Katedra finančního práva a národního hospodářství. Diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PRÁVNICKÁ FAKULTA Katedra finančního práva a národního hospodářství

Diplomová práce

Ekonomická regulace a právní dohled nad pojišťovnami a penzijními fondy Economical Regulation and Legal Supervision of Insurance Companies and Pension Funds

Václav Salač 2008 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Ekonomická regulace a právní dohled nad pojišťovnami a penzijními fondy“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité literární a jiné odborné prameny.

Poděkování Chci poděkovat Ing. Evě Tomáškové, PhD. za odborné vedení při vypracování mé diplomové práce, za čas, který mi věnovala při konzultacích, a za věcné připomínky k formální i obsahové stránce této práce.

2

OBSAH: 1 2

ÚVOD ....................................................................................................................... 6 TEORETICKÁ VÝCHODISKA REGULACE A DOHLEDU .......................... 8 2.1 Metody regulace ............................................................................................... 9 2.2 Právní předpisy upravující pojišťovnictví a penzijní fondy ........................... 10 2.3 Státní dozor v pojišťovnictví a penzijním připojištění ................................... 11 2.3.1 Systémy dozoru v pojišťovnictví ............................................................ 12 2.3.2 Ekonomická regulace a dohled – institucionální uspořádání.................. 12 2.4 Faktory vedoucí k integraci ekonomické regulace a dohledu......................... 13 3 ZÁKLADNÍ PRINCIPY SMĚRNIC EU TÝKAJÍCÍCH SE POJIŠŤOVNICTVÍ ...................................................................................................... 15 3.1 Výchozí informace o základních směrnicích EU v pojišťovnictví ................. 15 3.1.1 Základní dokumenty zajišťující proces harmonizace pojistného trhu Společenství v neživotním pojištění ....................................................................... 15 3.1.2 Základní dokumenty zajišťující proces harmonizace pojistného trhu Společenství v životním pojištění ........................................................................... 16 3.1.3 Povolení k pojišťovací činnosti v členských zemích EU a EHP ............ 16 3.2 Proces harmonizace právního rámce jednotného pojistného trhu EU ............ 17 4 PRÁVNÍ ÚPRAVA DOHLEDU NAD POJIŠŤOVNAMI V ČR ..................... 19 4.1 Historický exkurz ............................................................................................ 19 4.1.1 Logika historie ........................................................................................ 19 4.1.2 Vývoj pojišťovnictví v ČR do roku 1918 ............................................... 19 4.1.3 Vývoj pojišťovnictví v ČR v letech 1918 - 1989.................................... 21 4.1.4 Vývoj pojišťovnictví v ČR po roce 1989 do současnosti ....................... 24 4.2 Právní formy pojišťoven ................................................................................. 27 4.3 Právní úprava pojišťovnictví........................................................................... 28 4.4 Zákon o pojišťovnictví.................................................................................... 30 4.4.1 Povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti .............. 30 4.4.2 Základní kapitál ...................................................................................... 31 4.4.3 Technické rezervy pojišťovny a zajišťovny ........................................... 32 4.4.4 Solventnost.............................................................................................. 33 4.4.5 Odpovědný pojistný matematik .............................................................. 33 4.4.6 Kontrolní činnost .................................................................................... 34 4.4.6.1 Dohled nad činností pojišťovny ve skupině........................................ 35 4.5 Zákon o pojistné smlouvě ............................................................................... 36 4.5.1 Úprava zákona o pojistné smlouvě v rámci ES ...................................... 36 4.5.2 Základní charakteristika zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě ..... 37 4.5.3 Škodové pojištění a obnosové pojištění .................................................. 38 4.5.3.1 Škodové pojištění ................................................................................ 38 4.5.3.2 Obnosové pojištění ............................................................................. 38 4.5.4 Soukromé pojištění věci a jiného majetku .............................................. 39 4.5.4.1 Obecná charakteristika soukromého pojištění věcí a jiného majetku . 39 4.5.4.2 Pojištění právní ochrany ..................................................................... 39 4.5.4.3 Pojištění odpovědnosti za škodu ......................................................... 39 4.5.4.4 Pojištění úvěru a záruky ...................................................................... 40 4.5.4.5 Pojištění finančních ztrát .................................................................... 40 4.5.5 Pojištění osob .......................................................................................... 40 4.5.5.1 Obecná charakteristika pojištění osob ................................................ 40 4.5.5.2 Životní pojištění .................................................................................. 41 4.5.5.3 Redukce pojistné částky a pojistné doby, snížení ročního důchodu ... 41 3

4.5.6 Úrazové pojištění .................................................................................... 41 4.5.7 Pojištění pro případ nemoci .................................................................... 42 4.5.8 Ustanovení zákona o pojistné smlouvě vyplývající z členství ČR v EU 42 4.5.8.1 Právo zájemce na informace ............................................................... 44 4.5.8.2 Povinné pojištění................................................................................. 44 4.6 Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí ...................................................................................................... 44 4.6.1 Významná terminologie .......................................................................... 44 4.6.2 Povolení činnosti pojišťovacího zprostředkovatele a samostatného likvidátora ............................................................................................................... 45 4.6.3 Členění zprostředkovatelů pojištění........................................................ 45 4.7 Komparace právních předpisů týkajících se pojišťovnictví se Slovenskem... 47 4.7.1 Komparace úpravy pojistné smlouvy ..................................................... 48 4.7.2 Komparace úpravy pojišťovnictví .......................................................... 49 4.7.3 Komparace úpravy pojistného zprostředkování ..................................... 49 4.7.4 Komparace úpravy pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení) ........................................................................ 50 4.7.5 Závěrečné zhodnocení – pozitiva, negativa ............................................ 51 5 PRÁVNÍ ÚPRAVA DOHLEDU NAD PENZIJNÍMI FONDY V ČR ............. 52 5.1 Exkurs do penzijního připojištění ................................................................... 52 5.2 Penzijní fondy ................................................................................................. 52 5.2.1 Judikát č. 29 Odo 1607/2005 k přeměně penzijního fondu a rozsahu státního dozoru nad penzijními fondy .................................................................... 53 5.3 Účast na penzijním připojištění ...................................................................... 54 5.4 Nároky účastníků penzijního připojištění ....................................................... 56 5.5 Příspěvky na penzijní připojištění................................................................... 57 5.6 Pozitiva a negativa fondového a průběžně financovaného systému ............... 58 5.7 Kodex etiky Asociace penzijních fondů České republiky .............................. 59 5.8 Čtyři stupně investičního rozhodovacího procesu penzijního fondu .............. 60 5.8.1 Dlouhodobá alokace aktiv (LTAA=Long-Term Asset Allocation) ........ 60 5.8.2 Strategická alokace aktiv (SAA=Strategic Asset Allocation) ................ 60 5.8.3 Taktická alokace aktiv (TAA=Tactical Asset Allocation) ..................... 60 5.8.4 Zabezpečení investičního rozhodování ................................................... 60 5.9 Komparace právních předpisů týkajících se doplňkového důchodového pojištění/spoření se Slovenskem ................................................................................. 61 5.9.1 Komparace českých a slovenských právních předpisů upravujících doplňkové důchodové systémy ............................................................................... 61 5.9.2 Závěrečné zhodnocení – pozitiva, negativa ............................................ 62 6 ZHODNOCENÍ A PREDIKCE BUDOUCÍHO VÝVOJE ............................... 64 6.1 Pojišťovnictví.................................................................................................. 64 6.1.1 Obecné zhodnocení ................................................................................. 64 6.1.2 Nová úprava zákona o pojišťovnictví ..................................................... 65 6.1.3 Regulace Solvency II .............................................................................. 65 6.1.3.1 První pilíř Solvency II......................................................................... 66 6.1.3.2 Druhý pilíř Solvency II ....................................................................... 67 6.1.3.3 Třetí pilíř Solvency II ......................................................................... 67 6.1.3.4 Přínosy Solvency II ............................................................................. 68 6.2 Penzijní připojištění ........................................................................................ 68 6.2.1 Obecné zhodnocení, důležitá čísla .......................................................... 68

4

7

NÁVRHY MOŽNÝCH DOPORUČENÍ ............................................................ 70 7.1 Pojišťovnictví.................................................................................................. 70 7.2 Penzijní připojištění ........................................................................................ 71 7.2.1 Stanovení povinnosti osoby nabízející uzavření smlouvy dodržovat pravidla jednání se zájemci o uzavření smlouvy (zejm. zprostředkovatele penzijního připojištění, ale i samotného penzijního fondu) .................................... 72 7.2.2 Stanovení pětileté lhůty, po jejímž uplynutí je možné bezplatně převést prostředky účastníka do jiného penzijního fondu ................................................... 72 7.2.2.1 Výstupní poplatek stanovený zákonem (varianta 1) ........................... 72 7.2.2.2 Výstupní poplatek stanovený v závislosti na výši individuálních akvizičních nákladů (varianta 2) ......................................................................... 74 7.2.3 Zákaz ovlivňovat zaměstnance ve volbě penzijního fondu .................... 74 8 ZÁVĚR .................................................................................................................. 76 9 POUŽITÁ LITERATURA................................................................................... 78

5

1

ÚVOD

Trh s pojištěním je vedle trhů kapitálového, peněžního, komoditního a devizového jednou ze součástí finančního trhu. Celý finanční trh je natolik významným odvětvím, že vyžaduje podrobnou ekonomickou regulaci a právní dohled. Samotná existence právních předpisů nezajišťuje bezpečný chod pojišťovnictví. Musí existovat orgány, které na dodržování právních předpisů dohlíží a v případě jejich porušení jsou způsobilé udělit odpovědnému subjektu patřičné sankce. Dodržování právních předpisů v pojišťovnictví má pozitivní vliv nejen na samotný pojistný trh, ale i na další součásti finančního trhu. Právní předpisy a orgány, které dohlížejí na jejich dodržování, můžeme souborně označit za ekonomickou regulaci a právní dohled na pojistným trhem. Na závěr svého studia na gymnáziu jsem se začal věnovat finančním trhům a postupem času rozšiřoval znalosti na oblasti penzijních systémů, bankovnictví a pojišťovnictví. V polovině 2. ročníku na Právnické fakultě MU jsem se těmto oborům začal věnovat i profesně. Předmětem mé diplomové práce jsou „Ekonomická regulace a právní dohled nad pojišťovnami a penzijními fondy“. Toto téma jsem zvolil, abych si prohloubil znalosti z oblasti pojišťovnictví a dobrovolných penzijních připojištění, a to především z důvodu mé profesní blízkosti k nim. Cílem mé diplomové práce je zhodnotit současnou právní úpravu pojišťovnictví a penzijního připojištění a zamyslet se nad možnými návrhy na zlepšení obou úprav. K naplnění svého cílu užívám metod analýzy, komparace, dedukce a predikce. Zaměřuji se na podrobná východiska ekonomické regulace a právního dohledu nad pojišťovnami a penzijními fondy v České republice, činnosti orgánů regulace a dohledu, metody regulace a systémy dohledu v pojišťovnictví a dobrovolném penzijním připojištění. Pro bližší pochopení problematiky se široce věnuji i historickému exkursu regulace a dohledu jak v době předrevoluční, tak i porevoluční včetně současného vývoje. Shrnuji a rozvádím jednotlivé právní předpisy upravující regulaci a dohled nad pojišťovnami a penzijními fondy, za nutné považuji orientovat se i na právní předpisy Evropské Unie a jejich implementaci do práva vnitrostátního. Zmiňuji základní principy směrnic EU týkajících se pojišťovnictví, stav českého pojišťovnictví při vstupu do EU, vývoj právní úpravy pojišťovnictví v procesu transformace v České republice v souvislosti se vstupem do Evropské Unie. Srovnávám právní úpravu regulace a dohledu v České republice se Slovenskem (především srovnání odlišných penzijních systémů je zajímavé). Na závěr zhodnocuji současný stav, predikuji budoucí vývoj, pokouším se shrnout očekávané 6

vývojové tendence integračního procesu v evropském pojišťovnictví a navrhnout několik doporučení na zlepšení současné regulace a dohledu. Použitými metodami se mi podařilo naplnit cíl diplomové práce a přispět tak k úvahám na zlepšení právní úpravy pojišťovnictví a penzijního připojištění.

7

2

TEORETICKÁ VÝCHODISKA REGULACE A DOHLEDU

Lidská společnost je od počátku svého vývoje neustále ohrožována zápornými důsledky nepředvídatelných událostí, majících původ jak v povaze přírodních sil, tak v nedokonalosti samotné společnosti. Základním rysem těchto událostí je jejich nahodilost v čase a v rozsahu způsobených následků. Snaha zmírnit důsledky způsobené nepříznivými nahodilými událostmi vedla nejprve ke spojování jednotlivců a skupin do společenství, jejichž činnost byla založena na principu solidarity. Každý člen společenství přispíval na vytváření finanční rezervy potřebné pro úhradu vzniklých škod některému z nich. Konečným historickým výsledkem přeměny těchto společenství, spojených především s rozvojem dělby práce, industrializace společnosti, je vznik pojišťoven a pojišťovnictví.1 Nutnost regulace pojišťovací činnosti vyplývá z charakteru pojišťovací služby. Klienti si za předem zaplacené pojistné kupují finanční krytí důsledků událostí, které mají nahodilý charakter a nastanou v budoucnu (u neživotního pojištění hrazení škod, v rámci životního pojištění výplata pojistných plnění na konci pojistné doby, která může být sjednána i na několik desítek let). Dochází k časovému rozdílu mezi placením pojistného a výplatou pojistného plnění. V rámci tohoto časového prostoru může dojít ke skutečnostem, které by mohly mít negativní dopad na klienta. Je snahou tento možný negativní dopad prostřednictvím regulace zmírnit. Pojišťovnictví je odvětví, které vedle své ochranné a zábranné funkce soustřeďuje kapitál. Realizace pojišťovací služby prostřednictvím tvorby rezerv, které jsou určeny na hrazení pojistného plnění, vede k potřebě regulace v otázce hospodaření s těmito rezervami.2 Zvláštnosti pojištění vedou k tomu, že konkurence v pojišťovnictví ani v rozvinuté tržní ekonomice není dostatečným samoregulačním mechanismem zabezpečujícím zájmy pojištěných. V současné době je situace zákazníka pojišťovny ve vyspělých tržních ekonomikách dále ovlivněna řadou nepříznivých faktorů. Nabídka jednotlivých druhů pojištění je různorodá a pro jednotlivce je velmi obtížné učinit si správnou představu o tom, co bude nejlépe vyhovovat jeho potřebám, zájmům a finančním možnostem a v čem se skrývá nebezpečí špatného výběru. Zákazníci se v široké nabídce

1

Hora, J., Šulcová, J., Zuzaňák, A., Příručka pro zprostředkovatele pojištění.Praha: LINDE PRAHA, a.s., 2004, s.15 2 Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. aktualizované vydání. Praha. Ekopress, 2005, s.153

8

těžce orientují a nejsou schopni si ověřit, zda nabízené pojistné ochraně odpovídá požadované pojistné. Z těchto faktorů vyplývá nutnost státní regulace pojišťovnictví. Pojem regulace se dá vysvětlit jako konstruování pravidel správného fungování systému a zároveň fungování instituce dozoru, která zajišťuje dohled a kontrolu nad systémovými pravidly.3 Pojišťovnictví, pojistný trh a pojistné vztahy jsou regulovány státem prostřednictvím zákonů, vyhlášek či jiných zákonných úprav. Subjekty působící v dané oblasti nesmí překročit hranice těchto úprav a jsou tímto výrazně limitovány. Jedním ze článků systému regulace je státní dozor, jež kontroluje dodržování právních předpisů a pravidel. Nadměrně intenzivní dohled může mít i negativní účinky v podobě omezení hospodářského rozvoje společnosti. Na druhé straně je důležité si uvědomit, že v dnešním vyspělém světě je nutné být stoprocentním profesionálem v oboru s významnou proklientsky orientovanou filozofií. Podnikání formou maximalizace zisku vede pouze ke krátkodobému úspěchu a rychle vydělaným krátkodobým penězům s vidinou brzkého zániku. Za těchto okolností jsou regulace, dohled a dozor spíše pomocníkem v obchodním rozvoji.

2.1

Metody regulace

Již výše jsem zmínil, že regulace znamená konstruování pravidel správného fungování systému. Obecně může být regulace uskutečňována pomocí různých metod regulace, ke kterým zejména patří:4


vymezení možných investičních instrumentů pro investování pojišťoven a kvótování aktiv5,




regulace ceny pojištění,




určování výše technické úrokové míry6,

3

Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. aktualizované vydání. Praha. Ekopress, 2005, s.153 4 Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. aktualizované vydání. Praha. Ekopress, 2005, s.154 5 U většiny životních pojištění jsou prostředky vkládané do pojištění investovány pojišťovnou do různých instrumentů. Přitom Ministerstvo financí stanovuje svojí vyhláškou č. 303/2004 Sb. limity skladby finančního umístění pojišťovny - tzv. kvótování aktiv. Z toho důvodu je pojišťovnou investováno převážně do bezpečných instrumentů, jako jsou např. státní dluhopisy, pokladniční poukázky nebo depozitní certifikáty. 6 Technická úroková míra je zaručený podíl na výnosech z finančního umístění v životním pojištění - § 2 zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví

9




sledování podoby pojistných produktů – prostřednictvím schvalování všeobecných pojistných podmínek,




kontrola hospodaření pojišťoven prostřednictvím materiálního dohledu,




určení některých druhů pojištění povinnými7,




podpora

využívání

některých

pojistných

produktů,

zejména

8

prostřednictvím daňových zvýhodnění ,


udělování licencí k pojišťovací, případně zprostředkovatelské činnosti,




vymezení právních forem k provozování pojišťovací činnosti,




vymezení

požadavků

na

způsobilost

k činnosti

pro

pojišťovací

základního

dokumentu

zprostředkovatele,


vymezení

obsahu

pojistné

smlouvy

jako

vymezujícího vztah mezi pojistníkem a pojišťovnou,


vymezení povinných technických rezerv9 z hlediska jejich zaměření a metod tvorby pro pojišťovny.

2.2

Právní předpisy upravující pojišťovnictví a penzijní fondy

Pojišťovnictví a penzijní připojištění bývá ve vyspělých zemích upraveno, vedle obecných právních předpisů, souborem legislativních norem upravujících několik oblastí, ke kterým zpravidla patří:


právní úprava pojistné smlouvy, která vymezuje vztahy mezi účastníky pojištění,




právní úprava penzijního připojištění se státním příspěvkem,




právní úprava činnosti státního dozoru, jeho povinností a pravomocí,




právní předpisy upravující povinné druhy pojištění,




právní předpisy upravující daně v oblasti pojištění a penzijního připojištění – jednak otázky zdanění pojistných produktů a jednak specifika zdanění pojišťovacích institucí,

7

Např. pojištění odpovědnosti z provozu vozidla či pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancem 8 Všechny typy životního pojištění, penzijní připojištění 9 Technickými rezervami se rozumí rezervy v peněžní formě pro provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti. Komerční pojišťovny mají zákonem stanovenou povinnost vytvářet si technické rezervy z důvodu schopnosti plnit své závazky. Jedná se o závazky, které jsou pravděpodobné nebo jisté, ale není známa jejich výše nebo okamžik, ve kterém vzniknou. Tvorbu a použití technických rezerv upravuje zákon o pojišťovnictví.

10




právní úprava zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví,




právní úprava hospodaření s technickými rezervami.

Právní úprava a změny v jednotlivých právních dokumentech reagují na úpravu v rámci Evropské unie, tedy na směrnice Evropské unie v oblasti pojišťovnictví. Právní úprava Evropské unie zahrnuje jednak základní směrnice pro oblast životního a neživotního pojištění a dále směrnice upravující specifické oblasti pojišťovací činnosti – pojištění právní ochrany, pojištění úvěru a záruky, úprava zprostředkovatelské činnosti, turistická pomoc, pojištění motorových vozidel.10 Právním úpravám Evropské unie se budu věnovat v pozdější kapitole.

