Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš. Když nemůžeš, nepřekážej strana 8

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí

●

9/ 2013

●

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš. Když nemůžeš, nepřekážej strana 8

EDITORIAL

obsah

Co ne/umíme

Dobré zprávy

Job Fair bez bariér Curling na vozíku Český Krumlov trochu jinak Výstava v DOX je prodloužena Tyfloart 2013 Cena vládního výboru

4–5

Anketa

Jak jste připraveni na komunikaci s neslyšícími klienty?

Média přinesla o prázdninách zprávu o tom, že psycholog práce ze švýcarského Curychu Theo Wehner se vážně zabývá myšlenkou, aby každý v zemi dostával 1500 eur měsíčně. Bez ohledu na to, jestli pracuje nebo ne. Tahle úvaha je podle jeho názoru reálnější než fakt, že politici slibují voličům plnou zaměstnanost. Práce ubývá, a každý si ji proto sehnat nemůže. Po rozhovoru na serveru Zeit Online poslali čtenáři Theo Wehnerovi na 1500 e-mailů, ve kterých jeho nápad odsoudili. Ve Švýcarsku se přesto myšlenka příjmu bez práce rozšířila natolik, že se k ní bude konat referendum. Chce to samozřejmě vědět víc. Například je dobré si uvědomit, že většina lidí by stejně pracovala a studovala, protože by jim jednak takový příjem nestačil, a za druhé práce nás přece dokáže naplňovat i jinak než tím, že nosíme domů peníze. Není bez zajímavosti, co by tato myšlenka (kterou naplnit samozřejmě neumíme) udělala s charitou v Česku. Je jasné, že takový příjem by nešel zavést všude – ale pokud by byl v Evropské unii, dokázali by Češi pomáhat potřebným víc než doposud? Konto BARIÉRY má na 40 tisíc stálých dárců. Přispívají potřebným třeba malou částkou, ale pravidelně. Přibylo by jich? Nebo: 58 procent Čechů se hlásí k tomu, že přispívají na charitu. Z toho 86 procent přispěje do sta korun ročně tím, že koupí kytičku nebo pošle dárcovskou DMS. V porovnání se západním světem nic moc, ale pokud se stane někde přírodní katastrofa, neváhají Češi poslat peníze a vyhoupnou se tak na pomyslnou špičku těch, kteří okamžitě reagují. Přibylo by pak Čechů, kteří jsou ochotni poslat peníze na druhý konec zeměkoule? V tomto vydání se věnujeme lidem se sluchovým postižením. Píšeme o rodině, která dokázala oželet příjem manželky jen proto, aby se mohla plně věnovat neslyšícímu synovi. Něco takového si u nás rozhodně nemohou dovolit všichni. Nabízí se však otázka, zda by tomu nebylo jinak, kdyby myšlenka Thea Wehnera našla uplatnění. Do té doby budeme muset potřebným pomáhat tak, jak umíme. Proto se dívejte 28. září večer na ČT1, a pokud nevíte proč, tak vyluštěte křížovku na straně 38. Tajenka vše napoví. 

6

Televizní pořad Konta BARIÉRY Jiří Lábus: Někdy se smát nemohu

Téma: Neslyšící

Není postižený, jenom neslyší Eva Přibylová: Svět ticha není krásný Neslyšný svět peněz Jak mluví kníže?

Fotostory

Na golfu opět vyhráli všichni

Eva Přibylová: Svět ticha není krásný str. 12

8–9

10–11 12–14 15–16 17 18–19

Na cestách

Ženevské jezero si oblíbili Chaplin i Freddie Mercury

Umělci Konta BARIÉRY

Josef Bolf: Dojezd velkého mejdanu

Vaše fotografie O symetrii

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1 Letní setkávání

20–21 22–23 24

25

Nové zahraniční technologie Japonský městský vozík a herní konzole

26–27

Poradna

Jak financovat pomůcky pro sluchově postižené

Projekt Grundtvig Za secesí do Prahy

28 29

AUTO-MOTO

Test Škody Octavia Combi: Nejlepší kombík?

30–31

Tip na výlet:

Děčínský zámek: Do místností, kterým vládly armády

20 let Konta BARIÉRY Dvakrát do stejné řeky

SENSEN

„Šmejdům“ se braňme především sami

Fotostory: Na golfu opět vyhráli všichni / str. 18

32–33 34–35 37

Křížovka o ceny38

Nové zahraniční technologie: Japonský městský vozík a herní konzole / str. 26 Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Char ty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Pavel Hrabica (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v září 2013. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Přeji vám inspirativní čtení.

20 let Konta BARIÉRY: Dvakrát do stejné řeky

str. 34

Jindřich Štěpánek

můžeš / číslo 9 - 2013

Partneři redakce:

3

DOBRÉ ZPRÁVY

Job Fair bez bariér

časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Sociálně odpovědné firmy nabídnou pracovní příležitosti pro lidi s postižením. Foto: archiv Konta BARIÉRY

Konto BARIÉRY pořádá 12. září čtvrtý ročník veletrhu pracovních příležitostí pro osoby se zdravotním handicapem. Přijďte se seznámit s bezbariérovými zaměstnavateli, zjistit, jaké nabízejí aktuální pracovní pozice a zároveň pracovní podmínky pro osoby se zdravotním postižením. V rámci doprovodného programu se uskuteční zajímavé přednášky a workshopy. Bude možnost poradit se s odborníky personalisty o tom, jak napsat životopis, jak zaujmout na pracovním pohovoru nebo jak si vybrat vhodnou pracovní pozici. Pro zájemce je připravena také sadu testů osobnostních předpokladů a schopností, které každému pomohou odhalit silné stránky a možnost zapracovat na těch slabších. Stánky zapojených firem budou umístěny na Vysoké škole ekonomické – foyer Rajská budova, náměstí W. Churchilla 4, Praha. Veletrh trvá od 9.30 do 15.30 hodin. Workshopy budou probíhat v místnostech pro limitovaný počet osob, proto je z kapacitních důvodů lepší být na místě včas. Abychom uspokojili co nejvíce zájemců, aktivity poběží paralelně ve dvou místnostech anebo se budou opakovat. Registrovat se můžete do 10. září prostřednictvím webu Konta BARIÉRY www.kontobariery.cz/Projekty/ Job-Fair-2013.aspx. 

Curling na vozíku

Přední evropské týmy curlingu vozíčkářů začnou sezonu v Kodani i za účasti Čechů. Foto: Eva Charvátová

Česká reprezentace curlingu vozíčkářů zahájí letošní sezonu turnajem v dánské Kodani. Ve dnech 13.–15. září se zde utká osm předních

4

Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. evropských družstev v rámci 7th Danish International Curling Cup. Náš výběr s menší hráčskou obměnou bude usilovat o lepší umístění, než byla loňská šestá pozice. Fanoušci „šachů na ledě“ se mohou v domácím prostředí těšit na pražský mezinárodní turnaj 29. listopadu až 1. prosince. Uskuteční se v Curlingové aréně Roztyly v Praze. Účast na zimních paralympijských hrách v Soči 2014 se bohužel českého družstva týkat nebude. Letošní sezona se proto ponese především ve zlepšování hry pro příští rok, kdy se opět uskuteční kvalifikační turnaj o mistrovství světa. Případní zájemci o tuto hru z řad lidí s postižením se mohou obrátit na redakci našeho měsíčníku, která předá kontakt představitelům curlingu na vozíku. 

Český Krumlov trochu jinak V sobotu 14. září se od 10.00 h uskuteční další tradiční setkání bez bariér v Českém Krumlově. Letošní, již desátý ročník se nese v duchu několika novinek týkajících se nových, dosud nepoznaných míst. Podobně jako v minulosti se bude celá akce odehrávat v areálu českokrumlovského hradu a zámku, kde kromě speciálně upravené II. prohlídkové trasy bude také k nahlédnutí výjimečný prostor Zámeckého lapidária. Zde jsou uloženy veškeré originály soch z areálu zámku. Pro ty, které láká dobrodružství, jsou přichystány oblíbené plavby na vorech

Renesanční perla jižních Čech se opět zpřístupní v rámci již desátého Dne bez bariér. Foto: Radek Musílek

a raftech po řece Vltavě (pokud se neprotáhne rekonstrukce jezu) nebo prohlídka tajemné podzemí grafitového dolu. Nebude chybět ani prohlídka města s doprovodem profesionálního průvodce a během celého dne bude na I. nádvoří zámku probíhat trh chráněných dílen. Na návštěvníky se těší členové Kiwanis klubu Český Krumlov. Další informace na www.ckrumlov.info/docs/cz/ atr550.xml. 

Výstava v DOX je prodloužena

Originální výstavu o fenoménu postižení lze v centru DOX vidět až do půlky září. Foto: Jan Šilpoch

Až do 16. září byla prodloužena výstava Postiženi normalitou, která je k vidění v pražském Centru současného umění DOX. Prostřednictvím rozličných objektů a uměleckých instalací klade návštěvníkům otázky, co je „postižení“ a co je „normální“. Jak představy o těchto pojmech ovlivňují život každého z nás – limitují nás, nebo naopak zvýhodňují? Výstava vznikla ve spolupráci s Jedličkovým ústavem a školami u příležitosti 100. výročí jeho založení. Více informací naleznete na stránkách http://www.dox.cz/cs/vystavy/ postizeni-normalitou. 

Tyfloart 2013 Již 21. ročník festivalu zájmové umělecké tvorby amatérských zrakově postižených umělců se koná v Karlových Varech od 19. do 22. září. Sejdou se zde nevidomí a slabozrací hudebníci, divadelníci, výtvarníci, rukodělci, recitátoři a další zrakově postižení umělci. Akce se bude odehrávat v penzionu Hubertus


Z REDAKČNÍ POŠTY na kraji Karlových Varů, v bývalém zámečku v Ostrově nad Ohří a v kulturním domě tamtéž. 20. září odpoledne se v bývalém zámečku v Ostrově nad Ohří uskuteční vernisáž výstavy a workshop k tvůrčím technikám. Následovat bude posezení s kytarou v zámecké zahradě. Druhý den odpoledne v kulturním domě proběhne přehlídka hudebních, divadelních a recitačních oborů. Všichni, kteří přijdou jako diváci umělce podpořit, jsou vítáni. Bližší informace prostřednictvím e-mailu [email protected]. 

V rámci Tyfloartu se představí díla rozličných umělců se zrakovým postižením. Foto: archiv SONS

Cena vládního výboru Vládní výbor pro zdravotně postižené občany přijímá do 30. září přihlášky publicistických prací zaměřených na problematiku zdravotního postižení. Pro rok 2013 se vyhlašují tři soutěžní kategorie Ceny VVZPO: a) televizní (přihlásit lze díla vysílaná v televizi nebo jinak veřejně publikovaná, např. prostřednictvím internetu, kina apod.); b) rozhlasová (přihlásit lze díla vysílaná v rozhlase nebo uveřejněná prostřednictvím internetu); c) tisková (přihlásit lze písemná díla veřejně publikovaná tiskem nebo prostřednictvím internetu). Cena se uděluje za publicistické dílo, které nejlépe popularizuje problematiku života osob se zdravotním postižením a příznivě ovlivňuje postoj veřejnosti k těmto osobám. Přijímána je původní česká tvorba. Přihlásit lze dílo publikované od 1. 10. 2012 do 30. 9. 2013. Další informace jsou na www.vlada. cz/cz/ppov/vvzpo/aktuality/. 

Změna průkazů Ráda si čtu praktické rady v Můžeš, a tak bych chtěla vědět, kde mohu požádat o změnu ZTP na ZTP/P. Můj zdravotní stav se zhoršil. S pozdravem a přáním pěkného dne Jana Zylová


●

6 / 20 13

Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč

●

Iva Hüttnerová: Co je vlastně dobrý skutek?

M06_2013.indd 1

strana 18

5/14/2013 10:27:36 AM

Vážená paní Zylová, o odpověď na váš dotaz jsme požádali naši spolupracovnici Lucii Markovou z Ligy vozíčkářů, která připravuje naši poradnu. Průkazy osob se zdravotním postižením TP, ZTP či ZTP/P nyní přiznávají úřady práce, je tedy třeba navštívit kontaktní pracoviště úřadu práce spadající pod krajskou pobočku podle vašeho trvalého bydliště. Seznam a adresy poboček ÚP naleznete na portálu mpsv.cz (https:// portal.mpsv.cz/upcr/kp). Po rozkliknutí krajské pobočky se v dolní části stránky objeví konkrétní kontaktní pracoviště v menších městech. Formulář žádosti o změnu stupně průkazu lze stáhnout přímo z internetu, případně jej v tištěné podobě získáte přímo na ÚP (https://formulare.mpsv.cz/oksluzby/cs/ welcome). Upozorňuji, že průkaz ZTP/P náleží podle aktuálního znění zákona č. 329/2011 Sb. osobě, která má přiznaný III. nebo IV. stupeň příspěvku na péči anebo nezvládá základní životní potřebu „mobilita“ či „orientace“ s výjimkou osob s úplnou nebo praktickou hluchotou starších 18 let. Základní životní potřeby se posuzují podle zákona č. 108/2006 Sb. a vyhlášky č. 505/2006 Sb. obdobně jako nárok na příspěvek na péči. Bližší vymezení těchto potřeb naleznete na informačním portálu (http:// ligavozick.skynet.cz/ip/prispevky.php?oblast=9000095#odst3). (red)

Jako na drátkách? Dobrý den, mám hned dvě reakce na inforLipno: Na vozíku mace z Vašeho nad koruny stromů měsíčníku. Jednak děkuji za tip na Kino bez bariér na filmovém festivalu v Karlových Varech. Vypravili jsme se tam se synem a moc jsme si to užili. Jak filmy a atmosféru, tak i vstřícný servis pro handicapované. Bohužel druhý zážitek už tak pozitivní není. V reportáži z letiště jste popsali, jak vše bezvadně funguje. Naše zkušenost však tolik pozitivní nebyla. Alespoň ne při cestě na dovolenou, při návratu už bylo vše OK. O vstřícnosti personálu nemohla být poprvé v žádném případě řeč. Asi vždy záleží, na Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


●

7– 8 / 20 13

●


strana 22

M0708_2013.indd 1

V září je možné nominovat na ocenění publicistická díla s tematikou handicapu. Foto: Karel Pazderka


www.muzes.cz


koho narazíte. Pochopitelně pro novináře vše funguje jako po drátkách. S pozdravem Kamila Cermanová, Praha Vážená paní Cermanová, shodou okolností jsme podobnou reakci na servis pro lidi s postižením na letišti zaznamenali i od jiné čtenářky. Je nám jasné, že pro novináře je vše vždy připraveno na sto procent. Přesto máme převažující pozitivní ohlasy a zkušenosti od většiny ostatních čtenářů s pohybovým omezením. Dílčí pochybení však asi nejde nikdy vyloučit. Nezbývá než poradit, abyste se v případě nespokojenosti se službami obrátili na vedení příslušné společnosti. Jen tak lze doufat v nápravu do budoucna. (red)

Senior taxi Dobrý den, pane šéfredaktore, dovoluji si Vám napsat po přečtení Lipno: Na vozíku letního čísla časopinad koruny stromů su Můžeš, kde píšete o taxislužbě pro vozíčkáře. Naše občanské sdružení tuto dopravu provozuje od prosince roku 2008. Prosím, až budete příště psát, předejte kontakt i na naše Senior Taxi. Jezdí v Lounech i okolí, dopravuje lidičky i do Prahy k lékařům. Nejdále auto bylo až v Itálii a Maďarsku. Děkujeme za vstřícnost. Zdeňka Mocňáková Svaz tělesně postižených Louny Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


●

7 – 8/ 2013

●


strana 22

M0708_2013.indd 1

7/24/2013 7:35:20 AM

Vážená paní Mocňáková, článek se zabýval především nabídkou plnohodnotných taxislužeb pro lidi s postižením. To Senior Taxi není, protože jde o službu s limitovanou provozní dobou. Pravda, zmiňuji se i o jiných formách individuální dopravy. Uvádím tabulku „vybraných měst“ s takovouto službou. Senior Taxi ve výčtu nefiguruje ze dvou důvodů. Jednak není možné vyjmenovat všechny poskytovatele. Především jde ale o to, že Senior Taxi v Lounech nemá vůbec auto upravené pro nastupování člověka sedícího přímo na vozíku. Váš vůz Renault Kangoo má sice otočnou sedačku pro snazší nasedání, ale sedícího přímo na vozíku přepravit nedokáže. To jsem si ověřil přímo u řidičky zmíněného vozu. Vaše služba je jistě chvályhodná, ale neodpovídá plně tématu článku. Nicméně zařazením tohoto dopisu jsme o vašich službách našim čtenářům vědět dali. Díky za pochopení. Radek Musílek, autor článku

7/24/2013 7:35:20 AM

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5 110 00 Praha 1. 

5

ANKETA


Jiří Bigas

Mgr. Lenka Jindrová

Marcela Ottová

Pavel Sinko

Úřad MČ Praha 4

vedoucí oddělení zaměstnanosti, Úřad práce, kontaktní pracoviště Plzeň

vedoucí oddělení zaměstnanosti, Úřad práce, kontaktní pracoviště Česká Lípa

Děčín, náměstek primátora

Evidujeme asi 12 neslyšících klientů jako nezaměstnaných a na oddělení nepojistných sociálních dávek asi 20 klientů.

Nejsme bohužel dostatečně připraveni na komunikaci s neslyšícími, nejsme vybaveni znalostí znakové řeči v takové míře, aby někdo z našich pracovníků na každém z našich pracovišť byl takto schopen komunikovat.

Je-li jednání jednodušší, vystačí si obě strany s písemnou formou, při delších jednáních využíváme tlumočníka. Pro neslyšícího je lepší, když má kvalitního odborného tlumočníka než úředníka, který má ve znakové řeči jen chabé základy. Dost často také tlumočí někdo z rodiny, kdo znakuje. Sociální odbor má v současné době jen jednu neslyšící klientku, se kterou se domlouvá prostřednictvím tlumočníka, kterého zajišťujeme my, klientka ho tedy neplatí. 

Někteří docházejí s tlumočníkem, někteří sami, v případě řešení konkrétních problémů je však vhodnější, aby měl neslyšící klient s sebou alespoň někoho z rodiny, kdo by mohl pomoci. Jinak komunikace probíhá vždy bezproblémově, zjišťujeme, zda neslyšící chce odezírat, psát, používat znakový jazyk nebo služby tlumočníka. V Plzni pracuje několik referentů, kteří absolvovali kurz znakové řeči, ale vzhledem k tomu, že znalost není aktivně využívána a nenásledovaly další kurzy k rozvoji či alespoň udržení této znalosti, není znaková řeč těmito pracovníky používána. Přesto nepociťujeme žádné bariéry v komunikaci s těmito klienty. 

Jak jste připraveni na komunikaci s neslyšícími klienty?

Nebylo tomu tak v minulosti vždy, měli jsme mezi kolegyněmi ty, které ovládaly znakovou řeč. Dosud jsme řešili tyto situace pomocí jiného způsobu komunikace (psaná forma), převážně však neslyšící občané sami přicházejí např. s rodinnými příslušníky, asistenty apod. Službu tlumočníka jsme dosud nevyužili. V případě potřeby bychom se obrátili na Spolek neslyšících v České Lípě pro případnou konzultaci nebo spolupráci. 

