K A K A D U Kaleidoskop každodenního duchamoření Noviny žáků Základní a Praktické školy G. Pelechové v Dolní Poustevně
LEDEN 2010 ROČNÍK IV / ČÍSLO 1
ROZHOVOR s Markem
Milí čtenářové…
Ahoj Marku, protože jsi tady „nově“, tak jsem si pro tebe připravila pár otázek. 1.
Milí čtenářové… Napřed se všem omlouvám za minule,že jsem nedodala úvodník a slibuji, že příště ho dodám do stanoveného termínu..:) tak a teď k naší milované škole. Je nový rok a s novým rokem přichází spousta nových událostí. Zatím se ale nic nového nestalo tudíž nemám o čem psát..:D tak napíšu o tom, jak jsem trávili den v pekle… Ráno jsem se shromáždili v ,,modré´´ v kabaretu, kde jsem všichni dostali pokyny co a jak a s třídami jsem se vydali na prohlídku peklem. 1. zastávka byla u Pekelného kotle, kde jsem si svým strachem vysloužili kamínek pro štěstí. 2. zastávka byla v Čertovské dílně, kde si každý čertík vyrobil svého dvojníka.....3.zastávka se vracela do kabaretu, kde nás naučili čertovské písně…V herně jsme si zahráli ďábelské obrázky a vyhráli plyšáčka…:)..potom jsme se podíleli na tvorbě čertovského menu a na konci pekla jsme zvážili své hříchy…naštěstí nikdo nebyl takový hříšník, aby si ho čerti nechali v pekle…ke konci prohlídky se všichni sešli v kabaretu, kde poobědvali čertovské výrobky a společně zakončili den zpěvem a tancem…. Tina
Moje klasická otázka, jak se ti líbí u nás ve škole? (Pokud se ti tady líbí, tak mi prosím rozveď větu, proč se ti tady líbí, a co se ti tady líbí, pokud ne, tak mi napiš, proč se ti tady nelíbí, a co se ti nelíbí) Mě se tady líbí všechno. Jsou tady milí lidi a dobře se mi tady učí … a není tady téměř nic co by se mi nelíbilo. 2. Trvalo ti dlouho, než sis zvykl na styl učení, a na jiné prostředí a jiné žáky? Ne, zvykl jsem si hned, neměl jsem problémy až na to, že se mi ze začátku zdálo, že je toho na mě moc. 3. Jaké jsou tvé záliby, a koníčky? Floorball, ten mě hodně baví a hudba. Mě prostě baví hodně věcí. 4. Co máš rád? (Jídlo, pití, lidi, nějaké sporty apod.. piš cokoliv, co tě napadne). Spíš to jídlo, lidi a sporty… Já mam rád všechno hezký - třeba Hanku. 5. Čím by si chtěl jednou být? Já fakt nevím, promiň. 6. Je něco, co se ti na sobě nelíbí, myslím teď nějakou vlastnost, nebo je to jedno, prostě je něco, co by jsi na sobě chtěl změnit? Víš jak to myslím, ne? No nevím, asi jenom to, že občas začnu trochu bláznit. 7. Který předmět tě nejvíce zaujal, nebo který tě nejvíce baví? To jsou tvrdý dotazy! Zeměpis mě baví, ale ne s Vaškem. 8. Co třeba trochu úvahy, když už mám ve třídě tak vzdělaného spolužáka, jako jsi ty?! Co si myslíš o válkách ve světě, a o nenávisti lidí, kterou mezi sebou mají? Co si já myslím o válkách, je to hnůj, pryč s nimi. 9. A teďka třeba, .. Kdyby sis mohl přát tři přání, která přání by to byla? No tak první přání by bylo, aby Tereza lépe jedla, to druhé by bylo, aby mi Lojza pořád nešahal na zadek, a to třetí by bylo, abych si mohl přát další tři přání. 10. Tady máš volný prostor.. co třeba napsat nějaký vtip? Když je máš tak rád.. :-) Tak jo! Jde ženská po ulici a spadne obličejem do psího lejna, pak se zvedne a řekne si, ještě štěstí, že sem do toho lejna nešlápla. Otázky vymyslela a rozhovor uskutečnila Marie Marková
