Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Zdravotně sociální fakulta. Studijní text k předmětu. Sociální pedagogika

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta

Studijní text k předmětu

Sociální pedagogika

Vypracovala: Ing. Renata Švestková, Ph.D. České Budějovice červen 2006

PDF created with pdfFactory Pro trial version www.pdffactory.com

1

Práva dítěte v sociální pedagogice

1.1

Historický úvod

1918 1924 1945-46 1959 1989 1990 1991 1993

1.2

v Londýně založena organizace Safe of Children - Zachraňte děti přijat koncept Deklarace o právech dětí Shromážděním společnosti národů. myšlenka deklarace začleněna do Charty Spojených národů a do Všeobecné deklarace lidských práv Deklarace práv dítěte přijata Valným shromážděním OSN VS OSN schválilo Úmluvu o právech dítěte Světový summit pro děti - připojení ČSFR k Úmluvě Úmluva ratifikována FS ČSFR tento závazek přejala ČR

Co jsou lidská práva dítěte?

Dne 20. listopadu 1989 se sešli v New Yorku zástupci různých zemí, aby v Organizaci spojených národů (OSN) přijali společně Úmluvu o právech dítěte. Je to významný mezinárodní dokument o dětech a mládeži do 18 let. K uvádění Úmluvy do života se zavázala již naprostá většina států světa. Dítě jako každá lidská bytost má svou hodnotu, důstojnost a základní práva, navíc vzhledem ke svému tělesnému i duševnímu vývoji, bezbrannosti a zranitelnosti potřebuje zvláštní péči, pomoc, ochranu, porozumění a lásku. Tomu odpovídají i práva různého druhu: od základních práv zabezpečujících přežití, rozvoj a ochranu, po práva vyjadřující možnost účasti dítěte na jednání a rozhodování o sobě. Práva na přežití zaručují zachování života a uspokojování základních potřeb dítěte. Týkají se výživy a bydlení, životní úrovně rodiny, zdravotnické péče, sociálního zabezpečení, zařízení pro děti zaměstnaných rodičů apod. Práva na rozvoj se týkají harmonického vývoje dětské osobnosti po stránce tělesné, duševní, mravní a společenské. Jde o právo na vzdělání, na hru, na volný čas a o účast v kulturních a uměleckých činnostech, o přístup k informacím, o svobodu myšlení, svědomí a náboženství aj. Práva na ochranu zajišťují dětem bezpečnost a chrání je před všemi druhy zneužívání, násilí, zanedbávání a vykořisťování. Ochranu potřebují všechny děti, zvláštní pozornost však vyžadují děti postižené, děti bez rodiny, děti uprchlíků, děti z menšinových skupin a děti žijící v obtížných podmínkách (za války, ve vězení apod.) Práva na účast zaručují dítěti možnost vyjádřit své názory v záležitostech, které se ho týkají. Je úkolem dospělých, aby názorům dětí věnovali patřičnou pozornost odpovídající jejich věku a úrovni zralosti. Jde o účast při rozhodování o dalším životě dítěte, o ochranu jeho soukromí, o právo na zakládání organizací a účast v nich, a to vždy s ohledem na přípravu dětí na odpovědný život ve svobodné společnosti. Uvedená práva se vztahují bez výjimky na každé dítě i nezletilou mládež ve věku 0 – 18 let. Je povinností státu chránit je před jakoukoliv formou diskriminace a přijímat potřebná opatření k podpoře jejich práv. Uplatnění práv chráněných Úmluvou vyžaduje v životě soustředěné úsilí všech: vlád, mezinárodních i národních organizací, soukromých institucí i jednotlivců, rodičů i dětí. Neboť na dětech a mládeži záleží, jak pochopí svá práva a odpovědnost za sebe i budoucnost světa.

2 PDF created with pdfFactory Pro trial version www.pdffactory.com

1.3

Stručný obsah Úmluvy o právech dítěte

Úmluva o právech dítěte Preambule Preambule se odvolává na základní principy Organizace spojených národů a na zvláštní ustanovení určitých důležitých smluv a prohlášení o lidských právech. Znovu potvrzuje skutečnost, že děti vzhledem ke své zranitelnosti potřebují zvláštní péči a ochranu; přitom je velký důraz kladen na nezbytnost právní i jiné ochrany dítěte před a po narození, na respektování kulturních hodnot společenství dítěte a na životně významnou úlohu mezinárodní spolupráce při realizaci dětských práv. Definice dítěte Dítětem se rozumí lidská bytost mladší 18 let, pokud zletilost není zákonem stanovena dříve. Nediskriminace Všechna práva se vztahují bez výjimky na každé dítě. Je závazkem státu chránit děti před jakoukoliv formou diskriminace a přijímat pozitivní opatření k podpoře jejich práv. Přednostní zájem dítěte Všechny činnosti týkající se dítěte mají brát v úvahu plně a přednostně jeho zájmy. Výkon práv Pro výkon práv obsažených v úmluvě musí stát udělat všechno, co je v jeho moci. Rodičovské vedení a rozvoj dětských schopností Stát musí respektovat práva a odpovědnost rodičů i širší rodiny vést dítě způsobem, který je přiměřený jeho rozvíjejícím se schopnostem. Přežití a rozvoj Každé dítě má nezadatelné právo na život a stát zabezpečuje jeho přežití a rozvoj. Jméno a státní příslušnost Každé dítě má od narození právo na jméno. Má rovněž právo získat státní občanství a podle možností též právo znát své rodiče a být v jejich péči. Zachování identity Stát má ochránit a v případě nutnosti obnovit základní znaky identity dítěte; k ní patří jméno, státní občanství a rodinné svazky. Oddělení od rodičů Dítě má právo žít s oběma rodiči, pokud to není v rozporu s jeho zájmy. Dítě má rovněž právo udržovat styk s oběma rodiči, je-li odděleno od jednoho z nich nebo od obou. Spojení rodiny Děti a jejich rodiče mají právo opustit kteroukoliv zemi a vstoupit do své vlastní za účelem spojení rodiny nebo udržení vztahů dítěte s rodiči.


Nezákonné přemístění a nevrácení Stát má zabránit a sjednat nápravu při únosech nebo zadržování dětí v cizině jedním z rodičů nebo třetí stranou. Názor dítěte Dítě má právo svobodně vyjadřovat své názory a tyto názory mají být brány v úvahu ve všech záležitostech nebo řízeních, které se dítěte dotýkají. Svoboda projevu Dítě má právo vyjadřovat svá mínění a získávat i rozšiřovat informace a myšlenky bez ohledu na hranice. Svoboda myšlení, svědomí a náboženství Stát má respektovat právo dítěte na myšlení, svědomí a náboženství za přiměřeného usměrňování ze strany rodičů. Svoboda sdružování Děti mají právo stýkat se s jinými dětmi a zapojovat se do jejich sdružení nebo tato vytvářet. Ochrana soukromí Děti mají právo na ochranu před zasahováním do jejich soukromí, rodiny, domova i korespondence a na ochranu cti a pověsti. Přístup k vhodným informacím Stát zajistí dětem přístup k informacím i k materiálům z rozmanitých zdrojů a podpoří hromadné sdělovací prostředky při šíření informací, které jsou pro dítě sociálně i kulturně prospěšné. Stát učiní kroky k ochraně dítěte před materiály, které mu škodí. Rodičovská odpovědnost Rodiče mají společnou a prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Stát je má v tom podporovat a poskytovat jim při výchově dětí přiměřenou pomoc. Ochrana před násilím a zanedbáváním Stát má dítě chránit před násilím a všemi formami špatného zacházení ze strany rodičů nebo jiných osob starajících se o dítě. Má zavádět vhodné sociální programy zaměřené na prevenci násilí a na pomoc jeho obětem. Ochrana dítěte bez rodiny Stát má poskytovat zvláštní ochranu dítěti zbavenému rodinného prostředí a má mu zabezpečit vhodnou náhradní rodinnou péči nebo umístění v příslušném zařízení. Přitom je třeba brát ohled na kulturní zázemí dítěte. Osvojení V zemích, v nichž se uznává a povoluje osvojení, bude uskutečněno přednostně s ohledem na zájem dítěte, a to pouze se souhlasem kompetentních orgánů a za poskytnutí příslušné záruky. Uprchlické děti Zvláštní ochrana má být poskytována uprchlickému dítěti nebo dítěti, které o status uprchlíka usiluje. Stát má spolupracovat s kompetentními organizacemi, které takovou ochranu a pomoc poskytují.