Ve většině případů si sluchově postižení k jednání přizvou tlumočníka, se kterým spolupracují. V opačném případě jim náš úřad ustanoví tlumočníka českého znakového jazyka, jak ukládá odst. 5, § 16, zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Není-li tlumočník a klient je schopen odezírat nebo má zbytky sluchu, jedná se pomaleji, výslovnost je zřetelná, jsou využívány výrazy obličeje a gesta. Je-li to přání klienta, probíhá jednání písemně. Pracovnice odboru sociálních věcí a zdravotnictví, oddělení sociální práce a služeb, které se zaměřují na skupinu zdravotně postižených osob, znají pravidla pro komunikaci s neslyšícím klientem. Při komunikaci je dobré eliminovat rušivé zvuky, udržovat přímý pohled, aby klient mohl odezírat. Na klienta mluví vždy jen jeden z účastníků jednání. Ideálním případem by pro nás byl vyškolený pracovník se znalostí znakové řeči. 

DOBRÉ ZPRÁVY Kniha pomáhá. Vědomí vlastní hodnoty je často příčinou nízkého sebevědomí u lidí s handicapem. Důsledkem mohou být úzkosti, deprese, psychosomatická onemocnění, vznik nejrůznějších závislostí. Uvědomit si svou sílu při překonávání životních bariér může i kniha s přiléhajícím Nedostatečný pocit vlastní hodnoty od autora Heinze-Petera Röhra. Vychází z poznatků a konceptů různých psychologických směrů a psychoterapeutických škol a s jejich využitím následně pomáhá, jak ze starých programů vystoupit a zaujmout nový postoj k sobě i k životu. Dotace pro zaměstnavatele. Vytvářet nová pracovní místa bude pro obce i neziskové orga-

6

nizace jednodušší. Ministerstvo práce a sociálních věcí začalo v rámci svého sedmibodového plánu zaměstnanosti nabízet dotace za každé vytvořené pracovní místo. Měsíčně tak mohou zaměstnavatelé získat až na 15 tisíc korun na plat nového pracovníka. Do vytváření nových pracovních příležitostí v neziskovém sektoru jsou zapojeny i další projekty, které čerpají peníze z Evropského sociálního fondu. Kurz Konta BARIÉRY. Účelem kurzu pořádaného Kontem BARIÉRY, Českou spořitelnou a Vysokou školou ekonomie a managementu Praha je příprava účastníků se zdravotním handicapem pro vstup do oblasti bankovnictví a pojišťovnictví.

Cílem je seznámit se s fungováním bank v současném finančním systému a podstatou nejvýznamnějších bankovních produktů. Kurz začíná 30. 9. a končí 13. 11. 2013. Vyučuje se v pondělí a ve středu, celkově 50 hodin. Místem je VŠEM Praha, Nárožní 2600/9a, 158 00 Praha 5, bezbariérová učebna – 42 hodin) a osm hodin v České spořitelně, a. s., pobočka Česká spořitelna, a. s., Olbrachtova 1929/ 62, Praha 4, 1. patro, metro Budějovická. Účastnický poplatek se neplatí.

inspirovali vzdělávacím programem Partners in Policymaking, který vznikl v USA v roce 1987 a měl zásadní vliv na rozvoj hnutí rodičů a sebeobhájců za práva lidí s postižením. Kurz tvoří šest dvoudenních setkání, která se uskuteční vždy v sobotu a neděli v Brně (místo bude upřesněno). Jedná se o termíny: 14.–15. 9., 12.–13. 10., 9.–10. 11., 7.–8. 12. 2013, 11.–12. 1. a 15.–16. 2. 2014. Přihlášky spolu s motivačním dopisem lze zasílat na adresu [email protected].

Rytmus pomáhá. Obhájcem lidí s postižením je intenzivní kurz pořádaný v Brně sdružení Rytmus. Pomůže rodičům například v integraci jejich dětí do běžných škol. Realizátoři se

Vysoká škola bez bariér. VIII. ročník konference s mezinárodní účastí se uskuteční 19. a 20. září 2013 v areálu Technické univerzity v Liberci.  (ph)


Soutěž o kartu Handy Card! Která obec získala v červnu prestižní cenu EDEN 2013 (Evropská destinace nejvyšší kvality) za to, jak vychází vstříc lidem se zdravotním postižením? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. září 2013 na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na mailovou adresu: [email protected]. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděla Hana Kunická z Horního Slavkova. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč.


www.muzes.cz

í Kč up 20 K o h o to is u lé ite at to so p ří te pl ed Př ča d p o č / p o n to R Y k 3 0 K K o R IÉ ý v ý t i s BA t l i v

. eš ůž 8 ž m rana dy ej st j, kekáž e h ř má ep Po , n s: eš bu ůž Lá em iJ ří yž n Kd Je

dn

o


7–8/2013

●

●

Lipno: Na vozíku nad koruny stromů

Ča

ww

uz

es.c

ČA

z

SO

PI

S

PR

O

TY

,

E KT

ŘÍ

SE

V NE

ZD

ÁV

AJ

Í

●

9/

20

strana 22

13

6_2

013

:37

.ind

d

roční předplatné za 240 Kč

pi

s

pr

o

w.m

ty

uz

es.c

, k t

z

eř

í s e

ne

vz

dá

va

jí

●

6/

20

Ko to u p í ča h o to p o so p K o d p o is u B a n to ří te r ié ry ot liv ý

13 ●

Je

sk

dn

vý

ute

k?

tis

k

30

kč

/ P ř

1

3

ed

pl

at

ite

lé

20

kč

stra

na

M0

JMÉNO a příjmení:

so

Iv Co a Hü je ttn vla er stn ová ěd : ob rý

●

w.m

18

PM

8:01

/201

7/31

M0708_2013.indd 1

Objednávám předplatné časopisu Můžeš

ww


7/24/2013 7:35:20 AM

ulice:

číslo popisné: 5/14

d

/201

1

3

.ind

název organizace:

10:2

7:36

013

9_2

M0

PSČ:

AM

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady:

složenkou

převodem

fakturou

telefon:

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card.

Chcete roční př -li změnit n edplatné a dvoulet zvýhodněné é, konta ktujt bezplatn ou linku e České p o 800 300 šty 302

Televizní pořad Konta BARIÉRY ■ Jiří Lábus pracuje pro Nadaci Charty 77. ■ Někteří postižení jsou podle něho obdivuhodní. ■ Vynikající herec zve k televizní obrazovce.

Někdy se smát nemohu

Text: Jiří Lábus Foto: Jan Šilpoch

K

dyž jsem poprvé zasedl v Radě Konta BARIÉRY, byl jsem docela překvapený, kolik bolesti, neštěstí a smutných osudů kolem nás existuje. V běžném dni se jen náhodou potkáme s postiženým nebo těžce nemocným. A ještě horší bylo, když před námi ležely žádosti rodičů postižených dětí. To vám moc do smíchu není. Ale nikdy mne nenapadlo, že bych s touhle aktivitou přestal – dobře vím, že pomáhat potřebným prostě musíme, tyto osudy mají v sobě jiskřičku naděje a naší opravdovou povinností je proměnit ji v trochu větší plamínek.

Je to lepší, ale ne nejlepší Když jednáte o žádosti těžce nemocných rodičů, kteří žádají pomoc ne pro sebe, ale pro své postižené děti, protože je za každou cenu chtějí udržet na vysoké škole, tak vás polije vlna studu za všechny ukradené, zneužité a zbytečně vyhozené peníze, které právě tady chybějí. A k tomu si uvědomíte, že jsou lidé, kteří bojují a bojují, trápí se, hledají každou skulinku, jak připravit svým dětem trochu lepší život. Ti nikdy nebudou na prvních stránkách novin ani v televizních magazínech z lepší společnosti. Člověku se nad jejich dopisy vhrnou slzy do očí. Přitom právě tihle jsou největšími hvězdami našeho života. Stejně jako rodiče, kteří

Jsou lidé, kteří bojují a bojují, trápí se, hledají každou skulinku, jak připravit svým dětem trochu lepší život. Ti nikdy nebudou na prvních stránkách novin ani v televizních magazínech z lepší společnosti. Člověku se nad jejich dopisy vhrnou slzy do očí. 8


č a s op i s p r o t y , kt e ř í s e n e v z d á v a j í

Jiří Lábus patří k těm umělcům, pro které není solidarita jen příležitostný nebo reklamní pojem.

by těžce postižené dítě mohli dát do ústavu, ale neustoupí. Každodenně s obrovskou láskou a námahou pracují na každém malém zlepšení, které je možné. Oni také čekají, že my ostatní budeme citlivější, chápavější, že taková naše každodenní okoralost je jen zdání, pod kterým ještě je člověk. A vidím, že právě tohle se ve společnosti zlepšuje, že víc a víc občanů pomáhá, věnuje peníze i čas, ne pro slávu, ale aby ukázali, že jsou prostě lidmi. To tvrdím přesto, že někdy potkáme hrubiána, cynika nebo přímo zločince, kteří se nám všem smějí do očí. Jejich smích je, všimněte si, pokaždé křečovitý, i oni v koutku duše tuší, že hrubost, zlodějina a ubližování jsou… No prostě fuj!

Dobře vím, že pomáhat potřebným prostě musíme, tyto osudy mají v sobě jiskřičku naděje a naší opravdovou povinností je proměnit ji v trochu větší plamínek.

Humor je znak vyrovnanosti Všichni známe orchestr Jedličkova ústavu Tap-Tap. Samí postižení, někteří těžce. Dříve by je zavírali za zdi nějakých kombinátů pro invalidy. Dneska jezdí po světě, vydávají desky, dělají nejen skvělou muziku, ale i humor, někdy třeba i dost drsný. Ale z toho mám při jejich produkcích největší radost. Člověk se – až na mimořádné okamžiky – vlastně nemá brát až tak vážně, jinak se zblázní nebo uzavře sám do sebe. Tihle muzikanti si dokážou dělat legraci i ze svého postižení! To znamená, že svůj osud přijali, že nevěří na zázračné uzdravení, že jejich duše jsou stejné nebo lepší než naše. Každého z nás někdo vychovával, někdo nám vysvětloval život, jeho pravidla, problémy i naděje. Mám kamarádku, která k nám do divadla přivedla svou holčičku a kluka, ani ne tříleté, na představení Prodané nevěsty. Hrajeme tuto naši adaptaci už léta,


Tato tvář je spojena hlavně s humorem, ale se stejným nasazením si studuje žádosti postižených.

vyznáme se v ní a máme vždycky skvělý zážitek z humoru, který znova a znova funguje. Najednou – dvě děti v hledišti. A ony vydržely bez hnutí celé dvě a půl hodiny. Najednou vidíte, co dobrý kumšt dokáže, co je skoro naší povinností – nasvítit život z jiného úhlu, z vážných věcí udělat nevážné a naopak. Hledat v obyčejném dni to lepší. Pomáhat, když můžeš, nebo alespoň nepřekážet, když nemůžeš. Takhle budeme hledat další solidaritu v pořadu Možná přijde i charita, který Česká televize už podruhé připravila na 28. září. Zvu všechny dobré lidi, ale i škarohlídy, třeba se jim rozsvítí.  (Záznam a mezititulky zj)

9

Téma: Neslyšící ■ Největší šancí neslyšících dětí jsou rodiče. ■ Rozhodnutí i jeho letité důsledky už napravit nelze. ■ Mateřství jako nekonečná práce.

Není postižený, jenom neslyší Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch, martina egersdorf

K

ateřina je půvabná, samostatná a – měřeno dnešními parametry – úspěšná žena. Dvě děti, skvělý manžel, dům na okraji Prahy, dobré zaměstnání, zkrátka skoro čítankový příklad. Před sedmnácti lety se jí narodil syn Kuba. Z porodnice odcházela šťastná, dítě bylo v pořádku a ona se těšila, jak postupně zvládne mateřství i dokončení vysoké školy, protože k diplomu už scházelo málo. A její vysněný obor – knihovnictví a staré tisky – nabízel zajímavou práci na celý život. Všechno bylo v pořádku… „Absolvovali jsme všechna obvyklá vyšetření, včetně sluchových. Sestřička si stoupla za závěs, zacinkala nějakou hračkou, Kuba se otočil… A já jsem najednou byla hysterická matka. Protože se nám zdálo, že občas na zvuk reaguje a jindy ne. Ale začal broukat slabiky a – to jsme ještě ani netušili – skoro úplná ztráta sluchu způsobila obrovský vývoj periferního vidění, takže otáčel hlavičku nikoli za zvukem, ale za pohybem…“

Kuba docela normálně komunikuje, studuje na gymnáziu, na špičkové úrovni hraje florbal. Zvládli jsme to. Tři slova, dnes už obyčejná, klidná a bezbolestná. Konečná diagnóza Manželova cesta za prací vedla do Prahy a Katka se synem se tak dostali do péče na specializované oddělení motolské nemocni-

ce. Malý klouček se přece jenom projevoval trochu zvláštně – v hluboké noci se vypravil do kuchyně, vyndal si hrnce a docela rázně bušil pokličkami… Až později udivení rodiče pochopili, že zbytečky sluchu v něm vyvolávaly touhu opakovat zážitek, který mu přinesla maminčina manipulace při vaření. Hledal zvuk, jakýkoli zvuk. V Motole se odpověď na pochybnosti našla za dvě hodiny. Nejrůznější testy ukázaly jasnou odpověď: ztráta sluchu je skoro úplná. Za vteřinu si Katka v hlavně zpětně promítla film svého těhotenství. Zarděnky na začátku čtvrtého měsíce, váhání lékařů nad případnou interrupcí, hrozby imunologa rozsáhlým poškozením plodu, rozumný výklad ostravského genetika, jen pár dnů na rozhodnutí… A také svou vlastní jistotu: žádný potrat, vyrovnám se s tím! Bylo naivní, bláznivé, neodpovědné? Teď věděla, že ne, teď věděla, že její krásný syn není postižený, jen prostě neslyší. „Našla jsem obrovskou podporu u lékaře, zejména u doktora Všetičky. Pochopili jsme, že tehdejší nejmodernější řešení, kochleární implantát, sice okamžitě zajistí jakýsi sluchový efekt, ale tam, kde jsou zbytky sluchu,

Florbal je (zatím) jeho největší láska. A také cesta k uznání mezi zdravými.

10



SLOUPEK Jiřiny Šiklové

Nejdůležitější pomoc

Kdo neví, skoro ani nevšimne, že se Jakub musel učit mluvit jen se zbytkem sluchu.

definitivně uzavře možnost vybudovat na nich schopnost slyšet, a hlavně schopnost mluvit. Mohli jsme si vybrat, a rozhodli jsme se pro těžší, ale dnes viditelně krásnější variantu – Kuba docela normálně komunikuje, studuje na gymnáziu, na špičkové úrovni hraje florbal. Zvládli jsme to.“ Tři slova, dnes už obyčejná, klidná a bezbolestná. Jenomže k nim vedl především okamžitý kurz rodičovské výuky řeči. Tam se také jasně rozřešilo dilema, zda zvolit znakovou řeč, lehkou a docela příjemnou i pro malé pacienty. Jenomže také definitivně zavírající bránu k běžné komunikaci ve společnosti. Tak přišly roky a roky plné těžké práce pacienta i rodičů, nejistoty, zda vůbec nějaký úspěch bude, úplná proměna představ o každodenním životě.

Co se ztrácí a co se nalézá První šlo stranou pokračování ve studiu. Kde skončily sny o objevování tajemství starých foliantů a dobrodružství v archivech! Kde představy o klidném mateřství a vlastním zaměstnání! Katka se znovu opřela o víru – s ní prošla těhotenství, s ní se pustila po naprosto neznámé cestě: naučit svého syna co nejlépe mluvit. Manželovi zbyl důležitý úkol, uživit a zabezpečit rodinu, bydlení,


jistotu pro ženu a dítě, kteří po celý den, ať dělali, co dělali, řešili milionkrát stejný problém – jak se naučit a pochopit jednoduchá slova: máma, táta, doma, den, noc… Znovu a znovu, pomalu a zřetelně opakovala Katka synovi hlásky a slova, ukazovala na věcech, co znamenají, nekonečně dlouho čekala, až se v klukově hlavičce, uzavřené v tichu, propojí pohyby jejích rtů s tím, co vidí – stůl, okno, tráva, pes... A sám, byť neuměle a kostrbatě, to řekne. Sám to řekne! Bylo to někdy beznadějné? „Už nevím. Pamatuji si spíš kouzelné úspěchy. Když až ve třech letech dostal sluchadla, měli jsme zkrátka velké zpoždění, než se diagnóza určila opravdu přesně, doslova se rozzářil. Vyráběli jsme si amatérské pomůcky, trávili spoustu času v hračkárnách a knihkupectvích, tam všude byly pochopitelné věci a obrázky. Museli jsme se s manželem naučit i jinak mluvit mezi sebou, aby nás mohl sledovat a chápat obsah našeho dialogu. Museli jsme… Já už nevím co. Ale Kubovo chápání a řeč začaly fungovat. Nemyslím si, že jsem ty roky ztratila. Mezi tím přišla Anička a dnes už jsme docela běžná rodina. Opět jsem začala pracovat, a hlavně Kuba má obrovskou šanci žít běžný život.“ Zase obyčejná věta. Nebo ne? Ve světě, kde se cení kariéra, peníze, prestiž a značkové zboží? 

Má snadnější život člověk, který je slepý, nebo ten, co je hluchý? V minulosti, kdy se pracovalo především manuálně, snadněji se začlenili špatně slyšící. Stačilo ostatní napodobovat v práci a člověk stačil a uživil se. Mohl pracovat, tancovat, s ostatními i popíjet. Ve společnosti, ve které převládá manuální práce, není hluchota tak velkým handicapem. Ale dnes? V informační společnosti? Ta není omezena jen na práci s daty a počítačem, ale patří k ní i vyjadřování názorů na složité otázky, chápání obecných pojmů, diskuse, mediální vystupování, řízení dopravních prostředků… A to bez sluchu prostě nejde. Jako děti jsme si hrály na slepou bábu, potácivě jsme chodily po místnosti nebo mezi stromy a marně hledaly kamarády. Marně až do okamžiku, kdy to někdo z hledaných nevydržel a vyjekl či příliš hlasitě dýchal. Již tehdy jsem si uvědomila, že sluch je možná důležitější než zrak. Když jsem musela jako holčička jít spát a naši, tedy rodiče, si vedle ještě povídali, stačilo zavřít oči, vypadalo to, že spím, a mohla jsem se dál nepřímo účastnit. Tehdy bych si raději vybrala slepotu než hluchotu. Ale být slepý a nevědět, že s teplým pohlazením slunečního svitu je spojeno i jasné světlo, že existuje i stín a různé barvy, že trávník je zelený a nebe většinou modré, to by bylo taky těžké. Bezesporu slepota v současnosti nevylučuje jedince ze společnosti tolik jako hluchota. Zaplaťpánbůh, nemusím si vybírat ze dvou špatných eventualit, ale musím počítat s tím, že s pokročilým stářím – a takových lidí bude stále více – se mi bude zhoršovat jak zrak, tak sluch. Co pomůže? Různé pomůcky, sluchadly počínaje a signalizací konče. Co ale pomůže nejvíce? Pochopení v mém okolí, pochopení ostatních, že špatně slyším, a snaha mi pomoci. Artikulací slov a pohledem z tváře do tváře, abych mohla odezírat slova, naznačením pohybu rukama, úsměvem, obrázky, trpělivým opakováním. Chápavý přístup v mém okolí, vědomí druhých, že mám tyto potíže, a snaha umožnit mi komunikaci s nimi. Toto se ale nedá předepsat na recept, ani když si připlatíme. Takový přístup k handicapovaným je třeba vytvářet systematicky ve svém okolí, výchovou a osobním příkladem. Mysleme na to, i když zatím slyšíme dobře.  Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry.

