Karel IV. a severní Itálie. Původ výzdoby inkrustacemi v karlštejnských kaplích a kapli sv. Václava na Pražském hradě

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Karel IV. a severní Itálie. Původ výzdoby inkrustacemi v karlštejnských kaplích a kapli sv. Václava na Pražském hradě.

Diplomová práce

Bc. Eliška Judová

Brno, 2013

Prohlášení Prohlašuji, že tato diplomová práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování používala nebo z nich čerpala, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj.

Bc. Eliška Judová

Vedoucí práce: Ivan Foletti, M.A., Ph.D. ii

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala lidem, kteří mi v průběhu příprav a realizace této práce velice pomohli. Jsou jimi Ing. Lukáš Kunst, Olga Geislerová, Lukáš Gavenda, PhDr. Klára Benešovská, Zuzana Frantová a Martin Kacvinský. Poděkování patří mým rodičům, kteří mi v průběhu studia zajišťovali zázemí a stáli při mne. Největší dík patří Ivanu Folettimu, M.A., Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce. Děkuji za dobré rady, ochotu a čas věnovaný konzultacím.

iii

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kaple v odborné literatuře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dosavadní přístupy k původu inspirace výzdoby . . . . . . . . . . . . 3.1 Vizuální inspirace pro kaple . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Předobrazy pro kaple pocházející z Písma a legend . . . . . . . . . . . . 4 Východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Výzdoba kaplí; inovace nebo recepce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Cesty Karla IV. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.1 Francouzský královský dvůr . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.2 Důvod první cesty do Itálie . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.3 První cesta do Itálie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.4 Druhá cesta do Itálie v roce 1337 . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.5 Poslední dvě cesty na sever Itálie před krunovační cestou do Říma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.6 Korunovační cesta do Říma . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.2.7 Druhá cesta do Říma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Památky v Lombardii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Nejranější památky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Langobardské památky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 Památky z období 9.–14. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Navržená východiska pro původ výzdoby inkrustacemi v kaplích . . 6.1 Lombardie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Pavia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Milano . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.4 Lombardie jako epicentrum Karlova setkání s „antikou“ . . . . . . . . 7 Odkaz k císařské tradici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2 3

1 3 12 12 20 24 24 31 31 33 34 35 36 37 39 41 41 43 46 49 49 49 53 54 56 60 62

iv

Kapitola 1 Úvod Tři kaple z období poloviny 14. století vzájemně spojuje nejen jejich objednavatel císař Karel IV., ale i společný prvek – výzdoba stěn leštěnými drahokamy. Jsou jimi kaple sv. Kateřiny a kaple sv. Kříže, obě zbudované na hradě Karlštejn, a kaple sv. Václava v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. V odborné literatuře jsou zmiňovány v duchu jedinečné výzdoby leštěnými drahokamy, která nemá ani předchůdce ani následovníky. Stěny těchto kaplí jsou ozdobeny vsazenými leštěnými drahokamy (Obrázek 1), které jsou upevněny zlaceným štukem s puncováním (Obrázek 2). V kontextu českého ale i evropského umění pozdního středověku jsou inkrustace formou dekorace, která zatím nemá určený konkrétní vizuální předobraz. Badatelé uvažují jak o vizuálním zdroji, tak o ideovém předobrazu této výzdoby.1 Dnes neznáme žádné jiné, stejně zdobené interiéry, které by byly zachovány v takovém stavu, jako tyto české kaple. Proto je nasnadě hovořit o jedinečnosti této dekorace stěn. Studie, které se doposud kaplím a jejím výzdobám věnovaly, vznikaly v několika etapách. První byla publikována v souvislosti s dokončením stavby sv. Víta na začátku 20. století. Další vlnou zájmu o toto téma pak bylo šestisté výročí smrti císaře Karla IV. Poslední velké souhrnné publikace vyšly v souvislosti s výstavou o Mistru Theodorikovi a také výstavou shrnující umění a dvorskou kulturu Lucemburků ve 14. století.

1. KOTRBA 1960, s. 329–356; CHADRABA 1971; LEGNER 1978a, s. 356–370; LEGNER 1978b, s. 169–182; STEJSKAL 1978; MÖSENEDER 1981, s. 39-69; SKŘIVÁNEK 1985, s. 579–593; SKŘIVÁNEK 1989, s. 73–78; SKŘIVÁNEK 1992; HOMOLKA 1997, s. 96–142; FAJT 1997; BÁRTLOVÁ 2003, s. 331–335; ŠEDINOVÁ 2004.

1

1. Úvod Funkce nejmladší kaple sv. Kateřiny zatím nebyla jednoznačně objasněna. Kaple sv. Kříže byla postavena k uložení říšských svátostin a kaple sv. Václava je kaplí českého patrona, kterého císař Karel IV. velice ctil. Zvolená technika výzdoby vsazovanými leštěnými drahokamy je časově náročná a jedná se o velmi nákladný způsob dekorace. Proto se nabízí otázka, proč objednavatel zvolil právě tuto formu ozdoby stěn. Badatelé zatím otázku inkrustací vysvětlují srovnáním s biblickými a legendickými popisy či s přeneseným odkazem k mozaikám a mramorovým obkladům v italských kostelech.2 Právě tato ne zcela uspokojivá vysvětlení podnítila vznik mé práce. Předkládaná diplomová práce si klade za cíl navrhnout oblast, odkud autor konceptu výzdoby inkrustacemi mohl čerpat inspiraci. Existuje-li takové místo, pak také dokázat, že jej Karel IV., jako domnělý autor konceptu výzdoby, znal. První kapitola práce shrnuje dosavadní literaturu věnující se výzdobě kaplí. Seznamuje s hlavními přístupy badatelů k dekoracím v kaplích. Obsahem druhé kapitoly je analýza navrhovaných řešení přístupu k inkrustacím a jejich předobrazu. Rekapituluje domnělé vizuální a legendické předobrazy interiérů českých kaplí. Popis výzdoby v kontextu navržených řešení je náplní třetí kapitoly. Na základě myšlenky, že výzdoba je recepcí umění, které Karel IV. znal, shrnuje čtvrtá kapitola záznamy o místech, která císař navštívil. V páté kapitole z výčtu vystupují dvě města v Lombardii, ve kterých se dochovaly památky, jež je možné srovnat s českými kaplemi. Spolu s těmito místy je v šesté kapitole navržen celkový koncept umění, které císař Karel IV. mohl sledovat. Koncept zahrnuje Lombardské památky, k nimž patrně výzdoba císařských kaplí odkazuje. Sedmá kapitola obsahuje zamyšlení nad záměrem císaře Karla IV. odkazovat se k císařské a královské tradici.

2. KOTRBA 1960, s. 329–356; CHADRABA 1971; LEGNER 1978a, s. 356–370; LEGNER 1978b, s. 169–182; STEJSKAL 1978; MÖSENEDER 1981, s. 39-69; SKŘIVÁNEK 1985, s. 579–593; SKŘIVÁNEK 1989, s. 73–78; SKŘIVÁNEK 1992; HOMOLKA 1997, s. 96–142; FAJT 1997; BÁRTLOVÁ 2003, s. 331–335; ŠEDINOVÁ 2004.

2

Kapitola 2 Kaple v odborné literatuře Nejstarší práce, která se věnuje výzdobě v kapli sv. Václava na Pražském hradě, je prací Josefa Neuwirtha.1 Studie vykládá nástěnné malby v kapli a připisuje jejich autorství třem umělcům: Mikuláši Wurmserovi, mistru Theodorikovi a mistru Oswaldovi. Základem pro studii byla Neuwirthova ranější práce.2 Mimo jiné uvádí dvorní umělce, kteří pracovali na stavbě chrámu sv. Víta. Další práce, které se věnovaly tématu kaplí, vznikly v době dokončování Svatovítského chrámu. Stavba byla ukončena v roce 1929.3 V souvislosti s dokončováním chrámu byla v letech 1910–1913 restaurovaná kaple sv. Václava. Restaurování vedl Kamil Hilbert a Antonín Podlaha. Kamil Hilbert sepsal studii, ve které se věnuje stavební historii Svatováclavské kaple.4 Vznik kaple datuje do období po roce 1356 a určuje ji jako dílo Petra Parléře. Kamil Hilbert se zmiňuje i o drahokamech v kapli a spekuluje o podobě výzdoby hrobky sv. Václava. Uvádí přibližný počet dochovaných leštěných kusů drahokamových desek a jejich způsob zasazení do omítky. Součástí studie jsou také zmínky o stavebních účtech z let 1372–1373, které přinášejí informace o přítomnosti kameníků při osazování stěn leštěnými kameny. Hilbertova studie nás jako první uvádí hlouběji do historie kaple sv. Václava, která podle jeho výzkumu stavebně vznikla po roce 1356 a drahokamovými inkrustacemi byla vyzdobena na začátku 70. let 14. století.

1. NEUWIRTH 1899. 2. NEUWIRTH 1890. Jedná se o latinsky vedené týdenní účty z průběhu výstavby chrámu sv. Víta v Praze z let 1372–1378. Kniha je doplněna jmenným rejstříkem umělců. 3. K historii katedrály více např.: KUTHAN-ROYT 2011. Dále BENEŠOVSKÁ-MERHAUTOVÁ 1994. 4. HILBERT 1915, s. 14–19.

3

2. Kaple v odborné literatuře Práce Dobroslavy Menclové vyšla v roce 1958.5 V úvaze o původu inspirace výzdoby kaplí se zcela vymezuje vůči myšlence, že by kaple sv. Kříže měla odkazovat k cášské kapli Karla Velikého. Hvězdné nebe kaple sv. Kříže srovnává se stropem Sainte-Chapelle. Menclová se zmiňuje i o drahokamových obkladech, které spojuje s italským územím a tamějšími interiéry. Konkrétně uvádí Camera d’Oro na hradě Torrecchiara u Parmy.6 Následující publikace věnující se drahokamové výzdobě kaplí vznikla v 60. letech 20. století a jejím autorem je Viktor Kotrba.7 Na základě stanovených znaků se snaží pochopit pojetí kaple sv. Václava. Kotrba bere v úvahu čtvercový půdorys kaple, inkrustaci zlatem a drahokamy, zasvěcení kaple sv. Václavu, hrob sv. Václava, funkce kaple v korunovačním řádu a v liturgii a celkový vztah k osobnosti císaře Karla IV. a jeho myšlenkovému světu. Určuje jednu z prvních výkladových linií a kapli spojuje s kaplemi na Karlštejně a kaplí Panny Marie v paláci braniborského hradu Tangermünde, kterou Karel IV. nechal budovat okolo poloviny 70. let 14. století. Upozorňuje, že je krátkozraké kaple spojovat čistě jen s výkladem popisu chrámu sv. Grálu, který je dochován ze 70. let 13. století od básníka Albrechta v staroněmecké básni Mladší Titurel.8 Kotrba poprvé zmiňuje souvislost kaple sv. Václava s nebeským Jeruzalémem, který je popsaný v kapitole Nového zákona Janova Zjevení (21, 10-21). Pozdější práce pak vycházejí z Kotrbových úvah. Článek Jana Krofty9 se věnuje problematice maleb na hradě Karlštejn a letmo i úvaze o inkrustaci kaple sv. Kateřiny. Obklad stěn v kapli sv. Kateřiny datuje až do doby kolem poloviny 60. let 14. století. Domnívá se, že výzdoba kaple vznikala ve třech fázích. Tyto etapy spojuje s úpravou kostela P. Marie a dokončením kaple sv. Kříže. Spolu se změnou způsobu výzdoby zvažuje i změnu funkce kaple. Tuto

5. MENCLOVÁ 1958. Hrad byl postaven v letech 1448–1460 Pierem Maria Rossim. Camera d’Oro byla dokončena 6. v roce 1463, což je přibližně sto let poté, co byl Karel IV. v Itálii. To ovšem nevylučuje, že podobné prostory existovaly už dříve na jiných místech. 7. KOTRBA 1960, s. 329–356. 8. SCHARFENBERG 1842; KOTRBA 1960, s. 342 a 355. 9. KROFTA 1960, s. 2–30.

4

2. Kaple v odborné literatuře domněnku vysvětluje nutností uložit v kapli sv. Kateřiny ostatkový kříž před tím, než byla dokončena kaple sv. Kříže ve velké Věži, tj. v období let 1358 či 1359.10 Následně vznikla práce Rudolfa Chadraby,11 která se věnuje primárně triumfální symbolice v souvislosti se staroměstskou mosteckou věží. Kromě samotné mostecké věže se zmiňuje i o dalších památkách, nevyjímaje hrad Karlštejn. Chadraba pracuje s vizuálním srovnáváním formálních prvků dochovaných děl s památkami dochovanými z dob současných, nebo 14. století předcházejících. Uvádí zde srovnání kaple sv. Kříže s rekonstrukcí palmyrské hrobky Iarhaiů z nálezu z Damašku, s Midovým hrobem ve skále z Frýgie a s mihrábem mešity v Sajídě z 11. stol.12 Práce poukazuje na byzantský původ triumfální symboliky použité v umění císaře Karla IV. V zahraničí vznikly v druhé polovině 20. století práce, které se věnují souvislostem kaplí na Karlštejně a také kapli sv. Václava v chrámu sv. Víta v Praze. Anton Legner zpracoval dvě studie.13 Legner se zamýšlí nad literární předlohou pro tyto kaple, kdy zmiňuje inspiraci popisem nebeského Jeruzaléma ze Zjevení Jana. Uvádí také možnost zdroje inspirace ze čtení o okázalosti a nádheře orientálního umění, které se odehrávalo na císařském dvoře. Naopak vylučuje inspiraci chrámem sv. Grálu popisovaného v Mladším Titurelu. V přístupu Antona Legnera je nové, že se zamýšlí nad výzdobou i v souvislosti se středověkým zlatnickým uměním. Uvádí, že kaple nevycházejí z konkrétních architektonických předloh, ale v inkrustacích vidí blízkost s relikviářovými skříňkami14 , přenosnými oltáři a relikviářovými tumbami zdobenými drahokamy. Podnětem pro tuto invenci pro Karla IV. mohla být podle Legnera také návštěva Říma, kde v bazilice Santa Maria Maggiore mohl spatřit mozaikové vypodobnění Betléma a Jeruzaléma. K inspiraci římskými mozaikami se později vrací i další badatelé.

10. KROFTA 1960, s. 18. 11. CHADRABA 1971. 12. CHADRABA 1971, s. 55. 13. LEGNER 1978a, s. 356–362; LEGNER 1978b, s. 169–182. 14. Konkrétně je připodobňuje k achátové skříňce z 10. století, dnes uloženou ve svaté komoře v katedrále v Ovideu a ke skříňce zdobené sadonyxovými destičkami z 11. století z Musea Arqueológico Nacional v Madridu.

5

2. Kaple v odborné literatuře V českém prostředí na konci 70. let 20. století vyšla práce Karla Stejskala.15 Práce obsahuje poměrně nové myšlenky ohledně inspirace inkrustovanými stěnami. Jako inspiraci inkrustace stěn kaplí na Karlštejně uvádí Porečskou raně křesťanskou baziliku z 6. století. Podobně jako předchozí badatelé uvádí i Benátky, baziliku sv. Marka, která je postavena podle vzoru Justiniianského chrámu sv. Apoštolů v Cařihradě. V kupoli nartextu se nacházely výjevy z 13. století, které byly vytvořeny podle miniatur řecko–egyptského rukopisu.16 Inspiraci v souvislosti s kaplí sv. Kříže vidí i v ikonostasech, které mohl Karel IV. vidět v dómu na ostrově Torcello. Stejskal hovoří i o inspiraci pro deskové obrazy v kapli sv. Kříže chrámem sv. Marka v Benátkách, ve kterém se v té době ještě nacházel ikonostas, později odstraněný v druhé polovině 14. století. S Benátkami spojuje také strop kaple sv. Kříže, který je v podobě zlatého hvězdného nebe, na němž se nacházejí puklice z benátského skla. Celkově Stejskal směřuje myšlenku inspirace k východní části severní Itálie, kterou v době kolem poloviny 14. století zasáhla vlna takzvaného palaiologovského novohellenismu z Cařihradu.17 Ikonografií se zabýval Karl Möseneder, který se věnoval problematice dvorských kaplí.18 Obklad stěn drahokamy označuje jako „Edelsteinmalerei“. Vyvrací možnost inspirace Mladším Titurelem. Jako předobraz pro karlštejnské kaple uvádí pařížskou kapli Sainte-Chapelle a římskou kapli Sancta Sanctorum v Lateránském paláci. Ve studii jde do hloubky a zabývá se termínem ecclesia. Cituje pasáže z Písma Izajáš (28, 16), List Efezským (2, 19-20) a 1. list Petrův (2, 4-5). Složitou manipulací s texty dochází k závěru, že drahokamové inkrustace jsou obrazem věřících jako živé kameny (z 1. Listu Petrova), kteří mají následovat Krista. Tyto živé kameny jsou pro něj základem hradeb nebeského Jeruzaléma. Přidává také připomínku hymnu Urbs Ierusalem beata, v němž se objevuje zmínka o zlatu, leštěných kamenech a také živých kamenech, z nichž je nebeský Jeruzalém vybudován. František Skřivánek se ve svých několika článcích věnoval inkrustacím a původu drahokamových desek, které byly použity k výzdobě kaplí.19 Poukazuje na to, že 15. 16. 17. 18. 19.

STEJSKAL 1978. STEJSKAL 1978, s. 30. STEJSKAL 1978, s. 32. MÖSENEDER 1981, s. 39–69. SKŘIVÁNEK 1985, s. 579–593; SKŘIVÁNEK 1989, s. 73–78.

6

2. Kaple v odborné literatuře nelze inkrustace zaměňovat za obklady a vykládání mozaikami z dekoračních kamenů, kde hlavní roli hrají různobarevné mramory, porfyry apod. Tento způsob výzdoby byl běžný v byzantském umění a v italských kostelech a palácích. Podle Skřivánka nelze považovat jejich uspořádání do antických sestav tvořených geometrickými obrazci za předobrazy drahokamových inkrustací. Celou jeho prací se nese myšlenka, že kaple nemají ani předchůdce a ani následovníky ve výzdobě inkrustacemi drahokamy a zlatem. Dodává citaci z kroniky Beneše Krabice z Weitmille: Není na celém širém světě hradu a kaple tak vyzdobené20 . I přes tuto domněnku odkazuje ke kostelu Santa Croce s kaplí sv. Heleny v souvislosti s nápadnou podobností karlštejnského kostela Panny Marie a kaple sv. Kateřiny. Jako jediný autor vidí možné paralely jinde, než ostatní. Uvádí biskupskou kapli v Gurku, dvorní kapli ve Steinu, dóm ve Wetzalaru v Porýní a kapli sv. Štěpána ve Westminsterském opatství. Vzhledem k tomu, že hned na začátku studie připomíná nejranější práci B. Neuwirtha a jeho výklad kaplí jako odkaz ke sv. Grálu, zmiňuje Skřivánek i takzvané grálské kaple. Jde o kapli Karla Velikého v Cáchách, sv. Jiří v Kolíně nad Rýnem, sv. Václava v Münsteru, Karla Velikéhove Špýru a sv. Matyáše v Trevíru. Na základě iluminovaného rukopisu kodex Vigilanus21 poukazuje na doklady, které dosvědčují obklady stěn drahými kameny, ač v uspořádání i stylu zcela cizím inkrustacím v českých kaplích. Hradu Karlštejn a tamějším kaplím se v devadesátých letech 20. století věnoval František Fišer.22 Připouští vztah mezi texty v Písmu a inkrustacemi v kaplích a domnívá se, že si byl autor konceptu této souvislosti vědom. Odmítá myšlenku, že jde o přímé zobrazení nebeského Jeruzaléma. Podle Fišera rozhodně nešlo o určující podnět. Navíc uvádí, že podoba kaplí je zcela v rozporu s popisem města ze Zjevení Janova. Podle Františka Fišera byla dekorace drahokamovými inkrustacemi pouze záležitostí výzdoby, která odpovídala důležitosti kaplí. Zajímavá je jeho myšlenka nutnosti plánovat obklad leštěnými drahokamy, protože výroba drahokamových desek byla časově náročná. Uvádí, že Karel IV. musel usilovat o realizaci drahokamových obkladů už od doby, kdy se poprvé vrátil z Itálie do Čech, tedy ještě ve svých markraběcích časech. 20. 21. 22.

SKŘIVÁNEK 1985, s. 581. Kodex Vigilanus je dnes uložený v knihovně Escorial. FIŠER 1996.

7

2. Kaple v odborné literatuře V roce 1997 se v Národní Galerii konala výstava o osobnosti Mistra Theodorika a jeho díle. Výstupem z výstavy byl obsáhlý katalog,23 který shrnuje dosavadní nejnovější poznatky o Karlštejnu. Výzdobě menší hradní věže se věnoval Jaromír Homolka.24 Složitou interpretací poukazuje na vztah Karla IV. k relikviím. U kaplí sv. Kateřiny a kostela Panny Marie vidí společnou myšlenku Božího hrobu. Také spojuje symboliku inkrustovaného kříže s křížem vztyčeným na Golgotě císařem Theodosiem. Podle Homolky se zde Karel IV. snažil vyjádřit posvátnost císařské hodnosti a poukázat na to, že císař je zástupcem a podobou Krista na zemi. Argumentoval tak především na základě malby ve výklenku kaple sv. Kateřiny, kde je zobrazen spolu se svou ženou u Panny Marie s dítětem. V otázce drahokamových inkrustací v kapli sv. Kateřiny se přiklání ke Kroftově myšlence tří fází výzdoby stěn. Autor vychází z odlišného způsobu vsazování leštěných desek do omítky. K tomuto způsobu odlišného zasazení leštěných desek se vyjadřuje František Skřivánek, který je spojuje s tím, že se řemeslníci techniku teprve učili.25 Jaromír Homola také netradičně uvádí myšlenku, že výzdoba leštěnými drahokamy mohla být podnícena získáním statku Boč v severozápadních Čechách,26 kde bylo v dobrém dosahu naleziště kamenů.27 Ohledně otázky inspiračních zdrojů je kromě obvyklých zmíněna i římská kaple sv. Zenona z kostela Santa Prassede. V souvislosti s malovanou výzdobou kaple sv. Kateřiny hovoří o spojitosti s pařížskou kaplí Sainte-Chapelle. Soudí tak a základě fragmentu maleb patronů v malovaných arkádách, které se dochovaly pod deskou z vozu, na němž bylo převáženo tělo sv. Václava ze Staré Boleslavi. Tito zemští patroni se obracejí k výjevu ve výklenku kaple s vyobrazením Panny Marie a dítětem s Karlem IV. a jeho ženou. Ve výklenku byl patrně v době, kdy ještě nebyla dokončena kaple sv. Kříže, uložen ostatkový kříž. Podobné uspořádání bylo i v kapli Sainte-Chapelle, kdy na oltáři byly uloženy ostatky Kristova kříže a trnová koruna a na meziokenních pilířích stály sochy dvanácti apoštolů. Nezapomíná také v odkazu k inspiraci

23. 24. 25. 26. 27.

