Jsme spolehlivým partnerem

Náš host / Our Guest

a čistým způsobem a bude potvrzena demokratická linie Ukrajiny, tak mezi státy zapojené do tohoto programu může patřit i Ukrajina. Lze předpokládat, že na otázku rozšíření se budeme orientovat ještě pečlivěji na summitu v roce 2008, což však nemusí nutně znamenat, že tento summit bude automaticky rozšiřovací. Přestože existuje pomyslný kalendář, Aliance nechce jakýmkoliv způsobem zpochybnit, že o rozšiřování nebude rozhodovat žádný kalendář, ale schopnost kandidátských zemí připravit se na členství po všech liniích, včetně prokázání toho, že jsou schopny sdílet a chránit hodnoty, které nám jsou drahé.

Štefan Füle velvyslanec České republiky při NATO

Czech Republic Ambassador to NATO

Jsme spolehlivým partnerem We Are a Reliable Partner „Považuji za důležité, abychom Alianci vnímali takovou, jaká je,“ prohlásil před nedávnem velvyslanec České republiky při NATO Štefan Füle. A na to, jaká tedy Aliance dnes je, jak se mění a vyvíjí, jaká je zde pozice České republiky, jsme se velvyslance Füleho zeptali přímo v jeho kanceláři v bruselské centrále Severoatlantické aliance. Pane velvyslanče, není tomu tak dlouho, co jste působil ve funkci náměstka ministra obrany. Jak se vám získané poznatky a zkušenosti hodí v dnešní funkci? Byla to fantastická zkušenost. Musím říct, že jedna z těch, které mi pomáhají na tomto zodpovědném místě, a to hned ze dvou hledisek. Jednak proto, že se člověk naučil lépe „číst“ celý resort a lépe mu rozumět – rozumět potřebám Armády České republiky. Byl jsem při tom, když se začínala nastavovat transformace našich ozbrojených sil, rozbíhal se proces jejich profesionalizace, začínali jsme budovat nové schopnosti – a již tehdy způsobem, který doplňoval podobné úsilí na alianční rovině. Jedna z nejdůležitějších věcí je totiž dokázat synchronizovat transformační procesy na národní úrovni a na mezinárodní úrovni v rámci Aliance. Zkušenost z předešlé funkce mi také pomáhá udržovat kontakt s představiteli Ministerstva obrany a Armády České republiky takovým způsobem, abychom v každý daný moment cítili dostatečné uspokojení, že to, co děláme, bude využito nejenom pro naše národní účely, ale i pro účely alianční. Při různých jednáních se setkávám se spoustou lidí, se kterými jsem dříve pracoval, a tento osobní kontakt nám

2

pomáhá řešit věci velmi otevřeným způsobem a také daleko rychleji a efektivněji. Jak dnes z pohledu vaší funkce a potřeb Aliance vnímáte vámi zahájený transformační proces? Myslím, že transformaci jsme nastartovali správně a že dobře probíhá implementace její první části. Musíme si ale uvědomit jednu zásadní skutečnost – celá Aliance prochází v současné době významným vývojovým zlomem. Vrací se k řadě otázek, o kterých již jednala na pražském summitu, jenž byl z hlediska transformace tím nejvýznamnějším. Mé hodnocení je tedy velmi pozitivní. Nesmíme také zapomenout na to, že Aliance není institucí, která by se zastavila ve svém vývoji. Právě nyní, při přípravě transformačního summitu v roce 2006 a dalšího v roce 2008, se očekává položení ještě většího důrazu na operace mimo článek 5, na posílení schopností, dovolil bych si říct, expedičního charakteru a na komplexní řešení krizí, což znamená nejenom vojenskou silou, ale i úzkou spoluprací s civilním sektorem. Pokud tyhle věci zachytíme a podaří se nám je implementovat do další fáze naší reformy ozbrojených sil, tak nemám nejmenší pochybnosti o tom, že se taková reforma setká s úspěchem. Hovoříte o vývojovém zlomu Aliance, jejíž působnost získává širší dimenzi. Jak hodnotíte tento posun? Severoatlantická aliance je organizací, jejíž existence je v současném světě plně oprávněná a která je připravena hrát daleko aktivnější úlohu, než jakou hrála v letech minulých. Nejde o rozšíření úlohy jen ve vojenské oblasti, ale i v oblasti politické. Hodně mluvíme o operacích a možná nám trochu uniká, že Severoatlantická rada dnes slouží také

politickým konzultacím, a to v daleko větší míře, než tomu bylo v minulosti. Že se stává místem strategického dialogu mezi Evropou a Spojenými státy, po kterém jsme ostatně před několika málo lety volali i my. Na program jednání se zde dostávají i takové otázky, které nemají přímou souvislost se současnými operacemi Aliance. Jinými slovy, už jsme se naučili a zvykli jsme si na to, že když se o něčem jedná v Severoatlantické radě, nutně to neznamená, že budeme za týden nebo za měsíc schvalovat určitou vojenskou operaci v té či oné části světa. Naopak, uvědomujeme si, že i nadále budeme tuto organizaci považovat za organizaci kolektivní obrany. Dnes se o naší obraně nerozhoduje jenom uvnitř našeho společného teritoria a na jeho vnějších hranicích, ale i za těmito hranicemi, to znamená mimo naše území. A proto na jedné straně ten zájem o vojenskou transformaci takovým způsobem, abychom byli schopni efektivně zasahovat i mimo naše území, a na straně druhé snaha o prohloubení politického dialogu v rámci Aliance, abychom byli schopni věci nejenom předvídat, ale případně je také řešit politickými prostředky. Aliance již žije přípravou summitu 2006 a následného v roce 2008. Dojde k dalšímu rozšíření NATO? Summit 2006 dnes není připravován s tím, že bychom na něm chtěli vydávat nějaké pozvánky pro stávající členy Akčního programu členství. Nicméně si dokážu představit, že ještě před konáním tohoto summitu se do programu členství mohou zapojit další země. Hodně se hovoří například o Ukrajině. Aliance již v tomto ohledu udělala určité indikace a jasně řekla, že jestliže reformy budou pokračovat tím správným tempem, jestliže na jaře příštího roku proběhnou volby svobodným

Rok 2006 bude významný nejen pro Alianci, ale také pro Armádu České republiky. Vybrané jednotky by k 31. prosinci 2006 měly dosáhnout počátečních operačních schopností. Jak je tento náš cíl vnímán v centrále NATO? Bezesporu pozitivně. Je zde věc, která je zmiňována velice často, nicméně bych si ji dovolil zopakovat – je to míra zapojení do takzvaných stabilizačních operací, ať jde o Kosovo, Afghánistán nebo Irák. My jsme v současné době velice blízko kritériím, která v nedávné době stanovili ministři obrany – tedy kolik procent z příslušníků pozemních sil by jednotlivé země měly být připraveny vyslat a kolik procent by jich mělo být v jednu dobu, respektive ve stejnou chvíli ve stabilizačních operacích. Předpokládám, že na konci roku 2006 se dostaneme nad tato čísla a že budeme schopni splnit to, na čem se dohodli ministři obrany Aliance. Často se hovoří o tom, že není problém jednotky do misí vyslat, ale udržet je v místě nasazení... Budeme-li hovořit jen o stabilizačních misích, tak zde problém nevidím. Mám na mysli například Kosovo, kde náš operační sektor, jemuž od letošního léta velíme, jako jeden z prvních začal přebírat určité prvky úkolového uskupení. Struktura KFOR prochází transformačním procesem: mnohonárodní brigády se mění na takzvaná úkolová uskupení, čímž se v zásadě zlepšují schopnosti při zachování stejného počtu vojáků. Skutečnost, že tento proces začal právě v našem sektoru, že naši vojáci a jednotky se ho zúčastnili a na základě jejich zkušeností se postupně mění další sektory, je ukázkou toho, že dokážeme v operaci udržet vysoký stupeň schopností. Je-li však něco, co v tuto chvíli Alianci zajímá nejvíce a čemu věnuje hodně času, pak to není schopnost udržení jednotek, ale jejich schopnost podílet se na celkové rekonstrukci toho kterého regionu, tedy nepůsobit pouze v oblasti ryze vojenské. Například v Afghánistánu se příslušníci provinčních rekonstrukčních týmů podílejí nejen na výcviku policie, ale současně také přispívají k obnově civilní infrastruktury. Aliance tady pomáhá budovat v provinciích takové struktury, aby se moc centrální vlády mohla nějakým způsobem přenést i do všech ostatních provincií. Jinými slovy, mise ISAF je daleko širší a komplexnější než jen klasická mírová operace. A jakým způsobem přistupovat k těmto novým, stabilizačním misím se zmíněným rekonstrukčním dodatkem, nakolik si Aliance má budovat své vlastní civilní struktury nebo nakolik má rozvíjet praktické vazby spolupráce s ostatními mezinárodními organizacemi majícími v této civilní oblasti potřebné kapacity, nakolik má rozvíjet nové institucionální vazby například s OSN a EU – to jsou věci, o kterých se zde v Bruselu hodně hovoří.

Spolupráce NATO a EU je poměrně novým tématem. Existují podle vás mechanismy, které zabrání případným duplicitám? Mechanismus vztahů mezi Severoatlantickou aliancí a Evropskou unií je poměrně dobře nastaven, aby zabránil jak politickým, tak technickým duplicitám i v nejdůležitějších oblastech našich vojenských schopností – na straně Unie je to koncept bojových uskupení Battle Groups, na straně Aliance jsou to jednotky rychlé reakce. Zde již existuje takové porozumění, které dovoluje zejména u zemí, jako jsme my (tj. střední a menší velikosti), abychom se postupně zapojovali buď do unijních, nebo do aliančních operací bez toho, že bychom museli určitým zvláštním způsobem cvičit vojáky na zapojení do bojových uskupení a zase jiným způsobem pro případ, že by byli zařazeni do jednotek rychlé reakce. Současný systém v zásadě pomáhá oběma organizacím, aby se jedna druhé nepletly do cesty. Současně je ale zřejmé, že Aliance i Unie mají větší ambice než to, co dnes vidíme – Evropská unie chce nadále pokračovat v budování bezpečnostních a obranných kapacit, Aliance předpokládá rozvíjet svůj politický rozměr prostřednictvím strategického politického dialogu na platformě Severoatlantické rady a zároveň rozšiřovat spektrum svých operací. Aliance dnes působí například v Africe v Dárfúru, kde pomáhá nejen při strategickém tranzitu příslušníků ze zemí Organizace africké jednoty, ale i s výcvikem vojáků na africkém kontinentě. Na druhé straně došlo k prvnímu ostrému nasazení jednotek rychlé reakce, k využití některých dílčích schopností těchto jednotek v Pákistánu při odstraňování následků ničivého zemětřesení. V Iráku cvičíme důstojníky a záběr předávání zkušeností budeme chtít rozšířit i na výstavbu nového bezpečnostního a obranného sektoru v Iráku. Spektrum ambicí je poměrně velké a vytváří prostor k tomu, aby se obě organizace ani v budoucnosti nesrazily, ale aby si vzájemně pomáhaly a posilovaly své vlastní „přidané hodnoty“. Důležité je, aby se země, které jsou členskými státy jak NATO, tak i EU, cítily velmi pevně a pohodlně opřeny o obě dvě nohy – o tu unijní i o tu alianční. V Bruselu byla zpracována „Souhrnná politická směrnice“, která řeší výstavbu armád v horizontu dalších 10 až 15 let. Dokážeme tedy dnes odhadnout, jak se bude Aliance vyvíjet? Horizont deseti až patnácti let znamená předvídat velice dopředu. Když se podíváme na těch uplynulých deset, případně patnáct let, tak ani největší fantasta si nedokázal představit, že NATO bude vypadat tak, jak v současnosti vypadá – s tím počtem členů, záběrem operací a s ambicemi, které máme. Souhrnná politická směrnice má za úkol konsolidovat plánovací disciplíny v rámci Aliance. Právě prostřednictvím této směrnice se

snažíme dotáhnout věci, které jsme z různých důvodů nemohli dořešit na pražském summitu, což byl opravdu první velký transformační summit Aliance. My se prostřednictvím tohoto dokumentu budeme snažit, při zachování svých schopností, bránit naše území v souladu s článkem 5 a zároveň zde vytváříme podmínky k tomu, abychom mohli na národních úrovních i na úrovni alianční vytvořit schopnosti „expedičního“ charakteru. Budeme se snažit řešit trojúhelník – jednotky rychlé reakce v kombinaci se společným financováním některých prvků a společným vlastněním některých prostředků, například strategické přepravy. Přicházíme na to, že koncept jednotek rychlé reakce v Praze byl správný, ale tehdy jsme nemohli dotáhnout všechny věci a pospojovat je takovým způsobem, aby tvořily funkční celek – o tom je všezahrnující politická směrnice. Má vytvořit takové podmínky, aby země, jako je Česká republika, věděla, že v případě nasazení v rámci jednotek rychlé reakce bude například část našich aktivit hrazena z prostředků Aliance a naše přeprava do místa nasazení se bude realizovat prostřednictvím společně sdílených prostředků strategické přepravy. Na listopadovém velitelském shromáždění v Praze jste uvedl, že Armáda České republiky má v NATO vysoký kredit. Na základě čeho jsme tak vysoce hodnoceni? Vychází to za prvé z naší účasti v mírových operacích, kde prokazujeme vysokou profesionalitu s výjimečnou citlivostí pro danou oblast. A není to jenom Balkán, potvrzuje se to i v Afghánistánu a v zásadě i v Iráku. My se dokážeme vcítit do nálad a potřeb místního obyvatelstva velmi unikátním způsobem. To je určitě „přidaná hodnota“, které si všichni všimli. Za druhé, ten vysoký kredit máme proto, že na pražském summitu – i v souvislosti s nastartovaným reformním úsilím u nás, zahájenou profesionalizací a tehdy také oznámenou specializací na prostředky ochrany proti zbraním hromadného ničení, především chemickým a biologickým – jsme byli jednou ze zemí, které ukázaly možný směr zvyšování vojenských schopností bez toho, že by za tím nutně stála potřeba zvyšování vojenských výdajů. Třetím důvodem je, že jsme byli vždy schopni se nejen významně zapojit do řešení problémů na místě prostřednictvím našich mírových jednotek, ale také na politické úrovni jsme byli partnerem, na kterého se dalo spolehnout a který dokázal bezprostředně nabídnout své síly. Zmínil jste se, že i přes převažující pozitiva existují určité problémy. Na velitelském shromáždění například zaznělo, že nedostatečně využíváme důstojníky, kteří se vracejí z dlouhodobých pobytů ve strukturách NATO... Tohle je nesmírně důležitá otázka a myslím si, že nás zde čeká spousta práce. My se pohybujeme mezi dvěma extrémy a nedokážeme najít tu nejlepší polohu. Na jedné straně máme skupinu lidí, kteří v zásadě střídají výjezdy do zahraničí

3

Náš host / Our Guest

Štefan Füle velvyslanec České republiky při NATO

Czech Republic Ambassador to NATO

We Are a Reliable Partner s pobytem doma a přitom jde v zásadě o stejnou problematiku. Na straně druhé máme lidi, kteří jsou do misí z ústředí vysíláni bez potřebné přípravy nebo se naopak po získání potřebných zkušeností v zahraničí vracejí bez toho, že by ústředí dokázalo využít byť jenom část těch schopností, které získali v rámci služebního zařazení mimo Českou republiku. Někde mezi tím budeme muset najít ten správný prostor. Neexistuje řešení, které by se dalo aplikovat během 24 hodin, nicméně je to oblast, kde jsem v rámci svých možností připraven napomoci kolegům z Ministerstva obrany a Generálního štábu. Prosazovaná specializace jednotlivých armád se stala bezesporu výrazným prostředkem zvyšování schopností Aliance. Dojde snad v případě dalšího rozšíření NATO k přerozdělení specializačních aktivit? Myslím, že vývoj pro pražském summitu jednoznačně ukázal, že specializace je jednou z důležitých oblastí podporujících rozvoj nových schop-

ností. Zároveň však ukázal, že i tato cesta má svá omezení a že to není jediný způsob, jak zvyšovat schopnosti ozbrojených sil celkově. Nemyslím si tudíž, že by nastaly nějaké výraznější posuny v rámci toho rozdělení, ke kterému již došlo při přípravě pražského summitu. Zde jsme definovali několik konkrétních oblastí a zároveň jsme pověřili příslušné členské státy, aby se věnovaly té které z nich společně ještě s dalšími zájemci. Nicméně to neznamená, že by zcela zapadla obecná problematika společně sdílených prostředků a přístupů. Pane velvyslanče, blíží se Vánoce a začátek roku 2006. Co byste popřál příslušníkům resortu obrany do nového roku? Určitě všechno nejlepší, především zdraví a vstřícné rodinné zázemí, protože bez potřebného pochopení a tolerance blízkých by vojáci jen stěží mohli vykonávat svou náročnou a odpovědnou práci. Popřál bych jim, aby v profesionální armádě nacházeli přesně to, kvůli čemu do ozbrojených sil vstoupili, to znamená nejen způsob obživy, ale i potřebnou seberealizaci.

4

“It is important to perceive the Alliance as it is,” the Ambassador of the Czech Republic to NATO Štefan Füle said recently. And what is the Alliance like today, how is it changing and developing, what is the position of the Czech Republic within the Alliance are questions we asked the Ambassador Füle in his office in NATO HQs in Brussels. Mr. Ambassador, it is not so long from time you left the position of Deputy Minister of Defense. How do you find the lessons learned suit you in your assignment today? It was a magnificent experience that greatly helps me in this responsible position, because of two following aspects. On one hand, because I learnt better to “read” the whole defense department and to better understand the needs of the Czech Republic Armed Forces. I have been involved when the transformation of our armed forces started to be tuned, when the process of their professionalism commenced and when we started building new capabilities in a manner that complemented a similar effort at the Alliance level. In fact, one of the most important things is to succeed in synchronizing the transformation processes at the national level and international level within the Alliance. The experience I gained during my previous appointment also helps me to maintain contact with the MoD and the ACR officials in a way so that we can at every moment feel sufficient satisfaction that what we do will be used not only for our national, but also for the Alliance interests. During various meetings I meet plenty of people with whom I have worked before and this personal contact assists us in openly addressing the issues and also in solving them much faster and more effectively. How do you today evaluate the transformation process initiated by you in the light of your position and needs of the Alliance? I think that we started the transformation in a proper way and that its first stage is being implemented well. However, we must realize one principal fact; that the whole Alliance is currently undergoing a significant developmental change. It again evaluates a number of issues that the Alliance already discussed at the Prague Summit, which was the most important from the view of transformation. Thus, my evaluation is very positive. We must also not forget that the Alliance is an institution that continues in its development. Just now, in the course of preparing for the transformation summit in 2006 and the next summit in 2008, it is anticipated that much greater emphasis will be put on the Non-Article 5 Operations, improvement of capabilities and I dare to say, an expeditious character and comprehensive solution of crises, not only with military forces, but also through close co-operation with the civilian sector. If we manage to implement these things into the next

stage of the reform of our armed forces, then undoubtedly such a reform will be successful. You speak about a developmental change of the Alliance, whose sphere of action is wider and wider. How do you appraise this advancement? The North Atlantic Alliance is an organization, the existence of which is fully authorized in the present world and which is ready to play a more active role than it has played in the recent years. This role should be widened not only in the military area, but also in the political area. We speak a lot about operations and perhaps it escapes our attention that today the North Atlantic Council also serves for political consultations much more frequently than in the recent times and that it is a place of strategic dialog between Europe and the USA, which, by the way, we also called for a few years ago. The agenda includes issues not directly connected with the present operations of the Alliance. In other words, we have already learnt and got used to the fact that when the North Atlantic Council talks about some issues, it does not necessarily mean that in a week or month we shall approve a military operation in one or an other part of the world. We rather realize that this organization will be considered as an organization of collective defense also in the future. Currently, the issue of our defense is not only decided inside our common territory or on its external boundaries, but also behind these boundaries, i.e. outside our territory. That is why on one side, there is such an interest in military transformation so that we are able to effectively operate outside our territory, and on the other side an effort to deepen the political dialog within the Alliance to be able not only to anticipate the events, but solve them by political means. The Alliance lives in preparation for the 2006 Summit and the 2008 Summit. Will NATO be further enlarged? Today, the 2006 Summit is not being prepared with an intention to issue any invitations to the existing members of the Membership Action Plan. Nevertheless, I can

imagine that even before this summit, other countries may participate in the Membership Action Plan. Everybody talks about Ukraine. In this respect, the Alliance has made certain indications and has said that if reforms continue at a proper speed, if in the Spring of the next year free and fair elections are carried out and a democratic process in Ukraine can be confirmed, then Ukraine can belong among the countries involved in this program. It is expected that we shall focus on the issue of enlargement with much greater care at the summit in 2008. However, this need not mean that this summit will automatically result in enlargement, because there exists a hypothetical calendar. The Alliance wants to say that enlargement will not be decided only by a calendar, but rather according the ability of candidates for membership in all areas, including demonstration that they are able to share and protect values that are precious to us. The year 2006 will be important not only for the Alliance, but also for the Armed Forces of the Czech Republic. By 31 December 2006, selected units should achieve initial operational capabilities. How is this goal of ours perceived by the NATO HQs? No doubt, positively. There is one thing mentioned very often, but I would like to repeat it once more – it is the level of involvement in the so-called stabilization operations, no matter if it is Kosovo, Afghanistan or Iraq. We are currently very close to fulfilling criteria recently established by the ministers of defense, i.e. what percent of the land force personnel should individual countries be ready to commit and what percent should be at one time, or in the same moment in stabilization operations. I suppose that at the end of 2006 we shall be able to meet these numbers and that we shall be able to fulfill what the Alliance ministers of defense agreed upon. It is often said that it is not a problem to send the units into missions, but to maintain them in the place of deployment... When talking about stabilization missions, I do not see any problem here. I mean, for

example, Kosovo, where an operational sector under our command since this summer, was one of the first that started to assume certain components of the task force. The KFOR structure is undergoing a transformation process: multinational brigades are being transformed into a so-called task force which, in principle, facilitates improving their capabilities while maintaining the same number of soldiers. The fact that this process has begun in our sector and that our soldiers and units have taken part in it and then, based on their experience, other sectors also are being gradually transformed is evidence that we are capable of maintaining a high level of operational capabilities. Now, the Alliance is interested not only in maintaining the units, but especially it devotes much time to their ability to participate in total reconstruction of the region, i.e. not only to be involved in military areas. For example, in Afghanistan, the personnel of the provincial reconstruction team take part not only in training of the police, but they also contribute to the recovery of the civilian infrastructure. In provinces, the Alliance helps to build structures so that the authority of the central government can be somehow transferred to all other provinces. In other words, the ISAF mission is much wider and more complete than a traditional peace operation. What approach should be selected for these new stabilization missions with the mentioned reconstruction amendment; is the Alliance is to build its own civilian structure or is it to develop practical co-operation with other international organizations having necessary capacities in this civilian area; and is it to develop new institutional links with the UN and the EU, for example – these are the topics often discussed about here in Brussels. The cooperation between NATO and the EU is a relatively new issue. Is there, in your opinion, a mechanism to impede contingent duplications? The relationship mechanism between the North Atlantic Alliance and the European Union has been set quite properly to prevent both political and technical duplications in the most crucial areas of our military capabilities, i.e. the Battle Groups within the European Union and the NATO Response Force in the Alliance. We have achieved such a level of mutual understanding that enables countries like us, which means middle and small-sized countries, to gradually integrate into EU or NATO operations without being forced to run special preparatory training for incorporating our soldiers into the Battle Groups, or on the other hand, into the NATO Response Force. In principle, the current system helps both the organizations not to hamper each other. However, it is also apparent that the ambitions of the EU as well as NATO go even higher: The European Union wants to continue building security and defense capabilities, whereas the Alliance intends to develop its political dimensions through strategic and political dialog on the platform of the North Atlantic Council and enlarge the spectrum of its operations. For instance, the Alliance is currently operating in Darfur, Africa, to assist