2.3

Státní dozor v pojišťovnictví a penzijním připojištění Úkolem státního dozoru v této oblasti je kontrola, zda založení a vedení

pojišťovny či penzijního fondu poskytuje záruku splnitelnosti převzatých závazků v zájmu ochrany spotřebitele. Hlavní úlohou dozoru je tedy chránit zájmy pojištěných subjektů a zabezpečit možnost, aby na pojistném trhu byla široká škála produktů, o které je zájem. Současně kontrolovat podnikající subjekty, aby nabízely solidní produkty a hospodařily tak, aby byly za všech okolností plnit svoje závazky. V České republice v souvislosti s integrací dohledů nad finančním trhem do České národní banky ukončil ke dni 31.3.2006 Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění (ÚDPP) Ministerstva financí svou činnost. Na Českou národní banku tak přešla působnost Ministerstva financí vyplývající ze zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně souvisejících zákonů. To ale neplatí pro agendu kontroly státního příspěvku na penzijní připojištění, která i nadále zůstává v působnosti Ministerstva financí ČR (podle zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem).11

Do působnosti státního dozoru v podmínkách České republiky spadá:


povolovací činnost




kontrolní činnost




legislativní činnost




ostatní

10

Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. aktualizované vydání. Praha. Ekopress, 2005, s.155 11 Zdroj: Česká národní banka

11

2.3.1

Systémy dozoru v pojišťovnictví V rámci obecné roviny lze definovat čtyři typy systémů dozoru12:


systém veřejnosti – nejjednodušší a formální systém. Kontroluje, zda pojišťovny zveřejňují výroční zprávy o svém hospodaření,




systém normativních ustanovení – právní normy stanovují nejdůležitější podmínky organizace pojišťovny. Tyto podmínky jsou kontrolovány při vzniku i chodu podnikajícího subjektu,




koncesní systém – v rámci tohoto systému je udělována koncese dozorčím orgánem k zahájení činnosti po splnění stanovených podmínek,




systém materiálního dozoru – velmi významný systém na finančním trhu v ČR. Provádí se kontrola dodržování právních předpisů i operativnětechnické

stránky

činnosti

podnikajícího

subjektu

(např.

pravděpodobnostní tabulky a kalkulace pojistného).

2.3.2

Ekonomická regulace a dohled – institucionální uspořádání

Za institucionální uspořádání ekonomické regulace a dohledu můžeme považovat13:


regulatorní instituce,




vztahy mezi nimi upravené buď právně (tj. zákonem dané vymezení jejich kompetencí), nebo smluvně (tj. úprava vztahů vzájemnou dohodou o spolupráci),




kompetence institucí regulace a dohledu v oblasti regulace finančního systému i v oblasti vlastního výkonu dohledu nad finančním systémem.

Dnes se uspořádání ekonomické regulace a dohledu stává stále významnějším tématem, větší provázanost jednotlivých finančních služeb, projevující se v rostoucí úloze finančních skupin, vytváří tlak na koordinaci finanční regulace a dohledu.

12 13

Čejková, V., Nečas, S.: Pojistný trh. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 84 stran. Babouček, I. a kolektiv: Regulace činnosti bank. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 2005. 318 stran.

12

2.4

Faktory vedoucí k integraci ekonomické regulace a dohledu

Nejen ve finančním sektoru, ale i v sektorech jiných se stávají významnými velké nadnárodní obchodní korporace. Především v rámci finančního trhu došlo v době porevoluční k mnoha akvizicím a fúzím významných finančních institucí, ať už to bylo pojišťovny, banky, penzijní fondy nebo investiční společnosti. Vedle toho vznikalo mnoho nadnárodních významných korporací mimo Českou republiku, které na český finanční trh vstoupily až v několika posledních letech. Dříve byly jednotlivé části (subjekty) těchto korporací regulovány odlišně a především vícero typy dozorčích orgánů, které nebyly nikterak propojeny. Do 31. března 2006 finanční dohled prováděly čtyři hlavní orgány – Česká národní banka, Ministerstvo financí, Komise pro cenné papíry a Úřad pro dohled nad družstevními záložnami. V rámci potřeby konsolidace byly od 1.dubna 2006 všechny dozorčí funkce integrovány pod Českou národní banku. Díky této integraci je možné lépe provádět dohled nad jednotlivými subjekty finanční korporace, např. formou povinnosti daného subjektu vypracovat konsolidační pravidla, které zajišťují použití stejných metod oceňování majetku a závazků.14 Mezi hlavní faktory integrace dohledu a regulace15:


posilování významu finančních korporací




odlišení činnosti finančních subjektů




zabránění omezování hospodářské soutěže přílišnou regulací a dohledem




plně profesionální zaměstnanci dozorčích orgánů




přiměřená regulace a dohled vůči rozsahu finančního trhu




odstranění kompetenčních konfliktů mezi dozorčími orgány




integrace dohledu významně usnadňuje mezinárodní spolupráci

Integrace ekonomické regulace a dohledu je spojena jak s ekonomickými náklady, tak s významnými implementačními a politickými riziky. Od počátku tohoto procesu jsou zřejmá rizika a očekávané přínosy procesu integrace se dostavují postupně a v dlouhém období. O integraci by nemělo být rozhodnuto jen na základě pouhých úvah, 14

Ducháčková, E., Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. aktualizované vydání. Praha. Ekopress, 2005, s.155 15 Babouček, I. a kolektiv: Regulace činnosti bank. 1. vyd. Praha: Bankovní institut, 2005. 318 stran.; Česká národní banka

13

ale na základě podrobných ekonomických, technických a psychologických analýz. Ty by neměly být zaměřeny jen na současný stav, ale především i na očekávané vývojové tendence lokálního finančního trhu. Přestože proces vnitřního propojování bankovních, pojišťovacích a investičních aktivit se v jednotlivých zemích liší jak svou intenzitou, tak formami, lze konstatovat, že strategie integrace finančních institucí je významných faktorem dalšího adekvátního fungování finančního sektoru v podmínkách globalizace a jedním z nejdůležitějších impulsů pro další rozvoj finančních služeb. Ekonomická regulace a právní dohled je významným faktorem stabilizace podnikatelských rizik, což ve svém výsledku přináší vyšší stabilitu ekonomických systémů a vyšší bezpečnost klientům. To je velmi důležité především pro komerční pojišťovnictví, vedle diverzifikace rizik v mezinárodním měřítku skrz nadnárodní zajišťovací společnosti se vytváří i mezisektoriální stabilizační efekt. Na druhé straně určitým retardérem dalšího propojování a rozvíjení pojišťovacích produktů může být růst počtu klientů ve vyšších příjmových kategoriích, kteří budou dávat přednost sofistikovaným produktům, „šitým na míru“.16

16

Daňhel, J., Radová, J., Ducháčková, E. Analýza globálních trendů ve světovém a českém komerčním pojišťovnictví. Praha. Nakladatelství Oeconomica, 2007.str. 28

14

3

ZÁKLADNÍ

PRINCIPY

SMĚRNIC

EU

TÝKAJÍCÍCH

SE

POJIŠŤOVNICTVÍ17

3.1

Výchozí informace o základních směrnicích EU v pojišťovnictví Zásadní je skutečnost, že proces harmonizace právního rámce od samého počátku

zahrnoval jak životní, tak i neživotní pojištění. V obou případech šlo již v první etapě o sjednocování legislativy o tři směrnice týkající se životního pojištění a o tři směrnice neživotního pojištění.

3.1.1

Základní dokumenty zajišťující proces harmonizace pojistného trhu Společenství v neživotním pojištění

Směrnice neživotního pojištění č. 73/239/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jiném než životním pojištění. Tato směrnice je významná především z důvodu, že v ní je obsažena klasifikace pojistných odvětví. Směrnice neživotního pojištění č. 92/49/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jiném než životním pojištění. Zde je zmíněna důležitost vzájemného uznávání právních forem. Zahrnuje koncepci jediné licence. Směrnice Rady o pojištění právní ochrany č. 87/344/EEC stanovuje, že pojištění právní ochrany musí být předmětem smlouvy, která není součástí smlouvy uzavírané pro ostatní pojistná odvětví. Směrnice o pojištění úvěru a pojištění záruky č.87/343/EEC obsahuje tvorbu vyrovnávací rezervy pro vyrovnání jakékoli technické ztráty nebo nadprůměrného škodního poměru, vzniklých v tomto pojistném odvětví v daném finančním roce. Směrnice o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se soupojištění v rámci Společenství č. 78/473/EEC specifikuje rizika, na něž se směrnice vztahuje. Jde o taková rizika, která svým charakterem a rozsahem vyžadují účast několika pojistitelů.

17

Böhm, A. Ekonomika a řízení pojišťoven v podmínkách po vstupu České republiky do Evropské unie. Vybrané aspekty. Praha. ASPI Publishing , 2004. str.49.

15

Směrnice Rady č. 77/92/EEC stanovuje zásady činnosti pojišťovacích agentů a makléřů ve Společenství. Doporučení Komise č. 92/48/EEC o zprostředkovatelích určuje odborné požadavky na zprostředkovatele a jejich registraci.

3.1.2

Základní dokumenty zajišťující proces harmonizace pojistného trhu

Společenství v životním pojištění

Směrnice životního pojištění č. 79/267/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém životním pojištění upravuje všechny typy životního pojištění, důchodové pojištění a doplňková pojištění, zejména pojištění pro případ úrazu včetně pracovní neschopnosti, smrti následkem úrazu, invalidity včetně trvalých následků nebo nemoci. Směrnice životního pojištění č. 90/619/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém životním pojištění stanovuje opatření k podpoře účinného uplatňování svobody poskytovat služby. Směrnice životního pojištění č. 92/96/EEC usnadňuje pojišťovacím podnikům, majícím svá ústředí ve Společenství, poskytovat služby v členských státech, a tak umožnit pojistníkům, aby se mohli obracet nejen na pojistitele, mající sídlo ve svých vlastních státech, ale i na pojistitele, kteří mají ústředí ve Společenství a sídlí v jiných členských státech.

3.1.3

Povolení k pojišťovací činnosti v členských zemích EU a EHP

Každý členský stát podmíní zahájení činností zmíněných ve směrnicích č. 73/239/ES a č. 92/96/EEC na svém území úředním povolením. O takové povolení žádá u příslušného orgánu daného členského státu každý podnik,:


který zakládá své ústředí na území tohoto státu,




jehož ústředí se nachází v jiném členském státě a který otevírá agenturu nebo pobočku na území daného členského státu,




který poté, co získal povolení zmíněné podle předchozích bodů, rozšiřuje na území tohoto státu svoji činnost na další odvětví, 16




který získal povolení pro část státního území a rozšiřuje svou činnost mimo tuto část.

Členské státy nesmějí vázat povolení na složení depozita nebo kauce, povolení je platné pro celé území členského státu. Orgány dozoru mohu omezit povolení požadované pro jedno z odvětví na operace uvedené v obchodním plánu. Každý členský stát vyžaduje, aby podnik požadující povolení pro podnikání na jeho území:


předložil svou zakladatelskou smlouvu, stanovy a seznam svých vedoucích zaměstnanců,




předložil potvrzení vydané oprávněnými orgány státu ústředí osvědčující odvětví, která je podnik oprávněn provozovat, a osvědčující, že disponuje minimálním garančním fondem nebo minimální mírou solventnosti,




předložil obchodní plán,




vytvořil dostatečné technické rezervy,




jmenoval zplnomocněného zástupce, který má své trvalé sídlo v hostitelské zemi a je vybaven dostatečnými pravomocemi, aby zavazoval podnik vůči třetím osobám a též před úřady a soudy hostitelské země.

Každý členský stát může udělit povolení pro dvě nebo více odvětví, pokud národní zákony připouštějí provozování těchto odvětví současně.

3.2

Proces harmonizace právního rámce jednotného pojistného trhu EU Za základní předpoklady funkčního jednotného evropského trhu a za praktické

naplňování principu jednotného evropského pasu v pojišťovnictví lze považovat:


harmonizaci podmínek pro udělování licencí,




harmonizaci podmínek pro provozování činnosti,




harmonizaci pravidel pro odvolání a odnětí licence,




harmonizaci podmínek pro zřizování poboček pojišťoven, které mají sídlo mimo EU,




harmonizaci pravidel pro pojistně technické rezervy,




harmonizaci předpisů pro vedení účetnictví,




harmonizaci zákonů o společnostech,




vzájemné uznávání předpokladů pro činnost zprostředkovatelů,

17




harmonizaci právních předpisů pro jednotlivá pojistná odvětví.

18

4

PRÁVNÍ ÚPRAVA DOHLEDU NAD POJIŠŤOVNAMI V ČR

4.1 4.1.1

Historický exkurz Logika historie

Pojišťovnictví má v nynější České republice dlouholetou tradici a jeho základy vycházejí z poznání, že některé události jsou nutné a jiné nahodilé. Toto chápání mělo a má svoji historickou dynamiku, která souvisí s vývojem poznání zákonitostí přírodních jevů, příčin a důsledků chování lidí, ale i s rozvojem poznatků o přírodě, společnosti a stále nových jevech ohrožujících existenci jedince i společnosti. To platí i v současnosti, kdy poznání zákonitostí života na Zemi je natolik rychlé, že mnohonásobně překročilo znalosti našich předků i nás samotných. Kdo např. před třiceti lety věděl o nynějším nebývalém terorismu, či před patnácti lety o změně politického a ekonomického systému v České republice. Všechny tyto skutečnosti našly odezvu v přehodnocení priorit ochrany jednotlivců, států, civilizace a majetku lidí. Na tento vývoj lidstvo odnepaměti reaguje dvojím způsobem: 1.

Hledá možnosti ochrany před těmito jevy nebo změněnými skutečnostmi, ať již praktickými opatřeními, vědeckovýzkumným pokrokem a politickými opatřeními.

2.

Začíná vytvářet „kolektivní“ systém ochrany před různými nahodilými

jevy

formou

vzájemné

solidarity

a

později

pojišťováním proti jejich důsledkům. Je zřejmé, že se změnami kvality nahodilých nepříznivých událostí a rostoucího poznání jejich příčin a důsledků jde ruku v ruce i rozvoj pojišťovnictví, které kryje stále nová rizika.18

4.1.2

Vývoj pojišťovnictví v ČR do roku 1918

První pojistná smlouva podepsaná v Pise r. 1379, která zahájila éru komerčního pojištění, se týkala námořního pojištění. Centrem námořního pojištění se o tři sta let později stala Anglie, konkrétně kavárna pana Edwarda Klouda, kde makléři sjednávali 18

Böhm, A. Ekonomika a řízení pojišťoven v podmínkách po vstupu České republiky do Evropské unie. Vybrané aspekty. Praha. ASPI Publishing , 2004. str.79

19

námořní pojištění. Vzniklo i speciální důchodové pojištění tzv. „tontiny“, které navrhl Lorenzo de Tonti – italský bankéř, který po útěku z Neapole do Francie navrhl jako zdroj příjmů francouzskému kardinálovi Mazarinovi tento druh výhodné půjčky – plnilo se z úroků a jistina zůstala státu. V českých zemích narostla s rozvojem průmyslové výroby největší potřeba požárního pojištění. Časté požáry vedly Jana Kryštofa Bořka již v roce 1699 k podání návrhu na povinné požární pojištění budov v Čechách, který však nebyl akceptován. Na našem území se první předzvěstí pojišťovnictví stal Dekret císařovny Marie Terezie ze dne 20.února 1726, obsahující nařízení, podle kterého měly všechny zemské úřady podat vyjádření k možnosti zřízení požárních pojišťoven. Tato její snaha však narazila na odpor s poukazem na to, že platby pojistného by výrazně zhoršily již tak tíživou situaci poddaných.. Císařovna od této snahy dočasně ustoupila v roce 1765. Dějinný vývoj a vývoj potřeb se nedá zastavit, a tak roku 1827 byla založena První česká vzájemná pojišťovna (jejími zakladateli byli Josef Matyáš hrabě z Thunu a Hohensteinu a František Josef hrabě z Vrtby), která zpočátku pojišťovala pouze nemovitosti proti požáru, od roku 1864 začala poskytovat pojištění movitostí a krupobití pojištění.. Později začala provozovat pojištění proti vloupání, úrazu, rozbití skla, zvonů, strojních zařízení, atd. Velký rozvoj podnikání a výroby, vznik akciových pojišťoven a jiných forem společností, regulujících pojistné vztahy vlastními pojistnými podmínkami, vyvolaly potřebu výslovné státní regulace v této oblasti, která byla vyjádřena nařízením ministerstva vnitra, práv, obchodu a financí č. 31/1896 Sb. ř. z., o zakládání, zřízení a hospodaření pojišťoven (pojišťovací regulativ), které bylo prováděcím předpisem spolkového zákona č. 253/1852 ř. z.. Tento předpis upravil a zavedl v pojišťovnictví státní dozor, jednak regulací zakládání a hospodaření pojišťoven, vydáváním koncesí k podnikání a stanovením zásad pro hospodaření, promítnutých do pojistných podmínek a dále schvalováním pojistných podmínek a sazeb pojistného. Po vzniku ČSR byl pojišťovací regulativ doplněn o další právní předpisy, které měly zvýšit státní kontrolu nad pojišťovnictvím, jednak formou předkládání výkazů o hospodaření ze strany pojišťovacích ústavů, a dále přímou finanční účastí státu. S diverzifikací a zvyšujícím se objemem pojišťovacích rizik vznikla myšlenka rozdrobit vzniklé ztráty na široký okruh jednotek, aby se rizika stala hospodářsky únosnými. Jako nová struktura tehdejšího, na svou dobu relativně rozvinutého pojistného trhu vznikla v roce 1901 První česká zajišťovací banka, a.s. 20

Vývoj pojišťovnictví byl před vznikem Československa v roce 1918 velmi progresivní, ale také v Českých zemích19 a na Slovensku zásadně odlišný20.

4.1.3

Vývoj pojišťovnictví v ČR v letech 1918 - 1989

Při vzniku Československa byl zákonem č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu československého převzat právní řád Rakouska-Uherska v celém svém rozsahu. V Českých zemích se tak stal základem pro regulaci pojišťovnictví zákon č. 501/1917 říšského zákoníku (ř. z.) o pojistné smlouvě a pojišťovací regulativ č. 31/1896 ř. z. o zakládání, zřizování a hospodaření pojišťoven. Jen na okraj, v letech 1918-1938 působilo v českých zemích 39 velkých pojišťoven a filiálky 20 zahraničních pojišťoven, na Slovensku v téže době působilo 25 pojišťoven s ústředím v českých zemích a 16 zahraničních. Navíc celou tuto dobu plynně fungovala První česká zajišťovací banka, a.s.21 Právní úpravou pojišťovnictví se od roku 1918 rozuměl souhrn zákonných úprav, který reguloval především právní vztahy soukromého vlastnictví. Bylo možné setkat se s základními dvěma druhy zákonných úprav:


normativní úprava pojistného práva správního, jež regulovala především státní dohled nad komerčními pojišťovnami, tzv. pojišťovací regulativ;




normativní úprava pojistného práva soukromého, jež regulovala pojistnou smlouvu a vztah mezi pojištěným a pojišťovnou.

Pod pojmem pojišťovací regulativ (viz výše) bylo nařízení ministerstev vnitřních věcí, práv, obchodu a financí č. 31/1896 ř.z. Toto nařízení se skládalo z pěti částí, každá z nich regulovala významnou kategorii pojišťovnictví. Podle první části mohla být pojišťovna založena pouze jako vzájemně pojišťovací spolek na zásadě vzájemného ručení členů nebo jako akciová společnost. V roce 1920 byla první část pojišťovacího regulativu doplněna o dvě nová vládní nařízení:


č. 465/1920 Sb. – k založení pojišťovny či jejích poboček je nutné vždy státní povolení,

19

Čechy, Morava, Slezsko, Dolní Rakousy Patoprstý, J. Dejiny poisťovníctva v Česko-Slovensku, 3. diel – Dejiny poisťovníctva v ČeskoSlovensku v rokoch 1945-1992. 1. vyd. Bratislava. Alfa konti, 1996. 391 stran. 21 Böhm, A. Ekonomika a řízení pojišťoven v podmínkách po vstupu České republiky do Evropské unie. Vybrané aspekty. Praha. ASPI Publishing , 2004. 20

21




č. 505/1920 Sb. – majetkové a životní pojišťovny se přeměnily na pojišťovny univerzální.

