1 (MSMAFRA1: MFP-CS-PRILO_C1-VYROBA [JIHLAVA -1 ] Author:FARYOVA Date: Time:19:02) mobilymění svět MIMOŘÁDNÁ PŘÍLOHA MF DNESPRO SPOLEČNOST ČLOVĚK V T...
mobily mění svět MIMOŘÁDNÁ PŘÍLOHA MF DNES PRO SPOLEČNOST ČLOVĚK V TÍSNI
ŠRÍ LANKA Mobil jako svědek Video z telefonu poslouží jako důkaz válečných hrůz Strana E2
PONDĚLÍ 26. 5. 2014
KAMBODŽA Pomoc matkám Hlasová zpráva upozorní, jak pečovat o novorozence Strana E5
WWW.IDNES.CZ
Chytrý mobil s rodokmenem Fairphone je ekologický i z nekonfliktních materiálů
Zvonění, které probudilo Afriku Mobilní telefony mají obrovský dopad na současný rychlý ekonomický rozvoj nejchudšího kontinentu. Přes SMS zprávu je možné ověřit, zda jsou kupované léky pravé, i zjistit ceny potravin na trhu.
L
společnost Člověk v tísni
M
obil využíváme v práci, voláme svým blízkým. Neumíme si už představit doby, kdy jsme ho neměli nebo když nebylo pokrytí. To už se stává jen zřídka. Mobilní pokrytí je totiž všude. Volala jsem domů z konžsko-rwandských hranic, z íránské pouště i kambodžského ostrova bez elektřiny. Aby ne, když telefon mají všichni. Jen v Česku máme podle Světové banky 127 mobilů na 100 obyvatel a třeba v Guatemale, Libyi nebo Botswaně jich mají ještě víc. Díky dobrému signálu a dostupnosti levných přístrojů můžou mobily pomáhat. Spojují vesnici s městem. Chudí farmáři se díky telefonu dozvídají aktuální ceny na trhu nebo předpověď počasí. Díky mobilu kambodžské matky pečují lépe o novorozence – poslouchají totiž vzkazy, které jim radí ve výchově. Díky mobilu mají senegalské děti z odlehlých vesnic rodný list. Jenže k výrobě telefonů jsou třeba vzácné kovy těžené i ve válečných oblastech Afriky. Kvanta staré toxické elektroniky pak recyklují a likvidují v Číně. Mobily zkrátka mění svět. K lepšímu i k horšímu. Víc se dočtete v této příloze.
» Pokračování na str. E3
Trabantem až na konec světa. A klidně bez mobilu
Co se také dočtete: Mobilní telefony » ovládly i rozvojový
Dan Přibáň se svým týmem projel s obyčejnými trabanty Asii a Afriku. To jim ale nestačilo, a tak loni vyrazili do Jižní Ameriky. Překonali ji po třech měsících od severu k jihu, ujeli přes 20 000 kilometrů, a to i ve výškách 5 000 metrů nad mořem. Mimo jiné všechna místa spojovala malá užitečná věc – mobilní telefon. Mají ho téměř všichni a téměř všude. „Nevozíme s sebou satelitní telefony, takže nám mobil dost pomáhá,“ vypráví cestovatel.
Jak si vysvětlujete, že i v oblastech, kde je hlad, mají místní mobily? U nás to je stejné, nebo ne? Chudí si berou půjčky na zbytečnosti, třeba na televizi. » Pokr. na str. E2
EDITORIAL Mobily všude: změna k lepšímu, nebo horšímu? Tereza Hronová
ampy veřejného osvětlení ve východokonžském Bukavu dost často v noci nefungují, ale aspoň slouží jako nositelé reklamy. V regionu, který je už dvacet let zasažený občanskou válkou, jako by neexistovaly jiné věci hodné inzerování než pivo a mobily. Telekomunikační společnosti Vodacom, Airtel a MTN množstvím plakátů jednoznačně přebíjí pivovar Primus. Snaží se uhnat zákazníky, aby začali používat své telefony pro převádění peněz. Jedním z klientů je zdravotník Deo Kalasi ze zapadlé obce Kitutu, která je v období dešťů nedostupná. „Pomocí SMS platím učiteli školné za své dcery v Bukavu. Nemusím peníze nikam převážet a bát se, že mi je někdo ukradne. Navíc mám důkaz, že jsem zaplatil,“ libuje si, že i do jednoho z nejbídnějších koutů planety dorazily moderní vymoženosti. I v Kitutu na trhu či při hlavní silnici stojí z prken stlučené budky s logem společnosti MTN, která tu jako jediná má pokrytí. Do programu zaregistrovaný zákazník k nim přijde se svým obnosem a dokladem totožnosti a reprezentantovi společnosti peníze předá. Částka je mu potvrzena pomocí SMS. Ve stejnou dobu na druhém konci Konga pak někdo jiný dostane zprávu, že si danou sumu, ze které je stržena provize pro operátora, může zase po předložení občanky a zprávy vybrat u kteréhokoliv pouličního zástupce firmy MTN.
Kde jste potkali nejvíc lidí, kteří měli mobilní telefony? Připadá mi, že čím je tepleji, tím jsou lidé komunikativnější. Mobily mají snad všichni. Zajímavé bylo pozorovat i pokrytí sítěmi. Když jsme v roce 2007 vyrazili na naši první cestu, tak třeba v Íránu nefungoval roaming. V Turkmenistánu už vůbec ne. Po pádu Turmenbašiho diktátorského režimu se to začalo měnit. I při cestě po Uzbekistánu jsme byli měsíc bez signálu. To bylo tehdy velmi příjemné. Při naší druhé cestě, po Africe, už mobilní pokrytí bylo silné. A to jsme hodně používali třeba Facebook. Někde nám říkali, že si netelefonují, ale jen prozvánějí, aby ušetřili. Prý měli i nějaký „prozváněcí“ tarif. Když mobil zazvoní třikrát, znamená to třeba „Přijď“.
E
svět. Kolik jich kde připadá na jednoho Str. E3 obyvatele?
Krvavé minerály z » Konga jsou téměř v každém mobilu.
Str. E4
Čína, jedovatá » skládka. Končí tu 70
procent elektronického odpadu světa. Str. E4
Parazity odhalí » i smartphone.
Str. E6
Foto: Profimedia
Na nákup bez peněz: platby přes telefon ovládly globální Jih Fenomén mobilních plateb se rozvíjí v zemích, kde je založení bankovního účtu a kreditní karty pro většinu obyvatelstva nedosažitelnou metou. Na ulicích většiny menších i větších měst v subsaharské Africe lákají zákazníky cedule s nápisem „mobilní peníze“. Šipky míří ke stánkům zavedených telekomunikačních společností, ale třeba i do drogerie nebo kadeřnictví, kde čeká na klienty někdo se zápisníkem. Taková místa slouží místním v podstatě jako bankomaty či po-
bočky banky. Místo kreditní karty se používá mobilní telefon, který v Africe má víc než 650 milionů lidí. Ten s pomocí různých technologií zaúčtuje zvolenou částku na vrub telekomunikačního či jiného účtu zákazníka – peníze je možné si na mobil buď uložit, nebo vybrat. Platba může být zaúčtována jako kredit nahraný v telefonu, stržena z měsíčního paušálu či přímo propojená s kreditní kartou. Platit se dá pomocí speciální textové zprávy, podobně jako je to u jízdenek měst-
ské hromadné dopravy v některých českých městech, využít se dá speciální program na SIM kartě. Mobilní platby se staly tak populární, že je dnes používají miliony lidí v rozvojových zemích.
Mobil místo bankomatu Mezi pravděpodobně nejrozvinutější systémy převodu financí přes mobilní telefon patří M-Pesa (M – mobilní, Pesa – svahilsky peníze), který provozují operátoři Safaricom a Vodacom v Keni a Tanzanii. Jen
Keňa v roce 2012 registrovala téměř 19 milionů uživatelských účtů a jejich majitelé v průměru zaslali měsíčně v přepočtu více než 13 miliard korun z jednoho mobilního telefonu na druhý. Výše jednotlivých transakcí přitom nesmí přesáhnout 10 000 Kč. Díky M-Pesa lidé můžou například splácet mikropůjčky. Podobný systém se pod podobnými názvy stal populární i v zemích mimo svahilsky mluvící region, a to v Afghánistánu a Indii, Jižní Africe a Egyptě. » Pokračování na str. E2
Na nákup bez peněženky: platby přes telefon ovládly globální Jih
» Pokračování ze str. E1
A jak M-Pesa funguje? Pokud má uživatel dostatečný kredit v telefonu, může jeho část poslat někomu dalšímu. V Keni existuje síť více než 40 tisíc míst, většinou jde o trafiky či malé obchody, kde si peníze z účtu můžou za drobný poplatek vyměnit za hotovost. Je to podobné, jako by je vybírali z bankomatu. Od začátku služby v roce 2007 se z tohoto způsobu mobilních plateb stal v Keni a okolních zemích standard pro bezhotovostní převod, který nyní používá asi polovina populace. Ročně převádí asi 150 miliard korun, tedy téměř 20 procent hrubého domácího produktu země.
