K N I H O V N A centru??????? m R A N É K Ř E S Ť A N S K É biblický??????????ch L I T E R AT U R Y studi??????í?????????????

KNIHOVNA RANÉ KŘESŤANSKÉ L I T E R AT U R Y

??????? centrum ?????????? biblických ?????? studií

?????????????

K N I H O V N A R A N É K Ř E S Ť A N S K É L I T E R AT U R Y

VYDÁVÁ CENTRUM BIBLICKÝCH STUDIÍ AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY A UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE

EDIČNÍ ŘADA: JAROSLAV BROŽ, Th.D., S.S.L. Pr o f . P h D r. R Ů Ž E N A D O S TÁ L O V Á , C S c . JAN A . DUS, Th.D. Pr o f . T h D r. P E T R P O K O R N Ý , D r S c . Pr o f . P h D r. PA V E L S P U N A R , C S c .

SVAZEK 6 RUKOPISY Z NAG HAMMÁDÍ 3

V Y Š E H R A D P R A H A 2 0 1 0

3

n



R UKOPISY Z NAG HAMMÁDÍ K O D E X I I I /3– 4 K O D E X V /1 a 5 POŽEHNANÝ EUGNÓSTOS MOUDROST JEŽÍŠE KRISTA ZJEVENÍ ADAMOVO

USPOŘÁDAL W. B . O E R T E R

VYŠEHRAD 2010

Na přebalu: Vnější strana vazby kodexu V z Nag Hammádí kůže 4. století po Kr. Na vazbě: Postava evokující ztvárnění znaku života (anch) motiv z vazby kodexu II z Nag Hammádí

Studies and Translations © Mgr. Marek Dospěl, Univ.-Doz. Dr. phil. habil. Wolf B. Oerter, Mgr. Zuzana Vítková, 2010 Translation © prof. PhDr. Růžena Dostálová, CSc., 2010 ISBN: 978-80-7429-142-5

OBSAH Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 ÚVOD (W. B. Oerter) Historie nálezu a vydání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Číslování kodexů z Nag Hammádí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Popis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kodex III . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Číslování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Skladba listů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stav zachování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Paginace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vzhled textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . „Blotting“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozdíly a společné rysy spisů kodexu III . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Testimonia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kodex V . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Číslování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Skladba listů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stav zachování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Paginace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vzhled textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . „Blotting“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozdíly a společné rysy spisů kodexu V . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Testimonia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vazba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zhotovení vazby obecně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kodex III . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kodex V . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Paleografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kodex III . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Písařská ruka a charakter písma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zdobení textu a nadpis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korektury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15 23 25 25 25 26 27 27 27 31 31 31 33 33 33 34 35 35 36 36 36 37 39 40 40 41 44 48 48 48 51 61

Kodex V . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Písařská ruka a charakter písma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zdobení textu a nadpis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Korektury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jazyk překladu a jazyk originálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Datování a autorství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

62 62 64 66 73 75

Schéma: Skladba listů v kodexech III a V . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Koptská abeceda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Literatura (výběr) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

POŽEHNANÝ EUGNÓSTOS (NHC III/3, 70,1–90,13) A MOUDROST JEŽÍŠE KRISTA (NHC III/4, 90,14–119,18) (Úvod, překlad a komentář M. Dospěl) POŽEHNANÝ EUGNÓSTOS Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. Dochované verze a předpokládaný originál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. Datace dochovaných verzí Eugnósta a jejich vztah k Moudrosti Ježíše Krista . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. Název a autorství spisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. Forma a žánr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5. Obsah spisu a jeho prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6. Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

89 89

Požehnaný Eugnóstos (překlad z koptštiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Úvodní, zdravící formule] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Bloudění lidského pokolení ve snaze poznat Boha] . . . . . . . . . . . . . . . . . [Nezbytnost poučení] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Chvála na nejvyššího, nepoznatelného Boha] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Otec veškerenstva] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Návrh nové teze a můstek k následné argumentaci] . . . . . . . . . . . . . . . . [Víra čili objevení nezjevného ve zjevném] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Samovolné vytrysknutí poznání uvnitř nezrozeného Otce] . . . . . . . . . . [První aión – nesmrtelný Člověk] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

112 112 114 116 118 120 122 122 124 126

90 92 96 97 99

[Druhý aión – zjevení Syna Člověka] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Třetí aión neboli aión Spasitele] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Dokončení zjevení – církev jménem Život] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Závěrečné povzbuzení] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Závěr] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

130 132 138 140 142

MOUDROST JEŽÍŠE KRISTA Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. Dochované verze a předpokládaný originál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. Datace Moudrosti Ježíše Krista a vztah k dochovaným verzím Eugnósta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. Forma a žánr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. Název spisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5. Myšlenkové zdroje a zařazení spisu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6. Obsah a christianita textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7. Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

102 102

Moudrost Ježíše Krista (překlad z koptštiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Nadpis] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Shromáždění učedníků a příchod Spasitele] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Spasitel zahajuje rozhovor] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Výklad o neúspěšném hledání Boha] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Výklad o nepoznaném Otci veškerenstva] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Výklad o působení Pána veškerenstva] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Otázka zjevení] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Výklad o zjevení, Jednom a zástupu] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Výklad o nesmrtelném androgynním Člověku] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Výklad o Synu Člověka a jeho stvoření] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Výklad o království Člověka a jeho Syna] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Výklad o Moudrosti a Spasiteli] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Výklad o velkých aiónech] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Popis Osmera] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Výklad o dokončení aiónů] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Výklad o učednících, jejich původu a úkolech] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Shrnutí Spasitelova zjevení] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Závěrečná výzva a pověření učedníků] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Odchod Spasitele] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Závěrečný nadpis spisu] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

113 113 113 113 115 119 121 121 123 127 131 131 133 137 139 141 143 145 147 147 147

104 105 105 106 107 108

ZJEVENÍ ADAMOVO (NHC V/5, 64,1–85,32) (Úvod, překlad a komentář Z. Vítková) Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. Název a žánr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2. Zařazení spisu a jeho nejbližší paralely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. Gnostické společenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4. Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5. Hlavní motivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Adam a Eva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bůh stvořitel a pravý Bůh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sét . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Osvětlitel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hymnus na dítě (ZjAd 77,17–83,4) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6. Christianita a datace textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7. Edice a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zjevení Adamovo (překlad z koptštiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Název spisu] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Adam a Eva] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Tři muži] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Proroctví zjevená Adamovi] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Potopa] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Noe a jeho synové] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Konvertité ke gnostickému pokolení] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Oheň, síra a asfalt] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Záchrana gnostiků] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Příchod Osvětlitele] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [„Hymnus na dítě“ (názory na narození a příchod Osvětlitele)] . . . . . . [Boj vyvolených a nářek zatracených] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [O vodě života a předání poznání] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Obsah traktátu a jeho předání] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [Závěrečný nadpis spisu] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

151 151 152 153 154 156 156 156 157 157 158 161 163 165 165 165 167 168 168 170 171 172 172 173 174 177 179 180 180

Přehledná tabulka rukopisů z Nag Hammádí a jejich zkratek . . . . . . . . . . . Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík spisů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík osobních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík místních názvů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

181 183 189 197 204 206 207

ZJEVENÍ ADAMOVO (NHC V/5, 64,1–85,32) ÚVOD, PŘEKLAD A KOMENTÁŘ Z. VÍTKOVÁ

Úvodní strana spisu Zjevení Adamovo s nadpisem strana 64 kodexu V z Nag Hammádí

Zjevení Adamovo (úvod) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

[151]

Úvod1 1. Název a žánr Název „Zjevení Adamovo“ se objevuje na začátku i na konci spisu (ZjAd 64,1; 85,32). Heresiolog Epifanios ze Salamíny hovoří o tom, že knih s názvem „Zje vení Adamova“ a spisů připisovaných Sétovi užívala sekta „gnostiků“,2 pro nedostatek údajů však nemůžeme náš traktát s žádným jeho pramenem blíže ztotožnit. „Zjevení Adamovo“, které však k našemu textu nemá přímý vztah, cituje také Kolínský manichejský kodex.3 Badatelé se domnívají, že traktát je (jako většina textů z Nag Hammádí) překladem z řečtiny,4 i když u některých pasáží (např. hymnus na dítě) se mů žeme původního jazyka jen dohadovat.5 Text je zachovalý relativně dobře, pouze začátky a konce některých sloupců jsou poškozené. Nad některými slovy se v rukopisu objevují jejich synonyma. Co se týče žánru, spis patří mezi tzv. zjevení neboli apokalypsy (apokalypsis), neboť jeho hlavním tématem je zjevení, které Adam přijal od tří nebeských návštěvníků a o němž pravděpodobně před svou smrtí6 vypráví svému synu Sétovi.7 Na druhou stranu však představuje také „Adamovo skryté (apokryfon) poznání“ (ZjAd 85,22n), je tedy i apokryfem („tajnou knihou“) v původním slova smyslu. Mnohé věci autor odhaluje, ale jejich pozadí, souvislosti a význam ponechává utajeny, neboť zřejmě předpokládá, že si zasvěcený čtenář učiní spojení sám. Pro nás je však srozumitelnost textu velkým problémem. Nevíme například, zda Osvětlitelem, který bude dělat znamení a zázraky a jehož tělo mocnosti potrestají, je nebo není míněn Ježíš. Od tohoto předpochopení se však odvíjí celý výklad textu i jeho možná datace (viz níže). Za řadu podnětných připomínek k úvodu děkuji svému muži Tomáši Vítkovi. Epiph. haer. 26,8,1. 3 ZjAd 48,16–50,7 (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 151). 4 Beltz, in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 434. Beltz (tamt.) se dokonce domnívá, že ještě před řeckou verzí mohla být původním jazykem spisu aramejština. Podobný názor zastává Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, str. 75. 5 Podle Parrotta původní hymnus vznikl pravděpodobně v démotštině a posléze byl přeložen do řečtiny a zakomponován do Zjevení Adamova (NovT 31,1 [1989] 84). 6 Proto je text třeba chápat též jako Adamovu závěť (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 152). Ke srovnání s žánrem testamentární literatury viz Welburn, in: From a Virgin Womb, 2007, str. 29–42; Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 63–65. 7 Autor chce odkazem na Adama a Séta vzbudit představu dávné tradice gnostického nábo ženství. Adam vystupuje v prorocké roli také v Životě Adama a Evy 25–29 (srv. KTM II, str. 349–351), kde je však tato jeho schopnost odvozena od toho, že pojedl ze stromu poznání. 1 2

[152] ��

Zjevení Adamovo (úvod)

2. Zařazení spisu a jeho nejbližší paralely Traktát bezpochyby přísluší do setovské gnóze,8 která spásné poznání připi sovala Sétovi a pokolení, které z něj vzešlo. Neobsahuje sice většinu motivů, které u setovců shledávali církevní heresiologové, ale určité podobnosti v pojetí Séta zde nacházíme.9 Mezi spisy z Nag Hammádí má Zjevení Adamovo nejbližší paralely především v Evangeliu Egypťanů (NHC III/2), a to kvůli největšímu množství shodných motivů.10 Další paralely se nacházejí v bezejmenném gnos tickém traktátu z kodexu Brucianus a v traktátech Zóstrianos (VIII/1) a Protennoia ve třech tvarech (XIII/1), s nimiž má Zjevení Adamovo společný zájem o postavu Séta, výklad křtu a užití motivu tří trojic stejných andělských jmen.11 Zjevení Adamovo má blízko i k židovské apokalyptické a testamentární lite ratuře (např. periodizací textu, způsobem jeho předání, motivem proroctví).12 Společné téma a některé motivy sdílí také s některými apokryfními spisy o pra rodičích, k nimž patří zejména Život Adama a Evy a Zjevení Mojžíšovo (např. motiv ztráty slávy13 nebo zjevení nebeských bytostí14). Co do pojetí Adamova příběhu je však náš text radikálně odlišný, protože pád člověka v něm není způsoben jeho vlastním zaviněním.

Parrott (NovT 31,1 [1989] 67). Mezi setovské texty jsou v rámci kodexů z Nag Hammádí řazeny například spisy Podstata archontů (II/4), Parafráze Sémova (VII/1), Druhý traktát velkého Séta (VII/2), Tři Sétovy stély (VII/5), Allogenés (XI/3) a Evangelium Egypťanů (III/2; IV/2). 9 Srv. např. svědectví Epifaniovo, podle nějž setovci považovali za svého prapředka Séta, který byl muž čestný a spravedlivý, a nazývali jej Kristem a Ježíšem (39,1,3). Ježíš prý pochá zel ze Sétova pokolení a přišel do světa zázračným způsobem jako vtělení Séta samotného (39,3,5). K diskuzi badatelů ohledně setovců viz RNH 1, str. 234, pozn. 22. 10 Pro konkrétní odkazy zde i dále viz poznámky k překladu. 11 Abrasax, Sabló, Gamaliél ve ZjAd 75,22n; Micheú, Michar a Mnésinús ve 84,5n a Jesseus Mazareus Jessedekeus ve 85,30n. 12 Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 86n a 98–109 (srovnání s apokalyptickými texty); Welburn, in: From a Virgin Womb, 2007, str. 29–42 (srovnání s testamentární litera turou). 13 Srv. ZjMojž 20 (KTM II, str. 355). 14 Srv. ŽAE 21, 22 (KTM II, str. 349); ZjMojž 3 (tamt.). 8


[153]

3. Gnostické společenství Zjevení Adamovo rozděluje lidstvo na dvě části: zatímco jedni nemají poznání a slouží demiurgovi (potomci Noemovi, obzvláště jeho syna Séma/Šéma), druzí poznání mají (nebo mají schopnost je získat) a patří pravému Bohu (potomci Sétovi).15 Gnostikové sami sebe vymezují původem a mravní čistotou (patrně s asketickými rysy).16 Jsou to „ti velcí lidé, kteří nebyli poskvrněni a ani nebudou poskvrněni žádnou touhou, protože jejich duše nepochází z poskvrněné ruky, ale z velikého přikázání věčného anděla“.17 Hranice mezi oběma skupinami nicméně nebyla nepropustná, neboť konvertité byli podle všeho vítáni (ZjAd 76,8–17). Protože původní setovské pokolení pravděpodobně zůstalo se svatými anděly v nebi, Osvětlitel při svém třetím příchodu přišel, aby stvořil společenství nové „ze semene Noemova a ze synů Cháma a Jáfeta“ (srv. 76,12n).18 Zdá se, že spása spočívající v poznání byla přístupná všem, kdo ji byli ochotni přijmout.19 Poznání (gnvsis) je v našem spise výsostný pojem.20 Vztahuje se k pravému Bohu (a současně od něj pochází) a „dýchá“ uvnitř člověka.21 Přenáší se pravdě podobně tradicí z otce na syna v Sétově pokolení, není však upřeno ani jiným, chtějí-li konvertovat. Poznání je možno ztratit a jeho ztráta vede k podrobení člo věka moci smrti. Není to nauka, kterou lze zapsat nebo naučit.22 Adam je předal Sétovi, Sét svému potomstvu; Osvětlitel přišel, aby je dal potomstvu Noemovu. Předání poznání je ve Zjevení Adamově spojováno se „svatým křtem“ a „živou vodou“ (ZjAd 85,22–26). Tímto křtem je gnostik oddělen od všeho pozemského a smrti, vyvázán z moci boha stvořitele a přiveden zpět do říše světla.23 Poznání

Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, str. 59. Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 94. 17 Na základě této věty vysvětluje antropologii spisu Schottroff, „Animae naturalitater salvandae“, 1960, str. 68n. 18 Někteří badatelé (Parrott, NovT 31,1 [1989] 69; Klijn, in: Studies in Gnosticism, 1981, str. 223) sice Sémovy potomky ze spásy vylučují, nicméně právě ti jsou zváni „semenem Noemo vým“, viz ZjAd 74,17–19. 19 Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 86n. Pokud čteme Zjevení Adamovo jako křesťanský text, věta „ze semene Noemova a ze synů Cháma a Jáfeta“ by pak možná označo vala Židy a pohany (potomci Cháma a Jáfeta byli chápáni jako pohané na základě interpretace Gn 10; Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 86–89). 20 Viz např. ZjAd 64,13.27; 65,12; 69,15; 71,12 aj. Srv. Linderovu analýzu, The Apocalypse of Adam, 1991, str. 59. 21 ZjAd 64,2. 22 Viz Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, str. 59n. 23 Pro metaforiku vody a téma křtu v našem traktátu viz Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, str. 62n. 15 16

[154] ��


a křest osvobozují i od touhy, která představuje protiklad poznání, neboť váže člověka do světa a vede jej pod moc smrti.24 Mocnosti proto motiv křtu zneužily: pravděpodobně si ustanovily svůj vlastní křest, v němž poznání není. Nepravý křest může být chápán jako křest vodou (který byl v repertoáru různých bapti stických sekt), možná jím byl míněn křest církevní.25

4. Obsah Protože je text pro současného čtenáře málo přehledný a obtížně uchopitelný, uveďme si před rozborem hlavních motivů a postav traktátu jeho stručný obsah. Na počátku žili Adam s Evou ve slávě, která nepocházela od boha stvořitele. Eva předala Adamovi „slovo poznání“ pravého Boha, díky němuž se podobali věčným andělům. Rozhněvaný demiurg následně první dvojici oddělil, takže pozbyla božských atributů. Oddělení většina badatelů interpretuje jako roz půlení jednoty původního androgyna, ale jsou možné i jiné výklady.26 Stav po oddělení Adam popisuje obrazy spánku a „ztmavnutí v srdci“, tj. zaslepení mysli. Mysl pro gnostiky představovala spojení člověka s pravým Bohem, a proto Adam po oddělení zprvu nedokázal rozpoznat tři vyslance pravého Boha, kteří k němu přišli. Ti jej probudili a podali mu zjevení o aiónu a o budoucím osudu Sétova pokolení. Tehdy znovu zasáhl demiurg, jenž oči prvotní dvojice zaslepil – ten tokrát definitivně –, neboť mezi Adama a Evu uvedl sexuální touhu. Tato touha jim přinesla smrtelnost, život (a poznání) však přešly na jejich syna Séta, jemuž Adam předává svá zjevení. Ve druhé části spisu Adam vypráví prorocké zjevení, která přijal od tří nebes kých návštěvníků. Toto proroctví ex eventu (tj. záměrně antedatované proroctví poté, co se prorokovaná událost odehrála) pojednává o budoucích dějinách spásy a obsahuje rozdělení dějin světa do tří epoch: první sahá od Adama k poto pě, druhá líčí záchranu gnostiků před ohněm a třetí je spojena s příchodem Osvětlitele.27 Potopu rozpoutal demiurg, aby zničil gnostiky. Zatímco svého ZjAd 67,1–14; 73,24; 75,4; 80,3 aj. Srv. Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, str. 60. Ke srovnání motivu touhy ve Zjevení Adamově a v pozdně židovském Zjevení Mojžíšově viz Cerutti, Rivista Biblica 36/1 (1988) 199–227. 25 Yamauchi, in: Études Mithriaques, 1978, str. 542; Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 100–103. Tato verze mi přijde velmi pravděpodobná. Polemiku proti křtu vodou srv. SvPrav 69,7–24; ParSem 37,14–35. Ke gnostickým námitkám proti křtu vodou obecné církve viz K. Koschorke, Die Polemik der Gnostiker gegen das kirchliche Christentum, Leiden 1978, str. 142–148. 26 Viz komentář k příslušné pasáži překladu, zde str. 165n. 27 Badatelé, kteří předpokládají, že Zjevení Adamovo je text nekřesťanský, za proroctví ex eventu považují pouze první dvě části; část třetí chápou jako proroctví v pravém slova smyslu. 24


[155]

služebníka Noema demiurg zachránil podle biblického scénáře v arše, gnosti kové byli zachráněni zvláštním zásahem andělů z nebes. Po potopě bylo Sétovo pokolení přeneseno do své pravé země, kde společně s anděly přebývalo šest set let v poznání. Mezitím Noe rozdělil zemi mezi své syny a zavázal je službou demiurgovi. Jeden z nich – s největší pravděpodobností Sém, kterého tradice chápala jako prapředka Židů28 – požádal demiurga o zvláštní závazek pro své potomstvo, jehož služba měla být zpečetěna „skrze strach a přikázání“. Z pokolení Noe mových synů Cháma a Jáfeta se však oddělilo velké množství lidí, kteří přešli ke gnostikům a přijali jejich názory i způsob života (odklon od touhy a od všeho zlého). Demiurgovi stoupenci si na ně přišli ke svému bohu stěžovat a docílili toho, že na zemi gnostiků seslal další pohromu, a to oheň, síru a asfalt (zde měl autor patrně na mysli biblické zničení Sodomy a Gomory).29 Gnostikové však byli znovu zachráněni anděly, s nimiž pak patrně zůstali v nebi. Zatímco první část Adamova vyprávění líčí příchod pod moc smrti, třetí část traktátu pojednává o záchraně z tohoto podrobení. Vykládá o třetím příchodu „Osvětlitele poznání“, který přijde kvůli potomstvu Noemovu a nabídne mu vykoupení duše ze smrti. Osvětlitel zachrání ty, kdo se obrátí k poznání, proto že „nepřijali ducha pouze z tohoto království“ (tj. demiurga), ale přijali jej od pravého Boha, patrně prostřednictvím gnostického křtu. Osvětlitel učiní zna mení a zázraky, takže se demiurg zděsí jeho moci, jejíž původ nezná, a potrestá jeho tělo. Osvětlitelův příchod vzbudí mnohé dohady, takže andělé i mocnosti se vyptávají, odkud přišel. Různé odpovědi, které obdrželi, shrnuje zvláštní hymnus. Ke konci traktátu Adam velmi enigmaticky hovoří o jakémsi boji, jenž je nejspíše spjat s eschatologií. Text mluví o nářku zatracených, kteří litují, že sloužili mocnostem. Potom jim nespecifikovaný nebeský hlas (tří andělů?) vytýká, že „poskvrnili vodu života“ a „přivedli ji do vůle mocností“, čímž autor asi polemizoval s nějakým (z gnostického hlediska) nepatřičným druhem křtu. Závěr, v němž už nepromlouvá Adam, krátce shrnuje obsah spisu a spojuje motiv pravého poznání se svatým křtem.30

Srv. Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 85. Periodizaci dějin spisu srovnává s jinými gnostickými, židovskými a křesťanskými prameny Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 66–78. 28 Klijn (in: Studies in Gnosticism, 1981, str. 222); Parrott (NovT 31,1 [1989] 69). 29 Srv. EvEg III/2, 60,9–18, v němž je setovské pokolení s těmito městy také spojeno. 30 Dle Lindera (The Apocalypse of Adam, 1991, str. 112–115) svědčí o důležitosti této pasáže také to, že byla pravděpodobně sepsána metricky.

