Jak rozvinout potenciál dítěte bez tlaku na výkon

Renata Křivánková

Jak rozvinout potenciál dítěte bez tlaku na výkon

E-book zdarma, díky kterému pochopíte, kde je ukryt potenciál každého miminka, batolete či dítěte a naučíte se dvě základní techniky pro jeho rozvoj.

www.smyslovy-pruzkumnik.cz

1


Jak rozvinout potenciál dítěte bez tlaku na výkon Autorka e-booku

„Děkuji zvídavým rodičům z Montessori pracoven


v Rodinném a Montessori centru 4medvědi

z www.smyslovy-pruzkumnik.cz.

za jejich dotazy s touhou poznat potřeby svých dětí.“

Prohlášení Tento materiál je informačním produktem. Jakékoliv šíření nebo poskytování třetím osobám bez souhlasu autorky je zakázáno. Děkuji za pochopení a respektování tohoto sdělení. Informace obsažené v tomto e-booku jsou pouze informace a je čistě na vás jak je použijete, autorka nenese žádnou odpovědnost za jejich použití.


2


Obsah Úvodem 1. Rodičovský úkol 2. Něco s dětmi funguje a něco ne 3. Potřebujeme „nové“ přístupy k výchově? 4. Podpořit, ale netlačit na výkon 5. Vnitřní motivace a rozvoj potenciálu 6. Dvě konkrétní techniky pro rozvoj potenciálu dítěte 7. Co to tedy znamená v každodenním životě? Závěrem


3


Úvodem Na našich Montessori pracovnách pro rodiče s miminky, batolaty a dětmi, které nabízíme v Rodinném centru 4medvědi a kam jste také srdečně zváni, se nás rodiče velmi často ptají, co by mohli udělat pro to, aby podpořili rozvoj potenciálu svých dětí. Tyto dotazy mne inspirovaly, a tak přináším e-book díky kterému pochopíte, kde je ukryt potenciál každého dítěte a naučíte se dvě základní techniky pro jeho podporu. A pokud se Vám informace v tomto e-booku budou líbit, budou pro vás inspirativní a budete z nich chtít něco použít v praxi se svými dětmi - vyberte si jednu techniku a tu zkuste co nejdříve. Protože informace se nepromění v sílu, dokud je nepoužijeme. Samy jsme s kolegyněmi a kamarádkami totiž zjistily, že častokrát dočteme nějakou knihu nebo se vrátíme ze zajímavého semináře nabyté energií vykročit a něco nového použít, ale po dvou týdnech se vše vrátí zpět do původních kolejí. Pokud Vám informace v tomto e-booku zní logicky, můžete začít tím, že si vyberete jen jednu www.smyslovy-pruzkumnik.cz

4


techniku, která je pro vás zajímavější, aktuálnější či prostě jednoduší a zkusíte ji aplikovat během svých běžných dnů s dětmi. Až si ji osaháte a stane se pro vás tak trochu rutinou, začněte s další technikou.

1. Rodičovský úkol Pokud vás zaujala otázka z názvu tohoto textu, asi patříte mezi rodiče, kteří si uvědomují svou zodpovědnost za emoční, sociální i intelektuální vývoj svého dítěte. Chápete, že zdárný vývoj v těchto oblastech pravděpodobně dovede vaše dítě ke štěstí, zdraví a budoucímu úspěchu. Jako rodiče jsme ochotni udělat mnoho a tohoto úkolu se chceme zhostit opravdu naplno. Kupujeme plno hraček a materiálů, také čteme plno knih „nabušených“ informacemi o výchově, a to vše jen ve jménu zdárného vývoje dítěte. Hledáme dobré zdroje informací, nejlépe podložené výzkumy, které nám umožní pečovat o mysl a srdce našich dětí, a to nejlépe účinnou a efektivní cestou. Hledáme zároveň dobré nápady, příklady z praxe a jednoduché návody, jak to vše použít. Nechceme se trápit věcmi, které nefungují. Chceme se vyhnout námaze pro nás i pro naše dítě a najít klid a pohodu při výchově.


