Resumé | Rozhovory | Maročtí spisovatelé překračují hranice
Maročtí spisovatelé překračují hranice S Abderrahimem El Allamem jsme se setkali v Rabatu, protože stojí v čele Unie marockých spisovatelů. Zajímala nás celá řada otázek související s nezávislostí literatury, svobodou slova, názoru a vyjadřování, které patří k základním hodnotám společnosti, která ctí demokratické principy.
Jste od roku 2009 prezidentem Unie marockých spisovatelů. Přibližte nám cíle unie spisovatelů a okolnosti jejího založení?
Myšlenka založení Unie vznikla v šedesátých letech minulého století a jejím cílem bylo propojit marocké spisovatele a intelektuály. Původní myšlenka zahrnovala dokonce ostatní země Maghrebu (pozn. red. Maroko, Alžírsko a Tunisko), to se ale ukázalo jako nereálné.
V čele Unie poprvé stanuli marocký intelektuál a filozof Mohammed Azíz Habání a spisovatel Mohammed Sabagh, nechť je k němu Bůh milostiv. Záhy po založení se začal vydávat kulturní magazín Afaq (v marockém dialektu lze přeložit jako „S dovolením“ nebo „Prosím“).
Naše úsilí se soustředilo na vytvoření tvůrčího prostředí v Maroku, na vznik moderní a demokratické kultury v zemi a s tím související svobody slova.
Zmínil jste periodikum Afaq. Jaká je vůbec situace publikačních možností v Maroku?
Afag je vydáván od roku 1963. Minulý rok tedy oslavil své padesáté narozeniny a stal se tak nejstarším marockým kulturním periodikem. Časopis se zabývá intelektuálními, kreativními a uměleckými tématy a v čele jeho redakce stojí prezident Unie.
Členové Unie patří mezi přispěvatele a na konferencích se pravidelně volí editoři. Nedávno jsme se uchýlili k experimentu, který má přivést čtenáře časopisu k marocké literatuře. K poslednímu vydání, které se věnuje marocké kinematografii, je zdarma připojena libovolně vybraná kniha. Teď čekáme na ohlasy čtenářů.
Redakce se v minulosti pokusila vydávat i deníky, ty se ale nepodařilo udržet. Vedle Afequ dnes v Maroku
existuje řada jiných periodik se zaměřením na kulturu a umění. Mezi nimi stojí za zmínku například Ath-Thaqáfa al-maghribíja (Marocká kultura), vydávaná Ministerstvem kultury, nebo Az-Zamán (Čas), věnující se kulturně historickým tématům.
Organizujete aktivity? Například setkání s autory a čtenáři nebo výstavy knih?
Unie pořádá řadu kulturních akcí – setkání, festivaly, semináře, čestné ceremonie k uctění symbolů kultury, myšlení a literatury. Pořádá také aktivity za hranicemi země – v arabském světě, Asii a v Evropě a to v rámci kulturní spolupráce.
Unie má široký záběr, jsme aktivní nejenom ve městech, ale také na venkově a nejvzdálenějších koutech vlasti. Každý rok se podílíme na Výstavě vydavatelství a knih, kde nabízíme semináře a různá literární setkání ale pořádáme také vlastní regionální výstavy knih. Udělujeme každý druhý rok za cenu pro nejlepšího mladého spisovatele Maroka. Ti vedle ceny dostávají možnost k publikaci svých děl a zapojení se do aktivit Unie jako její členové.
A co zahraniční spolupráce?
V poslední době se objevil trend uzavírání partnerství. Unie je od svých počátků otevřená svému okolí a snaží se posílit svoji přítomnost a vliv na mezinárodních fórech především v arabsky mluvících zemích. Ale nedávno jsme se stali partnery s Federací čínských spisovatelů a Asociací asijského tisku Jižní Koree.
V Evropě je nutné vyzdvihnout spolupráci s Asociací francouzských spisovatelů v Paříži. Rádi bychom v Praze v říjnu letošního roku navázali spolupráci s českými spisovateli.
Je to několik dní, co byla Unie marockých spisovatelů zvolena členem Stálé kanceláře Unie spisovatelů Afriky a Asie, která byla obnovená na nedávné konferenci v Káhiře. To je jedinečným důkazem stoupajícího významu marockých spisovatelů
Zmínil jste aktivity Unie v regionech v málo jazykově a literárně rozvinutých oblastech Maroka?
Unie spisovatelů má celkem dvacet pět poboček, které jsou rozmístěné po celé zemi, včetně území Západní Sahary. V souladu se současnou vládní politikou se také Unie snaží otevřít další pobočky v izolovaných oblastech, kde je kulturní vyžití velmi naléhavé.
Sdružujete všechny spisovatele v Maroku?
Ne, ne všichni maročtí spisovatelé jsou našimi členy. Zájemce o členství musí podat žádost prezidentovi, spolu s prezentací jeho publikací. Podmínkou je vydání alespoň dvou knih. Žádost je poté hodnocena radou
členů, kteří ji mohou zamítnout. Další podmínkou je míra účasti spisovatele na kulturním životě země. Některé žádosti jsou například pozdrženy, než se žadatel více zapojí.
A co začínající spisovatelé? Slyší na vás. Podporujete je.
Udělujeme každý druhý rok cenu pro nejlepšího mladého spisovatele Maroka. Má již deset ročníků. Mladí tvůrci dostávají vedle ceny možnost publikovat svá díla a zapojit se do aktivit Unie jako její členové.
Soutěž je podporována marockými veřejnými organizacemi, od kterých vítězní autoři obdrží finanční podporu. Unie se pak stará o vydání vítězných děl a organizuje slavnost pro vítěze.
Je složité stát se v Maroku spisovatelem?
