------------------------------------------------------------------------------ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. Brno: CDK, 2004, FIALA, P., HANUŠ, J., VYBÍRAL, J. (eds.) Katolická sociální nauka a současná věda. Interdisciplinární analýzy sociálních encyklik Jana Pavla II. Brno: CDK, 2004. FIALA, P. Laboratoř sekularizace. Náboženství a politika v ne-náboženské společnosti: český případ. Brno: CDK 2007. HÖFFNER, J. Hospodářský řád a hospodářská etika. Směrnice katolického sociálního učení. Ordo socialis. Praha: CDK, 1995. MARTINEK, C. Cesta k solidaritě. Svitavy: Trinitas, 1998. MLČOCH, L. Úvahy o české ekonomické transformaci. Praha: Vyšehrad, 2000. MOLITOR, B. Etika hospodářství. ČKA: Praha, 1998. NOVAK, M. Duch demokratického kapitalismu. Praha: Občanský institut, 1992. NOVAK, M. Filosofie svobody. Praha: Vyšehrad 1998. NOVAK, M. Katolické sociální myšlení a liberální instituce. Praha: ČKA 1999. OCKENFELS, W. Katolická sociální nauka. Praha: Zvon, 1994. PESCHKE, K. H. Hospodářství z křesťanského pohledu. Ordo socialis č. 29. Praha: ČKA, 1996. POKOJ A DOBRO. List k sociálním otázkám v ČR k veřejné diskusi. Praha: ČBK, 2000. RATZINGER, J. Evropa. Její základy dnes a zítra. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. RÉMOND, R. Náboženství a společnost v Evropě. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 2003. RICH, A. Etika hospodářství I. II. Praha: OIKOYMENH, 1993.
-
SEN, A. Etika a ekonomie. Praha: Vyšehrad, 2002. SUTOR, B. Politická etika. Praha: OIKOYMENH, 1996 SPIEKER, M. Katolická sociální nauka a sociální tržní hospodářství. ČKA: Praha, 1996. SPIEKER, M. Sociální stát a jeho krize. Praha: ČKA, 1996. ŽEŇ VEŘEJNÉ DISKUSE K LISTU POKOJ A DOBRO. Praha: ČBK, 2002.
OTÁZKY KE STÁTNÍ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠCE: I. Fundamentální teologická etika 1. Základní otázky Vztah etiky a antropologie. Význam poznatků antropologických věd (psychologie, sociologie aj.) pro etiku. Univerzální a bezpodmínečná platnost mravního nároku: autonomie, heteronomie, teonomní autonomie. Objasnění základních pojmů: Etika – morálka – morálnost – mravnost. Vztahy a rozdíly: filosofická etika – teologická etika; etika - právo. „Znamení času“: proměny etického paradigmatu (náboženská etika – sekularizovaná laická etika – postmoralistní etika) – Gilles Lipovetsky. 2. Svoboda – odpovědnost - etický nárok Možné chápání svobody: filosofické (indeterminismus, determinismus), teologické (biblické), v rovině zkušenosti (libovůle, pravidla,…) a důstojnosti osoby (inherentní a kontingentní pojetí lidské důstojnosti). Kategorický imperativ (Kant). Odpovědnost: osobní, odpovědnost za struktury a společnost. 3. Kultura a kultury, lidská práva Člověk jako kulturní bytost, náboženství a kultura (rozdílná pojetí kultury, kultura x civilizace), globalizovaný svět – požadavek etického souladu (H. Küng – projekt „světový étos“ – zlaté pravidlo, etický soulad velkých náboženství a kultur) – přínos, kritika. Lidská práva: dějinný vývoj, obsahy, zdůvodnění, obtíže. Světokultura a lidská práva. 4. Hodnoty Hodnoty obecně – subjektivní a „objektivní“ vnímání hodnot, proměna hodnot (jednotlivec, společnost), vztah mezi hodnotami a světovým názorem, náboženským přesvědčením - křesťanské hodnoty. Konflikt hodnot – priority, proporce. Cesty ke shodě na společných hodnotách v pluralitní společnosti. Zdůvodnění hodnot (autorita, diskurs). 5. Etika - metodika, argumentace a zprostředkování Deskripce - hodnocení, deontologická a teleologická argumentace; dobro osoby jako kritérium morálky; korelace, hermeneutika, dialog, diskurs; „etika smýšlení“, - „etika zodpovědnosti“ podle M. Webera.
