Ji¯ina R·kosnÌkov·
Ten v·noËnÌ Ëas Ilustrace Jan Kudl·Ëek
Vyöehrad
© Ji¯ina R·kosnÌkov·, 2006 Illustrations © Jan Kudl·Ëek, 2006 CD © Vyöehrad, 2006 ISBN 80 -7021- 855 -X
Advent (n·zev od latinskÈho advenire ñ p¯ich·zeti), zaË·tek cÌrkevnÌho roku, kdy vrcholÌ p¯Ìpravy na p¯Ìchod Krista a dominantnÌ postavou je Panna Maria jako matka budoucÌho Spasitele. Toto obdobÌ, jehoû dÈlka se mÏnÌ podle toho, na kter˝ den v t˝dnu p¯ipadne ätÏdr˝ den, probÌh· p¯edevöÌm v prosinci. P¯Ìroda spÌ, vöe utich·. D¯Ìve se lidÈ soust¯eÔovali na pr·ci doma. éivot byl ˙zce spjat s p¯Ìrodou, neboù velk· Ë·st obyvatel se zab˝vala zemÏdÏlstvÌm. TÌm byla d·na pot¯eba opravy i v˝roby pracovnÌho n·¯adÌ, zpracov·nÌ lnu, konopÌ, ale takÈ dranÌ pe¯Ì. Byla to doba, kdy se lidÈ sch·zeli a p¯i spoleËnÈ pr·ci si vypr·vÏli, zpÌvali, a dÏti tvo¯ily p¯irozenou souË·st tohoto spoleËenstvÌ. Symbolem Ëty¯ adventnÌch t˝dn˘ je adventnÌ vÏnec, p¯i kterÈm se rodina modlila a v tomto ztiöenÌ se p¯ipravovala na slavnost narozenÌ Krista. SouË·stÌ adventu, jenû je symbolizov·n fialovou barvou jako v˝razem pokory a kajÌcnosti, jsou ror·ty (z latinskÈho rorare ñ rosu vyd·vati), jit¯nÌ möe ke cti Panny Marie. ZpÏvy p¯i ror·tnÌch möÌch dostaly rovnÏû jmÈno ror·ty. Vznikaly postupnÏ v 15. a 16. stoletÌ. P¯Ìklad textu: Na tvou l·sku spolÈh·me, porouËÌme tobÏ vöe, co z tvÈ ötÏdrÈ ruky m·me, dejû aù doby veËernÌ ve zdravÌ doËk·me.
13
V dobÏ adventu oûÌvalo mnoho zvyk˘ pro pobavenÌ, ale tÈû ponauËenÌ.
30. listopad ñ sv·tek sv. Ond¯eje Jiû na sv·tek sv. Ond¯eje, patrona nevÏst, mladÈ dÌvky touûily poodhalit tajemstvÌ, odkud p¯ijde jejich mil˝.
T¯esu, t¯esu bez, ozvi se mi pes, kde m˘j mil˝ dnes! Z kterÈ strany zaslechly ötÏkot, vϯily, ûe mil˝ p¯ijde. Barborky, Peruchty, Lucky, K·liö, Ambroû, postavy divÈho vzhledu, tÈmϯ vûdy v p¯evleku bÌlÈ barvy, nab·dajÌ ke st¯Ìdmosti, pracovitosti a posluönosti. Za öpatnou pr·ci vymrskajÌ metliËkou, ale majÌ tÈû n˘û k rozp·r·nÌ b¯icha za p¯ejÌd·nÌ a nest¯Ìdmost. MluvÌ huhÚavÏ, vybÌzejÌ k modlenÌ zkomolen˝m Ñmulisy, mulisy!ì 14
Kdyû v prosinci mrzne a snÏûÌ, ˙rodn˝ rok na to bÏûÌ.
