Ke hrobu svatého Vavřince

17. 8. 2003 v Daèicích

Mediální narozeniny II. str. 1 + 5

Ke hrobu sv. Vavřince str. 1 + 6

Katecheze V. přikázání str. 3

pokračování

Chaloupka

„Za pokladem skřítka str. 4 Hajadána“

Co asi odpoví?

Vítězslav Hergesel str. 7 + 8

DAČICKÁ FARNOST, neděle 17. srpna 2003, IV. ročník / číslo 17, náklad 200 ks; cena 12,- Kč

Slovo otce Jaroslava

Pojďme si odpočinout a budeme se učit lepší komunikaci s naším V posledním zamyšlení Pánem. v našich listech jsem napsal Podívejme se i na to, co dělal Ježíš. Jak odpočíval? v závěru: „Vzhůru do práce!“ Nyní Po vyslechnutí všech těch slov, které plynuly z úst sleduji jinou pozici člověka. Petrových, Ondřejových, se nešel opalovat k moři, ale Před několika týdny nám říkal znovu se věnoval dalším a dalším. Bůh, Ježíš Kristus Pán Ježíš při bohoslužbě: „Pojďte neodpočívá, je stále činný, neustále je napojen na si trochu odpočinout!“ Poprvé člověka, mluví s ním, poslouchá ho, pomáhá mu, to slyšeli apoštolé, protože měli miluje ho. za sebou náročnou práci. Pak Podle mě je to důležité zjištění, Boží aktivita to slyšíme i my, každý z nás je nemá výpadky. Je pravda, že někdo by mohl toto v podobné situaci, jako Ježíšovi napadnout, Bůh na něho zapomněl, má k tomu své spolupracovníci. důvody … Na to odpovídám jednoduchou větou: Podrobnějším pohledem „Člověče, velmi se mýlíš, jsi daleko od pravdy.“ zjistíme, že oni odpočívali Máme tedy o prázdninách více času. Co s ním dvojím způsobem. Jednak, že děláme, jak ho využíváme? Pro někoho není problém někde seděli a nebo leželi si ho uspořádat, dobře prožít. Někdo může prožívat a relaxovali. Potom, že o své opačné tendence. Chtěl bych hlavně zdůraznit, že od práci a zkušenostech Kristu Boha a jeho přátelství si nedáváme prázdniny. Neměli vyprávěli. Boží Syn je poslouchal, bychom v sobě živit myšlenky tohoto druhu – Pane, a tak se jejich společenství uvidíme se za dva měsíce, potřebuji od tebe klid. My i více utužovalo. Naše řeč je odpočíváme od toho, co nás zatěžuje, co můžeme na velký dar, můžeme se dorozumět, čas opustit nebo co jednoduše nezvládáme. Ve své můžeme se sdílet se svými pocity. víře a lásce Boha nikdy neopouštíme, protože je stále Častěji tuto schopnost užívejme s námi a my bychom měli být s ním. i vzhledem k Bohu, uleví se nám, Už teď v modlitbě a rozjímání můžeme prožívat nebudeme tolik napjatí „místo našeho odpočinku“. Jaroslav Pezlar

OBSAH 1 Slovo otce Jaroslava

Ke hrobu svatého Vavřince Mediální narozeniny II. 2 Katolický dům informuje Věžní léto Ludvík Kolek Oblastní charita Brno 3 Katecheze - V. přikázání Carterův zápisník Ministrantské schůzky Komentář Zprávy „Ve zkratce“ 4 Jezulátka Chaloupka 29. 6. - 4. 7. Křty a pohřby Článek odjinud - návrat k Bohu Knihy, které stojí za to! 5 Mediální narozeniny II. - pokr. Koutek pro děti 6 Přečtěte si - „Děti píší Bohu“ Filmový klub - program Ke hrobu sv. Vavřince - pokr. Rozumím tomu? - ŽEBRAVÉ ŘÁDY 7 Víra a internet -„Bohu na stopě“ Co asi odpoví? - V. Hergesel 8 Rozumy a vtipy Dačické barokní dny - program Co asi odpoví? - pokr. BONUSY „Děti píší Bohu“

Ke hrobu svatého Vavřince

Mediální narozeniny II.

Něco z historie Média říkáme hromadným sdělovacím prostředkům, tedy věcem, s jejichž pomocí můžeme oslovit najednou velké množství lidí. Jejich vznik můžeme klást do poloviny 15. století, kdy Gutenberg vynalezl knihtisk. Knihy již nebylo nutné pracně opisovat, což znamenalo jejich masivnější rozšíření.

Logo Českého rozhlasu; zdroj: www.rozhlas.cz

Jedním z prvních, kdo dokázal využít knihtisku pro šíření svých názorů, byl M. Luther. Mezi léty 1517 - 20 vydal 30 traktátů, z nichž některé vyšly ve 24. vydáních, tedy asi 300 000 výtisků! I využití tohoto „středověkého média” mělo na reformaci nemalý vliv. Jak šel čas, lidský um vymyslel masovější média. A ta stále více zasahovala do běhu dějin. Jasně to ukázala volba amerického prezidenta J. F. Kennedyho, který se jím stal i díky televizní debatě s protikandidátem Nixonem. A s médii se objevila i reklama. Když na konci 19. století psal J. Verne, že reklama bude promítána na mraky, ještě netušil, že lidé vymyslí televizi. Komunikační a sdělovací technika nabrala raketový rozmach. Vždyť jenom internet, původně armádní projekt, byl teprve v roce 1991 uvolněn pro civilní sektor a dnes je to běžná záležitost řady domácností. pokračování na straně 5

Před třemi lety za mnou přišli s nápadem navštívit Itálii. Říkám: „Je ale Jubilejní rok, a tak, mám-li jet do Itálie, chci navštívit i Řím!“ „Návštěva Říma je v nabídce výletů v rámci pobytu“, dostalo se mi odpovědi. Takže bylo rozhodnuto. Jedeme! Termín odjezdu se sice ještě posunul, ale do Itálie jsme dorazili podle plánu. Zážitek z moře byl neopakovatelný. Zajímavá byla rovněž italská mše svatá v domácí kapli. A pak přišel 31. srpen roku 2000! Přibrali jsme českého průvodce a rozjeli se napříč Itálií. Když se autobus prokousal Apeninami, pohltilo nás Věčné město. Nemohli jsme začít jinde než u sv. Petra. Po prohlídce baziliky včetně jejího podzemí jsme využili volna k návštěvě boční kaple, kde je uchovávána Eucharistie, abychom si zde ve chvíli modlitby vyprosili dary Jubilejního roku. Uvažoval jsem o tom, že když jsem v Římě, mohl bych navštívit též hrob našeho farního patrona – sv. Vavřince. Cestou kolem Andělského hradu ve mně toto rozhodnutí sílilo. Na náměstí Navona jsem učinil jasné rozhodnutí - chci-li navštívit hrob sv. Vavřince, musím opustit oficiální program. pokračování na straně 6

