GOLGOTA - chrám Božího hrobu

2

2009

GOLGOTA - chrám Božího hrobu

duchovní slovo...

• Duchovní slovo jahna Urbana Antonína... str.2 • Ekumenické Okénko - rozhovor s Mgr.Pavel Prejdou... str.3 • Historické Okénko - 10 let Okénka ... str.5 • Křížová cesta...

str.8

• Chci jít s Tebou, Ježíši... str.8 • 40 dní na poušti (S Ježíšem)... str.10 • Sklonit hlavu a děkovat... str.11 • Podání ruky...

str.12

• Filmový klub Libhošť... str.12 • Pozvání na Filmclub... str.13 • Okénko do farní knihovny... str.13 • Ve zkratce z farností... str.14 • Poznáváte...

str.15

• Zamyšlení na závěr...

str.15

• Přehled bohoslužeb Velikonoce 2009... str.16

Okénko 2/2009 vychází 29.3.2009 Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 74101 Nový Jičín, tel.: 556 707698 e-mail: farnost.nj@cs-net, web: www.fnj.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana tel.: 553822240 e-mail: [email protected]. nebo [email protected]. NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.fnj.cz Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.

Milí přátelé, dnes slavíme již pátou neděli postní, které starší dříve říkávali smrtná. Nestudoval jsem příliš etymologii tohoto pojmenování, ale název této neděle by nás měl vést k zamyšlení, zda jsme se skutečně v průběhu postní doby změnili, zda jsme skutečně mrtví hříchu, tedy jinými slovy, zda se nám alespoň kousíček povedlo něco na nás změnit k lepšímu. Máme se však vůbec my lidé měnit? Jeden můj přítel mi vykládal, jak bojoval se svými známými, když skoncoval se svou výraznou slabostí, tj. přílišnému holdování alkoholu. Byl už na tom tak, že byl na alkoholu závislý, proto to musel ukončit rázně. Místo ocenění jeho velkého činu se od kamarádů dočkal slov: „Jsi už někdo jiný, než jsi býval, trháš partu, odrodil ses od kamarádů, jsi namyšlený…“. Jsou tedy nejrůznější životní okolnosti a situace, kdy musíme v životě něco změnit. Například kvůli svému ztloustnutí již neobléknu to, co jsem nosíval v osmnácti (svým dětem musím ukazovat staré zažloutlé fotografie, aby mi děti věřily, že jsem býval i štíhlý…). Každý den mi ubývají mozkové buňky, ubývá zrak, paměť, opotřebovává se organismus. Mám však také nové životní zkušenosti, poznání a proto bych měl i duchovně a osobnostně růst. Toto jsou změny, které na rozdíl od dříve popsaných tělesných změn stárnutí, mohu ovlivnit, které mohou být plně v mé režii. Proto W. Churchill řekl docela vtipně a tvrdě, že jenom blbec nemění své názory. Zde však pozor na změnu názorů ne z důvodů růstu, ale z vypočítavosti a zbabělosti. K radosti lidské duše tedy patří poznání, že potřebujeme změnu k lepšímu, vědomí, že taková změna má smysl, a rozhodnutí, že v dobrém vytrvám (což však nikdy nevysvětlíme lidem, kteří o sobě tvrdí, že jsou dokonalí, že nikdy nehřeší, protože nikdy nikoho nezabili, nic neukradli a kolem sebe udržují úzkostný pořádek, přes který nevidí lidi okolo sebe…). Proto se nepřizpůsobujeme tomuto věku, jak varuje svatý Pavel v listu Římanům, ale proměňujeme se obnovou své mysli. Na konci postní doby zkusme rekapitulovat své úsilí o naši změnu, neboť jedině skrze tuto změnu budeme schopni lépe prožít velikonoční radost. Vždyť, co je posláním křesťana? Svědčit o Kristu tím, že hlásáme evangelium, což česky znamená radostnou zprávu. K velikonoční víře tedy nepatří škarohlídství, ale život z víry a naděje, který vyzařujeme jen tehdy, když každý den, krůček po krůčku se snažíme o změnu. Postní doba nás vede k této změně, velikonoční vzkříšení nám pak dává naději, že spolu s Kristem tuto změnu dovedeme až k věčnosti. jáhen Antonín Urban

ekumenické okénko ... otázky připravil A.Urban

V závěru loňského roku se stal novým farářem církve Českobratrské evangelické v našem městě Mgr.Pavel Prejda, kterému jsme položili pár otázek. Pane faráři, odkud k nám do Nového Jičína přicházíte? Začínal jsem v Jihlavě. Posledních osm let jsem byl farářem v Jeseníku na Šumpersku. Je to kraj výrazně jiný než tady. Je to drsné pohraničí v bývalých Sudetech. Veliká vykořeněnost lidí, uzavřenost, osamělost. Jakýsi tlak a sevření v tom údolí pod horami. Všechno tam šlo až na dřeň... Ale i přátelství tam byla nesmírně hluboká. Evangelickou farnost tam tvořila necelá stovka lidí ve městě a okolí. Z toho těch aktivnějších bylo samozřejmě mnohem méně. Jednalo se především o lidi z tradičních krajů (např.Valašska), kteří osidlovali pohraničí po válce. To se ale postupně měnilo. Velikou radost jsem měl z toho, že si do kostela v posledních letech našla cestu také řada mladých rodin. Byli to lidé, kteří v církvi nevyrostli, ale zakotvili v ní. Ti dnes, možná paradoxně, tvoří jádro farnosti. Můžete nám něco říci o sobě a své rodině? Bude mi 38 let, jsem rodák z Opavy, deset let ženatý a mám dva syny, školáky. Jsem rád, že manželka Jana trpělivě se mnou snáší všechny radosti i starosti farářského živo-

