Katedra teologické a sociální etiky Katedra filosofie a religionistiky POŽADAVKY KE STÁTNÍM ZÁVĚREČNÝM ZKOUŠKÁM V OBORU ETIKA platné pro obor PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU (navazující Mgr.) v akademickém roce 2012/2013
Státní závěrečná zkouška trvá 20 minut (předchází jí dvacetiminutová příprava), student/ka si vylosuje dvě otázky – po jedné z každého bloku otázek. Zkoušená látka: Dle rozpisu okruhů otázek. Student/ka musí být schopen/a odpovědět na všechny uvedené podotázky. Základem je obsah přednášek (seminářů) a doporučená literatura. Součástí státní závěrečné zkoušky je i rozprava nad jedním ze dvou prostudovaných titulů z odborné literatury, které si student/ka předem vybral/a a prostudoval/a. Jeden titul musí být z oblasti fundamentální etiky a druhý z aplikované a sociální etiky (viz doporučená literatura k jednotlivým otázkám). Doporučená literatura: -
ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. Brno: CDK, 2004, ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994; Praha: Academia, 2001. BARTON, J. Etika a Starý zákon. Jihlava: Mlýn, 2006. FURGER, F. Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha: Academia, 2003. Gaudium et spes. Pastorální konstituce II. Vatikánského koncilu in: Dokumenty II. Vat. koncilu. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2002. HÄRING, B. Láska je víc než přikázání. Praha: ČKCH, 1971. HELMINIAK, D. A. Co vlastně Bible říká o homosexualitě? Brno, CDK, 2007. KOMPENDIUM SOCIÁLNÍ NAUKY CÍRKVE. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2008. MARTINEK, C. Cesta k solidaritě. Svitavy: Trinitas, 1998. ONDOK, J. P. Bioetika, biotechnologie a biomedicína. Praha: Triton, 2005. PESCHKE, K. H. Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, 1999. POLLARD, B. Eutanázie ano či ne? Praha: Dita, 1996. RATZINGER, J. Evropa. Její základy dnes a zítra. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. RATZINGER, J. Pravda, hodnoty a moc. Brno: CDK, 1996. RICKEN, F., Obecná etika, Praha: OIKOYMENH, 1995. ROTTER, H. Důstojnost lidského života. Základní otázky lékařské etiky. Praha: Vyšehrad, 1999. ROTTER, H. Osoba a etika. K základům morální teologie. Brno: CDK, 1997. ROTTER, H. Sexualita a křesťanská morálka. Praha: Vyšehrad, 2003. SCHNACKENBURG, R. Všechno zmůže, kdo věří. Kázání na hoře a Otčenáš. Praha: Vyšehrad, 1997.
-
SOCIÁLNÍ ENCYKLIKY (1891-1991). Praha: Zvon, 1996. SPAEMANN, R., Štěstí a vůle k dobru. Praha: OIKOYMENH, 1998. ŠRAJER, J., Suicidium, sebeobětování, nebo mučednictví, Praha: Triton, 2009. THOMASMA, D. C., KUSHNER, T. (eds.) Od narození do smrti. Etické problémy v lékařství. Praha : Mladá fronta, 2000. TUGENDHAT, E., Přednášky o etice. Praha: OIKOYMENH, 2004. VIRT, G. Žít až do konce. Etika umírání, smrti a eutanazie. Praha: Vyšehrad, 2000. WEBER, H. Všeobecná morální teologie. Praha: Vyšehrad, 1998. Život z víry, překlad katechismu pro dospělé. České Budějovice: TFJU, 2005.