5


2. Něco s dětmi funguje a něco ne Asi každý přístup k výchově má své plusy i mínusy a nelze nikdy říci zcela jednoduše, který je lepší a který horší. Každému totiž sedí něco jiného a každého baví něco jiného. Většina rodičů dělá, co může, co mu osobní podmínky dovolí. Také každé dítě je jiné a má i jiné zkušenosti se světem. Toto vše ovlivňuje, jaký výchovný přístup je pro nás konkrétně ten ideální. A s klidným srdcem můžeme říci, že vše, co je motivováno láskou a respektem přinese své ovoce a dokáže přebít i určité výchovné nedokonalosti.

Informací a zdrojů je mnoho. I my z týmu Smyslového průzkumníka jsme si toho v zájmu zdárného vývoje našich dětí mnoho nastudovaly či odposlouchaly na mnohých seminářích. Dokonce jsme byly tak nadšené a tak toužily po tom, abychom měly všechny potřebné informace, že jsme mimo jiné i proto před lety založily Rodinné centrum 4medvědi (www.4medvedi.cz). Tady už několik let pořádáme nejrůznější semináře o výchově, vývoji a výživě dětí, o jejich psychologii nebo přístupu k nim. Často jsme se samy sobě smály, že jsme „profesionální matky“ - vybavené mnohými znalostmi a dovednostmi, ale doma s dětmi využívající jen málo z toho, co jsme skutečně slyšely a věděly. A to z jednoduchého důvodu - mnoho věcí nefungovalo a nedělo se tak, jak nám bylo řečeno. A také proto, že mnoho věcí nám www.smyslovy-pruzkumnik.cz

6


lidsky nesedělo a nebylo nám jednoduše příjemných. A tak jsme si samy vyvinuly vlastní postupy, aniž by to bylo něco cíleného a rozumového. S praxí se samo vytříbilo to, co skutečně s dětmi funguje u nás doma a v rodinném centru. A o to se s vámi chci podělit v tomto e-booku. Asi nejvíce nás osobně inspirovala pedagogická metoda Marie Montessori a té se také v našem centru a na stránkách Smyslového průzkumníka věnuje největší pozornost. Inspiraci také hledáme u autorů knihy Respektovat a být respektován (Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová, Taťjana Kopřivová - Spirála, 2008). A možná to osloví i vás?

3. Potřebujeme „nové“ přístupy k výchově? Ještě se ale chceme zastavit u častého dotazu - komentáře, kterého se asi dočkáte od svých rodičů, tedy od prarodičů našich dětí. Je opravdu nutné přistupovat k výchově dětí nově? Jsou tyto nové techniky vůbec potřeba? „Vždyť za nás to také nebylo a jsme “normální” a vyrostli jsme bez problémů.“


7


Zamysleme se ale nad tím, zda jsme také dosáhli svého skutečného potenciálu, tedy zda jsme na tom emočně, sociálně a intelektuálně tak, jak bychom skutečně mohli být. Chceme svým dětem dát to samé, co jsme měli my, postačí nám to? Nebo se alespoň chceme pokusit dát našim dětem ten nejlepší možný základ, který je v našich silách a o kterém díky novým vědeckým studiím víme?

Asi si na tuto otázku odpovíme každý jinak, což je úplně v pořádku a každý máme možnost volby. Maria Montessori hovoří o dětské mysli jako o absorpční mysli, která do sebe nasává vše, co ji obklopuje jako houba. A my rodiče jsme těmi, kdo této houbě nabízejí podněty, jež má nasát. Ty pak v houbě „zatvrdnou“ a zůstávají s dítětem už napořád – a napořád s nimi člověk pracuje.


8


4. Podpořit, ale netlačit Pokud tedy připustíme, že chceme rozvíjet potenciál svého dítěte hned od počátku, máme před sebou těžký a zároveň jednoduchý úkol. Těžký v tom, že musíme najít balanc mezi svobodou a hranicemi, láskou a respektem. Jednoduchým úkolem se to pak stává ve chvíli, kdy vše vnímáme přes své osobní nastavení a vnitřně cítíme, co nám ještě přijde užitečné a co už nám nesedí. Děti neposuzujeme přes svá očekávání a touhy. Vždy to, co se děje bez úsilí, je to nejlepší pro nás i pro naše děti. A jednoduché pravidlo zní, že když je spokojená matka, tak je spokojená celá rodina. Novorozenec je vybaven velkými schopnostmi a ještě větší ochotou a touhou učit se nové věci. Potřebuje podporu a pomoc svých rodičů, aby mohl rozvinout a plně využít svůj potenciál a užít si pohodový život. Protože, když člověk opravdu využije to, co v něm je a naplní svoje možnosti, vnitřně se uspokojí a zklidní, nemá touhu se někam hnát a cokoliv sobě nebo okolí dokazovat. Je spokojený a vyrovnaný, ať se v jeho okolí děje cokoliv.

