John Ronald Reuel Tolkien 3. ledna 1892 - 2. září 1973
Johanes James Happy
Úvod John Ronald Reuel Tolkien, CBE (3. ledna 1892 - 2. září 1973) byl anglický spisovatel, básník, filolog a univerzitní profesor, známý zejména jako autor klasické fantasy např. Hobbita a Pána prstenů. Tolkien byl profesorem anglosaské angličtiny v Oxfordu v roce 1925 - 1945, a profesorem anglického jazyka a literatury v roce 1945 - 1959. Byl blízkým přítelem CS Lewise – oba byli členy neformální literární skupiny známé jako Inklings. 28. března 1972 obdržel od královny Alžběty II. Řád Britského Impéria. Většina jeho děl se nachází ve stejném, velmi rozsáhlém a propracovaném světě jménem Arda. Vymyslel sáhodlouhou historii světa, vymyslel jazyky a básně. Toto vše Tolkien nazýval souhrnně legendárium. I když mnoho jiných autorů publikovalo fantasy díla před Tolkienem, Hobbit a Pán prstenů se proslavily, když byly zveřejněny brožované v USA, a to vedlo přímo k obnově populárního žánru. To také způsobilo, že se Tolkien všeobecně považuje za "otce" moderní fantasy literatury - nebo přesněji - vysoké fantasy. Tolkienovými spisy se inspirovalo mnoho dalších fantasy děl a v roce 2008 ho The Times zařadil na šesté místo seznamu 50 největších britských spisovatelů od roku 1945.
Tolkienovi předci Většina Tolkienových předků byli řemeslníci. Tolkienova rodina měla své kořeny v německém království Sasko, ale žili v Anglii od 18. století. Příjmení Tolkien je poangličteno od Tollkiehn (tj. německy tollkühn, "šíleně smělý"). Tolkienovi prarodiče z matčiny strany, John a Jane Edith Suffield, byli Babtisti, žili v Birminghamu a vlastnili obchod v centru města. Rodina Suffieldů spustila různé firmy ve stejné budově, tzv. Lamb House, od začátku 19. st. Od roku 1810 tam měl Tolkienův pra-pra dědeček William Suffield knihkupectví a papírnictví. Jana Suffield, tam v roce 1826 řídila obchod s textilem.
Dětství
John Ronald Reuel Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v Bloemfonteinu hlavním městě Oranžského svobodného státu (dnes provincie Svobodný stát, který je součástí Jižní Afriky) Arthurovi R. Tolkienovi (1857-1896), anglickému bankovnímu manažeru a jeho ženě Mabel (1870-1904). Pár se oddal v Anglii, když byl Arthur povýšen do čela Bloemfonteinského úřadu britské banky. Tolkien měl mladšího bratra jménem Hilary Arthur Reuel, který se narodil 17. února 1894. Jako dítě byl Tolkien pokousán sklípkanem v zahradě, což je událost, která se později odráží v jeho povídkách. Když mu bylo tři, přijel do Anglie s matkou a bratrem na rodinné setkání. Jeho otec však zemřel v Jižní Africe na revmatickou horečku. Tolkien pak žil se svými rodiči v Stirling Road, v Birminghamu. Brzy nato, v roce 1896 se přestěhovali do Sarehole , pak do vesnice Worcestershire, později připojené k Birminghamu. Bavilo ho zkoumání Sarehole Mill, Moseley Bog, Clent Hills a Malvern Hills. Zážitky z dětství byly později zdrojem inspirace pro scenérie v jeho knihách. Tolkiena učila jeho matka doma, byl dychtivým žákem. Získal rozsáhlé znalosti botaniky, ale nejoblíbenějšími hodinami byly lekce jazyků. Matka ho proto naučila velmi záhy základům latiny. Ve věku čtyř let už uměl číst a brzy nato i psát. Krátce navštěvoval Školu svatého Filipa, absolvoval Školu krále Edwarda v Birminghamu i Exeterskou kolej v Oxfordu. Tolkienova matka zemřela na akutní komplikace cukrovky v roce 1904, kdy bylo Tolkienovi 12. Dožila se 34 let, asi tak dlouho, jako osoba s diabetes mellitus typu 1 mohla žít bez léčby-inzulínu. Inzulín byl objeven až dvě desetiletí později. Tolkien pak vyrůstal v Edgbastonu v oblasti Birminghamu. Bydlel tam ve stínu budovy Perrott's Folly a viktoriánské věže Edgbaston, což může mít vliv na obrázky temných věží jeho děl. Dalším silným vlivem byly romantické středověké malby Edwarda BurneJonese.
