Mgr. Miloslav Mastný doktorand Policejní akademie ČR v Praze
K RIMINALITA BÍLÝCH LÍMEČK Ů
Anotace Doktorandská zkouška z předmětu forenzní psychologie mne vedla k zamyšlení nad problematikou, která zasahuje i do sféry kriminologie a kriminalistiky. Přestože kauzy naznačené v článku jsou staršího data a v textu poznamenávám, že se v ČR situace v bankovnictví v jistém směru stabilizovala, není na škodu si takovéto kauzy připomenout, neboť je možné, že se mohou v různých jiných variantách znovu uskutečnit. I kauzy, které se ukazují čas od času v zahraničí, svědčí o tom, že tato kvalifikovaná trestná činnost je páchána. Článek je jen krátkým naznačením skutečně závažné problematiky, která by si zasloužila podrobnější a hlubší rozbor.
Klíčová slova Kriminalita bílých límečků, kvalifikovaná trestná činnost, bankovnictví, psychologické aspekty trestné činnosti.
ÚVOD „Současný organizovaný zločin, mluvíme-li o prorůstání do státní správy nebo samosprávy, je s dobou před pěti, deseti lety, nesrovnatelný. Změnila se nejen forma trestné činnosti, ale i metody, jakými zločinci pracují,“ podotkl Šlachta, jehož útvar se kromě aktivit teroristů, extremistů, cizojazyčných mafií či překupníků zbraní věnuje také domácím zločineckým strukturám. Ty, jako ostatně ÚOOZ již několikrát upozornil ve svých výročních správách, stále rafinovaněji a hlouběji pronikají z prostředí ryze kriminálního do byznysu a odtud ke státním úředníkům, kteří rozhodují o výběrových řízeních, získání státních či evropských dotací a podobně. „Dochází k ovlivňování výběrových řízení a účelovému zřizování různých společností. Ze strany zločineckých organizací existuje snaha za úplatu nebo pomocí kompromitujících materiálů získávat osoby působící v bezpečnostních složkách státu a v nejvyšších orgánech státní správy a samosprávy, sestavovat skupiny osob na vyšších pozicích v institucích určujících přidělování dotací z EU,“ upozorňoval již před lety tento specializovaný policejní útvar. „Stále častěji je zaznamenáván nebezpečný fenomén spočívající ve využití korupce a propojení s orgány státní správy, což může zásadním způsobem ohrožovat bezpečnostní situaci státu a důvěru ve státní instituce. Je zřejmé, že se jedná o efektivní způsob ovlivňování, kterého budou skupiny organizovaného zločinu nadále využívat pro dosažení svých cílů,“ varoval ÚOOZ ve zprávě v roce 2009 a v obměněné podobě varování každoročně opakuje. Změny chování zločinců se podle Šlachty projevila i na vyšetřování závažných případů, které se pro kriminalisty stalo složitějším. Podle Šlachty to může souviset i s hromadnými odchody zkušených policistů od sboru v minulých letech, kteří poté našli nejrůznějších uplatnění v soukromém sektoru – od angažmá u miliardářů až po pochybné bezpečnostní agentury. S sebou si však vyšetřovatelé a operativci odnesli nejen cenné informace a letité zkušenosti, ale především znalost kriminalistických metod, jejichž vyzrazení druhé straně nyní může práci policistům komplikovat.
2
„Pachatelé využívají znalosti policejní práce, což se projevuje především na úrovni jejich konspirace. Setkávají se na místech, kam je pro nás těžké proniknout, ať už s technikou nebo osobně,“ poznamenal Šlachta s tím, že to nutně neznamená vzdálené exotické destinace, ale může jít i o neobvyklá místa, jako například saunu. Novým fenoménem je také využívání moderních komunikačních technologií, např. IP telefonů nebo Skype, ale i sociálních sítí. Velkou komplikaci proto Šlachta spatřuje ve zpřísnění podmínek, za jakých se policie může dostat k údajům telefonních operátorů a poskytovatelů připojení k internetu. Vzhledem k tomu, že pachatelé trestné činnosti detailně znají například i způsoby policejního sledování, dokážou se mu úspěšně bránit. Klasickým způsobem podle Šlachty je například několikanásobná změna místa schůzky těsně před jejím konáním. Velkou roli v tzv. kriminalitě bílých límečků pak hrají různé obchodní firmy nebo právní kanceláře, jejichž služeb pachatelé oficiálně i skrytě využívají. Vyšetřování složitých finančních machinací, které organizovaný zločin provázejí, tak často přivádí detektivy ÚOO na pole působnosti Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, se kterým na vyšetřování spolupracují i ve společných specializovaných týmech. Kriminalita bílých límečků vznikla jako protiklad pojmu zločiny modrých límečků, který označoval trestnou činnosti běžných narušitelů zákona. Kriminalita bílých límečků znamená protiprávní jednání osob, které působí zejména ve státním a správním aparátu, u představitelů podnikatelských institucí, kde přichází do styku s údaji, ke kterým se běžný občan prakticky nedostane. Tento pojem zahrnuje např. zpronevěru, zneužití informací, daňové podvody, pojišťovací podvody, spekulace s nemovitostmi, výrobu a prodej nebezpečných produktů, apod. Největším problémem, který je spojen s touto kriminalitou je velice malé procento odhalení pachatelů takového jednání. Z výzkumných šetření vyplývá, že lidmi, kteří se dopouští protiprávního jednání jsou především osoby ze střední vrstvy. Dalším faktorem bránícím odhalení trestného činu je velmi obtížná možnost kontroly byrokratů a představitelů jednotlivých institucí. Škody způsobené bílými límečky jsou řádově 3
mnohem vyšší, než škody způsobené běžným kriminálním jednáním. Skrytý a nenásilný charakter (toto jednání není zaměřeno proti životu, zdraví lidí) vzbuzuje v široké veřejnosti zdání, že se vlastně nejedná o závažné porušení práva, nicméně v důsledku může být pro fungování sociálního řádu daleko závažnější a nebezpečnější. S kriminalitou bílých límečků je úzce spojena i trestná činnost lidí, tzv. mocných, kteří vlastní státní moc, eventuálně se podílí na její distribuci ve společnosti. Jedná se o protiprávní chování vládních představitelů, státních úředníků, poslanců, členů politických stran (korupce, zneužívání informací), příslušníků soudů, prokuratury a policie.