Podnikat bez půjčky? Jednoduchá technologie dokáže měnit životy obyčejných lidí. Nedostatečné finanční služby jsou jedním z důvodů, proč jsou chudí i nadále v pasti chudoby. Bez dostupných peněz a finančních služeb nemůžou začít podnikání a přivydělat si. Půjčky jsou často vázané na trvalé bydliště a mnoho dalších administrativních překážek, které obyvatelé nejchudších míst planety nedovedou překonat. Studie ukazují, že vesnické obyvatelstvo v Keni, které začalo používat systém M-Pesa, zvýšilo své příjmy o 5 až 30 procent. Zároveň v městských oblastech roste obrovským tempem množství malých podnikatelů, kteří využívají M-Pesu pro své další aktivity. Mimo tento SMS přístup v mobilních platbách se v Jižní Africe rozšiřuje aplikace SnapScan pro chytré telefony. Umožňuje platby pomocí čtečky QR kódů, podobně jako v Česku tak lze platit některé faktury. Rozdíl je v tom, že není třeba mít účet, platba se strhne z kreditu v mobilním telefonu. V roce 2012 zaznamenal sektor mobilních plateb v Africe obrat ve výši 61 miliard dolarů, což je více než za stejný rok v USA a Evropě dohromady. Podle odhadů porostou mobilní platby na „chudém kontinentu“ tak, že v roce 2016 dosáhnou obratu 160 miliard dolarů. A to by se do rozvoje komunit mělo pozitivně promítnout. Jiří Pánek Katedra rozvojových studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a GISportal.cz
PONDĚLÍ 26. KVĚTNA 2014 WWW.IDNES.CZ
Mobily byly němými svědky válečných hrůz na Šrí Lance N
a prvním záběru není nic moc zvláštního – malý kluk sedí na lavičce a jí nějakou sladkost, kterou mu někdo podal. Jen vypadá trochu vystrašeně. Na dalším záběru, který byl natočen o dvě hodiny později, leží ten samý kluk mrtvý, v hrudi čtyři kulky. Tím chlapcem je dvanáctiletý Balachandran Prabhakaran, syn vůdce tamilských Tygrů Velupillaie Prabhakarana. Záběry byly natočeny v květnu roku 2009, tedy v poslední fázi války mezi Tygry a šrílanskou armádou, která nakonec Tygry zlikvidovala. Popravu dítěte si natočil jeden z vojáků jako válečnou trofej. Šrílanská vláda přitom celou dobu tvrdila, že bylo zabito v bitvě. Válka mezi vládní armádou a tamilskými Tygry trvala téměř třicet let. Její poslední fáze měla být válkou beze svědků. Všichni novináři a cizinci byli z oblasti vyhnáni. Jenže šrílanská armáda zapomněla na fakt, že téměř každý obyvatel ostrova má mobilní telefon s kamerou. A tak si hrůzy války natáčeli nejen vojáci, ale i civilisté, kteří zůstali uvěznění v takzvaných bezútočných zónách, kde jich nakonec šrílanská armáda zmasakrovala kolem 70 tisíc. To, co mělo být navždy utajeno, je nyní zdokumentováno díky mobilním telefonům. Tato videa a fotografie slouží jako důkazy o válečných zločinech. Jejich pravost potvrdilo několik nezávislých britských expertů. A stanice Channel 4 z nich vytvořila dokument Vražedná pole na Šrí Lance režiséra Calluma Macraeho, který letos získal zvláštní uznání Poroty Václava Havla na festivalu Jeden svět.
Díky mobilním telefonům je nyní daleko snadnější získat důkazy o věcech a událostech, které měly zůstat utajeny či neprokázány. „Pro ženu to může být důležitá zbraň sloužící k její obraně. Pokud ji a její děti například bije manžel, který je často opilý, je pro ni teď jednoduché ho natočit a mít tak přímý důkaz pro případ, že se s ním chce rozvést. Dříve by jí nikdo nevěřil, protože naše společnost je patriarchální,“ říká Mangala Fernando, šrílanský odborník na sociální otázky.
Více záchodů do textilek
Šrílanský prezident: Absolutně to popíráme Šrílanská vláda záběry popravy dítěte označila za falešné. „Kdyby se to stalo, věděl bych o tom. Absolutně to popíráme. Někdo se snaží nás zdiskreditovat a začít u nás další arabské jaro,“ řekl šrílanský prezident Mahinda Rajapaksa pro noviny The Hindu. Na jiných záběrech je natočeno bombardování nemocnic, táborů, kam byli nahnáni civilisté, popravy a znásilňování mrtvých tamilských žen. Podle mluvčího šrílanské armády jsou na záběrech tamilští vojáci převlečení za vojáky šrílanské armády. OSN nutí šrílanskou vládu vyšetřit válečné zločiny a chce na ostrov poslat mezinárodní vyšetřovací komisi. „Absolutně to odmítáme. Někdo se snaží ze Šrí Lanky udělat další Irák či Afghánistán,“ reagoval Rajapaksa. Další zemí, kde záběry z mobilů budou použity u soudu jako důkazní materiál o
Dokument Film Vražedná pole na Srí Lance odhalil masakry civilistů.
Pro ženu může být » mobil důležitá zbraň
k její obraně. Pokud ji třeba bije manžel, je pro ni teď jednoduché ho natočit a mít tak přímý důkaz. Dříve by jí nikdo nevěřil.
Mangala Fernando
odborník na sociální otázky
Foto: Jeden svět
válečných zločinech, je Libye, kde už aktivisté tyto záběry shromažďují. „Zpracováváme 150 případů válečných zločinů spáchaných režimem Kaddáfího. Důkazy máme z mobilů od civilistů a povstalců,“ řekl aktivista Omar Abulifa pro agenturu Reuters. Mobilní telefony sehrály významnou roli během arabského jara, kdy se demonstranti a rebelové domlouvali právě přes ně. V Libyi a Egyptě vlády dokonce mobilní sítě nechaly načas vypnout. Nedávno byla firma Vodafone obviněna z toho, že to režimu Husního Mubaraka v Egyptě vůbec dovolila.
Mobilní telefony pomáhají i pracovníkům textilních továren zlepšit špatné pracovní podmínky. „Do textilek se nikdo zvenčí nedostane, nikoho tam nepustí. To, jak to tam ve skutečnosti vypadá, víme jen díky videím a fotkám, které udělají samy ženy, které tam pracují,“ říká Chandra Devanarayana, ředitelka šrílanské nevládní organizace Womens centre, která ženy pracující v továrnách školí v oblasti pracovních a lidských práv. „V továrně, kde pracuji, byl jeden záchod na 100 lidí, nafotili jsme ty podmínky a šli za vedením vyjednávat lepší. Dosáhli jsme toho, že teď máme jeden záchod na 30 lidí a také nám začali dávat mýdlo na mytí rukou, což dříve nebylo,“ popisuje Juma, která pracuje v továrně Hydramony, kde se šijí věci pro Adidas. Pracovníkům textilek se podařilo přinést i důkazy o brutálním potlačení demonstrace za pracovní práva v roce 2011. Protestů se zúčastnilo kolem 30 000 lidí, z nichž 80 procent byly ženy. Požadovali zastavení penzijní reformy, kterou pro ně vláda chystala a kvůli které by přišli o čtvrtinu svého platu, aniž by měli zaručeno, že budou dostávat penzi a v jaké výši. Požadovali také zvýšení platů. Většina pracovníků továren pracuje 10 až 14 hodin denně šest dní v týdnu, za což dostávají plat v přepočtu 2 000 až 2 400 korun. Když 30. května přestali pracovat a šli demonstrovat, majitelé továren zavolali policii a armádu, která do nich střílela ostrými náboji. „Jeden muž byl zastřelen, několik desítek lidí zraněno, několik žen znásilněno, jedna potratila dítě,“ říká Adrian Keegal z organizace Women’s centre. Avšak právě díky mobilům o tom existují důkazy. „Bez těchto fotografií a videí bychom při následujícím vyjednávání nedostali vůbec slovo. Jen díky těmto důkazům jsme dosáhli alespoň nějakých výsledků,“ potvrzuje členka odborů Malika, že mobilní telefony opravdu mění Šrí Lanku. Markéta Tauerová Kutilová
Trabantem až na konec světa. A klidně bez mobilního telefonu » Pokračování ze str. E1
PROFIL
Rozdíl je v tom, že mobil už je v Evropě zcela dostupná spotřební věc, něco jako lopata. A tou se chlubit nebudeme, tak si kupujeme třeba auta. Často i v těch chudých zemích měli lepší telefony než my. Nahrazují jimi šperky. Místo čelenky z peří a zlatých řetězů dnes mají smartphone.
