Kapitola 1 Začínáme s videokamerou. Radí zkušený kameraman Prázdniny se překulily do své druhé poloviny. Mnozí z vás sice mají již svou dovolenou za sebou, ale některé ještě čeká. V dnešním článku vám profesionální kameraman poradí, jak točit nejen na dovolené tak, aby vaše kameramanské úlovky byly vůbec ke koukání.
Točíme na dovolené | foto: profimedia.cz
Hlavně klid Před samotným natáčením je nutné si uvědomit:jakou technologií, co a pro jaké použití natáčíte. Každá situace a místo má svá vlastní specifika, která musíte vzít v úvahu. Vyvarujte se neustálého neklidného pohybu kamery zleva doprava a nahoru dolu. Obraz pak působí zmateně až "nervózně". Na takové snímky se po pár minutách nevydrží nikdo dívat. Kamerou proto operujte velice uvážlivě.
Ještě než zmáčknete červené tlačítko REC, je dobré, když si předem ve vteřině rozmyslíte, co v průběhu záběru budete dělat pokud se akce před kamerou náhle nezmění. Jestli odjedete, najedete, švenknete nebo se budete, což je asi nejčastější případ, snažit ustát celý desetivteřinový statický záběr. Pokud k vám váš objekt zájmu přichází či vaše auto odjíždí, můžete ho následovat v pohybu a záběr dorovnávat a případně se za ním i ohlédnout. Jinak ho nechte v klidu vyjet ze záběru, aby v následujícím snímku opět vjížděl ve stejném směru. Každý následující záběr potřebuje nějakou viditelnou změnu, aby nám obraz jen neposkočil nechtěným stop-trikem. Stop-trik Stop-trik je nejklasičtější trik realizovaný již při natáčení v kameře. Například: připravíte si statický záběr stálého pozadí a na něm zaznamenáte jeden obličej. Kamera se stopne a první obličej nahradí jiný. Vysledný efekt je v proměně obličejů. Stejně tak mizí ze scény i Rumburak v Arabele.
Při natáčení se často opakuje číslo tři Ze tří parametrů záběru: velikosti záběru (např. širokoúhlý), úhlu pohledu (nadhled, žabí perspektiva) a obsahu (manželka, pes, auto), je nezbytné změnit alespoň dva. Jeden je opravdu málo. Magické číslo tři se nám ve filmařině často opakuje. Nejméně tři záběry jsou zapotřebí k vytvoření jedné sekvence, v jednom ději a v jednom prostředí (tzv. obraz). Nejčastěji je to celek, polocelek a detail jedné události z různých úhlů.
Například při snímání živé hudby na zábavě natočíte celek kapely z centrálního Trik byl, v ranných dobách pohledu, polocelek dvou členů - například basáka a bubeníka z levé strany u pódia kinematografie, objeven a detail zpěváka z mírně pravého úhlu pohledu. Při hudbě je účelné zaznamenat náhodně, když se zasekl film v jednu písničku celou v kuse. Nejlépe z celkového pohledu či detailu zpěváka. kameře a později se opět rozběhl. Pouliční bryčka se tak Použijete ji kontinuálně na podkres videa a tento synchronní záběr budete rázem proměnila v pohřební překrývat vloženými (insertovými) záběry - tedy bez zvuku. Takže při další povoz. písničce podobného rytmu se jistě nabídne spousta dalších zajímavých pohledů. Například přes záda hudebníků tančící davy, záblesky světel, ale hlavně záběry doprovodných nástrojů.
Další základní pravidlo, které však u kapely moc neuplatníte, je pravidlo osy. Například fotbalové utkaní snímejte pouze z jedné strany tribuny, abyste nevytvářeli dojem že naše mužstvo hraje na vlastní bránu. Nebo auto které vyjede do levé kantny (viz rámeček) obrazu v následujícím záběru vjede z pravé kantny do obrazu a jeho pohyb bude opět směřovat zprava doleva. Jinak skok do dalšího záběru, ale se stejným autem z druhého směru v nás vyvolá pocit, že si řidič něco doma zapomněl a auto se vrací. Establující celek Výraz establující, nebo spíše etablující celek, pochází z angličtiny establishing long shot. Vyjadřuje hodně široký, větší celkový záběr který prozradí v jakém prostředí se děj odehrává. Jestli je to rušná ulice s mrakodrapy nebo maloměstská ulička, ostrov nebo park a podobně.
Udělejte místo zoomování pár kroků aneb Nejčastější chyba
Kantna Slovo kantna pochází pravděpodobně z němčiny a vyjadřuje stranu obrazu. Řeknemeli tedy, že je něco "za kantnou" znamená to, že dotyčná věc je již mimo obraz.
Kdo drží kameru jen čas od času, nepřemýšlí dopředu jak bude záběr koncipovat a tak dvě vteřiny po zmáčknutí magického červeného tlačítka se mu zdá obsah nudný. Musí ho nějak změnit. Nejraději nějakým dalším tlačítkem, když už jich ta dokonalá kamera má tolik... "Ono kolébkou transfokátoru se dá najet třeba až na detail nosní dírky. Nesměji se tomu. Je to, ale nemoc. Nemoc která se spatně léčí, stejně jako třeba špatná výslovnost angličtiny. Proto zvláště zdůrazňuji, že většinou zoomování nepotřebujete." říká o zbytečném používání transfokátoru kameraman televizní agentury TVD Luboš Hrabák. Nebuďte líní zaznamenat establující celek (viz rámeček) uvádějící diváka do prostředí, vypněte záznam a přejděte k objektu zájmu pro blízký pohled. Na další, ještě bližší, udělejte i dva úkroky stranou ať snímanou činnost lépe vidíte a změníte velikost záběru i jeho úhel. Námaha se určitě vyplatí.