Ve druhé části pojišťovacího regulativu byl zmíněn spolkový zákon z roku 1852. Stanovy vzájemných pojišťoven musí obsahovat i ustanovení o měně pojišťovny, jejím sídle a o složení a zřízení představenstva pojišťovny. Třetí část regulovala hospodaření pojišťoven, v tomto ustanovení se poprvé hovoří o stanovení technických rezerv pojištění, zvláště v rámci životního pojištění. Čtvrtá část obsahovala všeobecná ustanovení a část pátá dodatek o menších vzájemných pojišťovacích spolcích. Po vzniku Československa byl pojišťovací regulativ rozšířen o další právní předpisy. Vláda ČSR vydala v zájmu zvýšení státní kontroly nad pojišťovnictvím nařízení č. 321/1919 Sb., jímž se mění či doplňují některá ustanovení pojišťovacího regulativu. Podle tohoto nařízení byly všechny pojišťovny povinny předložit své všeobecné pojistné podmínky, tabulky čistých prémií životních pojištění a formuláře, které používaly. K další změně pojišťovacího regulativu došlo nařízením vlády č. 238/1921 Sb., jímž se doplňují předpisy pojišťovacího regulativu o uložení jmění pojišťoven. Tím byla pojišťovnám stanovena povinnost ukládat třetinu majetku z domácího obchodu ve státních cenných papírech. Pojišťoven se dotkl i zákon č. 111/1927 Sb., o nekalé soutěži. Jeho účelem bylo zabezpečit dobré mravy v rámci hospodářské soutěže. Za jejich porušení byla označována např. nekalá reklama a podplácení. Na počátku 30. let 20. století vyvolala hospodářská krize situaci způsobující problémy, které se klasickými prostředky nedaly účinně řešit. Přesto stát začal v mnohem větší míře intervenovat do hospodářství. Jednou z cest bylo i zákonodárství, což se projevilo přijetím zákona č. 141/1933 Sb., o kartelech a soukromých monopolech, který byl nazýván také kartelový zákon. U pojišťovacích ústavů se jednalo zejména o dohody o sazbách pojistného, kterými se pojišťovny měly zavázat k omezení nebo vyloučení volnosti vzájemné soutěže. Vydáním kartelového zákona a předpisů podobného charakteru se u nás definitivně otevřela cesta k aktivní regulaci politické a ekonomické struktury společnosti státem. 20. ledna 1935 nabyl účinnosti zákon č. 145/1934 Sb., o pojistné smlouvě. Bezprostředně poté byl schválen i návrh zákona č. 147/1934 Sb., o zabezpečení nároků pojistníků v pojištění soukromém a o státním dozoru na soukromé pojišťovny. Ten nabyl účinnosti 1. srpna 1934 a upravoval např. oblast státního dozoru nad pojišťovnami, rezervními fondy pojišťoven a ustanovení o konkurzu pojišťovny. Tímto se roku 1934 československé pojišťovnictví dočkalo ucelené právní úpravy soukromého 22

pojistného práva. Zákonem o pojistné smlouvě č. 145/1934 Sb. byla navíc tato právní úprava sjednocena pro všechny části ČSR. Zásadní změnou v regulaci pojišťovnictví byl Dekret prezidenta republiky ze dne 19. května 1945, jímž byla ve všech pojišťovnách zavedena nucená správa. Dekretem prezidenta republiky č. 103 Sb. z. a. n. ze dne 24. října 1945 o znárodnění soukromých pojišťoven byla ustanovena jako řídící orgán českého pojišťovnictví tzv. Pojišťovací rada, podřízená ministerstvu financí. Pojišťovací rada se sešla ke svému ustavujícímu zasedání 22. srpna 1946. Jejím prvotním úkolem bylo vytyčení hlavních úkolů pro tzv. Dvouletý budovatelský plán československého pojišťovnictví, a tím začlenění československého pojišťovnictví do plánovitého řízení národního hospodářství. K tomu mělo sloužit účelné soustředění dosavadních pojišťovacích podniků do národních podniků a převedení do nich majetkové podstaty a vnitřní a vnější správy. První česká vzájemná pojišťovna byla znárodněna v roce 1945 a v roce 1948 přejmenována na Československou pojišťovnu, národní podnik. V roce 1958 po třinácti letech nucené správy byla do ní začleněna První česká zajišťovací banka, a.s. Zákon č. 85/1950 Sb., o úkolech a organizaci pojišťovnictví již byl plně poplatný systému plánovitého řízení národního hospodářství a majetek pojišťoven se stal vlastnictvím státu a představoval účelové jmění na krytí pojistných a jiných závazků pojišťovny a na krytí jejího rezervního fondu. Pojišťovna byla v souladu s tehdejším pojetím práva pověřena provozovat ve zvláštním pojistném fondu s odděleným účtováním a hospodařením pojištění národního majetku. Zákonem č. 85/1952 Sb. byla Československá pojišťovna vyčleněna ze soustavy národních podniků a získala nové jméno „Státní pojišťovna“. Státní pojišťovnu podle tohoto zákona tvořila hlavní správa v ministerstvu financí a její orgány, jimiž byly oblastní správa pro Slovensko, krajské správy a inspektoráty. Po různých změnách došlo k vydání zákona č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, který nabyl účinnosti 1. 1. 1967. Na jeho základě měl právo v pojišťovnictví podnikat výhradně pojišťovací a zajišťovací podnik s názvem Státní pojišťovna, zřízený ve formě státní hospodářské organizace, která ve vztahu k zahraničním subjektům ve smyslu § 8 odst. 2 zákoníku mezinárodního obchodu č. 101/1963 Sb. byla i nadále právnickou osobou.

23

Právní úpravy prováděné v šedesátých letech završilo vydání zákona č. 162/1968 Sb., kterým byly v souvislosti s federalizací vytvořeny ze Státní pojišťovny dva samostatné podniky – Česká státní pojišťovna a Slovenská státní pojišťovna. Žádná z předchozích právních úprav však neodstranila státní monopol, který byl postupně v padesátých letech vytvořen jako nedotknutelný princip hospodářské činnosti v peněžnictví, pojišťovnictví, v zahraničním obchodě a dalších sférách ekonomiky.

4.1.4

Vývoj pojišťovnictví v ČR po roce 1989 do současnosti

Teprve po roce 1991 byly vytvořeny politické a právní podmínky k postupné obnově pojistného trhu, byl vydán zákon o pojišťovnictví č. 185/1991 Sb. a novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb. Hlavním významem zákona č. 185/1991 Sb. bylo umožnění konkurence v pojišťovnictví a demonopolizace oboru. Zároveň byly stanoveny další předpoklady pro jeho fungování v nových politicko-ekonomických podmínkách a to tím, že:


byl

koncipován

státní

dozor

v pojišťovnictví,

který

vykonávalo

Ministerstvo financí,


bylo zavedeno povolovací řízení pro vznik pojišťovny a zajišťovny




byla stanovena roční ochranná lhůta k možnosti působení zahraničních subjektů v pojišťovnictví na území ČR22,




byla stanovena povinnost složení kauce 10 mil. Kčs před podáním žádosti o udělení povolení23,




Všeobecné pojistné podmínky povinně schvaloval dozorčí orgán24,




byla stanovena povinnost vytvářet účelové pojistné fondy, které byly novelou v roce 1994 změněny na technické rezervy25,




byla stanovena povinnost mlčenlivosti26.

V roce 1991 bylo založeno také velmi významné zájmové sdružení – Československá asociace pojišťoven (ČSAP) se sídlem v Bratislavě. Jejím hlavním cílem bylo sdružovat pojistitele, kteří měli oprávnění vykonávat pojišťovací činnost na 22

§ 28 z.č. 185/1991 Sb. - Zahraniční osoby se mohou do jednoho roku od nabytí účinnosti tohoto zákona podílet v tuzemských pojišťovnách pouze do výše 45 % majetku, kmenového jmění nebo základního kapitálu 23 § 9 z.č.185/1991 Sb. 24 § 13 z.č.185/1991 Sb. 25 § 14 z.č.185/1991 Sb. 26 § 24 z.č.185/1991 Sb.

24

území ČSFR. Od roku 1993 byla přeměna na Českou asociaci pojišťoven a působí dodnes. V současnosti zpracovává především statistické údaje svých členů. Základem právní úpravy pojišťovnictví až do roku 2000 byl u nás27:


zákon České národní rady č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví,




zákon č. 320/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ČNR o pojišťovnictví č. 185/1991 Sb.,




zákon č. 220/1995 Sb., o technických rezervách a




vyhláška MF ČR č. 52/1994 Sb., kterou se stanoví tvorba, použití a způsob umístění prostředků technických rezerv pojišťovny.

V roce 2000 přišla zásadní změna v podobě zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví. Ten nabyl účinnosti 1. dubna 2000 a upravuje podmínky provozování pojišťovací činnosti. Dále upravuje i dohled nad provozováním pojišťovací činnosti a penzijního připojištění, vykonávaný Českou národní bankou. Zákon o pojišťovnictví byl následován prováděcí vyhláškou Ministerstva financí č. 75/2000 Sb., kterou se provádí zákon č. 363/1999 Sb. Další – a dosud zároveň poslední významnější – novelou byla v roce 2004 novela č. 39/2004 Sb., kterou se mění zákon č. 363/1999 Sb. Úplné znění zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn, má č. 409/2004 Sb. Hlavním cílem zákona ČNR o pojišťovnictví č. 185/1991 Sb. bylo v době, kdy byl přijat, vymezení alespoň základních pravidel podnikání v oblasti soukromého pojištění a také odstranění státního monopolu z pojišťovnictví. Byly jím stanoveny obecné principy provozování pojišťovací činnosti, jako např. stanovení povolených právních forem pojišťoven, pravidla kontroly hospodaření pojišťoven, povolení k podnikání na základě schválené žádosti a další. Neměli bychom zapomenout ani na vytvoření orgánu státního dohledu v pojišťovnictví, jímž se stalo Ministerstvo financí. Přijetím zákona č. 320/1993 Sb. byl v roce 1993 zákon ČNR č. 185/1991 Sb. novelizován. Měla tak být zvýšena finanční kontrola a bezpečnost podnikání pojišťoven. Mezi povinnosti stanovené touto novelou patří vykazování solventnosti a tvorba technických rezerv pojišťovnou. Změny v oblasti soukromého pojišťovnictví přinesly i další právní předpisy. Byly jimi zejména zákon č. 60/1995 Sb., kterým se 27

Čejková, V., Nečas, S. Pojišťovnictví. 2. přeprac. vyd. Brno. Masarykova Univerzita, 2006. 130 stran.

25

mění a doplňuje zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky a Vyhláška ministerstva financí České republiky č. 52/1994 Sb., kterou se stanoví tvorba, použití a způsob umístění prostředků technických rezerv pojišťovny. Zákon č. 60/1995 Sb. umožňoval zdravotním pojišťovnám provozovat smluvní zdravotní pojištění. Dalšími právními normami, které se váží k oblasti soukromého pojištění, byly Občanský zákoník – upravuje podmínky vzniku a trvání pojištění – a zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Přijetím zákona ČNR č. 185/1991 Sb. byly tedy vytvořeny základní předpoklady k uplatňování tržních podmínek a tržního principu v oblasti soukromého pojištění28. Přesto tento zákon nebyl schopen dlouhodobě plnit svou funkci. To vyplývalo i z faktu, že již v době vzniku tohoto zákona byly některé principy, na nichž byl postaven, překonány. Např. udělování povolení k činnosti na základě pojistných podmínek a ne podle charakteru provozované činnosti nebo nedostatečné vymezení finanční kontroly. První polovina 90. let byla charakteristická rychlým nárůstem počtu pojišťoven působících na našem pojistném trhu. V tomto období také vznikla většina současných pojišťoven. Specifikem však na našem trhu zůstala po celá 90. léta dominance České pojišťovny, na níž také dopadala největší část potíží, které byly s transformací našeho pojišťovnictví spojeny. Od roku 1995 se začala výrazněji rozšiřovat nabídka pojistných produktů, která však do dnešního dne není zcela kompletní. V období, kdy byl v přípravě zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví byly analyzovány širší souvislosti tohoto zákona s ostatními právními předpisy platnými v ČR a také s právem Evropské unie (EU)29. Záměrem bylo zejména to, aby byl přijatý zákon schopen reagovat na změny v oblastech:


integračních procesů v Evropě,




hospodářských a sociálních vztahů a




kriminality.

Ve vztahu k tomu pak byly stanoveny základní cíle, které měl nově platný zákon o pojišťovnictví naplňovat. Těmito cíli byly dva neoddělitelné požadavky:

28

Čejková, V., Nečas, S. Pojistný trh. 1. vyd. Brno. Masarykova Univerzita, 2005. 84 stran. a Čejková, V., Nečas, S.: Pojišťovnictví. 2. přeprac. vyd. Brno. Masarykova Univerzita, 2006. 130 stran. 29 Čejková, V., Nečas, S. Právní úprava pojišťovnictví v ČR. In Sborník příspěvků z mezinárodní ekonomické konference Česká ekonomika v procesu globalizace. Kučera, R., 1. vyd. Brno. Masarykova univerzita, 2006. 94 stran.

26




ochrana práv klientů a




rozvoj pojišťovnictví.

Pojišťovnictví bylo tedy upraveno zákonem č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů až do počátku roku 2004. Tento zákon však ještě nezabezpečoval plnou harmonizaci právní úpravy pojišťovnictví s právem EU. V prvním pololetí 2003 se proto Parlament České republiky začal zabývat: -

návrhem zákona o pojišťovnictví,

-

návrhem zákona o pojistné smlouvě,

-

návrhem zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona,

-

návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

Východiskem těchto úprav jsou zejména dříve uvedené směrnice a ostatní předpisy EU a zákona ČR.

4.2

Právní formy pojišťoven

Za stěžejní subjekty podnikající v pojišťovnictví se považují pojišťovny, zajišťovny, organizační složky pojišťoven se sídlem v zahraničí a zprostředkovatelé. Základním předpokladem pro podnikání pojišťoven je založení pojišťovny v povolené právní formě, tj. buď jako akciová společnost, nebo družstvo. Na základě zvláštního právního předpisu může pojišťovací činnost vykonávat i jiná právnická osoba, např. Česká kancelář pojistitelů. Nejobvyklejší právní formou pojišťoven v České republice, ale i celosvětově je akciová společnost, která se z právního hlediska řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Jde o společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Akcionář neručí za závazky společnosti. Akcie společnosti zní na jméno, jsou v zaknihované podobě a je s nimi spojeno hlasovací právo. Orgány akciové společnosti jsou valná hromada (akcionáři), která volí jednak představenstvo, jednak dozorčí radu (na jejímž složení se v případě, že akciová společnost zaměstnává více než 50 zaměstnanců, podílejí zaměstnanci volení jednou třetinou členů).

27

Další možnou právní formou pojišťovny je družstvo. Stejně jako akciová společnost se i družstvo řídí příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Jde o společenství neuzavřeného počtu osob, založené za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních nebo jiných potřeb svých členů. Musí mít nejméně pět členů (nebo dvě právnické osoby). Za porušení svých závazků odpovídá celým svým majetkem, členové neručí za závazky družstva. Základní kapitál družstva tvoří souhrn členských vkladů, k jejichž splacení se jeho členové zavázali. Orgány družstva je členská schůze, představenstvo, kontrolní komise, případně další osoby uvedené ve stanovách družstva.30 Předpokladem pro vznik pojišťovny je získání povolení k provozování pojišťovací činnosti, které na základě písemné žádosti uděluje orgán vykonávající státní dozor v pojišťovnictví, tj. Česká národní banka.

4.3

Právní úprava pojišťovnictví Zcela na začátek, ještě než se budu věnovat analýze nejvýznamnějších právních

předpisů, udělám podrobný sumář právních předpisů týkajících se regulace pojišťovnictví a to jak z pohledu zákonů, tak i vyhlášek. Právní úprava pojišťovnictví má návaznost na velké množství právních odvětví a úprava je tak velmi složitá.

Zákony:


zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví,




zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla,




zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě,




zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona,




zákon č. 39/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví,




zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dozoru nad bankami, spořitelními a úvěrovými družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a

30

Böhm, A. Ekonomika a řízení pojišťoven v podmínkách po vstupu České republiky do Evropské unie. Vybrané aspekty. Praha. ASPI Publishing , 2004.

28

obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech),


zákon č. 381/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv,




zákon č. 444/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech,




zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem




zákon č. 70/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o provádění mezinárodních sankcí




zákon č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)




zákon č. 137/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví,…,




zákon č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů,




zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,




zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,




zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce,




zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích,




zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole,




zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví,




zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech,




zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,




zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění,




zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu.

Vyhlášky:


Vyhláška č. 347/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o finančních konglomerátech,




vyhláška č. 458/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 303/2004 Sb.,




vyhláška č. 96/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 303/2004 Sb., 29




vyhláška č. 40/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č.582/2004 Sb.,




vyhláška č. 303/2004 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví,




vyhláška č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb.,




vyhláška č. 582/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí,




vyhláška č. 502/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví,




vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu.

4.4

Zákon o pojišťovnictví31 Zákon o pojišťovnictví upravuje v souladu s právem Evropských společenství

podmínky, které musí být splněny pro provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti. Dozor v tomto odvětví finančního trhu je vykonáván Českou národní bankou. Současná právní úprava pojišťovnictví v České republice navazuje na 3. generaci směrnic Evropské unie z roku 1992 (3. směrnice pro životní pojištění 92/96/EEC a 3. směrnice pro neživotní pojištění 92/49/EEC). Hlavními cíli vydání těchto směrnic bylo dokončení jednotného trhu založeného na konceptu kontroly zemí sídla, kompletace pojišťovacího systému EU, koncepce jediné licence, zrušení povinnosti předkládat všeobecné pojistné podmínky a sazby pojistného, zvýšená ochrana klientů.

4.4.1

Povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti

Provozovat pojišťovací nebo zajišťovací činnost může tuzemská pojišťovna, která má povolení udělené ČNB. Sídlo a umístění statutárního orgánu pojišťovny musí být na území ČR. Toto povolení opravňuje pojišťovnu poskytovat služby i v ostatních státech EU. Před udělením povolení Českou národní bankou je pojišťovna povinna informovat ČNB o vlastnících a velikostech jejich podílů. Podmínkou pro udělení povolení je též

31

zpracováno dle zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví ve znění pozdějších předpisů za pomoci: Přikryl, V., Čechová, J. Zákon o pojišťovnictví s komentářem (Zákon č. 363/1999 Sb.). Praha. Orac, 2001. Mimo jiné je pojišťovnictví upraveno ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES.

30

prokázání obezřetného řízení a prokázána finanční stabilita. Zvlášť je udělováno povolení pro životní pojištění. V případě, že je pojišťovna součástí skupiny, která je ovládána zahraniční osobou, vyžádá si ČNB stanovisko orgánu dohledu domovského státu. Subjekt, jež má vůli podnikat na českém pojišťovacím trhu, musí podat žádost o udělení povolení, která musí obsahovat tyto náležitosti:


obchodní firmu a její sídlo,




stanovy (popř. zakladatelskou listinu) a obchodní plán,




výši základního kapitálu a jeho původ,




informace o osobách, které zakládají firmu, členech představenstva a doklad o splnění podmínek důvěryhodnost.

Obchodní plán musí obsahovat zákonem předepsané informace. Mezi tyto informace patří odvětví, pro které má být povolení uděleno, metody výpočtů pojistného, technických rezerv a statistická data potřebná pro tento výpočet, předpokládané náklady na vybudování provozního systému a obchodní sítě a některé další informace. V případě, že pojišťovna chce rozšířit činnost o jiná pojistná odvětví, než na která má povolení, je povinna předložit ČNB žádost o schválení tohoto rozšíření. Dále je povinna doložit, že i po této změně bude nadále vyhovovat požadavkům stanovených zákonem. Pojišťovna, která má v úmyslu rozšířit svoji činnost i do jiných členských států EU musí o tomto úmyslu informovat ČNB. V případě, že ČNB nemá výhrady ke zřízení pobočky v jiném státě, informuje orgán dohledu v hostitelském státě.

4.4.2

Základní kapitál

Minimální výše základního kapitálu pojišťovny je pro provozování pojišťovací činnosti životní pojišťovny 90 000 000 Kč, neživotní pojišťovny dle pojistných odvětví 60 000 000 až 200 000 000 Kč. Základní kapitál zajišťovny se sídlem v České republice činí nejméně 1 000 000 000 Kč.

31

Základní kapitál pojišťovny nebo zajišťovny může být tvořen pouze peněžitými vklady.

4.4.3

Technické rezervy pojišťovny a zajišťovny

K plnění závazků z provozované činnosti je pojišťovna nebo zajišťovna povinna vytvářet technické rezervy. Jedná se o rezervy pro situace, které nastanou, ale není předem jistá jejich výše. Mezi tyto rezervy patří:


rezerva na nezasloužené pojistné,




rezerva na pojistné plnění,




rezerva pojistného neživotních a životních pojištění,




rezerva na prémie a slevy,




vyrovnávací rezerva,




ostatní rezervy.

Rezervy jsou odlišné pro pojišťovny poskytující neživotní pojištění a pro ty, které poskytují životní pojištění. Tvorba jiných rezerv musí být schválena ČNB na základě žádosti pojišťovny. Tato žádost musí obsahovat způsob tvorby rezervy a její použití. Zajišťovna je povinna udržovat technické rezervy ve výši jejich závazků. Pojišťovny z třetích států, poskytující služby na území ČR, musí dodržovat rezervy podle zákona o pojišťovnictví. Výkaz o tvorbě a výši technických rezerv předkládá pojišťovna ČNB pololetně. Výkaz musí obsahovat údaje o výši technických rezerv a o složení aktiv, jejichž zdrojem jsou technické rezervy. Pojišťovna je povinna stanovit výši pojistného na základě reálných, pojistně matematických předpokladů tak, aby pojistné bylo dostatečné a umožňovalo pojišťovně trvalou splnitelnost všech jejích závazků.

