K současným kontrastivním přístupům v české a francouzské lingvistice: od synchronního srovnávání jazyků k interkulturní pragmatice

časopis pro moderní filologii 95, 2013, č. 2, s. 169–180

K současným kontrastivním přístupům v české a francouzské lingvistice: od synchronního srovnávání jazyků k interkulturní pragmatice Milena Srpová (Paříž)

On Contemporary Contrastive Approaches in Czech and French Linguistics: From a Synchronic Comparison of Languages to Intercultural Pragmatics In December 2011 the French Linguistic Association (Association des Sciences du Langage, www. assoc­‑asl.net/) organized a conference at the René Descartes — Paris 5 University entitled Linguistics in Europe. One of the panels was devoted to European contrastive linguistics. The following text offers an outline of some of the data presented in the introductory paper on this topic. The first part contains a remark on the concept contrastive. The second part presents certain contrastive approaches in French and Czech linguistics. Key words: contrastive linguistics, France, Czech Republic Klíčová slova: kontrastivní lingvistika, Francie, Česká republika

1. Úvod Téma současné přístupy v kontrastivní lingvistice je velmi široké. Omezíme se zde proto jen na významové jednotky jazykové povahy — opomeneme tedy významové jednotky parajazykové a nejazykové povahy a vyloučíme také kontrastivní fonetiku a fonologii. Současné přístupy, témata, směry, projekty jsou často rozpracované už deset let i více. Odkazujeme k publikacím posledních let, ale také ke znovu vydávaným publi‑ kacím starším. Bibliografie je ilustrativní, namátková. 1.1 Termín kontrastivní v několika jazykovědných slovnících a encyklopediích Ve francouzských jazykovědných slovnících a encyklopediích se termín contrastif téměř nevyskytuje. Nouveau dictionnaire encyclopédique des sciences du langage (O. Ducrot — J. ‑M. Schaeffer, 1995) neuvádí tento termín jako heslo; slovo zde nalezneme pouze v kombinaci kontrastivní sémantický rys podle Prieta (s. 56). Dictionnaire des sciences du langage (F. Neveu, [2004] 2011) a Dictionnaire d’analyse du discours (P. Charaudeau — D. Maingueneau, 2002) vůbec termín neuvádějí. Nalezneme tu však několik hesel, které issn 0008-7386© filozofická fakulta, univerzita karlova v praze

170časopis pro moderní filologii 95, 2013, č. 2

s kontrastivitou jazykovou a kulturní souvisí, např. interlangue (s. 326) nebo intercultu‑ rel (s. 322–324). V jednom z posledních čísel informačního zpravodaje francouzského Jazykovědného sdružení (Buscila — Info 2011, č. 30) vyšel seznam okruhů doktorských prací obhájených na francouzských univerzitách v letech 2005–2011 v oboru obecná a aplikovaná jazykověda (D. Savatovsky, 2011); ani tam termín kontrastivní (nebo jemu blízký termín) nefiguruje. Heslo contrastif nalezneme ve slovníku Dictionnaire de lingu‑ istique et des sciences du langage (J. Dubois et alii, [1994] 2008, s. 118–119); jde ale ve skuteč‑ nosti o rozšířený přetisk předešlých vydání slovníku Dictionnaire de linguistique (1973, s. 123). Uvádí se tu dvě spojení: 1. kontrastivní funkce přízvuku, 2. kontrastivní gra‑ matika. Kontrastivní deskriptivní gramatika je tu pojata jako podklad k metodám vy‑ učování cizímu jazyku na základě jazyka mateřského.1 V Encyklopedickém slovníku češtiny (P. Karlík — M. Nekula — J. Pleskalová, 2002) je kontrastivní (konfrontační) lingvistika (s. 248) jedním ze 14 hesel lingvistika (s. 245–252): l. areálová, l. feministická (l. ženská), l. kognitivní, l. komputační (počíta‑ čová), l. kontaktní, l. kontrastivní (l. konfrontační), l. korpusová, l. kritická, l. kvantitativní, l. marxistická, l. matematická, l. pragmatická, l. textová, lingvoekologie (ekolingvistika). Připomínají se tu: Mathesiův typologický pohled na jazyky (srovnávání geneticky nepříbuzných jazyků, postižení společných a rozdílných strukturních vlastností ja‑ zyků, popis interferencí vzniklých při jazykovém kontaktu), rozdíl mezi ekvivalencí strukturní a ekvivalencí funkční2, dále pak rozdíl mezi kontrastivní lingvistikou apli‑ kovanou na výuku cizích jazyků a obecnou teorií kontrastivní lingvistiky, která je v Čechách výrazně přítomna v teorii překladu. 1.2 Kolokace pojmu „kontrastivita” V uvedených francouzských a českých pramenech je pojem „kontrastivita“ vyjádřen různými lexémy v různých kolokacích (viz následující inventář). V našem textu jsou tyto pojmenovací jednotky označeny tučně. diferenční (korpus, metoda); fr. (corpus, méthode) différentiel(le) interkulturní (komunikace, dialog, management, perspektiva, pragmatika, rozdíly, speci‑ fika, studie); fr. (communication, dialogue, différences, études, perspective, prag‑ matique, spécificités) interculturel(le)s 1

