POEZIE
Text Gustava Mahlera ze závěru jeho Druhé symfonie: Vzkříšen bude, vzkříšen bude zas tvůj prach, až přijde čas! Život ti věčný vrátí Bůh nekonečný Vzkříšeno, mé srdce, budeš zas, brzy tvůj přijde čas! Čím víc se chvěješ, tím blíž k Bohu spěješ. (v překladu Jiřího Stromšíka)
„Kámen od hrobu byl odvalen“ Prožívali jsme bolest z utrpení a smrti nevinného člověka – Syna Božího a také radost z nádherné liturgie vzkříšení, umocněné krásným zpěvem. Vytěžíme z toho také něco pro lidi, se kterými žijeme, spolupracujeme, studujeme…? Nebo se spokojíme jen s emotivním prožitkem? Písmo sv. je plné symboliky, symbolický je i odvalený kámen. Jak často je před námi v životě takový kámen, někdy přímo balvan, který bychom rádi odvalili. Asi nejtěžší je to v mezilidských vztazích. Stává se, že je mezi námi kámen, který čeká na odvalení léta a naše síly si s tím neporadí. Věřící doufá a prosí o pomoc Pána, který za nás dal svůj život a který byl vzkříšen a se svými učedníky se setkával, hovořil a jedl. Komu tato svědectví o moci Syna Božího nestačí, ztrácí naději. Neztrácejme naději a vyprošujme si sílu a milost, abychom usilovali ony pomyslné kameny odvalit. Jiří Höfer Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 70ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail
[email protected] do 29.5.2010. Technicky zajišťují: p.Fiala a rodina Janušova. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.
Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
5 2011
JEŽÍŠ ŽIJE A DÁVÁ SE NÁM VE SVÉM NEKONEČNÉM MILOSRDENSTVÍ, ALELUJA! Myslím, ţe mnozí stále uchováváme silnou vzpomínku na letošní Svatý týden v naší farnosti, spojený s typickou komunikací našeho O. Edwarda, uspořádanou liturgií a především nádhernými hudebním doprovodem. Začalo to na Květnou neděli, kdy P. Edward řádně pokropil svěcenou vodu nejen kočičky a jiné větvičky, ale i Aničku Čadovou, coţ asi spustilo pokropení i dalších lidských ratolestí (t.j. dětí a ministrantů). Na Zelený čtvrtek nechybělo symbolické mytí nohou. Velký pátek se nesl v tónech smutných ţalmových písní v podání našeho farního sboru pod vedením Renaty Polákové, coţ někdy byla "fakt síla"! A na vigilii Zmrtvýchvstání Páně o Bílé sobotě bylo prvně cítit radostné očekávání, které se po sedmi čteních ze Starého zákona proměnilo v radost skutečnou při zpěvu Gloria. Vţdyť Kristus z hrobu vstal, smrt nad ním uţ nemá vládu! Tím přemohl smrt a nám tak otevřel nebe, ţivot věčný po tom zdejším. Při této mši svaté přijali naši katechumeni Martina, Štefan a Věrka iniciační svátosti - křest, biřmování a Eucharistii. Kéţ je jim Pán stále světlem na jejich ţivotní cestě! Radostné ALELUJA znělo i při mši svaté v neděli. Na Velikonoční pondělí jsme byli svědky opětovně kadidlem za-kouřené sakristie, v níţ se jistě všem ministrantům po skončení mše svaté dobře dýchalo! Inu, pan farář raději ani nevešel dovnitř a jal se ke svému stádečku připojit i v modlitbách po mši svaté. Myslím, ţe Svatý Michaeli Arch-anděli bylo vskutku namístě. Po mši svaté se totiţ jiţ tradičně konala před na-ším kostelem pomlázka a téţ polévání vodou, respektive házením pytlíků s vo-dou na nás, chudé, obyčejné farníky! Přítrţ tomu udělal aţ nebojácný Jarda Krbec, který vylezl na vysunovací ţebřík (neberouc ohled na dva kýble vody, které za to dostal) a holky vodnice Terezku a Katku zpacifikoval. Kdo ví, co bu-de za rok! (No, prosím, mládeţi, nepřehánějte, chudák Viktor to schytal zcela nevinně a snad téţ nedorazí policie pro případné hlášení pouličních nepokojů!)
