Stati
a zprávy
z
výzkumu
KARTOGRAFICKA SÉMIOLOGIE V MODERNÍM T Y P U 3D TYFLOMAP A JEJÍ VNÍMÁNÍ UŽIVATELI Alena Anotace:
Vondráková
V souvislosti se vzrůstajícím počtem zrakové postižených osob stoupá význam tyflo-
kartografie - tvorby hmatových map. Tyflomapy umožňují nevidomým a slabozrakým osobám orientaci v prostoru a také snadnější získávání prostorových informací o makroprostoru. jejich tvorbé je třeba dbát na uživatelské vnímání tyflomap, jehož výzkum je předmětem
Při
speciál-
ní pedagogiky, a správné tvorby znakového klíče, což je úkolem kartografie. Spojení těchto dvou odvětví spolu s využitím moderní technologie 3D tisku vede k tvorbě tyflomap moderního
typu,
které uživateli poskytují více informací než klasické tyflomapy. Velmi důležitým aspektem při tvorbě těchto map je dodržení sémiologických pravidel. Klíčová slova: zrakově postižení, tyflomapy, kartografická sémiologie.
Úvod Kartografická sémiologie představuje významné odvětví kartografie. Jako teorie kartografických znaků a jejich užívání se přitom dále může rozdělovat nejen podle teoretických disciplín, mezi které patří sémantika, sygmatika, syntaktika, gramatika a pragmatika (Veverka, Zimová, 2008), ale může být definována také podle typu map, pro které jsou kartografické znaky určeny - mapy analogové, digitální a multimediální, reliéfní, tyflomapy a další. Stejné jako lze vzhledem k historii kartografie řadit sémiologii mezi mladé vědecké disciplíny, lze mezi nová odvětví řadit i moderní tyflokartografii. První tyflomapy (hmatové mapy) pocházejí z první poloviny 19. století, avšak k velkému
rozšíření technologicky vyráběných hmatových map došlo až v 80. letech 20. století. V souvislosti se vzrůstajícím počtem nevidomých a slabozrakých osob význam tyflokartografie stoupá (Amick, Corcoran, 2007). Podle odhadů Světové zdravotnické organizace se počet osob se zrakovým postižením do roku 2020 zdvojnásobí, přitom již nyní je pouze v České republice přibližně 10 tisíc osob zcela nevidomých a 70 tisíc osob těžce slabozrakých (Finková, Růžičková 2009). Kartograficky vyspělé země nabízejí svým nevidomým a slabozrakým spoluobčanům široký výběr publikací zaměřených na geografické informace, včetně špičkově vypracovaných ekvivalentů národních tyfloatlasů (Voženílek a kol., 2010a), v českých zemích však
byla tyflokartografie dlouhodobé opomíjena. Pro studium speciální pedagogiky osob se zrakovým postižením se vymezuje oblast mikro- a makroprostoru, přičemž rozvoj prostorové orientace je ukotven v českém školství rámcovým vzdělávacím programem nejen v předmětu prostorová orientace a samostatný pohyb osob se zrakovým postižením, ale také v zeměpisu. Nejvhodnéjší pro rozvoj hmatu, představ a poté i prostorové orientace jsou mapy a jedním z moderních trendů tyflokartografie je metoda 3D tisku. Je však třeba dbát na to, aby použité kartografické vyjadřovací prostředky byly uživateli správně vnímány a chápány. 1. Kartografická sémiologie Za zakladatele kartografické sémiologie je považován francouzský kartograf Jacques Bertin (Pravda, 2006). Ten definoval, že mapové znaky tvoří specifický grafický systém a že každý mapový znak má šest proměnných: velikost, intenzitu, texturu, barvu, orientaci a tvar. Těmto proměnným přiřadil pět základních vlastností (asociaci, disociaci, selekci, uspořádání a proporcionalitu), které s předcházejícími šesti proměnnými tvoří 63 kombinací, jež jsou využitelné při sestavování mapových" znaků (Dvořák, 2006). Kartografická sémiologie se tedy zabývá teorií kartografických znaků a jejich užíváním, přičemž vychází především z obecné sémiologie (věda o znacích), teoretické kartografie, teorie informace, kybernetiky a inženýrské psychologie
2