PŘEČTĚTE SI V TOMTO ČÍSLE: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14
Úvodník s Tinou; Rozhovor s Markem Ladovská zima Čertovská škola Den otevřených dveří vpekle Přehlídka středních škol Vánoční ohlédnutí Koncert; Exkurze na policii Křížovka Dolní Poustevna; Perličky a špeky Próza na P; Chvilka poezie Exkurze na Úřad práce Výlet za kamzíky Den otevřených dveří (Lesárna) ; Výlet Ježíšek
LADOVSKÁ ZIMA A napadl nám sníh…pro dospělé kalamita a vrásky na čelech, pro děti a dorost důvod k nadšení – zimní radovánky!!! Honem vytáhnout boby, sáně, pytle, lyže, skateboardy nebo i člun…!!!, postačí ale i obyčejný igelitový pytel. Navléknout kombinézy, oteplováky, bundy, čepice, šály, rukavice, nasadit sněhuly…á hurá na kopec. Tož jsme taky vyrazili. Všichni sáňkovalií, bobovali, člunovali, padali a obalovali se ve sněhu. Timča předvedla pořádného zapíchnutého vozemboucha hlavou napřed, jak jinak), Jeník trojitého obalovaného Hoštíka a společně velkou vlakovou jízdu zakončenou valnou hromadou. Jeník nám během bobování stihnul navíc odkrokoval délku dráhy a změřil Pavlovi čas, za jaký dráhu urazil – jezdil opravdu rychle( dole se dokonce snažil boby zastavit hlasitým voláním:“Prrrrrrr, stůj“ ), ve škole pak Jeník nažhavil mozkové závity a podle vzorečku vypočítal Pavlovu rychlost – 15km/ h – praktické užití fyziky v praxi. Ale všem se nám stejně zdálo, že Pavel jezdil mnohem rychleji…J
Iva
ČERTOVSKÁ ŠKOLA V čertovské škole je to mnohem lepší, než v normální,je tam více legrace, a zábavy. Pocítili jsme to na vlastní kožich,byli jsme v dílně a tam jsme si vyrobili čerta jak má být, pak jsme navštívily čertovský kabaret, tam jsme se vyřádily jako praví čerti. Pak jsme šli navštívit osobně pána pekel, lucifera, zahráli jsme si s ním partičku karet. Taky jsme si hodili kostky a kdo vyhrál, tak za odměnu dostal plyšového kamaráda. Pak jsme se najednou objevili v čertovské kuchyni , panečku tam to žilo! Dělaly se malé čertíky,ďábelskou pomazánku a topinky, no, tam se nám líbilo,pak jsme vstoupily do laboratoře, ale ne do ledajaké, čertovské, tam to bylo taky zajímavé samé „hokusy pokusy“.Tak a blížil se konec, ach jo, ale ještě jsme se sešli s osatníma čertiskama z pekla a malí čertíci donesli to, co jsme si uvařili. Nacpali jsme jsi všichni bříška, až nám málem praskly ,kožichy, a upadly rohy.
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ V PEKLE
TIMČA: Hezký tam bylo, karty sme hrali, pohrala som, dostala som ?nevím čo to je…, zpívali a tancovali sme, vařili sme, pomahala som- oriešky? už nevim. Malovala som čerta, dólu sme šli, s Mirkem, kameny tam boly.
PAVEL: Dobrý. Vařili, jak se to menuje, už si to nepamatuju, koláče. Malovali čerta, zpívali, karty vyhrál, šli do klepa, bál sem se, svíčky tam byly a kameny. Nejvíc mi líbilo karty hrát.