2

F. Debyser (1970, s. 33) definuje stejným způsobem kontrastivní lingvistiku, která má podle něho za úkol „určit, popsat a vysvětlit chyby a překážky zapříčiněné vlivem mateřského jazy­ ka”. Autor poznamenává (1970, s. 46), že „kontrastivní studie chyb v cizím jazyce jsou (kro­ mě srovnávací fonologie) většinou zaměřené na zjišťování a popis interferencí produkčních“. J.­‑P. Vinay (1968, s. 707) se názvu contrastif vyhýbá a místo něj užívá adjektivum différentiel. „Jde o diferenční metodu (ekvivalent anglického contrastive), která usiluje o systematické využití rozdílů mezi dvěma jazyky ve cvičeních.“ D. Creissels (1974, s. 17–49) považuje za cíl kontrastivní lingvistiky především identifikaci „postupů, kterými disponují jazyky A a B při strukturaci téže pojmové oblasti“. Poznamenejme zde, že rozlišování těchto dvou typů ekvivalencí je základem každé teorie zna­ ku a že se bez této diferenciace žádná teorie komunikace (tj. ani teorie překladu) neobejde.

milena srpová171

interkulturní komparativní (perspektiva); fr. (perspective) comparative interculturelle interlingvní (komunikace, dialog, situace); fr. (communication, dialogue, situation) in‑ terlingual(e) inter­‑lingvní komparativní (perspektiva); fr. (perspective) comparative inter­‑langues komparativní / srovnávací (analýza, analýza diskurzu, externí stylistika, lingvistika, ling­ vistika diskurzu, popis); fr. (analyse, analyse de discours, stylistique externe, descrip‑ tion, linguistique, linguistique de discours) comparative konfrontační (lingvistika); fr. (linguistique) contrastive kontrastivní (analýza, gramatika, korpusová lingvistika, lingvistika, perspektiva, pragma‑ tika, sémantika, stylistika, textová lingvistika); fr. (analyse, grammaire, linguistique, linguistique de corpus, linguistique textuelle, perspective, pragmatique, séman‑ tique, stylistique) contrastive mezijazyčná (ekvivalence); fr. (équivalence) interlangagière mezijazyčná / externí (variabilita); fr. (variation) inter­‑linguistique mezijazykové (studie , invarianty); fr. (études, invariants) interlangues mezikulturní (komunikace); fr. (communication) interculturelle porovná(vá)ní (jazyků); fr. comparaison (interlinguistique / des langues / interlinguale) (úvahy o) porovná(vá)ní jazyků; fr. (réflexion) inter­‑langues (dvoj­‑/několikajazyčné) porovná(vá)ní /(dvoj­‑/několikajazyčná) kontrastivita; fr. comparaison / contrastivité (bi­‑/ plurilingue) (dvoj­‑/několika­‑kulturní) porovná(vá)ní / kontrastivita; fr. comparaison / contrastivité (bi­‑/pluriculturelle) srovnávací (analýza, gramatika, interakce, studie, stylistika, syntax); fr. (analyse, étude, grammaire, interaction, stylistique, syntaxe) comparée / comparative synchronní komparativní / srovnávací (analýza); fr. (analyse) comparative synchronique synchronní porovná(vá)ní ( jazyků, komunikačních aktů / jednání a žánrů); fr. comparai‑ son synchronique (des langues, des actes et des genres de communication) transjazyčná /translingvní /transjazyková (perspektiva); fr. (perspective) translinguis‑ tique transkulturní (komunikace); fr. (communication) transculturelle transřečové (komunity); fr. (communautés) translangagières 2. Současné kontrastivní přístupy ve francouzské a české lingvistice 2.1 Synchronní srovnávání jazyků a jazykových jevů Na francouzských univerzitách3 je kontrastivní lingvistika rozvíjena především v oborech cizí jazyky určených frankofonnímu publiku (zatímco vyučování fran‑ couzštině jako jazyku cizímu se kontrastivnímu pohledu spíše vyhýbá). Zmiňme zde 3

Autorka tohoto příspěvku vyučovala problematiku jazykové a  kulturní kontrastivity v rámci teorie a praxe překladu od r. 1980 do r. 1989 na francouzské univerzitě Rennes 2 a od r. 1989 do současnosti na univerzitě Paříž 3.