Původ termínu O původu termínu „trestná činnosti tzv. bílých límečků“, resp. o původu termínu „white collar crime“ se zmiňuje učebnice kriminologie.1 Dle této učebnice byl autorem termínu americký kriminolog Edwin H. Sutherland, a to v roce 1939, když definoval hospodářský zločin jako jednání, které spáchala vážená, vysoce společensky postavená osoba v rámci svého povolání, využívajíc své důvěry vyplývající z jejího vysokého sociálního statutu a prestiže, náležející k této společenské vrstvě. Podle Sutherlanda, kterému v roce 1949 v New Yorku vyšla jeho kniha s názvem „White Collar Crime,“ představuje trestná činnost tzv. bílých límečků převážně
hospodářské
a
finanční
delikty
osob
z vyšších
společensko
–
ekonomických profesních skupin.2 Sutherland tvrdil, že3 zločinci z řad bílých límečků jsou relativně více chráněni před trestním stíháním díky svému společenskému postavení, protože při vnímání trestné činnosti příslušníků vyšších tříd dochází ze strany represivních orgánů ke
1
ZAPLETAL., Josef a kol. Kriminologie. 2. vydání. Praha: Vydavatelství Policejní akademie ČR, 1996. s. 107. 2 NOVOTNÝ, Otto, Josef ZAPLETAL a kol. Kriminologie. 2. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2004, s. 97. 3 SCHEINOST, M. Pojetí organizovaného zločinu a jeho vztah k dalším kategoriím kriminality. Kriminalis-tika, 2004, č. 4, s. 269.
4
„class bias“4 vedoucí ke zvýšené toleranci. Subjektivní dojem, který je vyvolán sebevědomým
příchodem
potenciálního
pachatele,
oblečeného
do
skvěle
padnoucího značkového obleku, dávajícího na odiv své odborné znalosti a také své konexe, k výslechu, navíc často v doprovodu renomovaného obhájce, je zcela jiný, než při příchodu „obyčejného“ pachatele. Na druhou stranu – v případě přesvědčení o vině takového pachatele, avšak bez potřebných důkazů, je pocit bezmoci mnohem silnější. Clinard v roce 1952 definoval trestnou činnosti bílých límečků jako porušení zákona především skupinou obchodníků, svobodných pracovníků a úředníků v souvislosti s jejich prací.5 Dnes bychom mohli chápat trestnou činnosti tzv. bílých límečků jako hospodářskou trestnou činnost, páchanou při výkonu profese představitelem legálního podnikání, tj. obcházení pravidel a porušování zákonů v rámci výkonu profese na místě, které to umožňuje, s cílem získat vyšší zisk.6 Scheinost7 bílé límečky stručně definuje jako osoby bez kriminální minulosti, ale schopné zneužít své pozice v podnikatelské sféře, stejný autor klade rovnítko mezi tzv. bílé límečky a kvalifikované pachatele hospodářské trestné činnosti a vyslovuje předpoklad o převaze tzv. bílých límečků mezi pachateli hospodářské kriminality.8 V současných
českých
učebnicích
kriminalistiky a
kriminologie
bývají
předmětné termíny zmíněny jednou větou, bez dalšího upřesnění. Např. v učebnici kriminologie9 jsou tzv. bílé límečky vymezeny jako elitní nejvyšší společenská vrstva
4
Dle Scheinosta „class bias“ v Sutherlandově pojetí znamená mírnější vnímání a posuzování kriminality příslušníků vyšších společenských vrstev ve srovnání s toutéž kriminalitou páchanou příslušníky nižších společenských vrstev, protože se jednak u vyšších vrstev předpokládá větší kultivovanost a menší sklon k páchání trestné činnosti, jednak se spáchaná trestná činnosti posuzuje u vyšších vrstev shovívavěji. 5 Tamtéž, s. 21 – 22. 6 SCHEINOST, M. Pojetí organizovaného zločinu a jeho vztah k dalším kategoriím kriminality. Kriminalis-tika, 2004, č. 4, s. 270. 7 SCHEINOST, M. a kol. Výzkum ekonomické kriminality. Praha: Institut pro kriminologii a sociální preven-ci. 2004, s. 93. 8 Tamtéž, s. 87. 9 KUCHTA, Josef, Helena VÁLKOVÁ a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 353.