Tolkienovo mládí V roce 1911, v Birminghamu, si Tolkien a jeho tři přátelé, Rob Gilson, Geoffrey Smith a Christopher Wiseman, vytvořili klub jménem "TCB" tzn. "Čajový klub a Barrovijská společnost " vychází z náklonnosti k pití čaje z Barrow čajovny z blízkosti školy, a nezákonně ve školní knihovně. Po ukončení školy, zůstali členové v kontaktu, a často se scházeli v Londýně. Pro Tolkiena byla tyto setkání silná motivace k psaní poezie. V létě roku 1911 jel Tolkien do Švýcarska na výlet, později přiznává, že Bilbova cesta napříč Mlžnými horami ( "včetně sjezd dolů po kluzkých kamenech do borových lesů ") se přímo opírá o jeho dobrodružství. Tolkien začal studovat na Exeter College v Oxfordu.
Manželství Když mu bylo 16, potkal dívku Edith Mary Bratt, která byly o tři roky starší, bydleli ve stejném penzionu. Podle Humphrey Carpenterové: Ronald bral Edith do Birminghamských čajoven, zejména do jedné, která má balkon s výhledem na chodník. Tam si sedli a házeli kostky cukru do klobouků kolemjdoucích ... Oba byli sirotci, co potřebují náklonnost a skvělě se tak k sobě hodili. V létě 1909 si vyznali lásku. Ronaldův opatrovník, otec Francis Morgan si myslel, že Edith Ronalda jen rozptyluje a byl vyděšen, že je Tolkien vážně spojen s protestantskou dívkou. Zakázal mu se s ní stýkat i mluvit a dokonce i dopisovat , dokud jí nebylo jedenadvacet. Tolkien nedbal zákazu na dopisování, dokud mu otec Morgan nezačal vyhrožovat ukončením studia. Večer při svých 21. narozeninách, Tolkien napsal Edith o své lásce a požádal ji o ruku. Edith odpověděla, že již přistoupila na svatbu s jiným mužem, ale že tak učinila proto, že uvěřila, že na ni již Tolkien zapomněl. Setkali se pod železničním viaduktem a jejich láska byla obnovena; Edith vrátila její snubní prstýnek a oznámila, že si vezme Ronalda. Kvůli svatbě Edith konvertovala na Katolickou víru. Edith a Ronald Tolkienovi se vzali 22. března 1916 v městečku Wawrick.
Světové války Spojené království se zapojilo do první světové války, a Tolkien se dobrovolně přihlásil k vojenské službě. V Britské armádě nastoupil jako druhý nadporučík v Lancashire Fusiliers. Trénoval jedenáct měsíců s 13. (rezervním) praporem v Cannock Chase v Staffordshire. Poté byl převeden na 11. prapor do BEF(British Expeditionary force), která dorazila do Francie dne 4. června 1916.
Později napsal:
Mladí důstojníci byli vyřazeni, lidé padali po desítkách. A oddělení od mé ženy ...To bylo jako smrt....