FAJT 1997. HOMOLKA 1997, s. 96–142. SKŘIVÁNEK 1992. HOMOLKA 1997, s. 188. FAJT 1997, s. 188.

8

2. Kaple v odborné literatuře kaplí na Karlštejně zmínit Roberta Clariho a jeho popis kaple v císařském paláci v Konstantinopoli.28 Komplexněji se nad výzdobou zamýšlejí badatelé Jiří Fajt a Jan Royt v téže publikaci.29 Uvažují nad místy, které Karel IV. navštívil a mohla ho ovlivnit v uměleckých záměrech. Jediné nové místo, které zmiňují kromě už dříve uváděné kaple Sainte-Chapele, císařské cášské palácové kaple Karla Velikého a římské papežské kaple Sancta Sanctorum, je nově norimberský kostel Frauenkirche. U inkrustovaných kaplí neopomněli zmínit popis nebeského Jeruzaléma v textu písma Izajáš (28, 16) a Janovo Zjevení (21,10-21) a tomto kontextu také často zmiňovanou Legendu o sv. Kateřině, v neposlední řadě i Mladší Titurel. Z těchto možností nejvíce vyzdvihují právě inspiraci Janovým Zjevením. Rozvíjejí myšlenku výrazu dvou církví. Církve bojující (ecclesia militans) a církve vítězné (ecclesia triumphans), kdy výzdoba kaplí v menší věži měla zpodobňovat současnou církev i s panovníkem, tedy církev bojující a kaple sv. Kříže ve velké věži zobrazuje podoby světců a kult relikvií, tedy symbol církve vítězné. Další publikací je sborník shrnující příspěvky ze sympozia, které se uskutečnilo 23. 9.–25. 9. 1998 v klášteře sv. Anežky v Praze.30 Článek Mileny Bartlové31 se věnuje otázce inspirace hradu Karlštějna legendou o sv. Grálu. Bartlová vychází z myšlenky všeobecného středověkého povědomí o této legendě. Studii uzavírá se závěrem, že Karel IV. zamýšlel Karlštějn jako hrad pro sv. Grál. Artur Saligner se ve svém referátu zamýšlí nad funkcí kaple sv. Kateřiny a na základě maleb v přilehlém kostele pany Marie potvrzuje domněnku, že se jednalo o místo určené k uložení svatých ostatků. Z roku 2004 je velmi obsáhlá studie Hany Šedinové,32 která se primárně zaměřuje na svatováclavskou kapli v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Práce pečlivě shrnuje bibliografii k bádání o svatováclavské kapli a také neopomíjí důležité studie věnující se kaplím na Karlštejně. Hana Šedinová se pokouší najít původ a smysl 28. 29. 30. 31. 32.

HOMOLKA 1997, s. 205. FAJT-ROYT 1997, s. 155–267. FAJT 2003. BÁRTLOVÁ 2003, s. 331–335. ŠEDINOVÁ 2004.

9

2. Kaple v odborné literatuře výzdoby drahokamovými inkrustacemi právě skrze prozkoumání konkrétních polodrahokamů. Prohlubuje zjištění předchozích badatelů především v určení druhu kamenů, z nichž jsou obklady stěn tvořeny a tím posouvá pohled na výzdobu kaplí o kousek dál. Práce ale opět zůstává u hledání výkladu zpodobnění nebeského Jeruzaléma z textu Zjevení Janova. V roce 2006 vyšla publikace předkládající nejnovější poznatky k umění, které vzniklo v době vlády císaře Karla IV.33 Kaplím na hradě Karlštejně a kapli sv. Václava se zde věnuje Jiří Fajt.34 Podle Fajta kaple navazují na tehdejší ostatkové kaple v Římě, Konstantinopoli a Paříži. Přebírá tedy interpretaci předchozích badatelů. Stejně tak připomíná předobraz nebeského Jeruzaléma a stejně i Legendu o sv. Kateřině. Z téhož roku je práce Kateřiny Kubínové.35 Kubínová zpracovává téma souvislosti císaře Karla IV., Prahy a Říma. V práci se věnuje spíše hledání ideových spojitostí. Ke drahokamovým inkrustacím v kaplích se zmiňuje povšechně v souvislosti s celou koncepcí karlštejnských kaplí a kaple svatováclavské a obrací se k tvrzením, které publikovali Jiří Fajt a Jan Royt. Zajímavé je její stanovisko k dříve zmiňovanému Konstantinu Velikému, vzoru Karla IV., v případě nad pražní malby v oratoři sv. Kateřiny. Kubínová uvádí, že v době 14. století byl předobrazem spravedlivého křesťanského panovníka idealizovaný Konstantin, na západě vnímaný jako první v řadě křesťanských císařů. Osudy Konstantina byly podle Kubínové natolik pevnou součástí latinské kultury, že je zbytečné hledat u Karla IV. byzantskou inspiraci. Technologia artis, archiv historické výtvarné technologie sdružuje články, které vycházejí pravidelně v ročenkách. Vyšla zde práce Františka Skřivánka, která se věnuje inkrustacím v karlštejnských kaplích.36 Jak jsem už výše poukázala k této studii, Skřivánek zde poukazuje na to, že v případě kaple sv. Kateřiny se řemeslníci při obkládání stěn drahokamovými deskami teprve učili. Svědčí o tom podle něj nerovnosti usazených kamenů a jejich vzájemná uspořádanost. Před33. 34. 35. 36.

KATALOG 2006. FAJT 2006, s. 41–135. KUBÍNOVÁ 2006. SKŘIVÁNEK 1992.

10

2. Kaple v odborné literatuře kládá se zde také práce Mojmíra Frinty.37 Frinta se zde zabývá zlaceným stropem v kapli sv. Kříže. Poukazuje na italský původ geneze této myšlenky. Uvádí díla, v nichž se podobné skleněné disky objevují. Jako příklad uvádí desku s trůnící Madonou dnes v Muzeu dell’Opera del Duomo v Orvietu a na malovaném trůnu Madony Guida da Siena z roku 1262, dnes uložené v sienské pinakotéce. Tyto drahé kameny a sklo zapuštěné do sádrového podkladu označované jako kabošony a verre eglomisé se objevují také v práci Simone Martiniho na obraze Maesty v Palazzo Publico v Sieně z roku 1315. Mojmír Frinta publikoval také samostatný článek o puncování.38 Puncování je technika zdobení zlacených povrchů puncy. Technika je známá už od rané Byzance a rozšířila se v trecentu v oblasti Sieny, v okruhu Simone Martiniho, Lippa Memmiho a bratří Lorenzettiů. Ze Sieny se pak technika šířila do Pisy, Florencie a oblasti Bologne. Důležité je, že uvažuje nad touto technikou v kontextu s vlivem na české umění. Do Čech se podle něho vzory nedostaly z Toskánska, ale z center severovýchodní Itálie. Paraely k českým puncům najdeme v Benátkách (Paolo Veneziano), v Rimini (Baronzio) a v Bologni (Jacopo da Bologna).

37. 38.

FRINTA 1994. FRINTA 1992.

11

Kapitola 3 Dosavadní přístupy k původu inspirace výzdoby 3.1

Vizuální inspirace pro kaple

Při hledání inspiračních zdrojů pro kamenné inkrustace v císařských kaplích se badatelé soustředili na několik možných vzorů. Jedná se především o ostatkové kaple, které měl císař Karel IV. možnost navštívit. Primárně je zmiňována pařížská kaple Sainte-Chapelle.1 Tuto kapli Karel IV. dobře znal. V Paříži na královském dvoře strávil celých sedm let svého dospívání. Kaple Sainte-Chapelle2 byla určena k uložení nejvzácnější relikvie trnové koruny Páně. Kapli nechal postavit Ludvík IX. za účelem posvětit instituci francouzského království přítomností svatých ostatků Utrpění Páně.3 V horní kapli je sledován ikonografický program spjatý s úctou k relikviím. Hlavním cílem byla oslava Kristovy oběti a oslava těch mučedníků, kteří Krista následovali. Nad hlavním oltářem byla umístěna schrána z mědi a pozlaceného stříbra, tak zvaná Grande Chasse capsa sanctorum reliquiarum,4 . Do ní byly uloženy relikviáře zdobené perlami a drahými kameny.5 Na zadní straně schrány se nacházel reliéfní obraz Zmrtvýchvstání a na bočních stranách schrány reliéfní obrazy Bičování a Ukřižování. Tato vyobrazení 1. Spojitost s českými kaplemi a pařížskou Sainte-Chapelle uvádí: MÖSENEDER 1981, s. 39–69; HOMOLKA 1997, s. 206. 2. Literatura ke kapli Sainte-Chapelle: KOVÁČ 2009; GUILHERMY 2007; DURAND 2001. 3. ŠEDINOVÁ 2004, s. 59. 4. ŠEDINOVÁ 2004, s. 59. 5. Žádný z relikviářů, které nechal zhotovit Ludvík IX., se bohužel do dnešní doby nedochovaly. Jejich podobu známe z inventářů kaple a ze zobrazení v rukopisech a ve starých tiscích. Např. rukopis Pierpont Morgan Library, New York, 67, fol. 1 (kol. 1460), a rukopis Bibliorhéque nationale de France, Paříž, Lat. 8890, fol. 65v (poč. 16. stol.) DURAND-LAFFITE 2001.

12

3. Dosavadní přístupy k původu inspirace výzdoby korespondovala s pašijovým cyklem na ústřední vitráži nad hlavním oltářem a s první vitráží na jižní straně, která zobrazovala dějiny Kristových relikvií od nalezení ostatku sv. Kříže císařovnou Helenou až po přenesení do Paříže do stavby Sainte-Chapelle.6 V kapli se nenacházejí mozaiky ani obklady z mramoru, porfyru ani z drahokamů. Kaple je tvořena barevnými skleněnými plochami vitráží, které zaplňují většinu stěn. Inkrustace v kaplích Karla IV. jsou připodobňovány právě ke skleněným vitrážím v horní kapli Sainte-Chapelle (Obrázek 3). Tato úvaha bere v potaz nápodobu, ale podstata, kterou ztvárňují inkrustace v kaplích Karla IV., je odlišná. Vitráže jsou součástí oken a pracují s průsvitností a průchodností světla. Naopak drahokamové inkrustace tvoří základní pás výzdoby, nehledě na nejnižší přízemní pás imitace malovaných mramorů v kapli sv. Kříže. Myšlenku, že barevná skla vitráží zastupují drahokamy, vyslovil také Louis Grodecki.7 Podle Grodeckého jsou gotická okna jakousi skleněnou zdí mur lumineux.8 Kaple Karla IV. mají ovšem zcela jiný charakter, kdy kamenné obklady v dolním pásu výzdoby odkazují spíše než k prozářené světelné zdi v horní části pařížské kaple, k italské antické tradici, se kterou se výzdoba kaple Sainte-Chapelle nedá srovnávat. Hana Šedinová uvádí také opatství Saint-Denis9 a tamější posvátné předměty, které měl Karel IV. možnost shlédnout.10 Je otázkou do jaké míry Karel přišel s tímto místem do kontaktu během svého pobytu na královském pařížském dvoře. Opatství skrývalo bohatství cenných předmětů a zdobených relikviářů. Mezi tyto předměty patřil například kříž, který věnoval opatství jeho samotný zakladatel král Dagobert,11 vytvořený zlatníkem Eligiusem z ryzího zlata.12 Mnoho cenných předmětů opatství věnoval také král Karel Holý.13 Nejen obsahem pokladu je ovšem opatství zajímavé. Také jeho přestavba za opata Sugera byla velmi

6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.

ŠEDINOVÁ 2004, s. 59. GRODECKI 1984, s. 7–8. ŠEDINOVÁ 2004, s. 60. LENIAUD 2012; GABORIT-CHOPIN 1973–1977. K Sainte-Denis odkazuje také: FAJT 2006/2, s. 43. ŠEDINOVÁ 2004, s. 63. ŠEDINOVÁ 2004, s. 64. Více k obsahu pokladu Saint-Denis v: GABORIT-CHOPIN 1973–1977.

13

3. Dosavadní přístupy k původu inspirace výzdoby působivá.14 Nedomnívám se, že by toto místo chtěl Karel IV. skrze své kaple napodobovat a netvrdí to ani Hana Šedinová. Přesto to bylo místo, které schraňovalo velmi cenné předměty a relikvie, které byly nepochybně pro císaře Karla IV. velmi zajímavými. Sbírka Karla V.15 je také bodem, nad kterým se pozastavuje Hana Šedinová.16 Víme, že Karlovi IV. dauphin už v roce 1356 věnoval ze sbírky meč posázený perlami.17 Spojitost mezi inkrustacemi a samotnou sbírkou Karla V. není. Je ovšem dobré zmínit místo, kde se Karel IV. setkal s drahocennými předměty a zdobenými relikviáři. Vzhledem k myšlence Antona Legnera, že dekorace inkrustacemi mohla vycházet z výzdoby relikviářů.18 Další možný zdroj inspirace zmiňovaný literaturou je papežská kaple Sancta Sanctorum19 v Lateránském paláci v Římě20 (Obrázek 4). Tato kaple je zasvěcená sv. Vavřinci, ale podle svatých relikvií -– nejdůležitějších v západním světě – se označuje Sancta Sanctorum. Není náhodou, že na stěně kaple je nápis: Non est in toto sanctior orbe locus. Soupis tamějších relikvií nám podává autor z 12. století Iohannes Diaconus, jehož text navazuje na starší soupis De Sanctis Sanctorum21 z roku 1073. Kaple byla součástí Lateránského paláce, sídla papežů, založeného Konstantinem, kde římští biskupové sídlili před jejich progresivním přestěhováním do Vatikánu.22 Karel IV. měl možnost kapli vidět po své první římské korunovaci v roce 1355. Dle záznamů po korunovaci následovala korunovační jízda do Lateránského paláce, kde byla uspořádána hostina ve slavnostní síni spojující lateránskou baziliku s kaplí Sancta Sanctorum.23 Karel IV. měl mož14. Více k tématu úprav za opata Sugera: ADÁMKOVÁ 2006. 15. Více k tématu GABORIT-CHOPIN 1996. 16. ŠEDINOVÁ 2004, s. 69. 17. STEJSKAL 1984, s. 456. 18. LEGNER 1978a 19. Ke kapli Sancta Sanctorum více: CEMPANARI 1995. 20. K této kapli odkazuje MÖSENEDER 1981, s. 39–69. 21. ŠEDINOVÁ 2004, s. 76. 22. IOHANNES, Diaconus. Liber eccl. Later., PL 78, 1389D a FRASCHETTI 2002. 23. Iohannes Porta de Annoniaco. Liber coron. Caroli IV., s. 88–89: . . . Et in aula solempni, per quam de dica Lateranensi basilica in contiguam basilicam ad Sancta Sanctorum, in qua beatorum apostolorum Petri et Pauli cripta. . . et. . . sanctorum plurium et sanctorum eliquiw conservantur, accedit, paratum invenit, ut qui spirituali cibo mane refectus extiterat in altari, corporali tunc ibi reficeretur in mensa. . .

14

3. Dosavadní přístupy k původu inspirace výzdoby nost kapli vidět zachovanou v podobě po přestavbě papeže Mikuláše III., který působil v letech 1277–1280.24 Kaple se v této podobě dochovala až dodnes. Jde o prostor na čtvercovém půdorysu. Klenba kaple a horní pás stěn je pokrytý freskovou výzdobou.25 Východní stěna kaple je v polovině rozdělena architrávem, pod nímž se nachází výzdoba mozaikami.26 Ústředním výjevem mozaiky je polo-postava Krista v kruhu, který je sestaven z barevných pruhů. Jedná se o takzvané imago clipeata, které je podpíráno čtyřmi anděly a v lunetách se nacházejí polo-postavy uctívaných světců.27 Nad hlavním oltářem se nacházela mozaika zobrazující sv. Petra a Pavla s patriarchálním křížem uprostřed odkazující na relikvii ostatku dřeva svatého kříže.28 V rozích kaple se nacházejí vysoké sloupy z tmavého pozlaceného mramoru a stěny jsou do výšky arkád obloženy deskami z bílého mramoru s purpurovými a tmavě fialovými skvrnami a žílami.29 Zde bychom mohli o nápodobě výzdoby v souvislosti s kaplemi Karla IV. uvažovat spíše než v případě Sainte-Chapelle. Dolní pás kaple Sancta Sanctorum je obložen mramorovými deskami. Obklad stěn mramorem je ale pro antickou tradici tak běžný, že brát jej jako stěžejní podnět by bylo v této situaci banální. Princip obkladu dolního pásu mramorem je dobře známý přístup a vyskytuje se ve všech monumentálních antických křesťanských stavbách na východě i západě.30 Navíc, kdyby byl obklad mramorem záměrem Karla IV., pak by stěny kaplí obložil mramorovými deskami. Důkazem mohou být dekorace kaple sv. Kříže na Karlštejně, kde podle stejného vzoru je dolní část dekorace tvořena pásem imitací mramoru.

24. ALLEGREZZA 2000. 25. Na klenbě jsou zobrazeny symboly čtyř evangelistů a stěny zdobí osm fresek představujících trůnícího Krista, Mikuláše III. se sv. Petrem a sv. Pavlem, zázrak sv. Mikuláše a umučení sv. Petra, Pavla, Štěpána, Vavřince a Anežky. Pod těmito osmi obrazy se nachází cyklus nástěnných obrazů světců stojících v arkádách, jenž však pochází až ze 16. století. Literatura k freskové výzdobě: ROMANO 1995, s. 38–125. 26. ANDALORO 1995, s. 126–191. 27. ŠEDINOVÁ 2004, s. 77. 28. ŠEDINOVÁ 2004, s. 77. 29. ŠEDINOVÁ 2004, s. 77. 30. Mramorové obklady či takzvané opus sectile se vyskytují v řadě římských staveb. Například v kostele Santa Prassede, Santa Maria Maggiore, San Clemente v Římě.

15

3. Dosavadní přístupy k původu inspirace výzdoby Jako vzor pro české kaple byla zmíněna také mozaiková výzdoba v římské kapli San Zenone,31 která se nachází v kostele Santa Prassede (Obrázek 5).32 Kapli nechal vybudovat papež Paschal I. 817–824.33 Z této doby se také dochovala mozaiková výzdoba v apsidě a na triumfálním oblouku hlavní lodi kostela Santa Prassede.34 Svatyně na čtvercovém půdorysu je zasvěcena římskému mučedníku svatému Zenonovi. Ostatky sv. Zenona nechal papež Paschal I. přenést z Pretextatových katakomb.35 Významným ostatkem, který tato kaple ukrývala, byla část sloupu, u něhož byl bičován Kristus. Tato relikvie byla do Říma přivezena z Jeruzaléma při příležitosti páté křížové výpravy v roce 1223.36 Kaple je zdobena bohatou mozaikovou výzdobou. Klenby, stěny i výklenky kaple jsou pokryty mozaikovými výjevy na zlatém podkladu. Na klenbě kaple je zobrazena polo-postava Krista v imago clipeata nesené čtyřmi anděly. Dalším výjevem na stěně je obraz sv. Petra a sv. Pavla ukazující na trůn s křížem, další stěny nesou obrazy Krista, Panny Marie, apoštolů a mučedníků. V kapli se objevují jako součást výzdoby i vzácné minerály.37 Dolní část stěn kaple je pokryta obkladem z desek z různých druhů mramorů a podlahu tvoří šachovnice z porfyrů a barevných mramorů s kruhem z červeného porfyru ve středu.38 Inspirace kaplí San Zenone v souvislosti s výzdobou inkrustacemi v českých kaplích se uvádí na základě domněnky, že Karel IV. nechal nahradit mozaiku drahokamovým obkladem stěn. V tomto případě je třeba zmínit, že Karel IV. ale mozaikovou dekoraci později realizoval na jižním portálu chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Kdyby tedy měl v úmyslu odkazovat k této kapli a její mozaikové výzdobě, domnívám se, že by zvolil stejně tak princip mozaikové výzdoby, a ne vsazené leštěné polodrahokamy.

31. O kapli San Zenone hovoří v souvislosti s kaplemi Karla IV. Hana Šedinová In: ŠEDINOVÁ 2004, s. 74–77. Ke kapli odkazujev souvislosti s kaplí sv. Kateřiny také HOMOLKA 1997, s. 113 a 206. 32. Literatura ke kapli: WISSKIRCHEN 1992; APOLLONJ GHETTI 1961; PIROCHTOVÁ 2012. 33. PIAZZA 2000. 34. K mozaikám WISSKIRCHEN 1992, s. 50 a 52. 35. ŠEDINOVÁ 2004, s. 75. 36. APOLLONJ GHETTI 1961, s. 75. 37. ŠEDINOVÁ 2004, s. 75 a 76. 38. ŠEDINOVÁ 2004, s. 76; PIROCHTOVÁ 2012.

16

3. Dosavadní přístupy k původu inspirace výzdoby Ne zcela správná po stránce datace je zmíněná podobnost s Camera d’Oro39 (Obrázek 7) na hradě Torrechiara u Pramy v Itálii. Kaple nazývaná Camera d’Oro40 byla založena Pierem Maria Rossim 15. ledna 146441 . Kaple je v dolním pásu zdobena terakotovými kachlemi s erby a ornamentálními vzory. Lunety jsou ozdobeny freskovou výmalbou a zlatem stejně jako křížová klenba. Kaple na čtvercovém půdorysu vznikla téměř o století později od doby, kdy byl Karel IV. v severní Itálii. Co ovšem může tento prostor pomoci dokázat je to, že se v této oblasti nacházely podobně řešené prostory. Jak Camera d’Oro, tak i inkrustace v kaplích Karla IV. mohly mít společný předobraz. Spolu s římskou produkcí se výzdoba spojuje také s recepcí byzantského umění. Jako vzor se uvádí benátský chrám San Marco42 (Obrázek 8).43 Bazilika je postavena podle vzoru justiniánského chrámu sv. Apoštolů v Cařihradě.44 Interiér je velice bohatě zdobený mozaikovou výzdobou. Mozaiky z 13. století zobrazují starozákonní výjevy, které byly vytvořeny pravděpodobně podle miniatur řeckoegyptského rukopisu. V interiéru baziliky se v té době nacházel ikonostas, který byl odstraněn v druhé polovině 14. století.45 Právě původ inspirace v rozložení obrazů ikonostasu bývá přirovnáván k rozložení obrazů v kapli sv. Kříže.46 V Bazilice San Marco se objevují obklady barevným mramorem. Stejně tak jak už bylo zmíněno v souvislosti s římskymi kaplemi, se ve výzdobě karlštejnských prostor objevuje malovaný obklad mramoru. Kdyby Karel IV. chtěl použít obklad mramorem, nevolil by drahokamové inskrustace. Přesto velkolepost chrámu a charakter malých kaplí spolu ne zcela dobře souhlasí. Proto se domnívám, že chrám San Marco určitě na císaře Karla IV. velice zapůsobil, ale založenými kaplemi k této bazilice neodkazoval.

39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46.