Postižené děti Postižené dítě má právo na zvláštní péči, výchovu a profesní přípravu, aby mohlo žít plným a důstojným životem a dosáhnout nejvýše možného stupně samostatnosti a sociálního začlenění. Zdraví a zdravotnické služby Státy mají klást zvláštní důraz na zajištění základní a preventivní péče, na veřejnou zdravotnickou osvětu a na snižování kojenecké i dětské úmrtnosti. Státy mají v tomto směru podporovat mezinárodní spolupráci a snažit se, aby žádné dítě nebylo zbaveno přístupu k efektivním zdravotnickým službám. Pravidelné hodnocení Dítě, které bylo příslušnými orgány dáno do péče, na výchovu nebo na léčení, má právo na pravidelné hodnocení svého umístění. Sociální zabezpečení Dítě má právo na výhody sociálního zabezpečení včetně sociálního pojištění. Životní úroveň Každé dítě má právo na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální rozvoj. Základní zodpovědnost za zabezpečení takové úrovně nesou rodiče. Povinností státu je zabezpečovat, že jejich odpovědnost může být a je plněna. Stát může přitom poskytnout rodičům a jejich dětem materiální pomoc. Vzdělání Dítě má právo na vzdělání a stát má povinnost zajišťovat bezplatné a povinné základní vzdělání, podněcovat různé formy středoškolského vzdělání dostupného všem dětem a zpřístupňovat vysokoškolské vzdělání pro všechny podle jejich schopností. Školní kázeň má respektovat práva a důstojnost dítěte. Při zajišťování práva na vzdělání má stát podporovat rozvoj mezinárodní spolupráce. Cíle výchovy Výchova má směřovat k rozvoji osobnosti dítěte a jeho nadání, rozumových i fyzických schopností v co nejvyšší míře. Výchova má připravovat dítě na aktivní život dospělého ve svobodné společnosti a posilovat úctu k jeho rodičům, k vlastní kultuře a jazyku i k hodnotám kultur jiných. Děti menšin a domorodých obyvatel Děti menšinových skupin a domorodého obyvatelstva mají právo užívat vlastní kulturu i jazyk a vyznávat své náboženství. Volný čas, rekreace a kulturní činnost Dítě má právo na volný čas, hru a účast v činnostech kulturních a uměleckých.

Dětská práce Dítě má právo na ochranu před prací, která ohrožuje jeho zdraví, výchovu nebo rozvoj. Stát stanoví nejnižší věkové hranice pro vstup do zaměstnání a upraví pracovní podmínky.


Zneužívání drog Děti mají právo na ochranu před užíváním narkotických a psychotropních látek a před začleněním dětí do jejich výroby a distribuce. Sexuální zneužívání Stát má chránit děti před sexuálním vykořisťováním a týráním včetně prostituce a před jejich zneužitím v pornografii. Prodej, obchodování a únos Stát má povinnost učinit všechna opatření k prvenci prodeje, obchodování a únosů dětí. Jiné formy vykořisťování Dítě má právo na ochranu před všemi formami vykořisťování, které jsou na úkor jeho blaha a nejsou zahrnuty do článků 32, 33, 34 a 35. Mučení a zbavení svobody Žádné dítě nesmí být podrobeno mučení, krutému zacházení anebo trestání a nesmí být nezákonně uvězněno nebo zbaveno svobody. Osobám mladším 18 let je za jejich trestné činy zakázáno ukládat trest smrti a trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti propuštění na svobodu. Každé dítě zbavené svobody má být odděleno od dospělých, pokud se to nepovažuje za jeho vlastní zájem. Dítě zbavené svobody má mít zákonnou i jinou pomoc a styk se svou rodinou. Ozbrojené konflikty Účastnické státy učiní všechna proveditelná opatření,a by děti mladší 15 let se přímo neúčastnily bojových akcí. Žádné dítě mladší 15 let nebude povoláno do ozbrojených sil. Dětem postiženým ozbrojenými konflikty zabezpečí státy ochranu a péči v souladu s příslušným mezinárodním zákonem. Zotavovací péče Stát má dětem, které se staly obětmi ozbrojených konfliktů, mučení, zanedbání, zneužívání nebo vykořisťování zabezpečit vhodné léčebné prostředky k jejich zotavení a znovuzačlenění do společnosti. Justice pro mladistvé Dítě v konfliktu se zákonem má právo na zacházení, které podporuje jeho smysl pro důstojnost a čest a bere ohled na jeho věk s cílem znovuzačlenění do společnosti. Dítěti se má dostat základních záruk a zákonné i jiné pomoci při jeho obhajobě. Soudní jednání a umístění do institucí bude pokud možno vyloučeno. Respektování vyšších standardů Existují-li v národním nebo mezinárodním právu standardy dětských práv vyšší než v úmluvě, má vždy platit vyšší standard. Plnění a závaznost Ustanovení článků 42 až 54 předvídají zejména: a) Povinnost států seznamovat s právy obsaženými v úmluvě nejširší okruh dospělých i dětí. b) Zřízení Výboru pro práva dítěte, složeného z 10 odborníků, kteří budou posuzovat zprávy účastnických států předložené 2 roky po ratifikaci a potom předkládané každých 5 let. Úmluva vstoupí v platnost a Výbor bude zřízen – jakmile ji ratifikuje 20 zemí.


c) Smluvní strany mají své zprávy zpřístupnit široké veřejnosti. d) Výbor může navrhovat, aby byly vypracovány zvláštní studie o specifických problémech dětských práv, a může se svým hodnocením seznamovat jak příslušný účastnický stát, tak Valné shromáždění OSN. e) Aby bylo podporováno účinné plnění Úmluvy a byla podněcována mezinárodní spolupráce, mohou se jednání Výboru účastnit specializované orgány OSN (jako Mezinárodní organizace práce, Světová zdravotnická organizace, UNESCO) a UNICEF. Společně s jinými orgány, uznanými jako “kompetentní” nevládní organizace se statutem OSN, a orgány Spojených národů (UNHCR) mohou Výboru poskytnout patřičné informace nebo mohou být dotázány o rady, jak Úmluvu co nejlépe plnit. “Pro zajištění účinného provádění úmluvy a podněcování mezinárodní spolupráce” mohou se schůzí výboru účastnit odborné organizace OSN (ILO – Mezinárodní organizace práce, WHO – Světová zdravotnická organizace, UNESCO a UNICEF). Ty společně s jinými kompetentními nevládními organizacemi se statutem OSN a s orgány OSN jako UNHCR mohou Výboru poskytnout příslušné informace nebo mohou být dotázány na rady, jak úmluvu nejlépe realizovat.

