Jyoti. Příběh transformativní energie, která přebývá v těle. Anděl zavolal mé jméno

„ Jyoti je plamen božské milosti,

„Tato kniha nás inspiruje k tomu,

který může uronit velkou slzu

jak se otevřít svým životním zraněním

lásky. Tato kniha je slza,

a přijmout je jako poselství pomoci

jež může inspirovat člověka

a léčení. Je inspirací k tomu,

na cestě věčné milosti.“

jak se stát více než zdravými.“

ŠRÍ ÁNANDI MA,

MICHAEL VANČURA,

indická učitelka kundaliní mahájógy

psycholog a psychoterapeut

Anděl zavolal mé jméno Jyoti

JYOTI (Jeneane Prevatt, PhD.) je americká duchovní učitelka a terapeutka. Zabývá se studiem a využitím metod pro rozšiřování vědomí těla, které je podmínkou pro léčení těla, mysli a ducha. Tradiční šamanské rituální techniky obohacuje svou hlubokou znalostí jungiánské psychologie. Dnes se zabývá zejména budováním komunit zaměřených na lidský růst. Žije v kalifornské Sonoře a pořádá semináře a přednášky po celém světě. Její autobiografie popisuje příběh lidské transformace, jež začala spontánním probuzením vnitřní energie kundaliní a přivedla autorku k objevování vlastní ženské spirituality a cest k integraci duchovnosti do každodenního života. Kniha je neocenitelným zdrojem inspirace pro lidi procházející hlubokými životními změnami nebo psychospirituální krizí, pro zájemce o skutečnou spiritualitu i pro pracovníky pomáhajících profesí, tj. psychology, psychiatry či zdravotníky.

Jyoti

Příběh transformativní energie, která přebývá v těle

Anděl zavolal mé jméno

Color profile: Coated - FOGRA39 (ISO 12647-2:2004) Composite Default screen

Předmluva Claudio Naranjo Přeložili Michal Strenk a Michael Vančura KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Jyoti Anděl zavolal mé jméno: příběh transformační energie, která přebývá v těle / Jyoti; [předmluva Claudio Naranjo; přeložili Michal Strenk a Michael Vančura]. – 2. vyd. – Praha: DharmaGaia, 2006. – 295 s. – (Nová éra) Název originálu: Angel called my name 2–584.5 * 2–312.6–584.5 * 165.322 * 2–58 * 133.5:118 * 2–335–055.2 * 929 * (73) – Jyoti – duchovní cesta – vnitřní konverze – duchovní poznání – spiritualita – kundaliní – duchovní učitelky – Spojené státy americké – 20.–21. stol. – autobiografie 13 – Filozofie ducha 929 – Biografie

Copyright © by Jyoti, 1998 Cover art © by Gina Rose Halpern, 1998 Translation © by Michal Strenk & Michael Vančura, 2000 Czech edition © by DharmaGaia, 2000 ISBN 80–86685–64–0

... 3. błezna 2010 11:56:04 4


Předmluva Šaman je víc než cokoli jiného člověk, který má vnitřní vedení, a cesta šamana — zvláště ve srovnání s cestami, které předepisují klasická náboženství — je nanejvýš individuální. Jyoti ve své knize popisuje proces, který nepostrádá vnitřní vedení a je v každém ohledu původní. Ačkoli je dobře známo, že se šaman vydává na cestu prostřednictvím setkání se smrtí, nebylo dostatečně zdůrazněno, že podnětem k duchovnímu probuzení nemusí být pouze osobní zážitky blízké smrti, ale také smrt našich blízkých. Jyoti je toho víc než názorným příkladem. Všudypřítomným aspektem šamanského zážitku je nejen vizionářská zkušenost, ale také vizionářská přeměna každodenního světa, který se stává médiem transcendentních významů a v němž se začínají objevovat synchronicity (termínem synchronicita začal švýcarský psycholog C. G. Jung označovat smysluplný výskyt událostí, které spolu zdánlivě nesouvisejí — pozn. překl.), jež jsou možná stále přítomné ve struktuře událostí. Lze s jistotou říci, že cesta čarodějova učedníka se ubírá začarovaným světem, v němž je hledač neustále ve spojení s boží prozřetelností. Mít „vnitřní kinematografický systém“ je bezesporu nadání, které podporuje fenomén šamanismu a v posledku 9

... 3. błezna 2010 11:56:04 9


se osvědčuje jako důležitý „odborný“ nástroj. Není to však všechno. Teprve prostřednictvím soustavné a zvídavé pozornosti k mentálním obrazům může vést pozorování představ k prohloubení snového obsahu na úroveň bohatou na archetypální a intuitivní obsah. V případě Jyoti tomu tak nepochybně bylo na počátku její vnitřní cesty. Přišel okamžik, kdy před sebou měla nádhernou bytost obklopenou zlatým světlem. Právě tahle vize byla počátkem prvních fyzických projevů obvykle připisovaných „kundaliní“ — například pocitu pohybu směrem k temeni hlavy. Jyoti tento zážitek příhodně popisuje jako „vnitřní iniciaci“, protože si při zpětném pohledu uvědomuje, že se nejednalo o žádnou pomíjivou zkušenost. Po tomto zážitku totiž zažívala nové věci, zvláště kontakt s jinými entitami, což bývá v životě šamanů celkem běžné. Je přitom zcela podružné, zda její „Postavy v kápích“ považujeme za skutečné duchy existující mimo ni nebo za personifikace jinak nepřístupných hlubin její vlastní mysli: máme důvod věřit, že čím více jsou tito vnitřně se projevující spontánní průvodci považováni za skutečné bytosti, tím větší poučení takové setkání přinese. Jyoti poznala nejen mimotělní zážitky, které k šamanismu neodmyslitelně patří, ale také bolestivou cestu „podsvětím“, která je pro šamanskou cestu ještě typičtější. V jejím příběhu se odráží tradiční vzorec vzestupu a sestupu: extatický začátek, který předchází těžkému období. Popisuje nemoc, která není vyléčena ani dnes, po devíti letech. Můžeme přijmout, že taková nemoc k hlubokému léčivému procesu neoddělitelně patří, což je zvláště patrné z dramatického vývoje prvního z jejích „podivných“ příznaků. Jak se ukázalo, nesnesitelná bolest v paži byla úvodním projevem procesu, který vyvrcholil o několik týdnů pozdě10

Předmluva

... 3. błezna 2010 11:56:04 10


ji (zhruba v době LeBoyerovy přítomnosti) pocitem porodních bolestí a zážitkem těla jako světlem naplněné zářivky. Takový druh zážitku lze označit jako „archetypální“, protože spočívá ve struktuře našeho organismu a procesu lidské proměny. V šedesátých letech jsem v knize One Quest (Hledání) napsal, že nastal čas, kdy osobní růst, léčení a osvícení, jež byly do té doby výhradní doménou školství, medicíny a náboženství, směřují k systému srovnatelnému s tím, který existoval před jejich rozdělením — totiž k šamanismu —, a od té doby hovořím o naší současné šamanské struktuře. V sedmdesátých letech jsem při příležitosti setkání Asociace pro humanistickou psychologii v Berkeley poprvé použil výrazů „šamanismus nového věku“ a „nový šamanismus“, jejichž užívání se poslední dobou rozšířilo v souvislosti s nárůstem tohoto psychologicko-kulturního jevu. Jyoti v podstatě ztělesňuje tento současný výraz šamanismu bez ohledu na svůj čerokijský původ, neváže se na tradiční formy a čerpá ze zdrojů moderní psychologie. (Jeden z neobvyklých rysů života Jyoti spočívá v tom, že její volání se neprojevovalo útěkem ze světa, ale touhou získat vědomosti na zavedené instituci, které by odpovídaly její zkušenosti a v budoucnosti jí umožnily lépe pomáhat ostatním.) Předpokládám, že moderní šamani budou prvotním zdrojem kolektivní přeměny v naší kritické době, a nepochybuji o tom, že o téhle nadané čarodějově učednici opět uslyšíme. Jyoti za mnou přišla, když hledala kouzelnou rostlinu, kterou viděla ve snu, a já jsem v této ženě poznal neobyčejně laskavou a spontánní bytost, která se díky své praktické schopnosti řízení stala oporou organizace Spiritual Emergence Network (SEN; Sí pro pomoc osobám v psychospiri11

Předmluva

... 3. błezna 2010 11:56:04 11


tuální krizi). K našemu vzájemnému pocitu spřízněnosti přispěly zážitky neobvyklých a dramatických fyzických projevů, které bezpochyby souvisejí s duchovním procesem. Tato kniha může poskytnout určitou oporu lidem, kteří mají nezvyklé zážitky a bez podobných dokumentů by mohli podlehnout zbytečným obavám ze své „nenormálnosti“. Doufejme, že přispěje ke změně převažujícího postoje k „neobvyklému“ v naší společnosti natolik, aby se přiblížil postoji tradičních společností, v nichž se šamanismu daří a kde jsou psychózy a psychické utrpení považovány za duchovní příležitost. dr. Claudio Naranjo Berkeley 6. června 1991

12

Předmluva

... 3. błezna 2010 11:56:04 12


Přehled kapitol Kapitola první Smrt jako probuzení Jedná se o popis událostí, které doprovázely smrt mého otce. V té době jsem ještě neslyšela o zážitcích blízkých smrti a teprve mnohem později jsem k svému překvapení zjistila, že tyto zprávy se v mnohém shodují s tím, co mi ukázala má vlastní zkušenost. Tato událost mi posloužila jako katalyzátor duchovního probuzení a teprve po osmi letech jsem o ní dokázala s někým hovořit. Právě tehdy mě začal proces kundaliní — fyzický, energetický fenomén — učit na mnohem hlubší, intenzivnější úrovni.

Kapitola druhá Po k u š e n í Mé otevření se energii kundaliní je příběhem o tom, jak jsem opět nalezla vztah sama k sobě, učila se důvěřovat svému vnitřnímu hlasu a následovat jej do nových dimenzí. Tato zkušenost se neomezuje pouze na psychologické, ale také fyzické změny. Kundaliní je považována za osobní projev aktivní energie Šakti, Velké Matky. Každý stupeň vývoje přináší důvěrnější poznání této energie, a tím i sebe 15

... 3. błezna 2010 11:56:04 15


sama. Tato kapitola pojednává o období, kdy láska znamená něco nového, o vizionářském období, kdy se mi dostalo možnosti nahlédnout nové perspektivy. Byla to vzrušující doba, která živila moji duši a probudila moji osobnost k novému způsobu prožívání světa. Psychické jevy (lucidní neboli vědomé snění, vize, parapsychologické události) začaly být na denním pořádku a naplňovaly mě posvátnou úctou a velkým očekáváním.

Kapitola třetí Skok do prázdna Můj vnitřní vztah vzkvétal, nastal čas oddanosti. Sny a vize jsem měla stále výraznější. Má práce a životní postoj vyžadovaly velkou změnu. Takový krok podle určitých lidí předpokládal opuštění starého světa, abych mohla vstoupit do nového. V mém případě to znamenalo, že jsem byla přijata k postgraduálnímu studiu na Jungově institutu ve Švýcarsku. Prodali jsme dům a velkou část majetku a na následující tři roky se odstěhovali do jiné země. Tento krok podporovala celá řada synchronicit. Netušila jsem, jak zásadně se změní můj život a že se tak stane způsobem, jaký jsem si ani nedokázala představit.

Kapitola čtvrtá Zasvěcení Po příletu do Švýcarska jsem se díky řadě synchronicit seznámila se dvěma pozoruhodnými psychoanalytičkami, z nichž jedna studovala u samotného Junga. Tyto ženy měly obrovský vliv na můj léčivý proces. Ačkoli jsem měla prakticky neustále pocit, že začínám šílet, soustavně mě 16

Přehled kapitol

... 3. błezna 2010 11:56:04 16


uklidňovaly. Mé vizuální zážitky pomalu získávaly nový rozměr. Líbánky skončily a začala skutečná práce. Zdálo se, jako by se mi přetvářelo tělo, což bylo nesmírně bolestivé. Vyhledala jsem sice lékařskou pomoc, ale žádný lékař nedokázal vysvětlit, co se mnou je. Šamani hovoří o tomto procesu jako o roztrhání; je to doba, kdy je tělo zcela rozebráno a „bůh je vytvoří zcela nově na kovadlině“, jak píše Nevill Drury v knize The Shaman and the Magician (Šaman a čaroděj). Teprve na konci onoho roku mi jeden psychoanalytik věnoval knihu o kundaliní od Gopi Krishny.

Kapitola pátá Svatba s niterným Já V každém vztahu nastává doba, kdy se z víry stává oddanost. Pár přátel mě vyzvalo, abych se s nimi vypravila do Medžugorje v Jugoslávii, kde se šesti mladým lidem údajně zjevila Panna Maria. Dostalo se mi velké cti, že jsem byla i s dětmi vpuštěna do místnosti, kde nás všechny osvítila božská matka. Byl to začátek roku obřadů a poutních cest. Nehledala jsem zasvěcení záměrně, ale najednou jsem se v něm ocitla. V zimních měsících jsem byla vedena k tomu, abych podnikla svůj první vision quest (doslova „hledání vize“). Byla to doba hlubokého rozjímání a aktivní vizionářské zkušenosti — skončila ohlušujícím řevem hlubokého hlasu: „A te jsi zneuctěná nevěsta.“ Přítel Tygr, americký indián a Sun Dancer, mě o několik měsíců později pozval na Sun Dance, což je čtyřdenní indiánský obřad, v jehož průběhu je každému účastníku propíchnuta kůže v závislosti na tom, jakou měl vizi. Jak jsem zanedlouho zjistila, Tygr prodělal propíchnutí fyzického těla a já těla jemnohmotného. S archetypální energií jsem 17

Přehled kapitol

... 3. błezna 2010 11:56:04 17


se setkala už dříve, ale nikdy nebyla tak intenzivní jako onoho dne.

Kapitola šestá Te m n á n o c d u š e O této fázi duchovní cesty hovoří mnozí mystikové. Byla to doba, kdy mne začalo opouštět vše, co jsem milovala. Mé studium náhle skončilo, manžel požádal po osmi letech o rozvod a synové byli rozhněvaní a ublížení. Mnohem horší však bylo, že jsem měla pocit, jako by mě opustily sny, vize a blízkost bohu. V té době jsem slyšela svoji duši, jak bez ustání křičí bolestí, která jako by procházela samotným jádrem mé Bytosti. Zblázním se? Zemřu? Budu moci zemřít? Na každém kroku na mě číhalo opuštění. Můj hněv na boha se nade mnou hrozivě tyčil, když jsem pochopila, co měl na mysli Ježíš, když řekl: „Otče, proč jsi mne opustil?“ V okamžicích, kdy člověk čelí svým démonům, se ková Láska; Láska, která byla takto ukována, je později neotřesitelná.