MENCLOVÁ 1958. s. 26. Více k Camera d’Oro v: HOLTHAUS 1991; SUMMER 1979; MORDACCI 2004, s. 27–47. MORDACCI 2004, s. 27. FAVARETTO 2012. O možné inspiraci hovoří STEJSKAL 1978, s. 30. FALLA CASTELFTANCHI 2009. STEJSKAL 1978, s. 31. STEJSKAL 1978, s. 32.

17

3. Dosavadní přístupy k původu inspirace výzdoby Kritikové zmiňují také baziliku Santa Maria Assunta47 (Obrázek 9) na ostrově Torcello. V bazilice se nachází mozaika z 11. století zachycující výjev posledního soudu. Na podlaze trojlodní baziliky se nacházejí pestré mozaikové vzory. Ikonostas sem byl umístěn až později. Tento chrám ale jako vzor pro inkrustace v kaplích na Karlštejně a kaple sv. Václava na Pražském hradě dle mého názoru nesloužil. Opět bych zde vyzdvihla stejný problém jako u chrámu San Marco a pak ještě níže zmíněnou porečskou baziliku, že kdyby chtěl Karel IV. výzdobu mozaikami a barevnými mramory, nevolil by leštěné drahokamy, ale mozaiku a mramor. Dalším mimo italským předobraz je bazilika Eufrazijana v Poreči48 v Chorvatsku (Obrázek 10).49 Tato bazilika je v dolním pásu apsidy obložena barevným mramorem a mozaiky zachycují výjevy orámované zlatem a imitacemi drahých kamenů. Jistě se jednalo o intenzivní podnět byzantského charakteru výzdoby. Jedná se opět o mozaiky, ač které nebyly pro Karla nedostupné, přesto je v kaplích jako výzdobu nezvolil. Specifický je způsob výzdoby dolního pásu v chrámové apsidě. Nacházejí se zde plochy vykládané barevnými mramory, takzvané opus sectile. Tato výzdoba se svým charakterem podobá inkrustacím, i tak nelze než říct, že když by Karel IV. usiloval o tento typ výzdoby, tedy opus sectile, pak by zvolil barevné mramory vykládané do geometrických obrazců, a ne leštěné drahokamy spárované zlatem. Výzdoba inkrustacemi se dává také do souvislosti s císařskou kaplí50 Karla Velikého v Cáchách51 (Obrázek 11). Kaple byla postavena na konci 8. století na žádost císaře Karla Velikého. Nese dvojí zasvěcení. Spodní patro je zasvěceno Panně Marii a horní patro je zasvěceno Spasiteli.52 Jejím účelem bylo sloužit náboženským potřebám panovníka a jeho dvora. Po smrti Karla Velikého kaple sloužila jako místo korunovace římských králů a císařů římské říše a v roce 1349 zde byl 47. RIZZARDI 2006. s. 153–160. 48. VICELJA 2008; MALAJOLI 1940. 49. STEJSKAL 1978, s. 30. 50. Více ke kapli Karla Velikého KLEINBAUER 1965, s. 2–11. 51. Souvislost cášské kaple s kaplemi Karla IV. uvádí studie FAJT 2006. 52. ŠEDINOVÁ 2004, s. 71. Další studie o kapli v Cáchách: BRAUNFELS 1965, s. 85–130; HECKNER 2012.

18

3. Dosavadní přístupy k původu inspirace výzdoby korunován sám Karel IV. římským králem.53 Karel IV. byl při korunovaci posazen na trůn Karla Velikého, který sám o sobě byl relikvií, neboť desky, ze kterých se skládal, byly podle tradice z podlahy Šalamounova chrámu z Jeruzaléma.54 Kaple byla vybudována na půdorysu oktogonu. V nejnižší části je obložená mramorovým obkladem, výše je zdobená freskami a mozaikami. Obklady stěn mramorem a sloupy ze zeleného porfyru pocházely podle písemných pramenů z Říma a Ravenny.55 V kupoli se nacházela mozaika zobrazující 24 starců, kteří pokládají své koruny před Boží trůn56 . V kapli byla umístěna vzácná kazeta zbudovaná v letech 1002–1014 císařem Jindřichem II., která byla bohatě zdobená drahými kameny, křížem (crux gemmata) a antickou kamejí.57 Spolu s kaplí Karel Veliký založil i sbírku relikvií a uměleckých předmětů získaných z Konstantinopole a provincií, které dobyl. Předměty byly uloženy v císařském paláci.58 V tomto případě se domnívám, že odkaz výzdoby inkrustacemi v kaplích Karla IV. nesměřoval k této kapli. Z hlediska ideového by odkaz mohl být pochopitelný, ale v případě, že hledáme čistě vizuální předobraz, tak kaple v Cáchách nenese žádné společné znaky, které bychom mohli spojovat s inkrustacemi v kaplích císaře Karla IV. Ovšem snaha zpodobnit nebo odkázat k obrazu nebeského Jeruzaléma je u cášské kaple i kaplí Karla IV. společná, jen se jedná o odlišné vizuální přístupy.59 Inkrustace se konečně také připodobňují k dochovaným relikviářovým schránkám,60 které jsou bohatě zdobené zlatem, drahokamy a perlami. Tuto inspiraci nevylučuji, je ovšem velice obecná. Formální spojitost je uváděna i s palácovou kaplí v Konstantinopoli.61 Tuto kapli císař Karel neměl možnost osobně navštívit. Existoval ovšem popis kaple. Tento popis pocházel od Roberta de Clariho,62 účastníka čtvrté křížové výpravy: 53. KLEINBAUER 1965, s. 2–11. 54. ŠEDINOVÁ 2004, s. 71. 55. EINHARDUS 1991, s. 31. Ad cui strusturam cum columnas et marmora aliunde habere non posser, Roma atque Ravenna devehenda curavit 56. K mozaice: GRIMME 1994, s. 42–44. 57. ŠEDINOVÁ 2004, s. 71. 58. K cášskému pokladu: GRIMME 1957; GRIMME 1972, s. 320–336; GRIMME 1994, s. 371–382. 59. ŠEDINOVÁ 2004, s. 71. 60. LEGNER 1978a, s. 356–362; LEGNER 1978b, s. 169–182. 61. ŠEDIONOVÁ 2004, s. 58 62. DE CLARI 1924; DE CLARI 1998.

19

3. Dosavadní přístupy k původu inspirace výzdoby byla tam kaple nazývaná Svatá kaple, a ta byla tak nádherná a vznešená, že se tam nenacházel jediný dveřní čep, závora či jiná část obvykle zhotovená ze železa, jež by nebyla celá ze stříbra, a nebylo tam jediného sloupu, jejž by netvořil jaspis, porfyr nebo jiný skvostný drahý kámen. Podlaha této kaple se skvěla tak hladkým zářivě bílým mramorem, že se zdálo, jako by byla z křišťálu..63 V kapli se nacházely ostatky Utrpení Páně, dvě části sv. Kříže, železné kopí, dva hřeby, křišťálová fiála s Kristovou krví, část Kristovy tuniky a trnová koruna.64 Je těžko určitelné, do jaké míry byl tento popis ve středověku rozšířen. Proto můžeme brát tuto možnost v úvahu, ale potvrzení, že jej Karel IV. znal, bohužel nemáme. Navíc z Konstantinopolského paláce se dochovaly pozůstatky kamene, který je vykládán sklíčky, nebo emailovými destičkami (Obrázek 17).

3.2

Předobrazy pro kaple pocházející z Písma a legend

Vedle vizuálních, konkrétních předobrazů se badatelé věnují v souvislosti s inspirací výzdoby Karlových kaplí také zobrazení reálně neexistujících prostor popsaných v Písmu a legendách. Po této stránce jsou inkrustace spojovány především s novozákonním textem Janova Zjevení (21, 10–27): Odnesl mě v Duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi Svaté město, Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe a zářící Boží slávou. Jasem se podobal nejdražšímu kameni, jako kameni jaspisu jasnému jako křišťál. Měl mohutnou a vysokou hradbu s dvanácti branami, na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména dvanácti pokolení synů Izraele. Tři brány byly z východu, tři brány ze severu, tři brány z jihu a tři brány ze západu. Městská hradba měla dvanáct základů a na nich jména dvanácti Beránkových apoštolů. Ten, který se mnou mluvil, měl zlatou měřící tyč, aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu. (Město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka.) Změřil tedy město 63. DE CLARI 1924, s. 81–82. . . . si en i avoit une que on apeloit le Sainte Capele, qui si estoit rike et noble qu’il n’i avoit ne gons ne verveles ne autres menbres qui a fer apartenissent, qui tout ne fussent d’argent, ne si n’i avoit colombe qui ne fust ou de jaspé, ou de pourfile ou de rikše pierres precieuses. Et li pavemens de le capele estoit d’un blanc marbre si liste et si cler que il sanloit qu’il fust de cristal; et estoit chelecapele si rike et si noble, que on ne vous porroit mie aconter le grant biauté ne le grant nobleche de chele capele. 64. DE CLARI 1924, s. 82.

20

3. Dosavadní přístupy k původu inspirace výzdoby tou tyčí a jeho délka, šířka i výška byly stejné – 12000 honů. Potom změřil jeho hradbu: 144 loket lidské míry, která je mírou anděla. Jeho hradba byla postavena z jaspisu, ale město bylo čisté zlato podobné čistému sklu. Základy městské hradby byly ozdobeny všemi drahokamy: první základ byl jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst. A těch dvanáct bran bylo dvanáct perel: každá z těch bran byla u jedné perly. Ulice toho města byla ze zlata, čistého jako průhledné sklo. V tom městě jsem ale neviděl žádný chrám. Jeho chrámem je totiž Pán Bůh Všemohoucí a Beránek. To město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby v něm svítily, neboť ho rozzářila Boží sláva a jeho lampou je Beránek. Národy spasených se budou procházet v jeho světle a králové země do něj přenesou svou slávu. Jeho brány se ve dne nikdy nebudou zavírat, a noc tam nebude. Přenesou do něj slávu a čest národů, avšak rozhodně do něj nevejde nic znečisťujícího ani působícího ohavnost a lež, ale jen ti, kteří jsou zapsáni v Beránkově knize života.. V biblickém popisu se objevují zmínky o drahokamech a perlách, ze kterých jsou tvořeny stěny nového nebeského Jeruzaléma. Na základě tohoto popisu existovala různá vyobrazení nebeského města.65 Císař měl možnost vidět je minimálně v římských kostelech Santa Prassede, kde jsou na mozaikou zdobeném oblouku zobrazeny Betlém a Jeruzalém.66 Podobně v bazilice Santa Maria Maggiore. Složitější je pak určení, které rukopisy s vyobrazením či popisem nebeského Jeruzaléma se mu dostaly přímo do rukou.67 Více se tomuto rozboru věnuje studie Hany Šedinové68 především v souvislosti se svatováclovskou kaplí. V případě této kaple je souvislot s nebeským Jeruzalémem problematická minimálně z hlediska pašijových výjevů, které jsou součástí výzdoby. Samotný čtvercový

65. Katalog k výstavě ilustrací nebeského Jeruzaléma: GATTI PERER 1983. Úplný soupis sto sedmdesáti čtyř rukopisů, které obsahují ilustrace k textu Zjevení Janova, vytvořil: EMMERSONLEWIS 1984; EMMERSON-LEWIS 1985; EMMERSON-LEWIS 1986. 66. DAVIS-WEYER. Caecilia, „Cum ipso sunt in hac nativitate congeniti“: dove, throne and city in te arch mosaics of Sta. Maria Maggiore in Rome (432–440), in Reading images and texts: medieval images and texts as formo communication: papers from the third Utrecht Symposium on Medieval Literacy, Utrecht, 7–9. December 2000, edited by M. Hageman and M. Mostert, Turnhout 2005. s. 367–394. 67. ŠEDINOVÁ 2004, s. 37. 68. ŠEDINOVÁ 2004, s. 37–55.

21

3. Dosavadní přístupy k původu inspirace výzdoby půdorys by ale mohl být důkazem, že vycházel z římských vyobrazení. Zaměření na drahokamy jako obraz Boží slávy je v Bibli do jisté míry topos. Některé odborné studie se v souvislosti s karlštejnskými kaplemi obrací k textu Jüngere Titurel od Albrechta von Scharfenberga,69 který zpracovává téma stavby chrámu pro sv. Grál.70 Báseň vypráví o španělském panovníkovi Titurelovi, který staví hrad na hoře Montsalvat, nad níž se vznáší sv. Grál nesený anděly. Titurel nechá pro sv. Grál postavit kruhový chrám, který je bohatě vyzdoben drahými kameny. Znalost tohoto textu byla v polovině 14. století71 celkem běžná. To, že by se v případě karlových kaplí jednalo o inspiraci textem Mladší Titurel, je těžko potvrditelné, ale i těžko vyvratitelné. Jednalo by se o velmi všeobecné zadání, které mohlo být součástí konceptu výzdoby, ale dle mého názoru ne primárním záměrem objednavatele. Navíc skutečnost, že se v tomto případě mluví o kruhu, zatímco kaple Karla IV. jsou na půdorysech pravoúhlých, může být důkazem, že nebylo záměrem odkazovat ke kapli sv. Grálu Mladšího Titurela, ale spíše k popisu nebeského Jeruzaléma (Zj 21, 16) (Město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka). V souvislosti s kaplí sv. Kateřiny na Karlštejně je zmiňována Legenda o sv. Kateřině.72 Legenda popisuje obrácení sv. Kateřiny a její zasnoubení v síni, která je vyzdobená zlatem a drahými kameny. Dáše sě jiej, tej věhlasné panně, býti bez omyla, by na krašší sieni byla, než jí vídal kdy kto živý. Na tej biechu divné divy zdělány z bohatéj měny (měna=látka, věc): dno z byryl, z asamantuov stěny spojovány biechu v zlatě, v nich mnoho okénec bohatě z smaragduov i z safieróv biechu, v nichžto miesto stkla sě stkviechu drahých kamenuov činové (činové= tvary): jochanti i rubénové, turkant, sardin, palejs (palejs=rubín balais) v sloni, jaspisové, kalcodoni, topas, granát, kryzoliti, amantysky, margariti, zpósobení přieliš lepě. Tudiež na tej sieni sklepě (sklep=klenba) slunce, měsíc, při hvězdy podobenstvím týmiž jezdy stviechu, jakož boží mocí, dú na nebi dnem i nocí, časujíce (časovati=udávati čas) všecky chvíle.Viece drahých divuov v síle vidě, v kráse sě hojiece (hojiti=rozmnožiti); uzře dvě 69. 70. 71. 72.

TIMMERMANN 2000, s. 58–71. K textu Jüngere Titurel se přiklání KOTRBA 1960, s. 329–356; BÁRTLOVÁ 2003, s. 331–335. FAJT 2003, s. 331–335. Více k historii legendy: PETRŮ 1972.

22

3. Dosavadní přístupy k původu inspirace výzdoby stolici stojiece na vzchod (vzchod=východ) slunce podlé sebe: na jednéj Buoh mocný z nebe sedieše v svém světlém tróně, na druhej v drahéj koroně Maria, jeho matka z slova, archanjelská ciesařová.73 U legendy ale neznáme ani autora, ani přesnou dataci.74 Vzniká zde situace, která je poměrně problematická. Kromě nejasnosti datace Legendy o sv. Kateřině není totiž dosud určená ani přesná datace první drahokamové kaple sv. Kateřiny na hradě Karlštejn. Vznik legendy i kaple sv. Kateřiny se pohybují okolo poloviny 14. století.75 Proto stále zůstává otevřená otázka vzájemné inspirace kaple a legendy. Využití kaple sv. Kateřiny k upřesnění datace legendy je stejně nešťastné, jako využití legendy o sv. Kateřině k dataci či hledání možnosti inspirace první drahokamové kaple na Karlštejně. Jaromír Homolka uvedl souvislost kaple sv. Kateřiny s ideou Božího hrobu.76 Homolka nemá na mysli vizuální zpodobnění Božího hrobu, který byl primárně vytesán do skály, ale hovoří o prostoupení idey Božího hrobu v osobní císařově oratoři. Badatelé sice o předobrazu pro kaple Karla IV. uvažují, ale vzhledem k tomu, že navrhovaná řešení nejsou zcela přesvědčivá, je často závěrem studie konstatování o jedinečnosti vzniklé výzdoby.

73. PETRŮ 1972, s. 38; HRABÁK 1941. 74. Myšlenka, že karlštejnské kaple vycházejí z popisu Legendy sv. Kateřiny, se objevila poprvé u SEDLÁČEK 1889, s. 29. 75. K dataci NÁDENÍČEK 2006. 76. HOMOLKA 1997, s. 134–134.

23

Kapitola 4 Východiska Výše jsem shrnula, co víme o kaplích a jejich nástěnné drahokamové výzdobě. Na základě tohoto souhrnu jsem se pokusila poukázat na to, že žádný z nastíněných modelů nedokáže zcela vysvětit unikátní dekorace. Další částí této práce proto bude pokus navrhnout modely, které by naopak použité inkrustace mohly vysvětlit přesvědčivěji.

4.1

Výzdoba kaplí; inovace nebo recepce

Z doby císaře Karla IV. se nám dochovaly tři kaple, které jsou ve svém interiéru vyzdobeny drahokamovými inkrustacemi,1 doplněnými zlaceným zdobeným štukem2 . Jako první na Karlštejně,3 ač přesnou dataci bohužel neznáme, vznikla kaple Utrpení páně a jeho odznaků, dnes označovaná jako kaple sv. Kateřiny.4 Vzápětí po kapli sv. Kateřiny vznikla kaple sv. Kříže5 , nacházející se rovněž na hradě Karlštejn. Třetí dochovaná kaple je na Pražském hradě v chrámu sv. Víta a jedná se o kapli sv. Václava.6 Víme, že Karel IV. dal zřídit ještě další, čtvrtou takovou kapli na hradě Tangermünde,7 která se ale do dnešní doby nedochovala. 1. Inkrustace ve smyslu kamenů, které jsou z jedné strany opracované do lesku, zasazené do jamek ve zdi a upevněné štukem, který je ozdoben zlacením a puncováním. 2. K technice se vyjadřuje FRINTA 1994; FRINTA 1992. 3. HOMOLKA 1997, s. 95–155; STEJSKAL 1978, s. 110–114; FIŠER 1996, s. 61–99. 4. Poprvé se označení kaple, jako kaple sv. Kateřiny, objevuje v roce 1513 u Jana ze Stradouně. Tuto informaci uvádí SKŘIVÁNEK 1985, s. 582. 5. Odkaz ke kapli sv. kříže: STEJSKAL 1978, s. 122–134 a 173; FIŠER 1996, s. 61–99. 6. ŠEDINOVÁ 2004, s. 25–26. 7. Zmínka o výzdobě kaple STEJSKAL 1978, s. 134; HOMOLKA 1997, s. 211. K hradu více ZAHN 1900.

24

4. Východiska Zmínku o výzdobě obkladem drahokamových desek máme také z kolegiálního kostela Všech svatých na Pražském hradě.8 Kaple sv. Kateřiny byla vysvěcená pravděpodobně spolu s přilehlým kostelem Panny Marie v březnu roku 1357.9 Přesnou stavební historii kaple, stejně jako celého hradu Karlštejn, bohužel neznáme. Jedná se o svatyni o rozměrech 3,92 × 2,33 m osvětlenou dvěma okny. Kaple je zaklenutá dvěma poli křížové klenby. Klenební svorníky jsou tvořeny kruhovými terči ze zlatého plechu s 39 ametysty, karneoly a chryzoprasy. Uprostřed svorníku, který se nachází blíže ke vstupu do kaple, je umístěna velká gema s gorgonskou hlavou Medusy. Na pravém boku oltářní menzy je na stěně nástěnná malba zobrazující sv. Kateřinu.10 Toto zobrazení je patrně důvodem dnešního názvu kaple.11 V kapli se dochovaly malby vytvořené v několika etapách patrně od čtyř dvorních malířů Karla IV.12 Jako první vznikla malba, která se nachází ve výklenku a nadpraží oratoře. Tato malba pochází z roku 1356.13 Ve výklenku je namalována trůnící Madona, u ní klečí Karel IV. a Anna Svídnická, oba jsou zobrazeni v císařském ornátu. Ježíšek bere do své ruky sepjaté ruce císařovny. V okenní špaletě jsou vymalováni apoštolové Petr a Pavel.14 V nadpraží vstupu do oratoře se dochovala malba zobrazující poprsí císaře a císařovny s velkým zlatým křížem v rukou.15 Autorem těchto maleb je údajný „Mistr A“.16 Malba z roku 1357 na severní stěně oratoře zachycuje v arkádách zobrazené postavy sedmi českých patronů. Tyto malby byly v momentu obkládání stěn leštěnými polodrahokamy zakryty. Na stěně byla umístěna deska z vozu sv. Václava. Díky tomu z nástěnných maleb zůstaly dochované hlavy patronů a část arkádového rámování.17 V kapli je možné 8. HOMOLKA 1997, s. 211. 9. Badatelé mají nejasnosti s tím, jaké dvě kaple jsou v konsekrační listině z roku 1357 myšleny. František Fišer se domnívá, že to byla kaple Panny Marie a kaple dnes označovaná jako sv. Kateřiny. In: FIŠER 1996, s. 15. 10. STEJSKAL 1978, s. 110 a 111. 11. Poprvé se označení kaple, jako kaple sv. Kateřiny, objevuje v roce 1513 u Jana ze Stradouně. Tuto informaci uvádí SKŘIVÁNEK 1985, s. 582. 12. STEJSKAL 1978, s. 112. 13. STEJSKAL 1978, s. 112. 14. STEJSKAL 1978, s. 112. 15. STEJSKAL 1978, s. 112. 16. STEJSKAL 1978, s. 112. 17. STEJSKAL 1978, s. 112.