2

Negativní vlivy a projevy

2.1

Základní pojmy k dané problematice

Problematika závislostí (drogy, patologické hráčství apod.) Psychická závislost - je dána neustálým nutkáním brát si drogu pro příjemné stavy. Může jít o pouhé přání, kterému lze odolat, či o dychtivé, neodolatelné a opakující se nutkání požít drogu, i když člověk drogu požít ani nechce a považuje své jednání za nerozumné (případně musí vynaložit velkou námahu nebo finanční prostředky na zisk drogy). Fyzická závislost - je tam, kde si tělo zvykne na přítomnost drogy a osoba musí pokračovat v jejím užívání, aby zabránila abstinenčnímu stavu. Organismus fyzicky závislý na droze se jí přizpůsobil, zahrnul ji do svého metabolismu, vytvořil si “potřebu”. Abstinenční – odvykací syndrom - příznaky, které se projevují při odnětí drogy. Vyskytují se u všech návykových látek. Některé jsou tak zanedbatelné, že je možno je i přehlédnout. Tak je tomu třeba u tabáku nebo kofeinu. Jiné jsou velmi intenzivní a mohou pacienta přímo ohrožovat na životě. Tak je tomu třeba u morfinu a jemu příbuzných drog. Sociálně patologické jevy v naší společnosti průkazně stoupají. Výzkum J.Pešatové prokázal, že výskyt sociálně patologických jevů ( majetková trestná činnost, agresivita, toxikomanie, požívání alkoholu, projevy rasismu ) u jedinců mladších 18 let v letech 1992 - 1993 oproti létům 1985 - 1987 vzrostl nejméně 2x. Největší nárůst zaznamenala toxikomanie, majetková trestná činnost a získávání předčasných sexuálních zkušeností. ( informace převzata z materiálu Pedagogickopsychologické poradny Nymburk) Zároveň narůstá počet sociálně narušených dětí a mládeže.


Vliv násilí v médiích na děti a mládež Chlapců a dívek, kteří hojně sledují televizní pořady, kde se vyskytuje násilí, je daleko větší riziko, že budou agresivní v dospělém věku. Platí to nezávisle na původní míře agresivity a individuálních schopnostech dítěte, společenském postavení a míře agresivity jeho rodičů a jejich schopnosti vychovávat. Agresivita a šikana u dětí a mládeže Agresivita – útočnost. Jedná se o projevy nepřátelství, ať už slovně nebo útočným činem, tendence prosazovat sám sebe, své zájmy a cíle bezohledně, nemilosrdně až brutálně. Šikanování – fyzické, psychické či kombinované ponižování až týrání žáků obvykle jinými žáky, vzácněji dospělými.

2.2

Problematika závislostí

V současné době je drogový problém jedním z ohnisek zájmu společnosti.Věnuje se mu mnoho pozornosti jak ve všech masmédiích, tak i v odborné a neodborné literatuře. Autoři se snaží odhalit příčiny závislosti na drogách, popsat průběh a doprovodné znaky jednotlivých stádií toxikomanie, vytvořit přehledy návykových látek a jejich účinků, přiblížit postupy prevence i léčby. To vše ve snaze napomoci minimalizaci následků zneužívání drog. Toxikomanie se nevyskytuje pouze v určitých sociálních vrstvách nebo skupinách společnosti, ale může se objevit v rodinách úplných i rozvedených, v rodinách ateistů i věřících, v rodinách rodičů málo vzdělaných i v rodinách vysokoškoláků. Lze říci, že problémy s návykovými látkami, včetně závislosti na nich, vznikají ve své podstatě jako důsledek vzájemného působení mezi jedincem jeho rodinou, vrstevníky, pracovním a životním prostředím, společností . 2.2.1 Osobnostní charakteristika Nelze přesně vymezit osobnost, u níž bychom mohli s jistotou předvídat rozvoj závislosti na alkoholu či drogách. Na druhé straně zároveň neexistuje osobnost, která by byla proti vzniku závislosti 100 % chráněna. Ale je zde existence určitých osobnostních predispozic, které riziko vzniku problému zvyšují. V publikaci „Alkohol, drogy a vaše děti." autoři - K. Nešpor a L. Csémy uvádějí přehled shrnující jednak rizika zvyšující nebezpečí problémů s drogami a alkoholem, jednak okolnosti, které dítě chrání. Mezi okolnosti zvyšující riziko alkoholu a drog týkající se osobnosti dítěte řadíme: Ø Ø Ø Ø Ø Ø Ø Ø Ø Ø

Nedostatek dobrých způsobů, jak zvládat stresové situace Nedostatek dovedností v mezilidských vztazích. Agresivita, špatné sebeovládání. Nízká inteligence. Nízká schopnost vzdorovat nepříznivému vlivu okolí. Setkání s alkoholem, tabákem nebo drogou v mladém věku. Nízké sebevědomí. Duševní poruchy a poruchy chování. Po alkoholu a drogách výrazně převažují příjemné pocity. Poškození mozku při porodu, úrazy hlavy.


Obecně můžeme tyto predisponované osobnosti zařadit do dvou hlavních skupin. Skupinu první tvoří osoby zvýšeně citlivé, zranitelné a úzkostné, s problémem komunikace. Droga stimulačního typu těmto lidem pomáhá překonat komunikační problémy. Prostřednictvím drogy dochází k jakési proměně osobnosti. Osoby spíše extrovertní řadíme do druhé skupiny. Skupiny osob se zvýšenou aktivitou, se sníženou schopností koncentrace, se sklony k impulzivitě, které setkání s drogou tlumivého typu (např, opiáty) přináší prožití dosud nepoznaného klidu a míru, relaxaci a harmonii s okolím, uvolnění. Predisponované, „inklinující" osobnosti jsou samozřejmě vystaveny většímu riziku, než jiné osobnosti, že se stanou závislými na farmakách nebo psychicky závislými. Ale nejsou jedinými subjekty, u nichž může závislost vzniknout. Afektivní podmínky se zdají být postačující k snadnému vzniku toxikomanie, ale vůbec nejsou nezbytné.

2.2.2 Vliv prostředí Vliv prostředí se považuje za nejvýznamnější faktor. Zařazujeme sem vše kolem nás rodiče, sourozence, vrstevníky, partu, školu, zaměstnání, ale i působení společnosti jako takové (působení hromadnými sdělovacími prostředky, veřejným míněním). To vše jsou faktory formulující náš postoj ke světu, proto i k návykovým látkám, osobám, které drogy berou, jejich léčbě nebo prevenci. Tento proces probíhá nejintenzivněji tam, kde vlivy prostředí jsou nejsilnější, tedy v rodině. Rodiče svým dětem poskytují základní identifikační vzory. V rodinách dochází k posilování vhodných či nevhodných reakcí na základě řešení vznikajících modelových situací. J. Presl v knize „Drogová závislost." uvádí, že dominantním prvkem působícím na vznik drogového problému se zdá být matka. Otec často, samozřejmě to není pravidlem, funguje spíše v pozadí. „Stínovou" roli však může sehrávat i matka, pak ovšem selhávají vnitřní vazby a rodina funguje pouze navenek. Mluvíme o tzv. dysfunkční rodině. Jiné riziko vzniká pokud jeden rodič chybí (a to i pouze obrazně). Druhý rodič přebírá jeho identifikační roli, což vede postupně k mnoha problémům. Z dlouholeté praxe J. Presl konkretizoval přímo jakýsi prototyp matky, jejíž chování je pro vznik drogového problému vysoce rizikové. Jde o tzv. hyperprotektivní model matky. Hlavním problémem je přepečlivělost, kdy matka ustrnula na určitém stupni vývoje vztahu k dítěti. Na stupni předpubertálního věku - vidí ho stále jako malé dítě a není schopna přijmout jeho rostoucí potřeby sebeprosazení a identifikace. Pomocí může být snížení péče. K. Nešpor a L. Csémy zahrnuli do rizik týkajících se rodinného prostředí tyto okolnosti : Ø Nedostatek času na dítě zvláště v časném dětstvím, malá péče. Ø Nedostatečný dohled. Ø Nesoustavná a přehnaná přísnost. Ø Nedostatečné citové vazby dítěte. Ø Manželský konflikt. Ø Malé očekávání od dítěte a podceňování ho. Ø Špatné duševní a společenské fungování rodičů. Ø Dítě žije bez rodiny a bez domova. Ø Rodiče osamělí, vůči společnosti lhostejní nebo nepřátelští. Ø Rodina ve zmatku, špatně funguje, nezaměstnanost rodičů. Ø Zneužívání alkoholu, tabáku nebo jiných drog rodiči či příbuznými.


