K u l t u r n ě s p o l e č e n s k ý č a s o p i s

Kulturně společenský časopis 2009 • 3/2

na internetu

Z obsahu A n ke t a o V ě ř e C h y t i l o v é Nouzový východ Minulé číslo ještě jednou

Obsah: O čem se (ne)mluví Tereza Šimůnková, Štěpán Kučera: Věře Chytilové je osmdesát (anketa) (4) Jakub Šofar: Pandora, kulturně-literární revue (12) Jiří T. Král: Královiny (14) Před Strží Michal Šanda: Z antikvariátních banánovek – Světozor – Svěcení piva (16) Draků mám už plné zuby (rozhovor s Janou Šouflovou) (18) Jakub Šofar: Filokartistův výsadek (3) (24)

SYSTÉM NAVIGACE:

KLEPNĚTE! První stránka (titulní): BYLO od č. 1/00: Klepnutím na „Z obsahu:“ se dostanete na str. 2 (obsah). Klepnutí na malé obrázky a jednotlivé body „Z obsahu:“ Vás přenese přímo na příslušné stránky. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ se otevřou naše internetové stránky www.dobraadresa.cz v aktuálním prohlížeči. Klepnutím na střed obrázku se dostanete na popisek a tiráž na str. 2. Druhá stránka (obsah):

Strž DA F i l m : Zbyněk Vlasák: Je nouzový východ jen jeden? (26) / Zbyněk Vlasák: Když je člověk na pochybách (27) / L i t e r a t u r a : Jaroslav Balvín ml.: Jaké by bylo zapnout fén a hodit mu ho do vany (28) Za Strží Kateřina Komorádová: Mediální pověstník na březen (29) Jan Lustig: Vysloveně žertovně 3 (31) Příloha Dobrá adresa 2/2008 (33)

Klepnutí na jednotlivé body obsahu Vás přenese přímo na příslušné stránky. Klepnutím na naši e-mailovou adresu se Vám otevře nám adresovaný dopis v aktuálním e-mailovém programu. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ a na popisek k obrázku na první straně se dostanete na první (titulní) stránku. Klepnutím na slovo „Obsah:“ se Vám zvětší obsah přes celou šířku okna. BYLO od č. 1/00:

Další strany stránky (včetně druhé s úvodníkem): Klepnutím na jednotlivé internetové resp. e-mailové adresy se Vám otevře příslušná stránka resp. se Vám nadepíše příslušný dopis v aktuálním programu. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ v levém nebo pravém horním rohu stránky se přesunete na str. 2 (obsah). BYLO od č. 1/00:

KLEPNĚTE SEM!

Na titulní stránce: Onja Ku’tay Ari, „Básník párkrát jinak VI“, 2004, (k článku na str. 4)

Dobrá adresa, kulturně-společenský časopis na internetu, číslo 3, ročník 10. E-mail: [email protected]. Vydávají Přátelé Dobré adresy. Šéfredaktor: Štefan Švec. Zástupce šéfredaktora: Jakub Šofar. Redakce: Václav Dvořák, Martin Groman, Kateřina Komorádová, Štěpán Kučera, Viki Shock, Michal Šanda, Petr Štengl, Martin Vokurka, Pavel Voňka. Grafická úprava a výtvarná redakce: Jakub Tayari. Výstavba internetových stránek: Libor Koudela. Neoznačené fotografie archiv redakce, kresby Corel Corporation. Časopis vychází s laskavou podporou Ministerstva kultury České republiky a Nadace Český literární fond. Redakcí nevyžádané rukopisy, kresby a fotografie se nevracejí. Technická podpora studio Grafin a FirstNet a. s.

Naši milí,

únorová Dobrá adresa vyšla až v polovině měsíce. Ještě jednou se za ten výpadek omlouváme. Abyste nepřišli o její obsah, zkrátili jsme březnové číslo na dřeň a číslo předchozí za něj ještě jednou připojujeme v celé délce. Takže dostáváte před oči takové zpětné dvojčíslo. Kdybyste se v tom nevyznali, nic si z toho nedělejte a prostě čtěte. Čtení je zdravé, pomáhá duševní rovnováze a z kyselých lidí dělá zásadové. Nebo zásadité? Dobrá adresa přechází zase na čas do rukou staršího redaktora, který je unavený a nevrlý. Od příště už se v časopisu v plné síle projeví veškerá nerudnost, bezcharakternost a cynismus lidí nad třicet, které vystří-

s

bá eň měsíce

dají dosavadní nadějeplný pel mládí. Štěpán Kučera, který DA v posledních měsících vedl, odjel na čas do Řecka poučit se ve filozofii. Až se vrátí, bude už možná taky starý. Ale vrátí se. Nebojte :-) Zatím to spolu nějak vydržíme. A třeba to bude fajn. Přeju vám krásné jaro,

Štefan Švec

Pavlína Pulcová Bouřlivo mraky napnuté na skřipci oblohy naříkají prudce deštěm

biče blesků steny hromu po výprasku modřiny

(z rukopisu)

www.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 3

O se čem (ne) mluví

80

let! Gratulujeme!

4 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

Jsem ochotná

lízat dlaždičky, ale vy je budete lízat se mnou

80

let! Gratulujeme!

Režisérka Věra Chytilová 3. února oslavila osmdesáté narozeniny a převzala zlatou medaili Akademie múzických umění. V kavárně Parnas v budově FAMU se ten den sešla spousta gratulantů a my jsme některým z nich položili dvě lehce návodné otázky:

1. Který film Věry Chytilové máte nejradši?

2. Proč si myslíte, že je Věra Chytilová výjimečná?


Eva Zaoralová

O se

umělecká ředitelka MFF Karlovy Vary

1. Sedmikrásky, protože obdivuju, jak jsou natočené, a pořád se při nich dobře bavím.

2. Ona je výjimečný solitér v kontextu českého filmu. S jejími myšlenkami nemusím

čem

vždycky souhlasit, ale obdivuju neústupnost, se kterou je prosazuje.

(ne) mluví

Miroslav Ondříček kameraman

1. Mám rád všechny její filmy.

2. Je to ženská, která jedná jako chlap.

80

let! Gratulujeme!


Pavel Jech děkan FAMU

1. Sedmikrásky, ty jsem viděl snad stokrát. Věra Chytilová jimi přinesla do českého filmu něco nového.

2. Má talent a je statečná. Takovou kombinaci neuvidíte často.

Jiří Králík dlouholetý pořadatel Letní filmové školy a dalších filmových projektů

1. Nejmagičtější je pro mě Ovoce rajských stromů jíme. Zasměju se při Dědictví aneb Kurvahošigutntag.

2. Vezměte si jenom její slovní projevy – ona je bojovnice. Pročítal jsem časopisy Film a doba ze šedesátých let, už tenkrát se vyjadřovala jasně, přesně a tvrdě. Jako téměř jediná z nové české vlny si udržela kredit i v 70. a 80. letech. Působila v Krátkém filmu, šest let musela čekat, než se mohla vrátit k režii celovečerních snímků, ale nikdy se nevzdala. Jediný úkrok stranou byla Vlčí bouda z roku 1985, ale to byl jenom nepovedný film, ne úlitba režimu. Její současné snímky nepatří k nejpovedenějším, protože doba se změnila a točit filozofické filmy není dneska úplně možné.


O se čem (ne) mluví

Dagmar Bláhová

Jan Weiner

herečka

bývalý letec RAF

1. Je blbé ptát se na to herečky, která hrála

1. Sedmikrásky a Panelstory – ten film

ve třech jejích filmech. Líbí se mi jich moc,

o panelácích se mi líbil, i když žiju ve Spoje-

samozřejmě Sedmikrásky, pak Hra o jablko

ných státech.

– tu vidím nejčastěji –, mám ráda i Panelstory – líbí se mi, jak nekompromis-

2. Je inteligentní a statečná. Statečnosti je

ně se Věra podívala na ten náš hnůj.

v téhle zemi málo, lidi jsou tu naučení poddat se násilí, ohýbat se.

2. Protože jí je osmdesát! To stačí! Jak říká Čechov v jedné hře: hlavní je vydržet!

80 8 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

let! Gratulujeme!

Saša Gedeon

Ivan Vyskočil

režisér

spisovatel, dramatik a herec

1. Všechny.

1. Sedmikrásky, díky jejich celkové koncepci. Věra se v tom filmu odvážila věcí, které si nikdo do té doby netroufl udělat. Ovšem je

2. Je důsledná, přesná, cílevědomá, poctivá,

pravda, že měla dobré spolupracovníky – Jaroslava Kučeru a Ester

pravdivá... a to není v současné kinemato-

Krumbachovou. Ester jí byla věčným oponentem a Věra někoho ta-

grafii téměř nikdo. Věře jde o věc, říká „jde

kového potřebuje. Ester se pevně držela myšlenky filmu, struktu-

o to, o co jde“. Zní to banálně, ale... jde prá-

rálního konceptu, a Věra se vzpouzela, ale přitom jí to dělalo dobře.

vě o tohle.

Po Sedmikráskách spolu točily ještě Ovoce stromů rajských jíme, ale tam vycházely z předchozího úspěchu Sedmikrásek, bylo to naplánované dopředu, a to je vždycky špatně. Celá historie je volovina. Ve filmové tvorbě šedesátých let byla spousta vedlejších věcí, o svobodném vývoji se vůbec nedá mluvit a na tehdejší filmy je třeba dívat se hlubším pohledem, než se dneska děje. Uměl to například Jiří Cieslar.

2. Protože se pokouší o věci, o kterých se dopředu říká, že nejsou možné.


O se čem

Marek Vajchr

Věra Chytilová

proděkan FAMU,

oslavenkyně

redaktor Revolver Revue 1. Žádnej. Já mám stejně ráda i nerada 1) Sedmikrásky. Věčný film. Protože Marie,

všechny svoje filmy. Snažila jsem se, aby byl

které jsou takové, jaké chtějí být, a užívají si

každej jinej. Když dneska něco běží

to, nikdy neomrzí.

v televizi, jdu se kouknout a zírám, co jsem to natočila. žáků

Nebo se mi vybavujou maléry, co se sta-

s naprostou přirozeností vzbuzuje dokona-

ly při natáčení, a taky schvalovačky, kdy

lý respekt.

jsem si dopředu slibovala, že budu na všech-

2)

Protože

(ne) mluví

u

svých

kolegů

a

no říkat ano, ale pak jsem se hned začala hádat. I Müller (vedoucí oddělení kultury ÚV KSČ – pozn. red.) mi říkal: „Ty se mi líbíš, ty se mě nebojíš.“ Když na něčem trváte, každej se zalekne. Já jsem ochotná lízat dlaždičky, ale vy je budete lízat se mnou...

2. Vy si ze mě děláte fóry, a blbý. Ale musím to vydržet, když lidi kolem mě vynaložili tolik sil a kytek, aby to tu uspořádali. Chtěli se hlavně sejít a popít. Lidi se dneska málo scházejí, předtím byl blbej režim, ale lidi se aspoň potkávali.

Připravili Tereza Šimůnková a Štěpán Kučera

80 10 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

let! Gratulujeme!


, O Pandora, se čem

kulturně-literární revue

(ne) mluví

o se najednou s těmi Pandorami roz-

T

exaktnost v příkopech u cesty, až to vypadá, jako že končí nějaká

trh pytel.

válka a jednotlivé fronty se přelévají. Docela by stálo za to, nechat

1) Později, než mělo, asi o rok, ale

vytisknout pár tisíc certliček s tímto textem a distribuovat je do sta-

co je to rok pro literaturu, vyšlo patnácté čís-

roslavných budov našich alma mateří(nek), včetně hajzlíků (možná

lo (prosinec 2007). Tematizovalo se v ní: Vy-

tam by si jich ti exaktní humanitníci všimli). Ale zpět k Pandoře.

právění. Otevírá ho (téma i vyprávění) rozho-

A dále tu pak „vyprávějí“ např. Jiří Kratochvil, Jiří Hájíček,

vor s literárním teoretikem Lubomírem Dole-

Magdalena Platzová, Stanislav Beran, David Zábranský, Jiří Pechar,

žalem, odborníkem na slovo vzatým. Líbilo se

za zahraničí Witold Gombrowicz a Robert Walser a za nimi se už

mi třeba tohle: V přírodních vědách se falešné

připravují teoretici... Ale zpět. Tenhle Walser, Helvét jakýsi. Zase

teorie odhazují na smetiště. V humanitních vě-

jsme ho úplně přehlédli, a tak nám dává kapky. Dobře je to. Už pro-

dách je však obtížné, nebo dokonce nemožné te-

to, že po ctihodném Bernhardovi je to další němčinář a my máme

orii jednoznačně a definitivně falzifikovat. /.../

pořád s tímhle jazykem poražených nevyjasněné vztahy. Ukázku ze

Jejich hodnotu proto můžeme určit jedině tím,

Sourozenců Tannerových přeložil Radovan Charvát. Končí nám blíz-

jak jsou užitečné či škodlivé pro vývoj našeho po-

ce: Co dělá Kašpar? Píšete si? Co jeho umění? Také o něm bych se rád

rozumění.

vědci

něco dozvěděl. Žij dobře, bratře. Možná si budeme moci brzy promlu-

z humanitních oborů? Tohle mně připadá

vit. Tvůj Klaus. Vzhledem k aktivitám našeho pana prezidenta ve

úplně kacířské prohlášení, protože dneska

Švýcarsku tedy zdravím na Hrad: Nazdar!

Myslí

si

to

i

naši

všichni humanitníci měří svoje výkony po-

Takovým lízátkem je předposlední text, dopis Dalibora Chatr-

mocí metod, které používají exaktníci, a ti za-

ného ke „glorifikaci“ Jiřího Valocha v předcházející Pandoře. My

se naopak, v mnoha případech, nechali svoji

z Dobré adresy, kteří jsme kvůli Jiřímu Valochovi cedili krev, pot


Kdo dál se vešel do „všednosti“: Michal Bystrov, Petr Halmay, Petr Hruška, Larry Jaffe, Vít Janota, Petr Král (ten se vejde všude), Jitka N. Srbová, Petr Španger, Irena Šťastná, Marie Šťastná... Odborné texty přeskočím... až na Smrt jateční pistolí (etnografická terénní studie) od Martina Zubíka. Konečně je to tady. Mám doma bednu záznamů, výstřižků a knih o zabijačkách, voní po sádle a škvarkách. Je a slzy onehdá na křtu v Unijazzu, o tom

chopil, že jsem úplně mimo. Vždycky jsem

to zbytek po mém marném pokusu napsat

všem víme své. Každá společnost má své Va-

si myslel, že patřím do stáda „literární ve-

diplomovou práci, ve které jsem chtěl srov-

lochy (důležité a přitom nehodné odborní-

řejnost“, jenže tím, že na takový velký spo-

nat jihočeskou a jihomoravskou zabijačku

ky). Váhy jsou kalibrovány, teprve budouc-

lečenský román zcela určitě nečekám, jsem

z fenomenologického hlediska, stylem pří-

nost ukáže, na kterou stranu miska klesla.

se v podstatě znemožnil a sám sebe vyškr-

padové studie, ale na katedře se mi tehdy,

tl.) Odpověď: Těžko říct. Možná existuje něja-

před více než 27 lety, vysmáli. Snad někdo

ká amplituda odstupu, kterou pozoruji

jiný zvedne pochodeň, aby na konci mohl

2) Zadruhé redakce Pandory spustila inter-

u dramatu, ale která je ještě daleko větší

zapálit. Kdyby snad Pandora tematizovala

netové stránky, kde je všeho dost. Viz

u románu (...). Osobně doufám, že ta ampli-

prase nebo zabijačku, tak by byla moje mise

www.revuepandora.cz.

tuda bude delší než moje pozemské žití.

na tomto světě dokonána.

Takže to máme zaprvé.

Kdo dál se vešel do „všednosti“: Michal

Kulturně-literární revue Pandora jed-

3) No a za třetí vyšel další „vypusk“, aby se

Bystrov, Petr Halmay, Petr Hruška, Larry

nak dokazuje, že i z kraje (nebo konce) re-

to náhodou někomu nepletlo, tak rovnou

Jaffe, Vít Janota, Petr Král (ten se vejde všu-

publiky se dá dělat kulturní médium, jed-

dvojčíslo, ve kterém je tematizována Všed-

de), Jitka N. Srbová, Petr Španger, Irena

nak proměnila diktát „tématu“ ve velmi pří-

nost. Na začátku nasadila redakce těžkou

Šťastná, Marie Šťastná – ti všichni za poezii;

jemný způsob redakční práce odlišující se

páru, Václava Havla. Poslední otázka je

Jan Cempírek, Jaroslav Kovanda, Mariusz

od všech ostatních a jednak... No, ať to

o tom, proč u nás nevznikl „ten velký spo-

Szczygieł, Jan Zábrana (poprvé publikova-

všechno, co nás teď čeká, tu ekonomickou

lečenský román, na který literární veřej-

ný text Princ karneval), Václav Vokolek – ti

všední nevšednost, nějak ustane.

nost i kritika už od revoluce čeká?“. (Do to-

za prózu, Richard Čermák – ten za fotogra-

ho malou vsuvku, na tomto místě jsem po-

fii, Pavel Novotný – ten za experiment.

Jakub Šofar


O Královiny se čem (ne) mluví

krev? I když – hlavně že už obchodníci konečně při-

Krásná a úžasná

šli na to, že není efektivní prodávat jen Vánoce.

s kosmetikou Prezident Beneš byl Ježíše Krista nekrofilní opičák :–) Jistá kosmetická firma přišla na úžasný nápad spojit svou nabídku s propagací Velikonoc. „Před dvěma tisí-

Indolence zřejmě nemá žádné hranice. Pokaždé si

ci lety Velikonoce dostaly současný význam Kristovou

myslíte, že hranici blbeckosti už nepůjde překonat,

smrtí a zmrtvýchvstáním. Velikonoce byly první svát-

a vida – on to někdo dokáže. Vysokou laťku ovšem ny-

ky, které křesťané slavili. Předchází jim čtyřicetidenní

ní nasadili v Britských listech, když začali používat

přípravná doba – tzv. postní doba, která začíná POPE-

smajlíky nejen v článcích, ale i v titulcích. A nikoli

LEČNÍ STŘEDOU,“ dozvíte se nad obrázky šamponu

v titulcích ledajakých. Autor napíše nějakou neuvěři-

a tělového mléka. „VELKÝ PÁTEK je den hlubokého

telnou pitomost a přidá smajlík, aby bylo vidět, že to

smutku na památku ukřižování Ježíše Krista. Tento

zřejmě nemyslí vážně. „Zločinní Češi jsou komunis-

den lidé dodržovali přísný půst. Nesmělo se hýbat se

tickým rasistickým kontrarevolučním národem :–)“,

zemí, do níž byl položen Kristus, proto se nepracovalo

napíše Karel Dolejší a jeden se nemůže udržet smíchy.

na poli ani v sadu, nesmělo se také prát prádlo, proto-

Jindy zase autor chce asi ukázat, jak je nějakou věcí

že by ho prý pradleny namáčely do Kristovy krve,“ pí-

pobaven: „ČR ve ‚východní Evropě‘: Přesvědčujte Zá-

šou nad krémy na nohy (zřejmě kdosi ve firmě viděl vi-

pad, že tomu tak není :),“ napíše Jan Čulík, ostatně

deo ze mše, jen si nevšiml popisky „Zelený čtvrtek“).

mistr v oboru, jak dokládá jiný jeho výtvor: „70 pro-

Jeden je z takového spojení obchodu a víry nadšený,

cent evropských absolventů anglických vysokých škol

jen kdyby to nezůstalo na půl cesty. Co takhle speciál-

nesplácí půjčky na školné :).“ Nelze se ubránit dojmu,

ní edice parfému Ukřižování? Nebo rady, jaké oční stí-

že jde o moc zdařilé ukázky skutečnosti, že články je

ny se hodí na Velký pátek? Či popelec s tím úžasným

možné psát nejen perem, ale i lopatou. A co teprve

matným leskem, který letos tak frčí? Hostie, po kte-

když nám Čulík sděluje: „Český stát si samozřejmě

rých se zaručeně zhubne? Biče na velikonoční noční

může odhlasovat norimberské zákony. Odvolávat se

hrátky? Šik trnová koruna? Recept na koktejl Kristova

na to, že zákony schválil parlament, a tak cizinci bu-


Ne že by jeden podezíral Antošovou z příchylnosti k minulému režimu, nelze ovšem nevidět, jak lehce lze po jejích slovech dojít tam, kde dlí literáty opovrhovaní nostalgici. dou deportováni, případně (uvidíme, zda na to dojde :) ) půjdou do

jsou fascinující. Ne snad že by se lidé v době normalizace opravdu

plynu. :) Sledujte ale, jak na to bude reagovat vnější svět.“ Takové vě-

nestáhli do soukromí, jenže ve Filově pojetí se zřejmě měli bránit

ty si snad není možné vysvětlit jinak, než že redakce Britských listů

tím, že se přestanou starat o svůj každodenní život a budou každým

už byla do plynu transportována, samozřejmě rajského.

svým činem protestovat proti nespravedlivému režimu. Správně se měli všichni nechat zavřít, protože by pak odpadla zvláště zavrženíhodná činnost, tedy plánování dovolených. Normalizace byla hnus-

Jeden za osmnáct,

ná doba, Fila by si ale přál, aby byla ještě hnusnější. Aby člověk nemohl ani na chvíli uniknout, třeba právě do komedií, jejichž děj se

druhý bez dvou za dvacet

odehrával v jakémsi bezčasí mimo režim. Nejpozoruhodnější ovšem je, jak blízko se Filovy argumenty dostávají k tezím marxistů, podle

V literárních časopisech je patrný jakýsi názorový konsensus: lidé jsou

nichž buržoazie v západních demokraciích otupovala vůli dělnictva

úplně blbí, propadli konzumu a nostalgicky vzhlížejí k minulosti. Za-

k třídnímu boji komerčními filmy. To abychom se tedy báli chodit na

jímavé ovšem je, že ve svém odsudku současné doby nadávají na svých

komedie – jeden nikdy neví, jaký tím vyjadřuje občanský postoj.

stránkách na současnost úplně stejně jako jimi proklínaný našinec. Takto si postěžovala ve dvoutýdeníku Tvar básnířka Svatava Antošová: „A jak je to vlastně dneska? V severních Čechách, v tom průmyslovém

Coming out Jiřího Peňáse

pekle, se znovu uvažuje o prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Města obkličují stále rozlehlejší průmyslové zóny, z kterých trčí zbrusu no-

Někteří lidé se nedokážou ke svým citům přihlásit přímo, bližší je jim

vé kouřící komíny. (...) Lidé opět sepisují petice, žádající lepší životní

naznačování. Aspoň tak si lze vysvětlit sloupek šéfa kulturní rubriky

prostředí a policisté je znovu vytlačují z náměstí, protože prostě pře-

Týdne Jiřího Peňáse věnovaný odchodu Dalibora Balšínka z funkce

kážejí...“ Ne že by jeden podezíral Antošovou z příchylnosti

šéfredaktora tohoto periodika. „Přijdu do redakce – a on tady nebude.

k minulému režimu, nelze ovšem nevidět, jak lehce lze po jejích slo-

Půjdu se podívat k němu do kanceláře – a židle bude prázdná. Počkám

vech dojít tam, kde dlí literáty opovrhovaní nostalgici. Vždyť pokud je

ještě na poradu, ale on na ni nepřijde,“ roní slzy Peňás. Následné vr-

to dnes stejné jako kdysi, nemohlo nakonec být kdysi lépe?

šení komplimentů odůvodňuje tím, že Balšínek byl skvělý šéf, ve čtenáři však postupně roste určité podezření: „Dalibor byl nesmírně šťastnou kombinací inteligence, charakteru, vzdělání a intuice. (...)