Tato neděle, 1. května 2011 je ovšem téţ zcela výjimečná. Jednak tím, ţe je to Neděle Boţího milosrdenství, kdy jsou na přání Pána Jeţíše (podané sestře Faustyně) všem, kdo přistoupí ten den ke svaté zpovědi a k Eucharistii, odpuštěny nejen hříchy, ale i tresty, které za ně člověk koná v očistci, neţ bude zcela schopen v čistotě patřit na Boha. (Více info můžete číst na nástěnce a na farním webu.) Je to svátek, který jako církevně závazný ustanovil Jan Pavel II. A právě dnešek je výjimečný i tím, ţe tento Velký papeţ bude dnes z úst jeho následovníka Benedikta XVI. prohlášen za blahoslaveného. Konečně se tak naplní přání mnohých, kteří před šesti lety (2. dubna 2005) vyšli večer po oznámení úmrtí tohoto Petrova nástupce do ulic s nápisem Sancto, subito sancto!, t.j. Ihned svatým! Podobný projev víry, okamţitou všeobecnou masovou úctou k zesnulému, byl ještě za dob sv. Václava vlastně oficiálním uznáním zemřelého za svatého. (Kdo by se asi modlil k velkému hříšníkovi, ţe?) Byly to mocné okamţiky, kdy se nebe dotýkalo země, kdy Bůh dával najevo, ţe je s těmi, kteří mu oddaně a trpělivě slouţí, kdo v něho věří, hájí práva nevinných (včetně nenarozených), slabých a mluví za všech okolností pravdu. Přítomnost Ducha svatého byla evidentní při pohřbu tohoto pontifika, kdy si Duch svatý v podobě větru listoval Evangeliářem poloţeným na rakvi Jana Pavla II. a jeho desky se samy přesně v poledne zavřely. Jako by Bůh chtěl říct: „Tento člověk ţil přesně podle mého slova (evangelia).“ Zvláštní, ţe velikost člověka se pozná právě v okamţiku, kdy jiţ není mezi námi. Karol Wojtyla totiţ vţdy mluvil pravdu a hájil Boţí zákony, ať to bylo vhod či nevhod. Spíše tedy nevhod. Otevřeně odsuzoval kulturu smrti a sobecké aţ vykořisťovatelské zájmy mocnářů a politiků. Síla pravdy se ukázala právě majestátní účastí politických zástupců mnoha zemí, a to i těch, kdoţ s ním nesouhasili... Buďme Bohu vděčni za tyto zdroje milosti a nových přímluvců, a čerpejme z nich. Vţdyť právě proto nám je Bůh nabízí! Marta Hoferová
REPORTÁŽ
VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ V KYJÍCH (autentická reportáž v duchu postmoderny) Také v Kyjích Ježíš Kristus vstal z mrtvých a živý se objevil mezi svými učedníky. Den po svém vzkříšení postává v davu mezi pevnostním kostelem sv. Bartoloměje a vznešenou farní budovou. Společně s ním sledujeme veselici
2
DĚ TSKÁ STRÁNKA
Jak si připomínají Velikonoce děti (11 let ) -můžete vidět na následujících obrázcích Poslední večeře Když Ježíš spolu s ostatními apoštoly seděl u prostřeného stolu, řekl: "Jeden z vás mě zradí." Učedníci se na sebe podívali a jeden přes druhého volali: "Jsem to snad já?" Ježíš odpověděl: "Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji." Omočil skývu a podal ji Jidášovi. Jidáš ji přijal a vyšel ven. Potom vzal Ježíš chléb, vzdal díky, podal jej svým učedníkům a řekl: "Vezměte a jezte z toho všichni: Toto je moje tělo, které se za vás vydává." Podobně vzal po jídle kalich, dal jej svým učedníkům a řekl: "Vezměte a pijte z něho všichni: To je kalich nové a věčné smlouvy, má krev, která se vylévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. To čiňte na mou památku."