172časopis pro moderní filologii 95, 2013, č. 2

například stále vydávanou učebnici pro frankofonní anglisty Approche linguistique des problèmes de traduction: anglais­‑français, français­‑anglais od H. Chuquetové a M. Paillarda (Ophrys, 1. vydání 1987), dále pak v témže nakladatelství řadu Linguistique contrastive et traduction, kterou založila J. Guilleminová­‑Flescherová (univerzita Pa‑ říž 7), nebo časopis Palimpsestes vydávaný anglisty na univerzitě Paříž 3. Na katedře anglistiky univerzity Paříž 7 pracuje od roku 2002 výzkumná skupina Kontrastivní lingvistika a srovnávání jazyků. V české romanistice se dlouho užívalo jako synonyma kontrastivní lingvistiky názvu srovnávací stylistika, který inicioval Charles Bally ([1935] 1952, s. 88) a který roz‑ šířili svými učebnicemi A. Malblanc (Stylistique comparée du français et de l’allemand, [1944] 1963) a po něm J.­‑P. Vinay a J. Darbelnet (Stylistique comparée du français et de l’anglais, 1958). Srovnávací stylistiku francouzštiny a češtiny sestavil J. Šabršula (Pro‑ blèmes de la stylistique comparée du français et du tchèque, 1990). Na Ústavu translatologie FFUK v Praze se kontrastivní lingvistika pojímá jako disciplína zabývající se fungováním jazyků na rovinách syntaktické a morfologické z hlediska pragmatického, stylistického nebo textového, zatímco kontrastivní sty‑ listika se zabývá jazykovou výstavbou žánrů. V roce 2012 připravil tento ústav vy‑ dání srovnávací španělsko­‑české (Králová, 2012) a francouzsko­‑české (Brunel–Šoto‑ lová, 2012) stylistiky. Na Ústavu bohemistických studií FFUK založil František Čermák korpusovou ling­vistiku češtiny. V roce 1994 zakládá Ústav českého národního korpusu (ÚČNK), kde pak v  letech 2005–2011 vzniká mnohojazyčný korpus InterCorp (http://www. korpus.cz/intercorp/). Jde o české texty přeložené do 25 jazyků a o cizojazyčné texty v týchž jazycích přeložené do češtiny. První mezinárodní konference InterCorp se konala v září 2009 v Praze. Česky psané příspěvky vyšly o rok později (F. Čermák — J. Kocek, 2010). Tento první výstup z mnohojazyčného paralelního korpusu přináší studie z korpusové kontrastivní lingvistiky v oblasti lexika a gramatiky týkající se 13 jazyků. V témž roce vychází také anglicky psaný sborník (F. Čermák — P. Cor‑ ness — A. Klégr, 2010). Témata druhé konference InterCorp (Praha, září 2011) se týkala kontrastivity v morfologii, syntaxi a frazeologii (F. Čermák, 2011). Ve francouzském Státním centru vědeckého výzkumu (CNRS — Centre National de la Recherche Scientifique) se porovnáváním jazyků zabývají výzkumné skupiny pracující v oborech lingvistická typologie a kognitivní lingvistika. Na portálu výzkumné federace 2559 Jazykové typologie a univerzálie (http://www. typologie.cnrs.fr) se bylo možno v srpnu 2011 dočíst, že federace vznikla r. 2002 se dvěma hlavními záměry: definovat společné vlastnosti jazyků a obecná pravidla všech strukturních rovin; analyzovat mezijazykovou variabilitu. V současné době běží 14 výzkumných programů zahájených v r. 2010. Federace Jazykové typologie a univerzálie se skládá z 11 skupin a z jedné skupiny přidružené. Všechny pracovní programy jsou propojené, tj. každá skupina pracuje na programu svém i na programu skupin jiných. Do práce se často zapojují také skupiny, které členy federace nejsou. Z kognitivní lingvistiky citujme například tým LaTTiCe — Jazyky, texty, strojová ana‑ lýza, kognice — sdružující CNRS, univerzitu Paříž 3 a ENS (http://www.lattice.cnrs.fr).