[156] ��


5. Hlavní motivy A D A M A E VA

V první části traktátu je vyprávěn prvotní příběh Adama a Evy, jejich konflikt s bohem stvořitelem (který je zde chápán v kontrastu k pravému Bohu jako bůh nižší, zlovolný a zaujatý) a jejich neradostný stav po ztrátě slávy a poznání. Tato část rozpracovává motivy převážně z Gn 2,7.21n a 4,1 (LXX).31 Jiné pasáže z prvních kapitol knihy Genesis – vyprávění o stvoření šestého dne, tradiční rajský příběh o požití ovoce ze stromu poznání a o vyhnání z ráje – ve Zjevení Adamově akcentovány nejsou (alespoň ne zjevně).32 Traktát se soustřeďuje spíše na vnitřní rozměr Adamova příběhu, neboť byl patrně určen publiku, které již bylo s nějakým gnostickým výkladem příběhu prvních lidí obeznámeno.33 B Ů H S T V O Ř I T E L A P R AV Ý B Ů H

Bůh stvořitel je popisován obrazy moci: je „všemohoucí“ (pantokratvr), jako „vládce sil“ jej provázejí mocnosti (ZjAd 64,17n), má sílu a moc (71,20), kterou může proti něčemu vrhnout (70,8n) či někoho s její pomocí ochránit (70,10). Je hněvivý (64,22; 70,6–8), vládne svou rukou (74,16) skrze strach a přikázání (73,4–6) a slouží se mu ve strachu a otroctví. Svoji svrchovanost nad Adamem a Evou zdůvodňuje tím, že je stvořil a oživil je duchem.34 Dokáže na člověka při vést temnotu či spánek a zaslepit jeho mysl, a manipuluje s ním prostřednictvím touhy, kterou mu vnukl. Demiurgova nemalá moc se však vztahuje jen na oblast nižších nebes (74,20n) a na věci, které jsou „mrtvé“ nebo „smrtelné“. Pro toho, kdo získal poznání, je možné se z demiurgova vlivu vymanit. Oproti tomu pravého Boha charakterizují život a poznání (ZjAd 64,13n)35 a jeho atributy jsou sláva, duch a nepomíjivost. Moc, která gnostiky chrání a dokáže ochránit i konvertity (74,6n; 73,20–24; 74,8), pochází od něj. K citacím SZ v celém Zjevení Adamově viz též Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, str. 67n. 32 Dle Hedricka (The Apocalypse of Adam, 1980, str. 21 a 43, pozn. 3) autor vše ostatní pomíjí. Při bližším pohledu však zjistíme, že autor zamlčené biblické pasáže (nebo alespoň jejich chronologii) předpokládá, avšak vykládá je po svém a symbolickým jazykem (viz pozn. ke konkrétním pasážím). 33 Srv. např. verze příběhu v traktátech Svědectví pravdy, Podstata archontů, O původu světa a Tajná kniha Janova. Oproti tomu Beltz (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 436) se domnívá, že Zjevení Adamovo je úvodem do gnóze pro začátečníky. 34 Tato proklamace však může být klamná – gnostický čtenář ví, že duch v člověku ve sku tečnosti pochází od pravého Boha (srv. např. TKJ II/1, 19,15–32 aj.) 35 K Sétovi přišel život (ZjAd 66,4–6); na gnostiky přešel „život poznání“ a byli přeneseni na místo, kde je „duch života“ (69,11–24). Viz též Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 86n. 31

Zjevení Adamovo (úvod) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

[157]

SÉT

Poznání, které opustilo Adama, nebylo zcela ztraceno, protože vstoupilo do „semene velkých aiónů“, z něhož vzešel Sét a jeho pokolení. V gnostickém výkla du Gn 4,25 (LXX) byl Sét zrozen od Boha jako „jiné sémě“ náhradou za zabitého Ábela.36 Adam jej zplodil „podle své podoby a podle svého obrazu“ (Gn 5,3 [LXX]), což v gnostické optice znamenalo, že zdědil podobu či obraz Boží.37 Sét se stal Adamovým vyvoleným synem, příjemcem zjevení a prapředkem gnostiků, protože nebyl poskvrněný žádnou vinou. V některých gnostických textech (a možná i zde) byl chápán i jako Adamův prvorozený syn.38 Zjevení Adamovo užívá pro Sétovo pokolení různé enigmatické formy opisu: „oni lidé“, „ti, kteří budou nazváni oním jménem“, „oni lidé, kteří mají svůj původ ve velikém věčném poznání“. Podobně „oním člověkem“ (ZjAd 65,7), podle nějž byl Adamův syn pojmenován a z něhož mělo vzejít kýžené pokolení, byl míněn nebeský Sét.39 Gnostický čtenář podle všeho vždy věděl, o koho jde. OSVĚTLITEL

Badatelé se většinou shodují, že Osvětlitelem je míněn nebeský Sét (srv. ZjAd 65,6–9; 72,6n; 77,1), který přichází na zem v podobě člověka.40 Trochu proble matické je, že se mluví o jeho třetím příchodu, aniž by traktát zmínil první dva.41 O třech příchodech velkého Séta mluví také Evangelium Egypťanů (NHC III/2, 62,24–63,9): Sét přichází při potopě, ohni a při soudu archontů, sil a mocností. Ve třetí epoše dějin spásy jej Evangelium Egypťanů ztotožňuje s Ježíšem (III/2,

Srv. Epiph. haer. 39,2,4. Dle TKJ II/1, 24,36–25,2 Adam „zplodil podobu Syna Člověka“ a „nazval jej Sét podle zrození v aiónech“. K postavě Séta v gnózi viz např. J. D. Turner, „The Gnostic Seth“, in: M. E. Stone – Th. A. Bergren (eds.), Biblical Figures outside the Bible, Harrisburg 1998, str. 33–58; B. A. Pearson, „The Figure of Seth in Gnostic Literature“, in: týž, Gnosticism, Judaism, and Egyptian Christianity, Minneapolis 2006, str. 52–83; Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 29–53 a 78–80. 38 Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 51 a 76. Srv. např. Epiph. haer. 40,7,1. Otcovství Kaina a Ábela bylo často připisováno demiurgovi nebo archontům (srv. např. TKJ II/1, 24,15–26). 39 Adam i Sét měli v gnostické mytologii své nebeské předobrazy (srv. např. TKJ II/1, 8,21– 9,14). 40 Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.; Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 88. 41 Badatelé (např. Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 89) se vcelku rozumně snaží první dva příchody Osvětlitele dosadit za záchranu gnostiků anděly při předchozích katastrofách, ale v textu to explicitně uvedeno není. Hedrick (The Apocalypse of Adam, 1980, str. 30; jeho rozdělení pramenů a redakční vrstvy viz tamt., str. 230–298) na této nesrovnalosti zakládá svoji teorii, podle níž byl text zkompilován ze dvou zdrojů. 36

37

[158] ��


64,1–3). Je dobře možné, že i v našem spise je třetí příchod Osvětlitele míněn jako sestup preexistentního velkého (nebeského) Séta do Ježíše z Nazaretu.42 Mocnosti vědí, kdo je Osvětlitel ve své pozemské podobě, avšak jeho pravou podstatu neznají.43 Ptají se proto po jeho pravé identitě a po původu jeho moci, která je tak vyděsila.44 Osvětlitele opustila sláva, která je jeho božskou mocí (podobně jako se na počátku vzdálila Adamovi), mocnosti proto ve své zasle penosti mohou potrestat „tělo toho člověka, na nějž sestoupil Duch svatý“. Významem tohoto tvrzení je, že pravá přirozenost Osvětlitele týráním ze strany mocností nemůže utrpět;45 tuto doketickou pasáž je možno vykládat jako utr pení zástupné (potrestají pouze jeho pozemského nositele),46 ale i v mírnějším smyslu tak, že mocnosti mohou ublížit pouze Osvětlitelovu tělu (které ostatně pochází od nich). HYMNUS NA DÍTĚ (ZjAd 77,17–83,4)

Tato dlouhá hymnická pasáž podává názory třinácti království a pokolení bez krále na příchod Osvětlitele do světa a původ jeho moci. Badatelé hymnus vět šinou považují za původně samostatný a do spisu druhotně vložený,47 a vedou Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987, str. 60, pozn. ad loc. Za zmínku stojí i názor Beltze („Bemerkungen“, 1974, str. 162), který se domnívá, že „člověk, na nějž sestoupil Duch svatý“ (ZjAd 77,16–18), je Ježíš, ale není zde Osvětlitelem, nýbrž jen prorokem, v němž Bůh nechal vzniknout „poznání toho neposkvrněného, který patří pravdě“ (82,23n): Ježíš tedy Osvětlitele pouze zvěstuje. 43 Příchod skrytého spasitele do světa srv. např. Hipp. refut. VI,38 (další odkazy a srovnání viz Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 91). 44 Podobně v traktátu Porozumění naší velké moci není vládce Hádu schopen pochopit Ježí šovo vtělení a ptá se „Kdo to je?“ a „Co je zač?“ (MVelM 42,1–5, srv. RNH 2, str. 70n). 45 Pro pochopení Ježíše v gnózi bylo charakteristické, že křesťanské vyznání bylo zcela pro cezeno matricí gnostického mytologického uvažování a trpící a vydaný Ježíš byl přeměněn ve spasitelskou bytost čistě duchovní, a tím i neschopnou trpět (viz G. P. Luttikhuizen, „The Thought Pattern of Gnostic Mythologizers and their Use of Biblical Tradition“, in: J. D. Tur ner – A. McGuire (eds.), The Nag Hammadi Library After Fifty Years. Proceddings of the 1995 Society of Biblical Literature Commemoration, (NHMS 44), Leiden – Boston 1997, str. 90–94). 46 Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987, str. 60, pozn. ad loc) odchod „slávy“ vykládá tak, že božská bytost opouští tělesného Ježíše krátce před ukřižováním. 47 MacRae, Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 152; Parrott (NovT 31,1 [1989] 67). Parrott argumentuje tím, že se hymnus nehodí do kontextu, přerušuje vyprávění, a není jasné, má-li čtenář brát výpovědi vážně, nebo ne (tamt., str. 70). Proti tomu, že by mohl být hymnus vložený do textu náhodně, argumentuje Stroumsa (Another Seed, 1984, str. 88n), který v něm vidí paralelu ke struktuře vyprávění Zjevení Adamova. Názory badatelů na možný původ hymnu se liší: Kasser v něm vidí modifikovaný starý semitský (nebo íránský) hymnus, obsahující narážky na čtrnáct neidentifikovatelných mytologických postav, které byly později asociovány s biblickými a pohanskými hrdiny (dle Hedricka, The Apocalypse of Adam, 1980, 42


[159]

spory o tom, jakou funkci ve Zjevení Adamově má a jak čtrnáct výpovědí chápat.48 Jedni v něm spatřují postupné zjevování jednoho Osvětlitele,49 druzí soudí, že prvních třináct výpovědí je nepravých a pravá je teprve poslední, čtrnáctá, kte rou podává „pokolení bez krále“.50 Další badatelé vycházejí ze ZjAd 73,25–29 a jednotlivá „království“ přiřazují k potomkům Cháma a Jáfeta.51 Jiní vykládají řazení výroků jako vzestupné od pozemského vzniku přes původ nebeský až k původu božskému,52 oproti tomu další argumentují, že výpovědi sice mají něco společného, jsou však řazeny náhodně a tvoří jen vnitřně nespojitý kata log nebo seznam.53 Schottroff považuje hymnus za gnostickou polemiku proti názorům, že je přirozenost Osvětlitele smíšená (dle prvních třinácti výroků prý Osvětlitel pochází částečně z nebe a částečně z chaosu a jeho původ je směšný str. 5, pozn. 1). Beltz předpokládá manichejský původ a výroky třinácti království chápe jako výroky o Ježíšovi (dle Hedricka, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 13). Linder (The Apocalypse of Adam, 1991, str. 121–148) formu hymnu srovnává s egyptskými rituálními texty. Dle Parrotta (NovT 31,1 [1989] 81) má hymnus svůj původ v pozdně antickém synkretismu. 48 Linder (The Apocalypse of Adam, 1991, str. 70–111), který provedl metrický rozbor této části srovnáním s koptskou a staroegyptskou poezií, vyvozuje, že hymnus byl ve své koptské podobě patrně recitovaný (a zpívaný) v rámci liturgie (kantor předzpěvoval a publikum patrně opakovalo refrén). 49 Rudolph, Gnóze, 2010, str. 140. Oproti hypotéze „avatára“ argumentuje Parrott, že Zjevení Adamovo mluví jen o třech příchodech Osvětlitele a ve výpovědích království není jasná žádná historická sekvence (NovT 31,1 [1989] 74n). Dle Lindera (The Apocalypse of Adam, 1991, str. 109) naopak hymnus nemluví o historické osobě, nýbrž o božském světle v člověku, a myto logickým způsobem popisuje různé stupně poznání božského původu duše. 50 MacRae, Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 152; Schottroff, „Animae naturalitater salvandae“, 1960, str. 74; Rudolph, Gnóze, 2010, str. 139; Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 89. Prvních dvanáct výpovědí má totožný úvod a závěr, zatímco výrok třináctého království a prohlášení pokolení bez krále se od předchozích povahou i co do formy liší (třinácté králov ství má o něco rozšířený závěr a „pokolení bez krále“ už nedrží formu předchozích výpovědí vůbec). Původní hymnus měl patrně výpovědí jen třináct; teprve přidaná výpověď čtrnáctá všechny předchozí vyvrací (Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 118). 51 Tak dle Laytona (in: The Gnostic Scriptures, 1987, str. 20n) představuje prvních dvanáct výroků odpověď dvanácti království potomstva Cháma a Jáfeta, třináctý je odpovědí čtyři sta tisíc konvertitů, kterými jsou křesťané, čtrnáctou dává sémě Sétovo (Layton, tamt., str. 60, pozn. 77). Podobně Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 89. 52 Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963, str. 91n. Proti tomu viz Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980,str. 132–137. 53 Např. Hedrick hymnus srovnává s podobným katalogem názorů různých národů na vznik prvního člověka v Naasejském traktátu (Hipp. refut. V,7–9) nebo se seznamem způsobů záchrany Jana Křtitele před Herodovým pronásledováním (výklad Mt 3,1) u středověkého autora Išodada z Mervu (9. stol.; Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 130–132). Srv. též rozmanitá jména, užívaná různými národy pro jedno božstvo v Ísidiných aretalogiích (např. Apuleius, Zlatý osel XI,5; uváděných národů je také třináct), kde je pravé jméno uvedeno jako poslední (viz Parrott, NovT 31,1 [1989] 81).

[160] ��


nebo pošpiněný).54 Stroumsa předpokládá, že jako nepravdivé je třeba chápat pouze prvních dvanáct výpovědí, protože původ dítěte v nich popsaný je nepři rozený nebo nelegální, zatímco výrok třináctého království považuje za názor církevních křesťanů.55 Refrén prvních třinácti výroků „a tak přišel na vodu“ může být odkazem na samotný příchod do světa,56 nebo na křest.57 Zajímavou hypotézu nabízí Parrott,58 který tento slovní obrat vykládá pomocí paralel z egyptského náboženství. V řecko-římské době totiž rčení „být na něčí vodě“ znamenalo závislost člověka na nějakém božstvu. Byl to prý obrat velmi častý a stála za ním metaforika vzatá z egyptského zavlažovacího systému (kdo potřebuje vodu, je závislý na tom, kdo mu ji dodává).59 Dle Parrotta je prvních třináct výroků dílem démonických sil, které chtějí Osvětlitele pomluvit. Přídavek na konci výpovědi třináctého království chápe tak, že všechna království i postavy jimi popisované jsou slu žebníky mocností. Jediný pravý výčet podává pokolení bez krále. Tato výpověď, která vyjadřuje stanovisko gnostického editora, je univerzální a neomezuje se na určitou tradici ani jediný národ: zatímco v ostatních verzích má Osvětlitel vždy nějaký původ a zrození, pouze podle poslední výpovědi je věčný jako jeden z aiónů.60 Čtrnáct výpovědí o vzniku v mnohém připomíná různé staré příběhy: občas lze zachytit podobný motiv (např. osmé království mluví o vzniku ze skály, který připomíná zrození Mithrovo)61 či známé jméno, které výpovědi poskytuje alespoň zhruba nějaký kontext (např. Šalomoun ve výroku čtvrtého království nebo Múza ve vyprávění království devátého), nicméně žádné vyprávění nelze ztotožnit s příběhem nám již známým, a i známé postavy zde vystupují v nezná Schottroff, „Animae naturalitater salvandae“, 1960, str. 74. Ve většině výpovědí se však o smíšené přirozenosti nemluví (srv. např. výpovědi 2, 3, 12 a 13; viz Parrott, NovT 31,1 [1989] 74). 55 Výrok připomíná motiv příchodu Ježíše do světa jako slova (J 1,1.14; také ve Zjevení Ada mově je užito termínu logos), srv. též EvEg III/2, 63,9–13 a Proten 47*,13–16. Křesťané jsou tedy už blízko pravdě, ale jejich pochopení je stejně ještě pod vlivem demiurga (Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 90 a 98–100). Schottroff, která zastává názor, že text křesťanský není, tuto pasáž vykládá tak, že demiurg rodí slovo („Animae naturalitater salvandae“, 1960, str. 96). 56 Srv. 2TrSet 50,16–18; ParSem 32,5–17. 57 Srv. Ježíšův křest v Jordánu v Mt 3,13–17; Mk 1,9–11; L 3,21n a J 1,31n. Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 89n. 58 NovT 31,1 (1989) 75–80. 59 Metaforika čerpání vody se objevuje také ve ZjAd 84,19n. 60 Parrott, NovT 31,1 (1989) 70; 73n; 80; 84. 61 K tomuto motivu v mithraismu viz R. Turcan, Mithra a mithraismus, Praha 2004, str. 115–117. 54


[161]

mém kontextu. Na tom nic nemění ani motivy, které nacházíme také jako nosné prvky v mýtech různých náboženství a v pohádkách (např. krmení ptákem,62 vznik z odhozené kapky,63 zrození bez otce,64 zrození z otce a dcery65 a další), poněvadž jsou natolik univerzální, že je takřka nemožné prokázat přímý vliv nějaké konkrétní tradice. Zázračné zrození a dobrodružná výchova (mnohdy spojené s ohrožením) byly častým údělem vyvolených (srv. např. příběh malého Melchisedeka).66