5
pachatelů hospodářské trestné činnosti. V učebnici kriminalistiky10 jsou pachatelé s bílými límečky vymezeni jako pachatelé hospodářských trestných činů, kteří vystupují jako řádní občané, úspěšní v zaměstnání či podnikatelské činnosti, mající plnou důvěru okolí a v některých případech i značný politicko – ekonomický vliv na určitém teritoriu. Podobně v Rukověti kriminalistiky11 se pachatelé hospodářské trestné činnosti – bílé límečky – charakterizují jako dosud bezúhonné osoby, které nemají žádné nebo malé zkušenosti z jednání s orgány činnými v trestním řízení. Většinou ale mají dobré až nadprůměrné znalosti z dotčeného oboru. Podle Smejkala12 jsou bílými límečky středně a vysoce kvalifikované osoby, lidé s vysokou odpovědností, pravomocí, v důvěryhodném postavení. Pro doplnění podkladů jsem se podíval i do cizojazyčných kriminologických slovníků, nejobsáhleji se pojmu věnuje „The Sage Dictionary of Criminology“. 13 Zde je pojem „white collar crime“ definován jako heterogenní skupina útoků, spáchaných lidmi relativně vysokého statutu nebo požívajících poměrně vysokého stupně důvěry, v souvislosti s jejich legální prací. Dále je zmíněna kritika Sutherlandovy práce – jiným autorům (konkrétně je jmenován Paul Tappan) se nelíbilo jeho označování lidí za zločince, aniž by byli za zločin odsouzeni (srovnejme s „kriminalizací podnikatelů“ v ČR v uplynulých letech). Zajímavá je definice, uvedená v časopise Kriminalistická společnost14: označení „trestná činnost bílých límečků“ se vztahuje na trestnou činnost osob, zastávajících vysoká postavení v politickém a hospodářském životě, včetně vysokých státních úředníků a osob zaujímajících významná místa v podnikatelské sféře.
10
MUSIL, Jan, Zdeněk KONRÁD a Jaroslav SUCHÁNEK. Kriminalistika. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 483. 11 CHMELÍK, Jan a kol. Rukověť kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. 2005, s. 392. 12 SMEJKAL, V. Počítačová kriminalita a její trestněprávní aspekty. Policista, 1996, č. 12. 13 The Sage Dictionary of Criminology. London: Sage Publications Ltd., 2001, s. 319 – 321. 14 NĚMEC, Miroslav. FBI a kurz o kriminalitě bílých límečků. Kriminalistická společnost, 1994, č. 1, s. 19.
6
Zajímaví je tato definice zejména proto, že jsou zde výslovně uvedeny osoby, působící v politice, které tam podle mého názoru jednoznačně patří – propojení politiky s průmyslem je bezpochybné (alespoň v českých reáliích). Např. některé korupční kauzy, ve kterých figurují politici, lze také řadit k trestné činnosti bílých límečků – viz např. aktuální korupční aféra s biolihem.15 Z výše uvedeného je zřejmé, že názory na obsah pojmu trestná činnost tzv. bílých límečků nejsou zcela jednotné, což je pochopitelné již jen s přihlédnutím k době vzniku tohoto pojmu. některé uvedené definice jsou poněkud širší, neomezují se pouze na nejvyšší společenskou vrstvu.
Příčiny vzniku trestné činnosti tzv. bílých límečků Obecně bychom mohli za typické způsoby páchání trestné činnosti bílých límečků považovat např. podvody různého druhu, zpronevěry, zneužívání důvěrných informací ke vlastnímu obohacení, nedodržování předpisů o vedení účetnictví, zkrácení daně, různé machinace v investičních společnostech a fondech nebo při veřejných soutěžích, vzhledem k propojení hospodářské kriminality a korupčního jednání i některé korupční případy atd. Pokud bych se měl zamyslet nad příčinami vzniku trestné činnosti tzv. bílých límečků v podmínkách ČR v uplynulých letech, pak mezi hlavní příčiny zcela jistě patří společenské změny po roce 1989 (otevření státních hranic, ekonomické transformace spojená s rozsáhlými majetkovými přesuny, vznik trhu a kapitálu, živelný vznik řady finančních institucí s nekvalifikovanými zaměstnanci atd.). Dále technický rozvoj, usnadňující páchání trestné činnosti a podmiňující vznik nových forem trestné činnosti a také právní a morální vědomí společnosti, které bylo v důsledku předchozích let (tj. před rokem 1989) značně pokřiveno. Zásadní pro vznik trestné činnosti tzv. bílých límečků byly legislativní změny, zejména devadesátá léta minulého století byla poznamenána legislativním chaosem a nepřehledností. Český právní řád je složitý, přesycený neustálými novelami, je možný různý výklad
15
KEDROŇ, R. a V. BLAŽEK. Korupce: zatčené spojuje ministerstvo dopravy. Hospodářské noviny, 13.3.2006, s. 4.