EDITKA: Sme první vařili, já sem krájela okurku, potom my šli do herny hrát karty, ale nevyhrála sem, potom kosky sme dělali, ani sem já nevyhrála, potom my šli zpívat a tancovat, první sme se to učili, pak tancovali, pleskali a dupali. Potom my šli k Mileně, musela sem nejdřív malovat a pak vytříhat. Potom šli k Mirkovi do pekla, nebála se a museli tam vybrat kamínek. Pokusy sme dělali. A nakonec sme říkali, komu se to líbilo a potom sme mohli jíst, chutnalo mi to. Líbilo se mi všechno
MÍŠA: Hráli jsme karty, vyhrála jsem, potom jsme byli u Mirka do pekla, trošku jsem se bála. Potom jsme vařili koláčky a pomazánku, krájela jsem rajčata, papriku. Potom jsme malovali čerta. A zpívali jsme a tancovali. Nahoře byly pokusy. Nakonec jsme jedli. Líbilo se mi to.
VÝSTAVA STŘEDNÍCH ŠKOL Zúčastnili jsme se výstavy středních škol, která se 10. 11. konala v rumburském kulturním domě. Po proběhnutí všemi stánky Zdenka zakotvila u stánku oboru kosmetička a nechala se nejprve namalovat, posléze i učesat a nabarvit vlasy nazeleno….
Tínu zaujal obor kadeřnice a Radkovi se nejvíce líbila informatika, ale jen taková, kde by se neučily jazyky…
VÁNOCE
Je pátek, poslední den školy před vánočními prázdninami. Všichni se už těšíne na Ježíška a v tichu osiřelé budovy ZŠ připravujeme vánoční besídku. Venku mrzne až praští a sníh svátečně jiskří. Vánoční atmosféra, jak má být. V koutku třídy už čeká ozdobený stromeček, na adventním věnci září plamínky všech čtyř svíček, místností se line vůně skořice a hřebíčku. Sedíme kolem stolu a čteme si o Marii a Josefovi, o narození Ježíška v městě Betlémě, kometě, pastýřích a třech králích. Potom si povídáme o vánočních zvycích a hned si některé vyzkoušíme – rozkrojíme jablko - všichni máme hvězdičku, budeme v novém roce zdraví! Budoucnost věštíme z tvarů vosku, který jsme rozpustili a v zápětí zchladili ve studené vodě – každý vidí v tom svém kousku něco jiného, třeba tajný sen nebo splněné přání. Nakonec pouštíme lodičky se svíčkou z ořechových skořápek – malá plavidla se drží pohromadě, budeme i příští rok spolu. Potom nastává čas zpívání koled, Jeník nám k tomu hraje střídavě na kytaru a na flétnu. A když zvoní zvoneček jsou už všichni nedočkaví, jestli Ježíšek opravdu donesl nějaké dárky. Míša a Editka rozdají dárky a nastává ruch – trhání papírů, nadšené výkřiky a vzájemné prohlížení dárků. Nakonec všichni Ježíškovi poděkujeme, uvaříme si horkou čokoládu a pustíme se do cukroví a dalších dobrot, které jsme si sami ukuchtili. To je ale dobrota! Společně ještě prožíváme příběh filmové Popelky a Míša na závěr prohodí: „ Tak takovýhle Vánoce jsem ještě nezažila.“ Bylo nám prostě hezky a tak to má být.
KONCERT
V pátek 6.11 se odehrál koncert. Hrál nám Honza na kytaru a jeho kamarád na elektrické klávesy a flétnu. Hudba byla instrumentální a netradiční a pro mě velmi zajímavá spojením hry na flétnu a kytaru.Na hudebním představení byla pouze naše škola Gabriely Plechové. Některé děti si i zatancovaly. Dětem se tam moc líbilo
, ale asi nejvíc Dannymu, protože tleskal a poslouchal.