Kapitola sedmá Cesta do nitra srdce Když jsem dosáhla hlubokého odevzdání, kundaliní vstoupila do mé srdeční komory. Byla jsem převezena do nemocnice s podezřením na srdeční záchvat. Následujících šest hodin jsem tančila se Smrtí. V Indii se hovoří o systému čaker — jemnohmotném, komplikovaném systému tělesné energie. Nižší čakry bývají označovány jako oblasti pekla a vyšší čakry, počínaje srdeční, jako oblasti nebe. Prostřednictvím zážitku blízké smrti jsem byla vymrštěna do vyšších 18

Přehled kapitol

... 3. błezna 2010 11:56:04 18


oblastí. Měsíc po této zkušenosti jsem odešla z Texasu, přišla o zaměstnání v soukromém zařízení pro zneužité dívky a přestěhovala se do Kalifornie, kde jsem začala pracovat v organizaci nazvané Spiritual Emergence Network (SEN). Moji synové se rozhodli, že zůstanou v Texasu, a já tak zůstala poprvé v životě sama. Jinak řečeno, zcela se mi změnila identita! Jakmile takové změny nastanou, objevují se nové začátky. Nevill Drury píše ve své knize The Shaman and the Magician: „Šamanova schopnost magického zření a komunikace se rodí v nebi, nikoli na zemi. Občas šaman dokonce potvrzuje trvající vztah s nebeskou říší tak, že si z této oblasti bere duchovní manželky. Burjati věří, že potomstvo zrozené z takového spojení je napůl božské.“ V knize Iriny Tweedieové Daughter of Fire (Dcera ohně) říká její Učitel: „Připrav se na poslední cestu, člověče; připrav se včas. Až si pro tebe přijde tvůj Milovaný, nebudeš moci zůstat; nemůžeš říci: Počkej, až budu připraven.“ V této kapitole popisuji právě takový vztah s mým Milovaným. Prostřednictvím těchto setkání mi mé vize ukázaly postavu ze Světla. Fyzické projevy byly občas nesnesitelné a neustále mě přepadávaly křeče, bolesti hlavy a krajní vyčerpanost. Můj bodyworker (terapeut pracující s tělem) říkal, že je to stejné jako pracovat na pohyblivém písku. Mé tělo opět prodělalo naprostou proměnu. Později jsem pochopila, že to vše bylo pouhou přípravou na následující cestu.

Kapitola osmá Těhotná s bohem V srpnu 1988 jsem byla prostřednictvím snů vedena k tomu, abych podnikla cestu do Peru. Měla jsem v úmyslu považovat tuto cestu za vision quest, což je doba vnitřní19

Přehled kapitol

... 3. błezna 2010 11:56:04 19


ho rozjímání a přechod do nového životního období. Čtyři dny po návratu domů jsem zažila silný příliv energie, který trval čtyři hodiny. Po tomto zážitku se mi roztáhlo břicho natolik, že jsem vypadala jako v pátém až šestém měsíci těhotenství. V této kapitole pohovořím o mapě psýché, která se zjevuje zároveň s hlubokým vnitřním léčivým procesem. Dostala jsem se k východní literatuře, která tento proces označuje názvem kumbhaka — jedná se o soustředění prány v centru nazývaném též hara. Zpočátku jsem měla nekontrolovatelný strach. Mé pochyby a části stínu křičely: „Dost!“ Později přišlo období, kdy jsem zažívala zenový klid, úplné uklidnění mysli. V takové chvíli se mysl začne nořit do Srdce. Mysl musí totiž nakonec zemřít — i to je proces. V následující fázi procesu jsem vstoupila do období celibátu. Zdálo se, že se učím umění zacházet s beztvarým a s nejistotou z neznámého.

Kapitola devátá Kruhy se uzavírají Začaly se vyskytovat stavy samádhi, které přinesly hlubší vrstvy odevzdání. V té době jsem prodělala hluboké fyziologické změny, které měly vliv na můj nervový a imunitní systém. Každý krok vedl k hlubšímu vztahu k Inteligenci odpovědné za vývojové procesy a zklidnění organismu. Vědomí se začalo odhalovat a nesmírně rozšiřovat. Když se vyčistila a ustálila šestá čakra, dala se do pohybu sedmá. Se svou učitelkou Ánandi Ma jsem odjela do Indie, abych studovala u Dhjanjógiho, sto patnáct let starého světce a mudrce, gurua cesty zvané kundaliní mahájóga. Lekce, jichž se mi v Indii dostalo, přispěly k ukončení jedné části procesu a ohlásily budoucí události. Uvedly mne na další úroveň. 20

Přehled kapitol

... 3. błezna 2010 11:56:04 20


Úvod

Energie kundaliní V předmluvě ke knize svámího Muktánandy Kundalini, The Secret of Life (Kundaliní, tajemství života) vypráví svámí Pradžňánanda příběh, který nám pomůže pochopit energii kundaliní: Před stvořením světa existoval jenom Bůh. Samota ho začala nudit, a tak stvořil svět ze Sebe, aby si mohl hrát a bavit se. Bytosti, které stvořil, však věděly, kdo jsou a jak se mají navrátit do svého zdroje. Svět je nezajímal a všechny se vrátily k Bohu na nebi, který tak pozbyl možnosti užívat si Své hry. Nakonec svolal ostatní bohy, jež stvořil, aby mu pomáhali Jeho dílo řídit. Ti mu doporučili, aby uzamkl nebeské brány a klíč ukryl. Nápad to byl vynikající, ale nevěděli, kam klíč schovat. Padlo mnoho návrhů, ale žádný nebyl ten pravý, protože lidské bytosti byly velice bystré a klíč by bezpochyby našly. Někdo navrhl dno Tichého oceánu, jiný nejvyšší vrchol Himálaje a další Měsíc, který byl tak daleko, že by se tam lidi nemohli dostat. Všichni byli z tolika návrhů nadšení a Bůh začal meditovat, aby spatřil budoucnost. Nakonec zavrtěl hlavou a pravil: „Kdepak, to nepůjde. Vidím, jak lidé zkoumají každý kout vesmíru. Budou schopni nejen zdolat Himálaj a doplavat na dno oceánu, ale také

21

... 3. błezna 2010 11:56:04 21


přistát na Měsíci, prozkoumat planety a pokusí se dostat černými dírami do jiných vesmírů.“ Všichni utichli. „Už to mám!“ zvolal najednou Bůh. „Znám místo, kde člověk nikdy nebude hledat klíč k nebi. To místo je uvnitř jeho vlastního já, přímo ve středu jeho těla. Bude cestovat miliony kilometrů vesmírem, ale nikdy neučiní dva kroky do sebe, aby prozkoumal svoji vlastní vnitřní bytost.“ A od té doby se Bůh nesmírně baví, když sleduje, jak člověk hledá štěstí.

Člověk má v sobě nepochybně vrozenou hlubokou touhu nalézt klíč k sobě samému. Muktánanda tento klíč ke štěstí nalezl. Ze své vlastní zkušenosti dospěl k přesvědčení, že co je venku, je i uvnitř. Celý vesmír, veškeré poznání, odpovědi na záhady lidské existence a opravdového štěstí má člověk v sobě. To vše je pro něj dostupné probuzením kundaliní, božské Matky.2

Gopi Krishna popisuje kundaliní jako jistý mechanismus v těle, který vyvolává přeměnu druhu.3 Russell Park popisuje kundaliní ve svém pojednání o psychospirituální krizi takto: Indické slovo kundaliní, které pochází ze sanskrtského slova kundala, znamená „stočený“ (Rama in White, 1979, s. 27), „životní síla“ (Madhusudandasdží, 1975, s. 1) nebo „ta, která je stočená“ (Sannella, 1987, s. 8) a často bývá používáno ve spojení s pojmem a termínem šakti, který pochází z kořene šak, „mít moc nebo být schopen“ (Rama, 1979, s. 27). Šakti je ženská síla, Velká Matka, tvůrčí a dynamický aspekt jedné ze dvou prvotních polarit ve vesmíru. Šakti je odpovědná za všechny projevené formy, za fyzickou hmotu,

22

Úvod

... 3. błezna 2010 11:56:04 22


mysl a samotný život. Druhá primární polarita, mužský pól, se jmenuje Šiva. Oblastí Šivy je neprojevená, nehybná kvalita vědomí, které obsahuje potenciál hmoty a energie vznikajících ve vědomí. (s. 54) Říká se, že kundaliní je samotné vědomí, které stoupá páteří, otevírá čakry a odstraňuje bloky a nečistoty ve fyzickém a psychologickém ustrojení jednotlivce. Právě tento pohyb vědomí a následné interakce s „nečistotami“ mají za následek fyzické, emocionální a mentální příznaky. Po „probuzení“ kundaliní bývají příznaky obvykle velice individualizované. (s. 18)4

Indická mytologie popisuje Šakti jako hada třiapůlkrát stočeného ve spodní části páteře. V každém z nás tato energie nečinně dřímá, dokud se naše vědomí nevyvine na úroveň, kdy je schopno probudit se v realitě naší Věčné bytosti. V té chvíli se kundaliní aktivuje a vydává se na cestu, která přináší mnohé zkoušky a zasvěcení. Jejím nejvyšším cílem je opět se sjednotit s mužskou stránkou své přirozenosti, se svým Milovaným, Šivou. Šakti musí být schopna proniknout závojem Máji, iluze, aby mohlo dojít k tomuto posvátnému spojení, k božské svatbě. Mnozí světci v tradici křesanské mystiky prošli tělesnými proměnami s projevy podobnými těm, které hinduistická tradice popisuje v souvislosti s energií kundaliní. Tento proces popisuje ve svém životopise například svatá Tereza z Ávily.5 Zažila období ochrnutí, vizí, vytržení, levitace, transu, psychologických změn, a byla dokonce prohlášena za mrtvou, ale po několika dnech opět žila. My, lidé ze Západu, potřebujeme prozkoumat, jak jevy spojené s kundaliní vysvětlují jiné kultury. Organizace 23

Energie kundaliní

... 3. błezna 2010 11:56:04 23


Spiritual Emergence Network uspořádala na jaře roku 1990 v Kalifornii konferenci právě na toto téma. Přes čtyřicet přednášejících hovořilo o tom, jak transformativní energie nebo jevy podobné kundaliní definují jejich kultury nebo mytologie. Mezi přednášejícími byli severoameričtí indiáni, hinduisté, buddhisté, havajští kahunové a lidé z mnoha dalších kulturních tradicí. Konference se zúčastnilo přes pět set lidí z celého světa — ženy v domácnosti, lékaři, soudci, psychologové, novináři, umělci, léčitelé a další. Gopi Krishna řekl, že na konci tisíciletí všichni zažijeme probuzení kolektivní kundaliní. Jsem přesvědčena o tom, že účastníci konference toho byli svědky a mnozí z nás to znají z vlastní zkušenosti. Ken Karey píše o takovém probuzení v knize Starseed, The Third Millenium (Hvězdné símě: třetí milénium): „Pro vás, kdo žijete v posledních dnech dětství lidského druhu, probuzení přichází postupně a jednotlivé vrstvy iluzí odpadávají jako vrstvy cibule. K probuzení, které je nejbližší a spojí vás s rozmanitými úrovněmi Věčného Bytí, dochází právě te , kdy cítíte vzájemné propojení se Zemí a životní silou, jež plodí její biologický život.“6 Muktánanda uvádí několik způsobů, jak lze kundaliní probudit: Je možné ji probudit intenzivní zbožností nebo opakováním mantry, ale žák může také zažít spontánní probuzení díky zásluhám nahromaděným ze sádhany (duchovní cesty) vykonané v minulých zrozeních. Ve svatých písmech byly popsány různé způsoby probuzení kundaliní. Nejjednodušším a nejlepším však zůstává probuzení prostřednictvím šaktipatu od gurua, který přenáší svoji vlastní božskou Šakti přímo na žáka.7

24

Úvod

... 3. błezna 2010 11:56:04 24


C E S TA Z A Č Í N Á V mém případě došlo ke spontánnímu probuzení kundaliní. Když se ohlédnu nazpět, vybavuji si chvíle, kdy Šakti proudila mým tělem a bůh mě políbil jako vlahý letní vánek prostřednictvím vizionářských a mystických zkušeností. Některé byly blažené, jiné naopak silné a strašlivé. Nejděsivější na tom všem však bylo, že jsem neměla nikoho, s kým bych si mohla o těchto zážitcích promluvit. Po narození mého druhého syna se mi začalo nekontrolovatelně třást tělo a sestry v porodnici nevěděly, co mají dělat. Teprve později jsem zjistila, že kundaliní se často aktivuje porodem. Když se ohlédnu na tu neuvěřitelnou cestu, po které jsem se vydala, na otevření novému vědomí, psychologické léčení a emocionální a duchovní zralost, která následovala, nemohu se zbavit úžasu. A všechno se to událo jaksi mimovolně. Zážitky s kundaliní jsem nezačala zkoumat vědomě. Dokud jsem si nezačala uvědomovat duchovní proces, který měl zcela přetvořit moji realitu, podle západních měřítek jsem vedla celkem „normální“ život — byla jsem středostavovská Američanka se vším všudy. Dětství jsem prožila bez zvláštních událostí, ale vždycky jsem si byla vědoma boží existence. Velice brzy jsem však poznala, že není vhodné mluvit o nadpřirozených jevech; takové věci byly považovány za „výstřední“ nebo mi lidé říkali, že „přeháním“. Život nesměl být prožíván jako tajemství, spíš jako snaha o poznání vytoužených cílů. Otázky, které se zrodily v dětské mysli, byly umlčeny, pokud nebyly společensky přijatelné. Vše, co se vymykalo takovému modelu, bylo nepřístojné a jako takové i trestáno. 25

Energie kundaliní

... 3. błezna 2010 11:56:04 25


Mé hledání však podnítila ona nevinná potřeba klást otázky. Nejprve mě přivedla do školství jako učitelku. Zpochybňování našeho školství v době zrušení rasové segregace na Jihu jenom umocnilo moji nespokojenost se systémem, který postrádal duši. Vzdělávací systém jako celek se stal entitou, která byla svojí povahou zpátečnická a rozsahem politická. Cíl učení skrze individuální motivaci se vytratil v důsledku našich strachů a zrodily se systémy, které vykonávaly kontrolu a objektivizovaly osobní zkušenost. Vytratil se původní cíl poskytnout slušnou a rovnou péči všem našim dětem. Ty však zůstaly kdesi uprostřed a ve skutečnosti doplatily na naše nevědomí. V současné době se následky takového neprozřetelného jednání více než zřetelně projevují vysokým počtem nechtěných těhotenství, zneužíváním drog a násilím mezi mladistvými. Když jsem pracovala jako učitelka první rok, byla jsem mnohokrát upozorněna, že budu v rámci městského plánu přemístěna do jiné školy. Pomáhala jsem vytvořit jednu z prvních mateřských škol na státní základní škole. Děti v mé třídě prodělávaly první zkušenost mimo domov a snažily se s takovou situací vyrovnat. V normálním a zdravém prostředí bývá takový přechod obtížný, ale snadno se stane traumatickým zážitkem, připočteme-li k tomu neustálou hrozbu změny učitele a politických změn. Reakce systému na emocionální potřeby dětí nebyly zahrnuty v plánu. Ty se staly pouhými položkami v tabulkách — předměty, které se přesunují, aby se dosáhlo žádoucího poměru. Hledala jsem systém, který by byl motivován vyvíjet se z vědomé reakce na potřeby jednotlivce v rámci tohoto systému, což mě přivedlo k psychologii. Mé postgraduální studium bylo zaměřeno na prozkoumání různých modelů, které kladly 26

