Katedra teologické a sociální etiky POŽADAVKY KE STÁTNÍ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠCE V OBORU TEOLOGICKÁ A SOCIÁLNÍ ETIKA platné pro obor SOCIÁLNÍ A CHARITATIVNÍ PRÁCE (Bc.) v akademickém roce 2012/2013 Předpoklady k udělení akademického stupně „Bc.“ ve studijním oboru „Sociální a charitativní práce“ jsou: 1. Odpovídající znalosti důležitých pojmů a obsahů filosofické, teologické a sociální etiky. 2. Schopnost metodicko-argumentativní reflexe dané problematiky. 3. Chápání aktuálních výzev lidsky důstojné praxe v současné společenské situaci. Důležitá je korelace odborných vědomostí s vlastními zkušenostmi a otázkami, nadějemi, obavami, úkoly a těžkostmi lidí současnosti. Základem úspěchu u SZZ a dobrou výbavou do praxe je naplnění tří požadavků: Adekvátní studium, pochopení studované látky a schopnost ji srozumitelně artikulovat. Zkoušená látka: Dle rozpisu okruhů otázek. Student/ka musí být schopen/a odpovědět na všechny uvedené podotázky. Základem je obsah přednášek, kniha „Život z víry“, koncilní konstituce Gaudium et spes a další doporučená literatura. Průběh státní zkoušky: Státní závěrečná zkouška trvá 20 minut (předchází ji dvacetiminutová příprava). Student/ka vylosuje dvě otázky – po jedné z každého bloku otázek (blok I. Etické základy a blok II. Konkrétní etika pro jednotlivé oblasti života).
Doporučená literatura: -
ANZENBACHER, A. Křesťanská sociální etika. Úvod a principy. Brno: CDK, 2004, ANZENBACHER, A. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994; Praha: Academia, 2001. BARTON, J. Etika a Starý zákon. Jihlava: Mlýn, 2006. FIALA, P., HANUŠ, J., VYBÍRAL, J. (eds.) Katolická sociální nauka a současná věda. Interdisciplinární analýzy sociálních encyklik Jana Pavla II. Brno: CDK, 2004.
-
FIALA, P. Laboratoř sekularizace. Náboženství a politika v ne-náboženské společnosti: český případ. Brno: CDK 2007. FRALING, B. Vom Ethos der Bibel zu biblischer Ethik. Thaur, 1999. FURGER, F. Etika seberealizace, osobních vztahů a politiky. Praha: Academia, 2003. Gaudium et spes. Pastorální konstituce II. Vatikánského koncilu in: Dokumenty II. Vat. koncilu. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2002. GUARDINI, R. Dobro, svědomí a soustřeďování. Praha: Vyšehrad, 1999. HAŠKOVCOVÁ, H. Lékařská etika. Praha: Galén, 2002. HAŠKOVCOVÁ, H. Práva pacientů. Praha: Nakladatelství A. Krtilové, 1996. HANUŠ, J. Křesťanství a lidská práva. Brno: CDK, 2002. HÄRING, B. Láska je víc než přikázání. Praha: ČKCH, 1971. HELMINIAK, D. A. Co vlastně Bible říká o homosexualitě? Brno, CDK, 2007. KOHÁK, E. Člověk, dobro a zlo. Praha: Ježek, 2000. KOHÁK, E. Pražské přednášky: Život v pravdě a postmoderní skepse. Praha: Ježek, 1999. KOHÁK, E. Svoboda, svědomí, soužití. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004. KOMÁRKOVÁ, B. Původ a význam lidských práv. Praha: SPN. 1990. KOMPENDIUM SOCIÁLNÍ NAUKY CÍRKVE. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakl., 2008. KÜNG, H. Světový étos pro politiku a hospodářství. Praha: Vyšehrad, 2000. MARTINEK, C. Cesta k solidaritě. Svitavy: Trinitas, 1998. MUNZAROVÁ, M. Eutanázie nebo paliativní medicína. Praha: Grada, 2005. MUNZAROVÁ, M. Zdravotnická etika od A do Z. Praha: Grada 2005. ONDOK, J. P. Bioetika, biotechnologie a biomedicína. Praha: Triton, 2005. PESCHKE, K. H. Křesťanská etika. Praha: Vyšehrad, 1999. POKOJ A DOBRO. List k sociálním otázkám v ČR k veřejné diskusi. Praha: ČBK, 2000. POLLARD, B. Eutanázie ano či ne? Praha: Dita, 1996. RATZINGER, J. Evropa. Její základy dnes a zítra. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. RATZINGER, J. Pravda, hodnoty a moc. Brno: CDK, 1996. ROTTER, H. Důstojnost lidského života. Základní otázky lékařské etiky. Praha: Vyšehrad, 1999. ROTTER, H. Osoba a etika. K základům morální teologie. Brno: CDK, 1997. ROTTER, H. Sexualita a křesťanská morálka. Praha: Vyšehrad, 2003. SCHNACKENBURG, R. Všechno zmůže, kdo věří. Kázání na hoře a Otčenáš. Praha: Vyšehrad, 1997. SOCIÁLNÍ ENCYKLIKY (1891-1991). Praha: Zvon, 1996. SOKOL, J. Člověk a náboženství, Proměny vztahu člověka k posvátnu. Praha: Portál, 2004. SOKOL, J, PINC, Z. Antropologie a etika. Praha: Triton, 2003. SOKOL, J. Filosofická antropologie: Člověk jako osoba. Praha: Portál, 2003. SOKOL, J. Slovník filosofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998. ŠRAJER, J., MUSIL, L. (eds.) Etické kontexty sociální práce s rodinou. Č. Budějovice, Brno: Albert, 2008. THOMASMA, D. C., KUSHNER, T. (eds.) Od narození do smrti. Etické problémy v lékařství. Praha : Mladá fronta, 2000.
-
TROJAN, J. S. Idea lidských práv v české duchovní tradici. Praha: OIKOYMENH, 2002. VIRT, G. Žít až do konce. Etika umírání, smrti a eutanazie. Praha: Vyšehrad, 2000. WEBER, H. Všeobecná morální teologie. Praha: Vyšehrad, 1998. Život z víry, překlad katechismu pro dospělé. České Budějovice: TFJU, 2005.
OTÁZKY KE STÁTNÍ ZÁVĚŘEČNÉ ZKOUŠCE: I. Etické základy 1. Základní otázky Vztah etiky a antropologie. Význam poznatků antropologických věd (psychologie, sociologie aj.) pro etiku. Objasnění základních pojmů: Etika – morálka – morálnost – mravnost. Vztahy a rozdíly: filosofická etika – teologická etika; etika - právo. „Znamení času“: proměny etického paradigmatu (náboženská etika – sekularizovaná laická etika – postmoralistní etika) – Gilles Lipovetsky. 2. Svoboda – odpovědnost - etický nárok Možná chápání svobody – filosofické (indeterminismus, determinismus), teologické (biblické), v rovině zkušenosti (libovůle, pravidla,…) a důstojnosti osoby (inherentní a kontingentní pojetí lidské důstojnosti). Bezpodmínečná platnost etického nároku, povinnosti. Kategorický imperativ (Kant). Odpovědnost: osobní, odpovědnost za struktury a společnost. 3. Kultura a kultury, lidská práva Člověk jako kulturní bytost, náboženství a kultura (rozdílná pojetí kultury, kultura x civilizace), globalizovaný svět – požadavek etického souladu (H. Küng – projekt „světový étos“ – zlaté pravidlo, etický soulad velkých náboženství a kultur) – přínos, kritika. Lidská práva: dějinný vývoj, obsahy, zdůvodnění, obtíže. Lidská práva v sociální práci. Světokultura a lidská práva. 4. Hodnoty a hodnocení Hodnoty obecně – subjektivní a „objektivní“ vnímání hodnot, proměna hodnot (jednotlivec, společnost), vztah mezi hodnotami a světovým názorem, náboženským přesvědčením - křesťanské hodnoty. Konflikt hodnot – priority, proporce. Cesty ke shodě na společných hodnotách v pluralitní společnosti. Zdůvodnění hodnot (autorita, diskurs). Hodnoty v sociální práci. 5. Postoje, ctnosti Pojem „ctnost“ (definice, obsah, význam). Kardinální ctnosti: moudrost, spravedlnost, statečnost, uměřenost (Aristotelés, Platón). Teologické ctnosti: víra, naděje a láska. Moderní ctnosti - občanská odvaha, solidarita a tolerance. Význam ctností v sociální práci.