11

Téma: Neslyšící ■ Obrovské zkušenosti školy, která působí už od roku 1945. ■ Neslyšící děti čekají obtížné, ale nadějné roky. ■ Bez obětavých rodičů je úspěch vyloučený. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Eva Přibylová:

Stále ještě chápeme neslyšící jako lidi, kteří mají vlastně jen „malou“ vadu? Jaká je vaše zkušenost? Neslyšící jsou opravdu často posuzováni, že jim téměř nic není. Tak se na ně dívají úřady, sociální péče, tak se obtížněji a obtížněji získávají důchody. Na druhou stranu je někdy okolí chápe jako mnohem postiženější než třeba špatně chodící. Neschopnost srozumitelně mluvit mnoho lidí docela odrazuje. Neuvědomují si, že jde o důsledek sluchové vady. Může se vám zdát, že člověk, který nemá viditelné postižení, může řídit auto, samostatně se pohybovat, vše si obstarat, je ve vašich očích docela v pořádku. Ale jakmile se s ním chcete dát do řeči, přijde třeba i šok. Víme, že dítě narozené s těžkou sluchovou vadou má před sebou vážný problém – nejen obtížnou komunikaci, ale jsou ohroženy také další budoucí schopnosti. Je možné tomuto nebezpečí předejít? Pokud není u narozeného dítěte včas odhalena sluchová vada nebo úplná ztráta sluchu, je opravdu téměř jisté, že se propásne nejen vývoj řeči, ale také se naprosto uzavře možnost ovládat svět abstraktních pojmů. Takže děti si sice osvojí materiální pojmy, jako je třeba „stůl“ nebo „židle“, ale třeba slovo „radost“ nebo „zítra“ často chápou spíš jako shluk písmen. A to je potom i u nás ve škole moc těžká práce. Kdo nejčastěji zaviní tuto situaci? Rodiče? Lékaři? Zlepšuje se to, ale pořád ještě máme případy, kdy k nám přijdou chlapečci, u kterých paní doktorka ještě ve třech letech řekne: Jistě, kluci jsou líní mluvit, ono to přijde. Samozřejmě, už u miminek se dělají nejjednodušší kontroly sluchu, ale víme, že i ti nejmenší neslyšící kojenci mají daleko vyvinutější periferní vidění, takže na pohyb chrastítka při zkoušení zareagují. Jde tedy o zkušenost lékaře. Řekněme, že došlo ke správné diagnóze, poškození sluchu bylo včas odhaleno. Co je pak nejtěžší? Rozhodnutí rodičů. První možností je naplno se věnovat postiženému dítěti, zapomenout na kariéru, volný čas i nejrůznější ambice. Většinou se obětuje maminka, je to těžké, zejména u žen s vysokou kvalifikací, ale nese to ovoce. Máme mnohá srovnání – například dvě dívky s téměř úplnou ztrátou sluchu. S jednou zůstala maminka patnáct let doma. Od nejútlejšího dětství s dcerou mluvila, trpělivě trénovaly, pracovaly do školy, takže zvládla běžnou základní školu, k nám přišla až na gymnázium. A mluvila skoro stoprocentně. Nebo je tu druhá možnost – vyjít dítěti vstříc,

Někdy se mi zdá, že ještě před deseti lety byli naši absolventi sebevědomější, ambicióznější, energičtější. Dnes pozoruji určitou pohodlnost. A v současné společnosti to není zrovna dobrá poukázka na úspěch. 12



Někteří neslyšící mají tendenci k uzavřenosti. Setkávají se s nepochopením a takové situace se chtějí vyvarovat. Takže raději nekomunikují vůbec.

Svět ticha není krásný

pracovat pouze se znakovým jazykem a ulehčit si celou situaci. Dnes je oběma dívkám přes dvacet a možnosti jejich komunikace s okolím jsou dramaticky rozdílené. Dlouhé roky každodenní péče se zhodnotily. A najednou jsme u věčného sporu. Co je lepší – znaková řeč, nebo velmi pracný a pomalý nácvik mluvení? Nejvíc se diskutuje o tom, která metoda děti víc psychicky zatěžuje. Znaková řeč je lehčí, méně náročná na síly dítěte, jde vlastně o docela přirozenou dovednost. Mluvená řeč je těžká, když dítě úplně nebo skoro úplně neslyší, a nemá tedy co napodobit. Ale u dětí s jiným postižením, třeba pohybovým, také předpokládáme jistou námahu, obtížné zvládnutí třeba pohybu na vozíku, ale víme, že pro další život je taková příprava výhodná. Filozofií naší školy je dávat přednost mluvení, když to jen trochu jde. Naši absolventi pak odcházejí do života mnohem lépe vybaveni, připraveni na běžnou existenci skoro bez omezení. A to je nejdůležitější. Víme, že znaková řeč je vlastně cizí jazyk. Co tedy znamená, když se rodiče pro tento způsob komunikace rozhodnou už od mala? Pro takové děti je to koneckonců mateřský jazyk. Jak už jsem říkala, jeho osvojení není příliš namáhavé, takže dítě si docela v pohodě žije. Jenomže pak přijde náraz – kontakt se slyšícím a mluvícím světem. Už léta se vede spor, co je lepší. Zda prosté uznání zvláštnosti sluchově postižených a respektování jejich světa i se znakovou řečí, nebo tvrdá, namáhavá a dlouholetá cesta k mluvené řeči. Asi nikdy nepřeváží jen jeden názor. Ale my jsme přesvědčeni, že když existuje naděje na kompenzaci postižení, nemáme rezignovat. Takže vaše škola je vlastně i takovým tréninkovým centrem pro obtíže života? No, nevím. My sice vyučujeme orálně, ale někdy mám stejně pocit, že si děti dost opečováváme, že jsme trochu jakýmsi skleníkem. Máme ale výměnné pobyty do zahraničí – a to je moc dobrý trénink. I zdravé dítě, když

�

info Kdo je Mgr. Eva Přibylová Zástupkyně ředitelky mateřské a základní školy a gymnázia pro neslyšící v Praze v Ječné ulici. Ve škole působí od r. 2002. Po letech práce na škole v Ječné ví Eva Přibylová dobře, že mladí neslyšící potřebují i více odolnosti pro budoucí život.


Absolventka FTVS Univerzity Karlovy, obor tělesná výchova a německý jazyk. Organizátorka zahraničních výměnných zájezdů a lyžařských kurzů.

13

Téma: Neslyšící

SLOUPEK Daniely Filipiové

třeba v německé rodině, se moc � semusíocitne snažit, aby uspělo. Představte si ale na-

šeho žáka, který sice výborně zvládl mluvení v češtině, a má najednou odezírat němčinu. Zvykli jsme si pro neslyšící požívat pojem svět ticha. Je tento svět něčím nebezpečný? Ano, člověk se uzavírá do sebe. Nevidomý musí kompenzovat svou vadu zvýšenou citlivostí ke zvukům, k řeči, k hudbě a tím je nucen komunikovat. Někteří neslyšící mají tendenci k uzavřenosti. Setkávají se s nepochopením a takové situace se chtějí vyvarovat. Takže raději nekomunikují vůbec. Vzniká jakási vnitřní samota a umíte si představit, co může všechno znamenat. Řekněme si v této souvislosti něco o nás slyšících. Umíme se k postiženým chovat? Nejsme někdy až krutí? Jsem optimistka. Společnost ví o postižených mnohem víc než dříve a umí i pomáhat. I v okamžicích, kdy vaši absolventi přecházejí do běžného života, hledají zaměstnání, uplatnění? Samozřejmě se zajímáme o další život našich žáků. Jejich uplatnění je v každém případě nějak limitováno. Ale i zdravé děti mají své limity – jeden je méně manuálně zručný, druhý přecení svůj talent k určitému oboru, třetí nechce žít jinde než tam, kde je zvyklý. My nikdy úplně neodbouráme náraz, který neslyšícího čeká při vstupu do dospělého světa. Ale objektivní rozvoj, třeba moderních technologií, dává našim dětem nové a nové šance. Informační technologie jim otevírají nové profese. Ale na druhou stranu je a vždy bude rozdíl mezi virtuálním světem a každodenním praktickým životem. Někdy se mi zdá, že ještě před deseti lety byli naši absolventi sebevědomější, ambicióznější, energičtější. Dnes pozoruji určitou pohodlnost. A v současné společnosti to není zrovna dobrá poukázka na úspěch. Společnost si někdy myslí, že v případě postižených jde jen o dávky, příspěvky a důchody. Ale věc je mnohem složitější, říká zkušená pedagožka.

Už léta se vede spor, co je lepší. Zda prosté uznání zvláštnosti sluchově postižených a respektování jejich světa i se znakovou řečí, nebo tvrdá, namáhavá a dlouholetá cesta k mluvené řeči. Moderní technika opravdu změnila jejich svět? Jistě. Esemeska je báječný komunikační kanál, počítač skvělý pracovní prostředek. Když naši gymnazisté odcházejí na vysoké školy, často si vybírají přírodovědné obory. Práce v moderní laboratoři jim umožňuje skoro nevnímat své postižení. A bývají i výbornými odborníky. Vybere si někdo i pedagogickou fakultu? Aby se vrátil se svou zkušeností do vaší školy? Máme takový příběh. A moc to nefungovalo. Víte, když neslyšící a – přece jenom ne dokonale – mluvící pedagog má učit třeba němčinu, prostě nepozná, že žák špatně vyslovuje. Nemyslím si, že taková volba je šťastná. Na druhou stranu máme dva pedagogy s jinou aprobací a jejich výsledky jsou výborné. A jsou i skvělým příkladem pro děti. 

Média by měla pomoci Každý z nás asi řekne, že nejhorší postižení je částečná nebo úplná ztráta zraku. Oči jsou pro nás velmi důležitým smyslem. Nejenže vidíme všechny krásy kolem nás, nejenže vidíme potenciální nebezpečí a můžeme na ně včas reagovat, ale i podle výrazu tváře, či dokonce očí můžeme vysledovat pocity druhého vůči nám. Ale fakticky nejhorší je ztráta jiného smyslu. Sluchu. Ztráta sluchu lidi zcela vylučuje ze společnosti. Společnost navíc neví, jak má s lidmi s tímto handicapem jednat. K tomu jde o handicap, který není na první pohled zřetelný, a tak se nám může chování neslyšícího zdát divné. A lidé nemají rádi divné věci, věci, kterým nerozumějí. Vzpomínám si, jak jsem jako malé dítě jezdila o prázdninách za babičkou. Ve vesnici žil starý pán, který neslyšel a vyjadřoval se dost nesrozumitelným huhláním. Když jsem ho potkala v místním obchodě, jak nakupuje, a to tak, že prodavačce předal papír se seznamem a k tomu něco pro mě zcela nesrozumitelného vyslovoval, měla jsem z něj jako malá holka strach. Na základě těchto drobných zkušeností jsem ani okamžik nezaváhala, když se na mě obrátily tři úžasné dámy s prosbou, zda bych nezaštítila Týden osob s postižením sluchu, jehož první ročník se konal minulý podzim. V jeho průběhu se konalo po celé republice mnoho akcí neziskových organizací pečujících o osoby s úplnou či částečnou ztrátou sluchu, na kterých neslyšící prezentovali své problémy, zájemci se mohli naučit pár znaků znakového jazyka. Zahájení týdne začalo seminářem a poté tiskovou konferencí v Senátu. Je třeba říci, že pro mě bylo velkým zklamáním to, že vše proběhlo bez zájmu televize, zejména mi chyběla naše veřejnoprávní Česká televize, která by měla jako první reagovat a referovat o potřebách těchto osob. Letos se bude konat druhý ročník a já věřím, že se dočkáme větší medializace a tím i většího povědomí společnosti o zcela specifických problémech a potřebách lidí s postižením sluchu. Společnost se musí těmto lidem otevřít.  Autorka je senátorka.

14



■ K jednáním o penězích s tlumočníkem, ale těch je málo. ■ Smlouvy kolem financí jsou pro neslyšící těžko srozumitelné. ■ Ke zneužití handicapu se neseriózní prodejci finančních produktů nepřiznají.

Neslyšný svět peněz Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

S

pletitost finančních transakcí, smlouvy, dojednání, procenta, úroky, termíny, dodatky – to jsou záležitosti, které dají zabrat i odborníkovi. Jak si se světem finančních operací a vztahů poradí člověk, který nemá řadu dalších potřebných informací zprostředkovaných sluchem?

František Šmolík z České unie neslyšících říká, že psaným informacím neslyšící často nerozumějí.

Místo pomoci podraz Starší manželský pár, oba od narození neslyšící, se rozhodl prodat rodinný dům na venkově a za utržené peníze si pořídit bydlení ve městě. O zprostředkování při jednáních v realitních kancelářích požádali příbuzného. Vše proběhlo hladce, manželé se přestěhovali. Když po letech zemřel manžel, při dědickém řízení vyšlo najevo, že majiteli bytu po celou dobu nebyli manželé, ale jejich příbuzný, který jim vše zprostředkovával. Byt, který pán s paní za své peníze kupovali, nechal napsat na sebe. Vlastně ho ukradl. Senioři se na příbuzného spoléhali – všechna jednání jim „tlumočil“ jen artikulovaně a podle svého podvodného výkladu, ovdovělé paní nyní zůstaly jen oči pro pláč. Není to však jediný případ, se kterým se sociální pracovníci nebo tlumočníci znakového jazyka setkali. Jitka Vrchotová, vedoucí poradny Národní rady osob se zdravotním postižením, říká, že při finančních transakcích, při jednáních u notáře nebo v realitní kanceláři by neslyšící neměl přicházet bez tlumočníka. Uznává, že to ale není tak snadné.

Když tlumočí dítě „V Praze je kolem třiceti tlumočníků a všichni jsou hodně vytížení, většina z nich nemá tlumočení jako hlavní činnost. V jižních Čechách jsou dva až tři, na Ostravsku asi osm. Jsou kraje, které jsou pokryté minimálně.“ V okamžiku, kdy neslyšící řeší složitou finanční operaci, navíc nejedná-li se o hledání práce nebo návštěvu lékaře či soudní jednání, není služba bezplatná. „Lidé si raději vezmou na pomoc někoho z rodiny nebo známého – a to nemusí dopadnout dobře,“ připomíná Jitka Vrchotová. Nejsou výjimkou případy, kdy tato složitá jednání zprostředkovávají či překládají neslyšícím rodičům jejich nedospělé děti. Například muž, který se špatným výběrem půjčky dostal do problémů, vzal k jednání s věřitelskou finanční společností desetiletého syna. „I kdyby dítě tlumočilo sebelíp, není schopné pochopit složitost transakcí.


Pominu skutečnost, že některé věci si může dítě upravit proto, aby rodiči udělalo radost nebo ho nezarmoutilo. A zcela stranou ponechme puberťáka, který může záležitost schválně přetlumočit jinak,“ říká poradkyně.

Přeplatek? Nedoplatek? Co ode mě vlastně chtějí? „Představte si, že se ocitnete v zemi, jejíž jazyk je naprosto odlišný od češtiny, lidé kolem vás se baví, něco oznamuje televize, něco rádia, něco se píše v novinách – a vy nerozumíte, co se děje nebo proč se to či ono stalo,“ říká Monika Boháčková ze Svazu neslyšících

a nedoslýchavých v ČR, když ilustruje problémy neslyšících se získáváním informací. „Kolikrát se dostávají do situace, kdy jim předloží text nebo smlouvu k podpisu. Když neslyšící požaduje tlumočníka znakového jazyka, dostane se mu odpovědi: Vy neumíte číst? Vy jste snad nechodil do školy?“ Slyšící si neuvědomují, že je nebetyčný rozdíl mezi češtinou a znakovým jazykem, mateřským jazykem neslyšících. Nedávno tlumočila záležitost neslyšícímu klientovi, kterého doslova před dveřmi bytu překvapili obchodní zástupci. Vnutili mu smlouvu s jejich firmou a vypověděli za něj i smlouvu se stávajícím dodavatelem služeb.

� 15

Téma: Neslyšící Jitka Vrchotová: K důležitému jednání by si neslyšící měl vzít tlumočníka, těch je ale strašně málo.

sah svou gramatikou a strukturou věty je pro ně již nesrozumitelný. Leckdy není neslyšícím jasné, jestli jim v dopise firmy sdělují, že mají přeplatek, nebo nedoplatek,“ přibližuje problémy Monika Boháčková. Firma, jejíž zástupci s neslyšícím klientem smlouvu uzavřeli, naštěstí uznala neetičnost jejich jednání. Smlouva byla zrušena, klient nemusel nakonec platit ani vysoké penále.

Zneužití? Těžko prokazatelné…

V České spořitelně pořádají školení přibližující svět a myšlení lidí s handicapem, tedy i neslyšících.

„Obecně platí, že i slyšící starší lidé často � podepíší smlouvu i proto, aby už měli od

obchodníků pokoj. Tady bylo strašné, když klient přinesl spolu s novou smlouvou i papír, který tam oba obchodníci zanechali – psali na něj otázky, jako kde máte schované vyúčtování, kolik platíte za elektřinu nyní, naše společnost má nižší ceny a podobně. Zástupci neustále požadovali doklady. Představila jsem si, jak osmdesátiletý klient před nimi něco hledá v bytě. Jim muselo být jasné, že neslyší, nerozumí a zcela jistě ani oni klientovi nerozuměli. Jejich cílem nebylo nabídnout levnější službu, ale jen uzavřít smlouvu.“ Za předčasné ukončení starého kontraktu napočítala společnost klientovi v seniorském věku mnohatisícové penále. „Na taková ustanovení často nejsou upozorněni ani slyšící. Podomní obchodníci vás nečekaně osloví, vlezou do bytu, neupozorní na sankce při vypovězení nové smlouvy. Neslyšící v českém textu rozumí jednotlivým slovům, ale celý ob-

16

Ne vše končí dobře. František Šmolík, sociální pracovník z České unie neslyšících, sám se zbytky sluchu, se problematice věnuje mnoho let. Podle jeho názoru i podle mínění předsedy pražského sdružení ČUN Martina Nováka finanční společnosti ne vždy hledí na situaci klientů. „Zažil jsem případ neslyšícího pána, bylo mu šedesát devět let, zdědil nějaké peníze a banka mu vnutila penzijní připojištění na pět let. V jeho případě zcela zbytečné, ale úředník si odškrtl kolonku splněno. Smlouva přináší bankám a pojišťovnám hodně peněz, ti, kteří je prodávají, nepřemýšlejí, jestli klient produkt potřebuje nebo ne,“ říká František Šmolík. Zneužívají někteří obchodníci s finančními produkty či jinými finančními záležitostmi handicapu neslyšících? František Šmolík je přesvědčen, že ano, byť veřejně se k tomu nikdo nepřizná. I on se setkal s podvodným jednáním, na které neslyšící doplatil a kdy druhá strana musela jeho zdravotního postižení využít. Pán se chtěl zbavit rodinného domku a přijal nabídku agentury na výměnu za byt. Až po delší době se ukázalo, že byt nebyl v osobním vlastnictví, ale družstevní.

