JULIU5
co
CD i
CDi
cr>:
(Ji:
ZEYEK
'i§i^S'
^S5^^r-^>^ w^í>=>^^
SPISY
JULIA ZEYERA
XXVII.
DRAHATICKÁ DÍLA iii.
v
PRAZE
NÁKLADEM ESKÉ GRAFICKÉ AKCIOVÉ SPOLENOSTI »UME
Julius
Zcycr
DRAMATICKÁ DÍLA III.
NEKLA RADÚZ A MAHULENA
v PRAZE NÁKLADEM ESKÉ GRAFICKÉ AKCIOVÍ: SPOLENOSTI 1906
»UNIE*
první tisk
Tiskem .UNIF
NEKLA. TRAGEDIE
Zojer:
!^^>U)
X.W
il.
O
PTI
JEDNÁNÍCH.
PAMÁTCE PANA
FERDINANDA NÁPRSTKA VNUJE TUTO HRU
V UZNÁNÍ KRÁSNÉ JEHO SNAHY
J.
1*
Z.
Zárodek
kov
této tragedie nachází se
kronice, kterou
pokládám za jeden
a znan
hatých,
zkalených
v Hájz
bo-
zdroj eské
poesie.
Že jsem
Neklanv opt
stín
na slunné svtlo vyvolal, tím
mj
hlad,
historických her.
vábila
na jae.
nco na zpsob jeho Doba Neklanová vábila svým zvláštním písvitem.
se
m
ern
ji
s
lunojasnou nocí
bledé mlhy,
vše,
a
vota hlásí o
tom
snil,
a svtlý,
nco se
asn
strmí velké stromy, pod nimi
potok
ledem. Ale nevýslovné kouzlo
uje
nenasytný
jedin vinen.
m
Porovnával bych
plíží
podzemí
jsem napsati
Zatoužil
mocn,
jest
Shakespeara,
ísti
z
jako
bití
nebem a
huí ješt pod msíce proza-
tepen píštího
zemí.
ži-
Mnoho jsem
jak asi se jevily byzantská kultura
velký
zjev
Kristv
tm
prostým
a silným srdcím
tm.
jejich
svta noci,
do
se
ped
les
jejich
v barbarské
paprsky vzdlaného
první
draly
v lunné ješt
úsvitem slovanských apoštol.
jepis a tradice o býti
pedk
našich
když
tom mlí. Tu
m
pouze poesie. Snad
D-
mže vdcem
zavedla, ale pod
jejím vlivem vybásnil jsem Tyra z Chýnova.
Ostatn mi sám Hájek k tomu pokyn dal, Naznail tu záhadnou postavu tak neurit-
dokoán dvée otevel pes všechnu vyrudlost nevím
a ponechal
že fantasii jí
jaký ideální
nimbus.
Druhá naprosto neuritá osobnost, a docela
i
bez jména,
Luan,
vání žena jednoho z jako
muž
se boje proti
a rukou svého chot,
zahyne.
Z
Hájkov
v
jest
ji
která pestrojena
Luanm na
to
vypravo-
súastuje
bojišti netušícího,
toho romaneskního zjevu vytvoil Posloužila mi
jsem svou Klimbu.
tsnji
znamenit
jako
len
hry.
Mezi psaním však vynoila se mi v pa-
mti
reminiscence na staré jedno drama an-
spojující
glické, které
tenkráte
jednotlivé
episody
jsem ve svém mládí etl a které
mocn
na
mne
psobilo.
Beaumontovu a Fletcherovu hru „The
Míním
Mais
Tragédy". Hlavní situace utkvly mi silhuetn
v
pamti
a nyní
Mly
scény v „Neklánu". Jak
sám urité
íci.
se mi a nedaly
vnucovaly
se docela zaplašit.
tedy vliv na nkteré silný,
Myslím, že
Panny" peložím. Tím bude nejlépe vyjasnn.
Zbývá ješt jedna
te
nedovedu
nkdy „Tragedii pomr obou kus
otázka. Jest hra moje
psána pro jevišt? Ano. Ponvadž však okolnosti
klidn
m
odtamtud
literatue.
matické
vyluují,
odevzdávám
ji
Doufám, že naproti mé dra-
innosti bude
mén
odmítavá
než
dnešní Národní divadlo.
%
Z.
OSOBY: Straba, vdova
Nekla,
knížete Vojena.
eský, Vlastislav, kníže lucký,/ Kras nik, kníže kouimský, kníže
Klimbá, jeho
Tyr
z
~i
J^J"
sestra,
Chýnova,
^'""kové.
v
pravnuci po peslici.
její
vladyka,
>
Svatava, žena Vlastislavova. Hosti vít, Neklanv syn. Zbislav, Vlastislavv
syn.
Kru v oj, Neklanv rádce. Klen, Neklanv vojevdce. Durink, ve služb Vlastislavov. Poslové. Vyslanci Neklanoví. Vladykové na a v Lucku.
Dívky v Chýnov. Stráže.
Sluhové.
Vyšehrad Vojínové.
JEDNANÍ Hrad luckého
devná sí
knížete. Velká,
byzantského slohu,
I.
s
hrub
tesanými sloupy
otevena, tak že je vidti široký obzor, na nmž se erná les. Na jedné í-trané na vyvýšeném míst ohromné keslo pro dv osoby, hrubé, ale bohaté vyezávané, zdobené zlatem a velkými polodrahokamy, kulat broušenými, na druhé stran kamenný krb, vysoký, bez ohn. Sí je zdobena zbranmi, losími lebkami s ohromnými parohy.
Klimbá
v pozadí
v hlubokých
myšlenkách
V
podpírá se tžce o jeho ímsu. torostí.
Venku
je slyšeti jásot lidu.
S
Straba.
t
r
stojí
ruce drží
a b
Za
u
krbu,
vnec
z
hlava
její
dubových
a.
Hle, zas tone v
dumách! Klimbo! Klimbo!
Klimbá
(jako probuzena).
m
volá? Kdo Straba. Klimbo, radujme Do Lucka co vítz vracuje se
vnuk
mj
Sas, vrah zemlaných,
v prach
je
zdeptán
!
ním posel jako
sám však
se!
drahý! Poražen na hlavu
voj jest
Ped
Vlastislav je vítz vítr letl,
v patách za ním kníže
11
le-
chvíli vejde rychle
spje
—
to je? Ty ledva usmíváš se? Což má zpráva nezdá se ti velká?
Co
Klimbá.
Je tvá zpráva velká, ne však nová. brány jsem v stínu dubu stála, v dál tu slunnou zírajíc, kam s vojskem
U
Myslila jsem na nj, vnuk tvj táhl v tom do hradu onen posel bouil. Hle, na rychlo vnec z letorostí .
pro vítze uvila
.
.
má
ruka.
vysvtluje mnoho, ne však všecko. Pekvapena nejsi, chlad tvj ale budí udivení.
Straba. Tím
Klimbá.
se
ovšem
Chlad, pramáti
Vru,
?
Hluk se zmáhá! To se vítz Vstíc mu pojme .
.
(vrávorá a chytne se
mi kivdíš
ty
(Nové, silnjší volání za scénou
)
blíží!
.
ímsy
krbu.)
Nemohu, ach
Straba. Ty jsi chorá
Klimbá.
!
Klimbo Ne,
to
strach je pouze.
Straba. Strach? Co mluvíš?
Klimbá
Ne, Chci
(zmatena;.
radost íci.
Vlastislav
(vejde rychle v plné zbroji).
Vlastislav. Ó, bud zdráva, mého
otce
matko! Ty, bud pozdravena, Klimbo milá!
12
Straba.
Bu
vítáno, ty slunce záící,
sláv vyšlo nad krajem,
jež v rudé
umž bohorovn mj velký pedek
v
velel
Samo
kdys,
Vyšla síla tvá toho lna tmy,
!
zde, Vlastislave, z
kde hrdinný tvj otec poat byl. Krev olbimých mých pedk syn mj z mých erpaje ji ader v žíly tvé!
Tak
z
plam
na dráhu bys dobu ji
plnil
t
svt,
hvzd
velkostí svých
Vlastislav
(klekne).
metli bozi
vštných úždsem
a oslnil a
Bud
lil,
te
vlasatic,
osud! slovo tvoje, bábo, proroctvím !
O, žehnej mi
Bud žehnán Vlastislav! Bud žehnán všemi bohy prabohy
Straba.
Vlastislav. A
ty,
Klimbá, ten vezmi
Vlastislav
vnec (odloží jej
Klimbo, mlíš? Místo slov
— na lenoch kesla).
Na skrá položím tomu, který zásluh nejvtších v tom boji ml. Byl mezi vlky lvem, a tak mu drahý bude z lupen ten vínek zde, až zví, kdo uvil jej, jak pyšná, hvzdotpytná koruna!
jej
Klimbá. Což nejsi sám ten mezi vlky (Smutn.) A jinému než tob dražší dar z rukou
mých
.
13
.
.
lev? jest
Ach, ani neslyší!
Vlastislav
(zamyšlen).
—
Jak koruna! Ó, vábná vidino! Zas jako zjevení slníš zrak? Zas v šeru mého nitra nítíš se jak velké svítání? O, králem být! Na výši stát, jak byzantský ten král, od jehož stolce zlatý šlehá blesk až v temno našich les Králem být, ó, bábo, králem jako Samo byl A z jeho boku krev má temeni. On mih' na nebi jako blesk a jako blesk tak záhy zhasl též. Pro žezlo jeho mocné vypadlo nám z rukou ach, nám jeho potomkm? Pro nikdo neml sílu tímat je? Pi prabohu, zdá se povolán, že, Strabo, jsem, abych z prachu zdvihl je
mj
,
.
.
ech
mn
a z plísn mohyly! Já korunu
schvátím! Pikuju siln tak na skrá svou, osud sám že více mi ji potom nestrhne! O, dla's pravdu, Strabo, Samova mnou proudí krev! Jak siln cítím ji, zde v srdci bouí mi a svírá dla mou dychtící po žezlu Oráe tu svatou jeho
ji
.
má Nekla
línou.
.
.
Pemyslovec,
krev.
vStraba. Byl velký Pemysl. Zapíráš jej?
Vlastislav. Byl oráem, však Samo bohatýr.
Straba. Byl dobrý jako ''
tm
dává,
již
pole,
ho pluhem
14
které chléb
trýznili.
M
poslali jak Sama bozi sem, bych meem zoral nivy otcovské, vzejde druhý Pemysl, at po by do brázd zasel, které vyryl zná tímat, stojí v popedí. Kdo
Vlastislav.
mn me
me
Straba. Jak podivn
tvá slova vyznívá! nebyl nikdy zdrojem práva zde v tch nivách tichých, jimiž vládl Krok. znakem nejvyšším Ne, v zemi jest berla soudce! Kníže, práva knz a spravedlnost, jeho korunou!
Me
ech
Vlastislav. A Samo? Vnutil osud jemu me, Straba. on odrážel jen cizí národy, by svému plnou volnost zachoval,
pak spojoval, co bozi urili co nerozluný celek jediný,
kmenm
dadouce. krev stejnou rzným A proto vítám dnes tvé vítzství nad Sasy s velkým srdce nadšením však, Vlastislave, nebrus žádný hrot
na stely
proti
hlavám pokrevných
Vlastislav. Ó, rozumím. Ty straníš Neklánu. Straba. Jak nevdná je tvoje výitka! Já stejn tebe, jej a Krasníka a Tyra miluju a Klimbu svou, jste všichni dti drahých dtí mých, již pede mnou se brali v mohylu.
Svár mezi nimi býval, vtší však ted hrozí mezi vámi. Nekla, ty Krasník živí skryt v prsou záš i
15
—
hlete pec, jak ruce spínám
ó,
jak tesoucí je vznáším proti
své,
vám
m
.
.
.
Krok vrávoravý mj, ach, nese od hradu jednoho v druhého hrad a znavena tou poutí k smíru jsem. Já seju lásku. Jaká moje že?
Ted zmnil msíc
šestkrát v plný
štít
jsem hostem tvým drahou Klimbou
srp stíbrný svj, co
zde
s
.
.
.
Vlastislav. Stýská se ti zpt zas do Kouimi pod krov Krasníkv? Je hladší Krasník. Píliš drsný
Str
ab
a.
Jsi tvrdý,
O, Vlastislave, jen touze své,
já,
vru, se mnou mluv tak kdybych poslechla
v,
!
ne v Kouim hrad ó, bych odsud šla, ni k Neklanoví snad, v skále vyšehradské Vojen spí, tvj dd, mj chof, jenž mládí blažil mé a úsvitem mé díví duši byl
a
krovem zpuchelým pohádka tak pólo vypadlá už z pamti, hrad v kraji Netolic bojovných. O, dome omšený mých rodi, jak v slunném tichu mezi lesy sníš Hrad
jiný,
šerý,
se v snách
s
mých
jeví jako
O, chladná vodo jaré Blaníce, v kraj žírný od Šumavy tekoucí, jak luzn stíníš ped úpalem tvá si
závojem svých šedolistých vrb se vineš luinou
Had stíbrný
a šveholíš jak pták a v olšinách
16
pi svitu luny laky hledají tvou lesklou vláhu... Dome, luhu Já s vámi louila se ped vkem a nespatila jsem vás nikdy víc!
Ta
slza patí
Klimbá.
m
tvj stesk
mj!
vám O, pramáti, bolí!
Straba.
Vždy pravím vám,
Hled, zas klidná jsem. to vše ^k pohádka
už zapadlo.
Když Vojen odve té, t Kroka posadil a Libuše. To byla náhrada. Straba. láska jeho byla náhradou.
Vlastislav. na
tu
stolec
Mn
On
Samova
nepovýšil mne. Krev
v té zemi
Vlastislav.
znakem Vím,
jesti
klonil
výsosti.
Vojen
elo ped
tebou a íká se, že svil v ruce tvé tu korunu, jež byla Samova kdys v dobách velkých, které minuly. Jest pravda to, i zvst jen vysnilá? Ty nikdy sama o tom nemluvíš.
Straba. A pece
víte, že to pravda jest. korunu, když králem byl. Ji vštec skul mu v nocech tajemných pod svatým dubem prorockých,
Ml Samo
šum
pi svitu padajících s nebe hvzd, pi skeku pták bíle mátožných. V ní korunt plane rudým požárem a druhý kmitá sladkým úsvitem. Zeyer
:
Spisy
XWÍI.
2
17
Ty kamy
z
za siným
moem, zem
dálných pásem pochází
kde konec má. korunu tu na hlav, když zniil Avary a Frank moc když hrabivou od hranic odrazil. A z jeho syn jeden skryl ji pak kdes v temných lesích, Samo sám když
Ml Samo
v i
jeho
moc
stín
a sláva odešly.
Ó, Vlastislave, pomni, íkali, že velkost jeho nikdo nezmí a zmila ji pece snadn tak ta úzká jeho, krátká mohyla .
.
.
Ta všech nás lidí pesnou míru má Vlastislav. Jak pišla koruna pak v
ruce
tvé?
Straba. Má rodina
ji
vrn
mou skrá
ji
otec položil,
a na
chovala
když Vojen pro mne pijel. Odnesla jsem svatý klenot tak na Vyšehrad, co svatební pro svého chot dar. Však na hlavu ji vzíti zdráhal se a umíraje opt svil v mé slabé ruce.
ji
Nechala jsi ji Vlastislav. na Vyšehrad? Mlíš? Není tam. Straba. Vlastislav. Kde tedy jest? To moje tajemství. Straba. Vlastislav. Ty dáš ji komu? Nevím. Uvidím. Straba.
18
Vlastislav.
S
spojen
ní
však prý velký osud jest!
Ten rudý korunt vští král moc! Dí staré proroctví, že celý kraj, Samo vládl, bude navrácen
jímž
tomu
jen
z
Pemyslových potomk,
zdobí elo korunou. O, bábo moje, tys mne vítala zde nadšenými slovy, vštbami, nuž, na to elo, které's žehnala,
jenž tou
si
nmž
elo, na Sas potených krev ješt lpí, ten polož svatý skvost! Kdo jako já má nárok nosit ho? Je Krasník loutka! Klimbo, nechmu se, dím pravdu jen! A Nekla? Není muž! Mé tedy Samovo je ddictví, patí, nebo bohatýrem jsem, a bohatýry budou dti mé, neb jako v srdci, síla v boku mém
to
mn
Straba
dm
Tvj
(vyítav.
je
pustý.
Kde
žena tvá? Ach, zavržena pláe! Kde tvj syn? je
Vlastislav. Nech
v klínu noci, bábo,
chmury Je Svatava, ty víš
to,
spát.
v Lovínu.
Že pláe tam v té lesní samot? Ne, bábo, nemyslím tak. Oddala se tajemným. Snad sejme kdys
árm
mou hvzdu v v
s
nebe, by
ji
shasila
tch temných vodách šeré doubravy, níž tžké sny má Lovín ponurý.
19
Však nevymkneš se snadno, Strabo, Svou otr.zkou jsi chtla vyhnout se jen pímé odpovdi. Tu však chci! O,
Str
rci
ab a
mi,
rci
Kde
!
ta
je
n?i!
koruna?
(po clwilce mlení).
Snad povím Vlastislav. Straba.
ti.
A kdy? Ne (Vejde
D
u
r
i
n
dnes.
k.)
Vlastislav.
Kdo
to?
Durink. Já, kníže jasný, sluha tvj.
Straba.
M
toho
Ten zde? muže mrazí pítomnost.
Poj, Klimbo,
Klimbá
se
mnou.
(Odchází.)
(následuje a pravi rychle šeptem Vlastislavovi).
Zmírám tesknotou!
Vlastislav
Bu
(šeptem).
klidná. Jdi a úzkost skrývej svou. (Klimbá a Straba odešly.)
Nuž, Durinku, co chceš?
Durink.
Tvé báby zrak
o velké ke
mj
mn
lásce nemluvil,
jasný kníže.
Vlastislav.
Vezmi za pohled ten málo vlídný tedy onen dvr na kraji lesa, kam jsi vyšel vstíc mi dnes, když jsem se vracel.
Durink Jsi
Pane mj!
(kiekna).
štdrý jako
král a
20
budeš jím.
Vlastislav. Tvou škodou
to,
b}'
vru, nebylo.
Ted
ale
Durink,
pro
rci,
Ml
jsem
hledal ti
jsi
z
íci,
mne
zde.
Prahy poslové
že jedou k Lucku, ne, že jsou již zde, já vidl je. Na mysli skleslí jsou. Je síla pekvapila as tvých vojsk a nepokojn hledí na tábor, jenž kolem, nepehledný, šíí se.
Chceš
slyšeti je?
Nekla
Vlastislav.
mže
mi poselství? Co
Durink
(smje
sei
posýlá žádati?
:
Máš krátkou pamf, kníže peslavný! Už zapomnTs, že ped tou výpravou, z níž práv jsi se vrátil vítzem, hrad Pacov pepadli tví Luané, že toho hradu pána, Losbuda,
když však
Když
lál
leží
jim, oslepili?
v
proti
Pacov hrad
Neklanov knížectví. tob stížnost pozvedal
a posli jeho
píke
tu ztrestal jsi je.
mluvili,
Drzý jeho
lid
však pravil, žes' je ztýral. Sešel na Vyšehrad se co stanovil, to Neklanovi nyní poslové ti vyíditi pišli. Nesou snad
—
ti
války
snm
výpov.
Vlastislav. Nuž, pived
Kéž
uho
jsi!
až shromáždí se zde za chvíli všichni moji vladyky, je,
21
m
co vítze, by pozdravili posli ve stedu At uvidí mých chrabrých vojín, by poznali, s kým kníže vyšehradský válit chce.
m
Vy
DUr
i
všickni uslyšíte
odpov,
Neklanoví lucký kníže dá!
již
n k
za
hle
ním
odej.ie.)
.
chlubných nikdy nevím hloubji vždy kloní se. Ty však se vypínáš. Tys píliš kvapný, píliš jistým jsi, že dosáhneš, co duše žádá tvá. Je tenkrát ohe zhoubný, v úkrytu Když dlouho doutná, pak když vyšlehne, už stíží uhasne jej vody moc. Však plamen, který k nebi skáe hned a nepronikne hmotu horkem dív, již hodlá strávit, bývá udušen.
Na hvzdu
I
ím
klas je plnjší, tím
Mne
k
tob
ale láska nevíže,
potom? Rychle dozráváš na strom kvaících svých osud, tedy díve sklízeti je zisk, tak co mi
mn
než vtev štstí tebe pustí v pád. Dle toho s tebou jednám.
Stráž
Zpátky dím
(za scenoio.
Svatava
(za
scenom.
Ty
Stráž. sic
DUr
!
ustup, muži drsný!
Zpátky dím,
pi prabohu zbran
n k Ode ke vchodu). Jaký to hluk! Zde, v
užiju!
i
(Svatava, Zliislav
a
stráž
22
dom
knížete!
objeví se na prahu
)
Svatava.
Mn
bránit vstup!
Což nejsem
dom
v
Durink.
svém?
Stráž jedná správn. Zpátky!
Svatava. Kdo jsi ty? Durink. Co tob na tom? Ale kdo jsi ty? Svatava. Tvá paní, jsi-li sluhou v dom zde. Jsem knžna lucká. Durink. Vetelkyní jsi, neb žádnou nemá ženu Vlastislav. Zbislav. Ty
drzý rabe!
m,
Pust
matko, pust!
(.Udeí Durinka v tvá.)
Durink. Máš
v
sob
jedu,
hád?
Skrotím t!
(Chopí se ^bislava, jenž se brání.)
Vlastislav
(vstoupí,
Vlastislav. Kdo v
DUr
i
mé
vlastní síni?
nk
ipustí Zblslava, jej
odén v Šarlatový pláš).
odvážil se psobiti ryk
jenž se
utee
Kníže,
Vlastislav. Kdo
Svatava
k lualce.
Svatava
obemkne pláštm svým).
odpus
mi.
vinníci?
(.zvedne závoj).
Tvá žena
(oteve piáJ)
a tvj syn.
My pišli dom. Velký je to hích. Tvj sluha odhání nás. Pochval jej. Vlastislav.
Ty's
v hodinu
sem pišla nevhodnou.
Svatava. Jen v nevhodnou ? O, byla nešastná to pro mne hodina, když poprvé jsem pekroila domu toho práh.
23
Vlastislav. A dnešní den ti radost nevstí! Nuž, odpoi. Kdy nazpt na Lovín se hodláš vrátit?
V tesk a samotu? Ty nikdy neznaKs trpkost vyhnanství, v nmž deset pláu žaluplných let! Vlastislav. Ty sama odešla's. Když lásku svou Svatava. Svatava.
odejmul mi, kterou písahaKs mi zachovati v konec života.
jsi
Že sama odešla jsem, neíkej, tvá lhostejnost tvá tvrdá neláska vyhnaly. Jak trpký osud mj!
m
Ty vyiákas
m
uhodnouce
již
m tob
z
domu rodi
—
vrtkavost,
tvoji
v satek dáti nechtli. tebou šla jsem, tob víc jen,
Když
s
tu za
mnou
kletba jejich letla.
Ach, dosáhla mne. Krátký lásky sen
jsem dlouhým žalem zaplatila svým. Dnes cizí jsem v tvém srdci, cizí tak, jak v dom tvém, kde nízký sluha smí
m
urážet v své
Vlastislav.
Tvj
smlé
dm
bujnosti! je
Lovín, ne už lucký hrad.
Ty byla's ženou mou a nejsi Což vdy tvoje, áry tajemné ti
víc.
neskytají tedy náhradu
za krb
mj
teplý,
lože
manželské?
A hvzdy, z kterých ítáš budoucnost, už tob jasn svítit pestaly?
24
Svatava.
Svit jejich posud
dv
jen pouze
jasn záí
chmurn
se
mi,
dívají
truchlou tvá, to ony hvzdy jsou, mi vštily a v bolest nejkrutší mé zavedly!
v
mou
jež blaho nejsladší
Na
jejich
Ty hvzdy O,
zái osud dv pod
bda mn,
že
visel
mj
elem posmch
planou tvým. line
z
nich!
VI astislav. Ty's pišla vyítat mi, Svatavo
—
Svatava. Kdo
milovat umí, mlet zná a snášeti a slzy skrývat své. Já nepišla ti tedy vyítat, já syna tvého pouze pivedla. Mne nemiluj, jej nezapírej však. Zbislave, jdi k otci, ruku svou mu podej
Mj
—
tak
muž
Nikdy, matko! Onen
Zbislav.
chmurn na t
hledí!
bych nízce k tomu sluhu
Radj' lísal
kaž,
se,
jenž drzý s tebou byl, a poslechnu
Svatava.
bda mn! Mj
synu, tuto záš nich bydlí bol, však nenávisti nikdy neznala! Je to tvj otec. Dít, nechceš-li
jsi
mé
Ó, nessál z
ader mých! V
strádající srdce
pak otce miluj
Zbislav. tžko
a
(blíži
Svatava
tak
—
umuit, Matko, tedy
—
chci,
se k Vlastislavovi a stoji nerozhodné). (k vusiisiavovi).
Ach, nestj
jak tvrdá skála! Je to
26
dít tvé!
nehybn
pivi
Ó,
k
Jest pravý
Má
sob
jej!
Lpí na
ddic tvj! Krev
nm hích? nm ve!
tvá v
zármutek snad pouze ddit
mj?
Ó, náru svou mu otev, neboj se, že za ním k tob snad se vtírat chci Já pjdu odtud, pjdu na Lovín,
i
—
jinam, chceš-li
To snadné
tak,
já
Nuž,
zemru
mám
zemíti?
—
Matko, ne! Zbislav pláem). Ó, zsta! Nezemi! Vždyf sirým jsem a nemám nikoho! Ty otce máš! Vlastislav (dojat). (s
Pojd ke
mn,
Zbislave
(Líkí
!
Bud
Svatava.
jej.)
bohm
dík!
Ó, slunce, nikdy svoji svatou zá na tvora šfastnjšího nedštilo's, než na mne dnes!
mj
Vlastislav.
krásný jest! Jak syn Ó, Svatavo, tvj holubí má zrak a úsmv tvj, jenž srdce podmanil mé jinošské! O, dobo minulá!
Zbislav. Tož v oích tvých ne pouze chmury jsou?
Též paprsky? Vlastislav.
Svatava. Bud
I
vláha, Zbislave!
za tu slzu žehnán na
vky!
krut kivdil ti! Svatava. Ne, ty 's mi nekivdil. Ty nemohTs mne milovat, To tžký osud mj, ne kivda tvá. Ty lásku nelhaKs mi.
Vlastislav, Ó, Svatavo,
26
já
když v tob zemela. Já odešla a ty's mne zapomnl. Ty netušiTs jaký to velký bol, být vzdálen kdes a ekat, zoufat, ekat, doufat zas, ach, doufat, marn, chorobné, až srdce samým bolem otupí a v tíž se pouhou zmní v adrech tvých
vn
To
.
.
.
bylo jak v té staré pohádce,
sestru svou jak zavel bohatýr, a hradu klí jak v lese zakopal? A slíbil jí, že zase vrátí se A šel a šel a ona ekala. On v pustém lese slávy mátohu však klamnou potkal, za ní tkal pak a tak mu celý život uplynul. víš,
.
.
.
Pec
na sklonku se vrátil, nešasten, v hrad k seste své, na kterou vzpomnl zas, a ona, které vlasy zblely a celý zlatý
jej
žití
bh,
unik'
hoi svém
vidouc, zakvílela v
a rozpadla se v prach
.
.
.
Vlastislav. ty
muka
Ó, Svatavo,
snášela's!
že nová jsem
ti
Ty
netušíš,
chystal, neblahá!
t chtl, bych jinou pojal ženu. Vyrvala's to vyznání mým rtm, neb dojala's hluboce Dnes veejn jsem zapudit
m
!
m
Svatava.
chceš? Ty zapudit tak! ó, Vlastislave, nei, Ó, všemi bohy tebe zaklínám.
nei
27
mj
mnou,
slitování se
nei
tak!
Ach, nemysli, že ze mne žárlivost snad k tob mluví! To bys kivdil mi! Já písahám, že mne už neuzíš, že nikdy více v Lucko nepijdu, však nezapu mne, ženy nepojmi, než po mé smrti! Ta už blízká jest! Já vím to z hvzd a hvzdy neklamou! Pro svého syna vyslyš prosbu mou. est zapuzené ženy kalná vždy, jest v lichý posmch, v povst, vydána tak na tvém synu skvrna lpla by! (Klesne.) A protož kolena tvá objímám pi té bledosti, a zaklínám již mrazn cítím ted na tvái své, bys ekal s novým satkem na zprávu, že odešla jsem tam, kde nespatí mne lidské oko více, v sladký stín té smrti, kterou klidn vítám už!
—
t
Vlastislav
(ji
zdvihá).
Vsta, Svatavo! Pro bohy, pravím, vsta! Slib dávám ti, že nezapudím t! Svatava. Mám slzu v oích A já myslila, !
že dávno vyschl ve
Ta
ale sladká je,
mn
jejich zdroj!
a trpké tak
ty byly ostatní.
Vlastislav.
Svatava.
Tof výitka.
Ne, díku vzdání.
Nyní nech
mne
Bu
zdráv,
mj
jít.
Zbislave.
Vlastislav.
Slyš,
28
Durinku,
ped synem mým Ty
se
ko. On pánem
zde.
uraziTs ho. Budeš sloužit mu.
Durink
(stranou). Je mnivý jak Zbislave, ty odpouštíš mi?
Zbislav. Durink. Ty mi draze
(Pokorn.)
vítr!
Odpouštíš mi ty? tážeš se?
(Stranou)
v,
Však,
že zaplatíš dnešní pokoru.
nkdy
(Mluví po tichu stranou se Zbislavem, jenž prohlíží
si
jeho zbra.)
Vlastislav.
Jsi spokojena se mnou, Svatavo? Svatava. Bud šasten a bud žehnán na vky Ted ale poslední mé slovo slyš. tla ve hvzdách jsem vci veliké. Na Lucko kvaí boue osudná.
!
Déš
vidla jsem padat jasných
hvzd
znaí nesíslných lidí zmar bud morem nebo válkou krvavou.
to
A hvzda jedna stála nad lesem, ped tím nikdy nevidla jsem,
již
je
rudá, slavná, vtší ostatních
to
hvzda
tvá!
.
.
Slyš, v
.
temném blankytu
se tásla
horen,
jak v chorob,
a zdálo se, že z noci vytrhnout se chce, by z dráhy své se ítila
kams do
propasti
erné, bezedné.
O, Vlastislave, podniku se stež, jejž tajn skrýváš posud v hrudi své! Já neznám jej, však vím, že nese zmar v záptí. ti
29
Vlastislav
(s
Tvým vdám nevím.
úsmvem).
Hlas tvého srdce vnikl v srdce mé, pro tvoje proroctví zstanu hluch. Dí písloví, že hvzdy nad moudrým prý nepanují.
Nejsem moudrý snad,
však dráhu mou má vle uruje a žádné nebes bludné tleso.
Svatava.
hvzdy
Slyš výstrahu mou,
neklamou
To poslední mé Vlastislav.
slovo. Budiž zdráv!
Mým zsta
hostem.
K emu
Svatava.
prodlévat?
Vlastislav. Ten veer aspo. Syna ukážu svým vladykm, svým vrným. Svdkem bud té
slavné chvíle.
Svatava.
(Vejdou
Straba
m
Nech
Vlastislav. a
Klimbá nkolika
odejít.
as
Hle, v pravý
tu
Straba pichází.
slavnostn odény ve spolenosti divek.)
Straba. Ty's v dom, Svatavo! Já vítám t! jak dávno tvá jsem nespatila tvou O, Klimbo, Klimbo, hled,
Svatava. O tob,
a vždy jem vidla t Byl sen klamný?
to
asto
Strabo, s
Svatava!
jsem
snila
úsmvem!
mj
Straba. neb
v,
že
Pravdou byl tvj kivdu tvou jsem cítila
jak vlastní v srdci
30
.
.
.
Potácíme
sen,
se,
ubohé
ach, surovostí doby,
my
ženy, všechny stejn obtmi,
a
vleeny jsme Svatava. Dík za tvj
mému
zde
Straba
k
rzným oltám.
soucit! Žehnej, velebná,
synu.
(pozvedá ruce).
Jemu,
tob
též!
^obejme
Zbislava;
Zbislav. Ty's moje prabába? jak stará
mže nkdo
Jak
jsi!
jen tak starý být!
Jsi bílá jako msíc. Krásná jsi. Straba. Už umíš lichotit? Co ekneš pak
zde
Klimb
as?
Zbislav.
Je bledší, než
Svatava
ke Kiimi.).
O
jsi
kráse tvé jsem
ty.
mnoho
slyšela. Jsi
jako zora.
Zbislav.
Zora rozsévá, vi, matko, slzy?
Svatava. Perly, dít mé. Durink. Už vladyky se blíží! Umírám? Kl m ba f^^stranou). i
Tmu
v
mám
oích
a srdce nebije
mém boku, bábo, usedni. Ty, Svatavo, zde v právo vedle nás. Ty, Klimbo, v levo.
Vlastislav
uede
Zde po
strabu).
Straba.
Bozi, vrávorá
Klimbá. Ne, pramáti, bud (.Klesne
tžce na stupe
31
u
klidná.
Sedím
nohou Strabinýcb)
už.
Zbislav. A vedle krásné Zory místo mé. (Zvuk polnice a hudba. v
ele Tyr z vojevdce
VI a S
t
i
S
1
Vejdou vladykové a vojevdcové
Jim
Chýnova.
Klen aV
ele
Poslové knížete Neklaná. Jim v Všichni se rozestaví, hudba umlkne.)
(vstane se stolce).
Den nejkrásnjší mého dnes zrodil v sláv se,
života jež vaší jest,
vy bohatýi všickni velicí! V svj se vracím z boj nesmírných, v nichž vraha posléz pln potel jsem. V nic ztroskotána chmurná nebezpe, jež století už stála na mezích
dm
té žírné vlasti,
Dnes za
na lup íhajíc.
hranicí k nebi stoupá
ten valí z
kou,
poboených píbytk
se nepátel!
Co erná korouhev
jim, naší pomsty,
vlaje
nad hlavou.
Jsou bozi se mnou, spásy nesmrtné. V má prsa srdce silné vsadili a vli skálopevnou dali mi. To není chlouba, chrabí rekové, neb síla srdce, vle, není dar, je hivnou jen, kterou mi pjili ti bozi, jako nástroj svj. Nuž, tažte se, co hodlám nástrojem tím robit zde, v tch nivách žehnaných, v nž pedky naše vedl nkdy ech Co jiného bych sníti moh' a sml, než k nejvyšším se metám vyšinout? Vždyt vy mi, bohatýi, stojíte po boku vrn. Mužnost vaše je val mohutný! A jména vaše štít!
vní
!
32
znamená, mít povinnost velkým stát, dosáhnout nemožné! tom boji, který skonen, zázraky
žít s vámi,
se
V
jste
chrabrosti,
ó,
vezmte mj Však pede všemi Dík
Tyr
Bu
konali!
reci,
tedy vespolek uznávejte to,
Chýnova byl velký, vznešený! jméno jeho slavné na vky!
z
Všickni vojínové. Bud jemu vnec! Chvála! Ustate rumnec.
Tyr.
Na
tvái
mé
plá studu (K Vlastislavovi
.)
Jsem muž a pítel tvj a konal jsem, co muži patí a co píteli, nic víc,
nic
mí.
O, zsta druhem mým! O, konej vždy, co konaKs tentokrát. Ó, zsta v Lucku! Se mnou stále bud! Chceš se mnou být a osud sdílet v tch bojích olbímých, jež podstoupit mi bude, abych dosah' velký cíl, jenž v dáli bleskem slávy kyne mi?
Vlastislav.
mj
Tyr. Vždy
mee
chápu
jest násilnictví síly
se,
kde odrazit
surové,
však, Vlastislave, nemiluji boj.
V mých
žilách
Pemyslova tee
po peslici že mým pedkem a pluh mi drahý, jako jemu byl.
víš,
krev; jest,
A proto v tichý Chýnov vrátím se, jenž mimo tvoje leží knížectví. Zeyer: Spisy
XXVII.
3
33
Druh tvj, jsem pomáhal ti vítzit, ted táhne to v milý domov zpt,
m
kde
modrem temných
lesu pojí se v slunci zrajících. otc mých je velký, nízký však a jeho val je pouze svatý mír, dar boh nejsladší a samota, v níž lidské srdce nejlíp rozkvétá a zpv kde slyšíš vlastní duše své, když kolem všude velkost mlení. s
mých
Dm
polí zlato,
Straba. Tvj
dm
je nízký, pravíš, Tyre mj, však srdce, vru, která rodí se pod jeho stechou, ó, v tch výsost je!
A proto teba sklonit nebylo mé dcei elo, lepé Dvan,
dd
tvj, když z Vyšehradu odve a ona práh když pekroila váš
Tyr.
ji
Zá
dlí
její památky, jak žehnání posud v síních tam.
Vlastislav. tam dones
Mou památku též a
vrn
chovej
ji.
km
Tyr. Jak nejdražšího bratra! Volej a uvidíš, jak bystrý je
mj
I
Vlastislav. Vy všickni slyšeli jste jeho Jak hrdým jsem na toto pátelství.
Mj O,
Tyre, viz, zde Zbislav je, ddic k srdci jej,
mj
pivi
mj
slib!
syn.
je.
Mé
dít, v hloubi srdce pamatuj vždy na den dnešní. Budeš mužem kdys a sklízet budeš nesmírnou tu že
tch skvlých skutk,
34
které
poátek
svj berou
dnes, nad Sasy vítzstvím. hlavu tvou posadím korunu té velké íše, která od Tater se prostírati bude k Šumav a k horám krkonošským. Vyšehrad (Ruch.) tvj bude jako Lucko
Na
—
Vnuku mj,
Stra ba. Ty mysl moji Je Lucko tvé,
plníš nikoli
podivem Vyšehrad. posly své jsou v síni zde, urážkou
A zapomínáš, Nekla že k tob vyslal? Že
n
a slova tvá že pro a hrozbou jsou
—
Ah, vru, pravdu máš, Vlastislav. já zapomnl, že Nekla žije kdes,
zapomnl jsem
a na ty posly
též!
soumrak hluboký, Svtla pineste
Je v síni ale
a nevidím je. a posvfte mi na
ty
vyslance
!
(Veiký ruch.)
Klen. Je pýchou zpit, a s tíží držím se! Kéž mluvit smím, jak srdce káže mi
Poslanec.
Je
a mluv jen
mocný, tedy potla nevoli to,
co
Nekla
vzkazuje.
(Pinášejí se svtla.)
Vlastislav. Nuž, pistupte. Neklaná poslové!
neb hostmi v hrad nezvanými. Co váš prosí pán?
Já vítám vás,
a
Klen. Ne
A
jste,
prosby, kníže, pozdrav nesem' jen. za své uvítání vezmi dík
35
tak vlídný, jako ono
.
.
.
Nyní vzkaz
kaíže lucký, který nesu ti od Neklaná, jenž kníže celých
slyš,
Vlastislav. Jak
pravíš.
—
ech
Klene? Kníže celých
ech?
Ne! Pouze kníže pražský. Rozdlil
mj dd
a jeho, Vojen, knížectví. otci Lucko. Vyšehrad
mému
Dal
pak Kesomyslu.
Klen.
Ano, ale tak, by vrchní moc staršího knížete vždy kníže lucký uznal nad sebou. Hle, po tvém boku sedí velebná po Vojenovi vdova. Lhal jsem-li, af tvým je tedy svdkem v této pi
1
Straba. Ty, Vlastislave, víš, že pravdu dl. Vlastislav. Však dala otci mému kivda se, kdy místo nho Kesomysl se na
stolec
Pemyslv.
Straba. tvj
Však
otec, syn
mj,
pro
Byl spokojen. Nuž,
Vlastislav. Ty dráždíš
Vratislav,
nepozve.
hlasu
se
m,
bouíš ty? ó,
bábo!
Nesnesu vzdor žádný klidn
!
(.Poslancm.)
Poslal
Nekla
vás
sem, poslové, byste se hádali snad o nadvládu jeho nade mnou?
Klen. Je
Ty, kníže,
Nekla
zaaPs hádku a ne my. Neneseme svár.
smírný.
36
Ó, dovol,
bychom tedy
jak kázal
nám.
mluvili,
Vlastislav. Tož promluv Klen. Nuž, pozdravuje Nekla
v krátkosti.
láskou t, a praví ti chci s tebou v míru žít. Ty porušiTs ten mír, když Pacov hrad s
:
jsi
pepadl, Losbuda
oslepil,
krut ztýral posly mé. O pomstu volá lid mj. Nechci a na to
Pij
ke
mn,
ji.
Vlastislave, jako host
na svatý Vyšehrad. proudí v žilách Pij tedy ke mn. neb chceš-li, pijdu
nám
Vždyf píbuzná krev. sváit se?
Na
Poznáme
se
blíž,
v Lucko. Pozvi mne.
Až poznáme se, budem páteli. Vlastislav. A to je vše, co Nekla vzkazuje? Klen. Vše, kníže mj, a dary posýlá ti, vru, nemalé! My pivedli ti stádo koní, bílých nad oblak, a bystrých jako orla perut, pak roucha nesem' tpytná perlami, a zbran vzácné, kruhy zlaté též. Ty vlídn dary naše pijímáš, jak slova naše? Kníže, odpovz.
Vlastislav. Je
Má mnoho
Nekla štdrý, neb jest bohatý. zlata, nebo známo jest,
Kesomysla lakotných zem úpla, neb z útrob trhalo se ustavin drahých kov jí,
že za dob
až pole pustla! Zlato dávala a odpírala chléb, (Zamií .
37
Straba. Klen. Mj
Rci, o
kníže,
(Mlení
Straba.
Mj
em
odpov
na
Vlastislav
(Mlení.)
ekáme.
nepokoj.)
;
vnuku, co se (k
sníš?
dje
v duši tvé?
poslm).
Pro vnadidla nemoude posýlá váš mírný Nekla? Zlato seberte a roucha prošívaná perlami a kon bílé jako oblaka, na Vyšehrad vrafte se a k a eknte mu, ted co pravím vám Ty mnoho poslaKs, štdrý Neklané, ne ale vše! Nuž, skrývej dobe mi ty vzácné dary, já je vezmu zas, až pro to pijdu si, co ješt mášíDbej, abych hlavu tvou též neodnes'! vyidte To, poslové, mu a z Lucka doneste mu posmch A spšte rychle, abych dív než vy snad nedorazil k Neklanoví sám.
nmu
—
vrn
mj
(Velký
Klen. Nuž,
!
ruch.'>
Hluný, kníže, jest tvj poátek. Však praví písloví, že tichý konec mívá takový! (Odejde s posly.) tedy válka.
Straba. Ó, bda mn! Ó, zadrž, zadrž je! Vlastislav. Co dl jsem, to jsem dl.
Svatava
O, zármutku!
(zahalí si tvá).
Vlastislav. Co
stojíte,
ó,
nám boj! bohatýrm dechem jest.
tak zamyšleni? Nastává
Boj ale
chrabí mužové,
38
Af radost bouí nyní domem mým. Ted mezi sebou koist rozdlte, tu nesmírnou, jež v ruce padla nám v den, když jsme saský tábor dobyli.
Bud doušek
vám pouze vnadidlem,
ten
žíze vlastní uhasíte pak na Vyšehrad, moji vítzi! a
Pro tebe, Tyre, jinou koist mám Zde vezmi vnec z vtví dubových, jež vila ruka v zemi nejkrasší, tož ruka té, o níž tvá duše sní!