milena srpová173

Výzkum této skupiny je zaměřen na francouzský jazyk z hlediska synchronního i his‑ torického, ale i na srovnávací analýzu s jinými jazyky. Srovnávací studie preferují tzv. srovnatelné korpusy oproti korpusům překladovým. Korpusům překladovým se však zcela nevyhýbají, o čemž svědčí např. práce zaměřené na značkování překla‑ dových ekvivalentů přesahujících jedno slovo (Giguet — Apidianaki, 2005) nebo na automatické zarovnávání vět v paralelních textech francouzština­‑japonština (Naka‑ mura — Delloye, 2007). V červenci 2012 se na univerzitě Lyon 2 konal 3. světový kongres francouzské ling‑ vistiky organizovaný Institutem francouzské lingvistiky (CNRS, výzkumná federace 2393). Tři ze třinácti plánovaných panelů — morfologie, psycholingvistika, séman‑ tika — zahrnovaly také kontrastivní pohled. Z francouzských jazykovědných časopisů orientovaných kontrastivně můžeme zmínit Contrastes, časopis založený r. 1980 Sdružením pro rozvoj kontrastivních studií. Dále pak tři první čísla časopisu Discoss, časopis Sdružení pro kontrastivní studium vědeckého a  odborného diskurzu (1985–1987) a  časopis Faits de Langues založený v r. 1993 stoupenci A. Culioliho a jeho teorie výstavby výpovědi.4 Z českých časopisů uveďme Časopis pro moderní filologii, nejstarší časopis s kon‑ trastivním zaměřením založený v r. 1911. Na portálu charakteristika lingvistických časopisů je prezentován jako „vědecký časopis, který se zabývá kontrastivní lingvisti‑ kou, tj. výzkumem cizích jazyků v porovnání s češtinou (příp. slovenštinou).“ […] „Pů‑ vodní články českých a slovenských autorů se v posledních letech týkaly aktuálních otázek jazykovědy, lexikologie, sociolingvistiky, právní terminologie, pragmatiky a fonetiky.“ Nový lingvistický časopis Korpus — gramatika — axiologie. Journal for cor‑ pus research and evaluation of language, jehož 1. číslo vyšlo v srpnu 2010, je zaměřen na korpusový výzkum češtiny i jiných jazyků, především z hlediska gramatického.5 Z as‑ pektů axiologických se problematiky kontrastivní týkají například stylové úrovně jazyka nebo typologie chyb v textech nerodilých mluvčích. 2.1.1. Pokus o roztřídění existujících prací a) Od dané jazykové (gramatické nebo lexikální) formy v jazyce A k jejím funkč‑ ním (překladovým) ekvivalentům v jazyce B (kontrastivní lingvistika v užším smyslu) Jde o postup od sémasiologie k onomasiologii, od polysémie dané formy v jednom ja‑ zyce k jejím kontextovým významům vyjádřeným v jazyce druhém. Tento přístup je charakteristický pro studium transpozic a modulací ve srovnávacích stylistikách. Příklady: francouzské imparfait a jeho překlad do angličtiny (Gabilan, 2011); ang‑ lické nepředložkové ekvivalenty českých předložek (Klégr — Malá — Šaldová, 2011); slovo lidé v českém novinářském korpusu a ekvivalenty ve francouzštině (Svobodová, 2008); postupně rozvíjející přívlastek v češtině a jeho překlady do francouzštiny (Esvan, 2010). 4 5

TEO — théories des opérations énonciatives V roce 2012 zorganizovala redakce časopisu 4. mezinárodní konferenci Gramatika a korpus zaměřenou na morfologii a syntax češtiny a jiných jazyků.

174časopis pro moderní filologii 95, 2013, č. 2

b) Fungování dané gramatické formy v různých jazycích (kontrastivní lingvis‑ tika v širším smyslu, jazyková typologie) Příklady: valence (Feuillet, 1997 — v evropských jazycích; Bril, 2009 — v neokaledon‑ ských a australských jazycích); morfémová nula (Lemaréchal, 1997 — více než třicet jazyků); reduplikace (Faits de langues, č. 29, 2007); sloveso v angličtině a češtině (Duš‑ ková, 2006); konektory néanmoins a nicméně (Pešek, 2009 — francouzština, čeština); adpozice (Hagège, 2010). c) Daná významová kategorie (považovaná za společnou srovnávaným jazykům) a její gramaticko­‑lexikální ztvárnění v různých jazycích (jazyková typologie) Tento postup je onomasiologický: od daného významu k jeho formálnímu ztvárnění v různých jazycích. Příklady: funkční větná perspektiva v češtině a ve francouzštině (Šabršula, 1963, 1993; Srpová, 1990); zmírnění a zesílení (Araújo­‑Carreira, 2004 — románské jazyky); deminutivnost (Gladková, 2010 — bulharština a čeština; Káňa, 2010 — čeština, an‑ gličtina a němčina); eliptické konstrukce (program federace CNRS 25596); trajekce (program federace CNRS 25597); kauzalita (Rawoens, 2008; program federace CNRS 25598); konektory (Malá, 2006 — čeština a angličtina.; Pešek, 2010 — francouzština a čeština; Revue Française de Linguistique Appliquée 2011 — francouzština — švédština, italština — francouzština, francouzština — angličtina; Langages, 2011 — francouz‑ ština — španělština, italština francouzština); emoce (Hagège, 2006; program fede‑ race CNRS 25599; Slovo a slovesnost 71, 2010/ 4; Novakova — Dontchenko eds. 2011). Mnohdy je stejné názvosloví (ustálené nebo nově zavedené) — například konek‑ tivní syntax, eliptické konstrukce, časové a argumentační rámce — užíváno jak pro 6