4. prosinec ñ sv·tek sv. Barbory VeËer p¯ed sv·tkem sv. Barbory chodily dÌvky v bÌl˝ch öatech, s rozpuötÏn˝mi vlasy a se zelen˝m vÏneËkem na hlavÏ. V jednÈ ruce mÏly metliËku k vypl·cenÌ zlobiv˝ch dÏtÌ a v druhÈ koöÌk s pamlsky pro hodnÈ dÏti. P¯id·valy se k nim i ÑPeruchtyì, opÏt bÌle odÏnÈ postavy s hlavou zahalenou do velkÈho ö·tku, v ruce d¯evÏn˝ n˘û, tajemnÏ veöly do svÏtnice a podle z·pisu »eÚka ZÌbrta pron·öely: ÑH˙t, h˙t, h˙˙˙t! Tak se p¯ihlaste, kdo m·te ûaludek p¯eplnÏn˝, p¯ihlaste se, kdo pijete a jÌte a na chudÈho nuz·ka nepomnÌte! My jsme nic nejedly, my jsme hladovy! Nenasyty a kdo se nepostili, noûem b¯icho rozp·¯eme, peroutkou vymeteme, hrachovinami such˝mi vycpeme a potom zase zaöijeme! Jez do polosyta, pij do polopita, spi do polosvita ñ naplno ti vyjdou lÈta. M·ö-li nazbyt, aû ti zb˝v·, pamatuj, ûe chuÔas hladem zpÌv·. Aù se pohne srdce v tÏle jmÈnem novorozenÈho Spasitele!ì
15
Na sv·tek sv. Barbory mlad· dÏvËata ¯ezala snÌtky ovocn˝ch strom˘, p¯edevöÌm t¯eönÌ, ale tÈû zlatÈho deötÏ, d·vala je na teplÈ mÌsto, zavlaûovala vodou dokonce i v ˙stech oh¯·tou a oËek·vala, zda vykvetou. Vϯila, ûe rozkvetlÈ Ñbarborkyì znamenajÌ ötÏstÌ, zdravÌ a zdar, a zaschlÈ prav˝ opak. Na p˘lnoËnÌ möi v·noËnÌ se dÌvky rozkvetlou haluzkou kr·ölily a p¯i odchodu z kostela mohl p¯istoupit ml·denec, rozkvetlou vÏtviËku vzÌt, a tÌm vyj·d¯it ve¯ejnÈ vyzn·nÌ l·sky. I dnes ¯eûeme Ñbarborkyì, je to p¯edevöÌm ozdoba v·noËnÌho stolu, p¯ipomÌnka kolobÏhu roku, p¯Ìslib jara. Zlat· barva, hojnÏ o V·nocÌch uûÌvan·, je znamenÌm slunce a svÏtla, nadÏje, ûe slunÌËko opÏt zaËne svÌtit.
5. prosinec ñ p¯edveËer sv·tku sv. Mikul·öe V p¯edveËer sv·tku navötÏvoval dÏti sv. Mikul·ö, obleËen˝ v biskupskÈm rouchu, v doprovodu andÏla a Ëerta, aby hodnÈ dÏti podaroval, zlobivÈ pobÌdl k posluönosti doma a ve ökole. Postava sv. Mikul·öe je p¯ipomÌnkou ötÏdrosti historickÈ postavy biskupa v My¯e, kter˝ se ale snaûil o utajenÌ sv˝ch dobr˝ch skutk˘ ñ d·rky ukr˝val za okno nebo p¯ed dve¯e do punËochy. Nejkr·snÏjöÌ je ale samoz¯ejmÏ setk·nÌ s Mikul·öem doma. DÏti vÌtaly Mikul·öe ¯Ìkadlem:
Sl·va buÔ Bohu naöemu i Mikul·öi svatÈmu a takÈ svatÈ Barborce, aù n·m naklade v kom˘rce! Mikul·ö odpovÌd·: ÑJe-li tedy v˘le vaöe, uhlÌd·te Mikul·öe.ì
16