6. Normy Význam norem: vztah mezi normami a hodnotami; druhy norem, proměna norem, chybné chápání norem v sociální práci. Situační etika – podstata, různé podoby; etický minimalismus – redukce etiky; etika odpovědnosti a etika smýšlení (M. Weber), etika cti. 7. Svědomí Svědomí jako antropologická konstanta, pojetí svědomí v bibli (SZ, Řím 1, 14-16), filosofické a teologické pojetí svědomí (Augustin, Tomáš, koncilní výpovědi (GS čl.16, LG čl. 16), výpovědi církevních dokumentů z poslední doby (KKC čl. 1776 – 1802)). Utváření svědomí, svoboda svědomí (mylné svědomí), výchova svědomí, konflikty ve svědomí (svědomí x zákon), etické otázky v sociální práci. 8. Vina a hřích Chápání viny a hříchu dnes: posuny v terminologii (hřích → chyba), přesouvání viny na druhé, společnost (citlivost pro sociální hříchy), příčiny poklesu vědomí viny (pozice papeže Jana Pavla II., chyby dřívější teologie, vliv hlubinné psychologie). Obrácení, odpuštění, usmíření. Sociální, strukturální hříchy Kolektivní vina x důsledky hříšného jednání jednotlivce na společnost (míra odpovědnosti). Vina a odpuštění v sociální práci. 9. Starozákonní etická inspirace Teologický kontext etických inspirací - (Boží zájem o člověka – člověk jako Boží obraz, smlouva). Desatero: cesta svobody (žít jako osvobozený) – prolog (obsah), význam jednotlivých přikázání a jejich souvislost. Hlavní etické výpovědi proroků: připomínání (Božího jednání) – napomínání (kritika praxe – sociální aspekty) – perspektivy (přísliby). 10. Novozákonní orientace jednání Teologický kontext etických inspirací - životní svědectví Ježíše ve slovech a skutcích, motiv kříže, zmrtvýchvstání (inspirace pro sociální práci); „dvojí přikázání lásky“, Ježíšův postoj k Zákonu, Horské kázání (původní smysl, podněty pro současnost a sociální práci); „metanoia“, etické pokyny v novozákonních listech (diakonia).
II. Konkrétní etika pro jednotlivé oblasti života 11. Uctívání Boha – význam svátečních chvil, symbolů, rituálů Náboženskost člověka (spiritualita) - život z víry, náhražky víry (hazard, riziko) – infantilismus, zkreslené představy o Bohu, církvi (obtíže dialogu mezi církví a společnosti). Teologická a sociální dimenze židovského sabatu, křesťanské neděle. Magie (černá, bílá), pověra, okultismus – s nimi spojená rizika. Význam slavností a rituálů v životě člověka. 12. Pravda, pravdivost, autentičnost Pravda (názor), pravdomluvnost – nepravda (lež); osobní, sociální a teologická dimenze pravdy; čestnost, věrohodnost ve slovech a činech. Právo na informace (sdělení pravdy těžce nemocnému, klientovi), právo na dobrou pověst (opovážlivý úsudek, nactiutrhání, pomluva, potupa). Právo nesdělovat informace, profesní mlčenlivost. Pravda v žurnalistice.
13. Ochrana života – zabíjení I. Otázka vzniku nového života – odborná diskuse, rozdílnost stanovisek. Interrupce etická argumentace – konflikt svědomí (konfliktní situace, lékař, ošetřující personál), rovina osobní a společenské (politické) odpovědnosti (legislativa - výchovná funkce zákona), zdravotní rizika interrupce, postabortivní syndrom. Možnosti ochrany nenarozeného života (poradenství, výchova, sociální pomoc, anonymní porody, „babyboxy“ – adopce aj.). 14. Ochrana života – zabíjení II. Vztah etiky (životního stylu) a zdraví (nemoci) – osobní a společenská odpovědnost za zdraví. Nezodpovědné nakládání se životem – riziko, hazard, závislosti, sebevražda – etické hodnocení (argumenty proti přípustnosti sebevraždy), prevence, doprovázení v sociální práci. Vražda, zabití z nedbalosti. Přípustnost trestu smrti – etické otázky (Tomáš, Kant, současná diskuse). 