Neslyšící se stydí za neznalosti „Jako neslyšící nemohu poslouchat rádio. Neslyším, co si o případech podvodů a nevýhodných půjček povídají lidé na ulici, v MHD, v tom jsme proti slyšícím v nevýhodě.“ I informace typu „jedna paní povídala“ při své nepřesnosti mohou nám slyšícím pomáhat v orientaci ve složitém světě financí, neslyšícím ale scházejí.

Martin Novák zdůrazňuje, že ani texty v novinách, na internetu či v televizi nejsou pro neslyšící se znakovým jazykem snadné. „Číst článek je pro mě náročné, telefonovat nemohu, odezírání je nepřesné a stejně ne všemu rozumím.“ Podle něho se neslyšící většinou vyhýbají vyhledávání písemných informací. Martin Novák upozorňuje, že neslyšící musí při komunikaci se slyšícím věnovat hodně energie a přemýšlení, co druhá strana řekla, než aby přemýšlel o smyslu vyřčených vět. „Mozek si musí doplnit slova, která jsme nemohli odezírat.“ Odborníci odhadují, že při odezírání člověk pochopí třicet až čtyřicet procent informací, ale náhodně. Takže při jednáních o peněžních záležitostech mohou uniknout právě nejdůležitější momenty. To je v případě financí pro neslyšící největší kámen úrazu, i když je vše v písemné formě. „V bance vám něco předloží na papíře, ale vy nemusíte chápat, o co jde. Lidé se často stydí přiznat, že nerozumějí, většinou ani nevědí, na co se ptát. Jaké jsou úroky, jaké jsou skutečné náklady na půjčku a podobně,“ přidává zkušenosti František Šmolík.  Více na www.muzes.cz

info Česká spořitelna: Pochopení je víc než dokonalá technika Petr Bobysud z České spořitelny uvádí, že jeho společnost po letech změnila strategii přístupu k lidem s handicapem. „Týká se to přirozeně nejen vozíčkářů, ale také nevidomých a pochopitelně i neslyšících. Zjistili jsme, že efekt nejmodernějších technických zařízení, jako jsou nejrůznější naváděcí systémy, indukční zvukové smyčky a podobné záležitosti, nemají vždy s ohledem na vysokou finanční náročnost odpovídající efekt. Rozhodli jsme se momentálně více investovat do školení zaměstnanců v přístupu ke klientům s handicapem.“ Letos prošlo prvních 400 zaměstnanců poboček, kteří přicházejí do bezprostředního kontaktu se zákazníky spořitelny, školením, které pomohlo organizovat Konto BARIÉRY a Český červený kříž. „Máme za to, že je užitečné, když se pracovníci přepážek dozvědí více o problémech nevidomých, vozíčkářů nebo neslyšících, když pochopí, že tito lidé mají fyzické omezení, že potřebují více času, jiný způsob objasnění problémů. Zkrátka když se na svět podívají jejich očima.“ V další etapě by mělo proškolováním projít dalších zhruba čtyři sta zaměstnanců České spořitelny, kteří by měli znát a chápat více než ostatní, jak to i ve světě ticha funguje z druhé strany.



■ Linka pro neslyšící se rozvíjí s novými technologiemi. ■ Novinkou je „tlumočení“ mezi slyšícími a neslyšícími. ■ Neslyšící se domluví už i se zahraničím.

Jak mluví kníže? Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

L

inku společnosti Telefónica O2 pro neslyšící jsme navštívili poprvé vloni v zimě. Po roce a půl jsme se sem vydali podruhé, abychom zjistili, že se za relativně krátký čas událo ve službách pro neslyšící docela dost.

Jak se hledá ztracený notebook Příběh z nedávné doby. Osmnáctiletá studentka mířila autobusem z Břeclavi do Ostravy. Po přestupu na jiný spoj si uvědomila, že nemá notebook. V něm maturitní práce, fotografie, výsledek práce mnoha měsíců. Relativně snadná situace k řešení. Jenže studentka byla neslyšící. „Naštěstí u sebe měla chytrý telefon a v něm shodou okolností nainstalovanou naši aplikaci TexMee,“ přibližuje situaci vedoucí pardubického call centra linky pro neslyšící Alena Užachovová. „Aplikace je dostupná od podzimu loňského roku. Umožňuje online psanou komunikaci neslyšícího s naším operátorem, v podstatě živý chat.“ Operátorka musela nejdříve zjistit, se kterou společností dívka cestovala. Potom se dovolala dispečerovi, který vyhledal řidiče autobusu. „Řidič byl ale už doma a autobus v garáži. Naštěstí se podařilo přes zprostředkovanou komunikaci dispečera navigovat

až do autobusu na místo, kde dívka při jízdě seděla. Notebook tam stále ležel.“ Alena Užachovová vypráví příhodu se zjevnými emocemi, její kolegyně, která celou komunikaci oběma stranám zprostředkovávala, šla ten večer domů po službě s pocitem velkého zadostiučinění. „Dispečer byl natolik laskavý, že se s dívkou domluvil a nechal jí poslat notebook jiným spojem až domů.“

Mobilní chat milují mladí Příhoda se zapomenutým počítačem asi nejlépe ilustrovala jednu z významných technických změn linky pro neslyšící. Umožnila ji existence moderních mobilních telefonů, která je zatím na této lince na nejvyšším stupni technologického zprostředkovávání hovorů. V posledním roce vzrostl počet měsíčně uskutečněných hovorů asi o 30 procent na průměrně 2400. Nová aplikace se, především asi ve věkově nižších kategoriích uživatelů, kteří přirozeně fandí novým komunikačním kanálům, začíná výrazněji projevovat. „I nadále funguje spojení přes ICQ, pochopitelně e-maily, i nadále máme v nabídce faxové zasílání zpráv a vzkazů. Využíváme i naši novou stránku na facebooku, “ říká Alena Užachovová. Vloni definitivně dosloužila speciální telefonická klávesnice, která stála na počátku komunikace neslyšících v 90. letech. „Měli jsme už asi jen dva uživatele, tak jsme se s nimi domluvili na jiném druhu spojení. Počet registrovaných zákazníků se ve srovnání s rokem 2011 zvýšil do letoška asi o 30 procent. Nárůst připisují především intenzivní propagaci služeb organizované ve spolupráci s organizacemi a sdruženími neslyšících.

Srozumitelný most mezi světem slyšících a neslyšících

Vedoucí linky pro neslyšící Alena Užachovová potvrzuje, že růst počtu klientů ovlivňují i chytré telefony.


Úplnou novinkou, ne technickou, je „tlumočení“ vzkazů. Po celou dobu existence služby probíhalo propojení mezi neslyšícím a slyšícím tak, že neslyšící poslal textovou zprávu, e-mail či fax ve svém psaném jazyce a operátorka text přečetla, například lékaři. Ukázalo se, že pro slyšící, pokud s neslyšícím nekomunikují pravidelně, je často obtížné porozumět jejich psanému slovu. Od loňska začali v Pardubicích psané vzkazy od neslyšících ke slyšícím interpretovat tak, aby daly slyšícímu příjemci správný smysl. Jen v případě, kdy například lékař či operátor na zákaznické lince potřebuje dovysvětlení, přečtou vzkaz i v jeho původní formě. Letos v únoru začala fungovat ještě další služba – hovory do zahraničí. Jedná se sice už o službu placenou, ale od počátku je o ni zájem. Například poslouží pro ověření ubytování v cizině, zajištění nejrůznějších slu-

info Linka pro neslyšící funguje 16 let Linka pro neslyšící začínala ve Zlíně v roce 1997 pro pár desítek neslyšících. Prvními komunikačními prostředky byla například extra klávesnice s displejem nebo fax. Volající po vytočení bezplatného čísla spojuje přes operátorky (většinu osazenstva tvoří ženy) s volanou stranou. Operátorky přijímají od neslyšících vzkazy ještě přes SMS, e-mail, ICQ a online aplikaci pro chytré telefony a předávají je dál. Neslyšící, kteří se musí kvůli bezplatné službě zaregistrovat, mohou komunikovat s přáteli a rodinou, předávat si soukromé vzkazy, využívají linku pro komunikaci s úřady, lékařem, školami, zákaznickými linkami společností a obchodů. Linka byla do roku 2010 bezplatná pro klienty O2, od roku 2010 funguje zdarma pro zákazníky všech operátorů telefonických služeb v České republice. V průměru se uskutečňuje kolem 2500 hovorů měsíčně. Asi 30 procent připadá na Prahu, následuje s přibližně 12 procenty Brno a jižní Morava. Na ostatní kraje připadá kolem pěti procent.

žeb v zahraničí, anglicky hovořící operátorky zařídí domluvu při ztrátě a zatoulání se zavazadel na letištích. Zatím se nejvíc volalo do Chorvatska, využívané je i Slovensko.

Co je to žbrblání? „Pochopitelně kromě vysloveně pracovních hovorů a zařízení služeb i nadále tvoří velkou část hovorů soukromé záležitosti,“ říká na závěr Alena Užachovová. Od vyznání lásky a rozchodů a rozvodů přes dotazy na maminčiny recepty až po svatby i smutnější události, jako jsou pohřby. Přirozeně jsme se zajímali také o neobvyklé dotazy, které v Pardubicích zprostředkovávali. Ten nejzajímavější se týkal letošních prvních veřejných voleb hlavy státu. „Paní volala známým. Chtěla vědět, jak mluví Karel Schwarzenberg. Když prý všude píší, že žbrblá a ona si to neuměla představit,“ přidává na závěr malou perličku.  Více na www.muzes.cz

17

Fotostory ■ Na turnaj přijelo 55 zahraničních hráčů ze 14 zemí. ■ Úroveň hry roste, golfistů s postižením přibývá. ■ Češi prokázali, že patří k evropské špičce.

Na golfu opět vyhráli všichni Text: Jindřich Štěpánek Foto: JAN ŠILPOCH

R

esort Darovanský Dvůr letos již potřetí přivítal nejlepší handicapované golfisty z Česka i zahraničí. Od 23. do 25. června se zde téměř stovka hráčů zúčastnila turnaje Czech Disabled Golf Masters, jehož spolupořadatelem je i Konto BARIÉRY. O start na západě Čech zájem rok od roku roste, 55 golfistů s postižením přijelo dokonce ze 14 zemí. A není bez zajímavosti, že za dva roky se počet golfistů s postižením na tomto turnaji zdvojnásobil. Turnaj spadá do série European Tour EDGA a o jeho úrovni svědčí i slova mo-

derátora Marka Ebena: „Jde o mé největší golfové ponížení v roce. Hrát s tělesně postiženými a vidět, že dokáží posílat míčky dál a přesněji než já, je psychicky hodně náročné!“ Absolutním vítězem byl stejně jako loni Angličan Andrew Gardiner, který je s amputovanou nohou prvním handigolfovým profesionálem. Dvě kola zahrál na 153 ran (loni o pět ran méně). V kategorii HCP 9,5–18,4 zvítězil úřadující mistr Evropy ve své kategorii Miroslav Lidinský a v kategorii HCP 18,5–28 další úřadující mistr Evropy, ale v jiné kategorii, Michal Hošna. V první den turnaje si zahráli hosté, tedy zdraví golfisté s hráči s postižením, což byl pro mnohé doslova celoživotní zážitek. 

Velmi populární osobou turnaje byl paraplegik Španěl Sebastian Lorente.

Český reprezentant Pavel Kamír jezdil na elektrickém vozítku značky Mantys, které budilo velkou pozornost.

Jáchym Bém zvládal pomocí protézy i těžké rány z rafu.

18


časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí Typický obrázek ze hry. Amputář a paraplegik hrají společně v jednom flightu.

Z paragolferu, čili speciálního vozíku pro paraplegiky, lze odpalovat míčky i jednou rukou.

Sebastian Lorente je známý tím, že dokáže hrát z jakékoliv polohy. A když paragolfer klouže na ranní rose, pomohou spoluhráči z Nizozemska.

Další příklad, jak spolu mohou hrát amputář a paraplegička.


Nejúspěšnější český handigolfista a prezident Golfové asociace handicapovaných Miroslav Lidinský.

Manuel De Los Santo je Francouz reprezentující Dominikánskou republiku, ale především hráč s úžasnou stabilitou na jedné noze.

19

Na cestách ■ Ideální místo na dovolenou pro handicapované na vozíčku. ■ Chillon, Vevey, Montreux – to jsou slavná místa u Ženevského jezera ve Švýcarsku. ■ Kolem jezera vede asfaltová bezbariérová promenáda.

Ženevské jezero se slavným hradem Chillon v pozadí.

Ženevské jezero

si oblíbili Chaplin i Freddie Mercury a jezero obklopují alpské dvoutisícovky. A ty i v parném létě zdobí sněhové čepičky. Za dobré viditelnosti lze zahlédnout Mont Blanc. A také slavné vinice Lavaux, které jsou od roku 2007 na seznamu UNESCO. Celkem 830 hektarů terasovitých políček najdete na třicetikilometrovém pásu mezi Lausanne a Vevey, protínají je cyklostezky i turistické chodníky. Pěstuje se zde především odrůda Chasselas. Není divu, že kdo tady chce bydlet, musí sáhnout do kapsy. Říká se dokonce, že tohle je první turistické místo, kam se do Švýcarska jezdilo. A stále jezdí. Přesvědčit se o tom mohou i handicapovaní. Podél vody totiž vedou dlouhé kilometry kvalitních asfaltových stezek, které vybízejí k nenáročné procházce. Začít můžete třeba u hradu Chil lon a bezbariérově dojít až do Montreux. A pak o kousek dál si projít celé Vevey, kde je mimo jiné památník Jana Palacha. Z Montreux k Chillonu je to asi hodinová vycházka, zpět se lze vrátit parníkem brázdícím Ženevské jezero. Ten jezdí každou chvíli, je tu součástí městské hromadné dopravy.

Text: Petr Buček Foto: AUTOR, Switzerland Tourismus

N

ad hladinou Ženevského jezera se vyvalí oblak kouře, když velký parník přiráží ke břehu. Smoke on the water (kouř nad vodou), napadne mě hned. Snad nejslavnější písnička britské kapely Deep Purple. Ta vznikla právě tady ve švýcarském Montreux 4. prosince 1971, když zde Deep Purple nahrávali nové album. Ten den tam během koncertu Franka Zappy vypukl požár, když jeden z návštěvníků vystřelil světlici ze signální pistole do ratanového stropu, který začal hořet. To vše sledoval basák Deep Purple Roger Glover z terasy svého pokoje a složil jednu z nejslavnějších rockových písní. A stejně slavná je i riviéra Ženevského jezera (Lake Geneva nebo také Lake Léman). Montreux, Vevey, hrad Chillon – to jsou jména míst, kam už dlouhá léta míří turisté z celého světa na dovolenou. A slavných lidí, kteří si to tu oblíbili a rádi se sem vraceli a vracejí, jsou dlouhé seznamy. Není divu – klima je u Ženevského jezera velmi příjemné, má středomořský charakter

20

Slavná jména Téměř celou riviéru obtéká chodník, ideální pro bezbariérovou vycházku.

Hrad Chillon, který tu na strategicky významném místě hlídá už od 13. století, se


č a s op i s p r o t y , kt e ř í s e n e v z d á v a j í Na procházky kolem jezera s oblibou vyrážejí i důchodci.

odráží od hladiny Ženevského jezera, když parkujeme a vydáváme se na průzkum okolí. Tohle místo spolu s okolními malebnými městečky by mohlo vyprávět a vzpomínat na první turisty. Mezi těmito pionýry byli – jako všude jinde ve Švýcarsku – Britové. Například na počátku 19. století hrad navštívili básníci George Gordon Byron a Percy Bysshe Shelley. Byrona návštěva inspirovala k napsání básně Vězeň chillonský, dodnes se zachoval jeho podpis na třetím žalářním pilíři. Erbovní sál, správcova jídelna, bernské ložnice, vězení, hradby – návštěva jednoho z nejzachovalejších středověkých evropských hradů za to stojí. Vozíčkář se ovšem dovnitř nedostane. Jak už to tak u většiny hradů bývá, není bezbariérový. Ale i zvenku je na co koukat. Od chillonského hradu pokračujeme po příjemné cyklostezce do Montreux, městečka, kde se každý rok v červenci koná nejslavnější jazzový festival ve Švýcarsku (koncertní hala se jmenuje po slavném jazzovém zpěvákovi Milesi Davisovi), kde už od dubna kvetou magnólie a prome-

info Může se hodit Po Švýcarsku vlakem Cizinci si mohou zakoupit jízdenku Swiss Pass na švýcarský dopravní systém, unikátní spojení dopravy vlakem, lodí a autobusem. Swiss Pass funguje i jako vstupenka zdarma do 400 muzeí a jízdenka na městskou dopravu ve 48 městech Švýcarska. Například v září a listopadu lze koupit v akci dva za cenu jednoho. Týká se to čtyřdenního Swiss Saver Passu nebo Swiss Saver Flexi Passu. Zdarma také cestují děti do 16 let. V prodeji u Českých drah a těchto cestovních kanceláří: Čedok, Skipas, Tempo Tours. Čtyřdenní Swiss Pass přijde na 272 švýcarských franků, osmidenní stojí 393 franků. Zpáteční jízdenka z Montreux na alpský vrchol Rochers-de-Naye je za 66,40 CHF.


nádu lemují palmy. A pod ní najdete malé úzké plážičky s kamínky. Stačí zavřít oči, poslouchat šplouchání vody a to, jak si vítr v jacht klubu cinká s ráhny plachet. Ta idyla je dokonalá – jako někde u moře. A to platí dvojnásob pro ty, kteří sem přijedou z hor, například z dvě hodiny vzdáleného horského střediska Zermattu.

Montreux a Ježíškova kancelář Bezbariérový je i vláček, který vyjíždí na Rochers-de-Naye, vrcholek v nadmořské výšce 2042 metrů, kde prý v zimě úřaduje Ježíšek a děti mu sem vozí svá přání. Je to ovšem také jedinečné místo, odkud budete mít jako na dlani výhled na Ženevské jezero a okolní vrcholky Alp a pod sebou můžete obdivovat koleje stoupající až sem. V zimě sem rodiny s dětmi táhne Ježíšek, v létě pak svišti, které tu chovají. V divoké přírodě je jen stěží zahlédnete, a tak jim tady věnovali celý park. Poslechněte si, jak piští...

Vevey a Jan Palach Z Montreux do Vevey si musíte popojet autem (anebo zase klidně lodí) anebo obejít po silnici, promenáda je tu kousek přerušená. Ale slavné městečko, kde v roce 1875 vznikla mléčná čokoláda a dodnes tu má firma Nestlé svou centrálu, byste vynechat neměli. Usedáme nedaleko sochy Charlieho Chaplina (oproti Freddiemu Mercurymu je fakt malá – stejně jako byl komik) a v průvodci si procházím seznam dalších slavných osobností, které to tady měly rády a zabydlely se tu: ruští spisovatelé Fjodor Michailovič Dostojevskij, Nikolaj Vasiljevič Gogol, britský spisovatel Graham Green, Francouz Victor Hugo, polský autor slavného románu Quo Vadis Henryk Sienkiewicz či zpěvák David Bowie. Ten seznam je mnohem delší, nás však zajímá Jan Palach. Ne, nikdy tu nebyl, ale ve Vevey má hned na břehu jezera od 1. června 1997 pomník, jehož autorem je akademický sochař Milan Knobloch. „Oběť Jana Palacha se stala výzvou k hledání cest ke svobodě,“ zní citát Václava Havla v češtině a francouzštině. Krásné je i samotné centrum města s úzkými domy. Jeho povrch ovšem z velké části tvoří dlažební kostky. 

Zpěvák kapely Queen nebyl jediným muzikantem, který se tady s chutí zabydlel: Petr Iljič Čajkovskij či Igor Fjodorovič Stravinskij se nechali městečkem okouzlit už dávno před ním.

Umělci Konta BARIÉRY ■ Malířovu tvorbu ovlivnilo dětství na pražském sídlišti. ■ Lidé často mylně chápou umění jako absolutní pravdu. ■ Letos na jaře měl první samostatnou výstavu v Paříži.

Josef Bolf:

Dojezd velkého mej mírně lišila od toho, co jsem vystavoval doma. Připravil jsem pro ni sérii obrazů s názvem Mučedníci osamění vytahují zrcadlo z propasti. Postavy na obrazech byly spíš herci, inscenoval jsem scény inspirované třeba klasickým divadlem, např. wagnerovskými operami o umírání hrdiny.

Text: Pavel Hrabica Foto: Jan Šilpoch

Jste jedním z těch, jejichž obrazy na aukcích Konta BARIÉRY přinášejí peníze a tím pádem užitek. Co vás k tomu vede? Žijeme ve společnosti, která je asi relativně bohatá a bezpečná, přesto, nebo právě proto je smysluplné nezapomínat na základní principy soužití, jako je respekt k druhým a prostá pomoc v obtížné si tuaci. Letos na jaře jste měl samostatnou výstavu v Paříži v galerii Dukan, což lze jistě pokládat za úspěch. Vystavoval jste dosavadní tvorbu? Majitel galerie viděl mé obrazy na pražské akci dekadence Now. Výstava v Paříži se

22

Z cyklu Velké obličeje, akryl na papíře, 2002/2004, 70 x 100 cm

Vaše obrazy, přiznávám, na mě působí i depresivně. Je to vyjádření vašich pocitů, nebo povahy? S depresivností je to už klišé, které zní často, ale je to i moje vina. Asi osm let po škole, kdy jsem hledal nějakou osobnější linku ve vlastním malování, jsem zjistil, že mě přitahují věci, kterým úplně nerozumím, které jsou v minulosti něčím zatemněné. Po racionální úvaze jsem se začal věnovat tomu, čemu já sám primárně nerozumím.



Určitě má smysl pomáhat druhým lidem, jakkoli, a jsem rád, že já tak mohu činit prostřednictvím své práce. Z cyklu Velké obličeje, akryl, pastel na papíře, 2002–2011, 70 x 100 cm

Můžete být konkrétní? Spousta pocitů je spojená s dospíváním, s dětstvím a shodou okolností jsem se v době tohoto rozhodování, jak dál, ocitl na sídlišti, na pražském Jižním Městě. Tam mi došlo, že sídliště je výrazný prostor jak architektonicky, tak nahodilostí. Zpětně, přes atmosféru 80. let, kdy jsem dospíval, jsem se dopracoval k práci s věcmi, které mi připadají důležité, a myslím, že i ostatním lidem. Ty pocity nejsou úplně libé, příjemné a z toho pramení dojem, který obrazy vyvolávají. To ve vás Jižní Město zanechalo tak drsné vzpomínky? Spíše jsem pracoval s atmosférou, kterou jsem si pamatoval. Třeba v cyklu škol před

danu lety v Rudolfinu. Tady byl pro mě jako zdroj pocitů institucionální tlak, který jsme prožívali. Školní hry na hrůzu z atomové války, branná cvičení. Předpokládám, že většina učitelů věděla, že se nic nestane. Ale já to vnímal dramaticky. Že jsme někde v lese, kde se skrýváme a chráníme před atomovou válkou, a moje rodina? Ta tamhle někde uhoří? Totality podporují separační úzkost. Vy jste z těch formálních branných cvičení neměl legraci? Asi jsem se tomu smál taky. Smích je bezpečný únik. Ale zřejmě mi to úplně nedocházelo, jak jsme chodili po lese v pláštěnkách. Že když se něco stane, že na nás Američané hodí bombu, tak já se jako schovám v metru, a co? Něco z toho ve vás zůstane.


Opravdu jste už tehdy takto svět kolem sebe vnímal? Skládám vzpomínky a fantazii i možnosti, co by se mohlo stát, kdyby. Je v tom i kombinace představ, zpětného hodnocení. V dětství se věci nabalují, vzpomínky samy fungují. Připomínám, že se mohou lišit od reality – i s ohledem na časový odstup. Ale já do toho moc nezasahuji, klidně to přeženu. Když se zpětně podíváte na 80. léta, najdete deziluzi i jinde. Bylo to společenské téma. Uvědomte si, že já svoji zkušenost nenadhodnocuji. Já ji mám, není to jen moje vina, pracuji s ní. Nějak mi totiž dochází, že se obecně pohlíží na umění, že to, co zachycuje a ukazuje, že je to pravda. To je omyl. Umění mluví o možnostech, co by se mohlo, kdyby, ne že to jsou jen pravdy. Je to zrcadlo, mnohdy pokřivené věkem, prostředím, kde se tvůrce pohybuje. Není to pravda absolutní, ale osobní. Některé obrazy inspirované betonovým sídlištěm mi připomínají film Potomci lidí nebo George Orwella a román 1984. Orwell mě tehdy úplně nenapadl, ale je pravda, že v roce 1984 jsem to, co je v obrazech, prožíval. Vědomě jsem to ovšem nebral. Člověk se ve fantazijním světě přehrává do silovějších pozic, než ve skutečnosti je. Přeměňujete se do rytířů a bojovníků. Pak přijde atomová válka, všechno mizí, shoří. Boj tam je. Vzpomínám si na Jižním Městě na malý hřbitůvek nad Opatovem, kde je snad dodnes památník, na kterém najdete napsáno „společně prolitou krví jsme zpečetili naše přátelství“. Boj, krev, přežití, to se tam prolínalo v různých podobách. Je s vaším dospíváním spojená nějaká pubertální vzpoura? Určitě tam pubertální vzpoury byly, ale nevědomé. Až když jsem začal víc číst, vnímal jsem společnost v patu, dostával jsem se ke kapelám, tušil jsem, jak věci kolem fungují. Betonové prostředí Jižňáku, jeho obrovské proluky, mezi nimi věže, to se v tom promítlo. Bavil jsem se o Jižním Městě s urbanistou, shodli jsme se, že je to zmršený projekt.

info Kdo je Josef Bolf Narodil se v roce 1971 v Praze. V letech 1990 až 1998 studoval Akademii výtvarných umění. Vedle obrazů inspirovaných sídlištní Prahou 70. a 80. let se průběžně věnuje kresbám. Tímto tématem naplnil i svou letošní pařížskou výstavu v galerii Dukan.

Nestavělo se od města ven, ale zvenčí k městu. Urbanistická nejednoznačnost Jižního Města je charakteristická i pro moje obrazy ve své době. Kdy vás obrazy dokázaly uživit? Trvalo to po škole nějakých sedm let, než jsem se uměním začal živit. Školu jsem skončil v druhé polovině devadesátých let, což byl dojezd mejdanu po revoluci. Skončila, už jsme nebyli středem obdivu, nejlepší na světě, zájem galeristů o český prostor se zmenšil. Taky přišla první hospodářská recese. Takže co jste? Pesimista, nebo optimista? Vidíte sklenici poloprázdnou, nebo poloplnou? Vždycky jsem viděl tu poloprázdnou. Jsem snad realista, ale vždycky spíš očekávám, že věci dopadnou hůř. To je otázka naturelu.  Více na www.muzes.cz

Konto BARIÉRY zorganizovalo 11. aukční salon výtvarníků. Aukce proběhla 9. prosince 2012 v pražském Karolinu a výtěžek jde na podporu vzdělávání studentů se zdravotním postižením.

23

vaše fotografie

SLOUPEK Ondřeje NEFFA

O symetrii

Linhard Katrin

Jiří Kaláb

Konečně se v galerii na Můžeš.cz objevil pořádný portrét! Autor podepsaný na webu jako Linhard Katrin (těžko rozluštit, zdali Katrin Linhardová či jak to je) poslal jedno zátiší, jednu náladu krajinářského zaměření a pak tento portrét. Soudě podle lesku v očích je pořízený za přirozeného osvětlení, tedy venku, nikoli v ateliéru. Výrazné oči jsou hodny vysoko nad vodorovnou osou – to je zásadní, velmi důležitá věc! A vše je vedeno k tomu, aby výsledek působil nesouměrně, aby byl vyosen: vlevo to dělají splývavé vlasy, vpravo ramínko šatů. Jednoduché a působivé! Když už jsme u té asymetrie, podívejme se na fotku „z jiného soudku“. Jiří Kaláb poslal záběry z výletu do bulharského pohoří Rila (prý jsou z roku 1984? To by nevadilo, kompoziční zásady se s příchodem „digi“ nezměnily). Je to zároveň působivá krajinářská fotka, zajímavá i zdánlivě nefotografickým počasím, jež tam vládlo, a zároveň reportážní – zachycuje výpravu. Právě ta řada trekařů je výtečně umístěna: je zřetelná, dokonce nápadná, ale neruší celek. Naopak ho výrazně doplňuje. Tak to má být: i když se budete fotit v krajině nebo před nějakou památkou, je třeba lidi umístit mimo osu, mimo střed, někam do třetiny. Vystředěnost čili asymetrie se může projevovat různě. Tahle fotka Petra Žižky, v podstatě je to jakési grilovací zátiší, je svou podstatou hodně symetricky pojatá – gril je focen z nadhledu a snímek zachycuje celou jeho plochu. Ale o vystředěnost se tu stará barva: je tu poměr červených objektů (maso) a bílých (zelenina). To stačí, aby fotka vypadala ústrojně.

Petr Žižka

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář. Uvítáme libovolná témata, nicméně září se všemi jeho barvami je pro mnohé z nás velmi fotogenické, a tak se pokuste zaměřit především na něj. Snímky prosím posílejte co největší.

Ale abych doložil, že všechna pravidla lze překročit, dodám ještě jednu ukázku z další zásilky Petra Žižky. Fotil květiny, a to důsledně se středovou kompozicí. Je to špatně? Vůbec ne, naopak! Je to velmi dobře, protože je z výsledku jasné, že jde o záměr. A ten by měl být z fotky patrný v každém případě. Přeji vám nadále dobré světlo.  Autor je novinář a spisovatel.

Přeji vám dobré světlo.  (jš)

24


Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1


■ Hosté 20. společenského večera Městské části Praha 6 opět pomáhali. ■ Předali jsme automobily v hodnotě více než čtyři miliony korun. ■ Pomáhají i štědří dárci, kteří na nás myslí třeba v dědickém odkazu.

Nejdůležitější na fotografii je dívka uprostřed. Anička Krátká, studentka Gymnázia Jana Keplera v Praze 6.

Letní setkávání Foto: Archiv nadace

R

ada Konta BARIÉRY odstartovala léto tím, že na samém počátku prázdnin vyhlásila Stipendium BARIÉRY a rozdělila mezi zhruba 80 žadatelů celkem 1 130 000 korun. Konto BARIÉRY ale jak mě, tak i další členy naší rady provází opravdu celé léto. Setkáváme se s našimi klienty i s těmi, kdo nás podporují. Je to krásný čas potkávání a poznávání.

Letní dražby a sbírky Hned poslední červnový pátek se konal jubilejní večírek Městské části Praha 6. Starostka této krásné části Prahy Marie Kousalíková má blízko k naší nadaci. Zná naši práci a věří nám, a proto celou dobu jejího působení na radnici máme vždy šanci představit někoho, kdo je občanem Prahy 6 a potřebuje pomoci. Tentokrát jsem na večírek přivedla za Konto BARIÉRY osmnáctiletou Aničku Krátkou, studentku Gymnázia Jana Keplera, premiantku, bývalou nadšenou tanečnici a baletku. Jedna chvilička při cestě autem s rodiči, kratičký mikrospánek řidičky – a je po tanci. Na večírku jsme vydražili sedm pěkných uměleckých děl a tato šťastná sedmička přinesla Aničce částku 147 000 korun, doplatek na malé auto, které jí umožní být soběstačnější, lépe se dostávat do školy.


Radost měla Anička, její desetileté sestry i tatínek. Radost jsem měla já a všichni, kdo se do dražby zapojili. Děkujeme.

Projekt roku Na konci července se před čakovickým Globusem v Praze 9 sešla zvláštní společnost. Jednatel společnosti Globus Hans Jörg Bauer, generální ředitel společnosti Ford Motor Company Jan Laube, Jiří Lábus za Radu Konta BARIÉRY a zhruba šedesátka klientů zastupujících organizace, které k zajištění péče o handicapované potřebují automobil. Předávali jsme dar v hodnotě více než čtyři miliony korun. Osm automobilů značky Ford to vyhrálo proto, že nabídce s šestadvacetiprocentní slevou se nedalo odolat. Peníze na takový dárek nám věnoval Globus. Vzdává se už více než 10 let koruny z každé tašky, kterou si zákazníci u pokladen koupí. Ti se tak spolupodílejí na charitě, pro kterou se majitelé Globusu rozhodli. Navíc mě opravdu překvapilo, že osvědčené neziskové organizace při přebírání klíčků od úžasných automobilů Ford Tourneo a Ford C-Max konstatovaly, že je to největší dar, jaký za dobu své činnosti dostaly.

Nečekaná setkání a výzvy V prvních červencových dnech jezdím pravidelně na filmový festival do Karlových Varů. Potkám tam spoustu zajímavých lidí, do-

Navíc mě překvapilo, že osvědčené a prověřené neziskové organizace při přebírání klíčků od automobilů Ford konstatovaly, že je to největší dar, jaký za dobu své činnosti dostaly. mluvím pro nadaci důležité věci. Letos byla moje setkávání hodně ve znamení našeho benefičního pořadu v České televizi. Bude se konat 28. září už podruhé a Jiří Lábus o něm píše na osmé stránce. Na místě jsem potkala členy nejužšího vedení České televize i lidi kolem charity, skamarádila jsem se se členy skupiny Lucie a získala od nich příslib na příště. Letos už to nevyjde. Nevadí, zato vím, kdo je P. B. CH. Víte to? Prozradím, že jeden ze členů této legendární skupiny. I obyčejná setkání v nadaci jsou někdy nezapomenutelná. Mohlo by se vám někde jinde stát, že vás navštíví osmaosmdesátiletá česká spisovatelka a řekne vám, že vás už rok hledá? Má výstřižky všech článků, které se týkají nadace, a přišla vám říci, že se rozhodla podpořit nadaci a věnovat nám všechny své obrazy. A jsou to úžasná jména. V katalogu příštího, již 12. salonu výtvarníků pro Konto BARIÉRY budou ozdobou. A co e-mail tohoto znění? Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, jestli je možné ve prospěch vaší nadace odkázat finanční částku v závěti, popřípadě zda je možné zapsat vaši nadaci jako vybranou osobu u životních pojistek a podobně? Děkuji za odpověď. S pozdravem J. H. Ano, je to možné a moc nás taková důvěra těší. Mějte se hezky, zdravím vás.  Vaše Božena Jirků [email protected]

25

Nové zahraniční technologie ■ Vozík Whill je designovou potěchou pro pohyb po městě. ■ Whill má dva modely a využít jej mohou vozíčkáři i senioři. ■ Skupina studentů představila videohry ovládané pohybem vozíku.

Japonský městský vozík a herní konzole Text: Štěpán Beneš Foto: archiv autora

M

ladí japonští inženýři přišli se svěžím konceptem futuristické městské mobility pro vozíčkáře, seniory a kohokoliv dalšího s pohybovými obtížemi. Možná vás za pár let doveze na zmrzlinu. A když už je venku zamračeno nebo přijde nějaká ta letní přeháňka, můžete se hýbat i doma, u herní konzole upravené pro ovládání vozíkem.

Po ulici s elegancí O Japonsku je v souvislosti s novými technologiemi pro handicapované slyšet poměrně často. Japonská společnost už se jim po dlouhých desetiletích praktické ignorace pomalu otevírá a inženýři se v poslední dekádě předhánějí, aby mohli přijít s něčím, co postiženým lidem ulehčí život. Typické je přitom komplexní řešení. Koncepty obvykle řeší najednou pohybové problémy seniorů

... Whill Concept, který je připraven na spojení s mechanickým vozíkem...

26

Inženýři v Japonsku se v poslední dekádě předhánějí, aby mohli přijít s něčím, co postiženým lidem ulehčí život. spolu s vozíčkáři a plánem ulehčení pohybu v městském prostředí. Vznikají tak zajímavé návrhy, které mají daleko k jednostrannému využití. A protože obvykle i dobře vypadají, není potřeba se stydět za jejich využívání. Na těchto stránkách už jsme si v minulých letech představili podobné koncepty od mamutí společnosti Honda, nyní je na řadě malý tým inženýrů z japonské firmy Whill. Ti vytvořili pohledný koncept, dokonce ve dvou provedeních. Elegantní stroj se velmi těžko popisuje, lze si ho však představit jako známé servomotory, které se dají instalovat do kol mechanických vozíků, kde pomáhají s pohybem. Nejde jen o pouhé vizuální přirovnání, stroj na tomto principu skutečně funguje. Na kolech jsou tedy připojeny dva servomotory v elegantní kapotáži, spojené v prostoru nad koleny sedící osoby plastovým obloukem. Jak bylo řečeno, svůj návrh společnost představila ve dvou variantách. První, s názvem Whill Concept, sestává z obloukem spojených elektromotorů, které se dají připojit na kterýkoli mechanický vozík (podle videoprezentace je pravděpodobně zapotře-

bí pouze upravených zadních kol – středů). Servomotory stojí samostatně a lze mezi ně zajet s vozíkem. Na pokyn uživatele se přístroj uvede v činnost a na malých nožkách vystoupá sám do takové výšky, aby měl středy servomotorů ve stejné ose se středy kol, a bylo je tedy možné spojit. Uživatel pak se svým vozíkem zajede „do přístroje“ mezi servomotory, doslova jako kdyby si obouval venkovní boty, a jednoduchým zatlačením je připne ke svým kolům. Tím je vozík s nově nabitou energií připraven vyrazit, netradiční je však ovládání. Uživatel položí své ruce na plastový oblouk, který má přes kolena. Zatlačením obou rukou směrem na oblouk se vozík dává do pohybu, zatáčí

... a Whill Type-A který zase poslouží podobně jako elektrický skútr pro ostatní.


č a s op i s p r o t y , kt e ř í s e n e v z d á v a j í Whill je krásným konceptem komplexního řešení pohybu ve městě pro osoby se sníženou pohyblivostí nebo pro vozíčkáře. Má hned dva modely...

konstrukce předního kolečka. To je více předsazené, než by bylo u připojení přístroje na mechanický vozík, manévrovatelnost na místě ale snadno dorovnává dvouosým pohybem. Kolo se jednak točí vpřed i vzad po ose X, jak jsme zvyklí, je však tvořeno z několika samostatných jednotek, které se mohou okamžitě otáčet vpravo i vlevo, tedy na pomyslné ose Y. Stroj se tak otočí na místě, aniž by přední kolečko muselo zatočit (což by se negativně podepsalo na vyšším průměru zatáčení. Obě varianty stroje mají poměrně výdrž. Na jedno nabití ujede Concept 30 kilometrů, Type-A pak 20 kilometrů. Type-A je něco málo přes metr dlouhý, váží 35 kilogramů a vyvine rychlost 12 km/h. Whill Concept, který se připojí na mechanický vozík, je stejně dlouhý a 80 centimetrů široký. Rychlost se musí regulovat podle příslušné legislativy jednotlivých zemí, technicky je

se zatlačením pouze levé, respektive pravé ruky. Brzdění probíhá samovolně snížením tlaku, nouzové zastavení pak přitažením páky k sobě. Zařízení je přitom velmi citlivé, v ovládacím oblouku je senzor vyvinuté síly, který reaguje na sebemenší změnu. Není nutné tlačit silou, přístroj je kalibrován tak, aby bylo síly potřeba tak akorát – tedy ne příliš moc, aby se člověk neunavil, ani příliš málo, aby nedošlo k rozjetí vozíku ve chvíli, kdy to není žádoucí. Druhou variantou je stejný pohybový model, avšak určený pro seniory či špatně pohybující se osoby. Nebo jako vize budoucnosti pro osobní přepravu v městech. Přístroj s názvem Whill type-A vypadá prakticky stejně i stejně funguje, je však doplněn o samostatné sedátko, stupačku na nohy a přední kolečko. Zadní servomotory jsou napevno připojeny ke kolům na ose pod sedačkou. Model type-A je koncipován tak, aby bylo možné se do něj ze stoje usadit a zase jej vestoje opustit. Přístup na sedačku usnadňuje fakt, že ovládací oblouk lze na jedné straně snadno rozpojit a vyklonit do strany. Po nastoupení se zase lehce sklopí zpět do původní polohy a ovládání pohybu probíhá již popsaným způsobem – tlačením rukou na stranu, kam uživatel touží jet. Type-A má ještě jednu specialitu a tou je


A protože je součástí herní konzole, lze jej využít k pohybovému ovládání her. Před obrazovkou lze tedy tancovat, boxovat nebo prostým napodobením držení volantu zatáčet se závodním autem. Některé hry lze ovládat pouze rukama, některé však vyžadují komplexní pohyb vpřed i vzad a zapojení nohou. Skupinka doktorandů na univerzitě Saskatchewan (Kanada) však na nedávné konferenci Computer Human Interaction (CHI – Interakce člověka s počítačem) předvedla mírně upravený senzor Kinect, který dokáže pracovat se sledováním pohybu invalidního vozíku. Místo pohybu nohou dokáže upravený senzor rozeznat kontury invalidního vozíku a hry tak lze ovládat pohybem vpřed i vzad, doprava i doleva. Na prezentačním videu

Upravený Kinect senzor by jednou mohl do pohybových her zapojit i vozíčkáře.

ale možné dosáhnout rychlosti až 30 km/h. Baterie jsou nabité za dvě hodiny. U obou variant už existují fungující prototypy, Whill Concept byl představen v roce 2011 na Tokijském autosalonu (což jen potvrzuje cílení nejen do řad handicapovaných, ale i jako konceptuální řešení pohybu v městské dopravě). V přímém prodeji zařízení však ještě není a ani informace o uvedení na masový trh zatím nejsou k dispozici.

Pojď, zahrajeme si Kdo by neznal zařízení zvané Kinect. Jde o doplněk k počítači či herním konzolím xBox 360 od společnosti Microsoft. Vypadá jako malá webová kamera, obsahuje řadu prostorových senzorů a po připojení k televizi sleduje pohyby postav před sebou.

je ukázka hry s řízením vozidla, se kterým zatáčí hráčka na vozíku pouze pootočením vpravo či vlevo. Tým dokázal naprogramovat pohyby vozíku jako ovládací příkazy do řady komerčně dostupných her. Jedná se sice zatím pouze o projekt, tvůrci ale doufají, že jejich práce inspiruje jednak výrobce, aby se zapojením ovládacích gest s vozíkem počítali, jednak že rozšíření projektu by mohlo přinést i zdravotní benefity. Například v domovech důchodců či v nemocnicích by se pacienti mohli zapojit do hraní a udržovat alespoň mírně svoji kondici tělesnou, ale i psychickou. Zástupkyně týmu také řekla, že se skupina bude kromě úprav her existujících zaměřovat i na vytváření her čistě pro vozíčkáře, které by lépe využily všechen pohybový potenciál osoby na vozíku. 

27

Poradna ■ Kompenzační pomůcky lze získat několika způsoby. ■ Základem je posudek odborného lékaře. ■ Odpovídáme na nejčastější otázky čtenářů.

Jak financovat pomůcky pro sluchově postižené

Odpovědi na dotazy čtenářů:

O

?

soby se sluchovým postižením mohou získat kompenzační a zdravotnické pomůcky několika způsoby. Mezi ty základní patří žádost přes lékaře, to znamená, že ji následně zaplatí zdravotní pojišťovna. Tímto způsobem lze získat následující pomůcky:

Indukční set zesilovače Předepsat ji může lékař z oboru foniatrie, otorinolaryngologie či lékař vlastnící osvědčení Společnosti ORL, opravňující jej k předpisu a vydávání sluchadel hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Kompenzační pomůcky pro sluchově postižené Předepsat je může jeden z výše uvedených odborných lékařů. Jde o pomůcky indukční smyčka (INTERHELP a na TV) a o zesilovače (pro indukční poslech a indukční poslech TV). Zdravotní pojišťovna v tomto případě uhradí jeden kus za sedm let do výše 100 % ceny, maximální částka příspěvku bude činit 2000 Kč. Získat lze i pomůcky pro osoby se sluchovým postižením v rámci příspěvku na zvláštní pomůcku podle zákona č. 329/2011 Sb. Nárok na tento příspěvek mají osoby s těžkým sluchovým postižením, konkrétní zdravotní indikace pak stanovuje příloha zákona č. 329/2011 Sb., bod 3: Za těžké sluchové postižení se považuje: a) oboustranná úplná hluchota, neschopnost slyšet zvuky a rozumět řeči i s nejvýkonnějším sluchadlem nebo přetrvávající neschopnost slyšení po implantaci kochleární nebo kmenové neuroprotézy, b) oboustranná praktická hluchota, ztráta sluchu při tónové audiometrii v rozsahu 70–90 dB, zbytkový sluch se ztrátou slyšení 85–90 %, sluchově postižený je schopen vnímat zvuk mluvené řeči jen se sluchadlem, ale rozumí jí jen minimálně (z 10–15 %), i přes používání kompenzační pomůcky nebo po implantaci kochleární nebo kmenové neuroprotézy, c) těžká forma hluchoslepoty, kombinované těžké postižení sluchu a zraku, funkčně v rozsahu oboustranné těžké nedoslýchavosti, kterou se rozumí ztráta sluchu v rozsahu 56–69 dB, ztráta slyšení 65–84 % až ztráta sluchu v rozsahu oboustranné hluchoty a ztráta zraku v rozsahu těžké slabozrakosti obou očí, kterou se rozumí zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 3/60 (0,05) – lepší než 1/60 (0,02).

28

Maximální výše příspěvku na jednotlivou pomůcku pro sluchově postižené je 350 tisíc korun. V rámci příspěvku na zvláštní pomůcku pak lze podle konkrétních výše uvedených zdravotních indikací získat tyto pomůcky: 1. Osobám se zdravotním postižením, které je uvedeno v části I bodě 3 přílohy k zákonu: a) signalizace bytového zvonku, signalizace domovního zvonku, včetně instalace, b) signalizace pláče dítěte, včetně instalace, c) speciální programové vybavení (aplikace do telefonu, programy do osobního počítače) pro edukaci a reedukaci sluchu umožňující nácvik mluvení, odezírání nebo znakové řeči. 2. Osobám se zdravotním postižením, které je uvedeno v části I bodě 3 písm. b) přílohy k zákonu: individuální indukční smyčka. 3. Osobám se zdravotním postižením, které je uvedeno v části I bodě 3 písm. c) přílohy k zákonu: a) elektronická orientační pomůcka pro nevidomé a hluchoslepé, b) elektronická komunikační pomůcka pro nevidomé a hluchoslepé. 4. Osobám se zdravotním postižením, které je uvedeno v části I bodě 3 písm. b) a c) přílohy k zákonu: a) zařízení pro poslech audiovizuálního zařízení, b) signalizace telefonního zvonění, c) telefonní zesilovač.

Chtěl bych se zeptat na podmínky získání označení auta pro osoby se sluchovým postižením. Dále by mě zajímaly výhody, které se k tomuto označení váží. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Předpokládám, že máte na mysli spe ciální označení vozidel O2 podle zákona č. 361/200 Sb., o silničním provozu, tedy označení vozidla řízeného osobou sluchově postiženou. Označení O2 vydá příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností držiteli řidičského oprávnění, kterému byl přiznán průkaz ZTP z důvodu postižení úplnou nebo praktickou hluchotou. K tomuto označení se však bohužel nevztahují žádné speciální výhody, označení má spíše upozornit okolní řidiče na fakt, že vozidlo řídí osoba se sluchovým postižením.

?

Z důvodu úrazu hlavy jsem nyní neslyšící. Jsou na úřadu práce povinni na mě být připraveni, když se chystám jít žádat o přiznání příspěvků? Děkuji za odpověď.

Maximální výše příspěvku na jednotlivou pomůcku je 350 000 Kč s tím, že příspěvek může činit maximálně 90 % z ceny. Úřad práce může určit i nižší spoluúčast. Pokud je cena pomůcky nižší než 24 000 Kč, příspěvek bude poskytnut pouze v případě, je-li příjem osoby se sluchovým postižením a příjem osob společně posuzovaných nižší než osminásobek životního minima rodiny. 

Odpověď: Podle vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, musí být stavby, které slouží k užívání veřejností, alespoň minimálně uzpůsobeny osobám se sluchovým postižením. Na základě § 6 odst. 4 musí alespoň 20 % pokladen a přepážek umožňovat indukční poslech a jejich stavebně-technické uspořádání musí umožnit odezírání ze rtů. Podrobné řešení úpravy lze nalézt v příloze č. 1 odst. 1.3 zmiňované vyhlášky. Upozorňujeme však, že toto je třeba zabezpečovat z hlediska výše uvedené vyhlášky pouze v případě, že se jedná o rekonstrukci či modernizaci budovy. Není tedy povinností na základě vyhlášky nyní upravit všechny stávající budovy úřadů a dalších institucí. Na druhou stranu z legislativy Evropské unie vyplývá jednoznačný tlak především na veřejné instituce, aby byly co nejvíce uzpůsobeny osobám s omezenou schopností pohybu (včetně osob se sluchovým postižením). 

Lucie Marková Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů [email protected] Bezplatná linka 800 100 250

Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů Bezplatná linka 800 100 250 www.ligavozic.cz/poradna


Projekt Grundtvig


■ Praha hostila mezinárodní vzdělávací projekt o secesi pro lidi s postižením. ■ Workshop o české secesi absolvovalo patnáct lidí ze šesti zemí Evropy. ■ Naše hlavní město označili účastníci s postižením za poměrně přátelské k lidem na vozíku.

Za secesí do Prahy Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

P

ředstavte si desetidenní poznávací zájezd, který bude doslova ušit na míru lidem s tělesným postižením, a navíc ho vám i asistentovi zaplatí Evropská unie. To není sen, to je realita v rámci vzdělávacího projektu Grundtvig Workshop. Jedná se o program celoživotního učení zaměřený na výukové a vzdělávací potřeby osob ve všech formách vzdělávání dospělých. Patří do stejné rodiny projektů jako známější Comenius, Erasmus nebo Leonardo da Vinci. Stačí zdánlivá maličkost – sepsat projekt, vše připravit a uspořádat. Již řadu let se to úspěšně daří Marii Wolfové a její sestře Evě. Měli jsme možnost navštívit jejich letní projekt o secesi v Praze. První červencový týden se do naší metropole sjeli účastníci z šesti států EU. Kromě několika Čechů šlo celkem o patnáct lidí

z Německa, Maďarska, Polska, Rumunska a Slovinska. Někdo měl tělesný handicap, někdo hrál roli asistenta, ale všichni bez rozdílu se s nadšením pustili do připravených aktivit. Návštěvníci Prahy nechodili pouze po secesních památkách a muzeích, jako je Obecní dům, Čechův most, Slovanská epopej, výstava Muchových plakátů atd. Součástí programu byly i teoretické přednášky, vlastní umělecká tvorba a v neposlední řadě základy českého jazyka i vlastivědy. Vznikaly tak reprodukce výtvarných děl, secesní šperky nebo prezentace znalostí hostitelské země a její řeči. Během naší návštěvy ze všech přítomných vyzařovala dobrá nálada a spokojenost. Dělili se s námi o zážitky i vlastní zkušenosti. Prahu, pro někoho možná překvapivě, shledávali jako poměrně přátelské místo k lidem na vozíku. Tak jako třeba slovinská studentka Špela Sanaborová. „Já jsem z Prahy nadšená. Sice občas narazíte na nějaký problém, ale to je podobné i u nás

Společná fotka s účastníky projektu na pražském Vyšehradě, kdy bydleli a odkud vyráželi za pražskou secesí.

Lepší informace o tom, co se bude konat, mají paradoxně lidé v zahraničí. doma. Líbí se i ubytování tady v Jedličkově ústavu na Vyšehradě.“ Její slova potvrzuje i Simone Doelleová z Německa: „Už jsem se do podobných projektů zapojila v minulosti a opět se mi to moc líbí.“ Účastníci projektu se rekrutovali především z řad lidí, kteří už v minulosti některou podobnou aktivitu absolvovali nebo je oslovily zapojené organizace v jejich domovině. „Lepší informace o tom, co se bude konat, mají paradoxně lidé v zahraničí,“ říká Marie Wolfová. Přípravám podobných aktivit se věnuje profesionálně už léta. Konkrétně Grundtvigu od roku 2008. „Bohužel ten letos končí, ale určitě budou další možnosti,“ dodává její sestra Eva, se kterou tvoří sehraný tvůrčí tým. Paní Marie je speciální pedagožka a paní Eva architektka, dohromady velmi vhodná kombinace. Věnují se nejen secesi a nejen lidem s tělesným postižením. Podobný workshop na téma gotika pořádaly například pro zájemce se zrakovým postižením. Platformou jejich práce je vzdělávací společnost Lundonia a sdružení Duha Tangram. Ta se věnuje zážitkové pedagogice dětí a mládeže. Z pozitivních reakcí na sociálních sítích po návratu domů lze usuzovat, že slova chvály od účastníků nezněla jen pro novináře. Ať už vozíčkáři, špatně chodící nebo jejich asistenti si prostě v Praze užili hezkých deset dní, při kterých něco poznali a ještě si vyrobili hezké originální suvenýry. Tak teď už jen zbývá usednout k internetu a podívat se, jestli něco podobného někdo nenabízí právě vám.  Součástí workshopu byly i výtvarné aktivity, které daly vzniknout originálním šperkům a suvenýrům.


29

AUTO-MOTO ■ Octavia třetí generace nabízí opět obrovský kufr a je velmi prostorná na zadních sedadlech. ■ Karoserie se protáhla o devět centimetrů, kombík má délku 4,66 metru. ■ S automatickou převodovkou lze objednávat také slabší a levnější motory.

Test Škody Octavia Combi:

Nejlepší kombík?

Text: Petr Buček Foto: Archiv autora

také nová škodovka s velkým kufrem bude sbírat triumf za triumfem.

info

O

Slabiny má, ale malé

ŠKODA OCTAVIA COMBI 1,6 TDI

ctavia kombi je v tuzemsku bestsellerem mezi řidiči s postižením i bez handicapu. Nová generace se protáhla do délky o devět centimetrů, což je vidět hlavně v ještě zvětšeném prostoru na zadních sedadlech. První generace Škoda Octavia Combi, vyráběná od roku 1998, rázně vtrhla do nižší střední třídy s největším kufrem mezi konkurenty. Trpěla však malým prostorem pro kolena na zadních sedadlech. Druhá generace octavie přišla na svět o šest let později a stala se možná vůbec nejlepším kombíkem nejen ve své třídě. Stísněná zadní sedadla už byla minulostí. Třetí generace Škody Octavia Combi je ještě větší a patří na pomezí nižší střední a střední třídy. Svou velikostí i cenou. Druhá generace mladoboleslavského bestselleru začala vítězit ve srovnávacích testech po celé Evropě. Dá se očekávat, že

30

Kde hledat její slabiny? Je hodně dlouhá. Předchůdkyni přerostla o devět centimetrů a na délku má už 466 cm. To už někomu, kdo zápasí s místem v garáži nebo na parkovišti, může připadat až moc. Za zvážení rozhodně stojí nákup parkovacích pomůcek, zadní senzory by měly být automatickým doplňkem. Připlácí se za ně devět tisíc korun, k nejdražší výbavě Elegance jsou zdarma. Oktávka kombi není levným autem. Korejská nebo francouzská konkurence umí nabídnout kombíky o desítky tisíc korun levnější. Posledním negativem, i když nejmenším, je tvrdší podvozek nové Škody Octavia.

Test levného dieselu Test časopisu Můžeš se zaměřil na Octavii Combi se slabším turbodieselem

N ejlevnější Škoda Octavia Combi má motor 1,2 TSI (63 kW) a stojí od 364 900 Kč (ve výbavě Aktive). S dieselovým motorem 1,6 TDI je k mání za 454 900 Kč (Aktive), s automatickou převodovkou od 564 900 Kč – ve výbavě Ambition. O ctavia se prodává ve třech stupních výbav: Active, Ambition a Elegance. Výbava Active zahrnuje sedm airbagů, 15palcová ocelová kola s velkoplošnými kryty, elektrické ovládání oken vpředu, elektricky ovládaná a vyhřívaná vnější zpětná zrcátka, centrální zamykání bez dálkového ovládání, rádio Blues. Klimatizace stojí 10 tisíc korun navíc.



SLOUPEK SLOUPEK Martina MartinaKOVÁŘE KOVÁŘE

Škoda Octavia ve svém třetím vydání působí atraktivněji než „dvojková“ oktávka. info Pohledem úpravce „Právě přestavujeme na ruční ovládání první novou Octavii Combi a je pro nás hodně podobná s předchozí oktávkou,“ říká František Malina ze společnosti Josef Hurt. „I octavie druhé generace byly výborným autem, nová už je svým prostorem bezkonkurenční. Více místa je ve Škodě Superb, ale tam ho je až zbytečně moc,“ dodává František Malina.

Za vše hovoří údaj o zrychlení z 0 na 100 kilometrů – 11 sekund není žádná hanba. Více než tisíc testovacích kilometrů zvládla Škoda Octavia Combi 1,6 TDI s průměrnou spotřebou 5,5 litru nafty na sto kilometrů. Na okreskách klesala spotřeba ke čtyřem litrům, na dálnici se pohybovala pod hranicí šesti litrů a ve městě i v hustém každodenním pražském provozu vystačila se sedmi litry. Testované auto mělo automatickou sedmistupňovou převodovku DSG se dvěma spojkami. Řadí velmi hladce podobně jako konkurenční dvouspojkové převodovky. Testovaná Octavia Combi přijde na 565 tisíc korun. O 60 tisíc levnější je benzinová verze 1,2 TSI s automatem DSG. Úplně nejlevnější Škoda Octavia Combi stojí 365 tisíc.

Design jako u golfu

Škoda Octavia. Novinka má opět dvě verze – kombík a liftback. Stejně jako předchozí generace nabízí hodně místa pro cestující i zavazadla.

1,6 TDI s výkonem 105 koní. Vedle silnějšího naftového dvoulitru působí líněji. Ale také šestnáctistovka udělá velmi dobrou službu. Netřeba se jí bát, i toto auto dává jistotu bezpečného předjíždění a rychlého cestování například po německých dálnicích bez omezené rychlosti.