EXKURZE NA POLICII Byli jsme ve Velkém Šenově na policii. Pan Kuchař nám ukazoval - neprůstřelnou vestu, obušek,plácačku,velkou baterku,vysílačku,pouta a pouta na jedno použití. Nakonec nás provedl budovou.
Štěpán Šafránek
KŘÍŽOVKA 1. 2.
4. 5.
X 6. 7.
X 8. 9. 10. 11. 12.
1. Barevné tužky 2. Nástroj na psaní značky KOH – I - NOOR 3. Pomůcka k rýsování kružnic 4. Pomůcka k ořezávání tužek 5. Pomůcka potřebná k rýsování čar 6. Nástroj k prorážení otvorů do papírů 7. Pomůcka potřebná k měření velikosti úhlů 8. Linkovaný a nelinkovaný…(soubor listů papíru) 9. Nástroj potřebný na stříhání 10. Kuličkové nebo plnicí… 11. Herkules je tekuté…. 12. Učitel zapisuje chybějící žáky do třídní … Tajenka……………………………………………………………. Autorka křížovky – Michaela Margalová
DOLNÍ POUSTEVNA Dolní Poustevna je město. Je složena z několika částí: Dolní Poustevna a Horní Poustevna a Nová Viska a Karlín a Markéta. Máme tu 2 potoky. Jmenují se Luční a Vilémovský. V Dolní Poustevně je hraniční přechod do Německa. Město za hranicí se jmenuje Sebnitz. Byly zde významné továrny – vyráběl se zde papír, květiny a cihly. V současné době je tu podnik IZOPOL a OK Form. Dnes zde žije asi 2000 obyvatel. Zajímavá místa jsou kostel a pomníky, misijní kříž a kostelík, loutkové divadlo a Čtverec
Darina
PERLIČKY A ŠPEKY Máme tři lidské rasy, bílou, černou a žlutou. Které národnosti patří mezi žlutou rasu? - Simpsonovi. (Marek) Máš podobný oči jako moje máma, taky má dvě. (Marek) Které opery složil Antonín Dvořák? - Tarzan a Vodník (Jenda). Popis osoby: Má oči modré jako krabice vod mlíka (Marek). Jsem homosexuál a jsem v pohodě, moje holka je taky v pohodě.(Marek) Jak se řekne německy Bůh? - Hergot, nemůžu si vzpomenout. (Marek) Co jsou to obojetníci - hermafroditi? - Lady Gaga. (Marek)
P PRÓZA Pavla pedagožka plakala, protože Petr pokazil pololetní prověrku z přírodopisu. Petr Pavlu pedagožku poprosil o prominutí. Pedagožka Pavla, Petra pohlavkovala a Petr pochopitelně plakal. Petr potom pedagožce Pavle přislíbil příště přírodopis poopravit. Pedagožka Pavla Petrův Příslib přijala, protože Petra přesně pochopila
ilustrační foto( pohlavkování ) Honza
CHVILKA POEZIE Přiletěl drak naboural mrak vybouchl dům, drak řekl bum.
Po ulici jde Adam, já z něho padám, jeho kamarádka Jiřina, je tlustá jak peřina,
Táta našel vránu, co přinesla Máňu, Máňa spadla z postele, už jí není vesele.