ta. Třeba jen to, že jsme se už tolikrát stěhovali. Je to „poloviční světice“, alespoň soudě podle toho, že si mne vůbec vzala. Také věřím, že za to bude jednou v nebesích bohatě odměněna. (Mimochodem, znáte ten vtip: Po čem že touží katolický farář? Po manželství! A evangelický? No přece po celibátu!) Co Vás vedlo k tomu, abyste se stal farářem Vaší církve? V církevní rodině jsem sám nevyrůstal a farářem jsem nikdy být nechtěl. Měl jsem jiné zájmy. Chtěl jsem být učitelem, popř. pracovat někde v muzeu a bádat. Studoval jsem v Olomouci speciální biologii a ekologii. Ale potom přišel zlom a já se rozhodl jinak. Anebo se jinak rozhodl někdo jiný...? A že zrovna evangelická církev? To byla jistě shoda různých okolností a osobních přátelství. Dnes věřím, že mě právě tady Pán Bůh chce mít a je mně tady dobře. Ale vděčně vzpomínám na různá předrevoluční setkání na katolických farách a na odvážné staré kněze, kteří se nám tenkrát věnovali. Katolickou církev mám moc rád a kdyby nebylo

pánů Luthera a Calvína, asi bych nalezl svůj duchovní domov, pokud vůbec někde, tak jedině tady. V předchozím působišti jste založil Křesťanskou akademii, můžete nám přiblížit, o co se jedná? Založili jsme pouze místní skupinu ve městě. Česká křesťanská akademie existuje v naší zemi již od konce r. 1989. Je to nezávislé sdružení občanů různých vyznání, které chce přispívat k rozvoji vědy, kultury a vzdělání (tolik Stanovy). Činnost se děje především pořádáním přednáškových, resp.kulturních večerů. Místní skupiny ČKA pracují téměř v 80 městech celé ČR. Takže stručně: Pozvali jsme zajímavého hosta, který měl co říct, společně jsme se setkali, poslouchali a hovořili. Návštěvnost byla 10 – 150 lidí na večer, asi podle jména přednášejícího a atraktivity tématu. okénko 2/2009

3

4

modlitebna církve Českobratrské evangelické

Jaké zajímavé hosty jste například v Jeseníku přivítali? Bylo to několik desítek zajímavých hostů z nejrůznějších církví. Přednáškové večery se věnovaly např.těmto tématům: Místo církve v dnešní společnosti, výzvy pro církev v 21.století, církve a jiná náboženství, sekty, církev a násilí, církev a politika, etická témata (nemoc a smrt, manželství a rodina). Další přednášky byly věnovány Bibli, historii, popř.tamějšímu regionu. Z konkrétních hostů to byli lidé velmi známí i neznámí. Také několik vašich biskupů jsme pozvali. Někdy to bylo hodně zajímavé, jindy zase méně... Nicméně spolupráce byla přísně nadkonfesijní. Slyšeli jsme, že jste již učinil první kroky k založení křesťanské akademie i v našem městě. Kdo se do této činnosti může zapojit, jaká je role laiků? Dohodli jsme se s panem děkanem Peroutkou, že se o něco podobného pokusíme společně

i v Novém Jičíně. Bude potřeba dát dohromady pár lidí (nejlépe z různých církví), kteří by byli ochotni zvát hosty, a potom zcela prakticky připravili a zajistili přednáškové večery. Zapojit se může každý, farář ne-farář. Nejdůležitější ale je, přijít potom na konkrétní večerní přednášku. Nemělo by smysl zvát sem někoho z Prahy, pokud by o dotyčného a jeho slova nebyl zájem. Pojďme zpátky k evangelickému sboru v našem městě. Zkuste jej stručně představit. Matrikově tento sbor tvoří několik stovek lidí. Je ale třeba rozlišovat členství aktivní a formální. Na nedělní bohoslužby přichází pravidelně okolo 60 lidí. Někdy více, jindy méně. Během týdne se koná biblická hodina pro dospělé a pro děti – náboženství. Dal jsem si za úkol během prvního roku poznat co nejvíce lidí osobně, takže hodně chodím na návštěvy. Co si myslíte o ekuméně? To je věc zcela zásadní, i když to tak v současné chvíli moc nevypadá. Ja-

koby se nám do toho moc nechtělo. A přitom je tolik věcí, které můžeme dělat společně. Nejen jednou ročně v lednu. Moc pěkně se k tomuto tématu vyjadřuje jedno z posledních čísel Katolického týdeníku. Doporučuji ho všem ke čtení. I v našem městě je řada možností: Společné setkání nad Biblí na některé faře, společné odpoledne někde venku, vzájemné představení farností, nějaký koncert, fotbálek s dětmi... Někde tady by to asi mělo začínat. A za to všechno potom v lednu poděkovat. Ale možná jsme každý příliš zahlcen tím svým... Kdyby Vám někdo řekl, že si máte udělat erb a na něj napsat Vaše životní heslo, co by tam bylo? Nerad žiji podle hesel, byť dobře míněných. Kdysi jsem pochopil, že je dobré číst Bibli a v ní se nacházet. A číst ji jako celek. Hledat v ní ty neviditelné směrovky pro svůj život. Toho se snažím, lépe či hůře, držet. A zdá se mi to jako docela dobrodružná a zajímavá cesta. Také ji všem vřele doporučuji.