Úvod

... 3. błezna 2010 11:56:04 26


důraz právě na takový přístup. Nemohli jsme nadále zkoumat pouhou strukturu takových programů. Bylo nezbytné, abychom poznali ty, kdo v nich byli obsažení. V oblasti psychologie jsem začala pracovat se zneužitými a zanedbanými dětmi. Zanedlouho jsem si uvědomila, že tihle žáci života jsou mými nejcennějšími učiteli, protože mě naučili, jak mám rozpoznat a léčit zneužité dítě v sobě. Ačkoli jejich osobní příběhy vypovídaly o nelidském zacházení, které se příčilo zdravému rozumu, každé dítě mělo hluboko v sobě ducha, který chtěl přežít — a přežil. Díky jejich zkušenosti a poučení jsem začala zkoumat temnou stránku lidské povahy jak kolektivní, tak osobní. Podle severoamerických indiánů existují tři druhy bojovníků: ti, kteří činí první kroky, ti, kteří udržují při životě ideály, a ti, co bojují s démony. Paradox může být v tom, že klíč k pochopení nás samotných jako lidí se nachází na uzavřených psychiatrických odděleních a ve věznicích naší kultury. Za těmito zdmi totiž žijí naši „citliví jedinci“, bojovníci, jejichž údělem je bojovat s našimi kolektivními „démony“. Prostřednictvím takového pochopení jsem se začala potýkat se svou vlastní temnou stránkou, což je nelehký, ale nezbytný krok. Šla jsem do toho záměrně? To jistě ne, ale má práce mě přiměla k tomu, abych si začala klást otázky. A právě kladením otázek začal celý tenhle příběh. Ocitla jsem se v „bouřlivé“ situaci jako ředitelka ústavu pro „závislé a zanedbané děti“. V minulosti sloužily takové ústavy jako sirotčince. Vzhledem ke kontrole porodnosti, péči o opuštěné děti a legalizaci potratů se však tato zařízení stala „odkladištěm“ pro soudy a legislativu. Výsledkem byla nakonec skupina opuštěných, uprchlých nebo psychotic27

Energie kundaliní

... 3. błezna 2010 11:56:04 27


kých dětí ve věku od šesti do osmnácti let. Tyto děti porušily zákon, a už utekly z domova nebo spáchaly těžké zločiny. Všechny byly nějakým způsobem zanedbané nebo zneužité. Jejich příběhy odhalily sexuální a fyzické zneužívání, až si člověk říkal, jak vůbec mohly přežít. Umístění dětí s tak širokou škálou poruch do ústavu mělo za následek naprostý chaos; děti byly často ozbrojené a nezřídka podnikaly „nájezdy na vesnici“. Po dvou letech intenzivní práce a zásadních změn získalo zařízení novou tvář a ubíralo se směrem k léčení založeném na lásce k těmto dětem, nikoli na jejich zavírání. Právě když začali mít žáci dobrý pocit ze svého programu a ze sebe, jako blesk z čistého nebe přišlo rozhodnutí o prodeji tohoto zařízení státu. Jak se ukázalo, tento krok měl ničivé následky. Jednou za soumraku jsem stála u okna ve své kanceláři a v duchu se ptala sama sebe: „ Jaký to má všechno vůbec smysl?“ Nějaký vnitřní hlas mi odpověděl: „Házíš kámen do špatného rybníka. Musíš te sestoupit po žebříku uvnitř vlastního bludiště, abys dosáhla oceánu kolektivního. Když pak hodíš kámen, může vyvolat změnu. Jestliže tak učiní dost lidí, z téhle tůně vystříkne vlna, která se přelije přes tvoji současnou realitu, a před tebou se otevře nový způsob bytí.“ Už dříve jsem se naučila naslouchat a věřit onomu „vnitřnímu hlasu“. Přemýšlela jsem nad významem slov „sestoupit po žebříku uvnitř vlastního bludiště“ a uvědomila si, že pokud budu vynakládat energii na to, abych změnila věci kolem sebe, aniž pohlédnu nejprve do svého nitra, výsledek nebude mít dlouhého trvání. Kolektiv nemůže prodělat změnu, dokud tuto cestu nepodnikne dost jednotlivců. 28

Úvod

... 3. błezna 2010 11:56:04 28


Když to všechno začalo, ještě jsem ani netušila, že ve skutečnosti hledám spojení se svým hluboko ukrytým ženstvím. Má kultura vysoce uznávala všechny vlastnosti potřebné k přežití v převážně mužské společnosti — analytické schopnosti, soustředění, úspěch. Jinými slovy, naše přirozená schopnost dělat byla přeceňována a naše schopnost být zesměšňována a nepochopena. Robert Johnson v knize Transformation (Proměna) popisuje tři úrovně vědomí: jednoduché, složité a osvícené. Jednoduché vědomí bylo typické pro lidstvo v primitivních dobách a bývá spojováno s Rájem. Toto období se vyznačovalo instinktivním jednáním a prožíváním dvojrozměrného vědomí. Složité vědomí je obvyklý stav vzdělaného západního člověka a vyznačuje se starostmi a stavy úzkosti. Tuto úroveň přirovnává Johnson k Hamletovi: Pochopit Hamleta znamená získat neocenitelný vhled do prázdnoty a osamělosti moderního existenciálního života. Hamlet je trojrozměrný člověk: nemá žádné kořeny v instinktivním světě a jeho hlava dosud není v nebi, kde může získat podporu osvícení. Je předchůdcem nového člověka, který se bude vyznačovat smířením paradoxu mužského a ženského, konání a bytí. Čínský mudrc Lao-c’ to komentoval slovy: „Ten, kdo rozumí mužskému a drží se ženského, se stane kanálem celého světa. Věčná ctnost jej neopustí a navrátí se do stavu nemluvněte.“8

Johnson dále píše: Složitý člověk, který se ocitl na rozcestí mezi nasloucháním instinktům a jednáním vycházejícím z osvícení, často ničí vše ženské kolem sebe.9

29

Energie kundaliní

... 3. błezna 2010 11:56:04 29


Pozastavíme-li se na okamžik nad tím, co se dnes děje na naší planetě, snadno pochopíme, co měl Johnson na mysli. Musela jsem být připravená vstoupit do chaosu a být přitom podporována nebem nebo sférami osvícení. Konání a bytí muselo splynout v jedno. Naším úkolem je tedy navrátit se do Zahrady a uvědomit si, že tam jsme. Průvodcem na cestě tam nám bude Psýché (ženství). Pokud k ní nemám žádný vztah, jsem ztracená. Ohlédneme-li se do historie nebo vezmeme v úvahu biologický rozměr, uvidíme, že právě žena přivádí na svět děti, a tím pádem pohání kupředu náš vývoj. Do našeho nového vědomí musíme vstoupit bránou ženství. Musíme si uvědomit, že žijeme v hlubokém popření, které otravuje náš vzduch a vodu, vybíjí ohrožené druhy a hrozí jaderným zničením naší Matky Země. Když přestaneme znásilňovat svou zemi, přestaneme i znásilňovat své ženy a děti, které na ní žijí. Osm let jsem byla vdaná za muže, se kterým jsem měla dvě děti. Po čtyřech letech poměrně šastného vztahu se rozhodl, že si nechá vyříznout chámovod. Muž, kterého jsem znala a milovala, se nevrátil. Teprve o řadu let později mi jeden příbuzný svěřil rodinné tajemství: můj manžel byl v dětství fyzicky a emocionálně zneužíván. Zákrok posloužil jako prostředek, který znovu otevřel Pandořinu skříňku. Manžel měl druhou osobnost, které jsme říkali Ralph. Když byl Ralph „venku“, měla jsem problémy. Zpočátku šlo většinou o emocionální vydírání, ale časem mě začal ohrožovat fyzicky. Má sebedůvěra byla tak nízká, že jsem ani nevěděla, na koho se obrátit. Můj stud přehlušil všechno ostatní, a já si nedokázala říct o pomoc. Když mě začal fyzicky ohrožovat, přátelé mi zavřeli dveře před nosem, protože měli strach a nechtěli se do ničeho plést, a policie toho s rodinnou hádkou moc nenadělala. Manžel 30

Úvod

... 3. błezna 2010 11:56:05 30


odmítal kamkoli jít a nechat si poradit. Jednou souhlasil s návštěvou u psychiatra. Po několika sezeních mi lékař řekl, abych se rozvedla. To bylo v sedmdesátých letech a navíc na Jihu, kde neexistovaly žádné zákony ani sociální pomoc určená ženám v podobné situaci. Nejsem si jistá, zda jsme dnes v tomto ohledu dále. V roce 1990 jsem se dívala na televizní pořad o zneužívání, kde jsem se dověděla, že předešlý rok bylo ve Spojených státech ubito k smrti šestkrát více žen, než činil počet lidí, kteří zemřeli na AIDS. Ubito k smrti! Co to asi vypovídá o naší kultuře a samotných hodnotách? Byla jsem chycená v téhle pavučině, neměla jsem nikoho, na koho bych se mohla obrátit, třásla jsem se strachy a uvnitř jsem byla rozervaná. Jedno jsem však věděla jistě. Nechtěla jsem, aby moji synové vyrůstali v takovém prostředí. Něco ve mně křičelo: „Už dost!“ Jednou na jaře mi manžel řekl, že mi ustřelí hlavu, když se pokusím odejít. Tehdy jsem pochopila, že v takovém životě nemám kromě své duše a duší svých dětí co ztratit. To rozhodnutí změnilo můj život. Nebylo to snadné, protože neexistovalo mnoho lidí, kteří byli ochotni se mnou mluvit. „Kdybys nepracovala a zůstala doma, tvé manželství by fungovalo,“ říkali moji příbuzní, což svědčilo o nebývalé míře popření. Když jsem hovořila s rodinou svého muže a projevila obavy o jeho duševní zdraví, jeho matka mi řekla, že takové věci se prostě stávají, a když budu trpělivá, všechno bude zase v pořádku. Vypadalo to, jako by všichni a všechno podporovalo zneužívání, a ne zdravou, „správnou péči“. Jsem zvědavá, co by se stalo na téhle planetě, kdyby nás více lidí řeklo: „Už dost!“ Je pak možné, že bychom kolektivním odstoupením od zneužívání začali směřovat k léčení a vlastní síle spíše než ke zneužití síly? 31

Energie kundaliní

... 3. błezna 2010 11:56:05 31


Odpově je nasnadě, tak co nám v tom tedy brání? Smrt mého otce, kterou podrobněji popisuji v první kapitole, ve mně otevřela něco, co toužilo po zdraví a blahobytu. V jisté rovině jsem vyhlásila své právo být, což byl podnět k tomu, aby v mém životě začaly působit síly, které nás utvářejí. Zpočátku jsem si takových věcí nebyla vědoma a jednoduše jsem říkala, že následuji svoji intuici. Můj život se dramaticky změnil — po rozvodu jsem změnila zaměstnání a jako osamělá matka zahájila postgraduální studium. Jakmile se změnil můj základní životní styl, začalo se projevovat vnitřní působení mystických oblastí. To bylo ovšem řadu let předtím, než se kundaliní projevila výrazněji. Šakti mě vyléčila z falešných představ o sobě a pomohla mi integrovat odpadlé části mé osobnosti. Taková práce bývá občas náročná, ale vždycky vás zavede do oblastí, které podporují život a posilují. Urazila jsem dlouhou cestu a směr mi musela ukazovat božská Matka. Netušila jsem, kam se ubírám, věděla jsem jenom, že chci zůstat celá — udržet si sílu z onoho místa celistvosti. Co to znamenalo? Nebyla jsem si jistá. Když přišly těžké okamžiky a život mi připadal nesnesitelný, meditovala jsem o představě sebe sama ve své úplnosti. Když bylo nejhůř a já chtěla všeho nechat, připomínala jsem si, že chci synům předat své léčení, nikoli rány. Kundaliní je procesem, v němž Duch splývá s hmotou, v němž se jednotlivec vydává na cestu k bohu skrze tělo. Jakmile vnitřní oheň (kundaliní) pročistí a očistí nádobu (tělo a mysl), boží elixír (stavy samádhi) ochladí formu, dříve než se v ní realizuje božská bytost. Následující kapitoly popisují právě takový proces. Nepíšu o tom proto, abych klasifikovala nebo se nechala klasifikovat. Nejsem tady proto, abych o sobě tvrdila, že jsem něco jiného, než 32

Úvod

... 3. błezna 2010 11:56:05 32


opravdu jsem — obyčejná žena, která se snaží integrovat do své bdělé reality nebe i zemi, otce i matku boží. K mému léčení došlo skrze přijetí obou oblastí. Když se tyto oblasti setkají, je možné cokoli. Peggy Tabor Millinová popisuje podobný případ. V knize Mary’s Way (Cesta Marie) píše o tom, jak se počátkem roku 1981 v jugoslávské vesničce Medžugorje zjevila šesti dětem Panna Marie. To se opakuje dodnes: V počátcích židovsko-křesanských dějin se takové zázraky vyskytovaly často. Řada biblických příběhů vypráví o lidech, jež navštívili andělé, kterým se zdály transformativní sny, kteří slyšeli boží hlas nebo zažili vědomí budoucích událostí. Dokonce i lidé, kteří biblické příběhy chápou doslovně, mají potíže s přijetím skutečnosti, že andělé, vize a jiné zázraky dnes mohou „potkat“ obyčejné lidi. Nečiní nám žádnou potíž přijmout elektřinu v našem domě, ačkoli jenom málokdo dokáže vysvětlit, natož pochopit, jak pracuje. Rádiové vlny byly ve vzduchu ještě dřív, než se objevily rozhlasové přístroje, které je dokázaly přijímat. V celé naší historii většina z nás věří, že současná věda je neomylná a že dokážeme vysvětlit, jak vesmír funguje; zároveň nám připadají k smíchu mylné představy vědy v minulosti. Skutečný vědec se ovšem raději věnuje zkoumání záhad neznáma než dokazování, že to, co je považováno za pravdivé, je pravdivé. My však zůstáváme připoutáni k vlastní filosofii toho, co je „skutečné“.10 (Právě tato připoutanost bývá obvykle bodem, kde začíná naše práce.)

Má cesta pokračovala. Zjistila jsem, že Šakti nestoupá přímo vzhůru, ale spíše po spirále. V mém případě si Šakti našla cestu vzhůru páte33

Energie kundaliní

... 3. błezna 2010 11:56:05 33


ří, přičemž otevřela každou čakru, vyčistila problémy nahromaděné v každém centru a poté mi přešla přes temeno hlavy, sestoupila do třetího oka, do krku a vyplnila „zlatou haru“, která se nachází v oblasti břicha. (V osmé kapitole se věnuji podrobněji tomuto jevu, který někteří lidé označili za „Buddhovo břicho“.) Ve svých vizích jsem pochopila, že tento proces vyvrcholí, až nové tělo, které jsem v sobě nosila, bude vypuzeno z oblasti srdce a zahalí moji fyzickou podobu. Russell Park vysvětluje kundaliní ve vztahu k systému čaker takto: Kundaliní je považována za osobní projev aktivní energie Šakti, který tradiční jóginské systémy označují termínem prána neboli universální životní síla. (Gopi Krishna popisuje pránu jako inteligentní sílu, která vyvolává všechny chemické pochody a reakce biologického organismu.)11 „Kundaliní poskytuje statickou podporu celému tělu a všem jeho pránickým nebo energetickým silám.“ (Rama, 1979, s. 29) Prána je jemná elektrická energie, která přichází s dechem a putuje jemnohmotnými nervy zvanými nádí. Nádí spojují tělo a mysl pomocí meridiánů, známých v čínské a japonské akupunktuře, a bývají soustředěny kolem center zvaných čakry neboli „kola“. Různé indické systémy tradičně hovoří o šesti nebo sedmi čakrách. Čakry jsou umístěny podél páteře od jejího kořene až po bod ležící přibližně patnáct centimetrů nad temenem hlavy. Čakry nejsou fyzickými centry, jedná se spíše o víry nebo kruhy (centra) psychospirituální energie, které udržují vědomí, řídí je a jsou odpovědné za jeho kvalitu. Některé druhy indických duchovních jóginských cvičení si kladou za cíl probudit skrytý potenciál kundaliní.