Dačické barokní dny se uskuteční v období od 21. do 24. 8. „U příležitosti 200 let od úmrtí Jana Matyáše z Rollsbergu“ PROGRAM na straně 8 Matěj Jiří Kapeta (Dačické barokní dny 2002); zdroj: www.dacice-mesto.cz

upoutávka

21. - 24.8.


www.katolik.cz

INFORMACE

FARA Dačice otec Jaroslav Pezlar telefon: 384 420 297 mobil: 732 173 181

www.cirkev.cz

SPOLEČENSTVÍ mladých KŘESŤANŮ každý pátek od 19.00 hodin na faře v Dačicích

MINISTRANTSKÉ schůzky vždy v pátek od 16.30 hodin jednou za čtrnáct dní na faře v Dačicích (bližší informace podá Kamil Kopeček, vedoucí)

www.signaly.cz

JEZULÁTKA každou sobotu od 14.00 do 16.00 hodin setkání dětí od 4 do 12 let na faře v Dačicích (vedou: R. Žaloudková, K. Kopeček, Lada a Petra Nejedlovi, H. Neužilová a M. Marečková)

www.vira.cz

MŠE SVATÉ v Dačicích

www.pastorace.cz

farní kostel sv. Vavřince Pá 8.00, So 18.00 Ne 9.00 klášterní kostel sv. Antonína Po - Pá 18.00, So 7.00 Ne 10.30 výjimky vždy ohlašovány

TIRÁŽ

FARNÍ LISTY

www.christnet.cz

noviny Dačické farnosti toto číslo vyšlo 17. 8. 2003, náklad 200 ks 18. číslo vyjde 12. 10. 2003 redakce Hanka Neužilová - h

www.ambit.hypernet.cz

přečtěte si, dětský koutek Bc. Lenka Korbelová - tes víra a internet, rozumím tomu Petr Křížek - kří článek odjinud Antonín Štěpánek - aš rozhovor Miloslav Tůma - T ve zkratce, katolický dům informuje, rozumy, vtipy Marian Štumar - maš komentář, z redakce; knihy, které stojí za to stálí spolupracovníci otec Jaroslav Pezlar Marie Marečková - mm Kamil Kopeček - kk Lada Nejedlá

www.krestanstvi.cz

technický úsek Antonín Štěpánek Marian Štumar

promluva, katecheze jezulátka ministrantské schůzky kresby korektury grafika, sazba, tisk

distribuce Dačice, Kostelní Vydří a Třebětice telefony rozhovory: 728 967 535 (Štěpánek A.) dotazy a připomínky: 603 530 115 (Štumar M.)

www.biskupství.cz

e-mail [email protected] webové stránky http://graphicon.host.sk info Vaše připomínky a dotazy můžete též vhazovat na lístcích do krabic “Farní listy”, které jsou umístěny v chrámech, kde jsou noviny distribuovány.

Katolický dùm informuje

Výbor spolku se první polovinu roku zabýval přípravnými pracemi na rekonstrukci 2. patra domu č. 49, což se potýká s nemalými obtížemi. Rovněž je jednáno o vypořádávání vztahů s bývalým nájemcem prodejny. V letním období si výbor dopřál po půlročním zasedacím maratonu měsíční prázdniny. 18. července se stal Katolický dům útočištěm skupiny Paprsky, která zde „v polních“ podmínkách přenocovala po večerním koncertě u sv. Antonína při svém prázdninovém turné. Výbor rovněž pogratuloval zasloužilému členu výboru a věrnému brigádníku panu Hrůzovi k jeho životnímu jubileu. T

Vìní léto

V tomto článku bych chtěl informovat o tom, co se na věži kostela sv. Vavřince v poslední době událo a co je ještě v plánu. Otevřeno bylo již koncem června a od července je otevřeno pravidelně mimo pondělí. Za tu dobu věž navštívilo zatím něco přes 3.000 osob, které se mohly pokochat krásnou vyhlídkou jak ve dne, tak i při nočních vyhlídkách, kdy občas z věže zahrál dechový soubor pod vedením učitele ZUŠ pana Stanislava Kamínka. Co se týče manuálních prací, kromě nezbytného úklidu byly natřeny dřevěné okenice u zvonů a také okna v místnostech od 1. patra nahoru. Když už se zmiňuji o natírání, byla natřena rovněž okna oratorií nad kaplí a sakristií, okna v prostoru kúru a dveře hlavního vchodu. Na slavnost sv. Vavřince v neděli 10. srpna měli zájemci možnost poslechnout si v poledne lahodný zvuk našich zvonů, Anežky, Panny Marie a Vavřince, přímo u zdroje ve zvonici. Článek bych uzavřel pozvánkou na výstavu bohoslužebných oděvů používaných od 19. století do současnosti. Výstava se bude konat v rámci Evropských dnů kulturního dědictví 13. a 14. září ve 3. a 4. patře věže a bude spojena s vyhlídkou. Nenechte si proto ujít tuto jedinečnou příležitost a přijďte se podívat. aš

Ludvík Kolek ocenìný Øádem sv. Cyrila a Metodìje

Při slavnostní bohoslužbě na Velehradě v den slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje (5. 7.) byl s režisérem Františkem Filipem za celoživotní úsilí v oblasti sakrální tvorby a architektury oceněn Řádem sv. Cyrila a Metoděje také Ludvík Kolek z Brna. Ludvík Kolek se narodil 5. 8. 1933 v Újezdě u Brna. Vystudoval státní reálné gymnázium a potom výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Pro své náboženské přesvědčení dostal zákaz výchovy mládeže, a proto se rozhodl pro svobodné povolání výtvarníka - věnoval se převážně úpravě interiérů sakrálních staveb, později i jejich projektování. V době totality navrhl kostel sv. Josefa v Senetářově (1969 - 1971), ve kterém kromě křížové cesty provedl také výzdobu: vitráže, obrazy, reliéf. Vystavovat mohl jenom v zahraničí, kde se stal členem MAE – Evropské sdružení výtvarných umělců, pravidelně se zúčastňoval společných výstav a obdržel řadu ocenění. V Hustopečích u Brna na místě zbořeného kostela navrhl nový kostel (1991 - 1994) včetně vitráží. V letech 1992 – 1995 se realizoval podle jeho návrhu nový kostel sv. Václava v Břeclavi, kapli sv. Ludmily v Horní Libochové vyprojektoval a kompletně vyzdobil, atd. Z úprav interiérů kostelů jmenujme alespoň Hroznovou Lhotu, Zbýšov v Čechách, Střížov ... V roce 1954 stál spolu s Česlavem Novotným u zrodu scholy gregoriánského chorálu v kostele sv. Tomáše v Brně, kde denně ministruje. Je zakládajícím členem komunity Emmanuel v České republice a byl devět let jejím zodpovědným.