7
stejných právních norem (což ve svém důsledku znamená, že např. k daňovým únikům dochází nejen úmyslně, ale i nesprávnou interpretací příslušného předpisu). Z výše uvedeného je zřejmé, že příležitostí k páchání trestné činnosti (bílých límečků) bylo dostatek, a příležitost je základní objektivní podmínkou k páchání i této trestné činnosti. Obvykle nejde „o kriminalitu z materiální nouze“, poctivost a loajalita je ohrožena takovými příležitostmi, které slibují, že uspokojí následující trojlístek motivů:16 vylepšení společenské prestiže a postup na společenském žebříčku, výrazné vylepšení materiální situace, trvalé zajištění „dobré existence“. Typickou vlastností pachatelů je pocit, že jejich práce není dostatečně oceňována, pocit převahy (nad zaměstnavatelem, policií...), pocit beztrestnosti a neodhalitelnosti. Pokud by pachatelé věnovali stejnou energii a vynalézavost legálnímu podnikání, byli by jistě mimořádně úspěšní.
Specifika pachatelů Některé typické znaky pachatelů této trestné činnosti vyplývají již z definic, uvedených ve druhé kapitole – jedná se o osoby zpravidla vážené, výše společensky postavené, využívající své důvěry vyplývající z jejich vysokého sociálního statutu a prestiže, náležející k této společenské vrstvě. Zpravidla (nikoli však vždy) se jedná o osoby bez kriminální minulosti, ale schopné zneužít své pozice. Řádní, slušní, úspěšní občané, obvykle vysoce kvalifikovaní, inteligentní, s vyšším vzděláním a odbornými zkušenostmi, často s řídícími a rozhodovacími pravomocemi, s přístupem k potřebným informacím. Mívají také dostatek finančních prostředků, které jsou v mnoha případech nezbytné ke spáchání trestné činnosti, zároveň si za tyto finanční prostředky mohou najmout nejlepší advokáty a experty a účinně se hájit. Typické pro ně je zapírání trestné činnosti, předstírání různých falešných skutečností, odvolávání se na tzv. podnikatelské riziko apod.
16
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Psychologické aspekty problematiky. In: Pracovní materiál pro kurz hospodářské a finanční kriminality. Praha: Policejní akademie ČR, 2001.
8
K typickým osobnostním charakteristikám pachatelů často patří např. odvaha hraničící až s hazardem, cílevědomost, vytrvalost, vypočítavost, touha po majetku, společenském uznání a po moci, citová chladnost, bezohlednost, bezcitnost, sklony k velikášství, egoismu atd. Snaží se také co nejméně lhát.17 Pachatelem hospodářské trestné činnosti (potažmo trestné činnosti tzv. bílých límečků)
je
dnes
s kombinačními
nejčastěji
schopnostmi,
rafinovaný, nicméně
vzdělaný, jeho
dobře
představivost
situovaný
člověk
funguje
někdy
jednosměrně. Z tohoto důvodu takoví pachatelé často nejsou schopni ani ochotni pochopit nemorálnost a trestnost svého činu a jeho odhalení považují za smůlu v obchodech nebo za spiknutí okolí (konkurentů, banky, orgánů činných v trestním řízení). V případě odhalení je jejich obranou tvrzení o nespravedlivém stíhání, vyhrožují svými kontakty a v případě potřeby své hrozby plní. Opakovanými stížnostmi na postup OČTŘ a medializací případu odvracení od sebe pozornost s cílem vyvolat chaos, způsobit průtahy, zastrašit svědky, ovlivnit ve svůj prospěch veřejné mínění, často za pomoci renomovaných právníků. V případech nutnosti pak pachatelů hledají pomoc ve zločineckém podsvětí, které jim může posloužit aplikací radikálnějších prostředků.18
Vztah k organizovanému zločinu V případě trestné činnosti tzv. bílých límečků se nezřídka jedná o rozsáhlou hospodářskou trestnou činnost, páchanou složitým a vysoce kvalifikovaným způsobem, při které aktéři využívají mezer v zákonech a jiných okolností a dosahují často obrovských zisků.19 V tom lze nalézt shodné rysy s organizovaným zločinem. Trestné činy tohoto druhu ale mohou, alespoň v počátečních fázích, probíhat bez účasti kriminálního prostředí a bez účasti či zakládání hierarchizovaných, strukturovaných a stabilních zločineckých organizací; jejich základním modem operandi je podvod
KUCHTA, Josef, Helena VÁLKOVÁ a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 353. 18 Tamtéž, s. 354 – 355. 19 SCHEINOST, M. Pojetí organizovaného zločinu a jeho vztah k dalším kategoriím kriminality. Kriminalis-tika, 2004, č. 4, s. 270. 17
9