34

Úvod

... 3. błezna 2010 11:56:05 34


Uvolněná energie kundaliní začne po probuzení stoupat jemnohmotnými energetickými kanály směrem k čakrám, odstraňuje překážky a nečistoty a přitom probouzí nebo pozvedá vědomí organismu.12

Bonnie Greenwellová popisuje celou řadu příznaků, které tento proces doprovázejí: Projevy pohybu vědomí bývají obvykle vnímány jako energetické jevy. Klasickým projevem probuzené kundaliní je energetická vibrace nebo tlak stoupající páteří a doprovázený záblesky světla, vizemi, křečemi nebo třesením. Mohou nastat výrazné změny ve vnímání tělesné teploty, stravování, sexuální touze a emocionální rovnováze. Můžeme slyšet náhodné zvuky, dochází k bezděčným pohybům, postojům (ásany) a polohám rukou (mudry). V různých částech těla bývá pociována fyzická bolest, která nemá zjevnou organickou příčinu a vyskytuje se nepravidelně na různých místech, s různou četností, délkou trvání a intenzitou. Často ji doprovázejí výkyvy emocí včetně vln deprese nebo extáze, orgiastického vytržení, úzkosti nebo silných pocitů hrozící smrti nebo šílenství.13

Nikdy jsem se nezabývala otázkou, zda vědomí utváří tělo, nebo zda se tělo utváří kolem vědomí. Když jsem v uplynulých letech sledovala, jak mé tělo mění tvar, pochopila jsem, že převažuje druhý případ. Jako příklad nám poslouží, podíváme-li se na fyzický vývoj člověka v době kamenné. V jistém období byl člověk sehnutý a neuměl poznávat myšlením. Najednou se začal objevovat nový druh, který stál zpříma a uměl počítat. Kmen zachvátila hrůza. Nikdo netušil, že stojí vedle svého rozvinutějšího „já“. Tak je 35

Energie kundaliní

... 3. błezna 2010 11:56:05 35


tomu i dnes. Objevuje se mezi námi nový druh člověka. Uvítáme toto nové „já“ opět se strachem?

PŘÍBĚH SE ROZVÍJÍ Poznala jsem nový význam slova odevzdanost a hloubku odpoutanosti, která musí doprovázet hluboké stavy transformace. Navíc jsem získala hlubokou důvěru v boží inteligenci za těmito procesy, která ve mně zanechala neotřesitelnou víru v Tajemství a lásku k němu. Člověk si po nějaké době uvědomí, že vstoupil do božské hry a vědomě se podílí na jejím rozvíjení. Cesta byla sice občas nelehká, ale léčení bylo tak důkladné, že mne naplňuje vděk, když o tom hovořím. Tento příběh pojednává o nalezení vztahu k sobě samé a o tom, jak jsem se naučila důvěřovat vnitřnímu poznání a následovat je do nových dimenzí. Tato zkušenost se neomezuje pouze na psychologickou, ale i na fyzickou změnu. Ráda bych v téhle chvíli použila metafory vlaku, který na cestě zastavuje v každé stanici. Každá zastávka znamená vyprázdnění a nové naplnění, ale vlak pokračuje v cestě až do cílové stanice. Jednotlivé kapitoly v této knize pojednávají o stanicích, na něž mě kundaliní během mé cesty zavedla; každá sloužila jako milník. Tuto knihu jsem psala formou příběhu, abych mohla čtenáři lépe přiblížit, jak se tato zkušenost odvíjela, a zároveň do ní zahrnout mé reakce včetně úsudků a závěrů, které vyvolávaly. Doufám, že vám takový otevřený popis pomůže rozpoznat podobné jevy, které se mohou vyskytnout i ve vašem vlastním procesu. Povědomí o tom, co se děje, vám pak může přinést odvahu pustit se a odevzdat se tomu. 36

Úvod

... 3. błezna 2010 11:56:05 36


Často jsem si přála číst texty o kundaliní, které napsaly ženy. Takových materiálů je bohužel poskrovnu, což je také důvod, proč mě tolik lidí žádalo, abych svůj příběh napsala. Kundaliní je velice individualizovaný vnitřní proces léčení, a proto je má zkušenost pouze jednou z mnoha možných. Nastal čas, aby vypravěči promluvili. Prostřednictvím takového sdílení můžeme začít vnímat, jak se do současnosti rodí nová realita. Ve starých dobách vypravěči putovali po zemi a vyprávěli podobenství, která sloužila k podnícení představivosti ostatních, protože vypovídala o kolektivně zažívaných událostech. Jsem přesvědčená o tom, že všichni v sobě máme příběh, který čeká na probuzení, až přijde jeho čas. Když se takový příběh začne rozvíjet, chce být vyprávěn; touží jenom po tom, aby byl vyslechnut. Když někdo uslyší volání a odpoví na ně, Tajemství se začne odhalovat. Sledujete nit vyprávění a cestou objevujete spoustu věcí. Musíte začít s prázdnýma rukama a nesmíte čekat žádný výsledek. Budete-li se ubírat po takové cestě, prověří to vaši víru a zdokonalí vaše vnímání. Je to nekonečný příběh, v němž je každým krokem psána nová kapitola. Jde o příběh, vypovídající o procesu léčení. Nevypráví se proto, aby oživil to nadlidské v nás, ale spíše aby nám připomněl potřebu návratu k naší skutečné přirozenosti a úcty k božskému prvorozenectví, které tkví v každém z nás. Alan Richardson popisuje tuto cestu v knize Priestess, The Life and Magic of Dion Fortune (Kněžka, Život a magie Dion Fortuneové) takto: Neprošla si žádnou z klasických cest skrze šílenství, nemusela projít třemi fázemi, o nichž hovoří Joseph Campbell.

37

Energie kundaliní

... 3. błezna 2010 11:56:05 37


V první fázi, Odloučení, se celá osobnost rozpadá. V mnoha východních systémech okultního cvičení guru záměrně ponižuje žáka — neustále a na veřejnosti — s cílem rozdrtit ego onoho nešastného ubožáka, aby mohl opět začít znovu. Na Západě je však guruem samotný život. V druhé fázi, Zasvěcení, umožňuje jednotlivci špetka osobní odvahy nebo úspěchu přestavět jeho osobnost lépe a pružněji. Nakonec přichází třetí fáze, Návrat, kdy se tato nová hrdinka vrací k samotnému Zdroji.

Richardson pak pokračuje: Fáze vývoje v novou identitu nemusí být tak zřetelné, jak jsem právě naznačil, ale obvykle probíhají následujícím způsobem: krize, krátké období apatie a sklíčenosti, následované vizemi a sny o smrti, například utopením, poté přichází příkaz k přijetí nové identity a nakonec „volání“ k odhalení této nové identity a poslání, které ji doprovází do celého světa.14

V letech 1987 až 1990 jsem pracovala jako koordinátorka ve Spiritual Emergence Network (SEN), což je mezinárodní organizace pomáhající jednotlivcům, kteří procházejí transformačními duchovními zkušenostmi, jež se občas projevují jako krize. Tito lidé se často obávají o své duševní zdraví, jsou zmatení, osamělí a jejich rodiny je nechápou. Tradiční psychiatrie bohužel tyto lidi často klasifikuje „patologickými“ diagnózami, podává jim léky a v horším případě je hospitalizuje v psychiatrických léčebnách. Osoby, které do SEN volají, spojujeme s holistickými nebo transpersonálně zaměřenými terapeuty v místě jejich bydliště, aby dostali podporu v případě takového procesu, 38

Úvod

... 3. błezna 2010 11:56:05 38


mohli začít integrovat své zkušenosti a navrátili se k normálnímu, mnohdy zdravějšímu životu. Čtvrtina lidí, kteří nám volají, prodělává některý druh transformačního procesu v těle. Napadá mě, zda už nadešel čas Krishnova „kolektivního probuzení kundaliní“, zda dostatečný počet lidí „sestoupil po vnitřním žebříku“, aby vyvolal takové kolektivní probuzení, které přetvoří a konečně promění tento sen, jemuž říkáme realita. Zdá se, že kundaliní by mohla být klíčem k proměně lidského druhu na vyšší úroveň vědomí. Gopi Krishna to shrnuje takto: Existence vědomí transcendentního typu na konci určitého období, která je nevyhnutelným výsledkem probuzení kundaliní ve všech úspěšných případech, poskytuje nesporný důkaz skutečnosti, že regenerační síla působící v těle je si od samotného počátku vědoma nejvyššího ideálu, jemuž se musí přizpůsobit přetvořením probíhajících biologických procesů.

Existence empiricky prokazatelné síly v těle, která si je plně vědoma všech komplikovaných psychofyzických procesů v organismu a je schopna přetvořit jej na mnohem vyšší stupeň organické a funkční aktivity, aby dosáhl harmonie s požadavky vyššího stavu vědomí, může mít pouze jediný smysl: totiž že evoluční síla vede člověka k již známému a předurčenému stavu ušlechtilosti, o němž lidstvo nemá ani potuchy s výjimkou toho, který poskytují náboženská pojetí proroků a vizionářů. K takovému zkoumání nelze přistupovat v duchu dobyvačnosti a domýšlivosti s úmyslem dosáhnout vítězství nad si-

39

Energie kundaliní

... 3. błezna 2010 11:56:05 39


lou přírody, který je tak typický pro přístup člověka k problémům materiálního světa, ale naopak pokorně, v duchu naprosté odevzdanosti boží vůli a absolutní závislosti na boží milosti, ve stejném rozpoložení mysli, s jakým bychom přistupovali k žhnoucímu slunci.15

40

Úvod

... 3. błezna 2010 11:56:05 40


Kapitola osmá

Těhotná s bohem P E R U : Z Á H A DA V TA J E M S T V Í Když se podívám na způsob, jakým se tento příběh odvíjí, žasnu nad hlubokým procesem, jímž všichni procházíme. Jakmile strhnete závoj ze svých očí, můžete opět zažít kouzlo života — ne jeho předvídatelnost, ale nepředvídatelnost a překvapení. Tato část mého příběhu se nesnadno popisuje, protože jsem stále v něm a on ve mně. Teprve v květnu 1989 jsem začala potkávat další lidi, kteří prožili tuto část cesty. Podobně jako v každé další fázi jsem nebyla schopna nalézt informace o tomto procesu, dokud jsem se neocitla hluboko v něm. Duchovní tradice Východu popisují mnohem elegantněji, co takový proces odhalí. Vzhledem k tomu, že mě má cesta nikdy nezavedla na Východ tak, abych se do jejich poznání uměla vcítit, mám se stále co učit o jevech psychospirituální krize a o tom, jak se vztahují k procesu individuace a sjednocení s bohem. June Singerová popisuje proces individuace v knize Boundaries of the Soul (Hranice duše) následovně: V jungovském smyslu znamená proces individuace vědomé uvědomění a integraci všech možností imanentních v jednotlivci. Je protikladem jakémukoli přizpůsobení ko-

177

... 3. błezna 2010 11:56:10 177


lektivu a jako terapeutický činitel v psychoanalytické práci rovněž vyžaduje odmítnutí předem vytvořených psychických matric — konvenčních postojů — s nimiž by většina lidí ráda žila. Každému člověku nabízí možnost, aby měl svůj směr, vlastní cíl, a může poskytnout vědomí smyslu života lidem, kteří trpí pocitem, že nejsou schopni dostát kolektivním normám a ideálům. V eseji nazvaném „Vztahy mezi egem a nevědomím“, v němž Jung nastínil základy procesu individuace, čteme, že „individuace znamená stát se samostatnou, homogenní bytostí“, a pokud „individualita“ zahrnuje naši nejvnitřnější, poslední a nesrovnatelnou jedinečnost, znamená rovněž stát se svým vlastním já. Individuaci bychom tedy mohli vyložit jako „seberealizaci“. Je snadné říci „bu te sami sebou“, ale něco jiného je vědět, kdo skutečně jste. Jak můžete být sami sebou, když neznáte své já? Proces individuace se proto stává poznáváním sebe sama.83

Čekalo mě zjištění, že můj proces individuace — úkol zjistit, kdo (nebo co) se nachází za slupkou mého já, mojí osobnosti, toho, co jsem považovala za „sebe samu“ — se bude odvíjet prostřednictvím řady událostí, které přesahují představivost mysli. Budete-li se mnou mít trpělivost, nechám příběh opět hovořit sám za sebe — tentokrát v neupravené podobě. Můj vnitřní učitel ke mně hovořil ještě během mého pobytu ve Švýcarsku, kdy jsem vstupovala do „temné noci duše“. Tu noc jsem proplakala a ptala se: „Kdy už to konečně skončí?“ Vnitřní učitel mi tehdy odpověděl: „Všechno se vyjasní v noci modrého měsíce.“ Snažila jsem se zjistit, co ten symbol znamená, ale v té době jsem našla jenom málo informací. Podařilo se mi to o dva roky později, když mi 178

Kapitola osmá

... 3. błezna 2010 11:56:10 178


jedna přítelkyně poslala knihu Bratra Filipa nazvanou The Secret of the Andes (Tajemství And).84 V této knize jsem zjistila, že údolí Modrého měsíce se nachází u jezera Titicaca v Peru. Přítelkyně chtěla, abych se s ní vypravila zjistit, co by to všechno mohlo znamenat, ale tehdy jsem měla pocit, že pro to není vhodná doba. Uložila jsem to takříkajíc k ledu, protože jsem se právě stěhovala do Kalifornie a začínala nový život. Žila jsem v Kalifornii jeden rok, když má intuice začala naléhat, abych se do Peru vypravila. „Namítala“ jsem, že na takovou cestu nemám dost peněz a už vůbec ne čas. Má duše však byla neoblomná. Nakonec jsem výzvu přijala. Chodila jsem tehdy s báječným mužem jménem Russ, který se stal mým nejlepším přítelem a později i manželem. Rozhodl se, že pojede se mnou, a tak jsme zamluvili letenky do Peru. Za pár dní jsem dostala dopis od přítele a spolupracovníka ze Švýcarska, který psal, že dostal pokyn shůry, aby mi poslal nějaké peníze. Ano, uhodli jste — přesně tolik, kolik stála letenka. Okamžitě jsme začali s přípravami. Třináct ze šestnácti dní, které jsme měli v Peru strávit, jsme chtěli držet půst. Chtěli jsme tam strávit jakýsi vision quest a nechat božské Já, aby vedlo každý náš krok. Američtí indiáni věří, že vision quest je cosi jako svatba s Matkou Zemí. Jinými slovy jde o hluboké výpravy do duše, které oživí nové části vašeho „niterného já“ a odhalí ty části našeho já, které byly falešné. Když se podíváme do zrcadla a rozpoznáme to, co je pravdivé, můžeme se tomu odevzdat. Musíme pak uzavřít sňatek se sebou samotnými a uvést tuto stránku své síly do bdělého života. Přitom se zbavíme závislostí naučených v dětství a spojíme se více s „Matkou Zemí“, kolektivním ženstvím. Když se ohlédnu zpátky, mám pocit, že jsem do tohoto sňatku vstoupila 179