5

Náš host / Our Guest

Štefan Füle velvyslanec České republiky při NATO

Czech Republic Ambassador to NATO

We Are a Reliable Partner in the strategic transit of personnel from the countries of the Organization for African Unity and to train soldiers in the African continent. On the other hand, the NATO Response Force has accomplished its first combat mission and some of its capabilities have also been used in clearing the aftermath of the disastrous earthquake in Pakistan. Furthermore, we train officers in Iraq, but we want to enlarge the scope of sharing our experience in building a new security and defense sector in this country. The spectrum of ambitions is relatively large and makes sufficient space so that both organizations do not collide, but on the contrary, they shall help each other and increase their own “added values”. The important point is to ensure that the EU and NATO states feel that they are firmly and safely supported by both pillars – the European Union and the North Atlantic Alliance. The new “Comprehensive Political Guidance”, which is aimed at force building within the period of next 10 – 15 years, has been elaborated in Brussels. Are we now able to foresee how the Alliance is going to develop? Thinking about a horizon of 10 to 15 years means anticipating too much in advance. If we look behind at the last ten or fifteen years, I can say that even the biggest dreamers could not have imagined that NATO would look as it is today, including the number of states, the scope of operations and its ambitions. The purpose of the Comprehensive Political Guidance rests in consolidating all the planning disciplines within the Alliance. By means of this document, we strive to complete the issues that we, for various reasons, did not manage to finish at the Prague NATO Summit, which was indeed the first huge transformation summit of the Alliance. This guideline should support our endeavor to maintain the capabilities of defending our territory in accordance with the Washington Treaty Article 5, and at the same time, to create such conditions as to be able to develop “expeditionary” capabilities at both the national and NATO levels. In doing this job, we will deal with the combination consisting of the NATO Reaction Force, joint financing of specified elements and common ownership of some capacities, e.g. strategic airlift. We have found that the concept of rapid reaction units adopted in Prague is correct, but at that time we were not able to finish all the things and interconnect them

6

in such a way as to make an operable whole, which is the purpose of the Comprehensive Political Guidance. It shall create conditions so that countries like the Czech Republic know, for instance, that in the case of deploying NRF units, a part of our activities will be covered by Alliance funds, whereas our transportation to the area of deployment will be carried out by planes from the shared NATO strategic capabilities. In November, at the staff-level meeting that took place in Prague, you said that the Czech Republic Armed Forces have a high reputation within NATO. How have we come to deserve such a great rating?

chemical and biological) weapons, a feasible way to increase military capabilities without raising military expenditures. The third reason rests in our constant ability to be significantly engaged in settling local problems with our peacekeeping forces. Furthermore, at the political level, we have proved to be a reliable partner willing to immediately offer its forces and assets. In spite of prevailing positive achievements, you have also mentioned that we have to cope with some problems. For instance, at the staff-level meeting you said that officers returning from their longtime deployment in NATO structures, especially their know-how, were not sufficiently used… This is a very important issue and a lot of work must be done in this field. We are moving between two extremes and are not able to balance the best position. On the one hand, we have a group of people who basically alternates foreign missions and homeland assignments; however in principle, they do the same work. On the other hand, some people are sent abroad without any pre-deployment training, or on the contrary, they come back enriched by precious experience, but our authorities cannot use even a part of their skills acquired while being deployed in foreign missions. We must reach a balance between these two extremes. There is no solution that can be applied within 24 hours; nonetheless, this is a field where I am ready to help my colleagues from the Ministry of Defense and the General Staff. The specialization of individual armed forces has undoubtedly become a significant instrument in increasing NATO capabilities. Will the next stage of NATO enlargement result in redistribution of specialized activities? I think that development after the Prague Summit has clearly shown that specialization is one of the most important areas boosting development of new capabilities. At the same time, it has also revealed that this method has its own limitations, thus it is not the only way to raise total capabilities of armed forces. Hence, I do not expect any considerable shifts in the framework of specialty distribution like what was made during the preparation for the Prague Summit, when we defined several specific areas and challenged the relevant member states to be engaged, together with other countries concerned, in one of them. Nonetheless, this does not mean that the issue of shared assets and approaches will be completely pushed aside.

First, it results from our engagement in peace support operations, where we have demonstrated our high professionalism and outstanding sensitive attitude to the areas of operation. It does not only pertain to the Balkans; in principle, it has been confirmed also in Afghanistan and Iraq. We have a unique empathy for moods and the needs of the local population, which is our “added value” that everybody has noted. Second, our excellent reputation is also based on the fact that in the Prague Summit, we belonged among the countries that showed, in terms of initiated ACR reforms, advancing professionalization and the announced specialization in NBC (primarily

Mr. Ambassador, as Christmas and New Year 2006 are coming near, what do you wish the defense personnel for the New Year? Certainly all the best; first of all, strong health and a tolerant family environment, because without the necessary understanding and tolerance, soldiers could hardly do their demanding and highly responsible work. I hope they find exactly what they expected when they entered the professional armed forces, which means not only a salary but also self-fulfillment. Prepared by Jan Procházka Photos: Jan Procházka and AVIS archive

2006

– dosažení počátečních operačních schopností Letošního velitelského shromáždění, které se už tradičně uskutečnilo v Praze počátkem listopadu, se kromě představitelů Ministerstva obrany a velitelů různých stupňů velení zúčastnili také nejvyšší ústavní činitelé České republiky v čele s prezidentem Václavem Klausem. Jednání byli dále přítomni předseda Senátu Parlamentu České republiky Přemysl Sobotka a předseda české vlády Jiří Paroubek. „Přítomnost ústavních činitelů je důkazem jejich vztahu k Armádě České republiky,“ uvedl při zahájení velitelského shromáždění ministr obrany Karel Kühnl.

NYNÍ SE ROZHODUJE O MNOHÉM… Velitelského shromáždění se již potřetí zúčastnil prezident Václav Klaus. „Armáda České republiky prochází zásadní transformací, možná největší, jakou ozbrojené síly absolvovaly,“ řekl v úvodu svého vystoupení prezident republiky. Podle jeho názoru se „právě nyní rozhoduje o mnohém“ a je zapotřebí tuto historickou šanci plně využít – již z toho důvodu, že jsme „součástí nejsilnější obranné aliance, která kdy na světě existovala“. Zahraničněpolitické priority v oblasti obrany a bezpečnosti jsou podle prezidentových slov jasné: „Na prvním místě je to zájem na existenci silné, akceschopné Severoatlantické aliance jako základního garanta míru, bezpečnosti a stability ve světě, na našem kontinentě i pro naši zemi a jako garanta existence pevné transatlantické vazby a spojenectví s USA.“ Václav Klaus také přítomným velitelům připomenul, že bezpečnostní ohrožení v dnešním světě nelze omezovat pouze na takzvaný mezinárodní terorismus. „Existují i další rizika, kterým musí dnešní Evropa a v ní i naše země čelit.“ Moderní armády nemohou proto uspět pouze výlučným spoléháním na nejmodernější bojovou techniku. „Jak pro alianci, tak pro obranu našeho území musíme budovat síly schopné skutečného zásahu a plné bojové činnosti.“ Václav Klaus se v další části svého vystoupení zaměřil i na problematiku profesionalizace armády. „Služba v armádě znovu získala ztracenou prestiž,“ zdůraznil na shromáždění prezident České republiky. Důležité je, aby profesionální vojáci i při nepolitickém charakteru armády byli aktivními občany, aby chápali svou povinnost, na niž přísahají – bránit svobodu a demokracii v naší zemi. „To musí být základním prvkem výchovy příslušníků našich ozbrojených sil,“ dodal prezident Václav Klaus. „Ušli jsme pouze první část cesty k moderní a funkční armádě, přesto mi dovolte, abych ocenil dobré výsledky, kterých bylo dosaženo,“ uvedl na závěr svého vystoupení.

2006 – a Year of Achieving Initial Operational Capabilities

JSME SOUČÁSTÍ STABILNÍ A INTEGRUJÍCÍ SE EVROPY Práci všech příslušníků Armády České republiky na velitelském shromáždění ocenil také předseda vlády Jiří Paroubek, který přítomné představitele Ministerstva obrany a velitele ujistil o tom, že „vláda chápe oblast bezpečnosti, jejíž součástí je zajišťování obrany České republiky, komplexně a dává jednoznačně přednost důslednější přípravě, aktivnímu předcházení ozbrojeným konfliktům a preventivní diplomacii“. Jednou z priorit je podle vyjádření premiéra také další prohloubení civilního řízení a kontroly armády. Jiří Paroubek dále na shromáždění připomenul, že vláda usiluje o to, aby Armáda České republiky byla nejen profesionální, ale především moderní a plně kompatibilní s vyspělými armádami členských zemí Severoatlantické aliance a Evropské unie. „Armáda musí být schopna oproti minulosti reagovat na jakékoliv nebezpečí mnohem pružněji a v krátké časové lhůtě.“ Česká republika se podle mínění premiéra Paroubka nachází ve stále stabilnější a integrující se Evropě a naši bezpečnost výrazně posiluje členství v NATO a EU a také nadstandardní vztahy se všemi sousedními zeměmi. Při hodnocení úrovně plnění úkolů armádou vyzdvihl předseda vlády význam zapojení do sil rychlé reakce NATO, zvláště jednotkami na ochranu proti zbraním hromadného ničení, ale i zapojení do aliančního systému protivzdušné obrany. Z hlediska zvyšování prestiže armády vůči civilní veřejnosti je podle předsedy vlády důležité, že se armáda připravuje i na řešení nevojenských krizových situací. Jiří Paroubek však hovořil nejen o úspěších, ale také o nedostatcích. „Se smíšenými pocity sleduji některá rozhodnutí mající negativní vliv na hospodaření s finančními prostředky státu, například při rozhodování o rekonstrukci kasáren, využívání velkokapacitních skladových prostor, nákupu nové techniky

7

2006 – a Year of Achieving Initial Operational Capabilities

a materiálu, ale i v personální práci při častém nevyužívání osob po jejich návratu ze zahraničí nebo po dokončení řádného odborného studia.“ Předseda české vlády si je vědom toho, že rok 2006 nebude rokem lehčím, že bude nezbytné pokračovat v plnění řady stále platných úkolů, účastnit se zahraničních misí a že armáda musí být také připravena na případnou pomoc při řešení nevojenských krizových situací.

In addition to the MoD representatives and commanders at various levels, the top constitutional representatives of the Czech Republic headed by its President Václav Klaus also participated in a staff-level meeting, which has traditionally been held in Prague this year in the beginning of November. Further, the Chairman of the Senate of the Czech Republic Parliament Přemysl Sobotka and the Prime Minister of the Czech Government Jiří Paroubek have taken part in it. “The constitutional representatives’ presence evidences their relationship to the Czech Republic Armed Forces,” stated Karel Kühnl, the Minister of Defense in his opening address of the staff-level meeting.

ROK 2005 VSTOUPÍ DO HISTORIE – ROK 2006 BUDE TAKÉ VÝJIMEČNÝ Ministr obrany Karel Kühnl v úvodu svého vystoupení zdůraznil, že rok 2005 vstoupí do historie naší země jako rok, kdy byla poprvé obrana státu zabezpečena pouze profesionálními vojáky. „Možná si ani dnes neumíme uvědomit rozsah a dopad této změny, ale již teď lze zcela objektivně a možná i hrdě prohlásit, že resort přechod na profesionální armádu zvládl.“ Ministr také připomněl, že se letos udála řada významných okamžiků jak pro armádu, tak pro celou společnost. Karel Kühnl dále zdůraznil, že členství v Severoatlantické alianci je jedinou skutečně spolehlivou bezpečnostní zárukou. „Pro nás platí rozvíjení i evropských obranných schopností výlučně jako proces komplementární k našemu členství v NATO.“ Právě v tomto kontextu lze hodnotit mise Armády České republiky na Balkáně (jak pod velením NATO, tak Evropské unie), ale i v Iráku a v Afghánistánu jako významný příspěvek České republiky k naplnění hlavního obranného cíle. Byl-li rok 2005 významný, pak rok 2006 bude, podle vyjádření ministra Kühnla, také výjimečný. „Vstupujeme do čtvrtého roku reformy, kdy bychom měli prokázat, že jsme splnili první významný cíl, a to dosažení počátečních operačních schopností ozbrojených sil.“ Podle schváleného plánu mají vybrané útvary a jednotky dne 31. prosince 2006 dosáhnout stavu připravenosti podle standardů NATO a být připraveny k operačnímu nasazení v rozsahu deklarovaných politicko-vojenských ambicí České republiky. „V konečném důsledku se jedná o úkol být připraveni dnem 1. ledna 2007 k nasazení 3000 vojáků bez rotace, to vše za podmínky, že nadále bude zbytek Armády České republiky bojeschopný a připravený k plnění úkolů stanovených platným právním řádem,“ podtrhl ministr obrany. Navíc je podle jeho vyjádření nezbytné si uvědomit, že souběžně s dosažením počátečních operačních schopností musí být nastartován proces plnění úkolů III. etapy reformy. S tím úzce souvisí nutnost zaměřit se na systémové změny v oblasti akvizic a bude také možná strategicky významné nalézt řešení všech neduhů v oblasti náboru personálu. „Rok 2006 bude zejména rokem velmi tvrdé práce a nejenom prokazování úspěchů,“ uvedl v závěru svého vystoupení ministr Karel Kühnl a dodal: „Laťka je nastavena již teď velmi vysoko. Armáda České republiky má v zahraničí velmi dobré jméno a neváhám říci, že je svým způsobem špičkovým reprezentantem České republiky.“

8

on the most sophisticated combat technology. “We must build forces capable of real intervention and who have complete combat capabilities both for the defense of the Alliance and that of our country.” In the next part of his address, Václav Klaus also focused on the issue of professionalization of the armed forces. “Service in the armed forces has again re-gained its lost prestige,” highlighted the Czech Republic President during the staff-level meeting. It is important that professional soldiers even in the nonpolitical character of the armed forces be active citizen, understand their liability to which they swore an oath – to defend freedom and democracy in our country. “It must be a core element of the education of our armed force personnel,” added President Václav Klaus. “We have made only the first part of the journey towards modern and functional armed forces. Nevertheless, allow me to express appreciation for the good results achieved,” he stated at the conclusion of his speech.

WE ARE A PART OF A STABLE AND INTEGRATING EUROPE During the staff-level meeting, the work of all the Czech Republic Armed Forces personnel was also evaluated by Prime Minister Jiří Paroubek, who has assured the MoD representatives and commanders that the “Government conceives the area of security, part of which is to provide for the defense of the Czech Republic, as a complete challenge and it unambiguously prioritizes consistent preparation, pro-active armed conflict prevention and preventive diplomacy”. According to the Prime Minister, one of the priorities is also further deepening of the civilian control of the armed forces. In his address, Jiří Paroubek also stated that the Government endeavors to make the ACR not only professional, but first of all modern and fully compatible with the mature militaries of NATO and the European Union. “Contrary to the past, the armed forces must be capable of responding to any threat much more flexibly and at short notice.” According to Prime Minister Paroubek, the Czech Republic finds itself in a more and more stable and integrating Europe and its security is significantly supported by the Czech Republic’s membership in NATO and the EU as well as very good relations with all neighboring countries. During the assessment of accomplishment of the tasks by the armed forces, the Premier pinpointed how important the ACR integration into the NATO Rapid Reaction Force is, especially with its NBC defense units, as well as its integration into the NATO Integrated Air Defense System. In order to improve the prestige of the armed forces in the public eyes, it is important that the armed forces also be trained to be prepared to cope with non-military crises. Jiří Paroubek has mentioned not only success, but also shortcomings. “My feelings are mixed when I see some decisions having a negative impact on the economy of the state funds, for example when deciding on barracks re-construction, utilization of large capacity warehouses, purchase of new equipment and also on the management of personnel after their returning from foreign missions or after their completion of full-time study and non utilization of their capabilities.”

The CR Premier is aware that the year 2006 will not be an easy one and that it will be necessary to persevere in accomplishing a series of standing tasks and participating in foreign missions, and that armed force must be also prepared to tackle non-military contingencies.

THE YEAR 2005 WILL ENTER INTO HISTORY – THE YEAR 2006 WILL ALSO BE EXCEPTIONAL In the beginning of his speech, the Minister of Defense Karel Kühnl stressed that the year 2005 will enter in the history of the Czech Republic as the year when its defense was ensured for the first time exclusively by professional soldiers. “Today, we are perhaps not aware of the extent and impact of this change, but even now we can objectively and maybe proudly say that the military department coped with the transition to the professional armed forces.” the MoD minister also reminded that this year many significant events occurred both for the armed forces and for the whole society. Karel Kühnl also underlined that membership in the Alliance is the only ultimately reliable safety guarantee. “We also take development of the European defensive capabilities solely as a process that is complementary to our membership in NATO.” Just in this context, the missions of the ACR in the Balkans (both NATO- as well as the EU-led), and also in Iraq and Afghanistan can be evaluated as an important contribution of the Czech Republic to meet the main objective of defense. If the year 2005 was significant, then the year 2006 will also be exceptional according to minister Kühnl. “We enter into the fourth year of the reform and we would like to prove that we have fulfilled the first important goal, i.e. achieving the initial operational capabilities of the armed force.” Based on the approved plan, the selected units are to achieve their readiness status under NATO standards by 31 December 2006 and be ready for operational deployment in accordance with the declared political and military ambitions of the Czech Republic. “This means that starting from 1 January 2007 we are to be prepared to deploy 3000 soldiers without any rotation and at the same time all other ACR units must be combat capable and be ready to fulfill the tasks as established by the laws in effect,” accentuated the Minister of Defense. According to him, it is also important to realize that simultaneously with achieving the initial operational capabilities, the process of accomplishing the tasks of the third stage of the reform must commence as well. This is closely connected with a need to focus on system changes in the area of acquisition and it will also be strategically important to handle all deficiencies in the area of recruitment. “The year 2006 will especially be a year of hard work and not only proving the successes,” stated Karel Kühnl in the conclusion of his address and he added: “The standards have been set very high now. The Czech Republic Armed Forces has a very good name abroad and I do not hesitate to say that in its way it is the top representative of the Czech Republic.” Jan Procházka Photos: Jiří Hokův

NOW, MANY THINGS ARE BEING DECIDED ON… Václav Klaus, the President of the Czech Republic, has already taken part in the staff-level meeting three times. “The Czech Republic Armed Force is undergoing a principal transformation, maybe the greatest one, which the armed force has ever undergone,” the President of the Republic said in the beginning of his speech. According to his opinion “Just now many things are being decided” and this historical chance must be fully seized, just because “we are a part of the strongest defense alliance that has ever existed in the world”. The priorities of the foreign policy in the area of defense and security are clear in the words of the President: “In the first place, it is an interest to have the strong and capable North Atlantic Alliance as a basic guarantor of peace, security and stability in the world, on our continent and also for our nation and as a guarantor of the existence of strong bonds of the Transatlantic relationship and partnership with the U.S.” Václav Klaus also reminded the commanders present that in today’s world, the threat to security is not only limited to so-called international terrorism. “Other risks also exist that today’s Europe as well as our republic has to cope with.” That is why modern armed forces cannot rely only

9

Uznání pro české vojáky

Recognition to Czech Soldiers Ministr obrany České republiky Karel Kühnl jednal koncem října v rámci své oficiální návštěvy USA s řadou politických a vojenských představitelů Spojených států. „Vážíme si českých vojáků, respektujeme je a uznáváme jejich profesionalitu, kterou již mnohokrát prokázali při společném působení v zahraničních misích,“ tak lze v krátkosti shrnout hodnocení činnosti příslušníků Armády České republiky, které několikrát zaznělo při jednáních ministra obrany Karla Kühnla v San Antoniu, Norfolku i přímo ve Washingtonu. etecká základna Lackland, kde se nachází řada výcvikových středisek amerického letectva, patří zcela jistě svou kapacitou i rozsahem činností k největším na světě. Ročně je zde v různých základních výcvikových kurzech vyškoleno přes 38 000 vojáků. V praxi to znamená, že každý týden je po složení předepsaných zkoušek slavnostně vyřazeno 700 až 1000 amerických profesionálů. V blízkosti letecké základny, která je dislokována nedaleko města San Antonio, se také nachází známá a Američany velice uznávaná pevnost Alamo. „Velmi si vážím pohledu do historie každé země, která si váží svobody,“ řekl po návštěvě této pevnosti, kde se v roce 1836 hrdinně bránilo 130 Texasanů proti mnohonásobné přesile mexické armády, ministr Kühnl. „Myslím, že jenom země, které mají takovouto skutečnou legendu o svobodě, si té svobody doopravdy umějí vážit. Takové tradice máme i my, jenom si je méně připomínáme,“ podotkl český ministr obrany. Karel Kühnl se však na texaském území neseznamoval pouze s tradicemi, ale setkal se především s příslušníky Texaské národní gardy, která je velice dobře vycvičenou součástí americké armády. Již více než deset let Texaská národní garda úzce spolupracuje s jednotkami Armády České republiky. Čeští vojáci měli možnost se s texaskými kolegy setkat při různých společných cvičeních, naposledy na jaře letošního roku v Německu. Plukovník William Meehan, který v Praze působil tři roky, a také plukovník Allen Brinegar se osobně zasloužili o rozvoj

L

10

těchto vzájemných vztahů. Ministr obrany Karel Kühnl jejich činnost ocenil udělením záslužných křížů ministra obrany, které jim na základně v San Antoniu také osobně předal. Vzájemné kontakty amerických a českých vojáků budou pokračovat i v dalších letech, kdy je plánována řada společných cvičení. Ministr Kühnl při ukázce letounů F-16, které jsou ve výzbroji 149. bojového křídla Texaské národní gardy, dokonce vyjádřil přání, aby spolupráce vyústila ve společné letecké cvičení. Rozsáhlý komplex základny v San Antoniu zná důvěrně také řada českých vojáků, kteří zde absolvovali různé jazykové kurzy. Ročně se zde ve schopnosti používat či vyučovat anglický jazyk zdokonalí přes 2200 studentů z devadesáti zemí světa. Od roku 1991 zde studovalo také více než sedm set padesát příslušníků Armády České republiky – vojáků i civilních zaměstnanců. Tvrdé začátky v cizím prostředí všem nezištně pomáhali překonat manželé Jo Ann a Bob Biskupovi. Právě oni se stali „strážnými anděly“, kteří bdí nad pohodlím a bezpečím českých vojáků. „Jsou to skvělí lidé, kteří drží ochrannou ruku nad českými a slovenskými studenty,“ vzpomínal generálmajor Emil Pupiš na manžele Biskupovy, kteří ho po přistání na letišti vítali transparentem „Emile, vítej v Texasu“. Ministr Karel Kühnl jejich dlouholetou, dobrovolnou a nesmírně cennou činnost ocenil rovněž udělením záslužných křížů ministra obrany. Slavnostnímu aktu dekorování byli přítomni také současní studenti jazykové školy. Major Aleš Sapák i poručice Eva Hrubínová zde navštěvují kurz pro starší instruktory anglického jazyka.