Trabantem až na konec světa Po více než třech měsících putování projel cestovatel Dan Přibáň a jeho žluté trabanty spolu s mezinárodní česko-polsko-slovenskou posádkou s maličkým polským fiatem a Jawou 250 celou Jižní Ameriku. V Brazílii projela výprava nejobtížnější cestu Amazonie – oficiálně uzavřenou silnici napříč deštným pralesem. V peruánských Andách vystoupali až do výše 4 868 metrů nad mořem – nejvýše, kam kdy vyjelo auto s dvoutaktním motorem. Posádka také v roce 2007 překonala hedvábnou stezku v Asii a o dva roky později Afriku od severu k jihu. Vznikl dokument Trabantem napříč Afrikou, který je nejlépe a nejvíce hodnoceným dokumentem roku 2011 na ČSFD. Česká televize v těchto dnech vysílá seriál Trabantem až na konec světa.
Jak se z hlediska využívání telefonů lišila Afrika od Jižní Ameriky? Hlavní rozdíl je v tom, kde si telefon nabít. (smích) Když není elektřina, není mobil. Pomohl vám někdy mobilní telefon z průšvihu? Nevozíme s sebou satelitní telefony, takže nám mobil dost pomáhá. Nikdy nám nešlo o život, ale o auta ano. Telefon nám pomohl třeba v Libyi. Když tu chcete cestovat trabantem, tak musíte mít zaplacený policejní doprovod a průvodce. Náš průvodce mě nechal zavolat ze svého mobilu. Vytelefonoval jsem mu celý kredit. On ho pak zase nabil a já volal znova. Telefonovali jsme do Nové Vsi pod Pleší a zjišťovali jsme, jak opravit karburátor. Umíte si představit cestu trabantem kolem světa v dobách, kdy žádné mobily nebyly? Určitě. Já si třeba tu dobu, kdy jsme cestovali po Íránu a Turkmenistánu, užíval. Ale podstata našich cest už se změnila. Chceme o nich vyprávět. Lidi to baví. Líbí se jim, že byť jsou v práci, mají pocit, že někam jedou. Když jsme byli v Amazonii, tak přišel monzun a spláchnul mi foťák s ka-
Nepřekonatelný Expedice dokázala, že obyčejný trabant přežije snad všechno. Foto: amerika.transtrabant.cz
merou. V jeden moment přestaly fungovat a pro mě najednou cesta ztratila význam. Za hodinu to naštěstí vyschlo a byl jsem zase spokojený. Zpátky k vaší cestě. Která expedice vás bavila nejvíc? Každá měla něco do sebe. Nejvíc mě baví ty výzvy. Když jsme vyrazili do Asie, nikdy jsme tak daleko autem nebyli. Problémy,
nad kterými teď mávneme rukou, jsme vnímali jako fatální komplikace. Afrika byla složitá z hlediska komunikace s místními. V Jižní Americe byly nejhorší cesty. Jezdili jsme dlouhé úseky, náročné pětitisícové přejezdy, průsmyky ve výšce pět kilometrů nad mořem. Netušili jsme, jestli to zvládneme. Na konci měla auta sjeté pneumatiky úplně do hladka a to se ještě nestalo. (smích)
Kdybyste měl některou z těch cest zopakovat, kterou byste vybral? Já bych neopakoval asi žádnou. Nejradši mám ale Afriku. Jenže bych byl asi smutný z východního pobřeží, kde už Číňani udělali asfaltky. ČT vysílá váš seriál, povídáte o svých zážitcích… Plánujete i další výpravu? No jasně. Další cestu plánujeme vždycky,
když dokončíme tu předchozí. Můj sen je jet do Číny, ale tam zatím nechtějí pouštět soukromá auta. Původní plán, projet Pákistán a Afghánistán, jsme kvůli bezpečnosti odložili. Ale chybí nám ještě expedice do Austrálie. Jenže ta je malá a pro trabanty jednoduchá. Takže místo toho, abychom na konci auta poslali domů, chceme se dostat do Indonésie, Indie a projet až do Česka. Tereza Hronová
Kde mají nejméně a kde nejvíce mobilů? Mobily ovládly celý svět. Používají je i lidé v odlehlých oblastech Afriky a Asie. Počet telefonů v populaci přitom každoročně roste.
Macao (Čína)
290
Hongkong (Čína)
229
Saúdská Arábie
187
Kazachstán
186
Ruská federace
183
Černá Hora
181
Gabon
179
Panama
178
Finsko
172
Kajmanské ostrovy
172 127
Česko (55. místo) Macao Hongkong
Kteří výrobci jsou v kurzu
201 až 250 kusů
Samsung
2,37 31,59
Apple
33,15 23,21
151 až 200 kusů
Nokia
37,58 15,61
101 až 150 kusů
RIM
15,86 2,23
LG
0,23 3,16
HTC
0,09 2,25
Sony Ericsson
8,3 3,04
Micromax
0 1,88
Motorola
0,3 1,44
Huawei
0 1,1
51 až 100 kusů 0 až 50 kusů
Podíl mobilů Rozvinuté země 45 %
Počet mobilů na 100 obyvatel (2012)
-
Počet mobilů na 100 obyvatel
Rozvojové země 55 %
3
E
Rozvojové země 78,1 %
Rozvinuté země 21,9 %
Pevné linky? Minulost 1,25 1,20
2005
2014
1,24 1,15
1,15
Google Pozn.: v mld. připojení Pramen: ITU
1,10
2005
2014
Ostatní
Pozn.: podíl v % Pramen: StatCounter
2010 2014
0,18 0,59 1,94 13,9
Džibutsko
25
Burundi
23
Somálsko
23
Etiopie
22
Jižní Súdán
21
Kiribati
16
Kuba
15
Myanmar
10
Severní Korea
7
Eritrea
5
Zdroj: Světová banka (2012)
Jak narůstal počet mobilů 6,92
7 6 5 4 3 2 1
Pozn.: v mld. SIM Pramen: ITU
0,74
2000
2014
Zvonění, které probudilo Afriku » Pokračování ze str. E1
ra, kterou na světadílu zužuje jen pětina zemí. Přece jen pro běžné obyvatele není dostupné pořídit si laptop nebo třeba smartphone, zatímco ty nejjednodušší mobily si může koupit na trhu za pár dolarů v podstatě každý. Proto do doby, než ceny smartphonů poklesnou a politici zařídí výkonnější připojení, bude v Africe ještě nutné rozvíjet aplikace především pro „hloupé“ telefony. Ve rwandské K-lab vymýšlejí dotazníky TextIt, které by firmy rozesílaly jako SMS svým potenciálním klientům, kteří by si pomocí nich mohli objednat zboží přesně na míru. V oboru využití mobilů k inovační špičce patří Keňa. Oblasti, kde se v Nairobi kolem ulice Ngong Road soustřeďují vývojáři, se také po vzoru kalifornského Silicon Valley přezdívá Silicon Savannah. Vážně to berou i takoví giganti jako IBM, Google či Microsoft, kteří právě tam umístili svoje pobočky. Nesoustřeďují se tu jen na nápady, které zlepšují život chudým lidem pod Saharou. Slušný globální ohlas vyvolala například hra Ma3Racer, v níž se řidič matatu (dodávka fungující v regionu jako páteř městské hromadné dopravy) musí snažit vyhnout v nairobských ulicích všem chodcům, kteří se mu pletou do cesty.
Nápad posílat peníze přes mobil vznikl spontánně na několika místech Afriky, když lidé, kteří tu ke klasickým bankám nemají přístup, pro zaplacení dluhů koupili u stánku jinému číslu kredit. Jednoduché idey se chytli v roce 2007 v Keni. Pro mnohé se později vylepšený systém stal vkladní knížkou, která jim (sice bez úroků) pomohla bezpečně spořit, protože na rozdíl od uloupené peněženky se v případě krádeže telefonu nashromážděné peníze neztratí. Je to i ve prospěch klasického bankovního sektoru, který podle časopisu The Economist díky úspěchu mobilních plateb zjistil, že i mezi chudými je hodně peněz, a zjednodušil podmínky pro své potenciální klienty, což vedlo k prudkému nárůstu zákazníků.
Od tamtamů k mobilům
Avšak finančními operacemi to nekončí. V Ghaně existuje služba, kdy člověk naťuká do mobilu kód léku, který si chce koupit, a obratem se dozví, zda je pravý. V zemích, kde je podle odhadů čtvrtina léků na trhu falzifikátem, je to velká pomoc. V Keni se rolníci mohou zaregistrovat do služby, která jim posílá, jaké jsou ten den ceny agrárních produktů na místních trzích. Pomocí telefonů se dá vyplnit řada jednodušších formulářů, což při své práci hodně využívají neziskové organizace. Třicátník Siriki Ouattara je akční burkinský zemědělec, který se během pár let vyhoupl od vlastnictví dvou hektarů a několika motyk ke stovce hektarů a novému traktoru. Hlavně díky tomu, že si přes sluchátko po okolí rychle zjistí aktuální ceny, takže se mohl zbavit závislosti na prostřednících, kteří dříve vykupovali jeho obilí či zeleninu za příliš nízkou cenu. „Mobil mi šetří peníze a usnadňuje byznys,“ říká s širokým úsměvem. Avšak nejde jen o obchod. Hlavní je, že se může komunikovat s blízkými. Pokud se etiopský vesnický mladík vydal hledat práci a štěstí do hlavního města Addis Abeby, nemusel o svých rodičích slyšet roky, protože návštěva domova byla příliš nákladná. Nyní jen zmáčknutím pár čudlíků může pohovořit s matkou, jestli jí něco nechybí. A případně poslat peníze přes mo-
Nejen servis Stánek v ugandské Kampale nabízí opravářské služby, dobíjení kreditu nebo výběr mobilních peněz. bil. Telefony také daly spoustě lidí práci. Kromě prodejců kreditu tu máme pouliční ústředny, kde si lidé mohou zavolat od jiného operátora, aby neutráceli za dražší tarif při spojení čísel odlišných společností. V botswanském městě Ghanzi dává rozbité kousky do pořádku muž s přezdívkou Mobile Doctor. Takových opravářů jsou po celé Africe tisíce, i když bez veselého vývěsního štítu. V konžském Bunyakiri jeden podnikavec na potoku sestrojil minihydroelektrárnu, ze které přivedl dráty k hlavní silnici, kde si u něho lidé za poplatek dobíjejí baterie. Jiný znalec trhu v místech, kde elektřinu doposud zajišťovaly jen benzinové generátory, zase vydělává na dobíjení přístrojů svých sousedů díky solárnímu panelu, který si umístil na střechu z palmových listů.
