Jak se žilo
ve starověkém
Římě
Mgr. Kateřina Hrbková Ilustrace: Jan Hora
Nakladatelství a vydavatelství
R
w ww.c om pute rm e dia .c z 1
Obsah Etruskové........................................................................................................................... 6 Počátky Říma..................................................................................................................10 Války s Kartágem.........................................................................................................12 Město..................................................................................................................................14 Bydlení...............................................................................................................................16 Volný čas..........................................................................................................................18 Oblečení a rozvrstvení společnosti..............................................................20 Stravování.......................................................................................................................22 Doprava.............................................................................................................................24 Gladiátoři.......................................................................................................................26 Otroci a Spartakovo povstání...........................................................................28 Vojenství, legie.............................................................................................................30 Gaius Julius Caesar a císařové...........................................................................32 Náboženství...................................................................................................................34 Umění..................................................................................................................................38 Provincie, expanze......................................................................................................40 Pompeje..............................................................................................................................44 Co zbylo z Říma............................................................................................................46 Barbaři...............................................................................................................................49 Kvíz.......................................................................................................................................50 Časová osa.......................................................................................................................51 Rejstřík..............................................................................................................................54
4
Války s Kartágem
264 –146 př. n. l.
O Římanech se říkalo, že někdy prohrávají bitvy, ale ve válkách vždy vítězí. V tomto duchu nejprve ovládli Apeninský poloostrov a pak se ve třech punských válkách vítězně utkali s Kartáginci (Římany nazývanými Punové), kteří se považovali za vládce Středozemního moře a při vyhlášení války Římanům vzkázali: „Proti vůli Kartáginců si nikdo nesmí v moři ani ruce umýt!“ Při první válce získali Římané Sicílii, která se stala jejich první provincií. Ve druhé válce museli římští vojáci čelit genialitě kartáginského vojevůdce Hannibala, který s armádou včetně slonů překonal Alpy a táhl na Řím od severu. Přesto i tentokrát válku vyhráli a další provincii učinili z Hispánie (dnešního Španělska). Ve třetí válce Římané dobyli, zničili a prokleli samotné Kartágo.
12
Lodě v I. punské válce Zatímco na souši vítězili Římané, na moři uměli lépe bojovat Kartáginci. Římané však s vypětím sil rychle vybudovali flotilu podle vzoru lodi, kterou ukořistili Kartágu. Se svými loděmi, které měly pět řad vesel nad sebou, se pak naučili manévrovat tak, že připluli co nejblíž k nepřátelské lodi, přichytili se k ní hákem a po sklápěcím můstku se tam přesunuli, aby mohli provozovat boj muže proti muži, ve kterém vynikali na souši.
Katapulty Za II. punské války Římanům dlouho vzdorovalo město Syrákúsy. Využívalo totiž Archimédovy přístroje – katapulty – a dokonce zdvihací stroj, který nabral římskou loď, otočil se a uhodil s ní o zdi města, až se rozbila.
Trasa Hannibalova válečného tažení Galie Alpy Pyreneje
Itálie
Hispánie
Řím Nové Kartágo
Přístav v Kartágu Obyvatelé Kartága se původně živili námořním obchodem se stříbrem, mědí, cínem a slonovinou, později se zaměřili na výnosnější prodej otroků. Obchodníkům sloužil velký umělý přístav vybíhající od města do moře. Z něj se dalo vplout do okrouhlého přístavu pro 220 válečných lodí. Ochranu oběma přístavům zajišťovaly pevné zdi po obvodu.
Kartágo Syrákúsy
Numidie
Kartágo dnes
13
Gladiátoři
Bít se a umírat před zraky diváků Zápasy ozbrojených mužů se u Římanů neomezovaly jen na bitvy, patřily také k oblíbené podívané při různých slavnostech. Pro bojovníky z arén se označení „gladiátoři“ vyvinulo z latinského názvu pro meč (gladius), do arzenálu zbraní těchto zápasníků však patřil i trojzubec, síť, kopí, oštěp, dýka nebo luk. Každý gladiátor však používal jen některé z těchto zbraní podle toho, k čemu byl vycvičen a proti komu právě bojoval ve dvojici. Pro roli zápasníků, kteří mají pobavit publikum, byli původně vybíráni váleční zajatci, později k nim přibyli také otroci a trestanci, dobrovolně se mohl přihlásit dokonce i svobodný občan. Pokud gladiátor předváděl vynikající výkony, nastřádal si slušný majetek, a nepatřil-li mezi svobodné občany, otevírala se mu možnost získat časem jako odměnu dokonce i svobodu. V Římě mohlo po vzniku Kolosea (80 n. l.) zhlédnout souboj gladiátorů až 50 000 sedících diváků najednou. Přední místa na tribunách patřila bohatému obecenstvu, chudí seděli vzadu. Gladiátorské hry fascinovaly i některé výstřední císaře, jeden z nich – krutý Commodus – byl dokonce zavražděn právě proto, že chtěl předstoupit před senátory „jako konzul a gladiátor“.