6. Starozákonní zásady pro lidsky důstojný život spojený s Bohem I. Pentateuch: stvoření, smlouva a exodus. Dekalog: cesta ke svobodě – žít jako osvobozený - prolog, vnitřní souvislost 10 přikázání, význam jednotlivých přikázání, dějinné souvislosti a nadčasová platnost. 7. Starozákonní zásady pro lidsky důstojný život spojený s Bohem II. Etické výpovědi proroků: připomínání (Božího jednání) – napomínání (kritika praxe) – perspektivy (přísliby). Žalmy: Obraz člověka, inspirace lidského jednání. Etický obsah mudroslovné literatury. 8. Novozákonní orientace jednání I. Ježíšovo životní svědectví ve slovech a činech, smrti a zmrtvýchvstání. „Dvojí přikázání lásky“. Ježíšův postoj k Zákonu. O čem vypovídá, pro koho platí Horské kázání? „Metanoia“. 9. Novozákonní orientace jednání II. Etické pokyny v novozákonních listech – praxe prvokřesťanských obcí. „Blízké očekávání“, „Apokalyptika“. Inkulturace poselství do helénského světa. 10. Ctnosti Pojem „ctnost“ (definice, obsah, význam). Kardinální ctnosti: moudrost, spravedlnost, statečnost, uměřenost (Aristotelés, Platón). Teologické ctnosti: víra, naděje a láska. Moderní ctnosti - občanská odvaha, solidarita a tolerance. 11. Normy Druhy norem, funkce norem, dějinná podmíněnost norem, chybná chápání norem, ohled na konkrétní lidi a konkrétní poměry. Specifika etického a právního požadavku (srovnání) - situační etika, etický minimalismus, etika odpovědnosti, etika cti. 12. Svědomí Biblické základy (SZ, Řím 1, 14-16), církevní tradice (Augustin, Tomáš A., J. H. Newmann), koncilní výpovědi (GS čl.16, LG čl. 16) a výpovědi církevních dokumentů z poslední doby (KKC čl. 1776 -1802) o svědomí. Svoboda svědomí. Chybné formy svědomí. Kolize ve svědomí. Výchova svědomí. 13. Vina a hřích Biblický pohled na hřích. Druhy a závažnost hříchů. Chápání viny a hříchu dnes: posuny v terminologii (hřích → chyba), přesouvání viny na druhé, společnost (citlivost pro sociální hříchy), příčiny poklesu vědomí viny (pozice papeže Jana Pavla II., chyby dřívější teologie, vliv hlubinné psychologie). Obrácení, odpuštění, usmíření. Sociální, strukturální hříchy Kolektivní vina x důsledky hříšného jednání jednotlivce na společnost (míra odpovědnosti).
II. Speciální teologická etika a sociální etika 14. Uctívání Boha Zrání představ o Bohu - přiměřené představy v různých obdobích života. Modlitba, slib, přísaha. Zneužívání Božího jména. Péče o osobní spiritualitu. Modloslužba, magie, pověra, okultismus. Význam slavností a rituálů, židovský sabat, kultura neděle. 15. Pravda, pravdivost, autentičnost Pravda – lež: věcná, osobní, sociální a teologická dimenze pravdy a pravdomluvnosti, čestnost, věrohodnost ve slovech a činech. Právo na informace (sdělení pravdy těžce nemocnému), právo na dobrou pověst (opovážlivý úsudek, nactiutrhání, pomluva, potupa). Právo na nezveřejňování informací. Pravda v politice. Profesní mlčenlivost. 16. Kultivace pohlavnosti Biblická orientace – křesťanské směrnice. Obtíže s pohlavností v různých fázích života, zvláštní formy pohlavnosti, např. orientace na stejné pohlaví, transsexualita. Pohlavnost před manželstvím a v manželství. Současné trendy, proměna rolí muže a ženy, ztroskotání manželství. Vina a hřích v oblasti sexuality. 17. Zodpovědné rodičovství Objasnění pojmu – demografický vývoj, souvislosti, kompetence, rozhodování, osobní motivace a společenské vlivy (GS čl. 50-52, 87). v oblasti reprodukční medicíny (prenatální, preimplantační diagnostika, neplodnosti, sterilizace) - etická orientace, postoje učitelského úřadu církve. rodiny, adopce.