Tolkien sloužil jako úředník signály během bitvy na Sommě a účastnil se bitvy o Thiepval Ridge. Tam ho 27. října 1916 skolila příkopová horečka, onemocnění přenášené blechami, které bylo běžné v neutrální zemi. Tolkien byl 8. listopadu 1916 poslán do Anglie. Mnozí jeho nejdražší přátelé byli zabiti v boji. Slabý a vychrtlý Tolkien strávil zbytek války přechody mezi nemocnicemi a prováděním jednoduchých nemocničních a vojenských povinností. V této době Edith porodila jejich prvního syna, Johna Francise Reuela Tolkiena. Při jeho návratu do chaty v Great Haywood v Anglii začal pracovat na tom, co nazval Book of Lost Tales (Kniha ztracených příběhů), začíná Pádem Gondolinu. V průběhu celého roku 1917 a 1918 se mu nemoc průběžně vracela, ale uzdravil se natolik aby byl schopný domácích služeb v různých táborech a byl povýšen na poručíka. Když byl poslán do Kingston upon Hull, šel s Edith pěšky do lesa v blízkosti Roos a Edith mu začala tančit mezi květu bolehlavu:
Jsme chodili do lesa, kde bolehlav roste, do moře bílých květů. („We walked in a wood where hemlock was growing, a sea of white flowers.“)
Tato událost ho inspirovala k setkání Berena a Lúthien. Tolkien často označoval Edith jako "moje Lúthien."
Kariéra Tolkienovo první civilní zaměstnání po druhé světové válce bylo v Oxfordském slovníku angličtiny, kde působil hlavně na historii a etymologii slova germánského původu začínající písmenem W. V roce 1920 přijmul funkci korektora anglického jazyka na Univerzitě v Leeds, a v roce 1924 se tam stal profesorem. V roce 1925 se vrátil do Oxfordu jako Rawlinson a Bosworth profesor anglosaské angličtiny. Během jeho času v Pembroke, napsal knihu Hobbit a první dva díly Pána prstenů. Také publikoval filologický esej v roce 1932 na jméno 'Nodens'.
V roce 1936 měl významnou přednášku "Beowulf: Monstra a kritika" která měla trvalý vliv na výzkum Beowulfa. V roce 1945 se Tolkien přestěhoval do Merton College v Oxfordu, stál se profesorem anglického jazyka a literatury, a tím zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1959. Pána prstenů dokončil v roce 1948, téměř deset let od první skicy. Také pomohl přeložit Jeruzalémskou Bibli, která byla zveřejněna v roce 1966.
Rodinný život Tolkien měl čtyři děti: Johna Francise Reuel Tolkiena (17. listopadu 1917 - 22. ledna 2003), Michaela Hilary Reuel Tolkiena (22. října 1920 - 27. února 1984), Johna Christophera Tolkiena Reuela (narozen 21. listopadu 1924) a Priscilla Mary Anne Reuel Tolkienovou (narozen 18. června 1929). Tolkien se velmi věnoval jeho dětem, když byly mladí tak jim posílal ilustrované dopisy od „Father Christmas“(Dědy mráze). Což byly různé příběhy a pohádky.
Během svého důchodového života, Tolkienovi stále roste literární sláva. Pozornost fanoušků se stala tak intenzivní, že Tolkien musel vzít jeho telefonní číslo z veřejného adresáře a nakonec se s Edith přestěhoval do Bournemouth na jižním pobřeží. Tolkien obdržel od Královny Elizabety II Řád britského impéria.
Úmrtí Tolkienova manželka Edith zemřela dne 29. listopadu 1971, ve věku 82 let. Tolkien dal vyrýt jméno Lúthien na kámen na hřbitově Wolvercote v Oxfordu. Tolkien zemřel 21 měsíců později, dne 2. září 1973, ve věku 81 let. Byl pohřben ve stejném hrobě , a vedle Lúthien přibylo jméno Beren.
Tvorba
Jeho tvorba začala s Knihou ztracených příběhů, když se zotavoval z onemocnění z bitvy na Sommě, také si připravoval několik témat, které později použil ve svém legendáriu. Dva nejvýznamnější příběhy, příběh Berena a Lúthien, a příběh Túrina, byly převedeny do dlouhé výpravné básně.