Marxistické teze

Zář vydávající osobnost. (...) Byl zcela férový, nezáludný a přímý člověk. (...) A taky s ním byla legrace, někdy opravdu ohromná, vlastně

o „normalizačních“ filmech

neznám nikoho, kdo se tak často smál.“ Také po přečtení tohoto chvalozpěvu vidíte v duchu to, co autor těchto řádek? Peňás to jistě nepři-

Vždy mne dojme, když nějaký literární či filmový kritik provádí po-

zná, ten dojem je ale víc než zřetelný: polonazí mladí muži běhají po

litické školení mužstva. Naposled se této role ujal Kamil Fila při hod-

lese, výskají a sem tam se tak nějak chlapsky popasují, přičemž očima

nocení nového filmu Marie Poledňákové. V jeho pojetí je tato reži-

zálibně spočinou na svalech svého druha... A připomeneme-li si obse-

sérka kolaborantka, která komunistickému režimu umožňovala

dantní zálibu Peňásova spolupracovníka Aleše Stuchlého v rozličných

vládnout. Podle Fily to totiž bylo prosté: komunisté donutili lidi za-

mužských knírech, nelze se vyhnout dojmu, že se asi v Týdnu děly vě-

pomenout na politiku, stáhnout se do soukromí a tam „konzumovat

ci. Každopádně je to přijatelnější než další dva možné výklady vzniku

drobné slasti“. A vše, co k tomu přispívalo, včetně nevinných kome-

Peňásova textu: buď mu je dobrý vkus cizí, nebo si „nenápadně“ říká

dií, bylo nástrojem režimu. „Kolem zařizování bytu, sycení hlado-

o místo na příštím Balšínkově působišti.

vých krků a plánování, kam ve dnech volna, se točila celá existence, kdy lidé nakonec zapomínají, v jakých podmínkách žijí, a připadají

Jiří T. Král

jim pak snesitelné-normální a ‚přirozené‘,“ píše Fila. – Takové teze

Další glosy jsou na www.kral.bloguje.cz


Z antikvariátních

banánovek

Ernst Hoyer se narodil roku 1890 v Praze. Byl profesorem sociálního práva. Svěcení piva (Vydavatelstvo časopisů Kvas a Der böhm. Bierbrauer, Praha 1937) je jeho jedinou prací sepsanou v češtině, ostatní tituly vyšly v předválečném Československu německy. Zemřel v roce 1955 ve Würzburgu. e svém pojednání „Nejstarší prohi-

středověku chmelená – šťáva z ječmene, pivo,

Gratiani obsažených předpisů čtvrtého konsi-

biční zákony ve střední Evropě“

mohla nastoupiti své vítězné tažení. Byla to

lu karthaginského (c. 3.4 D. XCI) bylo kaž-

(Revue

contre

veliká hospodářství četných klášterů, v jichž

dému duchovnímu zakázáno spolupracovat

l’alcoolisme, Lausanne 1924, str. 146–155)

svazku takové pivovary byly zhusta zřizová-

při provádění obchodní živnosti anebo polní-

vylíčil jsem, jak vznik vlastních pivovarů

ny, aby mohly býti řádně zpracovány surovi-

ho hospodářství a zanedbávati povinnosti du-

v říši franckých králů po ukončení stěhování

ny (obilí, slad, hořčiny), jež do klášterů boha-

chovního za účelem hospodářského prospě-

národů a nájezdu Hunů, tedy po roce 500 po

tě plynuly z vlastního hospodaření, z dávek

chu. Proto již tak zvaná synoda trullanská za-

Kr., znamenal poslední fázi vývoje, který při-

desátkových a jiných naturálních plnění. Ta-

kázala duchovním vydržování hospod (taber-

vodil celé střední Evropě odklon od oněch

kový pivovar měl ovšem sloužiti toliko

nae) a papež Kliment V. tento zákaz ke konci-

protialkoholních zákonů, jež kdysi byly

k tomu, aby kryl vlastní spotřebu piva pří-

lu vídeňskému ještě zvláště zdůraznil (c. 1

v platnosti u Germánů podle svědectví Julia

slušníků kláštera a aby zajistil zaopatření

Clem de vita et honest. cler. III, 1); naproti to-

Caesara v De bello Gallico. Nebudeme se asi

klášterní obce; pravým živnostenským pod-

mu prodej doma vařeného piva v malém byl

mýliti, jestliže připustíme, že uvedené pivo-

nikem v dnešním smyslu ovšem klášterní pi-

vždy dovolen, jak lze vyvoditi z četných roz-

vary přispěly nejvíce k tomu, aby – ke konci

vovar býti neměl, neboť již podle v Decretum

hodnutí římské kurie. Rovněž bylo duchov-

V

Internationale


no, jest stočeno již do sudů, lahví nebo skle-

Svěcení piva

nic, mají býti tyto nádoby postaveny na stůl, připravený na přístupném místě. Kněz má vykonávati svěcení vždy ve stoje a s odkrytou hlavou a zakončí je tím, že po modlitbě pokropí předmět svěcenou vodou. Svěcení toto

ním požívání piva v každé době dovoleno. Je-

jež milostí Tvou vzešlo ze zrna obilného:

piva jest přirozeně určeno především pro ka-

nom má se duchovní vystíhati se svým sta-

aby se stalo blahodárným lékem pokolení

tolíky, pokud nepozbyli nárok na udílení svá-

lidskému;

vem neslučitelného obžerství a opilství

tosti osobním interdiktem (can. 2275 § 2

a proto hostince a podobné podniky navště-

a vzýváním Tvého jména nejsvětějšího

Cod. jur. can.) nebo výrokem exkomunikač-

vovati jen z nutnosti jako při cestování, čin-

račiž učiniti, aby každý,

ním. Svěcení mohou si však rovněž katechu-

nosti spolkové, z důvodů společenských. Tyto

kdo se z něho napije,

meni a dokonce nekatolíci, ať jsou pokřtěni či

zákony byly koncilem tridentským (1545 až

zdraví těla svého a ochrany duše své přijal.

nikoliv, vyprositi, „aby opatřili světlo víry

1563) zdůrazněny a byly (1917) převzaty rov-

Skrze Krista Pána našeho.

aneb s ním zároveň zdraví tělesné“. Udělení

něž do platného zákoníku katolické církve la-

takového svěcení, kdyby přišel v úvahu neka-

R. Amen. Tato světící formule byla patrně již pojata

tolík, bylo by v Československé republice po-

Katolická církev spatřuje právě v pivě la-

do prvního vydání Rituale Romanum z roku

dle § 7 zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 96

ciný nápoj, utišující žízeň a nikoliv jen jedo-

1614, jež bohužel bylo nepřístupné. Otištěné

Sb. a n., o vzájemných poměrech nábožen-

vatou tekutinu, ukojující výlučně choutky po

slovné znění tohoto svěcení piva praví tudíž,

ských vyznání, ovšem jen tehdy přípustno,

přepychu.

rozhodně

že katolická církev považuje pivo za lék („re-

kdyby oprávněnec požádal katolického kně-

z okolnosti, že také dnes v novém vydání Ri-

medium salutare“), který tomu, jenž ho poží-

ze o výkon tohoto duchovního úkonu.

tuale Romanum, které bylo dekretem rituální

vá tělesné zdraví („sanitatem corporis“)

V tomto případě mohl by kněz požadovati od

kongregace ze dne 10. června 1925 aprobo-

a ochranu jeho duše („animae tutelam“) má

nekatolíka stejný poplatek, jak od příslušníka

váno, obsažena jest zvláštní formule pro svě-

přinésti. Z toho jde jasně na jevo, že církev

římskokatolické církve dle platných předpisů

cení piva.

schvaluje toliko mírné požívání piva, a to ta-

o poplatcích štolových.

tinského ritu, do Codexu juris canonici.

To

plyne

zcela

V „Dodatku k římskému rituálu, to jest

kové požívání, aby pivo zůstalo požvatinou.

Konečně mělo by býti asi zvláště ještě

sbírce dalších svěcení a poukazů, jež Svatou

To plyne ostatně také z toho, že svěcení piva

zdůrazněno, že svěcení piva katolickým kně-

Stolicí jsou schváleny nebo připuštěny,

v

jest

zem jest duchovní úkon úřední, který

k potřebě a pohodlí všech kněží zařízena“

v souvislosti se „Žehnáním všelijakých léčiv“,

v Československé republice chrání stát prá-

(Appendix ar Rituale Romanum sive collectio

se „Žehnáním chleba a koláčů“, se „Žehná-

vem trestním. Kdo by tedy dotyčnému du-

aliarum benedictonum et instructionum

ním sýru nebo másla“, se „Žehnáním slani-

chovnímu při výkonu anebo pro výkon jeho

Sanctea Sedis autoritate approbatarum seu

ny“ a pod.

úřadu úmyslně třeba jen lehce na jeho těle

Rituale

Romanum

zařazeno

permissarum in usum et commanditatem

Poněvadž toto svěcení není vyhrazeno

ublížil, dopustil by se zločinu těžkého ublíže-

omnium sacerdotum digesta“) pod „Nevy-

papeži, biskupům nebo jiným osobám, může

ní na těle (§ 153 tr. z.). Kdo by snad toto svě-

hražená svěcení“ („Benedictiones non rese-

je převzíti každý duchovní, jemuž vykonává-

cení piva rušil, musel by býti potrestán pro

rvatae“) jako č. 58 otištěné „Svěcení piva“

ní práv svěcení nebylo příslušnou církevní

zločin rušení náboženství. Přečinem urážky

(„Benedictio cerevisiae“). Jeho latinské znění

autoritou odňato. Kdo by chtěl bez oprávnění

zákonem uznané církve nebo náboženské

uvádí se v dalším podle 1929 nakladatelem

toto svěcení uděliti, stal by se podle can. 985

společnosti by se však provinil, kdo veřejně

Friedrich Pustet v Řezně vydaného druhého

n. 7 Cod. jur. can. irregulárním, t. j. stal by se

nebo před více lidmi, nebo v tiskopisech sna-

vydání „Rituale Romanum“; zde připojuje se

trvale sice nikoliv neschopným, ale nehod-

žil by se svěcení piva zesměšňovati anebo

český překlad latinského znění.

ným, aby posvěcení přijal a nebo posvěcení

zlehčovati. Svěcení piva jest, a na to nesmí se

V. Podpora naše je ve jménu Páně.

vykonával.

nikdy zapomenouti, liturgickým aktem, je-

R. Který stvořil nebe i zemi.

Předpis pořádkový stanoví, že kněz má

V. Pán s vámi.

býti oděn alespoň klerikou a štolou v barvě

R. A s duchem tvým.

doby církevní a má býti doprovázen sluhou,

hož cílem a účelem jest a musí býti čest a chvála Boží!

Modleme se.

který

vodou

Připravil

Žehnejž †, ó pane, toto pivo,

a kropenkou. Jestliže pivo, jež má býti svěce-

Michal Šanda

nese

nádobu

svěcenou


Draků už mám fakt

plné zuby

„Člověk, který žije svém vlastním světě, má dvě možnosti, jak se s tím vyrovnat: Buď bude sedět a dívat se do blba, nebo se ho pokusí uvést do reality,“ říká malířka a harfenistka Jana Šouflová. Rozhovor měl být především o jejích fantasy malbách; nakonec se do něj ale vešlo víc. 18 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

S

ešly jsme se v pátek a Jana kvůli tomu dokonce obětovala chlebíčkovou rodinnou seanci. „Každý pátek se

naše rodina schází, je to už tradice, udělají se chlebíčky a jsme spolu. Přes třicet let, pořád ty samé chlebíčky a pořád stejně nazdobené, na to osobně dohlíží tatínek. Vlevo kostička, vpravo plátek, mezi tím půlměsíček a v pravém koutku tři kolečka. Přes třicet let, člověk si na to zvykne, a když je někde na dovolené, tak mu dokonce chybí,“ usmívá se drobná modrooká medovláska.

Když už jsme u té rodiny, jste jediná, kdo v té vaší má umělecké sklony? Naopak. U nás maluje celá rodina, akorát že se tomu nikdo pořádně nevěnoval. Trochu bratr, ale je škoda, že s tím skončil, má skutečně talent. Naplno jsem se do toho opřela jenom já, i když jsem si to zpočátku musela vybojovávat.

Jak to? Uživit se v dnešní době malováním je těžké. Doma měli celkem logicky strach,


hlavně tatínek. Původně o malování nechtěl moc slyšet, dneska je ale hrdý.

Čím se tedy živíte? Spoty pro reklamní agenturu. Zároveň pracuju na zakázkách z nakladatelství, dělám obálky na fantasy knihy. Na vlastní malování moc času nezbývá, jsem už plná na tři čtvrtě roku dopředu. Takže to odnášejí večery nebo víkendy. Na druhou stranu jsem za to ráda, protože jakmile se začnete malováním živit, stane se z toho rutina a vy pak víc než cokoliv jiného připomínáte fabriku.

Malovat jste se učila jednak sama z knih a jednak na večerních kurzech olejomalby u malířky Věry Šteflové. Co vám to dalo? Především trpělivost a pokoru. Když se učíte malovat sama, snadno sklouznete do pohodlnosti malovat jen to, co se vám líbí. Když nad vámi ale někdo stojí a vede vás, tak vás nutí, abyste malovala i to, co vás třeba dvakrát nebaví nebo se vám nelíbí. Člověk se musí vymalovat.

K čemu jste se vymalovala? Oslovily mě středověké techniky. Navíc jsem si vytvořila speciální techniku, díky které je možné vytvořit velké množství kopií originálu a ty prodat. Originál by se totiž nezaplatil, při osmi hodinách denně to trvá zhruba osm dní, než je hotový. Běžně maluji obrázky o rozměrech A4, max. A3, ty potom naskenuji, případně upravím v počítači a vytisknu. Takové jsou potom připravené k prodeji.

A co ta technika? V čem spočívá? Problémem klasických akvarelů je to, že se vám po nějaké době vyšisují. Zajímalo mě, jak se tomu vyhnout, a tak jsem nakonec došla k metodě malování na barevné papíry vaječnou temperou. Barva smíchaná se žloutkem je vůbec nejstabilnější ze všech vyzkoušených metod. Bohužel se nedá rozpít, neskutečně rychle totiž zasychá. Proto


se při použití téhle metody maluje šrafováním. Jako byste rychle malovali jednu čárku vedle sebe. Je to docela dřina takhle namalovat celý obraz.

A co děláte s originály? Taky je prodáváte? Nikdy. Zakládám si je do tmy a do sucha.

Máte nějaký rituál, při kterém se vám dobře pracuje? Je rozdíl, jestli tvořím do práce, nebo svoje věci. Práce v reklamce mě dokonale vycvičila a naučila vymyslet návrh a ten pak namalovat i v hluku, a to pořádném. Pokud ale dělám svoje věci nebo obálky na knihy, mám radši klid a ticho. Prvních třicet minut se rozkresluju. Musím se dostat do nálady, a to chvíli trvá. Někdy doslova sbírám odvahu dotknout se papíru. Taky mi dost pomáhá hudba. Poslouchám skoro všechno, záleží na náladě a také na tématu, jaké právě zpracovávám. Když v agentuře musím během půl hodiny něco nakreslit, pustím si metal, a to potom jde skoro samo.

Jak je to s knihami, které chcete ilustrovat? Dnes to chodí jinak než dřív. To jste z nakladatelství dostala zadání: Namaluj draka. Dneska dostanete rukopis celé knihy, ten musíte přečíst a vypsat z něj scény, ze kterých lze poznat, jak vypadá hlavní hrdina. Namalujete tři černobílé skici, podebatujete nad nimi s nakladatelem, jednu vyberete a tu pak namalujete v barvě.

Můžete si tedy vybrat, k jakému rukopisu chcete dělat obálku? Nebo vám je nakladatelství přidělí? V nakladatelství, se kterým spolupracuji, už mě za ty roky trochu znají, takže vědí, jaké příběhy mi ani nemají dávat na čtení. Je mi totiž více méně jedno, o jaký příběh jde, ale jednu podmínku mám: v knížce ne-



smí být drak. Těch už mám fakt plné zuby. Když se rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, že je předrakováno.

Jak jste se dostala k fantasy? Samozřejmě přes Tolkiena. Jeho příběhy jsem hltala už jako malá holka a ve stejné době jsem začala psát příběhy à la Tolkien. Když si takhle v hlavě vytváříte vlastní světy a příběhy, je pak občas docela obtížné držet se příběhu už napsaného a namalovat k němu obálku, aniž byste do toho promítli svoji představu.

Nemalujete ale jenom fantasy... Obecně mám ráda historii, teď naposledy mi učarovala vitrážová okna. Jinak maluju všechno, co mě nějakým způsobem osloví. Orientální svět, zvířata, lodě.

A jak jste se dostala k harfě? Harfa je kapitola sama o sobě. Nikdy jsem se na ni neučila hrát, jednou mě to prostě chytlo a já věděla, že to je ono. Naprosto mi učaroval bretaňský harfeník Alan Stivell, který tehdy přijel do Prahy. Navíc v

té

době

byla

harfa

drahým

a nedostupným nástrojem a nebyla nikde k sehnání. Hrálo na ni všeho všudy pět šest lidí. Dneska jich je desetkrát víc. Měla jsem ale štěstí, sehnala jsem ji v jednom smíchovském bazaru a začala se sama učit.

A dotáhla to tak daleko, že s ní veřejně vystupujete – na samouka slušný výsledek... Vystoupení jsou spíš pro potěšení, horší je ta cesta. Jezdím totiž tramvají. Teď už to je dobré, už mám na harfu obal, ale dokud jsem ho neměla, zažívala jsem docela veselé okamžiky. To byste nevěřila, kolik lidí bylo z harfy tak trochu vedle. Nejspíš ji nikdy neviděli. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, jak o ní mohli říct, že to je třeba loutna.

Připravila Kateřina Komorádová


T

akové pohlednice miluji. RICHARD JANASCH. prorok

přirozeného

života

v XX. století. – Spí na holé zemi a jí pouze ovoce a zeleninu. Peníze, obdržíli, rozdává. Už ten název „prorok nového života“ dokazuje, že si chlapík spletl dobu, protože daleko větší štěstí by udělal o sto let později, v současnosti. Tady by zapadl do těch všech mechanismů zpříjemňujících soumrak racionální a humanistické společnosti, mezi mikrobiotiky, feministky, vegetariány, hárekřišňáky nebo ctitele literárních časopisů. Janasch je pěkně vymydlený, podobá se hrdinům amerických bijáků, kteří jsou v džungli už asi deset dní bez stravy, ale vždy oholeni, a kdyby filmový průmysl už uměl přidat k pásu i čichovou stopu, cítili bychom, my zařezaní v sedadlech, odér nějaké světové značky for men. Z popisu není zřejmé, jestli bydlí někde v jámě nebo skále, čili zda je prorokem na plný úvazek, nebo zda tak činí pouze v pracovní době, a večer si jde normálně lehnout do měkké postýlky. Nepřipadá vám, že je podobný Igoru Malijevskému? Jeden internetový antikvariát nabízí tuto pohlednici za 300 Kč

Tehdy se psalo sdělení na lícovou stra-

a v popisku je psáno, že ji vydal

nu (tedy kolem obrázku), pokud ho

O. Zůna z Královských Vinohrad

z reprodukce nepřečtete, pak na druhém

Na pohlednici odkazuje jedna brazil-

na počátku 20. století. Odpovídá

řádku stojí zde Ti zasílám Janáše to je knei-

ská stránka (tam je Janaschova podoben-

tomu

adresa“

pian. Farář a léčitel Sebastian Kneipp

ka), ale moje španělština je tak špatná, že

i známka s tatíčkem kaisrem (ne-

(1821–1897), autor knih Léčení vodou a Jak

vám k tomu víc neřeknu.

plést s Oldřichem), bohužel razítko

žít, byl ve své době docela populární, i teď

je nečitelné.

jeho knihy vycházejí a jeho jméno se pro-

tzv.

„dlouhá


měnilo v prodejní značku (stačí si ho zadat do Googlu).

Jakub Šofar

Janasch je pěkně vymydlený, podobá se hrdinům amerických bijáků, kteří jsou v džungli už asi deset dní bez stravy, ale vždy oholeni, a kdyby filmový průmysl už uměl přidat k pásu i čichovou stopu, cítili bychom, my zařezaní v sedadlech, odér nějaké světové značky for men.

Filokartistův výsadek 03 www.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 25

Strž

(velký recenzní prostředek)

Je nouzový východ jen jeden?

S

am Mendes se rozhodl zpracovat do filmové podoby slavnou

zachoval, ale klade důraz na otázky závažnější: žijeme opravdu ve

knihu Richarda Yatese Nouzový východ (v originále Revoluti-

světě, ze kterého není úniku? Je opravdu prázdný, plný stereotypů

onary Road). A použil nejlepší možný přístup k adaptaci.

a jiný nikdy nebude?

Tohle dílo převzal a obohatil sám o sebe. Mendes si udělal světové jméno především pětioscarovým snímkem Americká krása. Filmem,

Jak říká jedna z postav ve filmu: „Uvědomit si prázdnotu není tak složité. Ale přiznat si bezvýchodnost vyžaduje odvahu.“

který vypráví o pokusu čtyřicátníka vymanit se ze zajetých kolejí.

A Mendes tento aspekt nezvýrazňuje jen slovy, ale i nepřímo.

Jenže režisér ještě nedokázal tohle téma uchopit s dostatečnou váž-

Nutí Kate Winsletovou v roli April i Leonarda DiCapria v roli Fran-

ností. Přestože se na konci zeď barvila krví, bylo hrozně jednoduché

ka do divadelních poloh. Je to schválně, jen tak zdůrazňuje, že jsme

nad filmem jako celkem mávnout rukou a zapamatovat si jen ob-

v tomhle světě loutkami, postavami a není pro nás nejspíš žádný

časný smích, létající sáček či polonahou Menu Suvari. V Nouzovém

nouzový východ do reality. Možná i nepochopení tohoto záměru

východě už Mendes nezahaluje svá sdělení žádnou krajkou, mluví se

vedlo k tomu, že ani Winsletová ani DiCaprio za své výkony nedo-

tu naplno o věcech, o kterých se v dnešní době mluvit musí.

stali nominaci na Oscara.

Film vypráví příběh manželů Franka a April Wheelerových.

Dobrá, říkáte si, když už nikdo jiný, Wheelerovi uniknout doká-

Jsme v padesátých letech, oběma je okolo třiceti, mají dvě děti, byd-

žou. Vědí o sobě, že jsou jiní, zvládnou to. Ale opravdu je tak jedno-

lí na americkém předměstí. Frank pracuje v obří open space kance-

duché utéct pryč z místa, na kterém jste ustrnuli (do Paříže), nebo už

láři obří firmy, dělá práci, která ho nijak nenaplňuje. Je jedna část

jste s prostředím tak srostlí, že to prostě nejde? A není nakonec jed-

obrovského soukolí, což Mendes ukazuje v sekvenci, kdy Frank od-

nodušší se se situací smířit, přestat bojovat a donutit se nemyslet na

chází do zaměstnání.

mantinely, uprostřed níž se musíte ve svém světě pohybovat? A co

Z domu vychází ještě jako individuum, ale už cestou na nádraží

když April i Frank zvolí každý jinou cestu?

se k němu připojují muži v podobných oblecích, v podobném klo-

Nebo je nakonec nouzový východ jen jeden? Ve smrti?

bouku, s podobnými novinami v podpaží. Do firmy už přichází jako

V minulém roce nevznikl v Americe lepší film. Nerozumím,

jeden z mnoha. Zatímco Frank pracuje, April se stará o domácnost.

a musím to tak napsat, zabedněnosti oscarové akademie, která ho

Tím jejich životy končí.

takřka úplně ignorovala. Možná je to pro ni jednodušší, možná

Ale přestože takto žijí i všichni okolo, oba cítí, že dál nemohou.

i zasazení celého filmu do padesátých let je berlička, které se může-

Jsou z toho, kam se i přes své mladické ideály dostali, podráždění,

te chytit. Nouzový východ přece není o nás, ale o nějaké dávné době

a to narušuje i psychickou rovnováhu jejich vztahu. Jenže jak z toho

a dávných lidech, proč bychom se jím zabývali...

ven? Frank si aspoň trochu ze životní šedi a nedostatku životní fantazie pomáhá únikem k bezzávazným milenkám. I proto, že podob-

Zbyněk Vlasák

nou příležitost April nemá, rozhodne se vzít situaci do svých rukou.

(Právo)

Nabídne Frankovi, aby se i s dětmi odstěhovali do Paříže. Mendes zvýraznil ty části knihy, které se zabývají myšlenkami obecnějšího charakteru. Psychologické bitvy a války mezi manžely


Nouzový východ, režie: Sam Mendes, USA/Velká Británie, 2008, premiéra v ČR: 29. 01. 2009

V první řadě září stálice pochvalných ohlasů Meryl Streepová jako sestra Aloysius, která vyniká nad průměr i ve svých slabších momentech. Pozadu nezůstává Philip Seymour Hoffman v roli otce Flynna a mezi oběma velikány se neztratila ani Amy Adamsová, sestra James, která svými sympatiemi osciluje mezi oběma vyhraněnými póly.

Když je člověk na pochybách ohn Patrick Shanley napsal na Broadwayi velmi dobře přija-

J

tím, že kameru postavíte na šikmo, působí

tou divadelní hru o pochybách. O tom, jak je hrozně těžké

hodně křečovitě. Pochyby jsou zkrátka moc

vědět něco jistě, zvlášť když nevidíte za roh. Divácký úspěch

divadelní hra a málo film, a to je stojí spou-

a 525 repríz ho inspirovalo k převedení látky na plátno.

stu emocí.

Shanley vypráví příběh z prostředí katolické církevní školy

Stejně jako v divadle se musí Shanley

v Bronxu roku 1964, v němž se střetávají dvě hlavní postavy: přís-

opírat především o herecké výkony. Naštěs-

ná ředitelka, sestra Aloysius a ke všem mnohem přátelštější kněz

tí má o jaké. V první řadě září stálice po-

otec Flynn.

chvalných ohlasů Meryl Streepová jako

Na začátku zde vyniká kontrast konzervativních a progresivních

sestra Aloysius, která vyniká nad průměr

společenských tendencí. Sestra Aloysius ctí pořádek a pravidla, kaž-

i ve svých slabších momentech. Pozadu ne-

dý přestupek bez milosti trestá, čaj si cukrem nesladí a večeří

zůstává Philip Seymour Hoffman v roli otce

v tichosti. Otec Flynn je otevřenější, má dlouhé nehty, jeho kázání

Flynna a mezi oběma velikány se neztratila

jsou více ze života a méně z bible, učí kluky basketbal, je mnohem

ani Amy Adamsová, sestra James, která svý-

vstřícnější i k prvnímu žákovi černé pleti a do čaje si dává kostky tři.

mi sympatiemi osciluje mezi oběma vyhra-

Ale z tohohle společenského hřiště sestupuje záhy režisér

něnými póly.

o úroveň níž, do souboje dvou konkrétních lidí, a to když sestra Alo-

Mimochodem stejně jako o vině či nevi-

ysius pojme podezření, že otec Flynn provádí s chlapci nemravnos-

ně otce Flynna nevíte vy v sále, rozhodl se

ti. Nemá důkaz, ale je si svou pravdou nějak iracionálně jista.

Shanley, že to na začátku natáčení nepoví

Spolu s přestupem na osobnější rovinu vidíme, jak konzerva-

nikomu jinému než jen jeho představiteli.

tivní Aloysius sahá s cílem kněze odhalit k velmi nekřesťanským

Nezbývá vám než zkusit vinu z Hoffmanovy

metodám, jak sama říká, když chce člověk objevit špatnost, musí se

tváře uhodnout, protože on jediný na plátně

vzdálit od Boha. Naopak Flynn si na svou obranu vybírá řád

ví. Vlastně se nutně dostáváte do stejné po-

a hodnoty staré mnoho set let.

zice jako sestra James. Nejste si jisti, jestli ce-

Tenhle sestup a dvojí obrat patří k těm nejpozoruhodnějším

lé obvinění není jen nešťastný omyl. Ale by-

momentům celého snímku, Shanley se jím sice vzdal většího pře-

li byste tomu rádi, protože život by vypadal

sahu, ale zároveň stvořil velmi sugestivní psychologickou bitvu.

hezčí. Jste zkrátka na pochybách.

Problém Pochyb je ale v něčem jiném. Klíčové okamžiky se odehrávají v několika málo dlouhých scénách, které jsou postaveny

Zbyněk Vlasák

prakticky jen na dialogu či monologu postav (byť jsou často obsa-

(Právo)

hově plné, jiskří a nechybí jim ani vtip). A také některé akční prvky jako sílící vítr nebo hra se světlem jako symbolem přítomnosti Bo-

Pochyby, režie: John Patrick Shanley, USA,

ha jsou ve svém základě divadelní. Snaha ozvláštnit záběry alespoň

2008, premiéra v ČR: 5. 3. 2009


Knížka v drobných miniaturách vypočítává příběhy neopětované vášně,

Strž

svádění, manipulování, citového vydírání, obsesí, viny, diametrálně

odlišného očekávání, jak se bude chovat druhý, nenávisti, touhy a její


vyhaslosti, strachu ze stárnutí, trvalé životní skepse a frustrace. Jaké by bylo zapnout fén a hodit mu ho do vany

S

pisovatelka, dramatička, filozofka a kritička umění Mojca Kumerdejová (1964) debutovala v roce 2001 titulem Krst nad Triglavom (Křest nad horou Triglav), který parodoval klasic-

ké dílo slovinské literatury Prešeren’s epic Krst pri Savici (Křest v Savici). O dva roky později následoval soubor povídek Fragma. Ten teď vydal ve střídmém počtu výtisků Dauphin v překladu Kristiny

Mediál

Pellarové pod názvem Víc než žena.

Jednu z vět útlé knížky kopíruje název této recenze. Knížka

v drobných miniaturách vypočítává příběhy neopětované vášně, svádění, manipulování, citového vydírání, obsesí, viny, diametrálně od-

lišného očekávání, jak se bude chovat druhý, nenávisti, touhy a její vyhaslosti, strachu ze stárnutí, trvalé životní skepse a frustrace. Vše je přitom zasazeno do kulis státu vyspělejšího než Česko, ale stejně jako Česko státu postkomunistického a těhotného euro-očekáváním. Příběhy jsou komponovány jako monology střídajících se ženských a mužských hlasů. O čem se dočteme konkrétně? Tak např. o tom, že žena žárlí na malou dcerku, kterou manžel miluje víc než ji, a tak ji jednoho dne nechá utopit se. Nebo o muži, který je zamilovaný do ženy-vampa, a pomstí se europoslanci, do něhož se zamiluje ona. Dále třeba o matce, jež je posedlá kamarádem svého syna a která se před ním po letech neopětované touhy totálně znemožní. Anebo o tom, jak usedlého pedantního muže fascinuje jedna žena, která se paradoxně chová proti všem jeho hygienickým přesvědčením. Mojca Kumerdej prokazuje ve své knížce talent vystihnout na krátké ploše „jádro pudla“; někdy ale dialogy působí teatrálně, nepravděpodobně. Velkým plusem autorky je odvaha pouštět se do beletrizovaného mapování pavučiny aktuálních citových problémů Evropanů v začínajícím století.