Vedoucí programu: Anne Abeillé. Eliptické konstrukce jsou studovány na rovině syntak­ tické, sémantické, fonetické a fonologické z hlediska syntagmatických gramatik, minima­ listických gramatik a formální sémantiky. Konečným produktem by měl být mnohojazyčný korpus eliptických konstrukcí volně disponibilní na internetu. 7 Cílem tohoto projektu je popsat gramatické strategie, které užívají jazyky při vyjadřování trajekce a jejích částí. Typologická rovina je definována jako rovina interligvního srovná(vá)ní (fr. comparaison interlinguistique). Výzkumná práce probíhá na třech úrovních: I. terén; II. intralingvální diachronie; III. interlingvální úvahy (fr. réflexion inter­‑langues), například na základě Talmyho typologie nebo na základě konkrétního styčného bodu mezi jazyky jako například slovesné řady, slovesné předpony či směrové částice. Projekt řídí Co­ lette Grinevaldová, Jean­‑Michel Fortis a Alice Vittrantová. 8 http://www.typologie.cnrs.fr uvádí: „Úkolem tohoto projektu je vytvořit teoretický transjazykový a interdisciplinární rámec pro jednotný přístup k problematice kauzality, kte­ rý by dovoloval postižení jazykové variability i problémů spojených s osvojováním si řeči prostřednictvím jazyků.” 9 „Tento program má za cíl zjistit na základě vícejazyčného korpusu zahrnujícího též spon­ tánní a citově zabarvené projevy, zda existují morfosyntax, pragmatika a sémantika speci­ fické pro oblast emocí […]. Co se týče jazykové i nejazykové komunikace, jeví se nám jako velmi plodné propojit různé přístupy (lingvistický, antropologický a psycholingvistický) a otevřít tak cestu k pochopení úzkých vztahů mezi emocemi a kognicí […].“ http://www. typologie.cnrs.fr

milena srpová175

označení dané formy, jejíž významy jsou předmětem kontrastivního studia (přístup sémasiologický — b), tak pro označení dané významové kategorie; v tomto případě jde o kontrastivní přístup onomasiologický — c (inventář forem, které v porovnáva‑ ných jazycích danou významovou kategorii vyjadřují). d) Kontrastivita a kolokace Problematiku kontrastivity kolokací postihovaly ve srovnávacích stylistikách lexi‑ kální modulace a frazeologické ekvivalence. Příklady: bilingvní lexikologie (Szende, 2006; Laurian, 2007); kontrastivita fran‑ couzština jazyk mateřský / francouzština jazyk cizí (Bolly, 2011); čeština — angličtina (Klégr — Šaldová, 2006; Klégr, 2007); čeština — němčina (Vachková, 2009); chorvat‑ ština — čeština (Jirásek, 2011). e) Fungování určitého lexikálního vztahu v různých jazycích Příklady: metonymie (Slovo a slovesnost, 2010/4, 71); ustálené přirovnání a metafory (Srpová, 1996,1998 — čeština — francouzština); lexikální vztahy němčiny a francouz‑ štiny (Vachková, 2009). f ) Lexikální kontrastivita a expresivita Příklady: humor (Laurian — Szende, 2000); expresivita ve dvojjazyčné lexikografii (Lamprou — Valetopoulos, 2011 — francouzština a řečtina; Podhorná, 2011 — fran‑ couzština a čeština). Podkapitola 2.1 byla věnována jazykovým jevům, a to na všech jazykových rovinách lokuce. V následující podkapitole 2.2 půjde o komunikační akty a žánry. 2.2 Synchronní srovnávací studie komunikačních aktů a žánrů (interkulturní pragmatika) Předmětem prací tohoto druhu je studium komunikačních aktů a žánrů v jejich ce‑ lostní ilokuční dimenzi. Jako příklad můžeme uvést dvě francouzské výzkumné skupiny: GRIC (Groupe de recherche sur les interactions conversationnelles) a CEDISCOR (Centre de recherche sur les discours ordinaires et spécialisés). Skupina GRIC patří od r. 2003 do výzkumného útvaru ICAR (Interactions, Corpus, Apprentissages, Représentations). Vznikla roku 1988 na univerzitě Lyon 2 pod vedením C. Kerbratové­‑Orecchionové. Ta uvedla do Francie v letech 1980–1990 konverzační analýzu a zdvořilostní teorii Levinsona a Brownové. Jednu ze svých prvních verzí zdvořilostní teorie přednesla Kerbratová na ustavujícím sjezdu Mezinárodního sdru‑ žení pro studium dialogu (IADA — International Association for Dialog Analysis), který zorganizoval S. Stati v květnu 1990 na univerzitě v Boloni. Tam přednesené práce ji nasměrovaly ke kontrastivnímu pohledu, který rozpracovala ve 3. díle svých Inter‑ actions verbales (1994), v němž seznamuje francouzské publikum s pracemi z oblasti interkulturní komunikace publikovanými povětšinou v angličtině. Jedním z klí‑ čových pojmů je tu kolektivní komunikační styl (kolektivní étos). Jedna z prvních doktorských prací, která byla v této tématice obhájena na lyonské univerzitě, se tý‑