(Dolanský, Babický, 2007). Mezi jednotlivé disciplíny sémiologie patří sémantika, která reprezentuje vztah znaku k obsahu toho, co vyjadřuje, sygmatika, která definuje vztah znaků k funkci vyjadřovaného obsahu, syntaktika, která popisuje vzájemné vztahy znaků, gramatika, která určuje pravidla kompozice znaků do vyšších celků, a pragmatika, která popisuje vztah uživatele ke znakové soustavě (Veverka, Zimová, 2008). Základní pojem kartografické sémiologie je přitom kartografický znak, který představuje libovolný grafický prostředek nebo souhrn prostředků, který je schopen být nositelem významu a něco v kartografickém díle vyjadřovat (Kaňok 1992). 2. Potřeba tyflokartografie Na základě soudobého poznání se obecné akceptuje fakt, že člověk z okolního světa získává přibližně 8 5 % informací cestou zrakovou. Pro nevidomé osoby je proto vnímání jejich okolí značné odlišné, přitom správná percepce geoprostoru je nezbytným předpokladem jak běžného praktického života, tak i poznávacího procesu fungování přírodních a sociálních jevů (upraveno dle Voženílek a kol., 2010a). Podle odhadů Světové zdravotnické organizace žije na světě 37 milionů nevidomých a 124 milionů slabozrakých osob, přičemž tyto počty nezahrnují osoby s refrakčními vadami. V celosvětovém měřítku trpí těžkým zrakovým postižením přibližné 161 milionů osob. V souvislosti s demografickými zména-
Stati
mi v mnoha rozvojových zemích, které jsou charakteristické rychlým nárůstem počtu obyvatelstva a zvyšováním délky života, počet nevidomých a slabozrakých osob na Zemi stále roste (Kuchynka a kol., 1997) a tím roste i potřeba tyflokartografie. Hmatové vnímání může zrak v případě poznávání okolního světa prostřednictvím tyflomap částečně nahradit (Litvak, 1979). U různých jedinců se způsoby vyhmatávání na mapě mohou lišit, jedná se např. o monomanuální nebo bimanuální vyhmatávání (Keblová 1999), což je potřeba při mapové tvorbě zohlednit. 3. Tyflokartografie Tyflokartografie je speciálním odvětvím kartografie. Zabývá se tvorbou map, plánů, glóbů a dalších geovizualizací prostoru speciálně provedených pro vnímání prostřednictvím hmatu. Tyflokartografie musí vykreslované objekty maximálně zjednodušovat, aby byly v reliéfní kresbě rozpoznatelné hmatem, čímž se výrazně odlišuje od klasické kartografie, která se snaží vystihnout co největší detail (upraveno dle Kozáková, Voženílek, 2009). Tyflokartografie má své místo i v rámci Mezinárodní kartografické asociace, kde funguje Komise pro mapy a grafiku pro nevidomé a zrakově postižené. Pro tvorbu tyflomap se využívají technologie pro tvorbu tyflografiky (Edman, 1992). Ta je chápána jako vědní obor zabývající se grafickým zobrazováním pro potřeby nevidomých (Sekotová, 2007). Zá-
a zprávy
z
výzkumu
kladními vyjadřovacími prvky tyflomap jsou bod, linie a plocha reliéfní kresby. Při tvorbě tyflomap se přitom musí dodržovat minimální rozměry těchto prvků a jejich vzájemné odstupy (Jesenský, 1988). Jesenský (1988) definoval základní parametry reliéfních prvků v tyflomapách následovně: 2.4 mm
1,2 mm
1
KLy
l / V . 1,2 mm
1,2 mm
1.2 mm 2.4 mm
Obr. 1. Parametry reliéfního bodu (Sekotová, 2009, dle Jesenský, 1988)
• reliéfní bod - minimální průměr v základně 1,2 mm, minimální výška bodu 0,75 mm, minimální rozestup v základně 1,2 mm, minimální rozestup ve vrcholu 2,4 mm (obr. 1); • reliéfní čára - nejlépe parabolický tvar s poměrem výšky ku šířce 3: 2 (obr. 2); i v * 2:3
i Obr. 2. Parametry reliéfní čáry (Sekotová, 2007, dle Jesenský, 1988)
• reliéfní kresba - šířka základní čáry záleží na použité technologii;
3