Oblastní charita Brno

Martina Jandlová, tisková mluvčí Biskupství brněnského (MJ, TMBB)

Vzhledme k tomu, že PhDr. Pavel Navrátil, PhD. ke dni 26. 6. 2003 rezignoval na funkci ředitele OCH Brno, vypisuje ředitel Diecézní charity Brno nové výběrové řízení na uvedenou funkci. Výběrové řízení na obsazení místa ředitele Oblastní charity Brno Předpoklady: l vysokoškolské vzdělání l velmi dobré komunikační a organizační schopnosti l l schopnost samostatné tvořivé práce l znalost sociálně–zdravotní problematiky l l předpoklady pro charitativní činnost l morální bezúhonnost l l řidičský průkaz sk. B Výhody: l vzdělání v sociálně-zdravotní oblasti l jazyková znalost AJ, NJ l l vzdělání a zkušenosti v oblasti řízení charitativních organizací l Přihlášky s přiloženým životopisem, koncepcí rozvoje Oblastní charity Brno na dobu tří let a doporučením duchovního správce farnosti zasílejte do 15. srpna 2003 na adresu: Diecézní charita Brno, tř. Kpt. Jaroše 9, P.O. Box 635, 661 35 Brno tel.: 545426611, fax.: 545426613, e-mail: [email protected] (MJ, TMBB)


Katecheze

VE ZKRATCE

Páté přikázání - pokračování Podle Katechizmu katolické Církve.

Úcta k duši druhého – pohoršení Pohoršení je postoj nebo chování, které navádí druhé ke konání zla. Kdo pohoršuje, stává se pokušitelem svého bližního. Pohoršení může být těžkým hříchem. Pohoršení je také těžké, když dotyční mají podle přirozenosti nebo ze své funkce učit a vychovávat druhé. Ježíš to vytýká zákoníkům a farizeům. Přirovnává je ke dravým vlkům v beránčím rouchu. Pohoršení může být vyvoláno i módou. Respektování zdraví Život a tělesné zdraví jsou cenné dary od Boha. Máme o ně rozumně pečovat a brát při tom v úvahu potřeby druhých. Morálka sice připomíná úctu k tělesnému životu, nedělá z něj však absolutní hodnotu. Staví se proti novopohanskému pojetí, které Z knihy „Děti píší Bohu“ se snaží podporovat kult těla, obětovat mu vše, zbožňovat tělesnou dokonalost a sportovní úspěch. Ctnost mírnosti nás vede k tomu, abychom Prázdniny se sice blíží ke svému konci se vyvarovali jakékoliv přemíry v jídle, alkoholu, a tím také končí i období hromadně vybíraných kouření, užívání léků. dovolených, ale přece jenom v nás ještě bude Bádání na člověku, umírání Bádání nebo pokusy na lidské bytosti nemohou několik týdnů přetrvávat hřejivý pocit z chvil opravňovat k zákrokům, které jsou proti strávených na slunci, u vody a se svými blízkými. Takže Vám nebudu kazit letní čtení FL politikou ani důstojnosti osoby a mravnímu zákonu. Umírajícím se má prokazovat pozornost katastrofami. I když, bylo by bohužel o čem psát. Ve sloupku „Přečtěte si“ je tentokrát kniha, a péče, aby se jim pomáhalo prožívat jejich která by se mohla na první pohled zdát určena poslední chvíle důstojně a pokojně. Příbuzní by pro děti. Jelikož jsem byl při tvoření tohoto se měli postarat, aby nemocní přijali ve vhodnou čísla novin nemocen a měl jsem možnost si tuto dobu svátosti, které je připravují na setkání nevšední knížku přečíst, mohu jednoznačně říci: s živým Bohem. „Není tomu tak.“ Vřele Vám ji doporučuji. Nezištné darování orgánů po smrti je O tom, že mě tato kniha oslovila (a zřejmě oprávněné a může být záslužné. nejen mě) svědčí i to, že je v tomto čísle P. Jaroslav Pezlar otiskunuto jako „bonus“ několik úryvků, dá-li se to tak říci, z této knihy. A nyní už Vám jen popřeji pěkné čtení a Duchem svatým prozářený zbytek léta a začátek Zpravodajství z VI. křesťanského tábora na školního roku. maš Zvůli Proč Carterův zápisník? Britský archeolog Haward Carter, nálezce Tutanchámonova hrobu v Egyptě, se totiž stal jakýmsi patronem naší výkopové sezóny. Pomocí „časobrány“ jsme se postupně přemisťovali do jednotlivých starověkých civilizací. Navštívili jsme Čínu, Řecko, Mezopotámii, Indii, Egypt a Řím. Zatímco v Číně jsme stavěli velkou čínskou zeď a slavili pravý čínský karneval, Řecko nás uvítalo Olympijskými hrami a rétorským Aeropágem. I když jsou prázdniny, neopomněli jsme se vzdělávat i duchovně. V „témátkách“ jsme se zamýšleli nad komunikací, modlitbou a mší svatou. Vyvrcholením jednoho ze čtrnácti dnů se bezesporu stala mše svatá v táboře, kterou jsme slavili společně s pěveckým sborem Cordia z Telče. Na základě Sedmi divů světa jsme plnili různé zkoušky – bobříky. Nejtěžší z nich se ukázalo noční putování za bohyní Hérou.

Komentáø to si prostì neodpustím!

Carterùv zápisník

Pokračování v příštím čísle Farních listů.

Ministrantské schùzky

T + kří

Protože se „ministrantské schůzky“ přes letní prázdniny nekonají, bude naše zpravodajství z těchto setkání pokračovat až od dalšího vydání Farních listů. maš

Autoportrét jedné z tábornic Terezky Hergeselové

Z FARNOSTI Opravy mobiliáře Ve farním kostele probíhá renovace hlavního oltáře. Za první polovinu roku se podařilo obnovit zlacení 6 andělů a vrcholu oltáře, který tvoří beránek s knihou a IHS v paprscích za cca 75.000,- Kč. Další plánovanou akcí je oprava varhan z roku 1871, která přijde na cca 100.000,Kč. Sbírky probíhají každou neděli u sv. Vavřince. Údržba kostela Po dva dni na počátku července prováděla firma Řemstavo za spolupráce dačických hasičů s vysokozdvižnou plošinou opravu okapů na farním kostele sv. Vavřince, a to na jižní straně lodi a v úžlabí nad zákristií. Židovský pomník 18. května letošního roku byla na Palackého náměstí v Dačicích odhalena pamětní deska s 31 jmény židovských spoluobčanů, kteří zahynuli během holocaustu za II. světové války. Kromě PhDr. Stehlíka ze sdružení Krasohled, které bylo iniciátorem pomníku, promluvil i starosta města MVDr. Fabeš a zástupkyně nadačního Fondu obětem holocaustu, který se finančně podílel na realizaci pomníku spolu s městem. Deska z dílny pánů Viederhause a Voříška byla umístěna na pomník dačickým českým obětem z I. a II. světové války, který v r. 1935 vytvořil J. Dušek z Tábora. Z DĚKANSTVÍ Telč V Telči došlo k 1. červenci k „výměně stráží.“ Dosavadní kaplan P. Petr Papoušek odešel na nové působiště a na jeho místo nastoupil novokněz P. Tomáš Holcner. Narodil se 14. 12. 1975 v Boskovicích. V roce 1996 maturoval na ekonomickostrojírenské škole v Brně. Po přípravě a studiu teologie v Litoměřicích a Olomouci byl 22. června 2002 vysvěcen na jáhna a rok působil v Příměticích. upřesnění Jak se nám podařilo zjistit, nový vyzváněcí systém byl v K. Vydří zapojen zatím pouze na zvonu z roku 1958.