Zmrtvýchvstání Ježíšovi přátelé sňali mrtvé tělo z kříže. Zabalili ho do lněného plátna a uložili do hrobu. V neděli, brzy ráno, přišly ke hrobu ženy a chtěly mrtvé tělo nabalzamovat. Jak se ale vylekaly, když viděly, že kámen je z hrobu odvalený a plátno, ve kterém bylo tělo zabalené, leží pečlivě složené! Najednou se ulekly podruhé, když uviděly po pravé straně anděla, který jim řekl: "Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Byl vzkříšen, není tady." Pán skutečně vstal z mrtvých. Aleluja, radujme se! Užit text z www.vira.cz Připravila Štěpánka Vondrášková
11
Stará Říše?“ „To jsem nevěděl.“ „Tak si to přečtěte.“ Tak čte. Pán v modré košili si to čte. A je to. Uţ v tom vězí aţ po uši. „To jsem nevěděl, ţe dějiny Staré Říše jsou starší neţ...“ Tak to byl neumělý pokus o styl, kterým je napsána kniha, která mě nadchla. No ale opravdu. Sedmiletá Adéla mi doporučila knihu, kterou jsem si poté, co mě několikrát upomenula, nakonec přečetl. Jsem dost náročný čtenář, takţe jsem nic světoborného nečekal, ale světoborné to bylo. Svěţí vyprávění proplétající pohádku se skutečností. Zábavné, originální, absolutně pohádkově pravdivé. Je tam toho tolik, ţe dítě mnohé souvislosti určitě nepochopí, dospělému zase unikají jiné, oběma toho ovšem zbývá dost. Čtyři dobrodruţné příběhy řeší s přehledem a svěţestí zásadní otázky ţivota a smrti – například jak namalovat Starou Říši nebo jak se lidé kdysi dostali do područí času. „Tak vy jste k nám přišli na žebrotu?“ ozvalo se nad nimi. A bylo. Nad nimi se tyčil staroříšský strážník, pan Velký. Dnes si vzal chůdy, aby byl ještě větší než obvykle. Největší. Město totiž dnes očekávalo slavnou delegaci z Nové Říše, která předá staroříšským právo na konání pohádkového festivalu, jejž doposud pořádali oni. Byl to tak zvaný Akt dobré vůle, ve zkratce známý jako ADV. Městský strážný Velký Jan měl ten den (v úředních spisech nazývaný TD) mez milosti zavřít do šatlavy všechny tuláky, žebráky a komedianty, aby nerušili slavnostní ráz TD. A na pozadí všeho se vznáší, jemně a v náznacích a většinou i bez náznaků, všudypřítomná stopa legendárního Josefa Floriana a jeho velké rodiny, která z městečka Stará Říše udělala jeden ze středů našeho malého českomoravského světa. Václav Vokolek: Obrazy ze Staré Říše. Edice Sluníčko, Mladá fronta 2008. Pro děti od 7 let. Petr Macháček
10
v intencích lidové tradice. Dobře naladění pánové omlazují elegantní dámy vrbovým proutím. Odměnou jsou jim obarvená vařená vejce nebo čokoládová kuřátka. „Pěkné, že?“ obracím se na Ježíše. „Ano, milé. Ale cítím napětí… Pozor!“ Chytá mne za rameno a strhává za nejbližší zaparkovaný automobil. Kousek od nás cosi exploduje. „Co to je?“ ptám se vyděšeně. „Podomácku vyrobená trhavina s obsahem H2O. Tušil jsem to. Teenagerky pomatené emancipačním hnutím a feministickými prorokyněmi nestojí o tu omlazovací proceduru. Myslí si, že budou mladé pořád, naivky moje milované.“ „Odkud to přiletělo?“ „Z prvního patra farní budovy. Opevnily se v kněžské rezidenci, jsou mazané.“ „Jak se to mohlo stát? Co kněz?!“ „Stojí venku a přemýšlí. Za chvíli si na mě vzpomene.“ Následují další detonace. Ale to už se u kostelní zdi formuje oddíl teenagerů. Obecný ryk ustává. Všem je jasné, že nyní záleží na jejich postupu. Působí však velice bezradně, přešlapují na místě a jalově hrozí svými proutěnými rapíry a mačetami. A teď dokonce – zbaběle ustupují! Stahují se do domu Božího…