Původně existovaly pouze objektivy s fixním ohniskem Pamatujte na to, že na filmových školách je transfokace objektivu, tedy tzv. zoomování, až na určité výjimky zakázáno. Někdy je dobré se trochu ohlédnout do minulosti, abychom věděli z jakých principů dnes čerpáme. Objektivy byly konstruovány s pevnou a neměnou ohniskovou vzdáleností. Stokilová kamera se "jednoduše" přemísťovala do potřebné vzdálenosti od objektu snímání podle požadované velikosti záběru. Pokud přece jen bylo zapotřebí natočit vzdálenou loď v čitelné podobě, objektiv se vyměnil za delší. Až rychlejší doba si vyžádala rychlejší připravenost kamery na změnu. Proto konstruktéři přidali do optiky více čoček a ohnisková vzdálenost se mohla technicky rychle proměňovat mezi natáčením dvou záběrů. Zároveň, ale varovali, že nový objektiv nikdy nedosáhne technických parametrů fixního. Více čoček znamená menší průchodnost světla a větší zkreslení. Tedy i potřebu citlivějších záznamových materiálů a úměrnou ztrátu kresby obrazu. Je to stejné jakoby malíř úmyslně plakal a jeho kresby by se rozpíjely. Pokud se večer podíváte na nějaký film, pokuste se spočítat kolikrát byl během těch devadesáti minut použit zoom. Jedna ruka vám bude stačit. Je jediný a přitom nejdůležitější důvod, proč je pohyb kamery k objektu pro naše oči přirozený a zoomování ne. Zoomováním se pouze mění výseč již známého obrazu. To je něco, co naše oko nedokáže. Ale pohybem kamery vytváříme subjektivní pohled člověka, zprostředkováváme divákovu přítomnost v ději, jelikož vidíme, že se mění perspektiva i okolních objektů. Dopředným pohybem míjíme blízké předměty a krajina se nám nepoznaně otevírá. Zčásti se tím nahrazuje i třetí prostor. Film a televize je médium pouze dvourozměrným na výšku a šířku. Naše oči ale vidí svět v třech rozměrech. Dokážeme lehce určovat i vzdálenost, protože máme oči dvě. I při statickém záběru je dobré si najít směr pohledu z místa, kde nám v druhém plánu pomůže mírně rozostřená kytka nebo sklenička vytvořit obraz od plochosti více plastický.
Rozdíl mezi profikamerou a spotřební videokamerou Dnešní trend ve výrobě videokamer směřuje k dosažení, co možná nejmenší velikosti. Pryč jsou ty doby, kdy videokamery vážili několik kilogramů. Lehká váha kamer má ovšem dvě strany mince. Videokamera se sice dobře ovládá a ani při delším natáčení nedostanete křeč do ruky. Na druhou stranu, lehký přístroj se hůře udrží v klidu a to přesto, že drtivá většina videokamer je již vybavena stabilizátorem obrazu. Ani stabilizátor obrazu však není všemocný a nepříjemného cukání obrazu se zbavíte pouze používáním stativu. Nemusí to být přitom klasická trojnožka. Monopod vám poslouží stejně a je mnohem skladnější. Kameramana Luboš Hrabák popisuje rozdíl mezi profesionální a spotřební kamerou: "Profesionální přístroj je mnohem těžší. Váží často i více než 10 kilo. Je větší a dobře sedí na rameni, drží se oběma rukama, takže je stabilnější a přitom nemá žádný umělý stabilizátor obrazu. Ostrost a clona se ovládají manuálně kroužky se stupnicí a dorazy na objektivu. Nenajdete na ní žádný zázračný autofocus nebo autoexposure (automatický výpočet expozice). Hledáček není LCD displej, nýbrž klasická malá televizní obrazovka, která je výlučně černobílá. Rastrování tří barevných složek by totiž znesnadňovalo zaostřování. Barevná teplota se v každém novém prostředí nastavuje manuálně pomocí konverzních filtrů, pamětí a střední hodnoty bílé. K tomu stačí list kladívkového papíru nebo vyprané bílé tričko kolegyně. Kamera nemá žádná efektová tlačítka, protože materiál se zpracovává až ve střižně.
Přístup profesionálního kameramana Kameraman se nezajímá o úžasnosti rozlišení CCD čipu, či jiných technických dat kamery. Zajímá ho fyziologické ovládání kamery. Jak po hmatu pozná všechna nastavení. Chce vidět ostrý obraz a zajímavou akci před kamerou. Bohužel kameraman často vidí výsledný obraz mnohem hůř než divák usazený doma v křesle. Rozhoduje se především intuitivně na bázi získaných zkušeností. Důležitější je, aby věděl co do kamery vchází, než aby to následně viděl. Navíc žádný ani zpravodajský štáb neodjíždí bez externího mikrofonu pro rozhovory a často nezbytného stativu. Tak a teď ve vteřině kdy uchopíte kameru, zapomeňte na všechna přečtené pravidla a řiďte se pouze vaší získanou zkušeností a návyky.
Kapitola 2 Nefoťte na dovolené jako mamlas. 12 tipů pro parádní fotky s kompaktem – důležité i pro natáčení s kamerou… Na každé fotce nemusíte být vy, namísto toho zachyťte i atmosféru místa. Všímejte si detailů, nebojte se jít blíže. K dětem nebo zvířatům si přidřepněte a zaujměte je. Když pak uděláte smysluplný výběr, zůstane vám na dovolenou krásná fotovzpomínka, kterou okouzlíte i své přátele.