Jezulátka V průběhu letních prázdnin se setkávání dětí na faře nekoná, ale přece jenom se dělo něco důležitého, a tak Vám přínášíme informace o „Chaloupce“, která se uskutečnila na začátku prázdnin. maš

Chaloupka 29. 6. - 4. 7. Aneb putování za pokladem skřítka Hajadána Už podruhé mohly nejmenší děti prožít první prázdninový týden na „chaloupce“ v Kostelním Vydří. Tento rok za námi přijelo celkem 22 dětí ve věku od 5 do 9 let. První den uběhl jako voda a než jsme se stihli zabydlet a seznámit se s novými kamarády, nastal večer. Sešli jsme se u táboráku, kde jsme se společně posilnili na první noc. Než jsme šli spát, navštívil nás ještě skřítek pohádníček Hajadán, který všechny děti proměnil ve skřítky a rozdělil je do dvou družstev. Pohádníček nepřišel s prázdnýma rukama, přinesl dětem truhlu s pokladem, ale tu jim záhy před očima ukradl zlý skřet Haraburduk. Již druhý den si obě skupinky vymyslely název pro svá družstva, takže mezi sebou závodili „Medvíďata“ a „Chaloupníčci“. Také si samy vyrobily vlajky, které se jim moc povedly a které visely celou dobu konání „Chaloupky“ na stožárech, aby o skřítcích věděl jak pohádníček Hajadán, tak skřet Haraburduk. Děti, tedy skřítci, si vymyslely také každý svou skřítkovskou přezdívku a vyrobily si krásné čepičky. Obě družstva se snažila po celý týden společně s vedoucími plnit úkoly, které jim měly pomoci při hledání ztraceného pokladu, a také tím dokazovala, že si zaslouží důvěru pohádníčka Hajadána a titul „skřítek“. Protože skřítek, jak všichni dobře víme, je velice hodný a poslušný, uklízí si po sobě, pomáhá kamarádům a vůbec může jít příkladem všem dětem a dospělým. Po splnění složitějších úkolů dostávaly děti z rukou „Černého nic“ kousky mapy, která je dovedla poslední den až k samotnému pokladu. Na chaloupku mezi nás také zavítal P. Melichar, který sloužil pro děti mši svatou a za přispění vedoucích sehrál dva biblické příběhy, aby si děti mohly udělat představu o tom, jak to tenkrát vlastně bylo. Během týdne se děti proměnily v kocoury v botách, popelky,dokonce i v noční odvážlivce. Při svém putování se setkaly na cestě s ohnivým mužíčkem, miminkem, pytlem hladké mouky, hodnou vílou, čarodějnicí, a dokonce se utkaly i s pašeráky. Na závěr našeho pobytu nás děti okouzlily svými hereckými výkony. Nikdo z nás neměl tušení, s jakými skvělými herci má tu čest. No a my (vedoucí) už jenom doufáme, že se děti těší, tak jako my, na příští „chaloupku“. Radka Žaloudková + maš

KŘTY

Veronika Nováčková Eliška Dvořáková Vojtěch Henzl

POHŘBY

Vilemína Misařová Marie Nováková František Vaníček Leopold Špička

06 - 07/03 8. 6. Dačice 6. 7. Dačice 6. 7. Dačice

06 - 07/03

*1913 *1931 *1938 *1926

Dačice Skrýchov Horní Bolíkov Toužín

Medvíďata; foto: maš

Chaloupníčci; foto: maš

Vedoucí z leva: Jana Šabatková, Milan Jahoda, Marian Štumar, Růža Koudelková, Petr Křížek, Radka Žaloudková, Petra Nejedlá, Blanka Henzlová a Pavel Kubášek; foto: maš

Z knihy „Děti píší Bohu“

Èlánek odjinud Cesta (leden 2003) – Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě

Moje maminka a modlitba Pocházím z křesťanské rodiny, ale v 18 letech jsem opustila domov i víru v Boha. Na přání maminky jsme však měli svatbu v kostele, ale tajně, aby manžel neměl problémy na vysoké škole. Dařilo se nám celkem dobře, ale na Boha jsme zapomínali. Ani po roce 1989 se nic nezměnilo. Na stáří se rodiče přestěhovali k nám do Opavy. Rodiče chodili pravidelně do kostela a maminku mrzelo, že já do kostela nechodím. Snažila se mi nabídnout náboženskou četbu, ale já jsem o ni nejevila zájem. Maminka žila příkladným životem a podle svých možností stále přispívala charitě a všem potřebným. Byla obětavá a skromná. Jednou mi řekla, že já a můj bratr jsme vymodlené děti. Devět let se modlila, aby měla aspoň ještě jedno dítě. To se jí splnilo téměř ve 40 letech a narodila se jí dvojčata. Já a můj bratr. Mohu říci, že rodiče nám vytvářeli opravdu šťastný a láskou prozářený domov. Když ovdověla, bylo jí 89 let – začala vyšívat ubrusy a jiné drobnosti nám pro radost. Pokud jí nohy sloužily, stále chodila do kostela. Později ji vozil můj manžel. Poslední roky pak poslouchala mše svaté v rádiu. Růženec měla stále při sobě a ve všem se s důvěrou obracela k Matce Boží. Když slavila 95 let, přála si zavolat kněze. Přišel k nám pan děkan. Maminka přijala svátosti a jako dárek jí pan děkan předal sbírku svých básní. To byly chvíle, kdy se něco změnilo i v mém životě. V dětství jsem poznala pouze kněze, který špatně mluvil česky, druhý byl zase moc přísný, a tak jsem do náboženství chodila nerada. Maminčiny narozeniny a verše pana děkana mne vedly k zamyšlení nad sebou. Začala jsem znovu chodit do kostela a když pan děkan přišel k mamince kolem Velikonoc, rozhodla jsem se po 4O letech také přijmout svátost smíření. Prožila jsem své obrácení a znovuzrození pro věci Boží. Můj život dostal nový smysl. Smrt mé maminky byla bolestná, ale krásná. Našla jsem ji, jak klečí u postele s růžencem v ruce, obrácená k obrazu Matky Boží. Byla mrtvá. Jejím přáním bylo, aby lidé při jejím pohřbu netrpěli zimou. Loučili jsme se s ní 4. července, v krásný slunečný den. Její přání se jí splnilo. Jsem vděčná mamince za její příklad i za to, že mi vyprosila skrze Pannu Marii mé obrácení. Snažím se ji v tom následovat a také všechno svěřuji Panně Marii. Přála bych všem věřícím i nevěřícím, aby měli také takové maminky jako byla ta moje, trpělivá, laskavá a milující – zbožná. Ludmila J. kří

KNIHY které stojí za to !