32

4.4.4

Solventnost32

Jedním z hlavních způsobů posuzování finanční stability pojišťovny je dodržování solventnosti. Pojišťovny jsou povinny po celou dobu své činnosti udržovat rezervy ve výši požadované míry solventnosti. Způsob výpočtu stanoví Česká národní banka vyhláškou. Jednu třetinu požadované míry solventnosti tvoří garanční fond. Garanční fond však nesmí být nižší než:


90 000 000 Kč pro odvětví životního pojištění,




90 000 000 Kč pro některá neživotní pojištění,




60 000 000 Kč pro ostatní neživotní pojištění.

Určování hodnoty vlastních zdrojů, které tvoří garanční fond stanoví ČNB vyhláškou. Pojišťovny jsou povinny vykazovat České národní bance svou solventnost kdykoliv na žádost ČNB a pravidelně vždy po vypracování zprávy o auditu.

4.4.5

Odpovědný pojistný matematik

Mezi povinnosti pojišťovny patří nechat si potvrdit odpovědným pojistným matematikem správnost:


výpočtu sazeb pojistného,




výše technických rezerv,




výpočtu požadované míry solventnosti,




pojistně matematických metod používaných při provozování činnosti,




rozdělení výnosů z finančního umístění v životním pojištění mezi pojištěným a pojišťovnou.

Pojistný matematik svým podpisem potvrzuje správnost předkládaných údajů.

32

Schopnost dostát svým finančním závazkům

33

Odpovědným pojistným matematikem je fyzická osoba, která je zapsána v seznamu, který vede ČNB. Pro výkon této funkce je nezbytné mít povolení České národní banky. Tato osoba musí být způsobilá k výkonu souvisejících činností. Pojišťovna nebo zajišťovna, která má povolení ČNB, je povinna umožnit odpovědnému pojistnému matematikovi trvalý přístup k informacím, které si matematik vyžádá. V případě, že pojistný matematik zjistí nedostatky v hospodaření pojišťovny, podá návrh statutárnímu orgánu na odstranění tohoto nedostatku. Pokud hospodaření pojišťovny ohrožuje její schopnost dostát závazkům, má pojistný matematik povinnost informovat ČNB. Odpovědný pojistný matematik může být vyškrtnut ze seznamu v případě, že nedodržuje povinnosti, které mu ukládá zákon.

4.4.6

Kontrolní činnost

Do 1.4.2006 vykonával státní dozor v pojišťovnictví Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění Ministerstva financí. Zákonem č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem, došlo k převedení dohledu z Ministerstva financí na Českou národní banku. Dohledu České národní banky podléhají jednak pojišťovny, které provozují svoji činnost na území České republiky, tuzemské pojišťovny a zajišťovny, které

provozují

zajišťovací

činnost

na

území

České

republiky,

dále

také

zprostředkovatelé v pojišťovnictví a samostatní likvidátoři pojistných událostí a osoby provozující další činnosti v souvislosti s pojištěním a zajištěním. Česká národní banka spolupracuje při vykonávání dohledu také s mezinárodními organizacemi (např. Mezinárodní asociace pojistných dozorů - IAIS), s orgány dohledu z jiných států a s organizacemi, které působí v pojišťovnictví (např. ČAP, Česká kancelář pojistitelů). Dohledu se může účastnit pouze osoba, která splňuje podmínky důvěryhodnosti, tzn. že nebyla v posledních 10 letech pravomocně odsouzena pro trestný čin proti majetku, pro trestný čin hospodářský nebo pro jiný úmyslný trestný čin a která splňuje podmínky pro výkon funkce statutárního orgánu nebo jiného orgánu právnické osoby, a také musí mít tato osoba patřičné odborné a kvalifikační předpoklady. Česká národní banka v souvislosti s dohledem v pojišťovnictví vede také seznamy:


odpovědných pojistných matematiků,

34




nucených správců, likvidátorů oprávněných provádět likvidaci pojišťovny nebo zajišťovny,




zprostředkovatelů pojištění a samostatných likvidátorů pojistných událostí

a tyto seznamy uveřejňuje ve svém věstníku.

Kontrolní činnost v pojišťovnictví je zaměřena na prevenci nepříznivého vývoje kontrolovaných subjektů pojistného trhu. Česká národní banka kontroluje:


dodržování právních předpisů týkajících se pojišťovnictví,




soulad provozovaných činností s uděleným povolením,




hospodaření

pojišťovny

nebo

zajišťovny

z hlediska

zabezpečení

splnitelnosti závazků,


způsob tvorby a použití technických rezerv, finanční umístění aktiv, jejichž zdrojem jsou technické rezervy, a solventnost pojišťovny nebo zajišťovny,




plnění opatření uložených ČNB,




způsob vedení administrativních a účetních postupů a vnitřní kontroly.

Pojišťovny jsou povinny předkládat ČNB účetní závěrku, informace o technických podkladech používaných pro výpočty pojistného a výše technických rezerv. Česká národní banka též vydává úřední sdělení, které upravuje další doklady, které jsou pojišťovny povinny dodávat. Dále musí být poskytovány informace týkající se poskytování služeb pobočkou v zahraničí. V případě, že se pojišťovna dostala do platebních potíží, podává ČNB návrh opatření, která obnoví platební schopnost. 4.4.6.1

Dohled nad činností pojišťovny ve skupině

Při dohledu nad pojišťovnou musí brát Česká národní banka v úvahu i skutečnosti, které ovlivňují pojišťovnu, která je součástí finanční skupiny. Proto je nutný dohled nad celou skupinou. Zvláštní pozornost je potom věnována pojišťovnám, které jsou propojeny s finančními skupinami z třetích zemí. ČNB může uzavírat dohody s orgány dohledu ostatních států o dohledu na skupinami. Dohled nad činností pojišťovny ve skupině se soustředí na dohled nad obchodními vztahy mezi dozorovaným subjektem a přidruženou osobou, společníkem a fyzickými

35

osobami, které mají účast na pojišťovně. Kontrolovány jsou úvěry, záruky, investice, zajištění a obchodní činnost, která má vliv na solventnost pojišťovny.

4.5 4.5.1

Zákon o pojistné smlouvě33 Úprava zákona o pojistné smlouvě v rámci ES V právu ES není zvláštní směrnice, která by byla výhradně zaměřena na

harmonizaci obsahu pojistných smluv. V souvislosti

s celkovou

rekonstrukcí

českého

právního

řádu

z důvodu

transformace do ES lze považovat přes absenci tohoto zákona o pojistné smlouvě v právu ES za nutné tento zákon do českého právního řádu vrátit tak, aby každý pojistník i pojistitel měl přesně vymezenou terminologii, se kterou zákon pracuje, jakož i svá práva a povinnosti. Základním charakteristickým znakem pojistné smlouvy je závazek pojistitele poskytnout ve sjednaném rozsahu pojistné plnění, jestliže na straně pojištěného vznikla nahodilá událost blíže vymezená ve smlouvě. Na druhé straně osobě, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu (pojistník), vzniká povinnost uhradit pojistiteli stanovené pojistné. Pojem nahodilá událost byl dosti diskutovaný a bylo jej třeba objasnit soudním judikátem: „Nahodilou událostí je skutečnost určená pojistnými podmínkami, o níž účastníci pojištění odůvodněně předpokládají, že může nastat, v době vzniku pojištění však nevědí, zda nastane. Nahodilou není událost, o níž se v době vzniku pojištění ví, že už nastala, ani událost, kterou úmyslně přivodil ten, na jehož majetek, život, nebo na jehož odpovědnost za škody se pojištění vztahuje, popř. ten, komu v případě pojistné události vznikne právo na plnění. Nahodilou událostí může být i skutečnost nastalá v době, kdy hrozí vysoký stupeň vzniku sjednaného pojistného nebezpečí; není však správný názor, že obecně nelze hovořit o nahodilosti v právním slova smyslu, pokud již v době sjednání pojistné smlouvy nastalo a trvá pojistné nebezpečí na jiných místech, než na kterých se nachází pojištěný majetek“34.

33

Zpracováno dle zákona č. 37/2004 Sb. a Böhm, A. Ekonomika a řízení pojišťoven v podmínkách po vstupu České republiky do Evropské unie. Vybrané aspekty. Praha. ASPI Publishing , 2004. 34 ASPI – stav k 5.10.2008 do částky 117/2008 Sb.m.s. Obsah a text (Rc) 30 Cdo 427/2006 – poslední stav textu

36

Z právního hlediska vyplývá i hledisko ekonomické, neboť základním rysem pojištění jako vztahu ekonomického je rozdělení pojistného rizika, následků jeho realizace mezi větší počet subjektů. Účelem zákona o pojistné smlouvě je upravit vzájemné vztahy účastníků soukromého, tj. smluvního pojištění. Hlavními účastníky jsou pojistitel, pojistník, pojištěný. Vedlejšími osobami jsou např. třetí osoba, zaměstnavatel, stát, obmyšlená (dříve oprávněná) osoba. Ačkoli žádná ze směrnic nebo jiných norem EU se nezabývá výlučně pouze problematikou pojistné smlouvy, je zákon o pojistné smlouvě svým obsahem v souladu s právními předpisy ES.

4.5.2

Základní charakteristika zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě

Zákon o pojistné smlouvě stanoví, že pojistná smlouva musí vždy obsahovat identifikaci pojistitele a pojistníka, obmyšlené osoby, určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové, vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události, výši pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojištění běžné nebo jednorázové, vymezení pojistné doby a doby, na kterou byla pojistná smlouva uzavřena. V případě pojištění osob, bylo-li dohodnuto, že se oprávněná osoba bude podílet na výnosech pojistitele, způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet. V Části první Hlavě I je definována samotná pojistná smlouva jako smlouva o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Ve smlouvě musí být uvedeny identifikační údaje účastníků, součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. K uzavření pojistné smlouvy je třeba, aby návrh byl přijat ve lhůtě, kterou navrhovatel určil, a neurčil-li ji, do 1 měsíce, nebo je-li podmínkou uzavření pojistné smlouvy lékařská prohlídka, do 2 měsíců ode dne, kdy osoba, které byl návrh určen, tento návrh obdržela. Pojistná smlouva musí mít písemnou formu, s výjimkou případů, kdy zakládá pojištění s pojistnou dobou kratší než 1 rok. V případě písemné smlouvy musí každá ze stran obdržet alespoň jedno vyhotovení. 37

Soukromé pojištění může být během pojistné doby přerušeno, přičemž za dobu jeho přerušení netrvá povinnost platit pojistné a není dáno právo na plnění z událostí, které nastaly v době přerušení pojištění a které by byly jinak pojistnými událostmi. Doba přerušení pojištění se započítává do pojistné doby. Přerušit nelze povinné pojištění, pokud existují zákonem stanovené důvody jeho trvání, a životní pojištění, pokud nebylo v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. Pojištění zaniká uplynutím pojistné doby, nezaplacením pojistného, dohodou mezi pojistníkem a pojistitelem, příp. výpovědí pojistníka nebo pojistitele. Pojištění zaniká též dnem, kdy zaniklo pojistné riziko nebo pojištěná věc nebo jiná majetková hodnota, nebo dnem, kdy došlo ke smrti pojištěné fyzické osoby nebo zániku pojištěné právnické osoby bez právního nástupce.

4.5.3

Škodové pojištění a obnosové pojištění

4.5.3.1

Škodové pojištění

Škodové pojištění je takové pojištění, jehož účelem je náhrada škody vzniklé v důsledku pojistné události. V případě vzniku pojistné události je pojistitel povinen poskytnout náhradu škody v rozsahu stanoveném pojistnou smlouvou. Co se týká určení pojistného, není-li zákonem o pojistné smlouvě stanoveno jinak, je pojistné plnění pojistitele omezeno horní hranicí (u majetkového pojištění pojistnou částkou). 4.5.3.2

Obnosové pojištění

Obnosové pojištění je takové pojištění, jehož účelem je získání obnosu, tj. dohodnuté finanční částky v důsledku pojistné události, ve výši, která je nezávislá na vzniku nebo rozsahu škody. V případě pojistné události je pojistitel povinen poskytnout jednorázové nebo opakované pojistné plnění v rozsahu stanoveném pojistnou smlouvou. Základem pro stanovení výše pojistného a pro výpočet pojistného plnění v rozsahu stanoveném pojistnou smlouvou. Základem pro stanovení výše pojistného a pro výpočet pojistného plnění je částka určená pojistníkem v pojistné smlouvě, která má být v případě vzniku

38

pojistné události pojistitelem vyplacena (pojistná částka), nebo výše a četnost vyplácení důchodů.

4.5.4

Soukromé pojištění věci a jiného majetku

4.5.4.1

Obecná charakteristika soukromého pojištění věcí a jiného majetku majetku

Pojistit lze věc, soubor věcí nebo jiný majetek vymezený v pojistné smlouvě. Soukromé pojištění jiného majetku než věci nebo souboru věcí lze sjednat jako pojištění škodové nebo obnosové. Soukromé pojištění věci nebo souboru věcí lze sjednat pouze jako pojištění škodové. Není-li v pojistné smlouvě stanoveno jinak, představuje pojistnou hodnotu majetku jeho obvyklá cena, kterou má majetek v době, ke které se určuje jeho hodnota. Je-li pojištěn soubor věcí a nebylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak, vztahuje se soukromé pojištění na všechny věci, které k souboru náleží v okamžiku vzniku pojistné události. Ustanovení o pojistné částce a o limitu plnění, o pojistné hodnotě, o podpojištění a přepojištění se vztahují na celý pojištěný soubor. Vztahuje-li se soukromé pojištění na několik pojištěných souborů věcí, určí se pojistná částka nebo limit pojistného plnění na každý soubor samostatně. 4.5.4.2

Pojištění právní ochrany

Pojištění právní ochrany spočívá v závazku pojistitele hradit na základě pojistné smlouvy náklady pojištěného spojené s uplatněním jeho práva v rozsahu vymezeném v pojistné smlouvě a poskytovat služby přímo spojené s tímto soukromým pojištěním v rozsahu dohodnutém v pojistné smlouvě. Pojištění právní ochrany lze sjednat pouze jako pojištění škodové. Pojistná smlouva musí zabezpečit pojištěnému pro zastupování a hájení jeho zájmů svobodu výběru jeho zástupce. 4.5.4.3

Pojištění odpovědnosti za škodu

Pojištění odpovědnosti za škodu lze sjednat pouze jako pojištění škodové pro případ odpovědnosti pojištěného za škodu, kterou způsobil jinému subjektu. Náhradu škody platí pojistitel poškozenému, poškozený však právo na pojistné plnění proti pojistiteli nemá, nestanoví-li pojistná smlouva jinak.

39

4.5.4.4

Pojištění úvěru a záruky

Pojištění úvěru se sjednává na ochranu před majetkovými důsledky, kterou mohou pojištěnému vzniknout nesplácením poskytnutých peněžních prostředků dlužníkem uvedených v pojistné smlouvě. Pojištění záruky se sjednává pro případ plnění z ručitelského závazku pojištěného, propadnutí kauce, jistoty nebo plnění z kauce nebo z jistoty nebo z jiného obdobného důvodu uvedeného v pojistné smlouvě. Pojištění úvěru nebo záruky lze sjednat pouze jako pojištění škodové. Pojištění úvěru se státní podporou se řídí zvláštním právním předpisem zákonem č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní podporou , ve znění zákona č. 282/2002 Sb. 4.5.4.5

Pojištění finančních ztrát

Předmětem pojištění finančních ztrát jsou vynaložené náklady, které vznikly v důsledku škodné události, nebo ušlý zisk anebo jiné finanční ztráty dohodnuté v pojistné smlouvě. Pojištění finančních ztrát je možné sjednat pouze jako pojištění škodové.

4.5.5

Pojištění osob

4.5.5.1

Obecná charakteristika pojištění osob

V pojištění osob lze pojistit fyzickou osobu pro případ smrti, dožití se určitého věku nebo dne stanoveného v pojistné smlouvě jako konec pojištění, pro případ úrazu, nemoci nebo jiné skutečnosti související se zdravím nebo se změnou osobního postavení této osoby. Oprávněnou osobou v případě pojistného plnění může být pojištěný nebo, je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, obmyšlený, a nebyla-li žádná osoba určena, nebo nenabyla-li žádná osoba tohoto práva, manžel pojištěného, a není-li ho, děti pojištěného. V pojištění osob je pojistitel oprávněn požadovat údaje o zdravotním stavu nebo příčiny smrti pojištěného, jsou-li pro to důvody související se stanovením výše pojistného rizika, výše pojistného a šetřením pojistné události, pokud k tomu byl pojistiteli dán souhlas pojištěného.

40

Je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, může pojistník určit obmyšleného jako oprávněnou osobu, která je odlišná od pojistníka a pojištěného, a to jménem nebo vztahem k pojištěnému. 4.5.5.2

Životní pojištění

Životní pojištění lze sjednat pouze jako pojištění obnosové. V životním pojištění lze pojistit fyzickou osobu zejména pro případ smrti, dožití se určitého věku nebo dne stanoveného v pojistné smlouvě jako konec soukromého pojištění, dále lze sjednat pojištění vážných chorob, pojištění věna, pojištění prostředků na výživu dítěte, investiční životní pojištění, důchodové pojištění spojené s tvorbou kapitálu. 4.5.5.3

Redukce pojistné částky a pojistné doby, doby, snížení ročního důchodu

Pokud bylo za soukromé pojištění zaplaceno běžné pojistné za dobu stanovenou v pojistné smlouvě a pokud nebylo po uplynutí této doby další běžné pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě, mění se takové soukromé pojištění na pojištění se sníženou pojistnou částkou (redukce pojistné částky) nebo na snížený roční důchod, a to bez povinnosti platit běžné pojistné. Pokud redukovaná pojistná částka nebo snížený roční důchod jsou menší než limity sjednané v pojistné smlouvě, dojde ke zkrácení doby pojištění (redukce pojistné doby), jejímž uplynutím soukromé pojištění zaniká. Pokud bylo v životním pojištění sjednaném s běžným pojistným zaplaceno pojistné nejméně za dva roky nebo jde-li o soukromé pojištění za jednorázové pojistné sjednané na dobu delší než jeden rok nebo jde-li o soukromé pojištění s redukovanou pojistnou částkou, má pojistník právo, aby mu na jeho žádost pojistitel vyplatil odkupné, není-li v pojistných podmínkách stanoveno jinak. Výplatou odkupného soukromé pojištění zaniká.

4.5.6

Úrazové pojištění Úrazové pojištění se týká zejména pojištění úrazu pro případ smrti, pojištění úrazu

pro případ trvalých následků včetně invalidity, pojištění úrazu na čas nezbytného léčení, resp. denní odškodnění a dávek při pobytu v nemocnici, vkladového úrazového pojištění, pojištění na záchranu a přepravních nákladů.

41

Pojistitel poskytne pojistné plnění ve výši stanovené v pojistné smlouvě, došlo-li k úrazu pojištěného. Úrazové pojištění lze sjednat jako pojištění škodové nebo pojištění obnosové. Úrazem se pro účely tohoto zákona rozumí neočekávané a náhlé působení zevních sil nebo vlastní tělesné síly nezávisle na vůli pojištěného, ke kterému došlo během trvání soukromého pojištění a kterým bylo pojištěnému způsobeno poškození zdraví nebo smrt.

4.5.7

Pojištění pro případ nemoci Pojištění pro případ nemoci má několik forem – pojištění nemoci, denní odškodné

při pobytu v nemocnici následkem nemoci nebo úrazu, pojištění rekonvalescence po hospitalizaci, pojištění invalidity následkem nemoci, pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti, pojištění nadstandardního vybavení při pobytu v nemocnici, pojištění stomatologických výkonů nehrazených veřejnými zdravotními pojišťovnami, pojištění pro případ chirurgického zákroku z důvodu úrazu nebo nemoci. Pojistitel hradí za pojištěného v rozsahu dohodnutém v pojistné smlouvě náklady na zdravotní péči vzniklé v důsledku nemoci nebo následkem úrazu a úkonů souvisejících se zdravotním stavem pojištěného, zejména s nemocí, úrazem, těhotenstvím a preventivní nebo dispenzární péčí. V pojistné smlouvě lze dohodnout i jiné skutečnosti související se zdravotním stavem pojištěného, se kterými je spojena povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění. Pojištění pro případ nemoci lze sjednat jako pojištění škodové nebo obnosové.