A tak „práce“ rodiče v této oblasti začíná už na počátku – po narození dítěte a děti nám samy řeknou, na základě svého “vnitřního programu”, co vlastně chtějí. Když dáme dětem více příležitostí, budeme sami překvapeni, co všechno dokážou udělat a s jakou vytrvalostí a chutí se budou zapojovat do každodenních aktivit. www.smyslovy-pruzkumnik.cz

9


Pokud tlačíme na výkon a dítěti předložíme aktivitu, kterou ještě nemůže zvládnout a na kterou nemá chuť, většinou to dítě otráví, někdy až rozčílí a často už ani nemá touhu danou aktivitu zkusit později. Je tedy hodně důležité vystihnout ten pravý moment, aby daná aktivita přinesla své ovoce. Nejsme přehnaně cílevědomí a spíše dítěti necháváme jeho čas a prostor.

5. Vnitřní motivace a rozvoj potenciálu Pozorováním jednoduše zjistíme, o co má dítě zrovna zájem a s tím mu zlehka můžeme pomoci. Pokud dítě např. zajímají v určitém období naše šuplíky u kuchyňské linky – můžeme mu jeden vyhradit pouze pro něj (naplníme ho bezpečnými domácími potřebami z kuchyně) a necháme ho, aby si šuplík samo otevřelo (šuplík je někde nízko u země) a samo prozkoumalo jeho obsah. Z takovéto aktivity si dítě odnese mnohem více zkušeností, než kdybychom mu šuplík sami otevřeli a věci mu podávali, nebo kdybychom ho od šuplíku odháněli s tím, že to není pro něho. To by se nám stejně moc nedařilo, protože dětská touha zkoumat je opravdu obrovská.


10


Vrozená výbava každého dítěte je, že může fungovat na základě vnitřních pohnutek, na základě vlastního zhodnocení toho co chce, potřebuje nebo má dělat. Když vidí jasný smysl a užitečnost svého konání, dělá to, co je třeba dělat - aniž by čekalo, až mu za to někdo něco dá za odměnu nebo naopak dostane trest, že to nevykonalo. Děti se od počátku zajímají o svět kolem sebe a učí se chodit, mluvit, běhat, zacházet s věcmi, navazovat kontakty s druhými lidmi a domlouvat se s nimi, i bez toho že by je k tomu někdo vybídnul a něco jim za to slíbil.

A toto je právě vnitřní motivace - vnitřní pohnutka, díky které dítě dělá vše, co dělá. Není to nic, co by pocházelo z vnějšku a čím by dítě bylo motivováno ať již pozitivní motivací - pochvalou a odměnou, nebo negativní motivací - zákazem, trestem.

A právě to, že dítě něco dělá ze svého vnitřního pocitu a z touhy po poznání, vede k rozvoji potenciálu. Vždyť jen díky tomu, že dítě něco skutečně zajímá a vnitřně touží po poznání, dokáže pak na dané věci opravdu zapracovat, vydolovat ze sebe maximum a dosáhnout svého cíle. A tento cíl může být např. jen vložení kuličky do otvoru v krabičce, zalévání květiny či zavázání tkaničky u bot. Při rozvoji potenciálu nemyslíme pouze na úspěch v pracovním životě – naší profesi, ale máme na mysli i žít vyrovnaný soukromý život.


11


Možná si nyní kladete otázku „Co je tak špatného na chválení? Vždyť se to všude doporučuje!“. To, co způsobují odměny je, že dítě se nějak chová nebo dělá nějakou činnost jen do té doby, dokud trvá vnější působení odměny. Chybí zde pak vnitřní pocit, že něco dělám, protože mě to baví a zajímá.