• dvě nejmenší šíře reliéfní čáry a dvou hran 3 - 5 mm. Jesenský (1988) zároveň definoval, že maximální šířka tyflomapy by neměla přesahovat 55 cm. Stejnou tématikou se zabýval i Červenka (1999 4. Sémiologie v m o d e r n í 3 D tyflokartografii Stejné jako v klasické kartografii je základní jednotkou tyflokartografické sémiologie tyflokartografický znak. Tyflokartografický znak má oproti klasickému kartografickému znaku navíc specifické vlastnosti reliéfního provedení, mezi které patří vertikální rozměr, drsnost a textura. Konkrétní provedení tyflokartografického znaku přitom záleží na zvolené technologii - tlačený papír, plast a kov nebo tisk na braillských tiskárnách umožňují jiné provedení než moderní technologie 3D tisku. Všechny výše uvedené technologie umožňují realizaci tyflokartografických znaků definovaných podle Jesenského (1988), avšak neumožňují tak názorné provedení jako uvedená technologie 3D tisku. Znakový klíč je proto volen s ohledem nejen na cílového uživatele, ale také na zvolenou technologii a ne všechny tyflokartografické znaky jsou použitelné pro různé typy provedení tyflomap. Nejmodernéjší technologie tvorby hmatových map využívá 3D tiskáren. Tiskárna provádí tisk trojrozměrných objektů z počítačového modelu nanášením materiálu na bázi sádry nebo plastu po jednotlivých vrstvách o výšce 0,089-0,203 mm.
Materiál obsahuje pojivo, takže jednotlivé vrstvy jsou neoddělitelné spojeny. Povrchy mohou být navíc barevné odlišeny, což je obrovská výhoda u tyflomap pro osoby se zbytky zraku. Výsledné mapy se dokončují povrchovou úpravou, která může zahrnovat např. bavlněná vlákna, která mají dobré dotykové vlastnosti. Z kartografického hlediska je tato technologie nejsrovnatelnější s tradiční mapovou tvorbou (Voženílek a kol., 2010c). 4.1 Hmatové aspekty tyfloznaků Obecné aspekty kartografického znaku jsou nazývány optické aspekty a patří mezi ně syntaktický aspekt, sémantický aspekt, sygmatický aspekt a pragmatický aspekt. V tyflokartografii můžeme hovořit o aspektech hmatových, neboť smysl zraku je u nevidomých z velké části nahrazen právě hmatem. Hmatové aspekty tyflomap většinou respektují podobné zásady jako optické aspekty kartografických znaků v klasické kartografii. Jsou však přizpůsobeny trojrozměrnému způsobu vyjádření a specifickým potřebám uživatelů. Zvolený povrch pro realizované hmatové mapy byl hladký (lakovaný), a tedy i hygienický (snadno omyvatelný). Povrch je pevný, není na něm tedy patrné žádné opotřebení ani po mnoha použitích. Výrobní náklady na jednu tyflomapu v prvním výtisku mohou být v řádu několika tisíc korun, v sériové výrobě však cena klesá na řád korun až desítek korun.
Stati
a zprávy
z
výzkumu
4.1.1 Syntaktický aspekt Syntaktický aspekt od sebe odlišuje znaky na základě odlišnosti znázorňovaných jevů (Kaňok, Voženílek, 2008). Tedy znaky zobrazující podobné jevy si musí být podobné, znaky zobrazující jevy různé se musí od sebe lišit. V klasické kartografii to znamená, že pokud je znázorňována například zastavěná plocha a vodní plocha, jsou pro ně použity zcela odlišné znaky, protože tyto plochy mají zcela odlišnou funkci, spadají do různých geografických kategorií a nemohou být vzájemné zaměněny. V tyflokartografii záleží na tématice a konkrétním účelu tyflomapy. Pro nejčastěji tvořené tyflomapy, které představují plán pro pohyb osoby např. v místě bydliště, dochází k adaptaci tohoto základního pravidla na základě specifických vlastností jevů. Jedná se nejčastěji o dostupnost nebo potenciální nebezpečnost daných objektů. Například znak pro silniční komunikaci a železniční trať může v tyflomapě vypadat stejně, protože představuje neprůchozí a nebezpečnou bariéru. Znaky tak získávají svůj unikátní význam a odlišnost znázorňovaných jevů je prezentována jinou vlastností než v klasické kartografii. Abstrakce je provedena jen do té míry, aby byla mapa čitelná (rozpoznatelná hmatem) a zároveň splňovala svůj účel. Uživatel mapy musí být podrobně seznámen s legendou mapy tak, aby nedošlo k utvoření nesprávné představy o zobrazovaném území a nedocházelo k záměně zobrazovaných objektů a jevů.