vůči nedobrovolné oběti bez poskytování protihodnoty; trestná činnost je páchána „zevnitř“ zneužíváním legálního systému (v důsledku toho pachatelé této trestné činnosti narušují důvěru veřejnosti v tento systém). Průnik s organizovaným zločinem je možný, i když organizovaný zločin většinou nestojí u počátku páchání těchto podvodů či dalších trestných činů tohoto typu. Může však v určité fázi využít toho, že aktéři se obohatili nelegálním nebo ne zcela legálním způsobem a dosáhli enormních zisků, a pokusit se o jejich vydírání. V jiném případě může někdo z účastníků začít sám vyhledávat kontakt se světem zločinu, aby získal jeho podporu proti ostatním partnerům. Činnost takovýchto podnikatelů se v každém případě začne dříve nebo později stále více kriminalizovat. Akce se musí utajit, jsou podnikány kroky k odstranění svědků, stále se rozšiřuje okruh těch, které je nutné uplatnit. Někdy si i sami aktéři začnou mezi sebou vyřizovat účty, vytvářet své ochranky a tím způsobem vlastně začít budovat kriminální organizace (nebo se na ně napojovat). Tak může dojít k postupnému prorůstání a přetváření této formy kriminality v kriminalitu organizovanou.20
Vztah k hospodářské (ekonomické) a finanční kriminalitě Protože ve výše uvedených definicích jsou často používány pojmy hospodářská (ekonomická) trestná činnosti či kriminalita a také pojem finanční kriminalita (resp. finanční delikty), považuji za nutné vymezit i tyto pojmy a jejich vzájemné
vztahy,
zejména
proto,
že
v této
oblasti
panuje
terminologická
nejednotnost. Vymezení uvedených pojmů se poměrně obsáhle a vyčerpávajícím způsobem věnoval
Chmelík,21
a
to
z hlediska
trestněprávního,
kriminalistického,
kriminologického i statistického. Uvedl širokou škálu názorů na definování hospodářské kriminality a obecně ji definoval takto: zaviněné (společensky nebezpečné) jednání popsané ve zvláštní části trestního zákona, poškozující nebo
20
CEJP, M. Výzkum struktury, forem a možností postihu organizovaného zločinu v ČR. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. 1997, s. 51. 21 CHMELÍK, Jan, P. HÁJEK a Stanislav NEČAS. Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 9 – 27.
10
ohrožující hospodářský pořádek, systém ekonomických a souvisejících právních vztahů, jejich fungování, práva a oprávněné zájmy subjektů těchto vztahů.22 Hospodářskou kriminalitou jsou rozuměna zejména ta protiprávní jednání, 23
která:
bez ohledu na postavení pachatele naplňují skutkovou podstatu některého z trestných činů vyjmenovaných ve zvláštní části trestního zákona, naplňují skutkovou podstatu jiného trestného činu, pokud při jeho páchání jsou pachatel i poškozený v postavení subjektů vykonávajících podnikatelskou činnost a trestná činnost souvisí s jejich podnikáním, naplňují skutkovou podstatu jiného trestného činu, pokud k němu došlo ve vztazích
založených
obchodním
nebo
pracovním
právem
k tíži
zaměstnavatele, nebo na základě jiného právního vztahu souvisejícího s hospodářstvím, ekonomikou nebo financemi, naplňují skutkovou podstatu trestných činů veřejných činitelů a trestných činů souvisejících s úplatkářstvím, pokud je spáchal představitel veřejné správy při výkonu své pravomoci v souvislosti s plněním hospodářských úkolů v obecném zájmu nebo takové jednání proti tomuto představiteli směřovalo, nebo slouží k legalizaci výnosů z trestné činnosti, jsou zařazena do hospodářské kriminality v mezinárodních dokumentech. Do hospodářské kriminality tedy podle tohoto vymezení lze zařadit zejména některé majetkové trestné činy (typicky podvod a zpronevěru). Finanční kriminalita představuje jednu z nejdůležitějších oblastí hospodářské kriminality a zpravidla je definována jako trestná činnosti směřující proti fungování bankovního systému, kapitálového trhu a finančních institucí, penzijních fondů, pojišťoven a dalších finančních institucí.24
22
Tamtéž, s. 17. Tamtéž, s. 17. 24 ŠÁMAL, P. a kol. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 174, odkaz 70. 23
11
Např. Baloun25 pojímá finanční kriminalitu jako svébytný druh a v komparační tabulce ekonomické kriminality dokazuje rozdíly mezi hospodářskou a finanční kriminalitou (jinými slovy Baloun hospodářskou a finanční kriminalitu „zastřešuje“ kriminalitou ekonomickou). Kromě toho, Chmelík26 uvádí, že tento názor (tj. názor, že finanční kriminalita je specifickou kriminalitou, která není součástí hospodářské kriminality) zastává např. prof. Šámal.