V
tvých a perla
žilách
Pemyslova
Pemyslovc bude (Podá
Tyr. Ó, rozumím
mu
ti,
proudí krev, tvá!
vnec.)
Vlastislave
mj?
Vlastislav. Ty vnec vzaPs, nuž vezmi jež uvila jej
Klimbá
ruku
—
(vstane polekané
;
též,
stranou).
Bozi, co to je?
Vlastislav.
Mj Tyre, hle, zde žena stojí tvá. (Ukazuje na Klimbu.)
Jed na Chýnov, ten poklad leposti z mé ruky dar v svou odnes samotu
—
K
1
mba
i
Tyr
(Šeptá).
(chytne
jsi
na
ji
To
sen
je
snad ? (Vrávorá
mé
a klesá.)
Co sladký štstí srdce s nebe skanula!
v nárui).
S t a b a (k Vlastislavovi). Co ekne Krasník? r
Bratru slušelo,
ne tob, vdávat Klimbu
39
—
kvt
Svatava (U Vlastislavovu. Nad mraným lesem
Bohové vzchází
!
povtro
Plá krvav! To tvoje hvzda jest! celá rudne kmitem píšerným
Sí Zb
i
s
1
a
Mn
v.
A
sprchá s nebe celý
strašno je
Svatava
(zahalí
Straba. Ó, Vlastislav.
.
tváK
.
déš te
jich
!
.
Te spadla
hvzda
tvá!
bda nám! To skvlý znaí zdar
To, bábo moje, rudý korunt byl, co slavn tak se nocí zakmitlo, a boh dar, v klín les zapadlo! Ty svatou korunu mi odpíráš, již Samo nkdy nosil? Místo ní
mi sami bozi hvzdnou
40
uvili
jednaní Kamenná sí.
Vyšehrad.
V
II.
tyhrannými
pozadí mezi
sloupy
širokých oken vidti daleko na Vltavu a na druhý beh,
vrchy porostlé lesy, a kde krajina v mlze se
se modrají
kde
ztrácí.
V V
síni u oken a jinde kamenná sedadla, prost vytesaná. právo a v levo východy, zastené tžkými, barbarsky pestrými látkami, jejichž vzory napodobuji dravé ptáky a kvty.
Jeden vchod je zasten, u druhého je clona odhrnuta a na jeho prahu slojí nkolik v 1 a d y k , za nimiž se množství jiných tlaí do sin.
Kru
v oj a
Klen
brání jim vstupu.
Klen. Ne, není možno mluvit
A
nepustím vás, kdybych
ml
proti
Vladyka Jsi
vám
II.
knížetem!
me
Co odvažuješ se? my? A dáváš rozkazy?
I.
víc než
Vladyka
—
s
tasit
Nám
odpírati,
bychom zvdli,
co Neklanoví vzkázal Vlastislav!
Vladyka Kru voj.
Kdo k tomu právo má? Kdo praví vám,
III.
že právo to
si
nkdo
Že vše se nedovíte?
chce? pravý as
bráti
V
O, budtež vážni pec moudi jako muži. Každý z vás je pánem v dom svém a pouští tam ped sebe návštvu, kdy mu to vhod. však, pátelé
!
a
Má
kníže
mén
práva v
41
dom
mít
ve vlastním, než má ve svém každý Klen rozilen mluvil jako vy,
z
vás?
a vyítati takto navzájem
mžete. Já ale kliden jsem, a proto zvu vás tedy: sejdte v lip sladký stín, kde stolec Pemyslv ve prosté stojí veleb, a tam, jak každý den se kníže objeví
si
a vše
vám
Noc
poví,
milým pátelm.
umdlen. Klidu pejte mu.
Jest nyní
byla bezesná.
Vladyka
Nám
I.
líto
jej.
Nuž, pojte pátelé. Jest rozumné, co Kruvoj pravil nám. (Odchází pomalu
;
clona,
kterou mezi
eí
Kruvoj
držel,
padne
a zastírá východ.'! (vrhaje se na sedadlo). NuŽ, konCné Jak asi stalo se, že tuší už tu bojovnou luckého knížete a vyzývavou, hrdou odpov? Vždyí jako mohyla pec byl jsem nm.
Klen
!
Kruvoj. Když kon, a ostatní vše
které
vrátilo se
Nekla
poslal
mu
zpt,
tžko není tušit, píteli, co v Lucku dalo se. Že byla snad to pouhá skromnost, která pohnula tak Vlastislava jednat, stží jen tu
by
nkdo uvil
—
Když vzpomínám
Klen. na jeho pýchu, na již každým slovem
42
pohrdu, jevil, kypí krev
tu
mi znova v žilách, srdce dme se mi! Jak rád bych Vlastislavu urážku byl vmetl v tvá, však mluvím jsem jen byl, zde toho knížete ó, Kruvoji, ten mléko v žilách má! O, radji bych sloužil v Lucku! Hanba mi to je, že vladykm zde pístup brániti nám nyní jest, by nevidli strach,
—
jejž
Nekla nedovede
Ty vidl
jsi,
ztajiti!
zble,
jak náhle strašn
když Vlastislavv hrdý slyšel vzkaz?
Kru voj.
Nuž, vidl, ano.
Klen.
Jak to klidn díš jako já jím opovrhuješ. Ne, nikdo pro nj úcty necítí.
Pec
Kru voj. A
myslíš snad,
že
Nekla
váží
si
navzájem nás? Má pro nás pohrdu jak pro nj my, A mže jinak být? My znali jej a volili jej pec.
My známe
jej
a jeho prázdnotu
a klaníme se ped ním po pasy! Zná svoje nic, však vaše nic zná též.
Klen. Však pece by nám
—
vdným
my sloužíme mu Sob Kru voj. a on to ví. Je Nekla vdom
ím
pro vás
Nic
z
jste
ním
vás
je
jest,
zvlášf,
sloužíte
43
to.
však vespolek
mocným. Nekla
jenž pojí vás a tak
ml,
si,
jak sami víte
každý
býti
je ten kruh,
vám dává
sil.
v
té chvíli,
dým každý
co by kruh ten zlomen byl z
vás
—
je!
Klen.
Vele
hájíš jej.
obyejn chladný. Povz pec, kdes pro nj náhle tolik lásky vzal
Jsi
—
Kruvoj. Ne, Klene, láska ze mne nemluví. Co je mi Nekla? Co mi Vlastislav? To pouhá pro mne jména jsou, nic víc. Já žiju ale svému úkolu. Pro koho trpím, myslími, pracuji?
Na jméno jeho, vru, neptám se. Jsem jako vela, která snáší med. Ne na sebe, ni na toho, jenž oul jí vybere, pi práci myslí své.
Svj
celý krátký život trudíc se,
pudu poslouchá. Tak iním
jen
já.
Jsa rádce Neklanv já proto bdím, když všickni spíte. On by mocným byl, jest celý
Ne
obsah mého
života.
nmu.
Klene, pravím ti. Však v rukou jeho svatý Vyšehrad, tím drží celý širý kraj sám slaboch bez významu Nekla je, však vím, že stane se, co Libuša z lásky k
ech
v svém nadlidském vidla zjevení: jsou
zasvceny velkým
osudm
tee Vltava! Af nehoden jest Nekla! Hájiti pec jeho ddictví jest povinnost, ty
luhy, jimiž
by
z
ruky v ruku neporušené
tak dlouho jejž
šlo,
až narodí se ten,
nezrozené doby ekají.
44
Klen. A myslíš, že se dokáš odmny? Kruvoj. Mj trud jest, Klene, mojí odmnou. Já budu prach, než doba veliká se objeví, a zapomenuto mé bude jméno, práce, ctnost a hích však vidím, rozumt že nemžeš, na tedy o tom mluvit? Klen. Klame se!
—
Hle, kníže pichází.
Ty zapomnFs
Kruvoj.
na pohrdu svou, druhu statený.
Nekla Klen. Zdráv,
kníže,
(vejde).
bu.
Nekla.
Kdo pijel do hradu? Já Hostivíta slyšel jásati, pod svými okny kohos
Kruvoj. My
vítati
—
neslyšeli nic. (Vbéhne
Ho
s t
i
v
i
t.)
Hosti vít.
Hle, ote, hle, host pijel milý, Krasník, drahý strýc! A sokoly mi pines'! též mi vede jeho sluha.
Híb
Nekla.
Krasník zde!
Kruvoj. To v té
dob
ti ho v tžké, plné úzkosti
bozi posýlají
i^Vejde
Nekla Bud
Ude mu
vítán
dm
Krasník.)
v ústiety).
pod
mou
(Objímají
45
stechou, se.)
Krasníku
Klen
(ke
Kruvojm).
Má Toucho jako Žena Ovšen !
nevsta je kruhy zlatými! Jen kvty ješt schází ve vlasech. Kruvoj. O, Klene, ml a kla se napoád. Klen. Bs do všech knížat, do všech vévod! jak
(Kloní se Krasníku, picházejícímu
s
Neklaném v popedí.)
Kras nik.
Ó, drahý úje, kníže Neklané, chvju! Porad mi! To nelze snášet! Pi sám praboha! Ty o tom nevíš, jaké zbujnosti se dopustil ten lucký divý tur s tím srdcem liším, plným uskok? já nevolí se
Mou mne
sestru
Klimbu samovoln
vdal,
dom
mém netázav se! Což je v on pánem, hrdopyšný Vlastislav? Pro bloud jsem ale také dopustil, by Klimbá jela v Lucko s prabábou! Nekla. On vdal K r a S n k (vrhne se í
ji,
Klimbu? Sedni, Krasníku,
na sedadlo).
Tyr do Chýnova v lesy vede ji. Tyr z Chýnova, to pouhý vladyka, nejmocnjší ze všech, strýce, tvých. moravskému hodlal však králi Já
a
slíbit pro syna. Víš, Neklané, že Klimbá krásná je. Moravský král velmi miluje. Zde tento kruh mi sledn dal. Je poset korunty,
ji
m
a tato perla cenu hradu má!
Kruvoj. To
Na
velké
slunci tvoí
pízn význaný
je
duhy ten tvj kruh.
znak.
ml
Ted
bys Tyrovi snad poslat
však ne,
Kras nik.
sám snad
ty
O, radj bych
do víru
eky
Kru voj. Kras nik. Kruh
jej
—
jedeš na svatbu? jej
—
shodil
dol tam
Tyra nebo kruh? myslil jsem.
Klen.
Tyr piliš tžký
je
pro bilé tvoje ruce.
Kras nik.
Neklané, smí hosta tvého sluha urážet?
Klen.
Já nechtl jsem t, kníže, urazit, dost urazil tžce Vlastislav.
t
Kras n
í
k.
O, Neklané, jak žízním po
pomst
I
To neslýchaná pro mne potupa! On vyslal posly ke rr^n od svatby, od samé svatby, kterou uzavel, na souhlas
Tak
se
mj
mnou
se ani netázav!
jednat! Se
se v pýše své, že
stojí
mnou! Domnívá nade mnou?
Kru voj. Jest Kouim víc než Lucko. Uznáváš? Kras nik. Za pímé svoje slovo prsten vem!
Mn
bratr dal ho krále franckého, v Nite vidl jsem. Byl návštvou u moravského krále. Pátelství
jejž
mi
nabí
své.
Kruvoj.
Nekla.
Dík, pane, za ten dar. Je
Kouim
hrad
nám
svatou
památkou.
47
neb biatr
echv,
Lech
založil
jej
a vládl tam, než táhl do Polska.
Kras nik. A
z
krve
mj
jeho rod
pochází.
kde krasšího jest nad mj kraj? Od smavé Sázavy se rozbíhá až na beh Labe, valící svj proud kams v nekoneno, v hlubý moe klín. Tam pánem jsem a nikdo nade mnou. O,
rci,
Hostivít. Jen otec mj. Vi, starý Kruvoji? Ty eks mi, že svatý Vyšehrad Nekla. Jdi, Hostivíte! Se sokoly hraj
—
a nevplítej se v
muž
rozhovor!
(Hostivít odejde)
Krasník
(stranou).
To
Kdo u Neklaná hledá af
moude
vru, dalo pokyn v as.
dít,
ochotu,
steží se.
Nekla. Kam oknem
Jsi
zamyšlen.
díváš se?
Krasník. na Horymírv zázraný
Já vzpomnl jen ten skok.
Ml k,
prý, jeho kídla. Kídla mít! Jak letl bych ted v Lucko.
Pozd
Kruvoj.
však
bys pišel, pane. Ted už po svatb.
Krasník. Pro pomstu Kruvoj. Spoj pomstu
moji tedy vhodný vlastní s
as!
pomstou knížete
a ukojíš
ji
snadné, jist
48
též.
Kras nik.
Nekla.
Jak, Neklané,
Tak
proti
mn
tebe urazil?
i
a
mnoho prohešil
se
nemohu,
že vymknouti se válce
rád bych lidu svému zachoval mír blahonosný. Viz v zármutku! Ty pišs, k porad když sedal jsem zde s Kruvojem a Klenem. Kru voj. Poslali t bozi nám, Neklánu spojence! Jsi
m
bohatýr.
Nekla.
Ty svdkem budiž mým,
že mír jsem chtl, že vnutil Vlastislav mi v ruce me. Ty také svdkem bud, že lid válku chce, já chci mír!
a
mj
Krásní k
(stranou).
Tvou pomoc Pak piprav
Nekla.
hledal jsem, a hledáš se, že
mi
ji
mou?
zaplatíš!
Kruvoji, jsou moji vladyky?
Kde,
Kru voj. Zde pod okny jsou v háji My šetili t, kníže, nechtli,
lipovém.
by doléhali píliš na tebe. Nuž, zsta zde, a Klen je shromáždí. Já s okna potom s nimi promluvím. (Pod hlasem.) Jsi
píliš bled a ret
Nekla.
i,
tvj chvje
se.
Klene, tak jak Kruvoj poradil. (Klen odejde.)
Kras nik. Chmur tžkých nebe
plné nad
tebou ted,
Neklané, nad Vlastislavem
Zeyer: Spisy
XXVIl.
též, 4
49
pro jednoho z vás ale vyjasní se opt po boui. Že pro tebe,
má
nadje. Nuž, kníže, rci, když spadne zlaté ovoce z tch temných mrak, rozkládajících se jako stromu olbímého koš do nedozírna, jakým zpsobem, co vítz, hodláš jednat? Co tvj cíl? jesti
v tvj
klín
Nekla.
Jsem napaden, vždy
víš to,
Krasníku, a odboj konám jen, to prostý cíl: Když zvítzím, pak eknu: každý mj své knížectví, jak Vojen stanovil.
Kras nik. Ty
upímn? Ty
mluvíš
nestrhneš
na sebe Vlastislavv podíl pak, a neekneš: te patí všecko mn, a mohu podržet neb rozdávat dle libosti své, co jsem vydobyl? Nekla. Ne, Krasníku. Já eknu prost jen Ty v Lucku se, na Vyšehrad já
—
Kras nik. A
Kouimi?
Krasník na
Nekla.
Ty's to dl.
Krasník. A
více nic?
Nekla.
Co
Krasník.
Kru v oj.
v,
více ješt chceš?
Nic.
Pro spojence
kníže
najde
Kouimské,
Nekla
ím vdným
však, být
—
Krasník. Má spojence?
Nekla. že v
tob jednoho
Já myslím, Krasníku, nich našel jsem.
z
50
Kras
nik. Vždyí není nutno mi, bych bojoval to, co mám. Kdo Kouim bére mi?
pro
Kruvoj. Dnes nikdo snad, však
Krasník.
O,
nemám
zítra,
kdo
to ví?
strach.
Nekla.
pomst
Já myslil, po že žízní duše tvá, a beze mne
—
Krasník. Že stží zhasím
ji?
To pravda snad
—
Nekla. A
nevidíš, že kdybych podlehl, celou silou táh' by Vlastislav na Kouim hrad, neb baží v pýše své nad celou zemí vládnout s Krkonoš
že
s
až
po
Šumavu
Králem
Krasník. Tak nenasytná Máš
ale
Nekla.
dkaz
jeho ctižádost?
svého tvrzení
.>
Stud brání mi, bych drzý jeho vzkaz
sám opakoval: Kruvoje však jenž s okna k vladykm te
Kruvoj
býti chce!
(mluví
s galerie
oken
dol
slyš,
promluví.
k sliromáždni vladyk).
Vám
pozdrav Nekla, kníže, posýlá! Též, vladykové moji velmožní, mi kázaK abych jménem jeho vše
vám povdl, co slyšet dychtili ped chvílí, když sem jste
jste
se v jeho tichou sí. Nuž,
tlaili
vzte
to.
Jsou srdce vaše silná, paže též, a není teba tedy tajiti, co pro sluch bázlivých by postrach byl. Zpit vítzstvím nad Sasy, sešílil, tak zdá se mi, naprosto Vlastislav,
51
a krví jejich zbrocen, stebiti krev vaši chtl by! K vražd pudí jej cos slep, jako rujnost bezmezná! Klen nesl slova plna pátelství a dary vzácné v Lucko. Vidli jste ony dary ale vrátit se, a nepokojn jste se tázali, pro tak se dje, a co bude dál. Co bude dál? To na vás záleží, ó, vladykové chrabí, velmožní. Nuž, rozhodnte. Pravil Vlastislav: „Ty mnoho poslas, dobrý Neklané, ne ale vše! Nuž, dobe skrývej mi ty
vzácné dary,
já je
vezmu
zas,
až pro to pijdu si, co ješt máš! Dbej, abych hlavu tvou též neodnes'!" (Velký hluk, výkiky a ryk zbraní.)
Nekla
Ty, slyšíš bojovné to
(ke Krasníkovi).
nadšení? Jsi
spokojen?
Kras nik.
Tak v pravd
odvážil
se mluvit s tebou, pane, Vlastislav?
Nekla. Kru voj
Ni slovem Kruvoj nelhal, písahám! íu okna).
Ta vaše nevole
na ona drzá slova a
hnv
jest
odpov
nejlepší,
ten váš jak slib jest vítzství
nad luckou zpupností.
Zmar Lucku bud! Hlasy. Zmar Lucku! Pomsta! Pomsta krvavá!
52
Kruvoj. Snm kníže svolá rychle. Touží vám hledt tváí v tvá! (Vede Neklaná k
te
oknu.')
Bu
Hlasy.
pozdraven náš kníže veleslavný! Veleben hrad Libušin bu, svatý Vyšehrad! Do Lucka! Vzhru! Pomsta! Vítzství!
Krasník
(k sobe).
Tak
s
tebou tedy mluví Vlastislav?
Tot dkaz jeho síly obrovské a na tvé bledé tvái sídlí strach! Na žádnou pomstu nyní nemyslím,
na zisk jen, který kyne ze spor tch zmatených. Te moje spojenství vám bude brzy nutné obma, a tžce me mj padne na váhu. Zde teba rozmyslu. Ty nedáváš skoupý, tvrdý Neklané, co mám A kdo mi zárukou,
nic více,
než
to,
!
že nadvláda tvá tžší nebude po vítzství tvém? Snad pak celou zem chtl? Též Vlastislav ji chce bys
—
ech
pro
já
Nekla ó,
bych
chtít
ji
nesml? Díky vám,
(u okna).
vrní
Snm
moji, drazí pátelé!
svolám bez odkladu. V míru námi jsou!
se rozcházejte! Bozi s
(Hluk ponenáhlu se
Nekla Mj lid
uti.íí.)
(sedne unaven).
pro
m
proti
miluje a v právu jsem,
mn
by
stáli
53
bohové?
te
Svou ruku podej mi na spojenství, na vrné, Krasníku.
Kras nik. to
Mé
zstane
ti
—
zpt na Kouim
Nekla. Krasn
í
Spchám
vrné.
Pro
k.
srdce máš, ted
spcháš, Krasníku?
Snm svolám též jako ty, a p oslu
ti
své poslance. Pak umluvíme vše, a k tob vrátím se
— Nekla. co známku spojenství — Kras nik. schválí, Neklané —
Dej ruku mi Jakmile
snm
je
Nekla.
Tys knížetem,
pomst
a o své
Kras
nik.
Bu
snmu.
mluviTs bez
zdráv,
mj
kníže, drahý strýce
já v
Nekla.
mj,
snm
brzku vrátím se, jakmile
—
Tož pohostinství aspo pijmi mé!
Kras nik.
Na
ztrácet
as! Vše
kvapí!
Bud
mi zdráv! (Odejde.)
Nekla.
To není spojenec, ó, Kruvoji! tžké doby valit se na neblahou tu zem Ten lesklý had! Kru voj. Já vidím
Je hladký! Proto neunikne však
nám
z ruky
pec,
by
Je slaboch ješitný, a se krok jeho. Vtší
54
ernou zradu nelekám
nebezpe
kul!
v zemi hrozí vlastní, z Chýnova Tyr pítelem je Vlastislavovým. Což kdyby vzpouru proti tob zve? ti
Nekla.
Pak
bda
mi, jsem ztracen!
Vzmuž
Kru voj.
se
pec!
Tyr posud zrádcem není. Povinnost snad k tob v srdci jeho vyváží k Vlastislavu silné pátelství.
to
Sám
na Chýnov se vydám.
Nekla.
Vracíš mi zas nadji a život slovem tím. Zlomen jsem Jdi, Kruvoji, a jednej .
.
.
.
Nuže, tebe bych poal? Tyrovi, že jasný jeho duch
Co bez rci
.
na stran práva
státi
.
mže
.
jen
m!
V sebe nejdív a budeš silen! Zdráv mi, kníže, bud! (Rozejdou se na rzné strany
.
1
O, Kruvoji, ten Krasník zklamal však v Tyra vím.
Kru v oj.
.
jdi,
v
)
Promna. C
h ý
11
o
v.
strop, jsou
Sí je
Devná ponkud
zdobena vnci
sí, zernalá a nízká. Tesané pilíe, nesoucí skulptovány a mají stopy vyrudlého zbarvení. z
nm
pevnní louí, v pozadí
visí
devný
vtvemi dubovými. Uprosted ramena na povéíení kahanva pi-
polního kvítí a
sloup, v
je silný
prostá látka, tžká, hrub tkaná vchod do druhé, šeré místnosti, kde prosté lože, pokryté kožemi medvdími. Na velkých kamen, bez ohn. Nad ním na zdi ;
na pólo odhrnuta zjevuje stojí
nízké, široké,
iedné stran krb
z
55
nedovedn namalovaní Vejdou
bílí
dívky
Sem tam
hadi.
Pi
Jedno blízko krbu.
sedadlo.
nesoucí rozsvícené kahany
bílé
kvty
stoji
tžké,
devné
vyhrnutí opony je úplná tma. z hlíny,
jiné nesoucí
polní ve velkém množství.
Sem zavste svtla! Stíbrná zá sí jak mléné dráhy lesk! Jak mléná dráha kmitá nevst nad elem vnec z perel, z kamen, a oi jako msíc svítí D v k a II. Jak msíc mhou, neb záí smutn tak
Dívka
I.
at plní
jí.
í
ty
krásné oi.
Dívka
I.
Snad
se dívaly
až píliš hlub v matnou budoucnost jak v ernou sluj, kde tolik skryto jest Ach, tesknota a nikdo neví co tak snadno zdolá nás, když louíme se s tím, co známo nám, abychom šly kams v neuríte, kde nám cizí vše. Jít s cizím mužem v svt! Tyr spanilý Dívka 11. jak slunce je, a slavný bohatýr.
—
.
.
.
Jak šastna Klimbá jest. Však konejme svj úkol, družky Ohe rozžehnem' zde na krbu, by vítal nevstu, Poklome svou novou paní v !
dom
se
!
ped obrazem skítk
Jsou bílí hadi strážci a rodinného štstí.
Dívka
nad krbem. ohništ
Vonný kvt
I.
na lože sypte! Na podlahu též! Zde! Všude! Do ohn též nkolik, jsou
kvty
siré
zem úsmvem, 56
matky, která živí nás a naposled nás pojme sladce v klín!
té staré
(Vejde Klimbá, vedena dívkami, pokryta závojem,)
Klimbá
divoce
(ohllží se
Kde jsem ? Ne (Sedne a
mlí
Sbor dívek
v
;
žeptem).
hrob posud ?
zasmušile, halíc
si
Žel, ach, žel
hustji tvá.)
(zpívá).
Ach, nerosí Zora-dennice v bledém úsvit na zdímlou nivu rosu svou, ne, v kobce svatební
to
to
panna
slzy prolévá,
se louíc s družkami.
Háv
labutí ti odejmou, pla, ó, dvo, pla Ty koist muže býti máš, tvá volnost umírá! ó,
Druhý sbor dívek
Sbor
II.
vchází,
vede
Ty
r
a v komnatu.
(zpívá).
Ne, nepla, dvo, korunou jest ženy dstojnost! Ty jako Zora-dennice, jež
kráí
s
msícem,
chotm svým
se vydáváš, v pout dlouhou životem Ty vrnou ženou budeš mu jak Zora msíci, jež za hory s ním zachází, za širé plán, za vody, za mraných les noc! v pout s
57
!
oba sbory
(zpívají).
Chválena láska svatá a hlubý
její
taj
bu
!
Chválena láska svatá bu, všeho bytí zdroj
jest
U stavu sedí života, tká budoucno.
vn
Chválena láska svatá
bu
a hlubý její taj. Nad tímto domem rozesti ó, lásko, radost svou, jak hvzdnou peru! Blaho dšti a sladkost bezednou
vn
U
stj toho krbu tebou klid a cud. Až do skonání prodlívej, ty's všeho štstí zdroj Chválena, lásko, bud a hluboký tvj taj! a
s
vn
(Mezi
zpvem
Pomlka. T y tvá do dlani.)
odcházejí oba sbory.
Klimbou
kryjící
Tvá odhal svou, jsme sami, Klimbá (vztyí hlavu, závoj se sveze).
Tyr.
r
skloní se
nad
ženo má!
ji
Jsme sami díš? Však sama o sob být toužím. Sama. Slyšíš? (Stranou.) S trudem svým Tyr. Jak chmurn hledíš! Nezná úsmvu tvj chvjný ret? Jak cize na mne zíš! Kéž proniknu v tvou mysl hluboko, bych
Mn
zvdl, jak se blížit duši tvé! blaze tak! Ty's má, ty budeš
58
mou!
tomu vit mohu sám tomu dávno, co's uhodla?
Já sotva Je
Ty
v
m
mé
srdce
jsi
!
vnikla tenkrát hned,
t;
když poprvé jsem, Klimbo, spatil na erném koni tenkrát sedla's a jela v lucký hrad a pramáti
na voze spoívala, vleeném
tmou zelenavou šumné doubravy, tou speží bílých vol, pomalu, jíž žehnal jsem, neb byla's nucena,
—
krok svého kon krotit k vli ní a déle tak trvala vidina ta krásná, která štstím byla mi! Já tenkrát mnil, že lesním božstvem Ty mlíš, Klimbo?
Klimbá. bych íci
mla
jsi
.
.
Tyre, nevím co
—
Aspo
.Tyr
na
mne
hled!
O, Klimbo, ne tak cize, lhostejn!
Vím, že tvá duše jako modrá hloub, v níž tonou též
hvzdy
hvzda
lásky!
... O. kéž vzejde tam Odvracuješ tvá
svou zbledlou polekan!
Tvé mlení,
tvé slzy,
Chvju
se!
smutek tvj
v as jízdy sem, to bylo tedy víc, než díví plachost, ostych panenský?
Klimbá.
Jsou srdce plná
a jiná, která
nhy
vzdorn bouí
—
V
tvých silných prsou vyje v mých dívích
—
Tyr.
na pokraj,
se.
holubice
dlí,
vlk.
Ó, žasnutí!
59
Klimbá.
o
Tak co
Já byla dána ti jak rab, jak véc se dává rekm nebo me,
odmna
po boji krvavém.
Tyr. Mrav z nepamti je to zddný, že bývá dívka dána krevnými. Mám za nj pykat já? Ah, Klimbo, hled, pi všem, co svaté mi, ti písahám, že v okamžiku, když t dali mn, a když jsi zbledla, soustrast nesmírná schvátila pes všecko blaho mé, a že mi bylo, jak by páchala A kdyby ústa tvá se kivda ti mi byla ekla: odstup ode mne, jak oi tvoje te to kážou mi, pevn vím, ó, Klimbo, byl bych šel, že žalem bych byl zahynul (Zakryje si tvá.)
m
!
a !
Klimbá.
Promluvit
jak tenkrát
tam
mohla jsem
stála ona!
jak krušil
m,
Velký
pede mnou
Vždyí
!
její
jak niil
—
zrak
Nechápu.
Tyr.
Klimbá
(stranou).
Co dla jsem? Já prozrazuji se
Tyr.
O kom
to
mluvíš?
Klimbá (klopíc zrak). O Pro jest mi mlet
své prómáti. (Stranou.) a pro jest mi lhát?
(Za chvíli.)
Ó, Tyre, promi! Vina byla má. Dojmul se mnou cítiKs soustrast? hlas tvj vroucí! Ušlechtilý jsi.
Ty
.
m
60
.
.
te
Zde ruka má. A
Na
nyní, Tyre, slyš. tvém, u toho krbu zde
dom
v
vné
mám dlít jak truchlá výitka? Já k pramáti se vrátím. a pojmi ženy jiné. Snášeti já posmch budu lidí lhostejných, trest za tu vinu, že jsem mlela.
m
Zapu
t hanb?
Tyr. Jak? Vydati
Urážkám?
Ty's istá tak, že tušit nemžeš, co nízké davu podezení jest
—
Klimbá Ml,
<
prudce)
Tyre,
ml
.
.
.
(Stranou.)
každé
Je
nž!
slovo
Tyr.
Ty
A na mou
bolest,
Klimbo,
nemyslíš?
nevíš, co je láska!
Muíš
Klimbá.
m!
Tyr. Já miloval t mlky, dlouho tak! odejíti! Klimbá. Ó, nech Zapu
m
Tyr.
Ty žádáš
A kdybych chtl, Klimbá. Jak ? Co to On, který dal
ti
m!
než snášet dovedu!
víc,
nesmím t Kdo ti velet smí ? Ty bojíš se?
já pustit
bylo ?
m?
Kdo pánem tvým? A kdo
je nad tebou? Tyr. Ten, jehož neznáš, Klimbo, pán nás
všech
Ty nezaslechla's o svtlém Bohu, kdes daleko za
vtom
kraji,
nikdy, Klimbo, vím, který zjevil se
moem,
za siným,
odkud slunce spchá k nám!
O, dívko, jaký sladký, velký div
61
tam udal se! Tam v lidské podob ten kráel Bh, jejž panna zrodila nad všechny ženy krásná, istá tak, že ped ní klanly se mátohy ty bílé s perutmi orlími, jež slouží v nebes výších prabohu,
a tam ji odnesly, když zemela, v tu nekonenou jeho zahradu, kde zlatá slunce zrají na stromech, tak širých
Klimbá.
koš, jako obzor
Jak podivnou
to hlásáš,
jest!
Tyre, zvst
Bh
Tyr. Syn isté panny, svtlý onen na zemi žil co lovk v pokoe, a pohanní snášel, bol a trud, by lidi spasil. Plakal s truchlými a odpuštní hlásal, oistu, a ttinu nalomenou nezlomil
a nezve kámen proti híšníkm Klimbá (zamyšlen). A ttinu nalomenou nezlomil ?
Tyr. Ne! Slitování bylo korouhví, jež nad ním vlála. Ttinu nezlomil! Klimbá. Tyr. Na zavržené sladce usmál se
tm, již v trudu klesali: Sem pojte ke mn, já vás ukojím Klimbá. Kde svtlo ono svítí sladké a pravil
On
tak?
ttinu nalomenou nezlomil!
Tyr. Však usmrtili
Klimbá.
krutí vrazi jej.
Žel! Shaslo tedy svtlo?
Plane ted
Tyr.
62
nad širým svtem záí nejkrasŠí. Ta drahá krev luh svta pronikla, a v každém srdci lidském zárodek dlí zázraný, jenž vzroste v svatý kvt, když paprsk do néj vnikne uení, jež zanechal na zemi bílý Bh! Nuž, Klimbo, vz, já z vrných jeho jsem On pánem mým, on králem duše mé. zde hostil kmeta cizího, Ten jenž v lesy naše pines' tajn zvst, o které jsem ti mluvil, Klimbo má,
!
dm
tomu Bohu slavn písahal,
já
tebou ped pramátí kleel jsem, jeho tebe pojímám za ženu svou. A nyní rozlouit nás nikdo na zemi už nemže, jen svatá smrt, jež vede k nás.
když že
s
ádem
nmu
Klimbá. Tak písahaFs? Tyr.
Pro
lituješ
mne?
O, Tyre neblahý!
Ach, jsem šasten tak!
Ty poznáš jeho svtlo. Náležet
mu
budeš jako já. Jsou hluboké naše lesy, chmurné hradby jsou, nás louící od svta celého, však slunnou nivu v klín chovají a vni strom v ten dýchají. O, že v tomto míru blaze dlít! O, že sladce v tomto míru snít! O, Klimbo, mi, znova zrodíš se, zde v pravd teprv žití zaponeš, až napiješ se z pravdy pramene. O, Klimbo, že štstí možné jest! ty
dm
v, v,
v
v,
63
Klimbá. V Tyr. Nuž,
Ty
tvých oích, Tyre, jaký jasný slib!
vmne
mu,
v!
Ó, Klimbo, neboj se!
pro lásky posud necítíš, nemysli, že žádat budu ji jak právo své já budu pokorným ó,
!
a trplivým Pravíš, jako vc že dali t, jak oe nebo me. To urazilo t, a pravdu máš. !
Však volnost mj, vždyt teprv
zasloužit
chci tvého srdce poklad nesmírný.
Ty samochtíc
jej dáš neb odepeš. Smír mezi námi, Klimbo, zatím bud!
Klimbá.
hlub
Smír, Tyre, díš? Ty
dojafs tvých oích úsvit jakýs Tyre jak sladký byl by život, kdyby tak mi svítat mohl, jak jej slibuješ
V
.
Zde v tichém dom v s tím svtlým Bohem, tu nalomenou ttinu .
lesní
.
.
m. mj,
samot,
který nezlomil .
.
Tyr.
Klimbo má,
m
jak každé tvoje slovo blaží Smír vzešel mezi námi vidím to 1
;
A Kli
zlatá
kyne
z
dáli
nadje
m b a.
Mn
Jak pravis, Tyre? Štstí možné jest? zdá se však, že pro mne nevzejde!
Což
mže
zlat zkvésti každému?
Tyr. Kde viny není,
Klimbá. Kde
mže
viny není!
štstí být! .
.
.
Zase chmuíš se!
Tyr.
64
Švé elo vyjasni a moje
mu
znak míru nesou
K
1
m ba
i
(couvne
ped nim
Ne, Tyre, ne
Tyr. Což
!
.
,
—
ríy
ten polibek!
polekan). .
Už nedvuješ? v oích mých
váše
vidíš divou
?
mj skiven ret mj cudný
kalnou žádostí? jako duše má, Ne, a žádné ženy nedotekl se krom matky mé! A protož necouvej ped istých úst m.ých, Klimbo, pocelem, dík znaí jen a žehnání a smír
Je ret
(Chce
Klimbá
ii
políbit.
A práv proto, že tak istý je, Tyre, dsí! Nebot volá mi jak hromem strašliv mé prokletí zpt v pamt tupou, která usnula pi konejšení slov tvých Zpátky, dím Tvj ret je istý, jako duše tvá? Pro tedy tísniti jej dotknutím hanba dlí? zde toho ela, na (divoce).
m,
!
nmž
Tyr. Pro muka toho, který spásou co
znamená
jest,
ten žal, to zoufání,
mluv, Klimbo, mluv, co slovo šílené hanb mluvící?
tvé íci chce o
Klimbá. To
slovo vyrvala mi istota tvých jasných zrak ... Co mám íci víc? stud, jejž zavraždil Stud usmrtí
m,
mi onen druhý Zmar a prokletí! Ted na dno bídy své jsem dopadla .
Zeyer: Spisy
.
XXVII.
.
5
65
yr.
Jsem smysl zbaven, nebo
Ted
nmá
nebu!
šílíš
ty?
Strašnjší než smrt
mlení!
tvé hrozné
Klimbá.
Co ješt chceš? jedno muení? To trest je snad, že trpt dvakrát mám tu neskonalou hrzu vyznání? Nuž, tedy budsi. Pravdo, nahá bu! Což nestaí
ti
Pry zardní ... Já klesla. Ješt víc? Jsem svedena. Svou ztratila jsem est. (Sedne a zahalí
si
tvá.)
Tyr (náhle ziiiv). A nestoudn jsi v Lucku mlela! A smála jsi se, jaký že jsem bloud! Vsta od krbu, kde sídlí poestnost, a mezi vlice svou rujnost nes
do tmavých les Tam se svtlu skryj Co jsem ti uinil, že rmutem svým mou znamenala's tvá? Klimbá (vstane). vrátiTs mi !
Te
zas zardní a dstojnosti stín. Já vinna jsem a zasluhuji trest, však piznajíc se sama k hanb své, když skrýt jsem mohla ji, já nabyla zas nárok k úct ne, ó, vím to, vím, však k slitování. Nyní právo máš jen^ na pomstu, však ne už k urážkám. Tyr. O, Klimbo! Bože, co jsem uinil! A pece ... Je to víc, než snášeti
—
jen
pouhý
mže lovk
.
(Náhle hnviv.)
Rci jeho jméno
—
66
.
.
Zalknu se
.
.
.
Klimbá.
Nikdy!
Tyr. mi zaplatí
tu
Bídník ten
—
hanbu
Tvou i mou? Klimbá. Za sebe pomstu nechci. Hanbu tvou má smyje krev. Máš právo zabit mne, a uvidíš, že
Na
chvt
se nebudu.
promi
otáleti? Tyre,
mi,
že neistou svou krví poskvrním práh otcovský tvj. Zde však pomoc Vle do les mne. Neotálej však.
Tyr. Krev nepotee
tvá.
je.
Rci jméno mi
však toho skety, skety bídného,
chvje
ten af se
Klimbá
(vášniv).
Ó,
jsi
sketa sám!
m,
však muit jen trýzníš, jej když snižuješ, Víš, jak a tupíš jej, jenž drahý duši mé! Šlap po mn, chceš-li Na nj nesahej
Ty
zabit nechceš
m
!
Tyr. On není sketa,
ten, jenž vydal
a
pec
t
jinému, ty jej miluješ? Ty byla's jeho a on klidn zel, jak s cizím mužem v cizí jedeš On snesl to, a já bych pro t šel do vných plamen! A nehty jen
dm!
bych o
t
dral
se s lítým
Klimbá. O, Tyre, jaká On o mne nezápasil, Kde vtší trýze
je,
ještrem
mu!:a, jaký žal. netruchlil!
než lásky bol.
nenašla? Ó, kde tvj nž, by všemu konec byl? jež lásku
5*
67
Už konec jest! jménu více nepátrám. po tom Já tedy zapudíš? Klimbá. Ty veejn Vždyf o to jsem t sama prosila. Za život svj však vdná nejsem ti.
Tyr,
m
t
Tyr. Já nevydám
hanb. Pravím
ped Bohem jsem ped Bohem svtlým, že
ti,
spojil se,
který nezlomil
Hanba mn, zapomnl Klimbo, promi mi!
nalomenou ttinu že na okamžik jsem tu
v své divé vášni.
Ty pláeš, Klimbo
tebou
s
.
.
.
jej
Pla, ó, pla, ó, pla, každá slza zdrojem oisty! /^ch, na mne vylej, Klimbo, slzy též, hle, svoje vlastní dusím v prsou tch, !
je
mír a život zmizely (Zaste KUmbu závojem.) Píkrov kladu tak na mrtvé svoje štstí! Ty's ten hrob, do nhož západ' pokoj duše mé Jsi pro mne mrtva. Truchlit nad tebou mém však bez výitek budu. V ty zsta, mého štstí památko. Má snaha bude, v šeru duše tvé z nichž blaho,
na
vky
vk
.
.
.
.
.
.
dom
m
svtlo vznítit, které nad propastí drží zoufání
to bílé
te
Já urazil
t
O, kdybys ty
.
.
vdla,
m
Bolí
jak
prominula bys mi
Klimbá. Ty tak
.
.
.
to tak
.
.
.
.
lituji,
upímn.
odpouštíš mi, ty tak uražen,
podveden
!
A
ten, jejž
t8
duše
má
tak milovala siln, ten zahodil
m
bezedn,
úsmvem!
klidným
s
Ty Ty r.
A
za ním pláeš, Klimbo, hle, já nezuím už .
.
pede mnou Bože mj, .
.
mj
slitování se
Bud
zdráva, sestro moje zbloudilá
mnou,
(Odejde.)
69
lovk
jsem .
.
.
.
.
jednaní
III.
Chýnov. Vtši devná sí
s širokým otvorem v pozadí, kterým vidti na krajinu, na pole ozáená šikmými paprsky slunce a na temné za nimi lesy. Velký, tžký dubový stl, za nímž sedí Klen a Kr uvoj. Tyr podává jim roh plný medoviny
jest
Kru voj.
Ne, dost té pitky, pane. Celý den nás astuješ, však posud otázka ti v mysl nepišla, co vlastn sem nás k tob vede. Víš, že vážná je,
chmur plna doba. Myslit nemžeš, naší cesty sem že kratochvil. Tyr. Zde hledat kratochvil! Ne, Kruvoji, to nepišli jste. Kdo by v mohyle ji hledat chtl? Zde pusto tak, jak cíl
.
.
.
v
a
sladký
klid
její
(Zahledí se v pohled
z
tak daleko
krajina
.
.
.
ní,
.
okna a mluví zamyšlen k sob:)
Tof podivné, jak jinou,
má
.
.
Dív
tvá
cizí
snivá byla jen,
ted na lesy a pole, širý luh se závoj spustil jakýs halící, vše jako v rouchu smutku Jaký vzdech te vydal temný bor A v kvílení to jeho hluboké, jak dtský plá se šelest klas mísí! Teskníte jak já, vy vlaštovice, plující .
!
70
.
.
smutn
tím
,
Klen
svtlem dne?
zmírajícím
Noc velebná, ó, pile mých žalob barvu ,
.
.
.
Co
(ke Kruvoji
Má tvj
pláš
dje
nm?
.
sc
v
Zas zapomíná na nás v dum své! Jak oi jeho smutné jsou! ... A to je mladý muž, jenž pive nevstu si
práv do domu?
A ona
Kruvoj. Ty vidPs? Bledá
též!
mátoha,
je jak
bez pohybu, jako kamenná. Však co nám po tom. Jinou starost mám.
je
Je rychlý jako vítr Vlastislav
a snadno by nás mohl pedstihnout a Tyrovo si získat spojenství. Nuž, jednejme. (Vstane hlun.) Rci, Tyre, o sníš?
em
Tyr
(jako probuzen).
Já? Vru, o niem. Ty
pravis mi, že tedy pijeFs
sem
.
.
.
Kruvoj.
Pro kratochvil.
Tyr. Ty posmíváš
se.
Žert zanechme
Kruvoj.
dob
tžké, bouí hrozící. Mé dvojí k tob, Tyre, vede vc. Za první výitka. Ted nemluví host k tob víc, však posel Neklanv.
v té
Tyr. Já slyším
Kruvoj.
jej.