na silnici před nima je brána a na ní sedí vrána, Jiřina má drápy, jak vod ohrady dráty,
Štěpán
je vošklivá, je to prostě Jiřina, je hnusná jak žabina, její zuby jsou žluté, je to vážně nechutné, nohy má jak kozí rohy a jejich kamarád Vašek vypadá jak šašek nebo Dominik Hašek. Marek
EXKURZE NA ÚŘAD PRÁCE Jeli jsme autobusem do Rumburka a když jsme dojeli, tak tam na nás čekala Zdeňka a pak jsme šli na úřad práce, tam jsme šli do druhého patra. Seděli jsme a povídala nám paní o práci a pak jsme šli k počítači. Dělali jsme test a každému vyšlo to co chtěl.a pak jsme jeli vlakem a v tom vlaku mně naštval brácha a pak jsme dojeli sem do Poustevny. Pavel Hauser
Jeli jsme ráno v půl deváté z Dolní Poustevny. Jeli jen žáci, kteří pomalu končí školní docházku. Jeli jsme autobusem do Rumburku, protože jsme se jeli podívat na úřad práce. Vystoupili jsme na Bytexu, a od Bytexu jsme šli na úřad práce. Na úřadu práce jsme chvíli čekali, ale pak přišla paní Sembdnerová a šli jsme na oddíl poradenství. Šli jsme k paní Sembdnerové do kanceláře a tam jsme si sedli ke stolu. Paní Sembdnerová nám řekla, co to vlastně úřad práce je a proč jsou vlastně lidi na pracáku a kolik lidí je nezaměstnaných. Potom přišla řeč na naše budoucí povolání, a tak jsme šli k počítačům, kde jsme se postupně vystřídali, a kde jsme si dělali takové testy, na jaké povolání se hodíme, a dobré bylo, že každému vyšlo to, co by chtěl dělat. Mně vyšla doktorka, psycholožka a záchranář a já se přesně mezi doktorkou a psycholožkou stále rozhoduji! Petře vyšla učitelka, Tíně kadeřnice a Radkovi nějaký námořník, nebo co to bylo, teď přesně nevím a Pájovi kuchař. Po dokončení těchto testů jsem si pak povídala s Petrou a s paní Sembdnerovou. Moc hezky jsme si popovídaly (třeba o mém budoucím povolání, ...), a tak různě :-).. .Po dokončení rozhovoru jsme šli všichni do cukrárny na kafe, nebo na nějaký sladký zákusek. Potom jsme šli všichni společně na vlak a jelikož jsme měli ještě asi 15 minut – protože jsme přišli trošku dřív na nádraží, tak jsem si šla se Zdeňkou koupit časopis, ve kterém byl náramek z korálků. Když přijel vlak, všichni jsme nasedli. Otevřela jsem si časopis, půjčila jsem Tíně korálkový náramek a Tína mi ho nechtíc roztrhla, takže po celém vlaku byly rozsypané korálky (smích)…! Tak jsme je tam všichni sesbírali a Tíně jsem řekla, že by to nebyla ona, kdyby se jí nestal nějakej trapas. Ale… Jelikož jsem to já, tak mně se pokaždé na nějakém „výletě“ nebo na něčem takovém také přihodí trapas. A tak jsem si z batohu vyndala pití, otevírala jsem ho a půlka mattonky na mně vypěnila. Byla jsem celá mokrá.. A to se nedalo a smála jsem se ještě asi tak 5 minut, protože.. hlavně, že jsem sama Tíně říkala, jako by to nebyla Tína, kdyby se jí něco takového nestalo, a pak se celá poliji a kouká na mně při tom polovina vlaku (smích). Po té jsme si s Tínou byly qit. Na úřadu práce se mi moc líbilo! Dozvěděla jsem se opět pár nových informací, a docela mně i povzbudilo a potěšilo to, že mi vyšla povolání, mezi kterýma se vážně rozhoduji. Jen ještě, abych si svůj sen splnila!! Musím se pořádně učit a přesvědčit rodiče o tom, že se na mně můžou spolehnout, „i když se nikdo nedívá“ ..A to opravdu můžou - já vím sama ;):D:P!!