3
Následovnice blouznivé vojevůdkyně Vlasty se v oknech vystavují na odiv. Ztepilé, sebevědomé. Občas, víceméně z plezíru, odhodí granát. Lidé překotně uskakují. Je patrné, že už toho mají dost. V jejich tvářích se zračí únava a strach. Někteří jsou pomočení. Náhle dav zahučí překvapením. Na prostranství se objevuje komando s výsuvným žebříkem, vedené hrdinným Jardou. A je to on, kdo jako první neohroženě stoupá vzhůru! Příznivci teenagerů nadšeně jásají a povzbuzují chrabrého vůdce, který nedbaje výhružek a vodních děl proniká do teenagerkami okupované rezidence. A za ním další! Nevíme, co přesně se uvnitř odehrává, ale po několika minutách se lítý boj přelévá do venkovních prostorů. Začíná neskutečná vřava, bojuje se na hradbách, pod hradbami i v přilehlém parku. Svist ručních zbraní, zákeřné spreje, nové a nové kbelce ledových náloží. Počet nevinných obětí stoupá. „Prelátská ulice se proměnila v regulérní bitevní pole,“ hlásí válečný zpravodaj TV Crazy. „Viktore, promiň,“ omlouvá se Jarda, ale bulvární novinář už stenografuje: „Viktorie M. odhalena v přestrojení za fešného muže!“ Zlitý Viktor usedá za volant a odjíždí, pronásledován paparazzi. Nad Kyjemi krouží policejní vrtulník. „Nějak se to, Pane Ježíši, zvrtlo, že?“ „Jen ať blbnou… Za pár týdnů sešlu Ducha svatého – s jeho pomocí pak budou s podobným zápalem bojovat za růst Božího království!“
Zaznamenal Petr Střešňák ROZHOVOR Při zamyšlení nad tím, s jakou osobností našeho farního společenství by bylo zajímavé či potřebné pořídit rozhovor pro Natanael, a s blížící se novénou k Božímu milosrdenství, dovolil jsem si poněkud netradičně zvolit něco jiného a pokusit se rozmlouvat s těmi, kteří jsou nesporně také součástí našeho společenství, ovšem v širším smyslu slova. Nejsou tedy přímo součástí našeho kyjského farního společenství, ale setkáváme se s nimi (občas) společně na bohoslužbách, častěji však před chrámy či prostě jen tak běžně na ulici. Ano, mám na mysli lidi, kteří nejsou tak pevně jako
4
Vyrovnaný postoj české vlády, která od začátku nespustila horečná opatření se zdá velmi rozumný. Dílčí státní zásahy jsou však nepochybně ku prospěchu. Krize se podobá zranění, které sice tělo musí vyléčit do značné míry samo, dobrý lékař ale rozhodně můţe pomoci. Stojí téţ zato přehodnotit přístup k euru, které by mohlo být významným stabilizačním faktorem. Euro je nyní sice často pod palbou kritiky, ale ta by měla mířit na státy a jejich vlády, nikoliv na měnu samotnou. První skorokrachy avizovalo Maďarsko a především Island, tedy státy bez eura. V Řecku zase není na vině euro, ale zkorumpované, nepředstavitelně populistické vlády (aţ 16 platů ročně ve veřejném sektoru) minulé dekády. Doufejme, ţe u nás to tak daleko nikdy nedojde. Jan Pilař
OBRAZY ZE STARÉ ŘÍŠE „Tak si přečti tady tu knihu. A víš, ţe Stará Říše opravdu existuje? A taky Nová Říše?“ „Přečíst tuhle knihu? No je to přece kniha pro děti... Ale ţe Stará Říše existuje, to náhodou vím.“ „Je to pro děti, ale přečti si to. Přečetla jsem to za jeden den.“ „No tak aţ přečtu všechny ty knihy pro dospělé, které jsou na řadě, tak moţná...“ „Nečekej, aţ přečteš všechno, co je na řadě. Přečti si to dřív. A víš, ţe ve Staré Říši se hrozně vychloubali? Fakt hrozně. A ţe měli třicetiletou Válku poslů?