Jest
jak jest to tedy, že
71
Nekla jsi
s
kníže tvj,
luckým
táh'
do boje knížetem? Ne po boku svých nepátel jest zvyklý hledati své Nekla vladyky.
Tyr.
Jest Vlastislav
mj
pítel. Pojí pokrevenství též
nás úzký svazek, jako Já táhl proti
Nmci nám, luckým knížetem i
jsou vezdy
a
s
s
Neklaném.
Sasm. Vrahové potírat je s
Neklaném,
nás právo, mnohem to povinností nejsvatjší jest. A v dob, když po boku luckého jsem Vlastislava stál, on Neklánu boj nebyl vypovdl, uznával moc vrchní Neklanovu nad sebou. Tak aspo zdálo se, a starý ád tou dobou ješt neporušoval. Práv tedy byl jsem. jest
každému
z
Kru voj.
Uznávám
to
víc,
rád,
t
a sprošfuji tedy výitek. neporušil tenkrát Vlastislav, ale ruší jej, a druhá vc, vede, jesti povinnost jež sem tvou volati ti v pamt, vladyko.
ád Te
m
že Nekla napaden, pítomen, když tžkou urážku
Ty uznáváš,
bys
nám, poslm našim, vrhal Vlastislav v tvá zbsile.
Mor na nj! Nestoudný!
Klen. Tyr.
Mým
Kru v oj.
pítelem
jest.
Klene!
Tvým posud pítelem?
72
Šeti mne.
Což táže se Tyr. po sváru knížat srdce, Kruvoji? Jest Vlastislav jak bratr drahý mi. Jsi mu díkem povinen. ženu, kterou milovars, to sladké blaho nutno zaplatit
Klen. O, ovšem!
On
dal
ti
zradou teba, vzpourou
i
Tyr
Božc mj,
(stranou).
ty
—
slyšíš krutý
posmch, krvavý!
Mou trýze vidíš, slzu zadrž mou, bych neprozradil nemužn svj bol O blahu mluví Klen
!
.
.
.
Klen. O em zas sní? Co šeptá zase? Kruvoj. Tyre, probu se! Tyr. Co ekl Klen? To, pane, zapome. Klen. zrad mluvil jsem, prudký byl, o Já když zmínil jsi se o svém pátelství už jméno toho nechci vyslovit, Však pamatuj jenž od nás vábí t. tam, slov, jež jsi v Lucku prones'.
—
—
eks
že hotov jsi dát život za právo a povinnost.
Kruvoj.
A
je
Nuž, znáš svou povinnost? ti
jasné, kde že právo jest?
Tyr. Na stran Neklanov!
Kruvoj. prost mluvíš, a vidím, že jsme
ty
Tyre
pím marn
73
mj,
jako muž, nepišli.
Tyr. Jak? Myslil Nekla, že se bouit chci?
Kru voj. On
ví, že Vlastislava miluješ, a myslil, vzkaz že zvláštní skonejší tu bolest tvou, stát proti píteli.
Svou náru Nekla tob
A
otvírá.
blízko jeho srdce najdeš též
své ženy bratra: Krasník spojencem Neklánu, a ruce podáte si v jeho k smíru s Krasníkem, neb víš, že rozhnván je satkem tvým, tak náhle uzaveným bez nho. Kdy dostavíš se, mocný vladyko, sám s vojskem svým na svatý Vyšehrad? Jsi nejslavnjší z chrabrých vladyk všech a celé vojsko, pouhé jméno tvé.
jest
dom
(Klimbá
Klimbá.
O, skryj
vejde rychle.)
m,
Tyre! Skryj a
zachra
m! Tyr. Skrýt tebe?
Ped kým?
Klimbá. a ped ním pak
Nejdív pede mnou! a mocí vábivou
—
Tyr. Ty blouzníš, Klimbo! Vzpamatuj se pec!
Klimbá Ó,
(stranou).
bda! Co jsem dla?
(K Tyrovi.)
Pravdu máš.
Jsem chorá, blouzním. Polekána jsem, a pošetilý byl ten poplach mj. sedla na vrchu za domem v kraj širý hledíc, ve snách znoena. Tu náhle z les vyítili se
Já
74
vlk
jak tlupa
Strach
jal
jedou sem
jezdci,
m
náhlý
Tyr.
.
.
.
.
Jezdci? Jedou
Klimbá
Byl ty's
(k soi.éi.
tvá pedrahá,
sem?
nebo pouze vidina
to,
stále v duši
již
.
.
mám
a kterou všude zrak mi zjevuje, at kamkoli jej v plái obracím? (Vejde slu ha.)
Sluha. Od lemu hvozdu jim v ele jede kníže já
poznal
jezdci blíží se, Vlastislav,
jej.
Tyr.
O, vstíc
mu
letím už!
{0'Jkvapí.)
Klimbá
(<
sob).
Klam nebyl
to!
je radost to
i
On bol,
zde! O, srdce mé, co strašn tak
t
svírá? Divoký na moje rty
se
výkik dere
kde najdu
t?
!
Lživá petváko, (Odkvapi)
To divné
Klen.
shledání,
a pekvapení velké.
K
ru vo j.
Tušil jsem,
že lákat bude Tyra, vábiti
však nyní doufám, pozd pišel tžká eká zkouška na Tyra.
už,
a
(Vlastislav vejde
Tyr
(u
dveí k
s
Tyrasein.)
sluhovi).
Svou paní sem pijde Vlastislav.
zavolej
!
A
pivítat
hosta.
Ty, Klene, též.
Zdráv bud, Kruvoji v Lucku nedávno
My
75
—
Klen. Však
tvoji
laskavost, tu tehdejší,
mám, kníže, ješt v živé pamti. Vlastislav (smje se). Ne tob, pánu tvému platila. Nuž, zapome na chvíli. Všichni ti jsme nyní hostmi zde u Tyra, já a ty a Kru voj.
Kru voj.
Ješt jiný host za tebou, kníže, cválá v soumraku, to noc jest, a za chvíli bude zde, a temnorouchý rozpustí ten host své lesklé kon, hvzdy, po nebi,
modré pastv. Ty nám posvítí na dráhu naši, kam se vydáme
té
hned, bez odkladu. Tyr. Jak Ted odjeti? Trav na Chýnov noc a zejtra jed. !
Ty ty
nedvrou
s
Te
pišeFs pod
Vlastislava zastih's v
mj
krov.
Chýnov
—
uhodneš, co tžko íci mi.
Kru voj.
Já pišel s nedvrou, odcházím však, Tyre, s dvrou a jistotou.
Ty
nejsi vrtkavý a uznal
kde právo
Bu,
jest.
Kde ono
jsi,
—
tam
jsi
ty.
Tyre, zdráv. Ty, kníže lucký, též,
doup
jenž odvážiKs se v
Vlastislav.
Jest
nepátel.
Chýnov domem mého pítele
Klen. Však
dm
ten stojí v
—
pražském knížectví,
jímž posud
Nekla
vládne
76
— dopouštíš?
Vlastislav. Však stanoveno
bylo
mnou a jím,
že
s
boj
novou lunou teprv zahájen bude mezi námi.
V dom mém
Tyr. i
jinak byl bys
Kru v
jist.
Zdráv, Tyre,
oj.
bu.
pítel šlechetný a zajisté
Jsi
t
že navzájem píliš pítel ctí, než aby k nectné zrad svádl t. Ty mužem jsi a slovo tvoje mám a Neklánu je nesu, prosté je: že víš, kdo v právu a co povinnost
.
.
.
Vlastislav. Stj, si
Kruvoji! Já pišel jako ty Tyra získat. Skrýt ten úmysl
mj ped se zdáti
však
tebou a Klenem, mohlo by lstí
lstí
a
i bázní. Pohrdám bázn neznám. Promluvím
ped vámi
tedy.
Mj
naklo
Tyre,
Klene, Kruvoji. sluch
mi,
v zrak
mj
hled!
My my
spolu v mnohém stáli zápase, spolu víc než jednou patili v tvá bledé smrti. Dražší nad tebe mi nikdo není! Nepokryt rci, co v srdci tvém se
dje!
Tyr.
Krvácí
Vlastislav. Co bolu tají slovo jediné! Tyr. Jak kámen leží na povinnost Vlastislav, O povinnosti mluvíš? Vdl
mn
—
jsem,
77
že nepravý
a proto
pojem
ti
sám jsem
zkalí zrak,
pišel. Prostá je
Druh druhu pomoci je povinen. Tyr. Když druh ten v právu.
Kru voj.
Vlastislave,
sám
knížetem. Což v Lucku tážeš se svých vladyk, kam srdce pudí je, i žádáš, aby s tebou táhli v boj?
jsi
Vlastislav. Tyr
více jest, než
pouhým vladykou.
Tyr.
I
kdybych
svj
má pece
byl,
povinnost
hájit kraj.
Vlastislav.
Kraj
Tvým domovem
svj chceš
hájiti?
Chýnov. Uiním z néj knížectví, jež, velké, poddáno mé bude nadvlád, však volno jen. jest
A
Bud pec
knížetem. po peslici jen, z rodu Pemyslova pocházíš, jsi znova sblížen s jeho potomky ted, Tyre, brate, krásnou ženou svou A proto jsem ji, druhu, tob dal, bych povýšil té satkem Chápeš ted? .
Kru voj. Lup
.
.
rozdáváš už, než
jsi
zvítzil!
O, Tyre, Tyre, nedej lapit se v sít lichých slib
—
Tyr.
A
Ticho, Kruvoji ty,
m
ó Vlastislave, nesnižuj
krut tak Ty tžce kivdíš mi. Jsem na prodej? Ty raniTs duši mou. A tvoje dvody jak m.lké jsou! !
78
!
Sám nevíš
v svá slova, píteli.
mj, to není Chýnov jediné, To echova jest niva žehnaná, to Samovo jest velké dédictví. Kraj
Vlastislav. To
patí vyšším právem
ale
mn, neb ustanovil Vojen, Samova že tomu patit bude koruna, jenž hoden nosit ji, a sketou
je,
Nekla. Tyre, písahám,
ty víš to.
v té chvíli, kdy bych poznal omyl svj, a velkým by se Nekla ukázal co bohatýr, v té chvíli sklonil bych své ped ním elo. On však sketou je a z toho zdroje line právo mé.
—
Kru voj, O velikosti pro máme vit
mluvíš své,
stále
v ni?
Snad velkým
jsi
v svých oích vlastních prost proto jen, že
Nekla
Vlastislav.
se
Kým
zdálí
ti
jsi,
malým
že se
mnou
zdá.
mluvíš smle tak?
Ne k tob, k
Tyrovi jsem pijel sem, on pítelem jest mým, ty sluhou jsi.
Kruvoj. Ne,
pane, tvým.
Tyr.
Vlastislav.
Je Kruvoj Jsi
hostem zde.
velmi chladným, Tyre,
pítelem dnes, zdá se mi Jak vroucí v Lucku když nadšen za štstí dkovaPs, jež z ruky mé jsi pijal '
—
79
bys,
Tyr
Tiché bu, neskrocené srdce! ^NahUs.) Druhu mj, ó, nevyítej mi! Já jsem za lásku tvou, však proto nejsem tup! Co o svém právu mluvíš, klamem je. Ne, nechmu se, já íci nechtl jsem, že klameš m, ne, však jsi v klamu sám. (stranou).
ty
vdným
Je lidské srdce plné
podskok,
a duše schopna všeho peludu. Chtj velkost kraje, který zrodil nás, já chci ji též, však nechtj pro sebe tu pouze velkost
Vlastislav.
Tyre, dostaí! vidím, výmluvnjším Kruvoj byl. Já Jsem jako jelen, letím lesinou a hlavu nesu vzhru vztýenou.
On liškou jest. kam otcova
m
Nuž, busi. Pjdu sám, pudí hrdá krev.
Na
rozjímat o krvi otc svých, a zdroj svých skutk hledat pouze v ní? Být otcem velkých lépe jest, než pouze synem velkých otc být. O, Vlastislave, smi se s Neklaném Pak pjdu s tebou v boje olbimé za lesk a štstí pedrahé, v níž soudil Krok, Libuša vštila! Jak mnohý z kmen našich píbuzných
Tyr.
in
zem
pod
jamem
úpí cizím
!
Poteme
vrahy krvelané, spasíme, co nenasytný dáví nám ten lid, ten nepátelský íhající vždy
ty
80
jak
laný
vlk
.
.
.
Tak Samo inil
kdys.
O, plála svatá jeho koruna v sny moje jinošské .
.
.
Kru voj.
Máš Samovu
krev také v žilách, Strabin pravnuku!
Tyr. Ty nerozuml bys mi, Kruvoji, o korun kdybych ti vyprávl, již dosáhnouti doufám asem svým.
Kru voj
Ty
(Septem).
slyšíš.
Klen.
Klene?
Nerozumím
Kru
však.
voj. Já rozumím. Tyr skrývá ctižádost pod pláštm skromnosti a podek' se.
—
Tyr. Ty mlíš, Vlastislave?
Nechme
Vlastislav.
slov.
mezi námi propast. Vidím to. podrobit se? Komu? Neklánu? Já Vžriyf chápat jsem se posud neuil, Jest
co slovo „podrobit se" znamená, smysl jeho vysvtlil všem dosud, již mi v dráhu vbíhali
a me mj Tyr. A pec
jest
se podrobiti
velikost v tom, píteli,
—
právu.
Vlastislav. Kde však je? Ty nevíš, že se mnou. Konec pi. Ty v levo jdi, a já jdu na právo. Vy ale. Klene, lstivý Kruvoji, vy spšte k Neklanoví íci mu, co slyšeli
jste.
Pochlubte se tam,
že vyvrátil váš jazyk pátelství
dávné mezi mnou a Tyrem zde,
to Zeyer
:
Spisy
XXVJI.
g
81
pyšn
jež
stálo
jako svatý dub,
pod nímž se bohm v lese klaní a jejž se dotknout bojí hromové.
lid
O, zasmje se Nekla bojácný, až uslyší, že v bitv krvavé Tyr proti Vlastislavu postaví se tváí v tvá ... Až blesky uvidí z jich sršet! Krví potísnn až bude každý z nás, až v ernou noc má se bude duše potácet
me
bu
neb Tyrova
Tyr.
—
My nesetkáme se Mne tam nebude, duše smrt bych sob pál
v tom krutém boji!
a
z
celé
Kru v oj. Ty
couváš, Tyre?
Zapomínáš
Klen.
slib?
Kruvoj. A povinnost? Ne, nezapomínám.
Tyr.
Co povinnost má,
vrn
vykonám.
Já nedomluvil dív, než Vlastislav
dm
v zavítal. Nuž, nyní domluvím. Lid branný svj já pošlu knížeti, své kon pošlu mu a všechnu zbra, své poklady a zlato veškeré.
Muž
jediný
zstane v Chýnov:
sám. Tak knížeti vše dám, co mé, však láska moje patí píteli, a tu mu neodejmu, Kruvoji. To vyite. Af Nekla soudí sám, já
a myslí-li, že zasluhuji
82
trest,
af trestá
m,
a já se podrobím,
Nekla nade mnou.
neb uznávám, že
Vlastislav.
Ó, Tyre, že se s tebou louit
mám, když
víc
t
než
miluji,
Kru voj. Ped tebou, a mlky jdu.
ped
tím kdy!
elo sklouji
Tyre,
Bu
Klen.
zdráv! Však peškoda, že v boj nás nepovedeš
Zstate!
Tyr.
A
louíme se jako pátelé. Než odejdete, podá svží med
vám žena
moje. Hle, zde pichází. (Klimbá picházi.)
Poj
blíže! Vlastislava pivítej.
Vlastislav. Bud zdráva, Klimbo.
Klen
Ncpozvedá
(ke Kruvoji).
zrak,
a bledá jako kámen, chvje se.
Tyr.
Má
ženo, hosté naši odchází
Kaž medovinu pinést. Podej
.
.
.
ji.
(Klimbá odejde.)
Vlastislav.
Mj
drahý Tyre, vezmi tento pláš.
Já nosil jej, když spolu byli jsme noc poslední ped bitvou se Sasy.
Na jednom lžku
tenkrát spali jsme, a srdce naše kryl ten pláš. Ta srdce tenkrát bila v souzvuku.
ob
6*
83
Plášf ješt trvá
.
.
Kde však souzvuk
.
Nuž chovej na nj (Podává
Tyr.
V mém
tuto
mu pláš
je?
památku.
a odvracuje se.)
srdci potrval, v
nm
není stín v slovech tvých. O, Vlastislave, pijde doba snad, té trpkosti, jež skryta
kdy spravedliv soudit budeš m. Zde ruka má, O, k srdci pivi ji, a neodvracuj tvá. (Vejde Klimbá, za ni sluha nesoucí jiedovinu v íších a lozsv
cené loue, které upevní do velkých ramen železných, zaražených
do
zdi.)
Sem, Klimbo, pojd, a pomáhej mi býti výmluvným. Pros Vlastislava, aby usmál se. (Sluha podal všem íše, Klimbá nese jednu Vlastislavovi.)
mám ti íci? Vezmi pohár ten. na mé zdraví! Mrav to starý je. Já kdybych stanoviti mla mrav, tu prosila bych, na mou smrt bys pil.
Klimbá. Co Pij
Kru voj. V tak mladých ústech pání podivné. Klen. Vždy neodjíždí Tyr, vždy zstane, tvj smutek nemá tedy píiny.
Kru voj. A Tyr. Ty
proto na tvé zdraví pipíjím.
držíš pohár,
bys podala (Nalívá
KrU VO
j
jej
zapomínáš však, Prázdný je!
hosti.
med do íže,
jíž
Klimbá
drží.)
(mezitím co Tyr nalívá, pozdvihuje iš).
Tak bud tvj
život
všeho smutku
jak duše tvoje bez poskvrny jest!
84
prost,
Klimbá
(pustí pohár, který
podává
Vlastislavovi).
Klen. Ó, kníže lucký, zlé to znamení. K m b a. To slabost v ruce. Odpust. Churavím 1
i
Vlastislav
(vezme jiný pohár).
Klimbo, všem se smji znamením, Budiž tak, a piju na tvé zdraví jak pravil Kruvoj Já,
—
Klimbá
!
O, pak klneš mi!
zmaten).
(rychle a
Tyr (šeptem). Ó, vzpamatuj se, Klimbo! Klimbá. Jdu, Tyre, jdu... (K.
sob,
Odejdi.
hledíc na Vlastislava.)
A neuvidím jej O, zpij se. duše má, snad nikdy víc! tím sladkým pohledem a žalem zhyn
—
Sluha (vejde). Sem posel dorazil a žádá ped luckého být veden knížete.
lined
Byl v jeho hradu, kde jej nenalez'. Jel z Lovína, a slyšev v Lucku pak, že kníže zde, hned za ním pustil se. jeho kouí se a klesá již.
KVe
Tyr.
Klimbá
posla sem. (k
sob).
Pak, noho, ješt stj. kvaí sem,
Ó, Svatavo, tvá slova muila by sluch
mj
.
.
.
(Posel vejde.)
Vlastislav. Co neseš mi? Posel. Co tob nesu, pane, smutné jest. Vlastislav. Pak rychle mluv, by smutek kratší byl.
85
Posel. Tu ernou skálu, jasný kníže, jež z temných les proti Lovínu
znáš,
se k nebi pne, prst jako olbimý. Na skále oné stála Svatava,
když z Lovína jsem jel. Po parném dnu noc málo chladší jen se temnila.
Na
nebi bylo plno
záných hvzd,
však nesvítily dlouho, šerý
mrak tžký
pišel,
a kvaící už Já
sedl na
mi
knžna
cítit
lovil,
vlk,
hltal
je,
bou.
bylo
neb pravila Bez odkladu te do Lucka a ekni knížeti, že zaklínám jej bohy vnými, koni,
takto:
je
by války nechal, neboí podlehne.
Vlastislav. Tím u konce je tvoje poselství ? Posel. Ne, kníže jasný. Vlastislav. Tedy dále mluv. Posel. To pravila mi knžna ped boukou, a když jsem pozdj kolem skály jel, a hrom už dunl, stála zase tam, a plnou silou na
mne
tak pravila: Rci choti
že
dkaz
pravdivosti
volajíc,
mému
též,
vštby mé
má bude náhlá smrt! Já v trysk se dal, jsa puzen strachem náhlým, neznámým. Déšf zaal padat, stromy huely, a náhle mrak se roztrh', temná noc
k mj
se stala ssinalou jak mrtvola, a zastavil se, stál jsem zas
u paty skály,
kruhem
£6
bloudil
jsem
A
v chorém kmitu blesk, podobném svtlm strašidelným, mlhavým, jež po moálech skáou, spatil jsem na vrchu skály státi Svatavu, své bílé ruce k nebi zdvihala, a temné vlasy vtrem šlehaly. Mih' nový blesk Ach, kníže, bda mi, že ústa moje vyknout musí to Blesk nový ten, tvou ženu usmrtil
tém
.
.
.
.
Ty
.
.
zahaluješ tvá.
Tyr.
Klid budiž s ní!
Ach, dopadla ji. velké výše mezi balvany,
Posel. Já klesat vidl s té
K mj Te
kde roztíštna
ležet
zstala
se splašil. Nes'
všechno
víš.
Já,
.
.
.
mne do Lucka.
kníže, domluvil.
(Odejde.)
Tyr. Ó,
Vlastislave,
jenž na tebe
Kruvoj.
te
vyslyš onen hlas, volá z mohyly
—
Hle, žena tvoje bledá jako smrt,
a klesá k zemi
Tyr
(piskoí ke Kiimbi.
t
na tvé lžko
Klimbá
KHmbo, odvedu
—
Nedotýkej se
(divoce).
mne nešastné! Zptl Nenávidím t! Bud dm ten proklet, proklet bu ty sám! Bu nebe prokleto, že pozd tak blesk onen z klína svého pustilo!
Dív Svatavu pro nesme? A pro te mne nesmete?
87
Tyr.
smysl zbavena!
jsi
Vlastislav. Ml, Klimbo! Zaklínám t!
Klimbá
nmu).
(vrhne se k
Mletl ?
Ne, Vlastislave, ne, to nelze mi! Jak proklínat bych bohy nemla a osud ty
sne
svj?
Já mohla býti tvou, duše, modlo jediná,
mé
ped kterou pro das
na tvá padám
m jinému?
!
Ukrutný,
Pro nevédTs, hrom
že spasí nás ten milosrdný
!
Vlastislav (trlme prudce Ty šílíš, ženo Kli m ba (padne nakoiena). Šílím, láskou však Co je mi po tom, svt že celý zví o hanb mé! Ta hanba chloubou jest! jí
.
!
Tvá kolena objímám, vezmi na srdce polož a odved
m
Vlastislav
Pry
(o Istrí
ji
m,
m!
prudce'.
ode mne! Což neznáš rumnce? na t zvedat ted!
Já odhodil t,
Klimbá. Kdo
z
m
vás
zabije! ...
To
nelze
však,
když nezabil
mne
hrozný
posmch
ten
(Padne na tvá.)
Tyr
(k Vlastislavovi).
Ty bídná zmije! Muži nestoudný! Ty cti mé vrahu, kde braFs odvahy pod
tuto
stechu vstoupit? Sketo,
Nuž, ano, sketo
Podle, ty vraždiTs pátelství, jež v .
.
.
88
ty!
posupn
dve
svou hlavu kladlo na tvou zrádnou hrud! jsi vraždit, pro ne radj A ty's mým hostem Ty's pod krovem
m?
Když chtl
!
mým
t
vyháním! Vlastislave! Já Jdi, pravím ti. a vezmi s sebou tu Jdi,
—
tu neštasínou
!
—
Klimbá
(povstává pomalu). O, jsem to v pravd já? Tak o mluvit nkdo právo má? To možné není! To je pohádka! Vlastislav. Ty vyháníš m, Tyre, jako psa. A pravdu máš ... Já nikdy nesklopil
mn
zrak ješt sklopuji
jej
ped lovkem .
.
.
.
.
.
Ped
tebou
Ty však bud
(KeKiimb.)
pro-
kleta
mn vzbouzela —
a chlípnost, kterou's ve
Klimbá. Bud milosrdným Hynu !
vinou tvou
!
Vlastislav. Tvou trpím já a nenávidím t! Co je mi po tob? Jdi z cesty mi, sic
ruku zvednu
Klimbá.
—
Bozi, slyšíte?
Tyr. Svou obt netup! Ty, Klimbo, vsta. a
at
milovat
již
V ochran
A
mé!
nemohu,
pec nezbude na širém než Chýnov útoištm jsi,
je
nenávidíš mne,
svt
— —
ti
Ješt zde
kníže lucký? Nuže, tedy slyš (Roztrhne plaS.
:
i
Jak toto roucho ve dví roztrh' jsem, jež kdysi krylo srdce naše dv.
89
tak od tebe se trhám na vky. Ted, Kruvoji, mne nedrží už nic
Chýnov Leží ve hrob pátelství ... Já pijdu tedy sám na Vyšehrad, bych s vámi táhl v boj. zde na
.
.
.
mé
Jdi,
nebudu Smrt snad naleznu.
Vlastislave. Hledat
v tom
boji
pomstu.
Vlastislav. Co
Tyre
íci,
.
.
.
Ah, kéž války ryk
mn
hmí
už v sluchu
(Mlení
Tyr. vsta, pravím
)
Klimbo ti,
a
jdi
zbloudilá,
v svou komnatu.
m.
Klimbá. Ty vyhnaKs Tyr. v
(Rychle odejde.)
já tvrdým byl.
Jsi
zde
svém dom.
Klimbá.
A
ty
neproklínáš
mne?
Tyr, Já lituji t. Tma v tvé duši je. Já chtl v ní ráno vznítit. Odmítáš. svtlý s tebou bu! O, vzpomínej, co o jsem ti, Klimbo, zvstoval.
Bh
nm
Smyj skvrnu svou. (Odejde
Klimbá Tvj a
s
Jest
Kruvojem
híchu oista.
a Klenem.)
(hledí za ním).
svtlý
Bh ...
Je
nkdy
v zracích tvých
chvjným hlasem mluví nkdy tvým.
Ty nalomenou ttinu nezlomis. Ty neklneš mi, slitování máš!
mn
vychází! O, cos jak úsvit ve Kde je ta divá boue vášní mých?
90
v déšf horkých slz se promnila te, Jak maiý byl ped Tyrem Vlastislav! Stál zahanben a slova nenalez'! O, Tyre, ty jsi pravý bohatýr. A
m
ty's
m
.
.
Však nemžeš chránis mne,
miloval.
Pec
více milovat.
mn
když po šlapal jsem prosila o lásku
šílen
ten, jejž .
.
.
Zdá
se mi,
Prázdno zde že necítím jí více v tom srdci znaveném jak na poušti! Ó, Vlastislave! Z tebe hrza jde! Ty vinou jsi, a Tyr je istota! .
.
.
.
Co v
dom
jsem v Jest
Nuž, však
tomto hledám?
této síni
.
.
.
.
.
.
.
.
Poskvrnou
Jak's to pravil
híchu oista! Kde najdu
pjdu odsud. Skvrnou ješt oištna budu Ale jak? .
91
.
.
pec?
ji?
jsem,
jednaní
IV.
Vyšehrad. Sin se slolceni, na nmž šedi Nekla. V právo a v levo množství vladyk, mezi nimiTyr a Kru v oj v popedí.
Ped
stolcem
Nekla. Kam ryk
muž
stoji
posel. Za scénou hluk.)
hlavu skryju, abych neslyšel
prchajících z bojišt?
Byl nkdy kníže nešastnjší mne? Mír vezdy miloval jsem. Snášel jsem tak mnoho píkoí, bych prolévat krev svého lidu drahou nemusil. pinutil, hrdý nepítel bych mee chopil se, a bohové jsou proti a straní zbjníku!
m
Mj
mn
Kru voj. Ty
ztratis bitvu, ztracen nejsi však. Je štstí vrtkavé, a je-li dnes na stran tvého soka, pipojí se zítra snad už k tob. Nezoufej.
Nekla.
Ó, Tyre, že
by's vojsko vedl
nepirazil dív,
—
Vždyf, kníže
Tyr. víš,
jsi
mé
že mi bylo sbírat branný
Kru voj.
mj,
lid.
Tyr bude s tebou v boji rozhodném, až proti Vlastislavu budeš stát ty s celou mocí svou a tváí v tvá. To byla bitka jen a bitva ne, v níž Vyšehradští práv podlehli.
92
m
tšit. Já Nekla. Ty chceš nž radj obracuji, otupí
však v
rán
své
tak bolest spíš. Ty, posle, vypravuj
eho slyšeti Co dalo neml nikdy mj Posel. My u Tuhan stáli pod lesem, mi jednou ješt,
sluch
!
.
se?
.
ve
nás Koldoj, jak to, kníže, víš. ekali, že Klen se dostaví, chtl Koldoj s ním tak spojen vrhnout se a
My
na nepítele, jenž na blízku stál, na druhém svahu vrch táhnoucích
mode v dál. A bylo poledne, a slunce sálalo nám do oí. Tu kázal Koldoj, bychom lámali si vtve se strom co stínidla. se
Tak mladým lesem trousili jsme se, když náhle povstal povyk. Myslili jsme všichni, že to Klen už pichází, a byl to nepítel, jenž obešel vrch vysoký a do zad padl nám. Na jeho stran byla pesila. My rozptýleni byli. Ostatní víš,
pane mj.
My
couvali.
byl Koldoj usmrcen.
My
Ó, dopej mi, bych nyní
A pak
prchali.
mlet sml.
Nekla.
O, erný dne a trpí než je smrt vrný Klen? Je Koldoj mrtev! A Co s ním se stalo a s tím vojskem vším, jež v bitvu táhlo, plné nadje!
mj
(Znova silný hluk za scénou, rostoucí a zmatený. prudce se stolce.)
93
Nekla
vstane
To snad už Vlastislav? dvée Chrate mne Vy netasíte zbra? O, bohové, mám ped ním elo klonit? Slyš, jaký ryk!
Ó, zataraste
!
Klen
(vrazí
do sin).
Klen.
Vítzství!
Zdráv, kníže,
Nekla.
bu! Bud
vítán!
Spasen jsem!
(Klesne na stolec.)
O kterém mluvíš. Klene, vítzství! Klen. O tom, jehož jsem dobyl s vojskem svým.
Nekla.
Ty
s
Vlastislavem tedy setkas sa?
Klen. Ne, kníže mj, jež
já vojsko pepadl, Krasník zrádný poslal pleniti
v tvém knížectví.
Nekla.
Mj
To Krasník uinil?
spojenec?
Tvj
Klen.
vrah
Nekla.
!
O, novino!
Klen, Má hrdé sny ten panic ješitný, jenž zlatými se kruhy zdobuje. On vida, jak jsi Luckem sužován, chce pedevším ti škodu psobit, oslabovat, ne však zniiti, bys píliš snadn Lucku nepodleh'.
t
Tak proti tob vyslal lidi své, sám doma sed v hrad kouimském, kde
pikle kuje své a o
94
tom
sní.
t
svrhnout se stolce a
pak
Kouim
s
spojiti
Vyšehradem
—
Nekla.
Sešílel?
Vždy
proti
nmu
byl by Vlastislav!
Klen. Však seslabený válkou
s
Neklaném,
a Krasník silný byl by na podiv král moravský mu slíbil pomoc svou!
Nekla.
Ráno ukrutná!
O, velci bozi!
Tyr. To zrada
zem, erná,
ohavná!
Kru Za jakou cenu sliboval a odkud bolestnou tu zprávu v oj.
Klen. Co králi mi neznámo
mu
král,
máš?
Krasník navzájem, Co vím,
slíbil
Kruvoji.
jest,
vše podlý sluha jeho prozradil, jenž v ruce moje padl po boji a o své žití chvl se zbable. Byl s Krasníkem kdys v Nite u krále a ví, že s franckým králem jednal též, a nedávno že posla vyslal tam. Te, kníže, dovol, abych spoinul. Jsem k smrti znaven. Prudký byl to boj. To ješt vz, že couvá Vlastislav zas nazpt k Lucku, síly sbírat své.
Nekla.
Dík,
vrný
Klene. Jdi a
(Klen odejde.
Chci
býti
sám. At
se velká obt.
až na
bohm
zapálí
Tyre, Kruvoji,
vy zstate, bych (Všichni odejdou,
odpoi.
1
s
vámi
Tyra
a
sestupuje se stolce.)
95
radil
se.
K r u v o je. Nekla
Nekla. Jsme
sami. Padniž všechna petváka. Vím, že jsem ztracen. Vím. že podlehnu. Vše proti a zrada kolkolem. Co vy tu oba ješt stojíte? Vždy odstupuje štstí ode mne Je s Krasníkem! Jdi, Tyre, spoj se s ním! Je s Vlastislavem, ra mu, Kruvoji
mn
—
Kru v oj.
nemužné té Tvá, vru, malá byla petváka Dost, kníže,
slabosti!
ped
chvílí na stolci, a vrní tví nad tebou potásali hlavami. Dnes ješt v plné zbroji ukaž se na koni, meem zabuš v tžký štít, a mluv o žízni, kterou ukojit lze pouze luckou krví, nechceš-li, by o tvém strachu písn zpívali
Nekla.
Tyr povede
—
pluk svých
Jak postavíš se v elo je.
Kruvoj.
Povede
je
Tyr
zde zstaneš? Zavírá tak se v hrad svj Vlastislav? a
ty
Nekla.
Ty jazyk svj
do hradby uzavírej zub svých Jsi smlý, pi prabohu
Kruvoj. bys také byl! Ne sloužím jenž
vi
vrn
Tvá jak
ti,
Smlým kéž pouze mn, vyítám.
a
tvá mou polila mladé dívky horkým rumncem bázlivost, hle,
Nekla.
Já promíjím
96
ti
!
drsnost, jako vždy.
Nuž, poslechni
moji obranu,
tecf
nejsem sketou pec. O žití své se, vru, netesu, o svatou práva vc však bojím se.
Jsem
Nad
slabý, ale
vlastní slávu stavím práva zdar.
Kru voj. V
Nekla.
nemžeš.
nechceš, nebo
hájit
je
práva víry pozbude
ta svatá
kníže, tvj, když uvidí, že ty
lid,
mee
Já nikdy
Kruvoj. Ví dobe
ješt
netasil,
Vlastislav, co
pravis
ted,
posmchem
v svém vojsku hlásit dal vsí, kterou kouzelnice vštila na skále stojíc: „Tenkrát odkloní se, Vlastislave, štstí od tebe, vlastní Neklanv když divoce v tvých bude ádit adách Jeho když v ele vznášet vyšehradských vojsk a
s
me
!
o
Knížecí se bude jako orel když zlatá zbroj, ddictví Samovo, plát bude jako slunce v sláv své, co vdí hvzda vojsku celému!" Tak zní ta vštba. Smje Vlastislav se v bujnosti, neb ví, že nevzplane !
vdí
ta
hvzda
Nekla. On smje
v ele
Kruvoji,
se,
Tyr. To slovo mužné
Nuž,
Nekla. Vy dobe Zeyer
:
vštba
Spisy.
jiná,
tvých
ped asem
jest.
Kruvoj. Jest
rek
konen!
nechápete. Poslyšte. dávná, hlásící, '
XXVII.
97
i
že každé vojsko, které vedu
sám
—
v zmar povedu.
Ta vštba v odporu
Tyr.
kterou šíí Vlastislav. jednej jako rek. Však nedbej žádné Jsou vštby klamem, zlých jen duch lstí. s tou jesti,
Nekla.
—
Tof rouhání
Jest odpor,
o
vštby neklamné.
Jsou
!
nmž
mluvíš, zdánlivý.
Jsou záhady v osudu výrocích, a bda, kdo je luštit neumí. Jej zavedou. Já vidím jasn v nich. vštba brání vojsko voditi,
Mn a
Vlastislavu zdá se slibovat
jen tenkrát vítzství, když
sám v ele pluk
svých.
nebudu Však pozoruj,
že výrok onen mluví o zbroji, o mei mém a o mém oi též mlí Pozoruješ to? však o
—
mn
.
.
.
Ted opt doufám, nebot zejmé
jest,
že Vlastislava osud zhubit chce,
zrak osluje jeho dvojsmyslem, však se mnou mluví pímo. Zlatá zbroj
má
v sei bohatýrské zaplane,
o
bílý
ti,
Vlastislave, vstíc,
mj,
jak
se srdce tvoje
nad vzmachem
Šemík
poletí
zachvje mocným podivem
mee,
a
který tímal kdys
v boji proti Avarm Však ruka jiná, než ta ruka zde, jím bude mávat, ruka Tyrova! prý
Samo
!
Tyr. Jak? Kníže, chápu?
98
Nekla.
Pochop! Pojedeš na bílém oi mém, v mou odn zbroj, v mém plášti z nachu! Budeš Neklaném, ty vyšehradským budeš vévodou, a povedeš mé vojsko k vítzství. Ty budeš Neklaném, jak být by ml tím bohatýrským, mladým, nadšeným, a s tebou budou všichni bohové!
Tyr. Ty
hrdostí
m
plníš,
kníže
mj,
však myslíš, nepoznán že zstanu
Nekla.
Je
zavena
?
ta zlatá pílbice,
moem
kdes kuli daleko, celou kryje hustá jakás míž, jež kamy kmitá, jako hvzdami.
již
za
tvá
Tyr. Pak ukryju se snadn.
Kru voj.
Nezhrdni
však, Tyre, tak když budeš knížetem, na krátko jen.
a
Mysl
Tyr. ó,
než po tch, které
Dnes pochopit snad
Kru
tká má,
Kruvoji, po jiných výšinách,
taj
ti
trvají jen
m ješt
nkdy
den.
nemžeš,
slov svých vysvtlím.
voj. Že mluvíš záhadn,
sám piznáváš.
Nekla. Ted hádek necht! Tyre, Kruvoji, ted v ruce vaše kladu osud svj a osud práva. Ty,
mj
Kruvoji,
rádcem moudrým, ty jsi berlou mou, a ty, ó, bohatýre, pavézou
jsi
a
meem mým!
Jdi!
99
Bud mým vítzem
Tyr.
Bud
Bh
mnou
se
Kru voj. O
a svtlý jeho Syn!
kterých mluvíš bozích?
Nekla.
Netaž se!
At všechny vzývá bohy. Tyre mj, až vrátíš se, jak budu ti! tvá odmna. Ne malá bude,
vden v,
Kru v oj. Ty Tyr. po
em
usmíváš
má
Tyre.
se,
Nemže, Nekla dát.
duše touží.
Kníže, slib, Ó, ztracené mé štstí že padnu-li v tom boji, pochovat Tam, domu v tvá ve Chýnov dáš mi prostou mohylu dej nasypat Tak budu sladce v klín nivy spát, .
m
.
.
.
.
.
.
.
.
kde o štstí jsem snil, jež dosáhnout Tam teskním zpt, zde nelze na zemi kde velkou zvst o Bohu pesvtlém kmet velebný mi hlásil v dtství dnech Na lemu lesa stojí velký kíž .
.
.
.
.
Ty
nevíš, co to jest
na mohylu jak
smutku
Nekla. O
.
mou bude stín
.
.
.
.
.
.
Však jeho
stín
padati,
ted padá v duši mou!
mohyle mi nemluv, mluv mi jen sláv!
o vítzství a
Odcházím rozkaz.
Tyr. a dalších
Nekla.
ekám,
Jak smutný
kníže,
(Odejde.)
Jak snivý jeho zrak! to blouzní! Zuiti by ml, O neb neslýchané lucký potupil zradil jej! jej Vlastislav! Jak je!
em
ern
100
Kru voj. To blouznní mi iní
nepokoj.
jak nové jakés uení se svtem šíí. Jeho poslové kamkoli pijdou, modly kácejí a vyhánjí bohy domácí. Já víc, než tušíš, Tyre, rozumím tvým narážkám na svtlo zjevené.
Ty
víš,
Jed onen cizí, zhoubný, podvratný ti vnikl v krev.
Nekla. Ty oeruješ jej! Kruvoj. Má v žilách také Pemyslovu krev a sám to dl, že ona koruna, ta dávná, Samova mu záila v sny jinošské
—
Nekla. Ted vru, lekáš m! Kruvoj. Což kdyby sám byl druhým Krasníkem, a jako ten se Frank dovolal blouzní tak? a jejich boha, o A v jeho rukou tvoje tajemství!
nmž
Nekla.
Zas nový sok by takto povstával?
Kruvoj. Bud a postará
Tyr
kliden, kníže. Starý Kruvoj bdí
se,
aby zase v
as
odložil tu zlatou tvoji zbroj,
až na Neklaná na den zahrál
si.
Nekla.
m
O, Kruvoji, tvá slova mrazí .. Cos temného je v nich, jak ve hrozbách.
Kruvoj. Nuž,
Nekla. a
mlím,
.
nepátrej.
V tvé ruce Kruvoji ... Já neek'
101
dávám ti,
se
že tatáž vštba, kterou nyní znáš, žádá, krvavou též velkou
—
ob
Já o tonn mlel, dokud Tyr zde byl. Zní, jak by krev Jest smysl nejasný se toho
—
.
.
.
Kru v oj.
Vítze snad žádala? je Tyr mi pedrahým. Krev drahou, pravda, vštba urila! Ted o tom nemluvme. Až pozdji. Co s Krasníkem?
Nekla.
Ne, Kruvoji,
.
.
.
Kru voj.
Dej rozkaz Klenovi, by neodkladn pepad' Kouim hrad.
Nekla.
At iní tak!
Kru v oj.
Nekla. Kru v oj.
A aby Ji
Nekla.
zážeh'
jej!
knžna velebná. ped ní klant se.
Je Straba v hrad, sluší šetit,
O, Kruvoji, kéž onu korunu,
tu osudnou,
korunu Samovu
V
mi, nebažím v mé ruce vydá. po svatém skvostu, Samem nebudu! Lid ale v její aromoc a v bájnou velikost, jež spojena prý úzce s ní.
ví
Kru voj.
Nuž, kníže, bude tvou! proto v Kouim hrad a Strabu poprosím, by jela sem. Zde její místo. Kdyby ale snad se zdráhala sem jet Mám nutit ji? Já s
Klenem pjdu
.
Nekla.
Ne, Kruvoji,
a kletby
její
píliš
má
.
.
plnou volnost svou,
lekám
102
se.
Kru voj. Má
volnost
však povinnost
svou,
má
též
ted zachrániti onu korunu, po které sahá Krasník, Vlastislav, a o které snad skryt blouzní Tyr! Já promluvím s
ní.
Na mne
spoléhej. (Odchází.)
Nekla.
Stj! Ješt slovo
.
.
.
Pived
Kras-
níka,
když Klenu podaí se
Kru voj. A
Nekla. af
hrad.
Sem jej pived pecnám
neunikne na Moravu
Kru voj. Chceš af
ztéci
zdráhá-li se!
mrtvého
Nekla
mít
—
(kyne mu).
jej,
kníže, zde af živého,
Já pravil
pived
jej!
Pak nezapome bdíti nad Tyrem (Odejde.) Kruvoj. Kdo mže íci, že mi naídil, bych vynutil na Strab tajemství, kam Samovu schovala korunu? Kdo mže íci, že mi naídil, !
bych zabil oídbojného Krasníka? Kdo mže íci, že mi naznail, bych Tyra nešetil, zakmitne-li se píliš živ pelud koruny ped zrakem jeho divn blouznivým? On neek' to, a pec to všechno chce. A všech tch pání otcem jsem já sám!
Tak
sloužíš
mn
v té bledé bázni své
A
já? Já poslouchám jen matným pokynm, jež dává mi ó,
Neklané!