25

4. Východiska také vidět, při pečlivém ohledání a vhodném osvětlení, pozůstatky zobrazení konsekračních křížů.18 V čele menzy jsou zobrazeny výjevy Ukřižování a na boku postava sv. Kateřiny. Jejich autorem je patrně Mistr karlštejnské Apokalypsy takzvaný „Mistr A“.19 Stěny celé kaple jsou obloženy leštěnými purpurovými drahokamovými deskami, které jsou zasazeny do stěny a vyspárovány zlaceným štukem. Kameny jsou na stěnu skládány různým způsobem, na jehož základě se František Skřivánek domnívá, že kameníci, kteří obklad realizovali, se techniku obkladu teprve učili.20 Podle dochovaných nástěnných maleb je evidentní, že kaple měla původně jiný plán výzdoby, jehož podstatou byla nástěnná malba. Po roce 1357, kdy jsou datované poslední nástěnné malby v kapli, došlo patrně ke změně a kaple byla obložena vsazenými drahokamy. Od tohoto období se výzdoba kaple dochovala bez větších zásahů. Kaple sv. Kříže je po kapli svaté Kateřiny druhým prostorem, který je vyzdoben inkrustacemi. Kaple zaujímá celé druhé patro velké věže hradu Karlštejna. Podle zakládací a konsekrační listiny z 27. 3. 1357 byla tato kaple zasvěcena nejslavnějšímu utrpení Páně a jeho insigniím.21 Půdorys byl určen pevnostním charakterem velké věže, která stojí na půdorysu obdélníku. Kaple je osvětlena čtyřmi okny, dvěma z východu, jedním ze západu a malým oknem nad sedlovým portálem z jihu. Okna byla vyplněna kamennými kružbami, které se skládaly z průsvitných bílých, fialových a žlutých kamínků křemene zasazených do olova.22 Kamínky v oknech tvořily motivy jeruzalémských křížů.23 Kaple byla zaklenuta dvěma poli křížové klenby s hruškovitými žebry. V roce 1357 se v kapli nacházela výzdoba, která je dnes označovaná za „provizorní“.24 Součástí této prvotní výzdoby byl patrně i triptych Tomassa da Modeny zachycující postavu Madony s dítětem, sv. Václava a sv. Palmácia.25 Provizorní výzdobu tvořily kresby poprsí světců, které vznikly patrně okolo roku 1360 rukou Mistra emauzského cyklu.26 Podle 18. FIŠER 1996, s. 17. 19. STEJSKAL 1978, s. 114. 20. SKŘIVÁNEK 1992. 21. STEJSKAL 1978, s. 122. 22. FAJT-ROYT-GOTTFRIED 2010, s. 22. 23. FAJT-ROYT-GOTTFRIED 2010, s. 22. 24. STEJSKAL 1978, s. 125. 25. STEJSKAL 1978, s. 125. 26. STEJSKAL 1978, s. 127.

26

4. Východiska restaurátorských průzkumů bylo těchto kreseb pouze pět. Také není vyloučeno, že mohlo jít jen o rozvrh budoucí výzdoby.27 Na začátku 60. let 14. století se realizace další výzdoby po Mikuláši Wurmsterovi28 ujal Mistr Theodoricus.29 Vytvořil monumentální výzdobu, která se dochovala do dnešní doby. Tato výzdoba je rozdělena do několika horizontálních pásů. Spodní pás je tvořen malovanými iluzivními obklady stěn (Obrázek 12 a 13) a také původně intarzovanými dřevěnými kříži vsazenými do štukové omítky.30 V okenních výklencích byl tento pás přerušen skutečnými dřevěnými deskami s vykládanými kříži.31 Nad touto částí se po obvodu kaple vine zlatý prut s hroty.32 Další pás je tvořen inkrustací drahými kameny a zlaceným reliéfním štukem. Štuk je pak zdoben heraldickými motivy českého lva, říšské orlice, české královské koruny, říšské koruny a korunovaného písmene K.33 Vsazované leštěné drahokamy tvoří šedesát sedm (39 velkých a 28 menších) křížů z jaspisových a ametystových desek. Každý z těchto drahokamových křížů má odlišný tvar. V severní polovině záklenku severovýchodní okenní niky se nachází nástěnná malba zobrazující postavu Apokalyptického boha. Záklenek severovýchodní okenní niky nese výjev nástěnné malby zachycující Zvěstování, Navštívení Panny Marie a Klanění tří králů.34 Záklenek západní okenní niky zobrazuje výjev Klanění apokalyptickému beránkovi. Jedná se o práci z doby před rokem 1360. Třetí horizontální pás výzdoby tvoří kobercový obklad stěn deskovými obrazy. Desky zobrazují polo-postavy svatých. Nachází se zde 130 tabulí, které zachycují rozměrný výjev Ukřižování, trojdílný obraz Krista v hrobě s anděly, třemi Mariemi a obrazy nadživotních polo-postav apoštolů, svatých panen, vdov, rytířů, panovníků, opatů, biskupů, papežů, církevních 27. FAJT 2006, s. 68. 28. FRIEDEL 1956. 29. STEJSKAL 1978, s. 129. 30. FAJT-ROYT-GOTTFRIED 2010, s. 22. V restaurátorské zprávě z roku 1996 se dozvídáme: stěna byla zdobena tmavočervenými malovanými kříži o rozměru 34×36 cm o rozteči 67 cm. Tyto kříže byly ze zatím neznámých důvodů v 19. století při celkové opravě hradu zcela odstraněny, včetně podkladových vrstev omítky až na zdivo. In: ZEMAN 1996. 31. FAJT-ROYT-GOTTFRIED 2010, s. 22. 32. Hroty nesloužily jako držáky na svíčky, jak se dlouhou dobu mínilo. Některé hroty jsou totiž v horizontální poloze a také se tam nenacházejí misky na vosk, který byl v té době velmi cenný. In: FAJT-ROYT-GOTTFRIED 2010, s. 22. 33. FAJT 1997, s. 211. 34. STEJSKAL 1978, s. 122–127.

27

4. Východiska Otců, proroků a andělů.35 Klenba je pokryta plastickým znázorněním hvězd. Mezi hvězdami se nacházeli puklice z benátského tenkostěnného skla představující Slunce, Měsíc, planety a stálice. Zlacený štuk ve výklenku nad oltářem, určený pro říšský korunovační poklad, sanktuář, žebra ostění a kružby oken, podobně jako rámy deskových obrazů, byly pokryty vrstvou zlaceného štuku zdobeného razidly. Tato výzdoba byla prastarou technikou zlacení štuku, která byla nejspíš perského původu. V době Karla IV. byla udržována mezi Araby.36 Strop byl původně také doplněn křížky.37 Podlaha kaple byla tvořena zelenými a hnědými glazovanými dlaždicemi.38 Vysvěcení kaple dle konsekrační listiny proběhlo 9. 2. 1365.39 Kaple sv. Václava se nachází v jižní boční lodi chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Původně zde byla rotunda sv. Víta. V 11. století byla rotunda přebudována na baziliku a hrob světce byl připojen k její jižní boční lodi. V roce 1344 byl položen základní kámen gotické katedrály, v níž se dnešní kaple nachází. Kaple by se měla nacházet přesně nad hrobem světce.40 Dochovaná kaple sv. Václava byla vybudována na čtvercovém půdorysu. Na stěnách je zdobena v několika pásech. Dolní pás je tvořen inkrustacemi a zlaceným štukem spolu s nástěnnou malbou. Nástěnné malby v prvním pásu nesly výjevy pašijové. Cyklus začíná na západní stěně, kde se nachází výjev Kristus na hoře Olivetské. Na severní stěně je zobrazen Polibek Jidášův a Kristus před Pilátem. Na druhé části severního portálu je zobrazen Kristus u sloupu. Na východní stěně je zobrazení Korunování trním, ústředním motivem je Ukřižování s Pannou Marií, sv. Janem Evangelistou a donátory Karlem IV. a jeho manželkou Alžbětou Pomořanskou. Spolu s postavou Václava IV. a Johanny Bavorské klečí u paty kříže. Na východní stěně se nachází ještě jeden výjev Ukřižování. Jižní stěna je pokryta výjevy Kristus v hrobě, Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení. Cyklus končí výjevem na západní stěně. Jde o zobrazení Seslání Ducha svatého spolu s obrazy sv. Petra a Pavla. Tyto výjevy jsou orámovány inkrustacemi z leštěných purpurových kamenů. Mezi 35. 36. 37. 38. 39. 40.

STEJSKAL 1978, s. 129. STEJSKAL 1978, s. 132. ŠEDINOVÁ 2004, s. 34–35. FAJT-ROYT-GOTTFRIED 2010, s. 22. FAJT 2006, s. 68. Informace k stavební historii ŠEDINOVÁ 2004, s. 25; BENEŠOVSKÁ 1999.

28

4. Východiska malbami se střídají kříže vykládané purpurovými ametysty zasazené v červeném poli z jaspisů. Inkrustace je tvořena purpurovými ametysty, červenými jaspisy a zelenými chrysoprasy.41 Drahé kameny jsou vyspárovány zlatým štukem, který je místy zdoben vyráženými vzory. Malby jsou také doplněny zlacením. Dva vstupní portály, severní a západní, jsou ozdobeny obloukem inkrustovaným drahými kameny.42 Tato výzdoba vznikla v letech 1370–1371.43 Nad ní se nacházejí malby, které jsou vytvořeny přímo na kámen. Malby zachycují výjevy ze života sv. Václava a dochovaly se z 16. století. Podlaha kaple byla tvořena pravděpodobně deskami ze zeleného, nebo žlutého hadce.44 Vysvěcení kaple proběhlo v roce 1367 arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi. Výzdoba drahokamy byla hotová až roku 1372. Jak konstatuje Beneš Krabice z Weitmile: Potom se pan císař vrátil do Prahy a nechal vyzdobit kapli sv. Václava v pražském chrámu malbami, zlatem, drahokamy a vzácnými kameny k poctě Boha a svatého mučedníka Václava, svatého ochránce a pomocníka.45 V kapli sv. Václava se nacházela tumba, která ukrývala hlavu světce.46 Podle záznamů z kroniky Beneše Krabice z Weitmille víme, že už roku 1336 nechal Karel IV. zhotovit pro výzdobu hrobu sv. Václava 12 stříbrných apoštolů. V roce 1346 pak nechal vytvořit zlatou relikviářovou hermu pro hlavu světce. V letech 1346–1348 pro tuto hermu vznikla tumba, která měla podobu dřevěné obdélné schránky se sedlovou stříškou. Tato schránka byla postupně zdobena zlatem a drahokamy. Po dokončení svatováclavské kaple byla umístěna na hlavním oltáři kaple. Inkrustace byly podle záznamů použity také v kapli hradu Tangermünde, kde se nedochovaly.47 Podle dosavadního bádání, je kaple sv. Kateřiny první kaplí, kde císař Karel IV. začal s formou výzdoby stěn leštěnými kamennými deskami. Bohužel neznáme 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47.

K druhům kamene více ŠEDINOVÁ 2004. ŠEDINOVÁ 2004, s. 26. FAJT 2006, s. 210. ŠEDINOVÁ 2004, s. 26. ŠEDINOVÁ 2004, s. 25. ŠEDINOVÁ 2004, s. 27. STEJSKAL 1978, s. 134.

29

4. Východiska přesnou dataci, kdy se s výzdobou inkrustacemi v kapli začalo. Tato kaple měla ale průvodně program výzdoby tvořený nástěnnou malbou, jejíž některé části se dochovaly dodnes. Z roku 1356 je výjev ve výklenku kaple zobrazující Trůnící Madonu s dítětem a u ní klečícího Karla IV. a jeho ženu. Z roku 1357 jsou pak dochované fragmenty vyobrazení českých patronů v arkádách dochované pod deskou, která byla na zdi umístěna. Došlo zde tedy evidentně ke změně přístupu k výzdobě a to v průběhu realizace kaple. Rok 1357 by tedy mohl být tím nejranějším termínem, kdy mohla začít vznikat výzdoba inkrustacemi. Navíc o rok později máme zmínku z kroniky Beneše Krabice z Weitmile o výzdobě hrobky sv. Václava a dalších relikvií zlatem a drahými kameny.48 Umělci už v roce 1358 museli mít k dispozici leštěné kamenné desky, které vznikaly poměrně náročnou výrobou49 . Proto podnět k této formě výzdoby musel být o něco dříve, tedy minimálně o rok dříve tj. 1357. Podobně nám na změnu v přístupu k výzdobě poukazují skutečnosti v kapli sv. Kříže. Ovšem v menší míře, protože kaple sv. Kříže začala vznikat o něco později než kaple sv. Kateřiny. Proto prvotně plánovaná výzdoba byla pozastavena v méně rozpracované fázi než v případě kaple sv. Kateřiny. Náznakem rozpracované výzdoby, ve které se pak už nepokračovalo, jsou dochované kresby na stěnách kaple.50 Kaple sv. Václava v pražské katedrále už pak vznikala patrně dle zkušeností s obklady v karlštejnských kaplích, stejně tak pozdější nedochovaná výzdoba kaple v Tangermünde. Víme kde a přibližně kdy použil Karel IV. k výzdobě posvátných prostor leštěných drahokamů. Nyní zůstává otázka, proč byly k výzdobě použity leštěné drahokamové desky zasazené do zlaceného štuku. Jak jsem již zmínila výše, dosavadní bádání navrhuje, že se jedná o náhradu výzdoby mozaikami, které měl Karel IV. možnost vidět při své první korunovaci v Římě v roce 1355 v kapli San Zenone v kostele Santa Prassede, bazilice Santa Maria Maggiore, San Clemente a

48. Cituji překlad: . . . téhož roku (1358) císař chovaje obzvláštní úctu k sv. Václavovi, nechal hlavu tohoto světce pokrýt zlatem a hrobku z ryzího zlata pro ni nechal vybudovat a okrášlit ji těmi nejvznešenějšími drahokamy, kameny nejvybranějšími i vyzdobil ji tek, že ji žádná jiná v končinách tohoto světa rovna není. Ba co více, v hrobkách ostatních světců ozdobil hlavy, paže i ostatky rozličných světců zlatem, stříbrem a těmi nejkrásnějšími drahokamy a daroval jsem kostelu pražskému. In: FAJT 2006, s. 137. 49. SKŘIVÁNEK-BAUER-RYKL 1985. 50. TŘEŠTÍK 1992.

30

4. Východiska dalších. Tuto tezi ale vyvrací dochovaná mozaika,51 kterou Karel IV. nechal zřídit na jižním portálu chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Znamená to totiž, že kdyby Karel IV. chtěl kaple vyzdobené mozaikami nebo mramorem, tak jak je tomu v Římě, pak by zvolil stejnou techniku, a ne obklad drahokamy. Podobně to platí i o návrhu, že se jedná o náhradu italských mramorových obkladů opus sectile. Přesvědčivé není ani navrhované vysvětlení obkladu stěn drahokamy podle popisu nebeského Jeruzaléma z novozákonního Janova Zjevení (21, 10-21). Ve Zjevení se píše, že stěny města jsou ze zlata, ne z drahokamů. Popisované město má mít navíc 12 bran tvořených perlami. Je pravda, že vyobrazení malých modelů svatých měst, které se nacházejí na triumfálních obloucích římských bazilik (Santa Maria Maggiore, Santa Prassede) zachycuje vnější stěny hradeb zdobené drahokamy. V tomto případě by byla podobnost s českými kaplemi velice obecnou ideovou inspirací. Vizuálně totiž žádná z podob svatých měst nepřipadá v úvahu, protože jde o zobrazení exteriéru hradeb. Naopak v českém prostředí se jedná o výzdoby interiérů, které jsou se svými prostými (především u hradu Karlštejn) exteriéry ve velkém kontrastu. Podle mého názoru zatím dosavadní bádání neuvažovalo o tom, že základ pro inkrustací zdobené stěny kaplí bylo Karlovo první setkání s antickou tradicí. Poprvé se s touto tradicí měl Karel možnost seznámit v severní Itálii, kterou navštěvoval od roku 1331. Proto v následující kapitole uvedu místa, která Karel IV. navštívil. Následně se zamyslet nad tím, která z těchto míst mu mohla posloužit k inspiraci pro výzdobu českých kaplí.

4.2

Cesty Karla IV.

4.2.1

Francouzský královský dvůr

Italskému pobytu předcházel Karlův pobyt na pařížském královském dvoře. To je také důvod, proč je Karel IV. a jeho dílo hojně spojováno s Francií a Paříží. Vysvětlením je, že mladý princ zde strávil své nejranější dospívání. Do Francie 51.

RICCIONI 2006.

31

4. Východiska odjel 4. dubna 1323, v té době mu bylo 7 let. 15. května, na Hod boží svatodušní, zde byl princ Václav Lucemburský biřmován.52 Jeho kmotrem byl sám král Karel IV. Sličný, jehož jméno také mladý Václav přijal.53 Od tohoto momentu císař vystupoval jako Karel IV. Spojení svých dvou jmen pak přikládal hlubší význam, křestní Václav a biřmovací Karel považoval za splynutí dvou tradic: české svatováclavské a tradice Karla Velikého.54 V prvním roce sídlil mladý Karel IV. na hradě St. Germain en Laye u Paříže, kde na prince dohlížel klerik Jan z Vivers a Huetus z Vivers.55 V roce 1325 princ přesídlil z venkovského sídla na královský dvůr přímo v Paříži a to až do roku 1328, kdy zemřel král Karel IV. Sličný56 . Karel byl v Paříži až do jara roku 1330.57 V Paříži měl možnost poznat nejen tamější královský dvůr, studovat svobodná umění na pařížské univerzitě, ale i poznat královskou kapli Sainte-Chapelle a patrně i opatství Sainte-Denis s jeho vzácnými poklady. Často zmiňovaná je osobnost Pierra de Rosiéres, s nímž měl Karel IV. možnost se poprvé setkat při mši 17.2. 1328, kde Pierre pronesl poutavou řeč.58 To nejcennější, co si Karel odnesl ze sedmiletého francouzského pobytu, byla schopnost posuzovat politický vývoj v kterékoli části Evropy z celoevropského horizontu a činit závěry na základě poznání obecné politické situace a všech vztahů a důsledků z ní vyplývajících.59 V roce 1330 byl Karel IV. povolán svým otcem Janem Lucemburským do Lucemburska.60 V Lucembursku strávil přibližně jeden rok. Odtud se vydal do severní Itálie. Tenkráte poslal pro mne můj otec do hrabství lucemburského. I vydal jsem se na cestu přes město Mety, vévodství lotrinské, přes Burgundsko a Savojsko až do města Lausanne nad jezerem. Potom jsem přešel hory u Brigu a sestoupil do území Novarského a odtud sem přišel na Velký pátek do města Pavie, které držel můj otec.61

52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61.

SPĚVÁČEK 1980, s. 69. SPĚVÁČEK 1980, s. 69. SPĚVÁČEK 1980, s. 69. SPĚVÁČEK 1980, s. 70. K působení Karla IV. na pařížském dvoře více: KLEIN 1926. SPĚVÁČEK 1980, s. 66 a 76. SPĚVÁČEK 1980, s. 74. SPĚVÁČEK 1980, s. 75. SPĚVÁČEK 1980, s. 76. PAVEL 2000, s. 30–31.

32

4. Východiska 4.2.2

Důvod první cesty do Itálie

Jan Lucemburský62 nechal poslat mladého Karla IV. z Paříže do severní Itálie, protože měl zájem spolu s Ludvíkem Bavorem, a s pomocí císařské strany, získat moc v severní Itálii.63 Jiří Spěváček situaci vysvětluje tak, že Jan Lucemburský chtěl v Itálii získat mocenskou základnu pro obchvat habsburského panství a skrze ovládnutí několika italských městských států získat finanční prostředky pro své politické a reprezentační záměry.64 Současně chtěl zabezpečit lucemburskou moc v českých zemích, na kterou si dělal nárok Jindřich Korutanský. Jan Lucemburský tušil, že s jeho plány nebude souhlasit tehdejší papež Jan XXII. ani francouzský královský dvůr, na kterém vyrůstal Janův syn Karel IV. To byl také nejspíš hlavní důvod, proč Jan Lucemburský nechal Karla IV. odvolat z Francie do Lucemburku. Hrozilo, že by mohl být použit k nátlaku na krále Jana Lucemburského, který by se pak musel vzdát svých vizí na získání moci a majetku v oblasti severu Itálie.65 Navíc patrně v severoitalských signoriích plánoval král Jan Lucemburský uplatnit zkušenosti mladého Karla IV., které nabyl na pařížském královském dvoře. V roce 1330 král Jan Lucemburský vstoupil do Brescie, kde byl uvítán jako osvoboditel. Postupně ovládl Bergamo, Como, Pavii, Novaru, Vercelli, Bobbio a další města Lombardie a zasáhl i dál do měst Cremona, Parma, Borgo San Donnino, Modena, Reggio, Bologna, Piacenza, Verona, Mantova a Lucca. V městech sliboval mír, pomoc proti rozvratníkům a vybíral peněžité částky za slíbenou ochranu. Velmi vřelé bylo přijetí města Luccy, která se stala dědičnou signorií Lucemburků a městská správa přísahala věrnost králi Janovi i jeho synovi Karlu IV. a jeho potomkům. Jak bude ještě zmíněno, Karel IV. právě v Lucce začal se svou první samostatnou úřední samosprávou. Nechci zde rozebírat dopodrobna historické souvislosti a události, které se k tomuto období vážou, protože práce se věnuje inkrustaci v kaplích Karla IV. Chtěla jsem poukázat na to, že za podnětem cesty Karla IV. do Itálie byly mocenské a politické záměry a že nešlo o poznávací

62. 63. 64. 65.

K politice Jana Lucemburského více: SPĚVÁČEK 1982. SPĚVÁČEK 1980, s. 76. SPĚVÁČEK 1980, s. 76. SPĚVÁČEK 1980, s. 77.

33

4. Východiska ani nijak jinak umělecky zaměřenou cestu. Více k tomuto období politických intrik z historického hlediska i bibliografických podkladů podává Jiří Spěváček.66 V dobových kronikách máme zaznamenané cesty Karla IV. po Itálii.67 Historické studie čerpají také z pramenů diplomatické povahy.68

4.2.3

První cesta do Itálie

Dne 29. 3. 1331 dorazil do města Pavie, kde byl ubytován v augustiniánském klášteře.69 Toto místo v něm nepochybně zanechalo mnoho dojmů. Přinejmenším proto, že se ho zde poručník milánského pána Azza Viscontiho pokusil otrávit.70 Ve městě strávil přibližně 18 dní. V Pávii se dochovalo velké množství památek po osídlení Langobardy. Dne 15. 4. 1331 Karel IV. navštívil město Parma.71 Spolu s otcem Janem Lucemburským zde strávil 40 dnů, po nichž Jan Lucemburský odjel do Francie.72 Nedaleko Parmy u pevnosti San Felice došlo 25. 11. 1332 k bitvě, v níž mladý Karel zvítězil.73 Po bitvě se přesunul do města Modena. Z Modeny se Karel IV. vrátil do Parmy.74 V Parmě byl Karel až do začátku roku 66. SPĚVÁČEK 1980, s. 72–82. 67. SPĚVÁČEK 1980; KALISTA 2004; částečně i KUBÍNOVÁ 2006. 68. KUBÍNOVÁ 2006, s. 106. 69. SPĚVÁČEK 1980, s. 83. 70. SPĚVÁČEK 1980, s. 84. 71. Posléze jsem odešel k otci do města Parmy a tehdy jsem začínal šestnáctý rok svého věku. Můj otec pak svěřil vládu nad tím vším a ochranu mé osoby panu Ludvíkovi, hraběti savojskému, který byl tchánem Azza Viscontiho, vladaře milánského. In: BLÁHOVÁ 1987, s. 21. Také . . . potom jsem jel k otci svému do města Parmy. Šlo mi tehdy na šestnáctý rok.Otec svěřil vrchní vladařství a ochranu nade mnou panu Ludvíku, hraběti savojskému, jenž byl tchánem Azza Viscontiho. In: HRDINA 1911, s. 17. 72. SPĚVÁČEK 1980, s. 84. 73. SPĚVÁČEK 1980, s. 88. Bitva v den sv. Kateřiny do jisté míry ovlivnila Karlův vztah k této světici. . . . a z města Parmy jsme dorazili ke hradu v den svaté Kateřiny, kdy hrad měl být vydán v ruce nepřátel. A kolem druhé jsme začali bitvu s dvanácti sty jezdci a šesti tisíci pěšími proti nepřátelům, kterých bylo dobře také tolik nebo i více. A bitva trvala od druhé hodiny, až přeš západ slunce. . . . A tak milostí boží jsme získali vítězství nad svými nepřáteli. . . . Tak byl tímto vítězstvím osvobozen hrad San Felice. . . Druhého dne jsme se vrátili s velikou radostí do Modeny s kořistí a zajatci. Rozpustivše svůj lid, vrátili jsme se do Parmy, kde jsme tehdy drželi svůj dvůr. In: BLÁHOVÁ 1987, s. 23. 74. HRDINA 1911, s. 20.