Digitální fotoaparát nabízí úplně každému možnost nacvakat během týdne takřka neomezené množství fotek. Často se pak stává, že si lidé z dovolené přivezou tisíce snímků, které pak už nikdy neuvidí. Nebo, v horším případě, ukáží tuto záplavu nenápaditých momentek všem svým známým, kteří se nestihnou včas vytratit. Nebuďte také takoví: místo úmorného cvakání si dovolenou užijte a přivezte si pěkné zážitky v hlavě i na paměťové kartě. Kromě obecné rady, totiž že kvalita má přednost před kvantitou, vám přinášíme 12 konkrétních tipů, jak snadno vylepšit vaše dovolenkové momentky. Jak jsme fotili Všechny ukázkové snímky jsou pořízené malým kompaktem Fujifilm FinePix F80EXR v ceně 5 490 Kč. Jeden snímek vždy reprezentuje "typicky špatnou fotku", druhý pak "povedenější verzi" stejného záběru. Všechny snímky byly pořízeny "za chůze", tedy bez přípravy a složitého nastavování. Srovnatelné snímky tak na dovolené snadno pořídíte sami i s průměrným kompaktem.
Nesnažte se mít člověka vždy uprostřed fotky To, jak jsou objekty na fotce uspořádané, je rozhodně jeden z nejvýraznějších rysů fotografie. Špatná kompozice může zcela rozbít a pošlapat i jinak zajímavý námět. Špatně: Mezi nejčastější chyby patří středová kompozice. Dominantní objekt uprostřed totiž zcela rozbije návaznost fotky, a místo toho, aby na sebe upoutával pozornost, vytváří napětí.
Typicky špatná kompozice: postava uprostřed snímku, celou horní polovinu zaplňuje ničím nezajímavé nebe. Zde i špatná expozice - Veronika byla ve stínu, pozadí pak zalité ostrým sluncem. Nepomohlo ani "přiblesknutí". Neznamená to samozřejmě, že by středová fotografie byla a priori špatná. Ale pokud nemáte vyloženě umělecký záměr, který středovou kompozici využívá, zkuste se jí vyhnout. Lépe: Umístěte hlavní objekt do některé z vertikál ve třetině fotky. Zbude tak dostatek místa na kontext, tedy na okolí, a zároveň působí fotografie přirozeněji. Už v malířství se této technice využívalo k vytvoření oku lahodících kompozic.
Rozumná kompozice: Veronika v pravém zlatém řezu, díky jinému úhlu pohledu působí snímek obsahově plněji. Pokud by na nebi chyběl "fešný obláček", snímek by končil níže. Ještě lépe: Využijte přirozených linií, nechte postavám na fotce "místo" ve směru, kterým se dívají, nastudujte si něco o "zlatém řezu" a učte se z kompozic fotografů i malířů...
Portrét před budovou Skoro z každé dovolené si lidé vozí fotky "člověka před budovou", ať už je to přítelkyně před věží nebo skupinka pod stadionem. A velké množství těchto fotek trpí výraznou chybou - nikdo na nich není poznat. Špatně: Řekněte lidem, aby se postavili co nejblíže k velké budově. Sami pak jděte co nejdále od budovy, aby se vám tam celá vešla.
Typicky špatný snímek. Miniaturní postava, kácející se budova, spousta oblohy. (celek po rozkliknutí)
Vhodnější kompozice: dostatečně dominantní postava s většinou budovy. Žádná hluchá místa.
Lépe: Postavte se tak, aby se vám do záběru vešla celá budova. Pak si člověka nebo skupinku postavte tak, aby od vás byli vzdáleni nekolik metrů a zabírali výraznou část fotky - budou tak rozpoznatelné jejich obličeje. Pokud chcete, můžete si i přidřepnout a "srovnat výškový rozdíl". Výsledkem je fotka, kde je fotografovaná postava pěkně vidět, a budova také.
Daleko od budovy, daleko od focené osoby - recept na špatný snímek. Focená osoba musí být blíže fotografovi a dostatečně daleko od budovy. S vyšší clonou bude ostrá osoba i budova.
Společný portrét Spojení "klasický autoportrét" získal s příchodem digitálních fotoaparátů nový význam: člověk s nataženou rukou fotí sám sebe. Díky optickému zkreslení má jeho hlava značně zkreslené proporce.
S fotoaparátem v natažené ruce vzniká valné množství portrétů a společných snímků. Výsledek však za moc nestojí. Lepší je poprosit třetí osobu, pokud umí jen trochu mířit, snímek bude vždy lepší. Vybírejte však vždy nejdůvěryhodněji působící kolemjdoucí. Špatně: fotit sám sebe za každou cenu...
Společný snímek z natažené ruky se povede jen málokdy. Lépe: požádejte ochotného kolegu či kolemjdoucího. Samozřejmě si dejte pozor, aby vám s fotoaparátem neutekl. Dobrou volbou jsou ostatní turisté, kteří na místě také fotografují. Nebo rodiče s dětmi, které ještě neumějí moc rychle utíkat. Daleko lepší záběr pořídí ten, kdo na snímku nebude.