26
Gladiátorská škola Podnikatelé v oboru zápasů
Majitelé gladiátorských škol neboli lanisté přijímali do výcviku jen ty zájemce, kteří prokázali dostatečné schopnosti. Budova školy stála okolo čtvercového tréninkového dvora s malou arénou a mívala vytápěné podlahy, aby gladiátoři mohli cvičit i v zimě.
Výcvik
Nováčci se učili útočit na dřevěný sloup, později se pouštěli do boje jeden proti druhému. Užívali dřevěný meč někdy dvojnásobné váhy, než jakou měla skutečná zbraň, aby získali velké svaly. Pro každý typ boje měla škola k dispozici trenéra, často se jednalo o vysloužilého gladiátora. Tomu přiřazoval žáky lanista. Trvalo nejméně dva roky, než se z nováčka stal profesionál.
Život nebo smrt K zahájení gladiátorských her v době císařství patřila věta „Avē Caesar, moritūrī tē salūtant!“ – „Buď zdráv, císaři, zdraví tě ti, kteří jdou na smrt.“ Někteří ze zápasících skutečně mohli přijít o život. Diváci se vyjadřovali k osudu poraženého výkřiky a posunky (předpokládá se, že vztyčeným palcem pro něj žádali milost, palcem otočeným k zemi smrt). Poslední slovo měl pořadatel: pokud odsouhlasil smrt, musel zaplatit náhradu lanistovi, který financoval výcvik daného bojovníka.
Boj se šelmami
Námořní bitva gladiátorů
Zápasy gladiátorů s divokými zvířaty se odehrávaly v kulisách krajin s lesy, horami a městy. Tváří v tvář býkům, lvům, tygrům, medvědům i dalším šelmám ze všech koutů římské říše se ocitali nejen ozbrojení lovci, ale také bezmocní odsouzenci na smrt s nulovou šancí ubránit se.
První známé představení námořní bitvy dal uspořádat už Caesar. Lodě umístil na vodní nádrž vyhloubenou nedaleko Tiberu. Později se bitvy konaly v Koloseu a dalších amfiteátrech, v nichž bylo možné naplnit arénu vodou díky speciálnímu systému kanálů.
27
Provincie, expanze
Říše rozlehlá do všech světových stran Území ležící mimo Apeninský poloostrov připojená k římské říši se nazývala provincie. Dohled nad nimi zajišťovali správcové. Ve starších dobách římští politici vnímali jmenování správcem jako příležitost obohatit se z místních zdrojů po letech, kdy zadarmo pracovali pro blaho Říma. Císařové se často snažili správce krotit, protože by jinak hrozily vzpoury místních obyvatel. Tiberius (1. století n. l.) to odůvodnil: „Dobrý pastýř smí ovce stříhat, ale ne dřít z nich kůži.“ Římané se cítili jako páni celého světa, ale trvale ovládali jen Středozemí a západní Evropu. Na hranicích tohoto území budovali soustavu opevnění (limes). Pomezním pásmem vedla silnice, podél níž si vojsko vytipovalo jako své opěrné body těžko zdolatelné přírodní překážky nebo vytvořilo překážky umělé (příkopy, palisády, v Británii dokonce mohutné zdi Hadriánova valu).
40
Bojovníci z Britských ostrovů Keltské kmeny sídlící na sever od Hadriánova valu Římané pojmenovali podle jejich výzdoby těla pro válečné výpravy Pictī – pomalovaní. Z toho pochází i jejich český název – Piktové.