6. Christianita a datace textu Pro dataci spisu je klíčový příběh o Osvětliteli. Pokud by totiž bylo Zjevení Adamovo sepsáno před vznikem Nového zákona nebo v oblasti ještě nezasa žené k řesťanstvím, představovalo by důkaz, že gnostický mýtus o spasiteli je předkřesťanský.67 Badatelé se o tomto bodě dlouhodobě přou a navrhova né datace proto sahají od 1. do 4. století.68 Jedni Zjevení Adamovo považují za doklad existence nekřesťanské gnóze,69 druhá část odborné veřejnosti hodnotí Srv. např. 1Kr 17,4. Srv. např. zrození zvěstovatele v PuvSv 113,21–25 (RNH 1, str. 252) nebo vznik Erich thonia z Athénou odhozeného Héfaistova semene (Pseudo-Apollodóros, Bibliotheca 3,14,6; Pseudo-Hyginus, Fabulae 166). 64 Srv. zrození prvého archonta dle PodArch 94,5–19 (RNH 1, str. 224n) nebo Héřino zrození Tyfóna (Homérský hymnus na Apollóna 305–361) či Héfaista (Hésiodos, Theogonie 927–929). 65 Srv. zrození Dionýsa Zagrea z Dia a jeho dcery Persefony (Diodóros Sicilský, Bibliotheca historica 4,4,1; 5,75,4; Suda, s.v. Zagreus aj.). 66 Narodil se mrtvé ženě a nesl kněžskou pečeť. Při narození už uměl mluvit a chválil Boha. Když nastala potopa, vynesl jej archanděl Michael do nebes. Po potopě byl Melchisedek nejvyšším z kněží. Na konci věků má přijít jako velekněz (dle delší recenze slovanské verze Druhého Henocha, in: R. H. Charles a W. Morfill, The Book of the Secrets of Enoch, Oxford 1896, apendix III). 67 Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 82. 68 Výčet názorů dalších badatelů viz Parrott, NovT 31,1 (1989) 68n, a Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 82n. 69 Např. Rudolph (1. nebo 2. stol. po Kr., srv. Gnóze, 2010, str. 138); Schottroff („Animae naturalitater salvandae“, 1960, str. 96; vznik spisu však klade až do 3. nebo 4. stol., tamt., str. 68); Perkins (The Catholic Biblical Quarterly 39 [1977] 383). Böhlig („Jüdisches und Iranisches“, 1968, str. 152 a 155n; Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963, str. 89–91) se domnívá, že náš text má původ v syropalestinské křtitelské sektě a že je výtvo rem předkřesťanské gnóze s iránskými prvky. Knihu mohli podle něj užívat setovci, ale nenapsali ji ani neredigovali (tamt., str. 91 a 95). Tento autor nicméně později dodává, že „předkřesťanskou gnózí“ nemyslel tu, která byla před zrozením Ježíše, ale tu, z níž se vyvinula ve 2. stol. gnóze křesťanská (dle Yamauchiho, in: Études Mithriaques, 1978, str. 562n, pozn. 141). MacRae (Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 152) datuje text do 1. nebo 2. stol. 62

63

[162] ��


traktát jako text křesťanský.70 Skutečnost, že narážky na Nový zákon se v něm nevyskytují zcela explicitně, vysvětlují tito badatelé samotnou povahou textu, koncipovaného jako zahalené zjevení věcí budoucích.71 Samotný spasitelský mýtus našeho spisu se podle Colpeho klasifikace72 podobá spíše mýtům gnos ticko-křesťanského typu a některé motivy odpovídají motivům křesťanské gnó ze.73 Nepřehlédnutelné jsou i motivy, které připodobňují Osvětlitele k Ježíšovi: činil znamení a zázraky; mocnosti, které Osvětlitele nepoznaly, se obrátily proti němu; sestoupil na něj Duch svatý; mocnosti potrestaly jeho tělo. Pasáž o Osvětliteli (ZjAd 76,8–77,18) tedy pravděpodobně představuje proroctví ex eventu, které vykládá gnostického spasitele jako historickou postavu, a touto postavou je Ježíš.74 K tomuto názoru se také přikláním. Proti rané dataci spisu mluví též narážky na mýtus o zrození ze skály ve výroku osmého království (ZjAd 80,21–26, pokud jde o mithraistický motiv)75 a na rozpracovanou verzi midrašického motivu o Šalomounovi a démonech ve výroku čtvrtého království (79,3–19).76 Tyto datace zasazují spis nejdříve do druhé poloviny 2. století po Kr., úplně nevylučují, že je traktát nekřesťanský, ale výrazně snižují pravděpodobnost, že by autor nebyl s křesťanstvím obeznámen.

a domnívá se, že traktát pro svoji závislost na židovské apokalyptice představuje přechodové stadium k apokalyptice gnostické. Hedrick (The Apocalypse of Adam, 1980, str. 214) klade redakci spisu před rok 100: Zjevení Adamovo je podle něj přímo závislé na židovské apokalyp tické tradici a neobsahuje žádné složité gnostické spekulace. Střední pozici zaujímá Parrott (srv. NovT 31,1 [1989] 68), který Zjevení Adamovo považuje za nekřesťanský text s možnými druhotnými křesťanskými zásahy a pasáže o Osvětliteli vykládá pomocí tradice o trpícím prorokovi (např. Mt 23,37). 70 Např. Yamauchi (in: Études Mithriaques, 1978, str. 544), Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987, str. 52), Stroumsa (vznik nejdříve ve druhé polovině 2. stol., Another Seed, 1984, str. 103), Beltz (mezi lety 100 a 200, in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003, str. 434) a Shellrude (in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 82–91). 71 Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 82n. 72 C. Colpe, Die religionsgeschichtliche Schule, Göttingen 1961, str. 198. 73 Např. přijetí křtu je spojené s přijetím „jména“, srv. FpEv 64,22–31 (RNH 1, str. 196). Pro podobné spojení v jiných křesťanských textech viz např. Herm sim 9,12,8; 13,2; 13,3; 13,7 aj. 74 Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 85. Podobným proroctvím ex eventu, které mluví o Ježíšovi, aniž by uvedlo jeho jméno, je MVelM 40,24–42,21 (RNH 2, str. 70n). 75 Yamauchi (in: Études Mithriaques, 1978, str. 547–562) na základě datace a analýzy zobra zení motivu Mithrova zrození ze skály, které se zachovaly v místech spojených s ranou gnózí (východní Sýrie, Itálie), klade vznik Zjevení Adamova nejdříve do druhé poloviny 2. stol. 76 Carroll (VigChr 44 [1990] 263–273) na základě historického vývoje legendy o Šalomou novi dokládá, že verze příběhu, která se nám dochovala (v níž Šalomoun užívá své moci nad démony k osobním a nemorálním účelům), se objevuje až textech z doby mezi pozdním 2. a 4. stoletím po Kr. Traktát dle něj tedy zcela jistě nemůže pocházet z předkřesťanské doby.


[163]

7. Edice a literatura FA K S I M I L E The Facsimile Edition of the Nag Hammadi Codices. Published under the Auspices of the Department of Antiquities of the Arab Republic of Egypt in Conjunction with the United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization. Codex V, Leiden 1975 EDICE TEXTU A. Böhlig – P. Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen aus Codex V von Nag Hammadi im Koptischen Museum zu Alt-Kairo, Halle – Wittenberg 1963. Ch. W. Hedrick, The Apocalypse of Adam: A Literary and Source Analysis, (SBL Dissertation Series 46), Chico, CA, 1980. P.-A. Linder, The Apocalypse of Adam Nag Hammadi Codex V,5 Considered from its Egyptian Background, Ödeshög 1991. G. W. MacRae, „The Apocalypse of Adam: V,5: 64,1–85,32“, in: D. M. Parrott (ed.), Nag Hammadi Codices V,2–5 and VI with Papyrus Berolinensis 8502, 1 and 4, (NHS 11), Leiden 1979, str. 151–195. F. Morard, L’Apocalypse d’Adam, Québec 1985. P Ř E K L A D Y A K O M E N TÁ Ř E W. Beltz, „Die Apokalypse des Adam (NHC V,5)“, in: H.-M. Schenke – H.-G. Bethge – U. U. Kaiser (eds.), Nag Hammadi Deutsch, 2. sv.: NHC V,2–XIII,1, BG 1 und 4, (GCS.NF 12, Koptisch-Gnostische Schriften III), Berlin – New York 2003, str. 433–441. H. N. Bream, „The Apocalypse of Adam“, in: týž, The Apocryphon of John and Other Coptic Translations, Baltimore 1987, str. 186–205. B. Layton, „The Revelation of Adam“, in: týž, The Gnostic Scriptures, London – New York 1987, str. 52–64. S E K U N D Á R N Í L I T E R AT U R A W. Beltz, „Bemerkungen zur Adamapokalypse aus Nag-Hammadi-Codex V“, in: P. Nagel (ed.), Studia Coptica, Berlin 1974, str. 159–163; U. Bianchi, „Salut et histoire sacrée dans l’‹‹Apocalypse d’Adam›› de Nag Hammadi“, in: M. Rassart-Debergh – J. Ries (eds.), Actes du IV e congrès Copte, Louvain-la-Neuve, 5–10 septembre 1988, Louvain-la-Neuve 1992, str. 365–371; A. Böhlig, „Jüdisches und Iranisches in der Adamapokalypse des Codex V von Nag Hammadi“, in: týž, Mysterion und Wahrheit. Gesammelte Beiträge zur spätantiken Religionsgeschichte, Leiden 1968, str. 149–161; S. T. Carroll, „The Apocalypse of Adam and Pre ‑Christian Gnosticism“, VigChr 44 (1990) 263–279; M. V. Cerutti, „Epithymia e phthorá in testi tardo-giudaici e gnostici (Apocalisse di Mosé e Apocalisse di Adamo)“, Rivista Biblica 36/1 (1988) 199–227; A. F. J. Klijn, „An Analysis of the Use of the Story of the Flood in The Apocalypse of Adam“, in: R. van den Broek – M. J. Vermaseren (eds.), Studies in Gnosticism and Hellenistic Religions presented to Gilles Quispel on the Occasion of his 65th Birthday, Lei den 1981, str. 218–226; L. H. Martin, „Genealogy and Sociology in The Apocalypse of Adam“, in: J. E. G oehring – Ch. W. Hedrick – J. T. Sanders – H. D. Betz (eds.), Gnosticism and the Early Christian World: In Honor of James M. Robinson, Sonoma 1990, str. 25–36; P. Nagel, „Marginalia coptica: I. ,Die Wolke neben ihm‘ (ApkAd 81,19)“, Wissenschaftliche Zeitschrift

[164] ��


der Martin-Luther-Universität Halle – Wittenberg 22 (1973) 111–115; D. M. Parrott, „The 13 Kingdoms of The Apocalypse of Adam: Origin, Meaning and Significance“, NovT 31,1 (1989) 67–87; Ph. Perkins, „Apocalypse of Adam: The Genre and Function of a Gnostic Apocalyp se“, The Catholic Biblical Quarterly 39 (1977) 382–393; K. Rudolph, Gnóze. Podstata a dějiny náboženského směru pozdní antiky, Praha 2010, str. 138–140; G. M. Shellrude, „The Apocalypse of Adam: Evidence for a Christian Gnostic Provenance“, in: M. Krause (ed.), Gnosis and Gnosticism. Papers Read at the Eighth International Conference on Patristic Studies, Leiden 1981, str. 82–91; H.-M. Schenke, „The Phenomenon and Significance of Gnostic Sethianism“, in: B. Layton (ed.), The Rediscovery of Gnosticism, sv. 2: Sethian Gnosticism, (Studies in the History of Religions, Supplements to Numen, 41), Leiden 1981; L. Schottroff, „Animae natu ralitater salvandae. Zum Problem der himmlischen Herkunft des Gnostikers“, in: W. Eltester (ed.), Christentum und Gnosis, Berlin 1960, str. 65–97; G. A. G. Stroumsa, Another Seed. Studies in Gnostic Mythology, (NHS 24), Leiden 1984; A. J. Welburn, „Adam’s Apocalypse: CG V/5 as Testament and Jewish Revelation“, in: týž, From a Virgin Womb. The Apocalypse of Adam and the Virgin Birth, (Biblical Interpretation Series 91), Leiden 2007, str. 29–42; E. M. Yamauchi, „The Apocalypse of Adam, Mithraism, and Pre-Christian Gnosticism“, in: Études Mithriaques. Actes du 2e Congrès International, Téhéran, du 1er au 8 septembre 1975, Leiden – Téhéran – Liège 1978, str. 537–563.

Zjevení Adamovo (překlad z kopštiny) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

[165]

Zjevení Adamovo (překlad z koptštiny)77 [ NÁ ZE V SPISU ]

(64) Zjevení Adamovo Zjevení, které Adam předal svému synu Sétovi, když mu bylo sedm set let.78

[A DA M A E VA]

Řekl: 5 „Poslyš má slova, můj synu Séte! Když mne a tvou matku Evu bůh stvořil ze země, chodil jsem s ní ve slávě, 10 kterou viděla v aiónu, v němž jsme vznikli.79 Předala mi slovo poznání Boha – toho věčného – a podobali jsme se 15 velkým věčným andělům, neboť jsme byli výše než bůh, jenž nás stvořil, a než mocnosti, které byly s ním a které jsme neznali.80 20 Pak nás bůh, vládce aiónů a sil, oddělil ve hněvu.81 Tehdy se z nás staly aióny dva.82 A sláva, která byla v našem srdci, Překládám dle MacRaeho edice (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) s přihlédnutím k těmto edicím: Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963; Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, a Morard, L’Apocalypse d’Adam, 1985. 78 Pokud je Zjevení Adamovou závětí, je míněn pravděpodobně věk Sétův (srv. Gn 5,3n [LXX]), srv. MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc. 79 „Stvořil ze země“ srv. Gn 1,27 a 2,7. „V aiónu“ možno přeložit též: „prostřednictvím aiónu“ (Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963) nebo: „z aiónu“ (Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987). Pasáž je poněkud nesrozumitelná. Možná je míněna nějaká pra původní božská oblast, v níž Adam a Eva přebývali před svým tělesným stvořením (a odkud pochází jejich sláva), možná pouze svět pozemský. Layton předpokládá, že po slově „sláva“ bylo vypuštěno několik slov (in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.) 80 „Předala mi“, dosl. „poučila mne o“ (srv. ZjAd 64,1–2 a 85,21). „Podobali jsme se velkým věčným andělům“: možná narážka na Gn 3,5 (LXX), srv. PodArch 90,9n (RNH 1, str. 220); PuvSv 119,1–4 (RNH 1, str. 258) a Gn 3,22. Předání „slova poznání“ by pak mohlo být aluzí na Gn 3,6 (jedení ze stromu poznání) a rajský příběh. „Které jsme neznali“: původní nevinnost Adama a Evy (srv. níže ZjAd 65,1–19). 81 „Vládce sil“, srv. PodArch 95,22–25 (RNH 1, str. 226), kde je však takto nazýván Jalda baóthův syn Sabaóth. „Oddělil“: tvö. Přesný význam tohoto slovesa je zde těžké určit. Jeho hlavní význam je „vymezit“, „určit“, „ustanovit“ (W. C. Crum, A Coptic Dictionary, Oxford 19622, str. 450; jako substantivum pak „určení,“, „uspořádání,“ „osud“, srv. ZjAd 82,14). Badatelé (např. MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979; Hedrick, The Apocalypse of Adam, 1980, str. 85) většinou překládají volněji „rozdělil“ a vidí zde výklad Gn 2,21–23 jako rozpůlení prvotního člověka, odrážející Aristofanovo vyprávění v Platónově dialogu Symposion (189d–193c). Motiv oddělení ženy od muže jako počátku neštěstí a požadavek záchrany skrze její návrat a obnovu původní jednoty byl v gnostických textech poměrně známý, viz např. FpEv 68,22–24 a 70,9–11 (srv. RNH 1, str. 197n). Layton (in: The Gnostic Scriptures,1987) 77

[166] ��

Zjevení Adamovo (překlad z kopštiny)

nás opustila, mne a tvoji matku Evu, stejně jako první poznání, které v nás dýchalo.83 A (sláva)84 nám prchla 30 a vstoupila do velké[ho] (2 řádky zlomkovité) (65) ne[pochází] z aiónu,85 v němž [jsme] já a tvá matka Eva vznikli. 82 83 84 85 (Poznání)86 však vstoupilo do semene 5 velkých aiónů.87 Proto jsem tě také nazval jménem onoho člověka, který je semenem velkého pokolení: z něj (toto pokolení pochází).88 25

překládá ve smyslu „dal nám přikázání“ (přestože se dále drží výše popsaného výkladu o roz dělení původního androgyna). Linder (The Apocalypse of Adam, 1991, pozn. ad loc.) překládá „rozhodl proti nám v hněvu“ a vykládá tuto pasáž jako frázi židokřesťanské tradice, která znamená „odsoudit někoho k smrti“. Domnívám se, že je tu i další možnost výkladu, a to ozvuk motivu vyhnání z ráje (Gn 3,22–24), tj. „oddělení“ od místa, v němž žili (a po němž zřejmě následuje pozemské odcizení Adama a Evy). Bůh člověku tím, že jej vyhnal z ráje, určil úděl. 82 „Aión“ ve Zjevení Adamově může označovat místo i bytost. 83 Sláva a poznání, nebeské atributy, se patrně vracejí zpět vzhůru. Poznání (a zřejmě i slá va, srv. např. ZjAd 74,21–23) přejde do pokolení Sétova. Ztráta slávy: srv. ZjMoj 20 a 21 (viz KTM II, str. 355n); ZŠal 130 (odchod slávy Boží jako následek modloslužebnictví, spojený se zatměním ducha). „Které dýchalo v nás“ srv. PuvSv 115 (RNH 1, str. 254n; Sofia Zóé do tělesného Adama posílá svůj dech) a TKJ II/1, 19,15–32 (demiurg nevědomky vdechne do Adama ducha jako božskou moc Sofie), a také FpEv 63,5–11 (RNH 1, str. 195). 84 Pravděpodobný doplněk (na základě mužského rodu, který v koptštině toto slovo má). 85 Hedrick (The Apocalypse of Adam, 1980, str. 230n) doplňuje: „vstoupila do [jiného] velkého [aiónu] a do [jiného velkého] pokolení, které ne[bylo vyhnáno] z aiónu.“ Morard, (L’Apocalypse d’Adam, 1985): „vstoupila do [jiného] velkého [aiónu] a do [jiného] pokolení. To je to, které nevzešlo z aiónu, v němž jsme já a tvá matka Eva vznikli.“ Výraz „jiný“ (nebo „cizí“) byl v gnó zi spojován se Sétovým pokolením na základě Gn 4,25 (LXX) (srv. Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.). 86 Pravděpodobný doplněk na základě rodu (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979). Nebo: „(Toto pokolení) však vstoupilo“ (tak Morard, L’Apocalypse d’Adam, 1985; Linder, The Apocalypse of Adam, 1991). 87 „Semeno“: zde spora. Zjevení Adamovo užívá tři výrazy, mezi nimiž pečlivě rozlišuje: tak je potomstvo Sétovo vždy označováno slovem spora (např. ZjAd 65,8; 69,12; 71,5; 76,7; 85,22), zatímco potomci Noemovi či Sémovi slovy sperma (72,24; 73,14.25; 74,17) či qroq (73,2.6). Termínu spora je i užito v „hymnu na dítě“ 79,16n (dítě panny a Šalomouna). Pouze v 83,4 nemůžeme s určitostí prohlásit, o jaké sémě jde (neví se, kdo je kdo). V českém překladu mezi těmito třemi termíny nelze rozlišit, pouze qroq překládám volněji jako „potomstvo“. 88 Adam zde svému synovi ukazuje jeho spojitost s nebeským Sétem: jako předek gnostického pokolení je Sét nazván podle svého božského předobrazu. Srv. TKJ II/1, 24,35–25,2; k nebes kému Sétovi viz TKJ II/1, 9,11–14. „Sémě Sétovo“ srv. TKJ II/1, 9,14–16; SetStel 120,10; Zostr 130,16n; ZjAd 85,22. „Onen“ (etMmay, řec. 9keÍnoV) zde má význam tajuplného a vznešeného titulu nebeského Séta a dále je to výsostné označení těch, kteří patří pravému Bohu. (Kde je proto tento překlad v češtině udržitelný, ponechávám; kde ne, překládám jako „tento“, „tito“). „Který je semenem“ nebo: „které“ (vztahovalo by se to na jméno). Konec věty v textu nedává dobrý smysl, dosl.: „nebo skrze něj.“ Doplňuji podle MacRaeho, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.