Vliv vrstevníků, kamarádů a part představuje faktor s možností působení oběma směry. Skupiny se záporným postojem k drogové problematice působí jako skvělá protidrogová prevence. Není pravidlem, že subkultury s až agresivně protispolečenskými postoji jsou vzhledem k drogám vysoce rizikové. Oproti těmto skupinám se nachází skupiny mládeže, jejíž vztah k drogám je vysoce tolerantní nebo je droga součástí určitého stylu. Tato společenství chápou drogu jako módní prostředek k dosažení příjemného stavu. Sociální skladba skupiny se liší od klasické „toxikomanské subkultury", je zde více středoškoláků a vysokoškoláků. Droga v tomto případě většinou není cílem, ale prostředkem. V čem spočívá rizikovost party? Pokud se v ní berou drogy, je to pro dosud nezasvěceného jedince místo prvního setkání s návykovými látkami a zároveň místo, kde si usměrňuje své původní představy. Nebezpečí pro jedince z hyperprotektivního prostředí vzniká z pocitu sebeprosazení ve skupině vrstevníků, z pocitu tak touženého odtržení se od primární rodiny. Pokud je to zároveň místo první intoxikace, tento pocit odtržení se posiluje. Vliv skupiny vrstevníků nelze přeceňovat ani podceňovat. J. Presl uvádí, že v současné mladší společnosti jsou dosti časté drogové experimenty s určitými hranicemi (např. způsob aplikace), které ve většině případů nepřesáhnou mez mezi experimentem a závislostí. „Experimentování patří k určitému věku a může být pro další život pozitivním faktorem."(Presl J., Drogová závislost.) Mezi další nebezpečí zvyšující riziko vzniku závislosti na farmakách vznikající v okruhu vrstevníků dítěte se řadí tyto: Ø Ø Ø Ø

Odcizení, cyničtí vrstevníci. Jsou více ovlivňováni svými kamarády než rodiči. Mají sklon vaše dítě zesměšňovat a snižovat jeho sebevědomí. Kamarádi mají problémy s autoritami, rebelují. (Nešpor K., Csémy L., Alkohol, drogy a vaše děti, s.15.)

Jedince může jak pozitivně, tak i negativně ve vztahu k drogám ovlivňovat také profese. Lze říci, že profese vysoce zasazená v hodnotovém systému působí pozitivně. Rizikem poslední doby se stávají profese, které sebou nesou vysokou zátěž organismu. Vzniká nový fenomén, kdy se jedná o problém u vrstvy vysoce vytížených úspěšných podnikatelů. Pracují 26 hodin denně, vydělávají mnoho peněz, a proto pracují ještě více. Mají vysokou zodpovědnost přinášející trvalý stres, který se může projevovat pocity úzkosti, poruchami koncentrace, nespavostí. Na relaxaci nezbývá čas. Alkohol, ale i kokain nebo heroin navozují pocit uvolnění a současně připojují pocit, že zvládnou co potřebují a mohou si prakticky všechno dovolit. Reakcí okolí většinou bývá odvržení postiženého jedince, čímž mu vůbec nepomůže, ale naopak uškodí. Tento postup je společný i mnoha institucím, bohužel i škole. Obávají se, že drogový problém postihne ostatní žáky a poškodí image instituce. Příčiny problému se však většinou nesnaží řešit, a tak přetrvávají dále nebo se dokonce prohlubují. Lepší je využít případu jako součást preventivních aktivit.


V prostředí školy a později zaměstnání může působit celá řada nepříznivých okolností podporujících vývoj závislosti. V publikaci „Alkohol, drogy a vaše děti" K. Nešpor a L. Csémy z nich vybírají několik příkladů. Rizika týkající se školy: Ø Nepříznivá nebo neprosazovaná pravidla týkající se alkoholu a drog. Ø Střídání škol. Ø Selhávání ve škole. Ø Nezájem o školu. Ø Záškoláctví, přerušení školy. Ø Žák označen jako problémový, „černá ovce". Ø Dostupnost tabáku, alkoholu a drog ve škole a okolí. Rizika spojená se zaměstnáním: Ø Existenční nejistota, bezperspektivnost. Ø Nezaměstnanost. Ø Napjaté pracovní vztahy. Ø Odpovědnost bez kompetence. Ø Spolupracovníci nebo nadřízení zneužívají alkohol či drogy. Ø Neostrá hranice mezi náročnou profesí a soukromým životem. Ø Nárazovost, termínovaná práce. Do vlivu okolí je nutné zahrnout i širší společensko sociální systém, do něhož patří zdravotnická péče, vzdělávací systém, zaměstnavatelský a sociální systém, ale i kulturní a politická oblast. Ø Ø Ø Ø Ø Ø Ø Ø

Náhlé politické a sociální změny, nestabilita. Nedostatek příležitostí k uplatnění i v práci. Společenské normy a zákony se ke zneužívání drog staví kladně. Rasová nebo jiná diskriminace, jazyková bariéra. Nedostatečné sociální zajištění, chudoba. Nedostatečná zdravotní péče, vzdělávání. V okolí vysoká kriminalita nebo drogové gangy. Alkohol, tabák a drogy dostupné a aktivně nabízené (reklama).

Tento krátký přehled uvádí některé z možných rizik týkajících se společnosti. (Převzato z publikace „Alkohol, drogy a vaše děti.", K. Nešpor, L. Csémy, s.16.) Negativní vliv mají i nespolupracující sdělovací prostředky orientované na senzaci a reklamu. V současné době se u nás setkáváme právě s nedostatečnou schopností skutečně pragmatického přístupu k věci. Bulvárně orientované tiskoviny vidí v drogovém problému pouze zajímavost pro čtenáře. A u tiskovin serioznějších nás nejednou překvapí shodný styl pouze o něco uhlazenější. Chybí demaskování drogových problémů, schopnost ukázat na negativa, ale i pozitiva skutečnosti. J. Presl se domnívá, že v naší společnosti je stále pevně zakořeněna tendence rozhodovat o tom, co a jak se smí a nesmí prostý občan dozvědět. Je snad považován za neschopného rozhodovat sám o sobě? (Názor převzat z knihy „Drogová závislost".) Péčí o životní prostředí - snižováním znečištění ovzduší a prostředí, tlumením hluku, péčí o stabilitu životního prostředí, ochranou přirozených přírodních prostředí vhodných k relaxaci vytváří společnost atmosféru snižující nebezpečí vzniku toxikomanie. Velká města, přelidněnost, nedostatek prostoru a soukromí naopak riziko zvyšuje.