176časopis pro moderní filologii 95, 2013, č. 2

kala votivního řečového aktu ve francouzštině a v moderní řečtině (Katsikiová, 2001). Skupina vedená Kerbratovou­‑Orecchionovou studovala následně interlingvní a in‑ terkulturní kontrastivitu hlavně na korpusu verbálních interakcí (fr. interaction comparée) v obchodech s drobným zbožím (V. Traversoová studuje interakce v obcho‑ dech v Sýrii v kontrastu s Francií, L. Dimachkiová ve Francii v kontrastu s Libano‑ nem, Trinh Duc Thai ve Francii v kontrastu s Vietnamem). V poslední době se rozvíjí studium interakcí internetových (Develotte — Kern — Lamy, 2011). V roce 1990 založila na univerzitě Paříž 3 S. Moirandová skupinu CEDISCOR. Její výzkum je zaměřen na kritickou analýzu běžných, didaktických a odborných dis­ kur­zů. Od roku 1992 se i tato skupina orientuje na mezijazykové porovnávání. Jedno z témat první konference, kterou tato skupina organizovala v roce 1992, bylo „Trans­ řečové komunity a diskurzní variety“ (Moirand, 1993, s. 193–275). V r. 2001 obhájila členka této skupiny P. von Münchowová doktorskou práci na téma porovnání žánru televizní zprávy v Německu a ve Francii. Táž autorka vydala v r. 2011 kontrastivní analýzu žánru průvodce pro rodiče ve Francii a v Německu. Ve Francii se v poslední době stále častěji užívá slova interculturel(le) „interkul‑ turní / mezikulturní“, ať už jde o formulace v programových prohlášeních či o ná‑ zvy institucí a publikací. Tak například na univerzitě Paříž 4 skupina Centrum teore‑ tické a aplikované lingvistiky (CELTA) rediguje výzkumný projekt na období 2010–2013, jehož cíle lze shrnout citáty „Jazyky v kontrastu“ […] „frazeologická lexikologie v in‑ terkulturní perspektivě“ […] „upřednostnit mezinárodní vztahy charakteristické pro velkou část evropské frazeologie”. Dalšími příklady jsou například název katedry na univerzitě Paříž 7 — Études interculturelles de langues appliquées (EILA); názvy publikací — 24. číslo časopisu Palimpsesty (Univerzita Paříž 3, 2010) nese titul Trans­ kulturní komunikace anglo­‑francouzská / francouzsko­‑anglická; Auger — Béal — De‑ mougin vydávají v lednu 2012 publikaci nazvanou Interakce a interkulturalita. V České republice se s pojmem interkulturní komunikace pracuje také v rámci kon‑ verzační analýzy a s ní spojené zdvořilostní teorie (například Tárnyiková — Válková, 2000; Válková, 2004; Nekvapil — Neústupný, 2005; Vokurková, 2009). Na Ústavu translatologie FF UK je mezikulturní komunikace klíčovým slovem v názvu bakalářských oborů (Angličtina pro mezikulturní komunikaci, Francouz‑ ština pro mezikulturní komunikaci, Němčina pro mezikulturní komunikaci, Ruština pro mezikulturní komunikaci, Španělština pro mezikulturní komunikaci). Na VŠE v Praze (Fakulta mezinárodních vztahů, Katedra obchodního podnikání a komerčních komunikací) běžel v r. 2006 mimosemestrální kurz v angličtině na téma Interkulturní komunikace pro manažery zaměřený na rozdíly mezi českými a  anglosaskými přístupy (základní bibliografie  — Hofstede a  Trompenaars). MU v Brně otevřela v r. 2007 seminář Interkulturní rozdíly v prezentacích německého, francouzského a amerického prezentátora (www.uspesnaprezentace.cz). Francouzsko­ ‑česká obchodní komora nabízí seminář na míru Francouzsko­‑český interkulturní management pro Čechy v češtině, pro Francouze ve francouzštině. MU v Brně na‑ bídla v dubnu 2011 studentům, doktorandům i zaměstnancům univerzity s komuni‑ kativní znalostí francouzštiny na úrovni B2 a výše seminář Interkulturní specifika komunikace ve frankofonním prostředí (projekt COMPACT CJV MU).