Např. dítě zasouvá kolíky do otvorů a po tom, co zasunulo poslední, maminka začala radostně tleskat a volat „Ty jsi tak šikovný“. Příště již dítě opět očekává, že maminka po zasunutí kolíku bude opět jásat. V tomto případě vlastně odměna/ pochvala snižuje původní zájem o danou věc. Dítěti by postačilo konstatování, co se povedlo (není to hodnocení dítěte, ale hodnocení činu, který vykonalo). Např. takto: „Vidím, že se ti podařilo zasunout ten kolík, to dalo jistě hodně práce“. Pokud již u malých kojenců a batolat budeme výsledky činů popisovat, získají děti o sobě a svých dovednostech mnohem více informací, než když stále uslyší jen „ty jsi ale šikulka“.

Tresty působí téměř stejně – vnější působení pro nevykonávání nějaké činnosti. Dopad je stejný.


12


Pro to, aby si dítě udrželo vnitřní motivaci, potřebuje určité podmínky pro veškerou svou činnost. Alfie Kohn, autor řady knih o motivaci, popsal tyto podmínky takto:

smysluplnost, spolupráce, svobodná volba, zpětná vazba.

Ukážeme si, jak by výše zmíněné vypadalo v praxi: malé děti nedělají nic, co by jim nedávalo smysl. My dospělí ho někdy ani nevidíme, ale často bývá smysl v tom, že se nás snaží napodobit a stát se stejným člověkem jako jsme my. Proto děti tak baví ty opravdové věci, se kterými pracujeme my. Malé děti baví s námi vařit a manipulovat s kuchyňskými předměty jako my. S tím souvisí i podmínka spolupráce. Děti baví nejvíce to, co si sami vyberou. Toho se dá využít a malým dětem můžeme vždy nabídnout jen ze dvou věcí – např. „Chceš si dát ke snídani rohlík nebo chleba?“. Toto je velmi triviální příklad, kterým se začíná, ale později je to způsob, jak děti dostat do hry tak, aby se rozvíjel jejich potenciál, a přitom jsme je do ničeho nenutili. Podmínka zpětné vazby je vlastně vyjádřena v příkladu o zasouvání kolíku, popsaném výše v této kapitole. Pokud dítě dostává pozitivní zpětnou vazbu, získává reálný obraz toho, co vlastně vykonalo. www.smyslovy-pruzkumnik.cz

13


6. Dvě konkrétní techniky pro rozvoj potenciálu Jak konkrétně tedy pracovat s dětmi, aby se rozvíjel jejich potenciál? Částečně jsme si to vysvětlili na vnitřní motivaci. Při rozhovorech s rodiči o vnitřní motivaci často narážíme na to, že je to pro ně těžko uchopitelné v opravdovém životě. Pro zjednodušení jsme si definovali pouze dvě základní techniky pro rozvoj potenciálu, které nám usnadní chápat tento přístup a dosáhnout výsledku, jaký si přejeme

Přirozený způsob výchovy nejmenších dětí vychází z pozorování jejich aktivity a z nabídky podnětů a činností, o které se právě zajímají - tedy kde je nyní jejich vnitřní motivace a kde právě máme možnost rozvíjet jejich potenciál.

Při výběru podnětů a činností pro dítě se můžeme naučit tyto dvě techniky:

1. zprostředkovat dítěti pocit „já jsem to dokázal sám” 2. nechat se vést dítětem. www.smyslovy-pruzkumnik.cz

14


Nejmenší dítě má zájem o aktivity kolem sebe a my mu zprostředkujeme pocit „já jsem to dokázal sám”. Tím se zvýší jeho sebedůvěra i vnitřní motivace zkoušet, učit se, zkoumat a dělat další a další. Jen tak, bez pochval či trestů, prostě jen z vnitřní motivace. Dítě zjistí, že se již naučilo jednu věc a tedy se může naučit i tu další. Tento silný pocit se v něm usazuje a zůstává s ním na další školní věk a dál na celý život. Děti pak vidí více smysl a propojenost v reálném světě. V dospělosti mají touhu měnit a rozvíjet věci a posouvat tak dál celou společnost, neboť mají v sobě zakořeněn pocit „ já to dokážu“.