Vypadá to, že koncern Volkswagen má s octavií podobné plány jako se svým nejpopulárnějším modelem Golf. Obě auta sázejí na ustálenou koncepci karoserie a ani jejich design se nijak rapidně nevyvíjí. Škoda Octavia ve svém třetím vydání působí atraktivněji než „dvojková“ oktávka, která si hlavně po faceliftu, kdy dostala velká přední světla, našla mnoho odpůrců. Design nové Octavie Combi působí hodně propracovaně, přední části dávají švih denní světla LED (nejlevnější verze je nemají), fanouškům designu vozů koncernu Volkswagen se musí líbit. Také interiér se nese v duchu mateřské firmy. Vše je „uklizené“ a pěkně zpracované. Snad jen velký příplatkový displej by mohl být o něco výše. Řidičovy oči musí hledat navigační mapu velmi nízko. Prostor na předních sedadlech je na svou třídu velmi dobrý, vzadu nabízí octavia místo srovnatelné s vozy střední třídy – jako jsou Volkswagen Passat či Ford Mondeo. O kufru hovořit netřeba. Opět je obrovský, jeho využití podobně jako u předchozích octavií trochu snižuje zaoblená a rychle se svažující střecha. Hranaté kombíky typu klasického volva jsou na tom po této stránce lépe.  Více na AutemBezpečně.cz

„Pomáhají a chrání.“ I o dovolených! Jak já se cítím bezpečně, kdykoliv vidím hlídku Policie ČR, to si neumíte představit! Nebo duo městských policajtů. To se mi hned uleví ještě víc – kdyby se někde v okolí vyskytl zloděj, jsem v bezpečí a pomohou mi. Naposledy v centru Prahy mi pomohli od pětistovky, když jsem dostal pokutu a botu na auto za závadné parkování poblíž pěší zóny. Povídali, že mají akci na postižené – myslel jsem do té doby, že jsou akce na kapsáře nebo kosovské Albánce. Policie si na promování těchto věcí večer v televizních zprávách zakládá a kamerou, kterou mají vždy náhodou s sebou, rychlými švenky (pohyby) seznámí národ s nekompromisním zásahem například na vietnamském tržišti s urostlými trhovci. Zejména v létě by si tedy člověk myslel, že budou také na stráži třeba kolem opuštěných domů, bytů, ale vůbec ne – oni jsou na silnicích. Chrání dodržování 90kilometrové rychlosti na obzvlášť nebezpečném úseku čtyřproudovky za Benešovem, možná to tam znáte, je to tam jako letiště. Bohužel uprostřed té pláně byla strážmistryně v maskáčích schovaná za keřem s trojnožkou, jako kdysi. „Tááák, pane řidiči, připravte si doklady, silniční kontrola, vystupte si,“ zní obligátní, zřejmě předpisová věta. Já ale zatvrzele sedím jako pecka, děti ječí a strážce mi vysvětluje hazard se životy v rychlosti nad 100 km/h. Body, peníze, protokol do správního řízení – být ochráněn něco stojí. Konečně jsme na dovolené a jdeme na ryby. Ještě nemám nahozeno, a už jsou tu strážci pořádku, s majákem se řítí zřejmě za zlodějem. Neee, zase za mnou – projel jsem zákaz vjezdu a bezdůvodně přejel cyklostezku. Ryby nejsou důvod, balíme a jdeme jinam. Na druhé straně řeky však po chvíli zastavuje tentokrát státní agent, v civilu, a chce asi chránit handicapovaného na rybách se synkem i mimo svoji šichtu: „Co tady děláte?“ ptá se ozbrojenec. S pruty v ruce u řeky pokorně spolknu větu, že jdu hrát hokej, a vyslechnu litanii o tom, že když se někam nedostanu, nesmím tam autem, ale mám se tam nechat odtlačit. Nabízím mu vozejk, jakože si to můžeme na chvíli vyměnit – povídá, že jsem arogantní a může se mnou vést řízení o parkování v zeleni. Svatý Petře, chraň nás ty!  Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta BARIÉRY.

31

Tip na výlet ■ Děčín vrací svému zámku původní lesk. ■ Frédéric Chopin zde dával kondice hry na klavír. ■ Vozíčkáři se do zámku dostanou bez problémů.

Děčínský zámek:

Do místností, kterým vládly armády Text: Michaela Bučková Foto: autorka

M

ístností se rozléhají tóny Děčínského valčíku, skladby, kterou roku 1835 složil Frédéric Chopin na zámku v Děčíně. Jezdil sem pravidelně, byl velkým přítelem tehdejších majitelů a jejich dětem dával „hudební“ kondice na klavír. Skladbu Chopin poprvé uvedl právě tady a věnoval ji komtese Josefině Thunové. V místnosti stojí klavír, na který bohužel Chopin nehrál. Většina původního vybavení se totiž ztratila nebo je nelze dohledat, když místnostmi zámku prošly od třicátých let tři armády – československá, německá a ruská. Byl téměř zdevastován a v roce 1991 se vrátil městu Děčín.

Od té doby se tu dějí zázraky. Město ho totiž postupně vrací do původního stavu a daří se mu to. Opravená je zhruba polovina zámeckého jádra. Východní křídlo slouží jako pobočka Oblastního muzea Děčín, severní křídlo využívá Státní okresní archiv a do zámku chodí návštěvníci na prohlídky. Velkou letošní novinkou je červencové otevření Jižních zahrad, kam bylo po odchodu armád téměř nebezpečné vstoupit. Ve spodní části před nově opraveným čajovým pavilonem tryská nová kašna, kterou lemují lavičky. A fotky rozmístěné po parku dokládají, jak velký kus práce se musel udělat, aby byl zahradám navrácen někdejší lesk.

Vozíčkáři do zámku

rybu a další. Ale to se mi nepovedlo. Ani tátovi,“ říká pětiletý Jan, který by návštěvu děčínské zoo všem doporučil. „Všechno je tam zajímavé,“ dodává jeho sestra Anička.

Tapety zachránily fresky

info Co ještě v Děčíně podniknout? Další zajímavostí Děčína je jeho zoologická zahrada. Ta sice šplhá do kopce, místy i přes větší kameny, její spodní část, kde lze mimo jiné obdivovat medvěda hnědého grizzlyho, který naši návštěvu prospal, je však lehce přístupná. A zoo bude bavit hlavně děti. Je velmi interaktivní, na každém kroku musejí děti plnit nějaký úkol nebo nasávají zajímavým způsobem informace. Třeba u dřevěných nástěnných figur zvířat, kde je názorně ukázáno, jak je medvěd velký v porovnání s vlkem a dalšími. „Dozvěděl jsem se, jak dlouho některá zvířata spí. Jak dlouho zůstávají mláďaty a kolik mláďátek se které samici narodí. A pak se mi taky líbil obrovský prak, kterým jsme měli ulovit brouky,

32

Zahrady děčínského zámku prošly v minulých letech velkou rekonstrukcí. V červenci byly nově otevřeny Jižní zahrady.

Tato část zahrad není kromě jedné části přístupné z jedné z bočních ulic bezbariérová. Vozíčkáři se ovšem bez problémů dostanou do samotného zámku. První prohlídkový okruh – Zámecké interiéry – sice vede přes dvě patra, za jedněmi z dřevěných dveří se však skrývá výtah, který vozíčkáře vyváží do prvního patra. „Chodí k nám celé skupiny vozíčkářů nebo přijedou samostatně,“ říká průvodkyně Eliška Němečková. „S celou skupinou chodíme dva průvodci, proto je lepší se objednat dopředu,“ dodává. Prohlídková trasa v někdejším reprezentativním křídle návštěvníky zavede do soukromého apartmá majitele zámku a společenských místností v prvním patře. V této části se dochovala velká část původního vybavení, například parkety, dveře či dřevěné obložení stěn. Nábytek – až na jednu skříňku – však původní není. I když fotografie dokazují, jak bohatý byl jeho interiér, dohledat se ho už nepodařilo. A tak sem byla většina zdejšího vybavení zapůjčena z depozitářů zámku Sychrov. Stejně jako porcelán, na který si rodina Thunů potrpěla. Vždyť jim u Karlových Varů patřila porcelánka, další funguje na severu Itálie v Jižním Tyrolsku, odkud rod pocházel, dodnes. Ani kachlová kamna nejsou originál, byla ale věrně postavena podle dobových fotografií. „Hodně věcí konzultujeme s Terezií Thunovou, dcerou posledního majitele. Ta sem také pravidelně jezdí.

To už ale pokračujeme do obřadní síně, kde se konají svatby a městské akce, a pak dále do Modrého sálu s dochovanými nástěnnými malbami. „Místnost sloužila jako jídelna –



Děčínským zámkem prošly tři armády poté, co ho Thunové prodali městu – československá, německá i sovětská.

info Praktické informace Zámek Otevírací doba: Září–říjen: denně 9.00–17.00 Listopad–únor: denně 10.00–16.00; so, ne, svátky 10.00–17.00 Březen–červen: denně 9.00–17.00. Červenec–srpen: denně 9.00–18.00

a aby se tu vojáci dobře cítili, nechali si stěny vytapetovat. To zachránilo cenné fresky pod nimi,“ dodává Eliška Němečková. Hned vedle Modrého salonku je možné vstoupit do Věžového kabinetu, odkud je krásný výhled na Děčín – na protilehlou restauraci Pastýřská stěna, za kterou na kopci sídlí děčínská zoo.

Významný rod Thun-Hohensteinů Zámek patřil od roku 1628 hraběcímu rodu Thun-Hohenstein, který sem přišel z Jižního Tyrolska a postupně se vypracoval mezi přední šlechtické rody habsburské monarchie. Příslušníci rodu pravidelně zastávali důležité politické i církevní úřady. Například Lev Thun působil v 19. století jako ministr kultu a vyučování, jeho synovec Franz Thun zastával dvakrát (1889–1896 a 1911–1915) funkci místodržitele v Čechách, a v letech 1898–1899 se stal dokonce předsedou rakouské vlády. Rod Thunů udržoval kontakty také s mnoha předními vědci či umělci – kromě Chopina


to byli například spisovatelé Josef Dobrovský, František Palacký nebo malířská rodina Mánesů. Tenhle čilý kulturní ruch tu skončil v roce 1932, kdy Thunové prodělali velké peníze a zámek museli prodat československému státu, který jej nechal adaptovat na kasárna. Odstěhovali se na menší rodový zámek do Jílového, odkud pak odešli do Německa.

Na cestě O tom, že handicapovaní jsou na děčínském zámku vítáni, se přesvědčíte na hradním nádvoří, když se půjdete najíst do restaurace Na cestě. Provozuje ji nadace Slunečnice, obsluhují tu lidé s postižením a cílem programu je zapojit handicapované do pracovního procesu. Ochutnat tu můžete hlavně palačinky na sladko a slano dělané na francouzský způsob. Zeleninová, špenátová i citronová chutnaly báječně. 

Více na www.muzes.cz

Vstupné na první prohlídkovou trasu: dospělí 90 Kč; studenti/senioři, ZTP 70 Kč, děti 50 Kč, rodinné 220 Kč Na zámku nechybějí bezbariérové toalety. www.zamekdecin.cz

Zoo Děčín Otevírací doba: Září, říjen: 8.00–18.00. Listopad–únor: 8.00–16.00. Březen–duben: 8.00–18.00. Květen–srpen 8.00–19.00. Vstupné: Mimo sezonu (prosinec–duben, září–říjen): dospělí Kč 70 Kč, děti (3–15 let) Kč 40 Kč, důchodci, studenti (do 26 let) Kč 40 Kč. Hlavní sezóna (květen - srpen): dospělí 90 Kč, děti (3–15 let) 50 Kč, důchodci (starobní), studenti (do 26 let) 50 Kč Držitelé průkazek ZTP 50 %, držitelé průkazek ZTP/P zdarma. www.zoodecin.cz

33

20 let konta bariéry ■ Sestry Veronika (9) a Barbora (5) Barošovy neslyší a nikdo přesně neví proč. ■ Díky péči svých rodičů a kochleárnímu implantátu zvládají zapojení do běžného života. ■ Barošovi oceňují pomoc Konta BARIÉRY lidem s různými handicapy.

Dvakrát do stejné řeky Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH

Ř

íká se, že nevstoupíte dvakrát do téže řeky. Manželům Barošovým se to však obrazně řečeno stalo. Obě jejich dcery jsou neslyšící a nikdo vlastně neví proč. Ačkoliv, tak jako v pořekadle, ani v tomto případě to nebylo dvakrát stejné. A stejná nejsou ani Barošovic děvčata. Pětiletá Bára je neposeda, zatímco její devítiletá sestra Veronika je o poznání klidnější. Společně ale dovádějí jako ostatní děti. A na první pohled byste si ani nevšimli, že ta roztomilá děvčata na hřišti mají nějaký handicap. Nebýt malých naslouchátek za uchem. Obě totiž používají kochleární implantát, takže normálně mluví a reagují na zvuky kolem sebe. „Rozdílu si všimnete spíš v porovnání s jejich vrstevníky,“ vysvětluje tatínek Petr. „Holky jsou sehrané, ale mezi slyšícími dětmi občas trochu nestíhají. Protože tu a tam přeslechnou nějaké slovo, hned se hůř udržuje krok v komunikaci. Navíc Barča má trochu problémy s rovnováhou.“ Když se v roce 2004 narodila Veronika, žili Barošovi v domnění, že mají úplně zdravé miminko. „Zpočátku nám v noci dost plakala, zato přes den dokázala spát i pět hodin v kuse, dokonce vedle zapnutého vysavače. Říkali jsme si, že je malinká a má tvrdý spánek,“ vzpomíná maminka Hana Barošová. Až v pátém měsíci pojal pediatr podezření

Bára i Verča mají rády pohyb a s oblibou se projíždějí.

34

a zeptal se, jak dítě reaguje na zvuky. Začali zkoušet hlasité tleskání, budíky atd., ovšem bez Veroničiny odezvy. Následovala série vyšetření. Nejprve v Mladé Boleslavi, později v Praze. Počáteční výsledky nechávaly prostor k optimismu, že snad nebude tak zle. Ale nejpřesnější vyšetření nakonec stanovilo diagnózu oboustranné hluchoty. Příčinu se dodnes nepodařilo přesně objasnit. Podezření na genetickou poruchu Connexin 26 nebylo potvrzeno.

Diagnóza způsobila šok Manželé Barošovi se tak najednou museli vyrovnat se zcela novou situací. „Ta vyšetření dávala tušit, že nás čekají starosti, ale konečná diagnóza znamenala šok,“ vzpomíná maminka Hana. „Vyrovnávali jsme se s tím nejméně půl roku. Hlavně jsme nevěděli, co bude dál, sháněli jsme informace.“ Postižení svojí vnučky navíc nesli těžce i rodiče paní Barošové, takže z počátku hledala oporu spíš u přátel. „Pramenilo to z jejich strachu o ni. Dnes to berou normálně,“ dodává paní Barošová.

Pětiletá Bára je neposeda, zatímco její devítiletá sestra Veronika je o poznání klidnější. Ve 22. měsíci života podstoupila Veronika voperování kochleárního implantátu. Začala každodenní logopedie. Nejprve se učila citoslovce, dnes už umí plnohodnotně komunikovat. Takže chodí do běžné základní školy. Samozřejmě, že se za takovouto optimistickou filmovou zkratkou skrývají těžké chvilky a obavy. Manželé Barošovi se však nevzdávají. K happyendu už chybí jen zmínka o dalším těhotenství, u kterého

genetik neobjevil žádnou vadu. Narození Barušky, střih, závěrečné titulky a divák odchází z kina spokojen, jak to všechno hezky dopadlo. Jenže život si umí připravit zápletky, které by nevymyslel ani filmový scenárista. Bára sice měla optimistickou genetickou prognózu, nicméně vyšetření po narození ukázala, že má stejnou poruchu sluchu jako její starší sestra. Pro rodiče to byl druhý šok, ale vzpamatovali se z něj znatelně rychleji. „Tentokrát jsme to vstřebávali tak týden až čtrnáct dní,“ konstatuje věcně Petr Baroš a jeho manželka dodává: „Už jsme věděli, co nás čeká a že to není bezvýchodná situace.“ Starší sourozenci prý prošlapávají těm mladším cestičku. Zjevně to platí i v případě překonávání starostí spojených s handicapem. Bára dostala kochleární implantát už ve 13. měsíci. „Pochopitelně jsme se báli i o ni, ale s tou úzkostí před operací u Verunky se to vůbec nedá srovnat. Tu když vezli na sál a já musela pustit její ručičku, byl to snad nejtíživější moment v mém životě,“ vypráví Hana Barošová. Zákrok se podařil i u Báry, takže se také postupně naučila komunikovat. Dnes chodí do běžné školky. Jen s tou rovnováhou se stále trochu pere, přesto je nebojácná.



Obě sestry se baví stejnými věcmi jako ostatní děti. Bára ráda plave nebo jezdí na kole. Verča si oblíbila lezeckou stěnu, kolečkové brusle a také plavání.

Mezi ostatní děti ve školce Bára zapadne bez problémů.

Paní Barošová vždy měla radost ze sebemenšího pokroku svých dcer.

Veronika běžnou ZŠ zvládá dobře, i když někdy nastávají situace, kde se sluchový handicap projeví.

Obě sestry se baví stejnými věcmi jako ostatní děti. Bára ráda plave nebo jezdí na kole. Verča si oblíbila lezeckou stěnu, kolečkové brusle a také plavání. Ve vodě však musejí odložit svá naslouchátka, takže v té chvíli přestávají slyšet. „Přitom na sebe stále mluví, jako kdyby jim ani nedošlo, že ta druhá neslyší. Musíme jim to připomínat,“ usmívá se tatínek Petr. Dokáží ovšem také částečně odezírat.


Hlava v kovové nádobě Určitě je lepší, když je zvuk z implantátu doprovozen obrazem mluvící osoby. Mimochodem slyšený zvuk je prý podobný, jako když strčíte hlavu do kovové nádoby. „Někdy je holky potřeba upozornit, že na ně mluvíme. Jakmile se k nám otočí a dávají pozor, rozumějí nám,“ popisuje maminka Hana. Přes všechny velké pokroky a úspě-

chy nastávají situace, kdy se handicap projeví. „U obou děvčat jsme stáli o integraci mezi zdravé vrstevníky. Chceme, aby žily co nejnormálněji. Předpokládáme, že je to potáhne k větším výkonům. To se potvrzuje, ale nastanou chvíle, kdy si uvědomíte, že přece jen není všechno stoprocentní,“ říká Petr a manželka Hana ho doplňuje: „Veronika třeba seděla sama v autobuse, když jeli na školní výlet. V hlučném prostředí hůř slyší, což spolužáci vědí a nechce se jim složitě komunikovat. Ne vždy berou ohled. I když už se umí ozvat, stále ji to podle nás trápí.“ Mezi spolužačkami ale kamarádky má. Jedna z nich je přitom na vozíku. Na vztazích s nimi hodně lpí. Další příhoda se odehrála ve škole u automatu na pití. K Veronice a spolužačce přistoupila starší dívka. Na slyšící kamarádce si vymohla kartu pro placení. V podstatě šlo o krádež, ale Veronika si vyložila situaci jako přátelskou výpomoc. Myslela si, že mají novou kamarádku. Až později jí vysvětlili, co se stalo. „Pochopitelně máme občas o budoucnost holek strach, ale děláme všechno podle svého nejlepšího svědomí. Určitě nastanou další situace, se kterými se budou muset srovnávat,“ říká jejich tatínek a maminka dodává: „Zatím jsou to děti, uvidíme, jaký bude čas dospívání.“ Občasné pochybnosti rodičů jsou pochopitelné a jen svědčí o snaze udělat pro dcery to nejlepší. S tím souvisí i vztah ke Kontu BARIÉRY. Manželé Barošovi jsou skromní lidé, kteří nechtějí druhé o nic žádat. Ukázalo se však, že především Veronice velmi pomáhá tzv. zesilovací FM systém. Především při poslechu audionahrávek a při hodinách českého a anglického jazyka. Jeho pořízení je však nákladné. Proto se na radu z Federace rodičů a přátel sluchově postižených obrátili s žádostí o finanční výpomoc právě na Konto BARIÉRY. „Velmi si vážíme jeho vstřícnosti a výše přislíbené částky, i když nám nakonec zařízení poskytne úřad práce. Když jsem se zmínil kolegům v práci, říkali že ,Bariérám‘ přispívají a mají radost, že vidí, jak pomáhají. Děkujeme za to i my,“ uzavírá Petr Baroš. 