Těhotná s bohem

... 3. błezna 2010 11:56:10 179


proti své vůli při obřadu Sun Dance. Obřad, který jsem tam prožila, zformoval moji oddanost bohu a „Práci“. Sňatek s bohem zahájil proces, který očistil můj organismus od vztahů, v nichž se objevovalo zneužívání. Cosi hluboko ve mně souhlasilo, abych byla sama sebou a nemusela se za to omlouvat, abych podstoupila proces, který měl sjednotit ducha a hmotu. Sun Dance mi otevřel archetypální dveře k životu ve službě Tajemství. Peru se mělo stát místem porodu. Jakmile totiž dosáhneme jedné úrovně, nastává čas, abychom pronikli do další. Při pohledu nazpět jsem měla pocit, jako by tyto úrovně byly schody, které mě vedly k vyšším oblastem vědomí; každá odhalila další úroveň oddanosti a další řadu zkoušek a lekcí. Můj vztah k bohu se vyvíjel jako vztah k partnerovi. Doba, kterou jsem strávila ve Waku, kdy jsem začala chápat Jungovo učení a alternativní pohledy na duchovní zkušenost, byla námluvami. První návštěva Postav v kápi před naším odletem do Švýcarska byla zásnubami. A Sun Dance představoval můj sňatek s božským. Co měla vynést na povrch naše cesta do Peru? Vypadalo to, jako by každý krok v mém vztahu k božskému léčil můj narušený vztah k sobě samé a přinesl hlubší pochopení ženství. Během meditací jsem dál dostávala instrukce. Věděli jsme jenom to, že máme jít na určité místo u jezera Titicaca a Machu Picchu. Po návratu domů jsme měli zůstat pět dnů v osamění, abychom měli čas tento proces integrovat. Jaký proces se dával do pohybu? Měla cesta samotná vyvolat něco nového v našich životech? Co to mělo být a jak jsme to měli poznat? Přiletěli jsme do Limy v srpnu 1988; byli jsme rozrušení a trošku jsme měli strach. Na tři dny jsme se ubytovali v hotelu a čekali na letecké spojení do Cuska. Získali jsme 180

Kapitola osmá

... 3. błezna 2010 11:56:10 180


tím čas, abychom si zvykli na vysokou nadmořskou výšku; v takovém prostředí je důležité spát, když to vaše tělo vyžaduje. Jedna přítelkyně, zdravotní sestra, nám kromě toho doporučila, abychom pili kolu, kdyby se nám začalo dělat špatně. I když kola nebyla součástí našeho jídelníčku, vzali jsme si její radu k srdci. Dělala hotové zázraky. Trochu jsme si prohlédli město, ale většinou jsme si četli, odpočívali a sdíleli své sny. Další dobrodružství představoval let do Cuska. Přestože cestující byli na místě asi hodinu před odletem, když nastal čas nastoupit na palubu, všichni se začali hrnout dovnitř podle hesla „Kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Byla to neskutečná podívaná: ženy s nemluvňaty, staří lidé ohánějící se holemi, děti, které se úporně držely svých matek za ruce — všichni si běželi obsadit místo! Připomnělo mi to hru škatule hejbejte se, kterou jsme hráli jako děti. Jakmile jsme se usadili, začala jsem se rozhlížet, do čeho jsme se tak hrnuli. Když jsem se podívala z okna, mezi tabulkami skla jsem spatřila vránu, která tam uvízla. Už jenom z toho si můžete udělat představu, v jakém stavu bylo naše letadlo. Měla jsem pocit, že je v posledním tažení. Pomodlili jsme se a zanedlouho jsme vzlétli. Cusco je nádherné město. Jeho obyvatelé mají široké, kulaté oči, které působí otevřeným a laskavým dojmem. Staré kamenné domy a dlážděné ulice vytvářejí úžasnou atmosféru. Potkali jsme skvělého taxikáře Nicholase, který během našeho pobytu působil jako náš strážný anděl. Za dvacet dolarů denně nás vozil po okolí, kde jsme si prohlíželi rozvaliny staveb dávného národa Inků. Jednoho dne během takového výletu nás Nicholas zavezl ke zřícenině Pisac. Čekal na nás dole, zatímco jsme lezli na kamennou stavbu. Když jsme se pustili nahoru, všimla jsem si starého Peruánce v zářivě červeném ponču, který nesl nějaký před181

Těhotná s bohem

... 3. błezna 2010 11:56:10 181


mět zakrytý červenou látkou. Svěřila jsem se Russovi, že vypadá jako šaman. Nedokážu vysvětlit proč, ale všimla jsem si, že takoví lidé kolem sebe mají jiný druh energie — je mnohem víc elektrická. Chvíli jsme šli za ním. Bála jsem se, abychom ho nijak nevyrušili, a tak jsme se posadili a čekali, co udělá. Otočil se a pokynul nám, abychom ho následovali. Překvapeně jsme na sebe s Russem pohlédli a pokračovali v cestě po úbočí hory. Když jsme vystoupili na vrchol, začalo právě zapadat slunce. Stařec vybalil z červené látky zrcadlo v dřevěném vyřezávaném rámu a postavil ho na kámen proti slunci. Potom poklekl a poklepal na kámen. Vytáhl krabičku, v které byly nějaké mince. Otočil se k nám zády a zvedl obě paže k slunci. Za pár minut zrcadlo znovu zabalil do červené látky, strčil si je do podpaží, otočil se a odešel. Šli jsme na místo, kde předtím stál. Krabička s mincemi byla pryč. Co se s nimi stalo? Co to bylo za rituál? Podívala jsem se směrem, kterým stařec odešel, a zahlédla jsem ho, jak rychle mizí za rohem. Šli jsme s Russem za ním, zatímco se proplétal mezi rozvalinami. Zahlédla jsem ho, jak sestupuje po předním schodišti a odchází po hlavní ulici. Spěchala jsem za ním, ale když jsem sestoupila ze schodů, nebyl nikde vidět. Už jsem chtěla hledání vzdát, když jsem uviděla, jak vyhlédl z nedaleké krčmy. Utíral si ruce červenou látkou a s úsměvem se na mě díval. Přála jsem si, abych uměla mluvit jeho řečí. Byla jsem z toho zoufalá. Rozhodli jsme se, že půjdeme za ním a uvidíme, co se stane. Krčmu tvořila jedna slabě osvětlená místnost s několika dřevěnými stoly a lavicemi. Stařec seděl u stolu, který stál hned u dveří. Naproti němu u vedlejšího stolu seděl u piva nějaký pár. Zrcadlo stálo na jejich stole otočené proti nám. Stůl vedle nich byl prázdný, a tak jsme se posadili a objednali si láhev piva. Když jsme pivo 182

Kapitola osmá

... 3. błezna 2010 11:56:10 182


dostali, nechali jsme je kolovat. Stařec nám s úsměvem poděkoval. Stařena a stařec sedící vedle nás se k nám najednou otočili a něco nám říkali španělsky. Stařena pak ke mně přistoupila a vzala mi obličej do rukou. Začala rozrušeně mluvit a přitom ukazovala na mě a k nebi. Položila mi hlavu na prsa a rozplakala se. Nechápala jsem, co se děje, ale měla jsem pocit, jako bych jí nějakým způsobem pomáhala s léčením. Tak to trvalo několik minut a pak mi začala děkovat. Byla už mnohem klidnější. Pak nás přišel vyzvednout taxikář Nicholas. Když jsme vyjížděli z města, otočila jsem se a uviděla starého šamana z hory, jak stojí na ulici a pravou rukou nám mává na rozloučenou. Co to vše mělo znamenat? Mám pocit, že se to nikdy nedozvím, ale bezpochyby mi to pomůže alespoň trochu přiblížit kouzelnou a tajemnou atmosféru panující v Peru. Odehrála se ještě jedna událost, která přispěla k tomu, co se stalo po mém návratu do Spojených států. Krátce před návštěvou Machu Picchu jsme meditovali a prováděli práci v hlubokém transu u jezera Titicaca. Měla jsem několik „neúplných“ vizí, jak je označuji, neboli řadu obrazů, které spolu zdánlivě nesouvisejí. V prvním obraze jsem vstoupila do země a objevila tam zapuštěnou vesmírnou lo. Následoval sled obrazů: řada obrovských žulových schodů, které vypadaly napohled velice primitivně, načež následoval pocit, že po nich stoupám kamsi vzhůru, a nakonec obraz peruánské ženy s malým dítětem přivázaným na prsou.

Poslední obraz mi utkvěl nejsilněji, protože tamní ženy si děti obvykle přivazují na záda. Za několik dní jsme jeli lokálkou na Machu Picchu. Koupila jsem si knížku, v níž byla vesnice popsána. Když 183

Těhotná s bohem

... 3. błezna 2010 11:56:10 183


jsem knihu otevřela, k svému překvapení jsem uviděla fotografii objektu nazvaného „Velké schody“. Byly stejné jako v mé vizi, a tak jsem řekla Russovi, že jsme nejspíš dostali mapu. Rozhodli jsme se začít u Velkých schodů a dál sledovat mé kroky. Pamě těla se často prosadí v situaci, kdy se ohlásí nějaký minulý život — a tak tomu bylo i toho dne. Jakmile vlak dorazil na místo, přestoupili jsme na autobus, který nás měl zavést do cíle naší cesty. Stáli jsme právě ve frontě, když jsem pocítila nutkání, abych se otočila. Těsně za mnou stál indián s orlím pérem. Otočila jsem se k Russovi, abych mu to pověděla, a když jsme se chtěli znovu podívat, muž byl pryč. Připadalo nám to sice zajímavé, ale už jsme tomu nevěnovali pozornost. Nastoupili jsme do autobusu a zahájili velice vzrušující cestu na vrcholky hor. Silnice byla úzká a autobusy se míjely s pozoruhodnou přesností. Cestující si až příliš uvědomovali, že stačí sebemenší zaváhání ze strany řidičů, abychom se zřítili ze strmých skalních stěn, které braly člověku dech. Cesta autobusem jako by probudila naše smysly, a když jsme nakonec vystoupili, byli jsme jako u vytržení z pohledu, který se nám naskytl. Ani nedokážu popsat, jaký dojem to na nás udělalo. Měla jsem pocit, že jsme prošli branou času. Nad námi a pod námi se tyčily Andy a v jakémsi sedle uprostřed spočívaly rozvaliny Machu Picchu. Atmosféra byla jako nabitá elektřinou a vše pronikal pocit posvátné úcty. Našli jsme Velké schody a já se nechala vést svým srdcem a svými kroky, zatímco má mysl vše pozorovala. Když jsme vystoupili na vrchol, upadla jse do hlubokých vzpomínek. Zdálo se, jako bychom s Russem získali přístup do nějakého místa uvnitř, které obsahovalo vzpomínky na dobu, kdy jsme tam oba žili jako malé děti. Stáli jsme tam 184

Kapitola osmá

... 3. błezna 2010 11:56:10 184


a dívali se na rozvaliny. Naše těla zaplavil pocit malých dětí a oba jsme jako při hře popisovali, k čemu která místnost sloužila: kde jsme bydleli, kde se odehrávaly obřady, kde jsme s oblibou meditovali a podobně. Později jsme o tomto místě získali informace, které potvrdily, co už jsme věděli. Podobně jako u většiny vzpomínek na minulé životy se celý zážitek časem odvíjel do stále větších podrobností. Pamatovali jsme si život, kdy jsem byla vychovávána jako kněžka. Ačkoli má výchova byla přísná, volný čas jsem trávila zkoumáním a nekonečnými hrami s Russem, mým bratrem a nejbližším přítelem. Během iniciace, na kterou jsem se připravovala, mi měla být odstraněna horní část lebky, aby do mě mohl vstoupit Bůh Slunce. V případě, že bych tuto zkoušku přežila ve zdraví, měla jsem se stát božím nástrojem pro lid. Můj vztah s Russem však nemohl pokračovat. Jakmile začala iniciace, ztráta nejbližšího druha byla pro Russe tak nesnesitelná, že odešel zemřít do lesa. Zatímco jsme každý zvláš vyhledali svoje oblíbená meditační místa a přivolali si dávno zapomenutou minulost, zaplavovaly nás mohutné vlny emocí. Po nějaké době jsme se opět sešli a už jsme chtěli odejít, když jsme uviděli „neúplnou“ vizi — ženu s dítětem přivázaným na prsou. Připadalo nám, že tam z nějakého důvodu nepatří, protože většinu lidí ve zříceninách tvořili ten den turisté. Posadili jsme se a čekali, co bude dál. Nějaký slabý vnitřní hlas nám řekl, abychom se otočili. Když jsme tak učinili, uviděli jsme scházet ze schodů vznešenou postavu indiána s orlím pérem, který zmizel z fronty na autobus. Sebrala jsem všechnu odvahu a přistoupila k němu. Oslovila jsem ho a on mi k mému překvapení odpověděl plynnou angličtinou. Kdysi jsem slyšela o medicinmanovi, který cestoval z Kalifornie do Peru, a snažila jsem se ho do185

Těhotná s bohem

... 3. błezna 2010 11:56:10 185


stihnout, ale marně. Vybavila jsem si jeho jméno a zeptala se, jestli je to on. Když přisvědčil, doslova mi to vzalo dech. Krátce jsme spolu pohovořili a domluvili se, že se setkáme později. Jedna z žen, které jej doprovázely, byla z Oaklandu v Kalifornii. Byli jsme ohromení! Vrátili jsme se do hotelu s pocitem, že potřebujeme trochu klidu, abychom události toho dne strávili. Druhý den jsme se připravovali na cestu do Limy, kde jsme chtěli před odletem do Spojených států strávit dva dny. Přepadl nás lehký smutek, protože jsme si tu zemi i její obyvatele zamilovali. Před odletem do Limy jsme se snažili zajistit si rezervaci v hotelu, ale všechny telefonní linky byly přerušené. Rozhodli jsme se, že to riskneme a najdeme si taxikáře, který by nás do nějakého vhodného hotelu odvezl. Když jsme přistáli na letišti v Limě, přiběhl k nám taxikář a popadl naše zavazadla. Anglicky mluvil dost bídně a naše španělština nebyla o moc lepší, a tak jsme se s ním snažili domluvit posunky. Zavedl nás ke svému vozu, naložil kufry a pokynul nám, abychom nastoupili zadními dveřmi. Sotva jsme se usadili, zavřel dveře a přivázal je silným provazem. Pak něco rychle zadrmolil a běžel zpátky k terminálu. Přišlo nám to celé k smíchu, až jsme se za břicha popadali. Uplynulo asi dvacet minut a taxikář nikde. Smích nás dávno přešel a už jsme se začali soukat okénkem ven, abychom mohli provaz rozvázat, když se objevil náš podivný průvodce s nějakou stařenou. Zřejmě potřeboval dalšího pasažéra, aby se mu cesta vyplatila, a tak si nás pojistil. Rozvázal provaz, posadil stařenu na přední sedadlo a konečně vyrazil na cestu. Když stařenu odvezl, kam potřebovala, ukázali jsme mu dva hotely, které podle průvodce připadaly v úvahu. Mávl nad naším průvodcem rukou s tím, že ví o tom pravém místě, jaké hledáme. Když 186

Kapitola osmá

... 3. błezna 2010 11:56:10 186


jsme přijeli k hotelu, který nám vybral, byli jsme příjemně překvapeni. Russ zůstal u našich zavazadel a já se šla podívat dovnitř. Jakmile jsem vstoupila do haly, potkala jsem jednu z žen, které doprovázely indiánského šamana na Machu Picchu. „Co tady děláte?“ zeptala jsem se užasle. „Věděli jste, že jsme tady?“ odpověděla. „My?“ opáčila jsem. „No ovšem, Inti se vrátí zítra ráno,“ řekla. Ani nemusím dodávat, že jsme v hotelu zůstali. Následující den jsme naslouchali Intiho vizi o léčivém městě všech kultur, které chtěl postavit v Andách. Právě se vrátil ze setkání šamanů ze Severní a Jižní Ameriky, které se konalo poprvé po pěti stech letech. Něco se chystalo, ale co? Vrátili jsme se domů plni nadšení, ale také nezodpovězených otázek. O čem naše cesta vůbec byla? Zasvětilo nás údolí Modrého měsíce do tajemných praktik, o kterých jsme dosud neměli ani tušení? Hlavou se nám honila spousta otázek. Přestože se zdálo, že jsme cestu dokončili, něco bylo ještě v pohybu. Náš vnitřní průvodce nám řekl, abychom zůstali ve „své jeskyni“ pět dnů po návratu. Znamenalo to, že jsme měli zůstat o samotě bez telefonátů, návštěv nebo jakýchkoli rušivých vlivů zvenčí. Uposlechli jsme. Dny plynuly bez zvláštních událostí, ale alespoň jsme si odpočinuli. Během našeho pobytu v Peru se událo mnoho pozoruhodných věcí, ale návrat domů znamenal k našemu překvapení spíš začátek než konec.