103
—
to
vn
tajné,
neproniklé „co",
nechápem', a které ídí nás a lidské strojí všechny osudy! (Odcházi.)
jež
Promna. Hrad Kouim. Prostranná sí. Velký nkolik devných zaernalých bžk.
byzantského slohu. Je veer. Blízko krbu byzantská.
Straba
Krasn
drží i
peslíci,
sedíc
visí
lampy
blízko
k chodí nepokojn po
Nad ním na ímse
krb.
Podél
zdi bohatá kesla kovová lampa téí
a
pede
roztržit.
Je slyšeti vítr a vzdálené
síni.
hmní.
Straba Jsi
(odkládajíc pe.slici).
bledý, Krasníku, a zdá se mi,
že rozilení stále roste tvé. Jsi chorý! Ulehni. Ó, bohové, jak smutné doby jsem se dožila Však neboj se, že budu naíkat Trud tvj tak tžký dost. Však nezoufej. Vždy Nekla silný jest a bohové s ním budou jako moje modlitba. !
Kras nik. Ty nevíš,
jak
m
muíš
Ty
straníš Neklanoví, prabábo,
jej
ze svých
vnuk
Straba. Zas výitky,
.
.
eí
.
tou!
nejvíc miluješ.
píse zas! Chce každý zvláš mou lásku pro sebe, ta stará
vy ale všickni krev mou pijete a o závod mé srdce trýzníte, ty,
Vlastislav
i
Nekla
104
.
.
.
Lakotný
Nekla, necitný a nemužný! Hrd Vlastislav a bujný! Lstivý ty a neupímný Trpkou pravdu dím však miluji vás pece.
je
!
Kras nik.
—
Stejn, díš?
Já ale dím, že straníš Neklánu! Straba. Sám proti Vlastislavu válíš s ním
Kras nik. Ty
ekla's mi, že
!
neupímný jsem.
Te
Ted budu upímný.
pravdu slyš, tebou jsem tajil. Neposlal jsem Neklanoví vojsko na pomoc, porazil, jak domníváš se. Klen ne Vlastislav. Já vyslal lidi své, by plenili ve pražském knížectví. Straba. Ty spojencem luckého knížete?
ped
již
m
Kras nik.
Ne, pramáti.
Vždy nenávidím
jej
jak Neklaná.
Pro
Straba.
tedy bojuješ?
Kras nik. Bych škodil obma a koist sám z toho sporu. Dcko zbloudilé! Straba. Ty budeš zkrušen. Každý
ml
silnjší
jest tebe z nich!
Kras nik.
Já však jenž silnjší je obou.
Kdo
Straba.
Krasn
i
k.
mám
spojence,
to jest?
Král moravský a také francký král
na mne bledá, zsinalá, Neschopen velikých jsem zdál se ti vždy
Ty ty
hledíš
mlíš
ustrnulá.
in
105
?
Blud uznej svj. Já budu králem sám, moravský, a Vyšehrad mj bude stolec, Lucko podnož mj.
král jako
Jak Samo budu velký, pedek náš. O, Strabo, vydej mi tu korunu, již nosil on, ten velký bohatýr! Mým budiž ddictvím jak jeho moc a sláva jeho, štstí!
Straba.
Poneseš
k Frankm snad? A na skrá posadíš ji v onen den, až klekneš ped králem, až skloníš hlavu ji
—
Kras nik.
Klekat nebudu, skloním, aby korunu mi na kladl. Pevná bude tam, kde ruka jeho postavila ji.
jen
elo
n
Straba. Ty sluhou král budeš!
Kras nik. Sám budu
Nebudu!
teba poddaným Já mocných Frank uznám nadvládu, však v adu král za to zasednu, a žádný Nekla, žádný Vlastislav králem,
mi hrozbou nebudou ó,
pramáti,
a žehnej mi
už.
Vydej mi
Samovu korunu !
(Klekne
ped
ní.)
Straba.
Otroku! Proklínám tvou zrádnou krev a podlé srdce tvé Den prokh'nám, který ti život dal, a vlastní lno své, jež poalo máf tvého otce! Proklet bud ten a vše, co dýše v nm! Nech do prachu
dm
106
krov jeho pyšný brzy zítí se!
Kéž
ohe
zem
stráví,
nm
shltí jej,
ani stopy nezbylo, by po neb douptem byl, mrzký hade, tvým
!
(Chce odkvapit.)
Kras nik. Tvá
kletba
strašná!
Odvolej
ji!
Stj!
Kam spcháš? Zsta
!
Spchám nkam
Stra ba.
Kras nik. Noc
v dál! pišla už, a duní blízká bou.
a. Co je mi noc? Co bou? Co vichice? To úsmvy jsou, hrzou jsi jen ty!
Str ab
Jdi!
Ustup (Dvée
z
cesty!
se rozlítnou a vejde
Klimbá.)
Klimbá!
í
to zjev? Mluv, bledá mátoho, pro bohy, mluv, je Klimbá mrtva a jsi její stín?
Klimbá. Tvá Klimbá mrtvá
je,
však nejsem stín.
Jsem vyvrhelem
jen a prokleta.
Jak slabý jsem, ach, tvor! Vždy vejíti v hrad nechtla jsem, vidt z blízka jen já chtla krov, kde nkdy žila jsem Bou mne vehnala. ach, šastná, istá Stra ba (objímají). Ty jediná mi, Klimbo, z.
.
.
stala's!
Mé srdce siré A nž v nm Klimbá. mne neblahé,
tak jest v starob.
trí
—
Nedotýkej se pramáti velebná!
107
Jsem skvrnou, ruce tvé však beze skvrn! vedli istou v snubní komnatu a istou budou na hranici klást
T
v hrob
plam
z
tebe
—
Co to znamená? Ty skvrnou jsi? Ty blouzníš v chorob! Klimbá. O, nech m, nech m! Já jsem mor a smrt Straba.
a hnusný hích, jsem vina, prokletí! (Choulí se ke krbu.)
Ó, krbe otc mých, pro neplane v tvé erné hloubi ohe? Oistil kalný hích? by rudý plamen snad Ó, zlaté dni, když zde jsem sedala, a nevdla, co že vina jest! Ty rodný krove, na mne sesuj se a pohbi a pohbi hanbu mou která stále ve a bolest, bolest
mj
.
.
m
.
.
.
.
.
.
(Padne na tvá.)
Straba. Pi spasných bozích, co to znamená ? Kras nik. To zní, jak by t Tyr byl zapudil
domu Klimbá. a z
vyhnal. Tyr!
Kdo jméno
to
zde pronášel?
Krasník.
Ty nenávidíš
jej?
Klimbá. Jen na kolenou o nm mluvit smím, a s elem sklonným jak ped bohy! Ty
nm
nejsi hoden o mluviti, neb plné sobeckosti srdce tvé a mysl tvoje nízká. Já t znám.
108
Kras nik. Co
dom
v
zmije,
tedy hledáš,
—
mém? Bez vle
mé
jsi,
drzá, za
muž
šla,
a choí když tvj od sebe vyhnal t a moje ted když pomsta povinnost, ty vzpímíš se a syíš, stíkáš jed
Klimbá. Tvé pomst smál by se, je bohatýr On neukivdil tob, ani mn. On nevyhnal mne. Sama prchla jsem.
!
V tvj nepišla jsem dm. Já pišla jen u krbu zaplakat svých rodi a krovu tomu žalovat svj bol, pod nímž kdys stála moje kolébka! Ted pjdu zase odsud. Pramáti, dej jedinou mi slzu tvoji pít. Straba. Zdroj
v oích mých,
celý
a
ne-
šastná
jsem Pojd.
tolik rosy bolu
Pjdu
s
prolila
.
.
.
Noc nás ukryje
tebou.
a vítr ukolébá.
Klimbá.
S tebou jít? Ach, bylo by to sladké! Nejsem však už hodná berlou býti krok tvých. Ó, netrýzni mne! Co že proti sob zuíš zoufale?
Straba.
Klimbá. Jsem
jsi
spáchala,
vinna, pramáti, ach vinna tak,
že vyslovit to nelze
.
V
.
.
Tyr však
jest
kobce, v Chýnov, pod zemí skryté, šeré, tajemné, je obraz, pramáti ... To žena je, má velké zraky, zlatá z ní jde zá, jak bílé svtlo ...
109
a v rukou drží dít;
je to
Bh,
jenž pišel spasit lidi Tžko tak z póla rozumím ti vysvtliti, .
.
.
když mluvil Tyr, já tomu sama jen tu chápala jsem, nebof v oích má ;
hvzdné
to
v
svtlo, které s obrazu
kobce
té šeré
line
milosrdn cestou
tak
kams blahu
blíž
.
.
.
m
Vedl
soustrastí,
... tu náhle
se
zjevil
ten druhý, pramáti, ten ohavný,
jenž mne zas do tmy s cesty svtla strh' Straba. Já zšílím, nebof vše to píliš jest. Jak rozumt? Jsi bledá, chvješ se .
je smrt! Ty vinna svého chot hešila's
a v zracích tvých
Ty v
Klimbá.
dom
.
Ne, pramáti, tam ne
.
.
.
.
.
jsi?
.
.
Já klesla
dív
.
.
.
Straba. A Tyr to ví, a on ti odpouští? Kras nik. Když Tyr je sketou, nejsem sketou já!
On
zahyneš ped krbem otcovským, krev prokletá a smyje hanu tvoji, nevstko! (Pozvedá nž.)
Strab
Krasn
nezabil t. Nuže,
Stj
a. í
k
I
(chopi se Kiimby).
Ncunikne
trestu
Zahyne
Klimbá
(bráníc se).
Ne rukou tvou! Já zemít nesmím tak! Tyr nechce trest mj, chce mou oistu! Krasník (zvedá nž). Té, bídnice, hned se ti dostane
110
Straba
(vyrve
mu nž).
Sám
bídný jsi, a soudcem chtl bys být? Ty zrádce nehodný, ty otroku Ty, který na trh nese volnost svou, jak tlo svoje prodá nevstka! rod! Ah, bohové, a to, to jest
mj
(Krasnik ukryje tvá svou do dlaní.)
Klimbá. Ty bud mým soudcem!
Trpkost smrtelná
z tvých dýše slov!
Byl soudcem tvým tvj cho.
Straba.
Klimbá. On svtlý ty
bu
jak
hvzda na
jest jak
nebi,
chmura temná.
Straba. svj tedy hích.
Jmenuj mi
Na
Klimbá.
dvakrát mluviti?
Což chápat nedovedeš? Klesla jsem. Straba. Kde? Zde i v dom Vlastislavov? Klimbá. Co pronášíš to jméno proklaté? Ten bídník, Strabo Mliž! Chápu vše! Straba.
—
A
on
t
Tyru dal! O, podlosti!
To vnuk je mj! Kdo ze všech nejhorší? Mrazí Kde dno tch ohavností? Jsem velmi chorá. Pro je náhle tma? .
.
m
.
(Vrávorá a klesne do sedadla.)
Klimbá.
Ó, neumírej! Strabo! Pramáti Já usmrtila
t
Straba.
Ne, Klimbo, ne
111
.
.
.
.
.
.
Klimbá. Ty
klneš mi>
Stra ba.
Vždyí on
ti
prominul
.
.
.
(Nastane velký hluk za scénou.)
Zem, zdá se, boí se? Hrom burácí Krasník. To lidské hlasy jsou ... To zbra To boj .
.
.
!
(Vejde rychle sluha.)
Sluha.
A
Ó, pane, prchej Hrad jest pepaden kolem plny vojska jsou !
lesy
Krasník.
Mj me, mj
luk!
(Trhá zbran se stn.)
Vojín
íranný
Mn V patách
vejde).
nepítel
Hrad zradou padl! Kníže na pomoc! (Krasník odkvapí a vojín
Straba.
Slyš, co
mu
následuje.)
eknu, Klimbo
ti
!
.
.
Slyšíš
Nuž, tedy (Zamlí
.
.
se
.
pomlka
;
.
m?
ryk boje je
;
slyšeti.)
Klimbá.
Pramáti, ty zemela's Zrak shasíná, a ruce jako led Ty zemela's a neslyšíš mne víc!
!
Straba. Což neslyšíš plá srdce v prsou mých? Nezemela jsem Jen piklo ucho Jaký to velký šum? Ó, ješt ne To zpívá Vltava a Vyšehrad .
.
.
.
.
.
pne, celý bílý lunou, k nebi se. Na skále stojí. Kobka v skále té, a v jejím šeru Pemyslovc prach! Stín obrovský!
To Vojen! Kyneš mi?
112
.
.
.
Ten samý jsi, co na behu Blanice Viz, jak
mé
m
Ty's odved zvadly, a zde viz, srdce zlomil v dvé
h'ce
jak zármutek
Klimbá. Ty
dm
pijel v tichý .
mé
.
.
.
.
.
probu
blouzníš, pramáti, ó,
.
se
.
.
1
Straba. Bdím, Klimbo, ale cítím, že jdu spát v tu šerou kobku. Budu sladce spát a
msíc bude
na nebi,
svítit
a dole zpívat bude Vltava, a celá temná skála bude znít tím velkým zvukem, který neslyší sluch dýšících, sluch ale zemelých
Klimbá. Straba.
Ach, neumírej Slyš, Klimbo.
!
Zsta
Rvou
!
.
,
.
Slituj se
se o tu korunu.
Pro
v ruce mé ji Vojen položil? O, píliš tžká je pro slabost mou. Tu korunu, já zahrabala ji pod dubem, který ze všech nejvyšší
pod Libušínem
ní nad
ostatní.
Ty znáš
ten dub. Já kladla s tebou vždy, když tam jsme dlely, v chladný jeho šer
na zlatých mísách krmi pro bohy. Až zemru, vyhrabeš tu korunu a odevzdáš ji vrn Tyrovi, a ekneš mu, a o tom rozhodne, kdo hoden jest ji nosit na hlav Tyr vlkem není, jak ti ostatní!
.
.
Klimbá. tu jeho
Straba Bud
.
s
.
Ó, pramáti, ty chápeš velikost
svtlou
.
.
,
Líbám roucho
(kloní se na její hlavu).
Zeyer: Spisy
.
.
tebou smilování! 8
XXVII.
113
tvé.
Klimbá. (Zstanou
si
v
S tebou
mír!
Hluk se blíží a roste. Krásní k sín a s nim ozbrojenci )
objeti.
Kras nik. Sem
vrazí do
za mnou, za mnou.
Stjte kolem mne.
Stra
ba. Zas probuzena! Usínala jsem! pamatuji se Zde nkde boj. Však pro a s kým ? v hlav tupo tak
Te
!
Mn
Kras nik. Jsme
K mba 1 i
ztraceni!
(blouzniv).
Už
Což abych
vnikli
do hradu.
zapálila, brate,
dm? Kras nik.
smysl zbavena!
jsi
Klimbá. je
Snad oista
v ohni?
Straba.
Klimbo, snad že v slzách je?
(Ozbrojenci staví se kolem Krasníká a zatahují
závory dveí.)
Klen
(bouí za scénou na dvée.)
Vzdej,
Krasníku, se!
Kras nik. Tož pro Klen (venku). Sem (Dvée vpadnou
Odpor marný
život tedy vejdi
sekyry, a
v sí. Vejde
Kras nik. Vy šeí O zrad
Kruvoj.
mj
dvée
rozbijte!
Klen, Kruvoj
vlci,
jest.
sám!
a vojíni.)
zrada vedla vás.
nemluv.
V
prsou bydlí
se.
Odvedem'
tvých.
Klen.
t
Bu
pokorný a vzdej na soud ped Neklaná.
Kras nik.
Knížetem jsem jako on. Un soudcem není mým.
114
Kru voj.
Jsi zrádcem. Knížetem jsi pestal neb knížectví už tvého není víc. My rozmetali všechny mezníky, ten lehne brzy popelem. a
být,
dm
Hrad Kouim byl. A bylo knížectví. Dnes v minulost to všechno zapadlo.
Krasn
k. Ó, Strabo, Strabo, kletbu tvou bozi slyšeli
Strab
í
Ó,
a.
petžkou
bda mn!
K r u v o Ped tebou, knžno, elo kloním Na Vyšehrad t, paní, povedu —
své.
j.
Straba. Ne,
Kras nik. Vy
psi
I
!
Kruvoji,
tam
s
tebou nepjdu.
svou volnost hodlám
já
Mn
z cesty
!
hájiti.
Pravím ustupte
(Napadá Klena.)
Tak docela
já
do minulosti.
ješt nepatím
Nekla
ucítí,
že nad nj mocnjší jsou knížata! (Bojuje.) pítel, francký král, Král moravský, pijdou se mnou útovati zde ti
mj
Klen
(bodne
Snad pochovat t!
jej.)
Bda!
Straba.
Klimbá. Klen (odcházeje
—
Brate s
mj
vojíny).
Hrad zapalte! Je konec Kouimi!
Krasník. To hrozné slovo, rána poslední! O, nadje ... Ty v krvi shasínáš ,
(Zeme, 8*
115
.
.
Straba. Ó, Krasníku, a
Te
ale slzy
já
ti
klnula!
moje padají
na tvá tvou bledou. Zemel s tebou hích, však láska moje petrvala jej (Vrhne se na jeho mrtvolu.)
Klimbá.
Ó, pomoc! Bledne!
Kru voj. Poj,
Knžna umírá
I
mnou. Vniká sem už dým.
paní, se
m
Straba. Jdi, Kruvoji, a nech s Krasníkem. Jsem unavena žitím. Bude hrad mou hranicí a popel kouimský mi bude mohylou.
Klimbá. Pramáti, poj! Kru voj. Spš, knžno, spš! Klimbá. O, dým už dusí
Kru voj.
knžno, odnesu.
Já násilím t, (Chápe
se Straby.)
Straba. Já zstanu. Jsem
i
žíti,
m.
volna.
Zemít smím
jak mi libo.
Kru voj.
Rozkázal
knžno, Nekla, abych pive t. Straba. Ó, Nekla kázal tak ? A co mi chce ? mi,
Mou lásku sotva, není ze zlata. Klimbá. Ó, pramáti, už skáou plameny po stnách sín.
Dým
Kru voj.
se valí
sem
Já odnesu t! Vím, co Nekla chce! Straba. Tu korunu! Samovu korunu!
Nuž, pust
(Chopí se Straby.)
m,
nech
116
m
zemít, Kruvoji,
a
eknu
ti,
kde skryta koruna.
Tak vykoupím se, jinak nmá jsem. Kruvoj. Nuž, rychle tedy Povz, hoí sí! Straba. Jdi tedy na práh, jdi, a povím ti! Kruvoj. Dív písahej, že povíš! Písahám Straba. !
!
Kruvoj
(spchá na
práh).
Mluv, knžno, mluv
Straba
I
Ty, Klimbo, pamatuj.
(šeptem).
Kruvoj. Sí ítí se už Straba. Klimbo, odsud! Spj! Ty nesmíš ješt zemít!
Klimbá A ty,
Mj
Pramáti
(vzdaluje se na práh).
krove otc Kolébko bratr! Strabo! Žal, ó, žal, ó,
(Zahalí
Kruvoj.
si
!
1
!
ó,
žal!
tvá.)
Pojd, Klimbo, meškat nelze déle už! (Prchaje a tahaje Klimbu za sebou.)
Ty písahala's, knžno, tedy mluv! Kde koruna je?
Straba
V
(se vzpímí).
ln zem
je!
(Hluk ssujíciho se domu.)
Kruvoj.
o, prokletí, jsem (Zmizi
s
Pjdu
Straba. s
—
spát!
Za chvíli sítí se sí Krasníkem v troskách.)
(Klesne na mrtvolu Krasníkovu. a pochová Strabu
pelstn
Klimbou.)
117
JEDNANÍ Temeno pustého vrchu zíceniny
z
V. Budce, jehož kouící
v okolí hradu
povzdálí vidti
Sem tam
jest.
osamlý
stojí
se
strom.
Mnoho nízkých ke. Velké balvany jsou roztroušeny mezi stromy a kovinami. Kr u v o j vede Neklaná zahaleného do temného plášt.
Kru
Hos
t i
v
í
t
jde za nimi.
Zde v jistot jsi, kníže, kámen omšený a kolem
voj. Hled,
usedni. stín.
Jak ticho zde a dole jaký ruch!
Hosti vít. Pro, ote,
bráníš mi, bych taky šel
—
Nekla. Kam? Host
i
ví
Do
t.
boje
!
Nekla.
Ml,
píliš mlád.
Jsi
A vzácný
Hostivíte,
ml
život tvj.
Ty's stolce ddicem. Tvj Vyšehrad, Samova je svatá koruna.
tvá
Kru voj. Tu
vzala Straba
Nuž, význam
žije
její
s
sebou v mohylu.
ale dál.
Host v Kéž ddictví své tedy hájit smím Kru voj. Za tebe, dít, velký bohatýr i
í
t.
dnes bojuje, a bozi budou
Tam
v
dáli
jak zlatou
s
ním.
vidíš pláti ve slunci
hvzdu
zbroj
118
—
!
Host
i
Zbroj otcovu!
vít.
Pláš jeho nachový
vlá
povtím
o
a jako orel, bílý jeho se nese v prachu oblaku
—
Nekla.
mj
To
Pro
H ostí vít. sám Tyr
Pro
Tyr,
synu. Nese moji zbroj. ty
sedíš zde a skládáš ruce v klín? jest tak
knížetem na míst tvém.
mužem? O, jak Vlastislav in svj híšný pykal, bezbožný Mn k plái je ach, Krokv starý hrad nejsem
by
;
tam leží v popeli! Ten svatý dm, kde Libuša se nkdy zrodila, kde býval moudrý Krok a Pemysl tisíc písní, zlatých pohádek, moje matka povídala mi a sladkým pla hlasem, odlítly
Ach, jež
jak ptáci z hnízda,
hrad když sesul se!
Já Vlastislava, toho lupie, víc za to nenávidím,
ech Nekla.
ote mj,
že chce býti vévodou celých, a že chce mé ddictví.
než za
to,
O, Kruvoji, jak
skoní dnešní den!
Je silný Vlastislav, on sebral lid
svj
veškerý.
V tch
plucích
nesetných
ne pouze muži jsou a jinoši, však dti též, neb naídil mj mocný sok, by krajem nosili
tém
me
jeho dlouhý, a kdo nad ten pak mírou svého tla nl, byl v
119
me šik
hned
pa
vadn
vojska, a kdo zdráhal se,
ostím toho mee.
Kru voj.
Peetné
vojsko lucké. Tvé však chrabré jest. Je píliš hrdým, pane, Vlastislav, než aby s pokoením minul se. Vždyf rozkázal svým rekm v bujnosti, by s sebou brali svoje rarohy, své sokoly, své orly, jestáby, své blozory, aby ptactvo to se nasytilo tly našimi tak jist je svého, kníže, vítzství. Však hrdou mysl bozi trestají, a odvracujou záící svou tvá od toho, jenž jim rovnati se chce. jest
—
Hos
t
i
v
í t.
Stín velký
pták
to
padá
s
nebe Oblak !
Kru voj.
Blíží tedy voj
se hlavní s Vlastislavem. Jako zní dusot dálný.
ko
Nekla. ted tedy
jest
hustý!
se
hrom
Nastane koho
a zhouba
—
z
nás?
Kru voj. Já spchám, pane, sedat na kon. Tvj o se dole pase pod vrchem. v jistot zde, hle, na blízku tam
Jsi
stráž tvoje bdí.
Nekla.
Jak strašn doráží
ten lomoz zbraní
Host
i
sem!
Mj
vít.
Jak proti
sob
ote, pat!
vojska burácí!
120
Kruvoj. Už
déle meškati mi nemožno. místo své se beru. Budiž zdráv!
Na
(Odkvapí.)
ml
Hosti vít. Kéž
bych kídel!
Tam
bych
lett chtl! v uších krev!
Mé srdce bouí. Huí Zbra chtl bych, zbra
Nekla i
(Chce za Kruvojem.)
mj
Stj, Hostivíte
(zdržuje ho).
Ty dcko nerozumné
Host
!
—
Vždyf
vít.
mám nž
—
Nekla.
Zde zstaneš, a ani kroku dál, pi prabohu, chlape, ztrestám t! Host vít (zapiáe). To trpké jest, svou vli sic, i
nemíti.
mne
Ty nemáš
pro
pro
zde? Ty byla's hrdinná
nejsi
a milovala's
lásky.
Strabo,
m
Nekla.
Ty nevdný!
Mru strachem
moje pod kídla jako pták bych skrýt a ty mi vyítáš
Hosti vít.
Nekla.
ach,
o tebe, tys
O,
bu mým
t
chtl,
promi mi!
mé
Pojd sem,
vše,
dít.
Zírej
dol v plá
zrakem. Rci, co dje se. nemám odvahy! Chtl jako kámen hluch a slep bych být a probudit se k žití teprve, až hlas by zvolal Kníže, vítzství a
Sám na
to
hledt
:
121
H
oS
t
v
i
Ted
1
t
(vystoupil na vysoký balvan).
ote, nelze nic. Prach pouze vidím, letí k oblakm a blýskavice zbraní svítí jím. rozeznati,
Jak duní zem prach ponkud
.
Ted
.
.
rozehnal
vítr
Tvou vidím
.
.
.
zlatou zbroj,
jak druhé slunce svítí! se valí naše vojsko za Ó, všecko ustupuje ve kde zlatá hvzda ta se Ted slunce osluje tak
—
oi zavít musím
že
jako
bou
Tyrem
.
.
.
zmatku, objeví!
mi zrak,
Nekla.
Dít,
slyš,
krok jakýs na blízku a lámání
pod námi vtví
Hosti Vit
(hledí
ke
.
.
dol opanou
.
Kdo
stianou,
to je? než byl
.
.
.
posud
hledl).
Hoch jakýs sem se bere ve spchu. (Objeví se Zbislav.)
Nekla. Co
hledáš zde?
Ty znáš
m?
Mluv, kdo jsi?
Zbislav. Ne, neznám
tebe.
A
co
hledám zde?
As to, co ty. Chci odsud vidti, jak dole bojuje se. Zaveli násiln, neb chtl jsem s nimi jet
m
do boje svatého
.
.
.
Když
odešli,
já unik'.
Nekla.
t
Zajímá tak
tento boj?
Pro
122
velice
svatým nazvas jej?
Je svatým, nebo vede Vlastislav o ddictví svaté Samovo.
Zbislav. jej
HoSt
v
i
í
(slezl s
t
balvanu).
To ddictví je svaté, však ten boj? Chce Vlastislav, co patí jinému, a proto odbojným jest lupiem
Zb
i
s
1
a
v.
A nemám zbran, pece ztrestám t —
za smlost tvou
Hosti vít.
Nekla.
(Vrhá se na nj.)
Jsem
silný,
—
pozor dej
Až v dtská srdce vnikla naše záš (Odtrhne Zbislava od Hostivíta.)
Co vám
Vy
ten spor?
sotva odrostli
metlám matek svých
jste
Hosti
vít.
má!
Ach, matko
Zbislav. Máš
strach a voláš
matku na
pomoc?
Vru nemám.
Zbislav. Strach?
Je
mi
teskno však, neb zemela mi matka nedávno. Ó, nkdy cítím její pítomnost, cos jak polibek van jako lehký Ted zdá se mi, mi bloudí po ele že šepce v tomto strom její dech. .
.
.
.
Host
i
vít
(dojat).
.
.
Zde ruka má,
a
nechme hádek
I
moje matka v
kam
uspala
ji
ln zem
tak.
dlí,
hrozná Morana.
Noc smutná byla
to
123
.
.
.
jak vyli psi
!
.
.
.
z
b
s a v. V tvém oku cos jak sladké vábení a hlas tvj jako ptáka. Dobrý jsi. Hle, za pítele bych míti chtl! Mít pítele Ó, duši dal bych mu, a kdyby koruna ta byla má,
i
1
t
!
o kterou ji
s
vedou
dal bych
boj, já
mu
úsmvem!
Mj
Nekla. Ty zapomínáš,
synu,
mým
že
zírej pec! zrakem jsi.
na balvan.)
(Zbislav a Hostivít lezou
Zbislav. Ah, jak mocný blesk! To Nekla sám je v zbroji zlaté, v zbroji kouzelné, o které tolik v Lucku pi rudých ohních
—
Hostivít
(stranou).
že otec je to
mluvili
O, žc nepravdou,
sám
!
.
.
.
Ted oblaka pták pyšn vznášejí! Stín padá na zem jejich perutí, šum jejich kídel sem až slyšet jest,
Zbislav,
se dravých
jak by se déšf na stromy hustý Ó, plesej, srdce, jede Vlastislav, jeho erný jako tmavá noc!
lil.
k
Ted, Neklané, tvá pišla hodina! Zde dráha koní tvá, je po tob! To vojsko ptaí, mrak co deštivý, ted kryje slunce, není vidt je. Skek jejich píšerný! Hle, polekán voj
couvá Neklanv.
Nekla.
Ó,
124
bda
mi!
Hosti
vít.
Ty
hvzdo,
zlatá
Mrak pronikni
ó,
kde jsi, kde jsi?
a svi
Zbislav.
Hle, orlové!
Jak v nepátele perou kídloma! Prach zahaluje vše však zejmé že ustupují pražští! .
Nekla.
.
jest,
Ztracen jsem! (Zahalí
K
.
tvá.)
si
hvzda nyní pronikla! Mluví bohatýr, jejž nese pyšný o, ted s vojíny, svj povznášeje me! Hle, oblak ted zas letí druhý tomu z pták vstíc! Tot oblak šíp z luk Pražan Ó, spasní bozi Ptáci zlekáni se vrací k pánm svým a tlukou te jim v tváe kídloma!
Hosti vít.
O, zlatá
bílý letí
!
!
Zbislav.
O, zármutku!
Hosti
vít. Jsou lutí oslepeni! Couvají a proti dravým ptákm brání se krutá nastala! O, hrza, ds! Ach, jak padají Já vidt nechci na obou stranách mrtví tžce v prach
Se
.
.
.
(Odvrací
Zbislav. Co požár Ó, blesku Af padne
s
!
se.)
plá ta zlatá v slunci zbroj
nebe, skol
Nekla
!
Zuí
o Vlastislava srdce
125
jej,
skol
jej,
jako bou,
chvje
se!
skol!
Hosti vít. Bud bohm
chvála!
Lutí prchají
Nekla.
Ó,
opt
dýši
Zbislav.
Staví Vlastislav
se prchajícím v cestu
—
H os ti vít.
Strhli jej
!
^
Je na zemi! O, rozdupejte vy silní kon
Ml,
Zbislav.
tys
jej,
ohavný!
O, spjte bozi všichni na pomoc Hostivít. Ó, srdce jásej! Znien nepítel! Ted jali Vlastislava !
—
Zbislav. Je zachránn
Spasil se!
Sedí zas na koni Ach, jak mi volno! Díky, bohové! !
Hostivít. Však prchá, prchá! Sketa! Zbablý! Zbislav. Ml, rouhavý! Onf velký bohatýr! Hostivít. A prchá z boje! (Seskoí
Zbislav
s
balvanu a vrhá se k Neklanoví.)
(seskoí
s
balvanu a vypukne v plá).
Ote
Nekla. Co
nešastný!
hochu?
praviPs,
Vlastislavv syn
Zbislav. jsem ubohý.
Nekla.
Pak, hochu, zajat jsi. Ty, Hostivíte, stež jej. Silným jsi. Už Kruvoj pijíždí! Vstíc letím mu! (Odkvapí.)
m—
Zbislav. Vy vydáte ty a ten krutý muž
126
v ruce nepátel,
Host vít. Tam dole,
Slyš, Zbislave.
i
vidíš,
pase se
k.
mj
Sedni na nj. Prchej. Ale spš! Jed do lesa. Však jdi, než pijdou sem. Jdi.
Zbislav. Ty
Host
i
nad
pustíš
m? Mn
vít.
hoem
tvým. Jsem
srdce krvácí
starší,
než
jsi ty,
a lépe chápu tvoje neštstí, než, Zbislave, ty sám.
Zde ruka má.
My nebudeme nenávidt Zbislav.
Tvá
líbám tvou!
se! Jsi
dobrý! Však
kdo
jsi?
Hosti vít. Syn Neklanv! Tvj pítel, Hostivít. Zbislav. Syn Neklanv? Hostivít. Nuž, ano. Ale spš! Zbislav. Kéž všichni bozi, druhu, s tebou jsou! (Objímají se a Zbislav odkvapi.)
Hostivít. Ted za
mým
otcem. Zbislav ubohý!
(Odejde za Neklaném.)
127
Promna. Vlastislavv hrad v Lucku.
Sin.
pevnna tžká kovová lampa, stolec
stran na
na jedné
stojí
vené okno
Na sloupu je pirud prostor. Vysoký V pozadí velké ote-
noc.
ye
osvtlujíci stupni.
dvma
kamennými sloupci. Je vidt nebe plné hvzd. Vlastislav klesl na stupe vedoucí ke stolci. Na mezi
nedaleko
zemi,
nho
leží
jeho
me
a
štít.
Durink
stojí
na-
klonn nad nim.
Durink. Tak plakat, kníže Nikdo nevil by slovu mému, kdybych vyprávl, !
co vidl jsem, co slyšel
—
Nech m, nech! Vlastislav. Tvou pohrdávám, sluho, útchou. Ty chápat nedovedeš! Na výši ty
nikdy nestárs, nikdy neklesFs
též v propast ve chvíli, když nesla
peru v
tvá
letu
pyšném ke
t
slunci
Mé chrabré vojsko Hrdé moje sny Vše ztraceno! Jsem znien! Skryj se, tvá, pod zem se skryj, abylsJli tvj rumnec, !
ten požár hanby, radost nebudil
posmch nepátel! Durink (stranou). a
Trp! Sladko
tvj vidt plá! Jsem ervem! Co
Mou
závist budívaFs,
bych mohl
Tvým jsi
byl
s
te
je jsi
ty?
útrpnost
tebou mít. Však
nemám
jsem sluhou, jemuž
s
jí.
pohrdou
hrstky zlata házel v obliej.
zlato tvé jsem splácel úsmvem vždy úslužným, vždy sladkým, pochlebným.
Za
128
Jsme vyrovnáni. Sluha já, ty pán. Kdo íká: otrok ekl: nepítel. Vlastislav. Lze ješt povznésti se?
—
Jako
bou se Neklanovo vojsko valí sem. (V'stane a j
Snad
v lesích duní jejich kroky už,
v tch lesích, které chvly výkiky se radostnými vojsk mých nedávno, když vracel jsem se vítz nad Sasyl Ach. jaká chmura visí nade mnou, a noc tak jasná, tichá, plná hvzd!
Jak mnivý, ach, osud lidský jest, my stíny jsme, vy svtla vná, však tam nahoe, v tom temném bezednu, vás nedotýká as ni osud se! My o tom sníme, býti jako vy,
my
ubozí, a bozi
a povznáší nás
smjí
se
vzhru, vzhru k vám,
a pak nás pustí Jako jedna z vás však v ele vojska Nekla jasn plál. On velkým byl ... Já malým cítím se. Ped jeho tváí klesl voj v prach pravdu v Chýnov O, Kruvoji, jen domnnka, že Nekla malým jest, mé velikosti byla podstata! Byl Nekla tich, a hmotným byl jsem já. Já vyzval jej, a on jak olbím vstal a elem svým se nebes dotýkal. O, pelud jeho záí v duši mé, já vidím jej, tam letí obzorem na bílém oi, nachem hoí pláš, .
.
.
mj
ds
Zeyer
:
Spisy
XXVII.
!
n
129
me,
zbroj plane zlatem, blesk je jeho
ped ním šílen mj prchá voj — Durink. A s vojem tím ty prcháš, králi, sám! a
Vlastislav. Ty otroku! Ty posmívat se
Durink.
mn?
Já dopluji pouze mezeru v tvé živé vidin. Však tší tvj, pane, hnv. Tot dobré znamení. Já králem nazval t, bych uve zas ti v pamt dávný, pyšný zámr tvj.
m
Vlastislav. Ty tam
jsou sny!
Zapadlo království,
než na povrch se zem vyneslo. On, jejž jsem zneuznával, jediné má právo Samovým být ddicem.
On velký jest! A s ním je vítzství. Durink. Pro tedy prchaKs ? Pro jsi nevydal se v ruce jeho, prose o milost!
Vlastislav.
Svých pyšných
zámr
se
odíkám, svou dstojnost však hájím doposled. Já neprchal, bych život zachránil, sem spchal jsem, bych draze prodal Zde zhynu jako muž a bohatýr. Voj poražen jest mj a rozptýlen, a stojím témé sám. Nuž, stane se tento dstojnou mou mohylou, a pomníkem mé slávy jeho rum. Že dobude jej Nekla, dobe vím, však kámen za kamenem do rukou mu padne jen a každý zaplatí
dm
120
jej.
mi reka životem
mou v Durink.
krvi
.
.
Sléz najdou zde
,
mrtvolu.
Slyš radu mou,
Vlastislav. Po radách nelaním. Durink. Však slyš
Smím
m
pec.
mluvit, kníže?
Vlastislav.
Mluv! Však zdá se mi,
že naslouchati sotva budu
Durink. Kdo
ví?
Slyš,
ti.
pane, k
Nmcm
uprchni.
O, trháš sebou, tedy slyšeKs
m.
Nmcm.
Nuž, prchni k Silný vrátíš Máš uznávat nad Luckem Vyšehrad? Vem celé echy, za to uznávej nadvládu. Jsou daleko, pak tlak jejich tedy bude mírný jen.
se.
Nmc
Vlastislav. Ty strašným slovem v temno lákáš
Ne, ne!
Bu
m
!
proklet za tu myšlenku!
Jsem podlý, jak to dít, Krasník byl? Já velkým býti chtl, a nebyl jsem! Mám proto v kalu brodit zloinu? byl by Nekla Vznešený, Samo stál by v dob, olbimý, pro mne budoucnost jen prokletí
Tím vtší
!
jak
a
by nalezla. Ne, lépe zemít zde. est zstala mi a tu uhájím. Jdi v noc a tmu! Jsi hanba a jsi hích!
Durink. Tak svého syna málo
miluješ,
že zahazuješ jeho ddictví? 9*
131
Vlastislav.
Mj
mjZbislav!
Ó, kde kde jest? On bude pavézou proti vábení Jeho ddictví: isté! Zbislave!
syn,
jest,
Sem, Zbislave!
mn
proti tob, na cestu zrady. tot jméno moje
(Zbisl a
v vejde.)
Sem, Zbislave, sem, v moje
Z
a v. Já k já hledal
bi s
1
t
tob
—
šel,
když na
objetí!
mne
volal
jsi,
Vlastislav.
Já toužil po tob! pevn, pevn v náruí. O, drž Mé dít, hle, snad poslední to noc se na nás dívá zraky hvzdnými Však ne, ty nesmíš, dít, zahynout! Slyš, Durinku, povedeš Zbislava hned na Lovín, kde blaze s matkou než sem jej vedla
m
.
.
.
—
Zbislav. Ne. já zstanu Když zahyneš, zahynu s tebou též. Vlastislav. Ty budeš živ! Já chci to!
žil,
1
Vzpomínat kdo
ml
Ml
mnoho chyb
by na
jsem tebe
tm
mne
nžn,
s láskou,
nepátelm zlým
Zbislav. O, kdybys ten dobrý
Vlastislav.
je
—
Co
ty?
nev
—
Což
vdl,
ne-li
jsem, dít, miloval však, ó, jim, jsou tak zlí?
ote, Hostivít o
132
nm,
dít, víš?
Zbislav. Já povím pozdj' ti. Vlastislav. O, Zbislave, je
„pozdji" jak zrno. Doká se kdo je vidí v brázdu klást?
žní každý,
Zbislav. Co
pro jsem
íci chceš ? Ja zapomínám však, hledal, když jsi volal
m.
t
Ped Na
branou hradu krásný stojí zjev. koni je a ženské roucho má,
a závoj dlouhý, jímž se tpytí cos na hlavy temen, jak hrstka hvzd.
Vlastislav. Zbislav.
Bílá mátoha.
Chceš uhlídat
Durink Hlas (za
dít?
Zjev, pravíš,
(u okna).
K oknu
ji?
pistoupni.
Je pravda to!
Kdo
^Volá.)
jsi?
Já Klimbá jsem a dležitou zprávu pináším klamal Vlastislav, Bdím, Durinku? scénou
i
sluch
Sem
m
mj?
pochmurné? ved Klimbu sem.
vrací se v té chvíli
Kaž bránu
otevít,
(Durink odejde).
Jdi,
Zbislave, já zavolám
Bud na
blízku.
t
zas.
Tu zprávu
vyslyším, pak rozhodnu, co s tebou dít se má.
Zbislav. Ach, nerad
Mn
jdu.
smutno, teskno tak,
jen když jsem s tebou, cítím úlevu. Zas v oích slzy Ne, smji se,
mám
!
vždyt vidíš, že se smji! (OJejdej
133
Nechmu
se'
Vlastislav. Hoch ubohý! O matku vede plá. (Dvée
se otevrou,
Bud
vítána.
Bu
vítána.
olijeví se
Klimbá.)
Co stojíš na prahu? Nuž vejdi pece v sí!
Klimbá (vejde.) v
mou
Jak píšery se hrnou vzpomínky truchlou duši. Vlastishve, hled,
u toho okna, s
—
víš
tch na mne stn,
se bledá ne
Vlast islav. Tvá
mne,
s
padá mráz
ó,
a šklebí Morana toho stolce tam!
pam vrnjší
Ted pamatuji
též.
je, Klimbo, mé. u okna
Tam
jsem poprvé o lásce mluvil ti na tytéž hvzdy tenkráte zírali Svdkem pak jsme spolu v opojení byl onen stolec blaha sladkého, když láskou zpita, padla's poprvé v mou náru, Klimbo. .
.
.
Klimbá. Kletá hodino! Via stisla v. O, neproklínej, byl to sladký sen! Klimbá. as onen leží v hrob. Byl kdy zde ?
Mám
upomínku trpí v pamti, vyhání mi všechny ostatní. Na Chýnov vzpome si, kde odmrštiTs od sebe jak jedovatý býl. ta
m
Vlastislav.
Já šílen byl,
ó,
Klimbo!
Promi Však prominula's, vždyt se vracuješ
zpt na mé srdce! O, V mém pokoení zase
134
ty velká jsi!
hledáš mne,
mi!
mne, jenž
t
v pýše své byl opustil! byl neštstí!
Den onen zaátek Tyr klnul mi
Klimbá. to
—
nž
O, vjelo jako
jméno v srdce mi ... Já picházím,
nm
bych
mluvila. Nuž, slyš s tebou o v patách nepítel tvj. Obklíen hrad tvj je tsn, seven se všech stran.
Mn
Za málo hodin bude nemožno ti uniknout. Hned pijdou poslové ti ohlásit, že Nekla vyvolil za sebe bohatýra chrabrého, ti souboj. Ušetit tak Nekla hodlá svého lidu krev. Já ale nechci, abys bojoval, neb ten jenž zvolen byl, jest onen muž, když nehodnou, jejž podle zradiTs, mé poskvrnnou, bídnou vrhs mu na srdce isté jenž navrhne
m
—
Vlastislav.
S Tyrem
bojovat!
Rci mi však, Já v bitv nepotkal ho ty obáváš se, že bych skolil jej? .
Neb
o
mé, Klimbo,
Klimbá; Krev zrádná
žití
.