Silmarillion Tolkien vytvořil stručný skic mytologie, jehož součástí byly příběhy o Beren a Lúthien, a to nakonec vyvinul do Quenta Silmarillion, tu Tolkien předělával třikrát, ale nikdy nebyla zveřejněna. Tolkien ji chtěl zveřejnit spolu s Pánem Prstenů, ale vydavatelé odmítli, navíc náklady na tisk byly velmi vysoké v po válečných letech, kvůli tomu byl také Pán prstenů rozdělen na tři knihy. Finální verzi Silmarillionu vydal až jeho syn Christopher.
Dětské knihy a další krátké práce Kromě své mytologické tvorby také rád vymýšlel fantasy příběhy pro pobavení svých dětí. Psal každoroční vánoční dopisy od „Father Christmas“ a k nim vymyslel řadu povídek (později shrnuty a vydány jako dopisy Dědy Mráze).
Hobit Tolkien nikdy nečekal, že se jeho příběhy stanou populárními, ale pouhou náhodou se kniha Hobit dostala do rukou Susana Dagnalla, zaměstnance nakladatelství George Allen & Unwin, který ho přesvědčil, aby ji předložil ke zveřejnění. Kniha přilákala i dospělé čtenáře, a proto se stala natolik populární, že vydavatel požádal Tolkiena o pokračování.
Pán prstenů I když se Tolkien cítil bez fantazie na toto téma, tento požadavek pro něj byla výzva začít něco, co by se stalo nejspíše jeho nejslavnějším dílem: epickou trilogii Pána prstenů (zveřejněno 1954-55). Tolkien strávil více než deset let psaním
Pána Prstenů, při kterých měl plnou podporu klubu Inklings, zejména mu pomáhal nejbližší přítel Lewis, autor knih o Narnii. Tolkien psal nejprve Pána prstenů jako dětský příběh ve stylu Hobita, ale rychle se to stalo v písemné podobě temnějším a vážnějším. Přestože je to přímé pokračování na Hobita, ale je určeno pro starší publikum. Pán prstenů se stal nesmírně populárním v sedmdesátých letech, a byl hodnocen jako jedno z nejpopulárnějších děl 20. století. BBC průzkum provedený v roce 2003 Pána Prstenů ohodnotil jako národní nejoblíbenější knihu. V roce 1999 v anketě na Amazon.com, byl Pán prstenů označen jako kniha tisíciletí. V roce 2002 obsadil Tolkien 92. místo v anketě "největší Brit ". Jeho popularita se neomezuje pouze na anglicky mluvící svět: v průzkumu veřejného mínění z roku 2004, inspirovanýého britským průzkumem "Big Read"(„Velká četba“), asi 250.000 Němců označilo Pána prstenů jako svou oblíbenou knihu.
Dodatečné publikace Tolkien jmenoval svého syna Christophera svým editorem, a on (za pomoci spisovatele Guye Gavriela Kaye) organizuje a shrnuje některé z nepublikovaných materiálů do jediného uceleného svazku, tyto svazky později zkompletoval a vznikl Silmarillion. V roce 1980 následoval Silmarillion materiál pod názvem Nedokončené Příběhy. V nádcházejících letech (1983 - 1996) publikoval velké množství zbývajících nezveřejněných materiálů spolu s poznámkami a rozsáhlým komentářem v sérii dvanácti svazků s názvem Dějiny Středozemě. Ty obsahují nedokončené, opuštěné, alternativní a naprosto protichůdné příběhy. Poměrně nedávno, v roce 2007 byla sbírka doplněna o zveřejnění Húrinových dětí. Román vypráví příběh Túrina Turambara a jeho sestry Nienor, dětí Húrina Thaliona. Tento materiál zpracoval Christopher Tolkien ze Silmarillionu, Nedokončených Příběhů, a z velkého množství otcových rukopisů.