BUDDHOVO BŘICHO Další sled událostí přinesl jasnost záměru podporovanou různými směry a učiteli, kteří přispěli k intenzivnímu rozšíření vědomí. 187

Těhotná s bohem

... 3. błezna 2010 11:56:10 187


Sedmého září 1988 jsem byla doma s Russem a Quitou, která u mě tehdy bydlela. Po návratu z Peru jsem začala opět chodit do práce. Dívala jsem se právě na televizi, když jsem v pravé noze ucítila pohyb podobný tlukotu srdce. Po chvíli zesílil natolik, až se mi rozechvěla nohavice. Russ a Quita si pohybu všimli a zeptali se, co se děje. Nevěděla jsem. Už jsem něco podobného zažila dřív, ale tehdy to nebylo zdaleka tak silné. „Tlukot srdce“ se přesunul do chodidla, zpátky do stehna a poté mi vstoupil do vaginy. V ten okamžik mě pohltilo jasné bílé světlo a já měla pocit, jako bych v něm asi na čtvrt hodiny zmizela. V tom stavu jsem vůbec nic nevnímala. Později jsem pochopila, že jsem vstoupila do svého prvního stavu samádhi. Když jsem se vrátila do normálního stavu vědomí, převládl ve mně pocit blaženosti. Jakmile se mi vrátil pocit vlastního já, tentýž proces začal znovu s tím rozdílem, že tentokrát pulsování začalo v kolenech. I když Russ a Quita neviděli to, co já, hluboce cítili, že se děje něco zásadního. Když mě Světlo opět pohltilo, měla jsem pocit, jako by se celé moje aurální85 pole rozšířilo a ztratilo veškeré hranice. Začala se mi točit hlava a udělalo se mi špatně. Když na mě Russ a Quita promluvili, vnímala jsem jejich slova jako pevné předměty. Když mluvili příliš rychle, slova jako by mě roztáčela a dělalo se mi ještě víc špatně od žaludku. Stejné to bylo, když se mě dotkli. Má nadměrná citlivost vyžadovala, abychom se pohybovali klidněji. Celou událost prostoupil silný pocit posvátné úcty. Přestože jsme netušili, co to má všechno znamenat, všichni jsme cítili posvátnost té chvíle. Russ i Quita mají zkušenosti z medicíny; oba pracovali několik let v nemocnici, Russ jako laboratorní technik a Quita jako zdravotnice. Sledovali můj somatický stav a dávali pozor na cokoli, co by mohlo svědčit o fyzické ne188

Kapitola osmá

... 3. błezna 2010 11:56:10 188


moci. (Během celého procesu, který následoval po této události, na můj zdravotní stav dohlíželi.) Uložili mě do postele. Mým tělem a kolem něj probíhalo tolik energie, že u obou přátel vyvolala fyzické reakce a ohřívač v mé vodní posteli vypověděl službu. Je třeba dodat, že proud energie byl silný, ale všichni jsme byli maximálně otevření. Je také důležité připomenout, že když začne pracovat kundaliní, její účinky pocítí všichni přítomní. Celému procesu je možné nejlépe napomoci, jste-li vnímaví a necháte se vést Šakti, což přispěje k pozitivnějšímu výsledku. Přirovnávám to k porodu. Porodní asistentka nerodí, ale sleduje-li proces pozorně, je schopna se vcítit jak do matky, tak do dítěte. Taková naprostá důvěra a odevzdanost přírodě přináší pozoruhodné výsledky. Zatímco jsem ležela na posteli, celá moje bytost jako by byla pohroužená v blaženosti. Následující dvě hodiny jsem prožívala blaho, které se nedá ani popsat slovy. Tělo jsem měla tak rozpálené, že se mě Russ ani Quita nechtěli dotýkat; mně však bylo příjemně a pohodlně. Te už vím, co měli mystikové na mysli, když hovořili o tom, že byli opilí božským, protože přesně tak jsem si připadala i já — taková opojná extáze a mír, taková harmonie! Najednou se mi pod kůží v pánevní oblasti vytvořilo „něco“ velikosti malé pěsti, trhavými pohyby se to přesunulo do středu břicha a zastavilo se to u srdce. Pak se to vrátilo na původní místo a celý proces začal znovu. Pokaždé bylo slyšet lupnutí, jako by mé svaly povolovaly sevření a uvolňovaly se směrem ven. Mé břicho se začalo rozpínat a začalo se „plnit energií“. Russ a Quita z toho byli vyděšení a nevěděli, co mají dělat. Nezbývalo jim než ponechat celému procesu volný průběh a pozorně jej sledovat. Třebaže bolest byla občas nesnesitelná, cítila jsem hluboký klid. Tak to pokra189

Těhotná s bohem

... 3. błezna 2010 11:56:10 189


čovalo ještě dvě hodiny a kolem půl čtvrté ráno jsem konečně usnula. Když jsem se dopoledne probudila, měla jsem břicho jako v pátém měsíci těhotenství. Energetické pole vyvolané touto zkušeností mělo vliv i na mé přátele. Russova reakce byla okamžitá. Následující čtyři hodiny měl krije (trhavé pohyby prány v těle). Quita měla několik dní průjem a třetí den přišla domů s tím, že se necítí dobře, a vzápětí omdlela. Odtáhla jsem ji na postel. Byla celá rozpálená a její tělo sebou čtyři nebo pět hodin škubalo. A se dělo cokoli, bezpochyby to mělo vliv na nás na všechny. Hloubka této zkušenosti se měla teprve projevit. Ráno jsem měla břicho o něco menší, ale když večer zapadlo slunce, „energie“ do mě opět vstoupila, břicho se mi zvětšilo a vyzařovalo z něj teplo. Zpočátku mi to připadalo podivuhodné, ale pak se začal hlásit ke slovu strach. Co se to se mnou děje? Co to mám v břiše? Řekne mi někdo, co to má znamenat? Jak to souvisí se sluncem? Pomátla jsem se? Jestliže je to ve mně, co se stane, až to vyjde ven? Kdo mi to vysvětlí? Hledala jsem radu, názory a vedení, ale žádné nepřicházely. Někteří lidé na mé obavy reagovali otázkou, zda jsem viděla film „Vetřelec“. Tam se jednomu člověku vynoří z břicha bizarní bytost a přitom ho zničí. „Nemůžete mi nabídnout jiné vysvětlení?“ odpověděla jsem. „Copak nevidíte, jaký mám strach?“ Ne, to nemohli. To, co se dělo, bylo Russovi, Quitě a mně tak cizí, že jsem často zůstala sama v sobě s pocitem osamění. Ani nevím, co bych si počala, nebýt jejich podpory a porozumění, přestože vím, že i oni si během tohoto procesu sáhli na dno svých sil. Aby toho zmatku nebylo málo, začala jsem mít v celém těle pocity jako v těhotenství. Z mých synů vy190

Kapitola osmá

... 3. błezna 2010 11:56:10 190


rostli mladí muži a já už měla za sebou věk, kdy bych mohla mít děti, ale přesto jsem každé ráno uviděla tvary těhotné ženy. Věc, která se objevila první noc, se občas dala v břiše do pohybu, jako by se mi v děloze hýbalo dítě. Všechny ostatní fyziologické projevy byly normální. Neměla jsem žádné potíže se zažíváním ani vyměšováním. Během šesti let jsem s jinými podivnými jevy, které vyvolala energie kundaliní, navštívila mnoho lékařů. Co mohli udělat s tímhle? Přestože vnější část mého já hlasitě křičela, kdykoli se vyskytl nějaký iracionální jev, převládalo ve mně hluboké porozumění. Můj vnitřní učitel mě ujišoval, že všechno je, jak má být, že jsem těhotná s mým niterným Já. Rozhodla jsem se, že počkám do Vánoc, a pokud se do té doby nic nezmění, požádám o radu lékaře. Celý proces se odvíjel postupně. Druhý měsíc jsem při jedné meditaci dostala jakousi mapu. Viděla jsem sama sebe sedící v lotosové pozici. Můj stín kroužil kolem mě. Všechny mé pochyby, strachy a omezení na mě bez ustání křičely. Objevil se požadavek hlubší důvěry a odevzdání, ale i očištění, jaké jsem nikdy předtím nezažila. Scéna se změnila a zjevila se druhá fáze procesu. V této fázi jsem měla poznat význam toho, čemu říkám zenový klid, utišení mysli, jehož musí být dosaženo, dříve než lze vstoupit do třetí fáze. Viděla jsem sebe samotnou, jak ležím v otevřeném vejci a přihlížím vlastnímu porodu; byla jsem nahá, zranitelná a nová. Právě v takovém stavu zenového klidu se objevil můj Milovaný. Těžko se to popisuje, protože je to spíš energie než podoba. Když přišel, objal mě a zahalil do svého bílého pláště, a já se najednou ocitla v neskutečně krásném světě. Jak mám popsat místo, které člověk prožívá celou svojí bytostí? Byli tam všichni světci a mudrci, kterých si nesmírně vážím. Najednou jsem si uvědomila, že Láska

191

Těhotná s bohem

... 3. błezna 2010 11:56:10 191


je bytost a že stojím přímo v jejím srdci. Zaplavila mě pokora a v každé mojí buňce zavládl mír. Ukázaly se mi vize o práci, na kterou jsem byla připravována. Bylo to všechno o Lásce. Za vším stála Láska. V jednu chvíli mi bylo řečeno, že se nacházím v zemi bódhisattvy. To slovo jsem neznala, ale když bylo vysloveno, viděla jsem, jak mi ze srdce proudí éterická, čirá tekutina, rozlévá se mi po těle a celé je obklopuje. Když to skončilo, u nohou se mi rozezněly zvonky a prostoupil mě pocit úplnosti.

Krátce po tomto zážitku v meditaci jsem díky shodě okolností objevila knihu zenové učitelky róši Jiyu Kennettové nazvanou How to Grow a Lotus Blossom (Jak pěstovat lotosový květ).86 Našla jsem v ní ilustrace, které byly do nejmenších podrobností totožné se scénami, jaké jsem viděla ve své vizi země bódhisattvy. Poprvé od svého „početí“ jsem se mohla vztahovat k něčemu konkrétnímu a z tohoto světa. Už dlouho jsem měla pocit, jako bych vstoupila do Prázdna, kde nebyla žádná půda, na kterou bych se mohla postavit; za své vzaly všechny mé úsudky o realitě, jak jsem ji znala, byla jsem vymrštěna do prostoru a neustále jsem se točila. Poprvé v životě jsem zahlédla, jak se zjevuje Realita. Ve stejné době mi jeden přítel poslal článek nazvaný „Světci a velká břicha“.87 Popisoval některé fyziologické jevy, které takový proces vyvolává. Mezi lidmi, kteří podobný proces prodělali, bylo opět uvedeno jméno róši Kennettové. Pocítila jsem silnou potřebu promluvit si o své zkušenosti s touto ženou. Okamžitě jsem jí zavolala a domluvila si s ní schůzku. Vzhledem k našemu zaneprázdnění jsme se mohly vidět až za několik měsíců. Doporučila mi, abych uvažovala o celibátu. Řekla, že bychom 192

Kapitola osmá

... 3. błezna 2010 11:56:10 192


jej měli dodržovat, jako by měl trvat celý život, a měli bychom si uvědomit, že tato část procesu trvá obvykle tři až pět let. Uklidnilo mě, že mi to někdo potvrdil. Kromě toho pro mě bylo důležité, že jsem si promluvila se ženou. Snažila jsem se tomu procesu porozumět a neustále jsem vyhledávala příslušnou literaturu, ale zjistila jsem, že o kundaliní existuje velice málo knih od žen. Ukázalo se, že její rada je zcela jasná, a v tomto „období bez pevné půdy pod nohama“ mi poskytla určitý záchytný bod. Dostal se mi do rukou další článek od Gopi Krishny, který psal, že není zastáncem celibátu kromě té části procesu kundaliní, kdy se přizpůsobuje nervový a neurologický systém. Vzhledem k tomu, že jsme s Russem udržovali intimní poměr, byla to jenom další zkouška. Následující měsíce byly náročné především fyzicky. Ranní nevolnost se stala téměř rituálem. Občas jsem se ráno probudila s úpornou bolestí hlavy. Temeno hlavy jsem měla tak horké, až mě rozbolelo. Jindy jsem nebyla vůbec schopná pracovat; měla jsem pocit, jako bych měla v nohách, kotnících a rukou artritidu, ale zhruba za hodinu se všechno vrátilo k normálu. Některé dny jsem měla celé tělo tak studené, až jsem si připadala jako chodící smrt. Energie mi občas přeskakovala do různých oblastí v těle, s kterými jsem měla někdy v životě potíže. Když mi bylo dvacet, prodělala jsem například operaci, při které mi odstranili z oblasti kostrče cystu. Následkem toho jsem měla vybočenou kostrč a vytvořila se mi na ní vápenná usazenina. Měla jsem dojem, jako by se energie soustředila na tuto oblast a vyvolala značné množství tepla a bolesti, což trvalo asi dva dny. Když jsem tento jev popsala svému lékaři, který byl zároveň vyškolen v práci s tělem, vyšetřil mě a řekl, že došlo k velké nápravě, která by normálně trvala 193