Jaroslav Balvín

Mojca Kumerdej, Víc než žena. Dauphin 2008. Přeložila Kristina Pellarová


(po)

(po) Mediální (po)věstník

autorky „pod třicet“, nikoliv pesimistické

(po)

a mládeží tyranizované důchodkyně). Zá-

Medvědí mediální

věry poslední studie jedné výzkumné agentury totiž jasně ukazují, jak na tom ta DNE-

dortovaná

ŠNÍ mládež je: Velmi sebevědomá, znalá v komunikačních technologiích, zcestovalá

Benovi

a zároveň egocentričtější (Marketing Maga-

z hradního příkopu v jihočeské Hluboké

zine 11/08). Vlastní rozhodnutí se cení da-

nad Vltavou exotické ovoce nešmakuje,

leko víc než to, co „by se mělo udělat“, zá-

tentokrát se ale překonali. V zájmu do-

jmy rodiny nebo tradice získávají nálepku

brých sousedských vztahů. Slavili totiž dva-

„zastaralé“ a u mládeže sklízejí naprosté

cetiny, a to noblesně a na úrovni. No tak

nepochopení.

Běžně

chlupáčům

Dickovi

a

když už se ošetřovatelé s tím dortem

To by to ale nesměl být výzkum zamě-

z exotického ovoce a oříšků dělali, tak aby

řen na podporu marketingu a zvýšení pro-

se neřeklo... Ale upřímně řečeno: Akorát

deje a povědomí o značkách, kdyby za ním

ho rozvrtali, vydlabali oříšky a ve zbytku

nestály právě tyhle „vyšší“ cíle zadavatelů

smočili čumák. Stejný osud potkal i tu dva-

průzkumu. Takže závěry? Značky se cpou

cítku pečlivě poskládanou z lískových oříš-

všude – i ten Ledňáček nebo smetanový

ků na rovném kousku betonového výběhu.

Míša z dob našeho dětství metamorfovali

ní (po)věstník (po)

do značky, protože jinak by v konkurenci

Pod čarou: A právě u té rozťapané dvacít-

srdcatých Cornett, hříšných Magnumů

ky jsem se bavila nejvíc. Jako by medvě-

a podobných cuců-na-kládě prostě neob-

dům (či jiné zvířeně chované pro čistě re-

stál. A všechny tyhle značky by si měly uvě-

klamní účely a která má zrovna narozky)

domit, že aby mládež rozptýlenou na nej-

nějaký podobný obrazec na zemi něco ří-

různějších diskusních fórech zaujaly, musí

kal! Dort MOŽNÁ, ale ta dvacítka rozhod-

neustále přicházet s inovacemi, zaujmout

ně nebyla pro medvědy, anóbrž pro čumi-

jejich pozornost a také o ni náležitě pečo-

loidní návštěvníky a ještě lépe pro noviná-

vat.

ře z regionálních plátků, kteří tak měli skvělý materiál pro naprostou tutovku.

Pod čarou: A co by to bylo za mediální věk

Zpráva

kulturně

čtvrté generace akcentující hodnotu infor-

i geograficky blízká a navíc: Zviřátka a děti

mací v prostoru elektronických komuni-

zabírají vždycky. Jihočeská příloha MFD

kačních technologií, kdyby se tahle mládež

dala medvídkům dokonce třetinu celostra-

neslézala především na internetu. Tam je

ny! A to je, pane, něco. Tak jen tak dál

všechno daleko jednodušší. Na síti sítí se

a houšť, ať víme, jak se v okolním světě ori-

mezilidská komunikace neskutečně zrych-

entovat.

luje; kde se lidi dřív poznávali týdny

zajímavá,

Nebo

aktuální,

minimálně

do

čeho

(ne)strkat čumák.

a měsíce, protože dostavník s dopisem holt dřív nepřijel, na internetu stačí pár e-mailů prohozených během několika hodin – a na živo si pak už není co říct. Všecho bylo vy-

Co se v mládí

povězeno elektronicky. S dnešní mládeží je to těžké. Ale díky bo-

naučíš…

hu za tuhle hlášku: Je to totiž alespoň nějaký axiom, který v dnešní ulítané, konzumní

S dnešní mládeží je to těžké (zde čtenáře

a zábavně pojaté době bude platit vždycky.

jemně upozorňuji, že to pravím z pozice

I za padesát let – pokud tedy za padesát let


(po)

Na plkandu za

(po)

nějaká mládež vůbec bude. A pokud do té doby nevymřeli, tak jistě vymřou později.

starostou Krásná, tedy zajímavá

dové přílohy jednoho českého deníku. Nemoc, která nejčastěji postihuje úspěšné a nezávislé ženy, není chorobou posledních několika let, jak by se mohlo zdát, ale spíš

Politici jsou ti, na které delegujeme své pra-

desetiletí. Poprvé její příznaky u svých paci-

vomoci ke správě občanského státu. Jsou

entů objevil německý psychiatr Emil Krae-

to ti „nedotknutelní“ (a to v nejširším slova

pelin, a to už v roce 1915, a pojmenoval ji

smyslu – třeba taková poslanecká imunita

řeckým názvem oniomanie. Je to závislost

Máte rádi umění? A krásné ženy k tomu?

a její naprosto neprůstřelná nedotknutel-

jako každá jiná a jako taková má podobné

Pak byste si v obrazové galerii německého

nost), kteří mají do fyzického kontaktu

příznaky (bušení srdce, jakmile se „oběť“

portálu časopisu Welt (welt.de) přišli na

s lidem daleko, a přesto jsou s nimi spjati.

zaklesne do nákupního vozíku, vzrušení

své. Série fotografií opatřených titulkem

Právě onou důvěrou a delegovanými pra-

rajtující

Krásní lidé hrají krásnou hudbu představu-

vomocemi. A co dělat, když osobního kon-

a nádherně osvobozující pocit bytí mimo re-

je krásné hudebnice německé filharmonie

taktu je čím dál tím míň, zatímco touha

alitu – to hlavně představou, že je touto ne-

– houslistky především. Snad kvůli jejich

udržet se v politickém křesle naopak roste?

mocí postižený jedinec bohatší, schopnější

houslím (popř. violám), které v jejich bě-

Přece být lidem blíž! Buď za nimi přijít,

a svobodnější). V příloze se píše nejenom

lostných pažích (nahých nebo zahalených

resp.

pomalovaném

o známých a slavných, kteří chorobnému

do překrásných rób) daleko víc než hudeb-

a polepeném buse. Nebo je nechat přijít za

nakupování propadli (za všechny např. An-

ní nástroj vypadají jako nástroj podvědo-

sebou – jako to udělal Mohammed s tou ho-

dy Warhol, Jacqueline Kennedyová, Jenni-

mých snů a přání s výrazným odkazem na

rou – a ještě je za to náležitě odměnit. Tře-

fer Lopezová nebo Lady Di), ale také

Freudovy

ba šálkem dobrého čaje. Nejlépe o páté.

o hořkém konci sedmasedmdesátileté Brit-

koncepty

falické

symboliky.

přijet,

nejlépe

v

po

celé

nervové

soustavě

ky, jejíž mrtvolu vyčenichali policejní psi

A aranžovaná krása hudebního nástroje Pod čarou: Tudyma se vydal jeden nejme-

pod hromadami kufrů v její vlastní ložnici,

tomu naopak?) zachycená objektivem ši-

novaný starosta jednoho nejmenovaného ji-

když se na ni kufry jednoho dne zřítily.

kovného fotografa ani nemohla dopadnout

hočeského městečka: Bude si k sobě do rad-

jinak, než jak dopadla: Prostě skvostně.

ničního kanclu zvát spoluobčany na „tea at

Pod čarou: Na článku mě zaujaly dvě

five“, kde se mu budou moct svěřit se svý-

stránky věci, a sice ta jazyková a ta pod-

Pod čarou: Na mozek se jenom dere otáz-

mi trably. Klobouk dolů, pane ouřadující

statová. Z hlediska jazykového se podle au-

ka: Je krása (a ta ženská především) skuteč-

starosto! Jen by mě zajímalo, jak dlouho

torky článku namísto řeckého oniomanie

ně natolik důležitá a mocná, aby prosákla

tyhle dýchánky vydržíte. Resp. jak dlouho

ujal anglicismus, resp. amerikanismus

(po)

umocněná krásou ženského těla (nebo je

(po)

to vydrží vaše nervy. Už totiž vidím ty fron-

shopaholismus. Což se mi vzhledem

ty věčně nespokojených a věčně upovída-

k úsměvnosti tohoto výrazu nezdá příliš

ných důchodců, kteří si za možnost popoví-

šťastným řešením. Z hlediska podstatové-

dat si a pěkně od plic postěžovat tu frontu

ho je pak daleko tristnější, že se tato nová

raz a vizuální vjem na první příčku způso-

vystojí. Třeba i dvakrát. Před zpoplatněním

civilizační

bů vnímání světa, a oslabují tak lidskou

zdravotní

plkandu

a obezity, které už v médiích zdomácněly

schopnost přiřazovat znakům (např. slo-

k doktorům; teď můžou rovnou na radnici.

natolik, že alarmující čísla už nikoho ne-

vům v případě poezie, hudebním tónům

A třeba se poplatků dočkáme i u starosty –

vzrušují) vůbec objevila. Provedeme-li

v případě hudby nebo zvoleným barvám

jako nové zpoplatněné služby občanům.

krátký, rychlý, zato ale přesný a hluboký

na udržovala jakýs takýs odstup od mlýnských kamenů spotřebního průmyslu? Všechny podobné „projekty“ povyšují ob-

péče

chodili

na

choroba

(vedle

cukrovky

(po)

i do té části kultury, která si ještě donedáv-

(po)

a perspektivě v případě malířského umění)

řez nemocnou tkání, zjistíme, že pod tím

jejich význam. Stane se tedy znakovost v 21.

vším se krčí osamělost lidské bytosti, neji-

století ohroženým druhem? Stačí ji zapsat

Když civilizace

kousíčku pevné půdy pod nohama, životní

do červené knihy, hned vedle pandy velké? Měl Baudrillard s těmi svými simulákry

stota, ztráta i toho nejposlednějšího pidi-

onemocní nákupy

vize „dnes-teď-tady“ a neochota táhnout svoji káru dál, než sahá pohodlná asfaltka

přece jenom pravdu? A nebude lepší proti takovému trendu aktivně bojovat? Lidi, ne-

„Chorobné nakupování je skrytou hrozbou

lemovaná žlutými emky s epesní červenou

čumte – poslouchejte, mluvte a ptejte se!

naší civilizace.“ – Tolik mezititulek víken-

v pozadí a jiných šidítek 21. století.


aneb Co se děje v… 16.–22. 3. Týden mozku 21. 3. Mezinárodní den zdravého spánku 23. 3. Světový meteorologický den

Poetické okénko… … v březnových sychravých ránech a odpolední pootvírám na špehýrku, sotva vykouknout můžeš. To aby ses příliš nenakazil Životem, v prameni touhy se neutopil, ve vlastních představách nestal se vězněm, otrokem a loutkou bezmocnou, nemocnou, v bezvědomí a bez svědomí. Črtáš si do bloku zimu právě rozpuštěnou a z kaluží sesbírat mohl bys obrazy kolemjdoucích, jen tak pohozené, odrazy skel, čekání a poztrácených nadějí. A pokud ses přece jenom nakazil, tak to neuděláš.

Zelenokal

Slzy už spal Hlubiny věrných tůní pod ohořelým sklem zaplavil ZELENOKAL

Jen pramen průzračný jak touha po životě s Tebou tryská z pod žabince zlých snů o tom jak v nicotě strachem zakalené uvězněn zůstanu a pulsuje mi v žilách místo krve jež nakažena bezmocí vpíjí se do dlažby svědomí Je teskně sladké odčerpat bolest do bezvědomí

Slzy už spal Hlubiny věrných tůní pod ohořelým sklem zaplavil ZELENOKAL (PATA, Zdeněk, M. Světlonošce. Barevná zákoutí na spirále zrození a smrti. 2007. Praha: Balt-East.)

Kateřina Komorádová

Vysloveně žertovně (3)

Kalendářní mediál

N

Takže dneska jedem na ostro. Světla, klapka, pudr ještě pomalu propadává póry...

Vladimír Just téměř okamžitě, jakmile se rozsvítilo červené světlo, vystartoval jako správný sprintér, nezamrzl na startu, a stává se tak bez protestů moderátorem pořadu o legraci. Just: Tak přátelé, jistě jsme dostatečně natěšení na dnešní večer, a ještě než se dostaneme k nějakému veselému povídání, tak si uděláme takovou průbu, takové kolečko, co koho z nás nejvíc tento týden zaujalo. Nemusí to být ani nijak zvlášť legrační, protože legrace si dneska užijeme až až. Tak co máš ty, Honzo?! Otáčí se na Jana Lukeše, jenže ten není zvyklý na takové rychlosti, a než se vzpamatuje, tak z druhé strany ihned zaútočí Justův stabilní spolujezdec Jan Rejžek, bývalý sporťák. Možná si připadal trošku mimo hru, nicméně začíná pěkně z ostra: Já nic moc nemám (a už mu očka šibalsky rejdí). Jen připomínám, že mi na konci roku vyšla sbírka Nic moc. To se tedy povedlo, a všichni už vědí, že dneska to bude náramná mela. Dneska to bude jiskřit. Dneska zase zvítězí poctivá česká junda. I druhý Jan se už vzpamatoval z toho, že byl předběhnut, a tvář mu zkrásní werichovské vějířky vrásek u obou očí. Dobře jsme byli vybráni, medituje ve svém druhém, vnitřním plánu Vláďa Just, a hrdě si prohlíží své spolubojovníky. Jen Karel Čáslavský nedá na sobě nic znát, inu, je to profesionál, a aniž by ho Vláďa vyzval, přichází se svou hrstí do mlýna: Karel Klostermann důvěrně poznal život Šumavanů. Mládí prožil v Žichovicích v okolí Otavy, v Nalžovských horách, Kašperských Horách (tam byl jeho otec několik let starostou), v Rejštejně (jeho bratr Jakub zde působil jako farář) a tak dále. Jeho tvorba sledovala především život šumavských sklářů, dřevařů, vorařů, hajných i pytláků a prostých obyvatel žijících v krásné šumavské přírodě... Just začíná poposedávat, očima ukazuje na někoho mimo kameru, i oba Janové se ošívají, Lukešovi dokonce zmizely ty werichovské vějířky. Ale Karel Čáslavský nevzrušeně pokračuje dál: Takže se stal největším šumavským romanopiscem. Jako první si z archivu pustíme vzácný... Těšte se na příští týden. Coming soon...

Jan Lustig


V příštím čísle (vychází 1. dubna 2009) najdete:

Básně Pavlíny Pulcové Daniela Hradeckého Mariana Karlického

N a shledanou příště! Ne za3 pomeňte!


Kulturně společenský časopis 2009 • 2

na internetu

Z obsahu P ů j d e l i t e r a t u r a z p á t k y za Goethem? Tři chlapi v chalupě Strž plná literatur y a puklých slov

Obsah: O čem se (ne)mluví Boris Cvek: Česká a světová literatura: zpět za Goethem? (4) Jiří T. Král: Královiny (8) Před Strží Michal Šanda: Z antikvariátních banánovek – Nookracie(10) Ondřej Tuček: Ještěrka a jiné nalezené souvislosti (14) Daniel Prokop: Povídky (18) Jan Lustig: Vysloveně žertovně 2 (21)

SYSTÉM NAVIGACE:

KLEPNĚTE! První stránka (titulní): Klepnutím na „Z obsahu:“ se dostanete na str. 2 (obsah). Klepnutí na malé obrázky a jednotlivé body „Z obsahu:“ Vás přenese přímo na příslušné stránky. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ se otevřou naše internetové stránky www.dobraadresa.cz v aktuálním prohlížeči. Klepnutím na střed obrázku se dostanete na popisek a tiráž na str. 2. BYLO od č. 1/00:

Druhá stránka (obsah): Klepnutí na jednotlivé body obsahu Vás přenese přímo na příslušné stránky. Klepnutím na naši e-mailovou adresu se Vám otevře nám adresovaný dopis v aktuálním e-mailovém programu. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ a na popisek k obrázku na první straně se dostanete na první (titulní) stránku. Klepnutím na slovo „Obsah:“ se Vám zvětší obsah přes celou šířku okna.

BYLO od č. 1/00:

Strž DA L i t e r a t u r a : Jaroslav Balvín ml.: Brigita má prsa, stehna, nohy, boky a dírku (22) / Jakub Šofar: Smyslem života je dobře umřít... (23) / Michal Šanda: Ty, která píšeš (24) / Martin Groman: Nejdramatičtější je skutečnost (26) / Dagmar Plamperová: Puklá slova I. – Tove Janssonová: Dcera sochaře (28) / F i l m : Zbyněk Vlasák: Filmy podle Genze (29) / Za Strží 10 básní Jiřího Žáčka (30) Kateřina Komorádová: Mediální (po)věstník na leden (34) Štěpán Kučera: Železná koruna se vrací (36) Jakub Šofar: Filokartistův výsadek (42)

Další strany stránky (včetně druhé s úvodníkem): Klepnutím na jednotlivé internetové resp. e-mailové adresy se Vám otevře příslušná stránka resp. se Vám nadepíše příslušný dopis v aktuálním programu. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ v levém nebo pravém horním rohu stránky se přesunete na str. 2 (obsah).

BYLO od č. 1/00:

KLEPNĚTE SEM!

Na titulní stránce: Ondřej Tuček (k článku na str. 14)

Dobrá adresa, kulturně-společenský časopis na internetu, číslo 2, ročník 10. E-mail: [email protected]. Vydávají Přátelé Dobré adresy. Šéfredaktor: Štěpán Kučera. Zástupce šéfredaktora: Štefan Švec. Redakce: Václav Dvořák, Martin Groman, Kateřina Komorádová, Viki Shock, Michal Šanda, Jakub Šofar, Petr Štengl, Zbyněk Vlasák, Martin Vokurka, Pavel Voňka. Grafická úprava a výtvarná redakce: Jakub Tayari. Výstavba internetových stránek: Libor Koudela. Neoznačené fotografie archiv redakce, kresby Corel Corporation. Časopis vychází s laskavou podporou Ministerstva kultury České republiky. Redakcí nevyžádané rukopisy, kresby a fotografie se nevracejí. Technická podpora studio Grafin a FirstNet a. s.

Naši milí, lednové číslo bylo samá básnířka – Tereza Šimůnková, Magdaléna Rysová, Kateřina Blechová… Aby rovnováha vesmíru zůstala zachována, je únorové číslo spíš mužské a prozaické. Představujeme Ondřeje Tučka, který dělá umění mimo jiné sběrem odpadků a jeho fotky „nalezených souvislostí“ opravdu stojí za to. Druhým mužem únorového čísla je novinář a cestovatel Dan Prokop – původně měl v Dobré adrese publikovat jen fotoreportáž z Gruzie (která vyjde příště), ale přiznal se, že taky píše prózu. A i ta stojí za to. Do třetice svoji tvorbu představí šéfredaktor na odchodu. Vesmírnou rovnováhu v tomhle čísle vychyluje (vedle stálice Katky Komorádové) jenom naše nová poetická recenzentka Dag-

s

bá eň měsíce

mar Plamperová, která si ve Strži otvírá vlastní podrubriku Puklá slova. „Když slova pukají, puká skořápka recenze. Z puklin poulí autor oči na čtenáře,“ vysvětluje Dagmar citátem klasika, o čem její pravidelné okénko bude. V příštím čísle se z otcovské dovolené vrátí dlouholetý šéfredaktor Štefan Švec, takže rovnováhu vesmíru bude zase nějakou dobu udržovat on. Těšte se.

Štěpán Kučera

PS: Myslíte si, že Facebook je zlo? Ať je vaše odpověď jakákoli, při-

Robert Křesťan Zášť (úryvek)

dejte se na Facebooku ke skupině Přátelé Dobré adresy…

Velká omluva čtenářům i autorům

Na kůlu vprostřed pokoje mám nahou dívčí kresbu

Únorové číslo vychází s velkým zpožděním, největším jaké Dobrá

a někdy po ní toužím

adresa kdy měla. Výroba podlehla nejen nostalgii po zašlých časech,

jako po soše

ale také chřipkové epidemii – obé v nebývalém rozsahu. K dovrše-

má v sobě sílu levhartic

ní všeho se zbláznila technika, proto je Adresa tentokrát korekto-

i přízrak písní z Lesbu

rem nečtená a graficky nepříliš výrazná. Pevně věříme, že se již nic

a s každou ranou víc a víc rozkoše

takového nebude opakovat aspoň dalších deset let. Nicméně stalo se, proto příští číslo vyjde až 7. března a toto číslo Vám připojíme za něj.

Robert Křesťan a Druhá tráva. Bonton, 1991 Jakub Tayari


O se čem

Česká a světová literatura:

zpět za Goethem?

(ne) mluví

zářijovém čísle časopisu Host vyšel

V

své zcela výsostné formě. Ten esej mne nadchl, protože jsem na ta-

esej Milana Kundery Die Weltlitera-

kové literatuře (a nikoli na literatuře české) vyrostl, a už jsem mys-

tur (v lednu 2007 ho vydal v anglič-

lel, že je v Česku zapomenuta. Jen jako ilustraci uvedu toto: v kon-

tině týdeník New Yorker), kde se autor vrací

trastu s českou vzdělaností, jež o antice neví zřejmě vůbec nic nad

k pojmu, který zavedl Goethe (podle někte-

úroveň Řeckých bájí E. Petišky a románu Já Claudius od R. Gravese,

rých ale už Wieland při překladu Horácových

International Herald Tribune na jaře 2008 vydal nekrolog na smrt

dopisů). Za klíčovou se pokládá poznámka, již

muže (v roce 2006 vyšla jeho Aeneida v milionech prodaných výtis-

starý Goethe učinil k Eckermannovi v posled-

ků), který překládal do angličtiny Homéra a jiné antické génie. Zde,

ní lednový den roku 1827 (volně překládám

v tomto eseji, bych se chtěl pokusit ukázat, co literaturou a jejími

podle internetové The Literary Encyclopedia)

úkoly na prahu 21. století rozumím já, abych tak trochu prodloužil

o světové literatuře, již chápal jako „společné

volání „našeho“ (Kundera by asi nesouhlasil, že je „náš“ – on totiž

vlastnictví lidstva“, které se vyvíjelo „všude

právě patří do Die Weltliteratur a nikam jinam) největšího žijícího

a ve všech dobách ve stovkách a stovkách li-

spisovatele do možností mé generace.

dí“. Kundera klade důraz na to, že literaturu lze plnohodnotně překládat do cizích jazyků

Předně, literatura nikdy není osamocena do sebe, je vždy součástí

a že ji lze sdílet napříč národy a věky, ba do-

způsobu myšlení dané doby, má – ať chce, nebo nechce – svůj po-

konce že právě tak existuje plnohodnotně a ve

hled na život, vyrůstá ze životní zkušenosti. Rozhled a to, co koho


Neštěstím národní literatury u národů, jejichž kulturní styk se světem byl na úrovni národního jazyka potlačen na stovky let (dokázal by si někdo představit, že by se do češtiny dal přeložit v době svého vzniku např. Sternův Tristram Shandy?), je klec, v níž najednou vedle světové literatury a kultury má totéž právo na existenci i literatura a kultura „národní“.

oslovuje, je jedna z hlavních charakteristik

nemohly ale plně odřezat svou identitu od

staletými dějinami, k nimž ztratila své ko-

lidského ducha (pojem, který se ostatně

panevropského středověku a renesance, od

řeny. Důraz na národní literaturu vede k za-

zdá dnes mnohým už také archaickým,

karteziánských a baconovských reforem

krnělosti ducha, chybí srovnání, což je ze-

i když není jasné, proč by tomu tak mělo

poznání a zejména ne od osvícenství, mezi

jména v dnešní době nebezpečné, když i ty

být), jenž zkušenost tvůrčím způsobem

jehož pozdní plody lze považovat Goetha

„zbytky kultury“ v moři televizní a jiné zá-

přetváří do uměleckého díla či myšlenky.

samotného. Čili bez ohledu na národní

bavy ztrácejí svou sílu a přesvědčivost, ne-

Ani Rimbaud, ani Ginsberg, ačkoli zastáva-

uvědomění, celou dobu od Goetha po dne-

boť jsou vyrostlé z prostředí malého a skle-

li spontánní tvorbu pro novou éru lidstva,

šek se ve francouzštině, němčině, angličti-

níkového. Jakékoli ponětí o síle a moci, kte-

nebyli málo sečtělí, naopak oba vycházeli

ně, italštině, ruštině diskutují ta nejzásad-

ré měla právě světově pojatá hnutí existen-

právě z té světové literatury (a v tom zastá-

nější témata a pohyby světové kultury. Čím

cialismu a beat generation ještě jen před

vali kontinuitu se starým), již žádné národ-

hlouběji, čím více mimo efemérní a lokální

několika desítkami let, mizí. Zůstává pak

ní či osobní zkušenosti nemohou nahradit.

kontext se jde, tím více ustupuje národní,

nejasné, proč by literatura měla mít vůbec

Většina vždy tíhla a vždy bude tíhnout k to-

tím spíše člověk nalezne partnery k disku-

nějaké významné místo v lidské společnos-

mu, co je efemérní, lokální, teprve génius

si mezi nejlepšími mozky světa, ať už jsou

ti. V dějinách lidstva existuje přitom mnoho

oceňuje génia (jak zdůrazňuje ve svém ese-

jakékoli národnosti.

odpovědí na tuto otázku, které nutně souvisí s tím, co si lidé myslí o postavení člověka

ji nádherně Kundera). Za Goethova života bylo ještě v evropské literatuře zřejmé, že

Neštěstím národní literatury u národů, je-

v kosmu, o smyslu lidského života, o tajem-

právě nikoli většina, již tvořili pouze dobo-

jichž kulturní styk se světem byl na úrovni

ství smrti, lásky, poznání a naděje, pokud

ví pisálci, nýbrž lidé jako Goethe, lidé s ob-

národního jazyka potlačen na stovky let

tedy dávno nerezignovali na všechny po-

rovským tvůrčím potenciálem a rozhle-

(dokázal by si někdo představit, že by se do

dobné otázky jako Čapkovi mloci. Národní

dem, budou definovat, co je hodnotné.