2.2.3 Přítomnost drogy a její charakteristiky Je zřejmé, že pokud by se kolem nás nevyskytovaly návykové látky ovlivňující psychiku, drogový problém by těžko vznikal. V naší civilizaci je ovšem taková situace vyloučena. V čem tedy spočívá lákadlo drogy? Lékař J. Skála definuje ve své knize „Závislost na alkoholu a jiných drogách" návykovou látku takto:"Jako drogu můžeme definovat každou látku s tzv. psychotropním účinkem, která v lidském organismu způsobuje dočasnou změnu pocitu prožívání života a je schopna vyvolat chorobnou závislost. Tento pocit je prožitkem přítomnosti, okamžité nálady, ale je současně ovlivněn i relikty z minulosti a anticipací budoucího." Jedinec registruje změnu vyvolanou drogou většinou jako příjemnou a žádoucí, zvláště když stav před aplikací vnímá jako neuspokojivý. Čím více mu droga „dává", tím více je jí ohrožen. Lidé zneužívají k toxikomanii velké množství farmak s odlišnými účinky. Uvedu alespoň základní skupiny. 1. Tlumivé léky - léky vyprodukované farmaceutickým průmyslem, které se užívají při poruchách spánku, velkých bolestech a nebo na uklidnění. 2. Organická rozpouštědla - výrobky chemických závodů, jejichž zneužití může být z mnoha důvodů velmi nebezpečné.Častá droga zejména v mladším věku z důvodu poměrně snadného získání. 3. Látky s budivým účinkem - látky zvyšující bdělost a vybičovávající organismus po stránce tělesné i duševní. Navozují libé pocity. Řadí se sem rozšířený pervitin, amfetaminy, efedrin, apod. 4. Opiáty - nejčastěji se zneužívají opium, morfin, kodein. Nejsilnější látkou je heroin vytvářející rychle závislost. Účinkem opiátů dochází ke sklidnění organismu, člověk se dostává do tichého opojení. 5. Halucinogenní látky - zástupci jsou LSD, extáze, tedy látky vyvolávající zrakové i sluchové halucinace. 6. Kokain. 7. Marihuana, hašiš - nejrozšířenější drogy získávané z konopí, měkké drogy vyvolávající psychickou i fyzickou závislost.

2.3

Agresivita, šikana, přestupky, úloha školy

Definice šikany : o šikaně mluvíme jsou-li dítěti, jedincem nebo skupinou, říkány ošklivé či nepříjemné věci, je podrobeno fyzickému násilí, je mu vyhrožováno, je uzavíráno v místnostech a podobně. Tyto incidenty se mohou opakovat a je pro dítě těžké se jim bránit. V šikaně mezi chlapci můžeme vidět degenerovanou, zvrhlou formu tradičního tlaku k mužnosti. Jednotlivci či skupině, která šikanuje se říká agresoři. Zpravidla jsou agresoři nadprůměrně fyzicky zdatní, silní a obratní. Typická je pro ně touha dominovat, ovládat druhé a bezohledně se prosazovat. Ve společnosti přebývá dojem, který by se měl odstranit, že typický agresor si šikanou „kompenzuje mindrák“. Takových agresorů je nejvýše pětina. Šikany se většinou dopouštějí sebejistí, neúzkostní jedinci. Obětí šikany se může stát prakticky kdokoli. Drtivá většina je však nějak odlišná od ostatních. Nejčastější důvody jsou: Tělesná slabost, vzhledová vada, původ ze sociálně slabé rodiny, nějaká přednost( přemýšlivost, přílišná zralost), dobrý vztah k učiteli atd. Oběť je


zpravidla tichá, citlivá, bez kamarádů, raději se podřídí, má odmítavý postoj k násilí, je neschopno se bránit. Pro učitele a rodiče je velmi důležité, aby poznal, že dítě je šikanováno. Mezi přímé známky šikany, které se dějí i v přítomnosti učitele se řadí: • posměch, poznámky na adresu oběti, přezdívka, ponižování, hrubé žerty, nadávky, kritika, hrubé výtky a příkazy podávané nepřátelským tónem, honění, strkání, bití(které není opláceno) a rvačky, kdy jeden z účastníků je znatelně silnější. Z nepřímých známek šikany se může usuzovat, že je dítě šikanováno a sem se zahrnuje: • osamocení dítěte, žádní kamarádi, při volení do družstvech je vybíráno jako poslední, o přestávkách je raději v blízkosti učitele, má-li dítě promluvit před třídou je nejisté, působí smutně, depresivně, stísněně, zhoršení prospěchu, jeho věci nebo oděv jsou rozházeny, poškozeny či znečištěny, má odřeniny, modřiny, bolesti které nedovede uspokojivě vysvětlit, nechuť jít do školy, dítě je nečekaně agresivní, dítě žádá o peníze s nevěrohodnými důvody nebo často hlásí ztrátu osobních věcí. Ačkoliv si studenti raději věci řeší sami a považují žalování za sociální nezralost, konfrontace s učitelem je většinou nutná. Hlavní zásady správného postupu učitele jsou : • Chránit a neprozradit zdroj informací. • Prozradit co nejméně o tom, co nám už je, a zejména co nám dosud není známo, nebo o nemůžeme prokázat. • Vyslechnout obě strany odděleně a později jejich výpovědi konfrontovat. • Výpovědi zaznamenat. V jiné publikaci se můžeme sejít i jiným, podobným postupem: • Diagnóza. • Rozhovor s obětí. • Rozhovor s agresorem. • Společné setkání a hledání nápravy. • Pomoc obětem a rodičům by měl podat pedagog nebo častěji a kvalitněji psycholog. Dětem se pak doporučuje při dalším incidentu: • útěk spojený s křikem • reakce na posměšné narážky přejít mlčením nebo asertivním: “máš pravdu“ • energické odseknutí • neútočný a neprovokativní slovní projev, zvláště ohrazení se proti slovnímu • napadení • získání pomoci od lidí, kteří jsou nablízku • ignorování a pokus o navázání přátelského kontaktu • obranný postoj bez nepřátelství • protiútok bez ohledu na přesilu Trestáme-li agresora, měli bychom si pamatovat dvě zásadní pravidla 1) Záležitost má být trestem vyřízena co nejrychleji 2) Odsuzujeme čin, nikoliv dítě. Snažme se na něm najít něco pozitivního. Autor, v tomto případě, dává učiteli možnost vybrat si ze soupisu sankcí: • tělesný trest ( na našich školách nejsou tělesné tresty zakázány) • zdržení žáka ve škole po vyučování 13 PDF created with pdfFactory Pro trial version www.pdffactory.com

• • • • • • • • • • • • • • • • •

vyžadovaní náhrady za poškozený předmět oznámení prohřešku rodičům odvedení žáka k rodičům s žádostí, aby uplatnili výchovný vliv a vzali dítě na zbytek dne do své péče oficiální stížnost řediteli oznámení prohřešku osobě na němž dítěti záleží oznámení prohřešku na schůzi rodičů vyloučení žáka z akce, na kterou se těší umístění žáka na čas do jiné třídy nižšího ročníku umístění žáka o přestávkách do blízkosti pedagoga důtka, nebo snížení známky z chování umístění žáka do jiné školy oznámení prohřešku na policii vyloučení ze školy nařízení ochranné výchovy umístění žáka v diagnostickém ústavu umístění žáka v dětském domově