[167]

Po oněch dnech 10 se mně a tvojí matce Evě vzdálilo věčné poznání Boha pravdy. Od té doby se jako lidé 15 učíme mrtvé věci. Tehdy jsme poznali boha, který nás stvořil, protože jsme nebyli cizí jeho mocnostem, a 20 sloužili jsme mu ve strachu a v otroctví.89 A potom jsme ve svých srdcích ztmavli.90

[ T Ř I MUŽI ]

Já jsem tedy v myšlence 25 svého srdce spal.91 Uviděl jsem ale před sebou tři muže, jejichž podobu jsem nemohl rozpoznat, protože 30 nepocházeli z mocností boha, který [nás stvořil].92 [Převyšovali …] (2 řádky zlomkovité)93 (66) Řekli mi: ,[Pozvedni] se, Adame, z tohoto spánku smrti a slyš o aiónu a o semeni 5 onoho člověka, k němuž přišel život!94 On vzešel z tebe a z Evy, tvého protějšku.‘95 Když jsem 10 od těchto velkých mužů, kteří stáli přede mnou, uslyšel tato slova, povzdechli jsme si spolu s Evou ve svých srdcích.96 A pán bůh, 15 který nás stvořil, stál před námi. Řekl nám: ,Adame, proč (vy dva) vzdycháte ve svém srdci? Nevíte, že já 20 jsem bůh, který vás stvořil? A vdechl jsem do vás ducha života, abyste se stali živou duší.‘97 Tu padla na naše oči temnota. „Nebyli cizí jeho mocnostem“: kontrast ke ZjAd 64,17–19. Bát se Hospodina a sloužit mu byl častý starozákonní požadavek, srv. Ž 2,11; Dt 6,13 aj. 90 „Ve svých srdcích“ nebo: „ve svých myslích“. Podobně i na jiných místech. Srdce bylo centrem uvažování. „Ztmavli“: tj. oslepli. 91 Pravděpodobně to není „vidění ve snu“ ( jak se domnívá Böhlig, in: týž – Labib, KoptischGnostische Apokalypsen, 1963, str. 88; týž, „Jüdisches und Iranisches“, 1968, str. 149). Spíše je zde užito gnostického přirovnání bytí ve světě ke spánku (viz Hedrick, The Apocalypse of dam, 1980, str. 24n; MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 152, a Perkins, „Apocalypse of Adam: The Genre and Function of a Gnostic Apocalypse“, The Catholic Bibli cal Quarterly 39 [1977] 386). 92 „Tři muži“ nebo: „tři lidé“. Patrně to jsou andělé, srv. návštěvu u Abrahama v Mamre z Gn 18,2; ZAbrA 6,4–6 a arménskou literaturu o Adamovi, kde je tento motiv křesťansky vykládán symbolikou Trojice (M. Stone, „The Death of Adam – an Armenian Adam Book“, HThR 59 [1966], str. 283–291). Možná jsou to ti tři, kteří jsou vzýváni na konci traktátu (ZjAd 85,30n). 93 MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) doplňuje: „sláva […] muži […]“. 94 Probuzení srv. PodArch 89,11–15 (RNH 1, str. 219, probuzení Adama Evou) a PuvSv 115,36–116,8 (RNH 1, str. 255). 95 „O aiónu“ nebo: „o věčnosti“. „Protějšek“: synzygos. Poslové zvěstují Adamovi, že jeho uprchlé poznání (tj. „život“, srv. ZjAd 69,14n) a sláva přejdou do jeho syna Séta a do jeho pokolení. 96 Pravděpodobně je tedy zjevení přítomna i Eva. 97 Překládám podobně jako Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987. Doslova: „ducha života 89

[168] ��


Pak bůh, který nás stvořil, stvořil ze sebe syna […] (4 řádky zlomkovité)98 (67) [… v ] myšlence svého […]. Poznal jsem sladkou touhu po tvé matce. Tehdy v nás byla síla našeho věčného poznání zničena a slabost nás pronásledovala. 5 Proto byly dny našeho života zkráceny.99 Pochopil jsem, že jsem přišel pod 10 moc smrti. 25

[ PRORO C T V Í Z J E V ENÁ A DA MOV I ]

Teď ti tedy, 15 můj synu Séte, odhalím to, co mi zjevili oni muži, které jsem 20 dříve viděl před sebou. Poté, co dovrším časy tohoto pokolení, 25 a roky [tohoto pokole ní] se naplní, tu100 […] služebník101 (2 řádky chybí; strana 68 v kodexu je prázdná)102

[ P O T OPA]

(69) (1 řádek chybí) všemouhoucí [bůh] vylije proudy deště, 5 [aby] skrze to, k čemu se [ono (tělesné)] obrací, zničil vše tělesné {boha všemohoucího, aby zničil vše tělesné}103 na zemi – 10 i ty, kdo pocházejí ze semene lidí, na něž přešel na živou duši“, srv. Gn 2,7 (LXX). Možná za tímto obratem stojí představa, že samotná duše nestačí a musí se oživit duchem, aby se stala duší živou. Srv. PodArch 88,3–16 (viz RNH 1, str. 217n), podle níž demiurg vdechl člověku duši, ale ten se nemohl napřímit, a proto musel přijít duch, aby se člověk stal „živou duší“. 98 MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) první zlomkovitý řádek (28) doplňuje: „[a] (z) [tvé matky] Evy“. Morard (L’Apocalypse d’Adam, 1985) doplňuje též slova „tvá matka“, avšak v jiné části téhož řádku, zatímco Böhlig na tomtéž řádku čte: „[…] já jsem [bůh]“. Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987) to vykládá jako zrození Kaina jako syna Evy a demiurga, pasáž je však dochovaná tak špatně, že tento význam v ní badatelé většinou spíše hádají. Podobnou interpretaci přebírá též Martin (in: Gnosticism and the Early Christian World, 1990, str. 25–36), který motiv, že demiurg měl s Evou syna, vykládá jako závazné ustanovení exogamního sňatku pro kainity. Podobná aplikace sociologických teorií na gnostické mýty mi však přijde poněkud nepřiměřená (nehledě k tomu, že Zjevení Adamovo kategorii „Kainova pokolení“ nezná). 99 „Síla“: akmh. Srv. též prokletí Adama před vyhnáním z ráje (Gn 3,17–19). „Zkrácení dnů života“ u Adama a Evy srv. PuvSv 121,13–27 (RNH 1, str. 260), u Adamových potomků srv. 2Bár 17,2n, u lidí všeobecně srv. Gn 6,3; 1Hen 80,2. Srv. též prokletí Adama před vyhnáním z ráje (Gn 3,17–19). 100 Adam začíná vyprávět události, které se mají stát po jeho smrti, větu proto kvůli lepší srozumitelnosti převádím z minulého času do budoucího. 101 Hedrick (The Apocalypse of Adam, 1980) doplňuje: „[Noe], služebník [boha …]“. 102 Tato strana měla tak nekvalitní povrch, že se ani popsat nedala (Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.).


[169]

[život] 15 poznání, který pochází ode mne a od tvé matky Evy, protože oni mu jsou cizí.104 Poté přijdou 20 velcí andělé na vysoko plujících oblacích a vezmou tyto lidi na místo, na němž přebývá duch 25 života105 (asi 4 řádky chybí) 103 104 105 (70) [… sláva …] onen106 […] z nebe až na [zem. Pak] zůstane 5 vše tělesné pod [vodami].107 Tu si bůh odpočine od svého hněvu a vrhne na vody svoji moc. Ochrání v arše své syny a jejich ženy i se zvířaty, v nichž našel zalíbení, a s ptac 10 tvem nebeským, které povolal 15 a vypustil na zem.108 A bůh řekne Noemovi – tomu, jehož budou pokolení nazývat Deukaliónem: ,Hle, 20 ochránil jsem v arše, i tvoji ženu, tvé syny a jejich ženy, jejich zvířata a ptactvo [nebeské], (všechny), které jsi povolal. 25 (1 řádek zlomkovitý,109 asi 4 řádky chybí) (71) proto tobě a tvým synům dám zemi. Budete nad ní královsky vládnout, ty a tví synové, a 5 nevzejde z tebe sémě těch lidí, kteří by přede mnou stáli v jiné slávě.‘110 Tu se oni objeví jako oblaky 10 velkého světla.111 Ti lidé, kteří byli vyhnáni pro poznání velkých aiónů a andělů, přijdou a předstoupí 15 před Noema a před aióny.112 A bůh řekne Noemovi: ,Proč ses odvrátil od toho, co jsem ti řekl? Zde se text opakuje. Možná jde pouze o omyl písaře (omylem zopakovaný kus věty). Pokud ne, mohl by být význam následující: bůh může zničit jen to, co mu patří a co stvořil, tj. vše tělesné, ale nic jiného. 104 Potopa: srv. zvl. Gn 6,17 a 7,4. Srv. též odlišné gnostické verze o potopě např. z TKJ II/1, 29,2–12 a EvEg III/2, 61,1–15; MVelM 38,17–39,15 (RNH 2, str. 69). „Bůh všemohoucí“: pantokratvr. Zde označení pro boha stvořitele. „Skrze to, k čemu se [ono (tělesné)] obra cí“, dosl.: „skrze ty (věci), které to (tělesné) hledá“. Překlad je nejistý, ale smysl je nejspíše ten, že vše tělesné potřebuje k životu vodu z nebes, skrze niž má být zničeno (podobně vykládá Linder, The Apocalypse of Adam, 1991). „Ti, na něž přešel život poznání“: pokolení Sétovo. „Jsou mu cizí“, tj. bohu všemohoucímu. 105 „Duch života“ srv. Gn 6,17 a 7,22. Autor Zjevení Adamova zřejmě soudil, že pomřelo-li vše na zemi, jediná možnost záchrany pro gnostiky je v nebi, odkud „duch života“ pochází. 106 Nebo: „tam“. 107 „Vše tělesné“, dosl.: „veškeré množství těla“. 108 „Ochrání prostřednictvím archy“, dosl.: „dá sílu skrze archu“. Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.) překládá s doplněním: „(poté, co vyšli) z archy“. Subjektem je buď Noe, nebo (pravděpodobněji) starozákonní bůh, a proto Böhlig a MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc) nabízejí doplnění: „Ochrání … (Noema, jeho ženu a) jeho syny.“ 109 MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979); Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987); Bream (The Apocryphon, 1987) a Beltz (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003) doplňují: „[A vypustil jsi je na zem].“ Deukalión: podle řeckého mýtu přežil se svou ženou Pyrrhou potopu (viz např. Pseudo-Apollodóros, Bibliotheca 1,7,2). 110 „Jiná sláva“, tj. sláva od pravého Boha, která prve prchla Adamovi (srv. ZjAd 64,24–26). 111 „Objeví“, dosl.: „stanou“. Řeč je pravděpodobně o zachráněných gnosticích. 112 Snad jde o návrat gnostiků. „Byli vyhnáni pro poznání“: význam není zcela jasný, bada telé nabízejí různé způsoby překladu a výkladu: „Byli vyhnáni z poznání“ (MacRae, in: Nag 103

[170] ��


tvořil jsi jiné pokolení, abys 20 opovrhl mojí mocí.‘113 Tu Noe odpoví: ,Dosvědčím S před tvojí paží, že pokolení těchto lidí nevzešlo 25 [ze mne] ani [z mých synů]‘114 (1 řádek zlomkovitý, asi 4 řádky chybí) (72) poznání. [A on bude …] ony lidi, přenese je do jejich pravé země a vystaví jim 5 svatý příbytek. Budou nazýváni oním jménem a budou tam přebývat šest set let v poznání nepomíjivosti 10 a budou s nimi přebývat andělé velkého světla.115 V jejich srdci nebude žádný ohavný skutek, jen poznání Boží.116

[ NOE A J EHO S Y NOV É]

Pak Noe rozdělí celou zemi mezi své syny Cháma, Jáfeta a Séma.117 Řekne jim: ,Synové moji, poslyšte má slova. Pohleďte, 20 rozdělil jsem mezi vás zemi. Služte však (bohu všemohoucímu) ve strachu a v otroctví po všechny dny svého života!118 Ať se vaše sémě nikdy neodvrátí od tváře 25 boha všemohoucího. […] já a […]‘ (1 řádek zlomkovitý, asi 3 nebo 4 řádky chybí) 15

Hammadi Codices V,2–5, 1979), nebo „odděleni od“ (tamt., pozn. ad loc.; podobně Morard, L’Apocalypse d’Adam, 1985); „ti, kteří vznikli skrze poznání“ (Beltz, in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003). Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.) se domnívá, že jsou míněni potomci Kainovi. 113 Stvořitel, který o záchraně gnostiků pomocí andělů zřejmě neměl tušení, se osopuje na Noema, protože se domnívá, že je schoval v arše, nebo je považuje za výtvory Noemovy: zde je možná podobnost s příběhem Deukaliónovým ( jehož jménem je Noe ve Zjevení Adamově též nazýván), který „vytvořil“ první lidi po potopě tak, že za sebe házel kameny (srv. Pseudo‑Apollodóros, Bibliotheca 1,7,2; Pseudo-Hyginus, Fabulae 153). 114 „Před tvojí paží“ nebo: „mocí“. Stvořitel je líčen antropomorfními obrazy fyzické síly. Zajímavou interpretaci podává Linder (The Apocalypse of Adam, 1991, pozn. ad loc.), který překládá „před tvým křídlem“, vztahuje to na křídlo cheruba nad archou úmluvy a vykládá jako pravděpodobnou narážku na Ž 17 (nářek nespravedlivě obviněného). 115 „Oním jménem“ nebo: „jménem, které je tam“. Asi některé sebeoznačení gnostiků, nej pravděpodobněji „sémě Sétovo“ (tak Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.), srv. odkazy na „jméno“ ve ZjAd 5,5–9; 77,18–22; 83,5n. 116 Nejde jen o poznání Boha, ale hlavně o to, že poznání z Boha vychází. Poznání vystupuje jako Boží atribut. 117 Srv. Gn 9,18n. 118 „Služte (bohu všemohoucímu)“, dosl. jen: „služte mu“. Přikláním se k interpretaci, že Noe hovoří o bohu stvořiteli, i když ten není v předchozích souvislostech uveden – podobně to chápou MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979), Beltz (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003), Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987) a Linder (The Apocalypse of Adam, 1991). Jiná možnost překladu: „služte jí“, tj. zemi (tak Morard, L’Apocalypse d’Adam, 1985; MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.); Böhlig – Labib (Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963) překládají „pracujte na ní“, srv. Gn 9,20.


[171]

[Potom řekne] (73) [Sém,]119 Noemův syn: ,V [mém] potomstvu nalezneš zalíbení ty i tvoje moc. Zapečeť ho svojí 5 silnou rukou skrze strach a přikázá ní, a tak všechno potomstvo, které vzešlo ze mne, neodpadne od tebe ani od boha všemohoucího, 10 ale budou pokorně sloužit ve strachu, který patří k jejich pochopení.‘120

[ KON V ERT I T É K E GNOS T IC K ÉMU P OKOL ENÍ ]

Tu přijdou jiní lidé ze semene Cháma a 15 Jáfeta, bude jich čtyři sta tisíc, a vejdou do jiné země a budou pobývat s oněmi lidmi, kteří mají svůj původ ve velikém věčném poznání. Stín jejich moci totiž ochrání ty, kdo s nimi pobývají, ode 20 všeho zlého a od každé nečisté touhy.121 25 Tehdy sémě Cháma a Jáfeta utvo ří dvanáct království a [jejich jiné] sémě vstoupí do království jiného lidu.122 [Pak] se […] uradí (1 řádek zlomkovitý)123 (74) který je mrtvý […] velkých aiónů 30 neporušitelnosti. A oni přijdou ke svému bohu Saklovi, vejdou k 5 mocnostem a obviní ty veliké muže, kteří přebývají ve své slávě.124 Řeknou Saklovi: ,Co to Rekonstrukce dle Morarda, L’Apocalypse d’Adam, 1985, podobně chápe např. Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 87. 120 „Pochopení“: eime. Přestože toto slovo v jiných textech znamená totéž co „poznání“, zde autor zřejmě rozlišuje: jedná se pouze o pochopení demiurgovy moci a současně i vlastní bezmocnosti. Sém, který tu hovoří ke svému otci, byl prapředkem všech Semitů (srv. Gn 10,21–31) a židovského národa (srv. Gn 11,10–32); zde vystupuje jako předobraz jejich závazku vůči starozákonnímu bohu (tj. v gnostické optice demiurgovi). 121 Z potomků Cháma a Jáfeta (ne Séma, který se zaslíbil starozákonnímu bohu) vzejde velký počet konvertitů, kteří se přidají k pokolení Sétovu a budou sdílet jeho vyvolení. „Čtyři sta tisíc“ srv. čtyři sta tisíc spravedlivých v manichejských Homiliích 68,18 či ve fragm. i z Máního Knihy obrů (dle Stroumsy, Another Seed, 1984, str. 85). 122 „Dvanáct království“ srv. Gn 10,2.6 (dle LXX je synů Jáfeta a Cháma dohromady dvanáct). „[Jejich jiné] sémě“ nebo: „[jejich] sémě [také]“ (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979). Doplnění není však jisté, Morard (L’Apocalypse d’Adam, 1985) překládá pouze: „a […] sémě vstoupí do království […] jiného lidu.“ Snad je „jiným semenem“ míněno oněch dříve zmíněných čtyři sta tisíc odpadlíků (Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987; Linder, The Apocalypse of Adam, 1991, obojí pozn. ad loc.). Pokud by opravdu šlo o další pokolení, tak by s předchozími dvanácti královstvími tvořilo království třináct (srv. ZjAd 77,27–82,19). 123 MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) a Beltz (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003), čtou: „[…] aióny […]“. 124 Jméno Sakla(s), „hlupák“, představovalo jedno z gnostických označení demiurga Jalda baótha (TKJ II/1, 11,17; PodArch 95,7, srv. RNH 1, str. 225). Dle EvEg III/2, 57,9–58,22 je Sakla „velký anděl“, který vládne nad chaosem a podsvětím. V páru se svým protějškem, démonkou jménem Nebruel, plodí dvanáct pomocných andělů, aby každý z nich vládl svému světu v podsvětí a v chaosu. Viz též EvEg III/2, 58,23–59,1. 119

[172] ��


mají za moc tito lidé, kteří stojí před tebou, 10 ti, kteří byli vzati ze sémě Cháma a Jáfeta a jichž je čtyři sta 125? Byli přijati do jiného aiónu, (než byl ten,) z něhož pocházejí, a 15 vyvrátili všechnu slávu tvé moci a království, kterému vládneš svou rukou.126 Vždyť Noemovo sémě činilo skrze jeho syna vše, co chceš, spolu se všemi mocnostmi 20 v aiónech, nad nimiž vládne tvoje síla. (Avšak) tito lidé a ti, kdo přebývají v jejich slávě, nečinili to, co ty chceš, 25 [ale] odvrátili všechny tvé zástupy.‘

[OHEŇ, SÍR A A A SFA LT ]

Pak jim bůh aiónů dá [ze] svých služebníků (1 řádek zlomkovitý) 30 přijdou do oné země, (75) kde budou přebývat ti velcí lidé, kteří nebyli a ani nebudou poskvrněni žádnou touhou, 5 protože jejich duše nepochází z poskvrněné ruky, ale z velikého přikázání věčného anděla. Pak na tyto lidi bude vržen oheň, 10 síra a asfalt.127 Na tyto aióny přijde oheň a dým, oči mocností světel ztmavnou 15 a aióny v oněch dnech nebudou vidět.128 [ Z ÁC HR A NA GNOS T IK Ů ]

Sestoupí velká světelná oblaka a z velikých aiónů na ně sestoupí ještě další 20 svě telná oblaka.129 Abrasax, Sabló a Gamaliél sestoupí a vynesou ony lidi z 25 ohně a hněvu a vezmou je nahoru nad [aióny] a nad (oblast) vlády mocností, a vyvedou je z130 […] život […] 30 a vyvedou je [z …] aióny […] (76) tam [pří]bytek [velkých …] Konjektura dle ZjAd 73,15n (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.). Je nicméně možné, že počet čtyř set je správný (tak Linder, The Apocalypse of Adam, 1991), srv. EvEg III/2, 62,14n. 126 Ruka boží: srv. Ž 17,7n.14. „(Než byl ten,)“: čtu dle doplnění Beltze (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003). 127 Pravděpodobně zničení Sodomy a Gomory, srv. Gn 19,24; ParSem 28,34–29,30. Dle EvEg III/2, 60,9–18 bylo se Sodomou a Gomorou spojováno sémě Sétovo. Srv. též ParSem 28,34–29,29. 128 „Světla“: fvsthr. Jsou zřejmě míněny slunce a měsíc (Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 90; Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.). Mohlo by se také jednat o hvězdy. „Dým“ srv. Gn 19,28. H. Goedicke, „An Unexpected Allusion to the Vesuvius Eruption in 79 A.D.“, AmerJournPhil 90 (1969) 340n, se domnívá, že si autor k popisu událostí bral jako vzor vylíčení výbuchu Vesuvu (srv. Plinius mladší, Epist. VI,16 a 20). 129 „Světelná oblaka“ srv. ZAbrA 9,8; Zostr 4,21–23. 130 Gamaliél je pravděpodobně jméno anděla, který v traktátu Melchisedek zjevuje Melchi sedekovi proroctví o Kristu a mluví o „církvi dětí Sétových“ (Melch 5,17–20, viz RNH 2, str. 125


[173]

se svatými anděly a aióny. Tito lidé se budou podobat 5 oněm andělům, protože jim nejsou cizí, ale podílejí se na nepomíjivém semeni.