.
chvješ se?
tvá je
erná pes píliš
a skvrnou byla by mu na ruce, a mukou byl by pro nj tento boj. O žití jeho však se nechvju. nejvtším. Je bohatýrem v
svt
Vlastislav. Ty
pišla's chválit
jej,
m
snižovat?
135
Když ze mne hrzu máš, co
pec
k
Klimbá.
Úast
Vlastislav. Nic
t
v zloinu.
Ty mlíš?
víc?
Klimbá. Vlas t
víže
osob mé?
Brzy promluvím.
isl av.
Ty ekla's
mi, že nelze uniknout,
když neuniknu hned? Já zstanu, a boj ten podstoupím a dokážu, že bohatýrem velkým jsem jak Tyr.
Klimbá. Ty jel
proti
Vlastislav.
tedy prchal
v bitv? Bílý
orel
jsi,
slunci podoben,
zbroji,
tob
když jako
Pro
chlubíš se.
když v zlaté
nes'
jej
To nebyl
k
tob vstíc?
Tyr, to, Klimbo,
Nekla byl! Klimbá. Zbroj Neklanovu ml a jeho me. Stín Nekla je, a Tyr jest knížetem Ted ví to všechen lid a tese se o slávu svou a stolec Nekla zas. tedy porazil. Tyr z Chýnova
t
Ó, Vlastislave, on, jejž zradil jsi! Ty ped ním prchars, ped ním, slyšíš
Vlastislav. O, Klimbo, ty mi Tys's Ty ranit cheš
m?
Tyr byl v
té
zlaté zbroji!
život vracuješ
m
spasila!
Tásl
se
Nekla! K nebi burácej, divá moje radost Malým je sketou Nekla, a já pravdu ml!
skryt v stínu ó,
a
m?
Mým ml
!
by tedy
býti
136
Vyšehrad
•
a vláda v zemi. Sketou Nekla je a padl níž, a padl hloub než kdy
!
(Oteve dvée.)
Podvod na stolci! Poj, Durinku, poj, velká novina O, slyšte všichni!
!
Durink. Co znamená
tvá radost?
Vlastislav. To nebyl Nekla! Tyr
m
Nekla
však
ten velký bohatýr;
Durinku! porazil,
Je sketa Nekla. O, jak Ted jinou tvá má zase
malý osud
ne!
je!
mj
Te nechci,
by ten hrad byl hrobem mým! volá in! O, chabý Neklané, jak nicotou tvou mocn zatesu! prchám sám, však brzy vrátím se, a ne už sám! Spch je mi, Durinku.
M
Te
Nmec
Durink. Do
prcháš?
Prchám, nevím kam. Vlastislav. Snad na Moravu. Proniknout ten kruh,
tsn
kolem hradu svírá se, jenž tof jediná v té chvíli myšlenka, již
jasnou
Klimbá
mám.
mn
ve jediná myšlenka, však jasu není v ní! Co couváš, ruko? Slep poslechni! (siranom.
I
je
Vlastislav. Ty, Durinku, Zbislava opatruj Ty hrade mj, Ne, vezmu s sebou jej .
!
do kraje
chmu
se,
až vrátím se ...
A
137
vyjasníš zas tvá, ty,
ó,
Klimbo
—
.
Klimbá.
Stj!
Na
Slyš slovo poslední mé. viz
Samovu
nesu
Mn,
korunu!
ti
umírajíc, Straba
(Sejme závoj.)
svila
Vem
skvost posvátný.
ele,
na mne památku
tu velkou, jedinou
Vlastislav.
Dar, Klimbo, tvj
jest zas jak
vštba velkých osud
mj
je oslnn, a mimodk své elo skláním. Záhadou však jsi, a nevím, komu srdce patí tvé, to vášní plné, Tyrovi, i Z tvých slov hned záští, hned zas láska
Zrak
mn?
jde!
Klimbá. Ja, Vlastislave, nemiluji t, však tvou jsem byla, a co Nekla
mrak
mn ?
mi víc! Já byla tvou! To staí. Pistup blíž Stín prchajících
a sejmi
sám
mé
s
je
skráni korunu,
a na svou vlastní hlavu postav
Tak rozlume se. Vlastislav. Chvje ruka tak blízka
cíle
!
se
(Zvedne ruku a sáhá po korun.)
Srdce jásá mi
Klimbá
ji.
(bodne ho nožem).
Tak
—
utiší se
Zmije!
Vlastislav.
Pane Durink (piskoí k nmu.) Vlastislav. Jsem lehce rann pouze.
mj!
Bohm
dík!
Durink.
Klimbá. Ty
píliš brzy jásáš, otroku.
138
Ó, Vlastislave, tvou jsem žákyní U tebe zrady jsem se uila a lží a podskok a petváky. Jsi lehce rann? Ó, to postaí. Ty sketo bídný, který šlapal jsi po srdci mém, a jemuž byla jsem jen robou pouhou, kterou's vyhánl, když pesycen jí bys, nuž, tedy vz, jest ten strašným jedem napuštn, a chvíle tvé jsou skoup spoteny !
nž
!
Vlastislav. O, zmije, zmije! Zemru bez boje, a beze slávy zhynu
Klimbá.
Bduješ? To sladká hudba! Mha se klade mi Vlastislav. na zrak
mám
mj
sesláblý
síly dosti
Klimbá
(utíká ke
.
.
.
Však
vraždu pomstiti!
nejásej,
zvedne me.)
dveím).
Ne, ješt zemít nechci! Pochlubím se díve Tyrovi
—
Vlastislav
(zastoupí
cestu).
jí
—
Ne, hade zrádný
Klimbá
(uiík.ijic
Bu mužem. Vlastislav
uniknout?
Tyre Na pomoc! Durinku, a chra mne chra!
od nho).
(dohoní
!
ji.)
chmurná, krvavá! nesmješ se?
Zhyn, vlice,
Pro
Mn
ty
Klimbá.
(Bodne
Sketo! I
Omdlí
a
padne
na stupe u
Vlastislav.
stolce.)
Skonává!
139
jí).
Mn
Durink. tu
stydne krev! Jak tímá korunu v bledých prstech svých
keovit
!
Vlasti slav. O, Durinku, já slábnu, umírám Já klesám, podepi m!
!
Zbislav (vbhne). Ote mj! ped branou hradu Tyr je z Chýnova a Kruvoj
s
Vlastislav. tam vete
Tam
Ty's bled, ty vrávoráš!
Já umírám. Mj synu, Durinku, m, na stolec kníže jsem .
moje místo!
Zbislav. Vlastislav.
Durink
ním.
(mu
Bud, podá).
ji
Na
Vlastislav.
.
Zbislav.
.
jej
Ote,
bda
mi!
synu,
zdráv, Podej mi korunu!
.
.
Zde,
pane,
hlavu
postav
chvíli ve
k stoici.)
.
.
a celá krvavá.
jest
Tžká (Mlí
.
.
.
iVedou
.
mi je
ji .
.
.
.
.
.
mdlob.)
pomoc! Pomoc! Bledne
O,
strašliv!
Vlastislav (sebou Ulme). Co dje se? Kde jsem? Jaký to plá? Co na mé hlav ? (Sáime na korunu.) Ano,
Splnn
Já došel toho cíle Však píliš krátce!
!
tvj hrozný, osude Jak pustá
Zbislav. Jsem
je
Mj
sir
ta
O, to !
žití
Mn
!
ó,
140
posmch
je
k plái je
pohádka.
ote Hrza
a sám,
vše ted vím. sen
.
.
Ote, ote, slyš neopouštj mne! !
!
(Zeme.i !
Durink. co
Tch kik
te
si
zanech, chlape. Durinku, .
poneš? Náhle volným
,
jsi,
bez pána. Jak dlouho? Nejlépe ted Tyra získat si a Kruvoje. jsi
Zbislav. Ach, do mohyly, ote, táhni hned za sebou Durink. Já pravil, kiku nech! Zbislav. Jak t/rd se mnou mluvíš!
—
Durink. Však nemám
as te
s
m
Zticha dím tebou mluviti.
(OJejde.)
Zbislav. Ty slyšeTs ote? Vru, zdá se
nití
nevole!
ote mj!
Ach,
(Sedne a pláe
Co bez
Tyr,
tiše.)
mne eká zde?
tebe teJ na
i\'eJdou
se mi,
rumnec
že na tvé bledé tvái
KruvojaDurinkj
Durink. Vše
tak se udalo, jak pravím vám. Tak spor ted skonen. Skrotl Vlastislav. Tam hlete k stolci. Tyr. Klimbo Bože mj! !
(Spchá
Durink. Dám brány
k
ni.)
otevíti
dokoán,
by Neklanoví, pánu našemu, vstíc zely poslušn.
Kr u vo Jak
Jsi
j.
chmurn
úslužný
.
.
.
hledí bledý Vlastislav!
141
Tyr.
Mj nkdy
píteli,
ó,
žal,
žal,
ó,
že ureno nám tak se shledati. Klid bud s tvou duší! ... A to dít zde? To Vlastislavv syn je, Durinku? O,
poznávám
pojd,
jej,
mj
Zbislave,
žášf minula celou lásku svou, tu,
která otci
tvému
patila,
tob dám, ubohá siroto! Kruvoj (k Durinkovi). Stez toho ted
.
.
.
hocha, aby neunik',
moh' snadno by být pikl nástrojem.
Durink. Kruvoj.
Mj
ve
dvru
mne
Já spoléhám, vždyt
a spoléhej.
dobe
pochopíš,
co prospch tvj.
Durink. Jak, pane, dobe mou povahu. Kruvoj. Jsi lovkem, i tím,
znáš
co tak se nazývá.
Sem pispjte!
Tyr.
Dech adra Klimb ješt pozvedá! Ó, Klimbá žije, hle, ted chvje se ret její zsinalý!
To Tyrv hlas! Vodu! Život vrame jí! pomoc! Tyr. Ó. Klimbá. Ne, Tyre, ne. O, nech m. Umírám. Tak lépe je. Co dál? Jest dokonán
Klimbá.
mj
t
úkol. Tyre, já
pomstila!
Krev jeho zrádná nepotísní t.
Mé
ruce, h!e, jak
rud
chlubí se
Smíš je k srdci pivinout. svým dílem opt isté jsou! Tou krví smyté !
.
,
.
—
142
Tyr. Ó, Klimbo, hrza
z tebe vychází! vykonala's vraždy in?
Pro temný Klimbá.
Tvá
Ó, Tyre, jaká trýze, jaký bol! odvracuješ svou, ty zachvKs se
pi dotknutí mých prst! Zas propast mezi tebou
.
.
Chápu te!
.
a mnou!
jest
Tvá duše cizí jesti duši mé Tvá hrza, ošklivost, to zachvní !
má
poslední
tof
rána!
V
Tyr.
svt
mém
srdci
celý soustrasti je pro tebe
Klimbá. Však hrzy
—
Vše pro mne v srdci tvém, ... Já umírám jen lásky není v Tyre, ach, a smím to nyní íci já miluji Jaký je v tom bol Tam v Chýnov, ty z blud vyves též
.
.
.
nm .
t
.
.
.
.
m
.
mých smysl vzbouených. Bud požehnán! Já teprv tenkrát tebe chápala, když ztracen pro mne bys .
.
.
Ach, hledala
jsem cestu k tob zpt ... Já zbloudila Hrzou jsem jen pro tebe! však znova Jdu, Tyre, daleko a padám v tmu .
Tvá hrza
m
a
Tyr.
.
.
zabila
m
.
.
milovat už, slitoval
.
.
.
jsi
se
das mi smrt! za to žehnám ti! Bou zmatk ve mn, Klimbo! Mýlíš I
Ne, nezemela láska docela zde v tomto srdci
—
Klimbá.
.
Nemohs
Jinak hledl
143
jsi,
se!
Tyre, ve Chýnov tenkrát, víš O, neklamej mne, sebe neve v klam
ó,
Tvj
.
Bh
svtlý
po boku
stojí
.
.
!
tvém
a slitování se mnou, to je vše, co zbylo ti O, nemluv o tom víc. Ted ješt slovo. Ona koruna, o kterou vedl se ten krutý boj, Tvá je, tvá. já pinesla ji tob .
.
.
.
Já, umírajíc,
že pramáti mi
bych
vrn
.
.
tob písahám,
písn
tob
kázala,
odevzdala
Tyr. O, Klimbo, nemluv o
Klimbá.
Já slíbila to
bych v ruce jeho
.
.
.
té
ji.
korun
Sem
.
jí
.
.
.
podejte
,
.
.
.
Bda!
Tyr.
Umírá!
Klimbá.
O, slzy moje, tete naposled! Mým dotknutím se zachvl! Hrzu Ach, tikrát bba mi! ped rukou mou Ty unikáš mi, Tyre ... V svtle jsi já padám v tmu Jak trpký život byl, jak trpká moje smrt! Ach, Tyre mj, (Zeme.) ty ttinu zlomis pec
ml
.
.
.
.
.
.
,
.
.
.
.
.
výitkou jsi, bude trýzní. Bože mj, co zbylo mi z tch krásných žití Dej, Bože, tedy dosáhnouti mi
Mj
.
Ó, skonala! Klimbo, odešla!
Tyr. Ach,
.
.
s
život
te
sn!
toho království, jež útchou v bolech nejkrutších! Hle, stojím ted na jeho mezi, žehnej krokm mým!
jest
Ó, všechny
síly
duše napnu své,
144
bych z neb ty
Kru voj
boj
velkých vyšel vítzem,
mn
voláš,
(bodne
Bože
Tyr. O, Kruvoji, co jsem
Kru v oj. Mn,
—
Tcdy
jej).
Mn
píteli?
jdi!
uinil?
ti
nic.
Já uchránit
zemi mír, a tvoje blouznní o královstvích, o bozích neznámých, to jako hrozby zní. o korunách Dost bylo spor, at je tedy klid. Ty jiskrou byTs požáru semeno. chci
—
Já zašláp' jiskru. Myslíš, to že zášf?
Tyr. O, Kruvoji, jsem obt omylu! To úsmv na rty, vru, láká mi, a nedoufal jsem, kdy že usmju se v tomto o
žití
ješt!
ovšem nemžeš
ty
nmž
.
.
.
.
.
.
Rozumt
Jest království,
jsem mluvil, svtlé, nezemské,
a králem
Bh,
tam
je
jenž
neznámý
... Ze sn mých to též byl jeden, aby moje krev za svaté jeho tekla uení, jež jako šumný strom kdys zastíní tu drahou zem, v níž pivedl nás ech. krev má rosou tomu osení!
posud
jest
mému
lidu
Bu
Zá
.
v tvé
mj!
.
Kriste,
.
mn
pi ruce duši odevzdávám svou
plní zrak
stj, .
.
.
(Zeme.)
Kru voj.
Já nerozumím, ale zdá se mi, že spravedlivý lovk skonal zde.
Ted Zeyer
:
tém
lituji
.
.
.
Spisy XXVII.
Však pozd
je 10
145
.
.
.
Co
ale váží život jediný
na vahách veškerenstva? Je
to
dým.
(Slyšeti hlahol polnic.')
To Nekla, vítz, hradu blíží se! Jdu vstíc mu, abych vše mu povdl Stež hocha, Durinku.
Dur nk. Kru voj.
Jak oko své.
i
byl
Pec
Jsi oddán Neklánu. dobrým pánem ti?
Durink. však druhý
Kru voj
(smje
mže
O, zajisté, lepší být
ješt
na tebe
O, vidím,
se).
Vlastislav
lze
spoléhat nuž, ovšem, jen
pi štstí úsmvu.
Durink. Což, ješt poád v (Vezme korunu Vladislavu
—
(Odejde.)
plái, Zbislave? s
hlavy.)
Pro tuto hraku jako vlci rvou Šaška epice se mezi sebou by mohl zváti se ten zlatý kruh, neb blázny iní z moudrých. Jak by as !
—
tak slušel
mn
(Clice
si
dát korunu na hlavu.)
Zbislav.
Jak smíš, ty otroku, se dotknout koruny a sejmout ji zde s toho ela, ped nímž do prachu se's
klanl vždy
—
Co, hád? Pyšn zas tak syíš jako tenkrát, v první den,
Durink.
když matka tvoje pivedla
Už tehdy
jsi
m
t
drze urazil.
146
sem?
a bojím, hochu se, že pišel den
út.
dnes našich
Zbislav. se
mnou tak?
Mluvíš se
Což nebojíš
že by otec
se,
vzpímit mohl, aby
Durink. Ne, nebojím
mj
ztrestal
t?
ten už
se,
nevstane!
Však bojím se, že kik tvj pivolal by snadno koho, jenž by bránil t, až polechtám t nožem. Tedy pojd, zde vedle bude lépe
—
Zbislav. ty
Durinku,
mluvíš, jako bys
m
zabit
chtl
Durink. Jak ku podivu dobe hádat znáš! Tak mlád a už tak moudrý! íká se, že nedoroste dít takové.
Zbislav. Ó, promi, Durinku,
Durink.
(Chopí hu hrub.
že zlý jsem byl
Zbislav.
Já promíjím, vždyf zlý už nebudeš. z tebe strach! Tak hledíš divoce
Durink.
Pojd, hochu, pojd,
Mám
—
Zbislav. Ty chceš
dlouho
aí
netrpíš!
m
strašit!
To
je
vše
jen žert?
Durink. Hned Z b slav (vytrhne i
Durink
uhlídáš!
mu
se
(chytne ho i.
(Vytáhne dúž.^
a utíká).
Tch
pomOC
O, pomOC!
zanech
bude
Zbislav.
Ó, nezabi
mne! Ote, ote
sic
!
mj! 10*
147
I
Sem kik, he
Durink.
Je hluch,
mj
hochu,
tedy radj pojd!
(Táhne ho za scénu.)
Mj
Zbislav.
mj
Bda! Nech
slitování!
Durink. Vše marné Zbislav.
ty
je,
m
žít!
zemeš! Durinku,
Bojím smrti se, vždy nejsem muž, a bát se ješt smím slitování!
—
—
Durink. Nech dlouhých eí Sketo! Ohyzdo! Zbislav (už za scénou). Durink (za scénou). Co? kousáš Ostré, hád, zuby máš
—
!
Zbislav
(za scénou)
Krev Krev! Ty ranis
Durink (za scénou.) Zbislav (za scénou
!
m—
Ted budeš mroucím hlasemV
Ach, Durinku, jak
mi
jsi
ublížil
tich!
—
(Pomlka.)
(Dvee
v pozadí se
pak
Host
otevrou,
vejde
nejdíve rychle Hosti vít,
Nekla, Kruvoj
a vojínové.)
Mn
zdálo se, že slyším Zbislava. je? Ó, pohled strašlivý! Nekla. kde tvá pýcha je? Vlastislave, Ó, i
vít.
Kde
je?
Kde
A v krvi leží Tyr, mj vrný Tyr! Pro to jsi, Kruvoji, mi uinil? Já jiske nedal uhlem státi se. pro Tyra, To, pane, vše. Tím když zdál se jen a nebyl sokem tvým.
Kruvoj.
he
Nekla. Já v
Tak, bozi, padla velká
Chýnov, t,
obt vám!
Tyre, pochovám,
148
a nasypu ti velkou mohylu, by v nocích svtlých duch tvj s vrcholu moh' dol patit na ten tichý dm, jenž drahým tak ti býval v život. (Slunce vychází,
ervánky
svili
oknem do sin.)
Kru voj. Noc
minula, s ní druhá zapadla v klín minulosti, noc ta strašlivá tch spor divokých, tch rozbrojv.
A ó,
zlatým vncem míru kyne ti, kníže jasný, nyní budoucnosti Durink
(Vejile
D
U
r
i
n k
nesa cos zabaleného do šarlatového rouška.)
(klekne
ped
Zde koruna, tvé
z
Neklaneml.
mé
ruky vezmi
ji,
Samovo ted velké ddictví! nezapome, v štstí, v sláv
své, Ó, že já ti podal, kníže, korunu! Trn poslední já s cesty zárove ti odklidil, zárodek odporu. Po práci ted, po trudech, zápasech Vše pipraveno, sedni ke kvasu! !
Nekla
(vzav rouško rozeve ho a vykikne).
Ó, Úžas! Krev se obracuje v led!
Co v tom roušku je? Nekla. Zde vizte! Hlava, hlava dítte a skrvácenou nese korunu
Kruvo
(piskoí).
j
Ty
klesáš, kníže!
Všichni.
Ó, neslýchaná
Hos
(vykikne).
t
To
i
v
í
t
tvoje
tvá
!
po kterých zrak
hrzo!
Zbislave Ah, shasly zraky už,
mj 149
toužil? Zbislave,
!
ach, proto našel jsem t, záhy tak bych ztratil t? Ó, slzy, kapejte na bledá jeho líce, smyjte krev, jež na nich lpí. Svým teplem roztajte tu chladnou strnulost! Zbislave, slyš, já v úzkosti a v lásce volám t (Líbá hlavu
in
Kruvoj.
je
s
pláem.)
to kletý!
Nekla. tu
Vlete k poprav
stvru krvavou
Durink. je,
To
odmna
má?
kníže,
Nekla.
Pry, hnusný netvore!
Durink.
Já bloud! Já bloud!
To vdnost
velkých jest! v prospch tvj jsem spáchal onen
Pec
in Též jako Kruvoj než
domu
Nekla.
!
—
jiskru zašláp' jsem,
tvého požár vznítila!
Nuž, abych, vlku,
pec
ti
vdným byl.
vol tedy
zpsob sám,
jímž zahyneš!
Durink. Dík, velký Neklané! Tvá šlechetnost tak hrozný budí, pane, ve
mn
smích,
že zdá se mi, že jím se udusím. Nuž konec takto bude veselý! Hoj, pomocníci slávy knížecí,
m
na strom rychle, rychle povste na nejbližší, by škleb mj s vysoká
150
v tvá svta pravdu hlásal po psovsku, že všecko fraška jen a šaškovství (Odvlekou
Kruvoj. Smích
Nekla. Pry
z
jej
smjícího se hlasit.)
jeho k pemýšlení vábí
domu!
toho
Kruvoj. Dív na hlavu
Nekla, Ach,
na cest k
zloin ní
...
posa
mn
Ne, Kruvoji, tolik
si
m.
Krví zapáchá!
korunu.
hrzu psobí!
se kupilo .
Kruvoj (ukazuje na Hostivíta). Zdc hlava ncvinná a elo isté! Postavím ji tam?
Nekla.
i,
Kruvoji, tak.
Kruvoj.
Pozdravena
bud Pemyslovc
jí
zlatá ratolest,
na níž se slza krásné soustrasti
te
jako rosa skví
!
Bou
minula.
Už Lucka není, není Kouimi: Tak v plné sláv slunce vychází
te
nad
echami
(Posadí Hostivítovi korunu na hlavu.)
Tvým
jsou ddictvím
!
Nekla žehnaje pozvedá ruce a Hostivtt vznáší rozevenou náru jako v modlitb proti planoucímu slunci.)
(Všichni klekají,
(1S93.)
151
RADtZ A MAHULENA. SLOVENSKÁ POHÁDKA O
TYECH
JEDNÁNÍCH.
Výhradní jirovozovaci právo pro Prahu a policejní obvod 'má královské eské zemské Národní divadlo v Praze.
SVETOZÁRU HUEBANOYI VAJANSKÉMU i
kteí
s
nim tak strastn trpí
tm,
milují
VÉNUJI TUTO dobe vda,
lid
BÁSE
že prosté svoje kvítí nekladu
roda pod Tatrami, nýbrž na práh spásonosné budoucnosti, na práh z
níž
k
novému
lid ten žití
vyvolal
nadji
Ten, ;
s
ním lak hoce
SVOU, t^a
rov bratrského ná-
jeskyn ozáené úsvitem jeskyn smrtelných muk,
té
na svtlo vyjde jako
ušlapaný a
V
slovenský a
a tak tžce snášejí,
nkdy
jenž pravil strádajícím k
Já jsem vzkíšeni a život
roce tisícím usurpace
Lazar,
vné
jejž
útše
1
Hun.
J.
Z.
OSOBY DRAMATU. S
to
j
m
Runa,
í
r,
král tatranský.
jeho žena.
Prija, I
Živa,
jejich dcery.
Mahulena,
Rad
z,
>
královic v
Mague.
Královna Nyola,
Rad
jeho matka.
o v id, starý sluha
Pibina, dvrník
Radúzv.
Stojmírv.
Vratko, devoruba. Lid v
Mague
a
Tate.
Jinoši a panny.
lovská.
Družina krá-
JEDNANÍ Vysoký šUt Tater v oblacích.
O
I.
opena stoji lepá díví podojemnou píse na housle. Plavé její vlasy jsou propleteny vncem z pestrých kvt, na ele svítí jí hvzda. Závoj duhových, jiskících se barev plyne jí voln ve velkých záhybech od hlavy k patám. Na ramen jí sedí bílá skálu
stava v bílém rouše, hrající prostou,
holubice.
Píse
dozní a dívka mluví.
Prolog. Jsem pohádka. Kdo se mnou pjde, povedu jej do modrých kraj báje. Zde s tchto olbimých štít po starých cestách, mechem porostlých a listím dávných jesení zavátých, sestoupím dol, tam v slunné nivy slovenského lidu. Znám jeho duše, a pradávné jeho sny v mém nitru žijou. Vždyf stála jsem
tn
u jeho kolébky! Závojem arným obestírám dje zapadlých do mlžin pamti. Pod tpytem jeho as však ty dávné lidské touhy kídla svoje rozpínají a lidská nha plá zpod jeho záhyb a lidské slzy tekou lesklou jeho
vk
159
tkaninou a vroucí, tu
vášniv,
vlajícím
.
.
vn
lidská srdce bijou,
sniv pod krytem jeho voln Vzhru! ... Po starých cestách, tu
.
kol moských ok vás v tichou Slova povedu. Mým závojem ji uvidíte, rodnou
huícími
lesy,
sestru arijského toho lidu, jenž pije z
Gangy.
kterou uvidíte, turanské jamo ješt nenese, ta nezná ješt žal, jenž nyní let už tisíc proráží nebesa, tak bez promny, její hory v blankyt strmí. Barnavé jak
Ta Slova,
vné
mrano tžkých osud
stín ješt nevrhá na strán, kde tráva vtrem vlní se slunné Lid volný žije ješt a jasné vody tryskají. v horách volných. Však nešvár pec už svoji knížata se v záští potýkali, zhoubu koná. než zrozen Radúz byl a Mahulena, o jejichž strastech dnes vám povím vše Jsem pohádka a rodná sestra onch, jež tch, co na iránské vysoin Ganga kojila, tch, co snily, kde nejjasnjší hvzdy hoí, v skandinávských divoinách plnoní rudé
Dv
.
.
.
i
i
tch, co v eckých hájích slunce znaly, vedle dávných moí v bílých chrámech z mraposléz tch, moru jak vlaštovice hnízdily, co v mraných doubravách, kde druidi bledou lunu ctili, kol šedých menhir své reje kepily Jsem pohádka. Dým mystický se nese pede mnou, a za mnou duje vítr pravký Kdo za mnou chodí, vidí dávné Co dnes však uzí, to sudic pedivo ... prosté je jako srdce mého lidu, je prosté jako i
i
.
.
.
.
.
.
jeho tiché chatky pod zelenými
160
grúnmi.
Je
mého
chatka
vnec tam
pomalu
a
píse doznla,
Na
.
.
!
— však ar
pod prahem:
vroucí básnivosti ^•Sestupuje
vru
h'du prostá,
leží
zlatý
to jeho
je
.
se skal, hrajíc
píse na houslích Když
jeví se údolí lesnaté
s
zmizi
velkou loukou v popedí.
jedné stran prýští ze skály jasná studánka. Nedaleko ni spí
Radúz
v tráv. Je ráno.)
Radovi
d (pnchází.) Zde posléze jsem výše* na den boží! Už zdálo se mi, že soumraku tch strom ani konec nebude. Kde asi jsem? Kam jsem to asi zabloudil? A bloudím marn Marné volám do všech úhl svta Královici Radúze, Radúze královici! Jen ozvna se posmívá a bujný vítr slova ode rt mi rve, by do prázdna je zahazoval. :
!
Rad
z
sna).
(ze
... Co jsem
Ó, neblahý
to
uinil!
Radovi
bsa, nebo opravdu
Je šálení to
d.
jeho hlas?
Radúz
Ta krev
snaí.
(ze
mi tryskla v tvá!
Rado v Ó,
i
d
mj
(jej
zahlédne,
Radúze
!
,
.
je
horká
.
.
.
jak
.
bží k nmu).
Tak jsem
Mj král0VÍCÍ t tedy našel,
!
konen Radúz (probuzen). Kde I
smyju krev Kde jsem? Co dje se? Je ráno! Slunce vzlétlo opt. zlatý pták A, Radovide, jsi to v pravd .
.
.
!
R
ty? adov
i
d.
Jsem
Radúz. Vítej A pro jsi Zeyer
:
Spisy.
to já, ano,
drahá duše moje
tedy, vítej! Jak
m
jsi
m
hledal?
"
XXVII.
Itl
!
našel?
Jak jsem t našel? Pouhou náhodou. Tak aspo zdá se ale kdo to ví? Snad, vidíš, vedlo srdce moje tounebo dobrá snad sudika, jež tob žící peje. Pro jsem t hledal? To je zlé, že tak se tážeš, vru. Co jiného jsem mohl initi, když po dva dni jsi doma scházel a otec tvj a matka strachem hynuli? A všickni v zámku marn hádali, kam asi jsi se podl. Já mlel, ale tušil jsem, na
Rado vid.
m
—
kterou stranu jsi se asi vydal. Což netak asto, asto hledt vídával jsem v zadumání, v divném snní smrem sem horám nejvyšším, jež zdají se, že k
t
tm
vn
asi
z
dáli
hrozí
Mague? Co
lákalo
t
vždy v tu nebezpenou dál?
v dál nás vbec láká? To, co nás neznámé. Je pravda, vábila vždy tajuplnost tchto les, jež vidím ernati se na obzoru, vábily povždy vysoké ty horské štíty, jež každé ráno do zlata a do ržová mladá zora zlíbá! Ty zkazky chtl bych znát, co jim vypravujou
Radúz. Co v
ní pro
m
vn m
oblaka. A oblakm a ptákm závidl jsem vždycky, že zírat mohou voln s nebes až na dna úval a dolin hlubokých, v tom
neznámém mi
kraji.
Rad o vid. To
bylo v letech dtských, chápu. víš to pece, že ani zde ni jinde nic jiného než doma neuvidíš.
Ale
te? Ted
Radúz. Tak moudrým posud
162
nejsem, píteli.
A sám máš
trochu viny, že nejsem mou-
jsi vždycky dtské moje sny svými pohádkami? Kdo vypravoval mi o slunci, že má tvj zámek nkde v Mate, mladých že tam mu slouží dvanáct dv? Kdo líil mi íy erné lesy, tajuplné, jež kolem louky stojí, louky prokvetlé vším kvítím aruplným, na níž se tpytí oblakový slunce Tak budíte už v dtech touhu po tom, co není, žel,
Což
dejší.
neživil
vn
nm
vn
nám pak
a co
Rad o vid. do
hor,
Radií z.
dm?
vn
schází!
Snad nechceš
íci, že jsi
vyšel
zámek slunce? To netvrdím, však co bys tomu ekl, bys našel oblakový
kdybych ti svil, že jsem jej našel? Uprosted erných les jsem jej dnes v noci vidl, tu louku vidl jsem a zámek sám a ti z tch panen stály ped domem píteli,
—
Rado vid. To kde
Radu
jsi z.
zdálo se spal?
O žádném
ti
snu
u
ti,
té
studánky, zde,
Radovide, nemlu-
vím. Slyš ale, jak jsem pišel sem. V onen den, když z domova jsem zmizel, vyšel jsem na lov a nemyslil na žádnou dalekou k horám výpravu. Bloudil jsem lesem a tu zahlídl jsem náhle jelena, bílého jako padlý sníh. Zdál se mi krotký, neprchal pede
mnou
už z daleka. Tu blížil jsem se mu, jak by si hráti divukrásné zvíe, chtlo, rychle ucouvlo a bželo, ne daleko
avšak však.
Zase
stálo
a zas
m
vábilo a lá11*
163
kalo a vždy a vždy zas uprchalo hloubji do lesa. Tak šlo to celý den a celou noc!
A
když unaven
jsem klesl do opodál a ekal na jako v posmchu, až se znova dám zase za ním do honu! A tak to šlo až stokrát jsem si myslil! v noci na dnešek. te je dost pec nepestal jsem za ním pokaždé,
mechu,
stál jelen
tiše
m,
—
A
utíkati.
Rad o vid. njaký
Tof podivné! Zdá se mi, že asi
lesní
Rad
bs t
takto škádlil?
Co
ale
v noci na dnešek?
stalo se
Ach, stalo se, že jsem jej dohonil že rozzloben tím dlouhým, marným honem, jsem stal se otrokem své slepé vášnivosti Když chytl jsem jej posléze za paroh, Radovide, tu vrazil jsem mu svj do boku! Krev jeho horká stíkla mi v tvá a na ruce a slzy padaly mu z oí. Klesl a vzdychl jako lovk Srdce se mi Nesnesl svíralo, bylo mi jak po vražd jsem vyítavý pohled skonávajícího zvíete. Zahodil jsem zbra a utíkal jak híchem štván ú
Ach,
z.
.
.
žel,
!
me
!
!
!
.
.
Radovid. a miloval
Radúz.
.
a bys tak vždy vždycky až píliš zvíata.
Jsi píliš lítostivý jsi
Jsou naši brati,
matka jako naše. Však
zem
též je jejich
poslyš, co se
dlo
ješt dále. Prchal jsem na slepo, nevím, jak dlouho to asi trvalo. Pojednou idl les a s jeho kraje vidl jsem na louce plné
164
kvt
velký, bílý
dm.
a zdál se jako oblak.
Byl lunou postíben panny, bíle odné,
Ti
dv
mezi kvty na louce, z nich zpívaly a hladily každá bílého jelena, jelena takového, jak byl ten, jejž jsem byl zabil stály
ped
Ta tetí stála opodál a mlela. byla a hledla k msíci. Tu vidl jsem, co jsem to zlého spáchal! To zajisté byl jelen její, jenž v krvi ležel, tam ve hvozd a byla smutná mojí vinou chvílí
!
Smutná
—
Rado Radu z. Kde
v id. Šel
!
jsi
blíž?
bych srdce vzal jí hledt do tváe? Ne, znova prchal jsem do lesa a hledal vody, abych tu krev smyl s rukou Jak ohe pálila! Zde konen jsem našel studánku. Pak vrhl jsem se v trávu, chtl jsem spát. Ale tou vrbou zde, jež v noci zdála se jak oblak zelenošedého dýmu, hledl msíc na m, a bylo mi, jakobych vidl její, té dívky, bledou, truchlou tvá, dívati mezi temnými arami se na vtví, pnoucích se do šírá. Posléze usnul jsem byl
.
.
m
pece nepokojným snem
Rad o vid.
.
.
.
A jsem pošetilý jako poslouchám a poslouchám a zcela zapomínám, abych t k spchu pobádal! Mám velkou obavu, že stojíme na dít
též,
pd
Radu z. jsme
Ty's dít
I
že
krále Stojmíra.
Tof pravdpodobné, že v tatranské Olbimé štíty hpr jspu blízko
oblasti.
165
tak! Jak pyšn elo vznášejí! krouží nad nimi!
Rad o vid.
A
orli
všude
Pravda, pravda! Ted ale rychle bží naše
pojd! Myslím, že tímto smrem hranice. Pojd ... Co váháš?
Radu z. Váhám,
proto že tvj
útku podobá. Kdyby
spch
se tatranští
se píliš
dovdli,
že jsem odsud utíkal, pozdní jejich potomci zpívali by ješt potupné písn o
mn
—
Radovid. Oni se však nikdy nedovdí Radúz. eho? Že jsem utíkal? O, zajisté neuiním
že ne, neb bych se
vn
Radovid.
tak.
Tím vdomím
zardíval.
Vydáš se tedy radj,
možno,
v kruté ruce nepátel?
Radúz. Pro
je ale král
protivníkem
Stojmír tak urputným
mého otce?
Radovid.
Protože byli kdysi páteli tak dobrými, že byli si jak rodní brati. Ta nenávist je vždycky nejprudší, co zaujímá místo lásky dívjší. Však nyní pojme!
Radúz. Co spcháš jak ty vážky
vodou brati
.
,
.
.
.
tak? Zde milo
zlatozelené
Tak
si
byli
je.
Hle,
chvjou nad
se
tedy
nkdy
jako
.
Radovid. Šli do svta co dobí bohatýi. Tam nkde za horami stál starý hrad, tam dívku uzeli a oba vzplanuli strastnou láskou. Ona zvolila tvého otce. Ted všechno víš. Mluvil jsem o tvé matce.
166
Radu z. To
bylo bolestné pro krále Stojmíra.
Tak zstal tedy sám,
jen se svou nenávistí.
Rado v id. Sám
nezstal jen se svou nenávistí, nebo pojal ženu z rodu knížecího, ale zlou! Ta nedala mu nikdy zapomenout. Žárlivá na památku své nkdy sokyn, rozdmychovala stále jeho záští proti tvému
otci, proti tvé matce, proti nám všem! Vé, že by zabili, kdybys jim pišel do rukou, a proto pojd Radií z. Nuž tedy však co to?
t
—
—
Vratko (zpívá za scénou) Ti byly sestry, co
se rády mly, a pece se jak ptáci rozletly, jedna je za Váhem a druhá za Dunajem a tetí bloudí, plaíc, kdesi za šuhajem !
Radúz. Co
me?
Radovide,
tasíš,
.
.
.
Ten není
nebezpený.
Radovi d. Tak Vratko
(s
zdá
dnvim na
se,
bedrácii).
^zahlédae Radúza a Radovida).
vru.
Tí byly sestry Bute zdrávi
—
!
Radúz. Zdráv
bud, píteli. Jsi veselý a zpíváš jako skivan v tom zlatém jite.
Vratko. Váš jste
kroj je jiný,
tedy cizinci.
Rad o vid.
Jsme
Bute
cizí
než zde nosíme, zdrávi, hosté.
pravda. Zabloudili jsme touto krajinou?
tch lesích. Kdo vládne Ty povíš nám? v
Vratko
(složí divi).
Kdo
jiný vlád'
náš pan král?
167
by zde než
Radovi
d.
Vratko.
Radovi
Král, který?
Král Stojmír, jak se sluší. d
(Radúzovi)
A
daleko
Ty slyšs?
Pojdme,
spš!
Rad
z.
Vratko. To
odsud na hranici?
je
do
myslíš
Magury?
Tam
je
blízko.
kterým smrem pjdem, kdybychom chtli tam? Vratko (ukazuje). Tu horu necht poád po
Padov id. A
pravici a slunce v zádech.
Dobe! Tvj pokyn platí, až pjdem povz mi, ty dobrý love, víš, komu patí velký, bílý zámek tam za kopcem, kde erný les se koní
Radií
z.
do Magury. Však
na svtlé louce?
Vratko. Nu, panu králi, komu jinému? Pebývá tam vždycky, když stromy kvetou. Má jich mnoho v krásné zahrad.
Radúz. Když
stromy kvetou, ale to je ted! dnes jist v zámku
—
Tož najdem ho pjdem-li tam.
Vratko. jejich
To najdete dcery ti.
Radúz. Ti
Runu
jeho
ženu a
jeho dcery? Jsou tedy ti? Jsou
krásné? Ty
Vratko.
i
je
znáš?
Jak bych
je
neznal?
A
krásné jsou
hvzdy, v. A jedna z nich je dobrá jako matka zem, co nám chleba dává.
jak
163
Má se
zlaté vlasy; ti,
že
jí
usmje,
když se
rže
tu
zdá
v ústech kvetou, a když
zapláe, že se jí perly z oí sypají, a kam se postaví, snad zlatá tráva roste Tak aspo moje žena pravila. Radúz. Ty vidKs tedy plakat ji a usmívat se? !
Vratko. Ják
tebe vidím, krásný šuhaji, tak ji vidl a vidl jsem ji plakat, když vešla v naši cliatku, tenkráte, když
z blízka
jsem
a vidl jsem ji potom jako když dennika na nebi vzejde, když dít moje zase se uzdravilo a když je zpívajíc chovala. Ah, jak je krásná,
dít naše stonalo,
se usmívat,
krásnjší než msíc!
To
uvidíš,
jestli
ji
zahlédneš. Však pímo na ni, tak najednou, se nesmíš podívat! To mohlo by t omráit jak náhlý blesk, když z temné barny vysvitne a celé nebe ohnm zaplaví. Nejdíve jen na nohy, které jsou jak lilie v stevíce ze zlata, se podívej, pak zvedni oi k pasu a posléze, když jsi už takové kráse zvyk', se podívej na jasné její elo Jak jsem se zapovídal! Pjdu k žen, k syn.
.
.
dom
kovi.
Radúz.
m
Ty's dobrý svou.
eí
lovk
ím
Vratko. Nu, rubám deva
mám
a
mnoho potšiKs
se živíš? v lese a políko
též.
Radúz. A
kolik asi
Vratko, To, pane,
denn vydláš? Ti celé groše.
dost.
169
Radu z. A
to
Vratko. Ti
m,
staí, bys se uživil?
ti
groše
denn
utrácet? Ne, jeden
pjuji a tetí vracím. Radu z. Jak to myslíš? Nerozumím dobe. Vratko. Pane, je to tak: starého otce mám, ten vychoval m, a tomu vracím nyní. Pak je tu synek mj, má radost! Nuž, tomu živí
ten druhý
pjuji.
Až budu
pak bude
stár a slab,
vracet mi on, jak nyní otci
já.
A
groš ten
tedy, z toho žijem.
tetí,
líbíš se mi, bohumilý love. ti peníze. Ten vezmi pro otce, ten pro sebe a tento pro syna.
Radúz. Ty
mám
Zde
Vratko. To
svítí,
až jsem se íci:
pane
lekl,
To
dkuji!
.
.
Jsem jako oslnn,
.
hnedle bych je
jak slunce
zapomnl ... Je
ti
to
jako zlato. Je to zlato?
Radúz.
Jest.
Vratko. Ne, mi
jsi
Radúz. Do
ty
bohá!
...
A
do opravdy
dáváš?
to zlato
opravdy.
Vratko. To je jako ve snu! ... A ta hlava na tch penzích, to jako obraz králv. Má korunu na hlav. Tof obraz mého otce. mi zdráv. (Odejde s Radovidem.)
Radúz. Vratko
(hiedí udiven za ním).
ekl. Jest otec
A
nyní
Obraz mého otce, králem a on je
jeho tedy
Bude
doma
divení a ra-
královic?
.
dostí
Ani se mi nechce to díví
.
.
.
.
.
bu
to
170
s
sebou
bych lehí nohy ml a díve doma Však stj, zde je král Stojmír sám a jeho družina. To nesmím z úcty mu vkroit do cesty. Nu, zstanu zde vedle studánky. brát,
byl.
muži
(Vejde král Stojmír, Runa,
družiny královy, mezi nimi
z
Pibina)
Runa. lun
Tak
neslýchané!
Tof
zabít jelena, a to z
tch
blízko
tí, již bílí,
domu
zasvceni
jsou a na nichž dcery naše jezdívají!
To považ,
že to každý
králi,
zde zlý úmysl nás urážet a V tom vidím vzpouru
Stojmír.
Me
Pibina. Zde
ví,
nám
byl tedy
se rouhati
ješt jednou ukaž, Pibino.
jest,
jak vidíš,
je to cizí
me,
ta práce není zdejší.