3

Sexuální výchova

V našem století, a to hlavně v jeho druhé polovině, došlo k výrazným změnám sexuálního chování lidí. Původní tradiční evropská (resp. euroamerická) sexuální morálka vykazující sexualitu do manželství byla postupně opouštěna, předmanželský pohlavní život se stal většinově přijatou normou a koitarche se stále posouvala do nižších věkových skupin, až nyní se v některých úsecích populace téměř kryje s biologickou mezí menarche. Rozvod a manželská nevěra jsou stále více pociťovány jako morálně přijatelné spolu s tím, jak narůstá rozvodovost a počty interrupcí. Vzestup obecné tolerance k tradičně odmítaným sexuálním projevům vedl i k přijetí sexuálních menšin jako tolerovaných, nebo dokonce zcela rovnoprávných skupin obyvatelstva. Tyto změny mají dvě dimenze - dimenzi pozitivní a negativní: 1. Pozitivní dimenzí uvedených změn je tolerance k suverénní lidské osobě a důraz na její osobní odpovědnost. Tato tolerance znamená usnadnění někdy neúnosně těžkého života lidí nestandardně sexuálně utvářených, kteří nejsou a nebyli ani dříve s to se pevným tradičním normám přizpůsobit a za tuto svoji odlišnost od většiny nezaslouženě platili škodami na duševním i tělesném zdraví, tvrdým odsudkem společnosti, životem s pocitem osobního neštěstí a osudové křivdy, a mnohdy byli i tvrdě postihováni trestním zákonem.


2. Negativní dimenzí uvedených změn je zpochybnění jistot pro "normální" většinu, pro tu početnou vrstvu populace, která za podmínek pevných a společností bezvýhradně přijatých tradičních norem byla s to se jim přes nepochybné nesnáze bez mimořádných škod na sociálním i individuálním zdraví přizpůsobit, kdežto dnes se těžce potýká s odpovědí na otázku, který životní styl si v sexuální oblasti zvolit. Nabízí se mu tak široká škála životních stylů postrádající arbitra, jenž by je mohl hierarchicky seřadit. Důsledkem této nejistoty je mimo jiné krize tradiční rodiny, jediného přiměřeného prostředí pro zdárnou výchovu mladé generace. Přispívá i k vzniku nových, dříve v menší míře se vyskytujících situací, plodících také nový pocit osobního neštěstí, osudové nespravedlnosti a s tím souvisejících poruch zdraví v oblasti duševní i tělesné. Vytváří se tak i vhodnější podmínky pro šíření pohlavně přenosných chorob, mezi kterými dnes dominuje svojí závažností AIDS. To vše se týká nejen oblasti euroamerické kultury, která je těmito změnami ohrožována přímo ve své další existenci, ale i kultur třetího světa, kde jsou někdy tyto nežádoucí důsledky ještě dramatičtější než v Evropě a USA (viz exploze epidemie AIDS v Africe a jihovýchodní Asii).Pesimisté se proto obávají, zda nevzniká bezprostřední globální hrozba pro celou lidskou civilizaci. Jestliže tedy v minulosti působením všeobecně přijatých a nekompromisně vyžadovaných (někdy sankcemi vynucovaných) pevných morálních norem menší část populace trpce strádala, většina měla sexuální socializaci spíše usnadněnu a ani nepotřebovala nijak naléhavě být pro pohlavní život v tom nejširším slova smyslu zvláště odborně připravována. Proto se lidé tehdy dokázali obejít bez systematické sexuální výchovy, aniž z toho vznikaly velké škody. Ø Sexualitu chápeme v nejširším slova smyslu jakožto veškeré sexuálně motivované chování. Nejde tedy jen o uskutečňování pohlavního spojení a o jeho poruchy či sexuálně deviantní projevy, ale také, a to především, o celou komplexní problematiku manželství a rodiny. Ø Sexuální výchovu chápeme v co nejširším smyslu slova jako komplexní výchovu směřující k vytvoření předpokladů pro správné chování ve všech oblastech sexuálně motivovaného chování. Takto pojímaná sexuální výchova zahrnuje nejen poučení o rozmnožovacích procesech a sexuálních dovednostech, ale usiluje především o vytvoření předpokladů pro úspěšné vyhledání celoživotního partnera, o stabilitu manželství, o plánované rodičovství a o úspěšné zvládnutí rodičovské role. Má účinně působit na dosažení výraznější změny současných předčasné zahajování koitálního pohlavního života, promiskuita, rozvodovost, potratovost, šíření pohlavně přenosných chorob (s důrazem na epidemii AIDS). Sexuálním deviantům má pomoci získat předpoklady pro vyhýbání se společensky nebezpečnému jednání.


Při tomto komplexním pojetí zasahuje sexuální pedagogika nejen oblast medicíny, resp. biologie (sexuologie, gynekologie, venerologie, reprodukční medicína), ale i psychologie, sociologie, sexuální filosofie, antropologie, rodinného a trestního práva, sexuální politiky ( hlavně její podstatné součásti - politiky rodinné a populační) a především oblast etiky a také vlastní pedagogiky, která by především měla určit formy a načasování poskytovaných informací a potřebných dovedností a spojit je s citlivým vedením k přijetí žádoucích etických hodnot. Proto se nevystačí se suplováním lékařů v sexuální výchově, ale základním předpokladem optimálně prováděné sexuální výchovy je ustavení samostatného multi- disciplinárního oboru na fakultách, kterým by sexuální pedagogika byla schopna jednotlivé disciplíny integrovat a integrované poznatky dále rozvíjet. Nejobtížnější a nejspornější oblastí sexuální výchovy je oblast etiky ( morálky). Dokonce i na těch školách v zahraničí, kde se rozhodli vyučovat sexuální výchovu intenzivně, bývá etika buď zcela nebo z větší části opomíjena nebo jsou jednotlivé etické a sexuálně morální systémy předkládány vedle sebe bez hodnotícího přístupu. Tak se nevytváří potřebná motivace k přijetí vhodných ( nebo alespoň vhodnějších) etických norem. Právě pro tuto "etickou sterilitu" bývá sexuální výchova nejčastěji kritizována těmi, kteří jsou nežádoucími trendy znepokojeni a bývá to častý důvod, proč se i na mnohých školách v zemích známých dobře propracovanou sexuální výchovou sexuální výchova vůbec nepovoluje. Integrace etiky do systému sexuální výchovy poskytující informace by se měla dít na základě dvou principů: - tolerance k lidskému individuu, které se vždy svobodně rozhoduje o volbě svého vlastního životního stylu - pěstováním pocitu odpovědnosti za vlastní sexuální chování a pro naplnění této odpovědnosti by měla a/ poskytnout dostatek informací, umožňujících pochopit vlastní sexualitu, b/ motivovat na pokud možno co nejodpovědnějším, co nejvíce žádoucím vzorci sexuálního chování, který je jedinec ještě vzhledem k svým individuálním determinantám sexuálního chování schopen.