Enronitida V souvislosti s krachem americké energetické společnosti Enron, která zbankrotovala poté, co vyšlo najevo, že podváděla ve svém účetnictví tím, že ukrývala dluhy v dceřinných společnostech, se začal používat termín „enronitida“.27 Pod tímto pojmem je chápán trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, příp. i trestný čin zneužívání informací v obchodním styku. Následkem bankrotu společnosti Enron byl prudký propad světových akciových trhů. Po následných
odhaleních
účetních
machinací
dalších
amerických
společností
(WorldCom, Tyco International...) USA přistoupily na tvrdá legislativní opatření, mající za cíl podstatné zprůhlednění hospodaření společností (pod hrozbou tvrdých trestů). Uvedená jednání se samozřejmě netýkají pouze amerických (či obecně zahraničních) společností, ale projevují se ve velké míře i v ČR. Za připomenutí v této souvislosti stojí některé – mediálně známé – kauzy, které lze zařadit mezi trestnou činnost tzv. bílých límečků. Příkladů bylo a ještě je stále dost. Z těch nejvýznamnějších si vzpomínám např. na skandál Barings Bank, nejstarší britské komerční banky, která zkrachovala v roce 1995, protože její pracovník, v Singapuru působící obchodník Nick Leeson, se dlouhou dobu snažil zakrývat finanční ztráty při termínovaných obchodech.
25
BALOUN, V. Finanční kriminalita v ČR. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. s. 9. 26 CHMELÍK, Jan, P. HÁJEK a Stanislav NEČAS. Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. s. 26, odkaz 32. 27 BALOUN, V. Finanční kriminalita v ČR. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. s. 16.
12
Zajímavé příklady modelů a případových studií podvodů s finančními instrumenty (akreditivy, záruky, směnky ...) jsme našel v přílohách28 týdeníku Ekonom č. 42 – 45, které pod názvem Finanční podvody zevnitř vycházely v roce 2003 a které byly připraveny ve spolupráci s českou pobočkou Mezinárodní obchodní komory (International Chamber of Commerce). Podvodné finanční instrumenty se často velice podobají opravdovým dokumentům a odhalení jejich skutečné identity vyžaduje více než jen zběžné prohlédnutí. Stopy lze najít ve formulaci těchto dokumentů – používají slova, fráze a termíny, které ve finančních kruzích neexistují nebo které jsou odvozeny od existujících pojmů.
Praktické příklady Dále bych chtěl připomenout některé případy z českých reálií:
Moravia banka Případ této banky je typickým příkladem útoku vlastníka proti svém majetku a lze na něm vhodně ukázat některé politické souvislosti. Moravia banka vznikla v době boomu bankovnictví v roce 1992 jako regionální banka a svými parametry měla charakter malé banky. Od roku 1996 hospodařila ztrátově, byla pro již v následujícím roce zařazena do tzv. stabilizačního programu ČNB, v roce 1999 z něj byla vyřazena pro dlouhodobé neplnění ukazatelů, schválených při přijímání banky do programu a poté vyhlásila konkurz. S ohledem na své regionální zaměření úvěrovala některé velké státní či polostátní podniky severní Moravy, na jejichž fungování měla zájem vláda. Z toho důvodu ji tak ČNB zařadila do zmíněného stabilizačního programu a v roce 1997 jí uhradila za ztrátové úvěry téměř tři čtvrtě miliardy korun. Moravia banka již v roce 1993 poskytla patnáctimilionový úvěr leasingové společnosti Betafin, a.s., kterou soluvlastnil podnikatel Jiří Baron (mimochodem druhý z vlastníků byl i spolumajitelem společnosti Iceberg, která stála v pozadí pádu dalších bank – Ekoagrobanky, První slezské banky a Podnikatelské banky). Podle 28
MERRET, J. a P. RENNER. Preventing Financial Instrument Fraud. [Finanční podvody zevnitř]. Přeložil Michal NOSEK. Příloha týdeníku Ekonom, 2003, č. 42 – 45.
13
zpráv z veřejných zdrojů byl jejich partnerem ve společnosti Betafin i bankéř z Moravia banky, který různým obchodním společnostem, patřícím Jiřímu Baronovi (který se posléze stal i předsedou dozorčí rady Moravia banky) poskytoval další úvěry. Jiří Baron díky těmto úvěrům a prostřednictvím kapitálového trhu (tedy prostřednictvím svých kapitálových účastí v různých společnostech) banku ovládl. Moravia banka tak měla ve svém úvěrovém portfoliu stamiliony úvěrů společností buď jím přímo vlastněných, nebo personálně propojených či jednajících ve shodě. Jiří Baron byl zatčen v prosinci roku 2000 a obviněn spolu s dalšími čtyřmi lidmi v souvislosti s úvěrovým podvodem, k němuž mělo dojít v jím vlastněné společnosti (Ingstav Opava). K trestně stíhaným přibylo pětičlenné představenstvo Moravia banky, jeden pražský podnikatel a jeden advokát. V září 2002 se kauza zkrachovalé Moravia banky dostala před senát Krajského soudu v Ostravě. Jiřího Barona a jeho společníky vinil státní zástupce z podvodu, zneužívání informací v obchodním styku a porušování povinností při správě cizího majetku. Obecně lze říci, že mezi hlavní důvody vzniku kauzy (nejen) Moravia banky patří zcela výjimečná situace, kdy v první polovině devadesátých let minulého století v ČR vzniklo několik desítek bank. Vzhledem k tehdejší situaci nebylo ani možné. Aby všechny tyto banky měly důvěryhodné a zodpovědné vlastníky, schopný, zkušení a v bankovnictví vzdělaný management, vyškolený personál, standardní pracovní
postupy
při
poskytování
úvěrů
atd.