kriteria Rozvoj terapie Kultura
18. Zabíjení - interrupce Společenské trendy, legislativa. Osobní odpovědnost (matka, rodiče, okolí), odpovědnost politiků (výchovná funkce zákona, konflikt svědomí). Otázka vzniku nového života – odborná diskuse, rozdílnost stanovisek. Zachování života v konfliktních situacích. Možnosti ochrany nenarozeného života (poradenství, výchova, sociální pomoc, anonymní porody, „babyboxy“ – adopce). 19. Umírání – zabíjení Život a smrt. Zdraví a nemoc. Poškozování života, přetěžování, hazard, riziko. Euthanasie – etická argumentace, legislativa. Eticky přijatelné jednání na principu dvojího účinku – (podání utišujících prostředků na tlumení bolesti) Základní principy rozhodování – použití řádných a mimořádných prostředků – otázka neopodstatněného oddalování přirozené smrti (dystanazie). Podstata a oprávnění hospicové péče. Vražda, zabití, sebevražda. Transplantace orgánů. Trest smrti. 20. Genová technika v humánní oblasti Možnosti genové techniky v humánní oblasti: diagnostika, terapie, léčebné a očkovací látky. Citlivé aplikace v diagnostice a terapii – etická rozlišení, zákonná regulace. Klonování. Postoje učitelského úřadu církve – obecné zásady (možnosti, rizika, zákazy).
21. Použití genové techniky v zemědělství Důležité oblasti použití, rizika. Kritéria etického hodnocení. Nezbytná regulace. 22. Medicínská etika - bioetické principy Princip lidské důstojnosti, princip totality a integrity, princip vyzrálého svědomí, důvěry, princip informovaného souhlasu, princip růstu skrze utrpení, princip dvojího účinku. 23. Zodpovědnost za životní prostředí Teologické aspekty ekoetiky (služebnost nebo nadvláda člověka, vztah: člověk příroda - Bůh). Různé koncepce ekoetiky (antropocentrická, biocentrická, patocentrická, ontologická, ekocentrická, hlubinná ekologie). Roviny odpovědnosti: individuální a společenská, ekozákonodárství, regulace (EU, globálně). 24. Demokratická společnost Podstatné charakteristiky demokratické společnosti: principy parlamentní, zastupitelské demokracie (moc výkonná, zákonodárná, soudní). Politické strany, média, utváření veřejného mínění, volby, míra vlivu a odpovědnosti – formace osobnosti a budování struktur, instituce. 25. Pluralitní, občanská společnost Charakteristika a význam pluralitní, občanské společnosti: diskuse - protichůdná stanoviska. Význam a problémy zájmových skupin, spolků a hnutí, šance a odpovědnost církve a křesťanů – model „kvasu“ a „soli“, model „kontrastu“ v pluralitní, otevřené, občanské společnosti. Občanská společnost - totalita (soc. encyklika Quadragessimo anno). 26. Hospodářství a etika Podstata hospodářství, hlavní modely hospodářství: tržní hospodářství, centrálně plánované hospodářství, „eko-sociální tržní řád“. Etické úkoly utváření hospodářství osobní rovina a strukturální rovina - na úrovni států, EU, globálně. Ekonomickoetické výzvy globalizace. 27. „Spravedlnost“ Druhy spravedlnosti. Cesty realizace a překážky spravedlnosti. Sociální spravedlnost, spravedlnost v šancích a možnostech, „obecné dobro“, sociální stát, „globální spravedlnost“. 28. Principy sociálního učení církve Podstata sociálního učení církve, hlavní principy – personální princip, princip subsidiarity, solidarity a obecného blaha. Charakter a aplikace. 29. Sociální učení církve – hodnota lidské práce Pojetí lidské práce v dějinách (antika, současnost). Sociální encyklika „Laborem exercens“ - spiritualita práce, subjektivní a objektivní hodnota lidské práce, přímý a nepřímý zaměstnavatel). Workholismus. Práce a odpočinek. Důsledky společensko-hospodářských změn pro svět práce - problém nezaměstnanosti.
30. Mír a válka Příčiny válek, charakter válek, terorismus. Přínos k rozvoji míru: osobně, mírová hnutí, stát, mezinárodní instituce, pacifismus. Tradiční etická nauka o válce, výpovědi koncilní konstituce Gaudium et spes k válce a míru, mírová poselství papežů.