[ PŘ ÍC HOD OS V Ě T L I T EL E]

Osvětlitel poznání131 však znovu – potřetí132 – projde 10 ve veliké slávě, aby si ze semene Noemova a ze synů Cháma a Jáfeta zanechal stromy 15 plodící ovoce.133 Vykoupí jejich duše ze dne smrti, protože každý výtvor, jenž pochází z této smrtelné země, přijde 20 pod moc smrti.134 Avšak ti, kteří ve svých srdcích myslí na poznání věčného Boha, nepominou, protože nepřijali ducha 25 pouze z tohoto království, ale přijali (jej) od135 […] věčného anděla136 […] Osvětlitel […] (1 řádek zlomkovitý)137 30 […] mrtvý (1 řádek zlomkovitý) (77) […] Sétovo.138 90 a tamt., pozn. 92). V Proten 48*,26–30 jsou Kamaliél a Sambló služebníci velkých svatých osvětlitelů, kteří donášejí světelný prvek do míst jeho otcovství. Dle Zostr 47,2 je Gamaliél jedním ze strážců nesmrtelné duše; objevuje se také jako jeden ze tří „strážců“ v bezejmenném gnostickém traktátu z kodexu Brucianus (f. 110 v, 34n). Všechna tři jména (avšak ne pospolu) nacházíme v Zostr 47,2.11.13.24. Spolu s Gabrielem tvoří jáhny čtyř osvětlitelů v EvEg III/2, 52,19–53,10 a 64,24–65,1. Abrasax se objevuje též v magických textech (např. PGM IV, 331n; VIII, 49; XIII, 156.466 aj., viz též A. Dieterich, Abraxas, Leipzig 1891). Záchrana: srv. záchranu setovců dle Epiph. haer. 39,3,1. 131 „Osvětlitel“: fvsthr. V gnostických textech běžný spasitelský titul, srv. Hipp. refut. V,8,40; Kefalaia 165,25–166,16 (Mání); Kefalaia 7,27 (Zarathuštra). Badatelé spekulují o tom, kdo se za tímto titulem skrývá v našem spise (viz úvod, zde str. 157–162). 132 „Potřetí“: je zmíněn třetí příchod, aniž by předtím byla řeč o prvních dvou. Názory bada telů na tuto nesrovnalost se různí: MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) a Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.) za první dva příchody Osvětlitele považují potopu a oheň (srv. tři Sétovy parúsie v EvEg III/2, 62,24–63,9: potopa; požár; soud archontů, sil a mocností), zatímco Hedrick (The Apocalypse of Adam, 1980, str. 30n) se domnívá, že tato nedůslednost je důkazem teorie o kompilaci spisu. 133 Dosl.: „aby zanechal ze semene Noemova a ze synů Cháma a Jáfeta, aby si zanechal stromy plodící ovoce.“ Linder (The Apocalypse of Adam, 1991) překládá trochu jinak: „aby dal Noe movu semeni … aby mu (tj. tomu semeni) zanechal stromy, plodící ovoce.“ Lidmi z Noemova, Chámova a Jáfetova semene, kvůli nimž přijde znovu Osvětlitel, jsou patrně míněni nějací další budoucí konvertité. 134 „Výtvor“: plasma. Je míněno tělo. „Smrtelná země“ nebo: „mrtvá“. 135 Dle Lindera (The Apocalypse of Adam, 1991, pozn. ad loc.) je zde „přijetí ducha“ křesťan ským motivem. 136 Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963, doplňují: „od [jednoho z] věč[ných] anděl[ů]“. 137 MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) čte: „sestou[pí] na“. 138 Možná rekonstrukce: „[kterou zpečetí ve jménu] Sétově“ (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.).

[174] ��


A on bude dělat znamení a zázraky, aby zostudil mocnosti a jejich vládce. Tu se bůh 5 mocností vyděsí a řekne: ,Co je to za moc, kterou má ten člověk, jenž je výše než my?‘ Pak proti onomu člověku probudí veliký hněv. A 10 sláva se vzdálí a bude přebývat ve svatých domech, které si zvolila, a mocnosti ji svýma očima neuvidí ani nespatří 15 jiného Osvětlitele.139 Pak potrestají tělo toho člověka, na nějž sestoupil Duch svatý.140 A tu budou andělé 20 a všechna pokolení mocností užívat to jméno v omylu, když budou říkat:141 ,Odkud pochází?‘142 nebo ,Odkud přišla ta slova 25 lži, jejichž význam všechny [mocnosti] nenalezly?‘143

[ „ H Y MNUS NA DÍ T Ě“ ( NÁ Z ORY NA NA ROZENÍ A PŘ ÍCHOD OS V Ě T L I T EL E )]

První království [tedy o něm říká, že] pochází [z] 30 (2 řádky chybí) (78) Duch […]144 do nebe. Byl živen v nebesích. Přijal slávu toho, který je tam, a moc. Přišel do klína své matky, 5 a tak přišel na vodu.145

„Sláva“: k pohybům slávy viz ZjAd 64,9n; 64,30; 71,7n; 74,6n.21–23; 78,2n. Vzdálení slávy znamená opuštění božské ochrany, padnutí do moci demiurga (zde patrně plánované). „Osvětlitel“ srv. ZjAd 85,28. 140 Tělo: saraj; srv. 1QpHab 9,2. „Sestoupil duch svatý“ srv. Ježíšův křest v Mt 3,16; Mk 1,10; L 3,22; J 1,32n. 141 „Užívat“ (koptská verze převzatého řeckého slova cr¦sqai). Linder (The Apocalypse of Adam, 1991, pozn. ad loc.) vykládá ve smyslu fráze „dotazovat se (boha nebo orákula) na něco“. „Jméno“: Linder (tamt.) chápe jako jméno Sétovo; možná však jen (spasitelský) titul „Osvětlitel“. Mocnosti jsou zmateny, protože neznají jeho pravý původ, a proto o něm vyslovují různé hypotézy a domněnky (viz dále názory třinácti „království“). Dle další možnosti výkladu lze „v omylu“ (äN oy planh) překládat i „jako klam“ (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.): andělé a mocnosti by se pak aktivně snažili zneužít „ jména“ k oklamání svých stoupenců. 142 V názorech na to, o čem (či o kom) text hovoří, se badatelé se různí: někteří se domnívají, že autor měl na mysli „omyl“ (srv. MacRae in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979), jiní, že „tělo“, takže otázka by se týkala původu vtělení Osvětlitele (Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987). („Ten člověk“ ani „jméno“ to být nemohou, protože mocnosti se ptají po něčem, co je v koptštině rodu ženského.) Možná je míněna „moc“ onoho člověka, zmiňovaná dříve (ZjAd 77,6). 143 Dosl.: „ta, která všechny [mocnosti] nenalezly“. Motiv zmatení či slepoty mocností vůči spasiteli je v gnostické literatuře rozšířený, srv. 2TrSet 55,30–56,19 (tzv. Ježíšovy doketické pašije) a ParSem 36,14n. 144 Bream (The Apocryphon, 1987) rekonstruuje: „[jej vynesl]“. 145 K výkladu této formule srv. úvod, zde str. 160. 139


[175]

A druhé království o něm říká, že pochází z velkého proroka. Přiletěl pták, zvedl 10 narozené dítě a vzal je na vysokou horu. Živil ho nebeský pták. Přišel tam anděl a řekl mu: 15 ,Pozvedni se! Bůh ti dal slávu!‘ Přijal slávu a sílu, a tak přišel na vodu. Třetí království o něm říká, že pochází z 20 panenského lůna. Vyhnali jej z jeho města, jej i jeho matku; byl přenesen na pusté místo a tam se živil.146 Přišel a přijal slávu 25 a moc, a tak přišel na vodu. [Čtvrté] království [o něm] říká, že pochází [z panny] 30 (1 řádek zlomkovi147 tý) (79) ji [hledal], on a Férsaló a Sauél a jeho vojska, která byla vyslána. Sám Šalomoun vyslal své vojsko 5 démonů, aby po panně pátralo. Nenalezli (však) tu, kterou hledali, nýbrž pannu, která jim byla dána. Tuto přivedli a 10 Šalamoun si ji vzal, panna počala a zrodila na onom místě dítě.148 Živila jej na pokraji pouště. Když 15 byl živen, přijal ze semene, z něhož byl zrozen, slávu a moc, a tak přišel na vodu.149 A páté 20 království o něm říká, že pochází z nebeské kapky. Byl vhozen do moře. Propast jej přijala, zrodila 25 a vyzdvihla do nebe. Přijal slávu a moc, a tak přišel na [vodu]. A šesté království [říká, že … 30 … do aiónu,] (80) který je dole, aby (tam) [nechal rozrůst] květiny.150 Z touhy po květinách otěhotněla (a) na onom místě

Nebo: „Tam jej živil.“ Srv. Zj 12,1–6. MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) doplňuje: „[… Šalomoun (?)]“, ale ten patrně vstupuje do děje teprve později. 148 Šalomoun a jeho armáda démonů srv. např. Josephus, Ant. 8,45–49; SvPrav 70,1–12 (RNH 2, str. 146) a zvl. ZŠal 128–130 (Šalomoun přichází o svoji moudrost i o moc nad démo ny danou Bohem kvůli modloslužebnictví, na něž se obrátil v touze po ženě). Více odkazů viz RNH 2, str. 146n, zvl. pozn. 254. Vývoj Šalomounovy legendy viz Carroll, VigChr 44 (1990) 263–279. 149 „Semeno“: zde užit termín spora, označující na ostatních místech Zjevení Adamova gnostiky. Podobné vymezení pojmů však nemusí v této pasáži platit. Šalomoun zde vystupuje jako negativní (nebo přinejmenším negnostická) postava (srv. 2TrSet, podle nějž je Šalomoun „k smíchu“, protože si myslel, že je Kristem), která je ošálena předhozením panny jiné. Srv. pronásledování nebeské Evy archonty a chycení pouze Evy pozemské v PuvSv 116,11–117,28 (RNH 1, str. 255–257); PodArch 89,17–31 (RNH 1, str. 219n) a TKJ II/1, 24,8–18. 150 Jiná verze: „ … [vznikl] kvůli [rose], která je dole“ (Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963; Bream, The Apocryphon, 1987). „Aby (tam) [nechal rozrůst] květiny“: překládám dle Beltze (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003). MacRaeho doplnění „aby [sbíral] květiny“ (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) se dle Lindera (The Apocalypse of Adam, 1991, pozn. ad loc.) do mezery v papyru nevejde. 146 147

[176] ��


ho porodila.151 5 Živili jej andělé květinové zahrady. Přijal tam slávu a moc, a tak přišel na vodu. A sedmé království o něm říká, že je kapkou. Přišla z nebe na zem. Draci 10 jej přenesli dolů do (svých) slují a stal se 15 dítětem. Sestoupil na něj Duch a vzal jej do výše na místo, kde vznikla ona kapka. Přijal na onom místě slávu a moc. A tak 20 přišel na vodu. A osmé království o něm říká, že sestoupil oblak na zem a zahalil skálu, a on vznikl 25 z ní. Živili jej andělé, kteří jsou [nad oblakem].152 [Přijal] tam [slávu a] moc, a [tak] přišel [na vodu]. (81) A deváté království o něm říká, že se z devíti Píeridek jedna oddělila.153 Vyšla na vysokou horu a 5 nějaký čas tam meškala, takže zatoužila po sobě samé, až se stala androgynní. Naplnila svoji touhu a otěhotněla ze své touhy, 10 a (tak) byl zrozen. Andělé, kteří jsou nad touhou, jej živili. A přijal tam slávu a moc, a tak přišel na vodu. Desáté království o něm říká, že jeho bůh miloval oblak touhy. Počal jej ve 15 své ruce a na oblak vedle sebe hodil 20 (něco) z kapky, a on byl zrozen.154 Přijal tam slávu a moc, a tak přišel na vodu. A jedenácté království 25 říká, že otec zatoužil po své [vlastní] dceři, a ona otěhotněla [ze] svého otce. Hodila […] hrob155 […] (82) na poušti. Živil jej tam anděl, a tak přišel na vodu.156 Dvanácté království o něm říká, že pochází ze dvou světel.157 Byl tam živen. 5 Přijal slávu a moc, a tak přišel 10 na vodu.

„Z touhy po květinách“: tak Linder, The Apocalypse of Adam, 1991; Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963. Dosl.: „z touhy květin“ (tak Beltz, in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003; MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979). 152 Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963: „[nebeští] andělé“. 153 „Píeridky“, tj. Múzy. Pojmenovány byly podle místa svého uctívání (viz s.v. Pieris, Pieri des, in: W. H. Roscher, Ausführliches Lexikon der griechischen und römischen Mythologie III,2, Leipzig 1902–1909). 154 „Oblak vedle sebe“: čtu dle Lindera (The Apocalypse of Adam, 1991). Ke gramatické pro blematičnosti této pasáže viz P. Nagel, „Marginalia coptica: I. ,Die Wolke neben ihm‘ (ApkAd 81,19)“, Wissenschaftliche Zeitschrift der Martin-Luther-Universität Halle – Wittenberg 22 (1973) 111–115. 155 Nebo: „jeskyně“. 156 Věta o „přijetí slávy a moci“ zde chybí. 157 fvsthr. Nebo: „Osvětlitelů“. Snad jsou zde míněny měsíc a slunce (srv. ZjAd 75,14n a pozn. ad loc.), proto překládám takto (podobně Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963, str. 93). 151


[177]

A třinácté království o něm říká, že každé zrození jejich vládce je slovo.158 A toto slovo tam přijalo určení.159 15 Přijal slávu a moc. A tak přišel na vodu, aby (třináct království) mohlo přitakat touze těchto mocností.160 Pokolení, 20 nad nímž není žádný král, však říká, že Bůh jej vyvolil ze všech aiónů.161 Učinil, aby [v] něm přebývalo poznání toho neposkvrněného, kte rý patří pravdě.162 25 Pravil: ,[Ten veliký] Osvětlitel přišel [z] cizího vzduchu, [z] velkého aiónu.163 [Učinil, aby] (83) pokolení oněch lidí, které si pro sebe zvolil, svítilo, takže osvětlovali celý aión.‘164

[ B OJ V Y VOL EN ÝCH A NÁ Ř EK Z AT R ACEN ÝC H ]

Pak to sémě bude vzdorovat 5 síle: (budou to) ti, kteří přijmou jeho jméno na vodě a od nich všech.165 A sestoupí na ně temný mrak.166 Tu budou národy volat velikým 10 hlasem: ,Požehnaná je duše oněch lidí, protože poznali Boha v poznání

Vládce: arxvn. Slovo: logos. Srv. ZjAd 85,27; J 1,1.14; EvEg IV/2, 75,15n (Ježíš byl zplozen živým slovem). 159 Určení: tvö. Nebo: „uspořádání“, „osud“, „úděl“. Srv. ZjAd 64,20. 160 Dosl.: „aby mohli přitakat touze těchto mocností“. Překládám podobně jako Parrott, zatímco on však za zamlčený podmět věty považuje třináct nepravých osvětlitelů, já jej chápu jako třináct království (gramaticky je to možné). Tato část je dle Parrotta patrně dodat kem a vztahuje ji na výpovědi všech třinácti království dohromady (NovT 31,1 [1989] 79n). MacRaeho překlad „aby byla touha těchto mocností utišena“ (dosl.: „sjednocena“, „spojena“, in: Nag Hammadi Codices V,2–5) Parrott považuje za gramaticky nepravděpodobný (viz tamt. str. 80, pozn. 41). „Touha mocností“ by mohla být touhou po vysvětlení, podle nějž mají původ a moc Osvětlitele svůj kořen v jejich světě, a jsou proto mocnostem pochopitelné, nebo touhou po takovém příběhu, v němž Osvětlitel vznikl jako ostatní bytosti díky touze a patří tedy do sféry jejich vlivu (viz Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 88–91). Třináct výpovědí by také mohlo sloužit k oklamání mocností, které chtějí slyšet pravý příběh, a k zamaskování pravého původu Osvětlitele. Počet třinácti: srv. třináct pečetí v Mars 2,12–4,23, „bůh třinácti aiónů“ v EvEg III/2, 63,18 a „mocnosti třinácti aiónů“ v EvEg III/2, 64,3n a IV/2, 75,17–20. 161 „Pokolení bez krále“ bylo častým sebeoznačením gnostiků, srv. např. PodArch 97,4n (RNH 1, str. 227); MdrJKr BG 3, 92,5–8. „Vyvolil ze všech aiónů“ srv. Iren. haer. I,2,6 a I,3,1 (dle valentinovců byl Ježíš Kristus, nazývaný spasitel, zplozen tak, že ze sebe všech třicet aiónů Plnosti vydalo to nejlepší). 162 Nebo: „toho neposkvrněného, co patří pravdě“. 163 „Pravil“ nebo: „Pravil[o] (to pokolení)“ (Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963). Beltz (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003): „On, ten veliký Osvětlitel, pravil, že přišel…“ 164 K výroku pokolení bez krále srv. EvEg III/2, 68,14–19. 165 Problematická pasáž, protože není vůbec jisté, kdo je kdo, a zda „ti, kdo přijmou jeho jmé no na vodě“ je specifikací pro „sémě“, nebo naopak pro jeho protivníky. „Sémě“ je označeno 158

[178] ��


pravdy! Budou žít na 15 věky věků, protože je nezničila jejich touha jako anděly, ani nečinili skutky mocností, ale stáli 20 před ním v poznání Boha jako světlo, které vzešlo z ohně a z krve.167 My jsme však činili v nevědomosti všechny skutky mocností, chvástali jsme se, když jsme svými skutky přestupovali168 (1 řádek 25 zlomkovitý) […] jeho skutky 30 (1 řádek zlomkovitý)169 (84) je věčný. Slitujte se [nad] našimi duchy, neboť teď jsme poznali, že naše duše ve smrti zemřou.‘170 166 167 168 169 170

výsostným termínem spora. „Bude vzdorovat“ nebo: „bude bojovat proti“ či: „napadne“. „Proti síle“ nebo: „proti mocnostem“. „Jeho jméno“ nebo i: „své jméno“. „Od nich všech“ dle MacRaeho odkazuje na přijetí jména (dle něj označení Sét a setovci, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.). Parrott (NovT 31,1 [1989] 87) navrhuje opravu: „Pak to sémě bude bojovat proti síle jich všech, (proti) těm, kteří přijmou jméno toho, na vodu“, a vykládá protivníky gnostiků jako stoupence některé verze Osvětlitele z podání třinácti království. Pokud by byla věta „ti, kteří přijmou jeho jméno na vodě“ specifikací, kdo patří mezi „sémě“ (tak zřejmě chápe Beltz, in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003), mohli by to být konvertité (srv. ZjAd 76,11–15). S možnou emendací a za předpokladu, že text naráží na rané křesťanství, se nabízí překlad „Pak to sémě bude bojovat proti síle , kteří přijmou jeho jméno na vodě a předají jim všem“ (srv. MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, str. 189, pozn. ad loc.), gnostikové („sémě“) budou tedy bojovat s obecnou církví („síla“), která uctívá stejného Osvětlitele a předává při křtu jeho jméno. K problematice této pasáže viz též Shellrude, in: Gnosis and Gnosticism, 1981, str. 88–90. 166 K obrazu „mraku“ a „oblaku“ ve ZjAd srv. 69,19–24 a 75,17–21. 167 „Stáli před ním“: schopnost obstát před Bohem byla v gnostických textech často popi sována metaforami vzpřímenosti a nepohnutosti (např. EvEg IV/2, 63,2n; 73,3n; k tématu viz M. A. Williams, The Immovable Race. A Gnostic Designation and the Theme of Stability in Late Antiquity, Leiden, 1985). „Světlo, které vzešlo z ohně a z krve“ srv. užití těchto prvků v gnostickém mýtu o Erótovi (Erós vznikl z krve, tj. světla Pronoiy, vylité na zem, když se jí ukázala ve světle podoba nebeského člověka. Je androgynní a jeho mužská část se nazývá oheň ze světla, zatímco jeho ženské části se říká duše krve, srv. PuvSv 108,2–109,21, RNH 1, str. 247n) a ve spekulacích o Adamovi světla (interpretace jeho jména jako „světelného člověka krve“, srv. PuvSv 108,19–25, RNH 1, str. 247). 168 „Přestoupení“: parabasis. 169 Čtu dle Morarda, L’Apocalypse d’Adam, 1985. MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979), Beltz (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003) a Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987) rekonstruují: „[všech] svých skutků a křičeli jsme proti [Bohu pravdy], protože [všechna] jeho díla […]“. 170 Překlad počátku věty je nejistý, protože předchozí řádek je v lakuně (srv. MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979, pozn. ad loc.). Překládám dle čtení Beltze (in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003). Jiná možnost čtení (MacRae, in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979): „Ti jsou [proti] našim duchům.“ Layton (in: The Gnostic Scriptures, 1987): „Ti [patří] našim duchům“; Bream (The Apocryphon, 1987): „To jsou [ale] duchové“. „Ve smrti zemřou“ srv. Gn 2,17 a 3,4.