češtiny dal přeložit v době svého vzniku na-

literatura přitom stojí a padá s pojetím člo-

A Goethe udržoval napříč Evropou kores-

př. Sternův Tristram Shandy?), je klec, v níž

věka jako kolektivu, který tvoří svou litera-

pondenci s těmi, jež si vyvolil, tak třeba

najednou vedle světové literatury a kultury

turu – měla by tedy mít zpětnou vazbu v li-

s Manzonim, Byronem či Carlylem. Goet-

má totéž právo na existenci i literatura

du, který daný jazyk používá, měla by mu

hova díla se překládala a byla recenzována

a kultura „národní“. Často právo té druhé

být přístupná a být jeho. Odtud potom není

nejen v Británii, Francii a Rusku, a tak se

je mnohem vyšší, protože je prostě „naše“,

daleko k notorickému českému pojetí spiso-

i koncepce světové literatury jako výhonek

byla utlačovaná cizáky a, ruku na srdce, je

vatele jako učitele národa, jako vzoru a pro-

univerzalismu předchozích dob narodila

vystavena mnohem menší konkurenci gé-

roka. Spisovatel není součástí duchovní sfé-

do 19. století, jež později mělo zažít naopak

niů, takže se v ní lépe uplatní všechno efe-

ry spojující génie nad časem a místem po

vzrůst nacionalismu (ústící do Dreyfusovy

mérní a lokální. Pro takovou národní litera-

celé věky, je naopak určen mluvit k národu

aféry, do naší hilsneriády, koncentračních

turu je pouhých 200 let spousta času, pro-

a jemu se i přizpůsobit. Typicky goethovská

táborů). Národy se starší kulturní tradicí

tože její existence se nemůže srovnávat se

představa, že existuje něco bytostně víc než


národ, totiž duch, a že lidé mohou být vzdělaní a dorůst kulturních výšin pouze studiem těch největších výtvorů ducha, byla

O se

vlastní snad těm, kdo Čechům zprostředkovali poklady světové literatury (antiku, Danta, Shakespeara, Cervantese, Rabelaise…), ne však národní literatuře jako takové. V českém prostředí chybí hluboká reflexe klasického kánonu (a prosím, ať mi tu nikdo neargumentuje Šaldou dříve než si Šal-

čem

du srovná s Eliotem), odkud by teprve mohla vyrůstat ta vzdělanost, jež by národní literatuře dala důstojnou alternativu.

Jako přírodní vědec mám to velké štěstí, že

(ne)

se stále pohybuji v jedné z mála opravdu aktivních univerzálních říší ducha, jež tu zůstala po původní goethovské jednotě vědy,

mluví

umění, filozofie a náboženství. Ve školské, lokální a efemérní vědě můžeme najít nejrůznější deformity, ale ty si vždycky lze uvědomit srovnáním s jasnou úrovní elit, jak ji třeba přinášejí každý týden nejprestižnější vědecké časopisy Nature a Science. Ty se přitom vůbec nevyhýbají umění nebo náboženství a filozofii. Ve svobodném prostředí diskuse těch nejlepších myslí planety, kde má každý volný přístup, pokud se dokáže argumentačně prosadit, se kultivuje mysl čtenáře, aby mohl docenit bohatství ducha, jež není přístupné jenom tak každé-

sovatelské komunity. Opravdu výrazných

ně zde v české kotlině si vystačíme bohatě

mu. Tento duch je ve svém univerzalismu

osobností, jež se mohly zastávat světové

už i s odkazy na naše „génie“), vychází

úplně opačný zapšklému, zakomplexované-

kultury, bylo v Česku vždy velmi málo, na-

z hluboké reflexe staletí plynoucího proudu

mu a beznadějnému, ke vší velikosti škodo-

posledy třeba Patočka a Černý, jejichž vliv

ducha, z pochopení různých idiosynkrazií

libému duchu efemérní a lokální společnos-

pomalu umdlévá. Žijeme navíc ve 21. stole-

(mne třeba potěšilo, když jsem jaksi vnitřně

ti. To nadšení, jež v Goethově době vzbuzo-

tí a kromě těchto učitelů by bylo záhodno

pochopil, proč Eliot naprosto nedoceňuje

valy nové obzory pro všechny sféry lidské-

sledovat také to, co se ve světě děje nyní, ze-

Goetha) a znamení doby (když si Goethe na-

ho ducha, to zůstalo dnes jenom ve vědě,

jména pak na pomezí vědy, umění a filozo-

př. v rozhovoru s Eckermannem stěžuje na

a hlavním důvodem je udržení univerzál-

fie, kde bude třeba se znovu zamyslet nad

postavení

ních, stále se obnovujících elit, jejichž pří-

tím, jak dnes vlastně chápeme člověka (vy-

předznamenává složitost postavení pozděj-

padné strnulosti lze efektivně vzdorovat.

nikající přednášky na toto téma měl v roce

ších géniů v nastupující „kultuře davu“).

V umění ale už těžko rozumíme slovu kulti-

1999 na Yale princetonský filozof přírodní

Člověk tu není za ten či onen národ, ale v ší-

vace: kdo by měl být něčeho takového ga-

vědy B. C. van Fraassen, o pár let později vy-

ři věků je to on sám nadčasový (zcela uni-

rantem? Pro nás české spisovatele možná

šly pod názvem The Emprirical Stance).

kátní, a proto i „věčný“) se svým vlastním

právě Milan Kundera, leč jeho hlas z New

tajemstvím

německého

osobní

spisovatele,

integrity,

což

vrženosti

Yorkeru, byť zazněl česky v Hostu, bude sot-

Světová literatura nemůže být jen uměním

a smrti. Nečte již proto, že ho to „baví“, čte

va někdo schopen využít uvnitř zdejší spi-

dělat odkazy na toho či onoho génia (ostat-

proto, že je vnitřně jeho život obohacován,


k víře v geniálního ducha (víra v přírodní vědě dodnes velmi živá), ve velká literární díla budoucnosti, jež by mohla stát hrdě vedle Homéra či Danta. Nevidím ale žádný důvod, proč něco takového tvrdit, když budoucnost je dnes stejně v Božích rukou jako byla kdysi (a nikoli v rukou škarohlídů a chytráků). Podstatnější je ale to, že i kdyby Bůh dal lidstvu pouze Danta nebo Goetha, a nikoho jiného, už tak by byl nekonečně štědrý. Máme, pro vážné zájemce o literaturu, obrovské dědictví, jež svou cenu neztrácí ani v nejmenším, i kdyby nemělo nikdy pokračovat. Bude-li však doceněno, pokračovat bude, protože kultivuje znovu a znovu mladé lidi po stovky let a zachovává si tak svou životnost. Jediné nebezpečí, jež hrozí, je temnota ignorance, konec kultivačního procesu a v důsledku pak kultury a s ní i civilizace. Že k tomuto temnému úpadku dříve či později dojde, o tom nepochybuji, protože vše lidské je prostě konečné. Čin je pak něco, co vzdoruje tuposti (ať mi Teilhard odpustí) hmoty a jejímu stálému rozkladu, odporuje setrvačnosti a překvapuje, přináší nové na tento svět, i když to nové právě v případě působení ducha má svou osobitost vždy pouze ve staletém kontextu zpět i dopředu. A tak se převratně novou mohla stát vlastně renesance (ve své ina to často i za cenu velké námahy, která je

ústředním bodem jednoty tvůrčího úsilí vě-

tenci se „jen“ vracející ke staré antice)

vždy s kultivací bytostně spojena. Je nucen

dy, filozofie, náboženství a umění. Nic mu

i všechny další začátky, protože začátek je

vyjít z ulity efemérního (i století je efemér-

nebylo cizejší než poraženectví, rezignace

vždy svým způsobem návrat. Ten, kdo ne-

ní) a lokálního do úrovně trvalého, kde prá-

na velikost, ufňukané žebrání o almužnu

má se kam vracet, ten nemůže začít, ten už

vě trvalost není zajištěna lhostejnými sno-

pro spisovatele, jenž nikdy nebude hoden

je zakletý v ignorantské temnotě konce.

by, kteří chválí Shakespeara, protože je to

čtení (míru Goethovy tvrdosti ukazují Xe-

I nový život v lůně ženy začíná z historie,

přece Shakespeare, ale lidmi jako Goethe,

nie, které napsal spolu se svým důvěrným

z miliony let staré a tradované genetické in-

který Shakespeara vytáhl ze zapomnění,

přítelem Schillerem), a už vůbec ne relati-

formace spermie a vajíčka.

neboť v něm rozpoznal génia svého typu,

vismus, který všechno klade jaksi na jednu

tak cizího géniům francouzského klasicis-

úroveň, aby zakryl malost, neschopnost,

Pro mou generaci všude na světě bude vel-

mu (pokud jde o různou idiosynkrazii vůči

nedostatek odvahy, elánu a vytrvalosti.

kou výzvou právě návrat z vyčerpané a rozložené postmoderny k životu, z únavy boře-

Shakespearovi, tak ani Eliot nebo třeba Wittgenstein k němu moc nelnuli, ačkoli

Není to tak dávno (1997), co umřeli Gins-

ní k hledání toho nového, co by bylo dobré

ho nesmírně respektovali). Nikdy není nic

berg a Burroughs, dvě největší a podle mé-

postavit. Je to vzrušující doba a celé dějiny

na tomto světě samozřejmého, vše se mění

ho názoru přímo goethovské postavy pová-

jsou po ruce.

a lidé do toho mohou vstupovat svým čino-

lečné Die Weltliteratur. Mnohokrát jsem

rodým úsilím. Pro Goetha byl právě čin

však slyšel názor, že dnes už není návratu

Boris Cvek


O Královiny se čem (ne) mluví Malý národ není žádný národ

jeho součástí – není důležité. Palacký, Jungmann či Dobrovský – v jejichž době jsme podle Pilátové uvízli – byli takoví popletení trubci. Kdyby jich nebylo, mohli jsme dnes mít v anketách ty opravdu světové knihy a nezabývat se tím, že i v dnešní glo-

Někteří čeští intelektuálové jako by stále čekali na zá-

balizované době je národní identita důležitá. Jsme

minku, jak by si mohli do nás (a sebemrskačsky do se-

malí, nedůležití a všechno, co jsme kdy vykonali

be) kopnout: jsme hloupí a vůbec tak nějak zahledění

a napsali, je nutné spláchnout do záchoda. A mů-

do sebe, zní jejich obvyklá mantra. Záminky k tomu-

žeme být rádi, že nám to lidé jako Pilátová připo-

to počínání jsou mnohdy až bizarní: Markéta Pilátová

menou, jinak bychom si mohli začít bláhově mys-

k tomu v Respektu využila anketu Lidových novin

let, že i kultura malého národa má nějaký smysl.

o knize roku. Jsme prý myšlenkoví autisti, neb anketu vyhrál poslední díl Lexikonu české literatury. „Ideální kniha roku je podle našich kulturních osobností zároveň pomníkem pozitivistického myšlení. Sbírkou ověřených faktů, na každém z nich krasopisným písmem napsaná popiska," napsala Pilátová výsměšně. Ba, je to fakt, vyjde-li slovník českých spisovatelů, kte-

Blondýnky odhalily pravdu o evropské identitě

rý zde vznikal desetiletí, měla by to naše „humanitní elita" (termín Markéty Pilátové) úplně ignorovat. Na-

Jsou texty, které vám otevřou oči. Dlouhou dobu si

še radost, že konečně existuje dílo, které ostatní ev-

myslíte, že je nějaký problém složitý a lze na něj na-

ropské národy, nesvázané čtyřicetiletím komunistic-

hlížet z mnoha stran. A najednou bác ho, stačí pár

ké nadvlády, mají už dávno, je přece zcela jasným zna-

vět a vy najednou vidíte, jak je vše prosté. Tak třeba

kem zaprděnosti. Skutečnost, že na lexikon můžeme

se domníváte, že o užitečnosti a úskalích Evropské

být hrdí – stejně jako jsou hrdí na podobná díla všich-

unie lze diskutovat hodiny, jedna blondýnka vám

ni okolo nás – je vedlejší, musíme totiž držet prst na

ale dokáže, že to tak není: „Jsme taková jedna velká

tepu doby. Co není bestseller v Německu či v Ameri-

rodina, která má spoustu společného, ale přitom

ce, jako by nebylo. Že snad každá kultura musí mít

jsme každý jiný, a která dokáže řešit společně pro-

nějaké své podhoubí – a slovník literátů je chtě nechtě

blémy. A to vidíte i v samotné EU – kolem stolu se-


„Jsme taková jedna velká rodina, která má spoustu společného, ale přitom jsme každý jiný, a která dokáže řešit společně problémy. A to vidíte i v samotné EU – kolem stolu sedí 27 ministrů a snaží se pojmenovat problémy a nakonec se spolu dohodnou na společné legislativě. Země, které spolu kdysi bojovaly, nyní sedí u jednoho stolu. To je fantastické, nemyslíte? Mým snem je, aby v budoucnu úplně všichni mladí lidé jezdili do ostatních evropských zemí tak na týden až dva a tam pracovali nebo studovali nebo dělali nějakou dobrovolnickou práci, cokoli, a tak poznali život v jiných zemích..." dí 27 ministrů a snaží se pojmenovat problémy a na-

Ježka. Zabilo snad architekta Jana Kaplického srdeční

konec se spolu dohodnou na společné legislativě. Ze-

selhání, jak se naivně domnívají lékaři? Ale ne, podle

mě, které spolu kdysi bojovaly, nyní sedí u jednoho sto-

Ježka stojí za jeho smrtí všichni ti, kterým se nelíbil ná-

lu. To je fantastické, nemyslíte? Mým snem je, aby

vrh blobu a vystupovali proti němu. „Představte si, že

v budoucnu úplně všichni mladí lidé jezdili do ostat-

se Kaplický po letech vrátí do Česka, má radost a chce

ních evropských zemí tak na týden až dva a tam pra-

jako patriot pro svou zemi něco velkého vytvořit. Vy-

covali nebo studovali nebo dělali nějakou dobrovolnic-

hraje architektonickou soutěž a najednou je odmítnut.

kou práci, cokoli, a tak poznali život v jiných zemích.

Vše co se kolem toho dál dělo, byly velmi smutné věci.

To by jim pomohlo nalézt či objevit také svou evrop-

Ti lidé, kteří to způsobili, zůstanou pro dějiny trpaslí-

skou identitu." Vidíte ta její rozzářená kukadla, jak je

ky, po kterých nic nezbude," řekl Ježek Lidovým novi-

šťastná, že rozřešila staleté spory? A to ještě její slova

nám. Autor této glosy se nějakým tím řádkem o blob

nečetli kupříkladu Albánci a Srbové – teď už stačí, aby

otřel, asi tedy přijde do pekla, ostatně nemá žádnou

si mladí udělali pár výletů a hned se spřátelí. Jen kdy-

šanci na polehčující okolnost, protože se strefoval i do

by jednoho pak nezamrazilo v zádech při zjištění, že

Milana Kundery. A jak říká Ježek: „Způsob nedávné

ten výrok nepochází od bavičky pořadu Na stojáka, ale

kampaně proti spisovateli Milanovi Kunderovi měl ob-

od docela bloňďaté místopředsedkyně Evropské komi-

dobné rysy jako kampaň proti Chobotnici a Kaplické-

se Margot Wallströmové. Máme-li takto intelektuálně

mu." Kundera tu na světě jistě nebude do 120 let, tak-

zdatné vedení Evropské unie, měli bychom se bát ro-

že všichni, podle kterých udal, by si hned měli sypat

dinné války. To třeba až bude jednou Wallströmová tak

popel na hlavu, nebo budou mít krev na rukou. Ježko-

ponořena do evropské identity, že v hlavním městě

vi se zkrátka zdá, že když vyslovíte nějaký názor, pří-

Slovenska poznamená, jak moc se jí Pozsony líbí...

padně vystoupíte proti nějakému velikánovi, potvrzujete tím českou malost. Ve skutečnosti ale je myšlenko-

Česká malost Vlastimila Ježka

vým trpaslíkem člověk, který běžnou smrt zneužívá k naznačování, že se lidé s odlišnými názory a postoji provinili smrtelným hříchem.

Jiří T. Král Autor těchto řádek je spolupachatel vraždy, tedy ale-

Další glosy jsou na

spoň podle bývalého šéfa Národní knihovny Vlastimila

www.kral.bloguje.cz


Z antikvariátních

banánovek

Dr. Josef Konstantin Miklík C. Ss. R. se narodil 21. 3. 1886 v Žopách u Holešova. Vystudoval teologii na Univerzitě Karlově a na Papežském biblickém ústavu v Římě. Byl členem řádu redemptorisů a profesorem biblické exegeze na řádovém učilišti v Obořišti u Dobříše. V říjnu 1944 byl zatčen gestapem a odvezen do Malé pevnosti v Terezíně, kde se 5. května 1945 dočkal konce války. Po roce 1950 se opakovaně pokusil

Princip nookracie

o emigraci, což se mu nakonec

Demokracie běží hluše a nevšímavě kolem vzdělání a obecní

podařilo a po různých peripetiích se

hroznější antického nevolnictví, ale pro nejpolitičtější a nejsveře-

usadil v Brazílii. Zemřel 13. 12. 1966

větší nebo menší kritická a etická zdatnost člověka, kterou nazý-

ve vesnici poblíž Rio de Janeira.

mokracii přirozeně a rovně aristokratizuje, systémem nookratic-


mravnosti, opravňujíc logicky komunismus (který sice zavádí stav pější otrapy je pravým Eldorádem), hlásí se o své právo k vládě váme n u s (noos, duch) a podle níž jmenujeme systém , který dekým. Princip nookracie, čili dobrovlády je tento: Čím má kdo lep-

Nookracie Josef Konstantin Miklík autorem publikací Byl svatý Václav ženat? (1947), Četba knih s hlediska morálního a kanonického (1947), Jak chce Bůh, tak buď! (1947), Katechismus základních pravd (1935), Klíč k dobré literatuře, aneb, Seznam knih, knížek a knížeček výborně, dobře neb snažně udělaných téměř obecně žádoucích, užitečných a přístupných myslím čtenářů zdravých, jadrných a nepříliš odborných. S vyloučením spisů ohavných, škodlivých a zbytečných jako vzor pro lidi katolické, křesťanské a opravdové (1937), Rozjímání o tajemstvích sv. růžence podle textu Písma svatého a úmysly, za něž lze prositi při jednotlivých desátcích růžence (1934), Satan na Svaté Hoře: uzdravení posedlé Juliany Steimlové na Sv. Hoře r. 1881, (1932) nebo Theologie dějin (1940).

muž s nejvyšším, akademickým vzděláním. 60letý sedlák s nižší hospodářskou školou a pochvalným diplomem své obce váží nookraticky tolik, co 50letý učitel téže obce se 7 nebo 8 třídami střední školy a 3 řádně absolvovanými ročníky vyšší pedagogické školy. Někdo byl roku 1920 propuštěn z těžkého žaláře. Roku 1930 je jeho volicí rok 10, jeho starý volicí rok z roku 1918, kdy nastoupil trest, byl 22, protože 1896 byl propuštěn z těžkého vězení. Je tedy jeho volicí valor roku 1930, podle velikosti indexu,

Knihu o dobrém zřízení státu vydal Josef

jenž mu náleží, následující:

Konstantin Miklík vlastním nákladem roku 1931.

V1 = (10 + 22 – 1) = 33 V2 = (20 + 22 – 4) = 38 V3 = (30 + 22 – 9) = 43

ší náhled do věcí a čím má kdo poctivější

li vlastnímu břichopasectví, opouštějíce do-

V4 = (40 + 22 – 16) = 46

vůli spravovati se lepším poznáním, tím ví-

konce sám požadavek rovné povinnosti,

V2 = (50 + 22 – 25) = 47

ce má práva na rozhodování o vlastním

z něhož odvozují pyšně své jméno, a napo-

To jest:

štěstí ve společnosti a tím více poskytuje

dobujíce monarchie ve věci, jež byla v ději-

V = nový rok x index + starý rok – i?

naděje, že bude i o cizím štěstí spoluroz-

nách příčinou tolika životních pohrom.

hodovati co nejlépe. Zdravý soud lidský,

Nookracie staví na jiné dobrotě, než na

Byl-li starý volební index menší než nový,

k němuž má přístup i nejprostší horal, vy-

plném měšci: na kráse chování a na množ-

dopadne volicí valor příznivěji. Pro starý i =

vodí z toho bezděky praktický důsledek, že

ství vědění.

0 je V1 = (10 + 22) = 32, pro starý i = 1 je V2 = 20 + 22 – 1) = 41 atd.

člověk pokročilejší rozumem a vůlí má obdržeti, v zájmu svém i v zájmu celku, ve státě více rozhodovacího vlivu nežli jiný

Nookratické volby

Byl li starý volicí tok 0, t.j. byl-li někdo trestán těžkým žalářem v témže roce podruhé, je volební valor nepoměrně horší;

člověk méně pokročilý, a to ku blahu a užitku právě i toho méně pokročilého

O vlastním i cizím volebním indexu může

na př.: V2 je v 1. případě = 25, ve 2.případě

a méně zdatného.

každý nabýti jistoty z listin. Známe-li voleb-

= 41.

Nookracie nedá nic na zlatý substrát

ní index a volící léta některé osoby, je snad-

bez inteligence a benevolence, ačkoli s poli-

né určení volebního valoru. Ukážeme to na

Uvedené příklady stačí k poznání,že v noo-

továním pozoruje, že vlády nad lidem pře-

příkladech.

kracii se cítí každý vážen buď pro svá léta obecného

nebo pro své znalosti, pro svou poctivost

zámožnějších vrstev pro obecné dobré. No-

vzdělání má při volbě 1 hlas. Má-li vzdělání

nebo pro své polepšení. Mimo to se každý

okracie trvá na tom, že pomoc přičinlivých

střední, má při volbách 3 hlasy, tedy tolik,

raduje z vědomí, že o příštích volbách bude

boháčů zasluhuje jisté čestné uznalosti ze

co prostý mladý muž v třiadvacíti letech.

zanmenati více než do té chvíle, že může

strany státu, zatím co se kasíři demokracie

50letý venkovan prostého indexu platí při

dokonce obdržeti i nějaký čestný diplom,

velkodušně zříkají státního prospěchu k vů-

nookratické volbě právě tolik, co 26letý

který mu zvýší volební index, že se může

hlédly neocenitelný význam příspěvků nej-

Jedenadvacetiletý

jinoch


i sám ještě přičiniti o dosažení vyššího věd-

zastával. Inspektor je více trestán, než učitel

voleno a radno při manželském aktu zabra-

ního a tím i volebního gradu.

a učitel více než obyčejný občan. Hlavním

ňovati příchodu nového člověka na svět.

Nookracie neobyčejně podporuje touhu

principem nookratického soudnictví je bez-

po přístupném vzdělání, neobyčejně chrání

pečnost občanů dobrých a řádných a účin-

Nookracie trestá smrtí hlasatele a praktiko-

každého před mravní rozpustilostí a neváza-

nost trestu na všecky rušitele mravnosti, řá-

vatele euthanasie, čili „dobré smrti.“ Noo-

ností a kromě toho činí zbytečnými institu-

du a pokoje.

kracie trestá a popravuje ty, kteří zločinem životu nebezpečným zavinili ztrátu životů

ce jako senát nebo horní sněmovna, protože věk i výchova vládne mnohonásobně již

Vrahové, v jejichž zločinu nebylo žádné

v nižších nookratických zastupitelstvech.

čestné okolnosti, jsou bez milosti trestáni smrtí nebo odnětím světla.

Nookratické pořádky

(žháři, pachatelé atentátů a pod.) Kdo přes výstrahy a varování zaviní zpupnou neopatrností (na př. při jízdě autem), že někdo přijde o život nebo je mrzá-

Nookratické soudnictví nepovažuje za spra-

kem, propadá polovic majetku státu, polovic

vedlivé, aby vrah mnohonásobný,nebo kva-

ve prospěch rodiny postiženého a je mimo to

lifikovaný zvlášť zločinnou pohnutkou, ne-

odsouzen k doživotní donucovací pracovně.

bo zvlášť ukrutný ke své oběti, byl trestán V nookratickém státě je náboženství pova-

jenom jako vrah obyčejný, nýbrž trestá vra-

Kdo se chlubí promlčeným zločinem nebo

žováno za nejpřednější a nejdůležitější po-

hy tohoto druhu popravou kvalifikovanou,

přečinem, podléhá stíhání a trestání, tak ja-

měr člověka. Nookracie nedovoluje hlásati

t. j. zostřenou a bolestnější. Padělatele hu-

ko by žádného promlčení nebylo.

positivní ateismus nebo agnosticismus ani

manity poukazuje nookracie na to, že ona

veřejně ani soukromně, protože by se tím

svou lidskost, kromě větší přízni k nevin-

Sebevrahy, jež se nepodařilo zachrániti,

stavěla proti rozumu a proti sobě. Právě tak

ným, osvědčuje tím, že připouští polehčují-

prohlašuje nookratický soud za bezectné

zakazuje hlásati etismus čili mravnost zcela

cí okolnosti při první vraždě; že nežádá,

a vystrojuje jim pohřeb hanby. Ti, kdo se

nezávislou

náboženství

aby vrah sešel zcela tak násilně, zdlouhavě

pokusili o sebevražd, aby ušli trestu za zlo-

a dogmatu. Náboženská vyznání mimok-

a bolestně, anebo, jak by bylo spravedlivo,

čin nebo zasloužené hanbě, jsou po nálezu

řesťanská jsou v nookratickém státě trpěna,

bolestněji než jeho oběť; že nepřekvapuje

soudu týden vystaveni v kleci na soudním

pokud neodporují poznatkům přirozeného

vraha jako on překvapil svou oběť, či oběti,

nádvoří, načež jsou posíláni na doživotní

náboženství a pokud nejsou namířena

nýbrž dává mu čas k vnitřní nápravě před

těžkou práci do státních podniků. Sebevra-

k vyssávání nebo rozrušování lidu křesťan-

odchodem na onen svět; nevyžaduje na vra-

zi, kteří spáchali pokus z lehkomyslnosti

ského.

hu, jako on vyžadoval na své oběti nebo

a bez cizího ublížení, jsou po trojdenní vý-

I lidé bez určité církevní příslušnosti

obětech, aby umíraly s nejtrpčím pocitem

stavě v kleci chováni doživotně ve zvlášt-

(bezkonfesní) jsou povinni v příležitostech

popravy nezasloužené a k tomu od privátní

ních donucovacích pracovnách, kde je jim

daných zákonem přísahati Bohu a nésti

osoby. Otrlý vrah má cit otupělý a tudíž ne-

odňata příležitost k opakování pokusu.

všecky následky tohoto nejvyššího potvrzo-

cítí ani zdaleka tak tortury, jako cítil nevin-

vání a dokládání.

ný člověk jím utracovaný.

na

jakémkoliv

Sodomity a pederasty trestá nookracie ponejprv ulicí, po druhé upálením; obchodní-

Říkati, že všechna náboženství křesťanská jsou stejné ceny, je v nookratickém stá-

Nookratický stát trestá smrtí následující

ky s děvčaty a pachatele násilného, ale při-

tě trestné, protože odporuje rozumu a otví-

zločiny proti rodině: dopadené výrobce, in-

rozeného smilstva, doživotní těžkou prací,

rá brány dokořán indeferentismu a nábo-

serenty, prodavače i kupce všech ochran-

svůdce podřízených k skutku nepočestné-

ženské vlažnosti.

ných prostředků, jež mají zameziti nebo

mu ztrátou postavení a doživotní donuco-

přerušiti početí; ženy, lékaře, porodní asi-

vací pracovnou.