OTÁZKY KE STÁTNÍ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠCE: I. Filosofická a teologická etika 1. Základní otázky Antropologické poznatky významné pro etiku (filosofická a teologická antropologie, antropologické vědy). Místo etiky ve filosofii, vztah etiky a jiných disciplín. Etika a morálka. Základní metody etiky. Různé koncepce původu morálky. Pojem morální normy a hodnoty. Problém orientace, relativismus. Vztahy a rozdíly: filosofická etika – teologická etika – humanitní vědy. „Znamení času“: etické šance a problémy současnosti. Vztah etiky a práva. 2. Svoboda – zodpovědnost - etický nárok Možná chápání svobody (determinismus, libovůle, pravidla,…) a důstojnosti osoby (inherentní a kontingentní pojetí lidské důstojnosti). Bezpodmínečná platnost etického nároku, povinnosti. Kategorický imperativ (Kant) – autonomie a heteronomie. Osobní odpovědnost, odpovědnost za struktury a společnost. 3. Dobro a hodnota Metafyzické a kosmologické zakotvení etiky – klasické filosofické koncepce problematika teleologie. Původ zla. Debata o významu výrazů „dobro/é“ a „zlo/é“ v analytické etice – kognitivní a non-kognitivní teorie. Pojem hodnoty. Moderní filosofie hodnot (Scheler, Hildebrand). 4. Kultura a kultury, lidská práva Člověk jako kulturní bytost. Význam náboženské perspektivy. Etický soulad velkých náboženství a kultur („světový étos“). Lidská práva: dějinný vývoj, obsahy, zdůvodnění, obtíže. Lidská práva v pedagogice volného času. 5. Etika - metodika, argumentace a zprostředkování Deskripce – hodnocení. Deontologická a teleologická argumentace. Klasická a současná argumentace etiky přirozeného zákona a její silné a slabé stránky. „Etika smýšlení“ a „etika zodpovědnosti“ (M. Weber). 6. Svědomí Definice, různé přístupy, fáze svědomí, druhy svědomí, epikie, problematika „omylu svědomí“, existencialistická etika „autenticity“. Výchova svědomí. 7. Štěstí - eudaimonismus Role štěstí v etice. Různá chápání pojmu štěstí, hédonismus. Pojem zdařilého života. Role výchovy. Vymezení eudaimonistické etiky oproti jiným pojetím.
8. Ctnost Historie etiky ctností. Různá pojetí, rozdíl mezi klasickou a moderní etikou ctností. Kardinální ctnosti: moudrost, spravedlnost, statečnost, uměřenost. Jednota ctností. Teologické ctnosti: víra, naděje, láska. 9. Spravedlnost Pojmová objasnění. Klasické a moderní pojetí spravedlnosti. Rovnost a nerovnost. Spravedlnost a zákon. Spravedlnost celá a částečná, rozdílecí a opravná. Novější pozice. 10. Starozákonní etická inspirace Stvoření, povolání člověka a „smlouva“ (Boží zájem o člověka – člověk jako Boží obraz). Desatero: cesta svobody (žít jako osvobozený) – prolog. Hlavní etické výpovědi proroků: připomínání (Boží jednání) – napomínání (kritika praxe – sociální aspekty) – perspektivy (přísliby). Obraz člověka, inspirace lidského jednání v žalmech. Etický obsah mudroslovné literatury. 11. Novozákonní orientace jednání Životní svědectví Ježíše ve slovech a skutcích, motiv kříže, zmrtvýchvstání. „Dvojí přikázání lásky“. Ježíšův postoj k Zákonu. Horské kázání (původní smysl, podněty pro současnost). Následování Krista – otázka výchovy (vzor). 12. Umění života – proměny etického paradigmatu Nové etické otázky pluralizované a individualizované společnosti, proměna etického paradigmatu (Lipovetsky). Filosofie umění života (Wilhelm Schmid) – tři dilemata moderní svobodné volby; existenciální imperativ: „Utvářej svůj život tak, aby byl hoden ocenění“. Umění života – smysl života (Schmid, Frankl, křesťanská teologie, smysl života v knize Kazatel) 13. Uctívání Boha – význam svátečních chvil, symbolů, rituálů Spiritualita – křesťanská spiritualita, náboženskost člověka – život z víry, náhražky víry (hazard, riziko), infantilismus, zkreslené představy o Bohu, církvi. Okultní praktiky – rizika, nebezpečí. Význam slavností a rituálů, židovský sabat, kultura neděle. Otázka volného času. 14. Teologicko-etická kompetence ve společnosti vědy Obtíže se zdůvodněním etického požadavku: vztah Boha a morálky (Dostojevský, Linville, Merks, Benedikt XVI...). Náboženská dimenze pedagogické práce, volného času (pseudonáboženské tendence). 15. Církev v etickém diskursu Role církve v etickém diskursu (dřívější postavení, současný význam). Možné příčiny ztráty autority církve v etických otázkách. Co znamená úkol církve být solí a kvasem země. Přínos církve pro oblast volnočasových aktivit (centra volného času..., specifika).
II. Aplikovaná a sociální etika 16. Pravda, pravdivost, autentičnost Pravda – lež, čestnost, věrohodnost ve slovech a činech. Právo na dobrou pověst (opovážlivý úsudek, nactiutrhání, pomluva, potupa). Profesní mlčenlivost.