„Učíme se jednak metodologii výuky a jednak se dále zdokonalujeme v základních dovednostech, tedy v mluvení, psaní a samozřejmě v gramatice,“ upřesnil zaměření kurzu major Sapák, který ve způsobech výuky ani v používaných pomůckách nespatřuje zásadní rozdíl. „Snahou je využívat zábavnější a přístupnější formy výuky. Vše ale záleží na jedinci. Je-li k sobě člověk poctivý a chce se učit, pak není tak důležité, z čeho se učí,“ říká major Sapák. Zaměření kurzů organizovaných na základně Lackland pro potřeby amerického letectva je velice různorodé. Cvičí se zde nejen základní vojenské dovednosti, ovládání zbraní, psychická odolnost či jazykové dovednosti, ale součástí 37. výcvikového křídla je také například výcviková základna služebních psů. „Ročně zde vycvičíme kolem šesti set služebních psů,“ upřesnil nám v rámci ukázky operační důstojník kapitán Greg Baylock. V armádě USA jsou využívány tisíce psů, kteří jsou vycvičeni na vyhledávání zbraní, výbušnin, drog a jsou samozřejmě nasazováni i k ochraně objektů a osob. Ministr obrany Karel Kühnl v rámci návštěvy USA jednal také s představiteli Spojeneckého velitelství pro transformaci v Norfolku. „Toto velitelství má za úkol zpracovat a uvést do praxe reformu NATO. Reforma Armády České republiky vychází právě z vize Severoatlantické aliance pro 21. století, zpracované tímto velitelstvím. Důležité je, že jdeme přesně tím směrem, kam je potřeba směřovat moderní armády 21. století. Již to nemohou být armády pro minulé války, stojící a čekající, kdo přijde, musí to být armády malé, mobilní, s technicky dokonalým vybavením, nasaditelné, kdekoli vznikne nebezpečí, které by mohlo země NATO ohrožovat,“ uvedl v Norfolku ministr obrany. „Důležitá je také udržitelnost armád v tomto prostředí. To vše znamená organizovat armády na jiných základech, než tomu bylo ve století dvacátém.“ Spojenecké velitelství pro transformaci je také místem, kde se schvaluje akreditace „Center of Excellence“. Armáda České republiky buduje ve Vyškově středisko odborné přípravy chemické-

ho vojska, kde se mají cvičit specialisté z armád NATO v ochraně proti účinkům zbraní hromadného ničení. Toto specializované pracoviště by akreditačním řízením mělo projít v nejbližších týdnech a ministr Kühnl je přesvědčen, že certifikát bude vyškovskému středisku bez problémů udělen. Budování těchto center je součástí celkové koncepce specializace zemí a jejich armád. V rámci Severoatlantické aliance je zatím budováno celkem čtrnáct těchto center. Součástí oficiální návštěvy českého ministra obrany na velitelství v Norfolku byl také slavnostní ceremoniál vztyčení české vlajky při příležitosti Dne České republiky. „NATO je souborem zemí, kde jsou si vědomi toho, jak důležité je udržovat národní hrdost v jednotlivých zemích,“ řekl při slavnostním aktu ministr Kühnl. „Udržovat tradice moderního vlastenectví je nesmírně důležité. Bez národních armád, bez národního zanícení pro svobodu a demokracii by nemohlo existovat ani NATO.“ Třídenní cesta představitelů resortu obrany vyvrcholila ve Washingtonu, kde se ministr Kühnl setkal s náměstkem ministryně zahraničí USA Robertem Zoellickem a ministrem obrany USA Donaldem Rumsfeldem. Tématem jednání byl především další rozvoj vzájemných vztahů. Karel Kühnl požádal americké představitele, aby USA podpořily export pasivního sledovacího systému Věra. „Američané jeden radiolokátor koupili a nyní ho testují. Slíbili, že po testech pomohou v této věci, abychom měli větší šanci toto jedinečné zařízení prodat,“ uvedl ve Washingtonu český ministr obrany a dodal: „Doufám, že je to dobrá zpráva pro výrobce této unikátní české technologie.“ Nabídka by se týkala především spřátelených zemí, třeba nových členských států NATO a dalších, které nepatří do okruhu zemí, do jejichž rukou by se taková technologie dostat neměla. Ministr Kühnl oznámil ve Washingtonu Donaldu Rumsfeldovi, že Armáda České republiky je připravena příští rok znovu nasadit do Afghánistánu jednotku speciálních sil v počtu sto dvaceti vojáků. Informoval také amerického ministra obrany, že o vyslání našich vojáků nerozhoduje ministr obrany, ale Parlament České republiky na základě návrhu vlády. „Jsem připraven takový návrh pro vládu připravit,“ uvedl Karel Kühnl. Podle vyjádření českého ministra obrany je americká strana velice dobře informována o tom, jakou část našich sil vysíláme do misí. „Pohybujeme se v rozmezí osmi až devíti procent z celkového počtu pozemních sil, čímž splňujeme kritérium přijaté na summitu NATO v Istanbulu. Americká strana si je současně vědoma, že další velké zvyšování není v silách České republiky.“ Americká strana oceňuje přetrvávající solidaritu České republiky vyjádřenou zejména účastí v misích Afghánistánu a Iráku. „Všichni neseme spoluodpovědnost za vývoj a stabilitu v těchto oblastech, ať se misí účastníme nebo neúčastníme. Já se domnívám, že je správné se účastnit na místě,“ zdůraznil ve Washingtonu Karel Kühnl. Americký ministr Donald Rumsfeld ocenil při společném jednání českou účast v misích NATO. „Vyjádřil jsem dík vaší zemi za spolupráci v Afghánistánu a Iráku. Totéž platí o české pomoci po hurikánu Katrina,“ řekl novinářům po schůzce v Pentagonu.

In the framework of his official visit to the USA in the end of October, the Czech Republic Minister of Defense Karel Kühnl met and discussed with many political and military representatives of the United States. “We have a high regard for Czech soldiers, we respect them and appreciate their professionalism, which they have proved in our joint international missions,” such words can briefly summarize the evaluation of the Czech Armed Forces personnel and their work that the Minister of Defense Karel Kühnl heard several times in the meetings taking place in San Antonio, Norfolk and Washington D.C. ncorporating many training centers of the U.S. Air Force, the Lackland Air Force Base ranks among the largest airbases throughout the world as concerns its capacity and scope of activities. Annually, over 38,000 soldiers graduate from various basic training courses that take place here. In practice, this means that about 700 to 1,000 US military professionals come every week to the graduation ceremony to be awarded diplomas certifying that they passed all required tests. The Lackland AFB is located in San Antonio, the city known for the Alamo Mission, which the US citizens regard as a symbol of heroism. “I highly appreciate insights into histories of every freedomloving country,” said Minister Kühnl after his visit to this fortress, which a group of 130 Texans bravely defended against the overwhelming troops of the Mexican Army in 1836. “I think that only those countries that have such a real legend of freedom can truly value their freedom. We also have similar traditions, but we do not commemorate them so much,” added the Czech Minister of Defense. Nonetheless, Karel Kühnl did not arrive in Texas only to be familiarized with the local traditions, but primarily to meet representatives of the Texas National Guard, which forms a well-trained part

I

11

of the US Armed Forces. The close cooperation between the Texas National Guard and units of the Czech Armed Forces has been running for more than ten years. Czech soldiers had many opportunities to meet their Texan colleagues in various joint exercises, the last of which took place in Germany in spring of 2005. Colonel William Meehan, who was stationed in Prague for three years, and Colonel Allen Brinegar have significantly contributed to developing these mutual relationships, for which they were decorated with the Minister of Defense Cross of Merit by Minister Kühnl in a base in San Antonio. The mutual contacts between American and Czech soldiers will continue in the following years, when many joint exercises have already been planned. After seeing the F-16 fighter jets of the 149th Fighter Wing of the Texas Air National Guard, Karel Kühnl expressed his wish to run such cooperation that would result in a joint air exercise. Needless to say, many Czech soldiers who have attended various language courses here know the large area of Lackland Air Force Base very well.

Annually, over 2200 students from ninety countries come to the Defense Language Institute (DLI) to improve using or teaching the English language. Since 1991, more than 750 representatives of the Czech Armed forces, both soldiers and civilian employees, have graduated from the DLI courses. All of them could appreciate the altruistic support rendered by Jo Ann and Bob Biskup, a married couple who have helped the Czech students overcome tough beginnings in a foreign country. They became the “guardian angels” taking care of the students’ comfort and safety. “They are wonderful people, who have watched over the Czech and Slovak students,” says Major General Emil Pupiš while recalling his arrival at San Antonio Airport, where Jo Ann and Bob Biskup welcomed him with a banner in the Czech language “Emile, vítej v Texasu” (Emil, welcome to Texas). Minister Karel Kühnl also awarded them the MoD Cross of Merit to show appreciation for their longtime highly valuable volunteer activities. The decoration ceremony was also attended by students of DLI courses. Major Aleš Sapák and Lieutenant Eva Hrubínová are currently studying the Advanced English Language Instructor Course (AELIC). “Our curriculum is focused on the methodology of teaching as well as improving basic language skills, i.e. speaking, writing and of course grammar,” Major Sapák specified the aim of the course and added that he did not see any significant difference either in methods of teaching or in used equipment. “The latest trends are focused on using more entertaining and attractive forms of teaching, but everything depends on the attitude of individuals.

12

Recognition to Czech Soldiers Teaching equipment is not so important if a student is honest with himself and wants to learn,” adds Major Sapák. The US Air Force runs many different specialized courses at Lackland AFB. In addition to acquiring basic military abilities, mastering their weapons, building psychological resistance or developing language skills, the US airmen attend a variety of specialized courses, such as the Dog Handler Course run by the 37th Training Wing. “We train about six hundred military dogs every year,” stated Captain Greg Baylock, the operations officer, during the visit to the dog-training base. The US Armed Forces use thousands of dogs trained to find weapons, explosives or drugs and obviously to guard properties and protect soldiers. Within the framework of his visit to the USA, the Minister of Defense Karel Kühnl also arrived in Norfolk to discuss issues with the representatives of the NATO Allied Command Transformation. “The mission of this command is to develop and introduce the new NATO reforms. The reform of the Czech Armed Forces is based on the Vision of the North Atlantic Alliance for the 21st Century, which was elaborated by this command. The important point is that we follow the direction where modern armed forces of the 21st century shall be routed. The era of standing and waiting forces designed for past conventional wars is history; now it is the time for building smaller and more mobile forces perfectly equipped with modern weaponry to be deployed wherever NATO deems it crucial for defending the security of its countries,” said the Minister of Defense in Norfolk. “Another important point rests in the sustainability of armed forces in this environment, which means organizing them on different bases than was done during the twentieth century.” The NATO Allied Command Transformation also has the authority to approve accreditation of the “Center of Excellence”. The Czech Armed Forces are building the NBC Training Center in Vyškov, where NATO specialists are going to be trained in NBC defense. This specialized center shall undergo the accreditation procedures in a few weeks, and the Minister Kühnl is convinced that the Vyškov NBC Training Center will be awarded the certificate without any problems. The process of building the centers of excellence follows the concept of specialization of individual NATO countries and their armed forces. So far, the North Atlantic Alliance has built fourteen such specialized centers. A part of the agenda for the official visit of the Czech Minister of Defense to the NATO ACT in Norfolk was also the Czech Flag raising ceremony at the occasion of the Czech Republic National Holiday. NATO consists of countries that realize the significance of maintaining national pride,” stated the Minister Kühnl at the ceremony. “Keeping traditions of modern patriotism is highly important. NATO could not exist without national armed forces and national ardor for freedom and democracy.” The representatives of the defense sector peaked their three-day official US tour in Washington D.C., where Minister Kühnl met Robert Zoellick, the Deputy Secretary of State, and his counterpart, Donald Rumsfeld.

The discussions were focused on further development of mutual relations. Karel Kühnl asked the top US representatives to support the Czech export of the Věra passive surveillance system. “Americans have bought one radar set, which is being tested now. They promised to help us in this issue as soon as the tests are completed, so that we would have a better chance to sell this unique equipment,” said the Czech Minister of Defense and added: “I hope that it is great news for the manufacture of this outstanding Czech technology.” The offer would be primarily addressed to new partners, such as the new NATO members, and other states that are not deemed dangerous. Minister Kühnl informed Donald Rumsfeld in Washington that the Czech Armed Forces would be ready to redeploy the Special Forces Unit consisting of 120 troopers to Afghanistan in the next year. He also explained to him that the Minister of Defense could not make the decision to send our soldiers to foreign missions since the authority was bestowed to the Parliament of Czech Republic, which decides upon proposals submitted by the Government. “I am ready to develop this proposal for our Government,” stated Karel Kühnl. According to the Czech Minister of Defense, the US party is well informed on the percentage of our participation in foreign missions. “In the context of NATO land forces, we are ranging from eight to nine percent, which means that the criteria adopted at the Istanbul NATO Summit have been met. The US party is also aware that any further extension is beyond the capabilities of the Czech Republic.” The US representatives appreciate the ongoing solidarity of the Czech Republic expressed mainly by its engagement in missions in Afghanistan and Iraq. “We all share the responsibility for development and stability in these regions, regardless if we partake or not. I think that the right attitude is to be on the spot,” emphasized Karel Kühnl in Washington. In joint discussions, the US Secretary of Defense Donald Rumsfeld highlighted Czech engagement in NATO missions. “I thanked your country for its cooperation in Afghanistan and Iraq, and the same for the humanitarian aid you sent after Hurricane Katrina,” said to the journalists after the meeting in the Pentagon. Jan Procházka

Podporujeme spravedlivé řešení „Přeji vám mnoho úspěchů ve vaší nelehké práci. Česká republika je na vás hrdá,“ řekl předseda vlády Jiří Paroubek příslušníkům 7. kontingentu Armády České republiky na základně Camp Ville v Kosovu. Slavnostního podvečerního nástupu se kromě českého premiéra zúčastnil také velvyslanec České republiky v Srbsku a Černé Hoře Ivan Jestřáb a další hosté. ávštěva vojenské základny, kde od poloviny letošního roku působí čeští vojáci začlenění do sil mnohonárodní brigády Střed v rámci mise KFOR, byla vyvrcholením jednodenní cesty Jiřího Paroubka do Kosova. Dříve než si premiér prohlédl ubytovací prostory a v krátkosti se seznámil s činností českých vojáků, jednal s prezidentem Kosova Ibrahimem Rugovou a kosovským premiérem Bajranem Kosumim. „Je prvořadým zájmem České republiky, aby řešení otázky Kosova proběhlo mírovou cestou a na základě politického konsenzu. Česká vláda podpoří jakékoli řešení, které bude čestné, umírněné a spravedlivé,“ uvedl po jednáních Jiří Paroubek. Součástí dohodnutého programu byla také návštěva sídla sil UNMIK v Prištině a setkání s velitelem sil KFOR generálporučíkem Giuseppem Valottem. „Dozvěděl jsem se, že čeští vojáci zde v Kosovu patří k nejlepším v rámci celého uskupení sil KFOR. Jsou opravdu skvělí, flexibilní a odvážní,“ řekl na adresu příslušníků 7. kontingentu Jiří Paroubek. Podle jeho vyjádření by naše účast a zapojení do sil KFOR měly i nadále pokračovat. „Jsme oceňováni jak místními Albánci, tak Srby a to je určitý vklad do budoucnosti. Bude-li se tento region vyvíjet tak, jak si všichni představujeme, to znamená mírově, tak by za našimi vojáky měli přijít diplomaté a za nimi pak naši podnikatelé. Je zde hodně práce a myslím, že také hodně místa

N

We Support a Just Solution pro české investice,“ zhodnotil situaci v Kosovu český premiér. Přestože bezpečnostní situace v Kosovu není bez problémů, což potvrzuje i incident s lidmi těžícími načerno dřevo, při němž byl postřelen jeden příslušník kontingentu, čeští vojáci si podle premiérova názoru počínají vysoce profesionálně. „Myslím, že rázný zásah našich vojáků odradí budoucí potenciální útočníky. Nejhorší by bylo, kdyby naši vojáci zaváhali.“




“I wish you many successes in your difficult work. The Czech Republic is proud of you,” the Czech Republic Premier Jiří Paroubek addressed the personnel of the 7th ACR Contingent at Camp Ville Base in Kosovo. In addition to the Czech Premier and other distinguished guests, the parade ceremony taking place in the early evening was also attended by Ivan Jestřáb, the Czech Republic Ambassador to Serbia and Montenegro. he visit to the military base, which has accommodated Czech soldiers incorporated into the KFOR Multinational Brigade Center since the middle of this year, was the peak of Jiří Paroubek’s official journey to Kosovo. Prior to being familiarized with the activities of the Czech soldiers and seeing their billets, he met the top political leaders of Kosovo

T

– President Ibrahim Rugova and Prime Minister Bajran Kosumi. “The prime interest of the Czech Republic lies in achieving a political consensus that would result in a peaceful solution of the situation in Kosovo. The Czech government is going to support any honest, moderate and just arrangement,” said Jiří Paroubek after the meetings. A part of the agenda was also the visit to the UNMIK Headquarters in Pristina and the meeting with the KFOR Commander LTG Giuseppe Valotto. “I have learned that the Czech soldiers are ranked among the best of all KFOR troops deployed in Kosovo. They are indeed excellent, flexible and brave,” Jiří Paroubek characterized the personnel of the 7th ACR Contingent. According to his statement, our engagement in KFOR operations should continue. “Our work is appreciated both by local Albanians and Serbs, which is a promising investment for the future. If this region develops as we all expect, which means in a peaceful way, our soldiers can be followed by diplomats and subsequently by our entrepreneurs. There is much work here, and I think that this area also offers many opportunities for Czech investments,” the Czech Premier summarized the situation in Kosovo. Even though the security situation is accompanied with problems, as evidenced by the incident with illegal woodcutters when a member of the contingent was shot, the Czech soldiers, in the Premier’s opinion, are doing a highly professional job. “I think that resolute intervention by our soldiers will dissuade any potential attackers. The worst would be if our troopers hesitated.” Jan Procházka

13

BEZPEČNOST = PREVENCE

Zůstáváme ostražití Bezpečnostní situace v celém Iráku zůstává i přes veškerou snahu demokraticky orientovaných složek irácké společnosti velice složitá a problematická. S blížícími se parlamentními volbami, které se uskuteční 15. prosince, se zvyšuje počet teroristických útoků, jejichž cíli se stále častěji stávají také příslušníci koaličních sil. Velitel v pořadí již 8. kontingentu Vojenské policie podplukovník Roman Gottfried i přes nárůst útoků také na jihu Iráku, v okolí Basry, kde čeští vojenští policisté působí, říká: „Bezpečnostní situace je závislá na vývoji v celé zemi. Nedomnívám se, že by situace byla zhoršená. Je nestabilní, je zde řada sil, které se snaží prodemokratický vývoj ochromit. Jejich taktika a způsoby boje, které používají, se stále vyvíjejí. Dnes je jiná situace, musíme se proto připravit i na nové metody a formy boje.“

14

Neprůstřelné vesty a kevlarové přilby dostáváme již v Praze na letišti. Také nová situace, jasně signalizující zvyšující se riziko útoků na vozidla koaličních sil. Podle slov jednoho z velících důstojníků se jedná o běžné preventivní opatření: „Na základnu Shaiba se po přistání v Basře přesuneme britským vrtulníkem.“ Přistáváme pod rouškou tmy. Všichni se okamžitě navlékáme do vest. Britský palubní technik nás rovná do řady. Jako první náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Pavel Štefka, poslední my – vojenští novináři. Již samotný pohled na výklopnou záď vrtulníku, kudy nastupujeme, nás rychle přesvědčí o nutnosti přísných bezpečnostních opatření. Kulomet se zasunutým pásem a noktovizory na helmách pilotů i palubních techniků to jen dokreslují. Ještě se připoutat čtyřbodovým pásem a startujeme. Záď zůstává vyklopená. Britský voják neustále kontroluje situaci a vyklání se z otevřené zádě. Nabíráme výšku. Všude tma, jen vystřelené klamné cíle na chvíli ozáří okolní prostor vrtulníku. Následuje prudký manévr doleva a hned doprava. Ještě že jsme připoutáni a helmy nám pevně sedí. Po přistání na základně Shaiba se dozvídáme, že přesun byl plánovaný. „V současné době narůstá počet nástrah na cestách, které používáme, a proto byl ze strany velení koaličních sil vydán zákaz přesunů nepancéřovaných vozidel,“ vysvětlil důvod netradičního přesunu podplukovník Gottfried. Opodstatněnost tohoto opatření potvrzují i statistiky, z nichž jednoznačně vyplývá snížení počtu incidentů a účinků nástražných výbušných systémů.

VÝCVIK POKRAČUJE Hlavním úkolem instruktorů Vojenské police i nadále jednoznačně zůstává výcvik nových příslušníků irácké policie. V současné době, kdy byly veškeré aktivity z Policejní akademie Az-Zubayr přesunuty do nových objektů v blízkosti vojenské základny Shaiba, se čeští instruktoři podílejí na výcviku ve čtyřech typech kurzů. „V organizování kurzů nám velice pomohl plán, který zpracovali naši předchůdci,“ říká velitel kontingentu a dodává: „Poptávka na výcvik vychází z potřeb irácké policie, z úkolů, které v současné době plní – ať šlo o přípravu a zajištění referenda nebo o zabezpečení

nadcházejících prosincových voleb.“ Podle vyjádření podplukovníka Gottfrieda irácká policie nyní především potřebuje disponovat značnou silou na ulicích, aby její příslušníci byli schopni zabránit případným nepokojům a útokům na volební místnosti a další objekty. „Na základě požadavků nyní připravujeme irácké policejní instruktory ve střelecké přípravě, sebeobraně, učíme je také eliminovat nájezdy k chráněným místům,“ vysvětlil nám přímo na základně Shaiba velitel kontingentu. „Dalším kurzem je kurz dopravní policie, kde frekventanti musí zvládnout základy činností dopravní policie například při dopravních nehodách, při regulací dopravy na komunikacích. Zabezpečujeme také kurz pro zbrojíře, kde je pozornost orientována na manipulaci se zbraní, na odstraňování závad, evidenci a nakládání se zbraněmi,“ doplnil výčet činností vojenských policistů jejich velitel. Instruktoři se také podílejí na výcviku pohraniční policie, kde je program a zaměření obdobné jako u kurzu instruktorů. Podplukovník Gottfried, který má zkušenosti již z loňského roku, pozitivně hodnotí spolupráci nejen s velením Policejní akademie, ale také s představiteli koaličních sil, kteří se podílejí na výběru posluchačů kurzů. „Byla přijata účinná opatření k výběru lidí do iráckých policejních složek, čímž došlo ke zvýšení kvality posluchačů. Komise také respektují naše požadavky na profil budoucího policisty podle typů kurzů.“ Nově budované výcvikové zařízení pro irácké policisty si prohlédl také náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Pavel Štefka, který se v krátkosti seznámil s vybavením a činností tréninkového centra JTA (Joint Training Academy) a také policejního výcvikového střediska IPTC (Iraqi Police Training Center): „Zdejší objekty, učebny i další zařízení jsou budovány s určitou vizí a lze tady kvalitně připravovat budoucí policisty. V současné době se dokončuje výstavba dalších objektů, například výcvikových kontrolních stanovišť, střelnice i učeben. Čeští vojenští policisté zde odvádějí kvalitní práci a jsou vysoce hodnoceni nejen ze strany koaličního velení, ale také představiteli irácké policie.“ Generálporučík Pavel Štefka se na základně Shaiba setkal také s jedním z děkanů Policejní akademie plukovníkem Yousefem, kterého pozval na návštěvu do České republiky. Představitelé akademie mají zájem se seznámit především s výcvikovými zařízeními a se systémem přípravy českých vojenských policistů. Podle vyjádření generála Štefky lze předpokládat, že kontingent Vojenské policie zde bude působit také v roce 2006, bude-li jeho vyslání schváleno příslušnými státními orgány. Již dnes je však jisté, že v následujícím roce nebude na základně Shaiba pracovat český polní chirurgický tým. „Čeští lékaři i sestry zde odvedli vynikající práci a britští velitelé polní nemocnice Horsley Lines je považují za skvělé odborníky. Provedli zde řadu náročných operací a získali řadu nových zkušeností z ošetřování možných válečných zranění,“ hodnotí činnost polního chirurgického týmu generál Štefka, který se přímo v nemocnici setkal s jejím velitelem plukovníkem R. J. Duncanem. Jedním z důvodů, proč zde tým končí, je podle vyjádření náčelníka Generálního štábu skutečnost, že v současné době nedisponujeme takovým počtem odborníků, abychom zajistili potřebné rotace. „Část lékařů nyní působí v Pákistánu a musíme také pokrýt potřeby dalších zahraničních misí.“

NEČEKANÁ NÁVŠTĚVA „Přesvědčil jsem se, že kontingent je složen z lidí, kteří berou svou profesi naprosto vážně a jsou to profesionálové v tom nejlepším slova smyslu – přesně takoví, jak jsme si to představovali při vytváření koncepce výstavby profesionální Armády České republiky,“ uvedl ministr obrany Karel Kühnl, který české vojáky na základně Shaiba zcela nečekaně navštívil v polovině prosince. Ministr obrany zde jednal nejen s velitelem mnohonárodní divize Jihovýchod generálmajorem Jonathanem Rileym, ale setkal se také s velitelem irácké policie v provincii Basra generálem Hassanem, pod jehož velením působí 14 000 iráckých policistů. „Politické spektrum v oblasti je velmi pestré, v Basře působí více politických stran než v Bagdádu. Usilujeme o to, aby policie byla apolitická a loajální pouze k iráckému státu. Ujišťuji vás, že jsme schopni zajistit řádný průběh voleb,“ uvedl irácký generál. Ministr Kühnl si prohlédl také britskou polní nemocnici, kde se setkal s příslušníky polního chirurgického týmu. Na závěr návštěvy udělil příslušníkům 8. kontingentu pamětní medaile.