Nookracie nezná jiného soudnictví než od-

stentky a kterékoli jiné vyhaněče nebo us-

Nookratická censura zabavuje a bez

borné. Poroty neexistují neb mají hlas pou-

mrcovače mateřského plodu, jestliže se jim

procesu ničí vyloženou pornografii a por-

ze poradní a jinak prejudikují právnímu

zákrok zdařil; chirurgy, národohospodáře,

noplastiku, trestá veřejnou nebo společen-

přesvědčení soudců z povolání. Při určování

novináře, poslance,spisovatele, profesory

skou nemravnost velikými pokutami, žalá-

trestů je nookratická justice tím přísnější,

a učitele, kteří přednášejí nebo praktikují

řem, vystavováním v kleci; šiřitele, případ-

čím vyšší je index nebo úřad odsouzeného

nauku, že k zachránění matky je dovoleno

ně i původce necensurovaných tiskovin, po-

a čím příkladnější měla být funkce, kterou

vědomě usmrtiti dítě nebo že vůbec je do-

sílá do donucovací pracovny.


Kdo byl již víckrát odsouzen pro krádež,

hodě s Církví, v státním krematoriu, zříze-

podvod, násilí a podobné menší zločiny, kte-

ném právě za tímto účelem. Naopak, nesmě-

ré však velmi citelně ohrožují veřejnou bez-

jí býti upáleni muž nebo žena,kteří se za-

pečnost, dosahuje-li časový součet jeho tres-

sloužili o nookratický stát a které by snad

tů aspoň tří let, nebude již propuštěn na svo-

chtěli zpopelniti jejich příbuzní; nařídil-li si

bodu, nýbrž zůstává doživotně v státní neb

však někdo pohřeb žehem sám, zapovídají se

Strana komunistická, která chce dosadit se-

soukromé donucovací pracovně. Mimo to již

jakékoliv jeho veřejné oslavy. Co se týče kre-

be na místo buržoasie, je relativně nejhorší

po prvém trestání může jej strážník kdykoliv

mace vůbec, nookratický stát při vymáhání

a zasluhuje zvláště pozorné výchovy státní.

prohlédnout a zakázat mu určitou cestu.

popelných dluhů nikdy a nikomu neasistuje.

Komunistům se v nookracii dopřává nuce-

Nookratický stát a strany

né svobody, aby ukázali, že jejich systém lze V nookratickém státě platí veliké pokuty

Na divadla, biografy, slety, turnaje, cirkusy,

krásně prováděti alespoň v malém. Aby spl-

všecky noviny, jež špiní něčí čest, neudávají-

kongresy, krematoria, banky a podobné

nění komunistických nadějí uspíšil, bdí no-

ce buď věrohodného pramene neb udávajíce

podniky nedávají se v nookracii žádné sub-

okratický stát sám nad komunistickou or-

pramen fingovaný; jedna polovice pokuty,

vence ze státních peněz nebo z obecních

ganisací: zatím co drakonicky trestá všech-

takto získané připadá postiženému, druhá

a jiných přirážek. Banky se musí sanovat sa-

ny veřejné i soukromé komunistické proje-

fisku. Při zvláště těžkých ublíženích na cti

my ze soukromého majetku úředníků. Sa-

vy lidí, kteří nejsou přihlášeni do komunis-

postoupí viník trest veřejného zmrskání.

nování z peněz veřejných není dovoleno,

tické strany, nutí s touže přísností všecky

protože by to bylo léčiti bolest bolestí a pod-

přihlášené, aby poslouchali orgánů komu-

porovalo by to zločinnost.

nistické velkorodiny a zařídili svá přání po

Ženy nesmějí psáti do novin a časopisů leč o životě rodinném a o módě, ovšem jen po-

komunisticku. V každé místní obci totiž po-

dle pravidel o nookratické počestnosti. Kni-

Divadel a jiných uměleckých zařízení nechce

skytuje nookratický stát když ne hned zcela

hy smějí vydávati ženy vdané jen se svole-

nookratický stát sanovati proto, že poplatní-

teritoriálně, tedy aspoň na způsob perso-

ním manželovým, které bude vytištěno na

ci nemají žádného přímého a opravdového

nálního svazu,obec zúplna komunistickou.

titulní stránce knihy; ženy svobodné smějí

vlivu na určování umělecké produkce těchto

Stát zasahuje jen do sporů komunistů s ne-

tisknout knihy jen s povolením svého kon-

ústavů. Zde jako při sanování bank byla by

komunisty, komunisty nutí pak zachováva-

fesního představeného nebo, jsou-li bezkon-

porušena matematická spravedlnost a kro-

ti komunistické pořádky.

fesní, s povolením okresního politického

mě toho by se často uměle udržovaly při ži-

Je-li některý komunista odsouzen ko-

úřadu. Přestoupení tohoto paragrafu trestá

votě instituce, které mají přirozeným orte-

munistickou lživládou k smrti a nechce-li

se pokutou tisíce jednotek peněžní měny ve

lem zajíti a býti vysřtídány jinými, vzešlými

vystoupiti před vykonáním popravy z ko-

prospěch nalezených a opuštěných dětí

z nových duševních potřeb, čerstvějšími.

munistické obce, odsuzuje jej nookratický

a zabavením nákladu.

Eventuelní škoda tak se přiházející je vždyc-

stát rovněž, aby položil hlavu za komunis-

ky menší, než úhrnný prospěch.

tickou věc. Kdyby však někdo, nejsa ničím vinen, byl tak pošetilý, že by se před hrozící

Kritika poměrů ve vládě a ve sněmovně, v státní správě, v ekonomii, v soudnictví, ve

Nookracie nestrpí žádných potravních mo-

smrtí odhlásil z komunistické obce a justi-

vojsku a jinde není v nookracii brzděna žád-

nopolů a trestá velikými pokutami hostin-

ce, ukládá mu nookracie, aby dvouročním

nou censurou. Vyjímaje pornografii panuje

ské, kteří nalévají lidem, u nichž pozorují

noviciátem

totiž v nookratickém státě neobmezená (ale

už stav podnapilosti. Objednávky, učiněné

osvědčil, že se vskutku ještě hodí pro oby-

odpovědná!) svoboda projevu (slovem, tis-

v stavu podnapilosti, jsou neplatné a ztráty

čejný občanský, nekomunistický a idylický

kem, rozhlasem), jejíž stinné stránky jsou

tím vznikající jdou na účet hostinského.

život. Neosvědčí-li se však, bude vydán jako

vyrovnávány pravidlem, že za obvinění

Všichni opilci, dopadení v nepříčetném

neupotřebitelný zpět komunistické sprave-

osob a stran jsou noviny odpovědny již při

a bezvládném stavu a potřebující cizí pomo-

dlnosti.*

prvním uveřejnění, a nikoli teprve až jsou

ci, aby se dostali z dosahu veřejných nebez-

interpelovány. Nejsou však trestná podezře-

pečenství,obdrží ku probrání a na pamět-

ní, pro něž se uvádějí důvody úměrně silné.

nou 25 ran od policejních zřízenců, kterým

pod

policejním

dohledem

*) Obecníci, jímž tyto velkolepé ironie nejsou po chuti, mají krásnou příležitost couvnout a spasit se útěkem. Ostatním, kteří nechtějí ani couvnout, ani umřít, povoluje se puknout dokonalou nevolnickou zlostí.

přidali práce. Usvědčeným ze zaviněného Těla utracených zločinců, pokud nejsou po-

a předvídaného úplného opilství se snižuje

chována samou popravou, spalují se po do-

na celý rok index o 1 bod.

Připravil Michal Šanda


Ondřej

Ondřej Tuček (1969) je prozaik, básník, výtvarník a fotograf, hrál ve filmu

Byl jsem mladistvým intelektuálem, vydal sbírku mikropovídek Kachnička (Dobrá adresa ji recenzovala loni v červencovém čísle). Vyhledává a sbírá „odpadky v nalezených souvislostech“. Intenzivněji fotografovat začal před pěti lety, díky požehnání jménem digitální fotoaparáty a kvůli tomu, že mnoho pouličních „nálezů“ i přes všechnu snahu prostě nešlo sebrat a odnést si domů (ať už z důvodů logistických či hygienických). Stejně jako nalezené, ani fotografované objekty nijak neupravuje, resp. nearanžuje. Živí se jako jazykový redaktor Lidových novin. Plavecké závody


Tuček Ještěrka a jiné nalezené souvislosti

Ještěrka

Baletka


Elektrická kytara

Ryba

Hadí kůže


Stařenka

Ještěrka a jiné nalezené souvislosti

Ondřej Tuček Chrám Vasilije Blaženého v Moskvě


Daniel Prokop: Povídky Daniel Prokop se narodil 29. května 1984 v Praze Podolí. V současnosti studuje sociologii a mediální studia na Fakultě sociálních věd UK. Živí se jako redaktor zpravodajství iDNES.cz a přiživuje občasnou hudební publicistikou a dalšími pokoutnými činnostmi. Prózu dosud nepublikoval. vznešeně nechová, to vám povim. Znáte to,

stavte si, že by je psal a že by byly jako do-

jak starší lidi ztrácej jakkýkoli zábrany při

brý. A hodně známý. To by pak Joyce, mís-

stolování a vůbec v těhle běžnejch činnos-

to aby psal, přemejšlel jako já, že má smů-

estli vás to tedy opravdu zajimá, tak

J

tech, když maj tu jistotu domova nebo co?

lu narodit se s takovýmhle příjmením.

já bych ze všeho nejradši psal povíd-

A vůbec, toho bych se chtěl vyvarovat, dávat

Odyseus by nevznikl a nikdo by žádnýho

ky. A možná rovnou romány bych

svym dětem vlastní jméno. Teda křestní

Joyce neznal. Tedy kromě mýho pradědy,

psal. A byly by to dobrý romány, ne jako ty

myslím. Stačí ty nemoce a tak, co se dědí,

kterej by už předtim psal ty známý romá-

všechny, který dočítáte jenom proto, abyste

nechci aby mojeho syna někdo oslovoval

ny, samozřejmě. Do těhlech věcí se vždyc-

si nepřipadali blbě sami před sebou. Ja si

„junior“, to je prostě děsný. A můžete hádat

ky zamotám, ale doufám, že to je jasný.

třebas pamatuju toho Španěla, co napsal

jak se menoval můj dědeček...

Joycova moucha

A často mi taky lidi říkaj, že moc fanta-

Sto roků samoty. Já vám řeknu, mě to ne-

Jo, Nicolas, jak jinak. Protože jak jinak

zíruju. “Ty moc fantazíruješ,” říkaj kon-

bavilo, upřímně řečeno jsem to ani nedočet.

by mýho otce napadlo v tom pokračovat,

krétně. To by tak ještě byla pravda, ale pro-

Já vim, že je to dobrá kniha, ale mě zkrátka

kdyby nebylo v čem, chápete. Občas se vy-

blém je v tom, že já to fantazírování ani

nebavila. To je všechno.

jadřuju trochu krkolomně, ale ono to snad

moc neumim. To si třeba řeknete, budu fan-

Já bych prostě psal jinak a líp, když to

je k pochopení. Prostě mám pocit, že celá

tazírovat o té a té holce. A začnete s něja-

chcete vědět. Zábavnějc. Jenže se menuju

moje rodina se menovala Nicolas, když tak

kým náhodným setkáním, přeskočením jis-

Joyce. Tedy příjmením se menuju Joyce,

nad tím přemejšlim. A taky se všichni me-

kry a tak, znáte to. Jenže pak šmytec a už to

křestním jsem Nicolas. Ja vím, ono to zní

nujou příjmením Joyce. A to je horší a un-

nějak nejde dofantazírovat.

vznešeně - Nicolas. Ale můj otec se napří-

fér, řekl bych. Představte si, že by můj pra-

Já si myslim, že fantazíruju moc z grun-

klad taky menuje Nicolas a občas se moc

dědeček chtěl psát romány jako já a před-

tu. Ono se nedá si třeba dvacet minut něco


usilovně představovat. To je lepší začít ně-

Asi si myslíte, že přeci neni nic jedno-

bych se nemenoval Nicolas, ale třeba Ri-

kde uprostřed, aby se člověk dostal až na

duššího než si změnit jméno. Ale věci se maj

chard nebo Martin nebo co já vim. Tím vů-

konec, jestli mi rozumíte. Ale to já ne, já

ouplně jinak, jak říkávala moje teta Molly.

bec nechci říct, že bych se radši narodil Vin-

mám rád ty začatky rád. Ještě se tak ohlížet

S tím, že jste se narodili jako Joyce nic nena-

niemu než u nás doma, to vůbec ne. Dyť já

na společnost, když si chce člověk zapálit

děláte. Za prvé by bylo riskantní, že to třeba

Vinnieho vůbec neznal. Já jen, jak všechno

nebo fantazírovat. Ty jo, možná jste si všim-

někdo prokoukne a vy pak budete k smíchu,

na světě určujou náhody. A stejně je tomu

li, že se vždycky vzdaluju od pointy. Což je

že jste si proto změnili jméno, abyste se ne-

s tím příjmením, klidně jsem se mohl me-

asi stejnej problém, jako s tím sněním. Já

menovali stejně jako Joyce. A za druhý pro-

novat třeba Coldhouse nebo Solden, nebo

vám někdy povídám historku a začnu tak

stě sami víte, jak se menujete, tomu se nedá

jinak. Chápete?

odbočovat, až vidim, že to toho druhýho

uniknout. Zajímalo by mě, kolik je na světě

Vinnieho jsem neznal, protože jsem ho

člověka zmáhá a přestává zajímat. To pak

instalatérů, účetních nebo třeba filatelistů,

nezažil. On pracoval na pile a bylo mu asi

dycky rychle dořeknu pointu a většinou ta

kteří se menujou Joyce. A ještě víc by mě te-

dvacet sedm, když ho povolali do války. Co

historka stojí za kulový. Ale někdy je třeba

da zajímalo, kolik zpěváků se menuje třeba

jsem slyšel, tak Vinnie by byl dobrej voják,

ten prostředek nakonec to nejlepší, já ne-

Sinatra a kolik lidi s jménem Houdini chce

ale znáte to, to

vim.

dělat kouzelníka. To je k smíchu, chápete?

jsou ženský řeči, kterejm se nedá věřit.

Já bych vám tak psal, ale to jméno je

A stejně je to zajímavý, jak všechno na

Nicméně, Vinnie do války nešel, protože

fakt prokletí. Umíte si představit, že přijde-

světě určujou náhody. Kupříkladu můj otec

šest dní před náborem umřel na tý svý pile.

te za nějakým vydavatelem a řeknete mu, že

měl staršího bratra, ročník 1944, menoval

Měl samostatnou směnu, byl svátek či co,

tu máte román a menujete se Joyce? To je

Vinnie. Tak si představte, že bych se narodil

a řezal tam špalíky a uříz si vám ruku v zá-

k smíchu.

Vinniemu a ne mýmu tátovi Nicolasovi. Asi

pěstí. Nekecám.


Vyprávěl, jak se

Dokonce si sám zavolal

Město

záchranku, ale než přijela,

„Protože umí pěkně vyprávět. A protože se chceme o Městu něco dozvědět,“ vysvětlil mi Vik-

do Města

tak vykrvácel. Já ho tam uplně vidím, jak čeká v se-

„Hle, otevřel jsme před vámi dveře a ni-

dostal, když si

dě opřenej o ty špalíky, pra-

kdo už je nemůže zavřít.“ (sv. Jan)

ho vyžádala

ku, ze který teče krev a říká

jedna

Vono já si myslim, že když

tor. Později jsem se doslechl, že Trojhlavý Pétur ví, jak to chodí ve

vačkou si drží tu ufiklou ruedím na molu, ačkoli práce mi dnes už dávno skončila, a ze

kteří k nám na Ostrov jezdí měš-

tmy za mými zády paběrkují

ťanům nakupovat ryby. Tomu už

jde do tuhýho, tak si lidi ří-

S

Městě, od jednoho z námořníků,

světla Ostrova. A přede mnou, předu

člověk snáze věří. Námořníci sice

z místních dam,

kaj právě takovýhle nor-

mnou se na hladině zrcadlí odlesky

chodí

mální věci. Nebo já nevim.

Města. Zlaté stíny lamp se vyzývavě

a s nikým se nabaví, jelikož mají

o lampách, do

Každopádně, než lesem při-

natahují po zvlněné hladině. Už brzy,

do jednoho vyřezané jazyky, ale

jela záchranka, tak už byl

slibuji jim.

když je opijete, rozpovídají se až

nichž prý

Vinnie po smrti. Lidí jako

Bosé nohy mačím ve slané vodě.

Vinnieho je mi vobčas des-

Snažím se rozeznat kontury, jednotli-

měšťané skrze

ně líto, i když je pravda, že

vé domy v dálce před sebou. Ale to už

starému

sem ho teda neznal. Ale asi

jsem zkoušel marně snad tisíckrát –

o svých dávných výletech do Měs-

chápete.

zanikají v záři městkých luceren. Ob-

ta káže vždy v neděli dopoledne.

Mě je vlastně líto doce-

čas mezi prsty na nohou ulovím sla-

Kdo má z nás ostrovanů čas, při-

neviditelný olej,

la dost věcí, to vám povim.

nečka – mimoděk, jakobych ještě byl

jde si vždy jeho vyprávění po-

A včera se mi stala jedna

v práci a lovil pro vesnici – ukousnu

slechnout. A já chodím také – to

o chodnících

echt divná. Čapnul jsem

mu hlavu, vysaju a vyplivnu žluč a tě-

Reinghald mi vnuknul myšlenku,

mouchu, co letěla kolem

líčko sním.

že bych se mohl do Města jednou

pozlacených

a nechtělo se mi jí pouštět,

Vím o Městě z výprávění, několi-

ale na druhou stranu jsem

krát jsem o něm v hospodě slyšel celé

„Každý může, každý, poví-

tenkou vrstvou

ji nechtěl ani zabít. Tak

hodiny mluvit Trojhlavého Pétura. Vy-

dám,“ rozhoní se vždycky ten še-

jsem jí řekl všechno o těch

právěl, jak se do Města dostal, když si

dovlasý, shrbený stařec. Na jed-

platiny, o sedmi

letech, co sem prožil a o té

ho vyžádala jedna z místních dam,

nom oku zelený povlak a tím dru-

samotě, co v člověku tak

o lampách, do nichž prý měšťané skr-

hým, zdá se, jakoby stále sledoval

velkých

nějak zbude, nebo já ne-

ze dráty lijí neviditelný olej, o chodní-

mne. „Stačí věřit a nepřestat si

vim. A vona umřela. Chvíli

cích pozlacených tenkou vrstvou plati-

vážit měšťanů. Uvěřte, já sám

svícnech

se mi klepala a pak mi

ny, o sedmi velkých svícnech a o mu-

Město viděl,“ říká.

umřela v dlani. Nevim, jest-

žích v dlouhých řízách přepásaných

Reinghald patří na Ostrově

a o mužích

li jsem ji nerozmáčkl, ale

na prsou zlatým pásem, kteří mají klí-

mezi vůbec nejstarší, je mu tři sta

vona spíš prostě umřela.

če k veškerým vědám světa, ale přesto

čtyřicet osm let. To víme bezpeč-

v dlouhých

Mně vám bylo do breku,

brali Trojhlavého Pétura takřka za své-

ně, ačkoli nikdo netuší, co přesně

nechtěl sem, aby lidi takhle

ho.

to znamená. Počítat do tisíce

řízách

umírali, jako ta moucha ne-

Záviděl jsem Péturovi, záviděl.

uměl jen mladý učitel Petersen,

bo jako Vinnie, a napadlo

„A ty mu věříš? Ten ve Městě nikdy

jenž k nám jednou přijel a pak se

přepásaných

mě, že i proto vlastně ne-

nebyl, to je snad jasné,“ vysmál se mi

beze stopy ztratil. Předtím však

můžu ty psát ty svý romá-

ale náš slepý kočí Viktor. “Proč by si tak

vyrobil tabulku, v níž na levou

na prsou

ny... Já nevim, proč to tak

krásné dámy, jaké jsou ve Městě, volaly

stranu vyryl čárky a na pravou

funguje a proč vo tom vů-

Trojhlavého Pétura, který i mezi námi

slova, takže, když skončí zima,

zlatým pásem,

bec přemejšlim. Já jenom

patří k nejošklivějším?“

stačí posunout Reinghaldův ká-

dráty lijí

kteří mají...

si: “To je v prdeli, tohlenc.”

vim, že nechci, aby to tak bylo.


„A proč ho tedy posloucháme?“ opáčil jsem.

se

svěšenými

hlavami

k nezastavení. Bez pochyb se však dá věřit Reinghaldovi,

který

dostat.

men o řádek dolů a víme zase, jak je starý. Pamatuji se, že loni mu

ně v tom ale nebude velký rozdíl. Já počítám do dvaceti šesti – přesně do tolika, kolik potřebuji. Každý den lovím mezi prsty pro vesnici šestadvacet bedýnek sleďů. Ráno jím pokaždé tři misky kaše, kabáty mám dva a sourozenců sedm. Prstů na nohou přesně tolik, co slaneček ocasních šupin – proto se mi dobře chytají... K počítání nad dvacet šest pro mne není na světě důvod. Vlastně ani neznám věc, která by měla víc než dvacet šest kusů a nemohl bych ji tak spočítat. „Upadlíci patmosští. Já vím o vašich skutcích,“ rozkřičel se na nás tenkrát při kázání starý Reinghald. „Petersen přijede, aby vás pozvedl z písku. Ten muž strávil čtyřicet dní osamocen v poušti mezi démony a přijel z vlastní a jejich vůle na Ostrov. A jak se mu odvděčíte? Jeho srdce těď někde žerou ryby.“ Můj ubohý přítel Hýkal Ollaf se u těch slov rozbrečel, začal se naklánět dopředu a dozadu a vydávat ty své zvuky. Jakoby se dávivým žalem omlouval kazateli za nás všechny. Bez něj, bez Hýkala Ollafa bych se na Ostrově cítil zcela opuštěný. Jeho rodina se kdysi pářila s koňmi a Ollaf proto přišel o řeč, přesto je mým nejlepším druhem. Dokážeme se bavit hodiny, já vyprávím o Městě a on přikyvuje a hýká. Někdy se mi zdá, jako by ke mně Hýkal vzhlížel. Na Ostrově se všichni navzájem známe, není nás tu mnoho a Ollaf si myslí, že patřím k nejchytřejším. Ale i já chovám v srdci něco, co bych nejradši Hýkalovi vyrval. Nezapomenu na jeho zduřelé slabiny a jak daleko se od ní mohl vzdalovat, mezi tím, co jeho pánev znovu a znovu drtivě dopadala do jejího klína a ona křičela. Předci němému Hýkalovi své nezvedené dědictví v těchto oblastech řádně vynahradili. Pozoroval jsem ho tehdy s Némthé na slamníku škvírou ve dveřích, a když byli hotovi, musel jsem utíkat, aby mne nespatřili. Sám jsem ještě ženu neměl, nezajímají se příliš o mne a ani já o ně. A k tomu, co je tady na Ostrově už takřka zvykem, se snižovat nechci... Někdy se ptám proč? Proč ke mně Hýkal cítí oddanost, proč si mne Nemthé váží tolik, až se mi vyhábá obloukem? Proč cítím ten těžký pohled Reinghlaldova zakaleného oka, kdykoliv mne v neděli ze svého křesla spatří? Proč zrovna já jsem vyvolený? Ale už slyším hlasy šesti polnic - přijíždí loď námořníků! Vidím jejich zděšené tváře a prázdná ústa, v nichž se jako hnijící pahýly stromů zmítají krátké uřezané jazyky. Jejich loď mě dostane do Města! Vyhrnuji si límec kabátu, později jím snad skryji léze na krku před zraky měšťanů...

Vysloveně žertovně (1)

bylo tři sta čtyřicet sedm, dál však moje paměť nesahá. Stej-

a ostro pojedem příště, teda jako

N

před kameru. Protože je často zajímavější, co říkají lidé při čekání na

svůj vstup, v těch lenoškách (znáte je občas z nějaké zprávy), před a nebo poté, co jim maskérka zapudruje/ovala všechna místa na obličeji, která by mohla vrhat na diváky prasátka. Ale abychom přiblížili pro ty, kteří jsou tady dnes poprvé, situaci. Při složitých zkoumání, kdo je vlastně opravdu „nositelem“ té správné národní legrace, obsadili způsobem nedělitelným druhé místo Jan Rejžek, Vladimír Just a Jan Lukeš a místo první pak filmový historik Karel Čáslavský. (20 vteřin řehotu). Tato čtyřka dostala za úkol scházet se pravidelně před televizní kamerou, aby se mohli (a s nimi hlavně diváci, protože pro diváci se to všechno dělá) od srdce, od plic a od podlahy zasmát. Takže lokace: všichni čtyři jmenovaní sedí v příjemných křesílkách nedaleko studia a vykládají. Karel Čáslavský je, ostatně nikdy tomu nebylo jinak, nad věcí, přemýšlí si a na tváři mu „hraje“ jakoby přilepený úsměv (rty se nepohnou po celou dobu ani o milimetr). Ostatní tři jsou rozhihňaní jak osmačky, které viděly v časopise pro náctileté 20cm penis. Vladimí Justl: Já jsem se tak těšil, tak moc, že jsem jednak nenapsal ani jednu báseň, a jednak jsem nenalezl ani jednu floskuli. (smích, kromě Rejžka a Lukeše i přimíchaný divácký). Jan Rejžek: To máš pravdu, Vladimíre, mně se taky nechtělo moc psát ty nekrology, protože mi na pero (smích) usedaly samé legrační obraty. A k tomu ta Slávie (smích, kromě Rejžka a Lukeše i přimíchaný divácký) Jan Lukeš: A já (kucká se a všichni se dopředu smějí kromě Karla Čáslavského), já jsem se dokonce, jak se na to těším, spletl a napsal jsem do nějaké odpovědi, že uvádím literární revue šestsetšedesátšest (úplné pozdvižení). Na to kontruje Karel Čáslavský: A proč ne šedesátdevět? (pouze divácký smích, ale ihned je vypnut). Těšte se na příští týden. Coming soon...

Jan Lustig


Strž

Elfriede Jelinek, foto Ulla Montan

(velký recenzní prostředek) Brigita má prsa, stehna, nohy, boky a dírku rdinkou románu Elfriede Jeli-

H

nekové, uznávané rakouské autorky, která byla v roce

2004 oceněna Nobelovou cenou za literaturu, jsou dvě dívky v letech, kdy myslí na vdavky: dvě milovnice. Brigita je čistě pragmatická a hledá – zajištění. Paula je naivní

nají v Milovnicích neobvykle – malými písmeny. Některá slova jsou

a hledá – lásku. Jelineková nás provází jejich

zkracována (žens. místo ženský). Vytváří to dojem náčrtu divadelní

cestou až k cíli; jedna dopadne dobře, druhá

hry, zároveň tím Jelineková podtrhává svou neúctu ke všemu, co je

špatně, ale nezávidíme ani jedné z nich.

lidské.

Svět,v němž Brigita, Paula a další žijí, je totiž světem, kde vládne nenávist s velkým N.