Vím co a proč fotím. Na úhlu pohledu záleží "Postav se támhle k tomu sloupu a usmívej se," slyšíme často od dovolenkových fotografů. Výsledkem jsou ale nepřirozené a nezajímavé snímky, úzkostlivě dodržující vzoreček "člověk + památka + sýýýýr". Fotografie zachycují informace a zmrazí je v čase, mohou se tedy vlastně stát prostředkem komunikace. Ale pouze tehdy, když víte, proč je fotíte, komu je případně chcete ukázat, co na nich chcete mít, co znázornit, co sdělit, jaký dojem vyvolat. A nemusíte být zrovna Robert Capa, abyste mohli vyprávět příběh pomoci fotografií. Špatně: Vyfotíte všechno, co vidíte, jak to vidíte, kde to vidíte, odkud stojíte. Však doma už tam něco použitelného najdete. A když ne, dáte prostě na facebook všechny fotky a přátelé si tam něco vyberou.
Všechno špatně: z hlavy vystupující dopravní značení, osoba ploše ve středu snímku, ověšení taškou a fotoaparátem.
Příjemněji působící varianta: ve snímku jasná dominanta, přirozenější výraz (nikoli americký úsměv), zachycuje děj. Lépe: Fotit budete jen to, co vás nějak zaujme. Pomůže vám to uchovat si vzpomínku na daný zážitek, a tento i lépe sdělit ostatním. Zkuste místo soustředění se na vaše příbuzné, nebo na architektonické památky, zaměřit na jednoduché zachycení místa jako takového. Včetně detailů, místních lidí, možná i ostatních turistů, zkrátka genius loci...
Nejedete se přece na dovolenou fotit, jedete si odpočinout, něco nového poznat, seznámit se s jinou kulturou. Toto seznámení, a ne fotka, je tedy nejspíš vaším cílem. Zkuste zachytit detaily, které vás zaujmou, a které vám pak zážitek v paměti osvěží.
V internetových albech skoro ikonická kompozice. Nevynikne ani postava, ani zajímavé kováni na mohutných dveřích.
Nápaditější snímek: netradiční postoj, detail kování, nechybí i kontext okolního prostředí a ruchu města. Snímek působí dynamicky. Ještě lépe: V ideálním případě by bylo dobře již od počátku vědět, co chcete vyfotit a proč. Místo pro improvizaci je tu samozřejmě vždycky, nicméně jasná představa vám umožní soustředit se na precizní provedení a vystižení jedinečnosti místa a okamžiku. Ale nepřežeňte to s plánováním, mohli byste tím nakonec frustrovat sebe i ostatní.
Makro fotografie - kytičky a broučci Nejčastějším námětem fotografií zblízka jsou květiny, motýli, brouci a jiná miniaturní havěť. Podstatou makrofotografie obecně je snímání detailů v měřítku od 1:2. (obraz na snímači : skutečný předmět). Se speciálním objektivem (nikoliv tedy u běžného kompaktu) lze dosáhnout poměru 1:1. Špatně: Vyhlédneme si květinu, s krásným poupětem, přijdeme k ní na jeden krok, namíříme kompakt a stiskneme spoušť. Výsledkem bude fotografie zobrazujícící půlku lesa. Všem divákům budeme muset následně vysvětlit, že ta kytička uprostřed měla opravdu krásné květy, ale není to na snímku bohužel vidět. Zachytit detail drobného objektu bez makra nejde. Takto vypadá "nic uprostřed ničeho".
S funkcí makro a velmi těsným přiblížením objektivu dosáhneme efektnějšího a detailnějšího podání.
Lépe: V menu kompaktu vyhledáme režim makro (označený většinou ikonou poupěte), nakloníme se nejblíže ke kytičce a stiskneme spoušť. Výsledek může být uspokojivý, hrozí však, že automat spustí blesk a z obrázku se vytratí atmosféra. Správně: Vyzkoušíme si, z jaké nejkratší vzdálenosti je kompakt schopen na květinu zaostřit (ať už v režimu makro nebo mimo něj). Vyzkoušíme nanečisto variantu s bleskem i bez blesku (samozřejmě za předpokladu, že foťák umožňuje blesk vypnout). Vybereme nejlepší kompozici zabírající ten nejzajímavější detail a stiskneme spoušť. Důležité je, nebát se jít s objektivem fotoaparátu co nejblíže. Pokud se bude čočka dotýkat květu, nevadí (ale pozor na znečištění).
Detail je nutné fotit z blízka. Fotíte-li čmeláka nebo motýla, počkejte až "přistane". Pohrajte si s úhlem pohledu, vyšší kontrast objektů snímek oživí.
Čím blíže budete, tím zajímavější detaily (makro fotky) pořídíte. Dbejte na to, aby nejzajímavější část snímku byla ostrá. Právě v makro fotografii je práce s ostrostí velmi složitá. Stačí malý posun objektivu směrem od nebo k snímanému předmětu a to, co bylo ostré, už je rozostřené. Děti a zvířata Roztomilá mláďátka, ať už lidská či zvířecí, jsou vděčným fotografickým motivem. Přestože děti a zvířata můžete fotit v rozličných situacích a s rozličnými záměry, platí několik zásad, na které je dobré dát si pozor. Špatně: Fotíte z místa, bez čekání, bez přípravy, zkrátka "point-and-shoot". Výsledkem je nejasný záběr, kde vy sice po paměti tušíte dítě, které jste fotili, ale všichni ostatní vidí "něco u země".
Labutě .. no a co? Příliš velký celek a nudný nadhled.
Počkejte si na zajímavý postoj, nebo pohyb. Detaily bývají působivější. Lépe: Když fotíte děti nebo zvířata, nebojte se přidřepnout si. Přestěhujete se tak z nadhledu dospěláků do perspektivy dětské (psí, žabí...) a dáte jim najevo svůj zájem, často upoutáte jejich pozornost a pohled. A zároveň získáte mnohem přirozenější vykreslení postavy, lepší detail a vůbec bude ladění celé fotografie odkazovat k dětskému pohledu na svět.