We Remain Watchful In spite of all endeavors exerted by the democratically oriented parts of the Iraqi society, the situation still remains very difficult and complicated throughout the whole country. The number of terrorist attacks, the target of which are frequently soldiers of the allied forces, has increased in parallel with the upcoming election scheduled for 15th December 2005. Despite the rising frequency of attacks carried out also in the vicinity of Basra in southern Iraq, Lieutenant Colonel Roman Gottfried, the commander of the 8th Military Police Contingent, says: “The security situation depends on the total development of the whole country. I don’t think that the situation has been worsening. It is unstable and influenced by many fractions that strive to paralyze the democratic progress. Their tactics and methods of fighting are continuously being developed. The current situation is different, therefore we must also get ready for new tactics and combat methods.”

SECURITY MEANS PREVENTION We are given the Kevlar vests and helmets in Prague Airport, which is a new measure that clearly signals increasing danger of attacks against vehicles of the allied forces. According to a commanding officer, this is a standard safety precaution: “After landing in Basra, we are going to move to Shaiba Base by British helicopter.” We are landing under the veil of darkness and everybody immediately puts on the Kevlar vest. A British flight mechanic aligns us so that the ACR Chief of General Staff LTG Pavel Štefka is the first person to get off, while we – military journalists are the last. Merely looking at the helicopter tailgate, through which we are embarking, can easily convince us that the adopted strict security measures are highly needed. The loaded machine gun and the sniper scopes on the helmets of the pilots and crew complete the whole picture. Immediately after fastening the full harness, we take off. The

tailgate remains open. Being leaned out of the tailgate, a British soldier is constantly observing the situation. We are gaining altitude. The helicopter is completely sunk in darkness; only cheffs illuminate the space around it for a while. Then comes a sudden maneuver to the left and right. Fortunately, we are fastened and helmet straps are firmly tightened. As soon as the helicopter lands in Shaiba Base, we learn that this move has been planned. “The amount of booby-traps on the roads that we currently use have increased, hence the Command of Coalition Forces has prohibited the movement of unarmored vehicles,” LTC Gottfried explained the reason for choosing this unusual type of transportation. Such a measure is also justified by the statistics clearly showing that the number of incidents and the effects caused by improvised explosive devices has decreased.

15

Pomoc Albánii We Remain Watchful THE TRAINING CONTINUES The main mission that instructors of the Czech Military Police fulfill, i.e. training of new Iraqi policemen, is unchanged. At present, when all training activities have been moved from the Az-Zubayr Police Academy to new facilities near the Shaiba Military Base, Czech instructors are engaged in running four types of training courses. “The plan developed by our forerunners has considerably helped us to organize the courses,” says the contingent commander and adds: “The demand stems from the needs of the Iraqi Police and the tasks that are currently being accomplished such as preparation and safeguarding the last referendum or securing the upcoming election.” In the opinion of LTC Gottfried, the current Iraqi Police first of all needs to build up and deploy strong forces to be able to impede eventual incidents and attacks against election rooms or other properties. “Following the requirements, we are training the Iraqi police instructors in marksmanship and self-defense. Furthermore, we teach them to eliminate attacks on protected areas,” explained the contingent commander on Shaiba Base. “Another course has been tailored for the personnel of traffic control police to master basic traffic procedures such as police activities in road accidents and traffic regulation. We also run courses for ordnance officers focused on weaponry, troubleshooting, booking and maintenance of weapons,” the MP commander specified the list of their activities. The instructors are also

16

engaged in the training of the border police, the curriculum and orientation of which is similar to the instructor course. LTC Gottfried, who has gathered rich experience from his deployment last year, positively evaluates the cooperation with both the managing personnel of the Police Academy and representatives of the coalition forces who participate in selecting course students. “The efficient measures applied in selection of the Iraqi Police personnel contributed to raising the quality of students. Recruitment commissions also respect our criteria for shaping the profile of future policemen based on individual types of courses.” The opportunity to see the newly built facility designed for training Iraqi policemen was also rendered to the Chief of ACR General Staff LTG Pavel Štefka, who could be briefly familiarized with the activities and equipment of the Joint Training Academy (JTA) as well as the Iraqi Police Training Center (IPTC): “The local premises, classrooms and other equipment are being built with a certain vision to enable future policemen to be provided with a good-quality training. Other facilities such as training control posts, shooting ranges and classrooms are going to be finished soon. The Czech military policemen are doing a highquality work here and are highly recognized by both the Command of Coalition Forces and the representatives of the Iraqi Police.” In Shaiba Base, LTG Pavel Štefka also met COL Yousef, the Police Academy Dean, and invited him to visit the Czech Republic. The personnel of the academy are interested in seeing the Czech training facilities and the system of training the Czech Military Policemen. According to a statement of LTG Štefka, it can be assumed that the MP contingent will operate in Iraq also in 2006 on the condition that the appropriate constitutional bodies approve their deployment. However, it is already known that the Czech Field Surgery Team will not be at Shaiba Base next year. “The Czech surgeons and nurses have done outstanding work here and British commanders of the Horsley Lines Field Hospital regard them as excellent specialists. They carried out many complicated operations and gathered invaluable new experience in treating war injuries,” General Štefka summarized the activities of the Field Surgery Team. During his visit to the Field Hospital, the Chief of ACR General Staff also met its commander Colonel R. J. Duncan.

Součástí snahy nejvyšších představitelů České republiky přispět ke stabilizaci situace na Balkáně a k mírovému řešení kosovské otázky byla v polovině listopadu také dvoudenní návštěva ministra obrany České republiky Karla Kühnla v Albánii. Ministr obrany se v Tiraně setkal nejen se svým resortním kolegou Fatmirem Mediu, ale o vzájemné spolupráci a budoucnosti celého Balkánu jednal také s předsedou vlády Salim Berishou a předsedkyní parlamentu Albánské republiky Jozefinou Topalli.

Top political representatives of the Czech Republic try, among other things, to contribute to stabilizing the environment in the Balkans. Hence the two-day official journey of the CR Minister of Defense Karel Kühnl to Albania was focused on a peaceful resolution of the situation in Kosovo. In Tirana, the Minister of Defense not only met his counterpart Fatmir Mediu, but also discussed with Prime Minister Sali Berisha and the Speaker of the Albanian Parliament Jozefina Topalli the issues concerning mutual cooperation and the future of the whole Balkan territory.

současnosti Albánie patří mezi země, které usilují o přijetí do Severoatlantické aliance a jejich ambice směřují také k Evropské unii. Ministr Kühnl při jednáních vysoce ocenil pomoc Albánie jako stabilizačního bodu v oblasti západního Balkánu, a to jak směrem ke Kosovu, kde Albánie hraje uklidňující roli, tak směrem k Makedonii i dalším oblastem této části světa. „Česká republika zásadně podporuje snahy Albánie zařadit se do euroatlantických struktur. Předpokládám, že Albánie vstoupí do NATO při jeho příštím rozšiřování,“ uvedl v Tiraně český ministr. „Myslím, že je to v zájmu nás všech, protože problém západního Balkánu není problémem pouze Albánie, Srbska, Černé Hory, Kosova, Makedonie a dalších zemí, ale je problémem celé Evropy.“ Karel Kühnl v Tiraně svému resortnímu kolegovi nabídl pomoc a naše zkušenosti při řešení otázek reformy albánské armády, ať již jde například o oblast profesionalizace armády a s tím související personální problematiku či o nakládání s nepotřebným materiálem, likvidaci nepotřebné munice a další oblasti, včetně kartografie. Český ministr v Tiraně také připomenul, že „členy NATO se nestávají armády, ale země, takže je potřebné připravit nejenom armádu technicky a personálně, ale je také nutné připravit celou společnost, zajistit nezměnitelnost demokracie a dodržování všech jejích pravidel, včetně ochrany menšin“. Zájem albánské strany o naše zkušenosti a pomoc je značný. Albánský premiér Sali Berisha projevil zájem především o výcvik albánských letců. „Albánie nedávno ukončila provoz všech svých stíhaček. Náklady na údržbu strojového parku, který tvořily zastaralé ruské typy MiG-17, 19 a 21, se ukázaly jako příliš vysoké. Své piloty by chtěla udržet ve formě mimo jiné s pomocí českých instruktorů,“ řekl novinářům po jednání zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálmajor Emil Pupiš. Konkrétní formy pomoci a spolupráce jsou předmětem dalších jednání na úrovni armádních expertů.

t present, Albania belongs among the countries that strive to join the North Atlantic Alliance and its ambitions are also aimed at winning membership in the European Union. During the discussions, minister Kühnl highly appreciated the help of Albania as a stabilizing point in the area of the western Balkans to support Kosovo, where Albania calms down the situation, as well as Macedonia and other regions within this part of Europe. “The Czech Republic considerably backs the effort of Albania to be integrated into the Euro-Atlantic structure. I expect that Albania will join NATO in the next stage of its enlargement,” said Karel Kühnl in Tirana. “I think that this is in the interest of us all, since the problems of the western Balkans does not merely pertain to Albania, Serbia, Montenegro, Kosovo, Macedonia and other countries, but it is a problem for the whole Europe.” In Tirana, Karel Kühnl offered his counterpart our help and experience in the reform of the Albanian Armed Forces, specifically in the area of military professionalization and its associated personnel issues, disposal of redundant ammunition and other material, cartography and others. The Czech minister also noted that “not armed forces but countries make NATO, thus in addition to building sufficiently manned and technically equipped armed forces, it is also necessary to prepare the whole society, ensure the inviolability of democracy and compliance with all its rules, including the protection of minorities.” The Albanian party highly welcomes our experience and help. The Albanian Prime Minister Sali Berisha expressed his interest in the training of Albanian pilots. “Albania has recently withdrawn all fighter planes from operation as the maintenance costs of the obsolete MiG-17, 19 and 21 Russian airplanes turned out to be unacceptable. They also want to maintain the skills of their pilots with the assistance of Czech instructors,” said MG Emil Pupiš Deputy, Chief of ACR General Staff, after the meeting. Specific forms of help and cooperation are subjects for further discussions among military experts.

V

According to LTG Štefka, a reason why the team cannot stay longer is the fact that we currently do not have so many specialists to cover all necessary rotations. “Some doctors have been deployed to Pakistan, thus we also have to meet the requirements for manning other foreign missions.”

UNEXPECTED VISIT “I am personally convinced that this contingent consists of people who take their profession in all seriousness and who are professionals in the best sense of the word, exactly as we have conceived while creating the concept of the build-up of the professional Armed Forces of the Czech Republic,” stated the Minister of Defense Karel Kühnl, who visited Czech soldiers at the Shaiba Camp quite unexpectedly in the first half of December. The Minister of Defense Karel Kühnl held discussions not only with Major General Jonathan Riley, commander of Multinational Division Southeast, but he also met General Hassan, Iraqi Police Commander in the Basra province, under whose command are 14,000 Iraqi policemen. “The political spectrum in the area is very broad, because there are more political parties in Basra than in Baghdad. We endeavor to keep the Police apolitical and loyal to the Iraqi nation only. I assure you that we are able to ensure free and fair elections,” stated the Iraqi General. Minister Kühnl also visited the British Field Hospital, where he met the field surgical team personnel. At the conclusion of the visit he granted memorial medals to the personnel of the 8th contingent.

Help for Albania

A

Jan Procházka

Jan Procházka

17

Vojenská duchovní služba vznikla v Armádě České republiky před sedmi lety. Přestože hlavní kaplan AČR podplukovník Tomáš Holub říká, že „přítomnost kaplanů v armádě není něco, co bylo automatické, něco, co vyrůstalo s naprostou samozřejmostí,“ příslušníci řady útvarů a jednotek (zvláště ti, kteří působí a působili v zahraničních misích) oceňují jejich vnímavost a citlivost. Podle Tomáše Holuba „vzájemné poznávání toho, že vojáci mohou být blízko duchovním a duchovní že mohou být blízko vojákům, vyrůstalo pomaličku“. Jedním ze symbolů této blízkosti, ale také důvěry a vzájemné podpory se bezesporu stalo slavnostní otevření a žehnání nově vybudované kaple v areálu Vojenské akademie ve Vyškově.

„Kéž je tato chvíle radostná a zároveň pravdivá,“ řekl na začátku aktu žehnání hlavní kaplan Armády České republiky. Kromě příslušníků duchovní služby se této ekumenické bohoslužby spojené s otevřením první kaple ve vojenském objektu zúčastnili také biskup Vojtěch Cikrle, předseda Ekumenické rady církví ThDr. Pavel Černý, velitel sil podpory a výcviku generálporučík Jan Ďurica, ředitel Ředitelství výcviku a doktrín brigádní generál František Maleninský a další vzácní hosté.

Jedním z hlavních iniciátorů myšlenky na vybudování kaple byl brigádní generál František Maleninský. „Tři roky jsem pracoval ve strukturách NATO a právě zde jsem se s tímto přístupem, s existencí kaplí ve vojenských objektech setkal. Po převzetí funkce ve Vyškově jsme si společně s kaplanem Josefem Konečným položili otázku: Proč zde nevybudujeme kapli? Máme tady výcvikové středisko, je zde mnoho mladých lidí, proč by se kaple nemohla stát jedním z míst jejich vzájemného potkávání, jedním z míst, kde lze pořádat různé akce,“ svěřil se přítomným novinářům generál Maleninský. Od nápadu k realizaci stačilo pouhých šest týdnů. „Mám obrovskou radost, že nezůstalo jen u myšlenky,“ vyznal se ze svých pocitů kaplan kapitán Josef Konečný. Právě on zde bude pomáhat těm, kteří se ocitnou ve složité životní situaci. „Vojáci žijí stejnými problémy jako ostatní lidé. Vojenské prostředí je svým způsobem zvláštní, možná drsnější. Kapli je možné vnímat jako místo určitého azylu, kde se obyčejný voják nemusí bát, nemusí se stydět, ale může se na této neutrální půdě cítit v pohodě a v pokoji.“

Radostná a pravdivá chvíle

A Moment of Joy and Truth

„Tato kaple bude místem setkávání,“ řekl při slavnostním žehnání biskup Cikrle, který těžkosti vojenské služby, zvláště v zahraničí, velice důvěrně zná. „Již jenom to, že zde kaple je, dává někomu, kdo prožívá určitou stresovou situaci svého života, možnost sem přijít. Již to je velká pomoc.“ Biskup Cikrle také vítá, že se zde mohou konat i různé společné akce lidí, kteří mají v armádě tvořit jedno společenství a mohou zde toto společenství posílit. „Úlohou duchovní služby v armádě je být s těmi vojáky, kteří často prožívají velmi těžké životní situace, být blízko nich a pomáhat jim je řešit.“

18

Dominantou nové kaple, jejíž vkusné a jednoduché řešení je dílem architektky Slavíčkové, je netradičně pojatá křížová cesta. Jednotlivá zastavení cesty Ježíše Krista návštěvníkům přibližují fotografie ze současného, mnohdy rozporuplného života v různých částech světa sužovaných válkou, etnickou nenávistí a přírodními katastrofami. „Křížová cesta v sobě reflektuje život vojáků a ti, kdo do této kaple budou vstupovat, by ji měli vnímat jako vyjádření tíhy toho, co vojáci ve své službě zažívají, v konfrontaci s tím, o čem meditují křesťané při Kristově křížové cestě,“ uvedl ve Vyškově Tomáš Holub a dodal: „Takto vyjádřená křížová cesta je vrcholným symbolem naší vzájemné spolupráce.“ Přestože se ve spolupráci s pracovníky Agentury vojenských informací a služeb, kteří se podíleli na grafickém a technickém řešení, podařilo vybrat zatím pouze pět fotografií – zobrazit pět ze čtrnácti zastavení, je zřejmé, že i takto moderně pojaté vyjádření křesťanských hodnot může otevřeně oslovit každého věřícího i nevěřícího návštěvníka kaple.

The Military Chaplaincy of the Czech Republic Armed Forces was established seven years ago. Although LTC Tomáš Holub, the ACR Chief Chaplain, says that the presence of chaplains in the armed forces is not something automatic that has developed as a matter of course, personnel of many units (especially those that have been deployed in foreign missions) appreciate their compassion and empathy. According to Tomáš Holub “the mutual understanding that soldiers can be close to chaplains and vice versa has grown very slowly”. A symbol of this closeness, but also of mutual trust and support, has undoubtedly become the opening ceremony of dedicating the newly built chapel on the premises of the Vyškov Military Academy.

“May this be a moment of joy and truth” said the ACR Chief Chaplain at the beginning of the blessing ceremony. In addition to the personnel of the military chaplaincy, this ecumenical worship connected with opening the first chapel in a Czech military area was also attended by Bishop Vojtěch Cikrle; ThDr Pavel Černý, the Chairman of Ecumenical Council of Churches; Lieutenant General Jan Ďurica, the Commander of Support and Training Forces; Brigadier General František Maleninský, the Director of the Training and Doctrine Directorate, and other distinguished guests. Bishop Cikrle, who knows the difficulties of military service (especially in foreign missions) very well, stated at the blessing ceremony: “This chapel is going to be a meeting point. Just the fact that the chapel is here gives people who experience a stressful situation in their life a chance to come here, which is a great help.” Bishop Cikrle also welcomes the opportunity to hold various joint events to strengthen the cohesion of people who shall create one fellowship within the armed forces. “A mission of the military chaplaincy is to be with soldiers who frequently encounter difficult life situations, stay close to them and help them to find a solution.” Brigadier General František Maleninský is the mastermind behind the project of building the chapel. “I could see military chapels and the attitude to their building in NATO structures, where I spent three years. Having assumed the position of TRADOC Director in Vyškov, I asked, together with the chaplain Josef Konečný, a question: Why don’t we build a chapel here? Many young people go through our training center, hence the chapel could become a point for their mutual meetings as well as a place where various events can be held,” General

Maleninský explained his intentions to the journalists present. The idea was materialized during mere six weeks. “I am so happy that the idea has been implemented,” Chaplain CAPT Josef Konečný confessed his feelings. It is his mission to help anybody who falls into a difficult life situation. “Soldiers have the same problems as any other people. The military environment is specific and maybe more severe. The chapel can be perceived as a kind of shelter where ordinary soldiers need not be afraid of anything nor feel ashamed, but on the contrary feel comfort and peace.” The dominating feature of the new chapel, the stylish and simple design of which was elaborated by the architect Slavíčková, is the untraditional concept of the Stations of the Cross. The individual stations of Calvary are approached by photographs showing the unsettled life in different parts of the contemporary world suffering from wars, ethnic hatred and natural disasters. “The Stations of the Cross reflect the life of soldiers, thus anybody who enters this chapel should perceive it as an expression of the burden that soldiers must bear in their military service in confrontation with the way how Christians contemplate Christ’s Via Dolorosa,” said Tomáš Holub in Vyškov and added: “The Stations of the Cross expressed in such a manner is a prime symbol of our mutual cooperation.” In spite of the fact that in cooperation with the personnel of the Military Information and Service Agency, who were engaged in the technical work and graphic layout, we have so far managed to choose only five pictures, i.e. five of fourteen stations, it is apparent that such a modern expression of Christian values can openly address every visitor to chapel, both believers and atheists. Jan Procházka

19

Bagdád – nic nelze podcenit Letenku do Kuvajtu dostal nadporučík Tomáš Dědák 14. února, tedy přesně na Valentýna – „Den zamilovaných“. Možná to jemu a jeho manželce, se kterou se znají již devět let a mají spolu tříletou dcerku, přineslo štěstí. Americká základna Doha, kterou prošly i stovky dalších českých vojáků, byla však pouze přestupní stanicí před cestou do hlavního města Iráku – Bagdádu…

Baghdad – Nothing Should Be Underestimated

1st Lieutenant Tomáš Dědák received an air ticket to Kuwait on 14 February, i.e. on the St. Valentine “Lovers’ Day”. Perhaps, it brought happiness to him and his wife. They know each other for nine years and have a three-year daughter. The American Camp Doha, known by hundreds of Czech soldiers, was just a junction before a trip to the Iraqi capital – Baghdad...