V až paranoidním vidění světa Jelinekové je láska obchodem, řídí se ekonomickými zásadami, odměřuje se fyzikálně měrnými veli-

Vyprávění je odkrajováno po krátkých

činami. Žena v nižším sociálním postavení má za úkol ulovit samce

odstavcích. Je živé a má spád. Jako by bylo

s vyšším společenským statusem, aby ji vysvobodil od podřadné

vykřikováním jarmarečního divadelníka na

práce – ke starosti o rodinu. Mužům brání v podlehnutí lovkyním

lidových slavnostech. Autorka používá tech-

rodiče, kteří dbají o to, aby i samice, která je uloví, byla co nejlépe

niky vtahování diváka do textu. Místy pře-

zajištěna. Zatímco ženy myslí někdy i na lásku (nebo na čistotu, ro-

chází až někam k frašce nebo seriálové gro-

dinu), muži pouze na rychlý sex a rychlé motory (popř. na 2. světo-

tesce zlého šaška Krustyho a sype jeden zlý

vou válku). Ženy jsou predisponovány k tloustnutí, muži k alkoho-

vtípek za druhým. Jelineková pracuje s re-

lismu a domácímu násilí – tak jako jejich rodiče. Jelineková s chlad-

peticí – v každé kapitole jako by začala vy-

ností chirurga pitvá své antihrdiny na operačním stole, za jejich či-

právět odznovu – a retardací – děj se posu-

ny a myšlenkami odkrývá sociálně utvářené stereotypy, ale i nízké

nuje pozvolna a motivy se opakují. Do toku

pohnutky a animální pudy. Jde o román o rodinných vztazích od

textu vkládá přísloví – zlidovělá klišé a ste-

A až do Z.

reotypy – a vtipně je obměňuje. Využívá též diskurzu logických premis a závěrů, eduka-

Jaroslav Balvín

tivního stylu některých typů textů společenských věd (Erich Fromm), občas přihodí

Elfriede Jelineková, Milovnice. Mladá Fronta 2008 (2. vydání). Překlad

i naivistický verš. Věty i vlastní jména začí-

a doslov Jitka Jílková.


Smyslem života

Ladislav Šerý, foto Markéta Mičková

je dobře umřít... ejdříve trochu bio. Ale žádné ve-

N

getariánské sračičky. Kdo je on: Po gymnáziu ve

Štenberku dva roky marnosti na Vysoké škole ekonomické, v té době končí kvůli očím s judem. Poté francouzština a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Aby se to nepletlo, tak odsud směr kotle (topič u OPBM na Praze 5). Po opadnutí revolučních vášní, jsme někde, pro kontrolu, u roku 1991, odborník (odborný pracovník) v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Pak učitel moderní francouzské literatury na FF UK. Na začátku nového století se v Paříži točí kolem rekonstrukce naší ambasády. Aby se to znovu nepletlo, tak pokračuje dál jako proděkan FAMU pro zahraniční vztahy. Že je něco nového, dalšího, o tom

zoru, když jim zavelí moderátorka v televizi

ho Courbetova obrazu. Tentokrát nejde o fi-

nepochybuji.

nebo nějaký hovadný agent z agentury Buď

lozofii, ale o pozvednutí hozené rukavice

Překládá frantíky, milovaného a nedo-

in!). Nejenže je to možná nejdelší název kni-

k tématu hospodský blábol. Očíslované věty

stižného a nedoceněného a nenapodobitel-

hy po druhé světové válce, která u nás vyšla

z nějakého monologu, dialogu, trialogu,

ného Antoina Artauda hlavně, a pak ty další

(možná i po první), ale hlavně je to pokus

mnohalogu, pěkně za sebou, aniž bychom

paťáky, ať už se jmenují Balandier, Bataille,

donutit filosofy, aby si sedli na prdel a zklid-

museli přemýšlet, kdo komu zrovna na co

Daumal, Dubuffet, Foucalt, Lyotard, Mandi-

nili hormony. Aby nám ostatním ne-filoso-

odpovídá. Bez opracování a zařazování do

argues nebo Queneau. Vynechal jsem něko-

fům vysvětlili věci o způsobech myšlení

prozaického vyprávění, bez zbytečných úvo-

ho? No určitě.

a tak podobně, protože to by tak mělo bejt,

dů a závěrů, zase rovnou na solar. Jenže

Živého autora, tedy Ladislava Šerého,

starej Platón to tak aspoň ještě dělal (pokud

v tomhle případě té naší jsoucnosti, veřejné-

jste mohli vidět ve filmu Ivana Vojnára Pro-

teda žil). Tahle knížka je unikátní a čiperná

mu mínění, názoru, tomu, o co jde, co je na

roci a básníci. Kapitoly z kalendáře (2000).

rána na solar Filosofii, která si solar nekry-

pořadu dne. Ale hlavně řeči. Tahle nervní,

Dost dobrý. Dost výživy a hustoty.

je, protože ji to nenapadne, že by někdo za-

nasekaná mluva váže na sebe mimořádně

Když mu v roce 1997 vyšla v nakladatel-

útočil. V bařině svého Jazyka-nejazyka totiž

energii. Odpovídá té naší převratné době,

ství DharmaGaia První knížka o tom, že řád

snová ještě složitější vzorce jak to všechno

kdy písmo se stává tekutinou a kulturní stat-

je chaos a že potřebujeme světlo a nedovedeme

více zauzlit, místo aby se rozuzlovávalo. Tak-

ky už nemusíme schovávat v obalech s po-

žít ve tmě a že každýmu obsahu se vnutí něja-

že zatímco hledači zpozorněli, obec filoso-

piskama. Stačí jen hmátnout někam do sítě,

ká forma a že moc je všude a nikde a že i ta bl-

fická (něco jako obec baráčnická) nic. Jak by

do obrovitánských jeskyní, kde je to vše při-

bá svoboda je jenom jako a že ještě nenastala ta

napsal Josef Florian, to je ale neokroucha-

pravené jak ve skladu. Mluvicí hlavy je pak

pravá dekolonizace a že i to umění je jeden vel-

nost.

jen nutno občas namazat ohňovou vodou či pivem pěnosnubným.

kej mýtus, zpozorněli všichni, kteří ještě jsou

O pár let později vydává Sdružení Ana-

schopni zpozornět sami za sebe a od sebe

logonu v malém nákladu knížku Laserová

A teď jsme konečně u titulku: Smyslem

(narozdíl od těch ostatních, kteří jsou v po-

romance. Obálku zdobí hustý bobr z jedno-

života je dobře umřít... – všechny hranice jsou


Přitom na něm není nic

Strž

nepatřičného, čítanka je cosi ke čtení. Přicvakne-li vám manželka


magnetem na lednici lísteček „Kup v Bille květák a vajíčka,“ je to také čítanka svým způsobem a nikdo netvrdí, že si to musí povinně číst všichni žáci čtvrtých tříd...

provizorní – funk you – zdaleka nejlepší na tom dnešním pokroku se mi

Ty, která píšeš

zdá vypalování cédéček – jak všichni víme, dobře vykouřit není jen tak, to se musí umět – nebo mít fakt apetit. Jestli tohle není rap, jestli tohle není opravdu originální posunutí formy psané češtiny, tak jsem fo-

ediální ohlas má krátké trvá-

M

ní, pokud vůbec má kniha to štěstí a nějaké recenze na ni

ol-on-the-hill. Po vydání z Analogonu se jen zaprášilo.

vyjdou. První na forhontu jsou deníky; k re-

Na konci minulého roku vydává nakladatelství Fra Laserovou ro-

cenzím vyžadují knihy co nejčerstvější a re-

manci 2, a tentokrát je Courbetův bobr v barvách. Na přebalu knihy

cenze vycházejí zpravidla do týdne až čtrnác-

je napsáno Ladislav Šerý. chlapi chčijou do umyvadel, tos nevěděla. Na

ti dnů po uvedení knihy do distribuce. U běž-

patitulu poslední dvě věty avizují zase nějakou lumpárnu: Laserová

ných týdeníků vyjde recenze buď do měsíce

romance 2 je hra se čtenářem jedničky. Trojka bude jiná. Natěšeně

nebo nikdy. Následují týdeníky a obtýdeníky

jsem koukl doprostřed a hned mi bylo jasné, že tohle jsem už četl.

literární a měsíčníky a u nich čas zase příliš

Takže si hrajeme. No dobře. Já jdu do toho. Jestli si myslíš, autore,

žhavou roli nehraje. S recenzí se dá počítat

že budu sedět a porovnávat obě knihy, kde se co liší, zda jsou stejné

přibližně do tří měsíců. Od této doby už

brambory ve stejném řádku, nebo přeházené, doplněné či vyaborto-

o knize neštěkne pes. Samozřejmě existují

vané, tak říkám Ne! Přečetl jsem se stejnou, možná větší chutí, a za-

výjimky z pravidla a nějaký zatoulaný voří-

řadil vedle minulého textu do knihovny. Protože hry se mají hrát.

šek si může ještě hafnout v novoročních an-

Viz úplný konec: tak čau kucí – baník, pičo – na bastillu!

ketách, ale bude to pouhé hafnutí, ne štěkot.

PS: Protože nejhorší na tom všem je, že takový autor má pořád

Potom už knihy definitivně přeplouvají

prst připravený na klapce DELETE. Všechno je marnost a každá pre-

s Cháronovou mincí pod kapitálkem z blyšti-

zentace je přitakání moci. Jenže vydelejtováním ztrácíte možnost,

vé mediální říše recenzentů do temné a ne-

aby ten váš řev slyšel někdo jiný než vy sami. To je to nejhorší, tudy

vyzpytatelné říše literární historie...

vede ta úzká stezka mezi pádem a vzletem. Oboje stojí za pendrek.

Na jaře 2008 vyšla v nakladatelství Ar-

A cesta po té stezce přitom není cestou třetí. Takže naposledy: Smys-

tes Liberales čítanka současné české ženské

lem života je dobře umřít...

povídky Ty, která píšeš. Mám pocit, že by byl pěkný počin prodloužit její mediální žiJakub Šofar

vot z loňska aspoň do roku 2009, což v praxi znamená prohodit o ní pár slov. Sledujíce

Ladislav Šerý: Laserová romance 2. Fra, Praha 2008


tento účel, slov ani nemusí být mnoho a do-

Problém skladby trápívá zhusta básníky. Odvažuju si tvrdit, že většinu básníků trápí skladebnost víc, než jednotlivé básně. Ty mají napsané hned, se skladbou se ale hmoždí měsíce a přehazují ještě v sazbě. Přitom o co jde, texty se navzájem nepokoušou. A teď mě napadá – kéž by se pokousaly! Pohryzaly do krve.

konce nemusí být ani nikterak moudrá.

věkem nejstarší Nadi Reimanové po autorku nejmladší, Renatu

Chasidé tvrdí, že stačí vzpomenout jediný

Ulvrovou. Nebo se pokusit poskládat knihu na základě témat jed-

čin cadika, dokonce slovem jediným a je

notlivých povídek. Problém skladby trápívá zhusta básníky. Odva-

lhostejné, zda ho vyřkne licencovaný rych-

žuju si tvrdit, že většinu básníků trápí skladebnost víc, než jednot-

lomluvec nebo koktal.

livé básně. Ty mají napsané hned, se skladbou se ale hmoždí měsí-

Slovo, které dopálilo předchozí recen-

ce a přehazují ještě v sazbě. Přitom o co jde, texty se navzájem ne-

zenty, bylo čítanka v podtitulu Ty, která pí-

pokoušou. A teď mě napadá - kéž by se pokousaly! Pohryzaly do kr-

šeš. Přitom na něm není nic nepatřičného,

ve. To bychom my, čtenáři, hnedle měli bonusový morytát navíc.

čítanka je cosi ke čtení. Přicvakne-li vám

Radim Kopáč je ovšem ostřílený editor, jaké pak s tím štráchy, se-

manželka magnetem na lednici lísteček

řadil autorky abecedně.

„Kup v Bille květák a vajíčka,“ je to také čí-

Pravděodobně byste v tomto momentu byli rádi, abych se přes

tanka svým způsobem a nikdo netvrdí, že si

četné odbočky konečně dobral meritu věci a stručně okomentoval

to musí povinně číst všichni žáci čtvrtých

jednotlivé povídky, o čem jsou a co tím chtěla autorka říci.

tříd v České republice. Nota bene zas tako-

Houbeles, jste nahlavupadlí? Recenze není domácí úkol, třeba-

vá karfiolová velmoc nejsme, aby se dostalo

že jde o čítanku. Místo toho ocituji slovo z povídky Kateřiny Sido-

na všechny.

nové Když se utrhne knoflík. Že jediné slovo stačí, na tom jsme se

Dále téměř všichni recenzenti počítali

už shodli prve a to slovo zní: energie.

a dopočetli se, že autorek je pětadvacet, jako by jejich ambicí bylo natruc čítance vy-

Hana Andronikova, Svatava Antošová, Radka Denemarková, Irena

tvořit početnici.

Dousková, Ilona Ferková, Sylva Fischerová, Markéta Hejkalová, Vě-

Zhusta je zmiňován i gender. Omyl!

ra Chase, Kristýna Janouchová, Františka Jirousová, Kateřina Ko-

Slavný mnichovský uzenkář Karl Gustav

váčová, Hana Lundiaková, Věra Nosková, Erika Oláhová, Hana

Gender s touto nečítankovou antologií ne-

Pachtová, Iva Pekárková, Petra Procházková, Nataša Reimanová,

má společné ani písmeno, v době jejího vzni-

Kateřina Sidonová, Irena Šťastná, Kateřina Tučková, Renata Ulvro-

ku byl už stosedmadvacet let pod drnem.

vá, Magdalena Wagnerová, Alena Zemančíková, Anna Zonová

Celou záležitost vymyslel pražský rodák, kritik a publicista Radim Kopáč (nar. 1976).

Michal Šanda

Jak knihu uspořádat se nabízela spousta možností. Na snadě je chronologicky - od

Ty, která píšeš. Vltavín, Atres Liberales 2008


A tak když v Británii

Nejdramatičtější

StržJ svoji prvotinu Jiří Šulc

je skutečnost

du (a z pochopitelných důvodů v obráceném pořadí, než v jakém je napsal). A úspěch, minimálně u Dvou proti Říši, byl na světě. Jedním dechem

nevydal, nezkusil to

řího Šulce před třemi roky znal má-

jinde, ale po několika

ši popisující události spojené s aten-

Ale není našim úkolem obdivovat úspěch.

tátem na Heydricha najdete v nejedné do-

I když historie obou románů, kterou jsme

letech se rozhodl, že

mácnosti. Dostal na něj cenu Knižního klu-

tu stručně načrtli, je poutavá a příjemně ne-

bu, prodaly se desítky tisíc výtisků. Nedávno

fádní. Hlavní devízou Šulcových knih je čti-

napíše román

Šulcovi vyšel další válečný román Operace

vost. I když jí vynikají oba texty, jasně si to

Bruneval – tentokrát o britských výsadká-

český čtenář uvědomí nad románem o Gab-

řích. Na neúspěšné tituly docela sukces.

číkovi a Kubišovi. I když bude z textu hltat

(velký recenzní prostředek) o atentátu na

lokdo. Dnes jeho román Dva proti Ří-

pro sebe třeba zatím neznámé detaily, jak

Heydricha. Ani Dva

Proč neúspěšné? Šulc totiž svá díla píše ang-

román dopadne a co se něm asi tak odehra-

licky. Nejprve napsal Operaci Bruneval, kte-

je, to ví nutně už na samém začátku. Přesto

proti Říši ale v Británii

rá před Vánocemi vyšla v češtině, pak tepr-

je děj nesen tak rychle a poutavě, že i sa-

ve Dva proti Říši. Důvod byl prostý – román

motnou scénu atentátu většina těch, kteří

na pulty knihkupectví

o Brunevalu popisuje výsadek Britů na

román četli, a se kterými jsem mluvil, zhlt-

Francouzském pobřeží, kde během blesko-

la jako výjev něčeho docela nového.

nedoputovali.

vé akce sebrali Němcům radar Würzburg

Je to jednak dáno Šulcovým vypravěč-

a jeho důležité části odvezli do Londýna.

ským talentem, který je velmi úsporný, stro-

Výsledek, který by asi

Akce jako hrom, která po náletech spoje-

hý, jasný a zasahuje cíl s nevídanou účin-

ných s bitvou o Británii znamenala pro oby-

ností. A jednak se na této poutavosti podílí

nejednoho psavce

vatele posledního ostrova demokracie v Ev-

fakt, že Šulc svoji látku, i když není ani do-

ropě solidní vzpruhu. Bylo tedy nasnadě

kumentarista, historik či publicista ani pro-

zdrtil, Šulc obrátil

napsat tento román anglicky pro čtenáře,

fesionální spisovatel, zná dokonale. A tak

kteří o události mají stejné, ne-li větší, po-

třeba právě scénu, ve které Gabčík s Kubišek

v úspěch. Překlady

vědomí asi jako my o Anthropoidu nebo Sil-

ve známé zatáčce zaútočí na protektora He-

ver A. Jenže britští vydavatelé nebyli zrovna

ydricha nepřebírá z filmu a dalších dramati-

obou románů vyšly

nakloněni tomu vydat román nějakého Če-

zací, ale po prostudování hlášení gestapa

cha, který popisuje jejich dějiny.

a po přečtení rekonstrukce činu dojde k jed-

v Čechách v rychlém

Já osobně po přečtení Operace Brune-

noduchému závěru. Gabčík, kterému se za-

val si troufám odhadnout, že nedočetli ru-

sekl stangun, nestál, jak to známe z filmu

sledu

kopis za třicátou stránku. Tolik totiž potře-

i jiných románů, na cestě a neskočil před

bujete, abyste se zorientovali v rychlém, až

Heydrichovo auto. Byl menší postavy a pro-

(a z pochopitelných

filmovém, střihu mezi jednotlivými příběhy

ti němu se řítilo největší tehdy vyráběné

a prostředími, abyste si zvykli na postavy,

osobní vozidlo, třílitrový mercedes. Jednak

které pak už neopustíte až do konce.

by z této pozice nikdy na Heydricha neviděl,

důvodů v obráceném

A tak když v Británii svoji prvotinu Jiří

neměl by šanci jej zasáhnout, a jednak by ři-

pořadí, než v jakém je

Šulc nevydal, nezkusil to jinde, ale po něko-

diči stačilo šlápnout na plyn a atentátníka

lika letech se rozhodl, že napíše román

okamžitě zlikvidovat. Gabčík stál na chodní-

napsal). A úspěch,

o atentátu na Heydricha. Ani Dva proti Říši

ku, takže ve chvíli, kdy mu zbraň selhala,

ale v Británii na pulty knihkupectví nedopu-

měl protektorovu hlavu pár desítek centi-

minimálně u Dvou proti

tovali. Výsledek, který by asi nejednoho

metrů od sebe. Omyl vznikl patrně z první-

psavce zdrtil, Šulc obrátil v úspěch. Překlady

ho hlášení gestapa o atentátu, které pravilo

Říši, byl na světě.

obou románů vyšly v Čechách v rychlém sle-

cosi v tom smyslu, že Heydrichovu vozu se


do cesty postavil muž s automatickou zbra-

skou bezpečnostní službou rozprášena. Šulc

nom vrazi nebo jenom hrdinové, Horák ne-

ní, což je formulace asi tak obrazná, jako že

její historii v tomto jediné členovi protáhla

odsuzuje Čechy, kteří filmovali vyhlazení

se mu do cesty postavila sama smrt.

za bitvu o Anglii. Stejně tak reálné jsou me-

Lidic jako nadšené kolaboranty, Šulc se ne-

tody výzvědné práce abwehru. Tento fabulo-

podbízí tím, že by atentát na Heydricha po-

vaný příběh pomáhá nést děj samotné ope-

měřoval počtem lidí, kteří byli následně

race a do poslední chvíle držet čtenáře v ne-

u nás umučeni a zabiti.

Kousnutí do vosího hnízda Šulc dovede s těmito detaily mistrně praco-

jistotě, jak to všechno vlastně dopadne.

Oba Šulcovy romány, Dva proti Říši

vat, je zřejmé, že se ve svých „případech“ po-

Romány Jiřího Šulce nejsou psycholo-

i Operace Bruneval, končí obdobně. U Bru-

hybuje bravurně a netápe ani na chvíli. Stej-

gická dramata. Patří do skupiny knih sledu-

nevalu úspěch operace vrací ztracenou víru

ně tak u své první (u nás jako druhé vydané)

jících velmi věrně reálné historické události

ve vítězství, v náletech vybombardovaný

knihy Operace Bruneval. Román je vlastně

a podávající se je dramatizovanou formou,

optimismus britské společnosti. Dva proti

složen ze dvou základních rovin, jednu tvoří

asi tak jako román Jana Nováka Zatím do-

Říši navzdory teroru, který atentát rozpou-

popis reálné situace, kdy Britové nacvičují

brý, nebo třeba rozhlasové hry Jiřího Horá-

tal, končí obrázkem Beneše, který konečně

a plánují útok na Francii s cílem ukořistit ra-

ka vydané ve svazku Říjen v Carlsbadu. Za

prosadil svou politiku u Britů a potažmo

dar Würburk poblíž Brunevalu. Druhou fa-

vůbec hlavní roli takového románu v dneš-

u Američanů, obhájil svoji exilovou roli, stal

bulovaná historie německého agenta – Wel-

ní době je možné vidět to, co práce všech

se pro ně partnerem. V obou případech za-

šana, který doufá, že Němci osvobodí Wels

těchto autorů spojuje a co patrně je samot-

číná oba romány končí tam, kde pro Třetí

z područí Anglie, a tak abwehru snaživě do-

né pudí k tomu, aby takové knihy psali. Ať

říši začal její konec. Končí tedy optimistic-

náší. Obě roviny se samozřejmě protnou.

už to je v současnosti jako u Šulce či Nová-

ky, když ke štěstí ještě pár let zbývá. Pohled

Šulcova zkušenost z bezpečnostních služeb

ka, či na konci normalizace a na počátku

u nás skutečně zatím ještě ne docela popu-

je nejvíce patrná právě v tomto smyšleném

nového režimu jako u Horáka, ani jeden ne-

lární. Churchillovský.

příběhu. Reálná na něm je existence podob-

hladí obecné klišé spojené s danou událostí

né welšské skupiny, která ovšem byla brit-

po srsti. Novák neříká, že Mašíni byli je-

Martin Groman


A nevezme, dokud se kámen před zápražím

Strž Puklá slova I.

neskutálí z balkonu a neroztříští se o zem do šupin a prachu. Ten stříbrný střípek vzpomínky


Tove Janssonová: Dcera sochaře

se však povalí přítomností kupředu.

„Puklá slova nescelených recenzí. Když slova

tem jeho jméno alespoň natisíckrát vy-

né oči. Sytí se živým obrazem, výje-

pukají, puká skořápka recenze. Z puklin poulí

sloví. Pak existují spolu, samy. Mimo

vem z věcí ležících ledabyle přes sebe

autor oči na čtenáře.“ (Artran)

ně je mléčné bezvětří. Již od prvního

po deváté do páté ranní na stole a na

kroku dítě doprovází Sisyfos se svým

soše, na kresbě i na křesle, všude –

vzpomínkami

láteřením. Dítě balí představy, přání,

Dětská duše se tetelí za veselí balala-

kreslí, maluje i načrtává své dět-

sny a pocity úhledně i na přeskáčku do

jek, kytar a cinkavých alkoholů, zpěvu

ství, klouže perem po bílé ploše, ja-

her a dosud nemotorných pokusů mo-

otce-sochaře a maminky-kreslířky, kte-

ko by se teprve učila malovat, lačně, s očima

řit a porážet dospělé – ve skutečnosti

rá přece „ví, že správná atmosféra se

navrch hlavy. Vyklouzne svět veliký, neo-

ale bere čáru od světa kolem. Když ji

dá vytvořit jen improvizací“. Nikdy

hraničený, skutečný i neskutečný – ale také

zahlédnete, smíte se po ní, jak se vám

nekončící melodické kouře, skvrny

modrobílý, červenošedý s vůní rybiny a soli,

zlíbí, naoko i doopravdy. Dcera socha-

v mlze zavírají dětské oči do spánku až

zkrátka svět severský. Finská spisovatelka

ře jednoho dne najde stříbrný kámen.

nad ránem. A po ránu den, který ob-

píšící švédsky, jež do světa vmalovala dobro-

Vysní si bohatství a zaboří do pokladu

sadil tmu světlem, nasvítil pro oči zno-

družství skřítků Mumínků, složila orna-

nos. Snad aby jej na cestě ochránila

vu, a jinak, rozespalé věci. – „Důležité

mentální autobiografické vyprávění, vyda-

před ostřím jazyků kolemjdoucích. Od

je přejít do nového dne pomaloučku

né nakladatelstvím Argo jako Dcera sochaře

pobřeží k zápraží domova zápolí s ka-

a přátelsky. V denním světle věci vypa-

(2002). V povídkách psaných s otevřenýma

menem za šepotu jednoho slova. Šeptá

dají jinak, a když je změna moc prud-

očima a pusou je Tove Janssonová znovu dí-

jej tak dlouho dokola, až získá jistotu,

ká, může se všechno pokazit. Zkazit,

tětem, zrovna tak i její čtenáři.

že jí slovo-kámen už nikdo nemůže

zničit. Člověk musí mít možnost v kli-

Vše, kolem čeho se dítě batolí, po čem

vzít. A nevezme, dokud se kámen před

du se procházet a uvědomit si, po čem

vztahuje nejprve ruce, potom pohled, myš-

zápražím neskutálí z balkonu a neroz-

vlastně touží.“

lenku, fantazii, tvoří jádro jeho „malého“,

tříští se o zem do šupin a prachu. Ten

Po ostrově smutku, kolem něhož

klubajícího se světa. Ledovec hladí střepina-

stříbrný střípek vzpomínky se však

azurové jazyky postupně smývají ob-

mi ker vybroušenou hladinu, aby se s dosud

povalí přítomností kupředu. Přes dny

razy dětství a pak se zalknou a moře

lidským zákrskem setkal; kluziště, hladové

a noci, časem, po vlastní ose – dál…

utichá, tiká hlídač, čas. Moře se snad

ove

T

Janssonová

po bruslích, se v ustrašené tmě proměňuje

Vzpomínky ilustrují krajinu, v níž

jednou znovu a možná navždy promě-

ve smutný ostrov a ostrov v metaforu života

si dcera sochaře vede jako malíř. Na-

ní – „v černou vodu s osamělým ost-

jako ostrova smutku. Pro smutek šedá, pro

kreslí čáru, nad čáru rozmaže modro-

rovem z ledu, kde budeme jezdit (brus-

ostrov zelenohnědá barva, oči vpité do nebe

šedou barvu a stvoří nebe se „spous-

lit) na věky věků, amen“. Nad někte-

modrají, v noci chytají vesmírnou čerň. Se-

tou unavených starých mraků“, přes

rými knihami oněmíme. Od zpovědi,

verská krajina malována, rámována vyspě-

čáru povede vlnu, a ta se roztříští

která vyroste do krásy, kritik, aniž by

lými slovy autorky-dítěte tu a tam zasněná,

o břeh. Větrem, deštěm, bouří rozhou-

cokoliv řekl, utíká.

a tu a tam místo stromů, kleče, mechů plodí

pe moře a z něho vyskočí

vysněné příběhy. Přehlédnete-li jeden, obje-

i rybky. V krajině šedivé, severské, se

ví se další.

skutečné plete s fantastickým.

velryby Dagmar Plamperová

Svět je totiž plný krásných slov… Ve slo-

A pak se zavřou vrátka a dítě se

Tove Janssonová. Dcera sochaře (Argo,

vech je mnoho krásných věcí, z věcí krásná

pomalu probouzí ve své postýlce. Nad

Praha 2002, přel. Naďa Bilincová, il. Pet-

vyprávění. – Věc ve slově roste, když se šep-

zábradlím palandy vykukují jeho lač-

ra Oplištilová)


V Číňanovi dokázal dvě úžasné věci: skvěle oddirigoval herecký spolek v čele s fantastickými Vivian Wu a Bjarnem Henriksenem. Poučeně Filmy podle Genze

spolu s nimi pracuje s detailem, s výrazem...

va filmy, jeden režisér. Číňan,

D

vatel a zároveň stále doufá, že se jeho minulost stane budouc-

Ukrutně šťastni a Henrik Ruben

ností. Aby na konci zjistil, že okolnosti ho už z vesnice nepustí.