Šest kamenných džbánů - Renč Ivan Laskavá a moudrá vyprávění o Abšajovi a jeho ženě Finese z Kány Galilejské. Možná, že je znáte a jen si nemůžete vzpomenout -to na jejich svatbě proměnil Ježíš vodu ve víno... Karmelitánské nakladatelství, vázaná, 112 stran, 169,- Kč


Mediální narozeniny II. pokračování ze strany 1

Zápory a klady Věci nejsou ani dobré ani špatné. Člověk je ale může dobře nebo špatně použít. Dvojnásobně to platí pro hromadné sdělovací prostředky. Císař Napoleon se vyjádřil o své „tiskové politice“ slovy: „Troje nepřátelské noviny jsou nebezpečnější než tisíc bajonetů.“ Za své vlády jich ze 73 zakázal 6O. „Kdybych povolil svobodný tisk, neudržel bych se déle než tři měsíce!“ Hitlerovi se podařilo pomocí rozhlasové propagandy udělat z německého národa poslušný zfanatizovaný dav. Sám ministr Goebbels byl možnostmi rozhlasu doslova fascinován. Naproti tomu sovětský vůdce Stalin zneužil filmovou produkci. Promítací zařízení vlastnil každý kolchoz či závod. Filmová iluze utvrzovala lidi v zářivých vidinách budoucna a pomáhala zakrývat teror. Je ale třeba vidět i kladné využití médií. Kolik poskytují odpočinku, vzdělání a informací! Populární sportovní a kulturní přenosy, kdy může být divák „přítomen“, i když se událost děje na druhém konci světa. Média rovněž posilují sociální cítění člověka. „Hromadné sdělovací prostředky mají tu schopnost, že jejich prostřednictvím se všichni lidé na planetě v plném rozsahu stávají účastníky vážných problémů a obtíží, které se dotýkají každého jedince i celé společnosti“, prohlásil předseda papežské rady pro společenský dialog arc. J. P. Foley. Dokladem „kladné moci médií“ v dobách konfliktů je např. známá fotografie dívky popálené napalmem ve vietnamské válce. Snímek obletěl svět a rozbouřil veřejné mínění. Mediální přínos dnešní době snad nejvýstižněji vyjádřil v časopisu AD pro mladé Bohumil Blažek: „Základním přínosem médií je, že člověka zasazují do doposud nejširšího kontextu planety Země a umožňují zůstat s ní ve spojení – duchovním, kulturním nebo pracovním – i v těch nejodlehlejších místech.“ Média po česku Ale zpět k českým jubilujícím médiím. Ač je k oslavám bezesporu důvod, přesto je třeba pravdivě přiznat, že o československém rozhlase a posléze i československé televizi platilo dlouhá desetiletí až do roku 1989 beze zbytku všechno to, co bylo řečeno o zneužívání médií v totalitních režimech. Vzpomeňme jen rozhlasový přenos s R. Slánským nebo film o tzv. Číhošťském zázraku.

Šotek: Milé děti, v minulém čísle se nám vloudilo několik chyb do „Hádanky“, takže jste měli stížené luštění tajenky. Omlouváme se vám a zároveň gratulujeme těm z vás, kteří přesto „Hádanku“ vyluštili.

Úl

Cesta z úlu ven je pro včelky někdy složitá. Představte si, že jste jako ta jedna včelka v úlu (tam kde jsou včelky teď) a chcete vyletět z úlu. Najděte správnou cestu do středu bludiště, to je totiž otvor z úlu na sluníčko a mezi kytičky.

Omalovánky Ke každému symbolu si přiřaď nějakou barvu a potom vymaluj obrázek podle nakreslených symbolů, budeš tak mít svůj originální obrázek.

Logo „80 let Českého rozhlasu“; zdroj: www.rozhlas.cz

Listopadovou revolucí byly sice osvobozeny i sdělovací prostředky, ale v řadě věcí zůstala „brázda v půli“. Část dnešních redaktorů se pasuje na strážce demokracie a obránce pravdy, ale mnohdy se jen stávají nástrojem manipulace v rukou těch, které mají hlídat. O tom, že přerod není jednoduchý a ani zcela dokončený, svědčí – bez rozdílu, jedná-li se o tvůrce či diváka – i nedávné diskuse kolem vysílání pořadů a seriálů ovlivněných či přímo vzniklých na objednávku vládnoucích ideologů. Z dalších dětských nemocí je třeba zmínit na mnoha místech snoubící se neodbornost s hrubostí, mírou všeho je veskrze sledovanost a mnohdy má největší slovo ten, kdo platí. Český tisk je „zaplácnut“ útržkovitými informacemi bez vysvětlení pozadí. Mísí informace místního významu s celospolečenskými. Přitom si redaktor při sdělení zpráv neodpustí vlastní názor (podle M. Plichty). Sociolog Miloslav Petrusek před časem upozornil na „bumerangový efekt špatných zpráv“. Špatné zprávy člověka „utlumují a vedou k apatii.“ A takový občan „je největším nepřítelem demokratické společnosti.“ Akademická debata versus život Poněvadž „pokrok technický předstihuje pokrok mravní“ a protože mediální svět není světem jednoduchým, je nutné nepřistupovat k médiím bezhlavě a snažit se v nich zorientovat. Jsme-li dnes obklopeni, ba zahlceni médii, znamená to rovněž, že za ně do jisté míry neseme i odpovědnost. To, že něco kupuji či se na něco dívám, zároveň znamená, že něco či někoho podporuji a tudíž s tím či někým souhlasím. Jak z dříve uvedeného plyne, média ovlivňují nejen náš osobní život, ale mnohdy i běh dějin. podle materiálů zpracoval T

Pomůcka k omalovánkám.

Opièka Po které liáně sešplhá opička k banánům?