ZAČÍNAL JSEM V POSLEDNÍ LAVICI Podle určovacího lístku se nadporučík Dědák měl hlásit na mnohonárodním velitelství – International Security Transition Command, kterému velel tříhvězdičkový americký generál. Ten byl přímo podřízen již jen veliteli celé mise v Iráku. Na tomto velitelství bylo také oddělení Health Affairs – zdravotnická služba. V té době mu velela plukovnice Adamsová, které byl český důstojník podřízen. Celkem zde pracovalo 16 lidí, z toho patnáct Američanů a jeden Čech. Každého, kdo přijde na zahraniční velitelství, čeká takzvaný in-processing. „Nevěděli, co se mnou, co ode mne mohou očekávat,“ vzpomíná dnes již v Čechách na své začátky v Iráku nadporučík Dědák. „Vysvětlili mi pravidla hry, nikdo mě neomezoval. Řekli mi, kam se může, kam mi nedoporučují, abych lezl. V obrovské kanceláři, kde bylo dalších čtyřicet lidí, mne posadili do poslední lavice. Během dvou měsíců jsem se posunul prakticky až dopředu tak, aby mě plukovník i generál měli po ruce.“ Ten posun ovšem nebyl způsoben přibývající délkou pobytu, ale byl oceněním schopností českého důstojníka. „Ze začátku jsem organizoval přesuny nebo služební cesty pouze pro naše oddělení, postupně jsem zařizoval přesuny pro generála komplexně, včetně doprovodů. Nakonec jsem se stal i jeho ochrankou,“ vzpomíná na svou práci Tomáš Dědák. „To byla ta akčnější část. Pochopitelně jsme nejezdili každý den. V ‚mírovém životě‛, kdy jsme seděli v kanceláři, jsem se podílel na přípravě budoucí struktury vojenského zdravotnictví v irácké armádě. Účastnil jsem se spousty koordinačních porad, kde jsme se doslova dohadovali, co a jak bude pro deset iráckých divizí nejlepší.“ Základna, kde nadporučík Dědák působil, byla v mezinárodní zóně, které se také říká „zelená zóna“. Je obehnaná betonovými valy. Všechny přístupové cesty hlídá americká námořní pěchota. Z jedné strany tvoří přírodní hranici řeka Tigris. Situace v mezinárodní zóně je podle nadporučíka Dědáka relativně bezpečná. „To ovšem neznamená, že tam občas nespadne nějaký minometný granát. Bydlíte v korimeku, který je z dvoumilimetrového plechu, takže ochrana téměř žádná. Všude jsou sice pytle s pískem, ale znáte to, náhoda je... Když to spadne tam, kam nemá, tak je zle. Minometných granátů sem spadlo několik, ten poslední tři týdny před mým odjezdem. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Musíte být ale

21

stále opatrný. Ráno přijdete k autu, musíte si pod ně lehnout a kouknout se, jestli tam není nějaká nástraha. Musíte dávat pozor na to, co leží na silnici. Dvakrát jsme našli nástrahu na silnici, která vedla ke kanceláři náčelníka vojenské zdravotnické služby. Dvakrát nás hnali do budovy s tím, že je tam odstřelovač.“ Nadporučík Dědák nerad vzpomíná také na situaci, kdy byl přímo v zóně postřelen jeden americký voják, který jel do práce na kole. „Dostal to na přilbu, došlo ke zranění hlavy. Díky kevlarové přilbě to ten voják přežil. Srovnáte-li to s tím, co je za branami, s čím se potýkají kluci na stanovištích na přístupových cestách, tak nad tím mávnete rukou. Musíte si stále připomínat, že zde nejste na dovolené, že sem občas něco spadne. A pokud máte smůlu, může vás to zranit, ne-li zabít.“

PEKLO NA ZEMI – VÍCKRÁT TO NECHCI ZAŽÍT Statistiky mrtvých z Iráku jsou nekompromisní. Od začátku konfliktu zde již zahynulo přes 2000 amerických vojáků. Šílení sebevrazi útočí kdekoli a kdykoli. „Se smrtí jsem se setkal dvakrát,“ vzpomíná na nejhorší okamžiky sedmiměsíčního pobytu na žhavé irácké půdě nadporučík Dědák. „Poprvé, když jsme byli na týdenní služební cestě v Mosulu. Tam to bylo peklo na zemi. Základna je neustále pod palbou. Auta naložená výbušninami se snaží zasáhnout konvoje, zneškodnit koaliční vozidla a především zabít vojáky. V okamžiku, kdy jsme byli přímo v Mosulu, jsme se zdrželi při prohlídce v polní nemocnici. Byl s námi zástupce náčelníka zdravotnické služby irácké armády a ten chtěl vidět, jakým způsobem se tam pracuje, co používají za materiály. Tím jsme se zpozdili asi o půl hodiny. Ve chvíli, kdy jsme se měli přesunout na jiné místo, jsme najednou slyšeli z vysílaček, že navážejí hromadné ztráty. Pobočník generála zařval, že je to v háji – tam jsme měli jít,

gové. Brali každého zvlášť, jestli jsou v pořádku, nemají problémy se stresem…“ Podruhé se nadporučík Dědák setkal se smrtí při kontrole klinik, které se stavěly v Iráku. „Znali jsme se, byli jsme v denním kontaktu, navštěvovali jsme se, blbli jsme spolu. Jeden z kolegů jel ve voze jako zdravotník. Vůz však najel na nástrahu a došlo k výbuchu. Byli zraněni tři lidé, včetně našeho kamaráda. Ten měl málem utrženou ruku, dvojitou frakturu paže, obrovskou ztrátu svaloviny, nemluvě o kůži. Měl zkrátka smůlu, přitom byl předtím asi v deseti misích a měl za sebou i nějaká lehčí zranění. Takhle těžce raněný ještě stačil zachránit těm dvěma dalším život. Stabilizoval je, připravil je k evakuaci a až v okamžiku, kdy byl hotový, omdlel. Naštěstí přiletěl vrtulník, takže zachránili všechny tři. Ten zdravotník je v současné době už doma v Americe. Rukou hýbe, i všemi prsty. Nakonec při něm stálo štěstí, ale ne každý takhle dobře dopadne.“ Sympatické a přitom zcela přirozené je, že Tomáš Dědák bez jakéhokoli zaváhání otevřeně přiznává, že se bál. „To víte, že jsem se bál, bojí se asi každý. Když jsem někoho posílal do konvoje nebo když jsem sám jezdil. Musíte si vše dvakrát rozmyslet, musíte u zpravodajské služby zjistit, jestli nemají nějaké hlášení, podezření, že se v místě, kam organizujete cestu, pohybuje nějaká skupina, která má zájem napadnout konvoj. A když podezření není, musíte si vybírat do konvoje lidi, které znáte. Zkrátka víte, že vám v případě napadení pomůžou. Zde se nehledí na to, jakou má kdo hodnost, ale jak si kdo poradí.“ Deset dní před tím, než měl nadporučík Dědák odjíždět, nastalo podle jeho slov špatné období. „Tři konvoje se vrátily rozstřílené. Dokud nikoho nezabijí, tak to člověk skousne. Pokud jsou jen zranění, jdete se na ně podívat. Poplácáte je po rameni nebo si trochu pobrečíte, ale víte, že o ně bude postaráno. Špatné je, když hummery přijedou, otevřou víko a tam je mrtvý kluk. To je zlé.

Bydlení v „zelené zóně“ je typicky vojenské. Dvě buňky spojené chodbičkou. Mezi nimi záchod a sprcha. V buňce se bydlelo po dvou. To byl podle Tomáše „luxus“. „Televizi s DVD jsem měl na pokoji. Když jste ale celý den v 55stupňovém vedru, na sobě maskáče a přilbu, tak jste rád, že se skočíte večer najíst, osprchujete se a pak už moc šancí na další činnost nemáte. Prakticky okamžitě usnete. Je to neuvěřitelný koloběh.“ A jídlo? Stejné jako na všech amerických základnách, tedy po celý den – i o půlnoci, kdykoliv. „Hlad tam nikdo neměl. Když se kluci vraceli z akce pozdě v noci, první, co chtěli, bylo najíst se. Nezajímá vás, že jsou dvě hodiny ráno. O lidi je zde postaráno velice dobře. Cokoliv jsem potřeboval, nebyl problém. Když jsem přijel, dali mi nový ford, čtyřkolku. Po mezinárodní zóně jsme nejezdili na pancéřovaných vozidlech, mimo jsme však dostali pancéřované auto. Bezpečí lidí je na prvním místě.“ Bezpečí však znamená také dodržet stanovená pravidla a předpisy. „Ústroj byla přísná. Pokud jsme se přesunovali z jednoho objektu do druhého, tak neprůstřelná vesta a přilba. V mezinárodní zóně, v době, kdy jsem do Bagdádu přijel, jsme mezi objekty chodili se zásobníkem a zbraní. To se časem změnilo, takže dnes už nesmíte běhat se zásobníkem.“ Povídáte-li si s Tomášem, zjistíte, že i v tak náročné misi, jakou ta v Bagdádu zcela jistě byla a je, se najdou okamžiky, které jsou snad i trochu veselé. „Jaké jsme měli zbraně?“ opakuje si nadporučík Dědák mou otázku, zamyslí se a jedním dechem dodá: „Jaké jsme si vybrali. Vezl jsem si českého makarova, devítku, samopal jsem neměl. Že ho dostanu na místě. U nás se zbraně hlídají – ztratit zbraň, to je velký problém, velká nepříjemnost. Pokud se ztratí náboje, je to také na pováženou. Když jsem přišel do kanceláře, ptal jsem se na zbraně. Kluk, který mi předával funkci, otevřel skříň. Bylo tam sedm samopalů a on povídá: Jeden si vyber!“ K těm příjemnějším okamžikům z bagdádské mise patřila i možnost odjet na pár dnů na dovolenou za rodinou do Čech. „Hodně mi pomohl velitel kontingentu podplukovník Milan Diviak. Staral se o nás, znal naši práci, naše vytížení i kde se pohybujeme. Byli jsme ve spojení, vždy se zeptal, jak se mám. Pomohlo mi to, protože i já jsem toho měl občas plné zuby. A dovolená? To byl balzám na duši. Důležité bylo, že jsem věděl, že velitel kontingentu o nás ví a máme v něm oporu.“

VYZNAMENÁNÍ SICE NEDOSTAL, ALE… tam na nás čekali kluci s obrněnými transportéry. Do jednoho z nich narazilo auto naložené výbušninami. Při nárazu se veškeré příklopy a výlezy z transportéru vzpříčily a ti kluci se nemohli dostat ven. Sedm z nich se téměř udusilo. Přivezli je do nemocnice, maso spálené na kost. Strašné, šílené. Jeden kluk umřel ještě tu noc. Ti ostatní byli evakuováni do Německa. Bylo strašně těžké vidět, jak je přivezli jejich kamarádi, lidé ze stejné roty. Ti všichni se znají – jí spolu, spí spolu. Najednou to prostě sedm z nich takovýmhle způsobem koupí. Ti kluci, co je přivezli, zůstali v nemocnici. Modlili se. To se nedá zapomenout.“ Nadporučík Dědák však i v této hrůze našel něco profesně pozitivního: „O ně se zase okamžitě postarali psycholo-

22

Naštěstí se to stalo jen jednou, víckrát to nechci zažít. V okamžiku, kdy vidíte tvář někoho, kdo ráno vyjížděl ven, s kým jste chodil cvičit, tak to je šílený, nepopsatelný pocit.“

CO JE TO ODPOČINEK Denní režim v misi v Iráku je svým způsobem jednoduchý. Nemusíte se nikoho ptát, zda je pátek, pondělí či neděle. Pracuje se sedm dní v týdnu, zhruba dvanáct hodin denně. Jediné volno bylo v pátek do 12 hodin. To podle zkušenosti Tomáše Dědáka stačilo jen na to, aby si člověk šel zacvičit, odnesl věci do prádelny, a když bylo teplo, mohli si skočit do Saddámova bazénu.

Vyznamenání je pro každého vojáka čest. Ony barevné stužky na prsou vojáků těm, kteří se v nich vyznají, napoví mnohé o práci a vojenském životě dotyčného jedince. Mít právo je nosit je otázkou vojenské cti a hrdosti. Někdy však stačí jen pocit, že jste na určitý druh vyznamenání byli navrženi. Nadporučík Dědák je založením skromný kluk, a tak o té navržené medaili moc hovořit nechce, a přitom již tento samotný fakt je v americké armádě vysoce ceněn. „Na závěr mise se vždy píše hodnocení. Plukovnice Adamsová mě navrhla na udělení ‚Bronzové hvězdy‛, což je jedno z nejvyšších amerických vojenských vyznamenání. Podmínkou je, že musíte působit ve válečné oblasti, musíte projít něčím, za co si tu medaili zasloužíte. Pochopitelně jsem nebyl jediný, kdo byl

Baghdad – Nothing Should Be Underestimated

like to remember the time when, directly inside a zone, an American soldier was shot when riding on a bicycle to the office. “The helmet was hit and his head was injured. Thanks to the Kevlar helmet the soldier lived. You compare it with what it is behind the gate, what soldiers had to tackle on the checkpoints on the approaches and, you let it go. You must repeat to yourself that you are not on a holiday here and that sometimes something drops inside. And if you have bad luck, it may injure or even kill you.”

HELL ON EARTH – NEVER AGAIN

navržený. Je to velice komplikovaný proces. Tolik papírů kvůli vyznamenání jsem tam za celou dobu neviděl. A přitom Američané papírům moc nefandí. Když jsme se loučili, říkala, že jsem byl navržený, prošel jsem celou komisí, všichni s tím souhlasili. Jediný, kdo nesouhlasil a má právo veta, byl náčelník štábu mise. Důvod byl jediný – má nízká hodnost. Moc lidí v České republice by stejně asi ani nevědělo, co ta stužka znamená. Šlo o pocit. To, co mi plukovnice Adamsová řekla při loučení, bylo i tak největším oceněním, jakého se mi mohlo dostat…“




I STARTED IN THE LAST DESK According to the assignment details, 1st Lieutenant Dědák was to report at the International Security Transition Command commanded by a three-star American general who was directly subordinate to the commander of the whole mission in Iraq. This command also encompassed the Help Affairs section (medical service). This section was under the command of Colonel Adams and the Czech officer reported to her. The section consisted of 16 persons in total, of which there were fifteen Americans and one Czech. Everybody who comes to the international command should undergo a socalled in-processing. “They did not know what to do with me and what they could expect from me,” 1st Lieutenant Dědák recollects of his first steps in Iraq. “They explained the game rules to me and nobody infringed me. They told me where I was allowed to go and where they recommend that I not go. In a big office there were forty people and they seated me in the last desk. During two months I shifted to the front desk so that the colonel and general had me at hand.” This shift was not due to the duration of my stay there, but an appreciation of the Czech officer’s capabilities. “From the beginning I organized movements or trips only for our section and gradually I arranged the movements of the general, including his escorts. Finally, I became his guard,” Tomáš Dědák recollects

about his job. “Of course, we did not move every day. In the peaceful times when we worked in the office I participated in the development of the future structure of the military medical support in the Iraq Armed Forces. I took part in a number of coordination meetings during which we nearly quarreled what would be the best for ten Iraqi divisions.” The camp in which 1st Lieutenant Dědák was assigned was in the international zone, also called the “green zone” and is walled by concrete ramparts. The American Marine was guarding all its access points. From one side it has a natural border, the Tigris River. According to 1st Lieutenant Dědák, the situation in the international zone is relatively safe. “However, this does not mean that sometimes a mortar shell does not drop inside. The two-millimeter thick walls of Korimec shelters, where we sleep, provide nearly no protection. Everywhere there are bags with sand, but you know, chance is... When a shell drops where it should not, it is bad. Several mortar shells dropped into the camp, the last one three weeks before my departure. Mercifully, nobody was hurt. You must be careful all the time. In the morning, when you come to the car, you must lie under it and have a look if there is not any ambush. You must watch what is lying on the road. We have found an ambush twice on the road leading to the office of the military medical service officer. Twice they turned us to a building that had a sniper.” 1st Lieutenant Dědák does not

Casualty statistics from Iraq are uncompromising. From the beginning of the conflict there have been more than 2000 American fatalities there. Mad suicide attacks everywhere and anywhere. “I met death twice,” 1st Lieutenant Dědák recalls the worst moments during his seven-month stay on the Iraqi hot spot. “First, when we were on a week-long office trip at Mosul. It was a hell on earth there. The camp was under fire all the time. Vehicles loaded with ammunition were trying to hit convoys, neutralize coalition vehicles and kill soldiers. In Mosul we were delayed during the visit tour in the field hospital. The Iraqi Armed Forces Medical Service Deputy Officer who was with us wanted to see materials used in this hospital. This delayed us about a half an hour. When we were to move to another place we suddenly heard the radio-stations that they were bringing injured people from the massacre into the hospital. The Adjutant General roared that we were to go there and that there were soldiers waiting for us with armored carriers. A vehicle with explosives crashed into one of them. During the impact, all hatches and access holes of the APC got stuck and the boys could not get out. Seven of them nearly choked. They had their flesh burnt to bone when brought to the hospital. Horrible. One boy died that very night and the remaining soldiers were evacuated to Germany. It was awful to see when their friends from the same company brought them. They all knew each other and suddenly seven of them got it in the neck. The boys who brought them to the hospital stayed and prayed for them. This cannot be forgotten.” However, 1st Lieutenant Dědák found something positive in this dismay: “Psychologists immediately took care of them and individually helped them to cope with the stress.”

23

Baghdad – Nothing Should Be Underestimated

1st Lieutenant Dědák met death for the second time during an inspection of an outpatient clinic built in Iraq. “We were in daily contact, we visited each other, fooled around. One of my colleagues rode as a medic in the vehicle. The vehicle ran into an ambush and exploded. Three people were injured, including our companion. The explosion nearly tore his arm away, he had a double fracture in his arm and enormous loss of muscle tissue as well as skin. In short, he had bad luck. During his previous ten missions he had also suffered some smaller injuries. Though heavily injured, he saved the lives of two others by stabilizing and preparing them for evacuation, and then he fainted. Fortunately, the helicopter saved all three of them. This medic is now at home in the U.S. He can move his arm and all his fingers. Not everybody had such luck.” Pleasant and at the same time normal is that without any hesitation Tomáš Dědák openly admitted that he was afraid. “Of course I was afraid; perhaps everybody is afraid when I sent somebody on a convoy or when I myself was in a convoy. You must think everything twice over, you must interrogate the intelligence and identify if they did not have any report or suspect that in locations to which you organize a trip are any group wanting to attack the convoy. And when there is no suspicion you must select for the convoys people that you know. In short, you know that they will help you in case of attack. Here, you do not mind about rank, but how he can pack it in.” Ten days before the time when 1st Lieutenant Dědák was to leave, according to him, started a bad period. “Three convoys returned blown apart. When nobody is killed, men can sustain it. If there is somebody injured, you visit him or her, clap him or her on their back or cry a little bit, but you know that they will be taken care about. It is very bad when hummers arrive, open the door,

24

and there is a dead boy inside. That is bad. It happened only once and I do not want to see it anymore. When you see the face of somebody who left in the morning, with whom you did exercises, it is a horrible feeling that cannot be described.”

WHAT IS THE REST The daily schedule during a mission in Iraq is quite simple. You do not need to ask whether it is Friday, Monday or Sunday. You work for seven days a week, roughly twelve hours a day. The only free time was on Friday up to twelve a.m. According to the experience of Tomáš Dědák it was sufficient only to do some physical training, get cloths dry-cleaned and when it was hot jump into the Saddam swimming pool. The accommodation in the “green zone” is typical military. Two cells connected with a corridor and a shower and toilet in between them. In each cell lived two people. According to Tomáš it was a “super”. “I had a TV with DVD player in my room. After a whole day in a combat dress and helmet in 55 degrees in the shade, you were just able to eat something, have a shower and nothing more, because you immediately fell asleep. It is an unbelievable cycle.” And the food? Same as in all other American camps, it was provided the whole day, even at midnight. “Nobody was hungry there. When boys returned late at night, the first thing what they wanted was to eat. You were not interested that it was two in the morning. Very good care, whatever I wanted, it was no problem. When I arrived I received a new 4 x 4 Ford. Within the international zone we did not use an armored vehicles, but outside we had the armored vehicle. The safety of people took the first place.” However, safety also means keeping established regulations. “There were strict

requirements for accoutrement. If you moved from one object to the other, you had to wear a bulletproof vest and helmet. When I arrived in Baghdad, in the international zone we carried weapon with loaded magazine. This changed and now you must not have a magazine loaded.” When you talk with Tomáš you find that even on such a demanding mission, as this one in Baghdad certainly was, there were moments that might be a little merry and gay. “What kind of weapons did we use?” 1st Lieutenant Dědák repeated my question, thought a moment and answered: “We could choose. I had a Czech 9mm Makarov. I expected I would receive a submachine gun on site. In the Czech Republic, the weapons are guarded and to lose a weapon means a great problem. And, when rounds are lost, it is also a problem. When I came to my office, I asked about a weapon. A boy with whom we switched our positions opened a box, in which were seven sub-machine guns and he said: Take one!” More pleasant moments of the Baghdadi mission was a possibility to take leave and visit the family at home in the Czech Republic. “Lieutenant Colonel Milan Diviak, contingent commander provided me with great help. He took care of us, knew our work, our load pattern and where we were moving. We kept in touch with each other, he always asked me how things were. It helped me, because sometimes I was sick from everything. And the holidays? It was a balm on my soul. It was important that I knew that our contingent commander knew about us and supported us.”

HONORS WERE NOT AWARDED TO HIM, BUT… A decoration is a great honor for a soldier. These color ribbons on the chest of soldiers tell those who know their meaning a lot about the work and military life of a soldier. To have the right to wear decorations is a question of military honor and pride. However, sometimes the feeling you get from the knowledge that you were nominated for a decoration is sufficient. 1st Lieutenant Dědák is a modest boy, so he does not want to speak about the nomination for medal too much, nevertheless even a nomination itself in the U.S. armed forces is highly appreciated. “At the conclusion of the mission, a report is always written. Colonel Adams has nominated me for a ‛Bronze Star’ decoration, which is one of the highest American military decorations, but you must be deployed in a war area and you must do something exemplary to deserve this medal. Of course, I was not the only one proposed. It is a very complicated process. I have not seen so many papers to be filled in for a decoration. When we said good-bye, she said that I was nominated and the commission agreed, but the only one with the veto right, the mission staff commander, was against it. The reason was my low rank. Many people in the Czech Republic would not know what a ribbon means, either, but it refers to a feeling. What Colonel Adams told me while saying goodbye was the greatest appreciation that I could have ever received.” Prepared by Jan Procházka Photos: 1LT Tomáš Dědák and archives of the International Security Transition Command

HOSTAGE 2005 Dne 19. října 2005 před polednem provedla zásahová skupina Útvaru speciálních operací Vojenské policie úspěšný zákrok proti osobám, které tři dny násilím zadržovaly dva vojáky 7. kontingentu Armády České republiky v opuštěné hospodářské usedlosti poblíž obce Šajkovac v severní části Kosova. Vojáci jsou nyní v péči lékařů a jsou mimo ohrožení života. Oba únosci byli při zásahu zneškodněni. Přibližně tak by mohla vypadat novinová zpráva, kdyby popisovaný zásah nebyl součástí plánovaného cvičení HOSTAGE 2005, kterého se koncem října v severním Kosovu zúčastnili příslušníci Útvaru speciálních operací Vojenské policie. Přestože situaci v Kosovu lze hodnotit jako stabilizovanou, poslední události, kdy došlo k postřelení českého vojáka, potvrzují, že je nezbytné být připraveni na všechny varianty zajištění bezpečnosti příslušníků Armády České republiky.

ROZEHRA

Únos

V neděli 16. října odpoledne obdržel příslušník Vojenské policie stálé směny Společného operačního centra MO od velitele kontingentu Armády České republiky v operaci KFOR zprávu, ve které se mimo jiné uvádí: „Od oběda pohřešujeme tři příslušníky kontingentu, kteří se nevrátili z patroly mimo základnu. Není možné s nimi navázat spojení…“ Vzniklá situace vyžaduje okamžitě jednat a aktivovat všechny potřebné složky. Důležité je v co nejkratším čase shromáždit všechny dostupné informace. Po jejich podrobném vyhodnocení a zvážení všech rizik pracovníci Společného operačního centra přijímají rozhodnutí: „Do Kosova budou vysláni příslušníci Útvaru speciálních operací Vojenské policie k posílení českého kontingentu pro případné osvobození pohřešovaných vojáků.“ Vyčleněná jednotka se během následujícího dne i s veškerým potřebným materiálem přesouvá na palubě letounu An-26 do Kosova. Po přistání na letišti v hlavním městě Prištině se skupina přesunuje na základnu kontingentu Šajkovac. Zde vojenští policisté zřizují vlastní operační místnost. Neustále shromažďují veškeré potřebné informace a ihned také navazují spolupráci s odborníky z velitelství českého kontingentu i ze struktur velení KFOR.