Maruška
VÝLET ZA KAMZÍKY Dne 12.ledna jsme jeli s Radkou a Milenou na výlet.Šli jsme na autobusovou zastávku a tam jsme čekali na autobus.Vyjeli jsme v půl 11. a vystoupili jsme nad Chřibskou.Šli jsme do lesa a pátrali jsme po kamzících.Na cestě jsme narazili na pár zajímavých stop. Krajina byla krásně zasněžená,stromy byly bílé a zářily na slunci jako drahokamy. Kamzíky jsme spatřili u krmelce,v poklidu jedli seno.Když nás spatřili,tak utekli.Mohli jsme jim dát do bedýnek kaštany a Honzík Horák jim z domova přinesl kukuřici a semínka. Když jsme se vraceli k autobusové zastávce,tak jsme zahlédli ohradu a byli jsme zvědaví,jestli tam jsou koně.Opravdu tam byli dva krásní koníčci a měli modré oči.Stáli jako zmrzlí a Honzík si je šel pohladit.Vtom se hýbli a Honzík pelášil pryč.Milena a Radka honem vytáhly fotoaparát a ihned koně nafotily (Milena a Radka nafotily celý výlet). Domů jsme přijeli unavení,ale spokojeni z vydařeného výletu. Štěpán Marek
Minulý týden Radka přišla s nápadem,že bychom jeli za kamzíky.12.ledna jsme odjeli autobusem o půl jedenácté a vystoupili jsme za Chřibskou.Byl krásný slunečný den,sníh se třpytil jako diamant.Šli jsme lesem,sníh nám křupal pod botami.Došli jsme ke krmelci a opravdu jsme spatřili kamzíky.Jedli seno,ale jakmile nás uviděli rozutekli se.Radka a Milena se snažily je zachytit fotoaparátem.Když jsme se vraceli od krmelců,do kterých jsme nasypali potravu,kterou jsme jim přinesli,uviděli jsme blízko autobusové zastávky dva bílé koně.Stáli nehybně,ale když se k nim Honzík přiblížil,prudce se k němu rozběhli.Ten se příšerně lekl,utíkal pryč a upadl do sněhu.Myslel totiž,že jsou zamrzlí. Spokojeně jsme jeli domů se vzpomínkou na krásný zimní zážitek. Vojta Válek
V úterý 12.1 jsme s Radkou a Milenou jeli autobusem do Chřibské. U lesa jsme vystoupili a šli jsme do hlubokého lesa. Potichu jsme přišli ke krmelci, když nás kamzíci uviděli, utekli. Nasypali jsme jim do bedýnek to, co jsme jim přinesli:kaštany a zrníčka kukuřice. Potom jsme šli kousek dál, najedli jsme se a pozorovali jsme zimní krajinu.Když jsme se vraceli,šli jsme se podívat za koníčky. Byli tam dva žlutobílí koně,kteří se nehýbali. Chtěl jsem si je prohlédnout, ale když jsem šel k nim blíž, najednou se začali hýbat a běželi směrem na mě.Strašně jsem se lekl a utíkal jsem až do hlubokého sněhu, kde jsem zapadl.Potom jsme šli na zastávku ,a když přijel autobus, tak jsme jeli domů. Cestou domů se mi udělalo špatně a dokonce jsem zvracel. Doma jsem pak usnul,spal jsem až do rána,ale výlet se nám podařil. Honzík Horák
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ (LESÁRNA) V pátek 20. listopadu jsme se byli s pár žáky od nás ze školy podívat na Lesnické škole ve Šluknově.. V 8 hodin pro nás přijel autobus, kde už seděli žáci ze Základní školy z Poustevny. Asi v půl 9 jsme byli ve Šluknově, ta cesta utekla hrozně rychle, ani jsem nepostřehla, že jsme vyjeli, a už jsme byli ve Šluknově. Vešli jsem do školy, a hned v dolním patře nás uvítal pan ředitel s panem učitelem a řekli nám, co kde mají za obory. Po dokončení mluvy jsme se každý rozutekl, kam nás nohy vedly. Já jsem šla nejprve do druhého patra, kde jsem