[179]

[O VODĚ ŽI VO TA A PŘ EDÁ NÍ P OZNÁ NÍ ]

Tu k nim došel hlas, 5 který pravil – (byli to) Micheú a Michar a Mnésinús, kteří jsou nad křtem, jenž je svatý, a vodou, která je živá – :171 ,Proč křičíte proti živému Bohu nezákonnými hlasy a jazyky, jimž nebyl dán žádný řád, s dušemi 10 plnými krve a [nečistých] skutků?172 Jste plni skutků, 15 které nepatří k pravdě, ale vaše cesty jsou plné radosti a jásání. Poskvrnili jste vodu života, přivedli jste ji pod 20 vůli mocností, kterým jste byli vydáni, abyste jim sloužili.173 Vaše smýšlení se nepodobá (smýšlení) 25 oněch lidí, které pronásledujete (1 řádek zlomkovitý) […] touha […] (85) jejich plody nepomíjí. Oni však budou známi až k velkým aiónům, protože slova Boha 5 aiónů, která zachovali, nebyla svěřena knize ani zapsána, ale přinesou je andělské bytosti, které žádné pokolení lidí nebude znát.174 10 Ta (slova) totiž budou na vysoké hoře na skále pravdy.175 Proto se budou „Micheú a Michar a Mnésinús“ srv. bezejmenný gnostický traktát z kodexu Brucianus, f. 136v,18–23; Zostr 6,8–17 (Michar a Micheus jsou nad živými vodami, křtí ve jménu božské ho Samozrozence); Zostr 47,4 (Mnésinús je jedním ze strážců nesmrtelné duše), EvEg III/2, 64,14–20 (všichni tři jsou nad pramenem pravdy, Micheus a Michar jsou ještě nad branami vod). V Proten 48*,18–21 jsou zváni „křtiteli“, kteří křtí v prameni vody života. Překládám s doplněním a vykládám ve významu, že nebeský hlas patří těmto třem andělům, kteří i v ostat ních gnostických textech vystupují jako kladné postavy (podobně Stroumsa, Another Seed, 1984, str. 102n; Beltz, in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003 a Layton, in: The Gnostic Scriptures, 1987). Je tu však druhá možnost překladu, dle níž by tito tři andělé, mající na starosti pravý křest, byli právě těmi, koho hlas kárá, byli by tedy démonizováni a obviněni z kolaborace s mocnostmi (Schottroff, „Animae naturalitater salvandae“, 1960, str. 70, pozn. 11; Böhlig – Labib, Koptisch-Gnostische Apokalypsen, 1963, str. 94). Zneužitím pravého „křtu“ by mohla být míněna i jeho proměna v pouhý křest vodou obecné církve. 172 „nezákonnými … řád“: anomos … nomos. 173 „Přivedli jste ji pod“, dosl.: „čerpali jste ji k“. Termín evokuje obraz čerpání vody ze studny nebo vykopání kanálu a svedení vody někam jinam. Dle Laytona (in: The Gnostic Scriptures, 1987, pozn. ad loc.) jde o nějaký nepatřičný způsob křtu. Poslední věta se může také překládat „abyste jim posloužili.“ 174 Nebo se to může vztahovat na ta slova: „a žádné pokolení lidí o nich nebude (do té doby) nic vědět“. 175 V našem textu se (oproti jiným spisům) nejedná o slova zapsaná, ale o slova zvěstovaná anděly a tradovaná Sétovým pokolením. Jak se dozvídáme ze závěru (85,19–32), Zjevení Adamovo je právě takovým zjevením (které ale přece jen zapsáno bylo). Evangelium Egypťanů o sobě tvrdí, že je knihou, kterou napsal Sét a umístil ji na hoře Charaxio, aby kniha podala zjevení na konci věků (EvEg III/2, 68,1–69,4). K motivu srv. též SetStel 118,10–19 a Allog 68,16–31. Dle ŽAE 50 a 51 (srv. KTM II, str. 358n) Eva před svou smrtí nabádá své děti, aby její a Adamův příběh sepsaly na tabulky z kamene a z hlíny, aby vydržely soud ohněm a vodou. Tyto tabulky vyrobil Sét. Po potopě je nedokázal nikdo přečíst a porozuměl jim až Šalomoun. Psalo se v nich prý i o příchodu Krista jako soudce. Srv. též Josephus, Ant. 1,70n. 171

[180] ��


nazývat ,slova nepomíjivosti [a] pravdivosti‘ těch, kteří v moudrosti 15 poznání a skrze učení andělů navěky znají věčného Boha, protože on zná vše.“176

[OBS A H T R A K TÁT U A J EHO PŘ EDÁ NÍ ]

Toto jsou zjevení, která 20 Adam odhalil svému synu Sétovi a jeho syn o nich poučil své sémě. Toto je Adamovo skryté poznání předané Sétovi, jež je svatým křtem těch, kteří znají věčné poznání díky těm, kteří byli zrozeni ze slova, 25 a (díky) nepomíjivým osvětlitelům, kteří pocházejí ze svatého sémě. 30 Jesseus Mazareus [Jesse]dekeus, [živá] voda.177

[ Z ÁV ĚR EČ N Ý NA DPIS SPISU ]

Zjevení Adamovo

„Navěky“ nebo, s emendací: „učení věčných andělů“ (tak Beltz, in: Nag Hammadi Deutsch 2, 2003). „On zná vše“: Beltz tuto část vztahuje až na Adama v následující větě. MacRaeův překlad (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) končí citaci „hlasu“ až zde. Každopádně zde končí řeč Adamova. 177 „Ti, kteří byli zrozeni ze slova“: logogenhs, srv. EvEg III/2, 64,10–12. „Osvětlitelé“ mohou být čtyři andělé setovské gnóze Harmoazel, Oroiael, Daveithe a Eléleth, srv. Melch 6,3–5; 17,8–19 (RNH 2, str. 91 a 97); TKJ NHC II/1, 8,5.9.13.18; 9,2.14.16.23; Iren. haer. I,29,2 aj. „Jesseus Mazareus Jessedekeus“ jsou pravděpodobně jednou osobou, i když MacRae (in: Nag Hammadi Codices V,2–5, 1979) a jiní badatelé předpokládají tři, srv. Zostr 47,5–8 („nesmrtelný duch“, „dítě dítěte“); EvEg III/2, 64,9–12 („velký pomocník“, „živá voda“) a 66,10–13. Dle J. H. Siebera (pozn. ad loc. k NHC VIII/1: „Zostrianos“, in: J. H. Sieber (ed.), Nag Hammadi Codex VIII, Leiden 1991) to může být zkomolené jméno Ježíšovo. 176

[204]R�� Rejstřík osobních jmen

REJSTŘÍK OSOBNÍCH JMEN Ábel 157 Abraham 167 Abrasax 152, 172 Adam 38, 114, 130–132, 140, 151–155, 157–159, 163–169, 175, 180 Adam biblický 97 Adam světla 178 Adam tělesný 166 jeho potomci 168 jeho prokletí 168 jeho závěť 151, 165 Adam a Eva 151, 154, 156, 165–168, 179 Aristofanés 165 Armozél 51 Athéna 161 Bartoloměj, apoštol 107n, 131 Daveithe, anděl 180 Deukalión 169, 170 Dionýsos Zagreus 161 Eirénaios z Lyonu 16 Eléleth, anděl 180 Epifanios ze Salamíny 19, 97, 151n Erichthonios 161 Erós 178 Eugnóstos 32, 92–96, 112, 142 jeho přátelé/žáci 96, 112 Eva 138, 154, 165–169, 179 Eva nebeská 175 Eva pozemská 175 Férsaló 175 Filip, apoštol 107, 121 Filón Alexandrijský 97 Flora 97 Gabriel 172 Gamaliél 152, 172 Harmoazel, anděl 180 Hawwa 138 viz též Eva Héfaistos 161 Héra 161 Herodes 159 Chám 153, 159, 170–173 jeho potomci 171 syn Noemův 155 Išodad z Mervu 159 Jáfet 153, 159, 170–173 jeho potomci 171 syn Noemův 155

Jakub 38, 39 Jaldabaóth, demiurg 107, 127, 165, 171 Jan Křtitel 159 Jesseus Mazareus Jessedekeus 152, 180 Ježíš Kristus 32, 38, 104–107, 113, 119, 121, 131, 143n, 147, 151n, 158, 160, 162, 174n, 177 doketické pašije 174 jeho utrpení 158 jeho příchod do světa 160 jeho příchod jako soudce 179 jeho tělo/vtělení 158 jeho smrt 140 Ježíš jako nomen sacrum 50 Ježíš Kristus v gnózi 158 zmrtvýchvstání 113 Kain 157, 168, 169 Kamaliél 172 Mání 19, 173 Maria Magdalská 107n, 123, 143 Matouš, apoštol/učedník Ježíšův 107n, 119 Melchisedek 161, 172 Michael, archanděl 161 Michar 152, 179 Micheú/Micheus 152, 179 Mithra 160 Mnésinús 152, 179 Múza, Múzy 160, 176 Noe 153, 155, 168–170, 172n Oroiael, anděl 180 Pachómios 94 Pavel, apoštol 37, 39 Persefona 161 Petr, apoštol 16 Píeridky 176 viz též Múzy Pistis-Sofia 132 Ptolemaios (valentinovec) 97 Pyrrha, žena Deukaliónova 169 Sabaóth 165 Sakla(s) 171 Sa(m)bló 152, 172 Sauél 175 Sém 155, 170, 171 Sét 32, 38, 51, 79, 151–159, 165–167, 169–174, 177, 179n jeho pokolení 152 viz též pokolení Sétovo jeho sémě 166

Rejstřík osobních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . jeho titul „onen“ 166 Sét nebeský 158, 166 syn Adamův 168 Sofia 105–107, 132 viz též Moudrost Sofia Zóé 166 Šalomoun 160, 162, 166, 175, 179 Šenúte 94

Tomáš, apoštol 106–108, 121, 137 Tyfón 161 Valentínos 78 Zarathuštra 173 Zeus 161 Zóé („Život“) 132, 138

[205]

[206] ��

Rejstřík místních názvů

REJSTŘÍK MÍSTNÍCH NÁZVŮ Addis Abeba 20 Achmím 16, 102 Alexandrie 97 Assuán 73 Berlín 16, 20, 102 Dachla (oáza v Egyptě) 74 Džebel el-Tárif, pohoří 18 Egypt 19, 20, 74, 104 Egypt severní 75 Egypt střední 89, 103 Galilea 107, 113 Hamra Dúm 18 Charaxio, hora 179 Chénoboskion 20 Ismant el-Charab (starověká Kellis) 74 Itálie 162 Jordán 160

Káhira 16, 18n, 21 Londýn 75 Mamre 167 Medínet Mádí 19 Nag Hammádí (Horní Egypt) 18 Nil, nilská delta 73 Olivová hora 113 Oslo 75 Oxyrynchos 103 Paříž 19 Proroctví, hora jménem 107, 113 Radost, hora jménem 107, 113 Sodoma a Gomora 155, 172 Sýrie východní 162 Tábor, hora 113 Thébais 78 Vesuv 172

Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . [207]

REJSTŘÍK VYBRANÝCH POJMŮ abeceda 51 adámá (hebr.) 114 adresáti 112 aión, aióny 124n, 127n, 132n, 136–138, 140–143, 147, 165–167, 169, 172n, 175, 177, 179 aión aiónů 138 aión věčného Boha 138 aión jiný 172 aión druhý 98, 130, 138 aión druhý a třetí 138 aión první 98, 126, 138 aión Spasitele 98, 132 aión třetí 98, 132, 138 aión velký 126 aióny dva 165 aióny i jejich světy 141 aióny nepomíjivé 122 aióny tři 138 dokončení aiónů 108, 141, 143 dvanáct aiónů 136n jeden z aiónů 160 otisk nesmrtelného člověka 134 třicet aiónů Plnosti 177 velké aióny 108, 137, 143, 157 velké aióny neporušitelnosti 171 život všech aiónů 139 alegorická duchovní interpretace 97 anděl, andělé 128–131, 134, 141, 147, 155, 165, 167, 169n, 173–176, 178n anděl světelný 113 anděl věčný 153, 172n anděl velký 171 andělé svatí 173 andělé věční 154, 165 andělé velkého světla 170 čtyři andělé setovské gnóze 180 dvanáct pomocných andělů 171 dvanáctero andělů 136 otisk andělů 134 slova zvěstovaná anděly 179 šiky andělů 140, 141 učení andělů 180 zjevení andělů 140 andělská jména 152 androgyn, androgynní 126, 131, 133, 138n, 154, 176, 178

mužská složka / prvek 126, 132, 138 původní androgynní jednota gnostického Boha 143 šest duchovních androgynních bytosti 132 ženská složka / prvek 132, 136, 138 antropogonie 104 antropologie 153 apokalypsa 37n, 96, 151 apokalypsa gnostická 37 apokalypsa jako literární žánr 37 apokalyptika apokalyptická literatura 96 apokalyptické texty 152 apokalyptika gnostická 37, 161 apokalyptika židovská 161 přechod od židovské ke gnostické apoka lyptice 37 apokryf, apokryfní 16n, 151 apokryfní spisy 152 apostrof 64 apoštol, apoštolové 17, 141 aramejština 74, 151 arch, archy (papyru) 26 archa úmluvy 155, 169n archanděl, archandělé, 128n, 140n arché 118, 124, 126, 128n archimandrités 94 archonti 157, 158 soud archontů 173 arménská literatura o Adamovi 167 artikulační znaménka 64 viz též znaménka asfalt 155, 172 askeze 153 astrologové babylónští 116 autogenés 51 autor, autorství 75, 92, 95, 112 autorství spisů z Nag Hammádí 79 avatár 159 babylónský 116 baptistické sekty 154 bát se Hospodina 167 bdělí, bdělost 123 bezejmenný 97 bezchybný 118n bezmocnost 171

[208] �� Bible, biblický biblické genealogie 96 biblické texty 94 český ekumenický překlad 95 bilingua syrsko-koptská 74 blahoslavený 94n blažený 94n blotting 31, 36 bloudění 114 bohatství 121, 147 boj 155 božství, božský 126–129 božská moc 158 božská osoba 95 božská podstata 137 božský původ člověka 38 božstvo 95, 118, 160 bratr 126 bůh, bohové 128n, 134, 140n, 147, 155n, 165, 168n, 171, 176 bohové bohů 140n bůh aiónů 172 bůh bohů 128n bůh mocností 174 bůh nekonečný 138 bůh Starého zákona 169, 171 bůh stvořitel 153n, 167–170 bůh třinácti aiónů 177 bůh všemouhoucí 168–171 vládce aiónů a sil 165 Bůh 94, 97, 125, 157n, 165, 170, 173, 175, 177 Boží přirozenost 32 Bůh jako intelekt (řec. nús) 90 Bůh nad veškerenstvem 147 Bůh nejvyšší 37, 95, 97, 114, 118 Bůh nepoznatelný 98 Bůh nesmrtelný a věčný 119 Bůh požehnaný, nepomíjivý pravdivý 122 Bůh pravdy 116, 178 Bůh pravý 153–156, 166, 169 Bůh samozrozený 123 Bůh Starého zákona 140 Bůh stvořitel 135, 156 Bůh věčný 180 Bůh všemohoucí 135, 169 Bůh židovský 128 Bůh živý 179 hledání Boha 107, 114n

Rejstřík vybraných pojmů

neznalost Boha 114 obstát před Bohem 178 poznání Boha 119 výklad o povaze Boží 38 církev 94, 130, 138–140 církev dětí Sétových 172 církev dokonale jednotná 140 církev jménem Život 98, 138 církev nadnebeská 138 církev obecná 177, 179 církev Osmého (nebe) 138n církev plérómatická 140 církev starověká 39 církevní heresiologové 152 církevní křesťan 160 církevní otcové 15 cizí 166n, 169, 173 čas časové údaje 78 otisk Prvního rodiče 134 čest 121, 137, 145 čísla 65 čísla v koptštině 51 čísla stránek kodexů viz paginace 27 číslo osm 138 číslování číslování kodexů z Nag Hammádí 18, 23–25, 33 číslování stran kodexu 35 číslovky 63, 65 člověk 97, 117, 127n, 153, 156–158, 174 člověk nebeský 178 člověk nesmrtelný 117, 126, 138, 140 člověk první 114, 126, 128 člověk z hlíny 97 jako obraz Boží 97 jeho podrobení moci smrti 153 jeho spojení s Bohem 154 jeho vázanost do světa 154 jeho závislost na božstvu 160 mýtus o vzniku člověka 104 onen člověk 157, 166n podoba člověka 118n prvotní člověk, jeho rozpůlení 165 spása člověka 97 stvoření člověka 97 světelný člověk krve 178

Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . tvar člověka 118 vznik prvního člověka 159 Člověk 126n, 131 Člověk nebeský 97 Člověk nesmrtelný 98, 107, 117, 126n, 134, 138, 141–143 Člověk nesmrtelný androgynní 108, 126n Člověk první 121, 128n, 131, 140 Člověk prvotní 97, 143 Syn Člověka viz Syn čtvrtý Spasitelův výklad 108 čtyři sta tisíc 171n datování 45, 75, 90, 92, 102, 104, 107, 151, 161n datování kodexů z Nag Hammádí 75 datování koptských textů 78 dcera 176 definice uspořádání světa 116 dech 145, 166 demiurg 107, 153–157, 160, 166–168, 171, 174 demiurgův syn Sém/Šém 153 služba demiurgovi 155 démoni 162, 175 démonické sily 160 démotština 151 desatera 128 desátý Spasitelův výklad 108, 137 desetitisíce 128–130, 140n devátý Spasitelův výklad 108, 133 dějiny 37 dějiny spásy 154, 158 dějiny světa 154 dělení slov 51 dialog 32, 37 dialog Ježíše s učedníky 32, 92, 105 dikolon 50 diplé 50, 51, 64,n diplé obelismené 50n, 64n vícero diplé 50n, 65 zrcadlově obrácená diplé 64n dítě, děti 65, 158, 160, 174–176 děti Moudrosti 137 „dítě dítěte“ 180 dítě panny 166 dobro 118, 123 dobro neměnné 119 dobrota 121, 145, 147 doketický 158

[209]

Dokonalý 145 dokonalý, dokonalí 93, 118n, 121, 135n, 138 dokonalé údy 128n dokončený 131 dopis 31, 32, 96 formule na rozloučenou 96 úvodní formule 96, 112 ve formě dopisu 37 závěrečná formule 112 zdravící formule 112 dotazovat se (boha nebo orákula) 174 draci 176 druhý Spasitelův výklad 108, 119 družka, družky 131, 140, 142n, 145 Duch 147, 176 Duch jako rodič 121 Duch svatý 158, 162, 174 duch, duchové 131, 138, 145, 147, 155n, 166n, 173n duch mužský 129 duch nesmrtelný 180 duch neviditelný 147 duch v člověku 156 duch života 156, 167, 169 duchové nepohnutelného pokolení 121 panenští duchové světla 140, 143 přijetí ducha 173 zatmění ducha 166 duchovní duchovní bdělost 123 duchovní bytosti 107 duchovní zrak 122 ztráta duchovního v hmotném 133 důkaz 122 duše 153, 167, 172n, 177–179 božský původ duše 159 duše krve 178 duše nesmrtelná 172 duše vzkříšených 138 eschatologie duše 104 inkarnace duše 104 vykoupení duše ze smrti 155 vzestup duše (post mortem) 38n dvanáctý Spasitelův výklad 108, 141 dvojlist, dvojlisty 26n, 34, 36, 40 dvojtečka 64 dyáda 128 dým 172 dynamis 120n viz též mocnost, mocnosti

[210] �� Egypťané 92 egyptský 90 egyptské náboženství 160 egyptské rituální texty 158 ekklésia 130, 138 emanace 37, 123, 129 viz též aióny ennoia 121, 134 enthymésis 120n, 131, 134 epikurejci 116 epiteton 112 epitropai 78 eschatologie 155 eschatologická vize posledního soudu 39 eschatologie individuální 37 etymologie 114 eugnóstos 93, 94, 95 evangelium 31 evangelia dialogická 31 evangelium Boha, Ducha nepomíjivého a věčného 147 exogamie 168 faksimile 36 fatalistický 116 filosof, filosofové 116n, 122 filosofický filosofická škola alexandrijská 97 filosofická terminologie řecká 90 filosofické myšlení 92 filosofické pojednání 32, 37 filosofický jazyk 92 fragmentární 145 fronésis 120n, 134 fysis 143 gnostický 15–17, 19n, 24, 32, 37n, 113, 127, 143, 155–158, 161, 165, 167–169, 173n, 178 gnostická nauka 97 gnostické náboženství 151 gnostická polemika 159 gnostické pojetí osudu 116 gnostické prameny 15 gnostické spekulace 161 gnostické spisy 19 gnostické společenství 153 gnostické systémy 38, 78, 90 gnostické školy 32, 38, 106 gnostické texty 90 gnostické učení o spáse 38


gnostický editor 160 gnostický mýtus o spasiteli 161n gnostický obraz světa 32, 38 gnostický traktát 152 gnostický výklad 156 gnostický způsob života 155 gnostik, gnostikové 16, 78, 127, 153–157, 169n, 175, 177 gnostikové mimokřesťanští 104 Jakub jako prototyp gnostika 38 jeho utrpení na zemi 38 protivníci gnostiků 177 záchrana gnostiků 169, 172 gnóze 37n, 93, 114, 138, 156–158, 166 bádání o gnózi 15 gnóze křesťanská 91, 104, 161n gnóze předkřesťanská 91, 161 gnóze raná 162 gnóze setovská 31, 38, 79, 106, 152, 180 gnóze valentinovská 97 teologizace křesťanské gnóze 104 vznik křesťanské gnóze 92 heimarmené (stoický výraz) 116 heresiolog 19, 151 hermetický 15 hesla nutná pro volný vzestup duše 38 heterodoxie židovská 92 historie nálezu z Nag Hammádí 25 hlas, hlasy 116, 155, 179 hlasy nezákonné 179 tři hlasy 117 hloupý 135 hmota pošpiněn hmotou 142 hněv 165 hněv boží 169 honorifický honorifické adjektivum 112 honorifické označení 94 honorifický titul 94 hora 113, 175n, 179 hranice 133 hrob, hroby 147, 176 hvězdy 172 hymnus, hymnický 151, 155, 158 hymnus na dítě 151, 158n, 166, 174 hypostase božské 143

Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . chaos 138, 142n, 159, 171 zjevení chaosu 143 chápat 117 cherubín 170 chrámy 140, 141 christianita 107 christianizovaný 92 christianizace gnóze 91 christologie raná 107 chronologie 24, 78 chronologické údaje 75 jazykové kritérium 24 paleografické kritérium 24 chudoba 127, 135 jako metafora nevědomosti 127 chválit 137 chyby opisovače 115 dittografie 67 haplografie 61 přepsání či vypuštění písmene 67 záměna písmen 67 inkoust rozpitý 31 viz též blotting intelekt (řec. nús) 90 interpretace alegorická 97 jáhni čtyř osvětlitelů 172 jazyk, jazyky 73n, 103 jazyk originálu 73, 90 jazyk překladu 73 jazyk spisu 102 jazyk textů z Nag Hammádí 73, 75 jazykové znaky 75 jazykově jednotné 75 jazykové oblasti Egypta 74 jazyky starověké 90 jeden, jedno 118, 120, 145 jedenáctý Spasitelův výklad 108 Jedno 108, 123 jednota 139 Jednota-Spočinutí 138 jeskyně 176 ješitnost 135 jho 147 jméno, jména 37, 93–95, 106, 111, 118n, 126, 134–141, 145, 160, 162, 166, 170, 174 být pojmenován 129 duchovní jméno autora spisu 112

[211]

jména Ježíše Krista 105 jména mužská 131–133 jména nebes 136 jména ženská 132n jméno duchovní 94 jméno Ježíšovo 180 jméno osobní 93–95 jméno posvátné 94 jméno pravé 159 jméno prvního člověka 114 jméno Sétovo 174 „ono jméno“ 170 podstatná jména konání 116 přijmout jméno 97, 135, 177 přijmout jméno na vodě 177 judaismus platonizující 97 kainité 168 kapka 135, 137, 143, 176 kartonáž 31, 40n, 44–47, 75, 78 kartuš 65 klam 174 kniha 179 „knihovna z Nag Hammádí“ 75 kněžská pečeť 161 kodex I 24n kodex I (pozdější Jungův kodex) 24 kodex II 25 kodex III 15, 18–26, 31–33, 35n, 43–45, 47–51, 62–67, 73n, 78n, 89, 91, 94, 103 kodex IV 25, 34, 47 kodex V 15, 21–23, 25, 33–39, 44–47, 62–66, 73–75, 78n, 91, 98 kodex VI 18, 25, 61, 73 kodexVII 25 kodex VIII 34, 47 kodex IX 61, 73 kodex XI 24 kodex XIII 18 kodexy VIII–XIII 25 kodikologický 25, 44 křest 130, 152–155, 160, 162, 177, 179 křest církevní 154 křest gnostický 155 křest Ježíšův 160, 174 křest mocností, 154 křest nepravý 154 křest svatý 179n

[212] �� křest vodou 154, 179 křtít ve jménu božského Samozrozence 179 nepatřičný způsob křtu 179 křesťané 97, 159, 160 křesťanský 32, 37, 92, 98, 107, 153, 160, 162 křesťanský vyklad 167 křesťanský gnostický 32 raně křesťanský 138 křesťanství 90, 107, 161n rané křesťanství 177 kolofón 50, 92 kompozice kodexů 32 konec 118n konvertité, konvertovat 153, 156, 171, 173, 177 čtyři sta tisíc konvertitů 159 koptská a staroegyptská poezie 159 koptské dialekty 73, 89 achmímština 73, 102 bohairština 73, 75, 89 dialekt M 89, 103 dialekt subachmímský 24 dialekty středoegyptské 74 fajjúmština 73, 89, 102 lykopolština (subachmímština) 24, 73, 102 mezokémština 73 saídština 18, 24, 73n, 89, 102n středoegyptský (mesokémský) dialekt M 75 Koptské muzeum 18–21, 23–26, 33n koptský 17–19, 22, 24, 61, 66, 73, 89n, 94, 102, 104, 110n, 116, 121 koptská verze 39, 73n koptské spisy 17, 74 koptský ekvivalent 73 koptský překlad 73, 90n koptský text 20, 73–75 syrsko-koptský 74 koptština 15n, 18, 24, 48n, 51, 73–75, 90, 103, 129 jazyk původní verze 104 překlad do koptštiny 74 překlad ze syrštiny 74 tradování v rámci koptštiny 74 korektor 66 korektura, korektury 20, 61n, 66n interlineární vsuvky 61, 66 korekturní znaménka 66 přeškrtnutí chybných písmen 61n, 66


tečka nad písmenem 66 vymazání písmen 61n, 66 kořen, kořeny 137 kosmogonie 107 král, kralovat 128, 177 král králů 128n království 124, 126–129, 138, 140n, 159n, 172n, 177 dvanáct království 171 království Člověka 131 království Člověka a jeho Syna 108 království čtvrté 160, 162, 175 království demiurga 155 království desáté 176 království deváté 160, 176 království druhé 175 království dvanácté 176 království jedenácté 176 království jiného lidu 171 království osmé 160, 162, 176 království páté 175 království první 174 království sedmé 176 království světla 143 království Syna Člověka 130, 131 království šesté 175 království třetí 175 království třinácté 159n, 177 třináct království 158, 171, 174, 177 krev 178n krmení ptákem 161 křtitelé 179 kůže 40 kodex vázaný v kůži 18 kůže kozí 40, 44 kůže ovčí 40n, 44 kůže vazební 40 květiny 175 lakuna, lakuny 89, 93, 102n Láska 131 láska 121, 145 latinský překlad 15 viz též překlad legendy 16 legenda o Šalomounovi 162 lékařský 135 lidé 114n, 127, 143, 157, 167–169, 171, 173 jejich skutečný původ 127 lidé smrtelní 116

Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . oni lidé 157 ti velcí lidé 153, 172 lidstvo 153 ligatura, ligatury 48, 62n limitativ 143 lingvistický 25 lingvistická analýza rukopisů z Nag Hammádí 74 lišit se 129 viz též rozdíl literatura, literární 17, 19 literární žánr 31, 37, 96, 105 literatura apokryfní 17 literatura gnostická 117, 123 literatura koptská 73 liturgie 159 logismos 121, 134, 141 logos 134, 141 lupič, lupiči 127, 135 makarios 94, 95 makulatura 41, 45, 75, 78 viz též kartonáž manichejský 19, 74 marginální glosy viz též vysvětlivky 66 Matka Matka svatých andělů 145 Matka veškerenstva 131, 145 matka 111, 165n, 174n Církev, matka všech živoucích matka veškerenstva 141 meroitský 75 metaforika 160 milost 121, 145 milovat 176 Mlčení 140n mlčení 145 Duch mlčení 145 mnohost 138 moc 120n, 124–129, 131, 138, 140n, 147, 155n, 158, 166, 170–172, 17–177 její původ 158 moc boha stvořitele 153 moc boží 169 moc demiurga 171, 174 moc nad démony 162, 175 moc smrti 153, 168, 173 mocnost, mocnosti 113, 118–121, 127, 137, 142n, 151, 154–156, 158, 160, 162, 165, 167, 171n, 173n, 177–179 viz též archonti dvaasedmdesát mocností 136

[213]

dvanáctero mocností 134 mocnosti rovnocenné 121 mocnosti třinácti aiónů 177 nadvláda mocností 114 sedmdesát dvě mocnosti 134 skutky mocností 178 tří sta šedesát mocností 134, 136 vláda mocností 172 modloslužebnictví 166, 175 monáda 128, 129 moře 175 morfé 118 motiv, motivy 152 motiv křesťanský 173 motiv midrašický 162 motiv mithraistický 160, 162 motiv Mithrova zrození ze skály 162 motiv proroctví 152 moudrost 106, 117, 126, 141 moudrost poznání 180 Moudrost 106, 108, 110, 113, 127, 129, 131–133, 135, 137, 140–143, 145, 147 družka Syna Člověka 133 emanace Víry 133 Moudrost Ježíšova 105 Moudrost Láska 132 viz též jméno, jména Moudrost Matka všech 132 viz též jméno, jména Moudrost Prvorodička 132 viz též jméno, jména Moudrost prvorozená 131 Moudrost Velká 131, 133 Moudrost Víra 132 viz též jméno, jména Moudrost Všerodička 132n viz též jméno, jména mrak 178 temný mrak 177 mravní čistota 153 muž, muži 114, 126, 138n, 145 šest krát šest mužských bytostí 134 Mysl 131 mysl 120n, 126–129, 154, 156, 167 mysl dokonalá 131 myšlení 141 myšlenka, myšlenky 120n, 128n, 134, 139–141 myšlenková emanace 123 mytologie, mytologický 32, 92, 106 mytologická postava 79

[214] �� mytologické bytosti 51 mytologie biblická 92 mytologie gnostická 157n mýtus, mýty 161 gnostický mýtus o Erótovi 178 mýtus antropogonický 106 mýtus biblický 97 mýtus o stvoření světa a člověka 97 mýtus o zrození ze skály 162 mýtus spasitelský 162 mýty gnostické 168 mýty gnosticko-křesťanské 162 nadpis 51, 64, 65, 93n, 105 nadpřirozený 116 nález z Nag Hammádí 16, 33 naplněný 131 narodit se, narozený 114 narodit se ze země 114 narozený z pomíjivosti 122 nauka 98, 102, 105, 153 nauka gnostická 143 nauka křesťanská 107 nauka křesťanská gnostická 107 nauka zjevená 107 název 61 názvy spisů 37, 51 nebe, nebesa 37n, 98, 136–138, 140, 142n, 159, 169, 174–176 dvaasedmdesát nebes 136 nebe osmé viz též Osmero 138, 141 nebe sedmé 38 nebesa chaosu 136, 143 nebesa nesmrtelná 136 šest nebes 136 tři sta šedesát nebes 136 nebeský 111, 136, 151, 154, 157 nebeská kapka 175 nebeská říše světla 37n nebeské klenby 136 nebeské oblasti a bytosti 98 nebeský hlas 155 nebeský Sét 157 necudnost 117 nedokonalost, nedokonalý 135n nedosažitelný 118, 119 nedostatek 136 nekřesťanský 161n nekřesťanský text 154


nekonečno, nekonečný 121, 123, 137 do nekonečna 124 v nekonečnu 126n neměnný 125, 130n, 143 neměnné dobro 118 neohraničený 118n nepředstavitelný 145 nepohnutost 178 nepochopitelný 118n nepojmenovaný 118n nepojmenovatelný 118 nepomíjivost, nepomíjivý 121–124, 128n, 140n, 180 nepomíjivá velikost 140 stát se nepomíjivým 122n nepopsatelný 118n neporušený 97 neporušitelný 118n neposkvrněný 158, 177 neposkvrněný, který patří pravdě 177 nepostižitelný 118 nepoznaný 119 Nepoznatelný 125 nepoznatelný 97, 118, 124 Nesdělitelný 32 nesmrtelnost 114 Nesmrtelný 142 nesmrtelný, nesmrtelní 98, 116n, 119, 126–129, 133n, 138, 140–142, 145 Bůh je nesmrtelný 118 nespočetný 125, 138 nespravedlivě obviněný 170 neviditelný 122, 145, 147 Neviditelný duch 32 nevědomost 114, 127, 135, 178 nevypátratelný 118n nevyslovitelný 131, 143 nezákonný 179 nezjevný 122n, 133 víra v nezjevné 122 nezměrný 97, 118n, 125 Nezrozený 142 nezrozený 111, 118n, 124 noéma 141 noetické schopnosti 120 nomina sacra 50n, 105 novozákonní 31, 37 Nový zákon 161n viz též rejstřík spisů kanonické spisy 91 nús 121

Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . objevení nezjevného ve zjevném 98, 122 oblak, oblaka 178 oblaka světelná 172 obnova původní jednoty androgyna 165 obraz 157 obraz Boží 157 obrazy antropomorfní 170 oddělení ženy od muže 165 odhalit 180 odlišnost 128n viz též rozdíl 129 odpočinek 143, 145, 147 Ogdoada 138, 142 viz též Osmero Oheň 172 oheň 137, 154n, 158, 172n, 178n oheň ze světla 178 ochrana božská 174 Oko světla 131 viz též Adam okruh čtenářů 92 omyl, omyly 122n, 126 opilství 114 opisovač 35, 51, 61n, 65–67 chyby opisovače 61n opovrhnout mocí 170 originál 102, 104 oslovení apa 94 osm 138 osmý den 138 osmý Spasitelův výklad 108, 131 Osmero 108, 129, 139, 141n, 145 ospravedlnit 137 osud 116n, 145, 165, 177 Osvětlitel 151, 153–155, 157–162, 173n, 177 jeho pravý původ 177 jeho příchod do světa 155, 158 jeho tělo 158 jeho třetí příchod 158, 173 jeho tři příchody 159 osvětlitelé 180 měsíc a slunce 176 nepomíjiví osvětlitelé 180 velcí svatí osvětlitelé 172 osvícení 97 osvícení skrze křest 130 osvobodit 135 otcovství 157 otec 127–129, 131, 153, 176 otec andělů 131 otec každé nepomíjivosti 123 otec nekonečný 121

[215]

otec nezrozený 120n, 125 otec sebe sama 127 otec Sémův 171 otec Všerodič 136 sám sobě otcem 126 Otec 107, 117, 124–127, 137, 145 Bůh Otec 95 Otec božský 125 Otec-počátek 124 Otec nezrozený 98, 118, 123n, 145 Otec veškerenstva 90, 97n, 108, 120n, 129, 145 nepoznaný Otec veškerenstva 119 Otec samozrozený 127, 137 otěhotnět 175n otroctví 156, 167, 170 ovoce 135, 145 viz též plody oživit duchem 156 pád člověka 152 paginace 27, 34, 35, 51, 65 paleografie, paleografický 24, 35, 48, 78 Pán Ježíš je nazýván Pánem 106 Pán veškerenstva 108, 121, 124n pán, pánové 140n pánové pánů 140 panna 175 panenský 143 panstva 134 panteismus stoický 116 papyrus, papyry 16, 25n, 34–36, 40, 44, 78 makulatura 75 papyrová sbírka 26 papyrové listy 41, 45 papyrový kodex 16, 26 papyrový rukopis 19 papyrový svitek 34 papyrus koptský gnostický 19 papyry literární 49 sbírka papyrů 17 zlomky papyru 40, 44n, 78 viz též fragmenty paragraphus cum corona 50, 51, 64 paralely 152 paralelní texty 74 paralelní verze 34 pátý Spasitelův výklad 108, 123

[216] �� pečeť třináct pečetí 177 pět duchovních bytostí 134 písař 27, 36, 48n, 51, 61n, 66n, 94 písařská ruka 48, 62 písmeno, písmena písmena abecedy 51 písmeno zdvojené 50 písmo 31, 35, 48 charakter písma 62 písmo kurzivní 48 velikost písma 27, 36, 62, 65 pistis 122, 132 platonismus, platónský 90, 114 platonismus střední 90, 96 pléróma 97 Plnost 177 plnost zjevného 122 plod, plodit 116, 121 pneuma 51 počátek 118n, 124–127, 129, 138–140, 145, 147 počátek nového dne 107 počátek (pravého) poznání 124, 126 počátek světla 126 počít 176 pohádky 161 pohané 153 pohřebiště 16 pochopení 171 pochopení moci demiurgovy 171 pochopení pravdy 160 poddaní 135 podoba, podoby 111, 113, 118, 125–127, 140–143, 157, 167 podoba člověka 119 podoba nejvyššího Boha 97 podoba Syna Člověka 157 pozemská podoba Osvětlitele 158 přijetí podoby 97 podřízenost 118n podstata pravá 158 podsvětí 171 pojmenovat viz též jméno 135 pokolení 155, 157, 166, 168–170, 177, 179 pokolení bez krále / bez vlády 124n, 158–160, 177 pokolení dokonalé 127 pokolení gnostiků 127, 166, 171


pokolení Kainovo 168 pokolení jiné 170 pokolení lidské 98, 114 pokolení Sétovo 152n, 154n, 157, 166n, 169, 171, 179 všechna pokolení mocností 174 pomíjivost 122n posel 117 poskvrněný, poskvrnit 137, 153, 172, 179 poslat 135 poslední 129 poslední soud 39 posvátný diskurs 96 pošlapat 137, 147 potomstvo 120, 121, 125, 153, 166 viz též sémě / semeno potomstvo Noemovo 153, 155, 166, 171 potomstvo Sémovo 153, 155, 166 potomstvo Sétovo 166 potopa 154n, 158, 161, 168–170, 173, 179 poučení 98, 116, 134, 144 poušť 175n pouto, pouta 135 pozemské 153, 158 poznání 92n, 95, 142, 145, 151, 153–159, 165n, 169–171, 173 být vyhnán pro poznání 169 jeho protiklad 154 jeho předání 179 jeho samovolné vytrysknutí 98, 124 jeho ztráta 156 poznání Boha 98, 114, 167, 170, 173, 177n poznání čiré / čisté 93, 145 poznání jako Boží atribut 170 poznání náboženské 92 poznání nepomíjivosti 170 poznání neposkvrněného 177 poznání nepoznaného Boha 93 poznání pravdy 114, 178 poznání pravé 107, 155 poznání první 166 poznání rozdílu 123 poznání skryté 180 poznání svého původu a směřování 143 poznání uniklé 167 poznání věčné 157, 168, 171, 180 věčné poznání Boha pravdy 167 ztráta poznání 153 život poznání 169

Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . poznat 168, 178 požehnaný 92–95, 112, 118n, 142, 177 neporušitelně požehnaný 118n prach 114, 115 prameny spisu 97 prapředek 152, 155 prapředek gnostiků 157 prarodiče 152 pravá přirozenost 158 pravda 116n, 119, 122, 126, 145, 158, 160, 177, 179 nalézt pravdu 119 plnost pravdy 92 poznání pravdy 114 pramen pravdy 179 pravda nižší 126 pravda pravá 117 pravda zjevená 92 souhlas s pravdou 145 probudit (se), probuzení 127, 135, 167 probuzení Adama Evou 167 Proměnění 113 promluva 116 promýšlení 120n, 128n, 134, 140n propast 175 proroctví 113, 154, 162, 168 proroctví ex eventu 154, 162 proroctví o Kristu 172 prorok 151, 154, 158, 175 prorok trpící 161 prostopášnost 117 protiheretický 17 protějšek 125, 167 protognostický 32 prótokollon 34 prozřetelnost 116n, 137, 147 prozřetelnost svatá 113 první 127, 129 První rodič 131, 138 První rodička 131 první Spasitelův výklad 107, 115 Prvorozený 132 prvorozený 130n prvotní prvotní nebeská jednota 114 prvotní princip 90 předjsoucí 124, 125 předkřesťanská doba 162 předkřesťanský gnostický mýtus 161

[217]

předobraz nebeský 97 Předotec 124n přehlédnutí opisovače 123 překlad jazyk překladu 73 opisy překladů 74 překlad anglický 22n překlad český 16, 21, 33, 39 překlad francouzský 22 překlad koptský 73n překlad moderní 74 překlad německý 20, 22n překlad z aramejštiny do koptštiny 74 překlad z řečtiny 73n překlád ze syrštiny do koptštiny 74 přestoupení 178 příběh, příběhy 160, 170 příběh prvních lidí 156 příbytky 140 příčina 124 přijetí jména 162 přijít na vodu 160, 174–177 přikázání 153, 155n, 165, 17n přirozenost 118n, 142n přirozenost Osvětlitele 159 přívlastek 94 přívlastek honorifický 94 přízvuk přízvuk průtažný (circumflex) 49n, 63n pseudonym, pseudonymita 37, 94 psychický 135 pták 175 ptactvo nebeské 169, 175 pusté místo 175 původ 157, 177 původ božský 117, 159 původ hmotného světa 107 původ lidí 107 původ moci 155 původ moci Osvětlitele 158 původ nebeský 159 původ Osvětlitele 159n, 174 původ pozemský 159 původ tělesný 117 původ ve věčném poznání 171 původce 124 pýcha 147