4.5.8

Ustanovení zákona o pojistné smlouvě vyplývající z členství ČR v EU35 V případě soukromého pojištění v rámci volného poskytování služeb musí být

zájemci sděleny nejméně tyto informace:


obchodní firma a právní forma pojistitele,




název členského státu, kde má pojistitel své sídlo,




adresa sídla pojistitele,




a jedná-li se o pojistnou smlouvu uzavíranou na dálku, také místo registrace pojistitele v obchodním nebo obdobném veřejném registru, jeho registrační číslo nebo odpovídající prostředek identifikace v takovém

35

Pojistná smlouva je mimo jiné upravena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES

42

registru a informace o názvu a sídle orgánu odpovědného za výkon státního dozoru nad jeho činností. Zájemci musí být před uzavřením pojistné smlouvy týkající se pojištění osob oznámeny tyto informace o závazku:


definice všech pojištění a opcí,




doba platnosti pojistné smlouvy,




způsoby zániku pojistné smlouvy,




způsoby a doba placení pojistného,




způsoby výpočtu a rozdělení bonusů, pokud jsou obsahem pojistné smlouvy,




způsob určení výše odkupného,




informace o výši pojistného za každé sjednané soukromé pojištění včetně doplňkového soukromého pojištění, pokud bylo požadováno,




v případě soukromého pojištění vázaného na investiční podíly definice podílů, na které je vázáno pojistné plnění,




uvedení povahy podkladových aktiv pro pojistné smlouvy vázané na investiční podíly,




podmínky a lhůty týkající se možnosti odstoupení od pojistné smlouvy, způsob určení možných odečítaných částek a informace o adrese, na kterou je možno odstoupení od pojistné smlouvy zaslat,




obecné informace o daňových právních předpisech které se vztahují na k danému soukromému pojištění,




způsob vyřizování stížností pojistníků, pojištěných, nebo oprávněných osob včetně možnosti obrátit se stížností na MF ČR,




právo platné pro pojistnou smlouvu tam, kde strany nemají volný výběr práva platného pro pojistnou smlouvu, nebo právo, které navrhuje pojistitel v případech, kdy strany mají možnost výběru platného práva.

Před uzavřením pojistné smlouvy týkající se pojištění osob uzavírané na dálku musí být zájemci sděleny také informace:


o existenci daní nebo jiných poplatků, které nejsou hrazeny pojistitelem nebo jím nejsou ukládány,




o zvláštních poplatcích za použití prostředku komunikace na dálku,




o minimální délce trvání pojistné smlouvy, 43




o jazyku, příp. jazycích, ve kterých se souhlasem zájemce bude pojistitel komunikovat s pojistníkem během trvání smlouvy uzavřené na dálku a ve kterých jsou poskytovány pojistné podmínky a další informace podle tohoto ustanovení.

4.5.8.1

Právo Právo zájemce na informace

Pojistitel je povinen informovat zájemce o uzavření pojistné smlouvy a o tom, že na vyžádání může obdržet další informace o povaze těchto informací. Pojistník má právo obdržet kdykoli během trvání pojistné smlouvy uzavřené na dálku pojistné podmínky v tištěné podobě a změnit způsob komunikace na dálku. Obdobná práva na informace má pojistník, který má sjednáno soukromé pojištění v rámci volného poskytování služeb. 4.5.8.2

Povinné pojištění

Stanoví-li právní předpis členského státu povinné pojištění, je tato povinnost splněna pouze tehdy, je-li pojistná smlouva uzavřena v souladu s právními předpisy členského státu, které se týkají tohoto soukromého pojištění. Nachází-li se pojistné riziko na území více členských států, platí pro pojistnou smlouvu právo členského státu, které povinné pojištění ukládá. Pojistná smlouva uzavíraná v neživotním pojištění se řídí právním řádem toho členského státu, ve kterém je umístěno pojistné riziko.

4.6

Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí36

4.6.1

Významná terminologie Zprostředkovatelskou činností v pojišťovnictví se rozumí předkládání návrhů na

uzavření pojistných nebo zajišťovacích smluv, provádění přípravných prací směřujících k uzavření

pojistných

nebo

zajišťovacích

smluv,

uzavírání

pojistných

nebo

zajišťovacích smluv jménem a na účet pojišťovny nebo zajišťovny, pro kterou je tato

36

Zpracováno dle zákona č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných pojistných likvidátorech. Mimo jiné upraveno i ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES o zprostředkování pojištění.

44

činnost vykonávána, nebo pomoci při správě pojištění a vyřizování nároků z pojistných nebo zajišťovacích smluv. Pojišťovacím zprostředkovatelem je právnická nebo fyzická osoba, která za úplatu provozuje zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví.

4.6.2

Povolení

činnosti

pojišťovacího

zprostředkovatele

a

samostatného

likvidátora Zákonem č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech se zřizuje registr pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí, který vede orgán státního dozoru – Čeká národní banka. Do tohoto registru se zapisují na základě žádosti jak fyzické, tak i právnické osoby s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky, ale také fyzické nebo právnické osoby se sídlem v jiném členském státě EU nebo ve třetí zemi. O zápisu pojišťovacího zprostředkovatele s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky nebo na území třetího státu do registru rozhoduje orgán pojistného dozoru na základě písemné žádosti.

4.6.3

Členění zprostředkovatelů pojištění Vázaný pojišťovací zprostředkovatel vykonává zprostředkovatelskou činnost

v pojišťovnictví jménem a na účet jedné nebo více pojišťoven, neinkasuje pojistné a nevyplácí plnění z pojistných nebo zajišťovacích smluv. Pojišťovna, jejíž produkt tento zprostředkovatel nabízí, odpovídá za případnou jím způsobenou škodu při výkonu zprostředkovatelské činnosti. Tento zprostředkovatel musí být zapsán v registru, musí splňovat podmínky důvěryhodnosti a musí mít kvalifikační stupeň odborné způsobilosti. Podřízený pojišťovací zprostředkovatel

spolupracuje s pojišťovacím agentem

nebo pojišťovacím makléřem na základě písemné smlouvy, neinkasuje pojistné, nezprostředkovává plnění z pojistných nebo zajišťovacích smluv a rovněž musí být zapsán v registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a musí mít kvalifikační stupeň odborné způsobilosti. Za jím způsobenou škodu odpovídá zprostředkovatel, jehož jménem a na jehož účet jedná. Pojišťovací agent vykonává svoji činnost na základě písemné smlouvy, jménem a na účet jedné nebo více pojišťoven. Produkty, které nabízí, mohou být vzájemně konkurenční. Je vázán vnitřními předpisy pojišťovny, jejímž jménem a na jejíž účet jedná, bylo-li tak dohodnuto, je oprávněn přijímat pojistné nebo zprostředkovávat 45

plnění z pojistných smluv. Musí být zapsán do registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a mít střední kvalifikační stupeň odborné způsobilosti, tzn., že musí absolvovat odbornou zkoušku před komisí, která je složena minimálně ze tří členů jmenovaných ministrem financí. Pojišťovací agent musí být po celou dobu výkonu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem této činnosti pojistkou účinnou na celém území Evropského hospodářského prostoru s limitem pojistného plnění nejméně ve výši odpovídající hodnotě 1.000.000 Eur na každou pojistnou událost, v případě souběhu více pojistných událostí v jednom roce ve výši odpovídající hodnotě 1.500.000 Eur, pokud se pojišťovna, jejímž jménem a na jejíž účet jedná, písemně nezavázala převzít odpovědnost za škody způsobené touto činností. Pojišťovací makléř je ve své činnosti vázán smlouvou uzavřenou se zájemcem o pojištění (dále jen klient). V závislosti na obsahu smlouvy s klientem pojišťovací makléř zpracovává komplexní analýzy pojistných rizik, návrhy pojistných nebo zajistných programů, poskytuje konzultační a poradenskou činnost, provádí správu uzavřených pojistných smluv, sleduje lhůty jejich revizí, spolupracuje při likvidaci pojistných událostí. Musí být zapsán do registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a mít vyšší kvalifikační stupeň odborné způsobilosti, tzn., že musí absolvovat odbornou zkoušku před komisí, která je složena minimálně ze tří členů jmenovaných ministrem financí. Osoba s odbornou způsobilostí na úrovni vyššího kvalifikačního stupně odborné způsobilosti musí prokázat všeobecné znalosti, znalosti v rozsahu odborného minima stanoveného pro vyšší stupeň odborné způsobilosti, nejméně čtyřletou odbornou praxí, znalost pojistných a zajišťovacích produktů nabízených na pojistném trhu z oblasti, která je předmětem jeho činnosti, schopnost provést analýzu konkurenčních produktů a nabídnout klientovi pojistný nebo zajišťovací produkt, nejlépe vyhovující jeho potřebám a řádně tento produkt vysvětlit. Pojišťovací makléř musí být po celou dobu výkonu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem této činnosti pojistkou účinnou na celém území Evropského hospodářského prostoru s limitem pojistného plnění nejméně ve výši odpovídající hodnotě 1.000.000 Eur na každou pojistnou událost, v případě souběhu více pojistných událostí v jednom roce ve výši odpovídající hodnotě 1.500.000 Eur, pokud se pojišťovna, jejímž jménem a na jejíž účet jedná, písemně nezavázala převzít odpovědnost za škody způsobené touto činností.

46

4.7

Komparace právních předpisů týkajících se pojišťovnictví se Slovenskem Ač jsme se Slovenskem donedávna tvořili federaci a společně se musíme řídit

předpisy Evropského společenství, je možné spatřovat několik rozdílů v právní úpravě pojišťovnictví. V této kapitole se pokusím o komparaci dvou velmi podobných úprav, které vycházejí ze společného historického základu. Slovenská úprava (podrobněji rozeberu v následujícím textu) je v některých případech jednodušší, to však neznamená, že je úpravou kvalitnější a komplexnější. V této chvíli je slovenská legislativa napřed s úpravou dohledu nad finančním trhem. Zatímco na Slovensku je platný a účinný zákon č. 747/2004 Z. z. o dohledu nad finančním trhem, který dohled sjednocuje, v České republice prozatím vláda schválila jen věcný záměr tohoto zákona a úpravu dohledu nalezneme v zákonech upravující jednotlivá odvětví. Hlavním rozdílem mezi českou a slovenskou právní úpravou je ponechání úpravy o pojistné smlouvě ve slovenském občanském zákoníku, z toho českého byla pojistná smlouva vyjmuta a nahrazena novým zákonem č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě. Zde nabízím výčet zákonů upravujících pojišťovnictví na Slovensku37:


zákon č. 8/2008 Z. z. o poisťovníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov,




zákon č. 381/2001 Z. z. o povinnom zmluvnom poistení zodpovednosti za škodu spôsobenú prevádzkou motorového vozidla a o zmene a doplnení niektorých zákonov,




zákon č. 40/1964 Zb. Občiansky zákonník (pozn. všeobecná úprava poistných zmlúv),




zákon č. 266/2005 Z. z. o ochrane spotrebiteľa pri finančných službách na diaľku a o zmene a doplnení niektorých zákonov (pozn. úprava pojistných smluv

při

uzavírání

prostřednictvím

telekomunikačních

prostředků,

adresných listů, on-line apod.),


zákon č. 340/2005 Z. z. o sprostredkovaní poistenia a sprostredkovaní zaistenia a o zmene a doplnení niektorých zákonov,




zákon č. 747/2004 Z. z. o dohľade nad finančným trhom a o zmene a doplnení niektorých zákonov (pozn. upravuje způsob dohledu NBS).

37

zdrojem právních předpisů Národní banka Slovenska

47

4.7.1

Komparace úpravy pojistné smlouvy38 Už z povahy slovenského Občanského zákoníku vyplývá, že úprava pojistné

smlouvy v něm má spíše význam generální a nemůžeme tak čekat nijaké podrobnosti. Proto se soustředím jen na ty nejvýznamnější rozdíly. Český zákon o pojistné smlouvě obsahuje velmi obsáhlé vymezení pojmů, což přispívá srozumitelnosti právní úpravy a není třeba toliko judikátů jako tomu je na Slovensku. Již v základních pojmech obou úprav najdeme odlišnost. Slovenský občanský zákoník používá pojmu oprávněná osoba stále u všech typů pojištění, český zákon o pojistné smlouvě užívá tohoto pojmu u všech typů pojištění kromě jednoho – u pojištění, u kterého vznikne právo na pojistné plnění v případě smrti, se užívá pojmu osoba obmyšlená. Dále slovenský občanský zákoník nezná pojmy pojištění škodové a pojištění obnosové. Forma uzavření pojistné smlouvy. ČR – pojistná smlouva musí mít písemnou formu, s výjimkou případů, kdy zakládá pojištění s pojistnou dobou kratší než 1 rok (krátkodobé pojištění). SR – pre právne úkony týkajúce sa poistenia je potrebná písomná forma, ak nie je v tomto zákone alebo v poistných podmienkach ustanovené inak. Promlčení. ČR – právo na plnění z pojištění se promlčí nejpozději za 3 roky, a jedná-li se o životní pojištění (§ 54), za 10 let; promlčecí doba práva na pojistné plnění počíná běžet za 1 rok po vzniku pojistné události. SR – pokiaľ nie je v ďalších ustanoveniach uvedené inak, premlčacia doba je trojročná a plynie odo dňa, keď sa právo mohlo vykonať po prvý raz; pri právach na plnenie z poistenia začína plynúť premlčacia doba za rok po poistnej udalosti. Zánik soukromého pojištění – neplacení pojistného. ČR – nestanoví-li tento zákon jinak, zaniká soukromé pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc. Upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik soukromého pojištění v případě nezaplacení dlužného pojistného. SR – poistenie zanikne aj tak, že poistné za prvé poistné obdobie alebo jednorazové poistné nebolo zaplatené do troch mesiacov odo dňa jeho splatnosti.

38

zákon č. 40/1964 Zb. Občiansky zákonník, zákon č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě

48

Český zákon o pojistné smlouvě se dále soustřeďuje na poměrně rozsáhlý výčet jednotlivých typů pojištění včetně jejich podrobných definic. Slovenský Občanský zákoník upravuje pouze obecně pojištění majetku, pojištění osob, pojištění odpovědnosti za škodu a pojištění právní ochrany, postrádám v něm i v dnešní době čím dál více významnější informační povinnost.

4.7.2

Komparace úpravy pojišťovnictví39 Pojišťovnictví v České republice upravuje zákon č. 363/1999 Sb. o pojišťovnictví

ve znění pozdějších předpisů, na Slovensku zákon č. 8/2008 Z. z. o poisťovnictve. Český zákon je tedy o devět let starší a bylo třeba do dnešního dne provést 15 novel. Oba zákoníky podávají podrobné vymezení pojmů.i podmínky provozování pojišťovací a zajišťovací činnosti. Oba zákony upravují i dohled v pojišťovnictví, v ČR jej vykonává Česká národní banka, v SR Národní banka Slovenska, obě banky udělují povolení k provozování pojišťovací nebo zajišťovací činnosti. Základní kapitál je ve slovenském zákoně zobrazován již v Euro (zřejmě s přihlédnutím k přechodu na Euro na Slovensku k 1.1.2009), v ČR v českých korunách. Základní kapitál slovenské pojišťovny se pohybuje od 3 do 5 mil. Eur dle odvětví, česká pojišťovna musí mít dle odvětví 60 až 200 mil. Kč. Slovenská zajišťovna 25 mil. Eur, česká 1 mld. Kč. Velmi důležitá ustanovení o technických rezervách, solventnosti, odpovědném pojistném matematikovi, účetnictví, ozdravném plánu a nucené správě jsou totožná. V závěru obou úprav můžeme nalézt shodnou úpravu fúze, rozdělení, změny právní formy a likvidace pojišťoven.

4.7.3

Komparace úpravy pojistného zprostředkování40 Již z názvu obou zákonů vyplývá zřejmý rozdíl mezi oběma zákony. Ten český

upravuje pojišťovací zprostředkovatele a samostatné likvidátory, ten slovenský zprostředkovatele pojištění a zprostředkovatele zajištění, v obou případech se však hned na počátku klade důraz na jasné definování významných pojmů pro předejití následných výkladových nesrovnalostí. 39

Zákon č. 363/1999 Sb. o pojišťovnictví ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 8/2008 Z.z. o poisťovnictve 40 Zákon č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 340/2005 Z.z. o spostredkovaní poistenia a sprostredkovaní zaistenia ve znění pozdějších předpisů

49

I přesto, že oba zákony vychází ze společného evropského základu (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES o zprostředkování pojištění), najdeme rozdíly i např. ve výčtu typů zprostředkovatelů. Slovenský zákon zná výlučného zprostředkovatele pojištění, podřízeného zprostředkovatele pojištění, pojišťovacího agenta a pojišťovacího makléře. Česká úprava definuje vázaného pojišťovacího zprostředkovatele, podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele, pojišťovacího agenta, výhradního

pojišťovacího

agenta,

pojišťovacího

makléře

a

pojišťovacího

zprostředkovatele, jehož domovským členským státem není Česká republika. Oba

zákony

obsahují

velmi

podobnou

úpravy

registrů

pojišťovacích

zprostředkovatelů, jež spravuje Národní banka Slovenska, potažmo Česká národní banka, stejně tak podobné jsou i úpravy jednotlivých kvalifikačních stupňů odborné způsobilosti, v obou případech jsou stupně tři. V závěru slovenský zákon upravuje „sankce“, které spočívají v uložení opatření na odstranění a nápravu zjištěných nedostatků, nařízení ukončení nepovolené činnosti, uložení pokuty a odebrání povolení. V českém zákoně můžeme nalézt uložení opatření k nápravě, uložení pořádkové pokuty, nařízení přerušení nebo ukončení činnosti (odebrání povolení). Česká úprava obsahuje i rozbor správních deliktů z oblasti pojistného zprostředkování.

4.7.4

Komparace úpravy pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení)41 Úprava v České republice i na Slovensku je v tomto ohledu velmi podobná, oba

zákony vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občansko-právní odpovědnosti z provozu motorových vozidel. Z nejzajímavější úpravy bych uvedl, že oběma zákony se zřizuje tzv. Kancelář (v ČR Česká kancelář pojistitelů), která kompletně dohlíží na všechny faktory související s povinným ručením v obou zemích, především spravuje garanční fond. Dalo by se říci, že úprava povinného ručení je mezi Českou republikou a Slovenskem oborově nejvíce totožná, téměř shodná.

41

Zákon č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 381/2001 Z.z. o povinnom zmluvnom poistení zodpovednosti za skodu sposubenú prevádzkou motorového vozidla

50

4.7.5

Závěrečné zhodnocení – pozitiva, negativa Hlavním pozitivem české i slovenské úpravy je, že jsou obě dle mého názoru na

velmi dobré cestě vyrovnat se právním úpravám západoevropským, v tuto chvíli se pilně pracuje na dalších transpozicích směrnic Evropského společenství (aktuálně směrnici o zajištění). Český i slovenský pojistný trh netrpělivě očekává vydání regulace Solvency II (budu o ni hovořit v kapitole 6), která má být určitou obdobou bankovní regulace Basel II pro pojišťovnictví a má zajišťovat celistvý dohled nad pojišťovacím a zajišťovacím trhem. V neposlední řadě očekáváme vydání účetní regulace IFRS 7, která má stanovit další požadavky na účetní evidenci. Pokud bych měl vyzdvihnout jednu z úprav, tak tou komplexnější a propracovanější je právě úprava česká a to především z následujícího důvodu. Hlavní negativum našich slovenských kolegů spatřuji v ponechání úpravy pojistné smlouvy ve slovenském Občanském zákoníku, úprava je značně obecná a chybí tak přesné definice významných pojmů z oboru, jež mnohdy působí nesrovnalosti a je třeba je řešit soudní cestou. Český zákon o pojistné smlouvě je komplexní a upravuje všechny potřebné pojmy dosti podrobně. Dalo by se říci, že český zákon o pojistné smlouvě plně odpovídá vyspělým západoevropským pojišťovacím standardům. Vzhledem k aktuální elektronizaci sjednávání různých typů pojistných smluv je třeba, aby se nejen čeští a slovenští zákonodárci, ale především ti evropští, věnovali právní úpravě sjednávání pojistných smluv na dálku a především k ochraně dat klienta. Na úplný závěr této kapitoly si dovolím říci, že obě úpravy pojišťovnictví – česká i slovenská – patří ze střední a východní Evropy k těm pokročilejším a klienti mohou očekávat i značnou míru bezpečnosti.