si prohlédla mladého muže, který „hučel“ do takového jakože nástroje na vábení jelenů. Nemůžu si vzpomenout, jak se to jmenuje, ale nevadí, jdeme dál. Pak jsem zahla doprava, a zase doprava, a vešla jsem do třídy, kde byli asi 3 žáci, a měli v takových malých „obrázcích“ různé druhy brouků, a prostě různé druhy hmyzu. Šli jsme dál, a přišli jsme do místnosti, kde nás pán seznámil, co kde mají, a co k čemu slouží.. velmi mě to bavilo.. Pak jsme se vrátili na chodbu, a šli jsme se podívat k děvčatům, co nám připravila. Byl to nějaký obor na kuchaře, myslím. Ptali jsme se na různé věci, a velmi mě to bavilo... Také jsem se zašla podívat do třídy za mým kamarádem Tomášem, a povídali jsme si o různých zaměřeních školy, a tak :-). Ještě jsme šli do třetího patra, kde měli na stolečku herbáře, a tak jsem si je prohlédla. Vážně mě ta škola zaujala, nejenom hezkým prostředím ale také když jsem slyšela, jaké tam jsou obory, tak :). A protože to jsem já, tak se žádný „výlet“ neobejde bez trapasu. Tína mi chtěl ukázat nějakého kluka, ale já jsem se bránila, a jak mě Tína tahala za ruku, tak se mi nějak podlomila noha, ta druhá se mi nadzvedla do vzduchu a při mé smůlu tam zrovna procházel nějaký chlapec, kterému má noha přistála přímo v rozkroku. Větší trapas jsem asi nezažila! Nejdříve jsem nevěděla, co mám říkat, ale pak jsem se i zasmála. Tak jsem zvědavá, co na mě za trapas čeká příští rok :P … Mary
VÝLET Jeli jsme autobusem do lesa. Tam jsme vystoupili. Viděli jsme kamzíky a stopy jelena, kamzíka a psa.Šli jsme se podívat na koně, byli celí bílí. Honza šel k plotu, přišel kůň a ptal se (Honza), jestli je živej. Pohladili jsme si psa. Viděli jsme zapadat sluníčko. Čekali jsme na autobus. Osobák předjížděl kamiona. Na výletě se mi to líbilo. Robin F.
Byli jsme se podívat na kamzíky .Jeli jsme autobusem . Šli jsme lesem a viděli jsme stopy ve sněhu a bugry a chráněnou měsíčnici .Pak jsme viděli krmelec a kamzíky. Ty kamzici utekli. Viděli jsme datla .Líbilo se mi to hodně . Darja
Jeli jsme autobusem, vystoupili na Chřibské Křížový buk a šli jsme do lesa. Viděli jsme vojenské bunkry. Bylo hodně sněhu. Byly krásné stromy a pozorovali jsme stopy. Hezky zpívali ptáčci a Darja a Milena našli datla. My jsme dělali sněhovou válku. Jára
JEŽÍŠEK Jak si představuješ Ježíška a jak nosí dárky ? Timča: Je malinkej a hodnej. Dárky nosí přes komín, musí vemůt žebžík, vyleze si na sčechu, pak leze dólu a uklidí žebžík. Pavel: Sem ho neviděl, nevím už. Z okna se dostanou dárky, já nevím, jak nosí, uletí takle, Sem ho neviděl. Je skovanej někde, jak je moře. Míša: Má červenej kabát, červený kalhoty, červenou čepici, bílý rukavice, černý boty. Nosí dárky přes komín, má je v pytli, přiletí na saních. Edita: Má soby a lítá na saních. Z komína nám dává dárky. Honzík Sedlík: Hodně bohatý, je to miminko. Donese dárky Ája S.: Je hezký, milý, úplně krásný, veliký. Představuju si ho jako miminko. Nosí dárky a radost. Možná je čaroděj, protože rozdá hodně dárků v jeden večer. Zdenka: Tlustý, menší postavy, dědeček s bílými vousy, s červeným frakem. Je hodný a paličatý, má radost, že dává dětem dárky. Dělá to s láskou a má skřítky v dílně.