Genz. Mezi oběma snímky jsou

Přesto, že scénáristé byly v obou případech jiní, rukopis

tři roky rozdílu. Jakým vývojem mezitím re-

Genze je právě v téhle myšlenkové konstrukci patrný. Napří-

žisér prošel a jak se to na jeho práci odrazi-

klad hlavní postava Roberta byla do příběhu implantována prá-

lo?

vě jím, čímž posunul celý příběh o míle dál a blíže ke svému žiMěl jsem možnost se letos v Karlových

votnímu problému.

varech Genze zeptat, co právě Ukrutně

Některé věci ale ani režisér nemohl vylepšit. Právě scénář je

šťastni a Číňana spojuje. „Téma samoty. Oba

hlavní slabinou Číňana, nedokáže udržet tajemství, téměř vždy

zmiňované snímky si také kladou podobné

víte, co se stane během dalších okamžiků, zvlášť jste-li pouče-

otázky. Do jaké míry je jedinec ochoten sle-

ným divákem či divačkou skandinávské filmové poetiky. Na-

vit ze svých kulturních, sociálních a morál-

opak u Ukrutně šťastni je zřetelný divadelním dramatem vypi-

ních hodnot? Jak daleko je v tom schopen

lovaný rukopis spisovatele Erlinga Jepsena, jeho scénář má jas-

zajít? Obě hlavní postavy pak mají i společ-

nou strukturu, to důležité vytahuje v pravý čas a nechybí mu

ný cíl: zbavit se vlastní osamělosti a zapad-

ani pointa.

nout do určitého prostředí, oba se také sna-

Zpět ke Genzovi. V Číňanovi dokázal dvě úžasné věci: skvě-

ží zbavit se tíživé minulosti,“ odpověděl mi.

le oddirigoval herecký spolek v čele s fantastickými Vivian Wu

Samota je ostatně skandinávské téma,

a Bjarnem Henriksenem. Poučeně spolu s nimi pracuje s detai-

objevuje se v různých podobách snad ve

lem, s výrazem, drží je na uzdě a zvládá to s bravurou.

všech filmech severského původu – jen pro

Ale znovu, v Ukrutně šťastni přidává plyn, nechává hrát ne-

příklad: samota v postižení v norském Kur-

jen herce, ale i prostředí: bažiny, schodiště nebo hospodu. Zá-

zu negativního myšlení, samota v pozůsta-

běry mimo postavy najednou nejsou jen do počtu, ale rozehrá-

losti v dánské Italštině pro začátečníky, po-

vají si vlastní osudy, které jen podporují sugestivnost celého

rozvodová samota ve finském Mrazivém

snímku.

městě. A oba námi zkoumané filmy nejsou výjimkou.

A především. V Číňanovi zvolil pevnou formu žánru, drží se jí, nenechá si ji utéct, je mu berličkou, která mu drží film po-

Číňan je vlastně Dán Keld, kterého

hromadě. V Ukrutně šťastni se zase o hladinu výš. Už žánry po-

opustila žena, Genz ho nechal pro metafo-

znal, osahal si je, naučil se je ovládat a hlavně hrát si s nimi.

rické vyjádření vyprázdněnosti prodat veš-

V hlavě vám zůstane scéna souboje policisty Roberta a místního

kerý nábytek. Byt se poté postupně zaplňu-

grobiána J?rgena v hostinci, která jakoby vypadla z těch nejlep-

je, jak Keld zaplňuje i svůj vlastní život, tím

ších kovbojek. Navíc je lehce a osobitě zkroucená nadhledem,

že poznává svou novou čínskou rodinu (kte-

ale to jí vůbec neubírá na napětí a síle.

rou poznal v bistru). Aby se na konci znovu

Dva filmy, jeden režisér a tři roky mezi tím. Mimochodem,

ocitl v prázdném bytě. Navíc mu jako insta-

v čase po premiéře Číňana a před natáčením Ukrutně šťastni

latérovi pořád kape z kohoutku.

natočil Genz jen dvě epizody televizní kriminálky.

Ukrutně šťastni zase vypráví příběh policisty Roberta, který přichází do malého

Zbyněk Vlasák

města a musí čelit nedůvěře místních oby-

(Právo)


Deset básní Deset vět o Jiřím Žáčkovi: Abych sebe i čtenáře ušetřil všemožných autostylizací, ať těch 10 vět o mně raději napíše můj slovenský přítel Ľubomír Feldek (který ovšem rád přehání):


1

„Ostražitá melodie“ – tak jsem kdysi charakterizoval Žáčkův způsob v doslovu ke slovenskému výboru z jeho veršů.

5

Jak jsem si mohl myslet takovou hloupost?

6

Jiří Žáček je jeden z nejzázračnějších talentů, jaký se objevil v české

2

A ještě jsem ho nazval „rozporným melodikem, který má melodii

poezii – a je přece odjakživa známo, že geniální básníci se nevyvíjejí.

ve verši, ale ví, že neví, nač mu ve světě vlastně je“.

7 8 9 10

Jaký půvabný paradox!

3

Přiznám se, že tehdy – bylo to před čtvrtstoletím – jsem si myslel, že to je dočasné a že se básník Žáček bude ještě vyvíjet.

Ten básník, kterému vesele zpívá každá slabika, nenapsal za celý život ani jednu veselou báseň.

4

Nechtělo se mi věřit, že kdosi, kdo by si mohl s Nezvalem říci „mým osudem je zpěv“, bude svou radost ze zpěvu krotit a kontrolovat celý život stejně přísně.

Je tu však ještě jeden, a to ten nejpůvabnější Žáčkův paradox. Jeho smutné básně mají schopnost rozdávat radost.

Deset básní Jiřího Žáčka: Když umírají…

Nebo hebounkou halenkou na tvém bušícím srdci!

Velemir Chlebnikov

1

Když umírají koně – dýší. Když umírají trávy – vadnou.

Nebo zrníčkem písku v tvých mokasínech, smí laskat tvé prsty!

2

Když umírají slunce – hasnou.

Nebo tvým nočním snem,

Když umírají lidé – pějí písně.

když v černé náruči spánku sténáš! Zrození duhy. Odeon 1978. Parafráze Ladislava Nováka

Sedmero přání (Z poezie severoamerických indiánů)

Předměstí

Ach, proč nejsem tvou čelenkou,

Karel Toman

tak blízko tvých myšlenek! I slunce je škoda Nebo zrníčkem kukuřice,

pro bídné zanedbané předměstí,

tvé kočičí zuby je drtí!

i vločků sněhu, jež víří v světle luceren.

Nebo tvým tyrkysovým náhrdelníkem, žhne žárem tvé vášnivé krve!

3

Hnus, neřest a špína

má sladký domov na tom dláždění, Nebo pestrobarevnou přízí,

kde dříme zločin

mezi prsty ti klouže, když tkáš!

a děti dorůstají v sběř.


Sem, Ježíši Kriste,

Jitřní promluva ke stromu jménem Green

Nevinnosti

Bertolt Brecht

Oldřich Mikulášek

s úsměvem tichým kdybys zabloudil, trnový věnec hloub zarazili by ti v skráň. 1

– Co mi dáš?

Sem, misionářko,

Greene, prosím vás, abyste mi prominul.

– Nemám nic.

sem kdybys přišla rovnost kázati

Nemohl jsem dnes v noci usnout, protože velice hučel vítr.

– Já ti dám korále.

a lásku k lidem!

Když jsem pohlédl z okna, viděl jsem, že se kymácíte

Beruško, drž se jiných niv.

jak opilá opice. Vyjádřil jsem se tak. 2

I slunce je škoda,

5

Co ty mi potom dáš? – Dám ti nit. Jenom nit. Tenkou nit vzpomínek,

7

ach, na ty korále.

když někdy zapadne v ten všivý kout.

Žluté slunce třpytí se dneska ve vašich nahých větvích.

Všeho je škoda

Stále ještě setřásáte nějakou tu slzu, Greene.

– Co mi dáš?

krom bacilů msty v kanálech.

Ale víte nyní, jakou máte cenu.

– Nemám nic.

Bojoval jste nejurputnější boj svého života.

– Já ti dám květinu.

Supi jevili o vás zájem.

Básně. SNKLU 1962

Co ty mi potom dáš?

A já nyní vím, že jedině díky své neúprosné poddajnosti stojíte tu dnes ráno ještě vzpřímen.

– Já ti dám pod jazyk plátek z té květiny, abys i nejtišší

3

šepot můj slyšela.

Tváří v tvář vašemu úspěchu myslím si dnes,

Popěvek řezníka Robert Desnos

že to jistě nebyla maličkost dostat se tak vysoko

– Co mi dáš?

mezi bloky činžáků, tak vysoko, Greene, že k vám může

– Nemám nic.

i vichřice – jako dnes v noci.

– Já ti dám peříčko.

Má krásko, chceš-li, ustelu ti lože


v krvavé dekoraci svého krámu,

– Schovám je do srdce

magická zrcadla budou mé nože,

Domácí postila Bertolta Brechta. Mladá fronta 1963

pro srdce zachvění,

na nich den vzchází, vrcholí a bledne.

Přeložil Ludvík Kundera

to tvoje peříčko.

4

Hluboké a teplé lože ustelu ti

– Co mi dáš?

v otevřeném břichu jalovice,

– Nemám nic.

až budeš spát, ať omladí ti líce,

– Dám ti svůj jeden vlas.

a jako kat na popravišti nad ním budu bdít. Paříž v Paříži. Mladá fronta 1967

Čtverylka

6

Carlos Drummond de Andrade

Přeložil Adolf Kroupa

Co ty mi potom dáš? – Budu s ním v noci spát jak s pérkem v hodinkách. (Taky se budíváš?)

Pedro miloval Terezu, Tereza milovala Raimunda, Raimundo miloval Marii, Marie milovala Jáchyma,

– Co mi dáš?

Jáchym miloval Lili, Lili nemilovala nikoho.

– Nemám nic. – Já ti dám oči své.

Pedro odešel do Spojených států, Tereza do kláštera, Raimundo se zabil při havárii, Marie zůstala na ocet,


Co ty mi potom dáš? – Oslepnu, abych tě

Jáchym se zastřelil a Lili si vzala J. Pinta Fernanda,

do smrti rukama

který s tím příběhem neměl nic společného.

hledati mohl v tmě.

Fyzika strachu. Odeon 1967

– Co mi dáš?

Přeložil Vladimír Mikeš

– Nemám nic.

– Já ti dám hořkou chuď

rychle zašila poslední punčochu,

ořechů v podpaždí.

našla svých padesát korun


v piksle od skořice

– Chřípím svým budu snít,

I když mlčím Šigedži Cuboi

a položila je na stůl,

jak se mi do jader,

našla nůžky zapadlé za skříní,

I když mlčím

do bílých vysvlékáš.

našla rukavici,

přemýšlím

kterou nemohli rok nalézt,

Nepleťte si mě se zdí

– Co mi dáš?

zkusila všechny kliky,

jen proto že nic neříkám

– Nemám nic.

utáhla vodovod,

– Já ti dám v dechu svém

dopila kafe

schoulené holuby. Co ty mi potom dáš?

10

Ulice plná plášťů do deště. SNKLU 1963. Přeložili Miroslav Novák a Jan

a zase padla zpět.

Vladislav

– Schovám je. V dlaních mých hnízdo si vyhloubí.

Ráno ji odvezli. Byla spálena.

– Co mi dáš?

Popel byl hrubý

– Nemám nic.

jako z obyčejného

– Dám ti svá kolena,

hnědého

ubohá, semknutá,

Zlatý list Jiří Žáček

Achilles a želva. Mladá fronta 1962

Už je tu měsíc listopad,

že už dál nemohu. Co ty mi potom dáš?

+

uhlí.

kdy chladne zem i klíny.

– Já ti je rozetmím, má milá, pod hlohem.

Zaslouží leda nakopat

Pod hlohem. U hlohu.

za všechny svoje splíny.

Šokovaná růže. Čs. spisovatel 1969

Vladimír Kompánek pálí své sošky

Stele nám zlato pod nohy a do větru je háže;

Ľubomír Feldek

list padající z oblohy, to je má celá gáže,

Vladimír Kompánek sedí u krbu a přikládá Umřela večer Miroslav Holub Vysoko, vysoko.

8

dřevěné hudce a divočáky,

honorář za mé zlozvyky,

dřevěné veverky a ženy,

za to, že bloumám venku

i dřevěné turoně –

a přihlížím pln lyriky,

turoň, to je polotur-poločlověk,

jak můj pes šuká fenku.

9

od pasu nahoru zvíře,

od pasu dolů cosi ještě horšího…

(Co můžu čekat od lidí s nepřátelskými zraky?

Poslední slova bloudila stropem jako mraky.

„Proč to děláš?

Když mému psovi závidí,

Kredenc plakal.

Vždyť jsou všichni ti pandrláci dobří!“

tak ať to zkusí taky.)

Zástěra se chvěla,

„Všichni ne! Dělám to jako v pekle –

jako by přikrývala propast.

pálím ty horší!“

Byl konec. Mladí šli spát.

Zdravím tě, Satanáši, pokračuj ve své užitečné práci! Na světě

Ale k půlnoci

pálí ty lepší.

mrtvá vstala, zhasila svíce (je jich škoda),

Hudba před milováním. Mladá fronta 1983. Přeložil Jiří Žáček


novinářích

(po)

(po) Mediální (po)věstník

O lécích, bruslařích,

du nahlížet právě jeho optikou, pak si asi

(po)

naběhnu. Neboť představa médií jako ochránců veřejného zájmu odpovídá pouze jednomu z mnoha paradigmat, jak lze na

Článek v Hospodářských novinách (HN) o rozdílných cenách léků v různých lékár-

existenci médií ve společnosti nahlížet. A co ta zbylá?

nách (č. 6/2009, pátek–neděle, 9.–11. 1.,

Tak teď jenom, abychom se nedočkali

str. 3) jsem si čtenářsky užívala. Nikoliv

stavu, kdy co článek v novinách, to odkaz

z hlediska faktického (kupčení s léky – eu-

na nějaké zajímavé webovky, kde se určitě

femisticky nazývané jako „trh s léky“ – je

dá zjistit spousta dalších informací. A není

spíš k pláči), ale z hlediska jeho informační

to tak trochu (trochu víc!) úkol právě novi-

nabitosti. Což o to: O různých cenách léků

nářů, aby se v přívalu informací uměli zori-

se všeobecně ví a „nedá se s tím nic dělat.

entovat, pochopili souvislosti a uměli vše

Trh s léky je stejný jako s jakýmkoliv jiným

upravit do podoby čtenářsky stravitelné?

zbožím,“ (HN, str. 3). Větší hodnotu pro mě

A kde jsou takoví novináři?

jako pro čtenářku ale mělo to, že autoři článku zveřejnili adresu webovek Státního ústavu pro konrolu léčiv, kde si každý může zpětně najít o lécích všechno, co ho zajímá.

Za hranicí vtipu aneb Umění jako

ní (po)věstník (po) 34 • 2 • 2009 • www.dobraadresa.cz

Tomu, pane, říkám účelné propojení

tištěných médií s elektronickými! Žádné plytké bláboly, ale pěkně věcně. Jen pro

oslazená karikatura

upřesnění: Celou dobu mluvím o propojení

tištěného článku s cizími www stránkami,

Slovní hříčka v kampani „Evropě to osladí-

nikoliv s vlastními webovkami toho které-

me!“, se kterou se vláda ČR rozhodla v prv-

ho média, kde čtenáři najdou rozšířenou

ní polovině roku 2009 usednout do před-

verzi vytištěného článku. Styl, jakým divá-

sednického křesla oblečeného do epesní

kům tluče do hlavy adresu webovek, kde se

modré ohvězdičkované plachty, byla v di-

dozvědí víc o odvysílané reportáži, zpravo-

plomatické řeči mírně kontroverzní; na

dajství televize Nova, je totiž otřesný.

druhou stranu aspoň měla nápad – což se nedá říct o 99 % reklamních textů, které se

Pod čarou: Bohužel mé nadšení z účelné

nám dnes a denně plazí po šedé kůře moz-

symbiózy těchto dvou typů médií netrvalo

kové. A pak přišel mírně kontroverzní so-

dlouho. Opadlo hned při otočení další

chař David Černý se svou satirickou plasti-

stránky HN a při čtení článku o bezpečném

kou Entropa. A z jiskérky se stal pořádný tá-

bruslení po zamrzlých hladinách českých

borák. Jedni chválí, druzí řvou. A mediální

vodních nádrží (str. 5). Jak mě v dobách ra-

zájem začal pěkně fajrovat.

ného dětství učil můj starší bratr, opakovaný vtip přestává být vtipem: Je sice fajn vě-

Pod čarou: Stereotypizace patří ke způso-

dět, kde jsou na zamrzlém Orlíku jaké trhli-

bům, jak si ulehčit své bytí ve světě (to je,

ny nebo nerovný led, je ale otázka, za jakou

pane, úleva zapnout v půl osmé večer telku

cenu je nutné toto zveřejňovat v tištěném

a zklidnit nerv pohledem na sladěnou dvo-

médiu.

jici mladých usměvavých moderátorů a za-

Vezmu-li si do pusy chiméru veřejného

poslouchat se do „večerníčku pro dospělé“.

zájmu a budu-li na přestřelku mezi důchod-

Jsou tady a pořád budou. Přesně v půla).

ci platícími za léky skoro pět tisíc korun

Média pak zažité stereotypy posilují, mini-

a bruslaři vyhýbajícími se hrbolkům na le-

málně tím, že je opakují a zobrazují. Černé-

(po)

Kalendářní mediál

ho karikatura si zaslouží potlesk za odvahu.

podepsaná persónami zvučných jmen (na-

A to minimálně. Taková čokoládová pralin-

př. exprezident Havel, spisovatel Viewegh či

ka jako synekdocha Belgie nebo chlupaté

biskup Lobkowicz), vyrazila do boje s upa-

dudy (rozuměj irské) je roztomilé klišé, kte-

dající obcí rodičů předčítajících svým rato-

ré nikoho neurazí. A vřískot, který se strh-

lestem před spaním pohádky. „Čtěme dě-

nul kolem tureckých záchodků coby zobra-

tem 20 minut denně. Každý den!“ začala

zení Bulharska, kolem Slovenska opáskova-

v lednu hlásat televizní kampaň. Potom bu-

11. 2. Světový den nemocných

ného maďarskou vlajkou nebo dálničního

deme mít děti chytré a vyrovnané, naučí se

21. 2. Mezinárodní den boje proti kolonia-

hákenkrojcu symbolizující naše západní

soustředit a lépe vyjadřovat, ba co víc: posí-

sousedy? Inu, vtip je vtip a svoboda umění

lí se vztah mezi rodiči a dítětem (MF Dnes,

je holt svoboda umění. Hranice sice existu-

roč. XX, č. 2/2009, sobota – neděle, 3.-4.

je (co je vtip laciný nebo urážející? A co už

ledna, str. A1, A6).

není?), neexistuje však vágnější a amébovitější pojem.

(po)

A nějaké další převratné závěry z pro-

aneb

Co se děje v…

lismu 22. 2. Den sesterství. Den obětí zločinu.

Poetické okénko…

jektu Celé Česko čte dětem? Večerním před-

To, že pan umělec trochu přestřelil

čítáním rozvíjí dítě svou fantazii a navíc do-

… otvírám tentokrát na severní stranu, kde

svým způsobem, jakým přisuzoval autor-

stává jistotu, která se ve světě zábavy a in-

na polích táhnou se řady veršů, brázdy roz-

ství satir jednotlivých státečků („jména

dividualismu dospělých (kteří svým chová-

orané, někde mělké, jinde hlubší, všechny

hledali na internetu a v databázích“

ní často spíš připomínají „přerostlé děti“)

ale zasypané sněhem, s tenkými rovnoběž-

www.aktualne.cz), ale svědčí o velkém ne-

poněkud vytrácí: Že se mu bude rodič v ur-

nými stopami, jak tudy běžel čas. Z jednoho

dostatku umělcovy sebereflexe. No kdo ji-

čitou denní dobu věnovat. „Dítě se pak cítí

konce na druhý, bez přerušení, pořád stej-

ný by si to lajsnul, navíc když ví, že jeho dí-

důležité a milované,“ říká Eva Kartušáková

ně, jako voda mezi břehy veršů, mělkými

lo bude následně grilováno zkoumavým

ze společnosti, která tento projekt pořádá.

i těmi hlubšími. Ale spíš to byli běžkaři. Bu-

pohledem celé ohvězdičkované Evropy!

de večer, smráká se; v únoru ještě pořád

Snad jenom český umělec. A můj postoj?

Pod čarou: Alelůja, ještěže tu ČT máme!

dost brzy na to, aby se dalo po nocích

Zcela bez emocí.

Myšlenka navrátit čtení do každodenního

brouzdat sadem a sbírat opadané.

kolotoče je sice velkolepá a uznání si určitě

měla kopat za barvy národního týmu,

zaslouží, smutné ale je, že k vyobcování

v hodnocení médií, jak se tématu zhostila,

předčítání (a nejenom večerního) ze života

nad českými vyhrál německý portál welt.de

rodičů vůbec došlo. Resp. že k tomu rodiče

Klaní se té věži

– ke každé fotografii karikovaného státu

nechali dojít. Protože to jsou právě oni (so-

v čase, jenž je bezbřehý.

přidal kromě jeho názvu i krátké vysvětle-

ciologicky zaškatulkovaní jako tzv. „vý-

Světlo vytrvale sněží

znamní druzí“), kdo v počátečních letech ži-

zavát příběhy,

uznávám, zcela zbytečně (třeba v případě draculovského Rumunska), někdy naopak zcela nezbytně – šedá barva použitá na ztvárnění Španělska má svůj jasný záměr, a sice symbol betonu.

(po)

vota dětí utváří jejich svět, a to díky vzorcům chování, mluvy a i koneckonců té čet-

strhat lávky a napojit hady.

by, jakou mu předkládá.

Noc dolezla na žebřík.

Projekt to je záslužný, to jo! Jen nevím,

s jakým účinkem skončí. Rodiče, kteří svým dětem předčítali už před spuštěním projek-

Kterak naučiti rodiče správnými rodiči býti

***

Padá, jako tvoje mládí, hluchý varhaník,

(po)

ní, co daná karikatura zobrazuje. Někdy,

(po)

Vlastně ne tak docela: I když bych asi

tu, v tom budou pokračovat – protože sami

potrhal tóny rozlité

dobře vědí, proč to dělají, a žádné televizní

a zkameněl na zimní sad.

brainwashingy k tomu nepotřebují. A rodi-

Jen zima. Vy nespíte.

če, kteří tak nečinili, svým dětem možná

Přišli jste opadat.

pár večerů něco přečtou – „protože když to říkali v televizi, tak to už teda musí něco bejt. A prostě to teď frčí!“ Jak dlouho jim to

Česká televize (ČT) nasadila helmici a se

ale vydrží, toť otázka. Třeba ta, od které se

vztyčeným kopím, na kterém plápolá vlajka

odpíchne další projekt.

(po)

(MACH, Ondřej. Setmělé rekviem. 1993. Třeboň: Carpio.)

Kateřina Komorádová


Štěpán Kučera

„Železná koruna se vrací!“ zvo-

„D

lal poustevník Ivan, když přes hlavy sedláků uviděl cizince,

jak stoupá nahoru lesem. Vesničané shro-

Železná koruna se vrací

máždění kolem Ivana a otočení k lesu zády si příchozího ještě nestačili všimnout. „Říp se otevře a vydá železnou korunu kněžny Libuše, aby stvrdila Libušino proroctví, že selský stav dobude svých práv a převezme vládu nad českým královstvím!“ Dav souhlasně zašuměl. „Já sám vsadím železnou korunu na hlavu novému selskému králi. Ten, který přichází, je silnější než já, nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv. On vás bude křtít ohněm!“ Cizinec teď vylezl na návrší k rozvalinám hradu, které sloužily jako poustevna. První vesničané si ho všimli a polekaně uskočili. Ozval se vzrušený šepot, co když ho poslal někdo z vrchnosti... muž prošel vzniklou uličkou až k Ivanovi. Ten se usmíval, spokojený s všeobecným napětím, a pak před cizincem po-

podle románu Josefa Svátka Železná koruna

klekl a zahřímal: „Tak jako se ztracený syn navrátil ke svému otci v příběhu Písma Svatého, tak se ztracený syn české země dnes vrací domů. Toto je váš král, to na jeho hlavu vsadím železnou korunu! Toto je Ondřej z Hodkova, jehož rod obýval tento hrad už za vlády synů krále Přemysla!“ Vesničané propukli v úlevný jásot a Ondřej se nejistě rozhlížel kolem sebe. „Zbláznil ses?“ sykl na Ivana. „Tvař se vznešeně a pokyň jim rukou,“ šeptl Ivan. Ondřej pomalu zdvihl pravici a bylo mu, jako by tohle všechno už někdy prožil. „Konečně jsem chtěl začít psát vlastní příběh, a hned na začátku měl pocit, že zase jenom opisuju,“ svěřil se později v dopisu Anežce. Vesničané se tísnili kolem obou mužů, chtěli být co nejblíž svému nadcházejícímu osudu. Když hrozilo, že je umačkají, napřímil se Ivan a zavelel: „Chvalme nyní Hospodina starobylou písní a pak se

úryvky

rozejděme do svých domovů, sbírat síly k našemu velkému boji.“ Sám začal předzpěvovat Ktož sú boží bojovníci a vesničané


se k němu polohlasem přidávali, někteří jen hýbali rty, panští myslivci mají koneckonců uši všude. Pak si všichni navzájem třásli rukama, poklonili se před poustevníkem a novým králem a rozcházeli se do svých vsí.

Ondřej mu podal víno a sáhl do vaku pro měšec. Ivan ho spokojeně potěžkal. „A v Praze mám schůzku s markýzem, dá nám peněz, kolik budeme potřebovat.“ „To je dobré mít pokladnu takhle na-

časný baron, měli ona i její otec sotva co jíst. Když začal Ivan po kraji kázat o proroctví kněžny Libuše a o vzpouře sedláků, našel v Anežčině otci zapáleného posluchače.

blízku... Ale co chce markýz dělat v Praze?