Stojmír. A pravíš, zahozen že ležel na zemi? Pibina. Ti kroky od kaluže krve. v které jelen skonal.
Stojmír. Jaká zloinec být rána zvíete
Runa. Tu
to
záhada! Však daleko ten když, jak mi pravíš,
nemže, je
erstvá.
lovk, snad to on? Pibina (Vratkovi). Kdo jsi? Co hledáš zde? stojí
Vratko. Jdu dom, pane. Byl jsem na díví a nesu je te žen. Runa. Kdy šel jsi do lesa? Vratko. Hned s úsvitem. Runa. A nikoho tam nevidKs, nikoho ne-
slyšs?
171
Jen laky vidl jsem, když u potoka a ptáky slyšel jsem, když zpívali, by pivítali den.
Vratko. pily,
Jsi bloud i smlý tak, že tropíš si nás smích? Nevidl jsi celé ráno lovka? Na to se tebe ptám.
Runa. z
lese ne. Ped chvílí však jsem vidl šuhaje, tak dobrý byl jak krásný.
Vratko. V
Runa. To Vratko.
byl on, ten zlosyn!
Tím
Af
nebyl zajisté.
slunce
jej
zem
obdaí! Ti dal mi peníze, jsou ze zlata. Lekl jsem se toho lesku tak a bohatství, že bych byl málem s nohou spadl! Nikdy jsem nic takového nevidl. (Hiedí na a
peníz v dlani.)
Pi b
i
na.
Vratko
A kterým smrem (ukazuje).
nm památku
!
Tam
Mám
A na tch penzích
Stoj mír.
sám to ek'. Ukaž mi blíže
Vratko. A
s
jeho otce,
šel?
zmizel mi.
radostí,
mj
ten
pane
svj
je
po
obraz
poklad.
králi.
(Ukáže
peníze.)
Stoj mír. hle!
Peníz krále magurského!
Runo,
Runa. Syn
jeho zde! O, za ním! Krev a pomsta! Je v našich rukou kletý nepítel
Stoj mír. Pibino, rozdl muže, kruhem obejdeme les, je náš, je náš!
Runa.
I
kdybys chytrý byl jak pták a okí-
172
ted neujdeš, magurský královici, a
dlený,
tžkou
naši ruku ucítíš smrem, kudy odeSel Rad?).
(VšIchni
!
odejdou rychle
Pebda
mn, co jsem to uinil! Ó, radosti ty moje mnohomluvná, ty devaTo zlato terou zradu mla's pod jazykem
Vratko.
!
m
pálí na dlani. Pry ode mne, proradné ted peníze S vámi neštstí by vešlo pod mou !
stechu!
(Zahoilí peníze do studánky a odejde.)
(Za jevištm slyšet hudbu, s
pak vyjdou
Prija,
družinou dívek a mladých muž. Viichni jsou kvítím luním.)
Mahulena
Živa,
ovneni
pestrým
vn,
širé prostranství Zde chlad a a tráva vysoká a mkká, zde dobe bude jsme se dost provádti hry. Tch
Prija.
vnc
už napletli.
A zde ta naznaená studánka, kde mli jsme se sejít s otcem, s matkou.
Živa.
že ješt nepišli.
Tof podivné,
Šli
cestou
kratší.
Prija. Ach, nestarej
Ty
se,
pijdou ješt vas. by se
nejsou tak hluboké, v nich ztratili. Nuž, budme veselí. však, Mahuleno, stranou stojíš? staré lesy
Živa. Zdá se
ti
snad zas o
nem,
Co
ty
co není?
Prija. Co nebylo a nikdy nebude?
Živa. O
královici snad, letícím
na stíbrném
koni oblaky?
Mahulena.
Pro
se mi
jsem vám ublížila?
173
posmíváte?
Což
Prija. Jsme strygy
vi, že jsme zlé? Zlé jako
zlé,
!
Mahulena.
neekla vám, že
Já nikdy
jste
zlé.
Živa. Však pohledy
Mahulena. Mé
m,
netrapte
mi
mj
jelen
Prija.
Tof
píinu.
stále vyítají. .
Ah,
.
.
Jsem smutná jen, že zabh' do les. To zvíe bylo
sestry.
rozumné a pítulné Je vidt, že
nám
tvé
srdce o tom neví
m
—a
smšné,
pec
m
nemlo.
rádo
plakat
Až chytnou
opustilo.
(Piáe.)
pro tak malou
jelena,
nuž,
dej
ho
zmrskati.
Mahulena. To
sama bych
spíše
rány
ty
snášela!
Živa. Nuž, tedy pla neb nepla,
My
te
ale
se
dáme do
Prija. Co bychom
hráli,
Mahulena. Hrát? na vítání pták,
vdla Živa.
Na labut
mžeme
libo.
Mahuleno, povz! Nevím vru. Snad
to je pro
nco
jsem, že
malé dít
.
.
ti
chcete-li.
To nechcem,
Prija. stále
.
jak
hry.
s
dti.
Vždy
nejapného povíš.
Jsi
malým rozumem.
a pávy,
to je
veselé,
tu
se honit divoce až do sytá!
Všichni. Na labut a pávy, ano, ano! Prija. Tak tedy rozdlme se na ady! (Jinoši se postavi, držíce se za ruce,
na jednu stranu, dívky jim
naproti na druhou, držíce se taktéž za ruce.)
174
Sbor jinoch
(zpívá.,
Hoja lalja hoja! Letíme pávi z daleka, hoja
lalja
pes
hory, lesy, jezera,
holá,
hoja lalja hoja. niva je, hoja lalja hoja, zde odpoinou perut, hoja lalja hoja!
Zde porosena
Sbor dívek Hoja
(zpívá).
lalja
hoja!
Labut modrem
veslujem, hoja lalja hoja, a plujem s bílým oblakem, hoja lalja hoja,
pod námi luka, jeden kvt! hoja
lalja hoja,
tam odpoinou perut, hoja
(Ob ady
jdou
mena, pod
jejichž
si
lalja
z
držíce se za ruce,
oblDukem dvy, pus;íce
ob ady opt sob
Jeden
hoja!
vstíc, jinoši,
jinoch
(zpívá).
Tpytí se perut padlý jak sníh z
dívek
zdvihají ra-
projdou, pak
naproti, ale nedrží se již za ruce.)
Jaké to labut v té zelené dubin?
Jedna
se,
!
(zpívá).
Jací to pávi jsou
175
stojí
v
šumivém
háji?
Pohlete, labut, jak se jim perut jiskrami tpytí!
Jeden
z
jinoch
Každá
z
(zpívá).
tch labutí dubin
v zelené korunu nosí,
chvame je, chvame n, mezi n,
je,
mezi hoja
lalja
hoja!
(Jinoši se honi za utikajícími nyní dívkami, je,
bu prsten nebo
kytici z pasu.
Vtom
berou jim, dolionivše
orve se hluk za jevištm.
Polekáni ustanou ve he.)
Runa
Jen tsnj, tsnej pouta stakdyby krev zpod neht vytryskla.
za jevištm).
hujte!
I
Mahulena. Mne
mrazí v duši, co
zna-
to
mená? (Objeví se král Stojmír, Runa,
družina, Pibina, vedou spoutaného Radzúza a Radovida).
A
Stojmír. nerad, perušuji vaši hru. Vy udiven na nás hledíte. Vítzoslavný je pro nás den. Ten jinoch, jejž v poutech vidíte, je magurského krále syn, mj tedy a váš nepítel.
Runa. A
víte,
bujnosti zabil
co ten zlosyn uinil?
zasvceného
jsme myslili, že posud bloudí.
Mahulena
zabh
(pro sebe).
do les a že
Ubohá
lidé krutí!
176
V
jelena, o
nmá
své
nmž tam
tvá. Jsou
Runa. to
Piznej, že's ten zloin dokonal.
]e
me?
tvj
Radúz.
Je to
mj me.
Kdybych
m
jej
byl
pepadli, byl bych svj život draze prodal vám. Že jsem ubohé to zvíe usmrtil, to za hích poítám si sám. Však nevdl jsem, že je váš a že je zasvcen. mi, trpce pykat za Runa. Však budeš, ten hích. Však vtší hích tvj ten je, že
když
tímal,
jste
v
královic z Magury.
jsi
Hle,
to tedy zapírat.
Ty mlíš?
uvím
ti,
Chceš že nejsi
synem královny Nyoly, když ji bez odkladu prokleješ Radúz. Ty's hrozná, ženo! Jsem píliš hrd na jméno svého otce, než abych na okamžik jen ho zapíral- Jsem Radúz královic.
Runa. Ty
bloude odvážný Co hledas zde? špeh? Ty pišeKs v nenávisti, piznej se.
Jsi
Radúz.
!
pišel jsem jen mimo-
Zabloudiv,
dk. O velké nenávisti proti vám však mnoho nevím. Vždy slýchal jsem, že nepáteli jsme, my Magurané a vy Tatranští, však v srdci zášt jsem nikdy
mli bychom,
králi
Stojmíre,
milovat, když v širším zeje
se
My
vlastn
svt
tolik nenávisti
slov,
tvá smílivost
kolem nás.
Stoj mír. Nech sladkých je
necítil.
vynucena tvojím neštstím,
Radúz.
Je pravda,
spoutanému hrdost
jen. Zeyer: Spisy
XXVII.
12
177
sluší
Runa.
Tvou hrdost skrotím, brzy uvidíš. muka! Nach tvého roucha je jak krve proud,
O, poznáš
R a d úz. v
nmž
ploveš
s
tváí zbledlou
záštím a
oi tvoje jsou jako z oceli. Runa. O krvi nemluv píliš nahlas, sic zbudíš ve mné chuf, bych závoj svj v tvé smoila a poslala
Radií
z.
Runa. Chce Radií
t
z.
za
pak tvé matce jako
jej
Ty
se
plakat, sketo?
ti
jsi
a tvá postava a tvá
nejsi žena,
ni vydávají,
míre,
dar.
O, matko moje ubohá!
muž,
vlice! O, králi Stoj-
ty's
pro
trpíš
pohanní svého
zajatce?
Stoj mír.
Tch
mi, Radiíze,
Rado vid.
m, mj
Zab král
Jsem jej
hádek. Runo,
kdo
je ten
dost.
muž zde
s
Povz tebou!
starý jeho sluha Radovid.
ale pust
!
Výkup nesmírný
ti
vyplatí.
Stoj mír. Tvé jméno
jen jsem slyšet chtl, ne radu tvou. Pustím t, bys dones do Magury zvst o smutném královice osudu. O výkupu ani nemluv. Snad zachce se mi pozdj krve toho jinocha, snad jeho smrt mi zlata dražší bude.
Runa. Tak mluvíš jako mli bychom kupit o Radií
z.
Runa.
Kdo otrokem
král a muž! toho otroka?
zde.
povz, královno?
Ty, ty! Nebot uvrhnu
173
Snad
t
v pouta že-
lezná a vlk.
umoím t
prací nejtžší!
Ó, jako
svým etze.m a zou-
se budeš rváti se
hryzat zuby
fale jej
Rado vid. Ty zmije! tány! Ped svatým
Že ruce moje spousluncem aspo úctu mj, ped svatým oblakem, plujícím ti nad hlavou, když nemáš úcty k vlastní korun
svému
a k
Runa
(udeí
ženství, které šlapeš v prach!
jej).
Bídný rabe! Mluvit smíš?
Radovid. Bud
Rad
kleta!
O, nebe, slunce! Vtry dující! jste našich neslýchaných kivd! Ra-
z.
Mj
svdci dovide,
bda mn,
A
vy,
z
vás nezná
co kolem
že
vinou
mou!
což nikdo,
nikdo
trpíš
stojíte,
lítosti?
m
hledíš? Mám snad pb.kati a prosit, by té pustili? Mn, vru, zdá se, že jsi plái blíž, než bývám já, když mi
Živa. Pro na
i
nejhe
je.
Pro doma
nezstal
jsi,
smutný
hrdino? Chceš peslici?
Radúz.
Mn
krásná, ale krutá. tebe líto srdce tvoje je tak kamenné. Pro Radovida o slitování prosím, ne pro sebe.
je,
Jsi
že
Prija. Chceš zdát se stateným ? Pro tedv dýcháš tžce tak, to nesvdí o klid a chrabrosti.
Radúz. Žízním, vz to, proto tžce dýchá ^n. Runa. Svou žíze ukoj svými slzami. Stoj mír. Dost nyní posmchu! Pibino, pod tvou
stráží
Radúza ponechám. Radovida
179
puste na samé
hranici,
donn
dones
by
dom
novinu. Jdu te. Zajatce vedte a uvrhnte jej co nejhloub do vže té staré, jež stojí v temném lese pod skalou a která svoji
zakletou se
nazývá.
Runa. Tam
Rad o vid.
do tmy, mezi
O, Radúze,
louím
tak se s tebou
Radií
Radovide,
z.
nákem
svým.
d.
i
s
jej!
mj,
že
a netrud srdce moje
jdi
nkterými
hodte
!
Chceš,
Ni slova víc
(Odejde
havt
královici
aby
pohnutí
posmch? Mé
nový zbouzelo Ó, Radovide!
Radov
ó,
z
matce
rci
mé
—
Já vím, co íci chceš
!
Stoj mír. Ted vzhru, pojte. Pibino, pl mj rozkaz písn. (Odchází Blíží se
s
Runou, víichni
Radúzovi, který
dva muži
RadÚZ
(Pibinovi).
za nim, jen
stojí
!
družiny královské.)
ty
Mahulena zstala pozadu. Pibina a
nedaleko od studánky.
nco
opodál za ním.)
Vete mne.
(Uvldí Mahulenu, sto-
te vedle nho.) Ty posud, panno, mlela's vya nerouhala jsi se mému neštstí.
jící
Te
nahradíš, co
Mahulena. Ty RadÚZ. Pro se
Mahulena až k jeho
RadÚZ.
zmeškala?
jsi
žízníš?
tážeš?
(nabere vody do dlan).
Pij
!
Zvedne dla
rtm.)
Já
nemohu...
jako srdce moje
.
.
.
Mn
nad
180
rty se
tvojí
chvjou
dobrotou
.
.
.
Já jako mlhou vidl t, jak stála's opodál, a úzkostí jsem zmíral, že budeš také zlá Ó, vysmj se mi! jak byly ony .
dv
.
.
.
.
.
Mahulena. Radúze smát se — když pláu! Radúz. Pro pláeš, rci Mahulena. Že více nemohu než plakati Radúz. O, nikdy rosa svtjší nepršela .
,
,
!
nebes, než ta, co padá nyní tvých oí! Kdo jsi? s
Mahulena. Jsem Mahulena otec. Ó, Radúze, nemj .
.
návisti
.
.
.
.
.
.
(za
.
blankytu
s
Král
je
mj
ho píliš v ne-
meškáš, Mahuleno?
Hlas matin! duše moje Ó, netrap se mi píliš
(Radúzovi.)
se).
.
mj
.
mžeš-li
scénou). Kde Runa Mahulena (lekne
Pibina.
.
.
Pojd, pane! nerad, kázal,
a
Radúz. Mahulena
!
.
Splním,
s ostatními.)
181
(Odejde.)
co mi král
v.
(Odchází
(Opon
!
a.)
zamyšlen
s
Pibinou
a
jednaní Velká,
stará zahrada u
zámku
II.
krále Stojmira.
Je plna stromo-
vit vysokých a košatých rostlin, tvoících rzné krásné skupiny mezi stromy. Na jedné stran vodojem, vroubený omšenými kameny, stínný klonícími se bízami a visutými vrbami. Ranní ervánky svítí stromovím. V pozadí je vidt ást zámku. Vratko nedaleko nho zamstnán uezáváním kvtin a kvetoucích ratolesti z
Prija,
ke,
jež skládá
do koše.
Živa a Mahulena picházejí od zámku.
zdvihují
te
proti slunci ruce, držíce v nich
Prija a Živa po-
šry
perel a lesklé
šperky.
Prija. Ty jasné, isté, svaté slunce, ty vidíš vše a házíš hrstky zlata štde na hory, doly,
Živa.
nivy, jezera!
Ty osvtluješ
pole, hrady strmící,
hluboké, úrodná mohyly vysoké! lesy
Prija. Na všechno liješ libou jasnost svou, nás osvt též! Svou krásu na nás lij!
Živa. Svou
lepost na nás
lij
a milostnost!
Prija. Af zkvetem jak tvj luzný ervánek!
Živa. Jak zora tvoje zlatosmavá, radostná! Prija. Dej krásu nám! O, slunce, vyslyš nás! (Ob
kleknou u vodojemu a
proplíiaji
pínají šperky.)
182
si
vlasy
perlami a pi-
živa. z
záíme,
Nechf
modré
této
obraz náš ted prosvtlují mladé
jak
vody,
již
tvoje paprsky, ó, slunce! (Obé
rosí
obliej a vlasy.)
si
Prija. Dej tpytnou krásu nám a milostnost
Ty zlaté, jasné, svaté slunce! (Vstanou.) Živa. Ty, Mahuleno, pro se nemodlíš a slunce nevzýváš?
Mahulena. Vzývám nebes, posv svou vyslyš
záe
.
.
m
.
!
Ty jasná
slunce...
m .
.
a dej
mi
dobrotu
.
Prija. Je krátká tvoje modlitba. Zas stojíš nepohnut, vsíš hlavu, ruce visí po boku .
O
krásu neprosíš
.
?
Mahulena. K emu? Jak tupá otázka! Dnes dorazí sem charvatský královic, už pišli jeho posli, nuž, velký bude u nás v zámku hod nechtla bys krásnou být a zalíbit se bohatýrovi, jenž mlád a mocen jest a ženu hledá?
Živa.
—
Prija.
Je hrdá Mahulena! Myslí as, že krásná je, a nevidí, že bledá je jak
msí-
nazbyt
ková
máí,
co
sedí v šeré jizb
pedouc.
Živa. O, Mahuleno, jsi jak mátoha. Na tvoji krásu, vru, nežehrám a není strach, by královic
Prija.
si
tebe vyvolil
Poj,
Živo.
kvt natrhejme, Mahulena. Ty (Uvoluje vrkoe,
Pokud rosa tpytí
tak voní nejsilnji.
vlasy na sedtie
hlav
.
.
.
se,
si
(Odejdou.)
jaká to
tíž
.
.
na obrubu vodojemu, vidi se ve vod.)
i°r]
Je
pravda,
(ruce klesají
co mi ekly, bledá jsem klín.) Ach, jak mi tcskno. Jak .
.
v
jí
.
dlouho tomu už? Co asi díve bylo, než pivedli? Což bylo díve nco? Tenkrát stromy kvetly, když ho zajali, a dnes jsou odkvetlé, je tomu tedy dávno. Co bylo díve? Zpívávala jsem, tak se mi zdá. jej
chvíli
.
.
,
Kam
odlétly
pone
moje staré písn?
ty
(MIí, za
tiše zpívat.)
Tch
dvanáct panen zmnilo se v holubice a sedly na javor, žalostn vrkajíce a pravily kdo velké naše hoe
———
:
a onmí
by prozradil, Ne, tak nebýt
.
Vratko
.
nebýt
.
(byi se
leno ...
i
není ...
to
To
snad pece
.
.
.
.
.
(Propukne v tichý plá.)
.
nesmle
Na svt
radj chtla bych na
ale zpívat? Ach,
piblížil).
Panno
.
.
t
rve mi srdce, když
Mahu-
.
tak tiše
plakat vidím.
Mahu
1
Bu vítán. Tvoje
e n a. To's ty.
dcko
zdrávo?
Vratko. Ne, neusmívej bolí skoro
Mahulena. Kdo Vratko.
se tak
ješt více! Já vím, co
O,
to
ti
slzami, trápí
t
to .
.
.
povdl?
nelekej se!
Kdo by
to
velké
onmí! Tak bylo to v tvé písni. Smím mluvit, smím? Mahulena. Co chceš mi povdt, mj dobrý tvoje
hoe
prozradil,
af
Vratko?
Vratko. O Radúzovi
rád bych s tebou mluvil.
184
M a hulen a. V
vedli?
té
Ó, Vratko, Vratko, kam jej odvži není už! Je živ, je zdráv?
Vratko. Znáš nedostupné vrchole tam za lesem Tam nkde Radúz trpí. Však .
.
.
stezky strmé jsou a skryté
Mahulena.
znám
.
.
.
laky moje ukázaly mi
O,
m
ty
a noha moje nese tak bezpen a jist, jako orla silná jeho kídla. Kde tedy je, kde dýše, trpí Radúz?
stezky,
je
Vratko. To nevím, nemohu napevno tvrdit. Mahulena. Tak vraždíš m! Dív podáváš mi nadje a pak mi ji zase bereš! Vratko. Kdybys jen trpliv slyšet chtla!
mn
slova já mluvit nedovedu obratn, v ústech jaksi se pevalují, málo mluvívám, více
hvízdám
tvoje
oi
a když ty smutné
ptáky,
s
tak na
mne
hledí úzkostliv,
už
nevím, co že íkám!
Mahulena.
Mj
dobrý Vratko, mluv a budu
mlet, trpliv naslouchat.
Vratko.
Pt
tomu dn, co
starý
otec
mj
na mýtin v lese. Já vynáším jej nkdy na slunce, by prohálo ty vetché jeho údy. Byl tedy v tráv vysoké jak na svém loži, a zpola dímal. Tu zaslechl mnoho krok. byl
Má
bystrý
slab je jako
zrak a bystrý
dcko.
Šli
sluch,
kolem
a
jinak
nho blízko
muži, co vedli královice, spoutaného. otce, byl v tráv ponoen. A jeden z nich, ten nesl tžký kruh a etz, a Runa, dost
ti
Nevidli
185
matka,
tvá
královna,
mlícímu Radúzovi
a
byla
nimi
s
a lála
ekla mu, jak bude
pikován prý ke skalnatému nící prý do samých nebes!
štítu
hory,
Mahulena. Každé
tvé slovo jako hrot mi vniká v srdce! Kéž radji by ješt ležel ve vži! Však ne, to horší bylo, byl po jako slepec!
vné
tm
Vratko. Však
nebyl opuštn jak nyní, panno. jsem se mnohdy v noci kolem vže a snažil jsem se slova útchy mu volat v tmu ... A vím, že jiná ješt tvá, tak jasná jako nebe, se nkdy milosrdn k úzkému oknu jeho vzení tlaila! A sám mi ekl, že ti zlaté vlasy s hlavy, pod sluncem prý mu nejdražší, na míži jeho okna zachytly se a že mu svítily jak msíc do vlhkého šera jámy žalání!
Vždyt
plížil
Mahulena. Tak Vratko. Vždy
pravil,
tom
pravil tak?
zpíval!
píse, vznášela se
tu jeho
se
o
chvla
tichou nocí,
z
jako
Slyšel jsem
hloubi a tak list,
jejž
nese! Ubohý Radúz, plavý královic!
petrpl, ted
trpí jiná
Mahulena. Tvj pravíš
—
vítr
Tmu
muka!
otec tedy
—
vidl
vidl,
Vratko. Vidl smr, kady se brali s Radúzem, však nevím jist, kam jej vedli. Snad vypátráš to sama? To jen ješt vím, že pás
mu
dali
kolem boku železný, a
156
z
toho
visí
etz,
pikovali
který
etzu
pásu a
A
skále.
železo
me
že žádný
tu,
ke
že oarováno, má vlastnost a žádné kladivo a žádný
ho nedotkne a železný ten pás
pilník se
že je klíem uzaven. To vše vítzoslavn hlásala královna s posmchem Radúzovi
Mj
po cest.
otec slyšel to.
Mahulena.
Ó, bda, bda! Pikován jak snáší znoj a chlad a déšf! Snad
A
vlk!
usmrtí jej blesk, snad divé šelmy les jej Vratko, pro jsou srdce na rozsápou .
!
svt
.
.
kamene? Vratko. Jsou zase jiná, tom
je
z
jak to tvoje, a v
tom
spása všech.
Mahulena.
jak?
Kterým
Vratko. K východu, kde ní hory
nejvýše.
smrem,
Jak
spasím,
jej
pravíš, vedli jej?
Ale to není ješt vše, co
Mahulena.
ti
íci
mohu.
Mluv, tedy, mluv.
Vratko. Mám dcko,
víš
to,
Mahuleno, a
chlape nade všecko. Nuž, a ten mj synek kzle má, tak milé zvíe, že bys je líbala, radost jak umí skotait, a miluji to
nkdy
nmá
zdá se
mi,
že se usmívá,
v,
ta
tvá!
vím
Mahulena. Mj
ráda dobrý Vratko, však nyní o tom nevypravuj, o Radúzovi chtTs mi nco íci.
tob
.
.
.
Vratko. Však práv! pravoval, ne-li o
nm? 187
O em bych Na druhý tedy
ti
vy-
den,
pišel jsem veer synek hoce, hoce plakal. To jeho kzle nkam zabhlo a žena pála, že snad odnesl je vlk! Tu dcko znova co vedli lesem Radúza,
dom
a
mj
rozplakalo se,
usedalo.
až srdce
Co
a
ml
jsem poít? Sel jsem kzle hledat, byla hustá tma, ba irá noc Znáš propast blízko zámku v lese, tu píšernou, kde dole hluboce ta temná, divá voda huí? Když tam jsem pišel, tu slyšel jsem zejm v hloubce naše kzle plakat! Padlo tam a posud žilo! Bylo mi úzko. Spadlo až na dno? Mám se spouštt dol? Myslil jsem na radost svého syna, až pinesu mu zachránné zvíe a opatrn jal jsem se pomalu do propasti sestupovat. .
.
.
—
Mahulena. Ty
trýzníš
m! Pro
to
mi vy-
pravuješ?
Vratko. Však uvidíš... Už byl jsem hodn dole, konen už kzle ml jsem a makal i
po porouchaných jeho údech celoval jsem zvíe v soustrasti když náhle nade mnou se kroky ozvaly, pak sypala se mi hlína na hlavu, kameny padaly, hu, jak dunly hloubji pode mnou! A polekán když jsem vzhru hledl, tu spatil jsem tvá strašnou! Msíc tak jasn na ni svítil a tvá ta bledá, klonící se nad propastí, byla mi známá i
—
—
tvá Runy královny
to
Já
lekl
se,
te, a v stínu bez pohybu jsem jak ty te. Ústa její ale otevela
jak ty se lekáš stál
byla!
188
se a strašné zaklínání,
tla
—
nich
z
Mahulena. Vratko.
erná
modlitba, vyle-
chceš slyšet je?
Ne, nehci. Jak mi úzko!
Pak
Jak nikdo víc na nenajde, tak nikdy více železný ten kruh mu s téla nesejde! Af pevn drží jej, jak smrt nás drží, když se chopí nás, af drží jej, až bílé jeho kosti, deštm smyty, sluncem zblelé, o skálu drkotati budou, vtr hra a koist.
svt
tomto
Mahulena.
pravila:
klí ten
Zadrž!
Ml! To
o
nm
mluvila?
Vratko. A hodila klí do propasti a k nohám mým. O, panno, ty bílá msíc, zde
ty
je ten
dobrá jako matka klí!
Mahulena
zem
—
padl jako hle,
vytrhne mu jej z ruky). O, poklade, ty nejdražší mi pod nebem, tak pevn, pevn ^
k srdci tisknu t, až v hrud mou vejdeš tebe nevyrve, le kdyby a nikdo víc (Omdii.) srdce vyrval s tebou zárove
mn
.
Vratko. Mahuleno, vzpamatuj když tvj
žal
Oi
zabít?
vrací se
ti
t
neutrápil,
.
se!
.
Oi
má t
otevi,
radost
otevi, pro jeho spásu! Ach, ted
dech!
Mahulena. platí? (Uschová
mám
.
Vratko
Vratko, Vratko, kdo ti to odZde, zde ten klí! Mám závrat... klí v roucho.) Vratko, kolena ti objí(Vrhne se mu k nohám.)
.
,
(piáe).
Vzpamatuj
se
Ty zniuješ m! pece! Já odinil
189
Vsta! jen,
co
provinil! Víš, jakou zradu nevdomky spáchal jsem A ted jsem pomohl jej spasit! A sami do zahrady zavolali m, k vli hostm, tolik práce zde, a poslali naezat ... a tak jsem s tebou promluviti mohl! Bud rozvážná a snaž se
jsem
!
m
tm kvt
.
.
vypátrat,
kam
.
vedli jej
.
.
.
M a hule na.
O, chytrá budu jako pták, jenž ty chycen, z klece vyvázl! A Vratko jak bratr budeš Jak sestrou budu tob!
—
mj
Vratko.
O, nemluv tak
nkdo Mahulena. než
pijde
.
.
.
.
Však nutno
.
odejít,
.
Tedy, Vratko, jdi! Až nashleDík tob, duše milá! (Vratko odejde.)
danou!
Kam
!
drahým pokladem?
skryju se s tím
Však skrývat nesmím být a pátrati
Zda
!
te musím
se,
štstí moje
zrádn psáno na ele?
s
nimi
nestojí
mi
O, moje štstí sladké!
Radúze! Já spasím t, svj domov uvidíš, Pro na muka svoje zapomeneš tam Ach, v té radosti je mi náhle smutno on odejde Tu nové hoe vejde do Však zanikni, ty smutná myšlénko srdce ted srdce Je dosti asu k plái pozdji radostí jen tlu a nadjí! (Odejde.) .
i
.
.
.
.
.
.
.
.
!
—
(Král Stojmír a
Runa. Tam
.
.
.
Runa
prchá!
picházejí
s
druhé sírany.)
Vidla nás
z
daleka a
vyhýbá se nám.
Stojmír. Ty a
Mahulen
píliš tvrdá
kivdíš,
jsi
v.
193
a písná, ženo,
Runa. To dít nemohla jsem
nikdy milovati
v pravd.
Stoj mír. To
t tém
proto snad, že
porod
její
stál
život.
Runa.
krásu ztratila jsem svou a Ji rodíc, mladost, však dít takové, se íká, matky nejvíc milují. To není tedy píina. Však zdálo se mi už, když nosila jsem ji ješt v ln, že nosím zármutek svj budoucí, rmoutit bude, a že ve zraje, co
m
mn
srdce moje netáslo se radostí, když ekala jsem na ten nový život, nýbrž neuritým strachem jakýmsi, že vyjde na svtlo, co
nkdy
proklínati
budu!
Stoj mír.
Ne, Runo, klameš kala jsi syna a proto nevítala lenu radostn.
ty
se, jsi
e-
Mahu-
bu
Runa.
Nuž, jak bu, to ale pravím ti, že není Mahulena moje dít, jak Prija nebo Živa. Nemá moji krev. Což vidl jsi ji
nkdy vzdorem
vzplanout,
i
když
ji
sestry
trýznily?
Stoj mír.
Runa.
Je
pokorná a
Jen domluv:
tichá.
jako
ta,
po celý život a kterou's miloval naším ?
Stoj mír. Runo, co
Runa.
to
o níž
jsi
snil
ped síatkem
mluvíš?
co je mi jasné. Však nechme Jen sen. toho. Pravím ti, že varoval zdálo se, že vinula jsem k srdci dít, tiché, to,
m
191
Mn
s
tak
pokornýma oima,
výkikem
má
jak
je
Mahu-
hrze
vzbudila to dít jako had, jsem se, neb uštklo zuby tak ostrými a hluboce tak do srdce Ah, ješt cítím to a mráz mi tlem jde. a
lena,
s
Stoj mír. To jej
tak, že
a
m
v
zlý byl sen, pro ale vykládáš práv Mahulena má tím hadem
být?
Runa.
Proto, že vím, co se v ní
pravím
ti
to
zejm. Což
dje! Vždyf smutná
nevidíš, jak
nyje? Což nevidíš tu její bledost a nevidíš, nkdy bez píiny se zardívá ... Ty její dlouhé vzdechy, hluboké a tiché! A od které doby vše to pozoruji? Od msíce, co Radúz královic je v našem plenu. To nestaí ti, bloude? A když ti pravím, že jsem vyzvdla, že v nocích mnohdy vykradla se z domu, že utíkala jako beze smyslu tam do temna lesu, že jako mátoha kol vže bloudila, kde Radúz v jám ležel jak
—
Stoj mír. Pro lépe jsi ji tedy nestežila? To minulo však, Radúz není více ve vži.
Runa.
mu
Je o nj postaráno. lože tvrdé dosti. Ta
jak vlastní
moje vle,
železo, jež drží
darmo
sluji
skrytých
vd
Stoj mír.
Co
v poušti,
jej,
je
ta
etz
láska ustlala
skála
pevná
nepovolí,
silné jako osud.
krajem jako je
Má
arodjka.
je,
a to
Ne Dle
jeho ukován.
tedy více žádáš? Je Radúz neví Mahulena, kde hledat jej,
192
a kdyby našla k nmu cestu, pec pouta nesejme mu slabá její ruka.
Runa. Ta
nikdo nesejme! Klí, který otvírá zem ta ho nevydá Však v pouhá myšlenka, že Mahulena miluje Radúza, že by chtla jej spasit, zachránit (tasí dýku). Zde, VÍZ ten nž. Já krmila ji vlastním mlékem svým a pece chtiv se mi ruka tese, a míí, míí kam? Ty
je,
je
—
ln
!
—
—
uhodls.
Stoj mír.
výmluvný
Zrak píšerný tvj
dost! Jde z tebe
je
hrza!
Runa.
Jak slabí jste, vy muži! Tak málo Chceš milovat nenávidt umíte dít svoje uchránit? Nuž, tedy zab Radúza, a bude Mahulena v bezpenosti pede mnou.
jako
i
!
Stoj mír. Ne, nepotísním
se tou jeho krví! Jak nenasytné jeto tvoje záští! Dost jsem Pro dál ani o krok nepjdu ti povolil, nezmrn tak dychtíš po jeho život? !
Runa.
Proto že jsem našla skryté vody tvého k smilování, protože vím, odkud že temeni! Já postehla tvj zamyšlený zrak, když jednou pravis neprozeteln, jak RaHa, trhs dúz podoben je matce své sebou ted? Ty rád bys nkdy Nyole vrátil toho syna! Té žen útchu bys pál, té žen, k vli níž tak dlouho trpla jsem
nmu
.
.
.
tžce! Po celé mládí! Chladný byl mnou, však v nocích, když jsem nespala, tu ve snách šeptával Zeyer:
SpUy XXVU.
jsi
jsi
vroucn 18
193
se
hoem
její
jméno
Prokletí!
.
... .
A
t
já
tehdy milovala!
.
.
.
.
Stoj mír. Co
se to s tebou dje, ženo? Tak Nech minulost nikdy nemluvila's posud a její hlubé stíny, ta zapadla .
.
—
.
Nezapadla, žije! Vždy strmí jako hora v pítomnost! Ta minulost, ta znaí
Runa.
mj
život! moje mládí, ta znaí zmaený Ó, íkají, že zlá prý jsem. Vím to, vím. trpkost kojila Kdo ale o tom mluví, že a hoe krmilo? O, Stojmíre, jsem ze všeho až chorá v duši a hnusí se mi celý svt Mé nitro vyprahlé je jako poušt, tam ovšem není vody blahodárné, jen záhuba tam íhá,
m
zmar,
tof její
dech
!
mn nm
Tak ve
zlo,
neb
co nazývá se tak, pežilo blahodárnost. jen mohu je živel, v Zlo tedy žít, jak ryba ve vod nebo pták ve vzduchu. Dobro, zlo! Je živel jako živel. Nuže, chceš-li, to,
mj
ano, zlá jsem tedy.
Stoj mír. Tvá slova
tíží
m
a rozrušují.
Kdo
praví, že jsi zlá? Jsi vášnivá.
Runa.
Ó, ty's prý dobrý! íkají to tak, ti že pouze slabý jsi
Což nevidí, bloudové a sobec? Ty povoliTs tam pikovala k tvrdé uinis? snad ke kde zstala? Já povím !
mn
Když
abych Radúza
mi,
skále, to z dobroty
A k ti,
nmu
pro
jsi
dobrota
mi po-
charvatský ten královic nás navštíví, tu bylo nepohodlné, by našel královice druhého v té staré kleci volil.
slyšel
jsi,
194
že
—
v lese
ne,
neodvracuj
oi,
piznej
se
Chceš mužem celým být v mých oích ? Tedy povol a vydej mi Radúza úpln. Stoj mír. Ty chceš jej usmrtit! To nelze, Lid vlastní mj už reptá, a kdybych násilím se zbavil Radúza, tu vzplanula by celá Magura a válka strašná nastala by pak a nebyl bych jist vrnosti svých jen
!
v!
—
vlastních
lidí!
Runa. A nezeme-li
a
nepustíš-li
jej,
tu
Magura zstane tichá? Stoj mír. Je slabší než jsme my, a proto váhá dlouho a stále nadji má, že pistoupím na velké výkupné. Runa. Ó, ekni krátce, že se bojíš! Stojmír. Já nebojím se, ženo, ale couvám.
Runa. Ta
zbablost, tuším, nazývá se moumoudrý králi! Stojmír moudrý! Tak bude nkdy nazývat t lid. Ten najde vždycky licomrné jméno, by necnost král skryl, za niž se stydí. drostí? O,
Stojmír. Ty
Runa.
dráždíš
m!
Jak pravda vždycky
dráždí
tajného
vinníka. Já pravím ti, že moudrost v tom jest, zbaviti se Radúza, neb pokud žije, hrozí
ti
pravím
co se už stalo! Já dále že heješ hada na svých prsou,
po tom, ti,
že Mahulena zradí tebe, mne, nás všechny! uiniti dovede!
Ty netušíš, co láska z ženy Stojmír. Ty znepokojuješ
m
z
hluboká! 13*
195
Každé
tvé slovo zdá se stelou v tu lásku Mahuleny
—
vím
Runa. Chceš
dkaz ? Tam
sestrami. Já dkaz ttino, pak vydáš
Runa.
Však
ti!
rci,
ty
mi Radúza?
ním uinit
—
s
Zhubit jej?
Znám áry
míníš
Však ne-
pichází se svými
podám
konen
Stoj mír. Co chceš
!
jak
tajuplné, ty
ho bleskem do stínu noci strhne. Nuž, krátce mluv, když dokážu ti vinu, zradu dcery tvé, pak dáš mi královice v ruce? to víš. Já pipravila nápoj, jenž
Stoj mír.
m
Kam
trháš
m?!
Do
jaké propasti
vleeš?!
Runa. Bud mužem,
slabochu, a
krátce.
rci
mi ano
—
Stoj mír. Nuž, bud si, Runo, ne Runa. Ty ekfs bud si! Bude tak. Však nyní ticho, jsou už Hledaly jste nás? (živa, Prija a
Prija. Hledíme
s
zdali se zdvihá
v
Prijo!
Mahulena pišly.)
kopce dychtiv do dálky, prach už na obzoru, hlá-
marn
odtamtud
dom
Runa. A
veselo! ty,
posud,
je
kam
ji
pjdem
na
vž
vidt. Jak bude zpvu bude, smíchu!
dále
Co
Mahuleno,
ty se
Prija. Jak bez duše chodí a
Živo!
že hosté jedou.
sající,
Živa. Však ted,
blízko.
postavíme,
196
stojí.
s
netšíš? námi, nemluví
Runa. Je pravda, Mahuleno, Mahulena. Pravda? ... Já
co Prija tvrdí?
peslechla, co
ekla. (Zatese O em Mahulena. Já zamyslila se. Runa. A nad ím, dít? Mahulena. Ted... vru, nevím už,
Živa. Zbud se pece
Prija.
Smšný
sníš?
jí.)
!
to tvor.
je
Runa. Nuž, necht ji a slyšte samy novinu, jež práv došla nás. Váš otec nad ní je velmi zaražen, jak
Živa. Tak
Runa.
to
je
vidíte,
tedy
je
smutný.
smutná novina?
Pro Maguany, ano.
Mahulena
zajatec, ten plavý jejich královic,
ten Radúz, co
Prija. Co
Pro Maguany, dí?
(stranou.)
Runa. Ten s
nám
hnvu
tolik
zpsobil
—
ním?
Runa. Je mrtev. Náhle zemel. Mahulena. Ah! .
Stoj mír leno
!
(tiše).
(Podpírá
Runa. Co Živa. Prija.
Je
.
.
Ó, Runo, tys
ji
zabila!
Mahu-
ji.)
bledneš,
pro
dít, a
vrávoráš?
mrtva... leda dýše
A
zrak
má
v sloup
.
.
.
Je
nmá
jako
kámen.
Runa
(tiše stojtnirovi.)
Je
dosti
nmota?
197
výmluvná
ta její
Stoj
m ír.
Ubohé
sedni. Je
Mah je
ule n
srdce díví!
.
.
.
Mahuleno,
volnji?
ti
obrubu
na
(sedne
a.
To
vodojemu).
zlv
sen?
Runa
(Stojmírovi
Stoj mír
i,
co
Runa.
Netrap
tiše).
libo
ti
Chccš ješt
ti5e).
(stejn
.
.
A
ním
s
—
(Odejde.)
.
jdte za otcem, a teba Však to, co pravila to byl jen žert. Ten krá-
Živo, Prijo,
na tu vž, jsem ped
zkoušku?
další
ji!
chcete-li. chvílí,
pouze pro vaši kratochvíli jsem vymyslila pohádku. Jsi píliš lítostivá, Mahuleno, jak mžeš jen tak prudce hned se polekat. A te zas pláeš! lovic je zdráv. Já
Mahulena. Když jsem
—
o smrti tak náhle slyšela
Runa. Nuž, mladá jsi dcko Jen zotav se .
.
.
a smrti ...
lenou zstanu, celá se ješt Prija odejdou.) Je ti UŽ VOlnji ?
Mahulena. Jest. Jsi dobrá, Runa. Tak se polekat! Co královici?
Však není mi
tak dobrá
jsi.
však
v,
Mahu-
s
chvje,
tživa a
matko. Dík. záleží
ti
na tom
to proti mysli, že
m, Mahuleno. Drsná s tebou nkdy že nejsem zlá. Ty
Jsem drsná, vím též,
bojíš se jak
Vy jdte,
dojala's
to.
Mahulena. Ne, nejsi, matko... Runa. A tvoje sestry nerozumjí ti! Ty myslí dnes chorovody,
než
zpv
na a
ty
slavné
veselí.
198
Ty
ne-
hody, na nemiluješ
tvá by divn vyjímala tam mezi ostatními. Tvá bytost je jak píse slavíka neb drozda, je nejkrásnjší v samot. Nuž, dovolím ti, abys k hodm hluk, a bledá tvoje
se
nepišla ...
Mahulena. slovo
jak
ruku
tvoji
spokojena?
Jsi
Jak
krpj
okívám
!
Je
balsámu ...
každé tvoje O, dej mi
pocelovat!
Runa. Nuž, dobe, dobe, dít
.
.
Ješt
.
ku podivu mkká dnes Ten královic, já nenávidím jej, je pravda, však k vli hluboké tvé soustrasti chci dnes proti nmu mén krutou být! Když v celém dom bude tolik plesu a raduje se též
nco Jsem !
.
.
.
i
—
ten královic.
Mahulena. hnala by
ti
Ó, matko, moje matko! Jak žekrálovna magurská za toto slovo!
Runa.
O, bude žehnat mi, není pochybnosti, až jen se doví, co jsem uinila dnes.