historické okénko ... Deset let Okénka Antonín Urban

A

ni se nechce věřit, že farní časopis okénko má letos již deset let. Deset let je čas nejkrásnějšího dětství s předzvěstí puberty (máme se tedy v následujících ročnících na co těšit…). Proto jsem byl vyzván kolektivem, pravidelně se scházejícím k přípravě časopisu, abych trochu zavzpomínal. Milí přátelé, přiznám se, že když mne otec Alois před deseti lety vyzval, abych se ujal úkolu koordinování přípravy tohoto časopisu, vůbec se mi nechtělo, neboť jsem měl jako každý jiný tisíce důvodů k tomu, abych odmítnutí zdůvodnil. Mé váhání změnilo náhodné potkání s Honzou Solařem, který mi tehdy řekl: „Slyšel jsem, že váháš, máš hřivny, tak je plň“. Tím mi vyrazil zbraň z ruky a když jsem

II.ročník ...

zjistil, že je v našich farnostech mnoho šikovných lidí, dali jsme se do práce. Nejprve jsme si stanovili hlavní zásady naší činnosti. První zásadou je, že je to časopis farností N.Jičín, Libhošť, Šenov a Kunín vedených duchovními ustanovenými otcem biskupem, tedy časopis nebude vycházet bez jejich spolupráce. Druhou na to navazující zásadou je, že je to zároveň časopis farností, tedy i farníků, proto jej nebude vytvářet žádná privilegovaná tajná společnost. Proto jsou všechna naše setkání zásadně přístupná a otevřená všem, proto jsou všechna setkání vyhlašovaná předem v neděli v kostele s nabídkou účasti všem přítomným, proto nás těší, že kromě stálých lidí čas od času na tato setkání zavítá nová tvář (byť jen s malým článečkem či podnětem, co zlepšit) a ještě více nás těší, když tato nová tvář pak mezi nás chodí pravidelně. Takto by si měl každý farník odpovědět na otázku, jaké má své hřivny a ty dle svých možností také uplatňovat. Třetí zásadou je, že se jedná o časopis výše uvedených farností, proto přednostně jsou zařazovány články o životě farností a články farníků s tím, že se vyhýbáme přetiskování článků z knih a jiných časopisů. Z toho vy-

Tak to začalo ...

plývá čtvrtá zásada, že časopis je zdarma. Při vzpomínání se musím zmínit alespoň o prvních „pionýrech“, kteří stáli v počátcích u zrodu našeho okénka. Kromě otce Aloise to byli zejména manželé Pišlovi, Jolana Orlíková, ale také již zemřelí pan prof. Knytl, p.Vaiglová, A.Riedlová. Okénko od počátku mělo i externí spolupracovníky, kteří pomáhali, ač se setkání neúčastnili, z nich musím jmenovat alespoň paní učitelku Irenu Černou, která trpělivě opravovala naše chyby. Na setkáních byla někdy i legrace. Jednou jsem byl nemocný, tedy příprava okénka se uskutečnila u mne v bytě (dnes je redakční tým tak kvalitní, že se kolektiv schází i beze mne a škarohlídi tvrdí, že tato čísla jsou lepší než ostatní…). Po práci okénko 2/2009

5

nastalo milé povídání, které se protáhlo do pozdních hodin, takže pan profesor Knytl odešel domů dříve. Když odcházeli ostatní, zjistil otec Alois, že nemá boty, protože pan profesor odešel domů v jeho botách… Jindy přivedla Gabča Žitníková na setkání Okénka své známé z Francie, aby jim ukázala, jak nám to pěkně v okénku klape. Jaké bylo překvapení, když jsem bez omluvy nedorazil já s celou přípravou, neboť po návštěvě kostela v Bernarticích mne pozvali místní přátelé na návštěvu a já na Okénko zapomněl a přitom si vypnul mobil. A jak to běží dnes? Stále platí, že může přijít na setkání kdokoliv, a to třeba jen s jedním maličkým námětem nebo i bez něho. Pravidelně se pak účastní manžele Šindelářovi, maminka a syn Golichovi (ten pravidelně připravuje rubriku o knížkách). Neúnavným obhájcem Libhoště je Pavla Kvitová, již úspěšně sekunduje z Kunína Míla Zezulčíková a na život v Šenově nezapomíná Jola Orlíková, která se také stará o rubriku „Co se stalo“. Nový vítr přinesla poměrně nedávno do kolektivu Markéta Brožová, a vzhledem ke studiím dnes pouze přes e-mail spolupracuje Patricie Plašilová, která se stará o básničky. Externě také připravuje „za6

myšlení na závěr“ paní Marie Vašáková. Na příloze Farníček se postupně podíleli Jola Orlíková, Gabča Žitníková a Magda Pišlová spolu s Luckou Bokovou a samozřejmě s řadou přispívatelů z řad naší omladiny. O rubriku „Poznáváte?“ se stará Pavel Wessely. Prvním strážcem chyb našeho rukopisu je Vlasta Petříková, posledním již zmíněná paní učitelka Irena Černá. Pravidelně se setkání účastní i naši duchovní otec Alois a otec Dušan. Nejobětavější základ okénka jsem si nechal na konec, a to jsou manželé Pišlovi, z nichž zejména Petr je ten, kdo odvede nejvíce práce při celém technickém a grafickém zajištění. Když vidí náš časopis ostatní redakce farních časopisů, nechápavě kroutí hlavou, jak dokážeme za danou cenu vyprodukovat časopis ve Vám známé grafické úpravě a kvalitě. Od 5.ročníku jsou volně dostupná barevná Okénka ke stažení a prohlížení vždy po vyjití tištěné verze (kromě dvou ročníků) . Nyní asi rok na www.fnj.cz, nebo přímo na http://okenko.fnj.cz/ Co dál? Nezastírám, že se nám čas od času něco nepodaří a že by Okénko mohlo být ještě lepší. Zdali bude lepší, záleží především na zapojení dalších ochotných