51

5

PRÁVNÍ ÚPRAVA DOHLEDU NAD PENZIJNÍMI FONDY V ČR42

5.1

Exkurs do penzijního připojištění Penzijní připojištění se státním příspěvkem je dobrovolným produktem, který

doplňuje veřejný důchodový systém. Jeho účelem je zabezpečit občanům další zdroj příjmů, z něhož budou moci čerpat v důchodovém věku a přispívat tak k udržení přiměřené životní úrovně zejména po ukončení pracovní aktivity ve stáří nebo při invaliditě. Penzijní připojištění se státním příspěvkem bylo zavedeno v České republice v roce 1994 zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením (tento zákon má v tuto chvíli 17 novel, poslední je zákon č. 254/2008 Sb.) Podle tohoto zákona se penzijním připojištěním se státním příspěvkem rozumí shromažďování peněžních prostředků od účastníků penzijního připojištění a státu poskytnutých ve prospěch účastníků, nakládání s těmito prostředky a vyplácení dávek penzijního připojištění. Stát podporuje penzijní připojištění prostřednictvím státních příspěvků a daňových úlev. Na penzijním připojištění se mohou podílet též třetí osoby, a to tak, že za účastníka platí (s jeho souhlasem) příspěvky. Oprávněným z penzijního připojištění je však pouze účastník, tj. fyzická osoba, která uzavřela s penzijním fondem smlouvu o penzijním připojištění. Touto třetí osobou může být i zaměstnavatel účastníka, který může příspěvky, které platí za své zaměstnance, zahrnout do určité výše do svých údajů pro účely daně z příjmů. Účast zaměstnavatelů na penzijním připojištění sjednaném zaměstnanci je motivována především stabilizací zaměstnanců a snahou ocenit věrnost zaměstnanců.43

5.2

Penzijní fondy Penzijní připojištění mohou provádět pouze penzijní fondy. Penzijní fond je

právnickou osobou se sídlem na území České republiky, a to ve formě akciové společnosti, pro kterou platí ustanovení obchodního zákoníku, pokud se v zákoně o

42

Zpracováno dle zákona č. 42/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením 43 Přib, Jan.: Důchodové pojištění a související problematika. Praha. ASPI Publishing, 2004, s.87

52

penzijním připojištění nestanoví jinak. Hodnota základního kapitálu musí činit nejméně 50 mil. Kč. Penzijní fond musí mít kromě obecných dokumentů vyplývajících z obchodního zákoníku, tj. zakladatelské smlouvy (listiny) a stanov, ještě dokumenty vyplývající ze zákona o penzijní připojištění, tj. statut a penzijní plán. Penzijní fond je povinen uzavřít při své činnosti smlouvu s bankou o výkonu funkce depozitáře. Kromě poskytování různých služeb penzijnímu fondu má depozitář právo a současně povinnost kontrolovat hospodaření penzijního fondu, zejména způsob nakládání s majetkem. Činnost penzijního fondu je podrobena státnímu dozoru a při jeho výkonu je Česká národní banka jako orgán státního dozoru nadána sankční pravomocí. Pokud jde o rozdělení zisku vzniklého hospodařením fondu44, rozděluje jej tím způsobem, že nejméně 5% připadá do rezervního fondu a nejvíce 10% se rozděluje podle rozhodnutí valné hromady. Zbylá část se použije ve prospěch účastníků. Pro provádění penzijního připojištění má zvláštní význam penzijní plán, neboť zákon o penzijním připojištění stanoví jen obecné zásady penzijního připojištění, které jsou pak konkretizovány právě v penzijním plánu. Penzijní plán je sestavován jako příspěvkový, tj. výše penze závisí na úhrnu příspěvků zaplacených ve prospěch účastníka penzijního připojištění, podílu účastníka na výnosech hospodaření penzijního fondu a věku, od kterého se poskytuje penze.

5.2.1

Judikát č. 29 Odo 1607/2005 k přeměně penzijního fondu a rozsahu státního dozoru nad penzijními fondy45 K přeměně penzijního fondu a rozsahu státního dozoru nad penzijními fondy byl

vydán významný judikát, který říká, že dokud nejsou zcela vypořádány nároky účastníků penzijního připojištění postupem podle § 41 odst. 1 zákona o penzijním připojištění a státnímu rozpočtu vrácen případný přebytek, je penzijní fond podroben zákonu o penzijním připojištění přesto, že Ministerstvo financí odňalo povolení ke vzniku a činnosti penzijního fondu. 44

K upřesnění hospodaření penzijního fondu v zákoně o penzijním připojištění se vyjádřila dnes již zaniklá Komise pro cenné papíry (KCP/8/2004): „Obchody, jejichž jediným cílem je dosáhnout zaúčtování rozdílu mezi pořizovací cenou a tržní cenou cenného papíru do výkazu zisků a ztrát penzijního fondu, nejsou v zásadě nepřípustné, musejí však probíhat způsobem, který nepřinese fondu nedůvodná rizika a který nenarušuje transparenci finančního trhu.“ – zdroj ASPI 45 ASPI – stav k 5.10. 2008 do částky 117/2008 Sb.m.s. Obsah a text (Rc) 29 Odo 1607/2005 – poslední stav textu

53

Proběhlo-li vypořádání podle § 42 zákona o penzijním připojištění a má-li společnost dostatek prostředků ke splnění všech splatných závazků, je přípustné, aby se penzijní fond změnil na společnost s jiným předmětem podnikání.

5.3

Účast na penzijním připojištění46 Účastníkem se může stát každá fyzická osoba, která je starší 18 let a má trvalý

pobyt na území České republiky. Dále může být účastníkem fyzická osoba starší 18 let s bydlištěm na území jiného členského státu Evropské unie, pokud je účastna důchodového pojištění nebo veřejného zdravotního pojištění v České republice. Ve smlouvě je třeba vždy sjednat poskytování starobní penze. Zákon o penzijním připojištění nezakládá nárok stát se účastníkem penzijního připojištění u určitého penzijního fondu. Penzijní připojištění vzniká na základě písemné smlouvy o penzijním připojištění, a to dnem, který je uveden ve smlouvě. Součástí každé smlouvy je již zmiňovaný penzijní plán. Zákon o penzijním připojištění nepřipouští platit příspěvky na penzijní připojištění současně u více penzijních fondů, neboť vychází ze zásady, že každý účastník penzijního připojištění má nárok jen na jeden státní příspěvek. Účastník může penzijní připojištění kdykoli písemně vypovědět, a to i bez udání důvodu. Penzijní fond může penzijní připojištění písemně vypovědět pouze tomu účastníku, který nesplnil podmínku pro vznik nároku na penzi spočívající v placení příspěvků po dobu stanovenou penzijním plánem, a pouze z důvodů, které stanoví zákon o penzijním připojištění. Penzijní připojištění dále zaniká dohodou, výplatou poslední penze nebo jednorázového vyrovnání místo poslední penze, výplatou odbytného při zániku penzijního fondu, ukončením trvalého pobytu účastníka na území České republiky a úmrtím účastníka.

46

Přib, Jan.: Důchodové pojištění a související problematika. Praha. ASPI Publishing, 2004, s.88

54

Počet účastníků penzijních fondů a objem spravovaných prostředků (v mil. Kč) pro přehlednost k 30. 9. 2008 zobrazuje následující tabulka47:

Název penzijního

Prostředky evidované ve

Počet aktivních

fondu

prospěch účastníků

účastníků

PF České pojišťovny

42 278

1 134 677

PF AXA

33 587

564 500

PF České spořitelny

28 501

723 286

PF Komerční banky

24 919

485 589

ING PF

20 824

450 698

ČSOB PF Stabilita

15 530

403 684

Allianz PF

6 618

119 652

ČSOB PF Progres

6 631

257 223

417

35 622

1 555

33 818

180 860

4 208 749

Aegon PF Generali PF SUM

Přehled zhodnocení jednotlivých PF za posledních 5 let48:

Název PF

2003

2004

2005

2006

2007

AEGON PF

0

0

0

0

4,5

Allianz PF

3

3

3

3,11

3,05

Axa penzijní fond

3,36

3,1

3,7

2,5

2,2

ČSOB PF Progres

4,3

5,3

5,0

2,3

2,4

ČSOB PF Stabilita

2,3

4,3

4,0

2,8

2,4

Generali PF

3

3,0

3,81

3,74

4,1

ING penzijní fond

4

2,5

4,2

3,6

2,5

PF České pojišťovny

3,1

3,5

3,8

3,3

2,4

PF České spořitelny

2,64

3,74

4,03

3,04

3,1

PF Komerční banky

3,4

3,5

4,0

3,0

2,3

4,01

4,38

4,6

4,58

0

Zemský PF

47 48

Zdroj: AXA penzijní fond a.s. Zdroj: Asociace penzijních fondů ČR

55

5.4

Nároky účastníků penzijního připojištění49 Zákon o penzijním připojištění stanoví okruh dávek penzijního připojištění, které

lze účastníkům penzijního připojištění poskytovat, a obecné podmínky vzniku nároku na tyto dávky. Konkrétní podmínky nároků na dávky penzijního připojištění jsou obsaženy v penzijním plánu. Z penzijního připojištění se poskytují tyto dávky:


penze, kterou se rozumí doživotní pravidelná výplata peněžní částky, a jde-li o pozůstalostní penzi, výplata peněžní částky po dobu stanovenou penzijním plánem,




jednorázové vyrovnání,




odbytné.

Druhy penzí vymezuje zákon o penzijním připojištění taxativně. Z penzijního připojištění lze poskytnout penze starobní, pozůstalostní, invalidní a výsluhovou. Každý penzijní plán musí upravit podmínky nároku na starobní penzi a na jednorázové vyrovnání. Základní podmínkou nároku na starobní penzi je dosažení věku stanoveného penzijním plánem, který nemůže být nižší než 60 let. Další podmínkou nároku na starobní penzi je určitá doba placení příspěvků na penzijní připojištění, která činí nejméně 60 kalendářních měsíců, přičemž tuto dobu nelze v penzijním plánu snížit. Pojištěná doba nesmí být přitom delší než 120 kalendářních měsíců. Podmínkou nároku na invalidní penzi je přiznání plného invalidního důchodu z důchodového pojištění. Další podmínkou je, že pojištěná doba musí činit nejméně 60 kalendářních měsíců, přičemž tuto délku nelze v penzijním plánu snížit. Podmínkou nároku na výluhovou penzi je placení příspěvku účastníkem nejméně po dobu 180 kalendářních měsíců. Je možné na ni uvolnit maximálně 50% prostředků účastníka. Podmínkou nároku na pozůstalostní penzi je kromě úmrtí účastníka určení osob majících nárok na tuto penzi ve smlouvě o penzijním připojištění. Výše penze se stanoví v penzijním plánu podle pojistně matematických metod s přihlédnutím k výnosům hospodaření penzijního fondu. Konkrétně platí, že výše penze závisí na celkové částce naspořené na účtu každého účastníka penzijního připojištění. Tato částka se skládá z příspěvků placených účastníkem, ze státního

49

Přib, Jan.: Důchodové pojištění a související problematika. Praha. ASPI Publishing, 2004, s.89

56

příspěvku a z podílu na výnosech hospodaření penzijního fondu. Konkrétní způsob výpočtu penze stanoví penzijní plán. Jednorázové vyrovnání náleží účastníku za podmínek stanovených penzijním plánem místo penze. Odbytné náleží účastníku penzijního připojištění, který zaplatil příspěvky na penzijní připojištění alespoň 12 kalendářních měsíců a jehož penzijní připojištění zaniklo (pokud nedošlo k převodu prostředků do penzijního připojištění u jiného penzijního fondu), nebo fyzické osobě určené účastníkem ve smlouvě o penzijním připojištění, pokud účastník zemřel. Výše odbytného se stanoví jako úhrn příspěvků zaplacených účastníkem a podílu na výnosech hospodaření penzijního fondu odpovídajícího výši jím zaplacených příspěvků. Vedle nároku na dávky upravuje zákon o penzijním připojištění nárok účastníka penzijního připojištění na převedení svých prostředků, tj. příspěvků, státního příspěvku a svého podílu na výnosech hospodaření penzijního fondu, do penzijního připojištění u jiného penzijního fondu. Právo na převedení prostředků má účastník, jehož penzijní připojištění zaniklo a jemuž nevznikl nárok na penzi a nebylo vyplaceno odbytné. Pokud s tímto převedením souhlasí penzijní fond, do jehož penzijního připojištění mají být prostředky převedeny, nemůže penzijní fond, jehož je občan účastníkem, odmítnout provést toto převedení. Dalším nárokem účastníka je právo na informace o výši všech prostředků, které penzijní fond eviduje ve prospěch jeho nároků z penzijního připojištění. Účastník musí být nejméně jednou ročně penzijním fondem písemně informován o výši všech prostředků, které penzijní fond eviduje ve prospěch jeho nároků, a o stavu těchto nároků, včetně údaje o výši připsaného procenta zhodnocení prostředků účastníka. Každému účastníku musí být též dostupná zpráva o hospodaření penzijního fondu.

5.5

Příspěvky na penzijní připojištění50 Účastník penzijního připojištění je povinen platit na své penzijní připojištění

penzijnímu fondu příspěvky. Výše příspěvku účastníka se stanoví na kalendářní měsíc a platí se do konce tohoto měsíce nebo na delší období dopředu. Nejnižší příspěvek účastníka činí 100 Kč měsíčně, maximální částku zákon nestanoví. Účastník má právo zmenšit výši svého příspěvku.

50

Přib, Jan.: Důchodové pojištění a související problematika. Praha. ASPI Publishing, 2004, s.90

57

Penzijnímu fondu poskytuje Ministerstvo financí ze státního rozpočtu ve prospěch jednotlivých účastníků penzijního připojištění státní příspěvky. Výše státního příspěvku je odstupňována podle výše příspěvku účastníka. Maximální státní příspěvek činí 150 Kč měsíčně a náleží v případě, že příspěvek účastníka činí měsíčně 500 Kč a výše.

Měsíční platba 100 - 199 200 - 299 300 - 399 400 - 499 500 a více 5.6

Státní příspěvek 50 Kč + 40 % z částky nad 100 Kč 90 Kč + 30 % z částky nad 200 Kč 120 Kč + 20 % z částky nad 300 Kč 140 Kč + 10 % z částky nad 400 Kč 150 Kč

Pozitiva a negativa fondového a průběžně financovaného systému Nejznámějším pravidlem, jež popisuje souvztažnost mezi fondovým a průběžně

financovaným systémem je tzv. „Aaronovo pravidlo“, které přibližuje pozitiva a negativa těchto dvou systémů. Měrnými jednotkami pro porovnání jsou růst mezd, úroková míra a populační vývoj. Pravidlo říká, že ve stavu dlouhodobé rovnováhy je pojistné placené penzijnímu fondu nižší (stejné – vyšší), než pojistné odváděné do průběžného systému, je-li úroková sazba vyšší (stejná – nižší) než součet populačního a mzdového růstu, zatímco míra výnosu kapitálového systému je rovna tempu růstu výdělku a populačnímu růstu.51 Aaronovo pravidlo tedy říká, že za situace, kdy úroková míra je vyšší než součet růstu mezd a populačního růstu, tak penze bude vyšší z penzijního fondu, než z průběžného systému. Porovnání pozitiv a negativ obou systémů52:


ve fondovém systému je výhodné pro občany, že výše důchodu je plně závislá na výši vložených prostředků, takže je zde vysoká zásluhovost a občané mohou

aktivně ovlivňovat výši budoucího důchodu, což

v průběžném systému můžou pouze délkou odpracované doby,


v průběžném systému je výhodné, že ve výše dávek je zohledněna inflací zatímco ve fondovém systému je závislost zohledněna na míře zhodnocení finančních prostředků,

51 52

Vostatek, J. : Ekonomie a politika penzijní reformy. 1999 Jahoda, R. : Alternativy penzijní reformy – implikace pro Českou republiku.Brno 2005

58




ve fondovém systému si občan může rozhodnout, jakou formu penze si vybere, což v průběžném systému nemůže.

Peníze umístěné na účtech penzijních fondů jsou významným zdrojem dlouhodobého kapitálu, mají tak pozitivní dopad na makroekonomický růst.

5.7

Kodex etiky Asociace penzijních fondů České republiky53 Posláním Kodexu etiky je napomáhat prosazování korektních vztahů na českém

trhu penzijního připojištění se státním příspěvkem, jakož i na celém pojistném trhu v České republice a přispět k jeho zdravému vývoji. Kodex stanoví etické normy jednání a chování v penzijním připojištění se státním příspěvkem, které budou ve své praxi uplatňovat penzijní fondy. Etické normy stanoví požadavky náročnější, než jaké vyplývají z právního řádu. Kodex napomáhá uskutečňování právních norem i tím, že některé jejich obecné požadavky (zejména požadavek, aby byly dodržovány dobré mravy soutěže), konkretizuje na oblast penzijního připojištění se státním příspěvkem. Dodržování ustanovení kodexu napomáhá chránit dobré jméno penzijního připojištění se státním příspěvkem jako celku a zajišťovat, aby účastníci byli řádným způsobem a v potřebném rozsahu informováni o službách penzijních fondů a důvěřovali jim, aby ve vzájemných vztazích penzijních fondů existovalo zdravé soutěžní prostředí a konkurence probíhala v souladu s dobrými mravy hospodářské soutěže. Asociace penzijních fondů ČR napomáhá při uplatňování kodexu. Řídí se přitom českým právním řádem, výše uvedenými záměry kodexu a zájmem na rozvíjení dobrého jména penzijního připojištění se státním příspěvkem v České republice. Přihlíží také k Zásadám etické reklamní praxe platným v České republice, které vydala a uplatňuje Rada pro reklamu. Jednotlivé penzijní fondy vyvíjejí úsilí, aby kodex byl uplatňován i v jednání jejich zaměstnanců nebo právnických či fyzických osob, které pro penzijní fondy zprostředkovávají prodej penzijního připojištění.

53

Zdroj: Asociace penzijních fondů ČR

59

5.8

5.8.1

Čtyři stupně investičního rozhodovacího procesu penzijního fondu54

Dlouhodobá alokace aktiv (LTAA=Long-Term Asset Allocation) LTAA je definována na základě klíčových faktorů jako dlouhodobé očekávání

rizika/návratnosti jednotlivých tříd aktiv, ekonomického rizika, volatility zisku a požadované klíčové návratnosti. LTAA je přizpůsobena jednotlivým lokálním regulovaným portfoliím, jak z hlediska struktury, tak z hlediska časové alokace aktiv. Soustřeďuje se taktéž na klasifikační skupiny alokace aktiv, investiční garance, míru místního rizika, omezení místního kapitálového trhu a je limitována místními právními předpisy, např. přípustností pro vázané aktiva a požadavky na solventnost. Definovaná LTAA je kvartálně reportována investiční komisi jednotlivých penzijních fondů. Většinou jsou tyto komise složeny z generálního ředitele, finančního ředitele a vedoucího investičního managementu.

5.8.2

Strategická alokace aktiv (SAA=Strategic Asset Allocation) SAA je doplňující funkcí LTAA odrážející střednědobé očekávání kapitálových

trhů. Je aktualizována na kvartálním základě nebo kdykoli v případě nutnosti a zahrnuje střednědobá aktiva hlavních finančních trhů. Na základě podobnosti trhu může splývat SAA s TAA (viz další odstavec), takže nechává dosti volného prostoru k rychlé korekci alokace aktiv.

5.8.3

Taktická alokace aktiv (TAA=Tactical Asset Allocation) TAA reprezentuje cílovou alokaci založenou na krátkodobých aktivech světových

trhů a řízených časových investičních rozhodování. Je aktualizována na týdenním nebo denním základě, což vyžadují krátkodobá očekávání světových finančních trhů.

5.8.4

Zabezpečení investičního rozhodování Implementace jednotlivých typů alokace aktiv je rozdělena mezi vedení

společnosti, vedoucího investičního managementu a portfolio manažerů, jež musí vykazovat vysokou úroveň investičních znalostí.

54

AXA penzijní fond a.s., AXA asset management

60

5.9

Komparace právních předpisů týkajících se doplňkového důchodového pojištění/spoření se Slovenskem Komparace České republiky a Slovenska v rámci doplňkového důchodového

pojištění/spoření není zcela jednoduchá, jelikož v obou zemích momentálně panuje odlišná situace. V České republice se naše politická reprezentace stále neodhodlala započít penzijní reformu, a tak u nás stále přetrvává tzv. dvoupilířový důchodový systém. Jedním z pilířů jsou povinné odvody důchodového pojištění (součást odvodů sociálního pojištění), z nichž se uvažují hradit důchody našim seniorům, druhým pilířem je čistě dobrovolné penzijní připojištění se státním příspěvkem, které reguluje jeden jediný zákon, a to již mnohokrát zmiňovaný zákon č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem ve znění pozdějších předpisů. Na Slovensku můžeme hovořit o tzv. trojpilířovém důchodovém systému, kdy prvním pilířem jsou povinné odvody důchodového pojištění vykonávaného Sociální pojišťovnou, druhým pilířem možnost částečného odvodu ze sociálního pojištění do soukromých komerčních institucí a třetím pilířem je zcela dobrovolné doplňkové důchodové spoření. Právní předpisy upravující trojpilířový důchodový systém na Slovensku55:


zákon č. 461/2003 Z. z. o sociálnom poistení (pozn. důchodové pojištění vykonávané Sociální pojišťovnou – 1. pilíř),




zákon č. 43/2004 Z. z. o starobnom dôchodkovom sporení a o zmene a doplnení niektorých zákonov (2. pilíř),




zákon č. 650/2004 Z. z. o doplnkovom dôchodkovom sporení a o zmene a doplnení niektorých zákonov (3. pilíř).