Jazyky a jazykověda
Jak Tolkienova akademická kariéra, tak i jeho literární produkce jsou neoddělitelné od jeho lásky k jazyku a jazykovědě. Na vysoké škole se specializuje na starověké řecké filologie, a v roce 1915 promoval ze Severského germánského jazyka. Roku 1918 pracoval pro Oxfordský slovník angličtiny, a je autorem několika oddílů slov začínající na písmeno W. Pořádal kurzy staroanglické epické poezie, historie Anglie, různé Staré angličtiny a starších anglických textů, Staré a Střední anglické filologie, seznamoval lidi s germánštinou, gótštinou, Staroislandštinou a středověkou velštinou. Tolkiena naučila latinsky, francouzsky a německy jeho matka, a současně ve škole se učil starou angličtinu, finštinu, gótštinu, řečtinu, italštinu, Starou skandinávštinu, španělštinu, velštinu a středověkou velštinu. Také byl obeznámen s dánštinou, holandštinou, lombardštinou, norštinou, ruštinou, švédštinou a nizozemštinou.
Jazyková tvorba Filologie, studium jazyků, byla Tolkienova první univerzitní láska a jeho zaujetí jazykovědou ho inspirovalo k vytvoření téměř 15 umělých jazyků. Nejdokonalejší z nich jsou Quenya a Sindarin, a etymologické spojení mezi nimi tvořilo jádro mnoho z Tolkienova legendária. Jazyk a gramatika byly pro Tolkiena smysl pro estetiku a eufonii, a zejména Quenyu navrhnul jako velmi „eufoní“ jazyk, byla zamýšlena jako "Elfská latina", a byla fonologicky založená na latině, s komponenty finštiny, welštiny, angličtiny, a řečtiny. Důležitý doplněk vytvořil v roce 1945 a to Númenorejský jazyk. Tolkien považoval jazyky neoddělitelné s mytologií, v roce 1930 na kongresu esperantistů řekl, že volapük, esperanto, Ido, Novial, & c, & c(umělé jazyky), jsou mrtvé mnohem více než starověké nepoužívané jazyky, protože jejich autoři nikdy nevynalezli žádné legendy. Popularita Tolkienových knih má malý, ale trvalý vliv na používání jazyka ve fantasy literatuře, i v běžných slovnících, které jsou dnes běžné, najdete Tolkienovo skloňování trpaslíků dwarf → dwarven (trpaslík → trpasličí), místo původního dwarf → dwarvish. Stejně tak se používá elf → elven.
Zdroje http://cs.wikipedia.org/wiki/Sklípkani
Morgoth sesílající kletbu na Húrinův rod
http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulín#Historie_objevu_inzulinu http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_na_Sommě http://cs.wikipedia.org/wiki/Lombardština http://cs.wikipedia.org/wiki/Gótština http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Ronald_Reuel_Tolkien http://en.wikipedia.org/wiki/J._R._R._Tolkien http://ld.johanesville.net/tolkien
Obrázkové zdroje http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/d/d7/Jrrt_1972_pipe.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/8/83/Jrrt_1911.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b4/Tolkien_1916.jpg http://photos-c.ll.facebook.com/photos-llsf2p/v248/107/92/17264938053/n17264938053_874618_5898.jpg http://photos-b.ll.facebook.com/photos-llsf2p/v248/107/92/17264938053/n17264938053_874617_5746.jpg http://ahabsquest.files.wordpress.com/2006/08/silmarillion.JPG?w=190&h=252 http://www.artbos.cz/Fotografie/Zbozi/250px/hobit.jpg http://www.kosmas.cz/obalky/4/101724.gif http://www.kosmas.cz/obalky/4/103574.gif http://www.kosmas.cz/obalky/3/103573.gif http://www.citarny.cz/images/stories/knihy/hurinovydeti130.jpg https://www.knizniweb.cz/public/c0/ff/13/86/116216_18040_medium.jpg http://www.lordoftheringsquiz.com/img/middle-earth.jpg http://hackforum.webgarden.cz/image/2247655