“ „To nevím, tak si to teda... přečtu... někdy...“ Takţe jedu metrem a čtu první větu: „Dějiny Staré Říše jsou starší neţ Stará Říše.“ A je to. A uţ v tom vězím aţ po uši. Uţ se z toho nevyhrabu a doufám, ţe tohle metro pojede aspoň tři hodiny, abych to celé stihl dočíst. Jedu metrem, čtu si a nepřiměřeně se směju, chvílemi jsem nepřiměřeně váţný. Přitom čtu velkou knihu pro děti s velkými barevnými obrázky. A to se přece nedělá, aby někdo takhle strašně dospělý četl knihu s obrázky a smál se a chvílemi byl nepřiměřeně váţný. Takţe pozor na mě. Radši dál ode mě. Radši na druhý konec vagónu. Radši do jiného vagónu. A přichází pán z metra v modré košili. „Pane, to se přece nedělá, aby...,“ říká pán z metra. „Půjdete se mnou a všechno mi vysvětlíte.“ A je to tady. To mám za to. To mi patří. Takţe vysvětluju pánovi, ţe čtu Obrazy ze Staré Říše. „A přečtěte si je taky.“ „Ale to je kníţka pro děti.“ „Víte, ţe dějiny Staré Říše jsou starší neţ
9
ocitnout „v úpadku“ již velmi brzy. Pojďme se však na tento problém podívat šířeji. Finanční krizi je třeba využít jako příležitost. Pokud přesně analyzujeme a pochopíme procesy stojící v pozadí, vyjdeme posíleni po všech stránkách. Důležité je si uvědomit, že kromě ekonomických faktorů hrají nyní podstatnou roli i faktory společenské. Jíst, ne se přecpávat Skutečnou příčinou globální krize jsou dvě dekády nesmírné nadspotřeby. I Česká republika proţívala tučná léta. Zvykli jsme si, ţe růst bude 7%, a ţe kaţdý rok budou konstantně stoupat mzdy i ţivotní úroveň tímto tempem. Ţádali jsme ještě trochu rychlejší auta, ještě multifunkčnější mobily, ještě více všeho. Většina lidí přitom ignorovala fakt, ţe podobná trajektorie není udrţitelná. Cestu maximalizace růstu přehradila rokle přílišných nároků. Ty se staly pastí i pro politiky, neboť občané očekávají, ţe stát zařídí právě setrvalý a ničím nerušený konzum. Jiţ nyní jsme však tou nejbohatší, nejlépe zajištěnou a nejvíce prosperující civilizací všech dob. Zamysleme se, jestli nám nestačí, co máme. Podhodnocené hodnoty Otcové zakladatelé moderní ekonomie jako Adam Smith byli morálními filozofy. Jejich ekonomické teorie byly úzce provázány s teoriemi hodnotovými. Byznysmeni však opustili staré dobré koncepty typu „náš zákazník náš pán“ či „kvalita především“. Nejmarkantněji to demonstrovaly americké automobilky, které veřejně přiznaly, ţe schválně vyráběly nekvalitní auta s podprůměrným designem, aby navýšily své zisky. Místo sluţby a poctivosti přišla honba za ziskem v podobě spekulací s fiktivním kapitálem. Příliš mnoho lidí získalo zcela bez zásluh příliš mnoho peněz. Selhaly i regulační a kontrolní mechanismy. Ty mnohde zpomalily ţádoucí vývoj a přitom jinde nezabránily zcela zjevným nekalým praktikám. Je jasné, ţe regulaci trhu a provázání ekonomického a právního prostředí je třeba přehodnotit. Není moţné nechat šéfy bank bez sebemenší kontroly, protoţe za jejich „přehmaty“ platíme miliony pracovních míst a recesí. Do finančního sektoru i ekonomie jako vědy je třeba vrátit lidský rozměr, neboť nakonec je stejně trh pro lidi nikoliv lidé pro trh. Světlo na konci tunelu Nyní jsme v tunelu, kterému vládnou netopýři. Proto se na svět slétávají návrhy jako ekonomický protekcionismus, vracení automobilek do „země původu“ a další nesmysly, které by v důsledku ublíţily úplně kaţdému.