milena srpová177

Závěr O současných kontrastivních přístupech ve francouzské a české lingvistice lze říci, že nadále studují synchronně jazykové jevy z hlediska lokučního (viz 2.1). Studie ko‑ munikačních aktů a žánrů v jejich komplexní ilokuční dimenzi jsou stále častější (viz 2.2). Nejnovější novátorské projekty jsou založené na velkých korpusech (jako InterCorp) nebo mají velké korpusy v plánu jako konečný produkt (například mno‑ hojazyčný korpus eliptických konstrukcí — program federace CNRS 2559 Typologie eliptických konstrukcí). Roste zájem o výzkum chyb v produkci nerodilých mluvčích, o kontrastivní studium lexikální expresivity a o interdisciplinární zkoumání emocí v různých jazycích. Neustálý vývoj počítačové techniky nejen zasahuje do sestavování korpusů, do jejich zpracovávání, ale nová média přinášejí do jazykové a kulturní kontrastivity i nové komunikační akty a žánry. LITERATURA Apidianaki, M. (2008): Acquisition automatique de sens pour la désambiguïsation et la sélection lexicale en traduction. Doktorská práce obhájená na univerzitě Paříž 7 pod vedením C. Fuchsové. Araújo Carreira, M.­‑H. (ed.) (2004): Plus ou moins?! L’atténuation et l’intensification dans les langues romanes. Université Paris 8: Travaux et documents, 24. Auger, N. — Béal, Ch. — Demougin, F. (eds.) (2012): Interaction et interculturalité : variétés des corpus et des approches. Bern: Peter Lang. Bally, Ch. ([1935] 1952): Le langage et la vie. Genève: Droz. Bollinger, D. — Hofstede, G. (1987): Les différences culturelles dans le management. Paris: Les éditions d’Organisation. Bolly, F. (2011): Phraséologie et collocations. Approche sur corpus en français L1 et L2. Bern: Peter Lang. Bril, I. (2009): Structure actancielle et diathèse: du nêlêrmwa aux langues néocalédoniennes et australiennes. In: I. Choi­‑Jonin — M. Duval — O. Soutet (eds.), Typologie et comparatisme. Hommages offerts à Alain Lemaréchal. Leuven: Peeters, s. 37–59. Brunel, A. — Šotolová, J. (2012): Stylistická analýza českých a francouzských textů. Praha: FFUK. Creissel, D. (1974): Cahiers de linguistique slave, vol. l, s. 17–49.

Čermák, F. — Comess, P. — Klégr, A. (eds.) (2010): InterCorp: Exploring a Multilingual Corpus. Praha: NLN. Čermák, F. — Kocek, J. (eds.) (2010): Mnoho­ja­zyč­ný korpus InterCorp: Možnosti studia. Praha: NLN. Čermák, F. (ed.) (2011): Korpusová lingvistika. Praha 2011. 1. InterCorp. Praha: NLN. Debyser. F. (1970): La linguistique contrastive et les interférences. Langue française, 8/8, s. 31–61. Develotte, Ch. — Kerne, R. — Lamy, M.­‑N. (eds.) (2011): Décrire la conversation en ligne: le face à face distanciel. Lyon: ENS Editions. Dimachki, L. (2004): L’ analyse des interactions de commerce en France et au Liban: une perspective comparative interculturelle. Doktorská práce obhájená na univerzitě Lyon 2 pod vedením C. Kerbratové­‑Orecchioniové. Discoss n°2 (1985): La linguistiques contrastive en Europe I. Fernandez­‑Vest, M.­‑J. (éd.). Paris: Discoss. Dubois, J. et alii ([1994] 2008): Dictionnaire de linguistique et des sciences du langage. Paris: Larousse. Ducrot, O. — Schaeffer, J.­‑M. (1995): Nouveau dictionnaire encyclopédique des sciences du langage. Paris: Seuil. Dušková, L. (2006): Syntactic constancy of the verb between English and Czech. AUC­ ‑Philologica 2, Prague Studies in English, 24, s. 19–44.