Mahulena. S podivným úsmvem to pravíš. Runa. Nuž, vzpomnla jsem si, jak krut nakládala jsem s tím jejím synem, a proto pišla mi ta pochybnost o jejím žehnání. Už není Radúz ve vži. Je pikován na nejvyšším štítu Orlí skály. Pt krok jen tam mže kolem chodit a snáší boue, vichry, dešt Nebledni více zase, nepla, dít. Vždyt ulevím mu brzy. Nasytila se má pomsta. Ty znáš tu strmou stezku na štít hory? Je dobe skrytá, jen posel .
.
.
nmý
199
zná
co Radúzovi chléb a vodu vždy Však nebojíš se, kdybys pišla tam,
ji,
nosí.
t
že by
zardousil?
Má
ruce volné.
Mahulena.
Je dobrý Radúz jako smavé slunce jara, jež prohívá a zlatí celý svt Je srdce jeho jako krotká holubice, jež neví, co je zloba! A onu stezku znám a mnohdy sedla jsem u paty toho štítu, tam ticho je, jen lesy huí dole, a ptáci, co tam hnízdí, zpívají jak nikde jinde!
Runa.
Nuž, tedy dobe. Vejdi do
mé
Ve výklenku nad krbem najdeš
V
dobu.
ní
nápoj jest, ztracený
bolest a vrací
jenž
spalny.
zlatou ná-
léí každou klid. Tof
lovku
balšám vzácný! Vezmi onu nádobu a doaf nes ji na Orlí štít a nalej Radúzovi pozná, jak mu peje Runa královna! Však
—
pozor dej, bys neovlažuj si jí cest. Je málo kterou zmaíš, nahraditelnou
nevylila ani ret,
krpj,
budeš-li
mít
a
sama
žíze po
toho nápoje, a každá krpj, znamená pro Radúza neztrátu. Jdi, milá Mahuleno. Až vrátíš se, pak povz mi, jak se tvé srdce potšilo, tvé srdce soustrastné a nžné. Chléb bílý též a med mu dones, chceš-li. Dej pozor však, by nikdo nevidl, kterým se dáváš smrem, ne každý chválil by mou slabost, kdyby vdl, kam s mým svolením se ubíráš. Jdu za tvým otcem, brzy pijdou Nuž, jsem tak zlá, jak jsem se hosté ti zdála nkdy snad? (Odchází.) .
.
.
200
Mahulena. Sním nebo bdím? Co se to se mnou dje? Pro mrazilo náhle, když podivn tak usmívala se? Pro nemohla
m
jsem vyznat
se jí ze všeho, když tak byla? Cos neznámého drželo mi srdce, stahovalo hrdlo Tot podivné, tof vru podivné Však jedno jisté jest že spasím jej! O, radost nevýslovná! (Odejde i
dobrá
!
.
.
,
.
.
—
.
rychle.)
Promna. Skalnatý jeho pasu
štit
horský.
visí
slrora vyrostl z
stoji
pole
Jen duj, duj,
jen vlasy
moje
rvi
Od
balvanu Radúz.
kameni, stranou, niž pólo
Radúz.
Na velkém
etz, pikovaný ke leži
železného
Radúzem- Jediný než balvan, na némž Radúz
skále
za
v unavení.
vte, a ber
boží silný orle,
mi dechu,
pro
ml
bys více slitování mít, než mají lidé! Jsi, viche, jediným ted druhem mým, když horené ty moje výkiky už všechny ptáky vyplašily z hnízd Dív nkterý z nich ob !
as
náhodou o elo moje kídlem
zavadil,
a zdálo se mi pak, že milující ruka matky chce pot mi stírat, jako v tžké nemoci Ó, úzkost nevýslovná této samoty Bezedné prázdno zeje nade mnou, závratná hloubka !
.
.
.
!
zeje z dola!
hrza,
Nesmírnost prostoru, jaká
to
velká tíž pro tvora slabého, jak lovk je, a bez pestání zírati v tu velikost, jež jako moe bez behu se valí na mou malost, to zpsobuje posléz tof
píliš
201
šílenství
Mj
!
v hlav a
mozek vyprahlý mi
straší tisícerými
hoí
mátohami! Ta
nmota tch neobsáhlých dálek je dsuplnjší než boue ev posléz umdlí, nmota však nikdy Jak strašidelná jesti píroda, když neustále v tvá jí hledíš! Ze všeho vystupují píšery! Když po úmorné noci den se rodí, zdává se mi, že nebe hlubokou se ránou otvírá a svt že zalívá se krví v plamenech! ... A vrcholky tch nekonených les, tam dole v propasti u nohou mých, když vítr rozvlní je, podobné jsou jezeru, jež temné, píšerné na skálu moji útoí, by podvrátilo ji Už cítím, jak se tese, už úzkost toho pádu do prázdna mé chytla útroby Ó, (Zakryje si oí.) Ah, minulo strašná závrat! Hle, hejno divokých holub se to zas vzneslo z lesa! ... O, ptáci nebes, kam to letíte? Snad v neznámý ten kraj, kde spravedlnost pebývá? O, povzte tam, jak zde trpím bez viny! A nikdo, nikdo se !
.
.
ev
.
vn
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
mnou necítí Vy modrem veslujete,
bílá oblaka,
!
budu
.
.
déšf
co
pyšn
rote na mne svj,
že zaplakala jste! Ach, moji rodie, zda zemela vaše láska? ... O, smilování více nežije, ze svta vymizelo naprosto! Však pece, pece jedno srdce zná je Jak byla krásná, bílá jako msíc a krotká jako pták, když oi svoje žaluplné ke zvedala a mkkou dla, a „pij " mi ekla!
a
(Zamlí
se
mysliti,
na
.
.
.
chvíli.)
i
.
.
.
.
.
.
.
.
.
mn
!
.
202
.
„Ó, netrap se, ty duše moje..." Tak mi Ó, Maiiuleno, hích lidí zlých je vykoupen tvým tichým slitováním Kéž hlas mám silný toho vtru, bych v šírý pravila ...
!
svt
jméno
to její
ozvnu bych
volal,
.
všechnu svta
tu
a lesy, hory, sluje, volalo by: Mahuleno!
zbudil,
mnou
oblaka, vše se
.
.
Mahuleno! Mahuleno!
Mahulena
Radúz
Radúz!
scénou.)
(za
On
!
mne!
Já jdu Radúz. Tlukot mého srdce zastavuje se! Ó, radost nevýslovná! Je to možno? Jeto klam ? Ó, Mahuleno!
volá
Mahulena objeri Radúz (trhá etzem).
Radúze mj Radúze Jsem spoután, pikován
se).
a k ó,
tob nemohu,
prokletí,
Mahulena zde, zde,
na moji
!
vší silou
—
jsem slab
!
trhám pouta
.
.
.
(Padne.)
nmuV U nohou tvých, moje duše! O, polož nohu svou
(spchá nahoru k ó,
šíj
a trestej
m,
t
že tak
Radúz. Kéž
trýznili
!
.
.
zemru, Mahuleno, v tomto oka(Drží keovit.) mžiku, než zase odejdeš
—
ji
Mahulena. Já spásu nesu Radúz. Ach, neklam mne! Co
a volnost!
ti
je
z tebe mluví,
pouhá útrpnost a velé pání! Co
jak bys to vyplnila?
.
.
slibuješ,
.
Mahulena. Klí
pout tvých nesu, hled... Jen ruka moje te se píliš Pece tese sotva udržím jej pouto padá Ted v zámku je a skípe Já líbám .
.
jej
.
.
.
.
.
.
203
.
.
.
.
.
.
.
Radúze, volný jsi... ted prchej... zemít! (Padne na tvá.)
tvé!
m
a nech
jdi,
Radúz
(táhne
pemilená, vrhnu se .
ji
ty .
Ty moje spáso! Duše Já stemhlav se skal
k sob).
umíráš
!
.
M ah ul e n a. žiju
.
.
.
(Sestupují
Hle, Ty šílíš radostí jak já Však nyní pojd a netra asu spolu s balvanu.) jak nCJlStý tVj krok .
.
.
.
.
,
.
.
.
Ó, Radúze, jak, ach, t muili! O, sedni pod strom na chvilku, ty píliš chvješ se bled, má duše. Ty ale brzy síly nabudeš. Povedu stezkou skrytou, tu znám Pak pjdeš smrem, jen já a moje lan Slyšíš, co mluvím ? Ty jak ti naznaím vrátíš se k své matce, k otci, Jsi
t
,
.
.
.
.
.
dom
m
.
.
.
vzpomeneš?... Ó, vid, že nkdy na Však nyní pojd, mám strach, že pijdou za mnou. Ty nevíš, píteli, jak umí neNápoj dali návidt ... ti dole v zámku Tak sladce mi, bych ti jej nesla sem .
mluvili,
mlhav
tak
náhle
sladce,
se ozvalo v
mé
.
.
.
.
.
podezení Do íše
že
mysli ...
z kišfálu jsem vlila nápoj jejich, a kišál,
který falše nezná, rozpukl se okamžit moje ruka jed ten jejich poAh .
.
.
.
.
.
mla
mé
Tak na rtm tvým jako balšám srdce namíili krut, zrádn a na tvé
žití
mladé zárove
dati
!
.
.
.
Ó, krutost neslýchaná! Nepla, Mahuleno!
Radúz.
204
Mahulena.
Pravda, kdybych všechny slzy
svoje ted už vylila, co zbylo by mi, ty &ž nikdy neodejdeš? Ó, Radúze, ty na
m
zapomeneš,
nikdy, nikdy?
rci,
O, nemluv mi o žádné rozluce! To nemá Mahuleno, což ti se louí, již se milují? Já miluji t, slyšíš? zachránila, ne Ne proto jen, že jsi trpla jsi, ne pro proto jen, že pro
Radúz.
slovo smyslu
!
m
m
tvé velké smilování, ó ne, ó ne, já miluji
t
nuž, nevím pro, a vím že miluji To slovo do nedávná že cizí bylo mi. Vždyf nikdy ješt moje rty O, kde se je nepenesly dív než ted! vzalo? Kde se hvzda vzala, když poprvé se na nebi rozbeskla! Tvou drahou hlavu proto,
.
.
.
t
jen,
!
držím v tesoucích se rukou a chtl bych jasné tvoje elo já, který nikdy Však posud nelíbal než matku svou
líbat
.
.
.
.
strach mi jakýs brání, tvoji
však,
Mahulena
tu líbati se (brání
.
.
nevím jaký! Šlépj
pece
mu, klanícímu
se
odvažuji jí
k nohám).
.
.
.
Ravšak
dúze mj, co iním, nevím, vru. velký klid mi náhle skanul v duši a chce se mi, bych položila hlavu, tak, na tvá prsa, jen na okamžik, bych slyšela, jak srdce tvoje tlue ... A na své oi ten pocel, zde, (Líbájej vezmi, na jasné svoje oi
mj
na oi.)
.
A na
tvé
rty,
Radúz. Mahuleno,
.
.
ten druhý pocel, zde
jak
mocné kouzlo
vane rt? Jsem náhle jako
205
.
.
.
s
tvých
zmnn,
co se
mnou dlo? Už
nejsem, kdo jsem byl, tebou jedno, cos nového, co nikdy nebylo a co te bude se ve ozývá! Cos neskonale lepšího než to, co díve bylo! Jako bys ve mne byla vešla! Jen tvými zraky hledt dovedu ted a tvým jen dýchat dechem Vše moje myšlení jen tvoje jest a jeden tlukot pojí naše srdce Kdybys ted odešla tu zanikl bych v nic! Rci, to je snad, co láskou nazývají? O, povz zdá se, ty že všecko, všecko víš! se
jsem
s
vn,
mn
!
Mahulena.
Vím, Radúze, jen
(Drží se v
mlení v
to,
Náhle.)
objetí.
blahá, já
zapomínám
pokud
ješt as! Ó, prchni!
je
!
tebou byla
Radúz. Než pikován ležet v
.
s
tebou
šla,
bych
.
tebe pustit, radji zase chci být oné skále neb po
tm
tam k
jám
Mahulena. S býti,
.
že šfastna
VŠak ne-
O, prchni, Radúze,
Radúz. Bez tebe? Šílíš? Mahulena. Ty chceš, bych s
.
Mn
!
jsem.
.
.
—
pravda,
mezi havtí. tebou, Radúze,
tebou žít a íci snad jsem s
zemít! To jsem t líbala?
To
vn musím s
tebou teba chtla, když
prosté tak,
být
jinak
nemže! Poj! Prchejme! Radúz. Ped námi ráj, za námi zatracení! Co v sloup t obrátilo náhle však, pro bledneš, kam to ukazuješ v hrze? .
.
Zkáza! Tvoje matka!
206
.
.
.
.
RU n Mé
£1
(pokryta
tušení,
drahokamy, v purpuru,
mj
nepokoj,
stoji
mj
nim).
proti
strach
mne
neklamaly! Já zanechala hlunou dvoranu a kvas a hosti a jela za tebou, co mj bystrý stail Bez dechu dostoupila jsem strmého vrcholu, a pišla v as Ó, pelstila! Ty chytrá zmije, bledá tys mátoho! Jak mohlas uvolnit ten neporušitelný etz? Ty vylila jsi jed? Kéž pila jsi ho sama! Však v as jsem ješt pišla! Sama nejela jsem, jen rychleji jsem hory dojela, než ti, co za mnou pijdou! Jste oba nmi! Zdá se mi, že k bledým sochám mluvím, nebo k spícím, nebo k mrtvolám
k
!
m
!
Kletá zmije,
kletá zmije! (Trhne Mahulenou.)
Mahulena.
O, matko, matko, nekl mi, ty krutá! O, pomni, tak jsi srdce moje chtla
muit, když nápoj tvj jsem jemu podat mla! Jemu, jenž mé duši drahý tak!
Runa.
O, nestoudná jak fena Smíš v tvá mi metat hanbu svoji rjnou? Jak budeš pykat, ó, jak budeš pykat!
Radií z. život,
!
Poj, Mahuleno, kdo
uvil?
by
že z ní
Jak
z
jsi
brala
morového
bahna tak jasný mohl vytrysknouti paprslek? Pojd,
Runa. A utrpením
muž! Ó,
spšme, zachrame
t
myslíš, že
já
t
?
Ty dlouhým
a já jsem silná jako zadržím!
seslábl
Mahulena
pustím
se!
(vrhne
jsi
se
mezi ni a Radúza).
207
Prchni,
moje
prchni, duše
Prchni sám,
!
já chrá-
ním t!
Runa
Rad
(tasí
(vytrhne
z
Zemi!
Zde, zmije!
nž).
Což
nž).
jí
ncbojíš
smete hrom? Ty krvavá a
t
že
se,
kletá!
Runa. Kéž hromem vládnu! Však na tebe se vším a zadržím t pevn, uvidíš! Ó, teba
m,
bodej nožem, co mi po tom, zabiješ-li držím, aby do sít lapli, jen když
t
t
vlku, vlku, vlku!
RadÚZ
v,
(zápasí s ní,
že
t
prabohu, to,
(Zvedá nž.)
Mahulena
mu
(zadrží
nedopustím mu
Pi
Ty sama chceš
usmrtím!
tedy trp
(Bere
(Drží jej zoufale.)
držící jej za ruku).
.
.
Radúze, ne
ruku).
Mj
.
slitování se
.
to
.
.
mnou
.
.
.
nž.)
Runa
(držíc ho). Pomoc! Vrní moji, pomoc! Zde vraha držím, vraha! O ... co váháte! Kde jste? Radií z. Hlas její mocn zní, ah, uslyší ji v dálce a ruku z její vymknout nemohu Dej, Mahuleno, nž, jsme ztraceni! Mahulena. Radúze, zemela bych!... .
.
O, matko, pust nás
Radu z. Tu marn zbaví
Runa
(Zápasí (zápasíc).
vrní! Kde
M
sílu
s
!
Slitování
prosíš
.
.
mj
tu
.
m
Runou.)
nepemžeš! Pomoc, béeš
.
.
korunu za
jednou rukou diadém, vlasy
.
.
.
Kdo
odmnu!
její se rozpustí.)
208
moji
V zoufalství ?
.
Otroci prokletí, co otálíte?
pijde,
mj!
Zápas jen
.
.
.
.
.
.
.
první
(Strhne
si
Radúz
(chopí
ji
Runa. Odkud
za vlasy).
béeš
síly
Pomoc!
moc!
Tc mám t
O,
.
.
sketo
.
proklat,
—
v moci .
.
Po-
.
zabloudili
ó,
v lese!
Radu z
(vezme
k
vlasy
ji
.
vtvi,
silné
ona
jíž
.
zde!
a
.
ji!
.
my
.
.
hnout?
Radúz.
proklet,
Pro
.
nemže.)
dosáhnouti
Což
.
.
.
proklet!
.
.
ale
bránící se,
ji,
.
dlouhé tvoje vlasy, díky osudu
Runa. Bud
Zde
pasu a vlee ke stromu).
kol
vrných tedy dokej se, (Váže najdem v útku
svých spásu
.
.
JsOU
.
Ješt nikdo
.
nezardousila jsem nelze mi ty vlasy
jej
.
.
.
petr-
.
Ted, Mahuleno, rychle!
Runa. Stj, Mahuleno,
slovo ješt slyš! Jsem matkou, tyto ruce tebe chovaly a z tchto prsou ssála jsi svj život! Stj, stj, tak velím ti! tvojí
Mahulena. Nech m, kamení
Radúz
—
(vezme
ji
pak násilím
Runa.
Slyš,
kolem pasu).
t
odvleku
mn
Radúze,
Poj
—
.
.
.
nohy
nepjdeŠ-lÍ
Mahuleno, slovo jediné
—
pak
jdi!
Mahulena. To slovo, matko? Runa. Kletbu vrhám na tebe, kletbu tžkou, kletbu strašlivou
!
Mahulena. Matko! Matko! Runa. Kletbu na t vrhám pjde Zeyer
:
za tebou a štvát
Spisy
XXVII.
t
nejmocnjší, ta štvát do
bude,
»
2O9
laku smeka vzteklých Nebem proklínám t, proklínám t O, zem, ty jsi matkou též, ty vy-
smrti, jak plachou
ps! zemí!
slyšíš m, ty slyšet musíš tob, zstaneš-li hluchou!
m, bu Má
zkáza
kletba silná
ohe, moe! jak slovo arojež trhá hvzdy snebe!
jest jak vichr,
djné, dsuplodné,
Mou kletbu nepemže ani Mahulena, O, zadrž, zadrž!
osud! .
.
,
(Táhne Radu z. Poj, MahulenO Mahulena. Klesám nemohu .
.
,
.
.
.
.
jí
.
za sebou.) .
Af srdce tvoje všechna muka pozná a všechnu úzkost duše tvoje, Mahuleno! Ty žiješ v nm, on v tob? Nuž, lásku vaši tedy proklínám! At zapomene Radúz
Runa.
tebe, cizí jsi
a
nezná t, bu cizí mu, jak Af touhou zmíráš, žalem
ani
te mn!
hyneš, af strádáš tak, že srdce tvoje, tžké tu jedinou jen touhu bude nepamti! znát, by ponoilo se do Až život tvj a všechno myšlení se utrpe-
jako kámen,
tn
ním velkým shroutí v neuritou mdlobu, af v tom otupni strašlivém ti zbude i
jedno pece
vdomí:
tvým dechem,
žal
tvá bolest!
tvým chlebem,
Žal žal
bu
tvým
živlem jediným! Ó, Mahuleno, nermuf se a poj! Je láska mocnjší než nenávist, to uvidíš!
Radúz.
poznáš, Radúze! Má kletba padá na tebe též jak na ni! Ne menší bolestnou ti bude bude tvoje utrpení,
Runa. Svj omyl
a
210
záhadou! Jakmile jiné ženy celující ret se dotkne tváe tvé, tu bére moje kletba poátek! V tom okamžení zapomeneš ji, a znát ji nebudeš, svou Mahulenu, bys na ni teba neustále hledl! O její jsoucnosti ni stopy nezstane v tvé arem jaté pamti! A rána, kterou chápat nebudeš, ti bude krváceti v srdci, krváceti, až rozum tvj se zamží trudem tvým! O, kletba moje stojí jako Tatry pevn! Ty slyšela's ji,
zem,
naše
matko,
chvní jsem
ucítila!
MahU
1
e n a (vrhne
líbám,
mj
se
na zem a
libá
matko zem, tak
a smilování!
proklíná,
jsi
Ty
R a d Ú z. Poj, MahulenO kudy ukazuje.)
Runa.
!
lítost
která
pro své dti,
mj
(Odvádí
jak té
mnou
matka,
nhy
slyšela's kletbu, slyšíš též
Tak
ji).
se
nejsi
matka plná
tvé za-
slyšela's,
ty
ji
plá! klesající
smrem,
Jak se chvješ, duše moje!
Kletba, kletba, kletba
Ma hule na Runa. Za nimi,
(už za scénou).
dúzem! Kletba,
vám!
Bda! Bda!
kletbo moje! kletba,
Za
kletba!
ní,
—
za Ra-
(Opon a.)
14*
211
jednaní idnoucí
les
v
Mague. Na
III.
jedné stran vyhlídka daleko do pa-
horkovité krajiny; rozprostirá se tam utšená niva, je vidt velké
zahrady, za nimi na obzoru ukazuje Si fantastické msto. Radúz a Mahulena picházejí
ásti lesa a zastaví se u ohrom-
z hustší
ného dubu, v jehož'stinu
kupa vysokých balvan.
leží
Radúz.
O, Mahuleno, vítám tento strom jak mládí pítele! Co dít jsem zde hrával, a vyhlídka od omšených tch kamen je velká v širý kraj! O, hle, ó, hled! z
Mahulena. mj! Radúz. Bu
Jak
oi
tvoje
planou,
drahý
vítán mi, drahý mj domove! Oh, Mahuleno, vítej moji vlast! Ta niva, zaplavená záí slunce, ta zrodila m! Ty vonným stínem tšívaly, a zahrady tam, tam, moje msto! Ten starý zámek, nící nad bílými hradbami, to moje kolébka! Ó, kdybys vdla, jak je útulný! Vlaštovky ho milují, hnízdo vedle hnízda se tam k sob tulí pod starou ímsou! A tam pod vysokým tím krovem, kol nhož bez ustání krouží na sta bílých holub, tam žije moje matka, otec mj!
m
dm
Ó, svatá
pdo
rodná, vítej mi!
zem.)
212
(Klekne a poHbí
Mahulena. Ped dúze,
a
tebou
mnou moje
za
chém zadumání
stojí
msto
staré
Ratam v ti-
tvoje,
vlast,
vysoké,
lesy
pebývají temné stíny, a dvée otcovského domu zavela jsem naposledy za sebou, jich veeje se nikdy více neotevrou, by vítajíce vpustily! v nichž
m
Rad
z.
možno,
Mahuleno, Mahuleno, nermut se! Je že by radost moje zasmušila t?
Mahulena. cosi
jiného
Radúze,
Ne, .
.
.
ne
(Sedne na kámen.)
radost tvoje,
Te
teprVC
únavu. Poj, sedni vedle mne a dej Tof podivné! zdá mi odpoinout se mi, že bych si pála, aby ty hlubé lesy, jimiž jsme bloudili po ti dni, nás ješt cítím
.
kryly
.
Te
.
vlhkým šerem svým.
tak sami, sami.
My
My byli tam nevýlun
patili tak
druhu druh, tak jedin! Ruku v ruce šli jsme spolu, a zdálo-li se mi, že slyším nkde kroky po mechu, tu polekána tak jsem se k tob tulila, tak tsn, a když ramena, tu cítila jsem tvoje objala pevn, že pro mne není nebezpeí na širém svt, neb úsmv tvj tak nžn a
m
tak hrd pravil mi, že chráníš m! Radúz. Ted ale nebezpeí všechno minulo, pro tedy leží na tvém ele stín zamyšlení? Pro nezáíš radostí jak slunná moje niva? Mahulena. Tvj kraj je slunný, pravda,
drahý Radúze, tvj však v nm.
kraj
2U
— jsemf
cizinkou
z. Pro slovem takovým mé srdce zarmucuješ? Ty cizinkou, kde doma já?
Radií
Mahulena. mena kolem
RadÚze, odpust mi.
krku.)
Ty
nevíš,
(Klade
ím mn
mu
jsi,
ra-
ty
moje duše! Jsi bratrem mým, mým otcem, matkou, vším! Mé srdce petékalo nhou od dtství a nikde, nikdy nenašla moje láska ohlasu, až ty
jsi
hvzda
pišel, jak ta
v soumraku, jak ta vlaštovice z dálky, co pod tou ímsou vaší hnízdo svoje má! Ty, RadÚze, jsi celou mojí rodinou, jsi domovem mým. Vždy vyvržena jsem z lna lásky vší, tys ale více mi než náhradou! RadÚze, ty jsi dechem mým, mým okem! Bez tebe jak ten kámen jsem, slepá! hluchá, mrtvá. O tebe chvju se, dÚze! Chmura oné strašné kletby
Rad
z.
Nedomluv, Mahuleno,
nulosti náleží a zapadla
O, dovedeš
též
—
Ra-
ta kletba mi-
do šera les
tranských, jimž stejn kinu
Mahulena. Nekl
mj
—
ta-
jim! Já zrodila se tam! krutým být a nenávidt?
Radúz. Promi, promi
mi! Já
tys vyšla, svtlá, z nich!
žehnám
Však nyní
chmury veškeré. Už odpoinula's?
jim,
zapu
M
dovábí a netrpliv toužím projít branou msta. Pojd, Mahuleno, jdeme dom! Slyšíš? Slovo pesladké.
mov mocn
Dom!
Mahulena. Pesladké
mn
otec,
—
slovo tob ve však jaké to budí smutné obavy! Tvj tvoje matka! Zdá se mi, že je vidím
214
ped
sebou, jak ruce jejich, tesoucí se po tob sahají, jak k sob táhnou našli zas!... t, jak pláou štstím, že A pak, pak pohled jejich zasmuší se a ísti, otázku budu nmou otázku v kdo je ta cizí dívka a co bolestnou, hledá zde? Jak šastné jsou ty vaše vlaradostí,
t
nm
—
ty vítá
štovice,
každý radostn,
pinášejí s sebou své jen pináším.
Radu z.
Ty
— a já? (Zakryje
si
neb jaro
Já kletbu
matky
tvá.)
mi srdce. Mahuleno
rozrýváš
!
t
budou draze, mýlíš se! Vždy milovat draze, moji rodie! Vždy syna vracíš jim, objediné dít jejich! A jak štde jsi
Ty
m
daila,
ty
mi
ztracenou
volnost
mj
zachránila's
vrátila's,
svou korunu mu
a láskou
ty
život
jsi
posvtila život ten a tak
jsi
dala!
Mahulena. Radúze mj,
líbám
oi
tvoje
svtlo v chmurnou duši jako jasné nebe, mou! Ty hledíš na hledt nebudou ale tvým zrakem na Kdo dal tu dívku tam v onom tomu muži? Tak otec tvj se bude tázat, holubicí,
ty lijou
mst
m m
.
.
.
My nepišli a matka zamyšlen poví si žádat pro syna; a lidé v mst, v budou šeptat To nezvaný jim pišel host! Ach, Radúze, má duše plaše chvje se, jak oi pozvednu? Já hanbou hynu! :
dom
ji
:
Radúz. Ty na
m
Cos takového jak
uvaluješ jsi
215
hroznou tíž! mi nena-
pravila,
padlo nikdy Kdyby to možné bylo, Mahuleno, že by se stalo to, co nyní prauž nemiloval bych je více víš ty .
.
.
—
—
svoje rodie!
Mahulena.
O, nemluv tak! Tak ukrádám jim tedy tvoje srdce? Já pošetilá! Radúze, zapome, co jsem ti ekla. Už nieho se neobávám, nebojím. Pojd, poj, už ne-
váhám.
Radúz.
Ne, Mahuleno, ne! Ty nesmíš vejít jejž nikdo neekal jako host, Ped tebou pjdu tam a povím vše, cos konala a snášela, a pijdou se pro mnou pro tebe sem pod ten dub, mj a celé msto a klaotec, matka, celý nti se budou ped tebou! Jako královna, jak velký vítz vejdeš slavnostn branou svého msta a pod stechu svého paláce! svého chot, Mahuleno moje! V
v
dm
m
dm
dm
m
ty opustit Mahulena. Ty odcházet. zde ... O, zsta, zsta! Když odejdeš, .
tu
zapomeneš
Radúz. To
.
m! m,
Mahuleno! Tak slabá tedy zdá se ti má láska, že shasnout mohla by za krátkou hodinu? ranilo
nemyslím to! Nesmysln moje pouze pronesly to slovo osudné, však srdce o nich neví. To úzkost pouze ze mne mluvila, pod tlakem oné hrozné kletby, která mi stále v sluchu zní.
Mahulena. mluvím,
Však
ty
Ne,
rty
jsi
zachmuen
216
a
neslyšíš
mou
omluvu a oi láska tvoje
Raduz
(libá
ji
jsou
tvoje
ted temnjší, to
pece snad že shasíná? vášniv). Zde odpovd! Je
milo-
vání moje chladné?
Mahulena. Bud
shovívavý se mnou, Radúze. Jsem tvor tak slabý, plachý Nyní kdyby chladn pojd, já pjdu s tebou, pivítali mé, mám srdce tvé a více pro mne není na široširém svt, Radúze .
.
.
i
Radúz,
Já
pjdu sám
sem t odvádt!
pišli
t
a chci, by se mnou pivítat a slavn v prvodu
Mahulena.
Ach, pro jsem sama nepokoj v tvé mysli budila! Jdi tedy, Radúze. Jsem ubohá a slabá Jsem tvá a tedy sluší .
.
.
mi, bych inila, co kážeš.
Radúz. To bolí, Mahuleno, to zní jak výitka! Mahulena. Pak odvolávám, co jsem pravila. Máš pravdu ve všem. Radúze, klidná,
dubem
jdi.
jsem
hled! Jdi a vrat se brzy. Zde pod najdeš. rychle ubíhá, budu
m
as
pemýšlet a zpívat toužit též. Jdi, Radúze. Však nezapome na tu kletbu. .
Radúz. Ta rvuky
vn
.
.
dsí
t
!
(Sijšet
Was surmy,
táhlé, blížící se.)
Mahulena.
Jak píšerná to hudba, znamená? Ty zbledKs!
straši-
delná, co to
Radúz. Mne
jímá cos,
To zvuky smutených holí,
jak
hrozné tušení.
jsou surem.
když velké neštstí se stalo v
2t7
Tak
hla-
mst —
nebo v blíž to
dom královském. Pichází blíž a smutné zasurmní, hlas hlasatele
a
slova nejsou zetelná. Už slyším též, vidím je, jdou sem ti muži! Ted stojí, poznávám je, ó, toí Radovid a smutení má háv! Což nevidí mé? Ted se odvrátil, lid
—
se sbíhá s polí (Zazní
surmy docela
blízko.
Když dozní zvuk, mluví
za scénou.)
a
Radovid.
slyší truchlou Kdokoli nablízku, moji zvst, již nesu já a mnozí jiní od hory k hoe, od vísky k vísce až k nej-
z^zším Magury koninám Jak volám smutúhl svta: Žalujte nou zprávu svou do a plate, Maguané! Váš dobrý král je mrtev! Mrtev je váš král! Král váš je mrtev, mrtev !
ty
je
váš král (Mlení, surmy zazní znova, vzdálenji.)
Mahulena.
Radúze
Ó, promluv,
nmý
dúze, ten bledý jsi,
jak
t
žal
udusí!
!
Mj
Jak
kámen nehybný
Ra-
kámen
a studený
jak skála!
RadÚz otec
!
Mj
(vrhne se na zem).
opt
(V dáli
slyšet
OtCC,
surmy,
mj
ubohý
mnohem
slabji.)
O,
strašné zvuky! Mahuleno, žal!
matku
tvou,
Radúze mj, ó, nepla Vsta, spchej dom. Pro jaká to útcha, až obejme t!
Radúz.
Ach,
Mahuleno,
Mahulena. píliš
tak
neslyšet z
.
Žal! .
.
tch
úst
chladny jsou ... ty
nikdy
více
slova
Ty žehnající ruce zraky zavené na vky,
.
.
218
.
vky
Ach, matko, matko, jak tvé srdce nyní krvácí .
.
.
Mahulena. V náru tvoje ale zlíbám
byla radost tvoje
spchej ... Ty slzy tvj žal je mj, jak
její
ti, .
.
.
Radúz. Pojd se mnou, Mahuleno. Mahulena. Ne, Radúze, ted zstanu, chtKs. Ted
jak
mi jasno, co initi mi jest. patíš jí, která t zrodila. V tom prvním okamžiku shledání, kde žal nad ztrátou, radost nad tvým návratem jí v boji srdce rozrývati budou, v tom okamžiku patíš zcela jí, jež krut snáší. Já zstanu, neb pjdu pomalu pak za tebou... Jdi, obraz tvj je v duši mé, ten bude se mnou zde. je
Te
Radúz.
Jdu, Mahuleno, jak jsi rozhodla. v žalu nejkrutjším však mi ani na okamžik z mysli nevyjdeš. Jsi v duši mé, a I
než mít
to je víc
moje
kalí.
(Obejme
Mahulena. A
Radúz
tžce
I
Ted
zrakem,
jejž slzy
jdu,
kletby pamatuj!
(vrací se k ní).
se! Jak
t ped ji.
Pamatovat budu, neboj tebou louit se! I na
je to, s
okamžik!
Mahulena. Tvá matka volá, útchu jí Radúz. Jdu, ty to chceš (Odejdo Mahulena. Jak ráda volala bych:
nes!
!
stj! Srdce se mi svírá. Už zmizel mi tam za Sama! Bez nho! (Sedne podstrom.) stromy Jak smutný je ten les, jak divn lká a ža.
.
.
219
zde vítr... (z dán siySet slab surmy.) Smrt! o, je mi teskno. Pošetilá jsem, on pijde brzy pro kdyby nepišel, tu za ním šla Pro radj pece nešla jsem bych v msto hned s ním? Snad pijde brzy Kdyby nepišel tak jak v té staré písni luje
m;
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
(Mlí a
.
.
za chvíli zpívá tiše:)
Pod Stromem sedla a dlouho ekala. On nepicházel, nepicházel, plakala, když slzy vyschly, mroucím hlasem dla teskno tak, jako bych zemít mla!
mn
.
.
Ta píse smutná je. Kdo ji as vymyslil? Snad vskutku se tak nkdy dlo Ale tomu dávno asi je. Na si to myslím? To proto snad že mi tak k smrti teskno .
.
.
—
(Položí
.
.
.
si
.
.
hlavu v klín.)
Promna. Velká louka v zahrad královského paláce, na jedné stran skupina biz podrostlých kovím. V zadu ást paláce se sloupoadím a zavenými vraty, kam nkolik širokých stup od louky vede. Lid obojího pohlaví pichází se všech stran^ s posunky, jevícími zármutek a rozilení.
Mužští. z
Je mrtev král! Je mrtev! Tak istá jasná udeil ten hrom Vždy ani !
nestonal.
Jiní.
Tak zdálo
zžíral jej, jak
se,
však zármutek o syna olej lampy.
plamen
220
Starci. Co s námi bude? Zmna každá nosí v klín nebezpeí, už nejistota nebezpeím jest.
Jiní. Je zármutek host nevybíravý, on všude pes práh vejde, v chatky naše nízké i
vkroí píbytk zlatem
oplývajících.
U
lože
krále sedá jako žebráka.
Jiní. A smrt nás srovná všechny, nízké, vysoké, a spravedliv klade v zemi nás bok po boku. pod mohyblaze jest, Mužští. lou však ti, co zstali?
Tm
—
tm
Ženy.
Je vdovou královna, a stejn smutno vdovou být af v zámku nebo v chaloupce.
Jiné. Je osielá nyní naprosto! Ni syn, ni manžel s ní! Co žena bez podpory ve svt, kde hrubá síla vládne jen a bezpráví?
Div ky. My pišly plakat s ní. Ó, neblahá! Mužští. Tiše! Tžké dvée domu zaskípaly na zrezavlých stžejích. Hle, vdova!
Ženy. Krásná posud
i
v smutku
je,
s
ko-
runou na hlav. Jiné. Jak bledá je, jak bledá.
Dívky. Krok
její
nejistý,
hle,
o sloup pod-
pírá se ted.
Jiné. Ubohá! Ted zvedá hlavu!
Mužští.
Nyo
Tiše, promluví.
domu s dvoanstvem jež pozadu zstává, nkolik krok a z^stang stát na nejvyšším stupni schod, vedoucích dol na L„ku). pOSUd 1
a
(vyšla
z
královna uiní
Nm
221
mj
žal a skrývala jsem v stínu nejhlubším zde v starém vašich král velebných svj smutek vdoví, smutek matky oloupené o syna, vy ale pišli jste své slzy mísit s pláem mým a proto vyšla jsem vám tedy vstíc, sí zlatou zanechala jsem, abych zde na zem usedla uprosted vás, bych setásla svou tžkou nmotu a v žalování s vámi propukla a z cesty prach na hlavu sypala si neblahou (Sedne na zem.)
byl
dom
!
Lid. Ženo, truchlící nad rakví manželovou, matko, toužící po synu ztraceném, své duši ulev, volajíc tikrát žal!
Žal! Bda! nebu nmou více
Nyola. širý
svt.
Ó, lide,
Žal! Ó, bolest moje, v celý a volej bda lide, se mnou pla a !
truchli
Lid.
Bda! Bda tob, bda nám! Ó, krámy s tebou pláeme, a kdybys závoj
lovno,
roztrhala
kama
—
svj kdo
píliš jest? Ó,
Nyola. V svá
a vlasy z
nás
rvala, zalomila ru-
by
divil
se a
ekl
báa, bda! prsa
biju,
slepá
slzami už
nehledám záivého oka dne, když svtlo duše všecko moje uhaslo. Mj choti, bda,
m? Mj
synu, pro pro zde nechals odešel jsi ode mne? Jsi také v stínu navy, hluch a pro moje výkiky jak otec tvj? Jsi také bled a slep jak ten tam na márách, jenž lovkem byl v
nm
dom
222
do nedávná a ted
Lid.
Bda!
pízrakem? Ó, bda,
je
mn
bda, bda
Žal!
Nyola. Už narovnána
trí
hranice
a
hla-
už ohe lakotný po zbytcích toho, jenž králem nkdy nazýval se a pánem mnohých osud Jazykem sterým ohe, nejdravjší zv, po mrtvém šlehá muži hladov a stráví jej a neponechá nic než popel po mém blahu, popel smutný, mrtvý, jak to srdce zde k niemu doví
I
—
Starci. Dej pozor, ženo, aby v rouhání se nezmnil tvj oprávnný stesk Je ohe !
svatý, popel lidský posvátný. Je snadno tomu napomínati, jejž Vy ztratili divá bolest nebiuje do krve Ted jste krále pouze, já však vše znova spáry zaala mi v srdce zoufalost!
Nyola.
!
.
!
.
.
.
Už
v
slyším
dom
kroky píšerné
.
.
(vstane),
hlas tlumený tch, již máry zdvihají, by tlo vynesli na koist plamenm Již nezvu vás, abyste bda! zvolali ni žal! Mleti nám nyní z úcty jest a kráet za rakví a sebrat popel pak a nasypat vysokou mohylu, to init vše nám jest, na sebe za!
pomínajíce úpln!... Pak teprv klesnu zpt do živé bídy své a mrtvé nicoty
Starci. Nechf
My
s
tebou
pjdem, ženo nešastná!
slzy tvoje tekou v tichosti. Je
lovka, by zanechal zde matky
zem
vrátil se.
233
Je
vše
sudba
a na hrud
moudré podrobit
se osudu, tak tiše, v míru, jsko v jeseni strom vadne bez hlesu. I slunce zapadává muže tedy lovk žít?
vn
—
Nyola. V
tvých slovech prostých pravda
je.
Už skláním hlavu tiše ped vným, nezmnitelným od poátku vcí poádkem,
Radúz
(za scénou).
Matko! Matko!
Nyola. Slyš!... Pro srdce moje boun zatlouklo nevasnou radostí, na samém prahu, za nímž nebožtík? Byl hlas to mého syna nebo klam, jenž rozplynuv hroznjší mi pipomene sirobu?
Radúz
(se objeví).
Matko
.
!
.
.
Nohy .
.
zdá
(hledí jako
ve snách).
Kdo
Tak
.
i
Nyola
mi
se
vázne krok a vrávorám slab jsem radostí žalem zárove! tesou,
ješt
se,
.
.
.
kráí tam
a
že je živ ... je bled jakoby z hrobu vstával, mátoha, a smutek nesmírný jej halí jako v temné roucho ... A ruce se,
vznáší
.
.
m
lžiZmiziž, vidino, netrap a nemu srdce moje prázdnou
.
vým zdáním nadjí!
.
.
.
Radúz. Matko! (BIíží se Nyola. Stíne, ty hlásáš
j(.)
žije
Lid. živ!
mi,
Radúz
že
ne-
!
Nech blouznní, Vítej,
Radúz.
královici,
tof vítej
on,
tvj syn! Je
nám
!
kolena.) Matko! ^obejme Jsem Ó, matko, Radúz jsem, tvj syn živ a blažen, nebof objímám, ty velebná,
Lide,
lide!
jí
!
2S4
v dtství sladkém mn, nepoznáváš Jsem zachránn, ó, jako záA spasil jsem se útkem, zde zrakem jsem, zde jsem, ó, matko pedrahá! (Libá tvá drahá
kolena,
m!
kolíbala
jež
O, schyl se ke
m?
!
roucho.)
její
Nyola. živ,
o, blaho nevýslovné,
zde
ty
!
.
.
.
jsem živa posud
Radúz. ne,
povím
—
ti
m.
Nyola. Rozumím, v
dom
té
(Chce
!
divé radosti
radost
mít,
i
dražší
Nediv se
mj
mrtvý
leží
.
.
.
jej líbat.)
Ne, matko moje,
nelíbej
Tys
Radúze!
O, radost neusmrcuje
nad
drahý Radúze
otec
duši,
mým slovm, !
Tam
tvj a bráníš se
mých polibk, ty nechceš nejsvtjší, v truchlivý ten
Mé srdce ovšem odolati pemožena zajásala jsem, t
tžký okamžik. nemohlo a
opt
vidouc
býti
má,
a nedovedla uvážit, co vtší zda radost shledání i smutek nad ztrátou. Ty uvážil jsi však a zazdálo se ti, že vtší je ta ztráta, kterou utrpls, než radost, opt matku uvidt. Tvj otec na márách kdyby to vdl, zajisté že spoale mé srdce reptá pokojen by byl Nuž, nezazlívej slzám pošetilým nkud mým, jež zadržeti nedovedu, ó, nedo-
—
,
.
.
— —
vedu
Ne, matko, mýlíš se! Mé srdce není chladné, neuvažoval jsem, jak se domníváš, vše povím ti
Radúz.
—
(Zazní
Zeyer
:
Spisy
hudba truchlivá v dom.)
XX VU.
15
225
Ó, Raduze, te ani slova víc! Již O, Raotce tvého nesou k hranici
Nyola. duze
— —
!
(Objeví se dvoanstvo v smutku, nesou na márách mrtvého krále pod príkrovem.)
Radií
Z. Ó, tžká, temná, hrozná hodino! Postavte máry, ach, a popejte mi, bych jednou ješt zh'bal jeho tvá a ruku
Ote, ote
mj
.
.
.
.
.
!
(^láry byly postaveny
Nyola
.
Pat!
(odhrne píkrov).
na zem.l
Rozlu
a
se
slz
svých nezdržuj
RadÚz
Mj
(vrhne se na mrtvolu).
svému pivi
m!