Obr. 3. Plán prednádraží města Olomouce nejnižší vrstva značí bezpečný průchod. Jedná se o chodník (žlutá) a přechod (žluto-červená). O úroveň výše jsou nebezpečné oblasti - zeleň, silniční komunikace a tramvajový pás (pro slabozraké odděleny barevně). Nejvýše jsou nepřekonatelné bariéry - budovy a ostatní překážky, např. fontána, silniční bariéra apod.
Tyflomapa může zároveň obsahovat různou úroveň podrobnosti informací pro nevidomé a pro osoby se zbytky zraku. Při využití kontrastních barev lze na klasické tyflomapě zobrazit i další jevy (např. odlišení výše zmíněné železniční a silniční komunikace). Příkladem je plán prednádraží města Olomouce realizovaný v rámci projektu Percepce geoprostoru prostřednictvím tyflomap moderního typu (Voženílek a kol., 2010a) na obrázku 3. Zde je odlišena úroveň dostupnosti a bezpečnosti prostřednictvím výškových stupňů. Jeden výškový stupeň je vysoký 5 mm, čímž jsou jednotlivé úrovně pro uživatele snadno rozpoznatelné. Úroveň 5 mm pro odlišení jednotlivých úrovní mapy vzešla jako výsledek uživatelského testování. Testovány byly stupně v rozpětí l - 1 0 m m ,
5
u stupňu menších než 5 mm docházelo k záměně jednotlivých úrovní (v součinnosti s legendou mapy), stupně vyšší než 5 mm se jevily jako zbytečně velké. Zároveň chodníky, přechody a ostatní bezpečné zóny jsou kresleny tzv. nad míru, aby nevidomý byl schopen prohlubeň mezi překážkami nahmatat. Šířka přechodu přes komunikaci tak např. neodpovídá skutečnému měřítku mapy, ale potřebám uživatele. 4.1.2 Sémantický aspekt Sémantický aspekt vyjadřuje vztah znaku k jevu, který znázorňuje. Je nutno co nejpřesněji vymezit, co znak znázorňuje, a to tak, aby se dalo také odvodit, co neznázorňuje (Kaňok, Voženílek, 2008). V praxi to v klasické kartografii znamená, že vysvětlení v legendě musí znak jednoznačně charakterizovat, například označení listnatý les nemůže být použito pro lesy smíšené a jehličnaté, ale opravdu jen pro lesy listnaté. V tyflokartografii je velmi důležité, aby byl sémantický aspekt respektován. Například v mapě, podle které se uživatel pohybuje, nesmí dojít k záměně plochy, kde je bezpečné se pohybovat (chodník), a plochy, kde je pohyb nebezpečný nebo nemožný (zeleň, silnice apod.). Na dodržení tohoto pravidla je kladen velký důraz, a to i přes míru abstrakce, která je v tyflomapách užita. Na druhou stranu se někdy z technického hlediska musí sémantický aspekt porušit. Příkladem je použití znaku pro zastávku autobusu a tramvaje při převýšení nad okolní terén -
přestože jsou zastávky MHD běžné přístupné, jsou vyvýšeny nad okolní terén jako překážka. To proto, aby byly snadno rozpoznatelné a hmatatelné. Rozdíl mezi zastávkou autobusu a tramvaje je znázorněn tvarem znaku (pro slabozraké i barvou). 4.1.3 Sygmatický aspekt Sygmatický aspekt znamená, že barvou, tvarem, strukturou a dalšími svými parametry se na určité úrovni podrobnosti přibližuje znázorňovaný jev (Kaňok, Voženílek, 2008). V klasické kartografii při použití znaku červeného sjezdového lyžaře v mapě lyžařských areálů například můžeme prostou dedukcí uvažovat, že postoj prezentuje sjezdové lyžování, tedy sjezdovou dráhu, a barva prezentuje obtížnost sjezdové dráhy.
Obr. 4. Mapa nezaměstnanosti v ČR- vysoká nezaměstnanost je znázorněna vyvýšením daného kraje nad okolní reliéf, naopak nízká nezaměstnanost je znázorněna umístěním daného kraje pod úrovní okolní plochy
V tyflokartografii na místo barvy nastupuje většinou struktura povrchu.