24. prosinec ñ ätÏdr˝ den Po dlouhÈm oËek·v·nÌ a tÏöenÌ se p¯iblÌûil ätÏdr˝ den. CelodennÌ p˘st ukonËila sv·teËnÌ veËe¯e, ke kterÈ se usedalo s prvnÌ vych·zejÌcÌ hvÏzdou. Byla vyj·d¯enÌm pocitu soudrûnosti, ochrany a ötÏdrosti. Kaûd· hospodynÏ se snaûila o co nejbohatöÌ pohoötÏnÌ a velkou pÈËi vÏnovala ˙pravÏ ötÏdroveËernÌho stolu. BÏhem veËe¯e se neodch·zelo od stolu, dÌl jÌdla byl ponech·n na mÌstÏ toho, kdo v danÈm roce zem¯el. TakÈ na p¯Ìrodu a dobytek bylo pamatov·no kouskem ötÏdroveËernÌho pokrmu. V tento mimo¯·dn˝ den, kdy kaûd˝ ˙kon mÏl sv˘j v˝znam, bylo vykon·no mnoho starobyl˝ch zvyk˘ v touze poodhalit budoucnost. Jablko, jako symbol ûivota a plodnosti, se rozkrajovalo podle poËtu stolovnÌk˘ s vÌrou opÏtnÈho setk·nÌ do roka, ale rovnÏû o zdravÌ napovÌdala hvÏzdiËka jadernÌku, naopak k¯Ìûek vÏötil nemoc, smrt. Svobodn· dÏvËata h·zela p¯es rameno st¯evÌc plna zvÏdavosti, kam se öpiËka obr·tÌ. Padla-li smÏrem ven, nadÏje na vdavky vzr˘staly, naopak öpiËka smÏrem dovnit¯ znamenala, ûe se bÏhem n·sledujÌcÌho roku dÏvËe jeötÏ nevd·. DÌvky pouötÏly po vodÏ o¯echovÈ lodiËky se svÌËkami, jedna p¯edstavovala milÈho, druh· byla dÌvky. Pokud se lodiËky p¯iblÌûily, opÏt nadÏje na vd·v·nÌ vzr˘stala. LitÌm olova do vody vznikaly rozliËnÈ tvary, z nichû se tÈû vykl·dala budoucnost. O¯echy jako symbol bohatstvÌ a hospod·¯skÈho ˙spÏchu nikdy nechybÏly a ËoËka i hr·ch sv˝m bobtn·nÌm signalizujÌ nab˝v·nÌ hodnot. »esnek, med a ko¯enÌ mÏly vûdy v˝znam zdravotnÌ a ochrann˝.
23
Kolik tajemnosti a kr·sy tento jedineËn˝ den v roce obsahuje.
PovÏz ty mnÏ, mil˝ Kriste Pane, kdy tvoje narozenÌ bude? ÑBudeù mi ho na ty slavnÈ hody, jak zamrzn˙ po vöem svÏtÏ vody. Bud˙ zimy praöùat, metelice, neuvidÌö pt·Ëka, k¯epelice.ì
Byla cesta, byla uölapan·
Post¯etla ju tam svat· AlûbÏta: /: Kam ty kr·ËÌö, :/ sest¯iËko m· mil·?
A co by to za novina byla, /: kdyby panna :/ syna porodila!
Kr·ËÌm, sestro, kr·ËÌm do kostela, /: posl˙chaù möe, :/ svatÈho neöpora.
Porodila v ty v·noËnÌ hody, /: co zamrzly :/ vöecky vöady vody.
NechoÔ sestro, nechoÔ do kostela, /: povÌdaj˙, :/ ûe porodÌö syna.
NenÌ pt·Ëka, nenÌ k¯epelice, /: samÈ zimy, :/ samÈ metelice.
M·ö ho zrodit na ty slavnÈ hody, /: kdyû zamrzn˙ :/ v studenenk·ch vody.
Edem jedna voda nezamrzla /: kde Maria :/ pro vodu chodila, /: by JeûÌöku :/ k˙pel udÏlala. 24
AndÏl v oblacÌch kr·sn˝ se vzn·öÌ, vöemu stvo¯enÌ radost p¯in·öÌ, sl·va na nebi Bohu, na zemi pokoj lidu!