Připočteme-li
k tomu
zcela
nedostatečnou konsolu ze strany centrální banky, pak lze – při zpětném pohledu – konstatovat, že důsledky v této podobě byly předvídatelné. V současné době se dá říci, že situace v bankovnictví v ČR je již několik let stabilizovaná.
KB a Alon Barak O případu Alona Baraka, resp. Společnosti B.C.L. Trading se začalo hovořit v roce 1999. Případ lze charakterizovat jako profesionální selhání pracovníků KB,
14
což potvrzuje tezi, že nezanedbatelné procento manažerů KB (ale nejen KB) byli lidé profesionálně minimálně nekompetentní, v horším případě pak přímo (jakkoli nedokazatelně) úplatní. Stejně jako v řadě jiných případů je těžké rozlišit, zda ze strany pracovníků KB šlo o „pouhé“ podstoupení nepřiměřeného rizika, o neznalost či zda došlo k trestné činnosti. V čase se celý případ vyvíjel následovně: společnosti B.C.L. Trading byl hned v počátcích (červen roku 1996) přiznán limit pro otevírání dokumentárního akreditivu ve výši 100 mil. USD. Uvedený limit se v červenci roku 1997 zvýšil na 150 mil. USD, přestože KB již bylo známo propojení společnosti B.C.L. Trading s dalšími společnostmi, které v předchozím období způsobily KB ztrátu ve výši 1,2 mld. Kč. Další zvýšení limitu bylo provedeno v červnu roku 1998 (200 mil. USD). V červenci roku 1999 byl limit pro otevírání akreditivu snížen na nulu z důvodů: podezření na falšování dokumentů (přičemž již v prosinci 1997 byla KB upozorněna rakouskou bankou Central – Wechsel AG, že od společnosti B.C.L. Trading obdržela směnku. Na níž byl zfalšován aval – směnečné nebo šekové rukojemství), zhoršeného ratingového hodnocení společnosti B.C.L. Trading, konečně uznaného faktu, že Alon Barak již v minulosti způsobil KB výše zmíněnou ztrátu. PĆR obvinila celkem 11 osob z řad členů představenstva a středního managementu KB z trestných činů porušování povinností při správě cizího majetku a porušování závazných pravidel hospodářského styku. Obviněn však nebyl ani Alon Barak, ani dlouholetý předseda představenstva a generální ředitel KB – nebyl fyzicky přítomen jednání, na němž se limit pro B.C.L. Trading schvaloval. S tímto zdůvodněním – podle některých právníků – nelze souhlasit, neboť podle interních materiálů KB šlo o usnesení „per rolam“, které znamená, že s každým absentujícím členem představenstva je nutné dodatečně vejít ve styk a vyžádat si jeho souhlas (stanovisko). Pokud nesouhlasí, může vznést námitku, což dotyčný neučinil. Navíc je neoddiskutovatelná jeho odpovědnost 15
v oblastech procedur (pracovních postupů) a kontrolních mechanismů. Je potřeba dodat, že v době šetření případu byl senátorem, chráněným imunitou. Podle dostupných zdrojů a podle publikovaných schémat obchodních vztahů pocházejí obchodní partneři společnosti B.C.L. Trading z Ruska, Uzbekistánu, Slovenska a Polska. Společnost B.C.L. Trading v nich vystupuje jako prostředník, tzn. Že je jak dovozcem, tak vývozcem. KB neměla povinnost zkoumat, zda zboží reálně existuje, rozhodující je předložení dokladů. Z toho vyplývá možné kriminální jednání společnosti B.C.L. Trading, resp. Alona Baraka. Nabízí se úvaha, že obchodními partnery byly spřízněné společnosti a okamžik, kdy se přestalo platit (a kdy tedy vznikla povinnost KB uhradit akreditiv) byl předem domluven. Problém financování aktivit společnosti B.C.L. Trading může být složitější o skutečnosti, které byly zveřejněny některými médii, podle kterých společnost B.C.L. Trading využívala KB jako pračku špinavých peněz (jinými slovy k legalizaci výnosů z trestné činnosti). Tento případ byl v závěru roku 2005 Obvodním soudem pro Prahu 1 v tichosti uzavřen, všichni aktéři jsou nevinní.
Šrejber Tennis Investment Milan Šrejber, bývalý vrcholový tenista, zakladatel privatizačních fondů a sponzor ODS (rozkrytím jeho daru, rozepsaného na dva fiktivní dárce, propukla dokonce vládní krize a byly vyvolány předčasné volby), přestože byl souzen a odsouzen, byl posléze na základě stížnosti ministra spravedlnosti pro porušení zákona zproštěn obvinění. Případ totiž ukazuje určitý mezistupeň mezi čistě privatizační trestnou činností (v podstatě neopakovatelnou) a trestnou činností, spojenou s běžným fungováním kapitálového trhu. Zároveň ukazuje značně ztíženou situaci OČTŘ, které mají stíhat takovouto trestnou činnost. Na kapitálový trh působí mnoho faktorů a rozlišit trestnou činnost od neúspěšného podnikání (často na hraně zákona) je velmi obtížné.