34

4. Východiska 1333. Potom se vydal do města Lucca. V Lucce se zdržel několik týdnů.75 Po válečných výbojích u Pavie, Bergama a plenění na milánském území se Karel i jeho otec vrátili 21. 3. 1333 do Parmy, odkud byl Karel poslán do města Cremona.76 Dne 19. 6. 1333 byl uzavřen mír v Castelnuovo77 a dne 15. 6. máme doloženo, že Karel IV. pobýval v Terenzu. V měste Terenzu se mu zdál pověstný moralizující sen.78 Mírových jednání Jana Lucemburského se Karel IV. neúčastnil. Od data 16. 6. 1333 Karel pobýval opět v Lucce79 . Z tohoto dlouhého pobytu Karla v Lucce se nám dochovalo poměrně velké množství úředních listin. Karel IV. zde začal vydávat nezávisle na svém otci vlastní úřední listiny.80 Koncem srpna 1333 byl Karel vyslán Janem Lucemburským do města Meráno. Po cestě se Karel zastavil ve Veroně. V městě Verona strávil dva dny. Byl ubytován v rezidenci vládnoucího rodu Scaligerů a jak píše Jiří Spěváček: byl bohatě obdarován.81 Cestou do Merána se ještě zastavil u pánů z Castelbarco v městě Avio na řece Adiži.82 Město Meráno navštívil a splnil zde své poručnické povinnosti. Více informací o jeho pobytu ve městě nemáme. Z Merána se pak Karel přesunul do Čech, patrně 6. 10. 1333.83 Markraběcí hodnost mu byla udělena v lednu 1334.84

4.2.4

Druhá cesta do Itálie v roce 1337

V roce 1337 se Karel účastnil války v Lombardii a to na straně Benátčanů85 a dalších městských republik proti veronskému a padovskému vladaři Mastinovi della 75. SPĚVÁČEK 1980, s. 88. Nedaleko města založil obranou pevnost, kterou ke své poctě pojmenoval Monte Carlo. Jde o jedinou známou fundaci Karla IV. z jeho prvního italského pobytu. Nechal ji vystavět jako pán Luccy na ochranu svého toskánského města. In: FAJT 2006, s. 43. 76. HRDINA 1911, s. 25. 77. SPĚVÁČEK 1980, s. 90. 78. . . . i přijeli jsme spolu do vsi jménem Terenzo v území města Parmy v neděli 15. srpna na den nanebevzetí svaté Panny Marie. In: HRDINA 1911, s. 28. 79. SPĚVÁČEK 1980, s. 90. 80. SPĚVÁČEK 1980, s. 92. 81. SPĚVÁČEK 1980, s. 98. Čím měl být obdarován se však bohužel nedozvídáme. 82. SPĚVÁČEK 1980, s. 98. 83. SPĚVÁČEK 1980, s. 101. 84. SPĚVÁČEK 1980, s. 102. 85. . . . spolek, který uzavřeli benátčané, Florenští, Milánští, Ferrarští, Mantovští, Bolognští a mnozí jiní proti Mastinovi della Scala, vladaři ve Veroně a v Padově. In: HRDINA 1911, s. 40–41.

35

4. Východiska Scala, který byl stoupencem Ludvíka Bavorského.86 Ve spojenectví s uherským králem se Karel dostal z Budína přes Uhry, Chorvatsko a Dalmácii až do města Senje87 na břehu moře.88 U města Gradu, kde uposlechl rady Bartoloměje, hraběte z Krku a Senje. Díky tomu unikl zajetí Benátčanů a šel pěšky do Akvileje.89 Další zmínka o jeho pobytu na území Itálie je v souvislosti s obsazením hradu Primiero v červenci 1337.90 Přes město Agorda došel s vojskem k Bellunu. Město Belluno dobyli 4. července, v den svatého Prokopa.91 Od Belluna Karel IV. přistoupil k obléhání města Feltre. Obléhání města trvalo šest neděl, až uzavřeli dohodu s Benátčany. Na základě dohody se Karel od Feltre vydal do Benátek, kde byl přijat s velkou ctí a těšil se velké vážnosti.92 Z Benátek se pak vrátili k městu Feltre, které za pomoci benátských vojsk dobyli 5. 8. 1337. Karel byl spolu s bratrem Janem Jindřichem slavnostně jmenován doživotně svrchovanými pány měst Feltre a Belluna.93

4.2.5

Poslední dvě cesty na sever Itálie před krunovační cestou do Říma

Na naléhavou žádost o pomoc biskupa Mikuláše Brněnského proti rodu Visconti z Milána se Karel vydal roku 1340 opět do Itálie.94 Navštívil město Belluno a odtud se dostal k hradu Mel, který byl v jeho moci.95 V den sv. Kateřiny oblehl

86. SPĚVÁČEK 1980, s. 131. 87. V Senji Karel IV. doporučil za biskupa svého kaplana a rádce Jana Protivu z Dlouhé Vsi. In: FAJT 2006, s. 43. 88. HRDINA 1911. s. 41. 89. . . . spustili jsme se dvířky lodi do malé bárky rybářské se zmíněným Bartolomějem a s Janem z Lipé. Přikryti jsouce pytli a sítěmi propluli jsme loďmi jejich a dorazili ku břehu mezi sítím. A tak unikše rukám jejich jsme šli pěšky až do Akvileje. In: HRDINA 1911. s. 41. V Akvileji měl jako spojence Mikuláše Lucemburského (1322-1358), který byl nemanželský syn Jana Lucemburského. In: FAJT 2006, s. 43. 90. SPĚVÁČEK 1980, s. 131; BLÁHOVÁ 1987, s. 32. 91. HRDINA 1911. s. 46. 92. HRDINA 1911. s. 45. 93. HRDINA 1911. s. 131. 94. HRDINA 1911, s. 147; BLÁHOVÁ 1987, s. 40–41. 95. HRDINA 1911. s. 66.

36

4. Východiska hrad Penede, který získal a spolu s ním také město Bellvicino96 a hrad Peutelstein v oblasti Cadore97 . V roce 1347 se Karel rozhodl opět zasáhnout na italském území, tentokrát v utajení, přestrojen za obchodníka či poutníka.98 Záměrem jeho cesty bylo dobytí Tyrol, ale tento záměr mu Ludvík Braniborský zmařil.99

4.2.6

Korunovační cesta do Říma

Další návštěva Itálie byla v letech 1354, kdy se Karel vydal za svou korunovací do Říma.100 Díky této cestě máme podrobné záznamy o tom, ve kterém městě se zastavil a jakou dobu tam patrně strávil. Z pramenů můžeme zrekonstruovat cestu i přibližný časový plán.101 Cesta měla dvě roviny, první byla samo sebou mocenská a druhá rovina byla záležitost Karlovy zbožnosti. V čase Velikonočního tridua vykonal budoucí císař pouť ad limina apostolorum a navštívil nejposvátnější místa křesťanské Evropy. Při tom shlédl svaté ostatky a získal řadu odpustků.102 Popis této cesty se dochoval od Francouze Jana Porty z Annonay,103 záznamy o cestě najdeme také u Beneše Krabice z Weitmille a Jindřicha z Diessenhovenu.104 Karel vyrazil 28. 9. 1354 v den sv. Václava z českého království.105 Jel pouze s menším doprovodem přes Německo a první místo v Itálii, které navštívil, bylo Udine 14. 10. 1354.106 Karel IV. v té době ještě neměl papežské svolení s korunovací, 96. HRDINA 1911. s. 67. 97. HRDINA 1911, s. 147; BLÁHOVÁ 1987, s. 40 a 41. 98. HRDINA 1911. s. 204. 99. HRDINA 1911. s. 204. 100. K okolnostem Karlovy Římské korunovace více KALISTA 2004, s. 35–122. 101. Tyto údaje vznikly spojením pramenů z kroniky Mattea Villaniho viz KALISTA 2004, s. 35– 122; KAFKA 2002; KUBÍNOVÁ 2006. 102. KUBÍNOVÁ 2006. 103. Byl to sekretář kardinála ostijského Petra z Colombiers, doprovázel kardinála z Avignonu do Říma, kde kardinál v zastoupení papeže Inocence VI. Korunoval Karla IV. císařem. Ke Karlovi IV. se při cestě do Říma připojili až v Pise 12. Března 1355. In: KUBÍNOVÁ 2006, s. 106. Více RICHARD 2010. 104. KUBÍNOVÁ 2006, s. 106. 105. KUBÍNOVÁ 2006, s. 107. 106. SPĚVÁČEK 1980, s. 239.

37

4. Východiska patrně věřil, že souhlas získá v průběhu cesty.107 Z Udine jel přes Belleino, Feltre, Bassano 1. 11. 1354 a Padovu.108 Z Padovy zamířil do Mantovy, kde o něm máme zmínku 10. 11. 1354.109 V Mantově ho zastihl dodatečný papežský souhlas s korunovací.110 Odtud se po dvou měsících vyjednávání vydal do Milána.111 Směrem k Milánu jel přes Lodi a opatství Chiaravale.112 V Miláně strávil dva dny 4. 1.–6. 1. 1355.113 Ve městě byl v den Zjevení páně korunován železnou korunou lombardským králem.114 Dále směrem do Říma cestoval přes Piacenzu115 a Pisu, kde pobyl od 18. 1. do 22. 3. 1355116 . Navštívil opět Luccu 13. 2. 1355, Voterru 22. 3. 1355 a zastavil se na týden v Sieně,117 odkud se vydal 28. 3. 1355118 do Říma. Ke svatému městu dorazil ve čtvrtek 2. 4. 1355119 . Římským císařem byl korunován 5. 4. 1355120 . Zmínky máme i o jeho cestě zpět. Cestoval opět přes Sienu 19. 4.–5. 5. 1355, San Miniano a Pisu odkud odjíždí 27. 5. 1355121 . Cestou domů projel městem Pietrasanta, Serezzana a dle pramenů 11. 6. 1355 už mířil do Německa.

107. KUBÍNOVÁ 2006, s. 107. 108. SPĚVÁČEK 1980, s. 239. 109. SPĚVÁČEK 1980, s. 239. Zde se setkal s Francescem Petrarkou, který přijal Karlovo pozvání 16. 12. 1354 a v Mantově společně strávili několik dnů. 110. KUBÍNOVÁ 2006, s. 107. 111. KUBÍNOVÁ 2006, s. 108. 112. SPĚVÁČEK 1980, s. 239. 113. Zde byl v chrámu sv. Ambrože 6. Ledna 1355 korunován lombardskou královskou korunou. In: SPĚVÁČEK 1980, s. 239. 114. KUBÍNOVÁ 2006, s. 108. 115. KUBÍNOVÁ 2006, s. 108. 116. KUBÍNOVÁ 2006, s. 108. 117. KUBÍNOVÁ 2006, s. 108. 118. KUBÍNOVÁ 2006, s. 108. 119. KUBÍNOVÁ 2006, s. 108. 120. Karel dorazil do Říma 2. dubna 1355, podle slibu daného papeži nevstoupil do města, ale utábořil se na Monte Mario nad městem. Řím navštívil nejprve tajně jako poutník. Až na Hod velikonoční, 5. Dubna 1355, oficiálně vstoupil do Říma ke korunovaci. In: SPĚVÁČEK 1980, s. 240–241. Podrobně pobyt v Římě popisuje také KUBÍNOVÁ 2006, s. 108–123. 121. SPĚVÁČEK 1980, s. 242. V Pise strávil tři týdny.

38

4. Východiska 4.2.7

Druhá cesta do Říma

Druhou cestou do Říma byla výprava za Papežem Urbanem V.,122 který se měl na popud Karla IV. vrátit do svého sídla v Římě.123 Tuto cestu zmiňuji čistě informativně, protože vzhledem k tomu, že se odehrála až v roce 1368, tak ji nemůžeme považovat za podnětnou, neboť v této době už byly realizované výzdoby ve dvou karlštejnských kaplích. Obraz této cesty napomáhá ucelit životopis papeže Urbana V., který zmiňuje návštěvu a setkání s císařem.124 Popis vstupu Karla IV. do Říma máme také od italského humanisty Coluccio Salutati (1331–1406), který vše vylíčil v dopise adresovaném Giovanni Boccacciovi.125 Karel se vydal na cestu 2. 4. 1368.126 Do Itálie se vracel na přání papeže, který ho žádal o pomoc v boji proti milánskému vévodovi Bernabu Viscontimu. Karel IV. na italské území vstoupil v oblasti Friaulu.127 Boje byly ukončeny na konci srpna téhož roku, vojsko bylo rozpuštěno a současně v té době pozval papež Urban V. císaře Karla IV. do Říma.128 Cestou do Říma Karel projel Mantovu, Padovu, Modenu, Luccu a Pisu.129 S papežem se Karel IV. setkal již 17. 10. 1368 ve Viterbu.130 Pak pokračoval do Říma, tam se zdržel od 21. 10. 1368 a město opustil těsně před vánočními svátky.131 Zmínky máme i o jeho cestě zpět. Dne 23. 12. 1368 byl v Sieně. Cestou zpět strávil téměř půl roku v Lucce, kde se usadil a řídil odsud italskou politiku.132 Z dobových pramenů máme zmínky o tom, že zde Karel nechal vybudovat rezidenční palác, na několika místech založil univerzity a navštívil řadu významných klášterů a kostelů.133 Zpět do českých zemí se vracel opět přes území Benátčanů a 122. HAYEZ 2000. 123. SPĚVÁČEK 1980, s. 256. Jednání o návratu papeže do Říma začalo nejspíše již za Karlovy návštěvy Avignonu v roce 1365. Urban V. opustil Avignon v dubnu 1367 a v říjnu byl už v Římě. Karel IV. opustil prahu až o rok později 2. dubna 1368. In: KUBÍNOVÁ 2006, s. 137. 124. KUBÍNOVÁ 2006, s. 106. 125. KUBÍNOVÁ 2006, s. 106. 126. KUBÍNOVÁ 2006, s. 137. 127. KRÁSA 1960, s. 374. 128. KUBÍNOVÁ 2006, s. 137. 129. KRÁSA 1960, s. 375. 130. KUBÍNOVÁ 2006, s. 137. 131. KUBÍNOVÁ 2006, s. 137. 132. KRÁSA 1960, s. 375. 133. KRÁSA 1960, s. 375.

39

4. Východiska Frialu.134 Od návratu papeže do Říma očekával větší vzájemnou spolupráci, která byla zmařena neustávajícími nepokoji v Itálii, které zapříčinily návtat papeže zpět do Avignonu 6. 6. 1370.135 Toto jsou veškeré záznamy, které se nám dochovaly o pobytu císaře Karla IV. v Itálii. Jak vidíme, Karel IV. v Itálii strávil poměrně dlouhý čas. Ačkoliv se jednalo o vojenské a politické záležitosti, byly vždy součástí pobytu návštěvy významných šlechticů a jejich sídel, stejně tak jako návštěvy významných církevních svatyň, kostelů a klášterů, které schraňovaly nejcennější relikvie a poklady. Návštěva krále a budoucího císaře znamenala největší snahu o prezentaci toho nejvýznamnějšího, co bylo ve městě k dispozici. Tuto myšlenku potvrzuje i výzdoba kaple Carrarese v Padově.136

134. KRÁSA 1960, s. 375. 135. KRÁSA 1960, s. 258. 136. Kapli a její výzdobě se věnuje ZARU 2013.

40

Kapitola 5 Památky v Lombardii Jak bylo řečeno v předchozí kapitole domněnka, že by přímou inspirací pro Karlovy inkrustace byly památky dochované ve Francii, se zdá být velmi nepravděpodobná. Naopak výzdoba pásu purpurově-fialových drahokamů, které mají formu podobnou jako opus sectile, ale materiálem se odlišují, značí jiný původ. Jak uvidíme inkrustace evokují estetiku, kterou Karel chtěl spojit s císařskou či královskou vizuální rétorikou. Tato kapitola proto bude snahou o popsání míst, kde se Karel IV. setkal s nejvýznamnějšími císařskými antickými objednávkami, které mu mohly být inspirací pro inkrustace. Kromě Říma sem patří především města severní Itálie, kde Karel IV. strávil v rozmezí let 1331–1355 mnoho času a kde se navíc vůbec poprvé setkal — v průběhu své první cesty — s antickými a císařskými památkami. Je třeba dodat, že minimálně od 9. století až do 15. století se umění tak zvané pozdní antiky (4.–7. století) považovalo obecně za součást starověku. Bazilika San Vitale v Ravenně z let vlády císaře Justiniána I. (527-–565) byla proto Karlem Velikým (768-–814) považována za antickou a císařskou památkou par excellence. V tomto směru velmi pravděpodobně ani Karel IV. nerozlišoval mezi 2. a 7. stoletím.

5.1

Nejranější památky

Nejranější památky, se kterými se tedy Karel IV. setkal, jsou dochované v Miláně1 . Ve městě se nacházela korunovační bazilika Sant’Ambrogio2 založená 1. 2.

K urbanismu antického a raně křesťanského města: KRAUTHEIMER 1987, s. 69–92. GATTI PERER 1995.

41

5. Památky v Lombardii sv. Ambrožem3 působícím jako biskup v letech 340–397. Stavba byla přestavěna v 9.–12. století a dodnes je dochovaná po přestavbě z 20. století. Kostel je vyzdoben mozaikou4 v apsidě hlavní lodi, která zobrazuje Krista Pantokrátora spolu se svatými mučedníky Gervasiem a Protasiem a doplněna výjevy ze života sv. Ambrože. Krypta pod oltářem vznikla až v 19. století, ale od 4. století se pod oltářem nacházely malé loculi, které byly určené tělům světců. Tato situace byla pozměněna za vlády Angilberta I. (824-–859), který relikvie přenesl do purpurového sarkofágu, kolem něhož vznikl následně zlatý oltář l’altere d’oro.5 V té době bylo pravděpodobně přestavěno i ciborium.6 Spolu s bazilikou Sant’Ambrogio je propojena kaple San Vittore in Ciel d’oro.7 Kaple vznikla ve 4. století za biskupa Materna a byla vybudovaná pro ostatky svatého mučedníka sv. Viktora. Monumentální výzdoba kaple je tvořena mozaikami na stěnách i v kopuli. Mozaiky zobrazují postavy biskupů na modrém pozadí a v kopuli je zobrazen sv. Viktor v koruně na zlatém pozadí. Bazilika Apostolorum, později označovaná jako San Nazaro8 byla založená svatým biskupem Ambrožem. Další stavbou byla bazilika San Lorenzo Maggiore9 , datace této stavby není přesně učena, pohybuje se kolem konce 4. a začátku 5. století. Jedná se o centrální stavbu. Stavba byla v interiéru zdobená obkladem opus sectile a podle zmínek i zlacenými kameny nebo zlatou folii pokrytou klenbu.10 Tato výzdoba byla z části zničená při požáru v roce 1071. Dnešní stavba je dochovaná po přestavbách z 12. století a z novověku. Ke kostelu je přilehlá kaple Sant’Aquilino s dochovanými zbytky mozaik v bočních apsidách.11 Kaple byla podle různých pramenů popisujících tento prostor zdobená ve spodní části obkladem purpurovým mramorem a v horní části pak zdobená falešným opus sectile. V kopuli se nacházely mozaiky s figurálními výjevy (busty Krista a apoštolů).12 To byl výčet nejranějších dochovaných památek severní Itálie. 3. PAREDI 1960; MCYNN 1994; DASSMANN 2004. 4. CAPPONI 1997, s. 16–21; FOLETTI-QUADRI 2013. 5. CAPPONI 1996. K celé situaci hrobky a její vývoj FOLETTI 2013a. 6. BERTELLI 1981. KOSINKA 1992; Bibliografie k této stavbě a její dekoraci jsou shrnuty v recentním příspěvku: 7. FOLETTI 2013b. 8. VILLA 1953; KRAUTHEIMER 1987. 9. FIENI 2004a. 10. KRAUTHEIMER 1987, s. 85. 11. FIENI 2004b. 12. FOLETTI 2014.

42

5. Památky v Lombardii Další památky souvisí přirozeně i s historickými fakty. Severní Itálie byla po roce 568 ovládnuta kmeny Langobardů.

5.2

Langobardské památky

Právě řada památek je z období nadvlády Langobardů.13 Langobardi do Itálie přišli ze severu od Alp, postupně si podmanili Friulsko, Cividale, Aquileiu a postupovali směrem k jihu. V roce 56914 dobyli město Milano.15 Pod svou nadvládu získali také nedalekou Pávii. Východořímská říše nebyla schopna čelit vpádu Langobardů a podařilo se jí uhájit pouze Řím, Ravennu, Janov a jižní pobřeží Itálie. Významným obdobím langobardské nadvlády16 v severní Itálii byla doba vlády panovníků Authariho (584–590), dále Agilulfa (590–616) a Rotariho v letech 638– 652.17 V této době došlo ke stabilizaci území a celý sever Itálie se stal součástí langobardského království. Konec vlády krále Rotariho je spojen s nástupem dynastie v roce 653, kterou reprezentoval Aripert I. Řím se v té době stal hlavním střediskem západní církve. Po prvotních neshodách s Langobardy právě Řím napomohl mírovým jednáním mezi Langobardy a Byzancí v roce 680.18 Rozmach zaznamenalo království v letech 712–744, za vlády Liutpranda.19 Je o něm známo, že založil řadu kostelů např. kostel San Pietro Ciel d’Oro v Pávii.20 Liutprand v roce 740 dokonce začal obléhat Řím. Obléhání svatého města pak pokračovalo i za dalších panovníků Ratchise a Aistulfa. Na základě neustálé hrozby papež Štěpán II.21 požádal o pomoc franckého majordoma Pipina, který se v roce 755 vydal do Itálie, obklíčil Aistulfa v jeho sídle Pavii a donutil ho, aby 13. Prameny, které hovoří o jejich příchodu a působení, shrnuje ČECHOVÁ 1996. 14. Brogiolo v článku I Lobgobardi tra storia, archeologia e arte uvádí rok příchodu Langobardů do Itálie 569. In: BERTELLI 2000, s. 25. 15. ČECHOVÁ 1996, s. 26. 16. INDELLI 2013. 17. ČECHOVÁ 1996, s. 53. 18. ČECHOVÁ 1996, s. 53. 19. KUDRNA 1983, s. 15. 20. KUDRNA 1983, s. 16. 21. DELOGU 2000.