Fortunately, Abduction Did Not Take Place

se naštěstí nekonal

PŘÍPRAVA Závod s časem pokračuje. Je úterý 18. října a prozatím kusé informace do sebe začínají postupně zapadat. Stěny operační místnosti připomínají spíše studentský pokoj. Všude jsou nalepeny fotografie, nejrůznější nákresy a texty. Vojenští policisté podílející se na vypracování možných variant postupu je musí mít neustále „na dosah“. Stačí zvednout oči od stolu a prole-

tět zrakem stěny. V odpoledních hodinách přichází zatím klíčová zpráva. V blízkosti opuštěné hospodářské usedlosti, několik kilometrů od základny Šajkovac, se pohybuje podezřelé vozidlo. Specialisté na skryté pozorování okamžitě na opuštěné budovy zaměřují svou pozornost. Další maskovaní muži sledují podezřelé vozidlo a ve vhodný okamžik zasahují. Bleskový útok je úspěšný. V rukou jim tak končí nejenom jeden ze tří pohřešovaných vojáků, ale také jeden z únosců. Díky informacím od něho ještě v úterý v noci příslušníci Útvaru speciálních operací přesně vědí, ve kterém objektu usedlosti se únosci skrývají a střeží zbylé dva unesené vojáky. Situace se mění následující den 19. října v časných ranních hodinách, kdy velitelství KFOR kontaktuje jeden z únosců. Jeho požadavky jsou stručné a jasné: chce vysílačku. Vojenští policisté se přemísťují ze základny co možná nejblíže k místu, kde jsou rukojmí zadržováni. Nafukovací stan se během několika minut mění v operační místnost s veškerým potřebným zařízením včetně výpočetní techniky. Ke slovu přichází psycholog z Útvaru speciálních operací, který se snaží s únosci vyjednávat. Naštěstí je možné s nimi komunikovat v angličtině. Únosci stupňují své požadavky. Již nestačí vysílačka. „Chceme jídlo, mobilní telefon a automobil,“ zní nafukovacím stanem. Další

požadavek již jen potvrzuje vážnost situace. Únosci začínají vysokou hru o ještě vyšší finanční částky. Vyhrožují. „Pokud nesplníte naše požadavky, rukojmí zabijeme!“ Napětí neustále vzrůstá. Před polednem únosci oznamují poslední termín na složení výkupného a přestávají komunikovat. Je rozhodnuto. Rukojmí budou osvobozeni za použití síly.

ZÁSAH Dva zásahové týmy maskovaných specialistů se opatrně přibližují k domu. Ticho by se dalo krájet. Všichni postupně zaujímají výhodné pozice a vyčkávají na poslední signál. „Vpřed!“ Obě skupiny po rozstřelení okna a dveří vnikají dovnitř. Ozývají se výkřiky, z místností zní střelba. Po chvíli všichni hlásí: „Objekt je čistý.“ Únosci sice kladli odpor, ale při akci byli paralyzováni. Jeden z rukojmích potřebuje ošetření. Zdravotník ze zásahového týmu otevírá svůj batoh a zavádí infuzi. Vojenští policisté nakládají zraněného na skládací nosítka a odnášejí jej k evakuačním vozidlům. Také druhý rukojmí je odveden… „V průběhu cvičení jsme prověřili speciální postupy, reakční doby a informační tok,“ říká velitel Útvaru speciálních operací Vojenské policie major Pavel Horňák. „Spolupracovali jsme s řadou jednotek doma i v Kosovu, které nám

25

HOSTAGE 2005 zajišťovaly servisní služby. Na velitelství KFOR jsme také pochopitelně měli styčného důstojníka,“ dodává major Horňák. Na samotný zásah proti únoscům se přijel podívat také generál Wolski, zástupce velitele KFOR, který po osvobození rukojmích nešetřil chválou a uznáním. Také se ptáte, proč se cvičení HOSTAGE 2005 konalo právě v Kosovu? „Jde o nejbližší zahraniční misi, kde má Armáda České republiky početný kontingent vojáků,“ vysvětlil nám velitel Útvaru speciálních operací Vojenské policie. „Navíc díky kompatibilitě výzbroje, spojení a materiálního zabezpečení by bylo možné okamžitě využívat služeb veškerých podpůrných prvků a podstatně tak zkrátit dobu dosažení připravenosti k zásahu.“ Při cvičení se podle slov velitele ukázaly také některé nedostatky. „Právě tyto akce, takováto cvičení slouží k jejich odhalení. S průběhem HOSTAGE 2005 jsem opravdu spokojen,“ rozloučil se s námi ještě v Kosovu major Pavel Horňák. Útvar speciálních operací také podle vyjádření dalších vojenských odborníků prokázal schopnost Vojenské policie postarat se o vojáky Armády České republiky, kteří by se při službě v zahraničí dostali do obdobné situace.




On the morning of 19th October 2005, a strike team of the Military Police Special Operations Unit took successful action against hijackers who had kidnapped two Czech soldiers from the ACR 7th Contingent and kept them by force in an abandoned farm near Sajkovac, in northern area of Kosovo. The soldiers have already been hospitalized and their lives are not endangered. All the kidnappers were disabled in the action.

Fortunately, Abduction Did Not Take Place

Press news could have looked approximately like that if the above-described action had not been a part of the HOSTAGE 2005 Exercise that took place in northern Kosovo and was also attended by the personnel of the Military Police Special Operations Unit. Despite the fact that the situation in Kosovo can be regarded as stabilized, the latest incident, when a Czech soldier was shot up, confirm the necessity to be ready for all courses of action to protect the security of the ACR personnel.

SCENARIO

PREPARATION

On Sunday of 16th October 2005 in the afternoon, the duty military policeman of the MoD Joint Operation Center (JOC) received a message from the ACR commander of the contingent taking part in the KFOR Operation, which included the following information: “Three soldiers of our contingent have been missing since noon and have not returned from their patrol duties outside the base. We cannot get in contact with them…” Such a situation necessitates immediate actions and activation of all needed units. Furthermore, all available information must be gathered as soon as possible.As soon as the information is evaluated and all risks are taken into consideration, the JOC personnel will take the following decision: “A team of the MP Special Operations Unit is going to be sent to Kosovo in order to reinforce the Czech contingent and eventually rescue the missing soldiers.” On the following day the earmarked unit, equipped with all needed material, embarks the An-26 airplane and flies to Kosovo. After landing in Pristina Airport, the team moves to Sajkovac Military Base, where the military policemen set up their own operation room. They continuously gather all needed information and immediately establish cooperation with specialists from the Czech contingent HQ and KFOR Command.

The race against time goes on. It is Tuesday 18th October and fragments of information are gradually fitting together. The walls of the Operation Room resemble to a university dormitory as they are covered with various photos, drawings and texts so as to be constantly within the reach of the military policemen, who try to develop the best courses of action. They can only raise their head and scan across the walls. The most crucial message hitherto comes in the afternoon. A suspicious vehicle was spotted at the abandoned farm located several kilometers from the Sajkovac Base. The camouflaged observers are promptly aiming their binoculars at the farm buildings. Other hidden men are observing the suspicious vehicle to strike at the best moment. The attack was quick and successful. In addition to freeing one of the three missing soldiers, they also apprehended a kidnapper. Based on the interrogation, the military policemen know exactly in which building the kidnappers are sheltered to guard the two remaining kidnapped soldiers. In the early morning hours of 19th October, the situation starts changing as a kidnapper contacts the KFOR Command to formulate a brief and clear requirement – a radio set. The military policemen approach the kidnap scene as closely as possible. Within several minutes,

they are putting up an inflatable tent to set up their field operation center equipped with all needed material, including computers. The psychologist of the Special Operations Unit enters the scene to negotiate with the abductors. Fortunately, it is possible to communicate in English. However, the abductors are apparently not satisfied with the radio set and increase their demands: “We want food, a cell phone and a vehicle,” sounds in the tent. Another demand just confirms how serious the situation is. The abductors start playing high stakes for big money and threaten: “If our demands are not met, we shall kill the hostages!” The tension rises. Shortly before noon, the abductors announce the last term for paying the ransom and break communication. The decision has been made. The hostages will be rescued by force.

provided us with good services. We obviously had our liaison officer in the KFOR Command,” adds Major Horňák. The simulated antiterrorist action was also observed by General Wolski, the KFOR Deputy Commander, who lavished the words of praise and respect after the hostages were freed. Are you also asking why the HOSTAGE 2005 Exercise took place right in Kosovo? “It is the nearest foreign mission, for which the Czech Armed Forces have deployed a numerous military contingent,” explained the Commander of the Military Police Special Operations Unit. “Moreover, the compatibility of equipment, communication and logistic support enabled us

to promptly use the services of all supporting elements and significantly reduced our full readiness time.” According to the commander, the exercise also revealed some deficiencies. “However, such events are especially designed to uncover them. I am indeed satisfied with the HOSTAGE 2005,” concluded Major Pavel Horňák before leaving Kosovo. As confirmed by other military experts, the Special Operations Unit has proved that the Military Police is capable of rescuing our soldiers who get into similar troubles. 1LT Jan Čermák and Jan Procházka Photos: 1st LT Jan Čermák

ACTION Two strike teams consisting of camouflaged specialists are carefully approaching the building. The place is as quiet as a grave. Everybody is taking the best position to wait for the last signal. “Forward!” As soon as the window and door are shot to pieces, the teams dash inside. Shouts and shots sound in the rooms. After a while, everybody reports: “Place cleared.” Even though the abductors put up some resistance, the military policemen managed to immobilize them. One of the hostages needs medical treatment. The medic of the strike team opens his backpack for an infusion. The policemen put the wounded man on a stretcher and carry him to the evacuation vehicles. The other hostage is also being escorted to safety… “During the exercise, we had a chance to test the special procedures, reaction time and information flow,” says Major Pavel Horňák, the Commander of the Military Police Special Operations Unit. “We cooperated with many units both in the homeland and in Kosovo, which

26

27

Každý den je jiný… V Evropě je velmi jednoduché sledovat střídání ročních období. Příroda za nás rozlišuje čas a vnímání ubíhajících dnů je dáno silou slunečního svitu nebo třeba padajícím listím či sněhem. Klima některých oblastí poblíž rovníku využívání tohoto přírodního chronometru neumožňuje, a tak můj dnes již více než půlroční pobyt v misi MONUC vnímám podle úplně jiných atributů, než je listí padající ze stromů nebo sníh, který právě v těchto dnech napadl nejen na českých horách, ale i v Praze.

MISSION MONUC

In Europe, we can easily see how the seasons change. Nature itself differentiates time, and perception of passing days is based on the amount of sunshine, falling leaves or snow. The climate prevailing in areas near the equator does not enable use of such a natural chronometer, therefore I perceive my over half a year spent on the MONUC mission according to absolutely different attributes than falling leaves or snow, which is now covering not only Czech mountains but also Prague streets.

Every Day Is Different… aždý den vojenského pozorovatele se odehrává podle stejného schématu. Všech sedm dnů týdne pracovních, každý den patrola, analýza, zpráva a příprava na další patrolu příštího dne. Každý den stejný, ale po šesti měsících v misi vlastně každý jiný. Když se ohlédnu, vidím, kolik změn se odehrálo, jak jsem prožil tu relativně dlouhou dobu. Ten čas skutečně nemohu měřit podle příchodu jednotlivých ročních období. Co můj život poblíž rovníku za posledních šest měsíců měnilo?

K

TÝM, TO JE RODINA Hlavním motivem pro rozhodnutí absolvovat pozorovatelskou misi byla snaha poznat úplně nové prostředí, zásadně se lišící od jiných misí našich kontingentů. Tím zásadním je život v mezinárodním týmu. Po svém příjezdu do města Uvira počátkem června jsem s napětím očekával, jak vlastně funguje život v týmu vojenských pozorovatelů OSN. Absolvování mých předešlých misí v Bosně a Hercegovině, Kosovu a Kuvajtu přineslo různé zkušenosti, ale nikdy jsem se nepohyboval v tak specifickém prostředí, jakým je mnohonárodní složení týmu vojenských pozorovatelů. Základním pravidlem je přítomnost pouze jediného pozorovatele každé určité národnosti v jednom týmu. Při počtu tří českých pozorovatelů by bylo spíše velkou náhodou ocitnout se někde poblíž českého kolegy, ale početnější kontingenty pozorovatelů například Pákistánu nebo Rumunska musí toto pravidlo tvrdě respektovat. Dalším pravidlem ovlivňujícím život v misi je pravidelná rotace mezi týmy a oblastmi. Podmínky života jednotlivých týmů se výrazně liší, a tak velení mise přistoupilo k systemizaci týmů a rozdělilo náročnou službu do tří stupňů; po dobu služby v misi jsou pozorovatelé střídáni tak, aby prošli všemi třemi stupni náročnosti. Takže do každého týmu každý měsíc přichází minimálně jeden nový pozorovatel a minimálně jeden odchází na nové místo určení v rámci sektoru nebo v rámci celé mise. Každý měsíc přicházejí noví pozorovatelé a každý si s sebou přináší jinou kulturu, jiné návyky, různou úroveň znalostí jazyka, různé osobní problémy, ale také náboženství. Udržet při nepřetržité dynamice úkolů pohodu a rovnováhu v osobních vztazích vyžaduje značnou dávku tolerance, trpělivosti a snášenlivosti. Dnes jsem v našem týmu služebně nejstarším příslušníkem a ten uplynulý půlrok mě naučil, jak náročné je například vnímat a respektovat životní styl kolegů z arabských zemí. Na vlastní kůži jsem zažil, jakou prověrkou tolerance je společné prožití ramadánu s kolegy vyznávajícími islám nebo řešení některých osobních problémů, které nemohou zůstat utajeny v soukromí jednotlivce. Je velmi důležité, jaké neformální postavení v týmu má jeho vedoucí – „team leader“, vojenský pozorovatel v hodnosti podplukovníka. V mém případě bude podplukovník Hamed Youssef z Nigeru patřit k těm, na které budu s respektem vzpomínat, s jakým nadhledem řešil mezikulturní problémy svých podřízených. Brzy mě však také čeká změna týmu. V duchu si přeji, abych se dostal do týmu, kde slouží některý z mých předešlých kolegů. Příchod do nového týmu – do nové rodiny pozorovatelů je tak mnohem jednodušší.

Z NEZNÁMÝCH SE STÁVAJÍ ZNÁMÍ… Každý den probíhá podle stejného schématu, ale i přesto je každý jiný. Každý den přináší nová setkání a nová poznání. Po svém příjezdu do Afriky jsem byl odlišností místního prostředí doslova šokován. Balkánské mise jsem absolvoval ve slovanském prostředí, ale Afrika, ta je jiná. Afrika potřebuje čas. Co je hlavně jiné: každý Afričan reaguje velmi spontánně na vaši přítomnost. Stojí před ním bílý muž – MUZUNGU. I když koloniální doby jsou již dávno minulostí, v očích veřejnosti má každý MUZUNGU své charisma spojené s touto dobou. Je velmi těžké odhadnout, co ve vás místní obyvatelé vlastně vidí – bílého muže, který má peníze, a proto musí pomáhat nebo dávat. Nebo

28

29

bílého muže, který přinesl mír, ale také za mír zodpovídá. Jednoduše řečeno, může za úspěchy, ale i neúspěchy… Proto je těžké se při podávání ruky a při pohledu do očí orientovat, koho ve vás vidí ti, kteří vás obklopují. Vedle oficiálních setkání a jednání v průběhu každodenní patroly přicházejí i nové vztahy s okolím. Možná by se dal použít termín „public relations“ nebo spíš naše vojenské označení CIMIC – civilně-vojenská spolupráce. A tak se setkání přísně orientovaná na získání informací bezpečnostního a vojenského charakteru mění často v setkání s obyčejnými lidmi, kteří jsou vděčni za váš zájem. Na stokilometrovém úseku oblasti naší odpovědnosti na jih od Uviry lze každý den potkat stovky žen spěchajících za tvrdou prací při pěstování manioku (zdroj mouky), mnoho pastevců skotu a koz, stavitelů lodí vydlabávajících z kmene stromu rybářské bárky. Mnohá setkání však vyžadují značnou odvahu a velkou dávku sebezapření. Není jednoduché postát na trhu u stánku a věnovat svou pozornost prodejci masa při okolní teplotě 35 stupňů nad nulou a vlhkosti vzduchu připomínající pobyt v prádelně. Úplně jinou kapitolou je setkání se všudypřítomnými dětmi. Jsou jich desítky, stovky a tisíce a jsou úplně všude. Ti malí projevují při setkání s vámi mnohdy svou odvahu poprvé v životě. Vždyť sáhnout si na MUZUNGU, to je něco jako pro naše děti sáhnout si na Mikuláše nebo čerta. Všichni se dožadují uchopení ruky, aby těm ostatním ukázali, jací jsou hrdinové a že MUZUNGU je jejich kamarád. Ke komunikaci s dětmi stačí znalost jediného svahilského slova – RAFIKI (kamarád). Je však nezbytné udržovat odstup a dávat najevo autoritu. Dětský dav by se snadno mohl stát nebezpečím a z přátel nepřátelé na život a na smrt, s kamenem v rukou těch malých bojovníků.

Every Day Is Different… he life of a military observer follows the same daily routine: seven workdays filled with daily patrols, analyses, reports and preparations for the following day. All days seem alike, but after six months, I have realized that each one is different. When I look behind, I can see how many changes have taken place and how I have spent such a relatively long time here. Indeed, the time cannot be measured by alternating seasons. What is it that has changed my life in the equatorial area during the last six months?

T

SETKÁNÍ S GENERÁLEM Každodenní patrola přináší i setkání s místními vojenskými představiteli – veliteli čet, praporů a brigád. Každý z těchto vojáků má svou osobní historii a znalost jeho kariéry v jednotlivých obdobích konžské historie je dobrým východiskem pro navázání kontaktu. Pro mne jako Evropana zvyklého na určité standardy je neobvyklé setkávat se s velitelem brigády, velícím několika tisícům vojáků, v chatrči z palmového listí. Nebo například respektování faktu, že váš protějšek při jednání má třináct manželek a bezpočet dětí a jeho autorita se dá přirovnat k postavení aristokrata pevně vládnoucího na svém území. Mnozí z těchto velitelů mají své mocné charisma a už jen vyslovení jejich jména vyvolává u místních obyvatel respekt. K takovým velitelům patří v oblasti naší odpovědnosti generál Zabuloni. Velí své jednotce hluboko v horách na západ od jezera Tanganika a setkat se s ním je velmi obtížné. Jako jediný v současné armádě demokratického Konga zachoval název své jednotky shodný s označením z dob prezidenta Sese Seka Mobutua. Jako jediný velí v Kongu regimentu. Díky končícímu ramadánu se našemu týmu podařilo zorganizovat setkání s touto místní legendou v jedné z vesnic, které slouží jako základny pro podporu jednotek v horách. Setkání s více než osmdesátiletým skutečným bojovníkem z džungle bylo až neuvěřitelně plné zdvořilosti a ze strany generála Zabuloniho plné respektu. Možná tak trochu „škola diplomacie“ ze strany válečného vlka z džungle vůči mladým majorům ze zemí, které jsou tisíce kilometrů vzdáleny od pohoří, ve kterém tento generál prožil celý svůj život.

P. S. VÁNOCE V AFRICKÉ MISI Včera napadl v Čechách první letošní sníh a Vánoce se tak přiblížily jen na několik málo dnů. V oblasti rovníku teď denní teploty dosahují více než 30 stupňů a jeden tropický liják střídá další a další. Kongo se více než na Vánoce připravuje na první referendum o demokratické ústavě. Událost, která přinese jistě i mnoho úkolů pro vojenské pozorovatele. Na Štědrý den patrola našeho týmu povede do rybářské obce Kasekezi na břehu jezera Tanganika. Tato muslimská obec nebude tento den vnímat svátečně, a tak i pro tým bude tento den jen jedním z dalších pracovních dnů v Kongu.

Pozdrav a přání všem kolegům Klidné a pohodové prožití svátků vánočních a šťastný návrat z mise v roce 2006 přejí všem vojenským pozorovatelům a příslušníkům zahraničních misí AČR vojenští pozorovatelé AČR v misi MONUC

30

THE TEAM IS OUR FAMILY The primary motive for making the decision to apply for an observation mission was a desire to experience a new environment, which is so different from the areas where our contingents operate. The main difference rests in the atmosphere of an international team. When I arrived in the city of Uvira in the beginning of June, I was eagerly curious how the life in a team of military observers is. In spite of acquiring rich experience from my previous missions in Bosnia and Herzegovina, Kosovo and Kuwait, I can say that I had never worked in such a specific environment that characterizes a multinational team of military observers. A basic rule stipulates that each team may be composed only of individuals from different countries. With regard to the fact that the Czech Republic has deployed only three military observers here, it would have to be a huge coincidence to get close to a Czech buddy; however, more numerous contingents, such as of Pakistan or Romania, must strictly respect this rule. Regular rotations throughout the teams and regions is another rule that strongly influences the life in our mission. Living conditions within individual teams are considerably different, thus the mission command systemized the teams and categorized the duty into three levels. During their time of deployment, observers must rotate so that everyone goes through all three difficulty levels, which means that every month at least one new observer comes to each team and minimally one UN soldier must move to a new place of deployment in the sector or within the whole mission area of responsibility. Every month, the teams welcome new observers and each of them brings a different culture, habits, language level, personal problems and also religion. In view of unceasing dynamics of tasks and duties, maintaining the easy-going atmosphere and balance in interpersonal relations requires a lot of tolerance, patience and forbearance. Currently, I am the ranking officer in our team, but the last six months have taught me difficult lessons such as perceiving and respecting the lifestyles of my buddies from Arabic countries. From my personal experience, I know how much tolerance you need to live with colleagues

practicing Islam during the Ramadan and to solve some of their personal problems, which cannot be kept private. A very important aspect lies in the informal authority of the team leader – military observer with the rank of Lieutenant Colonel. In my case, Lieutenant Colonel Hamed Youssef from Niger belongs among those officers whom I will remember with deep respect, especially if I recall the common sense that he used in solving intercultural problems of his subordinates. I will also change teams soon. In my heart, I hope to join a team that includes a buddy with whom I cooperated in a previous team. This would undoubtedly facilitate my adaptation to a new family of military observers.

ACQUAINTING UNKNOWN LOCALS… Even though military observers follow the same daily routine, each day is somehow different and brings new encounters and insights. I suffered a hard culture shock after my arrival in Africa. This African mission is so distanced from my previous deployments in the Slavic environment of the Balkan countries. I see the main difference in the spontaneity by which every African reacts to our presence. Although the era of colonialism is history, every “muzungu” (white man) has a stigma that reminds the local population of this era. It is so hard to guess if they see you as a “muzungu” who has money, therefore he must help and give, or a white man who has brought peace, for which he is also responsible. Simply said, he is liable for both success and failure… This is the reason why it is so difficult to find whom they see while shaking our hands or looking into our eyes. In addition to participating in the official meetings during our daily patrols, we must communicate with the local population. In order to characterize this process, we may use the term “public relations” or our military acronym CIMIC (Civil-Military Cooperation). The meetings strictly focused on gathering security and military information often turn into encounters of ordinary people, who are grateful for our interest. Every day, we can see hundreds of women hurrying to their hard work to grow cassava, shipbuilders chiseling fish boats out of tree trunks and many sheep and goat shepherds in the 100 km long strip stretching within our area of responsibility south of Uvira. However, many encounters need a lot of courage and endurance. It is not easy to stand in a marketplace and pay attention to a meat seller in +35°C heat with humidity reminiscent of a laundry. On the other hand, the atmosphere of meeting the ever-present children is absolutely different. Having encountered us, small kids often show their courage for the first time in their life. For them, touching “muzungu” is the same attraction as is touching St. Nicholas or the devil for our children. All of them want us to hold their hands to show the others that they are heroes and “muzungu” is their friend. It is enough to know only one Swahill word – “rafiki” (friend) to communicate with children. However, we have to keep a distance and display authority. A crowd of children can easily become dangerous and friends can turn into deadly enemies holding stones in hands.