Jeden z prvních Farníčků...

rukou a na nápadech Vás čtenářů. Mnoho diskutujeme kvalitu tisku a velikost písma. Kvalita tisku souvisí s cenou. V posledním období se intenzivně na toto téma diskutuje a nevylučujeme novou tiskárnu. To však přinese podstatné zdražení. V této souvislosti bych si dovolil připomenout, že v kostele je schránka na dobrovolné příspěvky (myšleno jak písemné podněty k obsahu, tak i finanční). Co se týče velikosti písma, to souvisí i s množstvím dodané látky. Například při přípravě minulého čísla jsme měli spoustu kvalitních článků, takže jsme museli mít i odvahu některé články odříci či posunout do čísla následujícího. Vidíte, abychom neměli malá písmena i v tomto čísle, zakončím výroční vzpomínání na deset let časopisu „Okénko“ výzvou, abyste se nebáli do jeho přípravy zapojit i vy.

Osobní poděkování jednomu skromnému člověku Gabriela Žitníková

L

etos slavíme desáté výročí farního zpravodaje Okénko, ráda bych při té příležitosti poděkovala pro mnohé z Vás neznámému člověku, který se na šíření našeho farního zpravodaje a tím i křesťanských myšlenek ve společnosti zasloužil měrou vrchovatou. Možná Vás nepřekvapí, že ani já zpočátku nevěnovala jeho práci prazvláštní pozornost, určité věci bereme jako samozřejmé. Poprvé jsem si však jeho vyjímečnosti všimla díky shodě náhod. Bylo to před několika lety, kdy Ti, jež se podílejí ve farnostech na tvorbě farních zpravodajů, byli pozváni do Ostravy o.biskupem na neformální schůzku, která měla za úkol zmapovat situaci v jednotlivých farnostech, vyměnit si zkušenosti a nabídnout nové informace především z oblasti tiskového zákona. Z „našeho“ Okénka zrovinka nikdo nemohl jet, všichni byli zaneprázdněni, a tak jsem se jako zástupce všech vypravila do Ostravy „na vlastní pěst“ sama... Setkání bylo příjemné, už jen to, že se sešla skupinka asi 15 redakčních nadšenců, kteří měli tu čest být v přítomnosti o.biskupa, byl zážitek.

Čas běžel mílovými kroky, stále bylo co si povídat a venku brzy nastal večer. Stála jsem před otázkou, jak se dostanu domů...Všichni přítomní zde byli auty, mě do Ostravy zavezli známí, ale zpáteční cestu jsem si nijak nezajistila, to jsem celá já ! Že bych se někoho zeptala, jestli nejede mým směrem ? Na to jsem neměla odvahu. Schůzka skončila, lidé se pomalu oblékali a odcházeli a s nimi i šance na odvoz do mého domova... Když tu najednou jeden z přítomných mě nesměle oslovil odkud jsem a zdali nepotřebuji odvoz (zcela náhodou měl společnou cestu). Mé srdec zaplesalo – děkuju Pane, opět jsi nezklamal! Cesta ubíhala dobře a my si povídali o našich farnostech a především o práci kolem farních zpravodajů, když onen dobrý člověk mi položil nečekanou otázku: „A můžu se ještě zeptat, kdo Vám dělá tak skvělou grafiku? My totiž nemáme ani tak problém posbírat články a informace z farnosti, ale nachystat celý ten náš plátek do tisku a podoby, která by byla čtitelná a trochu hezká, to je ten největší oříšek, který nás trápí téměř neustále!“ Zkoprněla jsem, neznala jsem jméno člověka a tím ani odpověď... Praxe byla v Okénku totiž taková, že vše se posbíralo a „někomu“ předávalo a ten „někdo“ to už všechno

upravil a nachystal... Dnes už jeho jméno znám a těm, kteří jej ještě neznáte ho ráda prozradím - je to PETR PIŠL. Právě on deset let dělá nejen skvělou grafiku, ale také přípravu do tisku. Dokonce minule, když hrozilo, že Okénko vůbec nevýjde, protože byl problém s dosavadní tiskárnou, jsem jej zastihla, jak frčí do Valmezu, aby zajistil tisk. To vše dělá nezištně, ve svém volném čase, a především tak, že málokdo o jeho práci ví. A protože občas jsem ve společenství i jiných redakčních rad, musím konstatovat a závěrem říci: „Peťo Pišlíku, klobouk dolů před vším, co jsi za posledních deset let pro farnost udělal. Možná se Tvůj pozemský život nevyvíjel občas dle Tvých představ, ale znáš to, člověk míní-život mění... Osobně věřím, že Tvá práce při šíření křesťanských myšlenek formou činnosti pro farní zpravodaj bude jednou spravedlivě odměněna. Přeji Tobě i Tvé rodině hodně Božího požehnání, v mnohém právě vaše rodina je pro mě vzorem. Závěrem Tě prosím, protože znám Tvou skromnost a uvědomuji si, že tyto řádky budeš číst jako první, nevyhoď z přípravy tento článek pro nedostatek místa :-) nebo proto, že přišel pozdě, to bych Ti neodpustila! S úctou Gabriela Žitníková okénko 2/2009

7

Křížová cesta

namalovaná dobrovodskou malířkou RENATOU ŠTOLBOVOU je vedle kostela Panny Marie Bolestné bezesporu součástí poutního místa Dobré Vody.

postní přípravy nejen pro děti...

Křížovou cestu tvoří kapličky z roku 1839. Mnohaleté období lhostejnosti a nevšímavosti však vykonalo své, a tak zcela zničené původní obrazy v těchto kaplích byly v roce 1996 nahrazeny novými od akad. malířky Renaty Štolbové.

I. zastavení

Pán Ježíš odsouzen na smrt

Nový Jičín: Chci jít s Tebou, Ježíši Markéta Brožová

L II. zastavení

Ježíš bere na sebe kříž 8

etošní postní dobu oživila krásná barevná brožurka s názvem Chci jít s Tebou, Ježíši. Myslím, že tohle luxusní dílko by nám leckterá farnost mohla závidět.

Jednotlivá zastavení křížové cesty, rozdělené do celé doby postní, doprovází krátké zamyšlení a stručná prosba a předsevzetí, která jsou psána natolik jednoduše, aby jim děti porozuměly, a přitom dost hluboce, aby přesahovaly běžnou, každodenní modlitbu. A co

tuto postní přípravu dělá opravdu výjimečnou, je 16 originálních kreseb, na kterých se podílelo přes 50 dětí z našich farností, které tímto Křížovou cestu vlastnoručně ilustrovaly! Ke knížečce byl přiložen ještě papírový kříž, který se vždy po „odmodlení“ dalšího zastavení v předepsané dny olepuje „známečkami“, které se odloupnou z každého zastavení. Myslím, že je velmi důležité hledat stále nové cesty, jak stravitelně předávat víru našim dětem. Sami uznáte, že v konkurenci televize, časopisů, internetu a množství zajímavých, ale časově vyčerpávajících koníčků, není často vůbec jednoduché děti účinně ztišit a zaujmout pro modlitbu. Ale takováto brožurka, která má doprovázet dětské postní snažení, může velmi cenně pomoct všem rodičům s domácí přípravou dětí na Velikonoce … Soudě podle rychlosti, s jakou byly brožurky rozebrány, jde o počin opravdu vítaný. Líbí se mi, jak vtipně a nenuceně se podařilo mezi dětmi vzbudit o tuto Křížovou cestu zájem - každé dítě ji chce mít přece doma, když ji pomohlo ilustrovat! Za tímto dílem stojí nejmenovaný pastorační asistent našich kněží: paní Jolana Orlíková, která s nevídanou obětavostí připra-

vuje tyto originální pomocníky. Už jen zorganizovat realizaci těch kreseb muselo stát nejmíň půl mobilního kreditu… a pak je všechny posbírat, nafotit, upravit, připravit texty, celé to nachystat k tisku… atd. Je obdivuhodné, že neváhá investovat čas, energii a určitě i nějakou tu korunu pro obohacení nás všech. A jelikož vím, že bez jejího osobního nasazení se neobejde mnoho dalších inovačních aktivit a netradičních akcí ve všech našich farnostech, nezbývá než paní Jolaně Orlíkové srdečně poděkovat.

III. zastavení

Kristus padá poprvé pod křížem

Libhošť: 40 dní na poušti (S Ježíšem) Pavla Kvitová

D

ěti šly v postní době cestou pouští. Poušť skrývá mnoho ohrožení, někdy i nebezpečí smrti. Cesta se skládá z malých úseků. Každou středu jsme v kostele nacházeli oázu, kde i my můžeme donést kapky našich postních snah, aby oáza byla místem života. Každý večer se děti zamyslely a zhodnotily, jak se jim podařilo splnit úkol, odlepily skleněný kamínek, který přinesly na mši svatou. • 1. neděle postní: Hadi Pán Ježíš odešel na poušť a tam byl pokoušen Satanem. Ježíš se nenechal zlákat ke hříchu. • 2. neděle postní: Klášter na poušti - Pán Ježíš se pro-

IV. zastavení

Ježíš se potkává na cestě se svou matkou

IV. zastavení

Ježíš se potkává na cestě se svou matkou okénko 2/2009

9

měnil, když se setkal na hoře se svým Otcem. V modlitbě máme možnost své srdce proměnit. • 3. neděle postní: Obyduínů - Někteří lidé žijí velmi skromně. My si myslíme, že máme málo (peněz,dobrého jídla,drahých věcí, zábavy,...), ale oproti nim patříme k nejbohatším lidem světa. VI. zastavení

Veronika podává Kristovi roušku

• 4. neděle postní: Soutěska - Překonat takovou propast na cestě poušti je velmi obtížné. Někdy se nám do něčeho těžkého nechce. • 5. neděle postní: Osamělý velbloud - Když zůstaneme sami a v tichu, může nám sám Bůh říct něco důležitého.

VII . zastavení Kristus padá podruhé pod křížem

• 6. neděle postní: Kameny na poušti - Kameny na cestě jsou těžkosti našeho života. Ježíš jich také prožil hodně a ví, jaké to je, když něčím trpíme. Děti postní příprava pohltila, plnily každý den své úkoly. V náboženství postupovaly pouští s otcem Dušanem.