Stati
Například u znaku pro zeleň může být použito šrafování, u znaku pro koleje je použita dvojitá prostorová linie apod. Budovy jsou znázorněny jako prostorové bloky (kvádry), vodní hladina je níže než ostatní terén, naopak zeleň nad okolní terén vystupuje atd. Vertikální rozměr kartografického znaku přitom musí splňovat obecné požadavky na tyflografiku a vertikální rozměry všech znaků na sebe musí navazovat při zachování jejich jednoznačné rozlišitelnosti (obr. 4). 4.1.4 Pragmatický aspekt Pragmatickýaspekt odráží užitnou stránku znaku. Znak by měl uživateli pomoci si co nejvýstižněji a nejnázorněji vybavit znázorňovaný jev (Kaňok, Voženílek, 2008). Je tedy vhodné použít zobrazení takového obrazce, který je všeobecné znám - např. pro zobrazení těžby černého uhlí je vhodnější zažitý znak černého čtverce, který může představovat kostku uhlí, nežli například alfanumerický znak v podobě chemické značky těžené suroviny. V tyflokartografii stejně jako v klasické kartografii neexistuje jednotná standardizace pro znakový klíč a uživatelé se v průběhu života setkávají s různými druhy tyflomap. Znázorňovaným jevem z hlediska pragmatického aspektu zpravidla není samotná funkce objektu (budova, zeleň, památník apod.), ale velmi zjednodušená dostupnost míst. Jak uvádí Kozáková a Voženílek (2009), tyflokartografie musí
a zprávy
z
výzkumu
vykreslované objekty maximálně zjednodušovat. 4.2 Specifické apekty Mezi specifické aspekty mapové tvorby patří komunikovatelnost, názornost, interpretovatelnost, komprimovatelnost a zapamatovatelnost. Všechny tyto aspekty mohou být významně ovlivněny osobou učitele (školitele), který nevidomé nebo slabozraké uživatele s mapou seznamuje. Komunikovatelnost je schopnost přenášení a sdělování informace (Dolanský, Babický, 2007). Je velmi důležité, aby byl uživatel z mapy schopen získat informace. V případě tyflokartografie je uživatel s mapou seznamován zpravidla za přítomnosti učitele (školitele), který jej s mapou seznámí a pomůže mu s porozuměním příslušného mapového díla. Názornost představuje schopnost rychlého a účinného vyvolání podnětů pro myšlenkové pochody (Dolanský, Babický, 2007). V případě tyflomapy se jedná například o naplánování cesty na základě prostudování plánu určité lokality. Interpretovatelnost je schopnost vyvolání srozumitelnosti mapy u uživatele. Stejně jako u komunikovatelnosti tento aspekt v tyflokartografii úzce souvisí s přítomností školitele při studiu mapy, kdy je uživatel již při prvotním seznámení s mapou veden k interpretaci získaných poznatků. Komprimovatelnost je schopnost zhuštění informace, kterým je zvyšová-
na hustota příjmu informace za časovou jednotku. Tento aspekt je v tyflokartografii vzhledem k jejím specifikům výrazně opomíjen, je však možné jej aplikovat u zkušených uživatelů tyflomap. Zapamatovatelnost je u tyflomap nejdůležitějším specifickým aspektem. Vzhledem k tomu, že uživatelé nejsou v práci s mapou příliš zkušení, je jednoduché a rychlé zapamatování jedním z hlavních úkolů pro tvůrce tyflomap. 5. Tyflokartografické m e t o d y vyjádření Stejně jako v klasické kartografii lze způsoby kartografického vyjádření v tyflokartografii rozdělit na bodové, liniové a plošné. Z klasických parametrů bodového znaku (tvar, velikost, struktura, výplň, orientace) má v tyflokartografii největší význam velikost. Tvar, povrchová struktura ani orientace nejsou hmatem dobře rozpoznatelné. Jako další parametr kromě velikosti plošné (průměr bodu) však v tyflokartografii vystupuje výška (převýšení) daného znaku. V zobrazení linií se v klasické kartografii využívají proměnné struktura, tloušťka, barva a orientace. Všechny tyto proměnné jsou využívané i v tyflokartografii (barva jen u tyflomap pro osoby se zbytky zraku), avšak musí se dbát na to, že například tečkovaná čára není vhodná s ohledem na umístění Braillova písma v mapě, stejně jako se musí respektovat základní rozměry podle Jesenského (1988). U plošných kartografických znaků jsou využívány proměnné výplň a ob-
8
rys a obé tyto proměnné jsou využity i v tyflokartografii. Navíc je možné využití třetího rozměru, tedy výplň pomocí prostorového rastru nebo výška plochy jako jeden ze způsobů vyjádření vlastnosti jevu. Volba metody kartografického vyjádření v tyflomapách je závislá na tom, zda v mapě vyjadřujeme kvalitativní, nebo kvantitativní jev. U kvalitativních jevů je často k odlišení použita šrafura (např. odlišení listnatého a jehličnatého lesa v mapě krajiny), zatímco pro vyjádření kvantitativních charakteristik je využito vertikálního rozměru, tedy výškové stupňovitosti. Příkladem je mapa nadmořských výšek Evropy na obrázku 5.