MISSION MONUC

MEETING THE GENERAL Our daily patrols give us opportunities to meet local military representatives, i.e. platoon leaders, battalion and brigade commanders. Each of these soldiers has his life story, thus knowledge of his career in individual periods of the history of Congo is a good starting point to establishing contact. For me, a European accustomed to certain standards, it is quite unusual to meet a brigade commander who is in charge of several thousand soldiers in a hut made of palm leaves. Furthermore, I must respect the fact that the meeting room of my counterpart is teeming with thirteen wives and countless children, and his authority can be compared to a position of a powerful aristocrat. Many of these commanders display such strong charisma that merely pronouncing their names raises a high respect among the local population. This is the case of General Zabuloni, the commander operating in our area of responsibility, whose unit is deployed deep in the mountains spreading west of Tanganyika Lake, thus it is a difficult task to make a meeting with him. As the only officer in the contemporary Armed Forces of Democratic Republic of Congo, he preserved the name of his unit from the period of President Sese Seko Mobutu’s regime. Moreover, he is the only regiment commander in Congo. We took advantage of the ending of the Ramadan to organize a meeting with this local legend in a village, which is used as a logistic base supporting the troops deployed in the mountains. Discussions with this over eighty year-old real jungle warrior were run in an atmosphere of incredible courtesy, and General Zabuloni showed deep respect to us. I feel it a bit as a “lesson of diplomacy” given by the war wolf to young majors from countries that are thousands of kilometers distant from the mountains where this general spent his entire life. MAJ Karel Kout

P. S. CHRISTMAS IN THE AFRICAN MISSION The first snow fell in the Czech Republic yesterday, hence Christmas is coming near. Now, daily temperatures in the equatorial area exceed 30°C and the series of tropical downpours does not end. Rather than Christmas, Congo is getting ready for the first referendum on the democratic constitution, which is an event that will certainly bring many tasks for military observers. On Christmas Eve, our team patrol will go to Kasekezi, a fishing village on Tanganyika Lake. This day is going to be just another workday in Congo, since this Muslim village does not celebrate Christmas. Greetings and Best Wishes to All Colleagues in Foreign Missions We wish all military observers and ACR soldiers deployed in foreign missions a peaceful and easygoing Christmas season and a happy return from your mission in the year of 2006. The ACR military observers in the MONUC Mission

31

Mezinárodní konference vdov, sirotků a handicapovaných příslušníků rodin vojáků Servicemen Widow, Orphan and Handicapped International Conference Ve španělském městě Toledo – starodávném sídle tří kultur, které položily základy naší civilizace – se koncem letošního září uskutečnila 1. mezinárodní konference vdov, sirotků a handicapovaných příslušníků rodin vojáků z členských zemí NATO. Na pozvání španělské Nadace sociálního zabezpečení armády a policie a za podpory španělského ministerstva obrany se třídenního jednání zúčastnili zástupci 12 členských zemí Severoatlantické aliance, převážně z ministerstev nebo jim podřízených úřadů. Jednání, kterému byli přítomni také dva zástupci Armády České republiky, se uskutečnila v prostorách Pěchotní akademie a všichni vyslaní delegáti měli možnost o řešené problematice detailně diskutovat.

V těchto zařízeních jsou přednostně zaměstnáváni příslušníci vojenských rodin, vybíraní z centrální databáze nadace. Vzniklo rovněž tzv. zaměstnanecké centrum (Employment Centre), ve kterém v současnosti pracuje 70 procent fyzicky, mentálně nebo smyslově handicapovaných lidí. Toto centrum se zaměřuje například na knižní vazbu (Bookbinding) či balení a rozesílání časopisů (Magazine Wrapping and Addressing). Jednou z dalších organizovaných aktivit je potisk oděvních součástí (T-shirt, Clothes Printing). Vynikající práce, kterou nadace v tomhle ohledu vykonává, se vždy těšila podpoře ze strany královské rodiny, zejména Její Výsosti královny Sofie, která přijala funkci čestné prezidentky. Své prostředky získává nadace díky darům, veřejným i soukromým podporám či půjčkám. Tuto činnost také podporuje španělské ministerstvo obrany a policie.

In the Spanish city of Toledo, an ancient seat of three cultures that gave rise to the foundation of our civilization, this year at the end of September, the 1st NATO Countries Servicemen Widow, Orphan and Handicapped International Conference was held. The representatives of 12 NATO countries, especially from ministerial or subordinate agencies participated in this three-day Conference sponsored by the Spanish Military and Police Social Support Foundation and held under the auspices of the Spanish Defense Ministry. In the Conference sessions held on the Infantry Academy premises also two representatives of the Czech Armed Forces took part. All delegates had an opportunity to discuss the issue in more detail.

Velká rozdílnost mezi vnitřními legislativními úpravami sociálních systémů v jednotlivých zemích se projevila v závěrečné diskusi, kdy zástupci občanských sdružení či organizací z účastnících se států informovali účastníky konference o systémech jejich sociálního zabezpečení pro vojáky a jejich rodiny, pokud se dostanou do těžké životní situace. Konkrétním výsledkem konference, kromě navázaných kontaktů mezi pracovníky působícími na poli poskytování sociálního zabezpečení a péče, bude otevření webových stránek z podnětu španělských zástupců. Na nich budou zveřejněny podrobné informace o práci dalších organizací poskytujících různé formy pomoci, které fungují na obdobné bázi jako španělská nadace. Prostřednictvím těchto stránek bude probíhat i komunikace mezi všemi zájemci o spolupráci.

„Acta, non verba“ Činy, nikoli slova Actions, Not Words ílem konference, pojaté jako začátek ambiciózního mezinárodního projektu, bylo hledání společného stanoviska asociací, organizací i občanských sdružení, která se snaží sociálně integrovat vdovy, vdovce, sirotky a invalidy do „normálního“ života například poskytováním pracovních příležitostí či zprostředkováním nových sociálních kontaktů. Hlavním smyslem španělské Nadace sociálního zabezpečení armády a policie je snaha o překonání složité situace rodinných příslušníků zaměstnanců ozbrojených složek. Nadace poskytuje a zprostředkovává pomoc rodinám, které postihla ztráta „živitele“ v souvislosti s výkonem služby v ozbrojených složkách. Činnost nadace se odráží především v projektech, které slouží k opětné integraci takto postižených rodin do společenského života. K tomuto účelu nadace provozuje prádelnu a čistírnu (Dry CleaningLaundrette), dárkové obchody (Gift Shops), denní stacionáře (Day Nurseries) a stará se i o rezidence pro vysloužilé vojáky (Old-Folks Homes).

C

32

he Conference goal, envisaged as the commencement of an ambitious international project, was to find the common ground of associations, organizations and social associations that make the effort to socially integrate widows, widowers, orphans and disabled into a “normal” life, for example by providing them with job opportunities or by mediating new social contacts for them. The main objective of the Spanish Military and Police Social Support Foundation is to overcome difficult situation of servicemen dependents. The Foundation provides and mediates assistance to families that have lost their “breadwinner” in connection with service in the armed forces. The Foundation activities are focused mainly on projects designed to integrate in this manner impaired families back to social life. For this purpose, the Foundation operates Dry Cleaning-Launderette, Gift Shops, Day Nurseries and Old-Folks Homes.

T

The above-mentioned facilities employ especially the members of the military families selected from the Foundation central database. The so-called Employment Center, which currently employs 70 percent of physically, mentally or sensation handicapped people has been established. This center provides services such as bookbinding or magazine wrapping and addressing, as well as T-shirt and clothes printing. The excellent work of the Foundation done in this respect has always been highly appreciated by the Spanish royal family, especially by Her Majesty Queen Sophia, who adopted the title of its honorary chairwoman. The Foundation is able to operate thanks to gifts, public and private subsidies or loans. The Spanish Ministry of Defense and the Spanish Police also support this activity. The final discussion showed great differences among the internal legislation of the social

systems in individual countries, when the representatives of social associations and organizations of the participating states informed participants of the Conference on social support systems for servicemen and their families if they occur in hardship. In addition to the contacts linked between the social support and care giving organizations, the concrete result of the Conference will be opening of web pages initiated by Spanish representatives. These pages will publish detailed information on the work of other organizations providing various forms of assistance and which work on a similar basis as the Spanish foundation. Communication between all interested in this kind of cooperation will be also facilitated through these web pages. MAJ Michaela Cvanová and Josef Vavrek

33

Na listopadovém velitelském shromáždění prohlásil ministr obrany Karel Kühnl: „Rok 2006 bude svým způsobem výjimečný. Vystupujeme do čtvrtého roku reformy, kdy bychom měli prokázat, že jsme splnili první významný cíl, a to dosažení počátečních operačních schopností ozbrojených sil.“ Rok 2006 bude také rokem intenzivní přípravy prvního úkolového uskupení. Na přípravě všech potřebných dokumentů a předpisů se významně podílejí také pracovníci Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově. O potřebách a předpokladech nezbytných k dosažení optimálního stupně vycvičenosti příslušníků Armády České republiky jsme hovořili se zástupcem ředitele tohoto ředitelství – náčelníkem Správy doktrín plukovníkem Vladimírem Karaffou.

Jak cvičit vojenské profesionály

Co vás ovlivňovalo při úvahách o výcviku v nové, reformované Armádě České republiky? Výstavba profesionální armády je úkol, který řešilo a stále řeší několik členských zemí NATO. Z řady diskusí s aliančními kolegy vyplývá základní zkušenost – profesionalizace je dlouholetý proces a dotýká se všech oblastí života ozbrojených sil. Nelze jej provést administrativně nebo uměle urychlit a musí se tvrdě odpracovat. Důležité je ujasnit si dvě věci. Za prvé, v čem je podstata změny – to znamená, jaký je vlastně rozdíl mezi armádou složenou z vojáků základní služby a armádou vojenských profesionálů, a za druhé, jaké jsou priority a postupné kroky naší práce. V čem vidíte podstatu změny? To, že Česká republika zrušila „konskripční“ systém doplňování svých ozbrojených sil, mělo řadu příčin, od vztahu mladé generace k vojenské službě až po nutnost rázně zvýšit jejich operační schopnosti. Příslušníci naší armády dnes působí v takových typech operací, které ještě v relativně nedávné minulosti byly nemyslitelné. Konečně, stačí si vyhodnotit požadavky na zajištění politicko-vojenských ambicí deklarovaných ve Vojenské strategii České republiky. Spektrum možných

34

vojenských operací, na kterých se naši vojáci mohou podílet, se stále rozšiřuje. Vojenský profesionál musí být především schopen podílet se na obraně České republiky proti vnějšímu napadení a musí být rovněž schopen působit v mírových, záchranných a dalších typech operací. Pokud vojenský profesionál nebude k tomuto poslání připraven, společnost jej nepotřebuje. Proto jeho hlavní pracovní náplní je vzdělávat se a cvičit nebo působit v operaci. Výcvik vojáků základní služby a profesionálních vojáků jsou srovnatelné jen v hrubých rysech. Nároky na profesionálního vojáka jsou nesrovnatelně vyšší. To je i důvod, proč je příprava takového profesionála absolutní prioritou reformy Armády České republiky. Pojem „příprava“ v tomto pojetí vyjadřuje jednotnost vzdělávání, výchovy a výcviku. Jaká je úloha Ředitelství výcviku a doktrín v procesu přípravy vojenských profesionálů? Zcela zásadní. To je i jeden z hlavních důvodů, proč bylo v roce 2003 ředitelství vytvořeno. Má tři základní funkce. Především zodpovídá za individuální přípravu všech vojenských profesionálů, včetně jejich kariérového vzdělávání. Dále se významnou měrou podílí na tvorbě koncepcí

přípravy velitelů, štábů a vojsk v Armádě České republiky. A konečně je tvůrcem doktrín, předpisů a ostatních vojenských publikací pro oblast operačního použití sil české armády a jejich přípravy. Pokud se tedy vrátíme k tématu našeho rozhovoru, pro Správu doktrín, která je součástí ředitelství, není důležitější úkol než tvorba programů a ostatních publikací pro přípravu v nových podmínkách reformované profesionální armády.

Vojenská základní služba byla zrušena v loňském roce a od ledna 2005 se uvolněné funkce postupně naplňují vojenskými profesionály. Jak se realizuje jejich příprava nyní? Systém přípravy se výrazně změnil. Všichni „rekrutanti“ musí absolvovat tříměsíční základní přípravu ve výcvikové základně ve Vyškově. To platí i pro studenty brněnské Univerzity obrany. Potom následuje etapa odborné a speciální přípravy v trvání 2 až 6 měsíců, která rovněž probíhá ve Vyškově. Po úspěšném zvládnutí a ukončení těchto částí přípravy vojenský profesionál nastupuje k svému útvaru na konkrétní funkci. Základní, odborná i speciální příprava se uskutečňuje podle nových programů, které jsou již zavedeny v praxi a postupně je ověřujeme. Pokud vezmeme do úvahy, že odborná a speciální příprava je organizována po odbornostech, zjistíme, že bylo nezbytné zpracovat značné množství potřebných dokumentů. První zkušenosti ukazují, že se k obsahu některých programů musíme v příštím období znovu vrátit. Kladou totiž na výcvikovou základnu velmi vysoké požadavky. Předpokládané legislativní a organizační změny se však nerealizují takovým tempem, jak jsme předpokládali. Rovněž tak i dosažení

How to Train Military Professionals potřebné kvality instruktorů výcviku, kteří požadavky programů naplňují, je dlouhodobý proces. Předpokládám, že pracujete na zabezpečení dalších etap výcviku... Samozřejmě. Dnem 1. ledna 2006 bude zahájen výcvik v jednotkách podle nových programů. Ty by měly být distribuovány velitelům jednotek, útvarů a na jednotlivé stupně velení a řízení v Armádě České republiky. Programy jsou zpracovány diferencovaně pro všechny typy jednotek a útvarů. Budou nástrojem pro plánování a řízení přípravy. Její samotná náplň bude záležet na profesionalitě jednotlivých velitelů a zejména na tom, jak dovedou v praxi uplatnit obsah platných řádů, předpisů a služebních pomůcek. Uvědomujeme si, že řada těchto dokumentů je již zastaralá a jejich novelizace bude vyžadovat mnoho let soustředěného úsilí. To je pro nás druhá priorita a zároveň náplň edičního plánu na další období. Kromě programů bude souběžně vydána i publikace s názvem „Příprava velitelů, štábů a vojsk v Armádě České republiky“, kterou pracovně nazýváme „Výcviková doktrína“. Dokument bude mít charakter souboru obecných pravidel a bude stát na vrcholu pomyslné pyramidy všech dokumentů v oblasti vzdělávání, výchovy a výcviku příslušníků české armády. V průběhu roku 2006 budou kromě jiného vydány programy nebo spíš pravidla pro přípravu jednotek do vojenských operací a pro přípravu k začlenění do sil rychlé reakce NATO. Budeme rovněž novelizovat pomůcku řešící metody a formy přípravy v Armádě České republiky. Změny v organizaci přípravy jsou jistě významné. Není žádným tajemstvím, že intenzita a kvalita výcviku u některých jednotek zdaleka nesplňuje představy mnohých velitelů a představitelů armády. Jaké budou novinky ve srovnání s minulou nebo i současnou praxí? Především jsme se snažili pochopit, jaké jsou představy velitelů a jejich nadřízených. Do práce zpracovatelských týmů jsou zapojeni odborníci na výchovu, výcvik a vzdělávání ze všech velitelských stupňů armády, Ministerstva obrany a také řada velitelů. Především se ukázalo, že máme na čem stavět. To dokazují i výsledky našich vojáků v misích, kde prokazují vysokou úroveň své připravenosti. Na druhou stranu jsme se snažili jasně říct i to, co bychom ze současné praxe rádi odstranili, co snižuje efektivnost přípravy. Především jde o odstranění určité formálnosti. Známe případy, kdy se cvičilo „na papíře“. Pokud byly v pořádku

rozvrhy zaměstnání, záznamy o účasti a písemné přípravy, tak jednotka byla „vycvičena“, zejména pokud počet odcvičených hodin odpovídal programům. Proto v nových programech nebudou žádné počty hodin, ale požadavky na připravenost. Bude na veliteli, jak se rozhodne – důležitý je výsledek. Může se podle skutečné úrovně vycvičenosti svých podřízených zaměřit na oblasti, kde jsou nedostatky, anebo potlačit tematiku, která je dobře zvládnuta. Písemná příprava, pokud ji bude potřebovat, není pro kontrolní orgány, ale pro jeho potřebu. Samozřejmě, jsou praktická zaměstnání, zejména s výzbrojí a technikou, kdy příprava bude vyžadovat více pozornosti, a tam bude muset mít odpovídající řídící dokumentaci. To ovšem předpokládá značnou samostatnost velitelů… Ano, byli bychom rádi, kdyby se samostatnost velitelů zvýšila. Předpokladem také je zvýšení jejich pravomocí a samozřejmě především jejich zodpovědnosti. Chceme, aby velitelé měli odpovídající důvěru a měli také čas prokázat své schopnosti. Nadřízený velitel nebo jiný orgán by měl osobně řídit kontrolní zaměstnání podřízené jednotky konané až po ukončení předem stanovené etapy přípravy. Tam její velitel prokáže, že jeho práce byla efektivní. Pokud výsledky nebudou odpovídající, předchozí etapa se může opakovat, stejně tak i kontrolní zaměstnání. Rozhodně by neměla pokračovat praxe, že na kontrolu výcviku jezdí štáby o dva i více stupňů vyšší. Tento systém klade mimořádné nároky na hodnocení. Jak jste řekl, kritériem připravenosti bude reálný stav. Jak jej však objektivně měřit? To lze například u střeleb, ale co kupříkladu v taktické přípravě? Máte pravdu. To není jen o stanovení pravidel, ale také o vypěstování kultury řídící práce. Určitě bude trvat delší dobu, než se to naučíme. Tento problém řeší většina armád, včetně armády USA. Jen těžko se lze vyhnout subjektivním soudům. Na druhou stranu, ani to není vždy na škodu. Bude záležet na „rukopisu“ velitele, na jeho náročnosti a profesionalitě. Z historie víme, že existovaly jednotky, které se v boji vyznačovaly mimořádnou bojeschopností. To byl výsledek práce náročného velitele, jenž byl úspěšnější než jeho kolegové. Tak to bude vždy.

operacích“ a „Doktríny činnosti AČR v národních operacích na území České republiky“. Ty budou rozpracovány do publikací „Pozemní sily ve vojenských operacích“ a „Vzdušné síly ve vojenských operacích“. Tyto dokumenty, spolu s doktrínami NATO, které jsou postupně překládány do češtiny, tvoří základ pro taktické publikace, které budou využitelné v denní činnosti velitelů jednotek a útvarů. Samozřejmě, že zpracováváme i další „polní“ předpisy pro jednotlivé druhy vojsk a služeb. Tvorba těchto publikací je složitý proces i proto, že se nedostatečně rozvíjí naše česká vojenská operační teorie. Odborná veřejnost, ale ani vojenské školy nejsou motivovány k diskusi o operačních a taktických záležitostech. Prostě jsme příliš zaneprázdněni změnami organizačních struktur, redislokací, organizací vysílání do misí a dalšími úkoly dne. Máte před sebou ohromný rozsah práce. Vidíte na její konec? Optimismus je nám vlastní, musí ovšem vycházet z reálných podkladů. Správu doktrín tvoří tým zkušených a pracovitých lidí, kteří se postupně učí a zdokonalují. Naše dosavadní zkušenosti však ukazují, že bez zapojení vojenských škol, velitelů i štábů bude tato práce trvat daleko delší dobu, než bychom potřebovali. Proto se snažíme hledat cesty, jak sbírat, soustřeďovat a analyzovat poznatky a zkušenosti z misí a z výcviku vojsk, abychom mohli správně a včas reagovat na potřeby praxe. Také o tom je výstavba profesionální armády.

Obsah přípravy závisí na doktrínách a bojových řádech. Jaký je stav jejich novelizace a zpracování? Historická zkušenost ukazuje, že armády se vždy připravovaly podle taktiky poslední války. Je známou skutečností, že operační prostředí, ve kterém naše armáda může působit, se v posledním období dramaticky mění a bude se měnit i v budoucnosti. Proto se výrazně novelizuje převážná většina doktrín Severoatlantické aliance. To se týká všech členských zemí NATO. Například v USA v současné době přepracovávají 65 % z celkového počtu operačních a taktických publikací. V loňském roce byla novelizována Doktrína Armády České republiky. Intenzivně pracujeme na tvorbě „Doktríny účasti AČR na mnohonárodních

35

How to Train Military Professionals What influenced you in thinking about the new and reformed Armed Forces of the Czech Republic? The build-up of the professional armed forces is a task that has been solved and is being continually solved by many NATO countries. From a series of discussions held with Alliance counterparts was found a basic experience: professionalization is a long-term process that affects all areas of life of the military forces. This process cannot be done administratively nor we are able to accelerate it artificially, but it must be stroked heavily. It is important to explain two things. First, in what rests the substance of change, i.e. what is in fact the difference between armed forces composed of the conscripts and an armed forces of the military professionals and what are the priorities and successive steps of our job?

In what do you see the substance of change? There were several reasons why the Czech Republic abolished the “conscript” system of complementing its armed forces: starting from the relationship of young generation to the military service up to a necessity to significantly increase operational capabilities. Currently, the ACR personnel are involved in such types of operations that would have been unthinkable relatively recently. Finally, just look at the requirements to provide for the political and military ambitions as they are presented in the Czech Republic Military Strategy. The spectrum of possible military operations in which our soldiers may participate constantly expands. The military professional must first of all be capable of participating in the defense of the Czech Republic against an external enemy and must be also able to operate in peacekeeping, rescue and other types of operations. When the military professional is not prepared for these missions, then society does not need him. Therefore, his main job is to educate and train himself and to participate in operations. The training of the basic service soldiers and that of professional soldiers is comparable

36

Karel Kühnl, the Minister of Defense stated during the November command session: “In a way, the year 2006 will be exceptional. The Czech Armed Forces (ACR) will enter into their fourth year of the reform and they will prove that they have met their first important goal, i.e. achievement of the initial operational capabilities.” The year 2006 will be also a year of intensive preparation of the first task force. The Vyškov Training and Doctrine Directorate personnel participate significantly in the development of all necessary documents and regulations. We talked about the needs necessary to achieve the optimum level of training proficiency of the Czech Republic Armed Forces personnel with the Training and Doctrine Directorate Deputy Director, Colonel Vladimír Karaffa, Chief of the Doctrine Center. only in several rough aspects. The demands on professional soldier are much higher. That is also the reason why the preparation of such a professional is an absolute priority of the reform of the Czech Armed Forces. The term “preparation” in this sense expresses a commonality of education and training. What is the mission of the Training and Doctrine Directorate in this process of preparation of military professionals? Entirely principal. That is one of the reasons why the Directorate was established in 2003. The Directorate has three main mis sions. First of all, it is responsible for individual prepara tion of all military professionals, including their career education. Further, it significantly contributes to the creation of conceptions of preparation of the commanders, staffs and troops of the Czech Armed Forces. And finally, it is a creator of doctrines, regulations and other military publications for the area of operational employment of the Czech Armed Forces and their preparation. Thus, when we go back to the topic of our interview, there is no other more important task for the Doctrine Center, which is a part of the Directorate, than the creation of programs and other publications to prepare the reformed professional armed forces for new conditions. The conscript service was cancelled in the last year and from January 2005 the free slots are gradually filled in with military professionals. How is their preparation realized now? The system of preparation has changed a great deal. All “recruits” must pass a threemonth basic preparation in the Vyškov Training Base. The same holds also for the Defense University students. Then follows professional and special training in duration of 2 up to 6 months, which is also in Vyškov. Having successfully completed these parts of preparation, the military professional assumes a specific position in his unit.