16
Společnost Šrejber Tenis Investment v sobě zahrnovala jak investiční privatizační fondy, tak investiční fondy, které již vykazovaly znaky podílových fondů a také makléřskou společnost. Vše personálně propojeno právě osobou Milana Šrejbera. Šrejberova investiční společnost se úspěšně zúčastnila obou vln kupónové privatizace a obhospodařovala prostředky držitelů investičních kupónů, zatímco Šrejber Tenis Investing, investiční fond, a.s. obhospodařoval víceméně jeho vlastní prostředky. Transakcemi mezi těmito společnostmi, s využíváním pohybu kurzu akcií a také pomocí provizních plateb makléřské společnosti byly privatizační fondy připraveny o cca 20 mil. Kč. Případ byl zahrán do ztracena a přispěl k nedůvěře velké části veřejnosti ve správné fungování kapitálových trhů. Otázka, jak je možné, že tyto transakce probíhaly tak, jak probíhaly, tedy že fondy, na nichž byly prostředky držitelů investičních kupónů, byly soustavně ochuzovány, zatímco podílové fondy téže společnosti zaznamenávaly stálý růst, zůstává nezodpovězena.
17
ZÁVĚR Trestná činnost tzv. bílých límečků je ve své podstatě nenásilná, ovšem často latentní,
obtížně
identifikovatelná
a
prokazatelná,
často
i
organizovaná,
s mimořádným sociální a ekonomickým dopadem – zisky vytvořené uvedenou trestnou činnosti jsou obrovské a zároveň s relativně malou pravděpodobností odhalení pachatelů. Orientace mnoha pachatelů – a jejich poradců – v odborné problematice často vysoko přesahuje odborné znalosti pracovníků orgánů činných v trestním řízení. Kriminalita bílých límečků původně označovala porušování trestního práva osobami z vyšších sociálních tříd v průběhu jejich profesionálních aktivit. Dnes, i v kontextu významového posunu pojmu „bílý límeček“, jde o ekonomickou trestnou činnost páchanou při výkonu profese představitelem legálního podnikání cestou obcházení pravidel a porušování zákonů s cílem získat vyšší profit bez ohledu na škodu způsobenou společnosti. Tato forma kriminality se obvykle překrývá s kriminalitou nelegálních organizací, cestou porušování platných právních předpisů, obvykle s cílem získat neoprávněné výhody např. prostřednictvím korupce, nedodržováním
norem
ochrany
životního
prostředí,
vědomým
dodáváním
nekvalitního zboží, účetními a finančními manipulacemi či deformováním tržního prostředí.29
29
SEKOT, A. Nové formy kriminality a sociopatie, z přednášky. Aktuální problémy soudobé společnosti. Dostupné na www.fsps.muni.czúimpactúzáklady-socilogieúnové-formy-kriminality asociopatie ….. [citováno 15.10.2013].
18
LITERATURA A Dictionary of Criminology. London: Routledge & Kegan Paul plc, 1983. BALOUN, V. Finanční kriminalita v ČR. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2004. CEJP, M. Výzkum struktury, forem a možností postihu organizovaného zločinu v ČR. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. 1997. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Psychologické aspekty problematiky. In: Pracovní materiál pro kurz hospodářské a finanční kriminality. Praha: Policejní akademie ČR, 2001. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Forenzní psychologie. 2. upravené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-213-4. CHMELÍK, Jan a kol. Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde Praha, a.s., 2003. CHMELÍK, Jan a kol. Rukověť kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. 2005. CHMELÍK, Jan, P. HÁJEK a Stanislav NEČAS. Úvod do hospodářské kriminality. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005. KUCHTA, Josef, Helena VÁLKOVÁ a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck, 2005. MUSIL, Jan, Zdeněk KONRÁD a Jaroslav SUCHÁNEK. Kriminalistika. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004. NOVOTNÝ, Otto, Josef ZAPLETAL a kol. Kriminologie. 2. vydání. Praha: ASPI Publishing, 2004.
19
SCHEINOST, M. Pojetí organizovaného zločinu a jeho vztah k dalším kategoriím kriminality. Kriminalistika, 2004, č. 4, s. 269. SCHEINOST, M. Pojetí organizovaného zločinu a jeho vztah k dalším kategoriím kriminality. Kriminalistika, 2004, č. 4, s. 270. SCHEINOST, M. a kol. Výzkum ekonomické kriminality. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. 2004. SMEJKAL, V. Počítačová kriminalita a její trestněprávní aspekty. Policista, 1996, č. 12. ŠÁMAL, P. a kol. Podnikání a ekonomická kriminalita v České republice. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 174, odkaz 70. The Sage Dictionary of Criminology. London: Sage Publications Ltd., 2001, s. 319 – 321. ZAPLETAL, Josef a kol. Kriminologie. 2. vydání. Praha: Vydavatelství Policejní akademie ČR, 1996.
20