Těhotná s bohem

... 3. błezna 2010 11:56:10 193


mnohem déle. Kromě toho se mi na různých částech těla objevovaly skvrny nebo otoky, zvláště trojúhelník těsně nad kostrčí, který se objevil několikrát. Nejsem si jistá, jaký konkrétní význam to všechno mělo. Začala jsem si hluboce vážit inteligence této energie a její zjevné snahy o vyléčení mého organismu. Když jsem pracovala s lidmi jako terapeutka, břicho se mi zvětšilo a vyzařovalo z něj teplo. Mnohokrát se mi svěřovali, jak se cítí špatně. Začali se otevírat a sdíleli se mnou silné pocity, které se vázaly na konkrétní situace. Zanedlouho odcházeli pozoruhodně očištění, zatímco mně se udělalo špatně a doma jsem pak několik hodin zvracela. Začala jsem být natolik psychicky citlivá, že jsem se musela častěji uchylovat do ústraní. „Nemohla bych to dělat jinak?“ říkala jsem si stále častěji. Věděla jsem jenom to, že budu muset mnohem pozorněji sledovat energii a udržovat své aktivity v rovnováze. Abych si uchovala vyrovnanost, musela jsem energii zcela důvěřovat a následovat ji, kam směřovala. Pracovala jsem, když jsem mohla, a uchýlila se k odpočinku, jakmile mi to tělo umožnilo. Kdykoli jsem se pokusila psychicky nahlédnout do tohoto procesu, viděla jsem jenom jasné světlo pronikající z nějakého zakrytého prostoru. „ Jsi těhotná s bohem a musíš být trpělivá. Všechno se zjeví v pravý čas,“ bylo mi řečeno. Setkala jsem se s několika přáteli, kteří byli sice psychicky otevření, všichni však měli zablokované „vidění“. Jenom Gloria, jejíž práce si velice cením, mi dokázala pomocí věštby potvrdit, co jsem intuitivně cítila. To mi opět pomohlo udržet a integrovat, co se mi ukazovalo. Gloria hovoří v metaforách, které zjevně zachycují podstatu zážitku na hluboké archetypální úrovni. Zde je část její věštby: 194

Kapitola osmá

... 3. błezna 2010 11:56:10 194


Doslov Psát doslov k této knize je pro mě radost, protože dobře znám téma, příběh i osobu, která ho prožila a sepsala. Jyoti ve své knize popisuje, jak prochází od pročišování na osobní úrovni života k universálním prožitkům společným všem lidem. Od personální úrovně k transpersonální. Od osobního příběhu k archetypu a mýtu. Pokud dostatečný počet lidí nastoupí tuto cestu, pak „v tomto stavu můžeme opět nastolit rovnováhu na této planetě a láska se může stát stavem vědomí, který budou sdílet všichni namísto nenávisti, strachu a násilí“. V předešlé větě je skryto jádro celé knihy. Podobá se apelu, kterým Václav Havel v roce 1989 otevřel brány možností osobního hledání a sebeobjevování: „Láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Jyoti dodává v poslední větě své knihy: „Záleží jenom na nás.“ Já to podtrhuji, ale současně vím, že to není vůbec jednoduché a že každý musí sám za sebe vylézt na vysokou horu, aby v sobě objevil lásku a stal se opět tím, čím jsme všichni původně byli. Snad to jednou bude ten nejprostší akt našeho života. 271

... 3. błezna 2010 11:56:13 271


Jyoti ve své knize popisuje sny, synchronicity a transformativní energetické fenomény, které rozpoznává jako něco, co přichází „odjinud“. Propojuje pak tento nevšední materiál s každodenním životem. Ukazuje, jak nás řídí něco vyššího a jak je důležité nechat „instrukce“ působit. Podaří-li se nám přesvědčit ego, aby se vzdalo kontroly, staneme se adepty umění naslouchat pokynům archetypálních vzorců a nevědomých energií. Jyoti patří k těm šastlivcům, kteří se svými neobvyklými zážitky dokázali jít za „správnými“ osobami. Připomíná mi tím příběh o jóginovi, který visí na stromě a cvičí jógu. Zastaví se u něj schizofrenik a ptá se: „ Jak ty to děláš, jógine? Máš podobné zážitky jako já, a zatímco ty si tady cvičíš, mě zavírají do blázince!“ „Záleží jenom na nás,“ komu svůj příběh vyprávíme. V naší moderní „západní“ kultuře není vůbec samozřejmé najít bezpečný rámec umožňující vyjádření transpersonálních prožitků bezpečným způsobem. Zážitky popisované v této knize mohou být šokující svou intenzitou i obsahem. Některé léčebné postupy — například Paulovo čištění dvou egyptských čarodějů — mohou působit neuvěřitelně. A opravdu to tak vypadá, když se na to podíváte z té „rozumné strany“ hory. Z druhé strany to zase vypadá šíleně na této straně. Představte si jihoamerického domorodce, pro kterého je rozšířené vědomí podmínkou dobrého lovu, a tím pádem přežití. Jaký by byl asi jeho popis jízdy autem po šestiproudové dálnici? Jak by se divil, že máme banky, do kterých ukládáme peníze a šetříme je na někdy později? Psychospirituální krize, jak zážitky popisované v této knize nazýváme, nás zavádí na rozhraní dvou světů. Vyzývá 272

Doslov

... 3. błezna 2010 11:56:13 272


nás, abychom prošlapali cestu na obě strany hory. Nebudeme žít plným životem, dokud neprošlapeme cestu tam a zpět, tam a zpět. Zážitky z druhé strany hory mohou byt nepravděpodobné, ale má je mnoho lidí. Znám jich spoustu, kteří prošli podobnými zkušenostmi a jsou nejen naživu, ale žijí svůj život ze svého pohledu zdravěji. Zbavili se něčeho, co je uvnitř svazovalo a omezovalo jejich možnosti. Jyoti přináší poselství z druhé strany hory a srozumitelně je předává druhým. Dokáže učit otevřenosti vlastní otevřenosti. Má schopnost údivu z vhledu a z možnosti objevovat. Tyto schopnosti ji vedly k vytvoření programu zaměřeného na provázení změněnými stavy vědomí. Před deseti lety přijali Jyoti a Russ pozvání do Prahy. Od té doby jezdí do Evropy pravidelně a rozvíjejí zde tento program, který už probíhá na třech místech ve světě. Jeho základní myšlenka vychází ze skutečnosti, že tělo i mysl mají přirozenou schopnost léčby. Abychom mohli této schopnosti využít, musí být odkloněna ta část našeho já, která stojí v cestě. Změněný stav vědomí, který je považován za nejúčinnější cestu, je stav inspirovaný praktikami našich předků starými tisíce let. Účastníci programu procházejí zkušeností s rituálem, metodami práce založenými na intenzivním dýchání, sweatlodge, meditaci, bubnování nebo vedené imaginaci. Učí se tak využívat možností jemnohmotných energií, učí se důvěřovat vlastnímu procesu nebo provázet druhé lidi. Píšu tento doslov na ranči v Kalifornii, který Jyoti a Russell s několika přáteli před pěti lety založili. Je pro mě důležité popsat, co tady opakovaně zažívám. Je to jakési pokračování knihy v reálném světě, zpětná vazba o tom, co 273

Doslov

... 3. błezna 2010 11:56:13 273


vzniklo mimo jiné také na základě zkušeností, jimiž Jyoti prošla. Lidé tady žijí v duchovním společenství založeném na synergickém, tj. podporujícím vztahu s okolním prostředím, který je v souladu s potřebami Matky Země. Důležitou úlohu zde hraje vědomá integrace zkušeností z jiných kultur a závazek snahy o dosažení nejvyššího lidského potenciálu. Je to místo, kam se lidé přicházejí modlit. Důraz není kladen na to, k čemu nebo ke komu se modlí. Modlitba je řečí srdce a obnovuje náš vztah k přírodě, k lidem okolo nás a k nám samým. Žije se tady v indiánském čase. Prioritou je, udělat věci tak, jak mají být. Ne udělat je včas. Provází se tady psychospirituální krizí. Prakticky se zde žije to, co Jyoti popisuje na straně 141. „Volání“ tady má své místo pro „volajícího“, jsou zde ti, kteří jsou s to „odpovědět“, proces se podporuje a všichni jsou přesvědčeni, že z toho mají prospěch jak jednotliví lidé, tak celé společenství. Tato kniha je důležitý zdroj informací jak pro ty, jejichž život neprobíhá hladce — právě vstupují do krize nebo již hledají cestu k pomoci (viz kapitola o SEN, Síti pro pomoc osobám v psychospirituální krizi). Možná jste krizí již prošli, možná jste prošli i léčbou, a nejste si úplně jisti, zda rozumíte souvislostem toho, co proběhlo. Je to rovněž kniha určená pro odborníky z pomáhajících profesí — sociální pracovníky, psychology, kurátory, dobrovolníky, zdravotnický personál, lékaře a mezi nimi především psychiatry. Může být přínosem i pro lékaře pracující s lidmi, kteří se nějakým způsobem dotkli smrti nebo se dostali v rámci svých obtíží do hlubokých změněných stavů vědomí. 274

Doslov

... 3. błezna 2010 11:56:13 274


Každému z nich může tato kniha ukázat cestu k netradičnímu způsobu přemýšlení o jevech, se kterými se setkávají — cestu, na kterou se nelze vydat tradičním studiem. Pro někoho může být četba lákavým dobrodružstvím sebeobjevování, pro jiného rozjímáním nad otázkou: „ Jak je možné, že k normalitě je někdy možné dojít ,nenormální‘ cestou?“ Záleží jenom na nás. Michael Vančura psycholog a psychoterapeut

275

Doslov

... 3. błezna 2010 11:56:13 275


Doslov k 2. vydání Nedávno jsem byla požádána, abych stručně popsala, co se událo od chvíle, kdy jsem napsala tuto knihu. Třebaže proces zde popisovaný byl poněkud náročný, vnesl mi do života jasnost, která jej proměnila v život služby. Když je nástroj připraven, vaše poslání se objeví. Zbytek příběhu popisuje následující článek, který vyšel v časopise Shaman’s Drum v roce 2005. Nesmíme zapomenout, že žijeme v době, která určí kvalitu života pro dalších sedm generací. Mnozí z vás jste již uslyšeli volání. Kráčejte pevně vstříc svému osudu. Vynořuje se další příběh.

JYOTI KDYŽ PROMLUVÍ BABIČKY „My babičky jsme přišly ze všech koutů světa, abychom vyprávěly o vědomostech, které v sobě nosíme. V mnoha jazycích nám bylo řečeno, že nadešel čas učinit pravá rozhodnutí pro naše rodiny, pro země, které milujeme… Stojíme na prahu. Uvidíme přicházet změny. Dokážeme-li ve svém srdci vytvořit vizi, bude se šířit. Přinášíme světlo,

276

Doslov

... 3. błezna 2010 11:56:13 276


a proto nemáme jinou volbu než se spojit. Jako ženy moudrosti nás nemůže nic rozdělit. Když se kondor setká s orlem, domů přilétají ptáci hromu a blesku.“ Agnes Baker-Pilgrim, nejstarší žijící žena kmene Takelmů, indiánů od řeky Rogue, a opatrovnice takelmského posvátného lososího obřadu. „V mé zemi se nestane nic bez předchozí porady se ženami. Naši moudří a starší jsou jako knihovny — radíme se s nimi, kdykoli potřebujeme učinit důležitá rozhodnutí. Ženy v mé zemi se každých pět let vydávají na mírový pochod. Babičky odcházejí na měsíc do lesa, aby se na tento pochod připravily. Postí se, modlí a vyvolávají předky.“ Bernardette Rebienot, babička z Gabunu a mistr ibogového rituálu kmene Bwiti

Existuje proroctví o větrech změn, které vanou na této planetě. Proroctví obsahuje příběh o této době, jak si jej předávají tradiční národy, které pečují o Matku Zemi od počátku věků. Tento příběh již zazněl v mnoha jazycích a vypráví o chvíli, kdy staneme na křižovatce a budeme muset učinit rozhodnutí. Jedna cesta nás zavede ke zkáze. Druhá nám ukáže způsob života spojený se zemí a zavede nás do nového sjednoceného světa. Toto poselství praví, že se musíme nechat vést srdcem. Před mnoha lety ke mně začal šeptem promlouvat hlas. Vyzval mě, abych shromáždila přátele a příbuzné a v horách v Kalifornii vybudovala komunitu, která by poskytovala bezpečné místo k modlitbě, kde by k nám mohla promlouvat „Naše Paní Stvořitelka“ a vést nás našimi životy. Když naše komunita, známá jako Kayumari, začala rozmlouvat se samotnou Stvořitelkou, začala nás učit takové277

Doslov k 2. vydání

... 3. błezna 2010 11:56:13 277


mu způsobu života a modlitby, který se vztahuje k zemi. Řekla, že se s námi přijdou modlit lidé ze všech čtyř světových stran a že je důležité, abychom nalezli způsob modlitby, který přichází od srdce. Tři roky po založení naší komunity jsem měla vizi, v níž ke mně přišla Naše paní a předala nám poslání. Řekla: „Předám vám košík se svými nejvzácnějšími klenoty. Jsou to linie modlitby sahající k počátku věků. Nemíchejte je a neměňte je. Ochraňujte je a uchovávejte je v bezpečí. Proneste je branou tisíciletí a pak mi je vrate, nebo se chystám něco vykonat.“ Zpočátku jsme nechápali, co měla vize znamenat, ale časem našli cestu do našeho domova v horách mnozí starší, kteří s námi sdíleli způsob života podporovaný modlitbou a řízený inteligencí, vlastní samotnému stvoření. Tito starší hovořili o poselství popisujícím dobu, kdy Severní a Jižní Ameriku tvořila jedna pevnina, ale pak nastaly dalekosáhlé změny a země se rozdělila. Poselství pravilo, že přijde doba, kdy orel a kondor poletí společně — národy těchto dvou zemí budou sdílet posvátný kouř. K tomu dnes dochází. Poselství pravilo, že lidé z těchto zemí pracující s medicínami začnou sdílet s ostatními svůj způsob života, aby veškeré stvoření mohlo vést život založený na udržitelnosti a jednotě. V té době — kterou prožíváme dnes — budeme povoláni k tomu, abychom se probudili a vzpomněli si, jak se stát správci země. „V této době změn, kdy se otevřela nebeská brána, musíme udělat, o co jsme byly požádány. Stojíme uprostřed pohybu a chvění posvátného poselství. Toto poselství říká, že vědomí připravuje ženského ducha, ducha babiček. Podle

278

Doslov

... 3. błezna 2010 11:56:13 278


tohoto poselství vejdeme do světla sjednoceny ze všech čtyř stran.“ Flordemayo, mayská starší a léčitelka

Naše komunita se modlila a my jsme uslyšeli hlasy, které říkaly: „Až promluví babičky.“ Zpočátku jsme nevěděli, co to znamená, ale začala k nám přicházet vnuknutí týkající se svolání shromáždění žen. Uslyšeli jsme proroctví: „Až promluví babičky, otevře se nám brána k jednotě.“ Před více než třemi lety jsem se vypravila se svými dětmi a blízkou přítelkyní Ann Rosencranzovou do Gabunu. Chtěli jsme hovořit s Bernardette Rebienot, starší komunity Bwiti, o rostlinné medicíně, která pomáhá zkrotit „zvíře závislosti“. Někteří lidé ze Západu si odnášeli tyto rostliny z lesa, aniž získali svolení tamního lidu. My jsme je o ně jeli požádat. Během naší návštěvy jsme se s Ann zeptali Bernardette, co si myslí o tom vytvořit radu babiček. Bernardette ožila a zvolala: „Ano, te je ten pravý čas. Nadešel čas svolat babičky. Musíš s tím začít.“ Ukázala nám dopis, který právě podepsala: šlo o podporu peruánským šamanům pracujícím s ayahuaskou, aby byla uznána práva původních obyvatel jakožto strážců planety. Bernardette dnes působí v Gabunu jako poradkyně prezidenta. V její vlasti musí prezident oslovit radu starších žen, než učiní jakékoli rozhodnutí, které by změnilo strukturu rodiny nebo zavleklo zemi do války. Kdyby ženy nesouhlasily, nepodnikal by žádné kroky, protože když babičky v Gabunu mluví, prezident naslouchá. Tak tomu kdysi bylo u mnoha původních obyvatel. Když jsem odletěla z Gabunu a zamířila na návštěvu za příbuznými do Jižní Ameriky, stále jsem cítila, jak je projekt aktuální. V Brazílii jsem se setkala se dvěma staršími církve Santo Daime, kterými byl padrinho Alfredo a Maria 279