15. Ochrana života: umírání – zabíjení III. Člověk jako smrtelná bytost (vztah života a smrti – otázka kvality života). Společnost výkonu - solidarita s trpícími, postiženými, starými lidmi (rovina osobní a politické odpovědnosti). Euthanasie – legislativa, etická argumentace. Eticky přijatelné jednání na principu dvojího účinku – (podání utišujících prostředků na tlumení bolesti) Základní principy rozhodování – použití řádných a mimořádných prostředků – otázka neopodstatněného oddalování přirozené smrti (dystanazie). Podstata a oprávnění hospicové péče. 16. Odpovědné rodičovství Výpovědi II. vatikánského koncilu v otázce odpovědného rodičovství (GS čl. 50-52, 87) – pojetí rodičovství, aspekty odpovědného rodičovství (kompetence, principy rozhodování). Současný demografický vývoj - etické otázky (motivace a společenské vlivy na rozhodování rodičů), ekonomické souvislosti a sociální dopady. Rozvoj v oblasti reprodukční medicíny (prenatální, preimplantační diagnostika, terapie neplodnosti, sterilizace). 17. Kultivace pohlavnosti Současné trendy v chápání a prožívání sexuality (konzumní mentalita – pozice S. Baumanna /sexualita – erotika – láska/) – praxe předmanželské a mimomanželské sexuality (etické aspekty, poznatky empirických věd – sociologie, psychologie) x biblické výpovědi o sexualitě a (manželské) lásce, láska jako „éros“ a agapé (Benedikt XVI.) Zvláštní formy pohlavnosti: orientace na stejné pohlaví (homosexualita) – orientace x chování; transsexualita – (etická hlediska řešení problému). Příčiny a důsledky častých ztroskotání manželství – pozice sociální práce. 18. Demokratická společnost Podstatné charakteristiky demokratické společnosti: dějinný vývoj, přímá demokracie x principy parlamentní, zastupitelské demokracie (moc výkonná, zákonodárná, soudní) – vysvětli význam dělení moci. Role politických stran v demokratické společnosti (současné trendy). Role médii v demokratické společnosti (mediokracie?) a utváření veřejného mínění. Pojetí občanské společnosti – předpoklady, míra odpovědnosti a osobní angažovanosti, budování struktur, institucí.
19. Hospodářství a etika Podstata hospodářství, hlavní modely hospodářství: tržní hospodářství, centrálně plánované hospodářství, „eko-sociální tržní řád“- pozice Sociálního učení církve k těmto modelům. Fungování hospodářství - osobní rovina a strukturální rovina odpovědnosti (národní vlády, EU, globálně). Ekonomicko-etické výzvy globalizace. Otázky sociálního státu a sociálního zabezpeční. 20. Principy sociálního učení církve Podstata sociálního učení církve: dějinný vývoj a hlavní principy sociálního učení církve – personální princip, subsidiarita, solidarita, obecné dobro. Jejich původ, charakter a aplikace. 21. Charita jako základní realizace církve Základní teologická východiska (motivace) – biblické inspirace (SZ, NZ, postava Ježíše Krista, diakonia). Význam charity v dějinách církve a společnosti (láska k bližnímu, pomoc, služba). Nový význam charity a pozice církve ve společnosti v důsledku nástupu průmyslové revoluce na konci 19. století. Hlavní sociální otázky konce 19. stol. a dnes – současná podoba charity (církev, stát, neziskové organizace) a její význam. 22. Riziková společnost - mentálně-duševní a duchovní nouze Konzumní, výkonnostní společnost – přehlížení a podceňování lidské nouze (osamocenost, frustrace, přetížení, krize smyslu a solidarity, sociální konflikty) – osvětli možné příčiny, důsledky tohoto stavu a formuluj vhodné formy prevence! Role a význam náboženských společností a církví v soudobé společnosti. 23. Sociální práce - solidarita Podstata a různé formy solidarity (dobrovolná a zákonem vynucená solidarita) – vysvětli jejich opodstatnění. Dobrovolnictví a profesionální sociální práce. Sociální politika a pomoc v nouzi – její podoby a s nimi spojené etické otázky. Chudoba – blahobyt – lidská důstojnost - rovnosti šancí (materiální rovnost) – etické otázky. 24. Sociální práce - formy nouze specifické pro pohlaví Vykořisťování, zneužívání, domácí násilí (ženy, děti, muži, staří), nerovnost šancí, diskriminace v naší společnosti, ve světě. Obchod s „lidmi“, prostituce. Důstojnost a rovnost všech lidí před Bohem, před zákonem – etické zdůvodnění a důsledky pro praxi: prevence, pomoc, poradenství, výchova. 25. Sociální práce - odpovědnost, subsidiarita Míra odpovědnosti obecně, v kontextu sociální práce: syndrom pomáhajících lidí, syndrom vyhoření, „mesiášský komplex“. Podpora = pomoc ke svépomoci, ohled na možnosti (hranice) druhých (sociální práce s rodinou, menšinami, Rómy).