ŘEŠENÍ z minulého čísla: Hádanka: módní přehlídka Co kdo jí?: kráva - jetel, pes - kost, volavka - rybu, veverka - šišku, čáp - žábu, papoušek - klas, králík - mrkev, sova - myš a osel - bodlák Dědeček přemýšlí: slon - 80, želva - 200, labuť - 50, velryba - 150 Žáby: osm žabek sedí pod listy, sedm nahoře 4 kostky: 48


Pøeètìte si

Ke hrobu svatého Vavøince

pokračování ze strany 1

Protože je léto a prázdniny jsou v plném Svěřil jsem se se svým úmyslem našemu proudu, vybrala jsem tentokrát úsměvnou průvodci. Měl pro mě pochopení a dokonce publikaci „Děti píší Bohu“. Některá mi na plánu Říma poradil cestu. Svěřiv se sdělení jsou odzbrojujícím způsobem moudrá, někdy naivní, zdvořilá stejně ochraně sv. Vavřince jsem vyrazil do víru velkoměsta. jako nezdvořile přímá. Všechna však jsou Z náměstí Navona bylo třeba se adresována Bohu s velkou nadějí a důvěrou. dostat na třídu Viktora Emanuela. Je J Milý Bože, opravdu jsi chtěl, aby žirafa to prostorná, přímá ulice, lemovaná vypadala takhle nebo jsi jí trochu úředními budovami, která vyúsťuje na zpackal? Dora Benátském náměstí. Vpravo vede ulice J Milý Bože děda říká že když byl malý ty přes čtvrť Imperátorů, kolem níž se už jsi byl tady. Kolik je ti vlastně let? nachází starořímské vykopávky, kterou Daniel jsem se dostal k magnetu Říma – Koloseu. J Bože, nic proti tomu, že jsi udělal různá Ač nebylo těžké najít zastávku metra, náboženství, ale neplete tě to někdy? cesta ve mně vzbudila obavu: Vyznám se Honza v římském podzemí? Ale kupodivu - jedu správným směrem. J Milý Bože to je moc dobře, že každé Zbývá poslední část cesty: mírně dítě má maminku a tatínka. Jak moc se svažující ulicí Královny Eleny, jejíž dlouho ti trvalo než jsi na to přišel? jednu stranu tvoří zahrady, v nichž se Anežka nachází budovy polikliniky a univerzity, J Milý Bože, nejvíc ze všeho se mi líbí přicházím na spíše velkou křižovatku než otčenáš. Psal jsi ho dlouho nebo se ti náměstí, za nímž se rozkládá Campo Verano. povedl hned napoprvé? Já musím přepisovat všechno co napíšu. Lojza Jsem na místě! Ale basilika - nikde!? Oslovuji kolemjdoucího: „Buon giorno! J Milý Bože, jak to, že jsi už dávno Per favore, basilica San Lorenzo fuori le nevynalezl nějaká nová zvířata? Stále Mura?“ Zjevně je mou italštinou zmaten, máme jen ta stará! Honzík ale z jeho odpovědi vyrozumívám, že jsem J Proč se v bibli nepíše i o paní Bohové? v podstatě na místě. Rozhlížím se tedy po To jsi s ní ještě nebyl ženatý, když jsi náměstí a do oka mi padl zdobený sloup, na to psal? Jakub jehož vrcholu se tyčí důvěrně známá socha J V náboženství jsme se učili, co děláš. - basilika nemůže být daleko. A skutečně! Ale kdo to dělá, když jsi na dovolené? Za několikaproudou silnicí se skrývá Janka malé náměstí, na jehož levé straně se (Vydalo Karmelitánské nakladatelství, 2000) h takřka krčí předsíň kostela, jež má pro naši farnost tak jedinečný význam. Vstupuji dovnitř. Na první pohled je vidět, že dnešní basiliku tvoří ve skutečnosti dva kostely, k jejichž spojení došlo ve XIII. století. Jeden tvoří loď, zatímco druhý daleko zdobnější je presbytářem kostela. Po celé délce jej obíhá kamenná(!) lavice. Za obětním Z knihy „Děti píší Bohu“ stolem je několik schodů, které vedou pod zvýšený presbytář, kde se Malba nad oltářem ve farním nachází krypta. kostele sv. Vavřince v Dačicích; foto: A. Štěpánek Vcházím dovnitř. V malé místnosti hledím na hrubý - SRPEN - ZÁŘÍ antický sarkofág obklopený prostou kovanou 28. 8. Obchod na Korze (1965) - ČSR mříží. Hrob sv. Vavřince! Jsou zde uloženy 19.30 režie: Jan Kadár, Elmar Klos jeho ostatky spolu s ostatky dalšího velkého Nikdo se nemůže vzdát jáhna křesťanstva – sv. Štěpána. Setrvávám zodpovědnosti za podobu tohoto ve chvíli tiché modlitby. světa. První československý film Ale už je třeba pomýšlet na návrat. Čeká oceněný Oscarem mě cesta do středu Říma. V 17 hodin jsem 11. 9. 11‘09“01 (2002) - Francie u Kolosea, kde se snažím najít v záplavě 19.30 Jedenáct režisérů z různých turistů naši skupinu. Vtom se z Fora zemí a kultur v ryze subjektivní Romana připlížila dvacítka zničených reflexi na tragickou událost turistů, jimž už z různých Kastórových z New Yorku a Polluxových chrámů, jakož i nepřeberných císařských oblouků – byť starověkých – šla 25. 9. Dalších deset minut I. (2002) hlava kolem. „Udělali jsme chybu, že jsme 19.30 Velká Británie, SRN, Španělsko nešli s tebou.“ Kaurismäki, Jarmusch, Herzog, Budete-li někdy v Římě a okolnosti vám Erice, Wenders, Lee a Kchaj-ke jen trochu dovolí, zastavte se u Vavřincova jako tvůrci desetiminutových hrobu. A vy ostatní, uchovejte v mysli, že je epizod na téma času dáno přepamátnému věčnému Římu, aby ve vstupné pro člena klubu: 30,- Kč svých zdech choval hrob sv. Vavřince. vstupné pro ostatní: 50,- Kč Váš poutník

„Vavřincovo umučení“ Rytina od L. Vorstermanna podle malby Petra P. Rubense, zdroj: kniha „Rok se svatými“ z Karmelitánského naklad.

Rozumím tomu? EBRAVÉ ØÁDY - mendikanti Ve 13. století vznikly během hnutí chudoby - ordines mendicantes z toho mendikanti některé řeholní řády např. františkáni, pavláni, dominikáni, karmelitáni, klarisky a augustiniáni. Řeholní řády založené na myšlence nejpřísnější společné a osobní chudoby. Svou hlavní úlohu spatřovaly v následování chudého Spasitele, ve vyučování na univerzitách a kázání ve městech. Jejich založení je třeba dávat do souvislosti s hnutím za ideál křesťanské chudoby. Žebravé řády se vzdaly vlastnictví společného majetku a žily z toho, co získaly prací nebo almužnou (proto „žebravé“). Na rozdíl od řádů mnišských nezachovávaly stabilitas loci - stálé místo. tes