Obr. 5. Mapa nadmořských výšek Evropy nadmořsko výška je znázorněna výškovými stupni (kvantitativní charakteristika) a moře je odlišeno šrafurou (kvalitativníjev)
U klasického vyjádření kvantity se stupnice vyjadřuje bipolárně. Například u tradičních map teploty se od bodu mrazu níže používají odstíny modré a pro teploty vyšší odstíny červené. V tyflokartografii by se analogicky dalo pracovat s hloubkou. Tedy čím nižší hodnota jevu,
Stati
tím by byla plocha niže pod základní plochou mapy, čím by byla hodnota vyšší, tím by byla plocha výše. Důvodem, proč tato metoda není využívána, je především skutečnost, že nevidomí nejsou v mapě s hloubkou zvyklí pracovat. Dalším důvodem je obtížnější čtení Braillova popisu v hloubkách. 6. Multimediální tyflomapy Zvuková tyflomapa pro uživatele představuje unikátní kombinaci tyflomapy a multimédií. K jednotlivým prvkům mapy je možné doplnit tolik informací, kolik by se vešlo na několik stran textu. Tím mapa získává na informační hodnotě. Navíc je použitelná i pro uživatele, kteří neovládají Braillovo písmo, ale hmatem jsou schopni vnímat geografické charakteristiky z mapy. Na klasické 3D tyflomapě jsou umístěna dotyková čidla, která po stisku přehrají nahranou zvukovou stopu. Příkladem je zvuková mapa na obrázku 6.
a zprávy
z
výzkumu
7. Uživatelské v n í m á n í 3 D tyflomap m o d e r n í h o typu Před samotnou výrobou tyflomap by mělo předcházet uživatelské testování navrženého znakového klíče tyflomap. V rámci projektu „Percepce geoprostoru prostřednictvím tyflomap moderního typu" byl testován vzorkovník navržených tyfloznaků, a to celkem 51 respondenty. Z tohoto počtu bylo 31 nevidomých (7 dospělých a 24 žáků) a 20 těžce slabozrakých (4 dospělí a 16 žáků). Odpovědi žáků základních a středních škol se většinou shodovaly s odpověďmi dospělých respondentů.
Obr. 7. Vzorkovník znakového klíče tyflomap pro 3D tisk. Vhodnost použití jednotlivých znaků je nutné před realizací mapy otestovat na reprezentativním vzorku uživatelů
Obr. 6. Zvuková mapa - památky v České republice
UNESCO
Pro potřeby testování byl vzorkovník (obr. 7) rozčleněn na jednotlivé úseky. Část znaků byla respondenty označena jako maximálně vyhovující, část jako nevyhovující. Poté byly vytvo-
řeny tyfloznaky pro jednotlivé hmatové mapy. Na základě testování znakového klíče byly pro tvorbu znaků použity intenzivnější barvy (jako ideální kombinaci barev volili slabozrací uživatelé oranžovou se zelenou, za nejvýraznéjší označili růžovou), nebyly společné na jedné mapě použity čáry čerchované, přerušované - tečkované a čárkované (často docházelo k záměně), jako nevhodné byly v testování hodnoceny tečkované linie (jedná se o výsledek odporující závěrům uváděným v odborné literatuře, výsledek však byl ověřen a 85 % uživatelů vyhodnotilo tečkované linie jako nevhodné), pro rozlišení různých typů bodových znaků byly využity jednoduché obrazce (kruh, čtverec, trojúhelník), které v testování byly vyhodnoceny jako vhodné. Pilotního testování se zúčastnilo celkem 36 respondentů. Z Gymnázia a střední odborné školy v Praze-Nových Butovicích se zúčastnilo celkem 16 studentů, dále ze Základní školy pro zrakově postižené v Brně se zúčastnilo testování 5 žáků a ze Střední školy pro zrakově postižené v Brně celkem 11 studentů. Dále se testování zúčastnili i 4 respondenti z Tyflocentra v Karviné. Závěrečného testování výsledných tyflomap se zúčastnilo 43 respondentů ze škol a tyflocenter v České republice. Hodnoceny byly jednotlivé aspekty vnímání mapy i spokojenost s mapou jako celkem. Zatímco v rámci pilotního testování bylo s mapou spokojeno jen 48 % respondentů bez výhrad a 46 % respondentů s výhradami (6% respondentů bylo nespokoje-