Prolínání kultur Na nově dobytých územích se setkávaly místní tradice s římskými zvyklostmi a navzájem se ovlivňovaly. Zajímavě se to projevilo v egyptském pohřbívání. V době faraonů byli Egypťané zvyklí vložit mumifikované tělo významné osoby do sarkofágu, pohřební truhly, na které se znázornění hlavy podobalo sfinze. Pod nadvládou Římanů se v Egyptě začaly na tradičně mumifikovaná těla pokládat destičky s realistickým vyobrazením zesnulého, inspirované římským portrétním uměním.
Germáni Germánské kmeny si Římané z větší části nepodmanili, opakovaně se však s nimi střetávali, protože Germáni útočili na Galii, Itálii i další území jejich říše. Germáni uštědřili sebevědomým římským bojovníkům velkou lekci roku 9 n. l. v Teutoburském lese, kde vlákali legionáře do nepřehledných křovin a bažin, a zbavili je tak možnosti bojovat v naučených formacích. Císařovi vojáci v čele s vojevůdcem Varem v bitvě zahynuli, a tak císaři Augustovi nezbylo nic jiného než zoufat: „Vare, Vare, vrať mi mé legie.“
Keltibérové Když se po druhé punské válce stala část Hispánie římskou provincií, ne všichni zdejší obyvatelé, jejichž kultura vznikla splynutím civilizace Ibérů a Keltů, byli ochotni vzdát se své nezávislosti. Nespokojenci se stáhli do hor, odkud opakovaně pořádali protiřímská povstání až do vlády prvního císaře Augusta. Teprve potom začala společnost v Hispánii ve větší míře přejímat římský životní styl. 42
Dokážete doplnit vynechaná slova?
Skončila první punská válka vítězstvím Římanů, kteří získali ............................................ .
Kartaginský vojevůdce .................................................
zahájil tažení proti Římu, při kterém překročil Alpy s armádou a slony.
př. n. l.
241
město Pompeje pod vrstvami kamenů a popela. Zemi spravoval císař ................................................ .
Během jeho vlády dosáhla říše největšího územního rozmachu.
V tomto roce nařídil
218
př. n. l.
uctívající Ježíše Krista jako spasitele světa.
př. n. l.
................................
a Remus podle pověsti založili Řím. Římané dobyli etruské město Véje a v následujících letech dobývali i další etruská sídla, protože ................................ neměli jednotný stát.
Římané zakončili třetí punskou válku, když město .................................. vypálili a srovnali se zemí.
146
př. n. l.
73
př. n. l.
44
27
př. n. l.
př. n. l.
80
79 n. l.
98 n. l.
122
n. l.
313 n. l.
Vypukla nejslavnější vzpoura římských otroků. V jejím čele stál ....................................... .
V tomto roce byl zavražděn vojevůdce a autor knihy Zápisky o válce Galské Gaius Julius .............................. .
Bylo dokončeno Koloseum, ve kterém se od té doby odehrávaly ......................................................
zápasy.
Římské vojsko zvolilo za
n. l.
císař ........................................, stavbu mohutného hraničního valu v Británii. Císař Konstantin povolil stále oblíbenější náboženství – .........................................,
př. n. l.
V tomto roce bratři
př. n. l.
Hlavní moc ve státě získal Gaius Oktavianus, kterého označujeme za prvního císaře pod jménem ............................. .
V tomto roce pohřbila sopka .................................
753
396
Římská Republika
a založili republiku.
509
Císařství (principát)
..............................................
Císařství (Dominát)
Římané vyhnali posledního
Království
Časová osa
284 n. l.
476 n. l.
císaře ..........................................., který už se nenechal titulovat „první senátor“, ale jako jediný pán nade všemi.
V tomto roce sesadil žoldnéř germánského původu Odoaker posledního římského ................................ .
753 př. n. l. – Romulus, 509 př. n. l. – krále, 396 př. n. l. – Etruskové, 241 př. n. l. – Sicílii, 218 př. n. l. – Hannibal, 146 př. n. l. – Kartágo, 73 př. n. l. – Spartakus, 44 př. n. l. – Caesar, 27 př. n. l. – Augustus, 79 n. l. – Vesuv, 80 – gladiátorské, 98 – Traján, 122 – Hadrián, 284 – Diokleciána, 313 – křesťanství, 476 – císaře
51
Řešení časové osy:
