KULTURA JIŽNÍ KOREJE
Jižní Korea
Dějiny Koreje jsou staré více než dva tisíce let a ovlivnila je zeměpisná poloha země, která tvoří most mezi Čínou a Japonskem. Japonci ji využívali, aby se dostali na pevninu a Číňany zajímal úrodný jih. Po druhé světové válce byla země rozdělena na severní a jižní, sever obsadily sovětské jednotky a Američané kontrolovali jih. Po neúspěšných pokusech o sjednocení byla 15. srpna 1948 v jižní části vyhlášena Korejská republika a 9. září 1948 v severní části Korejská lidově demokratická republika.
Název státu: Korejská republika Počet obyvatel: 46 417 000 Hlavní město: Soul
Korejská specifika: Nutnost přizpůsobit se. Když Korejci cokoliv potřebují, je třeba jim vyhovět. Nechtějí slyšet „neumím“, je třeba to zkusit a pokusit se najít cestu. Mají rádi zadarmo = DEOM [dom] = něco navíc. Například k 2kg jablkům dostane Korejec navíc pomeranč a je šťastný. Pali pali = rychle, rychle. Dodací služby musí být rychlé. Nemají rádi zpoždění – to je síla přesvědčení. Tituly. Toho, kdo má titul „ředitel“, je třeba respektovat, protože tuto funkci má po dlouhé a namáhavé době. Obvyklé pořadí: ředitel – manažer – asistent manažera. Komunikuje-li muž-žena ve stejných pozicích (ředitel-ředitelka), nevadí.
Socha budhy u paláce Sinheungsa
Dlouhodobá izolace země (Korea se otevřela západním poznatkům asi o třicet let později než Japonsko) a zkušenosti s cizími zeměmi způsobily, že Korea je etnicky homogenní, bez výraznějších menšin (s výjimkou malé čínské skupiny) a že do jisté míry přetrvává určitá nedůvěra k cizincům. Úspěšný hospodářský rozvoj země umocnil pocity nadřazenosti a národní hrdosti Korejců. Jak říká korejské přísloví: „Jsi-li povznešenější a silnější než Japonec a zároveň vzdělanější a jemnější než Číňan, jsi jistě z Koreje“.
Kulaté stoly. Korejci debatují, hádají se, ale vždy je tam jeden stařešina, který má poslední rozhodující slovo. Při jednání je výhodou, když tohoto důležitého člověka rozpoznáme. Ženy. Neztratí své mateřské příjmení po svatbě. Je to jediný silný projev emancipace. Při jednání s Korejci nezdůrazňovat ženskou krásu.
Motto: Korejci jsou vytrvalí, trpěliví, nepoddajní, ale je-li to nutné, i přizpůsobiví.
Hahn [han] Pocit frustrace a nejistoty v důsledku staleté kruté poroby, nízké mobility apod. (masové vraždění) – ukotveno hluboce v myšlení lidí. Pro Japonce byli Korejci v období války 1
o něco níže než psi. Nicméně Jižní Korea se stala z jedné z nejchudších zemí světa jednou z nejbohatších a právě tento moment jim pomohl tuto frustraci překonat.
mezí 10 – 14 hodin denně, dovolená je přibližně 1 týden za rok). Dnes často diskutovaným problémem jsou např. náhlá úmrtí mužů středního věku na pracovištích z přepracování. Na pracovištích se taktéž hierarchizuje – např. podřízený by neměl opouštět pracoviště před odchodem svého nadřízeného nebo pouze s jeho svolením.
Kibun Zachování tváře – úcta, respekt, pocit rovnováhy a slušného chování. I s lidmi, které bych za jiných okolností nevyhledával, mluvím slušně a s úctou.