35

inzerce hledÁM zaměstnání

zaměstnání Nabízím zaměstnání Jsme malá firma z Brna. Požadujeme: SŠ vzdělání s maturitou. Dobrá znalost a praxe v užívání MS Office (Excel, Word, Outlook). Praxe s databázovými programy výhodou. Samostatnost, pečlivost, organizační schopnost a spolehlivost. Nabízíme: Práce na zkrácený úvazek (4–6 hod. denně). Pracovní doba dle dohody. Neformální pracovní prostředí malé firmy. Trvalý pracovní poměr na dobu neurčitou, zkušební lhůta 3 měsíce, pozor – kanceláře jsou ve 3. NP bez výtahu. [email protected] Zn.: 01062013 Obchodník s unikátním sortimentem nástěnných map nabízí uplatnění např. pro člověka na vozíku nebo jinak tělesně postiženého. Jedná se o organizaci obchodních schůzek. Jediné, co je zapotřebí, je PC s přístupem na internet, neomezený tarif na volání (dnes je to už velmi dostupné) a chuť do práce. Nejedná se o práci pro komerční call centrum, ale pro mou osobu. Hledám spolupracovníka komunikativního, nejlépe se zkušeností s tímto druhem činnosti, schopného samostatného uvažování a plánování. Případní zájemci se mohou hlásit přímo u mě na následujících kontaktech, uvítám i možnost zveřejnění na příslušných místech: Miroslav Stelzig, 777 486 569, indo. [email protected], www.okmapy.cz, www. originalnimapy.cz Zn.: 03062013 Nabízíme zaměstnání. Náplní práce je konzultace/vyhledávání obchodních příležitostí, prodej wellness zařízení a křesel pro seniory a zdravotně postižené. Hledání nových obchodních příležitostí, analýza požadavků klienta, specifikace objednávky, péče o stávající klientelu, rozšiřování našeho sortimentu. Požadujeme: minimálně středoškolské vzdělání, komunikativnost, znalost internetu, řidičský průkaz skupiny B, obchodní dovednosti, v ideálním případě zkušenost s přímým prodejem. Nabízíme: práci v mladém kolektivu dynamicky se rozvíjející společnosti, dobře prodejné a potřebné produkty, možnost velkých výdělků, služební automobil, telefon, notebook. Naše společnost působí po celé ČR a SR. V případě zájmu zašlete strukturovaný životopis s motivačním dopisem na mail: info@maddiamond. cz Datum nástupu: co nejdříve. Pracovní úvazek: hlavní pracovní poměr / práce na ŽL / dohoda. Požadované vzdělání: Střední všeobecné vzdělání s maturitou. Zn.: 03062013 Jsme obchodní společnost zabývající se prodejem stínicí techniky, hliníkových zasklívacích systémů a garážových vrat. Sídlo firmy se nachází v Brně a aktuálně hledáme technického pracovníka pro zaměřování a montáže stínicí techniky, možno i OSVČ. Požadujeme – praxe v oboru zaměřování a montáže stínicí techniky – žaluzie, sítě proti hmyzu, předokenní žaluzie a rolety – samostatnost, odpovědnost – organizační a komunikační schopnosti – pracovní nasazení, loajalitu. Vzdělání SŠ. Velmi

36

Inzeráty můžete posílat na internetovou adresu [email protected] nebo písemně na adresu Redakce Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 dobré pracovní ohodnocení! Kontaktujte telefonicky 722 909 350, p. Paravicini. [email protected] Zn.: 04062013-1 Pro pobočku v Plzni hledáme automechanika/autoelektrikáře. Opravy osobních automobilů, autodiagnostika, mechanické opravy, autoelektrikářské práce. Praxe v oboru CNG/LPG výhodou, není ovšem podmínkou. Platové podmínky a pracovní doba dle dohody. Životopisy prosím na mail: brynda@ cngcompany.cz Zn.: 04062013-2 Hledáme obchodní zastoupení pro prodej kvalitních krmiv pro psy a kočky za bezkonkurenční ceny (výhradní dovozce pro ČR). Typ spolupráce: smlouva o obchodním zastoupení v daném regionu ČR. Specifikace: vhodné prostory (prodejna krmiva, výhoda, ne podmínka). Internet, telefon, osobní automobil. ZAJÍMAVÉ NÁKUPNÍ CENY. Lokality pro obchodní zastoupení: Hlavní město Praha, Středočeský, Jihočeský, Plzeňský, Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Královéhradecký, Vysočina, Jihomoravský, Olomoucký, Zlínský, Moravskoslezský. Kontakt: 777 704 946, 608 544 965, 461 056 882 [email protected] Zn.: 229062013 Bezpečnostní služba AVES PLUS, s. r. o., hledá pracovníka ostrahy / vrátný se zdravotním omezením (částečný nebo plný invalidní důchod). Pracovník ostrahy: vrátný – strážný ZLÍN. NÁPLŇ PRÁCE: – ochrana a kontrola majetku klienta – pochůzková činnost – střežení objektu – drobná administrativa – recepční činnost – práce ve firemní uniformě. POŽADUJEME: – práce pro uchazeče se zdravotním omezením (částečný nebo plný invalidní důchod) – trestní bezúhonnost – dobrý psychický stav – praxe v oblasti fyzické ostrahy výhodou – samostatnost – logické myšlení. NABÍZÍME: – práci pro osoby se zdravotním omezením (částečný nebo plný invalidní důchod) – trvalé uplatnění v oboru bezpečnosti – profesionální zaškolení – možnost kariérního růstu – možnost práce na DPP i HPP, dle dohody – mzda 85 Kč/hod. – nástup dohodou, možný ihned – bydliště ve Zlíně výhodou. Ubytování neposkytujeme! Kontakty: Životopisy zasílejte na e-mail: [email protected]. V předmětu prosím uveďte: Zlín – ostraha objektu. Tel.: 602 941 792 Zn.: 08072013

Hledám práci jakéhokoliv administrativního charakteru, zkušenosti na pozici asistentky včetně controllingu a forecastů, fakturace, velké zkušenosti na pozici obchodního referenta – objednávky, fakturace, forecasty, komunikace se zahraničními zákazníky, dodavateli. Jsem samostatná, schopná organizace, státnice z psaní na stroji, ŘP B, 2 roky pobyt v USA, od r. 2012 v invalidním důchodu, spíše hledám práci z domova kvůli momentálnímu zdravotnímu omezení. Ale jsem schopná řídit, zajet někam atd. Bydlím v Říčanech u Prahy. [email protected] Zn.: 01062013-1

Seznámení Ahoj, rád bych konečně našel tu pravou lásku, jsem v ID, ale soběstačný aktivní muž, který je dlouho sám. Je mi 33 let. Najdu tě? [email protected] Zn.: 02062013 Dobrý den, mamča (37) hledá muže nesobeckého, pohodového, tolerantního parťáka, ve dvou se vše zvládá lépe. Léčím se s RS. [email protected] Zn.: 08062013 Hledám kamaráda, je mi 60 let a jsem na vozíku. Pouze z Prahy, ostatní povím později. [email protected] Zn.: 07062013 Hledám kamarádku. Je mi 51 let, po CMP, část. kuřák. Praha. Být sám s CMP už mě nebaví. [email protected] Zn.: 17062013 Hledám holku z Olomouce do 40 let. Pro společný život ve dvou. Pro trávení společných dní. Nebo krásné společné procházky či výlety. A časem také založení vlastní rodiny. olomouc@centrum. cz Zn.: 23062013 Jmenuji se Věrka a hledám muže na všední den i svátek, na procházky, cestování, turistiku. Nechci zbytek života být sama, je mi 67 let a chci žít aktivně. Hledám muže z Brna a okolí, který také nechce být sám. linhartova.v46@ seznam.cz Zn.: 28062013 Ahoj, jsem 53/178/92, hledám ženu trošku sportovně založenou, se kterou bych se spřátelil a získal kamarádku na kolo, dovolené a jiné činnosti dnů všedních i nevšedních, později možná i více… Po úrazu levé nohy lehce pokulhávám a jsem ID z Karlových Varů. zdep117@ email.cz Zn.: 03072013 Hledám kamaráda do 60 let, který se mnou zajde na kávu, do divadla, na procházku. Starám se o syna, který je po autohavárii. Nehledám sponzora. Prostějov a okolí. lidabidakolobka@seznam. cz Zn.: 08072013 Jirka 36 let z Prahy, Pat a Mat v jednom, by se rád seznámil se sympatickou slečnou ve věku 23–39. Zn.: Ta viditelná krása nemusí být vidět očima. Nevidomý, svobodný, zatím volný. E-mail: [email protected] Mobil.: 702 403 581 Zn.: 14072013 Hledám na vážný a trvalý vztah holku z Olomouce. Na věku mi nezáleží. Olomouc @centrum.cz Zn.: 17072013

Nevidomý mladý muž z Brna (175/70), hledá touto cestou ženu na vážný vztah. Já VŠ, pracující, naprosto soběstačný. Nehledám pečovatelku, ale rovnocennou partnerku. Měla bys být štíhlejší postavy, můžeš mít ráda sport, ale není to podmínkou. Jedna podmínka by tu ale byla. Musíš mít ráda děti, protože mám malou dcerku a určitě se najdou chvíle, které budeme trávit společně. Výměnou za tuto vlastnost nabízím něhu, toleranci, upřímnost a věrnost. Nabídneš mi totéž? Budu se těšit na tvou odpověď. Matěj. plchterminator@ gmail.com Zn.: 21072013

Koupím, prodám Prodám VW Golf s úpravou pro kvadru, r. v. 2001, 165 000 km, 1,6 benzin, 75 kW, automatická převodovka, palubní počítač, el. ovládání oken, el. nastavitelná a vyhřívaná zrcátka, rádio s CD/MP3, střešní okno, letní kola 17“+ pneu cca 70 %, přihodím zimní plech. disky s pneumatikami Nokian cca 50 %, spotřeba cca 8 l / 100 km. Ruční ovládání Mero 2 na pravou ruku, sklopná přesouvací deska u řidiče, nástavec na volant – trojzubec, přemostění blinkrů a světel na pravou ruku, čtyřbodové pásy, nástavce na stahování oken. Vše od Hurta: http:// www.rucniovladani.cz/ Auto jsem nechal dovézt z Německa v r. 2008, v Německu 1. majitel, v ČR pouze já. Pravidelně servisované (servisní kniha). Cena cca 80 000 Kč – dohoda možná. Mohu dovézt kamkoliv na prohlídku. Jiří Čeloud jiriceloud@ seznam.cz Zn.: 19062013 Prodám el. inv. vozík Chairmann, nastavení výšky sedu, poloha nohou, poloha zad, nově čalouněný. Včetně příslušenství (baterie, dobíječka). Cena 18 000 Kč, sleva možná dle dohody. [email protected] Zn.: 18062013

nabízím, hledám Nabízím výuku nebo doučování anglického jazyka v úrovni od začátečníků až středně pokročilých (včetně přípravy k maturitě). Lze zaměřit na konverzaci nebo gramatiku – dle potřeby a domluvy. Kontakt: Mgr. Barbora Frantová e-mail: [email protected] mobil: 728 886 274 Výuka: Praha 4 – Hrnčíře Cena: 150–200 Kč (60 minut) – dle úrovně výuky a dohody – vlastním živnostenský list – překladatelská, lektorská činnost. Zn.: 31052013 Kdo daruje staré plechové hračky a svaté obrazy? Děkuji, [email protected] Zn.: 13062013 Nabízím vedení daňové evidence a účetnictví včetně zpracování mzdové agendy a daňového přiznání pro malé a střední firmy. Ceny stanovuji individuálně po dohodě s klientem podle množství dokladů a náročnosti zpracování. [email protected] Zn.: 25062013

Více inzerce na www.muzes.cz


SENSEN


■ Senioři v Karlových Varech a Praze vyzrávají na „šmejdy“. ■ Místo na předváděčky lákají seniory na zájezdy. ■ Pozor na nové triky, například prodej po telefonu.

„Šmejdům“ se braňme především sami

Také Senzační senioři z českobudějovického klubu Aktiv své seniory všanc „šmejdům“ nedají – výlety pro ně organizují sami.

Text: Zdeněk Procházka Foto: archiv

V

článku Postavme se šmejdům jsme v jednom z minulých vydání časopisu Můžeš psali o pastech, které kladou na předváděcích akcích důchodcům dealeři, o jejich často krutém jednání a také o tom, jak se jim bránit. A rovněž o ohlasu filmu Silvie Dymákové Šmejdi, který vyburcoval naši společnost a především odpovědné politiky a úředníky a odstartoval sérii legislativních a dalších opatření. O některých jsme už psali, některá jsou zcela nová. Například proti „šmejdům“ vystoupily razantně i první obce – třeba Jičín, Rychnov či Dvůr Králové, které zakázaly podomní prodej.

Nové triky, šmejdi přitvrzují Firem, které oslovují zejména důchodce s předváděcími zájezdy, je u nás asi 500. Takové akce fungují v Česku sice už dvě desetiletí, ale agresivita se k nim přidala až v posledních letech a stále se stupňuje. I přes přijatá a chystaná opatření prodejci stále klamou zákazníky a používají agresivní praktiky, pomocí kterých se snaží účastníky přimět k nákupu předraženého zboží. ČOI v prvním čtvrtletí letošního roku našla různé závady na dvou třetinách kontrolovaných akcí a udělila od ledna do května jejich organizátorům pokuty za 10,3 milionu korun. Loni za stejné období to bylo „jen“ 1,9 milionu korun. Prodejci jsou vždy krok před legislativou a stále přicházejí s novými triky: jedním z nich je teď prodej zboží po telefonu. Lákají samozřejmě na slevy a dárky zadarmo, na což někteří lidé stále slyší. V lepším případě je potom šokuje „jen“ sazba za hovor, v tom horším ale rovnou uzavřou smlouvu po telefonu na dodávku něčeho, co nechtěli. Další fígl má klientům ztížit odstoupení od uzavřených smluv. Seniory nutí, aby kromě kupní smlouvy uzavřeli i zprostředkovatelskou smlouvu s jiným subjektem. Spoléhají přitom na to, že klienti poté odstoupí pouze od hlavní smlouvy a na zprostředkovatelskou zapomenou. Jedním z nejnovějších triků je smlouva, podle které jim prodané zboží budou


prodejci po dobu 60 měsíců (!) opravovat. Za to si jedna firma naúčtovala 22 tisíc korun. Ve smlouvě byla navíc klauzule, že se kupující podpisem zavazuje k zaplacení aktivace VIP karty v ceně osmi tisíc. Ve snaze vyhnout se kontrolám a čelit vzrůstajícímu odporu české veřejnosti vůči takovýmto praktikám organizátoři předváděcích akcí začali vozit své zákazníky do zahraničí mimo země Evropské unie, nejčastěji do Turecka či Izraele, kde je efektivní pomoc obtížnější. Slibují jim například spojení zahraničního poznávacího zájezdu s koupí kvalitního koberce či atraktivního zlatého šperku. Nákupy na podobných akcích v zahraničí pak často připomínají drsné scény známé z tuzemských předváděček.

Senioři jezdí na zájezdy sami. „Šmejdi“ ostrouhali Většina lidí má potřebu se sdružovat, každá příležitost je vítaná. U seniorů, kteří mohou být osamělejší nežli člověk v produktivním věku, je potřeba mezilidské blízkosti v podobě komunity ještě výraznější. Právě z toho těží „šmejdi“. V karlovarském svazu důchodců to dobře vědí a rozhodli se převzít iniciativu: založili Důchodcovskou cestovní kancelář DUCEK a začali si výlety za poznáním organizovat sami. I na takové lákadlo „šmejdů“, jako jsou slevy, na které senioři tak rádi slyší, se dostane: na vstupném či v restauracích.

„Největší průšvih při dekařských akcích byl v tom, že pořadatelé nahnali účastníky zájezdu na celý den do místnosti. Na slíbený hrad či zámek měli lidé čas třeba jen půl hodinky. My ale nikoho nenutíme. Prodáváme totiž jen krásy naší vlasti,“ svěřil se médiím předseda kulturní komise karlovarského svazu důchodců Jiří Mika. „Děláme si zájezdy sami pro sebe, nemáme zájem se navzájem okrádat. Hradíme skutečnou cenu za dopravu a vstupy. Sotva se nabídka objeví ve vývěsce, už mažeme platit. Všichni se na výletě dozvíme spoustu zajímavých věc a popovídáme si,“ doplnila Jana Pohanová. DUCEK má velké plány. Jelikož počet zájemců roste, autobus nestačí, a tak chtějí karlovarští senioři vyrážet do světa vlakem. Také v Komunitním centru Prádelna využívají „prázdninové“ výlety jako účinný prostředek v boji proti „šmejdům“ a za pomoci MČ Praha 5 pořádají celodenní poznávací výlety pro seniory do okolí, jejichž součástí je prohlídka nejvýznamnějších památek a zajímavostí dané lokality, případně návštěva vybrané kulturní instituce nebo akce – výstavy, muzea apod. Karlovarští a v pražské Prádelně určitě nejsou sami, kdo takto pomáhá seniorům bránit se „šmejdům“. Napište nám na [email protected] své postřehy a zkušenosti. 

37

Křížovka O CENY


Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis.

Čtěte Můžeš na www.muzes.cz Na co se můžete těšit v říjnovém čísle?

❛ Rozhovor s guvernérem České národní banky Miroslavem Singerem.

❛ Reportáž z bezbariérových stezek ve Švýcarsku.

❛ Reportáž o učitelce z Valašského Meziříčí, která se na vozíku po dvou letech vrací učit.

❛ Nabízejí banky lidem s postižením speciální služby?

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Přejeme čtenářům Můžeš Hezké léto

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku mobilní telefon a dva knihu.

38

Luštitelé – výherci: Mobilní telefon: Alena Nesibová Kralovická 1 323 00 Plzeň

Knižní cena: Ivana Vavroušková Frýdlantská 132/3 182 00 Praha 8-Ďáblice

Knižní cena: Růžena Švamberková Krymská 43 360 01 Karlovy Vary

Výhercům gratulujeme! Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY. Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím nejpozději do 15. září na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.


Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš. Když nemůžeš, nepřekážej strana 8

Recommend Documents