Ote,
k
Srdci
Já strádám, slyšíš? Strá-
O okamžiku, v nmž bych jsem v mukách snil ... A nyní kamenná tvá rarnena se vzpouzejí, by obejmula tr. ... O, jest mi, jako bys a zdá se mi, že v hnvu odpouzel pda kolíbá se pode mnou (Klesá pemožen dám bolestn
!
objal t,
m
!
.
.
,
!
vedle mar.)
Nyola. Bda,
hyne! Jak by umíral! Radúze, chtl bys zemít náhle též jak on a nechal bys v iré sirob? Co hledíš na
m
m
m
okem sklenným,
nejako bys znal? Jsem matka tvoje, drahý Radúze, a o tebe bych se smrtí se rvala zoufale! (Líbá
R
a d Ú Z
Vraždíš
(odstrí
m
ji
vášniv.)
jej
prudce
Nyola. Co znamená
velkým výkikem).
s
ten
226
Bda
I
výkik zoufalý a
A pro se chytáš elo a pro se díváš jako ve snách tonoucí, tak mátožn a nezemsky? ... Mé dít, mluv, co s tebou dje se? Zde v hlav Radúz. Já nevím sám ješt posunek?
zoufalejší
malomocn
za
.
bolest zachvátila
jakoby
struna
v
samém
praskla
A
srdci ...
.
m
.
a bylo mi, v srdci, cítím smutek jakýs
strašná
zde
zde,
neznámý a neuritý... Pro? Má kalí se
.
Nyola. Pro
Radúz. palivé
Nyola. mi a
pamt
.
.
otce
pláeš...
Ano, však cos jiného mi žene slzy te do oí .
celý
Jsi
cizí
.
Pro
divoce odpudils?
jest.
m
pro
.
zmnn.
Výraz tváe tvé tak vzkikl jsi
Radúz.
Já tebe odpudit? Ne, v tom se matko drahá. Lichotí se k níj Útchu ret tvých hledám žízniv Snad ml jsem nával horených myšlenek, jak nkdy mýlíš,
^
.
.
.
velká bolest psobí je ... Co dlo se, to nevím, to však, žel, mi jasné jest, že otec zde leží na márách a že mi srdce
mj
krvácí
.
.
.
Nyola.
Nuž, opt vložte drahé bemeno své na bedra a pojme k hranici. Ty, Radúze, mojí podporou na truchle pouti (Zavsí se mu na rameno a podpírá se o nho. te
bu
.
Oba
.
.
Nyola opt píkrovem Mahulena na louce mezi lidem.)
kloní se chvíli nad mrtvolou, již
pikrývá.
V tom
Mahulena.
zjeví se
O,
pustte
m!
Ó,
milosrdn 15*
227
m!
puste
dm
.
.
.
Ta úzkost usmrcuje Kde je Kde je váš Kde Radúz je !
.
.
královic? O, tam, tam, vidím
konec
.
a strachu
jej
je!
Lid. Zpt, pošetilá! Co to poínáš? Jsi smysl zbavena? Kam tlaíš se? Mahulena. Ó, nehlete tak hroziv a zle úzko bylo k smrti Chci k nmu jen Vždy v lese tam a letla jsem za ním vidíte, že sotva dechu mám .
Mn
.
.
,
,
.
Tvá mluva zní nám cizí ponkud... Však cos jak ptaí švehol lahodí nám v hlasu tvém Nám líto tebe, hledíš Rozum blouzniv, jak pomatená hledí
Lid.
.
.
.
.
mj
.
.
a tiše stj.
Mahulena.
m,
vy tvrdí Jen puste hned, a nepustíte-li pak s vámi se všemi se v zápas dám Radúze, slyš Radúze, brání mi, bych k tob vrhla se v své úzkosti
Ne, ne
m
!
nmu,
Chci k
jste!
!
Nyola. Kdo
ruší ticho
posvátné
té
hodiny?
Lid. Dej pozor, bloude, abys nevznítila tch, kteí mocní jsou!
Mahulena.
Tof jeho matka, zajisté! (Prodere se lidcm.) Radúze mi Ach, nyní teprve ty máry vidím
.
.
.
.
.
.
.
.
Je hrdá, zdá se
mj
hnv
,
.
.
.
Já pjdu s pohbem též, jen za vámi, a tichá budu, nmá, uvidíš a pokorná ped pyšnou matkou tvou.
Odpus mi
Radúz. Kdo
.
.
.
je
ta
dívka a co chce?
228
Mahulena.
Krev ve
mn
m
Radúze mj,
rci,
vedeš? znáš
.
.
.
Ty
stydne! ...
se tážeš, Radúze, a na
hledt dojak? Ty že necize
m?
Radií z.
Já tebe znát?
A odkud?
Mýlíš se.
Mahulena. Zem boí
se a hroutí nebesa a nikdo ruku nepodává mi, bych neklesla Ty zapomnls na naše louení tam pod dubem? To tklivé louení, jak v staré písni plakala snad sama zem, na níž jsme stáli, a ptáci též na dubu sedící ... Ty odešels a náhle bylo mi, jakoby nkdo srdce tvé mi bral ... Tu letla jsem lakou za tebou, slepá, hluchá, strachem šílená ... a ted jsem zde Já, slyšíš, já jsem zde Pi všem, co je ti drahé na svt, pi .
.
.
.
,
.
.
.
.
lásce matky své, pi této mrtvole, pi slunci, zemi tebe zaklínám, pi mukách svých, sic žalem zaó, znej m, znej m, znej, hynu (Klekne ped nim.) !
Nyola. Hned odvlete
ji!
Jakým právem
mluvit tak se odvažuje?
Mahulena. Ty
tážeš se,
ó,
královno? Nuž,
A
jeho taž se, aí ti odpoví. poví ti, kdo že ho zachránil, kdo vyved z otroctví, ach, taž se, taž se ho, o to prosím jen A nehled
na
m
!
opovržliv
.
.
.
rodu královského rozedrán? To uinil
Jsem
mj
z
jako on! Že šat ten les, ta hlubá tmá, ta divá, pustá, ta drahá, tajuplná tmá, jíž jsem vedla jej Tam stopy moje najdeš krvavé po ostrém .
229
.
.
ty stopy vedou zpt až k domu pyšnému, jejž zanechala jsem, bych spasila svého Radúza, neb milovala jsem jej jej víc než otce svého, rodnou matku svou, a proto s ním jsem šla! Radúze, milování moje vrné jest, jsem posud tak, jak v Tatrách byla jsem a v hlubém lese, vedle studánek Ó, bda mn, ty neodpovídáš Ó, radj vytas nž a usmr m!
kamení, .
.
.
.
.
.
Nyola.
Mj
Radu z.
Mn
Jak
ji
.
odpovz.
synu, slyšels, tedy líto
pomaten
neznám
,
.
Jak
jí.
trpící
je
blouzní. Já nikdy
její tvá. nevidl ji,
a myslím, ubohá, že
šílí.
Ó, zajisté, vtom velká pravda Já šílím zajisté! Vždyf není možné, že by dlo vskutku se, co te se zraku mému zdá a sluchu! Tak mluvit a tak hledt
Mahulena. je.
Radúz nemže!
mj
by jej
za ruku, sladce.)
Radúz. Co
Což možné bylo
mu
hlas
Co
to?
horeky
.
.
to? Ach, matko, ve
mlha v hlav
.
.
mn Zbav
.
Nyola. Ty bledneš smrteln, (Líbá
že
(Vezme
Radúze, dušc moje pemilá!
bolest taková ... a
m
by,
nevnikl?
v srdce
mj synu ubohý.
jej.)
Mahulena
Te
(divoce). jasn vím, co jsem už uhodla! O, nelíbej ho! Zpátky! Každé tvé celování nová kletba je! Každé tvé políbení novým prokletím Já pouze líbat smím jej, pouze já! Ta duše patí !
230
.
.
.
mn,
ta
mým
tvá
pouze rtm,
stopy tvého líbání! ...
(Chce
jej
setou
ty
políbit.)
Radu z
(couvne). Odstup ode mne! Nyola. Ó, neslýchaná posud nestoudnost! Za tebe, drzá, zardívám se já! Zpt trhejte ji,
odvlete
Mahulena.
hned
ji
(NkteH
!
chop! Mahuleny.)
se
co trpím pro tebe! Jen jedno slovo, pohled jediný!
Radií z.
mám. Nyola.
Radúze,
viz,
neznám t, však
Já
(Zahalí
lítost
tebou
s
tvá.)
si
Te
máry zvednte a pojte k hraZaplašte vzpomínku na výstup šílený a v zbožnou myšlenku se note, v modlitby!
nici.
hudba
(Zazní
surein.)
Mahulena. Radúze mj!... Ted
mj
svt
!
.
.
(Radúz, Nyola a celý
Mahulena
se.
.
.
Je
)
.(Padne na tvá.) nékolik žen a
kolem Mahuleny.)
stojí
Ženy. Ty ubohá než vrátí
odcházejí
jevišt je prázdné, jen
zmizí,
dívek
prvod
Ach, Radúze !..
(siab).
(Prvod pohební
zapadá
.
.
vsta Rychle odejdi, nebezpeno mocné roz.
.
.
hnvat.
Dívky. Ty mnoho
trplas, to vidno
Poj
se zkalil rozum tvj. jsi
.
.
.
ukážeme
Kde doma ti,
bys
jsi?
s
My
došla svých.
a tak
je,
námi
Cizí cestu lesem .
.
.
Ty hlavou
potásáš?
Mahulena. Nemám
ni
matky, otce ani do-
mova. Jsem jak ten kámen, který
231
leží zde.
s námi ... Na den dva ti krovu popejem. Zas hlavou potásáš ... Co mužem
ženy. Pojd
uiniti pro tebe?
M
Mahulena. na tvái
.
.
tak
.
nechat .
Ženy. Nuž, nechme že krev
za
utiší
jí
pohbem.
Mahulena Ve
mn
jsem
.
tak
.
.
ji
.
.
.
samu
.
.
.
.
.
.
.
zem
Chlad
snad
Pojme
a pijde za námi.
(Odejdou pomalu.)
Sama
(pozvedne za chvíli hlavu).
soumrak,
mrtvo, chlad a to vše se stalo
.
.
Je podivné, tvor
.
.
.
Což
.
mn?
to já,
ležet
.
(Padne na tvá.)
.
.
.
nkterý že všeho postrádá.
nemám
otce, matky, sester ... ni dostechy ani rakve A zdá se mi, že svtlo oí mých te hasne též, že Kdo vlastn zemel mi? život uniká Ach, ano, láska moje ... Na zemi ležet, Ach, tof to jediné, co se mi ješt chce matko zem, matko zem, tys mi zstala, ty jediná jsi vrna pod nebem, tys jediná, jež neodpuzuješ ... Ty nejsi jak ti ostatní, my milujem je, oni klnou nám, my milujem je — a oni znát nás nechtjí a zapomínají za okamžik ... Po tob slapem, a ty, ty s láskou stejnou chováš nás
Já
mova,
ni
.
.
.
.
!
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
A
.
mj
hrozný žal a šeptáš mi, jak sladký je to údl nemyslit a necítit, jak skály, které trí z hrudi tvé Co dáváš jim, ten mrtvý, tžký klid, dej mi jej též, jsemt také dít tvé Ó, dej mi to, co dáváš tráv zde a stromm ted, ted konejšíš
.
.
232
.
.
.
.
svým ... Ty zstati zde smjí,
m, i
.
pevn
Chci tebe, matko, slitování
(Libá zem.)
mha
.
.
.
.
držet se, jak stromy
mou modlitbu! mnou nešastnou Ted ale v hlav dlá se mi divná (Vstane.) A nohy moje do pdy se
svými koeny
Mj
kde
zde,
m!
O, vyslyš jenž více nezná slyšíš pouze kletby zlé a plníš je?
dýše on,
.
... O, slyš
.
se
.
.
.
.
.
boí ... co to je? O, sladký sne, jenž sedáš na víka ... už vidím vše jen šedým soumrakem ... Co údy moje divn kehnou tak? Vše mizí, mizí jen ta bolest .
.
.
.
.
.
.
.
.
zde, kde srdce posud tlouklo ... O, to je
smrt? tot
V mé pamti
slovo
Radúz
.
koncem podoba její se
(Mezi
njaké Radúz ei mní se .
.
.
.
jak
mouchy bzuení Radúz
isiabji a siabji.)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Mahulena v .ítihlý topol, v úpln, listy stromu ševelí a v šumu zmírá pomalu slovo »Radúz«.)
ztrácí
(Opon
233
a.)
nmž jejich
JEDNANÍ (Tatáž dekorace jako v jednáni tetím,
IV. s
topolem, v
nmž
Mahu-
léna zaarována. Je noc, palác královský je uvnit skvle osvtlen,
jinak tma.
Zpv
v
Z domu
je slj-Set sbor zpívajících
host.)
dom.
O, mladosti, jsi jako zlatý pták, co vzlétl zoe vstíc, kídloma tepotaje, a dole tmí se les, barnavý mrak, kam brzy dopadneš! V života truchle taje se ponoíš, a teba mihotaje se vlastní obraz ó, marn
po
tvému ješt
zjeví zraku
—
nm sáhneš! Padá do soumraku,
jenž minulostí sluje. Ó, mladosti, pro krátká tak tvá vesna, když stesk tak dlouhý po zbuzení ze sna? Žel, mladosti, že pluje tvá nav tak rychle, tak uniká zraku!
Ó,
že zachází vše do soumraku, vše do soumraku!
žel,
(Pi pomalu doznívajících zvucích té písn vychází msíc, osvtluje zahradu, kmen stromu Mahulenina stává se prhledným, je dívku v
nm
vidti,
zdá se jako v polosnu.
Listí
Ma hule na. Mé srdce krvavý bolí m, co bolí? Pro stále 234
jako
zašelestí
silnjším píbojem vtru a dívka mluví jako ve vidní
:)
kvt. Co chvju se?
je
Nad hlavou mou když mrana táhnou, za nimi bych chtla nevím pro a kam. Má touha jako moje vtve pne se do dálky Tam ale k tomu domu toužím pede vším, kam mj stín padá
—
.
.
vn
.
.
A
tak
mé
z
nho
krev
srdce .
.
.
.
.
kape
a stále
stále
bolí
Jsou
ptáci sladcí hosté,
na ruce moje stuhlé sedají a zpívají snad by konejšili, kdyby ten kvt, ten
m
krvavý,
to
srdce
m
nebolelo
stále
.
,
.
.
.
.
zem
Jak z hluboká ta matka Jak z hlubokato ohvzdné nebe To divno je, já dív nevdla, že také dýšou! Pro ale matka zem drží pevn tak? Já myslila, když vítr zalomcoval mnou, porazí, že ruce moje zláme že snad On však pouze listy oderval, ty svadlé listy, které padaly jak moje slzy
Ach! dýše
.
.
.
.
.
.
.
.
.
m
m
.
.
nkdy
nevím kdy a pišla dímota, ale .
.
.
.
.
Pak
.
napa
.
.
.
.
sníh
to srdce stále krvápišla vesna, nové listy zas a mladí ptáci s písní starou, a vše se kolem mnilo ... Je smav tak a matka zem dýše tak siln, plna nhy Ale moje srdce, kvt krvavý, to stále bolí, bolí, bolí ... Ó, ó!
celo ...
A
vnou .
.
.
.
.
.
(Zave oi, vzdychne z hluboká a kmen se zatemní, tak že vidt už není. Královna Nyola a Radov d vycházejí z domu.)
Nyola.
Zpv
toho
domu
plaší radost
ml
jejich
dobá se plái je
.
.
.
nyjící
jako
být
Nedivím
veselý a po-
sám vzduch jese a
jak zmírající
smutení
235
se,
ji
to
roucho,
jež
asi
ponesu až do konce, jak ted svj zá-
rmutek.
Rad o vid.
Královno, nepodávej se tak
svému
žalu!
Nyola. Což mohu
jinak? Celý rok to trvá, Celý rok už moje muka trvá. Z poátku myslila jsem, že to žal nad ztrátou otce, co Radúze tak trápí, zniuje, co zamlžuje jasný jindy jeho rozum. Ted ale dávno je to zejmé, že aru jakémusi podléhá. Vše bylo marné, co jsem podnikala, trudnou jeho mysl nerozjaí žádná stále stejn.
na
strojím hody, na poádám veselost, chorovody, zpvy! Vidls, jak byl zase smutný po celý dlouhý kvas? A když jsem mezi jejich zpvem pohled jeho hledala, pátrajíc, jak píse na nj úinkuje, tu vidla jsem, že místo jeho je prázdné. Kam odešel? O, uvidíš, že pijde zase k tomu stromu, tak zázran zde vyrostlému, v as pohbu mého muže. vábí jej tak neslýchané mocn tajuplný tento topol?
ím
Rad o vid. O aru
mluvíš, paní, a myslím, že se nemýlíš. Ten topol není jako jiný strom. Náhlý jeho vzrst je záhadný, jak celé jeho bytí. Když z daleka jej vidím, vzbouzí ve obraz zahalené jakés ženy, truchlící a ekající nkde vedle cesty na nkoho, kdo dlouho nepichází, a pohlédnu-li na nj z blízka, zdá se mi, že touží zoufale napáhnouti vtve svoje až do oken
mn
236
sín, kde Radúz divn sní, jakoby ten topol celý jedno neustále
mi tedy snad v návratu po kraji,
mám
dojem, oko byl a zíral vroucn. A man na mysl pišlo, že duše oné dívky záhadné strom dlí, o níž jsem slyšel po z cesty truchlivé, již konal jsem hlásaje smrt královu.
Nyola. O šílené té pohbu tak pohoršila
mluvíš,
dívce
m?
jež
pi
Hned druhý den
jsem
ji všudy hledat dala, ale zmizela lak náhle a tak podivn, jak strom ten náhle zjevil se a podivn. Též já už podezení cítila, jež vyslovil jsi ted. O, kdybych vdla, že nemýlím se, že vskutku ar v tom topolu a docela snad její duše tu vlastní rukou skácela bych jej! To zejm vím, že všechno moje neštstí pochází z proklaté té zem, kde Radúz úpl v okovech. Ta dívka pišla za ním odtamtud a s ní to zlo, jež nyní snáším!
—
Radovi d. Dej pozor, Vždy nejevila žádnou vilas
abys
Naopak
mi sama.
nekivdila
jí.
jak prao lásce mluvila
nenávist,
jen v plái, zoufale.
Nyola. Vše záhadou je, všecko hádankou! To ale vím a každý tuší to, ten strom že úasten je jaksi v pomatení mého syna.
Pro
tedy
mla
bych dlouho váhati!
Dám
porazit ten topol.
Radovi d.
O,
nepenáhli
237
se,
má
královno.
Kdož ví, jaké by z toho byly následky? Radúz tak strastn miluje ten strom a všechen lid ho má za posvátný. Nikdo beze znamení úcty se mu nepibližuje a Radúz ani nedovolí, by stromu nkdo píliš blízko šel, sám nejkrásnjším kvítím vní Snad chodí práv nyní zahradou, by jej. kvty natrhal, jimiž by jej zdobil.
Nyola.
Jsi
také
arem zmámen?
Ó, jdk
nenávidím jej, ten strom Už, vru, zdá se, že nejsem ani paní v dom vlastním a ani matkou více svého syna! Lid více úcty k tomu devu má, než ke mn, a syn mj láskou lne až modloslužnou k nmu a pro ten topol zapomíná mne. Když !
v
dom
mluvím
zdržuji s
jej,
sedíc
ním a líbám jeho
vedle
nho
a
vlasy, tu po-
s bolestí, že roztržit mne a neslyší, že slídí jen po stínu topola, jenž jako temný had po bílé zoruji,
Radovide,
tém
nevidí
dlažb sín se plouží k jeho nohám lichotiv, a pelétne-li sluncem mrak, a zmizí-li tak stromu stín, tu Radúz vzdychne,
—
vzdychne Ó, Radovide, jak se zbavit toho prokletí? Však vím to, vím! Zde v koví leží moje spása, velká to sekyra a tžká, tu íhá dávno jako kat Pojd, chceš ji vidt? Blýská se ve svitu msíním, jakoby se smála, na svou práci tšíc (Jde ke koví pod bízami.) se
—
I
Radovid.
O, nepenáhli
238
se,
má
královno!
Ruce spínám! Náhlý jakýs
strach
m
za-
chvacuje jako pedtucha.
Nyola Tiše! Hle! Radúz! má plnou náru kvt. sem
Ustupme
chodí.
(Zajdou za skupinu
Radúz
Bloudí zahradou, Jako ve snách a pozorujme ho!
bríz.)
Sivá holubiCC Sedí
(pichází somnambuln.)
V té mohyle Pro na
na mohyle a žaluje! štstí pochováno
m
je její
obrací vyítají mi ty smutné zraky? V njaké písni také o tom pjí, že holubice krotká kivdu nepáchala, že sedla na skále a že pila vodu a .
krotké svoje
oi
.
.
.
pro
.
.
—
pec
mn
Ach, též ke bílá, zdá se mi, že vznášela se holubice krotkých zrak Ne, dívka jakás stála v dsné poušti a vodu zprahlým rtm mým podávala v dlani ... a já ji zardousil! O, hrozné pízraky ... A nikde po koje a nikde klidu a stále tesknota a lživé vidiny! Vždyf pravda není, že jsem spáji
zardousili
.
chal to
.
.
.
.
.
.
.
.
i pece ?
.
.
.
(Klekne
ped
stromem.)
Jen zde, jen zde je tomu trudu úleva! Zde jediné je sladký spánek možným! Ty šeptající, drahý topole, ó, konejši mne zase! Hle,
Tam však
vonnou nesu tob obt v dom smutno tak a je
blaze.
.
.
.
(zdobi strom.)
pusto, u tebe
Má zem matka mnoho,
dtí, má lidi, zvíata a rostliny. Rostliny ale jsou jí nejmilejší, ty drží pevn, pevn na adrech a nepustí je nikdy! Jak ušlechtilé dít její jsi, ty šepotavý, útlý
mnoho
239
zadumaný strome plný nhy, neb vím, že pouze nhou chvješ se, ne strachem jako lidé. O, pej mi, abych ubohou svou hlavu podepíti sml o tvj štíhlý kmen, a šeptej mi a šeptej, topole
topole, ty
.
(Sedne pod strom a podepírá o
Nyola
(tiše).
Spí
nj
.
.
hlavu.)
A
nebo bdí?
mluví v ho-
rece neb s rozumem? Pust m, bych se pesvdila. Rad o vid. Stj, paní. Pej mu úlevy, vždyf že tiše jako dít spoívá.
vidíš,
o má prsa nepodpírá hlavu po tom toužím v slzách, v bo-
Pro
Nyola.
tak, vždyf lesti!
Radov
Mn
d.
i
Jak podivn se zachvl nyní strom. jak by se
jest,
Nyola. Pozorujme
nco
tedy
^Strom stává se prhledným,
díti
mlo.
tiše.
šelesti,
a Mahulena, v
nm
vidi-
telná, mluví.)
Mahulena.
Celá
má
bytost silnji se za-
chvívá a v bolest moji se mísí sladkost tak nevýslovná. Tot on, tof on, po nesmírn vždy toužím, žízním, prahnu! Mha pamti mé vyjasuje se a zase vím, jsem a jak se jmenuji! To Radúz je, u nohou leží mých, jak v lese dávno, hlavu plavou opírá a dávno O dechem jeho tese se mé srdce obolené, ranné až k smrti. Tot on, tof on! To všechny hvzdy nebes spršely mi k nohám Nad ním se sklánt, jaká blas výše!
nmž
ím
pe mj
!
.
.
.
240
Zaplakat nad ním, Jaká útcha! O, žel, že více není dáno mi! Kdybych to sladké jméno vykiknouti mohla v hvzdnou noc! Ach, uslyše hlas láskou prochvlý, zpamatoval by se, to vím, to vím! Však promluviti s ním, to dáno není mi, jen když tlo jeho ve snách tone, tu duch mluvit mže k jeho duchu ale když probudí se, zapomene hned, co se mu snilo, a odejde, a hned já zas klesám v rostlinnou svou dímotu! Jak jiskra v popel, padá jméno jeho a moje jemu v nepamf Jaký to žal, jaký ženost!
.
.
mj
.
—
mj
i
mn
!
to žal
m!
Šum
toho stromu hrzou plní jako lidský hlas bych slyšela v tom šelestu! Má ruka jímá mimodk už sekyru pust, Radovide, pust pe-
Nyola.
Mn
zdá
se,
—
m,
kazím ten ar!
Radovid.
Ne, královno, pro lásku svoji k Radúzovi, stj Cos šeptá mi, že bys jej usmrtila! Hled na tu bledou jeho tvá, tak bíle osvtlenou lunou, te jako úsmv cos mu bloudí kolem úst, úsmv tak snivý !
a plný štstí!
Mahulena.
Ó, hvzdo moje utšená, tlessladký, pouta zbaven, Radúze hlas a drahý, schopen jsi te slyšeti rozumti, co duše moje duši šeptá tvé! Cítíš ve snách rosu stromu na své elo padat? To moje nhy plné slzy jsou, ó, Ra-
mj mj
ného
Zeyer: Spisy
XXVII.
16
241
duze! A v sladkém bolu skláním vtve svoje nad tebou, vanutí nyvé noci napo-
máhá mi
Má hvzdo
utšená, jsemt Tvoje Mahulena jsem! Té strašné kletby tíž ted sata na okamžik s nás, jsou zase svoji, svazkem sna, Radúz a Mahulena .
,
.
Mahulena,
tvoje
slyšíš?
!
Radúz
(ze sna). O, sladké jméno, jaká šelest stromu! Tak tedy pece vrátilo jsi se v mou
pam! Te
chabou
stojím
štítu
všechno vím
.
.
Ty picházíš,
hory ...
.
Na
má
spáso (Vznáší ruce do prázdna.) Ó, ZadrŽím t, zadržím ... už nikdy, nikdy neunikneš mi s mou chorou pamtí !
.
,
.
má duše pemilá! spása tob možna! Když nejsi blízko mne, jsem v dímot a Však více rostlinou než tvorem lidským v polovdomí tom podivném mám matné vidiny a slyším hlasy, jež lidské ucho nikdy neslýchá! Jest zvíatm a rostlinám a hvzdám mnoho zvstno, co nepochopno lovku. Ze zem, naší matky, blahé zvsti stále stoupají, prorocké vštby, jimž zasvcený pouze rozumí Jak míza z koen podivn cos hrne se mi nkdy k srdci, k hlav, z nejhlubších hlubin zem vRadúze, takto vím, co matka štící moje klnoucí nám zamlela, vím, že patvoji chorou zhojit mže moje krev! Slyšíš? Moje krev! Jak ráda vylila bych ji
Mahulena.
a
se
Utiš
Utiš
se,
slyš!
Je
!
.
.
.
.
mt
24^
.
.
všechnu pro tvou spásu, Radúze! Však nemohu, jsem stuhlá jako kámen, jen O, zra vítr vládne mnou, ne vle moje m, zra m, Radúze mj sladkýl O, vezmi ji, tu krev a zhojen bud! Radúze, zbud a vezmi lék svj, všechnu mého srdce krev! !
Rad
z.
slova
strašná
Ó,
Mahuleno!
.
.
Mahuleno,
.
(Zbudí se prudce. Strom se zatmí.)
Mahulena (mroucím Wasem). Ach! Radúz (vyskoí. Sny plny hrzy
.
.
.
.
.
Krev
.
.
.
.
krev její? Koho? To jméno. .. ach, zas uhaslo jak jiskra, kterou zašlápneš Zde byla Ó, strašná bolest v hlav! A uletla myšlenka, zde za tím elem zas, zas prázdno zde a pusto! O, bole peukrutný Za! a bda! (Vrhne se na zem.) .
.
.
.
.
.
.
.
.
!
N y Ol a
(vystoupí
s
Radovídem
z
úkrytu se "sekyiou v ruce).
Mj synu Radúze! (Pustí sekyru Co trápí t a dsí, ó, netrap
a
spchá k nmu.)
má duše! Má hvzdo utšená! Radúz. Hvzdo utšená! Ta slova, matko, ješt jednou povz ... Ta nkdy slyšel jsem
už!
se,
Kde a kdy? Ó, víš-li to, pak povz, snad jako etz pi-
rychle mi to
táhnu
to
elem
shaslo!
co
ostatní,
Ta
zde pod tím matko, kde jsem
zde,
slova,
slyšel je?
Nyola. Ty chvješ prostá jel
se
jak
jsou a mnohokrát
Snad jsem
ti
Ta
slova
slyšet
mohl
list!
jsi
sama mnohdy
pravila 16*
243
je,
když díttem jsi t zarmucoval.
byl a
dtský njaký
žal
Ne, ne! O, pam, moje pamt! Matko, pomáhej mi pece, já chci, chci a
Radu z.
musím vzpomenouti
si!
Vždy
mj
život
a štstí na tom visí! A ono jméno, které do sn mých mi šeptá strom! To jméno aspo povzte mi! O, vy to víte, ale trápit chcete m, vy nevíte, co smilování je, ty, matko, tvrdá jsi, ty, Radovide, též!
Rado vid. Mj
královici! (Zakryje
si
tvá.)
Nyola (pláe). Tak, synu mj, mi kivdit! Vždy mru a hynu, vidouc tak t trpti, a svého srdce krev bych za to dala, kdyzhojit mohla! Bda mn! bych
t
Radií z. Promi, promi, matko! Co mluvil jsem? Já nevím, co jsem mluvil. Však zas jak ohlas znla tvoje slova ... O krvi mluvilas a spasení? Stj! Už to vím tak šeptal též ten strom. Krev? Chce moji .
krev? ... O,
Rado v id. Ty Nyola. To
Mj bu
dám
.
.
ji!
blouzníš, královici!
nelze snášeti, to nelze petrpti! Proklet pojd odsud
synu, poj, ten strom!
.
.
.
.
.
.
Rad
z. Matko, matko, neproklínej! To jak by ránu srdce ucítilo, hned zdá se mi, že
strašn krvácí
Nyola. Nuž,
.
ne,
.
.
ne,
244
neproklínám
.
.
.
Ale
pojd odsud, je zde strašidelno do domu, tam zpv a hodování!
.
.
Poj
.
Mn
Radií z.
všude úzko, všude teskno, smutno, jen pod tím stromem cítím úlevu. zde. Jdi, matko, jdi, a nech
m
Bcz tebenepjdu, mj Radúze. Zde na zem sednu Mj žal je jako kámen, ten také k zemi tíhne O, Radovide, povídej o dávných slzách, dávných utrpeních lidí Snad zapláu nad nimi v soustrasti a zapomenu na .«vé
Nyola
(sedne pod topol).
.
.
.
.
k
ní.)
.
.
.
.
.
vlastní žaly.
Rad
Má
z.
dobrá, dobrá matko.
Co bolí t'? A pro Nyola. Radovide, on
Rado v id.
—
tichý
Nyola. Nuž, vali
byl
tak uiní.)
krotký,
prostý,
hlavu v klín Jsí klidnjší?
polož
dúze. (Radúz
se táže! Slyšíš?
dít,
jako
Je
(Sedne
smutná?
jsi
mj, RaTak
bý-
jsme asto pohromad v zahrad, když jsi dckem, a tak konejšívala jsem
chlapecké
jsem
písn
.
.
nepokoje
tvé
Radovide (klesne .
v
žijou zde,
vyhaslo v mysli
ruku mi
Tak povídala dávné
ti
krásné byly doby, matko drahá!
Ty posud blíže,
.
,
.
Radúz. To
Rad o vid
,
pohádky a zpívala
své
ti
.
.
.
.
.
.
Mj
knemu).
tak
.
.
vrný
blíže,
.
.
mé pamti. To
jak to ostatní
.
tak
243
.
.
.
..
ne-
Pojcf
.
píteli
Radúze .
.
.
.
.
.
Dej
Rad
z. Povídat pohádky! Ah, to je milé Ale te já vám budu povídat Ne pohádky, ne ne. Cos jiného, a snad si vzpomenu tak pomalu, tak pomalu, tak kus po .
.
.
.
.
.
kusu ... na vše.
Nyola. Ne, radj Vždyf stokrát jak
koní
to
o
tom ml,
mj
Radúze!
už zaal, zaal ... a vím, vždy v zoufalství! Kéž radj jsi
nežiju!
Rad o vid.
Nech mluvit jej, má paní Odpor dráždí jej, snad podaí se pece... Nyola. Ty doufat ješt umíš? Jak ti zá.
.
.
vidím.
Radií z. Nuž, matko, posloucháš? Nyola. Ano, dít, ano Radií z. A Radovide, ty, ty též? Víš v lese tam za naší hranicí, tam našli jsme se .
.
.
té studánky, kde spal jsem klidn, ráno za zory Matko drahá, jak mi volno! Vždy na vše, na vše nyní vzpomínám O, ješt vidím, jak se rosa tpytila, jak hory nad hvozdem a bílí holoubci jak kroužili nad strom vrcholky a oblak lehký, bílý jak se nesl nebem Vím, jaký byl jako ryba dlouhá, tvar,
u
.
.
.
.
.
.
nly
.
.
.
ml
dlouhá
.
.
.
My
zdá
žertovali,
nkým
se, s
Rado-
Byl to devood prvrubec, lovk, jejž jsem rád ního pohledu... A pak, pak zajali m... A uvrhli krut do vže, tam byla tma... Však ne, ped tím, než tam
videm a ješt
s
.
.
.
ml
m
m
246
nco... zjev jakýs svtlý cos jako krásný pták již ozáila ranní zora... Co
vedli,
bylo ješt
oslnil
mi
Ne,
bílá
zrak, lilie,
pam
Má
bylo to?
.
Nyola. Ty pozdji smutn, zmaten
.
.
..
vzpomeneš, nehledtak (Stranou.) Dál vypravuj
si .
kalí se!
.
.
.
.
.
O, Radovide, jak snášet, snášet?
Radovid. Do vže
uvrhli
t,
vid,
mj
králo-
vici?
Radu z. Tam ležel ...
voval
..
m
Jaký byl
.
nemohu
to
.
.
Nemohu,
paprslek?
M
vzpomenout ... vlož ruku na mé elo
zde,
tak
byla tma a dlouho jsem tam jakýs paprslek navšt-
ale
si
bolí, .
.
.
matko,
tak
.
.
.
.
Nyola, Nech, pišel
má
synu, nyní vzpomínek. Ty a vrátil jsi mi život! Jsi jediná
jsi
útcha,
Radúz. Na
ó,
štítu
Radúze,
má
skály pak
Tam
duše!
m
pikovali.
Ted zjevy mátožné a jsem sšílel neurité se mísí v horený rej dsných myšlenek!... Rej divé radosti a strastí nevýslovných mým chorým mozkem bu!
Má duše ným smíchem
rácí ...
.
lapit
.
.
.
(Vyskoí.)
m
vlastní opouští .
,
Ted
mi
uniká
.
.
.
s
hroz-
chci
ji
Tma
kolem a znoj a mráz
unikla
.
.
.
mne a rudý zase ohe Vy všickni muíte mne ... Já nechci býti, nechci žíti, a vy mne držíte a trápíte! Nyola. Mé srdce umuené, radj pukni! Ó, Radúze, ty dít peukrutné!
247
.
.
.
.
.
.
Radií z. Matko, matko! Jsem bídný
Nyola.
Jsi
chorý
jen,
O, utiš se, ty moje
Rad líz.
Co jsem
jsem, vím
tvor,
však
to,
mluvil?
šílený!
uzdravíš
se!
hvzdo utšená!
Te
mluvíš opt, jak ten drahý strom mi šeptal! O, vím to urit te, ta slova slyšel jsem! Ten strom, ten strom! (Chce obejmout jeho pe.)
Nyola. Couvni,
Radiíze!
Ten strom
je
zdro-
mi zejmé! Zlou má nad tebou, divnou moc. Zlý je duch, a vím, kdo poslal jej! To v Runa byla, nenávidí m, a když jsi jamu
jem
vší tvé choroby, to nyní je
nm
tu poslala ta
unikl jejímu,
kouzelnice zlá
nesvatou jakous sílu, aby zhubila t! Já ale vyhojím t, dít moje, a spasím t a sebe, vím to, jak! Je Runa mrtva, pišlo poselství dnes ráno do zámku a já to tanechtíc o smrti mluvit mezi hodem. jila,
Runa mrtva, ta tam ten duch, jejž poslala stoupí až porazím Je
—
budeš uzdraven
Rad líz. Kdo mu
ten
strom
!
Tak
!
— bda
na ten strom by sáhl mi ten topol než mj
Je dražší a bránit budu !
její aromoc a zlý nám sem, ten od-
jej,
uvidíš, zoufale
život
!
Nyola. Tof vru
více, než snášet dovedu! že nenávidím prokletý ten lásku tvou mi bére, úctu po-
Nuž, tedy vz, strom,
jenž
Ten strom ped tvýma skácím oima! Svou silou chorobu tvou pekonám,
vinnou
!
24Q
když
nhou
cíle nedošla Tys naprosto a tedy sluší Zde, Radovide, pozvedni
svou jsem
I
díttem na mysli jednat za tebe. sekyru a co
i,
kážu
ti.
Rado vid. Bud
mírná, paní moje, svoji kroí a jednej s rozvahou
váše
!
Radu z.
Matko, tak mluvíš ty? Tak tvrd? Sluchu svému nevím 1
Nyola. Uvidí oi
tvoje!
(Hosté vyjdou
z
paláce.)
Hosté. Co dje se? Hlas tvj,
ó,
královno,
jak v sporu znl.
Nyola. O, Na mysli
pišli jste co
skleslou
svdci v pravý as.
vídali
jste
m
celý
dlouhý rok Ted uvidíte, že zas paní jsem své vle a že vím, co chci, Radovide, tímáš sekyru !
.
.
.
Rad o vid.
Zde, paní, je. však pomni, co že poínáš. Chceš ve sporu žít s vlastním díttem? A na ten spor? Pro pouhý strom minul, Radovide, smírných rad! Nyola. zoufalost pivedla k povinnosti zpt. At teba Radúz nenávidí m, jen když jej Ustup, Radúze A Radovide. ty zhojím poraz strom, ted, hned ped jeho, jdi, !
M
as
!
!
mýma oima. Radúz. Nyola. a ne-li
Ni kroku neuiníš! Velí král! Jsi
v
králem, pane, já však tvoje mát království, jsem v první
dom
949
a sluší initi, ceti
co velím
otc ád
dávný
Chceš pevradít víc než
já.
?
Je
matka? Radií z. Ped tebou hlavu kloním, matko moje Však strom ten chráním vlastním .
.
.
životem.
A
Nyola.
ustoupla
radji dám, než Radovide, co
život
vlastní
i,
bych v tom.
jsem kázala.
Radúz.
však se stavím, bda nepátelsky se stromu
Já v cestu
tomu,
dím,
kdo
piblíží
Nyola
mn,
Pak
(vezme Radovidovi sekyru).
tedy,
bda
matce! Nemáš, vidím, zbra. Nuže, vezmi ji, jak Zde moje dýka jinak chceš mi zabraovat pístupu tam k topolu? tvé
.
.
.
Všickni. Hrza! Hrza!
Radúz. ti
vyjít
Matko, matko, ukrutná ta slova z úst nikdy nemla!
Nyola. Tedy
ustup!
Radúz. Nemohu! Nyola. Pust m! ssaje
srdce,
duši,
(Utíká k stromu, pozvedne
Radúz.
Prokletý
ten
ti
Matko, stj
Nyola. Do
prachu, duchu zlý
Mahulena
(v
Hosté.
strom
mozek, a proto zhyne sekyru obma rukama.)
O,
strom).
úžas!
Ach
!
.
Lidský
ozval se
250
.
!
(UdeH strom.)
.
hlas
z
topolu
Radu z. Mou
Mahu
Vzdech
.
.
Jaký to
.
prošel útrobou
vzdech
.
.
.
!
e n a (drímav a slab). Ó, bij, bij srdce nera moje ... to krvácí tvých ran 1
,
.
.
i
Ale
bez
Nyola (pustí sekyru).^ Mnc jímá strach a lítost mimodk ... O, bda mn! Ted tryská z
kmene
krev, co
znamená
mluv, tam na nebi ... Ty my lidé bloudíme .
to,
bledá luno,
mnoho
víš
.
.
.
.
.
Radií z. Mj strom, posvátný topol mj, má útcha! (Objímá ho.) Krev z tebe tryskla? Na mé elo ro ji a propal je, af zhynu žalem tím Matko, ted krev na hlavu moji dopadla ... Co to? Náhlý jas je ve Duše jásá mi ... co to? !
mn
.
.
.
Mahulena
(hlasem silnjším).
sladký Radúze
tam
R
kletba!
je
(vykikne
a d ú z
jméno
mám
a
!
Má
krev
Mj Radúze, mj t zhojila ... Ta
Radúze! Mahuleno
velice).
s
jménem
tím
!
Ted
to
má pamt
vrací se! (Strom se rozplí a Mahulena
Všickni.
stojí
ped Radúzem.)
Ó, Úžas! Úžas! Div!
Mahulena. Co dje Radúz mj! Už vím
se? Kde jsem ... To Je láska silnjší než !
všechna nenávist a milování kletby mocnjší Ty tenkrát uhodls to, Radúze, na !
štítu
hor!
261
Nyola. Kdo
je
obestená jako
ta
dívka
luzná
podivn a
arem sn?
Radu z.
Tof ona, jež mi v Tatrách pouta tob, matko, mne vedla zpt O, vše ti povím, budeš plakat, plakat! Žehnej jí! Hled na ni, na mou holubici bílou Mahuleno ... Ty bledneš
sala
a k
!
.
.
.
strašliv
.
.
.
,
.
ji
.
I
(Omdiévá.) Mahulena. Krvácím Radúz. Krev na tvém rouše, na ramen Nyola. Bda! To ruka moje spáchala!
zabila
.
.
.
Já
?
Radúz. Mahuleno! Mahuleno! Oi otvírá! A úsmv její záí! volá zpt v to Mahulena. Ten hlas
m
blahé, sladké
žití!
Rána moje není
hlu-
boká jak moje radost Jak ted bych mohla zemít, když jsem tvá? .
Nyola. Ty
.
.
odpouštíš? Radúze. za
Mahulena
(klekne).
Mn
m
pros!
Ó matko mého Radúze,
matka moje klnula, že velebná! jsem jej milovala, ty tedy žehnej mi
ty
Nyola Radúz.
(objímají).
Ty krotká
Pojd, matko, v
holubice!
dm!
Af odpoine
Mahulena!
Nyola. Jsem její
znalá brzy zacelí se
mnohých
Radúz. Mahuleno, podepi
252
lék
se o
a rána
mne
—
Nyola.
Ne, o
mé srdce Radúz. O
mne
radji!
lásku tvoji
Polož hlavu na
matkou budem
s
zá-
polit!
Mahulena. velké štstí
Radúze!
Matko!
možné
!
Což
je
tak
(Odcházi podepírajic se o oba
k zámku.)
Radovi d
(hied! za nimi). Ó, budou pozdní ješt pokolení si vyprávt o vrném jejich milování! Tof jako v pohádce, jak šfastni jsou, Radúz a Mahulena! .
(1898.)
253
.
.
OBSAH. Str.
NEKLA RADCZ a MAHULKXA
1
153
^,
ri>
PG 5038
Zeyer, Julius
Spisy
1902 dil 27
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
mí
POCKET
LIBRARY •^
?
\u.,