V p˘lnoËnÌ hodinu
Nebes p·n naplnil sliby svÈ zajistÈ, Kristus se narodil z MatiËky p¯eËistÈ. Past˝¯i, vst·vejte, pospÏöte k BetlÈmu, zpr·vu tu povÏzte na cestÏ kaûdÈmu.
StromeËku, vst·vej, ovoce d·vej, umej se, ustroj se, je ätÏdr˝ den.
26
Kolik touhy poodhalit budoucnost:
Nesu, nesu vodu o v·noËnÌm hodu p¯ed vrata na drnÌËek, na zelen˝ tr·vnÌËek. Vodo, vodiËko studeniËk·, nese se ti veËe¯iËka. PovÏz ty mnÏ pravdu, co se tÏ pt·t budu: kam se dostanu, na kterou stranu, kde m˘j mil˝ dnes, ozvi se mi pes!
Dej ti P·n B˘h ätÏdrej veËÌr, zlat· Ëist· stud·nko, nesu od veËe¯e drob·tko, abys Ëistou vodiËku d·vala, nikdy nevysychala.
StudniËko, studniËko, d·v·m ti kolediËku, abys n·m d·vala dobrou vodiËku
27
J· bych r·d k BetlÈmu
40
P·sli ovce Valaöi
PohleÔ, pohleÔ, co se svÌtÌ
Anjel se jim uk·zal, do BetlÈma isù k·zal: hajdom, hajdomÖ
p¯es zelen˝ kopec, ty oveËky bÏhaj˙, p¯es pot˘Ëek sk·kaj˙ a hopity a hopity k BetlÈmu spÌchaj˙.
VstaÚte hore a choÔte, P·na Krista najdete: hajdom, hajdomÖ Najdete ho v jesliËk·ch, ovinutÈho v plenËiËk·ch: hajdom, hajdomÖ Maria ho kolemb· a Josef mu tak zpiev·: hajdom, hajdomÖ Na husliËk·ch jujuju a na gajd·ch dududu, hajdom, hajdom tydlidomÖ
47
Jak jsi kr·snÈ, neviÚ·tko
J· ti nesu dvÏ koûiËky, by zah¯·ly tvÈ ˙diËky; j· zas trochu mlÌËka, by kvetla tv· lÌËka. J· ti nesu veselÈho ber·nka ze st·da svÈho; s nÌm si mÛûeö hr·ti, libÏ ûertovati. A co my ti nuznÌ d·me, darovat ti co nem·me; my ti zadud·me, pÌsnÏ zazpÌv·me. PastuökovÈ mu dudaj˙, zvuky dud se rozlÈhaj˙, slavnÏ dudy duj˙, vöeci prozpÏvuj˙. MÏj se dob¯e, Jezul·tko, p¯espanilÈ pachol·tko! S teb˙ sa l˙ËÌme, Bohu por˙ËÌme.
50
Na T¯i kr·le zima st·le.
6. leden ñ sv·tek ZjevenÌ P·nÏ, vÌce zn·m jako sv·tek T¯Ì kr·l˘ JesliËky jsou doplnÏny o postavy mudrc˘, kte¯Ì, doprov·zeni nejen koÚmi, ale i cizokrajn˝mi zv̯aty ñ slony, velbloudy ñ p¯ich·zejÌ, vedeni hvÏzdou, poklonit se JeûÌökovi. OpÏt v podveËer tohoto sv·tku je svÏcena v kostelech voda pouûÌvan· bÏhem nast·vajÌcÌho roku p¯i k¯tu a do kropenek v kostelech Ëi dom·cnostech. RovnÏû kadidlo, jako v˝raz obÏti, pouûÌvanÈ p¯i möi svatÈ, a k¯Ìda, kterou kr·lovÈ (koledujÌcÌ dÏti) oznaËujÌ navötÌven· obydlÌ na znamenÌ poûehn·nÌ a pokoje. Na dve¯e jsou ps·na poË·teËnÌ pÌsmena jmen kr·l˘ ñ Kaöpar, Melichar, Baltazar ñ a letopoËet. T¯Ìkr·lovou obch˘zkou konËÌ doba v·noËnÌ, stromeËek se odstrojuje, avöak jesliËky, betlÈm, z˘st·vajÌ aû do Hromnic, tedy do 2. ˙nora.
57
V·noËnÌ hry V z·vÏru naöeho v·noËnÌho d·rku bych r·da uvedla jako p¯Ìklad dvÏ v·noËnÌ hry. NenÌ moûnÈ se zde nezmÌnit o hlavnÌm inspir·torovi mÈho setk·nÌ s tÈmatem lidovÈ hry. Byl to pan profesor Miroslav Venhoda, kter˝ sv˝m pozv·nÌm ke spolupr·ci na mezin·rodnÌch semin·¯Ìch, tehdy se konajÌcÌch jeötÏ v KromϯÌûi, mÏ doslova p¯istrËil ke kr·snÈmu ˙kolu ñ jeviötnÏ se pokusit ztv·rnit lidov˝ odkaz ñ byly to hry v·noËnÌ, ale i û·kovskÈ. Spolu s Pavlem JurkoviËem jsme nesËetnÏkr·t realizovali hru ÿeho¯skou, Hru o sv. DorotÏ. Tento skladatel a interpret nezamÏnitelnÈho rukopisu se pr·vÏ dÌky prof. Venhodovi stal m˝m na dlouh· lÈta nejbliûöÌm spolupracovnÌkem. DÌky tÈto, trouf·m si konstatovat plodnÈ a smysluplnÈ spolupr·ci, jsme za dobu dvaceti let p¯ivedli na scÈnu tÈmϯ kaûd˝ rok novou v·noËnÌ hru p¯i p¯Ìleûitosti v·noËnÌch setk·nÌ »eskÈ hudebnÌ spoleËnosti ñ konkrÈtnÏ SpoleËnosti pro starou hudbu a takÈ p¯·tel Jon·ö klubu, kterou zaloûil pr·vÏ jmenovan˝ prof. Miroslav Venhoda, jenû je pro mÏ dodnes vzorem ËlovÏka mezin·rodnÌho vÏhlasu, kter˝ z·hy rozpoznal nutnost vÏnovat pozornost p¯edevöÌm dÏtem a rodin·m. Nikdy nebudu dost vdÏËn· za jeho slova povzbuzenÌ pr·vÏ v dobÏ, kdy jsem se jako mlad˝ pedagog rozhlÌûela kudy a jak d·l. A to pr·vÏ v Praze. Nenechal mÏ ani vyslovit pochybnost o smyslu pr·ce se star˝mi, pro dneönÌ dÏti zd·nlivÏ naivnÌmi texty. Jeho pro mne dodnes zavazujÌcÌ prohl·öenÌ: ÑJ· si to bez hry ani neumÌm p¯edstavit!ì mi vûdy p¯ipomene ono jan·ËkovskÈ: ÑBez kotl˘ to nenÌ ono!ì Jan·Ëek, dle jeho vzpomÌnek, ty kotle bÏûel ukr·st na k˘r sousednÌho kostela. Pan profesor mÏ za˙koloval, nebylo moûnÈ odmÌtnout, zvl·ötÏ kdyû mi pohotovÏ podstrËil text i notov˝ z·pis. Snaûila jsem se pochopitelnÏ o dalöÌ rozö̯enÌ vÏdomostÌ o vzniku a p¯Ìleûitostech uv·dÏnÌ tÏchto her, a tak zcela v duchu ediËnÌch pozn·mek jsme i my s Pavlem JurkoviËem Ñpracovaliì, nÏkdy i doplÚovali torza z·pis˘. Tak se ostatnÏ vûdy s tÏmito texty a z·pisy pÌsnÌ zach·zelo, vûdyù to je princip lidovÈ tvorby ñ to je vlastnÏ z·ruka, ûe nikdy nemohou zest·rnout, jen na nÏ nesmÌ padnout prach zapomnÏnÌ. Byly to vûdy kr·snÈ, dobrodruûnÈ chvÌle, ono otevÌr·nÌ babiËËiny truhly, ve kterÈ jsou ukryty rubÌnovÈ kor·lky