4

Nezaměstnanost a její sociální důsledky

4.1

Základní pojmy

Sociální událost (social event) je událost, která je v rámci státní sociální politiky a příslušné legislativy považována za riziko, jež jednotlivec (nebo rodina) nemusí být schopen zvládnout vlastními silami. Sociální událost zakládá nárok na sociální ochranu. Některé sociální události jsou předvídatelné, standardní (narození dítěte, stáří), jiné jsou nepředvídatelné a nestandardní (úraz, nezaměstnanost, narození postiženého dítěte). Hlavními typy státem uznaných asociálních událostí v tomto smyslu jsou dnes v Evropě: nemoc, stáří, ztráta zaměstnání, mateřství a péče o děti, ztráta příjmu čili chudoba, ztráta společenských vazeb čili sociální dezintegrace. Sociální službou se rozumí činnost poskytující lidem v nepříznivé sociální situaci podporu při sociálním začleňování a ochranu před sociálním vyloučením s cílem umožnit jim zapojení do běžného života společnosti a využívat obvyklým způsobem jiných systémů (např. bydlení,


školství, zdravotnictví, služby zaměstnanosti atd.). Sociální služba je veřejná služba a je poskytována prostřednictvím zařízení sociálních služeb. Nepříznivou sociální situací se rozumí situace, v níž se lidé nacházejí, jestliže pro svůj věk, ztrátu soběstačnosti, pro nemoc, zdravotní postižení, krizovou situaci, životní návyky, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné osoby nebo z jiných závažných důvodů nejsou fakticky schopni zabezpečovat a uspokojovat své životní potřeby a tyto potřeby nejsou ani jinak zabezpečeny nebo jestliže jejich způsob života ohrožuje zájmy a potřeby společnosti.

4.2

Nezaměstnanost opět vzrostla

zdroj: http://www.novinky.cz//06/45/80.html, 25. ŘÍJNA 2005 Míra nezaměstnanosti v srpnu opět o stoupla. Oproti červenci se mírně zvýšila o 0,1 procenta na 8,9 procenta. Bez práce bylo 505 254 lidí, o 4 929 více než v červenci, údaje ve čtvrtek zveřejnilo ministerstvo práce a sociálních věcí. Výsledky jsou většinou v souladu s odhady ekonomů, kteří předpovídali stejnou nebo mírně vyšší nezaměstnanost než v červenci. 8.9. 2005 09:31 - 10:19 Aktualizováno Počet lidí bez práce se přehoupl přes půl miliónu na 500 325 lidí už v červenci. Míra nezaměstnanosti tehdy byla 8,8 procenta, v červnu to bylo 8,6 procenta. Číslo v prvním prázdninovém měsíci zvedli nově zaregistrovaní absolventi škol. Výsledek nezaměstnanosti za srpen je podle hlavního ekonoma Raiffeisenbank Pavla Mertlíka potěšující a svědčí o tom, že tuzemská ekonomika nyní velmi dobře přijímá uchazeče o práci. Nyní šlo především o absolventy škol, kteří právě v srpnu v hojném počtu hledají práci. Srpen bývá kvůli studentům, kteří přicházejí na trh práce, z hlediska nezaměstnanosti nejhorším měsícem z celého roku, připomněl Mertlík. V dalších podzimních měsících očekává pokles nezaměstnanosti na 8,5 procenta. "Teprve na konci roku míra nezaměstnanosti kvůli restrukturalizaci a propouštěním zaměstnanců v podnicích opět stoupne na 8,9 procenta," odhadl Mertlík. V srpnu přibylo nezaměstnaných absolventů škol. Na konci měsíce jich práci hledalo 37 493, což je o necelých sedm tisíc více než v červenci. Proti loňsku se však situace na trhu práce zlepšila a úřady celkově evidují o 30 758 nezaměstnaných méně. Úřady práce v srpnu evidovaly celkem 59 296 volných pracovních míst, což je o 2507 míst více než v červenci a o 10 753 míst více než loni v srpnu. Z více než půl miliónu uchazečů o práci může 480 961 okamžitě nastoupit do práce. Ostatní jsou pak například ženy na mateřské dovolené či vězni. Většinu lidí hledajících práci, přesně 54,4 procenta, tvoří ženy, téměř patnáct procent nezaměstnaných jsou lidé se zdravotním postižením. Nově se na úřadech práce nahlásilo 53 912 lidí, z evidence odešlo 48 983 lidí; z nich si 31 238 našlo práci, ostatní z ní byli vyřazeni bez umístnění. Podporu v nezaměstnanosti si na úřadech práce vybíralo 132 561 lidí, tedy 26,2 procenta evidovaných. Regionální rozdíly přetrvávají, nejlépe se daří hledat práci tradičně v Praze a okolí. Nejhorší situace panuje na Mostecku s více než 22procentní mírou nezaměstnanosti, následuje Karvinsko s 19 procenty a Chomutovsko se 16 procenty. V Praze činí míra nezaměstnanosti 3,6 procenta, v okrese Praha-východ 3,1 procenta a nejlépe je na tom Praha-západ s necelými třemi procenty. Podle původní metodiky, kterou úřad používal do loňského července, by činila míra registrované nezaměstnanosti ke konci srpna 9,6 procenta (v červenci 9,5 procenta).


5

Úkoly pro studenty 1. Na základě Úmluvy o právech dítěte zhodnoťte příběh v Příloze č.1 a vypište, které body Úmluvy byly porušeny. Zároveň uveďte příklad podobného příběhu, který se odehrál v České republice. 2. S kolegy diskutujte ve skupinách o konkrétních případech šikany ve školách viz. Příloha č.2. 3. Kdy by dle Vašeho názoru bylo vhodné začít se sexuální výchovou u dětí – diskuse ve skupině. 4. Na základě novinového textu v Kapitole 4.2 definujte problémy, které nezaměstnanost přináší dnešní rodině.

6

Literatura k předmětu

Základní studijní literatura: 1. HOPF, A.: Sociální pedagogika pro učitele. Praha: PF UK, 2001. 181 s. ISBN 807290-053-6. 2. HRADEČNÁ, M.: Vybrané problémy sociální pedagogiky. 1. vyd.- dotisk. Praha: Karolinum, PF UK, 1998. 89 s. ISBN 80-7184-015-7. 3. KLAPILOVÁ, S.: Kapitoly ze sociální pedagogiky. 1. vyd.- dotisk. Olomouc: UP, 2001. 63 s. ISBN 80-7067-669-8. 4. NĚMEC, J. A KOL.: Kapitoly ze sociální pedagogiky a pedagogiky volného času. Brno: PAIDO, 2002. 119 s. ISBN 80-7315-012-3. 5. MAŇÁK, J, A KOL.: Kapitoly ze sociální pedagogiky a psychologie. Příspěvek ke vzdělávání učitelů. Brno: PAIDO, 1998. 191 s. ISBN 80-85931-58-3. 6. PŘADKA, M.: Aktuální problémy sociální pedagogiky. Sborník příspěvků ze semináře konaného 17.2.1998. Brno: PAIDO, 1999. 52 s. ISBN 80-85931-66-4. Další odborná literatura: 1. VÁŽANSKÝ M.: Základy pedagogiky volného času. 2. dopl. vyd. Brno: Print-Typia, 2001. 175 s. ISBN 80-863-8400-4. 2. PÁVKOVÁ, J. ET AL: Pedagogika volného času. 3. akt. vyd. Praha: Portál, 2002. 231 s. ISBN 80-7178-711-6. 3. SPOUSTA, V. ET AL: Metody a formy výchovy ve volném čase. 1. dotisk 1. vyd. Brno: PedF MU, 1998. 84 s. ISBN 80-210-1275-7. 4. KOLÁŘ, M.: Bolest šikanování. 2. doplněné vyd. Praha: Portál, 2005. 255 s. ISBN 80-7367-014-3 5. KOLÁŘ, M. Skrytý svět šikanování. 2. vyd. Praha: Portál, 2000. 127 s. ISBN 80-7178123-1. 6. ŘÍČAN, P.: Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995. 95 s. ISBN 80-7178049-9.