178časopis pro moderní filologii 95, 2013, č. 2 Esvan, F. (2010): Postupně rozvíjející přívlastky v překladech do francouzštiny. In: F. Čermák — J. Kocek (eds.), Mnohojazyčný korpus InterCorp: Možnosti studia. Praha: NLN, s. 10–19. Faits de langues, 29, 2007 (dir. A. Michaux — A. Morgenstern). La réduplication. Feuillet, J. (ed.) (1997): Actance et valence dans les langues de l’Europe (Approches empiriques de la typologie linguistique). Berlin: Mouton de Gruyter & Co. Gabilan, J.­‑P. (2011): L’imparfait français et ses traductions en anglais: approche méta­ ‑opérationnelle. Chambéry: Editions de l’université de Savoie (coll. Langages). Giguet, E. — Apidianaki, M. (2005): Alignement d’unités textuelles de taille variable. 4émes Journées de la Linguistique de Corpus, Lorient. Hagège, C. (2006): Vers une typologie linguistique des affects. BSLP, t. CI /1, s. 82–123. Hagège, C. (2010): Adpositions. Oxford: University Press. Charaudeau, P. — Maingueneau, D. (eds.) (2002): Dictionnaire d’analyse du discours. Paris: Seuil. Chuquet, H. — Paillard, M. (19871): Approche linguistique des problèmes de traduction. Anglais — français. Gap: Ophrys. Jirásek, K. (2011): Využití paralelního korpusu InterCorp k získávání ekvivalentů pro chorvatsko­‑český slovník. In: F. Čermák, Korpusová lingvistika. Praha 2011 — 1. InterCorp. Praha: NLN, s. 45–55. Káňa, T. (2010): Česká substantivní deminutiva a jejich protějšky v němčině a angličtině. In: F. Čermák — J. Kocek (eds.), Mnohojazyčný korpus InterCorp: Možnosti studia. Praha: NLN, s. 107–121. Karlík, P. — Nekula, M. — Pleskalová, J. (eds.) (2002): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN. Katsiki, S. (2001): Les actes de langage dans une perspective interculturelle. L’acte votif en français et en grec. Doktorská práce obhájená na univerzitě Lyon 2 pod vedením C. Kerbratové­ ‑Orecchioniové. Korpus — gramatika — axiologie (2010). Journal for corpus research and evaluation of language, 1, č. 1. Praha: ÚJČ AVČR.

Kerbrat­‑Orecchioni, C. (1991): La politesse dans les interactions verbales. In: S. Stati — E. Weigand — F. Hundsnurscher (eds.), Dialoganalyse III, Teil 1. Tübingen: Max Niemeyer Verlag, s. 39–59. Kerbrat­‑Orecchioni, C. (1994): Les interactions verbales, III. Paris: A. Colin, s. 63–112. Kerbrat­‑Orecchioni, C. — Traverso, V. (eds.) (2009): Les interactions en site commercial. Invariants et variations. Paris: ENS Editions, coll. Langages. Klégr, A. — Šaldová, P. (2006): Kolokační faux­‑amis. In: F. Čermák — M. Šulc (eds.), Kolokace. Praha: NLN / ÚČNK, s. 168–177. Klégr, A. (2007): Comparing Collocations Across Languages: An English­‑Czech Sample. In: Proceeding of the Corpus Linguistics Conference CL 2007. Králová, J. (2012): Vybrané problémy španělské stylistiky na pozadí češtiny. Praha: FFUK. Lamprou, E. — Valetopoulos, F. (2011): Les marques de niveau de langue et la lexicographie bilingue français­‑grec. In: F. Baider — E. Lamprou — M. Monville­‑Burston (eds.), La marque en lexicographie. Limoges: Lambert­‑Lucas, 235–252. Laurian, A.­‑M. — Szende, T. (eds.) (2000): Les mots du rire. Comment les traduire. Bern: Peter Lang. Lemaréchal, A. (1997): Zero(s). Paris: PUF. Malá, M. (2006): Srovnání (přípustkově) odporovacích konektorů v češtině a angličtině na materiálu paralelních korpusů. ČMF, 88/2, s. 83–94. Malblanc, A. ([1944] 1963): Stylistique comparée du français et de l’allemand. Paris: Didier. Moirand, S. (ed.) (1993): Parcours linguistiques de discours spécialisés. Bern: Peter Lang, s. 193–366. Nakamura­‑Delloye, Y. (2007): Alignement automatique de textes parallèles français­ ‑japonais. Doktorská práce obhájená na univerzitě Paříž 7 pod vedením C. Fuchsové. Nekvapil, J. — Neústupný, J. V. (2005): Politeness in the Czech Republic: Distance, le­ vels of expression, management and inter­ cultural contact. In: L. Hickey — M. Steward, Politeness in Europe. Clevedon, Buffalo, Toronto: Multilingual Matters, s. 247–267.