ËekajÌcÌ na mladou dÌvku, kter· je opÏt bude umÏt nosit a bude si jich v·ûit nejen pro st·¯Ì, ale p¯edevöÌm pro jejich hodnotu a kr·su. Bylo tÏûkÈ rozhodnout se, kterou v·noËnÌ hru nabÌdnout p¯i vz·cnÈ p¯Ìleûitosti ve¯ejnÈho publikov·nÌ nashrom·ûdÏn˝ch materi·l˘. Kaûd· z uv·dÏn˝ch her m· svoje neopakovatelnÈ kouzlo, kaûd· m· pro mne cenu vzpomÌnek na p¯Ìpravu naöich adventnÌch setk·nÌ. Kolik student˘ ArcibiskupskÈho gymn·zia se uËilo 61
d˘stojnÏ pokleknout p¯i adoraci u jesliËek, kolik bylo ˙smÏvn˝ch situacÌ p¯i objasÚov·nÌ p¯ece jen jiû zapomenut˝ch v˝raz˘! A kolik kr·sn˝ch chvil n·m bylo dop¯·no spoleËnÏ proûÌt p¯i hled·nÌ toho spr·vnÈho obsazenÌ aù jiû Josefa, Marie, ale p¯edevöÌm past˝¯˘ a kr·l˘. DÏvËata, jak bylo ostatnÏ d¯Ìve bÏûnÈ, jen tak dokr·ölovala svojÌ p¯ÌtomnostÌ celkov˝ û·nrov˝ obr·zek p¯i vÌt·nÌ JeûÌöka. HlavnÌ ˙kol byl vûdy na chlapcÌch. A ta n·maha st·la za to! Dnes jiû promovanÌ inûen˝¯i, architekti, politologovÈ, hudebnÌ vÏdci st·le vzpomÌnajÌ na naöe ÑsvÏtovÈ premiÈryì! Ano, kaûd· hra, uv·dÏn· spolu s muzikanty Pavla JurkoviËe, byla vlastnÏ slavnostnÌ premiÈrou. ée obËas nÏco nevyölo, ûe suknÏ se nebezpeËnÏ sunula dol˘ ñ to vöe pat¯Ì k onÏm z·ûitk˘m, na kterÈ se nezapomÌn·, kterÈ dÏlajÌ ûivot barevnÏjöÌm a hlavnÏ sv·teËnÏjöÌm. Tat·û hra bude mÌt jinÈ provedenÌ s dÏtmi z mÏstskÈho prost¯edÌ, kde pedagog musÌ vöe doslova uk·zat, objasnit, jinak vyznÌ v prost¯edÌ, kde je ûiv˝ lidov˝ odkaz, kde je pro kluky zcela samoz¯ejmÈ vzÌt do ruky h˘l, valaöku. A to je pr·vÏ ona svoboda, kterou tyto lidovÈ hry nabÌzejÌ ñ jen jedno p¯ece vyûadujÌ: byly vûdy hr·ny velmi d˘stojnÏ, i kdyû s veselostÌ. Neboù narozenÌ dÌtÏte, JeûÌöka, je vÏc aû p¯Ìliö velk· a je t¯eba od zaË·tku Ñherc˘mì vötÏpovat nutnost tÈto d˘stojnosti. ObleËenÌ je takÈ vûdy ponech·no na vkusu inscen·tor˘. »Ìm prostöÌ a jednoduööÌ je obleËenÌ ˙ËinkujÌcÌch, tÌm vÏtöÌ je nadÏje, ûe se p¯iblÌûÌ opravdovosti, pravdÏ. Prostotu a lÌbeznost jednotliv˝ch postaviËek p¯edstavujÌcÌch dar·Ëky (postaviËky p¯ich·zejÌcÌ obdarovat JeûÌöka) lehce vykouzlÌme p¯i dodrûenÌ jist˝ch z·sad lidovÈho divadla: Marie ñ mÏla by mÌt vûdy modro-bÌlou kombinaci, hlavu zahalenou do plachetky, dÌvka se vûdy pohybuje cudnÏ, ˙spornÏ, jejÌ pohyby