5.9.1

Komparace českých a slovenských právních předpisů upravujících doplňkové důchodové systémy56 V této diplomové práci se zaměřuji na soukromý sektor pojištění a jeho regulaci,

takže záměrně vynechávám komparace veřejného a „poloveřejného" důchodového systému a zaměřím se jen na srovnání doplňkových důchodových systémů v České republice a na Slovensku.

55

Zdroje: Národní banka Slovenska; právní oddělení AXA Slovensko zákon č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 650/2004 Z. z. o doplnkovom dôchodkovom sporení a o zmene a doplnení niektorých zákonov 56

61

V obou případech se hovoří o účastnících na straně pojištěných osob, v obou zákonech se tvoří fond, ze kterého se při nároku na penzi čerpá a oba obsahují i normy týkající se dohledu. V obou případech je možné, aby do fondu přispíval zaměstnavatel. Do českého penzijního připojištění mohou přispívat kromě zaměstnavatele i další třetí osoby. U obou produktů je možné přerušit jejich trvání. Zákon o penzijním připojištění rozlišuje čtyři druhy penzí – starobní, invalidní, výsluhovou a pozůstalostní. Zákon o doplňkovém důchodovém spoření hovoří pouze o penzi starobní a výsluhové. Ke správě prostředků jsou zřízeny samostatné subjekty, v ČR je to Penzijní fond, v SR Doplňková důchodová společnost (velmi podobná úprava, obě jsou akciovými společnostmi). Slovenská úprava obsahuje i ustanovení o zprostředkování doplňkového důchodového spoření. Zprostředkovatel má možnost se rozhodnout, zda bude vykonávat činnost výhradně pro jednu společnost nebo pro dvě nebo více společností. Něco podobného česká úprava nezná. Penzijní připojištění poskytuje za zákonem stanovených podmínek na rozdíl od doplňkového důchodového spoření státní dotace. Jejich výše byla zmíněná v předchozích odstavcích. Konec slovenské úpravy hovoří o transformaci doplňkové důchodové pojišťovny na doplňkovou důchodovou společnost, založení doplňkové důchodové společnosti, její vznik a povolení.

5.9.2

Závěrečné zhodnocení – pozitiva, negativa Vzhledem k tomu, že cílem mé diplomové práce není analyzovat veřejné penzijní

systémy, nebudu se nijak vyjadřovat k potřebě provést penzijní reformu v České republice. Z té totiž vyplývají i pozitiva (a zároveň česká negativa) slovenského modelu dobrovolného důchodového připojištění. Propracovaný trojpilířový systém slovenského modelu je zajisté tou správnější cestou, než český „vyčkávací“ postoj k jakýmkoli změnám. Nezbývá nám nic jiného, než doufat, že se naše politická reprezentace (ať už levice či pravice) co nejdříve odhodlá penzijní reformu provést. Právní úprava slovenského trojpilířového systému je poměrně nová, a tak se ještě nedostatky nestačily příliš projevit, zatím se zdá, že je komplexnější než úprava našeho penzijního připojištění (při 17-ti dosavadních novelách zákona o penzijním připojištění). V kapitole 7 se budu šířeji věnovat potřebě změn zákona o penzijním 62

připojištění a uvedu i relevantní důvody (tím nejvýznamnější je ochrana účastníka a jeho prostředků).

63

6

ZHODNOCENÍ A PREDIKCE BUDOUCÍHO VÝVOJE

6.1

6.1.1

Pojišťovnictví Obecné zhodnocení57 Český pojistný trh byl v porevolučním období ovlivňován světovými trendy,

ovšem v prostředí se zesíleným vlivem dumpingových cen pojistných produktů, což se na přelomu tisíciletí projevilo odklonem části trhu od neživotního pojištění. Souběh dumpingových cen zajistných produktů zachránil při dvou vlnách povodní ekonomické výsledky českých pojišťoven a následný tlak na zvyšování tarifů pojistného a zvyšování striktnosti pojistných podmínek trh neživotního pojištění stabilizoval. Životní pojištění je prvotně nástrojem krytí rizika smrti a některé české pojišťovny se marketingově k tomuto základnímu pojištění vracejí. Postupem vývoje se začal klást větší důraz na krytí rizika dožití (na spořící složku životního pojištění) s ohledem na potřebu uplatnění životního pojištění jako alternativního nástroje pro krytí potřeb v postproduktivním věku. Proto také bylo přistoupeno k podpoře životních pojištění zahrnujících spořící složku. To ovšem nemůže snížit význam životního pojištění jako nástroje kryjícího riziko smrti a v současných podmínkách celou řadu dalších rizik (neživotního charakteru) jako úraz, pracovní neschopnost, invaliditu, zdravotní rizika apod. Životní pojištění v podmínkách České republiky nedosahuje úrovně uplatnění ve srovnání s vyspělými evropskými zeměmi. Po poměrně rychlém růstu předepsaného pojistného na počátku současného desetiletí v posledním krátkém období dochází ke stagnaci ve vývoji životního pojištění. Tento vývoj životního pojištění v podmínkách České republiky je ovlivněn řadou faktorů, ke kterým zejména patří doposud široké krytí rizik v rámci sociálního pojištění, existence konkurenčních nástrojů na finančním trhu, produktů spořícího charakteru, v rámci kterých je možné dosáhnout vyššího zhodnocení finančních prostředků. Samozřejmě na vývoj životního pojištění mají vliv i přístup státu k podobě podpory jednotlivých spořících nástrojů, konstrukce klasických produktů životního pojištění, která není vždy pro klienta zcela průhledná, možnosti využití životního pojištění ze strany jednotlivých skupin obyvatelstva vzhledem k jejich

57

Daňhel, J., Radová, J., Ducháčková, E. Analýza globálních trendů ve světovém a českém komerčním pojišťovnictví. Praha. Nakladatelství Oeconomica, 2007.str. 58-59

64

životní úrovni a nedostatečná pochopení úlohy životního pojištění ze strany některých skupin obyvatelstva. Ve prospěch dalšího rozvoje životního pojištění mluví skutečnost, že ze současného stavu je možné se odrazit pouze směrem nahoru, pozitivními faktory v tomto směru jsou zlepšující se stav české ekonomiky, růst počtu lidí ve vyšších příjmových kategoriích, mimořádně nízká úroveň pojištěnosti životním pojištěním oproti EU a vyspělému světu, stále se zhoršující ekonomika státního penzijního systému a v neposlední řadě rostoucí obliba některých finančních produktů typu hypotéční úvěr, pro které se vyžaduje jištění životním pojištěním.

6.1.2

Nová úprava zákona o pojišťovnictví Teď k chystaným úpravám. V průběhu minulého roku (2007) byla sestavena

pracovní skupina k novému zákonu o pojišťovnictví v souvislosti s potřebou transponovat směrnici Evropského parlamentu o zajištění. Cílem této směrnice je faktické sladění podmínek ve všech členských státech pro provozování zajišťovací činnosti, a to podmínění přístupu k jejímu výkonu udělením povolení příslušným orgánem členského státu, zavedením jednotného evropského pasu v této oblasti činnosti a nastavením základních obezřetnostních podmínek jako je tvorba technických rezerv, finanční umístění, kontrola vlastníků zajišťoven a jejich působení v rámci skupin. Současně s tím dochází k úpravě směrnic týkajících se přímého životního a neživotního pojištění.58 V únoru 2008 ukončila pracovní skupina svoji činnost a návrh zákona byl postoupen Úřadu vlády k dalším krokům legislativního procesu. Navrhovaná účinnost zákona je k 1. 1. 2009.

6.1.3

Regulace Solvency II59 Na půdě Evropské unie se již dlouho diskutuje o novém modelu dohledu nad

pojišťovnictvím. Hlavním návrhem nového modelu dohledu je regulace Solvency II (na základě zkušeností s regulací Basel II v oblasti bankovnictví). Regulace Solvency II přináší radikální změnu v oblasti regulace pojišťovnictví v celé Evropské unii. Evropská komise usiluje o co nejrychlejší zavedení této regulace jako součást svého plánu Financial Services Action Plan, který považuje nová 58 59

Zdroj: Ministerstvo financí ČR Zdroj: PricewaterhouseCoopers

65

kapitálová opatření za rozhodující pro splnění povinností týkajících se harmonizace regulace, posílení stability a zajištění toho, aby regulace udržovala krok s měnícím se trhem. Solvency II přináší podstatně ucelenější náhled na stav pojišťoven. Je však zřejmé, že tvůrci návrhu vycházeli z právě implementované direktivy pro banky – Basel II. Solvency II by měla být schopna zhodnotit „celkovou solventnost“ pomocí rizikově orientovaného přístupu, to znamená včetně zohlednění operačních rizik. Jde však ještě dále a podobně jako Basel II rozšiřuje první pilíř o další dva, následně si je podrobněji rozebereme. 6.1.3.1

První pilíř Solvency II

První pilíř definuje finanční zdroje, které pojišťovna musí mít, aby byla uznána za solventní. Jsou definovány dvě úrovně kapitálu. První úrovní je kapitálový požadavek na solventnost (Solvency Capital Requirement, SCR), který určuje hranici, pod níž se pojišťovna stává předmětem zostřeného zájmu regulátora. Další úrovní je minimální kapitálový požadavek (Minimum Capital Requirement, MCR), pod který se pojišťovna nesmí dostat, jinak jí hrozí odebrání licence. The Committee of European Insurance and Occupational Pensions Supervisors (CEIOPS), organizace reprezentující národní regulatorní orgány (která radí Evropské komisi ohledně Solvency II), provádí kvalitativní studie dopadu (QI S). Jejich prostřednictvím se mohou jednotlivé zainteresované subjekty zapojit do návrhu tohoto standardu. CEOIPS v současné době provádí již druhou studii QIS 2, zaměřenou na důsledky různých návrhů výpočtů minimálního kapitálového požadavku a kapitálového požadavku na solventnost. Její výsledky se očekávají v první polovině příštího roku. Primární účelem kapitálu pojišťovny je poskytnout jistotu klientům prostřednictvím jakéhosi polštáře na neočekávané ztráty. Kapitál by měl umožnit pojišťovně dostát svým závazkům i ve chvíli, kdy už není sama schopná pokračovat v činnosti. Kapitálový požadavek na solventnost může být kalkulován pomocí standardního přístupu nebo vlastních vnitřních rizikových modelů. Standardní přístup by měl být jednoduchý a měl by pomoci zejména pojišťovnám, kterým se nevyplatí vytvářet robustnější systémy vnitřních modelů. Případně by mohl být použit v době, kdy pojišťovna ještě nebude na pokročilejší způsob připravena. Na druhou stranu by využití vnitřních rizikových modelů mělo pojišťovně umožnit počítat kapitálový požadavek způsobem, který lépe odráží její skutečný

66

rizikový profil. Očekává se, že by tyto pokročilejší metody měly vést k nižším kapitálovým požadavkům než standardní přístup. Pro výpočet pokročilejší metodou pojišťovna zvolí způsob měření rizika a hladinu spolehlivosti. Poměrně významnou novinkou je kalkulace s technickými rezervami, které tvoří největší položku na straně pasiv v rozvaze. Regulace Solvency II požaduje, aby riziko nedostatečného objemu technických rezerv bylo kryté kapitálem pojišťovny. Solvency I definovala požadavky pouze na technické rezervy na životní pojištění. S novým standardem budou pojišťovny nuceny odhadovat očekávané hodnoty a volatility budoucích pojistných plnění. Přesné postupy pro Solvency II ale zatím nebyly vypracovány. Uvažuje se o tom, že ocenění technických rezerv bude založeno na očekávané současné hodnotě výplat navýšené o rizikovou marži. V současné době se vede intenzivní diskuse o její kalkulaci. V zásadě se hovoří o dvou možných přístupech. „Percentilový“ přístup definuje rizikovou marži jako rozdíl 75 % percentilu diskontovaných budoucích plnění a odhadu rezerv. Vzhledem k očekávaným obtížím s používáním tohoto přístupu CEIOPS zvažuje rovněž alternativní přístup „cost-of-capital“. Ten bere za základ pro výpočet rizikové marže odhad kapitálu, kterým by hypotetický investor musel disponovat k převzetí závazků pojišťovny. Takový přístup je výrazně ovlivněn externími faktory jako jsou pohyby v regulatorním kapitálu a očekávaný výnos investora. Konzistentní tržní oceňování aktiv a pasiv je jedním z hlavních rozdílů mezi Solvency I a Solvency II a mělo by ovlivnit kalkulaci solventnosti. 6.1.3.2

Druhý pilíř Solvency II

Druhý pilíř nabídne pojišťovnám základní principy pro dohled a interní systém řízení rizik. Klíčovými elementy vnitřního systému budou stresové testování, přesun rizika (včetně zajištění), zásady řízení pojišťovny a interní kontrolní systém. Rizika, která nemohou být kvantifikovatelná v prvním pilíři, musí být zhodnocena alespoň kvalitativně v pilíři druhém. 6.1.3.3

Třetí pilíř Solvency Solvency II

Třetí pilíř je postaven na zveřejňování informací a zvyšování transparentnosti trhu. Jeho cílem je poskytnout klientům, ratingovým agenturám a ostatním zainteresovaným stranám přehledný obraz o rizikovosti pojišťovny. Návrh tohoto pilíře je v současné

67

době zatím nejméně propracovaný. Lze však očekávat, že bude vycházet ze třetího pilíře podle standardů Basel II. 6.1.3.4

Přínosy Solvency II

Dalším významným přínosem Solvency II je konzistentní přístup k nástrojům pro přesun rizika jako například zajištění, hedging a sekuritizace. Aby bylo možné je při výpočtu kapitálového požadavku zohlednit, musí pro něj pojišťovna kvantifikovat jejich přínos ke snížení rizika. Ve srovnání s dosavadní regulací Solvency I, která akceptovala pouze zajištění, to umožní pojišťovně lépe diverzifikovat tyto nástroje.

6.2

6.2.1

Penzijní připojištění

Obecné zhodnocení, důležitá čísla V současnosti je penzijní připojištění v České republice čistě dobrovolným

produktem se státním příspěvkem. Produktem však velmi oblíbeným, o čemž svědčí více jak 4 mil. účastníků penzijního připojištění. K takto vysokému počtu účastníků vede především nízká důvěra klientů v ostatní typy finančních produktů, především v životní pojištění a podílové fondy, a to v době současné finanční krize i mimo ni. Penzijní připojištění je výrazně proklientsky orientovaným produktem s nízkými náklady a poměrně jistým (avšak nízkým) zhodnocením, v současnosti se pohybujícím od 1 do 3% ročně (s ohledem na současnou finanční krizi). Nemůžeme však alibisticky říci, že je to dostatečný nástroj, jak lidem ve stáří pomoci udržet životní úroveň, především za situace, kdy státní důchodový systém je přinejmenším napjatý a již po dlouhou dobu vyžaduje razantní reformy. Naše politická reprezentace je však velmi křehká a většina politických stran se obává jakýchkoli reforem, díky kterým by mohly ztratit své voliče. ODS v tuto chvíli slibuje, že penzijní reforma je na spadnutí, ale není jisté, zda se k ní vůbec odhodlá. Nyní zmíním některá důležitá fakta v číslech. V evidenci Ministerstva financí je k 30. 9. 2008 vedeno 4,14 mil. neukončených smluv o penzijním připojištění, což představuje oproti stavu ke konci roku 2007 nárůst o 206 tis. smluv, tj. o 5,2 %. Penzijní připojištění si tak i v letošním roce udržuje svůj růstový trend, čemuž nasvědčuje i počet nově uzavřených smluv o penzijním připojištění, který za první tři čtvrtletí dosáhl 445 tis.

68

Proti pololetnímu údaji vzrostl také mírně (o 22 tis.) počet penzijních připojištění, u kterých Ministerstvo financí eviduje příspěvky (alespoň jeden od počátku připojištění), které zaměstnavatel platí za své zaměstnance penzijnímu fondu. Počet těchto smluv o penzijním připojištění k 30. 9. 2008 dosáhl počtu 1,21 mil., což představuje nárůst oproti konci roku 2007 o 6,8 %. Na příspěvek placený zaměstnavatelem se státní příspěvek neposkytuje. Se zvyšujícím se počtem penzijních připojištění roste také objem státních příspěvků, které jsou státem poskytovány ve prospěch účastníků na jejich příspěvky. Celkový objem státních příspěvků poukázaných za první tři čtvrtletí letošního roku dosáhl výše 3,8 mld. Kč, což představuje meziroční nárůst o 9,9 %. Za 3. čtvrtletí bude do konce listopadu 2008 poukázán penzijním fondům státní příspěvek v objemu 1,3 mld. Kč. Příspěvky účastníků penzijního připojištění (bez příspěvků zaměstnavatelů) dosáhly od počátku roku do 30. 9. 2008 objemu 15,8 mld. Kč, což představuje meziroční nárůst o 9,5 %. V samotném 3. čtvrtletí činil objem účastnických příspěvků 5,4 mld. Kč.60

60

Zdroj: Ministerstvo financí ČR

69

7

NÁVRHY MOŽNÝCH DOPORUČENÍ

7.1

Pojišťovnictví V rámci pojišťovnictví je možností na doporučení a změny výrazně méně než v

„děravém“ penzijním připojištění a vůbec penzijním systému v České republice. Již v předchozí kapitole jsem naznačil, jaký vývoj můžeme v pojišťovnictví očekávat – regulace Solvency II je potřebným předpisem směřujícím v rámci globalizace k lepší průhlednosti a kontrole pojišťovnictví, což prospěje nejen klientům, ale i samotným pojišťovnám. Nová úprava zákona o pojišťovnictví (transpozice směrnice o zajištění) je jen součástí procesu harmonizace (nutno říci, že dosti pozdě) s předpisy Evropského společenství. Vzhledem ke kvalitní právní úpravě směrnic a dalších předpisů Evropského společenství je právní úprava pojišťovnictví v ČR (téměř po transpozici všech norem) na velmi vysoké úrovni a je tak velmi složité navrhovat konkrétní doporučení. Snad jen ve finančním výkaznictví pojišťoven jsou nedostatky, ale tyto budou vyřešeny zavedením standardů IFRS (aktuálně IFRS 7), které budou mít na finanční výkaznictví pojišťoven zásadní dopad.61 V současnosti se pojišťovny v ČR začaly zaměřovat na nové obchodní příležitosti a tedy i na nové distribuční kanály. Těmi historickými jsou klasické obchodní sítě – agenti, brokeři, kteří prodávají pojišťovací produkty „face to face“. Čím více dochází k elektronizaci obchodu všech odvětví, tím více se i pojišťovny snaží využívat elektronických kanálů (direct), jako např. online prodej, e-mail, telefon (call centra, telefonní akvizice), bankomaty. Stále více aktuální se tak stává model, který je zaběhlý již ve více než deseti západoevropských zemí s názvem Multi-Access. Model MultiAccess spojuje všechny typy elektronických prodejních kanálů a jeho cílem je co nejvíce se přiblížit klientovi a dát mu možnost dozvědět se o produktu co nejvíce a následně ho koupit prostřednictvím všech typů elektronických a dalších komunikátorů. Tento model musí vycházet i z nějaké právní úpravy a tou je úprava pojistné smlouvy a pojišťovnictví a tzv. „prodej na dálku“. Úprava je poměrně nová a tak ukáže budoucí vývoj i nabyté zkušenosti, na kolik je úprava dostačující a na kolik bude třeba dalších změn či nových norem. Dle mého názoru je především třeba zaměřit se na ochranu osobních

61

údajů

klienta,

jelikož

všichni

Zdroje: Ernst&Young, PriceWaterhouseCoopers

70

akvírovaní

klienti

prostřednictvím

elektronických prodejních kanálů tvoří databáze, jež jsou předávány dále do interních obchodních sítí k dalšímu využití formou up-sellingu či cross-sellingu.

7.2

Penzijní připojištění Současná sílící konkurence mezi penzijními fondy, klesající počet potenciálních

klientů, kteří dosud nejsou účastníky systému penzijního připojištění, a snaha po dosažení většího tržního podílu vede penzijní fondy v současné době k tomu, že usilují o další klienty z řad klientů jiných penzijních fondů. To se děje za cenu vysokých nákladů penzijního fondu. Náklady penzijního fondu na zprostředkování získání nového klienta

jsou

tvořeny

především

provizemi

zprostředkovatelům,

pobídkami

zprostředkovatelům, zaměstnavatelům, ale i samotným zájemcům o uzavření smlouvy, a jsou dlouhodobě značně vysoké v poměru k příspěvkům účastníka. Tyto náklady dále rostou nejen vlivem častějších přestupů, ale i růstem samotných provizí. Bohužel jsme svědky toho, že v rámci prodeje penzijního připojištění prostřednictvím brokerů nebo i agentů jednotlivých penzijních fondů dochází k degeneraci prodejního systém a prodej penzijního připojištění je tak podporován různými „odměnami“ (provizemi) ve prospěch zaměstnavatelů, příp. jejich zástupců. To vede k častým přechodům účastníků (zaměstnanců) mezi penzijními fondy. Tyto přechody nejsou stimulovány objektivními příčinami, jako jsou kvalita produktu, zázemí penzijního fondu, good-will apod., ale v lepším případě pouze odměnou věnovanou na účet zaměstnavatele, v tom horším na účet či do kapsy zástupce zaměstnavatele, jež má rozhodovací pravomoci při volbě penzijního fondu. Přechody mezi fondy však mají jednoznačně negativní dopad hlavně na účastníky, kteří ve fondu zůstanou. Z majetku fondu jsou totiž vypláceny všechny provize, pobídky zprostředkovatelům, zaměstnavatelům i nově přetaženým klientům. Tyto prostředky se kumulují na účtu nákladů příštích období, odkud jsou postupně rozpouštěny do nákladů v souladu s interní politikou fondů, což ve svém důsledku znamená nižší zisk k rozdělení. Zůstatek na účtu nákladů příštích období dosáhl k 30. června 2008 cca 3,8 mld. Kč (roste tempem cca 20 % ročně). Rád bych navrhnul několik změn, které by zabránily takto častým parazitním přechodům mezi penzijními fondy.