8
my ukotveni na určitém místě svým pracovním či rodinným zázemím. Zajímalo mě, jak prožívají dny Svatého týdne, co je nejvíc trápí a tak vůbec… Mohu dlouze popisovat podrobnosti svého bloudění po pražských ulicích, postávání před kostely a nákupními středisky a vyhledávání vhodného „objektu“ svého snažení. Své postřehy a zkušenosti bych však mohl spíše publikovat v některém ze stále ubývajících humoristických časopisů, zde opravdu nikoli. V následujících řádcích vám nabízím pohled dvou „obětí“ mého snažení. První bych nazval pouze X.Y. a potkal jsem ji před kostelem Svatého kříže. Osloven jsem byl tou ženou já. Bylo jí asi třicet pět let, čistá a udržovaná žena. Její jméno jsem nezjistil, v závěru rozhovoru jsem byl však sám naopak poctěn mnoha novými jmény. Proto jsem, z pochopitelných důvodů, upustil od fotografování. X.Y.: Mluvíte česky? V.M.: No ano, většinou tedy, co potřebujete? X.Y.: Máte nějaké stravenky, nějakou korunku!? V.M.: Něco bych měl. Mohu si s Vámi popovídat? Nemáte peníze? X.Y.: No právě nemám. Nemám kde bydlet, neseženu práci, nemám na vlak. V.M.: Aha, proč nepracujete, vypadáte na to, že jste, zaplať pánbůh, zdravá! X.Y.: Není práce! A když je, tak mi jí nedají. V.M.: Vidíte, řekl bych, že v Praze se nějaká ta práce vždycky najde… X.Y.: No, a co bych dělala. Kradla jsem a mám záznam v rejstříku.
V.M.: No a nemáte to už zahlazené? Pak by se Vám to už nepřipomínalo?! X.Y.: Asi jo, ale stejně mě nevezmou. Protože jak jsem kradla, tak kvůli tomu. V.M.: Počkejte, když jim to neřeknete a budete se snažit… X.Y.: Kdo by si vzal člověka s ubytovnou, to nemá cenu. Vaše otázky mě začínají unavovat. V.M.: To já jen tak, že jste o tom začala mluvit. Mám spoustu známých, co dělají a bydlí na ubytovnách! Třeba by to šlo, mohl bych se zeptat a tak, třeba pomoct. X.Y.: Helejte se, fakt jsem z Vás unavená, prostě to nejde, Vy mi jasně nic dát nechcete, tak jděte pryč, tady mi prošla už spousta lidí, co by mi pomohli, fakt jděte…
5
V.M.: No, jasně, jen jsem si chtěl popovídat, třeba pomoct, zeptat se… Postupně se vzdaluji, X.Y. zvyšuje hlas, přestává mi vykat a zvykám si
na nová oslovení. S přibývající vzdáleností roste razance jejího hlasu a peprnost vyjadřování. Rozhovor je ukončen.