10
ných), po úpravách, které byly realizovány na základě testování, bylo s mapou spokojeno 8 3 % respondentů bez výhrad, 17% respondentů s výhradami a žádný respondent nebyl nespokojen. Většina jedinců se zrakovým postižením, včetně pedagogů, kteří se s mapou setkali, byli nadšeni použitím nové technologie u těchto map pro nevidomé a slabozraké. Bylo pro ně inspirující setkat se ve výuce s něčím novým, co by do budoucna bylo pro výuku inovativní. Ohlasy byly vesměs kladné, je však nutno dále s mapami pracovat a inovovat je podle potřeb. Závěr Potřeba tyflomap stoupá spolu s rostoucí integrací osob se zrakovým postižením do běžného života. Tyflokartografie tak nabývá na významu a je třeba nejen zajistit jejich produkci, ale především je potřeba zabývat se uživatelským vnímáním tyflomap. Při tvorbě znakového klíče je pak velmi důležité klást důraz na kartografickou sémiologii, protože dodržení jednotlivých aspektů vede ke správnému vnímání použitých znaků uživateli. Tyflomapy jsou omezeny nejen technickými možnostmi íisku, ale také schopnostmi uživatelů těchto map. Proto je třeba náplň mapy přizpůsobit tak, aby měla co nejvyšší vypovídací schopnost a pro své uživatele byla kvalitním zdrojem informací. Základním předpokladem úspěšného vytvoření takové mapy je přitom dodržení zásad pro tvorbu tyflografiky a ohled
Stati
na hmatové a obecné aspekty tyflokartografických znaků. Tematická informace je v tyflomapách potlačována nebo znázorňována velmi sporadicky, protože je zde zapotřebí co největšího zjednodušení, aby použité znaky byly dobře rozpoznatelné hmatem. Technologie 3D tisku umožňuje lepší hmatnost i detailnějších objektů, a tudíž více přibližuje tyflokartografii klasické kartografii z pohledu náplně, obsahu i celkové kompozice mapy. I zde je ovšem nutné zachovávat specifika tyflokartografie v konečném způsobu užití (Voženílek a kol., 2010a). Další vývoj tyřlokartografie bude bezesporu směřovat k využití multimédií, neboť s jejich pomocí je možné do mapy umístit mnohem více informací (příkladem je zvuková 3D tyflomapa). Rozvoj kompetencí uživatelů v budoucnu povede i k dalším možnostem kartografického vyjadřování v tyflokartografii. Důležité je, aby byly moderní tyflomapy dostupné, a to na všech úrovních vzdělávání. Speciální tyflomapy by měly být vytvořeny pro mateřské, základní a střední školy, další pak pro nácvik prostorové orientace a získávání informací o světě. Cílem tyflokartografie i speciální pedagogiky je, aby byla pro nevidomé a slabozraké uživatele práce s tyflomapami běžná a bezproblémová.
a zprávy
z
výzkumu
LITERATURA AMICK, N., CORCORAN, J„ et al. Guidelines for design
of tactile graphics
Ion-li-
neI 2007. New York : American Printing House for the Blind, 2007. Dostupný z WWW:
Berlin : Gebruder Borntraeger, 1976. Č E R V E N K A , P. Mapy a orientační plány pro
zrakově postižené. Praha : Aula, 1999.
DOLANSKÝ, T„ BABICKÝ, T. Základy kartografie. Olomouc, 2007. Univerzita Palackého. Fakulta životního prostředí. D V O R A K , M . Návrh komponentních
mapo-
vých klíčů pro webovou kartografii.