Z knihy „Děti píší Bohu“


Víra a internet

aneb co uvízlo v síti

Příroda - Bohu na stopě (sestavil Ignác Mucha) Viditelný svět je jako mapa, která zobrazuje nebe - věčný příbytek živého Boha. (Jan Pavel II.) Stvořil Plejády i Orióna, temnoty mění v jitro a den zatmívá v noc; volá mořské vody a rozlévá je po povrchu země - jeho jméno je Hospodin. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle. (Am 5,8; Řím 1,20) BOHU NA STOPĚ Člověk se učí vidět Stvořitele tím, že rozjímá krásu jeho stvoření. Lidská inteligence může odhalovat ruku Umělce v podivuhodném díle, které dovršil. Rozum může poznat Boha prostřednictvím přírody - Boha osobního, nekonečně dobrého, moudrého, mocného a věčného, Boha, který svět přesahuje a současně je ve svém stvoření nejintimněji přítomen ... Ježíš nás naučil vidět ruku Otce v kráse polních květů, nebeském ptactvu, hvězdné noci, poli připraveném ke žni, ve tvářích dětí a v potřebách druhého. Pokud pozorujeme vesmír se srdcem čistým, uvidíme také Boží tvář (Mt 5,8),

protože zjevuje tajemství prozřetelné lásky Otcovy. Nemůžeme ale mísit Stvořitele s jeho stvořením. (Podle Jana Pavla II.) Člověk je dobrým pánem přírody jen za předpokladu, že přijal Boha za svého Pána. (Podle Pavla Kosorina) PŘÍRODA, BŮH A ČLOVĚK Ptám se slunce: Kdo tě stvořil? Ptám se ptáků: Kdo vás obdaroval křídly? Obracím se na moře: Kdo ti uložil být klidným, šumět, smát se, nebo bouřit? Jaké tajemství ukrýváš ve svých hlubinách? Ptám se vesmíru: Kde je tvůj počátek a konec? Ptám se hlubin země: Znáte vy tajemství svého počátku? A vy, vrcholy hor, pokryté sněhem, vy bystřiny a potoky, ptám se vás, odkud pocházíte? Pozoruji na jaře rozkvetlé ovocné stromy, zelená pole a lesy a ptám se jich: Kdo vás povolal k životu, kdo dýchá ve vašich srdcích? Hledím na květinu na svém stole a ptám se jí: Co ty mi budeš vyprávět? Pronikám ke svému srdci a při každém jeho úderu se ptám: Kdo tě uvedl do pohybu, abych já mohl žít? Odpověď šumí jako moře, vše oznamuje

jen to jedno jediné poselství: Bůh je náš počátek! On nás vymyslel a On nám daroval život, abychom mohli být. (Podle Tomislava Ivančiče) MODLITBA MOTÝLA Bože, co jsem to jenom...? Už to mám, moře květů, slunce, díky Bože. Ten závan ze záhonu růží... Co jsem to jenom...? To kapka rosy skulila se do náruče květu samou radostí. Už bych asi měl... Už ani nevím! To vítr kreslil na má křídla svoje nápady. Na má křídla, víš... Co jsem to jenom...? Už to mám! Chtěl jsem ti jen, Pane, říct: Amen! (Carmen B. de Gasztold) http://www.vira.cz/glosar/index1.php?sel_id=13

tes

V minulém čísle FL jsme v rozhovoru nesprávně uvedli, že bratranec P. Jana Veselého byl Jan Bárta. Správně má být Jan Mátl. Za chybu se omlouváme. ŠOTEK

Co asi odpoví ? V tomto čísle Farních listů si můžete přečíst rozhovor se známou osobností, která se svými svěřenci v současné době sklízí jeden hudební úspěch za druhým. Je to pan Vítězslav Hergesel, učitel a sbormistr Základní umělecké školy v Dačicích. Odkud pocházíte a jak jste se dostal ke své zálibě? Pocházím z Karlových Varů. K hudbě jsem se dostal tím, že mě rodiče přihlásili do Lidové školy umění, kde jsem začal hrát na housle. Když jsem absolvoval po sedmi letech „lidušku“, dostal jsem se na konzervatoř do Plzně. Po šesti letech studia jsem začal učit na té samé škole, na které jsem se učil jako dítě. V Dačicích působíte v ZUŠ a také vedete kostelní sbor, co já vím, tak na Velikonoce a na Vánoce. Můžete nějak shrnout výsledky Vašeho působení v uplynulé době? Ke sboru a vůbec ke zpívání jsem se dostal více méně náhodou. Byl jsem spíše vyprovokován jinou osobou, abych zkusil dělat něco s dětmi, které mají předpoklady zpívat. V roce 1996 vznikl při ZUŠ pěvecký sbor, který letos zpívá už sedmý rok. Během té doby jsme zpívali v Dačicích, v blízkém i vzdáleném okolí a na regionálních soutěžních přehlídkách. Poprvé to bylo ve Znojmě, pak v Brně a letos v Písku. Nejdříve jsme se umístili ve stříbrném pásmu, potom dvakrát ve zlatém pásmu s postupem do celostátního kola. Sbor se dále rozvíjí, přibírá nové členy. Dnes již funguje ve třech odděleních a má skoro sto dětí. Navázali jsme kontakty s velmi dobrými sbory. V květnu tu byl na návštěvě velmi známý sbor Ondrášek z Nového Jičína, který byl vítězem i jedné mezinárodní soutěže. V říjnu sem zavítá sbor Carmina z Rychnova nad Kněžnou, který přijede s atraktivním programem „Hudba Afriky.“ Co se týče kostelního sboru, měl bych představu nějakého tělesa zpěváků, kteří by se připravovali většinou na významné svátky, například na sv. Václava, Krista Krále, dále na advent, Vánoce, postní dobu a Velikonoce. Víc toho zatím nezvládneme. Pokud bych měl vést sbor, chtěl bych dělat věci trochu náročnější. Máme také rozjednanou spolupráci s telčským sborem Kordia, který vede Leona Saláková.

Mým hlavním oborem jsou ale housle a rád bych na ZUŠce rozvíjel houslové oddělení. Co Vás na hudbě nejvíce oslovuje? Co Vám udělá vždycky největší radost? Na hudbě mě nejvíce přitahuje to, že je schopna oslovit každého člověka bez rozdílu. Je to spojnice minulosti s přítomností a budoucností . Do hudby lze promítnout radost, žal, smutek, nadšení. Působí hodně na emoce. A pokud umíme správně zacházet s hlasem, můžeme skrze zpěv vyjádřit velké myšlenky. I průměrně nadané dítě dokáže ve sboru zazpívat velmi náročné věci. Co říkáte na dnešní hudbu? Jaké žánry posloucháte? Já jsem vychován jazzem a potom hudbou skupiny ABBA. Také se mi líbil Mike Oldfield. Z dnešní moderní hudby bych si u nás těžko vybíral. Nevadí mi poslouchat Lucii Bílou, u těch mužů je to trošku horší, snad Miro Žbirka a slovenská skupina Eláni. Když máte volný čas, co podnikáte s rodinou? Jezdíte někam na dovolenou? Kde jste všude byl? Svůj volný čas si musím pečlivě chránit. Nejvíce ho chci věnovat své rodině. Rád si posedím s přáteli nebo jedu na koncert. Zdejší okolí máme již prochozené a proježděné na kole a stále nacházíme nová a krásná místa. Na dovolenou jezdíme do Čech a k rodičům do Karlových Varů. V cizině jsme byli pouze na Slovensku v Nízkých Tatrách. Ještě když jsem byl v Karlových Varech, hrál jsem ve folklórním souboru, se kterým jsem byl ve Švédsku, Dánsku, Belgii a Lotyšsku. Vy už jste to možná částečně řekl, ale máte nějaký hudební vzor, který Vás ovlivnil? Z vážné hudby je pro mě největším vzorem J. S. Bach. Kdybych šel dál, tak v renesanční hudbě je to Palestrina a Orlando di Lasso. To jsou skladatelé, jejichž hudbu bych chtěl zpívat se sborem, neboť tato hudba sděluje myšlenky, které mohou oslovit i dnešní moderní generaci. Z české hudby je mým nejoblíbenějším skladatelem A. Dvořák. Z jazzové hudby se mi líbí tradiční jazz a swing. A pokud ten jazz dělá Ondřej Havelka, nenechám si to ujít. pokračování na straně 8