Ve státech, kde pevné linky nebyly jen vlastnictví těch nejvýše postavených, znamenaly mobily, jejichž síť není zdaleka tak nákladné vybudovat jako v případě pozemních předchůdců, jen novou „vychytávku“. Zato pod rovníkem to byl doslova zlom v komunikaci. S nadsázkou řečeno: Afričané přeskočili od tamtamů rovnou k mobilům.
Rovnou doba facebooková?
A přeskakují i další, byť historicky kratší doby – například éru platební karty. „Proč tady budovat drahou infrastrukturu bankomatů, když už se třeba v San Francisku testuje placení pomocí smartphonu, kde jako potvrzení místo PIN bude sloužit otisk prstu,“ říká optimisticky Nizozemec Auke Algera, který má bohaté zkušenosti se zaváděním mobilů na
Foto: Tereza Hronová
subsaharské trhy a ve rwandském Kigali ve startupovém centru pomáhá místním kolegům vylepšovat jejich programátorské nápady. Afričané takovou vymoženost zavedou rychleji než v Evropě, protože technologické novinky je snazší budovat na zelené louce, než když je do fungování nutné zapojit staré systémy. Uvidíme, co s kontinentem udělá oproti zbytku světa pozdní nástup internetu. Podle toho, jak ho ti vyvolení využívají, to vypadá, že se Afrika vyhne době e-mailové a rovnou se zapojí do éry facebookové. Rozšíření webu však prozatím zůstává pomalejší, než se objevovalo v optimistických prognózách před pár lety. Mezi rozvinutou částí planety a Afrikou podle loňské zprávy Mezinárodní telekomunikační unie stále zůstává pořádná digitální meze-
Bez stability to nepůjde Mnozí odborníci berou rozšíření telefonů jako odrazový můstek k africké prosperitě. Například známý americký ekonom Jeffrey Sachs, který se zavádění rozvojových opatření věnuje po teoretické i praktické stránce, nazval mobil „nejúčinnějším nástrojem proměny rozvojových zemí“. Výše citovaný třicátník Auke Algera z Nizozemska nadšení z role technologií v restartu Afriky brzdí. „Hlavní je, že vlády hospodaří lépe a že na kontinentě je méně válek než dříve. Tato stabilita dává lidem peníze navíc, které mohou utratit i za něco jiného než za zajištění přežití. Taková poptávka vytváří nové pracovní příležitosti,“ říká. Pak ale jako člověk od fochu spokojeně dodává: „Koho by před pár lety napadlo, že se o tom, zda lze uzavřít životní pojištění pouze pomocí SMS, budou dohadovat v takové zemi, jako je Ghana.“ Tomáš Nídr
inibus, který jede směrem do města Goma na východě Konga, nemůže dál. Na silnici hoří barikády, kolem postávají ozbrojenci se samopaly a dav rozzlobených lidí. „V noci rebelové přepadli dvě vesnice, několik lidí zabili, pět žen znásilnili, dvě odvlekli s sebou. Lidé jsou naštvaní a bojí se, stavějí proto barikády,“ vysvětluje jeden z konžských vojáků. „Nevědí, kdo to spáchal, vědí jen, že mluvili rwandským jazykem kyniarwanda.“ Po dvou hodinách vyjednávání je minibus propuštěn. Cestou míjí zástupy žen, mužů i dětí. Většina žen má na hlavě koš nebo ranec s nejrůznějšími předměty a na zádech batole přivázané pruhem látky. Opustili vesnice a prchají do Gomy, kde cítí větší bezpečí. V uprchlických táborech tu živoří už téměř milion lidí. Zpátky domů se vrátit nemůžou. „Žijeme zde už třetí rok, naše vesnice už patří rebelům, kteří tam těží koltan. Naše pole leží ladem a my máme hlad,“ říká Hortenzie v jednom z uprchlických táborů, zatímco vaří pro svoje děti kukuřici na ohni. Žijí v chýši přikryté igelitem. Silnici lemují cedule s nápisem MASACRE připomínající, kolik obětí, kdy a v jaké vesnici padlo. Za masakry stojí ozbrojené armády ze sousední Rwandy, Ugandy i místní milice. Jedním z hlavních motorů války na východě Konga je boj o kontrolu nalezišť nerostných surovin – kobaltu, zlata, kaseteritu, cínu a zejména koltanu, směsi kolumbitové a tantalové rudy nutné k výrobě mobilů, počítačů, PlayStationů a dalších moderních technologií.
Stovky dolů pod kontrolou Když na ilegální drancování konžského bohatství poprvé upozornila OSN, přímo obvinila Rwandu, Ugandu a Burundi. Zatímco Burundi své ozbrojence stáhlo, v Kongu stále zůstává kolem 20 tisíc Rwanďanů a několik tisíc ozbrojenců z Ugandy – i přesto, že Uganda tvrdí, že už své vojáky stáhla.
Krvavé minerály v mobilech Pět milionů mrtvých, 300 tisíc znásilněných žen a dětí. I to je cena za moderní technologie. V DR Kongo jsou totiž největší světová naleziště minerálů nezbytných k výrobě mobilů, PlayStationů, laptopů. Válka trvá už přes 15 let a zatím se nikdo nepokusil ji zastavit. Ekonomické zájmy vítězí. FAKTA
Půjčte si dokument Krev v mobilech! Dánský režisér Frank Piasecki Poulsen natočil šokující dokument o válečných minerálech. Ke svému zděšení zjistil, že mu žádný z výrobců nemůže zaručit, že právě jeho mobily nemají s nelítostnou válkou nic společného. Vypraví se proto na místo činu. Jeho kamera je svědkem dětské práce, prostituce nezletilých dívek, smrti zavalením a přestřelek mezi členy místních gangů. Film je možné si zdarma půjčit na www.promitejity.cz.
DR Kongo V zemi není výjimkou,
že v dolech na vzácné kovy pracují děti školního věku. Jsou levnou Foto: archiv autorky pracovní silou.
Podle oficiálních statistik Rwanda v roce 1999 vyvezla 83 tun koltanu, ve skutečnosti to však podle OSN bylo 1 440 tun pocházejících ze sousedního Konga. Na východě země jsou pod kontrolou ozbrojených skupin stovky dolů – více než polovina. Z Konga pak putují ilegálními cestami a nikdo z nich nemusí platit daň, ta je tady 30 procent. Ilegálně vytěžené minerály jsou tak na trhu levnější. Minerály se po vytěžení převážejí po zemi či letecky do sousední Rwandy, Ugandy či přímo do keňského Nairobi,
Čína je světová velkotovárna na mobily, ale také jejich pohřebiště Mobilem měsíce a možná i roku se v Číně stala značka Nu-pi-a, konkrétně model Z5 mini. Je sice už rok starý a jeho výrobce je, co se produkce chytrých telefonů týče, až sedmý na světě. Na sociálních sítích v nejlidnatější zemi planety však právě on rozpoutal vášnivou diskusi a internetem se nesla vlna chvály. Smartphone totiž v ruce držela první dáma Čínské lidové republiky Pcheng Li-jüan, když s ním u příležitosti nedávné návštěvy Spolkové republiky pořizovala záběry z přátelského utkání německých a čínských fotbalistů v Berlíně. Manželka čínského prezidenta je totiž od okamžiku, kdy se před rokem ujala této role, sledována veřejností i experty všude. A tak když ji vloni při cestě do Spojených států amerických reportéři vyfotili s telefonem iPhone 5, mnoho lidí ji kritizovalo. Snímky s mobilem domácí výroby však vše změnily a Pcheng Li-jüan si může připsat kladné body, protože prý „podporuje čínské výrobky“. V Číně se měsíčně vyrobí kolem 150 milionů mobilů, ČLR je tak jejich největším výrobcem. Stejně tak však většina telefonů, tabletů i počítačů končí na čínských skládkách. Konkrétně je to 70 procent světového elektronického odpadu, což je vážný ekologický problém. Na 60 procent z tzv. recyklačních center je totiž ilegálních. V roce 2012 získala povolení k likvidaci a recyklaci mobilů v celé Číně pouze hongkongská firma Li Tchung.