... 3. błezna 2010 11:56:13 279


Alice Campos Freire. Když jsem jim vyprávěla, co mi sdělila Bernardette, Maria Alice mi ukázala dopis, který právě podepsali spolu s šesti amazonskými kmeny v oblasti Juruá. Bylo to velmi podobné spojenectví založené na solidaritě mezi Bernardette a peruánskými šamany. „Původní národy prošly obdobím velkých bojů, obdobím temnoty… Když je [motýl] připraven a nadešel jeho čas, začne se hýbat a vyvine formu, která se rozvine, vyprostí se ze svého zámotku a vstoupí do tohoto světa, do života, jako nádherné stvoření. My babičky jsme vystoupily z temnoty. Vidíme tuto krásu, vidíme se navzájem a obracíme se ke světu s otevřenou náručí, s láskou, nadějí, soucitem, vírou a štědrostí.“ Mona Polacca, starší kmene Hopi-Havasupai-Tewa „Potřebujeme si udržet naději. Je to jako nikdy nekončící příběh. V mé vesnici se šíří násilí, a co se děje v mé vesnici, děje se na celém světě… Potřebujeme upevnit svoji víru, abychom mohly pokračovat v duchovní práci a dál pomáhat druhým.“ Julieta Casimiro, mazatécká starší z Huautla de Jimenez a vizionářská léčitelka obřadu Ninos Santos

Vrátila jsem se domů s vědomím, že nadešel čas zorganizovat shromáždění domorodých babiček. Snažila jsem se přijít na to, jak poznám, které babičky Naše Paní volá. Jednoho dne jsem pak při meditaci uslyšela hlas: „Všechno se to týká vztahů. Začni se svými vztahy a uvidíš, že se to poskládá.“ 280

Doslov

... 3. błezna 2010 11:56:13 280


Vzhledem k tomu, že řada lidí v naší duchovní komunitě se ubírala po původních cestách života a modlitby, začali jsme oslovovat své příbuzné. Jejich prostřednictvím jsme získali kontakt na třináct domorodých babiček z celého světa. Společná touha zajistit udržitelný život pro naše vnoučata nás přiměla k tomu, abychom se spojili ve svých srdcích a modlili se za světový mír. Před naším prvním setkáním v New Yorku přišla Matka a opět promluvila o svém košíku. „Vaše komunita si vede dobře,“ řekla. „Pronesla košík branou tisíciletí. Babičky jsou mými představitelkami. Předej jim košík, protože se chystáme něco udělat.“ Když se babičky shromáždily, poznaly, že je to okamžik, o němž hovořilo poselství. Rita Blumenstein, babička kmene Yupik, nám vyprávěla, že v devíti letech dostala od své babičky třináct kamínků a třináct orlích per, která měla předat třinácti babičkám, až se setkají. Během vyprávění se Rita Pitka rozplakala a řekla: „Přišly jsme pozdě, ale jsme tu!“ „Můžeme být tím, kým jsme — vytvořit svůj život ze své minulosti a přítomnosti. Jsme svými předky. Když dokážeme léčit samy sebe, léčíme i své předky, své babičky, dědečky a své děti. Když léčíme samy sebe, léčíme Matku Zemi.“ Rita Pitka Blumenstein, prababička a starší kmene Yupik

V pondělí 11. října 2004 se třináct domorodých babiček z celého světa — z oblasti za severním polárním kruhem, Severní, Jižní a Střední Ameriky, Afriky a Asie — shromáždilo v Tibet House Menla Mountain Retreat and Conference Center, které leží v severní části státu New York 281


... 3. błezna 2010 11:56:13 281


uprostřed překrásné přírody. Sešly se na třídenním soukromém setkání, které vyústilo ve Světové shromáždění žen, na němž se k nim připojily další tři stovky zájemců. Během shromáždění bylo naším cílem vytvořit základ modlitby, a tak jsme se rozhodly vyznačit rytmus dní modlitbou. Požádaly jsme každou babičku, aby provedla hodinovou modlitbu či obřad bu za svítání, v poledne, při západu slunce, nebo na konci dne. Od východu slunce 12. října až do neděle měla každá babička možnost požehnat nám způsobem, jakým hovoří se Stvořitelem. Ženy ze Západu také nabídly modlitby nebo obětiny, aby zachytily rytmus dne. Naše modlitba za mír se projevila mimo jiné v plameni posvátné pochodně za světový mír. Tento plamen byl dopraven na setkání rady v New Yorku, aby babičky mohly zapálit posvátný oheň za světový mír a jednotu všech národů. Posvátná pochodeň za světový mír hoří nepřetržitě od roku 1986. Tento rok Organizace spojených národů vyhlásila Mezinárodním rokem míru. Tehdy poprvé obkroužila celý svět v rámci prvního běhu kolem země, který uspořádal David Gershon. Pochodeň hoří v proslulém poutním místě zvaném Santuario de Chimayo v Novém Mexiku, kde Panna Maria Guadalupská a Děátko Boží spontánně léčí ty, kteří to potřebují. Od května 1987 nosí běžci každý rok při poutní modlitbě za mír posvátnou pochodeň a balíček posvátné půdy ze Santuaria do Los Alamos v Novém Mexiku, kde byly vyvinuty jaderné zbraně. V Ashley Pond Parku tento posvátný oheň a půdu používají původní obyvatelé Ameriky při děkovné modlitbě vyvolávající ducha léčení a usmíření. Během několika dní po zahájení našeho prvního shromáždění se babičky dohodly na vytvoření světové aliance 282

Doslov

... 3. błezna 2010 11:56:13 282


a zavázaly se, že budou pracovat společně, aby sloužily jak společným cílům, tak specifickým místním potřebám, které se týkají 1) uchování tradičních medicín a jejich původního domova; 2) uchování obřadů původních obyvatel; 3) reakce na zdravotní problémy (malárie, AIDS, cukrovka a rakovina) a 4) předání znalostí původních obyvatel mladším generacím. Mnohé z babiček žádaly, abychom toto historické shromáždění zdokumentovali, a jeho poselství se tak rozšířilo do světa. Carol Schaeferová za tím účelem píše v současné době knihu pro nakladatelství Shambhala (český překlad připravuje DharmaGaia, pozn. red.). Popisuje v ní vizi provázející jednotlivá shromáždění a nechává zaznít hlas každé z babiček. Některé babičky kromě toho požádaly, aby byl o shromáždění natočen film, který by sloužil jako svědectví pro jejich lid. Na základě jejich žádosti byla zahájena sbírka, která by umožnila výrobu dokumentárního filmu, předběžně nazvaného „Pro příštích sedm generací: babičky promlouvají“. Jako výkonná producentka byla zvolena uznávaná producentka Carole Hartová, jež by měla zajistit celistvost filmu. Carole se před několika lety dostalo požehnání ducha, když se během obřadu Native American Church (Církve původních Američanů) vyléčila z rakoviny, kterou lékaři označili za nevyléčitelnou. Vzhledem k tomu, že na vlastní kůži zažila moc domorodých cest medicíny, ujistila babičky, že se bude řídit jejich radami týkajícími se natáčení. Vytvořila již třináctiminutovou upoutávku k filmu, která zachycuje to podstatné z toho, co babičky budou říkat světu. Tyto babičky, které uchovávají tradiční cesty spojené se zemí, jsou mezi svými lidmi žijími legendami. Vědí, že jsme dospěli ke kritickému okamžiku v dějinách na283


... 3. błezna 2010 11:56:13 283


šeho druhu, a proto k nám promlouvají s pocitem naléhavosti. Ve svém prohlášení, sepsaném během prvního shromáždění rady, se Mezinárodní rada třinácti domorodých babiček označuje za „alianci modlitby, vzdělání a léčení pro naši Matku Zemi, všechny Její obyvatele, všechny děti a příštích sedm generací“. V tomtéž prohlášení babičky potvrdily, že „naše způsoby modlitby, udržování míru a léčení, které jsme zdědily po předcích, jsou dnes velmi potřebné. Scházíme se, abychom živily, učily a vzdělávaly své děti. Scházíme se, abychom udržovaly praxi našich obřadů a potvrzovaly právo na používání našich rostlinných medicín bez právních omezení. Scházíme se, abychom chránily země, kde naše národy žijí a na nichž jsou závislé naše kultury, abychom ochránily kolektivní dědictví tradičních medicín a bránily samotnou zemi. Věříme, že učení našich předků osvítí naši cestu nejistou budoucností.“ „ Jestliže chceme spatřit změny, musíme především nalézt mír v sobě, a pak musíme mít trpělivost s těmi, kdo tohoto místa míru v sobě ještě nedosáhli.“ Margaret Behan, „Žena červeného pavouka“, tradiční čejenská válečná tanečnice, spisovatelka, básnířka a dramatička „ Jsem Tibeanka, takže budu mluvit o situaci v Tibetu, která se dotýká nás všech. Tibeané se o svoji zemi starali velmi dobře, ale dnes se tam zakopává radioaktivní odpad z celého světa. Je to nebezpečné pro všechny.“ Cering Dolma Gjaltong, zakládající členka Asociace tibetských žen

284

Doslov

... 3. błezna 2010 11:56:13 284


V květnu 2005 mayská babička Flordemayo hostila druhé shromáždění Rady babiček v Pojoane Pueblu v Novém Mexiku. Na tomto shromáždění se aliance dohodla na formulaci hlavního cíle, nechala zaznít modlitby na posvátných místech Puebla a schválila některé projekty podporující jejich vizi. Babičky se rozhodly pokračovat v pravidelných shromážděních ve svých domovech po celém světě, aby tak rozvíjely jednotnou modlitbu za mír. Babička Aama Bombo, névárská šamanka z Nepálu, právě dokončila púdžu v Šivově chrámu, kde se modlila za ochranu a štěstí ve prospěch poslání babiček. Spolu s ostatními babičkami na celém světě se dál modlí za zdraví všech babiček v radě a za to, aby jejich modlitby za světový mír získaly na síle. Berbardette Rebienot mi poradila, abych byla jako modrý pták žijící v její zemi — abych ohlašovala další shromáždění rady a hovořila o vizi, která je svolala dohromady. Byla jsem svědkem toho, že v přítomnosti těchto moudrých žen se objevuje velká síla. Občas se při jejich modlitbách doslova stává viditelnou síla, která by dokázala sjednocení bránit. Ony se s ní však nesnaží bojovat ani ji nechtějí změnit; objímají ji skrze modlitbu a rituál a připomínají nám tak, abychom se nezapomněli modlit pro příští generace. Julieta Casimiro, mazatécká babička ze Sierry Madre, hostila v květnu 2006 shromáždění rady v Oaxace v Mexiku. V říjnu 2006 bude hostit shromáždění rady v indické Dharamsale tibetská babička Cering Dolma Gjaltong. Radu přijme na soukromé audienci Jeho Svatost dalajlama; babičky tak podpoří svoji modlitbu za světový mír a dají najevo solidaritu s úsilím Tibeanů získat nazpět svo285


... 3. błezna 2010 11:56:13 285


ji vlast. V květnu 2007 budou shromáždění hostit babičky kmene Oglala Lakota v Jižní Dakotě. Jeho součástí bude tradiční modlitba amerických indiánů u příležitosti osmdesátých narozenin lakotské babičky Beatrice Long Visitor Holy Dance. Další informace o Radě babiček a jejích připravovaných setkáních naleznete na internetových stránkách: www.grandmotherscouncil.com a www.sacredstudies.org. Informace o připravovaném dokumentárním filmu naleznete na stránce: www.forthenext7generations.com. Jyoti

286

Doslov

... 3. błezna 2010 11:56:13 286


Obsah

Předmluva (Claudio Naranjo)

9

Přehled kapitol

15

Úvod — Energie kundaliní

21

1. Smrt jako probuzení

41

2. Pokušení

49

3. Skok do prázdna

68

4. Zasvěcení

85

5. Svatba s niterným Já

105

6. Temná noc duše

128

7. Do nitra srdce

153

8. Těhotná s bohem

177

9. Kruhy se uzavírají

211

Doslov (Michael Vančura)

271

Doslov k 2. vydání (Jyoti)

276

Poznámky

287

293

... 3. błezna 2010 11:56:14 293


Jyoti

Anděl zavolal mé jméno Z anglického originálu An Angel Called My Name: A Story of a Transformational Energy That Lives in the Body / by Jyoti, (DharmaGaia, Praha 1998) přeložili Michal Strenk a Michael Vančura. Vydalo nakladatelství DharmaGaia v roce 2006. Edice Nová éra. Odpovědná redaktorka Iva Prokopová. Jazyková redakce Daniela Varadínková. Obálka, grafická úprava a sazba studio Mangalam. Tisk PBtisk Příbram. Druhé vydání. ISBN 80–86685–64–0 DharmaGaia, Uhelný trh 1, 110 00 Praha 1, tel. +420 224 238 551, e-mail: [email protected], www.dharmagaia.cz Na webových stránkách najdete kromě podrobných informací a ukázek z jednotlivých knih i on-line knihkupectví Global s vybranými tituly jiných nakladatelství.

... 3. błezna 2010 11:56:14 294

„ Jyoti je plamen božské milosti,

„Tato kniha nás inspiruje k tomu,

který může uronit velkou slzu

jak se otevřít svým životním zraněním

lásky. Tato kniha je slza,

a přijmout je jako poselství pomoci

jež může inspirovat člověka

a léčení. Je inspirací k tomu,

na cestě věčné milosti.“

jak se stát více než zdravými.“

ŠRÍ ÁNANDI MA,

MICHAEL VANČURA,

indická učitelka kundaliní mahájógy

psycholog a psychoterapeut

Anděl zavolal mé jméno Jyoti

JYOTI (Jeneane Prevatt, PhD.) je americká duchovní učitelka a terapeutka. Zabývá se studiem a využitím metod pro rozšiřování vědomí těla, které je podmínkou pro léčení těla, mysli a ducha. Tradiční šamanské rituální techniky obohacuje svou hlubokou znalostí jungiánské psychologie. Dnes se zabývá zejména budováním komunit zaměřených na lidský růst. Žije v kalifornské Sonoře a pořádá semináře a přednášky po celém světě. Její autobiografie popisuje příběh lidské transformace, jež začala spontánním probuzením vnitřní energie kundaliní a přivedla autorku k objevování vlastní ženské spirituality a cest k integraci duchovnosti do každodenního života. Kniha je neocenitelným zdrojem inspirace pro lidi procházející hlubokými životními změnami nebo psychospirituální krizí, pro zájemce o skutečnou spiritualitu i pro pracovníky pomáhajících profesí, tj. psychology, psychiatry či zdravotníky.

Jyoti

Příběh transformativní energie, která přebývá v těle

Anděl zavolal mé jméno

Jyoti. Příběh transformativní energie, která přebývá v těle. Anděl zavolal mé jméno

Recommend Documents