Děti a zvířata se vyplatí fotit z podřepu. Nadhled zkresluje a zpravidla i nudí.
Kompakt není zrcadlovka Zdaleka ne každý potřebuje k fotografování zrcadlovku. Kompaktní foťák je lehčí, skladnější, levnější a pro laiky často přívětivější. A kvalita fotek nemusí být špatná. Přesto je dobré znát limity kompaktů - některé věci s nimi zkrátka vyfotíte jen s pořádnou dávkou štěstí. Pomalejší odezva - kompakty ostří výrazně pomaleji, než zrcadlovka s kvalitním objektivem. I po zaostření je pak nutné počítat s jistou prodlevou od zmačknutí spouště po vyfocení snímku. I když se v tomto ohledu najdou výjimky, platí, že kompaktní foťák není na focení akčních snímků ideální. Pokud s ním fotíte děti, zvířata nebo sport, připravte se na to, že vystižení toho správného okamžiku bude dost obtížné. Jak se s tím vypořádat? Obrňte se trpělivostí, ostřete s předstihem (namáčknutím spouště), případně zkuste sekvenční snímání (ale pak nezapomeňte fotky na počítači promazat). Slabší blesk - některé kompakty mají až překvapivě neúčinný blesk. Někteří uživatelé jej pak navíc zakryjí prstem. Nelze se pak divit, že fotky jsou často tmavé a nepoužitelné. Jak se s tím vypořádat? Vyzkoušejte si, na jakou vzdálenost má váš
blesk ještě dosah (obvykle dva až tři metry) a počítejte s tím, až jej budete chtít použít. Šum - kompakty sice mají mnoho megapixelů, ale, jak jsme již ukázali v předchozím článku, méně může být více. Menší čip u kompaktních fotoaparátů znamená, že při vyšších citlivostech ISO je na fotkách znatelný šum. Jak se s tím vypořádat? V šeru a v noci foťte ze stativu, z ministativu, nebo si alespoň fotoaparát o něco opřete. Místo nesmyslně vysoké citlivosti pak můžete dosáhnout alespoň nějakého kompromisu. Nízká hmotnost - ačkoli to možná zní paradoxně, nízká hmotnost může skutečně být problematická. Svádí totiž ke špatnému držení foťáku ve dvou prstech, což má za následek rozklepané, nejisté fotky. Jak se s tím vypořádat? Jednoduše: držte foťák oběma rukama a dbejte na to, abyste s ním nehýbali během pořizování snímku, a ani cca sekundu poté. Jste zvyklí na zrcadlovku - pomalá odezva, složité nastavování v menu, pomalé zoomování... Zdá se, že jste ze zrcadlovky zmlsaní, a kompakt vás rozčiluje. Jak se s tím vypořádat? Nevíme. Pokud běžně fotíte na zrcadlovku, kompakt vám asi nikdy nebude dost dobrý. Zvažte tedy, zda se chcete trápit s foťákem při přepravě, nebo při fotografování. Případně se můžete poohlédnout po kompromisu v podobě "pokročilých kompaktů" nebo "kompaktů s výměnnými objektivy."
Panorama Panoramatické fotografie, pokud jimi šetříte, dokáží krásně zachytit atmosféru města či krajiny, a ozvláštnit galerii snímků. Focení panoramat není zdaleka tak obtížné, jak se může zdát, je ale potřeba dát pozor na tři důležité věci. Špatně: Zkrátka z ruky vyfotíte tři až pět fotek vedle sebe, ono se to doma nějak poskládá. Ke složení snímků vám na pomoc přispěchá řada volně dostupných programů, ale pokud jim dáte snímky, které na sebe nenavazují, zázračné výsledky nečekejte.
Všechno špatně: horizont byl na snímcích v různých výškách, po spojení fotek nelze výsledek rozumně oříznout. Automatika nastavila každému snímku jinou expozici. (No pravda, s tou jsme si pro jasnější ilustraci "trochu zapřeháněli".)
Správně: Ano, skutečně jde jen o vyfocení tří a více fotek vedle sebe. Dodržet ale musíte následující pokyny: •
•
•
dostatečný překryv snímků - překrývat by se měla tak čtvrtina snímku (pokud fotíte na šířku). S překryvem vám pomůže asistenční režim pro panorama, pokud jej kompakt nabízí stejné nastavení expozice - opět můžete použít speciální panoramatický režim, nebo zvolte manuální nastavení expozice poloha horizontu - pro ideální spojení fotek je potřeba, abyste udrželi horizont ve stejné výšce fotografie. Pomozte si stativem, nebo alespoň již zmíněným asistenčním režimem.
I přes focení z ruky se podařilo horizont udržet víceméně v rovině. Díky manuálnímu režimu mají snímky shodnou expozici.
Se sluncem v zádech - focení v protisvětle Samotné slovo "fotografie" lze přeložit jako "kreslení světlem", a je nabíledni, že za bílého dne se tedy fotí lépe, než v noci. Ale prudké slunce může působit i problémy velký rozdíl mezi světelnými podmínkami na slunci a ve stínu může způsobit, že z vašich přátel uvidíte jen siluety.
Pokud slunce "šajní" přímo do objektivu, nic kloudného zpravidla nevznikne. Pokud by slunce svítilo z boku, lze objektiv zastínit.