Jedovaté hory Do přístavů na východním pobřeží neustále přijíždějí plavidla s elektronickým odpadem. Hry Nintendo či mobily, které kdysi bývaly chloubou, výdobytkem nebo módním doplňkem, pak bagry nakládají na auta, která je odvážejí do recyklačních center. Jde totiž o velký, ale nebezpečný byznys. Přitom podle dohod OSN existuje konkrétní zákaz převozu elektronického odpadu z rozvinutých zemí do Číny nebo Vietnamu. Při nezákonné likvidaci elektronického odpadu se totiž do ovzduší a do půdy dostávají těžké kovy včetně olova, beryllia a kadmia, protože při recyklaci nefunkční elektroniky lidé používají kyselinu chlorovodíkovou. Nemluvě o spalování plastu. Samotná Čína je přitom druhým největším producentem elektronického odpadu, podle údajů z roku 2011 ho vyprodukovala asi 2,3 milionu tun. A každý rok toto množství narůstá.
PONDĚLÍ 26. KVĚTNA 2014 WWW.IDNES.CZ
kde je skupují překupníci pracující pro západní firmy. Příjmy z nich jdou do kapes politikům, lidem napojeným na tento špinavý byznys a také se z nich financují milice, které ilegální těžbu zajišťují a jsou odpovědné za masakry a znásilňování. Černý obchod s nerosty funguje i proto, že se firmy chovají neeticky. Kupují koltan, jehož původ neznají, nebo dokonce vědí, že je těžený ilegálně v Kongu. „Nabídnu ti dvě propisky, obě navlas stejné. Tu v levé ruce ti prodám za 10 korun, tu v pravé za pět korun, ale ty víš, že je
kradená. Kterou koupíš? Potřebuješ jich koupit několik tisíc. Dnes rozhoduje cena,“ vysvětlil bývalý český diplomat v Kongu, jenž si nepřeje být jmenován. K určitému posunu k lepšímu došlo v USA, kam směřuje více než polovina konžského koltanu. Kongres v roce 2010 přijal takzvaný Doddův Frankův zákon, který zavazuje Komisi pro cenné papíry, aby přiměla firmy zjišťovat a zveřejňovat, zda jimi používané suroviny nepocházejí z Konga. V Evropské unii zatím takový zákon není. Největší daň za přítomnost cizích ar-
mád na území Konga platí civilisté, zejména ženy a děti. Z patnácti tisícovek kopáčů, kteří se těžbou koltanu živí, je podle UNICEF zhruba 30 procent dětí školního věku. V oblasti Velkých jezer bylo za posledních deset let znásilněno více než 200 tisíc lidí. Znásilnění se totiž stalo válečnou zbraní. „Z ženského těla se stalo bitevní pole. Když brutálně znásilníte pár žen z vesnice, pár jich odvlečete do zajetí jako sexuální otrokyně, má to ten efekt, že celá vesnice se lekne a opustí svoje domovy. A vy tak máte volné pole působnosti,“ vysvětluje ředitel nemocnice Panzi ve městě Bukavu Denis Mukwege. Právě zde provádí složité operace fistuly, kdy z rozervaných žen dělají opět celé. Čekací doba na operaci je však půl roku. Mír v Kongu má zajišťovat vojenská mise OSN MONUSCO, která je největší a nejdražší v historii – stojí 146 miliard dolarů ročně. Nasazeno je zde 17 500 modrých přileb. Mise opředená mnoha skandály však čelí velké kritice ze všech stran a nedokáže zastavit ilegální drancování země ani ochránit civilisty. Válka v Kongu je jedním z nejvíce ignorovaných konfliktů na světě. Nikdo nehledá efektivní politické řešení a Západ dále podporuje Rwandu, která byla ve zprávě OSN označena jako jeden z hlavních viníků válečného konfliktu v Kongu. Pouze Nizozemsko a Švédsko zastavily finanční pomoc Rwandě. A svět? Mlčí dál. Markéta Tauerová Kutilová
Fairphone: chytrý mobil s rodokmenem
Nejvíce ho pak končí v jihočínské provincii Kuang-tung, odkud pak pokračuje i do dalších regionů na východě země, do Če-ťiangu, Šanghaje, Tchien-ťinu či Šan-tungu. Černého Petra však drží místo v Kuang-tungu zvané Kuej-jü – čtyři vesnice, které jsou doslova zavaleny horami elektronického odpadu, i proto se také označují jako jeho „pohřebiště“.
Pastviny Made in China Dobytek spásá trávu, která je však silně kontaminovaná. A když krávy sejdou k řece Lien-ťiang, aby se napily, musí se čumákem prodírat hromadami plastů. Všední realita v Kuej-jü, obci, která kdysi bývala vyhlášeným pěstitelem rýže. Dnes už se v ní nedá kvůli zamoření pěstovat. Krev dětí z Kuej-jü dokonce obsahuje o 54 procent více olova než v nedalekém městě Čchen-tien. Vědci dokonce zjistili, že koncentrace olova je 371krát vyšší než v oblasti vzdálené pouhých třicet kilometrů. Ani tyto hodnoty a ohrožené zdraví však tisíce dělníků, snažících se z nefunkčních telefonů a dalšího e-odpadu získat vzácné kovy včetně zlata, neodradí. Často nemají jinou možnost. Za šestnáctihodinovou pracovní dobu si přitom vydělají jen asi třicet korun. Čínská vláda se ale v poslední době snaží tento negativní trend zvrátit a prosazuje, aby výrobci elektroniky byli odpovědní za sběr odpadu a jeho recyklaci. V případě Kuej-jü a dalších podobných míst jde ale stále ještě o běh na dlouhou trať. Problémem navíc je, že mnoho lidí nepoužitelné zboží včetně mobilů prostě vyhodí, ať už na legální, či nelegální skládku. Např. v oblastech sousedících s Tibetem, jako třeba v S-čchuanu, kde pozůstalí tradičně vyhazovali věci po zemřelých do přírody, běží úspěšný program ekologické likvidace elektroniky. Včetně mobilů. A zapojeni do něj jsou i buddhističtí mniši a mnišky, stejně jako představitelé horských obcí. Nevládní organizace pak zase informují o škodlivosti neekologické likvidace elektronického odpadu. Číňané, kteří nejsou příliš zvyklí dodržovat nějaká pravidla, s výjimkou toho o vládnoucí roli komunistické strany, by však určitě pozitivně reagovali třeba i na výzvu první dámy, aby mobily i další elektroniku, co doslouží, odevzdávali jen do oficiálních sběren. Robert Mikoláš, Český rozhlas
Fairphone Tvůrci fairphonu pracují s existujícími subdodavatelskými řetězci. Vzácné kovy získávají nejen v Kongu, ale
i recyklací na skládce elektronického odpadu v Ghaně, jedné z největších na světě. Telefon pak vyrábějí v čínských továrnách, stejně jako jiní „neféroví“ výrobci. Ty ovšem musí zaručit etické principy – dodržet pracovní právo i minimalizovat ekologické Foto: www.fairphone.com dopady. Fairphone si přitom zakládá také na designu, aby přesvědčil i náročné zákazníky.
Fairphone je výkonný, stylový přístroj a zároveň i první telefon zohledňující etické a ekologické principy. Lidé, kteří vedli od roku 2010 kampaň za férovější elektroniku, se rozhodli ukázat, že se dá vyrobit „jiný“ mobil. Po zmapování dodavatelského řetězce bylo třeba nápad zafinancovat. Kdokoli si mohl zakoupit telefon předem a přispět tak do rozpočtu. V červnu 2013 bylo prodáno imaginárních pět tisíc kusů a výroba reálných tak mohla začít. Bylo třeba řešit zásobování, zhotovení, distribuci i recyklaci. Fairphone
se stal cestou, jak tento celý systém otevřít, a ukázal, že je možné zachovat transparentnost a neslevit z principů. Tým se totiž rozhodl nehledat nové dodavatele, ale využít existující řetězce.
Nekonfliktní materiály i ekologie
Díky spolupráci s neziskovými organizacemi fairphone obsahuje „nekonfliktní“ cín z provincie Jižní Kivu a tantal z provincie Katanga z Konga. Jako partnera v Číně vybrali firmu A’Hong, která chtěla spolupracovat například při auditu třetí stranou nebo na vzdě-
lávání zaměstnanců. Nejdůležitější bylo, že každý pracovník zapojený do výroby dostal důstojnou mzdu. Výrobci však myslí i na ekologii. „Naším cílem v dlouhodobém horizontu je plně recyklovatelný telefon vyrobený z materiálů přátelských k přírodě i k lidem, bez plastů a toxinů,“ řekl Bas van Abel, ředitel Fairphonu. Zatím se alespoň snaží minimalizovat e-odpad a učit zákazníky, jak si svépomocí opravit drobné závady, aby telefon nemusel skončit v koši. Fairphone si objednalo už téměř 50 tisíc zájemců. NaZemi
V Kambodži se oproti roku 2005 snížila úmrtnost žen při porodu o 55 procent. Problémem je stále dětská podvýživa a vysoká úmrtnost dětí do 5 let. I to se snaží změnit Člověk v tísni, a to také pomocí mobilů a pravidelných hlasových zpráv.