ROZUMY

Noc si vymyslela čas, aby mě potrestala. A vymyslela si spánek, abych jí odpustil. z filmu Houpací křeslo Pro vyvolené je jenom zápas. Znalci vymizeli, zůstaly jenom davy. Práci povyšuje na umění jenom poezie. z filmu Cirkus Humberto Kde není zodpovědnost, není ani nezávislost. novinový titulek

VTIPY

Ve vlaku sedí řeholník a nerudný pán. Prvý čte knihu, druhý zevluje pohledem po okolí. Je horko. Pán svleče košili, aby se ochladil. Pak se obrátil na řeholníka a se snahou si ho dobrat mu ukazuje košili se slovy: „To vy udělat nemůžete!“ Řeholník neřekne nic. Zavře knížku a jde na toaletu. Po chvíli se vrátí, drží v rukou kalhoty a praví ke spolucestujícímu: „A tohle zase nemůžete udělat vy!“ Řeholním sestrám došel při cestě autem benzin. Žádný z řidičů u nich nezastavil, a tak jim nezbylo, než se vydat k nejbližší benzinové pumpě. Protože sestry neměly benzín do čeho nabrat, obrátily se s prosbou k pumpaři. Ten ale žádný volný kanistr neměl, a tak nakonec nezbylo, než benzín na dojetí k pumpě načepovat do starého nočníku. Sestry celé šťastné se spěšně vrátily a pokoušely se benzin přelít do nádrže. V tom zakvílely brzdy, muž stáhl okénko a uznale pravil k řeholnicím: „No teda sestry, vaši víru bych chtěl mít!“ V kupé vlaku se sejde farář, dva mladíci kuriózního vzhledu a řeholní sestra. Ta má ruku v sádře. „Copak se vám stalo, sestro,“ ptá se účastně farář? „Ale, upadla jsem ve vaně,“ říká sestra. Mladíci na sebe pohlédnou a jeden praví: „Hele vole, co je to vana?!“ „Já nevím,“ odpovídá druhý. „Copak já jsem chodil do náboženství?!“

Daèické barokní dny

U příležitosti 200 let od úmrtí Jana Matyáše z Rollsbergu ve dnech 21. – 24. 8. 2003 Pořádají: Collegium musicum Dačice, Divadelní spolek Tyl, Městské kulturní středisko v Dačicích, Městská knihovna v Dačicích, Městské muzeum a galerie v Dačicích, Občanské sdružení Krasohled, Římskokatolická fara Dačice, Karmelitánský klášter v Kostelním Vydří Místa konání: Farní kostel sv. Vavřince v Dačicích, klášterní kostel sv. Antonína Paduánského v Dačicích, Kostel Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydří, Městská knihovna v Dačicích Program: ČTVRTEK 21. 8. 2003 19:30 - farní kostel sv. Vavřince - Slavnostní zahájení barokních dní koncert „SVĚTOVÉ BAROKO“ Collegium musicum Dačice, Ivana Divišová – soprán, DS Tyl PÁTEK 22. 8. 2003 17:00 - Městské muzeum a galerie v Dačicích - Otevření výstavy „Barokní osobnosti regionu” 21:30 - zahrada Městské knihovny v Dačicích - Česká světská barokní poezie „SATIRA NA ČTYŘI STAVY„ Krasohled, Collegium musicum Dačice, DS Tyl SOBOTA 23. 8. 2003 Den Jana Matyáše z Rollsbergu - Kostelní Vydří, Klášterní kostel Panny Marie Karmelské 12:00 - mše za J. M. z Rollsbergu 13:30 - přednáška - Architektura K. Vydří, ing. Bláha, DS Tyl 14:30 - přednáška o J. M. z Rollsbergu 19:30 - koncert „ČESKÉ BAROKO“ Societas incognitorum Brno, DS Tyl 20:30 - průvod k hrobu J. M. z Rollsbergu NEDĚLE 24. 8. 2003 Měšťané a Ritornello (Dačické barokní dny 2002) 10:30 - klášterní kostel sv. Antonína Paduanského zdroj: www.dacice-mesto.cz BAROKNÍ MŠE Slavnostní zakončení barokních dní Richard Šeda pokračování ze strany 7

Být učitelem zpěvu určitě vyžaduje trpělivost. Jste trpělivý nebo se často dokážete rozčílit, když to tomu hudebníkovi zrovna nejde? To ať posoudí moji žáci. Rozčílit se umím spíše kvůli lenosti a neochotě porvat se s určitým problémem. Jsem náročný učitel, to přiznávám, a nespokojím se s průměrem. Moji žáci vědí, že je to se mnou někdy těžké a že se nespokojím s málem. Určitá míra přísnosti a nesmlouvavosti musí v kantorovi být, jinak nelze dosáhnout uspokojivého výsledku. Dnešní společnost je hodně orientovaná na výkon a na kvalitu a pokud člověk má obstát, nemůže být jenom průměrný. Chtěl bych vést děti k velké zodpovědnosti v domácí přípravě i v koncertním výkonu. To proto, aby samy v sobě našly i další možnosti, o kterých

třeba ještě nevědí. Máte kromě hudby ještě nějakou jinou zálibu? Musím si udržovat dobré zdraví, takže sportuji. Ve volných chvílích potřebuji mít ticho a nejvíc si dobiji energii v přírodě, v lese, na kole nebo na dálkových pochodech. Pro mě je nejúžasnější, když mohu na celý den vyrazit někam na túru v hezkém turistickém prostředí, jako jsou pískovcové skály v Adršpachu nebo Teplicích nebo hory jako Krkonoše a Tatry. Tam si nejvíce odpočinu. Chtěl byste popřát něco našim čtenářům? V létě především odpočinek, příznivé počasí - slunce i vodu. Také abychom uměli v přírodě nacházet Boží stopu, tu podivuhodnou řeč, neboť i pohled do přírody v nás může vzbudit obdiv k Božímu dílu. Děkuji Vám za rozhovor. aš

Vítězslav Hergesel s částí svých svěřenců; foto: p. Baštář

Ke hrobu svatého Vavřince

Recommend Documents