Naopak není příliš užitečné, pokud se rodič snaží přimět či přinutit dítě k nějaké aktivitě, aby tím splnilo jeho očekávání. Někdy je to samozřejmě nutné - např. pokud se dítě odmítá svléknout u lékaře. Ale i ve chvílích, kdy to není nutné, sklouznou rodiče často k tomu, že dítěti jasně určí, co má v danou chvíli dělat. Dítě pak ztrácí motivaci, je méně pozorné a často i dojde ke vzdoru. A to nejsou ideální podmínky pro učení. Daná věc nevychází z vnitřní motivace dítěte. Necháme-li se vést zájmem dítě a umožníme mu, aby si samo určilo, co ho zajímá a co chce dělat, naučí se toho mnohem více. Nechat dítě dělat co chce má však zároveň jasně stanovené hranice, např. z důvodu bezpečnosti či respektu k okolí.


15


7. Co to tedy znamená v každodenním životě? Zprostředkování pocitu „ já jsem to dokázal sám“ v praxi:

Pokud pomůžeme dvouměsíčnímu miminku uchopit věci do ručiček, prožije uspokojení, že to dokázalo. Pokud necháme lezoucí miminko dolézt ke svému cíli, prožije uspokojení, že to dokázalo. Pokud ročnímu dítěti umožníme, aby přelilo vodu z jedné nádoby do druhé, prožije uspokojení, že to dokázalo. Pokud dvouletému umožníme, aby nakrájelo okurku, prožije uspokojení, že to dokázalo. A takto dále bychom mohli pokračovat až do dospělosti. Dítě tedy potřebuje přiměřený úkol, který zvládne, díky tomu prožije uspokojení a vydá se k dalšímu těžšímu úkolu.

Někdy samozřejmě není možné nechat děti dělat to, co chtějí, ale po většinu času by to bylo fajn. To, aby měla miminka, batolata a děti volný prostor pro pohyb, zkoumání a tvořivost můžeme podpořit i my. Dětem pomůžeme tím, že u nás doma připravíme tzv. připravené prostředí. Je to prostředí, kde se může dítě samo volně pohybovat a manipulovat s věcmi. O tom se můžete více dozvědět na našich Montessori pracovnách nebo i na seminářích pro rodiče.


16


Nechat se vést dítětem v praxi:

Jdeme s dětmi např. k řece krmit kačenky: dítě zahlédne květ pampelišky a začne se o něj zajímat. Necháme se vést dítětem, přijmeme jeho téma a bavíme se s ním o pampelišce, namísto původních kačenek. V takovéto situaci se dítě naučí o pampelišce velmi mnoho – nasbírá plno střípků informací o reálném světě. Pokud bychom si tvrdošíjně stáli za tím, že teď krmíme kačenky, tak dítěti veškeré smyslové vjemy a informace od nás jen „protečou okolo“ a nic z nich nezůstane. Pokud půjdeme cestou, na které se necháme vést dítětem, zjistíme, jak jsou děti vlastně chytré a co je ve skutečnosti zajímá. Tako technika je vlastně takové okénko do hlavy dítěte☺


17


Závěrem Pokud jste dočetli až sem, jsem moc ráda, protože to nejspíš znamená, že Vás toto téma zaujalo. Děkuji. Byla bych moc ráda, kdyby to mohlo obohatit váš rodinný život a alespoň malým střípkem přispět ke štěstí vašich děti.

Závěrem vám ještě chci říci něco podstatného – být rodičem je radost. Není potřeba být dokonalý, perfektně zvládat výchovu a nikdy nedělat chyby, ale postačí být jen „dobrý“ rodič. Někdy se něco podaří jindy zase ne. Výsledky určitě nepřijdou přes noc, zvláště pokud budete namísto odměn a trestů podávat pozitivní informace, ale berte to jako investici do budoucna.


18


Pokud si najdete 5 minut navíc, budu moc ráda, když mi napíšete, co vám této e-book přinesl, jak se vám líbil nebo co vám v něm chybí. Napište prosím na e-mail: [email protected].

Děkuji. Renata Křivánková

Děkuji kolegyni a kamarádce Janě Holcové za pomoc s editováním textu a postřehy k jeho obsahu.


19

Jak rozvinout potenciál dítěte bez tlaku na výkon

Recommend Documents