The basic, professional and special preparation is carried out according to new programs, which are already implemented in practice and we are gradually verifying them. Considering that professional and special preparation is organized by specialties, we find that it is necessary to prepare many documents. The first experience shows that we must re-evaluate the content of some program in the future, because their requirements on the training base are very high. However, the assumed legislative and organizational changes are not being made as quickly as we had expected. Also, it is a longterm process to achieve the needed quality of the training instructors who fulfill the program requirements. I suppose that you are preparing the support of another stages of training… Of course. On 1 January 2006 training of units according to new programs will commence. They should be distributed to the unit and large unit commanders and to the individual Czech Armed Forces control and command levels. The mentioned programs are developed and tailored for all different types of units. They will be a tool for planning and controlling the preparation. The content of preparation itself will be dependent on the professionalism of individual commanders and especially on how they exercise the content of manuals, service regulations and routine orders in practice. We realize that a lot of these documents are obsolete and that updating them will require many years of concentrated effort. This is our second priority and, at the same time, the content of our publishing scheme for the next period. Simultaneously with these programs, a publication “Preparation of Commanders, Staffs and Troops in the Czech Armed Forces”, whose working title is “Training Doctrine” will be published. This document will have the character of a set of common regulations and will be placed on the peak of the hypothetical pyramid of all documents in the field of education and training of the ACR personnel. Among others, during 2006, programs or better-stated regulations for preparation of units for military operations and for preparation for integration into the NATO Rapid Reaction Force will be published. We shall also up-date a document focused on the methods and techniques of preparation in the Czech Armed Forces.

Changes in organization of preparation are certainly significant. It is not a secret that intensity and quality of training at some units is far from being in line with ideas of many commanders and representatives of the armed forces. How will new approaches compare with the practice of recent or even present times? First of all, we tried to understand what the ideas of commanders and their superiors were. The education and training specialists from all command levels of the armed forces, the Ministry of Defense as well as many commanders participate in the development of education and training documents. It also showed that we have a lot of to lean on. This is also supported by the results of our soldiers on missions, where they show their high level of their readiness. On the other hand we tried to say clearly what we would like to exclude from the present practice, i.e. to remove everything that diminishes the effectiveness of preparation. We would like to eliminate a degree of formality. We know the situations when units are trained only “on paper”: when the curriculum, presentation and written preparation was O.K., then this unit was “trained”, especially when the number of lessons taught was in accord with the programs. That is why in new programs there will not be any set number of lessons, but only requirements for readiness. It will be up to the commander to decide, since the result will be important. In accordance with the actual training level of his subordinates, he can focus on the areas where the shortages are or reduce the subjects that are going well. Written preparation, if any, will not be for inspection authorities, but for his needs. Of course, during the practical exercises, especially with equipment and armament, the preparation will require more attention and he will have to have the appropriate inspection documentation. This, however, assumes a rather high level of independence of commanders… Yes, we would like the independence of commanders to be higher, but it also requires raising their competencies and especially their responsibilities. We would like commanders to have the appropriate confidence and time to prove their abilities. Higher commander or other authorities should personally inspect the control lessons held after the completion of predetermined preparation stage. During these control lessons the unit commander will prove that his work was effective. If the results are not satisfactory, the previous stage can be repeated as well as the control lessons. There would certainly not be a practice where staffs of two or more levels higher inspect the training.

need not always be to the detriment of the matter. It will always depend on the “signature” of the commander, his demanding nature and professionalism. From history we know that there existed units, which were characterized by exceptional combat capability in fighting. This was a result of the work of a demanding commander who was more successful than his counterparts, and this will be true forever. The content of preparation depends on doctrines and field manuals. What is the state of their updating and development? Historical experience reveals that armed forces have always prepared in line with the tactics of the previous war. It is a known fact that the operational environment in which our armed forces can operate has dramatically changed recently and it will certainly change in the future, either. Therefore, most NATO doctrines are being significantly updated and this refers to every NATO member country. For example,

currently in the U.S., 65 % of the total number of operational and tactical publications is being re-worked. In the last year, the Doctrine of the Czech Republic Armed Forces was updated. We are intensively working on creating the “Doctrine of the ACR Participation in Multinational Operations” and the “Doctrine of the ACR Activities in National Operations in the Czech Republic Territory”. They will be worked out into the publications “Ground Force in Military Operations” and “Air Force in Military Operations”. These documents together with NATO doctrines, which are gradually being translated into the Czech language, will form a basis for tactical publications that will be used in the commander’s day-to-day activities with troops. We are also developing other “field” regulations for individual branches and services. Creation of these publications is a complicated process because Czech military theory is not sufficiently developed, either. The professional public, but also the military schools, are not motivated to discuss operational and tactical issues. We are too much involved in changes of organizational structures, re-stationing, organization of deployment to missions and other tasks of the day. It is an enormous amount of work you have in front of you. Do you see the end of it? We are optimistic, but our optimism must stem from real grounds. The Doctrine Center consists of experienced and laborious people, who learn and mature all the time. However, our experience shows that without the participation of military schools, commander and staff, this job will take much longer. That is why we are looking for ways to collect and analyze lessons learned from missions and from the training of troops; to be able to respond to the needs of practice correctly and in time. This is also what the buildup of the professional armed forces is about. Prepared by Jan Procházka

This system has very high demands on the evaluation. As you said, the criterion of readiness would be an actual state. But, how will it be measured objectively? This can be done for example with shooting, but what about with tactical preparation? You are right. This is not only about establishing the rules, but also about fostering a culture of supervisory work. It will certainly be a long time before we learn it. Many armed forces are solving this problem, including the U.S. Armed Forces. Subjective judgment can hardly be avoided, but on the other hand this

37

Létání Již potřetí se české vzdušné síly aktivně zapojily do mezinárodního leteckého cvičení NATO Air Meet 2005, které se uskutečnilo v září letošního roku na norské letecké základně Orland. Cvičení se zúčastnila více než stovka bojových letounů ze šestnácti zemí, konkrétně z Norska, USA, Kanady, Velké Británie, Německa, Francie, Španělska, Portugalska, Polska, Estonska, Belgie, Nizozemska, Turecka, Řecka, Rumunska a České republiky. Českou republiku zde reprezentovala šestice proudových letounů L-159 ALCA ze základny taktického letectva v Čáslavi a jeden dopravní letoun An-26 ze základny dopravního letectva v Praze-Kbelích.

For the third time, the Czech Air Force participated in the NATO Air Meet 2005 multinational air exercise that took place at the Orland Airbase (Norway) in September 2005. The exercise included more than one hundred combat aircraft from sixteen countries; namely Norway, USA, Canada, the United Kingdom, Germany, France, Spain, Portugal, Poland, Estonia, Belgium, the Netherlands, Turkey, Greece, Romania and the Czech Republic. The Czech Republic was represented by six L-159 ALCA jet fighters from Čáslav Tactical Air Force Base and one An-26 transport aircraft from Prague-Kbely Transport Air Force Base.

lavním cílem cvičení NAM 05 bylo již tradičně praktické prověření všech procedur nutných pro vedení bojové činnosti letectva. Největší důraz byl kladen na mise COMAO (Composite Air Operation), tedy letecké operace, při kterých společně létá mnoho desítek letounů různých typů a určení. Přestože tyto typy operací byly hlavní náplní připraveného programu, v Norsku se procvičovaly i menší operace, zaměřené například na přímou leteckou podporu pozemních jednotek (CAS). Vzhledem k vysoké náročnosti cvičení se ho účastnili jen ti nejzkušenější letci, avšak i oni se museli připravovat řadu měsíců předtím. Vlastnímu cvičení předcházel čtyřtýdenní kurz TLP (Tactical Leadership Program), v rámci něhož belgičtí instruktoři školili české i další zahraniční piloty ve způsobech vedení bojové činnosti. Velkou pozornost bylo nutné věnovat například

H

38

guarantee survival even in such cold water. As the Czech Air Force does not possess these overalls, our fliers had to borrow them from the Swedish Armed Forces. Weather became a symbol of this international exercise as well. Very low temperatures, practically unceasing rain and strong wind complicated the work of all participants. The adverse weather was also a reason for canceling many sorties. However, it did not lower the significance or the benefits of the exercise. As pilots say, a flight itself is only the icing on the cake or a reward for a well-done job, because handling the difficult and demanding pre-operation procedures is much more important. The task of joint operations planning was fully accomplished. The Czech pilots were divided in two groups; one was flying and the other planned missions for the following day, when they changed the roles. Undoubtedly, the ground personnel of the Čáslav and Kbely airbases also significantly contributed to the successful deployment of our airplanes in Norway. The exercise provided ideal conditions for training air operations conducted from a reserve airfield by a squadron that which was equipped merely with its own supplies, which it brought.

záchranným prostředkům, neboť většina operací probíhala nad Severním ledovým oceánem, kde se teplota vody pohybovala mezi 5 až 10 stupni Celsia. V případě katapultáže bez speciální výbavy by pilot v této vodě přežil jen pár minut. Každý se tak před letem oblékal do speciální neoprénové kombinézy, která by mu zajistila přežití i ve velmi studené vodě. Vzhledem k tomu, že tyto kombinézy naše letectvo nevlastní, bylo nutné je na cvičení zapůjčit od švédské armády. Jedním ze symbolů letošního mezinárodního cvičení se stalo také počasí. Velice nízké teploty a prakticky neustálý déšť a silný vítr komplikovaly práci všem jeho účastníkům. Nepříznivé počasí také způsobilo, že mnoho misí bylo nutné zcela zrušit. I tak ale mělo cvičení obrovský význam a přínos. Jak sami piloti říkají, konkrétní let je již jen jakousi třešničkou na dortu, odměnou za odvedenou práci. Mnohem důležitější je totiž zvládnout

celý proces přípravy na danou operaci, který je nesmírně složitý a náročný. Plánování společných leteckých operací se dařilo plnit stoprocentně. Čeští piloti byli rozděleni na dvě skupiny s tím, že jedna vždy létala a druhá celý den plánovala mise na den následující, kdy se vše zase obrátilo. Nemalý podíl na úspěšném nasazení všech našich letounů v Norsku měl pochopitelně i čáslavský a kbelský pozemní personál. Cvičení představovalo ideální způsob, jak si ověřit možnost působení letky ze záložního letiště jen s tím vybavením, které si s sebou přiveze. Čeští letci byli na cvičení NATO Air Meet 2005 velice úspěšní, o čemž svědčí i některá vítězství ve cvičných vzdušných soubojích. Nicméně, objevily se i některé nedostatky. A tak pokud chceme držet krok se svými spojenci, je třeba létat a cvičit ještě intenzivněji než dosud.

T

nad Severním ledovým oceánem Flying above the Arctic Ocean

raditionally, the main objective of the NAM 05 exercise has rested in practicing all the procedures needed for air combat operations. The biggest emphasis was laid on COMAO (Composite Air Operation), i.e. air operations involving many aircraft of various types and roles. Notwithstanding that these operations formed the main part of the exercise schedule, the airmen also trained smaller operations focused, for instance, on the close air support of land forces. With regard to the high demands of the exercise, only the most experienced pilots could participate in it; however, they also had to undergo a special preparatory training that took several months including the TLP (Tactical Leadership Program) Course, in the framework of which Belgian instructors trained Czech and other foreign pilots in methods of conducting air operations. For instance, high attention had to be paid to rescue equipment, since most operations took place above the Arctic Ocean, where the water temperatures ranged from 5 to 10°C. Without the special survival equipment, ejected pilots would survive in the water only a few minutes. Prior to their take-off, pilots and crews had to put on special neoprene overalls, which

The Czech pilots reaped a high success in the NATO Air Meet 2005 Exercise as proved by several won mock air clashes. Nonetheless, we have also noted some insufficiencies. Thus, if we want to keep pace with our allies, it is necessary to increase the intensity of flying practice and air training even higher that it has been so far. Tomáš Soušek

39

Vydání nového mapového díla je významné především z důvodu, že Armáda České republiky prvním lednem roku 2006 přechází v oblasti práce s mapami pouze na souřadnicový systém WGS 84, podle kterého pracují všechny armády začleněné v NATO a který je v nových mapách zapracován. V rámci spolupráce s integrovaným záchranným systémem a orgány krizového řízení je armáda připravena tento ucelený systém map poskytnout i civilním složkám státní správy a samosprávy. Při příležitosti ukončení prací na edici nového mapového díla předal náčelník Generálního štábu dvanáct kilogramů vážící pamětní alba topografických map České republiky v měřítku 1: 50 000 zástupcům zahraničních topografických služeb.

Začátkem prosince letošního roku se v Dobrušce setkali zástupci geografických služeb USA, Velké Británie, sousedních států České republiky, tedy Německa, Rakouska, Polska a Slovenska, a představitelé státní správy i místní samosprávy. Příslušníci Vojenské geografické služby a Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu zde do rukou náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálporučíka Pavla Štefky slavnostně předali dokončené nové mapové dílo.

A Milestone in the History of Military Mapping

Historický mezník vojenského mapování

edná se o soubor topografických map v měřítku 1 : 25 000, 1 : 50 000 a 1 : 100 000 (včetně mapy České republiky v měřítku 1 : 250 000), který je určen k zabezpečení obrany naší republiky i Severoatlantické aliance. Je zpracován podle standardů NATO a doplňuje mozaiku mapových děl vyspělých evropských států v ucelený systém. Opírá se o bohaté historické zkušenosti našich vojenských geografů a kartografů a zároveň svým grafickým ztvárněním odpovídá moderním estetickým požadavkům. O tom, že vydání tohoto mapového díla je jedním z nejvýznamnějších mezníků v geografickém zabezpečení obrany státu po druhé světové válce, vypovídá i skutečnost, že za období posledních dvou set padesáti let, přesněji od roku

J

1763, kdy se uskutečnilo historicky první vojenské mapování na území České republiky, je toto mapové dílo pátým dokončeným souborem vojenských map. Za zmínku stojí, že nejstarší mapa Čech, jejímž autorem je Mikuláš Klaudián, vznikla v roce 1512. Je orientována k jihu, nemá číselné ani grafické měřítko, ani zeměpisnou síť. Důležité cesty, na zachovaném výtisku ručně kolorované, řadí tuto mapu také mezi první mapy cestovní. Obrazová část listu zachycuje mimo jiné erby jednotlivých zemí a měst, postavu tehdejšího panovníka Ludvíka II., citáty z bible, náboženské výjevy a je zakončena satirickými alegoriemi náboženských a politických poměrů v Čechách na počátku 16. století. Mapa byla vyryta do dřeva v roce 1517 a vytištěna o rok později. Je první mapou zemského celku ve střední Evropě a sloužila po celá desetiletí jako podklad pro zpracování četných dalších map. Ale zpět k novému mapovému dílu. Na vývoji a přípravě digitálních technologií pro tvorbu topografických map začali v Dobrušce, tehdy ještě ve Vojenském topografickém ústavu, pracovat již v roce 1994. Byl zpracován „Úvodní projekt tvorby a obnovy topografických map po roce 1995“, který se stal podkladem pro další práce spojené s tvorbou nového mapového díla. Formu, obsah a kvalitu vznikajícího souboru map výrazně ovlivnila spolupráce se špičkovými odborníky bývalého Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. Ti vtiskli mapovému dílu tvář, která ho řadí mezi nejlepší soubory map na světě. Zásadní vliv na vývoj tohoto díla mělo začlenění České republiky do Severoatlantické aliance a posléze do Evropské unie. Tyto kroky přispěly k navázání a intenzivnímu rozvoji vzájemně výhodné spolupráce s geografy nejvyspělejších států Evropy a celého světa. Jako nejvýznamnější se ukázala spolupráce s Národní mapovací agenturou Spojených států amerických, jejíž pracovníci se podíleli na odborné přípravě personálu a výcviku našich specialistů. Zároveň dobrušským poskytli finanční pomoc ve výši více než sto milionů korun k zavedení moderních digitálních technologií jak pro získávání a zpracování podkladů, tak pro vlastní tisk map.

At the beginning of December 2005, representatives of the geographic services from the USA, United Kingdom and all our neighboring countries, i.e. Germany, Austria, Poland and Slovakia, together with delegates of governmental entities and regional self-administration, arrived in Dobruška to attend a ceremonial meeting in which the ACR Chief of General Staff LTG Pavel Štefka received a new map product from the hands of personnel of the Military Geographic Service and the Military Geographic and Hydrometeorological Office. he product is composed of a collection of topographic maps in the following scales: 1:25,000, 1:50,000 and 1:100,000 (including a 1:250,000 map of the Czech Republic) and is designed to be used in the defense of our country as well as by the North Atlantic Alliance. The collection has been elaborated in accordance with NATO standards to complement the mosaic of map products used by developed European countries in a comprehensive system. It is based on rich historical experience of our military geographers and cartographers, and its graphic layout meets modern esthetical criteria. In order to highlight that publishing this map product is a milestone in the history of the military geographic service after the end of the second world war, it is necessary to mention the fact that it is just the fifth completed collection of military maps since 1763, when historically military mapping first took place in the territory of the Czech Republic.

T

Worth mentioning is also the curiosity that the oldest map of Bohemia, the author of which is Mikuláš Klaudián, was made in 1512. This map without geographic grid is oriented south and has neither numeric nor graphic scale. Owing to the indication of important roads, which were colored by hand in this well-preserved sheet, the product is ranked among the first roadmaps. The illustrations on the sheet show, among others, coat-of-arms representing various towns and countries, the figure of the King Lewis II, quotations from the Bible, religious scenes and satirical allegories depicting the religious and political environment in Bohemia at the beginning of the 16th century. The map was engraved in wood in 1517 and printed in the following year. As the first product mapping the large territory of Central Europe, the map was used as a pattern for making many other maps for decades. Let us return to the new map product. Development and preparation of digital technologies for making topographic maps started at the then Military Topographic Institute in Dobruška as early as 1994. Its personnel elaborated the “Initial Project for Making and Reconstructing Topographic Maps after 1995”, which was used as a basis for other work connected with creating the new map product. The form, content and quality of the newly developed collection of maps was considerably influenced by cooperation with top specialists of the former Military Geographic Institute in Prague, who shaped the product into one of the best map works worldwide. Incorporating the Czech Republic into the North Atlantic Alliance and later into the European Union had a fundamental effect on development of this map product. These steps contributed to establishing and developing the mutually fruitful cooperation with geographers from the most advanced European and world countries. The collaboration with the US National Imagery and Mapping Agency, the personnel of which were engaged in specialized training and instruction provided for our specialists, turned out to be the most significant. At the same time, they rendered geographers from Dobruška a grant exceeding one hundred million CZK to introduce modern digital technologies for data gathering and processing as well as printing the maps. The significance of publishing the new map product also lies in the fact that on 1st January 2006, the CR Armed Forces will start using only the WGS84 system of coordinates, which has already been included in the new maps and is employed by all NATO armed forces. Within the framework of cooperation with the Integrated Rescue System and crisis management bodies, the armed forces are also ready to offer this comprehensive collection of maps to civil governmental and self-administrative authorities. At the ceremony of completing the new map product, the Chief of General Staff presented the representatives of foreign topographic services with 12 kg commemorative volumes containing the 1:50,000 topographic maps of the Czech Republic. CAPT Pavla Poláková

Hap

r a e Y w e N py




ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY DNES

Photo: Radko Janata

4/2005

We Are a Reliable Partner

CZECH ARMED FORCES TODAY ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY DNES Quarterly / Čtvrtletník

Generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer společně s manželkou přijal patronát nad dětským stonožkovým hnutím „Na vlastních nohou“. „Tyto děti si velmi dobře uvědomují, jak důležité jsou hodnoty naší společnosti, které hájí i Severoatlantická aliance. Jednají velice přímo v rovině děti dětem, lidé lidem. Tato generace jednou bude rozhodovat, jakým směrem se vydáme, a k tomu mají velice dobrý základ,“ uvedl Jaap de Hoop Scheffer při setkání se „stonožkovými“ dětmi v bruselské centrále NATO. Prezidentka hnutí Běla Gran Jensenová společně s vojenským novinářem Janem Procházkou předala generálnímu tajemníkovi NATO knihu „Létáme spolu jen do války“, která mapuje pět let spolupráce Stonožky s českými příslušníky mírových jednotek v zahraničí a byla vydána Agenturou vojenských informací a služeb. Tuto knihu děti také osobně předaly všem šestadvaceti velvyslancům z jednotlivých členských zemí Aliance.

The NATO Secretary General Jaap de Hoop Scheffer, together with his spouse accepted a patronage over the children Centipede “On Own Feet” movement. “These children realize very well how important the values of our society are that are also protected by the North Atlantic Alliance. They act very openly at the children-to-children, people-to-people level. This generation will decide what direction we will set out on in the future and they have a very good basis for it,” stated Jaap de Hoop Scheffer during a meeting with the “Centipede” children in the NATO HQs in Brussels. The President of the movement Běla Gran Jensen, together with the military journalist Jan Procházka handed to the NATO Secretary General a book “Flying Together Only to War”, which maps five years of co-operation of the Centipede movement with the Czech personnel of peace units abroad and which was published by the Military Information and Service Agency. The children personally handed this book to all twenty-six ambassadors of NATO member countries.

4/2005 Published by CR MoD – Military Information and Service Agency Vydává Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb Address / Adresa: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6-Dejvice Czech Republic Tel.: + 420-973 215 553 Tel./fax: + 420-973 215 569 Identification number / IČO: 60162694 http://www.army.cz Number / Číslo: 4/2005 Date of publication: 22 December 2005 Den vydání: 22. 12. 2005 Editor-in-chief / Šéfredaktor: Jan Procházka Editor: Jarmila Xaverová Layout / Grafická úprava: Jarmila Jarešová Translation / Překlad: Defense Language Institute Vyškov Printed by / Tisk: PRESS SERVIS, Praha 4

OBSAH

CONTENTS

Náš host: velvyslanec České republiky při NATO Štefan Füle ......................................................... 2 2006 – dosažení počátečních operačních schopností ....................................... 7 Uznání pro české vojáky .................................. 10 Podporujeme spravedlivé řešení ...................... 13 Zůstáváme ostražití .......................................... 14 Pomoc Albánii ................................................... 17 Radostná a pravdivá chvíle ............................. 18 Bagdád – nic nelze podcenit ........................... 20 Únos se naštěstí nekonal ................................ 25 Každý den je jiný… .......................................... 28 „Acta, non verba“ – Činy, nikoli slova .............. 32 Jak cvičit vojenské profesionály ...................... 34 Létání nad Severním ledovým oceánem ........ 38 Historický mezník vojenského mapování ...................................... 40

Our Guest: Czech Republic Ambassador to NATO Štefan Füle ......................................................... 2 2006 – a Year of Achieving Initial Operational Capabilities ..................................... 7 Recognition to Czech Soldiers ........................ 10 We Support a Just Solution ............................. 13 We Remain Watchful ....................................... 14 Help for Albania ................................................ 17 A Moment of Joy and Truth .............................. 18 Baghdad – Nothing Should Be Underestimated .............................. 20 Fortunately, Abduction Did Not Take Place ..... 25 Every Day Is Different… .................................. 28 “Acta, non verba” – Actions, Not Words ........... 32 How to Train Military Professionals ................. 34 Flying above the Arctic Ocean ......................... 38 A Milestone in the History of Military Mapping ..... 40

Distributed to units of the armed forces by AVIS. V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS, Rooseveltova 23 161 05 Praha 6-Dejvice Czech Republic tel. + 420-973 215 602 Registration number Evidenční číslo: MK ČR E 7141 ISSN 1212-97-55 © CR MoD Military Information and Service Agency MO ČR – AVIS

Photos: NATO Press Center