17. Ochrana života – zabíjení Interrupce: otázka vzniku nového života – odborná diskuse, rozdílnost stanovisek. Zachování života v konfliktních situacích. Možnosti ochrany nenarozeného života. Vražda, zabití z nedbalosti. Sebevražda – etické rozlišení, prevence. 18. Kultivace pohlavnosti Sexualita: pohlavnost před manželstvím a v manželství. Současné trendy, proměna rolí muže a ženy, ztroskotání manželství. Vina a hřích v oblasti sexuality. Homosexualita, transsexualita; registrované partnerství. Otázky výchovy a pedagogického působení (sexuální výchova). 19. Etické otázky spojené s koncem života Stárnutí společnosti – fenomén stáří. Stáří a volný čas. Smrt a umírání v proměně času, eutanázie, asistovaná sebevražda, paliativní péče, hospic. 20. Zodpovědnost za životní prostředí – environmentální etika Člověk a příroda, člověk a stvoření. Různé koncepce ekoetiky a jejich hodnocení: antropocentrická, biocentrická, patocentrická, ontologická, ekocentrická, hlubinná ekologie, roviny odpovědnosti: individuální a společenská, ekozákonodárství). Člověk a zvíře. Problém konzumu – zdroje a meze. Udržitelný rozvoj. Mezigenerační spravedlnost. Kvalita života. 21. Bioetika Bioetika jako prostředník mezi humanitní a přírodní vědou? Etika a biomedicínský výzkum. Sterilizace, kontrola porodnosti, asistovaná reprodukce, genové manipulace (klonování). 22. Etika vědění a techniky Epistémé, fronésis a techné (Platón a Aristotelés). Vědění a moc. Učitelnost ctnosti a všeobecnost vzdělání. Technika a technologie – definice, pojetí. Lidská instrumentalita. Technika a zjednávání (Heidegger). Technika a praktická rozumnost. 23. Politická etika Etika a politika. Vztah moci a svobody. Otázka donucování a povinování. Etika a právo. Politické instituce. Obecné dobro, spravedlnost, lidská práva a demokracie. Občanské ctnosti. Společenská smlouva, svoboda a donucení, role státu, komunitarismus a liberalismus. 24. Demokratická společnost Podstatné charakteristiky demokratické společnosti: principy parlamentní, zastupitelské demokracie (moc výkonná, zákonodárná, soudní). Hodnoty demokratické společnosti, rizika systému a vývoje demokracie. Úloha politických stran, médií, utváření veřejného mínění. Role neziskových organizací, zájmových skupin, výchovných institucí v demokratické společnosti. 25. Hospodářství a etika Podstata hospodářství, hlavní modely hospodářství: tržní hospodářství, centrálně plánované hospodářství, „eko-sociální tržní řád“. Etické úkoly utváření hospodářství osobní rovina a strukturální rovina – na úrovni států, EU, globálně. Ekonomicko-etické výzvy rozvojového světa, globalizace. 26. Principy sociálního učení církve Podstata a charakter sociálního učení církve. Hlavní principy – personální princip, princip subsidiarity, solidarity a obecného blaha. Charakter a aplikace, vztah
k politickým a ekonomických systémům. 27. Práce a volný čas Pojetí lidské práce v dějinách (antika, bible, současnost). Sociální encyklika „Laborem exercens“. Práce a odpočinek, workholismus, přetížení, nuda, frustrace, únavový syndrom, izolace. Rovnováha: fyziologická – duševní – duchovní rovina („psychosomatika“, náboženská dimenze). Etika času – mrhání s časem, volnočasové aktivity. 28. Etika sportu Rozlišení – vrcholový/rekreační sport; komercionalizace sportu; doping; fair play; kodex sportovní etiky, sport a zdraví, hazard, riziko. Výchova a sport. Závislost na sportu. Sportovní fandovství (pseudonáboženské projevy ve sportu). Kult těla, tělesné krásy. 29. Etika ve veřejné správě Etické kodexy ve veřejné správě, právní regulace, korupce, organizace zabývající se korupcí, whistleblowing. 30. Etika podnikání a reklamy Je podnik etickým aktérem? Vztah zaměstnavatel – zaměstnanec: férovost, spoluúčast, sociální smír, rovnost pohlaví. Vztah podnik – zákazník. Etika reklamy, možné formální a materiální škody, příklady neetické reklamy – zamlčování informací, manipulace, umělé vzbuzování potřeb, skrytá reklama. Výchova k odolnosti proti reklamě, regulace reklamy. Právo na pravdivou informaci. Reklama a respekt k lidské důstojnosti.