Z tohoto fenoménu pak pramení další společenské nešvary, jako např. snaha dívek vdát se za co nejvýkonnějšího pána, který
Jižní vchod do paláce Gyeongbok
Chrám Woljeongsa
by je byl schopný uživit. To předpokládá zejména fyzickou krásu, kvůli které je v módě podstupovat nejrůznější plastické operace – nejčastěji operaci očních víček, aby dívka vypadala jako evropská, či sesekání lícních kostí pro štíhlejší obličej. Tento trend samozřejmě vypovídá o postavení korejských žen, o zoufalém nedostatku sebevědomí, o společenském tlaku, který je na ně vyvíjen, a o naprosté nerovnoprávnosti mužů a žen. Dalším důsledkem tradic je technická nemožnost rozvodu, neboť žena se sama neuživí. Důvodem honby za penězi ovšem není pouze výživa vlastní rodiny a získání obrovské sumy
LIDÉ A SPOLEČNOST Korejská ekonomika stojí převážně na mužské pracovní síle, podle toho se samozřejmě odvíjí i potřeba výkonnosti (reálná pracovní doba se pohybuje přibližně v roz-
Jeollanamdo 2
učitelům a ke vzdělání. Přestože v Koreji došlo v posledním století k ohromným změnám ve vzdělávací soustavě, mnoho tradičního stále přetrvává. Zákonem z roku 1949 je zaveden 6-3-3-4 lineární výukový systém platný do dnes. Dle tohoto zákona má každý občan bez rozdílu právo na vzdělání podle jeho možností. Je určena základní povinná školní docházka, která je neplacená. Stát je povinen poskytnout celoživotní vzdělávání. Dále je tímto zákonem garantována akademická svoboda a nezávislost universit. K realizaci tohoto zákona jsou státem zřizovány základní, střední a vyšší školy, stejně jako vysoké školy a univerzity. Dále existují instituce pro vzdělávání učitelů, korespon-
Brána Namdemun v Soulu
potřebné na vzdělání dětí, ale i povinnost postarat se o rodiče ve stáří. V Koreji příliš nefunguje důchodový ani jiný sociální systém či státní podpora. Sociální pomoc se tak často čerpá ze soukromých či náboženských organizací (které jsou ovšem také sponzorované svými členy) a jinak jsou potřební odkázáni na milost či nemilost svých příbuzných. „Nejhůře“ na tom bývá nejstarší syn, na kterého připadá právě povinnost starat se o rodiče. (V jeho rodině se pak konají, pokud je rodina dodržuje, i stále živé rituály spojené s kultem předků.) Z výše uvedeného pak vyplývá velké napětí a únava ve společnosti. Rozvrstvení společnosti také velmi pomáhá korejský jazyk, který rozlišuje šest úrovní vykání a tykání. Také proto mají Korejci obecně problémy s dialogem, nediskutují – jsou zvyklí buď nařizovat, nebo poslouchat příkazy (ale neplatí to samozřejmě stoprocentně).
Soul
denční univerzity, obchodní a civilní školy a mateřské školky.
Předškolní docházka: Ve věku od tří do pěti let mohou děti navštěvovat mateřské školky. Mateřské školky by měly pomáhat rozvíjet fyzické, sociální, výrazové, řečové a „badatelské“ dovednosti. Původně byly takové školky zakládány hlavně náboženskými, sociálními a soukromými institucemi a nebyly příliš navštěvované. V současné době vláda podporuje předškolní docházku a sama zakládá státní mateřské školky.
ŠKOLSTVÍ Jedno staré korejské přísloví praví: “Nikdy ani nešlápneš na stín svého učitele.“ Toto rčení vyjadřuje velikou úctu a respekt tohoto starého jihoasijského národa ke svým 3
Vyšší střední školy: Poskytují všeobecné a specifické vzdělávání na základech ze středních škol. Tyto školy se dělí na akademické, odborné a specielní (s rozšířenou výukou cizích jazyků, umělecké, sportovní a vědecké). Tyto školy může navštěvovat kdokoliv se zakončeným středním vzděláním a po složení přijímacích zkoušek. Studium zde trvá tři roky, a žáci si náklady na výuku hradí sami. Zatímco odborné školy si žadatelé mohou sami vybírat, akademické školy jsou uchazečům přidělovány dle místa bydliště a dosažených výsledků. Tendence ale je poskytovat studentům co největší možnost volby. Kromě toho existují školy, které se dokážou samy finančně zabezpečit např. školným nebo založením fondu. Ty si mohou samy volit přijímací řízení, výuku a výši školného. Způsob přijímacích zkoušek se mezi různými školami dost liší. Některé zajímají pouze výsledky žáků na nižších středních školách, jiné zase pouze složení jejich testů. Od roku 1996 poměr přijatých žáků na vyšší školy tvoří 98% ze všech úspěšných absolventů nižších středních škol.