vyjad¯ujÌ laskavost a nÏhu mate¯stvÌ Josef ñ tesa¯, m˘ûe b˝t odÏn v hnÏdou barvu, ale tÈû do bÌlÈ koöile s hrub˝mi kalhotami, doplnÏn˝mi reûnou z·stÏrou Jezul·tko ñ d·v·me p¯ednost p¯ed dneönÌ panenkou naivnÌmu pod·nÌ ñ dÏù·tko namalovanÈ na tvrdÈm pap̯e AndÏl ñ dlouhÈ bÌlÈ öaty, koöile, v˝razn· hvÏzda na Ëele a p¯i tvorbÏ k¯Ìdel se fantazii meze nekladou; takÈ zvoneËek v ruce andÏla radostnÏ oznamuje jeho zjevenÌ v tichu v·noËnÌ noci Past˝¯i ñ tolik d˘leûitÈ postavy betlÈmskÈho dramatu, obyËejnÏ jsou t¯i, majÌ vûdy v ruce h˘l ñ past˝¯skou, ale tÈû obrannou, hrubÈ lnÏnÈ kalhoty s volnou hrubou koöilÌ, m˘ûe b˝t i koûÌöek Ëi p¯Ìmo koûich pro baËu DÏvËata ñ jejich obleËenÌ m˘ûe vych·zet z mÌstnÌch prvk˘ kroje, ale vûdy by mÏla mÌt dostateËnÏ dlouhÈ a öirokÈ suknÏ, pÏknÏ uv·zan˝ lidov˝ ö·tek, vlasy p¯ÌsnÏ hladce upraveny, jupku 62
Ëi koûÌöek po babiËce, vlÚ·ky jsou vûdy vdÏËnou ozdobou, se kterou lehce vykouzlÌte atmosfÈru zmrzl˝ch v·noËnÌch kolednÌËk˘ Kr·lovÈ ñ zde je prostor pro bohatÈ zdobenÌ, vyj·d¯enÌ jejich vzneöenÈho p˘vodu, z·kladem pro obleËenÌ m˘ûe b˝t kostelnÌ alba p¯izdoben· pl·ötÏm, öirokou stuhou; Baltazar je nejen naËernÏn˝, umounÏn˝, ale m· tÈû mÌsto koruny na hlavÏ turban; kr·lovÈ se pohybujÌ d˘stojnÏ ñ tak, jak se na kr·le sluöÌ! P¯i uv·dÏnÌ je t¯eba db·t na pÏkn˝, srozumiteln˝ p¯ednes vöech herc˘, tÌm takÈ vznikne ono kouzlo naivity tÏchto her, kterÈ vznikaly nejen v prost¯edÌ ökolenÈm (jezuitÈ), ale doslova mezi lidem jako souË·st koledov·nÌ dÏtÌ o V·nocÌch a o NovÈm roce. P¯i vstupu do svÏtnice se ˙ËinkujÌcÌ vûdy dovolili, zda smÏjÌ potancovat a pobavit. Je samoz¯ejmÈ, ûe za dob¯e provedenou hru û·dali odmÏnu a byli obdarov·ni koledou. Tu bohatöÌ, tu prostöÌ, ale hlavnÌ bylo ono osobnÌ setk·nÌ, kterÈ p¯in·öelo radost jak herc˘m, tak div·k˘m ñ dom·cÌm. V˘bec nepochybuji, ûe i dnes jsou kolednÌËci vÌt·ni a p¯in·öejÌ radost do nÏkdy unaven˝ch rodin. Pokud vzbudÌme z·jem a chuù p¯ipravit dokonce hru, byù i ve zkr·cenÈ podobÏ, pak poselstvÌ p¯edanÈ bylo opÏt p¯ed·no, a tak je to dob¯e. Vznik· tÌm p¯irozen· kontinuita ûivota a z˘st·v· pocit, ûe co mnÏ bylo p¯ed·no, bylo poskytnuto d·le k obohacenÌ souËasnÈho ûivota. Je na n·s, zda nabÌzenÈ p¯ijmeme, Ëi nech·me leûet ladem.