V podstatě žádné velké podpory k tomu, abyste byl spisovatelem není třeba a to díky moderním technologiím, které umožňují každému publikovat to, co napíše. Psaní se dnes stalo tak lehkým jako nikdy předtím. Můžeme ale říct, že řada začínajících autorů se dívá na získávání cen jako na odrazový můstek pro svou kariéru. Dnešní scéna je plná takzvaných spisovatelů, ale jen ti praví přežijí v čase.
Která témata marocká literatura nastoluje?
Obrovské množství marocké literatury je úzce spjaté s otevřeností země, svobodou slova a vyjadřování. Dominantní je téma – žena a její tělo, emancipace, sex, hrdost, intelektuálové a život ve městech, voda ve všech jejích formách, politická a společenská zaostalost, nezaměstnanost, cestování, vztahy se Západem, krize mládí, političtí vězni...
Jaká je finanční podpora státu?
Nárůst počtu spisovatelů a umělců v Maroku je spjat nejen s politikou, která jde vstříc kultuře, ale také s představením nové ústavy z roku 2011, která přijala řadu opatření na podporu kulturního života v zemi.
Tím v zemi prudce stoupl zájem o kulturu, i přesto je ale rozpočet Ministerstva kultury nejnižší ze všech. Intelektuálové a vůbec celá marocká společnost očekávají od vlády ještě větší změnu přístupu ke kultuře, která by korespondovala s novou etapou, do níž marocká společnost vstoupila.
Zmínil jste nízký rozpočet Ministerstva kultury. Kdo Unii podporuje? Odkud získává finance na své aktivity?
Dostáváme každoroční podporu od ministerstva. Ale ačkoliv se tato částka několikrát zvedla, stále se
nejedná o dostatečné množství peněz – asi o 18 tisíc dolarů ročně, abychom mohli financovat všechny naše aktivity a pokrýt naše výdaje. V organizaci našich aktivit tedy závisíme na spolupráci s nejrůznějšími vládními orgány, místními radami, veřejnými institucemi a soukromým sektorem, který se často podílí na vydávání publikací, udělování cen a účasti Unie na zahraničních akcích.
Politováníhodné například zůstává, že Unie nemá sídlo, které by odráželo její důležitost a přínos pro marockou společnost a ve kterém by mohla pořádat své soukromé akce, i akce pro veřejnost.
Jak je to s jazykovou situací? Vedle arabštiny se vyskytuje francouzština a na severu země španělština...
Je pravda, že jazyková situace v Maroku je svým způsobem složitá a to z řady důvodů; tím zásadním je přítomnost koloniálních mocností v minulosti. Francouzská kolonizace má v zemi velký vliv až dodnes. Maroko prožívá jazykový pluralismus, který se neobejde bez konfliktů. Nová ústava také uznala berberský jazyk amazigh za oficiální jazyk vedle arabštiny.
Všude v arabském světě byla literatura ovlivněná Arabským jarem. Jaká je situace v Maroku, kterému se revoluce, jaké jsme pozorovali v jiných zemích, vyhnuly? Můžeme od roku 2011 pozorovat nějaké změny?
Je pravda, že Maroko představuje jiný případ, v porovnání s ostatními arabskými zeměmi, které zažily velké změny, pády vlád, války, civilní a sektářské konflikty... Tyto země, v prvé řadě se jedná o Egypt, Tunisko, Jemen a Sýrii, ale poznaly díky Arabskému jaru zvláštní intelektuální a kulturní obrodu, kterou Maroko poznalo pouze na úrovni „vězeňské literatury“.
Arabskými zeměmi prošla vlna, která se snažila vypořádat s tématem Arabského jara a změnou zažitého prostředí a která dala vzniknout řadě výjimečných děl. Literární odpověď Maroka, kterému se zkušenosti revolucí vyhnuly, tak zůstala slabá. To však neznamená, že marocká literatura nijak nezaznamenala společenské změny, kterých země doznala. Mnoho intelektuálních, analytických i uměleckých děl se zabývá nově objevenými problémy.
Dočetla jsem se o setkáních mezi reprezentanty Unie se zástupci některých politických stran v zemi. Co to znamená pro kulturu a její nezávislost na politice?
Tato setkání se uskutečnila v rámci politiky přijaté Výkonnou radou, která byla zvolená na poslední konferenci a která se týká jak vládních aparátů, tak soukromého sektoru.
V tomto kontextu bychom rádi zorganizovali sympozium na téma „Místo kultury v programech národních politických stran,“ které by mělo být spjaté s nadcházejícími komunálními volbami. Kultura byla politickými stranami vždy trochu zanedbávána, což nás tlačí ke komunikaci s jejími lídry.
Co by se podle vás mělo v marockém kulturním prostředí zlepšit? Co může vláda a společnost
udělat?
My v Unii spisovatelů bychom rádi viděli vládu a soukromý sektor, aby přehodnotili kulturní otázku. Požadujeme, aby si zvolili priority a monitorovali její potenciál, aby zaručili rozvoj kulturního prostředí. Kulturní společnost, stejně jako společnost občanská a Unie marockých spisovatelů by měli být zahrnuti do plánů a návrhů na rozvoj, v souladu s novou ústavou a s ohledem na vznik Národní rady pro jazyky a kulturu v Maroku.
Přejeme si, aby ambiciózní kulturní a umělecké projekty občanské společnosti měly podporu vlády a také všichni, kteří se jí věnují, a nejen to, co vláda vidí, jako své priority.
S prezidentem Unie marockých spisovatelé má veřejnost možnost se setkat na Festivalu spisovatelů Praha ve dnech 2. až 4. října 2014. Sledujte program na www.pwf.cz