Základní školy: Základní vzdělávání je povinné, nastupuje se od šesti let a jsou v něm poskytnuty základy vzdělání potřebné k běžnému životu. V současné době ho dokončí 99.9% dětí, tzn. téměř všichni. Tento stav je ovšem vzhledem k historii v Koreji neobvyklý a je způsoben ohromným vzrůstem zájmu obyvatelstva o školství, stejně jako velkou podporou vlády. Přesto stále ještě přetrvávají problémy hlavně v přelidněných oblastech na okrajích velkých měst. Donedávna byly všechny třídy velice přeplněné, školy trpěly nedostatkem místa a učitelů. Tento stav se začal zlepšovat teprve v polovině devadesátých let.
Střední školy: Střední školy jsou v Koreji nižší a vyšší. Od 12 do 15 let se nastupují nižší střední školy. Úkolem středních škol je poskytnout pokračování obecného vzdělání ze základních škol. V roce 1969 byly zrušeny přijímací zkoušky na nižší střední školy a žadatelé jsou rozmisťováni do škol v blízkosti svého bydliště. V roce 1996 toto vzdělání nastoupilo 99,3% žáků, kteří ukončili základní školu. Od roku 1985 jsou tyto střední školy povinné a zdarma v některých zemědělských a rybářských vesnicích, a tento zákon by měl být v nejbližších letech rozšířen na celé území. Bogildo 4
Studenti akademických vyšších škol si ve druhém roce studia vybírají mezi zaměřením na humanitní a sociální vědy, přírodní vědy a odborné studium dle vlastního zájmu a schopností. Většina z nich se zaměřuje na přípravu na přijímací zkoušky na vysoké školy. Odborné školy existují zemědělské, technické, obchodní, rybářské.
tikou a cizím jazykem (Angličtina). Trend ale je vytvářet přijímací zkoušky více specifické.
Učitelské školy: Za účelem zlepšení kvality výuky byla v roce 1985 založena Korejská národní univerzita vzdělávání. Na této škole se vzdělávají budoucí učitelé, a jsou zde vytvářeny některé standardní testy pro jiné školy. Tato univerzita mimo jiné vydává osobní testy pro učitele, o kterých se předpokládá, že budou brány v úvahu při posuzování kvality jejich výuky. Vyšší odborné školy Dvou až tříleté pomaturitní studium. Tyto školy jsou většinou soukromé. V Koreji hrají velkou úlohou kvůli nepoměru mezi uchazeči a přijatými studenty na vysoké školy. Neúspěšní uchazeči většinou setrvávají na těchto školách po několik let. Tyto školy jsou sice většinou praktičtěji zaměřené, ale také poskytují možnost přípravy k přijímacím zkouškám na vysoké školy.