Pomocník na telefonu. I pro mladé maminky M luví k vám babička Soy z informační linky novorozeneckého centra. Vychovala jsem sedm dětí a dvacet vnoučat a vím, že dítě musí být udržováno v přiměřeně teplém prostředí. Vaše dítě není jen kus masa a nesmí být pečeno na slunci, ale také není zmrzlinou a nemělo by mu být zima!“ upozorňuje khmersky vlídný hlas v mobilu. Babička Soy přes telefon promlouvá k maminkám čerstvě narozených dětí v odlehlých vesnicích v Kambodži. Radí jim, aby miminko oblékly, přikryly a nikdy nevystavovaly přímému slunci. „Pokud není vše v pořádku, přijďte ihned s dítětem do zdravotnického střediska. Výchova dítěte je záležitostí celé vesnice,“ končí vzkaz. Podobné zprávy poslouchají stovky žen díky projektu společnosti Člověk v tísni. Pomocí mobilních telefonů od roku 2013 podporuje lepší péči zejména v průběhu prvního měsíce života novorozence. I když je Kambodža jednou z nejchudších zemí Asie, 80 procent lidí tu žije na venkově a nemá internet ani televizi, tak mobil mají téměř všichni. Pokud nemají svůj, sdílejí ho s ostatními členy rodiny. A to se rozhodla česká neziskovka využít.
Boj s pověrami
Máma Ženy čím dál méně rodí doma s tradičními porodními bábami. Důvěra v lékaře a zdravotnický personál v Kambodži totiž roste, a tak častěji vyhledávají odborníky. I tak ale na vesnicích není dostatek informací o tom, jak pečovat o novorozence. Chybí osvěta a spousta Foto: Jiří Pasz dětí je i kvůli tomu podvyživená.
SOUTĚŽ Odpovězte a získejte některou z řady cen! 1. Ve které africké zemi je nejvíc mobilů na 100 obyvatel? 2. K čemu využívá Člověk v tísni mobily v Kambodži? 3. Co je koltan a k čemu se používá? Odpovědi jsou v této příloze. Zašlete je do 1. 6. na [email protected]. Uveďte jméno a poštovní adresu. Vylosovaní výherci získají nákupní tašku z biobavlny s certifikátem Fair Wear Foundation, knihu Dětská otrokyně o dětské práci v Nepálu, knihu Somálská přísloví od nakladatelství Dar Ibn Rushd a další ceny.
Před porodem mají zájemkyně možnost registrovat svoje číslo v centru mobilního zdraví. To využívá bezplatný program Verboice, který byl vyvinut pro zákaznickou podporu, podobný mají například banky pro komunikaci s klienty. V průběhu prvního měsíce systém zasílá matkám novorozenců sedm asi minutu dlouhých nahraných vzkazů. Babička
FAKTA
Člověk v tísni v Kambodži
Kambodža se stále vyrovnává s dědictvím Rudých Khmerů. Asi třetina lidí žije pod hranicí chudoby, kolem 40 % dětí trpí podvýživou. Chudobu prohlubují problémy ve zdravotnictví i nerozvinuté trhy či zábory půdy firmami. Kambodža patří k prioritám české zahraniční rozvojové spolupráce. I díky české vládě tu Člověk v tísni pracuje od roku 2008: Zdraví – podpora více než 100 zdravotnických center pro více než 1 300 okolních vesnic – ochrana zdraví novorozenců a prevence podvýživy Obživa – rozvoj zemědělské produkce chudých a zároveň nejvíce motivovaných farmářů na venkově skrze poradenské, veterinární, technické a dalších služby Životní prostředí – rozvoj tržního sektoru s domácími bioplynárnami ve spolupráci s vládou, stavebními firmami a bankami Voda a hygiena – čištění studen, distribuce vodních filtrů – kampaně na zlepšení hygienických návyků – obnova po povodních, program na předcházení katastrofám či na minimalizaci jejich následků
Horká linka pomáhá ženám s fistulou Telefon zdravotní sestry Zainab Blell v ženském centru v Aberdeenu v hlavním městě Freetownu zvoní už od rána. „Kdy jste porodila? Kdy se objevily první problémy?“ ptá se. Žena na druhé straně telefonu pochází z odlehlé oblasti Sierry Leone. Říká, že jí nekontrolovaně uniká moč, trápí ji vyrážka a olupování kůže na vnitřní straně stehen. Blell je jednou ze tří sester přijímajících hovory na bezplatné telefonní lince pro ženy, které trpí takzvanou fistulou.
Jedná se o poranění a následný srůst genitálií a porodních cest. Nejčastějšími oběťmi jsou ženy od 15 do 30 let z venkovských oblastí, kde je horší přístup ke zdravotní péči. Znetvoření pak vzniká při neodborně provedeném porodu většinou mrtvého dítěte. Takový problém mají odhadem dva miliony žen v rozvojových zemích a 50 až 100 tisíc žen na celém světě každý rok. O fistule se téměř neinformuje. Ženy jsou stigmatizované, a proto je těžké do-
stat je do nemocnice. Horká linka má obětem nejen pomoci, ale i zvýšit povědomí o problému. Projekt vznikl spojením americké agentury USAID, OSN a telekomunikační společnosti Airtel. Centrum Aberdeen je jediné v Sieře Leone, které nabízí operace fistuly. Od zavedení linky se počet zájemkyň o zákrok zvýšil. Jedna z dívek, která v čekárně objímá dvouletou dceru, říká: „Až bude po všem, můj muž mě pošle znova do školy, abych ji mohla dokončit.“ IRIN news
Mobily předpovídají epidemie i dávkují nemocným léky Začínali před sedmi lety v Malawi s batohem plným starých mobilů a s darovaným počítačem. Vyvinuli jednoduchý systém SMS zpráv, díky kterým se nemocní v odlehlých oblastech dostanou k léčbě. Přetíženým lékařům i sestrám tak ušetří tisíce pracovních hodin ročně. Dnes americká nezisková organizace MEDIC MOBILE pomáhá přes mobily milionům lidí ve 20 zemích. „Dokážeme zachytit vypuknutí spalniček 134krát rychleji než jakýkoli jiný systém,“ uvádí příklad mluvčí organizace Katie Kelly. Proč jste se rozhodli pomáhat právě přes mobilní telefon? Jako student navštívil náš zakladatel Josh Nesbit nemocnici v Malawi, kde potkal i komunitního zdravotníka Dicksona. Ten musel pěšky překonat každý týden padesát kilometrů do nejbližší nemocnice, aby přinesl aktuální zprávy o nemocných ve své vesnici. Když ho Josh navštívil, zjistil, že uprostřed ničeho má lepší mobilní signál než doma v Kalifornii. A tak si uvědomil, že právě mobil by mohl být propojením mezi Dicksonem a zdravotní péčí pro jeho komunitu. Asi miliarda lidí prožije celý život bez toho, aby navštívila doktora. Jsou vašimi klienty tedy hlavně lidé z odlehlých oblastí? Uživateli jsou komunitní zdravotní pracovníci. Kontaktujeme je prostřednictvím našich partnerských nevládních organizací nebo ministerstev zdravotnictví,
o úspěšném odeslání dat. Zjistili jsme, že i taková malá zpětná vazba pomáhá k dobrému pocitu z práce. Aplikace je nástroj, který můžou komunitní zdravotníci používat sami. Nepotřebujeme operátory. Data pak sbírají nemocnice nebo ministerstva zdravotnictví. Data pomocí mobilů sbírají i v Nepálu. Foto: Medic Mobile
na místech s již existující infrastrukturou zdravotní péče. Náš tým udělá průzkum v terénu a podle potřeb uživatelů doporučí již existující software nebo vytvoří úplně nový na míru. Díky mobilní technologii mohou komunitní zdravotníci poskytovat péči efektivněji. Jak vaše programy fungují? Software funguje tak, že se do běžného mobilu vloží paralelní SIM karta nebo substrátový disk. Prostřednictvím telefonu vkládají komunitní zdravotníci do systému data o tom, kdo je nemocný, eventuálně těhotná, který lék dochází a podobně. Mobily slouží také k přivolání pomoci, ale to není podstata našich aplikací. Soustřeďujeme se hlavně na sběr informací, které komunitám zajistí lepší přístup ke zdravotní péči. Můžete uvést příklad z praxe? Například v Nepálu vloží komunitní zdravotnice do systému informaci o těhotné ženě. Dostane pak potvrzující zprávu
Podle odhadů mají přístup k mobilu jen dvě třetiny Afričanů. Ani v Asii si telefon nemůže dovolit každý. Jak se potýkáte s tímto problémem? Mobilní signál má 95 procent světové populace, a to otevírá obrovské možnosti k zjednodušení zdravotní péče. Není nutné, aby měl každý člen komunity přístup k mobilu. Kontaktními osobami jsou komunitní zdravotní pracovníci, kterým jednoduše dáváme mobily v ceně deseti dolarů. Stále více lidí v komunitách však vlastní telefon, a to nám jednou umožní propojit je přímo s komunitními zdravotníky i nemocnicemi. Zdravotníci v odlehlých oblastech jsou často dobrovolníci, kteří se starají o celou vesnici. Jakým způsobem tam funguje komunikace s pacienty? Komunitní zdravotníci třeba dostávají zprávy o předporodních vyšetřeních, na které jsou ženy v jejich péči objednány do nemocnice. Jdou pak jednoduše k nim domů a termín jim připomenou. V zemích se silnými náboženskými tradicemi se ženy stydí vyhledat lékaře. Je to pro ně přes mobil jednodušší?