VIII. zastavení

Ježíš potkává plačící ženy

10

Chtěla bych poděkovat paní Jolaně Orlíkové, která celou tuto přípravu pro děti vymyslela. Nemyslí jen na své vlastní děti a děti v Šenově, ale i na děti z Libhoště. Málokdo pracuje pro svou i jiné farnosti s takovým nasazením. Je to spousta obětovaného volného času

pro dobrou věc. Měli jsme možnost s ní spolupracovat již vícekrát, připomenu poslední adventní přípravu. Děti malovaly na skleněné svíčky ozdoby. Několikrát přijela do Libhoště a dětem pomáhala zdobit svíčky. Její betlémská hvězda nám zdobila kostel celé vánoce. Vloni se jí povedlo nás „libhošťskou scholu“ přemluvit, abychom přijeli zazpívat do Šenova na první svaté přijímání. Když mi řekla o svém přání, ať si spolu dvě scholy zazpíváme, tak jsem se začala smát a pak mě polilo horko: ona to myslí vážně(!). Nechtělo se mi do toho, protože je to časově náročné a každý z nás má rodinu… Přesto jsme to zvážili a nakonec naše vedoucí scholy Šárka Hanzelková rozhodla, že do Šenova pojedeme - máme přece přinášet oběti pro Ježíše Krista… Dopadlo to dobře, přineslo nám to spoustu zkušeností. Letos se těšíme na Šenovskou scholu u nás v Libhošti. Jsme rádi, že Jolanu máme, jde příkladnou cestou pro jiné farníky. Velké Pán Bůh zaplať.

život farností... Sklonit hlavu a děkovat

J

bylo však doporučeno, aby ukřižování pocházelo od stejného autora. Nakonec se skutečně podařilo najít dvě křížové cesty J.I.Sattlera a bylo rozhodnuto. Předlohou se stalo Sattlerovo XII. zastavení křížové cesty z Velkých Heraltic.

Za pomoci mnoha farníků se shromažďovaly obrázky křížů, křížků i celých scén ukřižování, které by posléze posloužily jako předloha pro namalování plátna.

Malby na plátno o velikosti 2 x 3,2m se ujala akademická malířka Blanka Valchařová, která před rokem zdárně dokončila restaurování šenovské fresky.

Vzhledem k výjimečnosti prostoru, jehož zdi jsou pokryty freskou J.I.Sattlera,

Sama autorka prozradila, že vždy než začala malovat, prosila Boha, aby si ji po-

Jolana Orlíková

e to už víc než rok, kdy vznikla myšlenka, aby také v šenovském kostele v době postní bylo v presbytáři umístěno plátno s výjevem ukřižovaného Krista.

IX. zastavení

Pán Ježíš padá potřetí pod křížem

X . zastavení Svlékání Krista z šatů

XI. zastavení

Přibití Krista na kříž

okénko 1/2009

11

XII. zastavení

Pán Ježíš umírá na kříži

užil jako nástroj, aby skrze ní mohla být oslovena srdce lidí, aby alespoň někteří mohli v postní době díky tomuto obrazu zakusit velikost Boží lásky k nám, která šla až na kříž. A skutečně je tomu tak. Když sedíte v ztemnělém kostele, jen paprsky světla dopadají na plátno s Kristem na kříži, nemůže člověk než sklonit hlavu a děkovat.

Podání ruky Jan Solař

P

XIII . zastavení Kristus položen na klín jeho matky Panny

XIV. zastavení

Ježíš položen do hrobu- Boží hrob 12

o pár dramatech v osobním životě a po neštěstí, kdy mi zemřela sestra, jsem zůstal se svou maminkou sám. Starali jsme se jeden o druhého. S přibývajícími léty maminka zajišťovala domácnost stále s větší námahou, až jednoho dne upadla, zranila se a já jsem ji musel odvést do nemocnice. Bylo mi moc těžko a smutno. Kam jsem měl jít? Samozřejmě do kostela na mši svatou! Ale ani tam jsem nepřestal myslet na maminku. Život mi šel před očima jako film. Mamince je již dávno víc než 8 křížků. Co když se maminka z nemocnice už nevrátí? Zůstanu úplně sám! V těchto pochmurných myšlenkách jsem prožil mši svatou, která se blížila k závěru. „Pozdravte se pozdravením pokoje“ zněl knězův hlas od oltáře. Rozhlížel jsem se, komu bych podal ruku. V kostele bylo několik

starších žen, které seděly docela vpředu kostela, já jsem seděl vzadu úplně sám. Najednou na mne padla úzkost a tíseň ještě větší. Tak takhle jsem já sám! Ani tady v kostele nesedí nikdo blízko mě, komu bych podal ruku. Tak jako jsem sám tady v tomto chrámě, tak budu sám v životě, když mi maminka odejde navždy. Najednou vidím, že se ke mně blíží žena. Často chodívá s celou rodinou na mši svatou. Nevím, kde seděla. Snad někde v koutku kostela také přemítala o životě. Podala mi ruku se slovy: „Pokoj Vám“ a odešla. Zachvěl jsem se radostí. Uvědomil jsem si, co ta cizí žena pro mne v tuto chvíli udělala a jak je důležité podání ruky člověku, který je na dně. Nejsem sám! Patřím do této společnosti křesťanů, lidí věřících a milujících Pána Boha. Pán Bůh mne nikdy neopustí, pokud ho neopustím já. Znovu jsem vzpomněl na maminku. Děkuji Ti, maminko, že jsi mne vedla k Pánu Bohu, neboť díky němu nebudu nikdy sám.