Brno,
2006. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brné. EDMAN, P. K. Tactile Graphics. New York : American Foundation for the Blind, 1992. FINKOVÁ, D., RŮŽIČKOVÁ, V. Improvement in Spatial Sensation for persons with visual impairment through the medium of tactile / Braille maps. In Specjalne potrzeby edukacyjne. Tom 1. Bielsko - Biala : WSA, 2009. G I B S O N , J.J. The Senses Considered
as Percep-
tual Systems. London : George Allen and Unwin., 1968. GREENSPAN, J.D., BOLANOWSKI, S.J. The Psychophysics of Tactile Perception and its Peripheral
Physiological basis. San Diego :
Academie Press, 1996, p. 25-104. Výzkum tyflomap proběhl v rámci projektu Grantové agentury České republiky 406/08/1031 Percepce geoprostoru prostřednictvím tyflomap moderního typu.
International
Cartographic
Asociation
[on-
-line], 2010 [cit. 2010-12-15). Commissions. Dostupné z WWW:
J. Hmatové
vnímání
informací
11
s pomoci tyflografiky. Praha : SPN, 1988.
KAŇOK, J., VOŽENlLEK, V. Kartografické znaky. GeoBusiness, 2008, č. 5, s. 22-24.
PRAVDA, J. Metódy mapového
vyjadrovania.
Klasifikácia a ukážky. Bratislava: Veda, 2006. SEKOTOVÁ, M. Tvorba hmatové mapy. Pra-
ha, 2007.78 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. ČVUT Praha. 1. díl. Ostravská univerzita v Ostravé. OsV E V E R K A , B. Topografická a tematická kartrava : Ethics, 1992. 234 s. tografie 10. Praha : ČVUT, 2004. KAŇOK, ). Tematická kartografie. Ostrava: VEVERKA, B., ZIMOVÁ, R. Topografická a tePřírodovědecká fakulta Ostravské univermatická kartografie. Praha : ČVUT, 2008. zity, 1999. 318 s. 198 s. KEBLOVA, A. Hmat u zrakové postižených. V O Ž E N l L E K , V. 3D Printing Technology in Praha: Septima, 1999. Tactile Maps Compiling. International CarKOZÁKOVÁ, M., VOŽENlLEK, V. Součastograpfic Conference Santiago de Chile, né technologie tvorby hmatových map. In Technical Session, 2009. FERANEC, J., FENClK, R. (ed.), Aktivity VOŽENlLEK, V., LUDlKOVÁ, L, RŮŽIČKOv kartografii. Zborník referátov zo seminára. VÁ, V., a kol. 2010a. Hmatové mapy technoKartografická spoločnosť SR. Geografický logií 3D tisku. Olomouc : UJEP, 2010. ústav SAV. Bratislava : Vydavateľstvo SAV, VOŽENlLEK, V., VONDRÁKOVÁ, A., KA2008. ŇOK, J., a kol. 2010b. Kartografické aktivity KOZÁKOVÁ, M., VOŽENlLEK, V. Thematic Katedry geoinformatiky UP Olomouc. Aktiinformation in tactile maps. Kartografické vity v kartografii. Zborník referátov zo semilisty, 2009. nára. Kartografická spoločnosť SR a GeoKRAAK, M.J., ORMELING, F.J. Cartography: grafický ústav SAV. Bratislava, Slovensko, Visualization of spatial data. Harlow, Essex 2010, s. 113-131. : Addison Wesley Longman, 1996. VOŽENlLEK, V., VONDRÁKOVÁ, A., KOKUCHYNKA, P., a kol. Oční lékařství. Praha : ZÁKOVÁ, M., a kol. 2010c. Geospace PerGrada, 2007.
KAŇOK, J. Kvantitativní metody v geografii.
LITVAK, A.G. Nástin psychologie
nevidomých
a slabozrakých. Praha : SPN, 1979. LOBBEN, A.K. Identifying the needs of tactile
map makers. Proceedings of XXII International Cartographic Conference. A Coruňa, 2005.
12
ception by People with Visual Using Modem
Impairment
Types of Tactile Maps. IGU/
UGI Regional Conference Proceedings, Tel Aviv, Israel, 2010. W I E N E R , P. Prostorová orientace zrakové po-
stižených. Praha : IRZP UK FHS, 2006.