S druhým jsem se setkal před kostelem sv. Josefa na nám. Republiky. Starší vousatý muž tam v poklidu obcházel odpadní koše a poté, co jsem ho oslovil, povídali jsme si na lavičce u Masarykova nádraží. Ani u něj jsem nezjistil jeho jméno, budu ho nazývat Pavlem. bylo ještě na základní škole a rodiče se mě zřekli, když jsem byl poprvé ve čtyřech letech na operaci a já je od čtrnácti vlastně nespatřil. Potloukal jsem se teda po ubytovnách a pracoval na šachtách na Mostecku. Pak jsem ale už moc na oči neviděl a začal i mít potíže se sluchem a to byl problém, když na mě na šachtě někdo volal a já ho skoro neviděl a už vůbec neslyšel (pozn. V.M. – Pavel celou dobu přivírá jedno oko a slzí). A od té doby jsem nedělal a jak říkám, skoro třicet let, a to je mi šedesát čtyři, jsem na ulici. V.M.: Chtěl byste něco změnit? Zvládáte to? Pavel: Už jsem si zvykl. Já nebydlím na ubytovnách, ani do Charity nechodím na jídlo. Jsem naučený vybírat koše, občas mi lidé něco dají, hlavně oblečení, někdy nějakou tu korunu. Já ale nežebrám, to nemám rád, lidé, co mě znají,
V.M.: Jak jste se sem dostal, Vy jste se tu narodil? Pavel: Ne ne, já pocházím z Mostecka. V.M.: Vidím, že zkoumáte odpadkové koše, máte nějakou práci, máte kde bydlet? Pavel: Já jsem už třicet let na ulici, už jsem si na to zvykl, spím venku, kde se dá… V.M.: Jak jste k tomu přišel, jak dlouho nemáte práci? Pavel: No, bylo to postupné, já jsem odjakživa svobodný a bezdětný, jsem takový vlk samotář. V.M.: Vy jste se vyučil, nebo jste šel rovnou pracovat? Pavel: Já jsem jen dodělal základní školu, pak jsem byl od čtrnácti let po ubytovnách. V.M.: To jste nechtěl jít už do učení? Pavel: To ano, ale měl jsem velké problémy se zrakem, byl jsem na několika operacích očí, to
6
mě mají rádi, že jsem v pohodě a umím i poděkovat. S nikým se nebavím, ráno v osm si na Masaryčce vždycky vypiju kávu a pak jdu dál. V.M.: Jak jste přežil tuhle zimu? Pavel: Byl jsem v lese. I když bylo minus dvacet pět, byl jsem venku, ale chodil jsem, jinak by to nešlo. No a na léto zajedu třeba na Berounku, tam je krásně! V.M.: Vídáte se se svými příbuznými? Pavel: Rodiče jsem párkrát z dálky spatřil, mám i dost sourozenců, ale ti mě nikdy nehledali, tak i já jim dávám pokoj.
V.M.: Blíží se Velikonoce, říká Vám to něco? Zajdete někdy do kostela? Pavel: Nejsem věřící nebo tak něco, ale občas se tam pomodlím, zrovna včera, ale jinak nic. Na Boha věřím, jinak bych to jako nepřežil. V.M.: Jak to vidíte do budoucna? Pavel: No já mám odpracováno dvacet osm let, takže já už byl v Mostě si to jako vyřídit ten důchod, už to mám podané a čekám, musím tam zajet. V.M.: Moc Vám děkuji za čas, potkám Vás tady zas jindy? Pavel: To jo, jsem tu denně tak od devíti do jedenácti a pak od tří, jinak furt jezdím.
K uvedenému jen rád dodám, že druhý ze zpovídaných byl i přes starší oblečení vcelku čistý, velice příjemný a klidný muž. Opět jsem nefotografoval, tentokrát ze samého nadšení, že jsme si dobře popovídali. Pokud se spolu se mnou ptáte, jaký vlastně měly rozhovory význam, pak říkám, že nevím, jestli měly smysl. Tak nějak mě prostě zajímalo slyšet zase trochu něco jiného, snad méně zbožného, ale (doufám) pravdivého. Přeji všem čtenářům požehnané svátky! Hlavně se moc nepřejezte a nepřepijte! S tím totiž dnes mnou zpovídaní na rozdíl od vás opravdu problém nemají ;-) ! Připravil Viktor Mach REFLEXE
Společenská nikoliv ekonomická krize Krize na domácí politické scéně nyní logicky překrývá krizi evropských či světových financí. Přesto na nás může mít zásadní dopad. Řecko se nevyvíjí zrovna pozitivně a Portugalsko se může
7