Filmový klub Libhošť Kamil Morys

S

novým knězem v Libhošťské farnosti přicházejí také nové aktivity. Jednou z nich je takzvaný „filmový klub“, jehož cílem je nenásilné scházení farní-

ků, ale i zájemců z širšího okolí, a to bez rozdílu věku u čaje, kávy, nějakého zákusku či oněch již legendárních lahodných Libhošťských trubiček, kde se, jak již název klubu napovídá, promítne nějaký film nebo dokument s křesťanskou tématikou. K této příležitosti jsme zvolili prostory na fojtství, které momentálně neomezují kapacitu zúčastněných a také je zde přístupná kuchyňka ke zhotovení již zmíněných teplých nápojů, které se obzvláště hodí v těchto chladných měsících. Ale jak to v dnešní době bývá, byla k našemu záměru potřeba nejenom chuť a snažení, ale také nějaká finanční částka na pořízení projektoru a domácího kina, aby všichni dobře viděli a slyšeli. Tady se trošičku stydím, protože naším prvním snímkem byl sv. František z Asissi, který dokázal daleko větší věci, a to bez jakýchkoli movitých prostředků a dokonce bez šatů. S řešením přišel až otec

Dušan, který z farního fondu zajistil potřebnou techniku. Konečně jsme se dostali do fáze, kdy jsme mohli spustit naše první dvě zkušební promítání, kterých se pokaždé účastnilo kolem 25 posluchačů, z čehož mám po návštěvě Novojičínského kina upřímnou radost, protože návštěvnost je srovnatelná. Nezbývá mi než poděkovat všem aktérům, kteří se na přípravách prostor, techniky nebo laskominek podíleli, a popřát filmovému klubu dlouhého trvání a mnoho příjemných zážitků, dojmů a doufám že i ponaučení z promítání.

Pozvání na Filmclub Tomáš Orlík

Z

darec, máš 13 a více let? Máš v pátek večer volno? Rád chodíš do kina? Pak neváhej a přijď mezi nás! Každých čtrnáct dní se scházíme na faře v Novém Jičíně, kde se promítají filmy,

„všeho“ žánru. Od nejnovějších trháků, až po ty tradiční. A to není všechno. Pokaždé k filmu zdarma výborná večeře, teplý čaj a po filmu pokec! Uvažujeme, že bychom se scházeli každý týden, jeden týden jako modlitební setkání a ten druhý týden bychom pustili nějaký ten film. Jestliže máš nějakého kámoše, kámošku, tak určitě neváhej a vezmi je s sebou! Začínáme v 18.30 hod.

Velký pátek Golichová Anna

V úzkosti Ti Bože ležím v dlani. Pasivně Dělám maličkosti, abych utekla před úzkostí. Aktivně Toužím mít velitele, abych žila správně. Jsem v srdci roztržená. Prosím, je otevřeno. Přijď Pane.

Regnavit a ligno Deus!

(Římská liturgie)

Kéž ten, který vládne z kříže, také vládne v našich srdcích jako Zmrtvýchvstalý, ať setkání s Ukřižovaným je setkáním s Oslaveným. Zároveň bychom rádi poděkovali za Vaši podporu a modlitby, jimiž nás doprovázíte na cestě ke svátostnému kněžství a které také opětujeme. Vaši bohoslovci

Vlastimil Krajčovič a Jakub Dominik Štefík okénko 2/2009

13

okénko do farní knihovny připravuje Pavel Golich

Kultura života, otázky bioetiky vydavatelství Lux Bratislava

Osm filmů na dvou DVD se věnuje otázkám kultury života jako je původ bioetiky, potrat dnes, umělé oplodnění, kmenové buňky, prevence AIDS, legalizace eutanazie,paliativní medicína, bioetika a komunikace.

O eucharistii s Vojtěchem Kodetem Karmelitánské nakladatelství

Kniha obsahuje čtyřicet meditací nad eucharistií. Ukázka z knihy: Žádná ze svátostí církve, ani eucharistie, nepůsobí magicky. Její přijímání nás nemůže nikdy zbavit individuální odpovědnosti za náš duchovní život a nahradit náš osobní vztah ke Kristu. Aby se ovšem v našem životě mohla skrytá síla svátosti projevit, je třeba nejprve osobně přijmout, co Pán sám pro každého z nás vykonal a v církvi nadále koná, je třeba pokaždé znovu mu otevřít své nitro, zcela se k němu obrátit. Pochopitelně to vyžaduje i naše rozhodnutí a alespoň minimální přípravu na setkání s ním.

Modlitba Ježíšova

Wilfrid Stinissen, Edice: Karmelitánská spiritualita

Autor knihy nám přibližuje modlitbu, která je plodem dlouhé tradice: počínajíc úctou k Božímu jménu v Písmu svatém a to zejména ke jménu Ježíš v Novém Zákoně, přes modlitební metody Otců pouště, až po hesychasmus (hesychia - pokoj duše), který byl duchovním hnutím východní církve. Novou popularitu modlitba získala i skrze „Upřímné vypravování ruského poutníka“ a oslovila i křesťanský západ.

co jsme prožili

• 13.-15.3. proběhl „pracovní“ víkend scholy na faře v Životicích. • 28.03. proběhlo děkanátní setkání mládeže v Libhošti

co nás čeká

• Nově vznikající společenství žen bude mít setkání ve čtvrtky v 20.00 hod. na faře v N.Jičíně. • V Kunínské farnosti bude putovat od 23.4 socha P. Marie Růže Mystické jako velká výzva k modlitbě osobní i rodinné a farnosti. 14