Když je ale slunce skryto foceným objektem či postavou a použijete blesk, lze i v protisvětle udělat slušnou fotku. Špatně: Za plného slunce fotíte, odkud vás napadne. Výsledkem jsou příliš kontrastní fotky bez kresby ve slitých stínech, nebo naopak se slitými světly (přepaly). Lépe: Fotíte plus minus zády ke slunci. Focené objekty, pozadí i obloha jsou tedy osvětleny stejným zdrojem, a fotoaparát nebude mít se zachycením dynamického rozsahu problém. Ještě lépe: Pokud můžete, počkejte s focením na tzv. zlatou hodinu, která udeří přibližně hodinu před západem slunce, případně s jeho východem. Sluneční světlo je tehdy mírnější, stíny měkčí, barvy teplejší a snímky zlatavé. Podobně příznivý efekt může mít i polojasné až zatažené počasí.
Focení v kostele Boží chrámy patří k oblíbeným turistickým atrakcím. Většina z nich ale zároveň slouží věřícím a poutníkům jako místo pro ztišení. Nezařaďte se k zástupům bezohledných turistů a respektujte kostelní atmosféru.
V kostele: být diskrétní, vypnout zvuk a blesk, nastavit dlouhý čas, fotoaparátem opřeným o pevný předmět a snímek lehce podexponovat.
Špatně: Fotíte s bleskem, se zapnutými zvuky ostření a závěrky, a pokud možno ještě dirigujete celou rodinu, kam si má stoupnout a jak se usmívat. Lépe: Vypněte blesk, stejně vám nijak nepomůže. Namísto toho si nastavte korekci expozice -1 EV a při fotografování si důsledně fixujte fotoaparát, například o zábradlí, mříže, lavici nebo podlahu. Noční portrét Focení v noci je z pochopitelných důvodů problematické. Přesto právě po západu slunce se města proměňují k nepoznání, a bylo by škoda je v jejich noční košilce nezachytit. Jak na to? Špatně: Nastavím automatiku, ta si s tím pořadí. Ale neporadila, místo toho jen blesk blesk a fotka je černota sama.
Automatika s bleskem - postava na černém pozadí. Takovou fotku nemusíte pořizovat na dovolené, stačí garáž.
Základní pravidlo pro focení nočních portrétů - foťák opřít, nastavit dlouhý čas (klidně 2") a blesknout. Pořád špatně: No tak vypnu blesk. To je sice krok správným směrem, ale nejspíš nepostačí. Fotka bude zbytečně světlá a nejspíše rozmazaná. Správně: Nastavte režim noční fotografie či nočního portrétu. Foťák dejte na stativ, nebo alespoň položte na pevný podklad. Ta chvilka laborování se bohaté vyplatí, odměnou vám bude pěkně ostrá noční fotka. Pro vykreslení postavy nebo objektu v blízkém popřední (do tří metrů) aktivujte blesk. Důležité je, aby byl i při blesku zůstal nastaven dlouhý čas expozice.
Dlouhým časem vytáhnete pozadí a okolí, bleskem vykreslíte postavu. Ještě lépe: Naučte se používat poloautomatické a manuální režimy expozice, korekci expozice a další užitečné funkce, díky kterým nad fotkou získáte plnou kontrolu.
Město v noci Na zajímavou fotku nočního města je jen jeden recept. Dlouhý čas, stativ nebo zábradlí a hlavně žádný blesk.
Blesk dostřelí maximálně pět metrů, budovy jsou tedy ve tmě.
S dlouhým časem zachytí snímač i slabé světlo, snímek dostane atmosféru.
Na dlouhý čas však nemůžete fotit z ruky, snímek by byl rozmazaný. Pokud nemáte stativ, využijte zábradlí, laviček, či odpadkových košů. Snažte se fotit na samospoušť (stisknutím spouště foťákem lehce zatřesete) a dejte pozor, ať přístroj nikam nespadne.
Focení přes sklo Občas si chcete z exotického obchodu něco přivézt, aniž byste za to zaplatili. Nemluvíme teď o krádeži, ale o focení zboží vystaveného ve výkladních skříních, nebo exponátů v muzeu.
Z odstupu a s bleskem se přes sklo zpravidla fotit nedá. Snímek kazí odrazy.
Jděte ke sklu co nejblížeji a odrazy se snažte vykrýt - třeba deštníkem. Špatně: Automatika, která obvykle zapne blesk, způsobí, že na snímku vidíte pouze velký zářivý odraz. I v případě, že blesk vypnete, můžete se potýkat s odlesky všech světlých objektů v okolí
Dobře: Vypněte si blesk. Přistupte blíže ke sklu a tělem (či jinak) si stiňte, zabráníte tak odleskům. Pokud je sklo špinavé, dejte pozor, kam přístroj ostří (musí proostřit za sklo na focený předmět). Pokud se to nedaří, vyberte si jiný předmět (mimo sklo) ve stejné vzdálenosti, namáčkutím zaostřete, otočte se zpět na focený předmět a spoušť domáčkněte. Kam s fotkami? Jste zpátky z dovolené, a ať jste se krotili jak chtěli, na kartě máte několik stovek snímků. Co teď s nimi? To záleží skutečně na vás a vašich potřebách. Potřebách, o kterých jste, pokud dodržíte naše rady, přemýšleli již před samotným focením. My zde tedy pouze nastíníme několik pravidel, která považujeme za užitečná. Špatně: Přehrát všechny fotky na disk, na editaci a výběr bude čas později... Jenže takhle si nahromadíte tisíce, desetitisíce fotek, a s každou další várkou bude těžší se do nich pustit. Budou na disku ležet jako nemá výčitka, připomínka vaší neschopnosti se k čemukoli dokopat.