„Dědek se navíc hlásí k naší církvi,“ vy-

Ivan zavedl Ondřeje dovnitř rozvalin.

Když vyslanec francouzského krále z niče-

kládal Ondřejovi Ivan cestou z Hodkova.

Zapálil louč a sestoupil do hradního sklepa,

ho nic přijede do Čech, bude to císařským

„Nikdo netouží zakroutit katolíkům krkem

který nejlíp odolal času a v němž si Ivan za-

divné.“

víc než on.“

ložil svoji poustevnu. Tak takhle to vypada-

„Kromě tebe,“ ušklíbl se Ondřej.

Ondřej se usmál. „Máme to promyšlené. Císař utíká z Vídně před morem a chce

Šeřilo se, z lesa vycházely srny, strniš-

„Líp už sis příchod načasovat nemohl,“

nějakou dobu pobýt v Praze. Takže markýz

těm se honili zajíci a u cesty stála šibenice

usmál se Ivan. „Tohle entrée všem vyrazilo

jako přijede za ním, spolu s ostatními di-

s nápisem „Výstraha pytlákům a cikánům.“

dech, budou si o něm vyprávět až do Vá-

plomaty, nebude na tom nic zvláštního.“

lo u nás doma, napadlo Ondřeje.

noc.“ Zapálil další louče, vsadil je do kruhů ve zdi a místnost se zalila světlem. „Řeknu ti, je to úleva, říct entrée a nemuset nikomu vysvětlovat, co to znamená.“ „Chybí ti Versailles?“

„Bůh je asi opravdu na naší straně,“

„Však to nebude trvat dlouho a pověsíme pana barona přímo tady,“ řekl Ivan.

Ivan vzhlédl ke stropu. (…)

„Bůh není na ničí straně, Bůh je rozum. Rok na venkově v tobě přebil všechny roky na Sorbonně.“

Večer ve svojí komoře s kahancem v ruce

„Versailles ani ne, spíš někdo, s kým se

„To mám z toho, co tu kážu,“ mávl ru-

prohlížel trámy, jestli za nimi nejsou pavou-

dá mluvit v souvětích. Až na jednu holku

kou Ivan. „Jinak se s nimi mluvit nedá.

ci – byl to jeho dětský strach, kterého se ne-

z Krasoňovic je to tady...“

Hospodin, kněžna Libuše, železná koru-

dokázal zbavit –, když k němu vešla Anež-

na…“

ka.

„Aha, holka z Krasoňovic!“ zasmál se Ondřej. „Však jsem si tě jako poustevníka moc neuměl představit...“ „Nejsem úplně tradiční poustevník... kobylky nejím,“ připustil Ivan. „Ale nemů-

„Popravdě není mi moc příjemné, když ze mě děláš krále. Připadám si jako kašpar.“ „To věřím. Ale viděl jsi sám, jak to zabírá. Jedině ta holka z Krasoňovic…“

„Nesu vám pár jablek.“ „Díky. Nechceš se posadit?“ Chtěla. „Ivan říkal, že jste žil ve Versailles…“

žu prohánět holky ze vsi, to by mi to pous-

„Tak už to vyklop.“

Přikývl.

tevnictví vážně nikdo nevěřil. S tou holkou

„Ta holka je chytrá. Mám trochu strach,

„Versaillské zahrady jsou prý nejkrás-

je to jinak. Jak se má tvoje žena, když už

že něco provede.“ Odmlčel se a dopil víno.

jsme u toho?“

„Taky proto jsem ti domluvil nocleh v cha-

„Teď zrovna ani moc ne. Na zimu se

„Nestýkáme se.“

lupě jejího otce. Bude dobré mít ji trochu

všechny keře zabalí do plátna, takže to tam

„To jsou novinky!“ Ivan zdvihl obočí

pod dohledem. A můžeš ji i svést, nějak ji

teď vypadá jak polní lazaret.“

a láhev vína. „Tak se napij a vyprávěj.“ Ondřej čichl k láhvi.

k naší věci připoutat musíme.“ Ondřej se zasmál.

nější v Evropě…“

Usmála se. „Ale Paříž je krásná v říjnovém slunci,“ řekl. „Až to tady skončí, vezmu tě tam,

„No Champagne to není... Je z Mělníka, Krasoňovice tvořilo pár chalup, hospo-

chceš?“ Seděla na kraji jeho postele, přisedl

da u Karbanů a kaplička, kde starý pan

si k ní. „Budeme se procházet podél Sienny,

Havlíček vyzváněl, když někdo umřel. „Ja-

pít burgundské a obdivovat chrám Matky

„To je pravda.“ Ivan otevřel malá dvířka

ko malá jsem si myslela, že až umře i pan

Boží…“

a posvítil do komory. Na podlaze ležely de-

Havlíček, bude konec světa. Neuměla jsem

„Nezkoušej to na mě,“ odsedla si. „Ne-

sítky mušket obalené plátnem a několik su-

si představit, že by mohl umíráček zvonit

chybí mi… tohle. Chybí mi někdo, s kým se

dů střelného prachu.

někdo jiný,“ řekla později Ondřejovi Anež-

dá mluvit o jiných věcech, než je žravost

Ondřej si přihnul z láhve.

ka. „Vlastně si to úplně nedokážu představit

prasat a telení krav.“

„Dobré.“

ani teď.“

ale pít se dá,“ řekl Ivan. „Povím ti to jindy. Teď musíme probrat důležitější věci.“

„Vezeš peníze? Potřebujeme zbraní mnohem víc.“

Anežka nepocházela z chudé rodiny, ale od doby, kdy čestínské panství získal sou-

„A co Ivan?“ „Tomu nevěřím ani slovo.“ „A mně věříš?“


„Taky ne.“ Zasmála se. „Ale ty se aspoň

se norskými fjordy, když nad hladinu ská-

líbíš našemu psovi, on se v lidech vyzná. Vy-

čou zatoulaní delfíni, a pít rum a půl roku

trochu pod

právěj mi o světě. Narodil ses ve Francii?“

nezažít noc, sledovat slunce, jak se snaží do-

Pohodlně se opřela o zeď.

stat za obzor, ale vždycky se hned objeví

dohledem,“ jakoby

„Pocházím z Boloně. Naše rodina tam

„Bude dobré mít ji

zaslechl Ivanova slova.

žije už od dob císaře Karla.“

v ranních červáncích. A ona mu vyprávěla, že by si přála mít dceru a hodného muže

„A jak to, že mluvíš česky?“

a oboru s daňky, jako má čestínský baron.

„V Boloni je hodně českých studentů,

A on jí vyprávěl o svojí cestě do Cařihradu,

Ondřej se musel sám

kteří tam založili rodiny. Navíc teď po Bílé

o štíhlých krcích minaretů, o ruchu na Vel-

hoře je to na západě samý Čech. Třeba Ivan

kém tržišti a tichu v podzemních nádržích

sobě usmát. Světlo

je z rodiny českobratrských exulantů, jeho

císaře Justiniána, ale to už Anežka spala,

prastrýce popravili na Staroměstském ná-

schoulená v rohu jeho postele. Ondřej zhasl

městí.“

kahanec, ale do okna ještě nějakou dobu

z kahance Anežce ozařovalo tvář a do okna pleskaly omámené můry.

„On není poustevník, viď?“

tloukli noční motýli.

„Bude dobré mít ji trochu pod dohle(…)

dem,“ jakoby zaslechl Ivanova slova. Ondřej se musel sám sobě usmát. Světlo z kahance Anežce ozařovalo tvář a do okna ples-

„Jedni chodili, jiní běhali, jiní jezdili, jiní

kaly omámené můry.

stáli, jiní seděli, jiní leželi, jiní vstávali, jiní

„Studovali jsme spolu na Sorbonně.

zas léhali, jiní se rozličně vrtěli; někteří by-

„Studovali jsme spolu

Tam si nás vybral velvyslanec francouzské-

li samotní, jiní po houfcích větších nebo

ho krále a zapojil nás do spiknutí proti

menších. Kroj a křtalt přerozličný byl na

na Sorbonně. Tam si

Habsburkům,“ vyprávěl. „Před rokem po-

nich, někteří čiře nazí, s divnými všickni

slal do Čech několik poustevníků, aby vyvo-

posuňky,“ napsal biskup Komenský. „I dí

nás vybral velvyslanec

lali v lidech nespokojenost, a teď mě, abych

mi můj tlumočník: Tu jako v zrcadle spatříš

vedl povstání.“

důstojnost pokolení svého.“ Ondřejovi se ta

francouzského krále a zapojil nás do spiknutí proti Habsburkům,“ vyprávěl. „Před rokem

„Žádná železná koruna není, žene?“

slova vybavila vždycky, když přijížděl do

„Jak tě to napadlo?“

nového města, a zvlášť silně mu zněla

„Nejsem blbá.“

v uších teď při vjezdu do Prahy, kamenného

„Železná koruna je příběh. A příběh

labyrintu světa.

může být skutečnější než to, čemu říkáme skutečnost.“

Ondřej čekal, že přítomnost habsburského dvora vzbudí v lidech vztek a strach

„Hm.“

z moru, a oni se místo toho radovali z plesů

Odmlčeli se.

a slavností, které císař pořádal, aby odvedl

„Vyprávěj mi radši zase o světě. Jaké je

jejich pozornost od blížící se černé smrti.

to v Boloni?“

Hospodští a krámští počítali vydělané duká-

Vyprávěl jí o Sedmikostelí na náměstí

ty a měšťané pronajímali svoje domy vídeň-

Svatého Štěpána, o velké bitvě, kterou tam

ským úředníkům. V ulicích bylo rušno, jed-

několik poustevníků,

kdysi s italskými scholastiky svedl jeho pra-

ni chodili, jiní běhali, jiní jezdili, jiní stáli...

předek, i o nekonečné prázdnotě mořské

„Tu, hle, máš to ušlechtilé pokolení lidské.“

aby vyvolali v lidech

hladiny. Ona mu pak vyprávěla o lidech ze

Praha byla plná pýchy a pozlacených

vsi, o starém panu Havlíčkovi, o bláznivém

andělíčků. Valdštejn, synové Ignáce z Loyo-

nespokojenost, a teď

Haťapkovi, co se dává s každým do řeči, ale

ly a další dobyvatelé zbořili královskou Pra-

mluví tak rychle, že mu nikdo nerozumí,

hu a vtlačili do ní svoje paláce... domy z dob

mě, abych vedl

i o svém otci, který pod postelí schovává

císaře Karla se tiše hroutily samy do sebe

dva největší poklady, pušku a bratrský kan-

a žil v nich jenom ten, kdo musel. Ondřej si

povstání.“

cionál. A on jí pak vyprávěl, jaké to je plavit

vzpomněl na jeden obraz, který kdysi viděl

poslal do Čech


v Itálii. Jmenoval se David a Goliáš a samo-

„Ženské vrtochy jsou nevyzpytatelné,“

libý skrček se na něm opíral o zkrvavenou

přikývl markýz. „Ale povídejte, jak vypadá

hlavu důstojně vyhlížejícího soka. Taková je

situace v Čechách.“

dnešní doba. Projel kolem Týnského chrámu a myslel na Matěje z Hodkova. Zastavil na Staroměstském náměstí před radnicí, odkud se na něj z arkýře díva-

Ondřej se významně podíval na služebnou. „Mluvte, neumí francouzsky ani slovo,“ řekl markýz.

la Krásná Madona. Už od dob krále Václava

„Poustevníci zapracovali dobře. Sedláci

pyšně ukazovala kolemjdoucím svého syna.

začínají zvedat hlavy, myslím, že zanedlou-

Vzpomněl si na další obraz – ten si pamato-

ho můžeme vyvolat otevřenou vzpouru.“

val zase z Nizozemska. Na té malbě byla ky-

„To rád slyším.“

prá markytánka, na tyči přehozené přes ra-

„Ovšem je tu jedna věc...“

meno nesla věnec buřtů a za nohy přiváza-

„Ano?“

nou slepici, v druhé ruce korbel piva, měla

„Některým vesničanům se nechce jít do

napůl odhalené bradavky. Taková je dnešní

otevřeného boje a radši by vyslali k císaři

doba. Pobídl koně a dorazil k mostecké vě-

deputace.“

ži, ze které na něj shlížely sochy císaře Karla a jeho syna Václava. V obličejích měli oba

„To nemůžeme připustit. Co kdyby jim císař vyhověl.“

naděláno od holubů. Na mostecké věži byla

„Těžko jim v tom můžeme zabránit.“

ještě nedávno naražená hlava Ivanova pra-

„V tom jim musíme zabránit! Povstání

strýce a dalších dvaceti českých pánů.

v Uhrách je na spadnutí, jednáme s Turky,

Ondřej přejel most do Menšího města

kdy napadnou Vídeň, můj král čeká, až mu

pražského a doptal se lidí, kde sídlí fran-

řeknu, že má Rakousku vyhlásit válku... cí-

couzský vyslanec. Musel uznat, že markýz

sařské vojsko je uklizené ve Slezsku... a Če-

má vkus. Pronajal si jeden ze starobylých

ši teď začnou sepisovat supliky! Zpravím

domů, který se očividně několikrát přesta-

o tom diskrétně zdejší šlechtice. Bude v je-

voval podle dobového vkusu, ale klenutá

jich vlastním zájmu, aby deputace odchyti-

podloubí a domácí kaple napovídaly, že tu

li, než se dostanou k císaři, a nechali je za-

stojí už od lucemburských dob. Ondřeje se

vřít. A až se o tom doslechnou ostatní sed-

zmocnil zvláštní pocit.

láci, jejich zlost a vůle sáhnout po zbrani bude o to větší.“

„Netrpělivě vás očekávám,“ řekl mar-

„V tom máte asi pravdu.“

„V tom jim musíme zabránit! Povstání v Uhrách je na spadnutí, jednáme s Turky, kdy napadnou Vídeň, můj král čeká, až mu řeknu, že má Rakousku vyhlásit válku... císařské vojsko je uklizené ve Slezsku... a Češi teď začnou sepisovat supliky! Zpravím o tom diskrétně zdejší šlechtice. Bude v jejich vlastním zájmu,

kýz, když Ondřej vstoupil do jeho pracovny.

„Samozřejmě. Takže se uvidíme večer.

„Večer jsem pozvaný na císařský ples, pů-

Vezměte si to oblečení. Kord máte svůj, ne-

jdete se mnou. Mám tam nějaké jednání,

bo vám mám taky nějaký opatřit? Ubytujte

budete zatím dělat společnost mojí ženě.

se v hostinci U Černé růže, je to tiché a ne-

Dám vám slušné šaty.“

nápadné místo.“

k císaři, a nechali je

oblek z černého aksamitu, ozdobený zla-

Byla už tma, když se hradčanské náměstí

tem.

zaplnilo panskými povozy a nosítky s dá-

zavřít. A až se o tom

Zacinkal zvonkem a služebná přinesla

„Vaše paní je tady v Praze?“ zeptal se Ondřej. „Trvala na tom, že pojede se mnou. Dokonce sama vybrala tenhle dům.“

mami, kolem kterých jeli po stranách kavalíři na koních, mezi nimi pobíhala pážata a čeleď. Okolo se tísnily davy zvědavých Pražanů, kteří chtěli aspoň zvenčí vidět tro-

„Je krásný,“ rozhlédl se Ondřej. „Posta-

chu dvorského lesku. Od vjezdu do paláce

vený v lomeném slohu, řekl bych kolem ro-

až ke schodišti stály dvě řady komorníků

ku...“

a každý z nich držel v ruce stříbrný svícen.

aby deputace odchytili, než se dostanou

doslechnou ostatní sedláci, jejich zlost a vůle sáhnout po zbrani bude o to větší.“ www.dobraadresa.cz • 2009 • 2 • 39

Ondřej seskočil z koně a břinkl kordem

rii, když žárlila na jeho ženu... Teď bylo na-

jablůňka. Ondřej přidal do kroku a šel po-

o dláždění. Všechna okna byla rozsvícená

jednou všechno jinak.

řád dál proti proudu. Došel až k hloučku

„Vytáhl jsem nějakou špínu na Sinzen-

povykujících lidí, k nimž se přidávali pořád

Procházel Španělským sálem a v davu

dorfa. Právě jsem o tom řekl Nosticovi. Nos-

další. Ondřej se prodral chumlem zvědavců

diplomatů, ministrů, zemských úředníků

tic se ho pokusí zkompromitovat a sesadit

a v jejich středu uviděl ležet muže. Škubal

a generálů se mu nakonec podařilo najít

z úřadu. U dvora zavládne zmatek, nikdo

sebou a sípal očividně z posledních sil. Snad

markýze s jeho ženou. Byla půvabná jak

nebude věřit nikomu.“

ho někdo přepadl, v tomhle místě by to ne-

a linula se z nich hudba.

Vzpomínal na jejich loučení. Svlékání

bylo nic zvláštního, řekl si Ondřej a chystal

šatů obřadné, obtěžkané důstojností oka-

se vycouvat zpátky na cestu, když vtom se

mžiku, a milování zdivočelé láskou. Oseme-

chlap natáhl v křeči a z úst se mu vyvalila

nil ji tenkrát, jako by chtěl nechat na Bohu,

pěna. V obličeji mu začaly vystupovat mod-

Ondřej dlouho hledal slova.

jestli spolu mají zůstat, nebo ne. Nepočala,

ré skvrny.

„Rád vás zase vidím,“ smekl nakonec

Bůh není hloupý a nesejmul z Ondřeje jeho

„Mor!“ vykřikl kdosi a znělo to jak vý-

rozhodnutí. Teď, když se konečně rozhodl,

střel do hejna ptáků. Lidé se rozutekli všemi

„I já vás,“ usmála se Marie.

bylo pozdě. Ostatně Bůh je rozum, nestojí

směry a volali, že černá smrt je v Praze. Mě-

„Zatím se bavte beze mě, já si teď mu-

na ničí straně.

li pravdu, Ondřej si stejný výjev pamatoval

madona ze staroměstské radnice a šaty jí vzdouval nový život. „Konečně jste tady,“ řekl markýz. „Moje paní se na vás těšila.“

klobouk a lehce se uklonil.

„Budete se se mnou účastnit jednání

sím promluvit s Nosticem,“ řekl markýz a zmizel.

s místními šlechtici, Ondřeji. Mně jako

z Vídně... stejné modré skvrny v obličeji mrtvých.

Francouzovi přece jenom tolik nedůvěřují. „Sluší ti to,“ řekl Ondřej. „Zato ty nevypadáš dobře. Zhubnul jsi, měl bys víc jíst.“

Společně je získáme na svoji stranu. A teď

(…)

už pojďme k hostině. Slyšel jsem, že křivoklátské křepelky stojí za to.“

Ráno ho probudilo kravské bučení a šplouchání vědra. Počkal, až zvuky ztich-

Dotkl se jejího břicha. „Asi nemůže být moje...“

Ondřej se hostiny nezúčastnil, omluvil se

nou, až Anežka s otcem odejdou do roboty,

Usmála se.

markýzovi i jeho paní a vyšel do noční Pra-

a pak teprve vstal. Za oknem svítila Jitřen-

„Nemůže.“

hy. Smích plesajících dvořanů za ním slábl,

ka, zvaná Lucifer. Oblékl se a zamířil k Iva-

Dívali se na sebe.

od Vltavy šla zima. Ondřej chtěl původně jít

novi, hlavu plnou myšlenek, které se bál vy-

„Co tvoje žena?“ zeptala se.

do hostince U Černé růže, ale příjemně opi-

slovit. Cestou z Krasoňovic si všiml, že šibe-

Zavrtěl hlavou.

lý sebelítostí ho minul a brodil se listím dál

nice na výstrahu pytlákům je zbořená, a se-

„Odejdi se mnou,“ řekl.

proti proudu řeky. Praha byla stejná jako

šlapaný sníh kolem ní nesvědčil o tom, že

„Je pozdě.“

Boloňa, jako Paříž, jako Marie, krásná a ci-

by ji vyvrátil vítr. Sedláci přestávali mít

„Postarám se o tvoje dítě.“

zí, plná nočního chladu.

strach, to bylo dobré. Pole protínaly chod-

„Kdybych řekla ano, tak zase couvneš.“

Byl v ní kus dítěte i stařeny, muže i že-

níčky srnčí zvěře, ale lidské stopy vedoucí

„Odjedeme do Itálie, nikdo nás tam ne-

ny, berana i ovce. Kus jeruzalémské nevěsty

od šibenice už byly zasněžené, jako by se

a velký kus babylonské děvky. „S tím přišel

Morana rozhodla pomoci sedlákům a uml-

už svatý Augustin, nejsi moc původní,“

čela krajinu. Nikde žádný život, jenom u le-

usmála by se Marie, ale Ondřej si nemohl

sa havrani rvali maso z umrzlého zajíce.

najde, ani on ne.“ „Ne. Jsem ráda, že je to takhle.“ Už se k tomu nevraceli, oběma se ulevilo, že

pomoct. Překročili spolu hranice v obou

Ondřej ztěžka stoupal po hodkovském

ten rozhovor mají za sebou, tančili, vzpomí-

směrech. „Nechci myslet na to, co bylo, ani

hřebenu k troskám tvrze. Byly taky pod zá-

nali na plesy ve Versailles, a než začala slav-

na to, co bude. Na mého muže ani na tvoji

vějí a ve sněhu vyhrabaný vchod do pous-

nostní hostina, připojil se k nim markýz.

ženu,“ řekla mu, když jí poprvé svlékal ša-

tevny připomínal noru, až na to, že z něj

ty.

stoupal tenký pramínek kouře. Ivan seděl

„Bavíte se dobře? Pracuju na lidech z císařova okolí. Jsou zhýralí a hloupí. Vykou-

Ondřej zašel moc daleko. Praha začína-

uvnitř, ve světle louče četl Komenského

pil jsem od židů jejich dlužní úpisy, takže by

la být zase hlučná, ale byl to ryk z krčem, na

a popíjel mělnické víno. Ondřej sestoupil za

neměl být problém na ně trochu zatlačit.“

ulici spolu zápasili dva chlapi s holemi

ním.

Ondřej k markýzovi nikdy necítil zášť,

a opodál v podřepu močila stará žena. Mezi

připadal si vždycky velkodušně a káral Ma-

dvěma kamennými domy se křivila planá


„Buď zdráv, Všudybude,“ pozdravil ho Ivan a škytl.

dy pět tisíc mužů. Formani vozí zprávy od

„Teď mi to vadí.“

ostatních poustevníků, jsou na tom podob-

„Člověče, už to nepij. Musíme přece

„Co nového v Praze? Co markýz?“

ně. Nejbojovnější jsou sedláci v Boleslavi

svůj postup sladit s Peští, s Cařihradem ...“

„Je ve svém živlu. Jestli zůstane v Praze

a v Hradci.“

„Buď zdráv, Mámení,“ ušklíbl se Ondřej.

„Nepotřebuju ani je! V Praze řádí mor,

ještě pár měsíců, všichni se tam povraždí

Ondřej si několikrát přihnul z lahve.

to město bude do konce roku na lopatkách,

navzájem.“

„Nejspíše vopilej pravdu poví,“ řekl Ko-

ani nemusíme hnout prstem. Císařské voj-

Ivan se zachechtal. „Dobře jim tak, katolíkům. Co Marie? Viděl ses s ní?“ „Ne.“ „Napiješ se?“ „Díky. Jak to vypadá tady v kraji?“ „Povstání je na spadnutí, nejenom u nás, ale všude v Čechách. Železná koruna

menský. „Začneme s bojem, hned jak trochu sleze sníh,“ řekl Ondřej. „To snad nezáleží na nás, ale na markýzovi, ne?“ „Kašlu na markýze! Nepotřebujeme ho!“

se selským králem zabírají neuvěřitelně.

„Nemáš horečku?“

Baroni si netroufají vystrčit hlavu ze zám-

„Stejně chce jenom získat Čechy pro

ku, aby odněkud nepřilétl řemdich. Mám tři sta mušket a tři sta vycvičených chlapů. A jenom tady na Čáslavsku dáme dohroma-

francouzského krále.“ „To víme od začátku a nijak zvlášť nám to nevadilo...“

sko je pořád ve Slezsku. Když spojíme sedláky ze všech panství, není v Čechách síla, která by nám dokázala vzdorovat.“ „V tom máš asi pravdu...“ „Samozřejmě. Až dobudeme Prahu a zajmeme císaře, můžu s markýzem jednat jako rovný s rovným!“ „A neděláš to celé jenom kvůli svým vlastním...“ „Ne!“ Ondřej dopil láhev a vyhodil ji z nory ven na sníh.


Z

ohlednice hrály do třicátých let, než se výrazně prosadila móda fotit „amatérsky“, bez pomoci profesio-

nálů, což zase bylo samozřejmě vyvoláno vývojem nových technologií a v konečném důsledku dostupností produktů, mnohem důležitější roli, než bychom si mohli jako správní mudrlanti odvodit. Velká část soukromých fotografií z těch dob, rodinných, „turistických“ či spolkových, byla při zpracování v ateliéru na zadní straně opatřena návodnými linkami pro uvedení adresy a byl zde vykolíkován prostor pro vlastní text. Předpokládalo se tedy, že budou poslány. Fotografie se z našeho pohledu stávaly pohledy (hahaha, to je téměř cimrmanovský absolutní verš). Takže kromě společenského obsahu (připomenutí se; víme o sobě) a budování osobní dějin (tehdy jsem byl zde) tu byla i potřeba informovat či edukovat (hlavně historicko-informativní důvod dělá dnes z pohlednic i poměrně zajímavý subjekt pro tezauraci peněz). A pak zajisté hrála roli i funkce značkování terénu: i tady jsem zanechal svoje stopy. Dnes státotvorně. Fotografie T. G. Masaryka podle obrazu, signovaném R. Holeka. A tři řádky státníkova přípisu k letectví. Vydáno v jubilejním roce 1938 nákladem MLL (Masarykovy letecké ligy). I můj otec byl členem této organizace, aspoň jsem tak usoudil z nalezené legitimace. Co mě však na té pohlednici zajímá, je nasměrování Masarykovy hlavy, stín štítku čepice nad zadní částí obličeje, který u mně, nevím jak u vás, vyvolává pocit „žižkovství“. Pocit „žižkovství“ není Jan Žižka, ale jde o sounáležitost, o jakési nastavování loga. Při prvním pohledu, v oné jedinečné prvochvíli zachycení mně ta asociace funguje. Nevím, jak vám. Možná je to úplná blbost. Ale já to takhle čtu.

Jakub Šofar


Možná, že stesk po dobách, kdy byl člověk jenom sběratelem, tedy fáze před člověkemlovcem, vyvolává potřeba u lidu druhého milénia sbírat. Cokoliv. Elektrické izolátory nebo dámské použité kalhotky. Ten druhý případ by sexulogové neuznali, snažili by se nám namluvit, že jde o sexuální úchylku, ale já osobně věřím, že i ty použitě ženské kalhotky jsou klasický sběrový materiál podle všech pravidel.

Filokartistův výsadek 02 www.dobraadresa.cz • 2009 • 2 • 43

V příštím čísle (vychází 7. března 2009) najdete:

Fotoreportáž Daniela Prokopa Štefana Švece

N a shledanou příště! Ne za3 pomeňte!


K u l t u r n ě s p o l e č e n s k ý č a s o p i s

Recommend Documents