43

5. Památky v Lombardii vrátil církvi zabraný majetek. Konec Langobardskému království učinil Karel Veliký v roce 774. Poslední langobardský král Desiderius kapituloval v Pavii. Karel Veliký byl následovně korunován lombardským králem a došel s vojskem až do Říma, kde byl přijat s patřičnou pompou papežem.22 Z tohoto období se dochovaly památky, s nimiž se Karel IV. setkal. S jistotou víme, že tyto památky byly v lombardské Pavii, kterou Karel IV. navštívil jako jedno z prvních míst v severní Itálii. Zdejší kostel San Pietro in Ciel d’Oro,23 při němž s nacházel augustiniánský klášter, ukrýval ostatky sv. Augustina24 a ostatky svatých Boethia a sv. Rity. Bazilika byla vystavěna v první polovině 8. století25 na žádost langobardského panovníka Liutpranda. V bazilice se nacházela krypta s uloženými ostatky sv. Augustina. Krypta byla vyzdobena nástěnnými malbami, po nichž se dodnes dochovaly jen nepatrné pozůstatky, které nejsou téměř čitelné. Dnes se v křížení hlavní lodi nachází památník z bílého mramoru z druhé poloviny 14. století. Uvnitř byla socha sv. Augustina. Na oltáři je vystaven křišťálový relikviář s kostmi sv. Augustina. Tyto ostatky byly chráněny v kryptě kostela a nalezeny byly až na konci 17. století. Kostel byl postaven na začátku 7. století. Dodnes se dochovala podoba přestavby z 12. století, nechal je přestavět papež Inocenc II. Název „zlaté nebe“ pochází z výzdoby „předkřesťanského“ kostela, který měl údajně strop vyzdoben zlatem.26 Kostel byl přestavěn v 12. století a poté ještě od poloviny 14. století upravován a zdoben lombardskými kameníky. Dalším posvátným místem v Pavii je kostel Sant’Eusebio, jehož součástí je krypta di Sant’Eusebio,27 která se dochovala dodnes. Krypta vznikla v době první poloviny 7. století za vlády langobardského krále Rothariho (vládl v letech 636–652).28 Údajně toto místo bylo původně ariánskou svatyní.29 Stavba kostela byla upravena 22. KUDRNA 1983, s. 16. 23. MAZZILLI 2013. 24. ANONYMNÍ AUTOR 2000. 25. Od Iohannese Diacona máme zmínky o kostele sv. Petra už v roce 602. DIACONO 1974, s. 223. 26. MAFFEI-VIOLA-PORECCA 2012. 27. PERONI 1968. 28. DIACONO 1974, s. 143–144. 29. Podle zpráv Iohannese Diacona DIACONO 1974, s. 144 byli v době vlády krále Rothariho v Pavii dva biskupové. Jeden katolický a druhý ariánský. In: MAFFEI-VIOLA-PORECCA 2012, s. 7–12.

44

5. Památky v Lombardii na konci 10. století a poté později v 17. století. V době vlády Napoleona byl kostel odsvěcen a sloužil jako nemocnice a v roce 1923 byla stavba zbořena. Jak jsem už výše zmínila, dodnes se zachovala pouze krypta. Krypta je tvořena pěti loděmi zaklenutými žebrovými klenbami. Zajímavé jsou pozůstatky výzdoby této krypty. Dochovaly se hlavice sloupů, které nesou pozůstatky po zdobení emailem. Také se v tomto prostoru zachovaly pozůstatky nástěnné polychromované dekorace. V kryptě jsou pozůstatky po více vrstvách výzdoby. Z románské přestavby se dochovaly nástěnné malby umělého mramoru. Další kostel, který se nacházel v Pavii v i době tamějšího pobytu Karla IV., byl San Giovanni Domnarum.30 Kostel byl založen kolem poloviny 7. století. Ze zmínek Iohannese Diacona31 víme, že zde byl vystavěn kostel na počest svatého Jana Křtitele ozdobený překrásným způsobem zlatem a stříbrem. Kostel byl v 10. století zničen Maďary a poté přestavěn v rozmezí 10. a 11. století, upraven v 12. a 13. století, renovován v 15. století a nakonec přestavěn v 17. století.32 Původní se dochovala pouze krypta. Některé zachované prvky výzdoby krypty mohou být z období langobardského. I v souvislosti s tímto kostelem bychom se měli ptát, do jaké míry je pravděpodobné, že byl Karel IV. seznámen s původní výzdobou kostela vzniklého v 7. století. V Pávii se nacházel také kostel Santa Maria delle Cacce.33 Byl postaven patrně v 8. století. Karel IV. mohl vidět původní kostel, protože k přestavbě došlo až v první polovině 17. století. Dochovala se část krypty, ovšem bez výzdoby. Dnes už bývalý klášter San Felice34 je místo, které Karel IV. měl také příležitost v Pavii navštívit. Klášterní kostel byl postaven v 8. století. Zasvěcení sv. Felixovi proběhlo až v 11. století, kdy se klášter stal samostatný, zpod závislosti na klášteře San Salvatore35 v Brescii. Kostel byl v průběhu staletí upravován a přestavován. Jeho stavebně-historická analýza je velmi komplikovaná. Dochovala 30. 31. 32. 33. 34. 35.

SCHIAVI 2010. DIACONO 1974, s. 147. MAFFEI-VIOLA-PORECCA 2012, s. 23–27. MAFFEI-NASCIMBENE 2007; MAFFEI 2007. BERENGO GARDIN 1992, s. 23–35. STRADIOTTI, 2001.

45

5. Památky v Lombardii se nám krypta spolu hrobkami zdobenými geometrickými jamkami, které byly patrně vyplněny emailem nebo vsazenými drahokamy. Tyto hrobky, relikviáře se dochovaly z období karolinského.36 Posledním sakrálním prostorem v Pavii z období do 9. století je bývalý klášter Santa Maria „Teodote“.37 Vznik se datuje přibližně do rozmezí doby 7.–9. století. Dodnes dochovaná věž kláštera spolu s dochovanou bránou se datuje do desátého století. Přestavby kláštera jsou zaznamenány až v 15. století.38

5.3

Památky z období 9.–14. století

V Pavii mohl císař navštívit kostel San Michele Maggiore,39 zasvěcený původně archandělovi Michaelovi, dokončený v průběhu 12. století. Na místě tohoto kostela ovšem už předtím stála stavba, pravděpodobně ze 7. nebo 8. století.40 Dochovaly se nám zmínky od Iohannese Diacona.41 Pozdější památky se nacházely v Parmě, kde jak víme, Karel IV. strávil víc jak měsíc. Ve městě se nacházel kostel, dnes označovaný jako katedrála Santa Maria Assunta z let 1059–1178.42 Nacházelo se zde baptisterium z počátku 13. století,43 které bylo dílem Benedettoa Antelamiho44 . Tento umělec také projektoval průčelí katedrály. Uvnitř Baptisteria se nacházely fresky z 14. století. Další památkou je kostel San Francesco del Prato45 z 13. století, bohužel později sloužil jako věznice, proto se dodnes nedochoval v dobrém stavu. Z dvanáctého století se ve městě nacházel kostel San Pietro Martire,46 který byl přebudován v patnáctém století. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46.

MAFFEI-VIOLA-PORECCA 2012, s. 19–22. FORZATTI GOLIA 1980, s. 223–235. PERONI 1972, s. 1–93. MAFFEI-VIOLA-PORECCA 2012, s. 29–31. GIANINI 1974. MAFFEI-VIOLA-PORECCA 2012. DIACONO 1974. TESTI 2005. MENDOGNI 1996. CALDERONI MASETTI 2010, s. 302–311. CATARSI DALL’AGLIO 2001, s. 47–60. FELICE 1978, s. 173–174.

46

5. Památky v Lombardii V Modeně,47 kde Karel IV. také pobýval, se v tom čase nacházel dóm postavený v průběhu 12. století. Chrám Santa Maria della Pomposa byl založen v 12. století, ale později v přestavěný do barokní podoby a kostel San Francesco z 13. století upravovaný v 19. století. Město Lucca48 bylo místem, kde Karel strávil poměrně hodně času. V městě se nacházelo mnoho kostelů. Jmenujme Chiesa del Santi Giovanni e Reparata, Chiesa di san Alessandro Maggiore, Chiese Sant Michele in Foro a Basilica di San Ferdiano. V Cremoně se nacházela katedrála, která se začala stavět ve 12. století. Verona49 nabízela mnohá místa, která mladý Karel IV. mohl navštívit. Patří k nim Duomo S.Maria Matricolare z 12. století s baptisteriem San Giovanni in Fonte s mozaikou z 6. století. Ve městě se rovněž nacházela bazilika San Zeno Maggiore z 5. století, přestavěná v 10. století. Dále klášterní kostel San Fermo Maggiore stavěný v letech 1065-1140, kostel San Lorenzo z 11. století a kostelík San Giovanni in Foro z konce 12. století. Mimo tato místa mohl Karel IV. vidět i Castel Vecchio, sidlo rodu Scaglierů ze 14. století. V Meránu50 mohl navštívit tamější hrad San Zeno, zvaný Zenoberg. Hrad byl vybudován na poutním místě u kaple sv. Zena. Nacházely se zde ostatky sv. Valentiniana a sv. Korbiniana. V 13. století zde nechala postavit opevnění rodina Suppani. Z pramenů se dozvídáme, že hrad padl v roce 1347 pod vojskem Karla IV. Lucemburského. V městě Aquileia mohl navštívit baziliku Santa Maria Assunta51 a tamější kryptu,52 která je vyzdobená nástěnnými malbami. Katedrála má dřevěný malovaný strop, který v transeptu zobrazuje hvězdné nebe.

47. 48. 49. 50. 51. 52.

MUZZIOLI 1993. ROSS-ERICHSEN 2010. BELVIGLIERI 1974. PERATHONER-TOSI 1976. CUSCITO 2010. BELLUNO 1976.

47

5. Památky v Lombardii Ve městě Belluno53 se v roce 1337 nacházela bazilika San Martino, která byla založena v polovině 9. století. Karel IV. měl možnost vidět katedrálu v původní podobě z devátého století, protože přestavěná byla až na začátku 16. století. Ve městě se také nacházel kostel San Pietro, jehož stavba byla započata v druhé polovině 13. století. Kostel San Pietro byl upraven okolo roku 1465 a v osmnáctém století byl zcela přestavěn. Stejně tak byl přestavěn kostel Santa Maria dei Batutti, založený v roce 1330. Upraven byl hned v první polovině 15. století. V Benátkách Karel IV. navštívil chrám sv. Marka.54 Stavba kostela se datuje do roku 1063 a vysvěcení proběhlo v roce 1094. Kostel byl vyzdoben zlatými mozaikami. Návštěva Benátek mohla Karlovi zprostředkovat koncentrovaný vliv Byzance na umění východní Itálie. U města Feltre se dochoval kostel v klášterním areálu San Vittore e Corona,55 který je velmi bohatě zdobený nástěnnou výmalbou. Tato svatyně byla založena v roce 1096 a vysvěcena v roce 110156 a výzdoba byla dokončena ve 12. století. Z pramenů se dozvídáme, že přímo tento kostel Karel IV. navštívil a dokonce se zde nechal vypodobnit v nástěnné fresce spolu se svou ženou Annou Svídnickou. V této oblasti se také Karel IV. patrně později seznámil s dílnou Tommase da Modeny57 nebo dokonce přímo s tímto umělcem, od kterého pak nechal vytvořit triptych umístěný v kapli sv. Kříže na Karlštejně. V Padově byl uvítán zástupci rodu Carrara. Navštívil jejich palác, jehož kaple byla vyzdobena k poctě budoucího římského císaře.58

53. 54. 55. 56. 57. 58.

GULLINO 2009. DEMUS 1984; FAVARETTO 2012. MINELLA 1995; CODEN 2004. MINELLA 2004, s. 3 a 9. KOLEKTIV 1980; ZAVA BOCCAZZI 1903; BERTONI 1903. ZARU 2013.

48

Kapitola 6 Navržená východiska pro původ výzdoby inkrustacemi v kaplích 6.1

Lombardie

Na základě výčtu míst a tamějších památek, které měl Karel IV. příležitost poznat, bych se ráda zaměřila na dvě města. Jedná se o Pavii a Milano. Toto rozhodnutí pramení z několika skutečností. Jedná se o místa s dlouhou uměleckou tradicí, obě města byla v historii hlavními centry císařství a Longobardského království. Ráda bych se proto pokusila porovnat konkrétní památky s výzdobou v kaplích Karla IV. Hypotéza, se kterou chci pracovat, předpokládá, že právě pro královskou a císařskou důstojnost mohly být zdejší památky pro Karla IV. inspirativní. Tento korpus doplním o odkaz na místa, která by mohla nabídnout další indicie v tomto směru. Jsou to oblasti v okolí města Feltre a Belluno v dnešní provincii Veneto, okolí města Lucca, Sienna a Padova. Tato místa nabízejí další prostor v bádání vedoucímu k ucelení obrazu souvislostí tamějšího umění s uměním císaře Karla IV.

6.2

Pavia

Krypta Santa Felice byla součástí klášterního komplexu Monastero della Regina, který vznikl v 8. století na žádost Ansy manželky krále Desideria.1 Z této pod1. Desiderio vládl v letech 757–774. In: MAFFEI-VIOLA-PORECCA 2012, s. 19. Také DIACONO 1974, s. 227–228.

49

6. Navržená východiska pro původ výzdoby inkrustacemi v kaplích řízenosti klášteru v Brescii byl oproštěn na začátku 11. století za vlády císaře Otty III. (980–1002) a nově jmenován jako Monastero di San Felice, podle ostatků sv. Felixe, mučedníka z 3. století, jehož ostatky klášter chránil. K historii komplexu v rozmezí doby 8. až 11. století víme velmi málo. V 11. století byl kostel prodloužen o 10 metrů. Tímto rozšířením zanikl původní klášterní hřbitov. Kostelní budova byla spojena s klášterem a dál upravována. V kryptě se dochovaly tři archové relikviáře, nebo lépe sarkofágy „domečkového“ typu z mramoru (Obrázek 14). Jedná se o rozměrné objekty na čtyřúhelném půdorysu se stříškou. Na čelní straně je otvor, v němž byly uloženy relikvie. Archy jsou dekorovány specifickým způsobem. Na vnějších stěnách rozměrných relikviářových schrán se nacházejí jamky ve tvaru geometrických tvarů – kruhy, čtverce a kosočtverce – které jsou uspořádané do plošné dekorace. S největší pravděpodobností byly tyto jamky vyplněny barevnou skleněnou pastou-emailem ve zlatém štuku.2 Ve vyhloubených otvorech v mramorových deskách se dodnes ještě dochoval tmel, který v jamkách upevňoval nejspíš skleněné destičky, nebo materiálově jiné části výzdoby. Takový přístup k zdobení byl typický pro kočovné kmeny, jakými byli Langobardi. Tento kmen ovládal severní Itálii více než 2 století. Dokladem jsou dochované šperky, které mají podobným způsobem zasazeny leštěné kameny v kovu nebo zlatě. Zdobení velkých ploch relikviářů napovídá, že vyzdobit větší plochu tímto způsobem bylo reálné a evidentně používané. Emailová sklíčka nebo drahokamy mohly být zasazené i ve stěnách samotné krypty. Navíc tento způsob výzdoby se objevil i jinde, jak dokazují fragmenty sloupových hlavic z pavijské krypty Sant’Eusebio. Krypta Sant’Eusebio3 se dochovala z doby vlády langobardského krále Rotariho.4 O kostele Sant’Eusebio se zmiňuje Iohannes Diaconus v souvislosti s tím, že se

2. MAFFEI-VIOLA-PORECCA 2012, s. 21. 3. MACELLI-DOSSENA 2007. Rotari vládl v letech 636-652. In: MAFFEI-VIOLA-PORECCA 2012, s. 7. V souvislosti s pa4. novníkem Rotarim Iohannes Diaconus zpomíná kostel San Giovanni Battista, který langobardský král nechal bohatě vyzdobit zlatem a stříbrem. V kostele pak po smrti krále Rotariho bylo uloženo jeho tělo. DIACONO 1974, s. 144.

50

6. Navržená východiska pro původ výzdoby inkrustacemi v kaplích ve městě v tu dobu nacházeli dva biskupové.5 Jeden katolický a jeden ariánský. Radikální přestavba kostela nastala na konci 10. a začátku 11. století. V této době byla krypta zvýšena. Druhý zásah byl v 17. století, kdy byl kostel odsvěcen a přebudován na nemocnici.6 V roce 1923 byl kostel zbourán. Krypta zůstala zasypána do roku 1967–1968, kdy byla zrestaurována. O podobě interiéru můžeme uvažovat na základě fragmentů zbylé výzdoby. Dochované sloupové hlavice jsou zdobené jamkami (Obrázek 15 a 16), podobně jako na relikviářích v kryptě San Felice. V kamenných hlavicích sloupů jsou vyhloubeny trojúhelné listovité žlábky, či žlábky ve tvaru kopí, které byly dekorované. Dle restaurátorských zpráv byly jamky vyplněny emailovou pastou, leštěnými sklíčky, nebo drahokamy a podél hran zdobené zlatem.7 Jak už jsem zmínila, tato technika je blízká barbarským kmenům Gótů a Langobardů, především jejich dochované zlatnické produkci. Typ hlavice ze Sant’Eusebio je možné srovnat s podobnými dochovanými hlavicemi v oblastech Brescie, Turína a Ravenny8 . Uvažuje se, že sloupy byly spíš dekorací, než nosnou konstrukcí budovy. Navíc je možné, že hlavice byly použity z pozůstatku původního kostela, který byl na konci 10. století spolu s kryptou přestavován. V kryptě se mimoto nacházely nástěnné malby z 13. století.9 Stěny byly ve spodním pásu zdobeny malbami umělého mramoru. Dnes se jedná o pozůstatky tvarů křížů, oválů, trojúhelníků a spirál. V klenbě byly zobrazeny symboly evangelistů Matouše a Lukáše, zobrazení ducha svatého a panny Marie s dítětem.10 Pozůstatky této výzdoby byly restaurovány v 60. letech 20. století a ve fragmentech se dochovaly dodnes.11 Fresková výzdoba byla patrně pod vlivem byzantského umění. V souvislosti s archovými relikviáři z krypty San Felice bych uvedla tumbu, kterou nechal Karel IV. vybudovat v kapli sv. Václava v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Tumba vznikla v rozmezí let 1346–1348.12 Jak už bylo výše řečeno, jednalo 5. Ticino si puó tuttora vedere il posto dove il vescovo ariano, che risedeva nella chiesa di Sant’Eusebio, aveva il sup battisterio, mentre vi era anche un vescovo catolico. In: DIACONO 1974, s. 144. 6. MAFFEI-VIOLA-PORECCA 2012, s. 7. 7. MACELLI-DOSSENA 2007, s. 28; MAFFEI-VIOLA-PORECCA 2012, s. 9. 8. MAFFEI-VIOLA-PORECCA 2012, s. 10. 9. MACELLI-DOSSENA 2007, s. 31. 10. MACELLI-DOSSENA 2007, s. 31. 11. MACELLI-DOSSENA 2007, s. 31–33; MAFFEI-VIOLA-PORECCA 2012, s. 11. 12. ŠEDINOVÁ 2004, s. 27.

51

6. Navržená východiska pro původ výzdoby inkrustacemi v kaplích se o obdélnou schránu se stříškou, která byla zdobena plastickými výjevy a vsazovanými drahokamy. Popis tumby se dochoval z inventáře z roku 1387. Tato tumba zanikla v 15. století.13 V kontextu s tumbou sv. Václava, relikviáři v kryptě San Felice v Pavii a jejich původní dekorací bych zmínila studii Antona Legnera,14 který uvádí spojitost výzdoby kaplí Karla IV. s relikviářovými schránami. Píše: Deutliche formale Analogien dagegen finden sich in der Welt der früh- und hochmittelalterlichen Goldschmiedekunst, im Sinne der Wertschätzung der alten Formen und Typen im Evangeliar der Johannes von Troppau, und im Sinne der funktionalen Inhaltsbestimmung in den Räumlichkeiten selbst. Denn wenn schon ein Schlußstein im Scheitel der Katharinenkapelle in Form eines prachtvollen Schmuckstücks mit antikem Kameo im Mittelpunkt sitzt, dann stellen sich unschwer Assoziationen zu Werken der frühen Schatzkunst ein, ob man sich nun an die Stirnseiten des Maastrichter Servatiusschreins erinnern mag oder and as Mittelstück des Kreuzes von Ovideo oder an die Stirneriten des Reliquiars mit dem Kristallzylinder im Schnütgen-Museum-beliebig herausgegriffene Exempla für die formale Inspirationsquelle solcher architektonisch verwendeter Schmuckgebilde.15 S myšlenkou Antona Legnera, že výzdoba inkrustacemi v českých kaplích se více podobá výzdobě relikviářových schrán, jak mozaikám či malovaným imitacím mramoru, souhlasím. Byť jejich stav dochování není kompletní, nálezy v obou pavijských kryptách naznačují, že myšlenka monumentální inkrustace byla známou v oblastech vlády Langobardů a Karlovců. Navíc pozůstatky podobné výzdoby, jako jsou fragmenty relikviářových arch v Pavii, jsou doloženy i v Miláně. Jedná se o část náhrobní desky krále Alda z konce 6. století.16 (Obrázek 19) Tato deska se našla při kostele Santa Maria la Rossa v Miláně. Hlavním jejím motivem je kříž, jehož pozadí tvoří latinský text. Deska je orámovaná jamkami, které byly nejspíš stejně jako jamky relikviářů v kryptě San Felice vyplněny skleněnými destičkami nebo emailem. Karel IV. se s velkou pravděpodobností mohl s těmito místy setkat. Jejich dekorace se mi zdají jako nejpravděpodobnější model pro jeho 13. 14. 15. 16.

ŠEDINOVÁ 2004, s. 27. LEGNER 1978b, s. 169–182. LEGNER 1978a, s. 356-362; LEGNER 1978b, s. 358. DONATI-TIBILETTI 2002, s. 136 a 146

52

6. Navržená východiska pro původ výzdoby inkrustacemi v kaplích kaple. Není asi náhodou, že funkce obou prostorů -– krypt a Karlových kaplí — je stejná: jedná se o místa, kde jsou uchovány relikvie. V tomto smyslu se proto jeví legitimním, v případě Prahy a Karlštejna, uvažovat o přímé recepci pavijských modelů.