Správně: Udělejte předvýběr fotek hned, jak je to možné. Nemusí se jednat o nijak zevrubnou editaci, stačí třeba "ohvězdičkovat" (řečeno terminologií editoru Picasa) ty nejlepší, vybrat pár desítek jako ochutnávku na web apod.
Své snímky můžete kamarádům a příbuzným snadno zpřístupnit například v našem fotoalbu Rajče.net. Archiv můžete opatřit heslem a tak se na vaše fotky nikdo cizí nepodívá.
Nezapomeňte, že jiný výběr fotek má být určen k tomu, kdo s vámi na dovolené byl, a jiný tomu, kdo se jí neúčastnil. Ti, co mají dovolenou v živé paměti, se rádi podívají klidně na 200 fotek z jednoho týdne, a nebude jim připadat, že je jich moc. Mají totiž každou z nich svázanou s reálnou vzpomínkou, ke které fotka odkazuje. Avšak ti, kteří vás nedoprovázeli, potřebují, aby jim fotky daný zážitek vytvořily (či zprostředkovaly) z ničeho. A i když budete mít fotky sebelepší, po několika desítkách už bude jejich procházení pro nezúčastněného diváka úmorné. A to je konec přátelé ... (To-to ... jsem měl říct jááá!) Tipy, které jsme vám navrhli, jsou určeny především čtenářům, kteří s fotoaparátem začínají, případně těm, kteří se nikdy příliš nezajímali o technickou stránku focení. Proto jsme se v našem výkladu dopustili mnoha zjednodušení. Ti, kteří se fotografii amatérský věnují, budou mít jistě mnoho výhrad, obvykle oprávněných. Diskuze je vám otevřená - jaké rady byste majitelům kompaktních fotoaparátů udělili vy? Přejeme hezké léto a krásné světlo!
Kapitola 3 Natočit mizerné video je snadné. Dvanáct tipů, jak se tomu vyhnout Mizerně natočených videí kolují po internetu miliony. Točit totiž může každý, ať již opravdovou videokamerou nebo digitálním fotoaparátem. Stále se však opakují stejné chyby, které pokazí zajímavé záběry. Poradíme vám, jak s kamerou pracovat, aby se chtěl na výsledek někdo dívat. Kamery pro amatérské kameramany leckdy dosahují kvalit, které byly ještě před několika lety dostupné jen profesionálům. Plné HD rozlišení, vysoký datový tok, optická stabilizace a výkonné procesory pro zpracování obrazu vedou k tomu, že v domácích podmínkách můžete natočit záběry, které budou skvěle vypadat i na velikém televizoru nebo projekčním plátně. Ani perfektní technika však není nic platná, pokud je nevhodně použita. Přinášíme tucet jednoduchých tipů a pravidel, nad kterými byste měli před a při natáčení přemýšlet.
Informační minimum Natáčení videa a focení fotografií má mnoho společných pravidel. Navazujeme na materiál "Nefoťte na dovolené jako mamlas. 12 tipů pro parádní fotky s kompaktem…(kapitola 2) Ukázkové záběry jsme natočili jednoduchou Full HD kamerou Toshiba Camileo X100 v ceně zhruba 7 000 Kč. Natáčeli jsme v rozlišení 720p, pro účely streamování bylo video exportováno ve standardním PAL rozlišení. Kvalita samotného záznamu tedy může být razantně vyšší.
Myslete na diváka Na výletech a dovolených točí každý druhý, ale málokteré video si pak doopravdy někdo pustí. Hlavní důvody jsou dva - videa bývají většinou dlouhá a nudná. Proto vždy, než vezmete kameru do ruky, zvažte, zda a čím je zajímavý objekt, prostor či situace, kterou chcete natočit. A zvažte také, jak bude výsledek působit na televizní obrazovce. Například monumentální mohutnost Grand Canyonu je na obrazovku takřka nepřenositelná. Základní pravidlo tedy zní - nesnažte se natočit vše.
Udržte kameru v klidu Častým neduhem domácích záběrů je třes a neustálý pohyb obrazu. To při sledování velmi ruší, na velké obrazovce také snadno vede k bolehlavu. Přitom ubránit se mu, alespoň částečně, není příliš složité.
Kameru držte pevně, nejlépe oběma rukama. Ideální je ruce pokrčit a spolu s kamerou opřít o hruď. A samozřejmě aktivovat stabilizátor obrazu. Jen pozor, zatímco optický stabilizátor se na kvalitě výsledného obrazu příliš nepodepisuje, ten digitální snižuje rozlišení a tím celkovou jakost obrazu. Pomocníkem pro klidné záběry může být také například hrudní opěrka nebo monopod. V prvním případě je to konstrukce, kterou máte zavěšenou na krku, opírá se o hruď a fixuje kameru. Ve druhém případě jde vlastně o jednonohý stativ. Díky kompaktním rozměrům a nízké hmotnosti je bez problémů uplatníte i na pěších výletech.
Takto kameru v klidu neudržíte. Pro záběry bez třesu ji raději držte oběma rukama.