Jeollanamdo
Vysoké školy: Vysoké školy v Koreji se dělí na koleje a univerzity, učitelské koleje, nižší vysoké školy, korespondenční univerzity, „otevřené“ univerzity, a „rozmanité“ školy zahrnující také teologické fakulty. Doba studia trvá 4 nebo 6 let. Asi 80% vysokých škol je soukromých. Ale podle zákona jsou všechny vysoké školy provozovány pod dohledem ministerstva školství. Ministerstvo kontroluje takové věci, jako výši školného, kvalifikaci učitelů, učební programy nebo požadavky na absolvování. Od roku 1994 probíhá reforma směřující k větší autonomii vysokých škol. Byly zrušeny centralizované přijímací zkoušky organizované velkými respektovanými univerzitami. Soukromé školy si mohou vytvářet vlastní přijímací testy. U přijímacích zkoušek na vysokou školu se asi ze 40 % přihlíží k výsledkům dosaženým během předchozího studia. Základ většiny zkoušek byl tvořen mateřským jazykem (Korejština), matema-
Zvláštnosti a specifika Největší odlišnosti Korejského školství vyplývají ze zvláštního protnutí tradiční výuky s moderním školstvím. Výuka na starých konfuciánských školách bývala určena jen elitě, bývala velice tvrdá a vztah učitelů
5
a žáků byl hodně osobní a plný respektu (i když z našeho pohledu také hodně formální). Tvrdost výuky byla ovšem možná pro jiné typy předmětů a vůbec stylu učení, kdy se vše procvičovalo mnohem více od základů. Část tohoto přístupu ale stále přetrvává a tak se stává, že děti často celé dny nedělají nic jiného, než se učí. Na středních školách se žáci učí až šestnáct hodin denně. Jistá úleva přijde prý až na vysoké škole. Pro ty, kteří se během asi tříletého postgraduálního studia na vysokou školu nedostanou, další kariéra v životě končí. Tento stres také způsobuje, že Korea je spolu s Japonskem státem s největším počtem sebevražd mezi mladými lidmi. Tento systém prý ani nepřináší výsledky, protože do hlavy se toho stejně víc než určité množství za den stejně „nalít“ nedá.
nějakou firmou. U studentů, kteří takovou školu absolvují, se předpokládá, že budou později v té firmě pracovat (i celý život) a tomu je přizpůsobena výuka.
TIPY PRO SPRÁVNÉ JEDNÁNÍ S KOREJCI V korejských firmách v zemi i v zahraničí se setkáme se silnou, hierarchicky uspořádanou strukturou a s velmi autoritativním stylem řízení. Od zaměstnanců se očekává loajalita a podřízenost, respekt k nadřízenému a plnění cílů, které stanovilo vedení firmy nebo mateřská firma. I v zahraničí bývá dodržován korejský přístup k řízení a zaměstnancům, ochota chápat místní specifika a přizpůsobit se jim je velmi malá. Samostatnost, tvořivost a adaptabilita se vyskytují málokdy, pracovní povinnosti jsou přesně stanoveny. Očekává se dochvilnost a dostatek vizitek, které usnadní správné použití jmen v oslovení partnerů a pochopení jejich postavení. Korejci uvádějí nejprve příjmení, po kterém následují dvě křestní jména, někteří ale mohou vizitky přizpůsobit západnímu stylu a příjmení uvést na konci. Akademické tituly se neuvádějí. Korejci velmi dbají na dodržování protokolu a etikety, úcta a respekt jsou vyjádřeny i hloubkou úklony při pozdravu, nejvýše postavená osoba z přítomných hovoří (s výjimkou případu, kdy nehovoří dobře anglicky), ostatní až na její vyzvání. Mimika a gestikulace nejsou výrazné, v případě cizince se podává ruka, pozdrav může doprovázet lehká úklona a případné podepření pravého předloktí levou rukou jako výraz respektu. Ženy si podávají ruce méně často, nesetkávají se s nijakou zvláštní pozorností a péčí a na významných pozicích se téměř nevyskytují.
V Koreji je většina škol soukromých. Soukromé střední školy jsou rozdělené podle pohlaví. U průmyslových škol se navíc většinou jedná o školy založené a provozované NA CO SI DÁT POZOR Korejci respektují přísnou hierarchii společnosti, zásadní je úcta ke starší a nadřízené osobě. Důležitý je koncept „zachování tváře“ a takto je rovněž chápána čest. Poukázat veřejně na chyby, dostat partnera do trapné situace, zahanbit ho nebo vynutit si nátlakem jeho ústup může vést k agresivní reakci, hněvu až nepřátelství. Korejský smysl pro humor se liší a pochopení vtipu přeloženého prostřednictvím třetího jazyka je téměř nemožné. Je třeba věnovat pozornost správné interpretaci některých projevů, např. zavřené oči znamenají soustředění, táhlé usrknutí pochybnost až nesoulad, smích často rozpaky. Jiné fyzické dotyky a otevřené projevy emocí jsou považovány za velmi nezdvořilé. Pro jednání i společenský podnik je nutný konzervativní, nejlépe tmavý oblek, dobrý dojem je pro obchod důležitý.
6