63
Ji¯ina R·kosnÌkov·
Ten v·noËnÌ Ëas Ilustrace Jan Kudl·Ëek Typografie VladimÌr Verner Sazba not Marko IvanoviÊ Vydalo nakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o., roku 2006 jako svou 731. publikaci OdpovÏdn· redaktorka Radka Fialov· Vyd·nÌ prvnÌ. Stran 80 Vytiskla tisk·rna Finidr, s. r. o. P¯iloûenÈ CD Ten v·noËnÌ Ëas je samostatnÏ neprodejnÈ DoporuËen· cena 348 KË NakladatelstvÌ Vyöehrad, spol. s r. o. Praha 3, VÌta NejedlÈho 15 e-mail:
[email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 80 -7021- 855 -X
CD Ten v·noËnÌ Ëas 1. Panno blahoslaven· lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
2:07
12. Co to znamen· lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
3:21
2. Byla cesta, byla uölapan· lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
4:57
13. P·sli ovce Valaöi lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
1:18
3. Ten v·noËnÌ Ëas lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
1:32
14. Sem pospÏöte, pt·Ë·tka lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
2:50
4. V p˘lnoËnÌ hodinu lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
2:07
15. Co to ten slavÌËek lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
1:39
5. Aj, co to novÈho lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
1:38
16. Sedzi vrabËek lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
1:19
6. J· mal˝ p¯ich·zÌm lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
2:09
17. RadostnÏ budem zpÌvati lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
2:35
7. Hopsa, pachol·tka lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
0:50
18. Jak jsi kr·snÈ, neviÚ·tko lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
2:42
8. Hore, hore, pastuökovÈ lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
2:20
19. Fanfrnoch lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
1:09
9. J· bych r·d k BetlÈmu lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
1:58
20. Den p¯eslavn˝ lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
2:22
10. Tedy poûenem lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
1:08
21. My t¯i kr·lovÈ lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
5:12
11. Hej, hej, povÌm v·m lidov·/arr. Marko IvanoviÊ
1:27
Nahr·li: Ji¯Ì Mr·z ñ klarinet, basklarinet, zobcov· flÈtna Jan VÌtek ñ lesnÌ roh David Pokorn˝ ñ housle Martin ZpÏv·k ñ kontrabas Marko IvanoviÊ ñ kl·vesy, ninÏra, cimb·l, fanfrnoch, perkuse Jan V·vra ñ grumle, tamburÌna
Celkov˝ Ëas:
48:08
ZpÏv: Ji¯Ì Pavlica (1, 20) MarkÈta Cukrov· (2, 5, 8, 10, 14, 16, 18) Ivo Michl (4, 9, 10, 12, 15) Daniel Verner (7, 11, 18, 19, 21) VojtÏch Verner (7, 11, 18, 19, 21)
Nahr·no v Ëervenci 2006 v Clown Town Studiu ävandova divadla na SmÌchovÏ. Zvukov˝ mistr, mix, mastering: Martin Hejl Aranûe, hudebnÌ reûie: Marko IvanoviÊ Produkce: Jan V·vra
DÏtsk˝ sbor: Petr äpaËek (sÛlo 6, 18, 21) Lenka ävorcov· (sÛlo 3, 13) Kate¯ina Sl·nsk· Denisa Bareöov· Frantiöka Jesensk·