Chceme, aby aplikace v maximální možné míře odpovídaly místní kultuře. Věnujeme proto pozornost vztahům mezi muži a ženami, hlavně pokud jde o software pro předporodní a poporodní péči. Všichni komunitní zdravotníci třeba v Nepálu jsou ženy, v Libérii naopak muži. Jedna z otázek v aplikaci je, kdy byla vaše poslední menstruace? Pro muže v Libérii je ale nepřípustné se na to ptát, a proto jsme ji museli vynechat. Kde jsou limity mobilní péče? Je možné ji použít i pro první pomoc? To závisí na lokalitě. Mobily sice můžou být použity v pohotovostních případech, ale mnohé vesnice jsou vzdálené i tři hodiny chůze od nejbližší nemocnice. Proto je důležitější používat telefony preventivně, na monitorování případů dřív, než přerostou do pohotovostních. S rozvojem mobilní zdravotní péče bude možné pomoci stále více a více pacientům. Čeho jste od prvního projektu v Africe dosáhli? Naše organizace dnes působí ve 20 zemích. Podporuje osm tisíc komunitních zdravotníků, kteří se starají o více než pět milionů lidí. V našich programech v Malawi klesly výdaje na inventuru léků čtyřnásobně. Další program zdvojnásobil počet lidí léčených na tuberkulózu v referenční nemocnici. V oblasti Kurnool v Indii se nám podařilo dosáhnout očkovaní téměř všech dětí do jednoho roku z původních dvou třetin. Zuzana Límová
Soy a další je informují o tom, jak se starat o miminko. Zprávy namlouvají důležité osoby v životě matky, které jí můžou s výchovou radit. Jsou to porodní asistentky, zástupci vesnice, členové rodiny. I proto opakují, že „výchova dítěte je záležitostí celé vesnice“.
Nižší úmrtnost dětí
Nahrávky mají přispět ke snížení nemocnosti i úmrtnosti dětí, která je v Kambodži vysoká. Až jedno z dvaceti dětí se zde nedožije pěti let a asi polovina umírá během prvního měsíce po narození. Maminky si díky mobilním vzkazům připomínají vhodnou péči, ujišťují se, že vše dělají správně. Na venkově totiž lidé často stále věří pověrám, které můžou dětem uškodit. Dříve například matky s dětmi zůstávaly po porodu několik dní v zakouřené místnosti nebo věřily, že první mateřské mléko je nezdravé. Nezačaly kojit hned a pak ho ztratily úplně. I proto mnoho dětí sužuje podvýživa. „Vzpomínám si na první vzkaz, který jsem dostala ohledně pupeční šňůry. Další informace se týkaly kojení,“ popisuje jedna z matek. Hlasy z mobilního telefonu se snaží zabránit infekci pupeční šňůry, upozorňují matky na nesprávné návyky, jako je kouření a pití alkoholu. Přesvědčují je, aby neodkládaly návštěvu zdravotnického centra, pokud dítě vypadá nemocné. Často za lékařem nejdou, protože nemají peníze nebo podcení zdravotní stav potomka. „Před porodem pomůžu matce s registrací, vysvětlím jim cíl programu, i jak důležité je pečovat správně o dítě. Ženy jsou vždy nadšené, když se můžou o novorozenecké péči dozvědět víc,“ říká porodní asistentka Ly Vanny z centra v Kampong Tralach Leu. Bez porodních asistentek, jako je ona, by mobilní vzkazy nefungovaly. Kromě žen je poslouchají i muži. Předávají je pak manželkám, které pečují o miminka. „Pomohly porozumět, jak lépe pečovat o své dítě. Dokonce jsem o tom řekl švagrovi, protože má také malé dítě,“ pochvaluje si Oum Yen z vesnice Teav. Člověk v tísni s využíváním mobilních telefonů v boji s chudobou teprve začíná. Systém mobilního zdraví testují i další organizace. Například přes telefon upozorňují obyvatele vesnic, jak poznají příznaky malárie a jak ji léčit. Data jim zároveň umožňují mapovat rizikové malarické oblasti. Tracy Yuen, Tereza Hronová
FAKTA
Mobilní zdravotnictví? Jde o systém, ve kterém se využívají mobilní telefony, tablety a další technologie pro propojení nemocnic, pacientů a dalších subjektů, ale také ke sběru dat a šíření informací. V odlehlých oblastech slouží mobilní aplikace k monitorování zdravotního stavu izolovaných komunit, ale také ke sběru dat. Například se pomocí dat dá předpovídat vypuknutí epidemie, sledovat vývoj nemocí v oblasti, zlepšit diagnostika. Mobily pomáhají i veřejnosti dozvědět se víc o svém zdraví nebo zdravotníkům se vzdělávat. Vzniká stále více zdravotnických aplikací na chytré telefony. Podle odhadů je do roku 2015 bude využívat 500 milionů pacientů. Fakta o organizaci Medic Mobile Na počátku v roce 2007 parta nadšenců v čele v Joshem Nesbitem z USA vyvinula jednoduchý software na zasílání SMS, který pomáhal nemocnici svatého Gabriela v Namitete v Malawi. Dnes tato nemocnice umí léčit lidi z odlehlých oblastí, komunitní pracovníci informují pacienty o správném dávkování léků, lékaři získávají aktuální informace o zdravotním stavu nemocných v komunitách, propojují HIV pozitivní pacienty ve svépomocných skupinách a pomáhají komunitám testovat se na HIV. To vše díky mobilům. Medic Mobile pomohla díky vlastním aplikacím více než 50 organizacím z 20 zemí světa zlepšit zdravotnický systém pomocí technologií.
hytrý telefon, oboustranná lepicí páska a jednoduchá skleněná čočka výrazně zjednodušují diagnózu břišních parazitických onemocnění. Ty postihují miliony lidí v odlehlých vesnických oblastech, kde nejsou dostupné ani základní zdravotnické testy. Nová studie ve vybraných vesnicích v Tanzanii srovnávala účinnost zvětšovací čočky přilepené
na objektiv iPhonu a standardního světelného mikroskopu při hledání vajíček červů ve 199 vzorcích dětské stolice. I když mobilní telefon nebyl tak citlivý, paraziti byly na fotografiích dobře vidět. „Chytrý telefon jsme vyzkoušeli v laboratorních podmínkách, ale chtěli jsme test udělat i v reálném prostředí,“ řekl zpravodajskému portálu IRIN Isaac Bogoch, vedoucí studie a lékař v torontské ne-
Mobil dokáže pomoci i rolníkům z rovníkové Afriky k lepší úrodě
Většina obyvatel rovníkové Afriky nebo jihovýchodní Asie se živí zemědělstvím, i proto se vývojáři mobilních aplikací zaměřují na tuto oblast. Telefon má totiž téměř každý farmář, ti bohatší pak běžně používají chytré telefony. Server IT News Africa představil nejužitečnější aplikace, které přinesou lepší úrodu a víc peněz do rodinných rozpočtů. Například platforma iCow nabízí osvětu o chovu krav a výrobě mléčných produktů. Po vytočení kódu *285# a registraci zasílá farmářům SMS zprávy, kde jim radí, čím mají dobytek krmit, jak předcházet nemocem nebo kdy začít s očkováním. Aplikace chce propojit mladou generaci farmářů s experty a zkušenými zemědělci. Aplikace Rural eMarket je určena pro obyvatele odlehlých vesnic, pro které je těžké získat informace o cenách na trzích – jsou negramotní nebo nemají spojení s městem. Na tabletu nebo chytrém mobilu se tak jednoduše můžou v několika jazycích dozvědět, kolik aktuálně stojí kilo rýže nebo kukuřičné mouky. Stačí, když má k technologii přístup jeden z vesnice. Aplikace M-Shamba dokonce funguje na obyčejných mobilních telefonech. Radí farmářům podle jejich GPS lokace a toho, co zrovna pěstují. Aktuálně ji využívá 4 000 producentů rýže z Keni, rozhodli se totiž zkusit nové technologie pro pěstování. Mobile Agribiz zase pomocí esemesky informuje komunity, kdy je vhodné zasít, protože pracuje s poměrně přesnou předpovědí počasí a ví, po jakých produktech je poptávka na místních trzích. Pro rybáře je určen program mFisheries, který funguje na podobném principu, ale navíc propojuje jednotlivé části dodavatelského řetězce. I chudí rybáři tak můžou prodávat své úlovky větším odběratelům. S cílem zastavit hlad a podvýživu vznikla aplikace FarmerConnect, která v lokálních jazycích komunikuje s malopěstiteli a spojuje je s neziskovkami i vládními agenturami, které jim mohou pomoci. Že jsou mobily chudým zemědělcům prospěšné, potvrzuje i Petr Drbohlav z Člověka v tísni, koordinátor pro jižní a jihovýchodní Asii: „Třeba námi zavedený systém včasného varování v Kambodži funguje tak, že vyškolení lidé v komunitách dostanou od provinčního úřadu SMS zprávu, že se blíží cyklon nebo povodeň. Mají tak více času odvést dobytek na bezpečné místo,“ vysvětluje. Domácí zvířata jsou pro farmáře důležitá nejen kvůli pestřejšímu jídelníčku. Buvoli a další zvířata pomáhají orat pole i vozit úrodu. (red)
mocnici, a dodal: „Pokud zlepšíme kvalitu obrazu pomocí lepšího objektivu, získáme standardní snímky.“
Smartphone je levnější Podle něj je největší výhodou smartphonu oproti mikroskopu to, že je levný. „Podle mě by stejně jako iPhone fungoval každý chytrý mobil se slušnou kamerou a zoomem,“ říká lékař.