6.3

Milano

Bazilika Sant’Ambrogio byla korunovačním kostelem lombardských králů. V první polovině 14. století se pyšnila monumentální mozaikou na zlatém pozadí, zlatým oltářem umístěným pod ciboriem na porfyrových sloupech a v neposlední řadě kaplí, původně stojící jen pár metrů od baziliky, jejíž strop byl tvořen zlatou mozaikou. Z komplexu Sant’Ambrogio bych se zaměřila na kapli San Vittore in Ciel d’Oro17 (Obrázek 18 a 20). Spíše než na jednotlivé prvky dekorace bych směřovala pozornost na celkovou koncepci výzdoby kaple. Rozložení výzdoby by se mohlo po vizuální stránce srovnat s kaplí sv. Kříže. Nejnižší pás výzdoby tvoří obklad mramorem, další pás portréty svatých a zlatý strop. Podobná je situace v kostele San Lorenzo s kaplí sv. Aquilina (Obrázek 21 a 22), která se dodnes dochovala jen ve fragmentech. Funkce této stavby dlouhou dobu nebyla jasná, ale na základě recentních výzkumů dnes víme, že se jednalo o mauzoleum, patrně dokonce císařské.18 V kapli se nacházela monumentální výzdoba, jejíž přibližná podoba se dochovala díky nákresu britského cestovatele ze sedmnáctého století Ralpha Symondse (Obrázek 23).19 Díky této kresbě víme, že v době Karla IV. se tam nacházela dekorace tvořená obkladem z kamenů, malbou imitací mramorových obkladů a v kopuli s mozaikou zobrazující ve středu bustu Krista, který byl obklopen bustami apoštolů a proroků spolu s girlandami a rostlinnými ornamenty.20 O kapli Sant’Aquilino se ve středověku hovořilo jako o pohřebišti císařovny Gally Placidie. Císařská hrobka musela být pro Karla IV. velmi významné místo vzhledem k jeho úctě k císařským svatyním. V tomto 17. FOLETTI 2013b. 18. FOLETTI 2014. 19. FOLETTI 2014. 20. FOLETTI 2014. Podobnost výzdoby stropu Ivan Foletti přirovnává k výzdobě římského mauzolea Santa Constanza a ravennskému baptisteriu ortodoxních.

53

6. Navržená východiska pro původ výzdoby inkrustacemi v kaplích smyslu se zdá, že jestliže Pavia sloužila jako model pro inkrustace jako takové, Milano mohlo nabídnout koncepční ideu výzdoby v českých kaplích.

6.4

Lombardie jako epicentrum Karlova setkání s „antikou“

Původ drahokamových obkladů v kaplích císaře Karla IV. do oblasti italské Lombardie doposud žádný z badatelů nesměřoval. Jediní dva badatelé, kteří se v souvislosti s výzdobou kaplí Karla IV. obrátili k oblasti dnešní italské Lombardie, byli Mojmír Frinta a Dobroslava Menclová21 . Mojmír Frinta v souvislosti s otázkou původu punců, které se objevují v české malbě, navrhl severní Itálii.22 Zdobení puncem, tedy technika zdobení zlacených povrchů puncy, byla známá v 6. a 7. století v raně byzantských ikonách. Puncem je zdobený i zlacený štuk, který upevňuje leštěné drahokamy ve stěně kaplí Karla IV. Znovu se podle jeho studie technika puncování rozšířila v trecentu v oblasti Sieny, Pisy, Florencie a Bologne. Do českých zemí se podle něj ale technika rozšířila z Benátek, neboť našel paralely mezi benátskými a českými dochovanými vzory punců. To, že tradice obkladů stěn nebyla v Itálii neobvyklá, je zřetelné, naopak se jedná o antickou tradici, která se objevuje na řadě míst, nejen v už výše zmíněných památkách v Římě, Miláně a Ravenně. Obklad mramorem byl navíc rozvinutý ve 12. století rodinou Cosmati, která obklady propracovala do komplikovaných geometrických mozaik.23 Tento způsob výzdoby stěn se objevoval primárně ve svatyních královských a císařských. Patrně je to jeden z hlavních důvodů využití tohoto prvku v kaplích Karla IV. Záměrem bylo odkázat ke známým svatyním, které se dochovaly z doby pozdní antiky. Vzhledem k tomu, že v rozmezí let 1331– 1355 Karel IV. poznal Milano a jeho okolí znamená, že obklad v kapli sv. Kateřiny a patrně i koncept dalších kaplí vznikal jako odkaz ke stavbám v Miláně a Pavii. Obě tato města odkazovala ke královské a císařské tradici. Milano bylo navíc krátce i hlavním sídlem Římské říše, Pávie pak hlavním sídlem langobardských králů. 21. 22. 23.

FRINTA 1994; MENCLOVÁ 1958. FRINTA 1994. DEL BUFALO 2010; HUTTON 1950.

54

6. Navržená východiska pro původ výzdoby inkrustacemi v kaplích Vizuální odkaz ke královským a císařským stavbám navíc nijak nevyvrací často zmiňovanou ideu odkazu k nebeskému Jeruzalému, která vždy mohla být prolínající se myšlenkou celkového konceptu.

55

Kapitola 7 Odkaz k císařské tradici Drahokamové obklady, které jsou aplikované v kaplích císaře Karla IV., znamenají odkaz, který měl ve svém čase jednoznačnou výpovědní hodnotu. K myšlence ovšem nesměřovaly pouze inkrustace, ale i ostatní prvky výzdoby v kaplích. Obklady stěn nejsou stěžejním prvkem výzdoby, na kterém by koncept stál. I když z dnešního pohledu jsou výjimečné svou jediněčností, jsou jedním z mnoha odkazů, které směřovaly k společné myšlence. Touto myšlenkou byl odkaz k císařské tradici. Tato idea se objevuje ve všem co Karel IV. dělal. Příkladem toho je jeho vášeň pro sbírání ostatků svatých mučedníků jako ideologické navázání na tradici, kterou začal – alespoň podle středověké tradice – Konstantin Veliký. S odkazem k této tradici císaře Konstantina pak pokračovali další panovníci, především pak Karel Veliký.1 Drahokamové obklady proto byly, podobně jako často používaný motiv kříže nebo sběr ostatků mučedníků, záměrným odkazem k tradici císařství. S místy, kde se mohly dochovat tyto odkazy, se Karel IV. setkal v Milaně, Pavii a Římě.2 Třetím císařským odkazem na území Itálie by mohla být Ravenna, ale toto město Karel IV. podle záznamů z pramenů nepoznal. Řím je v souvislosti se vznikem inkrustací v kaplích až příliš pozdní destinací. Proto je nutné vzít v potaz místa severní Itálie, kam Karel IV. od roku 1331 jezdil. V době 14. století byl pohled na tvorbu mezi 4. a 7. stoletím komplexní.3 Důležité bylo stáří památek a jejich císařská dimenze. Proto pro Karla IV. byly památky z Milana, z Pavie či z Říma stejně důležité, rovnocenné a zajímavé, neboť ztěles1. 2. 3.

CHADRABA 1971, s. 42–43. Podrobněji v 4. a 5. kapitole. Podrobněji v podkapitole 6.4.

56

7. Odkaz k císařské tradici ňovaly antickou císařskou tradici, na kterou chtěl Karel IV. navázat. Struktura milánských kaplí tedy mohla podnítit tvoření konceptu kaplí karlštejnských a kaple sv. Václava. Vizuálně navázat na císařskou tradici znamenalo ukázat Karlův podíl na jejím pokračování. Zajímavá je v tomto smyslu otázka Karlova vnímáni langobardského umění. Je možné, že Karel IV. nevnímal rozdíl mezi císařskými objednávkami a díly langobardských dílen? Tato možnost není vyloučená, ale současně se nezdá jako pravděpodobná. Ve městě muselo být známo jméno objednavatelů. Jak tedy vysvětlit fakt, že se Karel IV. rozhodl inkrustované dekorace použít i když nepatřily k císařským budovám? Jako nejpravděpodobnější se jeví hypotéza, že jako král langobardský4 se Karel považoval za dědice jak římské tradice, tak dědice Langobardského království. V tomto smyslu unikátní syntéza, kterou na svých hradech vytvořil, ukazuje na novou reflexi recepce této tradice. Karel pracuje jako objednavatel s vizuální kulturou minulosti, kterou ale svébytně interpretuje v rámci střední Evropy. V tomto smyslu nelze opominout otázku souvislosti s byzantskou Konstantinopolí, která byla nepochybně významným odkazem k císařství. Karel IV. měl podle záznamů dobré povědomí o politické situaci v Byzantské říši. Mimo to se zajímal i o tamější umění a kulturu. Důkazem mohou být dochované oděvy z orientálních látek v jeho hrobce, stejně tak jako zmínka o čtení popisů byzantského umění na dvoře Karla IV.5 Zdrojem informací o tamějším umění mohly být iluminované rukopisy. Bohužel dnes nelze zjistit, jaké konkrétní spisy měl k dispozici. Jan Marignola podnikl cestu do Asie a zpět.6 Po návratu z této cesty se stal Karlovým kronikářem. Nemůže být pochyb o tom, že přivezl řadu cenností, zajímavostí, popisů tamější kultury a umění. V neposlední řadě už v průběhu korunovační cesty do Říma byl již Karel IV. v kontaktu s byzantským císařem Janem Palaiologem.7 Dochoval se formulář listu zaslaného byzantskému císaři v době Karlova pobytu v Pise při návratu z jeho korunovační cesty do Říma. Byzantský císař si Karlovi stěžoval na své politické problémy a patrně nově zvoleného císaře

4. 5. 6. 7.

Více ke Karlově korunovaci v Milaně v podkapitole 4.2.6. ŠEDINOVÁ 2004. KALISTA 2004, s. 265. SPĚVÁČEK 1980, s. 242–243.

57

7. Odkaz k císařské tradici žádal o pomoc. Žádosti pak záhy následovaly zaslané relikvie tří starozákonních patriarchů Abraháma, Izáka a Jákoba.8 Ve 14. století vzrostl zájem o byzantskou kulturu. Spolu s tímto zájmem se na území dostala řada byzantských iluminovaných rukopisů. Na tomto základě je postavena studie Denise Zaru, která zkoumala původ výzdoby Capella Carrarese v Padove.9 Výzdoba vznikla na počest návštěvy císaře Karla IV. v Padově u rodiny Carrarese. Výsledkem studie je zjištění, že umělci tvořící tuto výzdobu vycházeli z předloh v byzantských iluminovaných rukopisů. Denise Zaru došla k závěru, že předloha v byzantských iluminovaných rukopisech byla vědomým záměrem, který měl odkazovat právě k staré císařské konstantinovské tradici. Rozhodnutí o volbě tohoto odkazu mělo souviset s návštěvou Karla IV. v Padově.10 Navázat na antickou tradici skrze filtr Byzance byl tedy vědomým krokem jak deklarovat svou náležitost k císařství v polovině 14. století. Ve smyslu filtru rukopisů a písemné tradice chtěl i Karel IV. jednoznačně odkazovat na východní císařskou tradici. Ve své práci Denise Zaru uvádí, že jedním z prvků, který v Padově dává malbám onen byzantský a tudíž císařský rozměr, je použití kontinuální narace. Asi proto není náhodou, že stejný způsob vyprávění je zvolen i na schodišti, které vede ke kapli sv. Kříže ve Velké věži Karlštejna.11 Jedná se podle mého soudu o další prvek Karlovy vizuální syntézy císařských a antických tradic. I v tomto případě se zdá, že filtrem poznání této tradice byla právě severní Itálie. Shrneme-li závěry této kapitoly, pak je možné říct, že inkrustované kameny ukazují směrem ke královské Pavii. Struktura dekorací naopak vede k císařskému Milanu. Jde o odkaz k výzdobě svatyní, které Karel IV. poznal. Císařské svatyně, mauzolea a oratoře byly zdobeny řadou jednotlivých uměleckých prvků. Primární byl ale výsledný celek výzdoby. Ten měl být co nejvelkolepější v rozmanitosti využitých médií výzdoby. Přesně o to císař Karel IV. usiloval. Kaple jsou zdobeny v horizontálních pruzích – nástěnnou malbou imitací obkladu mramorem, dřevěným obkladem v kapli sv. Kříže, inkrustacemi leštěnými 8. 9. 10. 11.

SPĚVÁČEK 1980, s. 243. ZARU 2013. ZARU 2013. STEJSKAL 1978, s. 120–122; FIŠER 1996, s. 156.

58

7. Odkaz k císařské tradici kameny, nástěnnými figurálními malbami, deskovými obrazy a zlatým stropem kaple sv. Kříže. To vše ještě doplňováno zlacením, vsazenými drahokamy či puncováním. Jednotlivosti těchto monumentálních celků společně odkazovaly k symbolům císařství a významných míst slavných panovníků. Inkrustace drahokamovými deskami jsou jedním z odkazů, které Karel IV. spatřil v Pavii. Znamená to tedy, že konkrétní prvek inkrustace má svůj vizuální předobraz, ke kterému odkazuje. Ale celý koncept kaplí císaře, který využívá jednotlivých způsobů výzdoby odkazujících ke konkrétním místům, tvoří nový celek. O tomto celku můžeme říct, že se jedná o syntézu, která je „dílem“ císaře Karla IV.

59

Závěr V práci se mi na základě záznamů cest Karla IV. podařilo nalézt místa v severní Itálii, která mohla být zdrojem inspirace obkladů stěn drahokamy v jeho českých kaplích. Výzdoba rozměrných karolinských sarkofágů a pozůstatky zdobení hlavic langobardských sloupů v kryptách v Pavii jsou dochované jen ve fragmentech. Předpokládám, že v době kolem poloviny 14. století byla výzdoba zachovaná ve větší míře. Podnět pro vykládání stěn leštěnými barevnými kameny a zlatem proto mohl vycházet z těchto míst. Vzhledem k tomu, že koncept kaplí musel vzniknout dřív, než Karel IV. na vlastní oči poznal Řím, jsou zrovna města Pavie a Milano místem, kde se poprvé setkal s antickou tradicí. Struktura kaple san Vittore in Ciel d’Oro a mauzolea Sant’Aquilino při kostele San Lorenzo jsou milánské vzory, skrze které mohl přebrat prvky antické císařské rétoriky. Skrze tuto úvahu se navíc nabízí hlubší reflexe, kterou Karel IV. prostřednictvím svých kaplí sděloval. Tyto kaple jsou tvořeny syntézou odkazů k císařské a královské tradici. Právě proto v nich nalezneme odkaz k Římským stavbám (např. malované falešné mramory) a i k císařské Konstantinopoli (často se opakující motiv kříže, motivy nástěnných maleb např. v nadpraží kaple sv. Kateřiny „exaltatio crucis“).12 Milano a Pavii uvádím v souvislosti s výzdobou kaplí poprvé a nově. Karel IV. odkazem k těmto stavbám nereflektuje pouze císařskou éru města Milana, ale svůj manifest spojuje skrze recepci inkrustací v posvátných kaplích s tradicí lombardských a langobardských králů, kteří měli hlavní sídlo v Pavii a Milaně. Stejně jako císař Konstantin, uctívali tito králové svaté relikvie a stavěli jim honosně monumentální svatyně, jejichž nepatrný fragment se dochoval v pavijských kryptách. V mé práci jsem se pokusila navrhnout řešení vizuálního původu a také vysvětlení důvodu použití inkrustací drahokamy v Karlových kaplích. Navrhovaný vizuální původ je směřován do Pavie a tamějších krypt Sant’Eusebio a San Felice. 12.

CHADRABA 1971, s. 68–69.

60

Závěr Důvod jejich použití je součástí Karlova konceptu císařské a královské rétoriky, kterou promítal skrze umění, které nechal zřizovat. Téma je ovšem mnohem širší, než je možno v této práci obsáhnout. Na moji práci je možné navázat další výzkum. Přínosem by bylo podrobnější probádání langobardských a karolinských památek v oblasti Lombardie, aby vznikl ucelenější obraz o jejich způsobu zdobení posvátných oratoří a míst ukrývající relikvie. Spolu se severní Itálií je také spojena recepce byzantského umění, které bylo taktéž středem Karlova zájmu, jako významný císařský odkaz. Vzhledem k tomu, že neměl možnost Konstantinopol navštívit, určitě přijímal informace o tamějším umění zprostředkovaně. K tomu byl sever Itálie a především oblast Veneta ideální. Nejedním dokladem je výzdoba padovského paláce rodu Carrara, kde bylo záměrem skrze filtr odkazu Byzance dokázat příslušnost k císařské tradici, stejně tak jak o to ve svém umění usiloval císař Karel IV.

61

Literatura Prameny DE CLARI 1924: De Clari, Robert, La conquête de Constantinople, vyd. Ph. Lauer, Paris 1924. DE CLARI 1998: De Clari, Robert, Die Eroberung von Konstantinopel, In: Chroniken des vierten Kreuzzuges, Freiburg 1998, str. 82–137. DIACONO 1974: Diacono, Paolo, Storia dei Longobardi, Milano 1974. EINHARDUS 1991: Einhardus, Vita Karoli Magni: Komentar, Transkription, Übrsetzung, Graz 1991. SCHARFENBERG VON 1842: Scharfenberg von, Albrecht, Der Jüngere Titurel [online], 24. Vyd. G. Basse, 1842. [cit. 2013-9-12]. Dostupné na:

Sekundární literatura ADÁMKOVÁ 2006: Adámková, Iva, Spisy o Saint-Denis, Praha 2006. ANONYMNÍ AUTOR 2000: A.a, Agostino, Aurelio, Santo, Enciplopedia Treccani [online]. Roma 2000. [cit. 2013-12-8]. Dostupné na: ANDALORO 1995: Andaloro, Maria, I mosaici del Sancta Sanctorum, In: Sancta Sanctorum, Milano 1995. 62

Literatura ALLEGREZZA 2000: Allegrezza, Franca, Niccolo III., Enciclopedia dei Papi [online], Roma 2000. [cit. 2013-12-05]. Dostupné na: APOLLONJ GHETTI 1961: Apollonj Ghetti, Bruno, Maria, Santa Prassede, Roma 1961. BÁRTLOVÁ 2003: Bártlová, Milena, Karlštejn jako posvátné místo a hrad sv. Grálu: Kritické poznámky, In: Dvorské kaple vrcholného a pozdního středověku a jejich umělecká výzdoba, ed. Jiří Fajt ed., Praha 2003, str. 331–335. BELLUNO 1974: Belluno, Ezio, Aquileia: gli affreschi nella cripta della basilica, Udine 1976. BELVIGLIERI 1974: Belviglieri, Carlo, Storia di Verona e sua provincia, Brescia 1974. BENEŠOVSKÁ-MERHAUTOVÁ 1994: Benešovská, Klára, Merhautová, Anežka, Katedrála sv. Víta v Praze: k 650. výročí založení, Praha 1994. BENEŠOVSKÁ 1999: Benešovská, Klára, Peter Parleř a St Vitus’s cathedral 1356–1399, Praha 1999. BERENGO GARDIN 1992: Berengo Gardin, Susanna, Il monastero di San Felice di Pavia, In: Bollettino della Societá Pavede di Storia Patria 1901, 1992, 44, str. 23–35. BERTELLI 1981: Bertelli, Carlo, Il ciborio della basilica di Saint’Ambrogio in Milano, Milano 1981. BERTELLI 2000: Bertelli, Carlo, Il futuro dei Longobardi. L’Italia e la construzione dell’Europa di Carlo Magno, Milano 2000. BERTONI 1903: Bertoni, Giulio, Tommaso da Modena, pittore modenese del sec. XIV, Modena 1903. BLÁHOVÁ 1978: Bláhová, Marie, Kroniky doby Karla IV., Praha 1987.

63

Literatura BRAUNFELS 1965: Braunfels, Wolfgang, Die Pfalzkapelle Karls der Grossen in Aachen, In: Meilensteine europäischer Kunst, ed. Erich Steingräber, München 1965, str. 85–130. CALDERONI MASETTI 2010: Calderoni Masetti, Anna Rosa, Benedetto Antelami fra Genova e Parma, In: Medioevo: le officine, éd. Arturo Carlo Quintavalle, Milano 2010, str. 302–311. CAPPONI 1997: Capponi, Carlo. Il mosaico absidale della basilica di Sant’Ambrogio in Milano, In: La Casana, 1997, 2, str. 16–21. CATARSI DALL’AGLIO 2001: Catarsi dall’Aglio, Manuela, La chiesa di San Francesco del Prato a Parma, In: Scavi medievali in Italia 1996–1999, ed. Stella Uggeri Patitucci, Roma 2001, str. 47–60. CEMPANARI 2013: Cempanari, Mario, Scala Santa e Sancta Sanctorum: storia, arte, culto del santuario, Città del Vaticano 2013. CODEN 2004: Coden, Fabio, Il santuario dei Santi Vittore e Corona a Feltre: studi agiografici, storici e storico-artistici in memoria di mons. Vincenzo Savio, Belluno 2004. CUSCITO 2010: Cuscito, Giuseppe, La Basilica di Aquileia: storia, archeologia ed arte, Trieste 2010. ČECHOVÁ 1996: Čechová, Vlasta, Langobardská Itálie v 7.-–8. století, Ostrava 1996. DA MARETO 1978: Da Mareto, Felice, Chiese e conventi di Parma, Parma 1978. DASSMANN 2004: Dassmann, Ernst, Ambrosius von Mailand, Leben und Werk, Stuttgart 2004. DEL BUFALO 2010: Del Bufalo, Dario, Marmorari magistri romani, Roma 2010. DELOGU 2000: Delogu, Paolo, Stefano II., Enciclopedia dei Papi [online], Roma 2000. [cit. 2013-12-8]. Dostupné na:

64

Literatura DEMUS 1984: Demus, Otto, The mosaics of San Marco in Venice. The thirteen century, vol. 2, London-Chicago 1984. DONATI-TIBILETTI 2002: Donati, Maria, Teresa, Tibiletti, Thea, L’incontro di due culture: il mondo germanico e il mondo latino, In. Lombardia medievale, Arte e architettura, a cura di Carlo Bertelli, Milano 2002, str. 136 a 146. DURAND, LAFFITE 2001: Durand, Jannic, Laffite, Marie-Pierre, Le trésor de la Sainte-Chapelle, Paris 2001. EMMERSON-LEWIS 1984: Emmerson, Richard, Kenneth, Lewis, Suzanne, Census and Bibliography of Medieval Manuscripts Containing Apocalypse Ilustrations, ca. 800–1500: II, In: Traditio, 1984, 40, str. 337–379. EMMERSON-LEWIS 1985: Emmerson, Richard, Kenneth, Lewis, Suzanne, Census and Bibliography of Medieval Manuscripts Containing Apocalypse Ilustrations, ca. 800–1500: II, In: Traditio, 1985, 41, str. 367–409. EMMERSON-LEWIS 1986: Emmerson, Richard, Kenneth, Lewis, Suzanne, Census and Bibliography of Medieval Manuscripts Containing Apocalypse Ilustrations, ca. 800–1500: II, In: Traditio, 1986, 42, str. 443–409. FAJT 1997: Fajt, Jiří, Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV. Umělecká výzdoba posvátných prostor hradu Karlštejna, Praha 1997. FAJT 2003: Fajt, Jiří, Dvorské kaple vrcholného a pozdního středověku a jejich umělecká výzdoba, Praha 2003. FAJT 2006: Fajt, Jiří, Karel IV. 1316–1378. Od napodobení k novému císařskému stylu, In: Karel IV. císař z boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310–1437, ed. Jiří Fajt; za podpory Barbary Drake Boehm. Vyd. 1., Praha 2006. FAJT-ROYT 1997: Fajt, Jiří, Royt, Jan, Umělecká výzdoba velké věže hradu Karlštejna, In: Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV. Umělecká výzdoba posvátných prostor hradu Karlštejna, ed. Jiří Fajt, Praha 1997, str. 155–267.