71

7.2.1

Stanovení povinnosti osoby nabízející uzavření smlouvy dodržovat pravidla jednání se zájemci o uzavření smlouvy (zejm. zprostředkovatele penzijního připojištění, ale i samotného penzijního fondu)

Právní úprava by obdobně jako v ZPKT měla být spojena s: a) povinností jednat kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníka – zájemce o uzavření smlouvy o penzijním připojištění, b) zákazem přijmout, nabídnout nebo poskytnout poplatek, odměnu nebo nepeněžitou výhodu (dále jen „pobídka“), která může vést k porušení povinnosti jednat kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků; pobídkou je i neobvyklá úplata za poskytovanou službu, c) transparentností informací, tedy zákazem používat nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo klamavé informace a povinností informovat o podstatných skutečnostech týkajících se poskytovatele, zprostředkovatele a poskytované služby, včetně účtovaných poplatků, o výši provize a nákladů penzijního fondu na uzavření smlouvy o penzijním připojištění.

Ke změně penzijního fondu by měl účastník přistupovat pouze v odůvodněných případech, tedy pokud mu změna poskytuje objektivní výhody. Zprostředkování či přímé jednání musí být prováděno na základě výše uvedených pravidel tak, aby měl účastník potřebné informace pro své rozhodnutí o změně penzijního fondu s tím, že při vstupu do fondu jsou pobídky potenciálnímu účastníkovi zakázány. Činnost penzijních fondů a zprostředkovatelů bude v oblasti pravidel jednání se zákazníky dohlížena ČNB s možností udělování sankcí.

7.2.2

Stanovení pětileté lhůty, po jejímž uplynutí je možné bezplatně převést prostředky účastníka do jiného penzijního fondu

7.2.2.1

Výstupní poplatek stanovený zákonem (varianta 1)

Před uplynutím stanovené pětileté lhůty může penzijní fond požadovat zaplacení poplatku za podání žádosti o převedení prostředků k jinému penzijnímu fondu. Tento poplatek bude s přibývajícím časem klesat tak, že v šestém roce nebude přestup zpoplatněn. Výše poplatku by měla být odvozena od průměrných měsíčních příspěvků

72

v takové výši, aby vedla k přestupům jen v případech, kdy potřeba přestupu vychází od účastníka. Navrhuji následující odstupňování poplatku, maximálně: a) 8-násobek průměrného měsíčního příspěvku účastníka a třetí osoby, pokud byla smlouva o penzijním připojištění uzavřena před méně než 2 lety, b) 6-násobku průměrného měsíčního příspěvku účastníka a třetí osoby, pokud byla smlouva o penzijním připojištění uzavřena před méně než 4 lety, c) 4-násobku průměrného měsíčního příspěvku účastníka a třetí osoby, pokud byla smlouva o penzijním připojištění uzavřena před méně než 5 lety.

Zastávám názor, že navržená výše poplatků neomezí účastníka neúměrně a umožní mu v opodstatněných případech přestoupit k jinému penzijnímu fondu. Zásah do práv však nemůže omezit účastníka v nespravedlivé míře, neboť je třeba respektovat dobrovolnost penzijního připojištění a meze smluvní volnosti, které zahrnují právo na rozvázání smluvního vztahu s možností pokračovat dále v penzijním připojištění u jiného penzijního fondu. Zvolená pětiletá lhůta může vycházet z koncepce zajištěných fondů kolektivního investování, které jsou obdobně jako penzijní připojištění založeny na dlouhodobém (dlouhodobějším) stabilním vztahu mezi investorem a společností obhospodařující majetek. Obhospodařovatel by měl mít možnost přizpůsobit obhospodařování majetku tomuto dlouhodobějšímu horizontu. Předčasné ukončení vztahu by mohlo mít nepříznivé dopady na majetek fondu, proto jsou zajištěné fondy konstruovány obvykle jako fondy uzavřeného typu zakládané na dobu určitou, obvykle 5 let. Zastávám názor, že období prvních 5 let poskytne penzijnímu fondu dostatečný prostor pro navázání důvěryhodného vztahu s účastníkem, kterého není vhodné v dalším průběhu vztahu z penzijního připojištění nadále omezovat. Účastník bude v tomto horizontu schopen analyzovat dosavadní průběh vztahu a srovnat ho s jinými soutěžiteli. Zprostředkovatel případného přestupu bude povinen dodržovat pravidla jednání se zákazníky s tím, že bude muset provést srovnání s konkurencí a zdůvodnit výhody takového přestupu včetně nebezpečí nové pětileté fixace vztahu s novým penzijním fondem. Takové objektivní informace by měly mít stabilizační efekt na účastníka.

73

7.2.2.2

Výstupní poplatek stanovený v závislosti na výši individuálních akvizičních nákladů (varianta 2)

Jako alternativa systému fixních poplatků připadá v úvahu jeho kombinace s výstupním poplatkem v závislosti na výši individuálních akvizičních nákladů nebo uplatnění výstupního poplatku v závislosti na výši individuálních akvizičních nákladů samostatně, přičemž by se toto opatření týkalo jen nově uzavřených smluv. Regulace pomocí fixního výstupního poplatku stanoveného zákonem má plošnou povahu a dopadá i na ty účastníky, kteří do fondu vstoupili i za minimálních akvizičních nákladů pro fond. To by mohl zohlednit systém zohledňující individuální výši akvizičních nákladů. V období 5 let od uzavření smlouvy o penzijním připojištění by penzijní fond mohl požadovat, aby účastník, který odchází od fondu z jiného důvodu, než je požívání penze, a)

uhradil skutečné náklady vynaložené penzijním fondem na jeho získání, a to ve výši, v jaké doposud nebyly rozpuštěny do výkazu zisků a ztrát (tj. zbývající náklady) a

b)

poplatek ve výši maximálně dvojnásobku průměrného měsíčního příspěvku účastníka a třetí osoby, která ve poskytuje příspěvek ve prospěch účastníka.

Po uplynutí pětileté lhůty bude účastník při výstupu zatížen pouze poplatkem ve výši maximálně dvojnásobku průměrného měsíčního příspěvku účastníka a třetí osoby. Poplatek po uplynutí této lhůty ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního příspěvku účastníka a třetí osoby by měl mít určitý stabilizační efekt i po uplynutí 5-ti leté doby a dále postačovat k úhradě zbytku dosud nerozpuštěných nákladů příštích období; zároveň je však nastaven tak, aby z finančního hlediska podstatně neodrazoval účastníky od rozhodnutí o přechodu k jinému penzijnímu fondu.

7.2.3

Zákaz ovlivňovat zaměstnance ve volbě penzijního fondu Zaměstnavatel nesmí zaměstnance diskriminovat ani za výběr penzijního fondu

ani za to, že setrvá u penzijního fondu, u kterého je v době vzniku zaměstnaneckého poměru již penzijně připojištěn. Zaměstnavatel by tedy nechával výběr penzijního fondu pouze na zaměstnanci. Vhodným řešením je pak i přímý zákaz pro zaměstnavatele přijmout pobídku (od penzijního fondu, akcionáře či jiné osoby) směřující k tomu, aby přispíval na penzijní

74

připojištění pouze konkrétnímu penzijnímu fondu. Činnost zaměstnavatelů by měla být v rozsahu ZPP dohlížena ČNB s možností udělování sankcí.

75

8

ZÁVĚR

Ve své diplomové práci jsem analyzoval právní předpisy upravující pojišťovnictví a penzijní připojištění. Je patrné silné působení globalizace s nutností harmonizace našich právních předpisů s předpisy Evropského společenství. Pomocí dalších metod (komparace, dedukce, predikce) se mi podařilo naplnit cíl diplomové práce. Shrneme-li globální vlivy, působící na trendy vývoje světového a potažmo i českého pojistného trhu v posledních letech, můžeme dojít k několika závěrům. Světové a národní pojišťovnictví bylo a dosud je na věcném trhu vystavováno možným negativním důsledkům měnícího se charakteru rizik s možností nástupu nových neznámých nebezpečí, jejichž důsledky by se mohly projevit jako pojistitelné škody. Tyto možné katastrofální realizace narážejí na bariéry komerčního způsobu provozování pojištění a zajištění a vyžadují si hledání nových forem přenosu rizik a tedy i forem zajištění a nových variant vícezdrojového financování katastrofálních realizací. Na investičním pojistném trhu světové a národní pojišťovnictví trpí dlouhodobou nízkou výkonností finančních trhů, což se projevuje zejména oslabováním zdrojů tvorby pojistných rezerv a přímo snižuje výnosnost a tedy i lukrativnost produktů životního pojištění. Pojišťovnictví je vystaveno globalizačním tlakům na vyšší mezinárodní a mezisektoriální integraci, přičemž zejména mezisektoriální integrace rozostřuje tradiční hranice mezi jednotlivými segmenty finančních trhů a vytváří nové synergické efekty, i když predikce dalšího vývoje finančních trhů v tomto směru není úplně jednoznačná. Stále probíhá proces harmonizace českých právních předpisů s předpisy Evropského společenství. Pojišťovnictví bude implementovat regulatorní projekty (již zmíněné regulace Solvency II, IFRS 7), jejichž implementačním cílem je vyšší stabilita trhů a vyšší klientská bezpečnost, dosahovaná vyšší kvalitou řízení rizik, vyšší transparencí a tedy i snižováním asymetrie informace, na straně druhé se mohou vyskytnout problémy přeregulace trhů a vzájemné nekonzistence regulatorních projektů. Zvýšení transparentnosti bude mít pozitivní vliv i na další vývoj životního pojištění, kde ČR bude dohánět zpoždění vůči EU. Ve prospěch rozvojových trendů budou působit změny v klientských preferencích investičních instrumentů, nutnost vícezdrojového financování postaktivního věku, bohatnutí populace. Určitou obecně 76

nižší atraktivnost životního pojištění po stránce výnosů, způsobenou zatím přetrvávající nižší výkonností finančních trhů, potažmo portfolia životních rezerv, pojišťovny do určité míry kompenzují nabídkou riskantnějších produktů investičního životního pojištění, které získaly v určitých klientských vrstvách značnou oblibu. Za velmi pozitivní považuji i koncentraci dohledu nad pojišťovnami a penzijními fondy pod Českou národní banku, kdy i po dřívějším začlenění dohledu nad kapitálovým trhem (zrušení Komise pro cenné papíry) pod ČNB došlo k centralizaci dohledu nad celým finančním trhem. Vzhledem k tomu, že při tvorbě zákona o penzijním připojištění se myslelo na generální ochranu klienta formou norem týkajících se přímo penzijního připojištění (smlouvy, vztahu mezi klientem a fondem) a už zákonodárcům unikly principy podnikání, které platí na relevantním konkurenčním trhu a mohou ovlivňovat v konečném důsledku především klienta, považuji za nutné provést mnou navrhnuté změny zákona o penzijním připojištění. V opačném případě budou náklady na penzijní připojištění neustále růst, v konečném důsledku bude zasažen klient a v neposlední řadě celý systém doplňkového penzijního připojištění včetně jeho prvotního záměru. S tím souvisí i nutnost provedení penzijní reformy, která bude mít dle mého očekávání vliv na sektor penzijního připojištění i na sektor pojišťovnictví. Obecně však lze říci, že právní úprava pojišťovnictví a penzijního připojištění jde správnou cestou a drží se světových i lokálně evropských standardů. Hlavní tlak by měl být vyvíjen na mezinárodní pojišťovací organizace, které by měly analyzovat světové vývojové trendy, abychom byli schopni reagovat právními předpisy preventivně včas a nikoli až po objeveném problému.

77

9

POUŽITÁ LITERATURA

Monografie: 1) Babouček, I. a kolektiv. Regulace činnosti bank. 1. vydání. Praha: Bankovní institut, 2005. 2) Böhm, A. Ekonomika a řízení pojišťoven v podmínkách po vstupu České republiky do Evropské unie. Vybrané aspekty. Praha: ASPI Publishing , 2004. 3) Čejková, V., Nečas, S. Pojistný trh. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 4) Čejková, V., Nečas, S. Pojišťovnictví. 2. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 5) Čejková, V., Šedová, J., Čapková, D. Pojišťovnictví. Brno: Masarykova univerzita, 2001. 6) Daňhel, J., Radová, J., Ducháčková, E. Analýza globálních trendů ve světovém a českém komerčním pojišťovnictví. Praha: Oeconomica, 2007. 7) Ducháčková, E. Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. aktualizované vydání. Praha: Ekopress, 2005. 8) Hora, J., Šulcová, J., Zuzaňák, A. Příručka pro zprostředkovatele pojištění. Praha: LINDE PRAHA, a.s., 2004. 9) Jahoda, R. Alternativy penzijní reformy – implikace pro Českou republiku. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 10) Kučera, R. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006. 11) Patoprstý, J. Dejiny poisťovníctva v Česko-Slovensku. 3. diel – Dejiny poisťovníctva v Česko-Slovensku v rokoch 1945-1992. 1. vydání. Bratislava: Alfa konti, 1996. 12) Pelc, V. Zaměstnanecké benefity čili sociální fond v praxi. Praha: Sondy, 2005. 13) Přib, J. Důchodové pojištění a související problematika. Praha: ASPI Publishing, 2004. 14) Přikryl, V., Čechová, J. Zákon o pojišťovnictví s komentářem (zákon č. 363/1999 Sb.). Praha: Orac, 2001. 15) Revenda, Z., Mandel, M., Kodera, J., Musílek, P., Dvořák, P., Brada, J. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha: Management Press, 1996.

78

16) Škopová,

V.,

Musilová,

R.,

Krupičková,

H.

Zákon

o

pojišťovacích

zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a předpisy související. Praha: C.H.Beck, 2006. 17) Šulc, J. Penzijní připojištění. 2. aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2004. 18) Vostatek, J. Ekonomie a politika penzijní reformy. Praha, 1999.

Internetové zdroje: 1) www.apfcr.cz/cz/index.php?page=ukazatele/zhodnoceni.html

(Asociace

penzijních fondů) 2) www.apfcr.cz/cz/index.php?page=dokumenty/kodex.php 3) http://www.cap.cz/ZobrazFolder.aspx?folder=Lists%2fMenu+Verejneho+webu %2fOdborn%c3%a1+knihovna+a+publikace (Česká asociace pojišťoven) 4) www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/dohled_penzijni_fondy (Česká národní banka) 5) www.cnb.cz/cs/dohled_fin_trh/dohled_pojistovny 6) http://www.ey.com/global/content.nsf/International/Services__Assurance_&_Advisory_-_Assurance (Ernst&Young) 7) http://www.kpmg.cz/index.thtml/en/industries/financial/Insurance/index.html (KPMG) 8) http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/pojistovnictvi_cr.html

(Ministerstvo

financí ČR) 9) http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/penzijni_pripojisteni.html 10) http://www.nbs.sk/sk/dohlad-nad-financnym-trhom/dohlad-nad-poistovnictvom (Národní banka Slovenska) 11) http://www.nbs.sk/sk/dohlad-nad-financnym-trhom/dohlad-nad-dochodkovymsporenim 12) http://www.pwc.com/cz/cze/ins-sol/issues/2006/Solvency_II_PB.html (PriceWaterhouse Cooper)

Judikáty: 1) judikát č. 29 Odo 1607/2005 k přeměně penzijního fondu a rozsahu státního dozoru nad penzijními fondy 79

2) judikát č. 30 Cdo 427/2006 o definování pojmu „nahodilá událost“ 3) KCP/8/2004 o upřesnění hospodaření penzijního fondu

Směrnice Evropského parlamentu a Rady: 1) 73/239/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jiném než životním pojištění 2) 77/92/EEC o stanovení zásad činnosti pojišťovacích agentů a makléřů ve Společenství 3) 78/473/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se soupojištění v rámci Společenství 4) 79/267/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém životním pojištění 5) 87/343/EEC o pojištění úvěru a pojištění záruky 6) 87/344/EEC o pojištění právní ochrany 7) 90/619/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém životním pojištění 8) 92/49/EEC o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zahájení a provozování podnikání v přímém jiném než životním pojištění 9) 92/96/EEC usnadňuje pojišťovacím podnikům, majícím svá ústředí ve Společenství, poskytovat služby v členských státech 10) 98/78/ES o doplňkovém dozoru nad pojišťovnami v pojišťovací skupině 11) 2000/26/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel 12) 2002/83/ES o životním pojištění 13) 2002/87/ES o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu 14) 2002/92/ES o zprostředkování pojištění 15) 2005/68/ES o zajištění a o změně směrnic Rady 73/239/EHS, 92/49/EHS, jakož i směrnic 98/78/ES a 2002/83/ES

80

České zákony, vyhlášky: 1) zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění (+ aktuálně 17 novel) 2) zákon č. 220/1995 Sb., o technických rezervách 3) zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví 4) zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla 5) zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě 6) zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona 7) zákon č. 39/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví 8) zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dozoru nad bankami, spořitelními a úvěrovými družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech) 9) zákon č. 381/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv 10) zákon č. 444/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech 11) zákon č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem 12) zákon č. 70/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o provádění mezinárodních sankcí 13) zákon č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) 14) zákon č. 137/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví,… 15) zákon č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, 16) zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 17) zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník 18) zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích 19) zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví 20) zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech 21) zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů 81

22) zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění 23) vyhláška č. 347/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o finančních konglomerátech 24) vyhláška č. 458/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 303/2004 Sb. 25) vyhláška č. 96/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 303/2004 Sb. 26) vyhláška č. 40/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č.582/2004 Sb. 27) vyhláška č. 303/2004 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví 28) vyhláška č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. 29) vyhláška č. 582/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí 30) vyhláška č. 502/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví 31) vyhláška č. 52/1994 Sb., kterou se stanoví tvorba, použití a způsob umístění prostředků technických rezerv pojišťovny 32) vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu

Slovenské zákony: 1) zákon č. 8/2008 Z. z. o poisťovníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov 2) zákon č. 381/2001 Z. z. o povinnom zmluvnom poistení zodpovednosti za škodu spôsobenú prevádzkou motorového vozidla a o zmene a doplnení niektorých zákonov 3) zákon č. 40/1964 Zb. Občiansky zákonník (pozn. všeobecná úprava poistných zmlúv) 4) zákon č. 266/2005 Z. z. o ochrane spotrebiteľa pri finančných službách na diaľku a o zmene a doplnení niektorých zákonov (pozn. úprava pojistných smluv při uzavírání prostřednictvím telekomunikačních prostředků, adresných listů, online apod.) 5) zákon č. 340/2005 Z. z. o sprostredkovaní poistenia a sprostredkovaní zaistenia a o zmene a doplnení niektorých zákonov 6) zákon č. 747/2004 Z. z. o dohľade nad finančným trhom a o zmene a doplnení niektorých zákonov (pozn. upravuje způsob dohledu NBS) 82

7) zákon č. 461/2003 Z. z. o sociálnom poistení (pozn. důchodové pojištění vykonávané Sociální pojišťovnou – 1. pilíř) 8) zákon č. 43/2004 Z. z. o starobnom dôchodkovom sporení a o zmene a doplnení niektorých zákonov (2. pilíř) 9) zákon č. 650/2004 Z. z. o doplnkovom dôchodkovom sporení a o zmene a doplnení niektorých zákonov (3. pilíř)

Ostatní zdroje: 1) AXA pojišťovna, a.s., právní oddělení 2) AXA pojišťovna, organizační složka Slovensko, právní oddělení 3) AXA penzijní fond. a.s., právní oddělení 4) AXA dds, a.s., právní oddělení 5) AXA dss, a.s., právní oddělení 6) AXA asset management 7) Sborník příspěvků z mezinárodní ekonomické konference Česká ekonomika v procesu globalizace. Brno: Masarykova univerzita, 2006.

83