Skleněná čočka stojí osm až deset dolarů a test zvládne i nezkušený zdravotní pracovník. Navíc je lehce přenosný a není problém s ním jít pěšky hodiny do vzdálených oblastí. „Dosud jsme potřebovali k diagnóze mikroskop, vyškoleného pracovníka, elektřinu a zdroj světla. To není v místech postižených parazitickými nemocemi vůbec dostupné,“ vysvětlil lékař Isaac Bo-
goch. Podle Světové zdravotnické organizace přibližně čtvrtina populace na Zemi má v těle červy, kteří se šíří půdou. Většinou jde o děti v předškolním a školním věku.
2,5 miliardy lidí nemá záchod Nakazí se buď tak, že vdechnou zárodky společně s prachem, nebo je snědí s jídlem, například se špatně umytou čerstvou zeleninou. Pa-
raziti oslabí organismus a ten se snáze nakazí malárií a dalšími smrtelnými nemocemi. Dětem hrozí podvýživa i psychické poruchy. Zárodky červů se do půdy dostanou společně s lidskými fekáliemi. Podle OSN asi 2,5 miliardy lidí nemá vlastní čistý a hygienický záchod, asi polovina – 1,1, miliardy – nemá vůbec žádný a chodí vykonávat potřebu do okolí svých příbytků. Tereza Hronová, IRIN
Wikipedie do „nejhloupějšího“ mobilu? Snadno. Esemeskou
PŘÍMO NA ULICI Nabíjení mobilů může být v Africe zaměstnáním
U stánku V „černé“ Africe mají doma elektřinu hlavně obyvatelé měst, a to zdaleka ne všichni. Kde tedy nabít mobil? Na ulicích se běžně setkáte se stánky, kde to nabízejí za drobný poplatek. Někdy Foto: Profimedia elektrickou síť nahrazují autobaterie, generátory a stále častěji i solární panely.
Představte si tu situaci. Zvídavé dítě z keňského Zapadákova ve škole uslyší, že nejrychlejším suchozemským zvířetem je gepard. Chtělo by se o skvrnitém tvorovi dozvědět víc, ale kde shánět informace? Jediné knihy v obci jsou staré učebnice v salátovém vydání a několik Biblí. Dědeček je sice starý, ale ani on už si z vyprávění předků o tomto živočichovi nic nepamatuje, protože afričtí vesničané se od divoké přírody až neuvěřitelně izolovali. A ptát se samotného pedagoga? Pravděpodobně zbytečné, protože kvůli bídné kvalitě kantorů sám o šelmě už nic více neví. Ale proč tak složitě? Stačí, aby žáček vzal otcův mobil a z něj dostane informaci zadarmo. A to od nejpoužívanějšího zdroje současnosti: od Wikipedie. On-lineová encyklopedie spojila svoje síly s keňským operátorem Airtel, aby pomohla vyřešit informační blokádu, na kterou Afričané denně narážejí, protože nemají přístup na internet.
Zato jednodušší mobily, kterým se občas neuctivě říká hloupé, už jsou u rovníku běžnou výbavou i v chudých domácnostech, tak proč nevyužít je? V pilotním tříměsíčním projektu, jenž by měl postupně přerůst v servis pro miliardu lidí v rozvojovém světě, pro které bude nejspíše ještě nějakou dobu internet nedosažitelnou vymožeností, si uživatelé mohou údaje vyžádat pomocí esemesky. Takže náš školák jednoduše vyťuká *515# a napíše pojem, který hledá – tedy gepard. Obratem po odeslání dostane rozcestník, v němž potvrdí, že chce informace o zvířeti, a ne o autu nebo jihoafrickém fotbalovém klubu. Dostane obsah, ve kterém ho nejvíce zaujme kapitola Rozmnožování a chování. Označí ji a už si na displeji může číst ve zjednodušené formě, že samičky rodí až devět mláďat po tříměsíční březosti. Je to sice bez fotografií a map, ale pro přípravu referátů ideální. Tomáš Nídr
V Senegalu žádají o porodní certifikát textovou zprávou V odlehlém regionu Kolda v jižním Senegalu je jen málo narozených dětí zaregistrováno do matriky. Dnes ale místní mohou využívat mobilní aplikaci, která rodičům umožní získat rodný list, informoval server IRIN. List dítě potřebuje k zápisu do školy a k registraci na státní zkoušky. Podle senegalských zákonů však není nahlášení porodu povinné. Kvůli tomu, že spousta komunit žije daleko od registračních center, jsou chudé a nevzdělané, většina dětí pro úřady neexistuje. Učitelka Ousmane Coly potvrdila, že jen málo předškoláků má porodní certifikát. „Je to problém. Do školky je bez papíru vezmeme, ale zkoušky v šesté třídě už bez něj složit nemůžou. Snažíme se vyjednávat s inspektory, zatímco rodiče se snaží registraci získat,“ vysvětluje. „Často si rodiče myslí, že bude stačit potvrzení o očkování… V naší škole je jen 50 dětí ze 172, které jsou registrované,“ dodává Coly. Švýcarská nezisková organizace Aide et Action proto představila systém textových
zpráv, díky kterému se počet zapsaných dětí mnohonásobně zvedl. Do té doby úřady evidovaly nejvíce porodů v roce 2003, a to 12 – ve skutečnosti jich bylo mnohem více. „Vesničan, který dře na poli, nemá peníze ani na to, aby zorganizoval křest. Když dítě přijde na svět, prostě ho rodiče pojmenují a vrátí se do práce. Na budoucnost nemyslí,“ řekl Yaya Kandé, vedoucí komunity Kolda.
Systém chrání osobní data
Foto: Maxime Le Hégarat/IRIN
Mimořádná příloha společnosti Člověk v tísni, o. p. s. vychází v rámci projektu V4Aid finančně podpořeného z prostředků Evropské unie a v rámci kampaně Na okraji. Projekt byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Za obsah nese plnou zodpovědnost společnost Člověk v tísni. Redakce: Tereza Hronová, Michaela Těšinová, Michala Hozáková Editorka: Ivana Faryová Kontakt: [email protected]
www.rozvojovka.cz
On a další představitelé vesnice dostali mobily, v nichž byla aplikace na žádosti o zápis narozeného dítěte. Rodiče, kteří si nemohou dovolit dojet do registračního centra, teď jednoduše dojdou za místními autoritami a nahlásí jim potřebné informace. Za SMS zprávu zaplatí jen 10 franků, certifikáty o narození přitom stojí 300. To je v přepočtu asi 12 korun, což si mnozí nemůžou dovolit. „Své dítě jsem nahlásila mobilem, protože to bylo jednoduché,“ říká Sene Sally, matka čtyř dětí.
Stejně jako ona asi 60 procent místních neumí číst a psát. Region patří v Senegalu k nejchudším. Místní se živí hlavně pěstováním rýže, prosa a podzemnice olejné. Novinku pro registraci porodů si proto pochvaluje i úředník z registračního centra Abdoulaye Balde: „Systém překonává vzdálenosti, šetří peníze i čas.“ Esemesku je možné poslat hned, aniž by rodiče nechali ležet pole ladem. „Tento systém navíc zabezpečuje ochranu osobních údajů, protože informaci zakóduje a pak teprve centrálně uloží na server. Úředníci, kteří k databázi mají přístup, jednoduše vyhledávají a sledují nově narozené,“ vysvětlil IRIN mluvčí švýcarské organizace Agnes Pfister. Nejčastěji rodiče v subsaharské Africe odrazují od zápisu novorozence do matriky celkové náklady, tvrdí UNICEF podle průzkumu ve 20 zemích. Odhaduje, že v rovníkové Africe žije asi 66 milionů neregistrovaných dětí. red/IRIN