Zoomujte s rozumem Kamery se zpravidla pyšní velkými hodnotami zoomu (tedy transfokace neboli přiblížení), lepší je ale tyto vyšší hodnoty nevyužívat. Při delším přiblížení totiž bez stativu prakticky nemáte šanci udržet kameru dostatečně v klidu a obraz bude roztřesený. Dlouhé změny ohnisek navíc nevypadají přirozeně. Nejlepší je se k natáčenému objektu přiblížit fyzicky, tedy k němu dojít nebo dojet. Pokud to není možné, pak je dobré pořídit záběr z dálky, přerušit záznam, zazoomovat blíže a pořídit další záběr. Působí to lépe. Pokud se bez zoomu neobejdete, určitě mějte aktivovaný stabilizátor obrazu. Stativ či hrudní opěrka je velkou výhodou.
Nejdříve komponujte, poté nahrávejte Každý záběr by měl dávat smysl a mělo by být jasné, proč byl natočen. Pokud zaznamenáváte statické scény, je vždy vhodné si záběr nanečisto vyzkoušet a pak teprve spustit natáčení. Vyhnete se tak oříznuté střeše, nebo zmatenému tápání "kdepak je ta krásná socha". Pokud natáčíte nějaký děj, kde na kompozici nanečisto není čas, pak je vhodné děj po očku sledovat i mimo hledáček (dnes spíše displej) kamery. Snadněji tak poznáte, kam máte záběr směřovat, a opět - v záznamu nebudou zmatené změny směru pohybu kamery při hledání správného záběru či objektu.
Nekonečné švenky kolem dokola Do podobného soudku spadá i švenkování kamerou. Švenk je pohyb kamery po kružnici kolem osy kameramana. Nejčastěji ho použijete, když chcete do jednoho záběru dostat rozměrný objekt, který se najednou do záběru nevejde, například celé náměstí. Švenk nesmí být příliš rychlý, protože na televizoru pak bude obraz nesrozumitelný a divák v podstatě nic neuvidí. Musí také směřovat odněkud někam, je vhodné vybrat si dva dominantní objekty a mezi nimi "švenknout". Začátek záznamu musí být vždy ze statického záběru, poté pohyb kamery, pak opět statický záběr a v něm ukončit záznam. Záznam nesmí začít ani skončit v průběhu švenku.
Pozor na vodováhu a horizonty Platí to i při statických záběrech, při švenkování však dvojnásob. Obraz musí být v rovině a nesmí se kácet. Toho se vyvarujete srovnáním linií budov či vodní hladiny s hranou displeje. Pokud máte v záběru dominantní horizont například moře nebo pole - a kamerou chcete švenkovat, pak se rovina horizontu snadno "rozhoupe" ze strany na stranu. Částečným řešením je vyzkoušet si záběr nejprve nanečisto. Stativ či opěrka velkou výhodou.
Nechte pohybovat objekty, nikoli obraz Nic neunaví diváka tak, jako neustále se pohybující kamera. Objektiv kamery lze považovat za zástupce očí, které budou záznam sledovat. A málokterý divák dobrovolně klátí hlavou sem a tam. Proto by to neměla dělat ani kamera, která obraz zprostředkovává. Je proto mnohem lepší, když je kamera v klidu a v obraze se pohybují natáčené objekty. Tedy lidé, zvířata nebo auta. Pokud natáčíte kupříkladu jedoucí motorku nebo cválajícího koně, je vhodné nechat stroj či zvíře "uprostřed" záběru a pohybem kamery ho následovat. Pokud běží vaším směrem, je dobrý statický záběr, kdy zvíře či stroj nakonec "vyběhne" ze záběru. Zbytečné pohyby kamerou záběru jen uškodí.
Střídejte celky, polocelky, detaily Snažte se střídat celkové a zajímavé detailní záběry. Divákovi pak lépe přinesete detaily a atmosféru místa. Pamatujte, že divák vidí jen to, co jste mu natočili. Pokud natáčíte děti nebo třeba psa, neváhejte podřepnout a točit je z jejich perspektivy. Záběry z nadhledu nevypadají dobře.
Obrazové efekty nechte na potom Mnohé kamery sice nabízejí přehršle obrazových efektů, lepší je však nechat je na pokoji. Na vybrané části je snadno aplikujete je snadno na vybrané části aplikovat v počítačovém software při zpracování, ale je prakticky nemožné se jich zbavit, pokud je vytvoříte přímo při záznamu. Točte bez efektů, vždy tak budete mít plnohodnotný záznam k dalšímu kreativnímu zpracování.
Delší záběry - ať je co prohlížet Vybrané záběry natočte raději delší. Rozumným minimem je pět sekund. Kratší záběr se dodatečně nedá moc stříhat a divák nebude mít dost času na prohlížení. Je důležité pamatovat, že vy jste tuto možnost měli, ale divák ne.
Netočte na výšku Zdá se to absurdní, ale YouTube je nám svědkem, že čas od času někdo na výšku opravdu točí. Zatímco fotografii snadno otočíte, ať papírovou, nebo softwarově, u videa to tak jednoduché není. A otáčet televizor na bok není koncepční řešení. Proto pamatujte, točí se vždy na šířku.
Zdržte se komentářů Dost možná vás při natáčení napadají různé legrační komentáře a poznámky. Snažte se je ale do nahrávky nepřidávat, s odstupem času vám mohou připadat nevhodné, nebo dokonce trapné. Lepší je tedy nechat nahrávku bez komentářů, jen se zvukem okolí. I jednoduché programy na editaci videa dodatečné přidání komentáře a zvukové stopy většinou umožňují a tak je vždy můžete dodatečně do videa přidat.
Zážitek je lepší než záznam Pokud není videozáznam cílem vaší cesty, nenechte se kamerou ovládnout. Je totiž škoda vnímat polovinu výletu či dovolené skrze displej kamery. Naživo je to nejlepší.