Příloha č. 1 Frank, USA Frankovi je 16 let. Domovem je mu dnes vězeňská cela. Žije ve špičkově zabezpečeném křídle nápravného zařízení pro mladistvé v New York City a je odsouzen za prodávání drog a jejich užívání. Frank sám sebe paradoxně počítá mezi ty šťastné. Právě vězení mu poskytlo – poprvé v jeho životě – klidné prostředí a kontakt s dospělými, kterým může věřit. Tito dospělí mu pomohli vydržet u odvykací kůry, zapsat se do studijního kursu. Frank se chce vyškolit sociálním pracovníkem, aby mohl pomáhat jiným dětem, které skončí na ulici jako drogově závislí nebo prostitutky poté, co je jejich rodiče opustili. Ví, jaké to je být opuštěný. Když mu bylo 13, poslali jej na letní tábor. Když se za několik týdnů vrátil domů, našel dům prázdný. Prohledal jej, ale v matčině šatníku nenašel žádné její šaty. V kuchyni nebylo nic k jídlu. Jeho matka a otčím se prostě odstěhovali a nenechali žádnou adresu. „Moji rodiče odešli“, říká. „Nechápal jsem, co se stalo nebo proč.“ Seděl šokovaný a bezradný na schodech a nevěděl co bude dělat dál, až se nad ním slitovala sousedka a pozvala jej k sobě domů, aby mu šetrně sdělila tu otřesnou zprávu. Jakmile se vzpamatoval z toho náhlého šoku, obrátil se na svého biologického otce a žádal jej o útočiště. Jeho otec měl velký byt, ale řekl, že všechny své pokoje pronajímá. Předpokládá se, že rodiče poskytnou svým dětem bezpečnou oporu: rodiče jako jsou Frankovi, poskytují faleš a odvržení. Frank strávil další tři roky tím, že se učil, jak se o sebe postarat. Občas jej přijali státní úřady, které jej posílali z jedné náhradní rodiny do druhé. Ale Frank zjistil, že jej vždy znovu a znovu odstrkují. „Všichni chtějí být zpočátku tvými rodiči“, říká hořce. „Pak Tě ale brzy pustí k vodě. Určitě jsem prošel třiceti rodinami.“ Frank není sám. Opuštění mladiství, které si bere do péče stát, bývají vyháněni z jednoho sociálního zařízení do druhého – dokud to nevzdají a nevrátí se na ulici, kde si vydělávají riskantně na živobytí krádežemi nebo prodejem drog nebo svých těl. Ti, kteří nedostanou AIDS, otěhotní nebo se dostanou do závislostí na drogách či onemocní díky nuznému přístřeší a špatné stravě zápalem plic nebo podvýživou. Mnoho dětí je sklíčeno, že se pokouší o sebevraždu. Mnozí z psanců světa bohatých jsou skutečně odvrženi jako Frank, obětováni pro rodinné problémy a opuštěni. Dokonce i děti, které utekly jsou děti, které prchají před skutečně škodlivým prostředím doma. Až polovina dětí, které nacházejí svůj útulek pro mladistvé v New Yorku, byla doma psychicky nebo sexuálně zneužívána. Jakékoli vážné iniciativy, které se zabývají problémem dětí ulice, musí začít preventivní prací v rodinách, zastavit zneužívaní dětí v jejich domovech. Jakékoli jiné řešení je posíláním sanitky na dno útesu. Zdroj: Ukradené dětství, North South, Productions, 1989


Příloha č. 2 Byl to hodný kluk. V pondělí však vraždil.

Téma DNES: Proč zemřel školák Léta byli nejlepší kamarádi. V pondělí jeden druhému podřezal krk. Malý vrah policii vysvětlil: Nemohl jsem už dál snášet jeho šikanu. Malá Morava - Ještě v pátek si spolu ti dva hráli jako vždycky. Třináctiletý Jan Petřek přijel za svým o rok starším kamarádem ze školy autobusem. Odpoledne strávili hrou na počítačích. V pondělí v půl osmé ráno se jako vždycky sešli před školou v nedalekých Hanušovicích. O dvě minuty později už ležel Petřek na zemi s podřezaným krkem. Jeho nejlepší kamarád si na něj přinesl ostrý kuchyňský nůž z domova. Proč to udělal? Nenápadný kluk Vrah od narození to rozhodně není. Čtrnáctiletého chlapce, který se policii k činu doznal, mají v Malé Moravě všichni rádi. A tomu, že vraždil, nikdo ze sousedů nevěří. "Znám ho odmala. Je to hrozně hodný chlapec. Velmi slušný, tichý a dobře vychovaný. Nikdy mě neminul, aby nepozdravil," říká Marie Kročilová z Malé Moravy. Všichni se shodují: ze školy nosí jen jedničky, nejhůř dvojky. Nikdy nezazlobil. Nikdy se s nikým nepral. Nekouří a alkohol ještě ani jednou neokusil. Nůž nikdy v ruce nedržel. Vášnivě miluje počítače. O pokoj se dělí se starší sestrou a své dva rodiče poslouchá na slovo. "Má z nich velký respekt," podotýká hochův kamarád Lukáš. "Jeho táta nám tu zařídil klub se dvěma počítači připojenými na internet. To, abychom nedělali lumpárny a nenudili se. Máme tam i playstation. Tam jsme trávili nejvíc času. Jsme tu jen tři kluci od čtrnácti do patnácti let. Takže spolu kamarádíme," říká hochův přítel Jaroslav. Jak to mezi nimi chodívá? Jeden z trojice obyčejně odpoledne zazvoní na ostatní a jdou společně právě do klubu. "Nejvíc jsme na počítačích hráli hry, jako třeba závody aut. Jindy jsme si šli zahrát fotbal nebo volejbal," vysvětluje Jaroslav. Jan Petřek se v Malé Moravě objevil několikrát do týdne. Naposledy minulý pátek. "Jezdil sem za ním a spolu si hráli na počítačích," vysvětlil Jaroslav. Nůž u čtrnáctiletého vraha, jehož jméno kvůli ochraně údajů mladistvých pachatelů nesmí MF DNES zveřejnit, nikdy nikdo neviděl. "To na něj vůbec nesedí. Je spíš hodně bázlivý," vybavuje si další kamarád Lukáš a upřesňuje: "Když jsme třeba chtěli hrát fotbal a na hřišti se proháněly slepice, nikdy je s námi nešel zahnat. Bál se, aby mu někdo nevynadal." Hoch oběma starším kamarádům kdykoli doběhl pro míč, poslouchal i svou sestru a půjčoval jí mobil. A s Janem Petřekem byli nerozlučná dvojice. Skrytá šikana "Nevěříme tomu a budeme se bránit třeba u soudu. Měli se rádi, zrovna v pátek jsem je viděla. Je to nejhodnější dítě, jaké znám. Mám dvě dcery a obě ho zbožňují," svěřila se MF DNES hochova sestřenice Renata Morongová. Jenže se nejspíš mýlí. Její bratranec se k vraždě policistům přiznal. A svěřil se jim, že jeho vztah s Petřekem byl idylický jen zdánlivě. "Řekl nám, že to byla reakce na šikanu," uvedl jeden z detektivů, který má o případu informace. Na bití a ponižování ze strany Petřeka si stěžují i mladší děti z hanušovické školy. Že mohla být motivem k vraždě nejlepšího kamaráda šikana, psychologa Michala Koláře nepřekvapuje. Podobné případy už viděl. "Je-li trýznitel rafinovaný, okolí si toho vůbec nevšimne. Oběť se pak na tom silnějším postupně stane závislou. Tady ale zřejmě trpělivost přetekla," míní Kolář.

Zdroj MF Dnes, Autor: Jana Blažková, Jakub Štos, Rostislav Hányš


Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Zdravotně sociální fakulta. Studijní text k předmětu. Sociální pedagogika

Recommend Documents