65

Literatura FAJT-ROYT-GOTTFRIED 2010: Fajt, Jiří, Royt, Jan, Gottfried, Libor, Posvátné prostory hradu Karlštejna, Praha 2010. FALLA CASTELFRANCHI 2009: Falla Castelfranchi, Maria, Il paradigma della memeoria: San Marco a Venezia e la chiesa dei Santi Apostoli a Costantinopoli, In: Medioevo: immagine e memoria, éd. Arturo Carlo Quintavalle, Milano 2009, str. 127–131. FAVARETTO 2012: Favaretto, Irene, La basilica di San Marco-Venezia, In: Cattedrali europee, a cura di Bernard Brossard, Ghezzano 2012, str. 55–62. FIENI 2004a: Fieni, Laura, La basilica di San Lorenzo Maggiore a Milano, Milano 2004. FIENI 2004b: Fieni, Laura, La cappella di Sant’Aquilino a Milano: analisi degli interventi di restauro novecenteschi e loro influsso sulle condizioni microclimatiche, In: Architettura e materiáli del Novecento, conservazione, restauro, manutenzione; atti del convegno di studi, Bressanone 13 - 16 luglio 2004, a cura di Guido Biscontin, Guido Driussi, Venezia 2004, str. 663–672. FIŠER 1996: Fišer, František, Karlštejn. Vzájemné vztahy tří karlštejnských kaplí, Kostelní Vydří 1996. FOLETTI 2014: Foletti, Ivan, Il trionfo della figura: Sant’Aquilino, San Vittore in Ciel d’Oro a Milano e la retorica cristiana del V secolo, In: Medioevo Natura e Figura, a cura di Arturo Carlo Quintavalle, Milano 2014. FOLETTI 2013a: Foletti, Ivan, Le tombeau d’Ambroise: cinq siècles de constructon identitaire, In: Identité et mémorie: L’éveque, l’image et la mort, éds. Nicolas Bock, Ivan Foletti, Michele Tomasi, Roma 2013, str. 73–101. FOLETTI 2013b: Foletti, Ivan, Physiognomic representations as a rhetorical instrument: portaits in San Vittore in Ciel d’Oro, the Galla Placidia Mausoleum and San Paolo Fuori le Mura, In: The Face of the Dead and the Early Christian World, ed. Ivan Foletti, Roma 2013, str. 61–83.

66

Literatura FOLETTI-QUADRI 2013: Foletti, Ivan, Quadri, Irene, L’imagine e la sua memoria l’abside di Sant’Ambrogio a Milano e quella di San Pietro a Roma nel Medioevo, In: Zeitschrift für Kunstgeschichte, 2013, 4, str. 475–492. FORZATTI GOLIA 1980: Forzatti Golia, Giovanna, S. Maria „Teodote“ di Pavia, In: Monasteri benedettini in Lombardia, a cura di Giorgio Picasso, Milano 1980, str. 223–235. FRASCHETTI 2002: Fraschetti, Augusto, Dal Campidoglio alla basilica di Pietro: aspetti del paesaggio urbano a Roma in epoca tardoantica, In: Arte e iconografia a Roma, dal tardoantico alla fine del Medioevo, a cura di Maria Andaloro, Serena Romano, Milano 2002, str. 11–22. FRIEDEL 1956: Friedel, Antonín, Mikuláš Wurmster, mistr královských portrétu na Karlštejne, Praha 1956. FRINTA 1994: Frinta, Mojmír, Nezvyklé dekorativní postupy v různých oborech umění 14. a 15. stol. [online], In: Technologia artis, Všeobecné studie, 1994, 4, [cit. 201312-8]. Dostupné na: http://www.technologiaartis.org/czech.html FRINTA 1992: Frinta, Mojmír, Technika ražené výzdoby zlacených ploch ve středověké malbě (puncování)[online], In: Technologia artis, Všeobecné studie, 1992, 2, [cit. 2013-12-8]. Dostupné na: http://www.technologiaartis.org/czech.html GABORIT-CHOPIN 1996: Gaborit-Chopin, Danielle, L’inventaire du trésor du dauphin futur Charles V fait en l’année 1363, Paris 1996. GABORIT-CHOPIN 1973–1977: Gaborit-Chopin, Danielle, Le trésor de Saint-Denis. I-III, Paris 1973–1977. GATTI PERER 1983: Gatti Perer, Maria, Luisa, La Gerusalemme celeste, Milano 1983. GATTI PERER 1995: Gatti Perer, Maria, Luisa, La basilica di S. Ambrogio: il tempio ininterrotto. I., II., Milano 1995.

67

Literatura GIANANI 1974: Gianani, Faustino, La Basilica di S. Michele Maggiore in Pavia, Pavia 1974. GRIMME 1957: Grimme, Günther, Ernst, Aachener Goldschmiedekunst im Mittelalter, Köln 1957. GRIMME 1972: Grimme, Günther, Ernst, Der Aachener Domschatz, In: Aachener Kunstblätter, 1972, 42, str. 320–336. GRIMME 1994: Grimme, Günther, Ernst, Der Dom zu Aachen, Aachen 1994. GRODECKI 1984: Grodecki, Louis, Le vitrail et l’architecture au XII et au XIII siécles, Freiburg 1984. GUILHERMY 2007: Guilhermy, Jean, Francois, Baron de, La Sainte-Chapelle Paris, Asniéres 2007. GULLINO 2009: Gullino, Giuseppe, Storia di Belluno dalla preistoria all’età con temporanea, Verona 2009. HAYEZ 2000: Hayez, Michal, Urbano V., Enciclopedie dei papi Treccani [online], Roma 2000. [cit. 2013-12-8] Dostupné na: HECKNER 2012: Heckner, Ulrike, Die karolingische Pfalzkapelle in Aachen: Material, Bautechnik, Restaurierung, Worms 2012. HILBERT 1915: Hilbert, Kamil, Svatováclavská kaple v chrámě sv. Víta v Praze, In: Umělecké poklady Čech II., ed. Zdeněk Wirth, Praha 1915, str. 14–19. HOLTHAUS 1991: Holthaus, Bettina, La Camera d’Oro del Castello di Torrechiara: gli affreschi delle pareti e la ricostruzione dello studiolo, In: Aurea Parma, rivista di storia, letteratura ed arte, 1991, 75, str. 3–17.

68

Literatura HOMOLKA 1997: Homolka, Jaromír, Umělecká výzdoba paláce a menší veže hradu Karlštejna, In: Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV. Umělecká výzdoba posvátných prostor hradu Karlštejna, ed. Jiří Fajt, Jan Royt, Praha 1997. HRABÁK 1941: Hrabák, Josef, Legenda o sv. Kateřině, Praha 1941. HRDINA 1911: Hrdina, Karel, Karel IV. vlastní životopis, Praha 1911. HUTTON 1950: Hutton, Edward, The cosmati: the Roman marble workers of the XIIth and XIIIth centuries, London 1950. CHADRABA 1971: Chadraba, Rudolf, Staroměstská mostecká vež a triumfální symbolika v umění Karla IV, Praha 1971. INDELLI 2013: Indelli, Tommaso, Langobardia: i Longobardi in Italia (VI-XI sec.), Padova 2013. KAFKA 2002: Kafka, František, 5. 4. 1355 korunovace Karla IV. císařem Svaté Říše Římské, Praha 2002. KALISTA 2004: Kalista, Zdeněk, Karel IV. a Itálie, Praha 2004. KATALOG 2006: Kolektiv autorů,Karel IV. císař z boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310–1437, ed. Jiří Fajt; za podpory Barbary Drake Boehm. Vyd. 1., Praha 2006. KLEIN 1926: Klein, Wolfgang, Kaiser Karel IV. Jugendaufenthalt in Frankreich und dessen Einfluss auf seine Entwicklung, Berlin 1926. KLEINBAUER 1965: Kleinbauer, Eugene, Walter, Charlemagne’s Palace Chapel at Aachen, In: Gesta, International Center of Medieval Art, 1965, 4, str. 2–11. KOLEKTIV 1980: Kolektiv Modena, Comitato Manifestazioni Tomaso da Modena. Tomasso da Modena e il sup tempo: atti del convegno internazionale di studi per il 6. Centenario della morte; Trevidio 31 agosto-3 settembre 1979, Treviso 1980.

69

Literatura KOSINKA 1992: Kosinka, Jan, La capellea di S. Vittore in Ciel d’Oro a Milano nella basilica di Sant’Ambrogio: il restauro dei mosaici, In: Mosaici a S. Vitale e altri restauri, atti del convegno nazionale sul restauro in situ di mosaici parietali, Ravenna 1 3 ottobre 1990, a cura di Anna Maria Iannucci, Ravenna 1992, str. 157–159. KOTRBA 1960: Kotrba, Viktor, Kaple svatováclavská v pražské katedrále, In: Umění, 1960, 8, str. 329–356. KOVÁČ 2009: Kováč, Petr, Kristova trnová koruna: Paříž, Sainte-Chapelle a dvorské umění svatého Ludvíka, Praha 2009. KRÁSA-NĚMEC 1960: Krása, Josef, Němec, Josef Svatovítská mozaika. K restaurování obrazu posledního soudu na jižním portálu katedrály. In: Umění, 1960, 8, str. 374– 386. KRAUTHEIMER 1987: Krautheimer, Richard, Three christian capitals, Topography & politics, Torino 1987. KROFTA 1958: Krofta, Jan, K problematice karlštejnských maleb, In: Umění, 1958, 1, str. 2–30. KUBÍNOVÁ 2006: Kubínová, Kateřina, Imitatio Romae. Karel IV. a Řím, Praha 2006. KUDRNA 1983: Kudrna, Jaroslav, Dějiny Itálie V.-XVIII. století, Brno 1983. KUTHAN-ROYT 2011: Kuthan, Jiří, Royt, Jan, Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha: svatyně českých patronů a králů, Praha 2011. LEGNER 1978a: Legner, Anton, Karolinische Edelsteinwände, In: Kaiser Karel IV. Staatsmann und Mäzen, ed. Ferdinand Siebt, München 1978, str. 356–370. LEGNER 1978b: Legner, Anton, Wände aus Edelstein und Gefässe aus Kristall, In: Die Parler und der schöne Still 1350–1400, ed. Anton Legner, Köln 1978, str. 169–182. LENIAUD 2012: Leniaud, Jean-Michel, La basilique Saint-Denis, Paris 2012.

70

Literatura MACELLI-DOSSENA 2007: Macelli, Angela, Dossena, Ivano, La Cripta di Sant’Eusebio in Pavia, Pavia 2007. MAFFEI-NASCIMBENE 2007: Maffei, Jessica, Nascimbene, Ilaria, Santa Maria delle Cacce di Pavia. Società per la Conservazione dei Monumenti dell’Arte Cristiana in Pavia, Pavia 2007. MAFFEI-VIOLA-PORECCA 2012: Maffei, Jesica, Viola, Alessandra, Porecca, Francesco, Sulle tracce di Pavia longobarda, Pavia 2012. MALAJOLI 1940: Malajoli, Bruno, La basilica Eufrasiana di Parenzo, Parenzo 1940. MAZZILLI 2013: Mazzili, Salvini, San Pietro in Ciel d’Oro a Pavia, mausoleo santuario di Agostino e Boezio, Pavia 2013. MCLYNN 1994: McLynn, Neil, Ambrose of Milan. Church and Court in a Christian Capital, Berkley-Los Angeles-London 1994. MENCLOVÁ 1958: Menclová, Dobroslava, Karlštejn, Praha 1958. MENDOGNI 1996: Mendogni, Pier Paolo, Il battistero di Parma: arte, storia, iconografia, Parma 1996. MINELLA 1995: Minella, Attilio, Il Santuario dei SS. Martiri Vittore e Corona: Feltre, Feltre 1995. MINELLA 2004: Minella, Attilio, Guida alla Basilica santuario dei Santi Vittore e Corona, Feltre 2004. MORDACCI 2004: Mordacci, Alessandra, La Camera d’Oro di Torrechiara 1464–1911, Parma 2004. MÖSENEDER 1981: Möseneder, Karl, Lapides vivi. Über die Kreuzkapelle der Burg Karlstein, In: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte, 1981, 34, str. 39–69. MUZZIOLI 1993: Muzzioli, Giuliano, Modena, Michigan 1993.

71

Literatura NÁDENÍČEK 2006: Nádeníček, Petr, Legenda o sv. Kateřine Alexandrijské v českém a německém prostředí [online], 2006 [cit. 2013-12-9], Diplomová práce, Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, vedoucí práce Hana Bočková. Dostupné na: NEUWIRTH 1890: Neuwirth, Josef, Die Wochenrechnungen und der Betrieb des Prager Dombauesin der Jahren 1372–1378 [online], Praha 1890 [cit. 2013-6-12]. Dostupné na: NEUWIRTH 1899: Neuwirth, Josef, Die Wandgemälde in der Wenzelskapelle des Prager Dome sund ihr Meister [online], In: Studien zur Geschichte der Ghotik in Böhmen, Praha 1899 [cit. 2013-6-12]. Dostupné na: PAREDI 1960: Paredi, Angelo, S. Ambrogio e la sua età, Milano 1960. PAVEL 2000: Pavel, Jakub, Karel IV. vlastní životopis, In: Karel IV. literární dílo, Praha 2000, str. 23–66. PERATHONER-TOSI 1976: Perathoner, Engelbert, Tosi, Max, Merano: (storia della cittŕ di Merano), Mnichov 1976. PERONI 1968: Peroni, Adriano, La cripta di Sant’Eusebio: problemi e prospettive di un restauro in corso, Pavia 1968. PERONI 1972: Peroni, Adriano, Il monastero altomedievale di S. Maria „Teodote“ a Pavia; ricerche urbanistiche e architettoniche, In: Studi medievalli. 3.vyd., 1972, 13, str. 1–93. PETRŮ 1972: Petrů, Eduard, Zašifrovaná skutečnost, Brno 1972. PIAZZA 2000: Piazza, Andrea, Pasquale I, Enciclopedia dei Papi [online], Roma 2000 [cit. 2013-12-05].

72

Literatura Dostupné na: PIROCHTOVÁ 2012: Pirochtová, Antonína, Kaple San Zenone v bazilice Santa Prassede v Říme [online], 2012 [cit. 2013-12-05], Diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, vedoucí práce Ivan Foletti. Dostupné na: RICCIONI 2006: Riccioni, Stefano, Il mosaico absidale di S. Clemente a Roma: „exemplum“ della chiesa riformata, Spoleto 2006. RICHARD 2010: Richard, Salomon, Iohannis Porta de Annoniaco Liber de coronatione Karoli IV. imperatoris. Edidit Ricardus Salomon, Toronto 2010. RIZZARDI 2006: Rizzardi, Clementina, La basilica di Santa Maria Assunta di Torcello fra Ravenna e Bisanzio: note sui mosaici dell’abside destra, In: Florilegium artium, éd. Giordana Trovabene, Padova 2006, str. 153–160. ROMANO 1995: Romano, Serena, Il Sancta Sanctorum: gli affreschi, In: Sancta Sanctorum, Milano 1995, str. 38–125. ROSS-ERICHSEN 2010: Ross, Janet, Erichsen, Nelly, The Story of Lucca, London 2010. SCHIAVI 2010: Schiavi, Luigi Carlo, La cripta di San Giovanni Domnarum in Pavia: rilievi e nuovi studi sull’archittetura, Pavia 2010. SKŘIVÁNEK-BAUER-RYKL 1985: Skřivánek, František, Bauer, Jiří, Rykl, Drahoš, Výzkum drahých kamenů z chráněné přírodní památky Ciboušov a ze středověkých inkrustací, In: Památky a příroda, 1985, 10, str. 609–627. SKŘIVÁNEK 1992: Skřivánek, František, Inkrustace karlštejnských kaplí [online], In: Tehnologia Artis, Mozaika a vitráž, 1992, 2, [cit. 2013-12-05]. Dostupné na:

73

Literatura SKŘIVÁNEK 1985: Skřivánek, František, Inkrustace z drahého kamene-vrcholný projev interiérové úpravy v české gotické architektuře, In: Památky a příroda, 1985, 10, str. 579–592. SKŘIVÁNEK 1989: Skřivánek, František, Průzkumné a restaurátorské práce drahokamových inkrustací na hradě Karlštejně, In: Památky a Příroda, 1989, 2, str. 73–78. SPĚVÁCEK 1980: Spěváček, Jiří, Karel IV. život a dílo (1316–1378), Praha 1980. SPĚVÁCEK 1982: Spěváček, Jiří, Král diplomat: Jan Lucemburský 1296–1346, Praha 1982. STEJSKAL 1978: Stejskal, Karel, Umění na dvoře Karla IV, Praha 1978. STEJSKAL 1984: Stejskal, Karel, Karel jako sběratel, In: Karolus Quartus: piae memoriae fundatoris sui Univesitas Carolina : [sborník vědeckých prací o době, osobnosti a díle českého krále a římského císaře Karla IV.] / k uctění památky svého zakladatele vydala Univerzita Karlova, ed. kolektiv autorů, Praha 1984, str. 455–467. STRADIOTTI 2001: Stradotti, Renata, San Salvatore-Santa Giulia a Brescia: il monastero nella storia, Gibevra 2001. SUMMER 1979: Summer, Luciano, Considerazioni topografiche sugli affreschi della Camera d’Oro a Torchiara, In: Parma nell’arte, 1979, 11, str. 51–61. ŠEDINOVÁ 2004: Šedinová, Hana, Drahokamy svatováclavské kaple, Praha 2004. TESTI 2005: Testi, Laudedeo, La cattedrale di Parma, Parma 2005. TIMMERMANN 2000: Timmermann, Achim, Arhitectural vision in Albrecht von Schafenberg’s „Jüngere Titurel“: a vision of architecture?, In: Architecture and language, Constructing Identity in European Architecture c.1000-1650, eds. Gregoria Clarke, Paul Crossley, Cambridge 2000, str. 58–71. TŘEŠTÍK 1992: Třeštík, Jiří, Figurální kresby pod deskovými obrazy v kapli sv. Kříže na Karlštejně [online], In: Technologia artis, Nástěnná malba, 1992, 2, Dostupné na: 74

Literatura VICELJA 2008: Vicelja, Marina, Christological program in the apse of basilica Eufraziana in Porec, In: Ikon, časopis za ikonografske studije, 2008, 1, str. 91–102. VILLA 1953: Villa, Enrico, La „Basilica Apostolorum“ sulla via roma a Milano, In: Arte del primo millennio, atti del II. Convegno per lo studio dell’arte dell’Alto Medio Evo tenuto presso l’Università di Pavia nel settembre 1950, a cura di Edoardo Arslan, Torino 1953, str. 77–90. WISSKIRCHEN 1992: Wisskirchen, Rotraut, Die Mosaiken der Kirche Santa Prassede in Rom, Mainz am Rhein 1992. ZARU 2013: Zaru, Denise, Gli affreschi della capella carrarese a Padova: Le origini bizantine della narazione visiva di Guariento, In: Byzantium, Russia and Europe, ed. Ivan Foletti, Opuscula Historiae Artium, (Supplementum), 2013, str. 72–93. ZAVA BOCCAZZI 1996: Zava Boccazzi, Franca, Tommaso da Modena, Milano 1996.

75

Obrazové přílohy

Seznam obrázků 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23

Inkrustace kaple sv. Kateřiny, Karlštejn 76 Puncování kaple sv. Kříže, Karlštejn 77 Kaple Sainte-Chapelle, Paříž 78 Kaple Sancta Sanctorum, Řím 79 Kaple Sant Zenone v kostele Santa Prassede, Řím 80 Triumfální oblouk v Santa Maria Maggiore, Řím 81 Camera d’Oro na hradě Torrecchiara, Parma 82 Bazilika san Marco, Benátky 83 Santa Maria Assunta, Torcello 84 Bazilika Eufrazijana, Poreč, Chorvatsko 85 Kaple Karla Velikého, Cáchy 86 Imitace mramoru, kaple sv. Kříže, Karlštejn 87 Imitace mramoru, kaple sv. Kříže, Karlštejn 88 Relikviáře v kryptě San Felice, Pavia 89 Hlavice sloupů, krypta Sant’Eusebio, Pavia 90 Hlavice sloupů, krypta Sant’Eusebio, Pavia 91 Fragment z paláce Bukoleon, Konstantinopol 92 Kaple San Vittore in Ciel d’Oro, Milano 93 Mramorová deska z konce 6. století, Milano 94 Kaple San Vittore in Ciel d’Oro, Milano 95 Kaple Sant’Aquilino, Milano 96 Kaple Sant’Aquilino, Milano 97 Kresba Ralpha Symondse (17. století) 98

76

Obrazové přílohy

Obrázek 1: Inkrustace kaple sv. Kateřiny, Karlštejn

77

Obrazové přílohy

78 Obrázek 2: Puncování kaple sv. Kříže, Karlštejn

Obrazové přílohy

Obrázek 3: Kaple Sainte-Chapelle, Paříž

79

Obrazové přílohy

Obrázek 4: Kaple Sancta Sanctorum, Řím

80

Obrazové přílohy

Obrázek 5: Kaple Sant Zenone v kostele Santa Prassede, Řím

81

Obrazové přílohy

Obrázek 6: Triumfální oblouk v Santa Maria Maggiore, Řím

82

Obrazové přílohy

Obrázek 7: Camera d’Oro na hradě Torrecchiara, Parma

83

Obrazové přílohy

Obrázek 8: Bazilika san Marco, Benátky 84

Obrazové přílohy

Obrázek 9: Santa Maria Assunta, Torcello

85

Obrazové přílohy

86 Obrázek 10: Bazilika Eufrazijana, Poreč, Chorvatsko

Obrazové přílohy

Obrázek 11: Kaple Karla Velikého, Cáchy

87

Obrazové přílohy

Obrázek 12: Imitace mramoru, kaple sv. Kříže, Karlštejn

88

Obrazové přílohy

Obrázek 13: Imitace mramoru, kaple sv. Kříže, Karlštejn

89

Obrazové přílohy

Obrázek 14: Relikviáře v kryptě San Felice, Pavia

90

Obrazové přílohy

Obrázek 15: Hlavice sloupů, krypta Sant’Eusebio, Pavia

91

Obrazové přílohy

Obrázek 16: Hlavice sloupů, krypta Sant’Eusebio, Pavia

92

Obrazové přílohy

Obrázek 17: Fragment z paláce Bukoleon, Konstantinopol 93

Obrazové přílohy

Obrázek 18: Kaple San Vittore in Ciel d’Oro, Milano

94

Obrazové přílohy

Obrázek 19: Mramorová deska z konce 6. století, Milano

95

Obrazové přílohy

Obrázek 20: Kaple San Vittore in Ciel d’Oro, Milano

96

Obrazové přílohy

Obrázek 21: Kaple Sant’Aquilino, Milano

97

Obrazové přílohy

Obrázek 22: Kaple Sant’Aquilino, Milano

98

Obrazové přílohy

Obrázek 23: Kresba Ralpha Symondse (17. století)

99