[218] �� radost, radovat se 113, 124n, 130n, 142n, 145, 147 radost z poznání 93, 95 rasura 61 viz též korektury redaktor 61, 73 rétorika antická 96 rod (řec.-kopt. genos) 120 rodič 111, 121, 130, 133n první otcovský rodič 131 původní rodič 147 rodič všech věcí 132 Rodič 131n rodička 126 Rodička všeho 132 rok 134 otisk Spasitele 134 rosa 175 rouhání jeho příčina 135 rozdělení původního androgyna 165 rozdíl 122n rozkoš 117 rozmysl 120, 121, 128n, 134, 140 rozum, rozumy 120n, 128n, 134n rozumové soudy 122 viz též úsudky ruka boží 172 rukopis koupě rukopisů 16 rukopis papyrový 16 rukopisy starověké 21 rukopis viz též písmo 48 řád 179 řádek počet písmen na řádku 27 řecko-římská doba 160 řecký 15, 45, 49, 73, 90, 93n, 110n, 121, 124, 134 původní řecký text 75, 78 řecká konjugace 90 řecká předloha 96 řecká slova 73 řecká spojka a předložka 74 řecká verze spisu 104 řecké koncovky 74 řecké pády 73 řecký fragment 90 řecký originál 90, 127, 136


řecký překlad 138 řecký překlad Bible 97 řecký text 90 řeč 116 řečtina 51, 66, 73n, 78, 90n, 114, 151 jazyk originálu 74, 103 původní jazyk rukopisů z Nag Hammádí 73 překlad z řečtiny 73, 74, 89 řemínky vazební 26 říše světla 153 saídský 24 viz též koptské dialekty Samozrozenec 132n samozrozenec, samozrozenci 111, 124n sapienciální 31 scriptio continua 48, 64 sedm set let 165 sedmý Spasitelův výklad 108, 131 sekta gnostiků 151 sémě / semeno 153, 157, 161, 166n, 175, 177 sémě Cháma a Jáfeta 171n sémě jiné 157 sémě Noemovo 172, 173 sémě / semeno Sétovo 159, 170, 172, 180 sémě svaté 180 semeno lidí 168 semeno nepomíjivé 173 semeno poskvrněného konání 117 semeno velkého pokolení 166 semeno velkých aiónů 166 Semité 171 setovci 152, 161, 177 jejich záchrana 172 setovské pokolení 153 setovské texty 152 shromáždění 130, 138 viz též ekklésia schopnosti noetické 121 síla, síly 158, 168, 172n, 177 bozi 141 síla věčného poznání 168 vzdorovat síle 177 síra 155, 172 skála 176 skála pravdy 179 skryté, skrytost 122 skupina X 75 skutky nečisté 179

Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . slabost 142, 143, 168 sláva 121, 124n, 131, 135, 137, 140–143, 145, 152, 154, 156, 158, 165–167, 169, 171–176 odchod slávy 158, 166 sláva a moc 176n sláva jiná 169 sláva neměnná 125, 142 sláva nepomíjivá 125 sláva neporušitelná 130, 133 sláva nesmrtelného Člověka 143 sláva nevýslovná 140 vzdálení slávy 174 ztráta slávy 156, 166 slepota 135, 147 sloupec textu 27, 35n, 51, 61n, 65 sloužit, služba 128–131, 136, 140n sloužit mocnostem 179 sloužit Hospodinu 167 slovo (logos) 97 slovo, slova 93, 104, 111, 116, 122n, 134, 137, 140n, 160, 165, 167, 174, 177 podstata slov 122 slova Boha 179 slova lži 174 slova nepomíjivosti a pravdivosti 180 slova zapsaná 179 slovní hříčka 74, 90 slovo poznání 154, 165 slovo poznání Boha 165 slovo zrozené demiurgem 160 zrození ze slova 180 živé slovo 177 složka, složky (papyru) 26, 31, 34, 36, 40n, 44n slunce a měsíc 172 slyšet 123, 131, 133 smrt 114, 151, 153–155, 168, 173, 178n odsoudit k smrti 165 smrt Adamova 168 smrt Ježíšova 140 smrt mučednická 38 spánek smrti 167 smrtelnost, smrtelný 114, 117, 133, 154 smrtelnost prvního člověka 114 sofia 105n současníci 124n soud 37, 158 spánek 114, 137, 140, 154, 156, 167 přirovnání bytí ke spánku 167

[219]

spása 37, 39, 113, 122, 127, 132, 153 dějiny spásy 39 gnostické učení o spáse 38 plán spásy 115 poselství spásy 32 příslib spásy 123 spása gnostika 38 spásné poznání 152 (znovu)nalezení cesty ke spáse 38 Spasitel 94, 97, 105–108, 113, 115, 117, 119, 121–123, 125, 127, 132–135, 137n, 141, 145 jeho odchod 108, 147 jeho příchod 123, 145 jeho sestoupení 123 jeho výsměch 113 rodič všech věcí 133 Spasitel dokonalý 121, 123, 127, 133, 137, 141, 145, 147 Spasitel jako neviditelný duch 113 Spasitel seslaný 127 Spasitel věčný 131 zjevení Spasitele 108 spasitel 107, 119, 132, 137, 174 spasitelský titul 173n spatia 49 spis 107, 109, 161 adresáti spisu 93 adresování spisu 95 pramen spisu 97 spisy připisované Sétovi 151 závěr spisu 93 spočinutí 124n společenství nové 153 spravedliví čtyři sta tisíc spravedlivých 171 srdce 165, 167, 170, 173 ztmavnutí v srdci 154, 167 starozákonní 37 stav stav blaženosti 95 stav zachování kodexu 25, 35 stín 131 střežit 135 stoikové, stoický 116 stovky 128 strach 155n, 167, 170n strážci tři strážci 172 strom poznání 93, 151, 156, 165

[220] �� stvoření, stvořený 118n, 126n, 129, 131, 156 biblické podání 97 být stvořením někoho druhého 118,n stvoření (pl.) 128 stvoření Adama a Evy 165 stvoření biblické 114 stvoření člověka 97, 114 stvoření hmotného světa 98, 107 stvoření chudoby 129 stvoření mlčky 140 stvoření světa a člověka 97 stvoření tvůrčím slovem 140 stvořit 126–129, 136, 145, 153, 156, 165, 167–169 stvořit ze země 165 stvořitel bůh stvořitel 156 dva různí stvořitelé 97 sublineární čára 35 subscriptio 26, 34, 50, 61, 64, 92n, 105, 108 supralineární čára 27, 35, 49–51, 63n, 66 svatý 131, 153, 155, 174, 180 svatí andělé 153 svatí apoštolové 108 svatý příbytek 170 svázání svázání knihy 41 svázání knižního bloku 44n vazební technika 44, 46 viz též vazba svět, světy 116, 124, 133, 135, 142n, 152, 154, 158, 160 být poslán na svět 135 gnostický obraz světa 32 hmotný svět chaosu 142 jeho pohyb 117 jeho uspořádání 117 svět božský 107 svět celý 135, 143 svět hmotný 133 svět kosmický 142 svět nebeský 142 svět pozemský 127 svět řízený sám sebou 117 svět smrtelný 133 svět viditelný 122 světy aiónů 125, 132 uspořádání světa 116n vznik světa 114 začátek / založení světa 114n, 118n


světlo, svítit 37, 125, 127, 129, 131, 135, 137n, 142n, 145, 170, 172, 177n božské světlo v člověku 159 dvě světla 176 emanace světla 123 kapka ze světla 135 lidé světla 130 nebeská říše světla 38 oblaky světla 169 počátek světla 127 skanutí kapky světla do světa hmoty 107 stát se světlem 145 světla beze stínu 130 světla Pronoiy 178 světlo androgynní 132n světlo beze stínu 130, 142n světlo mužské 137 světlo nekonečné 107, 117 světlo prvotní 119, 133 světlo vzešlé z ohně a krve 178 symbolika Trojice 167 Syn 137, 140, 143 jeho soteriologická role 117 jeho vyvolení 114 Syn Boží 125, 131 Syn Boží jako Slovo 107 Syn Člověka 97n, 104, 107, 130–133, 137n, 145 Syn Člověka a jeho stvoření 108 syn Noemův 171, 172 syn 128n, 134, 151, 153n, 155, 157, 165, 168n Adamův syn Sét 167, 180 (prvorozený) syn Adamův 157 syn prvorozený, androgynní 131 synové Cháma a Jáfeta 171, 173 synové nezrozeného otce 124n synové Noemovi 155, 169n synové světla 147 synonyma 65n syropalestinská křtitelská sekta 161 syrština překládání ze syrštiny 74 původní jazyk některých spisů z Nag Hammádí 74 šabat 138 šest set let 155, 170 šestý Spasitelův výklad 108, 127

Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . tajemství 113 tečka interpunkční znaménko 31 tečka horní 49n, 64 tečka na úrovni řádku 64 temnota 156, 167 teologie negativní 97, 118 testamentární literatura 152 thelésis 134 theogonie 96 tělo, tělesný 121, 135, 137, 151, 155, 158, 162, 169, 173n tělo čisté a dokonalé 113 tělo smrtelné 113 tisíce 128 topos 123 touha 153n, 156, 168, 171n, 175–179 odklon od touhy 155 touha mocností 177 touha po květinách 176 tradice, tradování 39, 73n tradice křesťanská 32 tradice řecká 96 tradice tomášovská 106 tradice židovská 96 tradování v rámci koptštiny 75 traktát teologicko-filosofický polemický traktát 96 transkripce 25 triáda 128 Trojice 167 trojice Otec, Matka a Syn 51 trůn, trůny 140n tření 117 tři třetí příchod Osvětlitele 153, 155, 157 třetí Spasitelův výklad 108, 121 tři muži 167 třináctý Spasitelův výklad 108, 143 tvar, tvary 141 přijmout tvar 129 tvar člověka 118 tvarovatel 121 uctívat, uctívání 128n učedník, učedníci 105–108, 113n, 117, 123, 131, 133, 143, 147 dvanáct učedníků 113

jejich pověření 108 jejich původ a úkoly 108, 143 učení jeho transformace 105 učení andělů 180 údy 129 ukřižování 158 úmysl, úmysly 120n, 128n, 134n únava 142, 143 určení 165, 177 uspořádání 141, 165, 177 uspořádání světa po vzoru světa božského 98 uši kdo má uši… 123, 125, 131 utrpení utrpení na zemi 38 utrpení zástupné 158 uvažování 131 uzdravit 135 vakát 26 valentinovci 38, 177 valentinovská gnóze 78n valentinovský systém 79 vazba 18, 31, 40n, 43– 47, 75, 78 datování vazby 75 chlopeň 40, 41, 43–47 klasifikace vazeb 44, 46n knižní blok 41 knižní deska 45 knižní hřbet 40n, 43, 45n kožený řemen 40, 43, 45–47 ozdoba vazby 45 přední a zadní deska 31, 40 přední vazební deska 40n, 45, 47 předsádka 40n stahovací řemínky 40n, 43, 45 svázání knižního bloku 40 šněrování 47 vazba pevná 40 vazby kodexů z Nag Hammádí 40 vazební desky 45 vazební kůže 40 „masová“ (vnitřní) strana 40n „vlasová“ strana 40n, 45 vazební řemínky 40 vazební technologie 45

[221]

[222] �� zadní vazební deska 45, 47 zpevnění vazby 41, 75 viz též kartonáž vdechnout ducha života 167 velekněz 161 velikost 120n, 126n, 138, 140n velký pomocník 180 veselí 124n, 130n, 142n veškerenstvo 115, 118n, 121, 126n, 129 Pán veškerenstva 120 podstata veškerenstva 113 veškerenstva veškerenstev 120 věci stvořené 129 vědění 117 hodni vědění 117 vědění o božském původu člověka 38 vědění otce 121 vědění prvotní 120n vězni 127 vidět, vidění 37, 96 vidění ve snu 167 vidět neviditelné skrze viditelné 122 věčnost, věčný 118n, 160, 165, 167, 178 Bůh je věčný 118 věk Sétův 165 vina 157 víra, věřící 39, 98, 122, 132 Víra 122, 128, 132n Víra-Moudrost 132 vláda, vládnout 118n, 124, 128n, 147 vládce 177 vládce Hádu 158 vládce mocností 174 vládce sil 156, 165 vlákna 27 voda 153, 160, 169, 175–177, 179 být na něčí vodě 160 čerpání vody 160, 179 voda z nebes 169 voda živá 153, 179n voda života 155, 179 vojska 175 vojsko démonů 175 vozy 140 Všemohoucí 135 všemohoucí 156, 169 Všeobecně moudrá Moudrost 132 viz též jméno, jména všepřesahující 97


vůle 134n, 141–143, 145 vůle velkého světla 135 vyhnát být vyhnán pro poznání 169 vyhnání z ráje 156, 165, 168 výklad 151n, 159, 165 výklad gnostický 157 výklad knihy Genesis 97 vykladač 127 výrok 116 vyslat 137 vysvětlivky 66 výtvor 173 vyvolený, vyvolení 107, 122, 157, 161, 177 vzduch 177 vzhled 118n vzhled sebe samého 119 vzkříšení 138 vznik, vzniknout 90, 97, 165n, 169 vznik Nového zákona 91 vznik ze skály 160 vznik z odhozené kapky 161 vzpřímenost 178 zabloudit 122n zahynout 118 záchrana z moci demiurga 155 základ, základy 136, 140–143 záměr 141 zapečetit 171 zapomnění 127, 135, 137 zástup 108, 123–125, 138 zástup andělů 130n zástup bez vlády 125 zástup mužský 145 zástup samozrozenců 125 zatracení 155, 177 závěť 151 165 zavinění vlastní 152 zázrak, zázraky 151n, 155, 162 zbytek 129 zdobení textu 51, 64 zdravící formule 98 zdravit se navzájem 130 země 115, 155, 157, 168–170, 173, 176, 178 její rozdělení mezi syny Noemovy 170 ona země 172 země jiná 171

Rejstřík vybraných pojmů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . země pravá 170 země smrtelná 173 země gnostiků 155 zemřít 122n zesnulý 95 zjevení 37n, 108, 116n, 121, 123, 129n, 138, 140, 145, 151, 154, 157, 167, 179n Adam předává zjevení Sétovi 38 dokončení zjevení 98 zjevení Boží 114 zjevení gnostické 122 zjevení chaosu 142 zjevení jako cesta k pravému poznání 107 zjevení nebeských bytostí 152 zjevení o aiónu 154 zjevení Syna Člověka 98, 130 zjevení ve smyslu odhalení 37 zjevení věcí budoucích 162 zjevení zmrtvýchvstalého Ježíše 38 zjevený 129 zjevit 113, 124, 126n, 131–134, 138, 145, 147, 168 zjevit se 119, 123–127, 129, 133–141, 143, 145, 147 zjevnost, zjevný 98, 122–124 nezjevné 123 stav zjevnosti 122 zjevování Osvětlitele 159 zjevovatel 96 zjevovatelská řeč 38 zjevující promluva 96 zlomit jho 147 zlomky 35 viz též fragmenty zmatení mocností 174 zmrtvýchvstání 113 znamení 145 znamení a zázraky 174 znamení Syna Člověka 145 znaménka znaménka interpunkční 49n znaménko artikulační 50 znaménko tilda 66 znát 180

[223]

zničení Sodomy a Gomory 155 zpráva o vidění 37 zrcadlo 124n zrození, zrozený 97, 118n, 123, 126, 157, 177 nezrozený 118n zrození bez otce 161 zrození Dionýsa Zagrea 161 zrození Kaina 168 zrození Mithry 160 zrození Osvětlitele 160 zrození prvého archonta 161 zrození zázračné 161 zrození ze skály 162 zrození ze slova 180 zrozený ze země 114 zrození z otce a dcery 161 zrození zvěstovatele 161 ztmavnutí očí 172 zúrodnit 135 zvěstování 114 zvolit si 177 žánr 105, 151 žánrové zařazení 96 žena, ženy 107, 113, 138n šestkrát šest ženských bytostí 134 ženský prvek 143 Židé 153, 155, 171 židokřesťané helenizovaní 138 židovství, židovský 37 židovská apokalyptická a testamentární literatura 152 život 98, 132, 138n, 154, 156, 167–170, 172, 179 živá duše 167 duch života 169 zkrácení života 168 život duchovní 122 život pošpiněný 117 život poznání 156, 169 život vyprázdněný 116 „živoucí“ 138

[224] ��

Ediční poznámka

EDIČNÍ POZNÁMKA Z koptských originálů přeložili a úvody, komentáři a rejstříky opatřili: Marek Dospěl Požehnaný Eugnóstos – úvod, překlad z koptštiny a komentář Moudrost Ježíše Krista – úvod, překlad z kopt štiny a komentář Růžena Dostálová kap. „Úvod“ – překlad z němčiny

Z. Vítková Zjevení Adamovo – úvod, překlad z koptštiny a komentář Radka Fialová rejstřík spisů rejstřík osobních jmen rejstřík místních názvů rejstřík vybraných pojmů

Wolf B. Oerter kap. „Úvod“ rejstřík vybraných pojmů

P O Z N Á M K A K Ú P R AV Ě P Ř E K L Á D A N Ý C H T E X T Ů Původní paginace kodexů z Nag Hammádí je vyznačena kurzivními čísly v závorkách, řádkové údaje pak – vždy po pěti – kurzivou v dolním indexu: (84) číslo strany v kodexu č íslo řádku 5, 10 atd. Vzhledem k rozdílům mezi koptským a českým slovosledem mohou být některé předěly stránek a řádků vyznačeny jen přibližně. Nadpisy v hranatých závorkách jsou redakční a byly připojeny dodatečně. Nemají a leckdy ani nemohou beze zbytku vystihnout obsah jimi vyznačených úseků. Ve shodě se zvyklostmi ve většině uvedených edic užíváme zjednodušeného leydenského systému: [ ] rekonstruované slovo nebo jeho část ( ) slovo doplněné překladatelem pro lepší srozumitelnost ... nerekonstruovatelná část textu (bez ohledu na délku) < > návrh na doplnění textu badateli { } písmena či slova, jež má původní text navíc V textech z Nag Hammádí jsme upustili od kurzivního zvýrazňování biblických aluzí – na biblické a další odkazy upozorňujeme v poznámkách pod čarou. Při přepisu osobních a místních jmen se zpravidla držíme původního znění. Výjimku představují zavedená jména biblických postav, kde se přizpůsobujeme Českému ekumenickému překladu. Při užívání velkých písmen jsme brali ohled na kontext. Některé termíny jsme v příslušných oddílech ponechali v podobě, kterou preferovali jednot liví autoři. Pravopis fiktivních geografických názvů jsme nepřizpůsobovali pravopisu skutečných lokalit ani nesjednocovali.

RUKOPISY

3

n

n

Z NAG HAMMÁDÍ

TAT O P U B L I K A C E J E V Ý S T U P E M V Ě D E C K O - V Ý Z K U M N É H O Z Á M Ě RU Č E S K É H O E G Y P T O L O G I C K É H O Ú S TAV U F I L O Z O F I C K É FA K U L T Y U N I V E R Z I T Y K A R L O V Y V P R A Z E „V Ý Z K U M C I V I L I Z A C E S TA R É H O E G Y P TA“ M S M 0021620826 ( M Š M T Č R ). U S P O Ř Á D A L W O L F B . O E RT E R Z K O P T S K Ý C H O R I G I N Á L Ů P Ř E L O Ž I L I A Ú V O D Y A K O M E N TÁ Ř I O PAT Ř I L I M A R E K D O S P Ě L , W O L F B . O E RT E R A Z U Z A N A V Í T K O VÁ P Ř Í S P Ě V E K W. B . O E RT E R A Z N Ě M Č I N Y P Ř E L O Ž I L A R Ů Ž E N A D O S TÁ L O VÁ T Y P O G R A F I E Z B Y N Ě K K O Č VA R V Y D A L O N A K L A D AT E L S T V Í V Y Š E H R A D, S P O L . S R . O ., R O K U 2 0 1 0 J A K O S V O U 995. P U B L I K A C I V Y D Á N Í P RV N Í . A A 9 , 7 4. S T R A N 232 O D P O V Ě D N Á R E D A K T O R K A R A D K A F I A L O VÁ VYTISKLA TISKÁRNA S-TISK, VIMPERK D O P O RU Č E N Á C E N A 2 98 K Č N A K L A D AT E L S T V Í V Y Š E H R A D, S P O L . S R . O . P R A H A 3 , V Í TA N E J E D L É H O 15 E-MAIL: [email protected] W W W. I V Y S E H R A D . C Z I S B N 9 7 8- 80 -7 4 2 9 - 1 4 2-5

K N I H O V N A centru??????? m R A N É K Ř E S Ť A N S K É biblický??????????ch L I T E R AT U R Y studi??????í?????????????

Recommend Documents