• v květnu se pojede na první pouť letošního roku do rodiště sv.Zdislavy - Křižanova a po cestě se zastavíme pravděpodobně na Moravec, kde jsou staří kněží na odpočinku • Nedávno vznikla z Vašich řad iniciativa, aby se na konci přípravné cesty ke kněžství duchovně podpořil náš bohoslovec Vlastík Krajčovič modlitbami těch farníků, kteří přijmou závazek se každý den pomodlit desátek růžence nebo modlitbu z Kancionálu za duchovní povolání do jeho jáhenského svěcení. Svěcení mu má být uděleno dne 20.6.2009. • 23.6 – 1.7.2009 Římskokatolická farnost Nový Jičín a Březová u Uherského Brodu srdečně zve na Poutní zájezd do Itálie Loreto, San Giovanni Rotondo, Pietrelcina, Monte San Angelo Řím, Vatikán, Assisi, La Verna, Padova

poznáváte…? Pavel Wessely

Netroufám si hádat, kteří z vás, milí čtenáři, jste poznali, co zachytil snímek v této rubrice v posledním loňském čísle Okénka. Nejsnadnější to byl úkol pro Žilinské. Tři kříže téměř v řadě za sebou najdeme na kostele sv. Mikuláše v místní části Žilina. Možná ani ti z vás, kteří tento kostel, poznali, netuší, že se dle historiků jedná o nejstarší kostel na území celého „velkého“ Nového Jičína. Dnešní podobu dostal sice někdy okolo roku 1612, avšak presbytář pochází už ze 14. století. Poslední výrazná obnova střechy i pláště byla završena v roce 2002. Místní mají jistě ještě v paměti loňský květen, kdy byl hlavně díky jejich štědrosti posvěcen a do zvonice vyzvednut nový zvon. Dnešní hádanka je určena těm, kteří se tu a tam vypraví i kousek za hranice našeho města. Zařazením tohoto snímku chceme tak trochu poděkovat obětavcům z nedaleké obce, kteří se zasloužili o restaurování svého kostelíka. Takže, ve které obci nedaleko (na západ) od Nového Jičína se nachází ?

zamyšlení na závěr ...

Ježíš si dobrovolně vybral cestu zřeknutí se sebe sama v poslušnosti, chudobě, čistotě úmyslu, bez svých zájmů. On dal přednost lásce pro spásu všech a oslavu Otce. okénko 2/2009

15

Velikonoce 2009

ZELENÝ ČTVRTEK 9.4. mše sv. na památku Poslední večeře a adorace v Getsemanské zahradě - • 16.30hod. Šenov (bez adorace), • 18.00hod. N.Jičín, Kunín, Libhošť VELKÝ PÁTEK 10.4. den přísného postu, den umučení a smrti P. Ježíše - far.kostel N.Jičín otevřen od 12.00hod. k modlitbě. • 15.00hod. pobožnost Křížové cesty N.Jičín, • 17.15hod. pobožnost Křížové cesty v Kuníně, • 18.00hod. velkopáteční obřady N.Jičín, Kunín, Libhošť

BÍLÁ SOBOTA 11.4. den modliteb u Božího hrobu a přípravy na vzkříšení - Sbírka u Božího hrobu na pomoc křesťanům ve Svaté zemi. Po skončení velkopátečních obřadů bude možnost tiché adorace u Božího hrobu přes noc a během celé soboty – prosíme o službu v Božím hrobě – rozpis na stolečku v kostele. • 12.00hod. Kunín - Tichá adorace u Božího hrobu, • 20.00hod. velikonoční vigilie vzkříšeného Pána v N.Jičíně, Kuníně a Libhošti. NEDĚLE 12.4.

slavnost ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ. Hod Boží velikonoční - mše sv. • 7.15hod. far.kostel N.Jičín, • 8.45hod. Kunín a Libhošť, • 10.15hod. far.kostel N.Jičín a Šenov, • 18.30hod. Šp.kaple N.Jičín. Při mších sv. se budou žehnat velikonoční pokrmy! Sbírka z této slavnosti bude na potřeby kněžského semináře v Olomouci.

PONDĚLÍ 13.4. pondělí velikonočního oktávu - mše sv. • 7.15hod. far.kostel N.Jičín, • 8.45hod. Libhošť a Kunín, • 10.15hod. Šenov a Žilina, • 18.30hod. Šp.kaple N.Jičín. Mše sv. v 10.15hod. ve farním kostele v N.Jičíně nebude, místo ní bude mše sv. v Žilině.

Příležitost k sv.zpovědi před Velikonocemi: Středa 1.4.

od 6.15hod. do konce mše sv. far.kostel N.Jičín, 17.00-17.50hod. Šp.kaple N.Jičín

čtvrtek 2.4.

od 6.15hod. do konce mše sv. far.kostel N.Jičín, 16.15-16.50hod. Kunín, 17.0017.50hod. Šp.kaple N.Jičín

pátek 3.4.

6.15-8.00hod. far.kostel N.Jičín, od 16.00hod. do konce mše sv. far.kostel N.Jičín

sobota 4.4.

od 6.30hod. do konce mše sv. far.kostel N.Jičín, 7.15hod. Žilina

neděle 5.4.

pouze při dopoledních bohoslužbách v N.Jičíně, během mše sv. v Kuníně, 15.00hod. Libhošť, 17.00 -18.15hod. ve Šp.kapli N.Jičín

pondělí 6.4.

od 6.15hod. do konce mše sv. far.kostel N.Jičín, 17.00-17.50hod. ve Šp.kapli N.Jičín

úterý 7.4.

od 6.15hod. do konce mše sv. far.kostel, 17.00-17.50hod. ve Šp.kapli N.Jičín

středa 8.4.

od 6.15hod. do konce mše sv. far.kostel N.Jičín, 14.00-16.50hod. Libhošť, 17.0017.50hod. ve Šp.kapli N.Jičín

Zelený čtvrtek 9.4. nebude příležitost ke sv. zpovědi. Velký pátek 10.4.

bude příležitost ke sv. zpovědi 14,00-16,00hod. ve far.kostele N.Jičín

Bílá sobota 11.4.

nebude příležitost k sv. zpovědi.

V neděli a v pondělí velikonoční se zpovídá při dopoledních bohoslužbách a před večerní mši sv.

Sv. zpověď neodkládejte až na poslední dny před Velikonocemi !!!